Page 1

DĚLAT (SI) RADOST str. 6

WWW.STUDENTA.CZ 59. ČÍSLO / PROSINEC 2017 / ZDARMA


SM000074


EDITORIAL

P. S. Naše lekce angličtiny pokračují na straně 30!

LIFE

6 Dělejme (si) radost 18  Kreativní hobby for the win! 21  Dechberoucí cosplay

Paměť je strašně zajímavá věc. Dost o nás totiž vypovídá, aniž si to možná uvědomujeme. Nevím jak vy, ale já už si třeba vůbec nepamatuju, jak probíhal můj zápis na vysokou nebo moje první dny v první práci. Jak jsem se cítila, s kým jsem mluvila, co mi to dalo. Prostě nevím. Zato si ale naprosto do detailu pamatuju, jak jsme ve třinácti letech seděly s kamarádkou Marťou na lavičkách před mým panelákem se zmrzlinou v ruce a řekly si, že napíšeme knížku. Spolu s podobně jasnou vzpomínkou na to, jak jsem v sedmi nebo osmi letech s tátou psala slohy a vymyslela pamětní imaginární cestopis, kde figuroval rybník Chlebník, mě totiž právě tyhle momenty definovaly jako osobnost. Ne škola, ne práce, ale moje záliby, moje vášně. Čím víc člověk pracuje, protože musí vydělávat, musí se dobře zapsat, musí uspět, musí se kariérně posouvat, tím častěji zapomíná, co je v životě opravdu důležité. Zapomíná na ty svoje Chlebníky, a to je škoda. V tomhle vydání jsme se proto pokusili zdůraznit právě to, jak neuvěřitelně důležitý je volný čas, i když se může na první pohled zdát banální, protože vám nevydělává, nebo na jeho konci nečeká diplom. Kdybych nešla na Karlovku, šla bych na Masaryčku nebo jinam. Kdybych nezačínala praxi v jedné redakci, začala bych ji jinde. Kdyby ale nebylo Chlebníku, nebyla bych tím, kdo jsem, a to je sakra důležitá věc. Nepodceňujte svoje koníčky, své milé ani to, co vám dělá radost. Přesně o to totiž v životě jde. Třeba si to právě teď před Vánocemi uvědomíte snáze. Tak šťastné a veselé a do nového roku spoustu nových, vzrušujících a sebenaplňujících zájmů. Příjemné čtení,

WORK

44 Mr. a Ms. Perfect 49  Job-hopping 56  Nastává éra žen

ADÉLA MIKLÍKOVÁ

ČÍSLO ILUSTROVALA „Ahoj všichni, jsem brněnská ilustrátorka konstantně pendlující mezi grafickým tabletem a fakultou PřF MUNI, kde pátým rokem studuji fyziku. Ve volném čase ráda objevuji svět nebo se věnuji cosplayi a co se ilustrací týče, mám v oblibě hlavně asijské motivy, zajímavé barevné kombinace a taky barevné vlasy postav – hádejte proč. :)“ – Adéle s prací pomáhal komiksový ilustrátor, zakladatel studia profiKOMIKS a mentor Michael Petrus

Magazín Studenta, č. 59, 6/2017, 6. 12. 2017. Vychází 6x ročně, rozdává se ZDARMA Vydavatel: Economia, a. s., Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8, IČO: 28191226. Ředitel speciálních projektů: Petr Orálek. Šéfredaktorka: Markéta Paráčková (redakce@studenta.cz). Foto: Jindřich Kodíček, Shutterstock, archivy obchodních partnerů. Grafika: Alena Palečková. Inzerce: Tomáš Hybeš (tomas.hybes@studenta.cz). Distribuce: Tomáš Hohn. Tisk: EUROPRINT a.s. Adresa redakce: Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8. ev. č. MK ČR E 16630  © Economia, a. s. 2017. Obchodní sdělení jsou označena.

SPECIÁL

33 Strach vs. bezpečí 40  Bojovníci se zločinem 63  Po čem touží právníci

Prosinec 2017  STUDENTA  3

EDITORIAL

Co najdete uvnitř?


ZE ZÁKULISÍ

JAK SE KRESLÍ STUDENTA Konec roku bývá časem pro bilancování, a navzdory tomu, že v rámci toho akademického jsme teprve v půlce, stejně se v prosinci sluší ohlédnout se za tím, co jsme tenhle semestr zvládli. Dali jsme dohromady tři tematicky docela slušně natřískaná čísla, přinesli jsme vám zajímavé rozhovory a speciály, a hlavně – ukázali jsme vám, jak moc Studentě sluší ilustrace. Je proto načase nechat vás nahlédnout i trochu pod pokličku toho, jak ilustrace vznikaly, a zejména kdo za nimi stojí.

MICHAEL PETRUS Michael je komiksový kreslíř, ilustrátor a kreativní mentor. Kreativcům na volné noze pomáhá s podnikatelskými dovednostmi, které získal díky svému ilustrátorskému studiu profiKOMIKS. Nám ve Studentě pomáhá s mentoringem mladých nadějných ilustrátorů, kteří se od začátku semestru podílejí na grafické tvorbě magazínu. 4  STUDENTA  Prosinec 2017


ADÉLA MIKLÍKOVÁ

Z

ačněme Petrem Šroubkem, který dal pro naše říjnové vydání dohromady krásnou „two-face“ ilustraci na téma Temná strana úspěchu a v listopadu nám nakreslil slečnu závislačku na obálku, virtuálního kluka do tématu a praskající start-upovou bublinu do kariéry. „Práce pro Studentu mě hodně bavila, v každé ilustraci bylo potřeba navodit určitou atmosféru a to byla výzva,“ říká Petr. Pracovalo se ale ve stylu, se kterým neměl moc zkušeností, tak se s tím občas docela pral. „Michael mi ale hodně pomohl. Vždycky dával konstruktivní kritiku, a i když je kritika jako taková někdy nepříjemná, tak naopak člověku hodně dá. Pomáhal mi vlastně úplně se vším, poradil techniky, dával rady. Moc si jeho spolupráce vážím.“ Petrovi i Adéle, o které si přečtete dál, s ilustracemi pomáhal komiksový ilustrátor, zakladatel studia profiKOMIKS a mentor Michael Petrus, kterého jsme poznali o prázdninách a jeho nadšení do spolupráce s námi nás hodně oslovilo. Michal je skvělý mentor a strašně fajn člověk, který byl naším mladým ilustrátorům k dispozici kolikrát i z druhé strany světa.

MENTORING (NEJEN) UMĚLCŮ

A co pro Petra s Adélou vlastně dělal? „Mentoring kultivace stylu a kresby samotné je v podstatě jádrem mojí práce i v ilustrátorském studiu profiKOMIKS, které jsem zakládal. Víceméně jde o to, podívat se na potenciální vady a chyby, které může méně zkušený ilustrátor udělat v kreslení

anatomie, kompozice, perspektivy, teorii barev a dalších prvků, které dohromady složí kvalitní dílo,“ vysvětlil nám. „Zcela zásadní je také pomoci ilustrátorovi správně uchopit zadání a vytvořit motiv ilustrace či komiksu tak, aby plnil účel, pro který se tvoří. Z​ a téměř deset let mé ilustrátorské praxe vím, co funguje a co jaký projekt vyžaduje.“ Kromě Petra pomáhal Michael i Adéle Miklíkové, která nám pro prosincové vydání nakreslila krásný kreativní pár na obálku, materiální vs. nemateriální generaci pro hlavní téma a kolo štěstí při výběru toho, co je nutné pro kariéru. Kromě toho kreslila i druhou obálku pro Plzeň – kdo jste z Plzně, víte, co myslíme, a kdo nejste, nezoufejte, pochlubíme se s ní rozhodně i on-line. :) „Možnost ilustrovat časopis mě nadchla, navíc když šlo o časopis pro mladé lidi, kteří mají stejné studentské trable jako já. Taky jsem chtěla vyzkoušet, jakým způsobem dokážu zpracovat představy tvůrců článků tak, aby byli spokojení,“ říká Adéla. „Zpětně musím říci, že přestože to bylo hlavně časově náročné – holt denní studium fyziky není legrace ani na magistrovi – tak to byla úžasná zkušenost.“ Stejně jako Petrovi, i Adéle přišla Michaelova pomoc vhod. „Michael je profesionál s velmi dobrým odhadem na to, kde by mohl vzniknout zádrhel,“ podotýká Adéla. „Spolupráce s ním mi hodně pomohla a posunula mě dál.“ A co vy na to, jaká ilustrace se vám nejvíc líbila? Dejte nám vědět na redakce@studenta.cz nebo na náš facebookový profil Studenta.cz. :)

→ Zajímá vás, jak si žijeme? Sledujte Studenta.cz na Facebooku a @studentacz na Instagramu

Adéla studuje teoretickou fyziku v Brně na Masarykově univerzitě a k tomu se živí jako ilustrátorka na volné noze. Při tvorbě je pro ni důležitá nápaditost, preciznost a přehlednost. U nás ve Studentě debutuje právě v tomto vydání.

PETR ŠROUBEK Petr studuje Informační management na Univerzitě v Hradci Králové a ve volném čase se věnuje kreslení, malování, ilustrování, a to především v digitální podobě. Právě u nás ve Studentě dostal svou první větší příležitost ukázat, co umí, konkrétně v říjnovém a listopadovém vydání. Prosinec 2017  STUDENTA  5


6  STUDENTA  Prosinec 2017


LIFE

DĚLEJME (SI) RADOST Naši rodiče vs. my. Všude se mluví o generačních propastech, absolutně odlišných prioritách a o vzájemném nepochopení. Přitom je realita daleko jednodušší - však i oni byli jednou mladí a vsaďte se, že řešili úplně to samé, co teď my. Jen k tomu měli jiné podmínky. O dost jiné. Říkat o nich, že jsou materiální generace, zatímco my jsme generace duchovní, je proto trochu mimo.

Autoři: Lucie Džurdženiková, Saša Nezhybová, ilustrace: Adéla Miklíková

S

tejně jako my nejsme tvorové čistě duchovního charakteru, ani naši rodiče nejsou tvrdí materialisté, jak se to celé někdy zjednodušuje. Každý z nás si tu a tam rád koupí něco, co ho potěší, a mnoho z nás si na to dokonce dlouho šetří. Jen ten spotřební koš věcí, co nám dělají radost, se za posledních pár let trochu změnil. Už neobsahuje auta, byty a drahé kožichy, ale kvalitní kávu, dobré jídlo a cestování. Kupu a kupu cestování. Jestli jsme totiž do něčeho skutečně ochotni investovat, jsou to zážitky. „Tahle generace nejenže si vysoce cení zážitků, ale také je za ně ochotná stále víc utrácet: od koncertů a jiných společenských akcí až po sportovní příležitosti, kulturní zážitky a události všeho druhu,“ říká o tomto aspektu našich životů např. studie americké společnosti Haris. „Pro tyto mladé lidi není štěstí tolik vázáno na vlastnictví nebo na kariérní status. Žít smysluplný a šťastný život podle nich naopak tkví v tvoření, sdílení a zachycování vzpomínek na to, co zažili.“ Zážitková ekonomika proto bují, jen v USA například evidují za období od roku 1987 až dodnes více než 70% nárůst útraty spotřebitelů směřující právě do zážitků a akcí. Některé studie dávají tento jev za vinu ekonomické krizi na konci první dekády 21. století, kdy spousta lidí přišla o spoustu peněz, a ta nerozbitná idea toho, že jsou vaše celoživotní úspory v bance v bezpečí, se rozplynula jako pára nad hrncem. Proč si totiž vůbec odkládat, když ze dne na den můžete přijít o všechno, že ano? Prosinec 2017  STUDENTA  7


Co vás zaručeně rozveselí?

59 %

24 %

Přátelé

Když odletím někam do zahraničí

26 %

50 %

Když si něco hezkého koupím

Dobrý film nebo knížka

29 %

Hobby (jiné než sport)

49 % Když vyrazím do přírody

33 %

Sport

38 %

Domácí mazlíček

NEVAŽ SE, ODVAŽ SE!

Silněji než vzpomínky na ekonomickou krizi se ale v naší nemateriální povaze odráží to, že máme jedny peníze a ty můžou jít buď do nové vuittonky, anebo do letenek na Zéland. A kolik z nás by raději chtělo kabelku, že? Je to jednoduchá matematika – chceme-li toho na světě poznat a zažít co nejvíc, nezbývá nám na ten materialismus prostě čas ani finance. Naše redaktorka Markéta Henzlová, která se už nějaký ten pátek živí jako digitální nomádka, jednu dobu po návratu z cest spala skoro na ulici, protože neměla peníze nazbyt, a nic si z toho nedělala. A pak odfrčela na Bali. Nebo do Amsterdamu, nebo možná do Portugalska. Nevíme, ztrácíme přehled. :) Zkrátka a dobře oproti našim rodičům daleko častěji upřednostňujeme flexibilitu před stabilitou. Je tu přece tolik možností, tak proč bychom si kupovali byt a brali hypotéku, když můžeme s kamarády do pronájmu. Zaplatíme trochu, nějakou dobu bude legrace, a pak kdo ví, třeba se za dva roky přestěhujeme na opačný konec planety. V době, kdy padají fyzické 8  STUDENTA  Prosinec 2017

Celým tématem se prolínají výsledky naší on-line ankety „Lúzři , nebo snílci?“, které se letos v srpnu zúčastnilo téměř 1300 z vás.

hranice jako domečky z karet a díky internetu jsme si kolikrát s člověkem na druhé straně světa blíže než se sousedem, je možné naprosto všechno. Díky tomu také slaví tak brutální úspěch společnosti zabývající se sdílenou ekonomikou jako Uber, Airbnb nebo naše domácí Rekola. Proč vlastnit, když můžete používat a nezaplatit ani korunu za pořízení, údržbu, ustájení atd. Nezní to super? Vlastnit věci s sebou totiž také přináší spoustu starostí ohledně péče o ně. Když si koupíte auto, neznamená to, že ho prostě máte a konec. Musíte se o ně starat, hlídat data oprav a technických zkoušek, platit za náhradní díly, benzin, pneumatiky atd. atd. atd. A teď si představte, že chcete stavět dům nebo si pořizovat děti, to je teprve to správné dobrodrůžo!

RAKETOVĚ ROSTOU CENY, HLEMÝŽDÍM TEMPEM PLATY

Spíš než nedůvěra v bankovní systém (která například odstartovala současný obrovský zájem o kryptoměny)


LIFE

nebo nutkavý pocit volnosti u nás v Česku ale rezonuje šílený rozdíl mezi platy a cenami spotřebního zboží. Můžete být na matiku jakkoli leví, ale jestliže průměrné platy meziročně vzrostly o dva tisíce a ceny nemovitostí v Praze za stejnou dobu o 11 %, musí vám stejně dojít, že je to boj, který naprosto nemáme šanci vyhrát. Pokud tedy po kapsách nenosíme běžně aspoň tak dva miliony, protože za méně už dnes snad nepořídíte ani chlívek. Než si střádat na byt, který si beztak nemáme nikdy šanci koupit, raději šetříme na dostupnější věci. A to mnohdy i na věci poměrně drahé. Zatímco si tak vaši rodiče stěžují, že cena rohlíku v Kauflandu stoupla o padesát haléřů, vy si kolikrát s klidem koupíte třeba každý nový iPhone, byť je – a teď si to prosím přiznejme všichni – naprosto neúměrně drahý. Máte na ně, protože si už při studiu často přivyděláváte, zatímco pořád bydlíte u rodičů, což je ekonomicky totálně boží situace. Ale nekupujete si je, protože byste je chtěli nasbírat všechny jako Pokémony, ale protože se ztotožňujete s tou konkrétní značkou a následujete trend, který je obecně považován za prestižní. Ze stejného důvodu čtete Respekt nebo nosíte conversky. Ne že by to bylo nejlepší čtení pod sluncem nebo nejskvělejší kecky v galaxii, ale proto, že to o vás něco říká. Že jste intelektuálové, že jste pohodoví, že jste in. A jsme u jádra pudla – prostřednictvím věcí, co si kupujeme, totiž vyjadřujeme svou identitu.

MAJÍ VÁS RÁDI, I KDYŽ VÁS ZNAJÍ

Ale dost už bylo materiálna, pojďme se na chvíli raději věnovat tomu, na čem skutečně záleží, a to sice lidem, kteří – jak se občas vtipkuje – o vás vědí všechno, a stejně vás mají rádi. :) Ačkoli je dnes zvykem tvrdit, že mladá generace je sobecká a oproštěná od rodičů i touhy mít vlastní děti, není to tak úplně pravda. Vlastně vůbec – kdykoli jsme se vás ptali, jestli byste v budoucnu chtěli mít děti, drtivá většina z vás tvrdila, že ano. Jenom ne hned. Ne hned. S moderními nároky a tlakem na to, aby byli mladí úspěšní co nejdříve (psali jsme o tom v říjnovém vydání), většina mileniálů tíhne k tomu, zakládat vlastní rodinu v pozdějším věku, než bylo dříve obvyklé. Ve Švédsku to dokonce umějí říct přesně. V roce 1968 tam 75 % všech porodů byly matky mladší než třicet let. V roce 2013 tvořily už více než 60 % všech porodů naopak matky starší třiceti let. A není se čemu divit, vždyť v zemích EU ženy opouštějí své rodiče průměrně v 25 a muži v 27 letech. Průměrný věk při prvním dítěti je tak potom 29 let.

BIOLOGIE NEDRŽÍ KROK

Jakkoli se naše chuť nebo možnost mít děti posouvá, biologie člověka zůstává víceméně neměnná a to může být někdy problémem. Nejvhodnější věk ženy pro početí dítěte je z biologického hlediska kolem 20 až 25 let, kdy jsou její vajíčka svěží a zdravá

PROČ VLASTNIT, KDYŽ MŮŽETE VYUŽÍVAT A NEPLATIT? Prosinec 2017  STUDENTA  9


PROČ SI VYSTAČÍME S MÁLEM? LIFE

1

ZÁŽITKY zažít je pro nás důležitější než vlastnit, většina našich úspor tak směřuje do vytváření nezapomenutelných vzpomínek

2

TECHNOLOGIE díky technologiím jsme mobilnější a můžeme se přestěhovat, kdy chceme, kam chceme, a bez domu plného harampádí se stěhuje lépe, snadněji a rychleji

CO NAKUPUJEME VÍC NEŽ GENERACE PŘED NÁMI? 1. Biopotraviny 2. Pálivé omáčky 3. Tetování a piercing 4. Energy drinky 5. Legíny a tílka (podle amerického magazínu Time) 10  STUDENTA  Prosinec 2017

a hrozí relativně malé riziko nějakých degenerativních onemocnění nebo potratů. Naopak rizika pozdějšího otěhotnění jsou již dobře známá a opakovaně zdokumentovaná – u starších žen je to horší šance otěhotnět, vyšší riziko vzniku Downova syndromu, chronických onemocnění, Alzheimerovy choroby, autismu atp. Tohle vše vede k tomu, že mladé ženy dnes často cítí výčitky z toho, že nechtějí děti v tom „nejbezpečnějším“ věku, protože – a často je právě to důvodem – si nejprve chtějí vybudovat slušnou pracovní pozici, aby je dítě nepřivedlo na mizinu (protože platy vs. ceny spotřebního zboží výše a ne každý má bohaté rodiče, kteří se jim o děti budou starat). Například John Mirowsky z Univerzity v Texasu, který se tímto tématem dlouhodobě zabývá, ale naopak přišel s dobrou zprávou pro pozdní matky. Tvrdí totiž, že dnešní mladí lidé fyziologicky dospívají zhruba o dekádu dříve než sociálně, a proto ideální věk, kdy mít první dítě, musí brát v potaz obojí. Podle Mirowského je to 31 let, což je věk, kdy je žena na dítě nejlépe fyzicky, materiálně i duševně připravená. Jiný Mirowského výzkum na vzorku žen od 45 do 95 let dokonce prokázal, že ženy, které měly dítě průměrně v 31 letech, jsou v pozdějším věku nejvíce fit, energické a nejméně trpí bolestmi a chronickými obtížemi. Děti dnešních starších matek rovněž bývají inteligentnější, a dokonce i vyšší. Například Britská studie ukázala, že děti matek mezi 35 a 39 lety dosáhly výrazně lepších výsledků v kognitivních testech. Podle Alice Goisis, jedné z autorek tohoto výzkumu, je to tím, že se oproti minulosti, kdy výsledky testů ani zdaleka

3

SDÍLENÁ EKONOMIKA proč vlastnit, když můžete prostě využívat, rychle a bez závazků – objednáte, využijete, odevzdáte – ať žijí Uber, Airbnb a Rekola!

4

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ naše generace se zejména stará o to, aby Zemi nepřitěžovala, což se odráží i v tom, co nakupujeme, používáme a vyhazujeme

5

NEDOSTATEK FINANCÍ zkuste si vydělat na byt, když ceny rostou a platy zase tolik ne; i lidé po třicítce tak dnes mnohdy bydlí s několika spolubydlícími, protože si sami byt prostě nemůžou dovolit

nefandily starším matkám, dramaticky změnily charakteristiky těchto matek. Starší matky jsou totiž dnes většinou vzdělané a sociálně a finančně zabezpečené a jsou si vědomy možných rizik, takže se o sebe lépe starají často už před otěhotněním a dítěti také věnují více pozornosti. Možná tak pozdější věk rodičů není způsoben sobeckostí, jak se pořád ještě tvrdí, ale naopak spíš zájmem o to, aby bylo o děti skutečně dobře postaráno.

NETŘESTE SE ZIMOU

Rodina existuje v nějaké podobě v každé společnosti a v každé době a jinak tomu rozhodně není ani v éře těch „nevděčných a věčně nespokojených“ mileniálů, jak by vás občas některá média přiměla věřit. Znamená totiž pro každého z nás pevnou půdu pod nohama. Učíme se v ní komunikovat, vycházet s lidmi, řešit spory, učíme se milovat. Vytváříme společně nezapomenutelné vzpomínky, procházíme bok po boku všemi úspěchy i pády, mládím, dospělostí, stářím a to všechno je protkané bezbřehou podporou, kterou není nutné si zasloužit ani získat. A to platí jak pro nás, tak pro naše rodiče. To je to, co spojuje ty zdánlivě nepochopené nové hipíky i ty mnohdy nechápající zatvrzelé materialisty. Ať už vnímáte jako svou rodinu kohokoli (protože rodina není definována jen krví a geny) a ať už tu novou založíte v jakémkoli věku, v dnešním neustále se proměňujícím, rychlém a občas i dost povrchním světě více než kdykoli jindy platí, co kdysi řekl spisovatel André Maurois: „Bez rodiny se člověk v nekonečném vesmíru třese zimou.“


Dentons. Transforming the practice of law around the world. Dentons. The world’ s largest global elite law firm.*

dentons.com Š 2017 Dentons. Dentons is a global legal practice providing client services worldwide through its member firms and ailiates. Please see dentons.com for Legal Notices *Acritas Global Elite Law Firm Brand Index 2013-2017 SM000091


LIFE

NÁVRAT VOLNÉHO ČASU

P

roč se Markovi tohle přihodilo? Toť otázka, na kterou bychom nalezli několik odpovědí. Mezi nimi vysoké nároky na sebe sama, nízké sebevědomí, strach z volného času, ve kterém má člověk možnost volby, a tedy i strach ze svobody. Takových lidí, jako je Marek, není v české společnosti bohužel málo. Dle studie dokončené v roce 2015 jednou pražskou psychiatrickou klinikou se až 34 procent lidí cítí být ohroženo syndromem vyhoření.

BÝT „BUSY“ JE OUT

Internet je přeplněn odkazy na články o generaci Y (nebo chcete-li mileniálech) ve spojitosti s tím, jak si dokážou užívat volného času, jak si pečlivě vybírají své zaměstnání a kladou důraz na to, aby je především bavilo a mělo pro ně smysl. Spousta článků dokonce poskytuje rady zaměstnavatelům, jak na mileniály, 12  STUDENTA  Prosinec 2017

aby je získali do svých týmů, co je nutné jim nabídnout, a co jim určitě nenabízet. Zdá se, že nová generace, která se nyní věkově pohybuje mezi 20. a 30. rokem, přináší úplně nový vítr nejen do pracovního prostředí. Zajímavé jsou hlavně institut volného času a jeho přístup k němu. Psycholog Dalibor Špok polemizuje: „Domnívám se, že doba největšího ‚nestíhání‘ a ‚bytí busy‘ je za námi. Vyhoření se šíří jako epidemie a je jasné, že je s tímto hektickým životním stylem třeba něco dělat. Velmi brzy bude chlubení zahlceností a nestíháním podobně trapné jako chlubení tím, že kouřím, že dostatečně nespím nebo že jím jenom bůček. Mladá generace není ochotna trávit v práci dvanáct hodin denně jen proto, že za pět let budou mít možnost postupu na místo, kde za větší plat tam budou muset trávit čtrnáct hodin. A to, že to odmítají, je, myslím, dobře.“

Autorka: Andrea Pecáková

Je to třicetiletý, pohledný, velice inteligentní a nadmíru schopný muž. I přesto má za sebou dva kolapsy a jednu jízdu sanitkou. Proč? Nezvládl dnes tolik vyzdvihovaný „work-life balance“, nebo jednodušeji řečeno zkolaboval jen krůček před vyhořením. Práce se stala jeho nejlepším kamarádem, partnerkou, rodinou, volným časem. Říkejme mu třeba Marek.


Kdybyste měli všechen volný čas světa, jak byste ho strávili?

80 %

Cestováním

EXKURZE DO DEVADESÁTÝCH LET

54 %

Akcemi s přáteli

Mladá generace Y zkrátka už nekývne na všechno jako generace před ní. Byli jsme vychováni volněji, liberálněji. Záplava možností a informací nás neděsí, bereme ji jako přirozenou součást svého života. Zakládání rodin jsme oproti našim rodičům posunuli o nějakých deset let, a tak máme deset let navíc – deset let na sebepoznávání, seberozvoj, na vybírání vhodného partnera, na studium, zkušenosti, cestování. Že jste si to nikdy neuvědomili? Tak si představte, že je vám dvacet, první dítě je na cestě, celkem narychlo je potřeba se sezdat, sehnat bydlení. Máte (relativně) čerstvě po střední škole, hranice republiky jsou konečně otevřené a vy jste chtěli ještě cestovat, ale už vám doma brečí novorozenec. Také jste přemýšleli o vysoké škole. Tu bohužel nezvládnete nebo ji budete studovat po nocích. Jsou devadesátá léta a vy si uvědomujete, že je nejlepší čas na podnikání nebo budování kariéry. Máte o tolik lepší příležitosti než vaši rodiče, kteří seděli často celý život v jednom zaměstnání a chodili ve tři hodiny domů. Škoda toho nevyužít… Jenže kde na to vzít čas? Zkrátka se musí ukrojit čas takzvaně volný – méně zábavy, méně koníčků, méně času pro rodinu. Ale podívejme se, třicet let poté je situace jiná. Technologie vám usnadňují práci, nemusíte hodiny vyhledávat informace po knihovnách, ale stačí vygooglit tři hesla, a víte všechno. Nemusíte fyzicky sedět v práci, abyste pracovali, díky internetu jste na několika místech zároveň a všechno se urychlilo. Automatické systémy, roboti a digitalizace přinesou v budoucnosti ještě více zjednodušení a kompletně přetvoří způsob našeho fungování. Osmihodinová pracovní doba je už dnes přežitá a do budoucna tomu nebude jinak. Volný čas tak dostává zcela nový rozměr důležitosti, protože nás

51 %

Něco bych tvořil (vlastní značku šatů, knihu, kovářství...)

50 %

Založil/a bych rodinu a věnoval/a se jí

definuje, zlepšuje naše schopnosti a způsob přemýšlení, pomáhá našemu organismu relaxovat a zároveň dává našemu životu smysl. Pozitivní dopady koníčků a volného času na lidskou psychiku jsou dokumentovány mnoha studiemi prestižních zahraničních univerzit a věnujeme se jim i v tomto tématu. Jak poptávka po zaplnění volného času roste, pozorujeme ale i ekonomické vztahy mezi těmito veličinami – lidé utrácejí stále více za cestování, nakupování vybavení a materiálů pro koníčky, nebo za zážitky. Některé státy vyloženě žijí z turismu, stále lépe se staráme o parky a rezervace, protože zájem o jejich navštěvování roste, existují nekonečné zástupy obchodů s fan-zbožím, které přispívají do státní pokladny daněmi, a v neposlední řadě fungují tisíce on-line stránek s amatérskými díly všech druhů a typů, které čekají na objevení a globální monetizaci.

CO BUDE S GENERACÍ Y ZA PÁR LET?

Psycholog Dalibor Špok je trochu skeptický: „Nepropadejte iluzi, žijete-li mezi mladými lidmi, že si svůj elán, ochotu neustále experimentovat a měnit se ponesou i do středního věku. Někdy po třicítce se mnoho dřívějších volnomyšlenkářů a experimentátorů svobody stává kopie­ mi vlastních rodičů a žije poměrně tradičně. Pouze menší část si, myslím, tuto otevřenost nese celým životem.“ A tak vám závěrem, milí čtenáři, přejeme, abyste si svou touhu zkoušet všechno nové, úctu k sobě a svému volnému času a elán udrželi. Takových, jako je Marek, o kterém je úvod článku, je zatím stále hodně. I on si ovšem – byť za pět minut dvanáct – uvědomil, že život je i o něčem jiném než jen o pracovním uznání. Když na to všichni budeme myslet, může to naše generace dotáhnout hodně daleko, ať už se každý z nás vydá kamkoli.

48 %

Budoval bych kariéru v oboru, který mě zajímá

ZAKLÍNADLO JMÉNEM „WORK-LIFE BALANCE“ Slovní spojení „work-life balance“ bylo poprvé použito ve Velké Británii koncem sedmdesátých let, do Spojených států amerických pak dorazilo v roce 1986. Tento princip ovšem známe už z poloviny devatenáctého století, kdy americký novinář Paul Krassner vypozoroval, že antropologové definují štěstí jako co nejmenší rozdíl mezi tím, jak pracujeme a jak si hrajeme. Jde tedy o koncept správné prioritizace mezi školou/prací a životním stylem. Prosinec 2017  STUDENTA  13


LIFE

→ Tuto otázku si kladl už Jaroslav Marvan v nezapomenutelném kousku Škola základ života. Jenže ani dnes se pro nás nejedná o uspokojivě vyřešené téma. Co nám tedy o štěstí říká věda? A zdravý rozum?

O

zaručených receptech na štěstí v poslední době čteme tak často, až je to bez přehánění otravné. Štěstí se stalo jakýmsi zaklínadlem dnešního světa, jednoznačným smyslem života, k němuž se všichni upínáme: chceme být šťastní. Pěkně se k tomuto tématu vyjádřil kanadský novinář Zat Rana, paradoxně píšící pro řadu seberozvojových médií, v nichž se to radami pro dosažení šťastného života jen hemží. Rana na svém blogu psal, 14  STUDENTA  Prosinec 2017

VZTAHY, NEBO PENÍZE?

Z psychologického pohledu jsou zásadní pocity – štěstí lze definovat jako mentální stav obsahující pozitivní emoce, ať už se jedná o „obyčejnou“ spokojenost, či rovnou intenzivní radost. Podhoubím pro tuto schopnost prožívat emoce je pak jakási bazální spokojenost, přítomnost životního smyslu. Nejde o množství peněz, moci či podobných pro​priet, jež máme spojené s jednoduchým a příjemným životem. Mnohem podstatnější je pocit naplněnosti

Autor: Mojmír Sedláček

CO JE ŠTĚSTÍ?

že štěstí je pro něj vlastně jen vedlejším produktem cílené snahy a uvědomovaného dostatku. Taková definice je velmi rozumná. Nesnažit se štěstí dosáhnout, jaksi ho uchopit a získat, nýbrž dělat v životě to nejlepší, co dokážeme, co nás baví a co nám jde; a štěstí přijde samo. Vždyť co víc bychom si mohli přát než si vydělávat zajímavou prací a být obklopeni lidmi, na nichž nám záleží? S takovým přístupem se skutečnému štěstí přiblížíme mnohem spíš, než když se budeme snažit se k němu nějak uměle přijít.


prostřednictvím smysluplných činností a upřímných vztahů s druhými lidmi. Nobelovou cenou vyznamenaný Daniel Kahneman tento fenomén zkoumal a zjistil, že bohatství se štěstím souvisí jen částečně – lidé, kteří se překlenou přes jistou hranici (v případě tohoto výzkumu to byl roční příjem 75 tisíc dolarů), pak z většího bohatství už kdovíjakou radost nemají a na jejich štěstí nadále nemá vliv. Naopak vztahy se ukazují jako klíčové: v jedné z nejdelších longitudinálních studií vůbec, která na Harvardově univerzitě probíhá už téměř osmdesát let, se jasně projevila důležitost blízkých osobních vztahů pro spokojený život – šťastné partnerské vazby podle studie vedou k delšímu a zdravějšímu životu více než cokoli dalšího, čeho sledovaní studenti kdy dosáhli.

ŠTĚSTÍ NAPŘÍČ SVĚTEM

Štěstí neřešíme pouze na osobní úrovni, zabývá se jím dokonce i Organizace spojených národů. Od roku 2012 vydává OSN výroční report o tom, jak jsou národy napříč celým světem šťastné. Mezi sledované metriky patří třeba úroveň HDP, délka života, sociální jistoty, míra svobody či korupčních problémů. V každé zemi je pak vedle objektivních ekonomických a demografických ukazatelů ještě několik tisíc lidí dotázáno

na životní spokojenost a vnímané problémy. Složitě počítaný výsledek nám pak dává představu o tom, kde se žije nejlépe. Možná vás to nepřekvapí, ale čelo žebříčku suverénně ovládají severské státy. Norsko pro letošek sesadilo loňského vítěze Dánsko a bronzový zůstal Island. Dokonce i Finsko a Švédsko figurují v první desítce, takže sever Evropy se alespoň podle tohoto žebříčku ukazuje jako naprostý ráj na zemi. Top ten doplňují ještě Švýcarsko, Nizozemsko, Kanada, Nový Zéland a Austrálie. Podle očekávání tedy klidné a bohaté země. Naopak na chvostu jsou rozvojové státy sužované chudobou a nepokoji – poslední ze 155 sledovaných zemí skončila Středoafrická republika, která tak na nejhorší příčce vystřídala válkou stiženou Sýrii. V poslední desítce se to jen hemží africkými státy, což jasně ukazuje problémy a neštěstí černého kontinentu. A pokud se ptáte, jak si stojíme my, tak vězte, že velice dobře. Česká republika obsadila pěkné 23. místo a z východoevropského regionu dopadla jasně nejlépe. Jsme šťastnější než třeba Francouzi, a ačkoli si toho moc nevážíme, máme všechny trumfy k tomu, abychom patřili mezi nejspokojenější národy Evropy, ne-li celého světa. Takže co víc chtít? Buďme vděční a buďme šťastní.

NEJDE O PENÍZE ANI O MOC, ALE O VZTAHY S DRUHÝMI A ŽIVOTNÍ SMYSL INZERCE

SM000076


LIFE

PROTOŽE KONÍČKY NEJSOU ZADARMO… Každý má zálibu v něčem jiném, ať už je to sport, cestování, sledování nejnovějších filmů, nebo třeba cosplay. Koníčky jsou skvělá věc, pomáhají nám odreagovat se, dobít po škole nebo po práci novou energií, získáváme díky nim nové zkušenosti i známé. Většina z nich má ale společnou ještě jednu věc – bohužel nejsou zadarmo. Musíme si koupit vstupenku, permanentku, vybavení, oblečení, nebo třeba materiál. Jak své koníčky financovat, když k nim teď nakupujeme ještě kamarádům a rodině dárky k Vánocům a nechceme šetřit ani na jednom? A nedej bože, když se k tomu objeví ještě nějaký nečekaný výdaj? Poradíme!

ADVERTORIAL 16  STUDENTA  Prosinec 2017

LEVNÉ VS. DRAHÉ HOBBY

Máme-li rozdělit koníčky na levnější a dražší, tak mezi ty s nižšími výdaji můžeme zařadit například meditaci (ke které teoreticky nepotřebujete nic než klid) nebo jógu (ke které vám stačí podložka). Oba tyto koníčky pomáhají s lepší sebekontrolou, učí nás trpělivosti a soustředění a zlepšují paměť. Když například výzkumník Richard Davidson v roce 1992 zkoumal mozek dalajlámy a několika dalších mnichů, zjistil, že v průběhu meditace a podobných činností v mozku vznikají zcela specifické druhy vln, které mimo jiné pomáhají eliminovat následky stresu a zlepšují fungování mozku. Fungují také jako prevence degenerativních onemocnění v budoucnu.

Autorka: Lucie Džurdženiková

D

louhou dobu se mělo za to, že se všichni rodíme jen s určitým talentem či potenciálem, který nemůžeme dodatečně nijak ovlivnit. Vědci dnes ale stále častěji zjišťují a dokazují, že je tomu přesně naopak. Právě zájmové aktivity jsou jedním z velmi účinných způsobů, jak svůj potenciál prakticky k čemukoliv podstatně zvětšit. Při učení se novým věcem a objevováním neznámého se v našem mozku tvoří nová nervová zakončení, díky kterým pak naše mysl pracuje lépe a rychleji i v jiných oblastech. Byť by vás mohlo na první pohled napadnout, že tohle se děje jen při intelektuálních koníčcích, není tomu tak. Naše mysl je totiž zvědavá na cokoli dosud nepoznaného.


No a co ty dražší koníčky? Těch je – co si budeme nalhávat – podstatně více. Kino, víceméně všechny sporty, knihy, sběratelství, výroba čehokoli, to všechno něco stojí. A čím náročnější hobby máte, tím je to pro vás finančně náročnější. Vyrábíte třeba proutěné koše nebo náramky ze speciálních korálků, které jsou jenom na Bali? Skvělý nápad s velkou perspektivou, jenomže pro začátek budou potřeba velké investice, jak časové, tak finanční. Potřebujete si vyřídit živnost, zjistit, kde se prodává nejlepší proutí nebo jak dopravit korálky, potřebujete si činnost vyzkoušet a vyvinout nejlepší model. A pro rozjezd byznysu, který bude vynášet, potřebujete vstupní kapitál. Peníze prostě až na prvním místě.

VŠECHNY VÝDAJE V KAPSE

Ať už potřebujete drobnou finanční injekci na konci měsíce, když výdaje převýší příjmy (třeba kvůli tomu, že ke všem svým výdajům zrovna nakupujete vánoční dárky pro celou rodinu), nebo trochu větší pomoc s náročnějším koníčkem, ve světě finančních produktů máte jako student mnoho výhod. Jak na to? Vezměte si třeba Komerční banku, která se snaží pomáhat lidem v každé situaci. Ta nedávno například otevřela v Brně čistě studentskou pobočku, kde vám poradí s čímkoli, co byste v souvislosti s financemi museli řešit, a zároveň přichází i s celou řadou produktů, které jsou pro mladé do třiceti let velmi výhodné. Pomalu přichází období Vánoc, které také není jenom o svařáku a vůni trdelníku. Statistiky uvádějí, že za Vánoce utratíme všichni zhruba třetinu průměrného platu a mnozí z nás k tomu ještě utratí mnohem více, než si naplánovali. K tomu stále platíte za jídlo, nájem, koníčky a lehce se vám může stát, že je konec měsíce a váš účet je na nule. Co s tím? Asi si neřeknete, že od zítřka nejíte a necháte to plout, že? Komerčka pro tyhle případy nabízí možnost nastavit si k účtu tip č. 1 povolený debet, což je ta magická funkce, co vám dovolí jít na účtu do minusu. Na běžném provozu účtu to nijak nepocítíte, můžete vybírat z bankomatu, zaplatit nájem nebo nečekané výdaje, prostě cokoli. Například za takový pětitisícový limit navíc neplatíte ani korunu úroku a splatit ho můžete do roka, takže žádný stres. Zřízení povoleného debetu je navíc zdarma a je jen na vás, jestli tuto rezervu využijete, nebo ne. Pokud potřebujete peněz víc, můžete si ke svému studentskému účtu (který je zadarmo) nastavit ještě tip č. 2 kreditní kartu, ze které zaplatíte cokoli, jakkoli a kdekoli stejně jako s běžnou debetkou. Oproti klasické kartě k účtu ale čerpáte peníze banky, a ne své, tudíž tím třeba při cestování svůj účet chráníte před jakýmkoli možným napadením nebo vysosáním. Na výběr je ze tří možností karet podle výhod, které vás zajímají, a pokud splatíte všechno, co jste zaplatili v předem dohodnutém období, ani tady neplatíte žádné úroky.

Kolik stojí hobby? TENIS

1000 Kč raketa, 200 Kč/hod. pronájem kurtu, oblečení a boty cca 2000 Kč

FITKO

→ 700–2500 Kč/měsíc permanentka, oblečení a boty cca 2000 Kč CESTOVÁNÍ 

→ 500–7000 Kč letenka po Evropě (záleží na společnosti a akci) → 10 000 – 40 000 Kč (i víc) letenka po světě

COSPLAY

5000 –15 000 Kč (záleží na náročnosti kostýmu)

KINOFILIE

vstupenka → 149–220 Kč 135–300 Kč občerstvení → 500 Kč fanouškovské tričko →

NA NÁROČNÉ KONÍČKY I STUDIUM

Nájem, jídlo i dražší koníčky jsou z krku, ale k tomu se blíží závěr semestru a vám se zrovna rozbil notebook, na kterém nutně potřebujete napsat všechny seminárky? To vypadá, jako že by se vám mohl hodit menší úvěr, třeba tip č. 3 Micro Gaudeamus, skrze který vám Komerčka půjčí až třicet tisíc korun bez nutnosti dokládat příjmy nebo přemlouvat rodiče, aby za vás ručili. Pokud je vaším koníčkem cestování a chtěli byste ho podpořit zahraniční studijní zkušeností, ale nemáte na to dostatek financí, i v tom dokáže výhodný úvěr pomoct. Tip č. 4 Gaudeamus od Komerčky vám zprostředkuje až 600 tisíc korun na školné, studijní potřeby a IT techniku, což je v podstatě všechno, co při studiu v zahraničí potřebujete. Splatit úvěr navíc v tomto případě můžete až po završení studia, kdy si už pěkně vyděláváte. Jestli navíc plánujete vyjíždět na Erasmus+, můžete si k účtu sjednat i balíček Erasmus, který vám zajistí vše, co bude z hlediska financí v zahraničí potřeba. K penězům ze stipendia se v zahraničí dostanete přes on-line bankovnictví. Můžete tak platit za ubytování, na ostatní výdaje se bude hodit platební karta, která Vám jednou měsíčně zdarma pomůže i k hotovosti z bankomatu. I když jsou koníčky občas poměrně drahou záležitostí, jejich přínos pro náš život je velký, neměli byste se tedy nechat odradit jen proto, že něco stojí. Jak vidíte, možností, jak je financovat bez obtíží, je hned několik, takže si s tím nelámejte hlavu a nedovolte, aby vám nedostatek peněz bral duševní zdraví, potěšení z vašich koníčků anebo z úsměvů vašich blízkých při rozbalování vánočních dárků. info jak na financování → Více (nejen koníčků) na kb.cz

NEJDRAŽŠÍ KONÍČKY SVĚTA Mezi nejdražší koníčky patří parašutismus, RC modely, cestování a extrémní domácí mazlíčci. Počítejte tak tři sta tisíc za jedno exotické zvíře plus zhruba dvakrát tolik za přípravu pořádného výběhu (záleží na zvířeti). Sběr umění nebo veteránů pak stojí úplně na špičce tohoto pomyslného žebříčku – nejdražší auto prodané v dražbě stálo 350 milionů korun a umělecké dílo skoro sedm miliard. Prosinec 2017  STUDENTA  17 SM000075


LIFE

HLAVNĚ KREATIVNĚ

J

akými koníčky byste se tedy měli zabývat? No, zejména těmi, které vám dělají radost. Přemáhat se ke sportu, když jste od přírody tzv. gaučová brambora (víme, že by to měl správně česky být spíš pohovkový povaleč, ale on je ten anglický výraz takový kouzelnější :)), je produktivní asi tak jako házet perly sviním (když jsme u těch idiomů). Mluvíme-li o aktivním hobby, nemyslíme tím hned běhání maratonů nebo posilovnu. Mluvíme o koníčcích, které nutí pracovat nejen vaše svaly, ale hlavně váš mozek. Takové aktivní a kreativní koníčky totiž pomáhají snižovat fyzické i psychické dopady stresu – kterého je v dnešní době, přiznejme si to, víc než dost – a to především tím, že do našeho života přinášejí novou energii a pozitivní pocity. Skrze zlepšování imunity

18  STUDENTA  Prosinec 2017

a odolnosti nám pomáhají cítit se lépe. Když se necháte strhnout nějakým svým koníčkem, něčím úplně jiným, než je běžná školní nebo pracovní rutina, a dostanete se do tzv. flow, čili se zkrátka necháte unášet a naplno pohltit daným okamžikem a činností, přinese vám to spoustu zábavy, relaxace a pocitu štěstí. Ať už jde o míčové nebo jiné sporty, stolní hry či hlavolamy, velká část těchto koníčků je skupinová a bojuje tak třeba i proti vyčleňování jednotlivců ze společnosti, pomáhá posilovat sebevědomí jedinců i skupin a zlepšuje schopnost se učit a řešit problémy. Individuální kreativní koníčky, ať jde o šití, psaní básní, nebo třeba práci se dřevem, působí velmi podobně. Na konci je navíc ještě nějaký produkt, který může dělat radost nejen vám.

Autorka: Lucie Džurdženiková

Doba je plná spěchu. Člověk brzo ráno vstává do školy nebo do práce a vrací se často až pozdě večer s pořádnou náloží stresu. Na nějaké koníčky mu kolikrát nezbývá ani pomyšlení, relax je přitom životně důležitý pro každého z nás. Mozek při něm totiž odpočívá a čerpá sílu a energii do nových výzev. Pozor ale na pasivní koníčky, jako je třeba sledování televize, ty pro vás v dlouhodobém horizontu mohou být spíš škodlivé.


KONÍČKY, KTERÉ SE LÍBÍ PERSONALISTŮM:

1

SPORTY NA VÝDRŽ běhání, cyklistika nebo plavání ukazují, že máte drive a výdrž; hodí se pro obchodní profese

2

ADRENALINOVÉ SPORTY šplhání po horách, MTB závody nebo skoky s padákem dokazují snahu posouvat vlastní limity a zálibu ve zdravém riskování; hodí se pro vedoucí pozice

SKRZE KONÍČKY K LEPŠÍ PRÁCI

Náš mozek je nutné pravidelně opečovávat, pěstovat a udržovat v kondici. Stejně jako naše tělo potřebuje pohyb, náš mozek potřebuje nové vjemy a zajímavé podněty. Představme si jej jako svaly a šlachy… dosáhnete rukama na zem, když několik let nebudete cvičit ani se protahovat? Možná tak s pokrčenými koleny, že. A stejně je na tom náš mozek. Pokud jej nebudeme podněcovat, nebudeme flexibilní ani nás nenapadnou žádné zvlášť dobré nápady. Prostě zůstaneme pozadu. Profesor ze San Francisco State University Kevin Eschleman zkoumal dopady kreativních koníčků na více než 400 zaměstnancích z různých společností. Ti z nich, kteří měli nějaké takové hobby, byli na rozdíl od těch bez podobných koníčků v práci výrazně nápomocnější, lépe spolupracovali s kolegy a kreativně přistupovali také k řešení konkrétních reálných problémů. Výzkum navíc prokázal, že tito lidé jsou obecně produktivnější, jistější v tom, co dělají, a uvolněnější i ve stresových situacích. Právě takové jedince společnosti hledají, na základě svého výzkumu tak profesor Eschleman zaměstnavatelům vzkázal, aby zvážili, zda své zaměstnance náhodou raději místo přesčasů nepodporovat v kreativních koníčcích, které mohou měřitelně zvýšit jejich efektivitu. „Kreativní aktivity člověku umožňují osvojit si kontrolu a zvládání situace,“ vysvětlil ve studii. „Zároveň ale také zaměstnancům poskytují unikátní pocit prožití objevení něčeho nového, což příznivě ovlivňuje výsledky jejich práce.“ Toho se jednoho času chytl Google, který mezi svými zaměstnanci zavedl tzv. dvacetiprocentní

3

KREATIVNÍ HOBBY malování, vaření, psaní nebo focení značí tvořivou mysl; hodí se pro kreativní profese, třeba v marketingu, médiích nebo v designu

4

STRATEGICKÉ HRY A HLAVOLAMY šachy, backgammon nebo sudoku procvičují strategické uvažování; hodí se pro profese v plánování a ve vývoji

5

DOBROVOLNICTVÍ s nezištnou pomocí ostatním se pojí velká empatie a ochota; hodí se pro pozice v HR nebo obecně v neziskovém prostoru pravidlo, kdy se zaměstnanci mohli ve 20 % své pracovní doby věnovat kreativním side-projektům, ze kterých měli radost, a zbylých 80 % doby pak na svých hlavních projektech trávili efektivněji a produktivněji. To, že to v praxi nefungovalo, protože nebylo možné ta procenta hlídat a hlavní projekty často svými nároky převážily ty pro radost, neznamená, že to byla ztráta času. Naopak, dalo nám to Gmail a povzbudilo to ostatní společnosti, aby o své týmy také pečovaly pečlivěji.

POZOR NA ESKAPISMUS

Podle analýzy zveřejněné v European Journal of Work and Organizational Psychology by lidé měli volit koníčky podle svých schopností a zbytečně se nepřeceňovat. Třeba ta naše gaučová brambora výše by si tak neměla jako největší výzvu stanovit maraton, ale spíš něco, v čem má větší šanci na úspěch. A krok za krokem cíle navyšovat tak, aby křivka úspěchů byla pozvolná a člověka dál motivovala, a ne zbytečně deprimovala. To samé můžeme aplikovat na koníčky, které by vám měly pomoct v práci. Máteli rádi hlavolamy, pravděpodobně budete i v práci řešič problémů, a ne přepisovač záznamů, a jste-li přepisovač, budete raději volit hobby, které zlepšuje vaše reakce nebo rychlost. Problém je – a je to v naší společnosti poměrně běžné – když hobby využíváme pro útěk z práce a z reality ve smyslu „dejte mi všichni pokoj, když se dívám na GoT“. V psychologii se tomu říká eskapismus, je to situace, kdy nehledáme zajímavé koníčky a smysluplné trávení volného času, ale místo toho se kydneme před televizi a utečeme od každodenních problémů tím, že vypneme. To není nutně špatně a jednou za čas Prosinec 2017  STUDENTA  19


Máte nějaké dlouhodobější hobby?

57 %

LIFE

20 %

Knížky

Hudební nástroj

20 %

42 % Filmy

Počítačové hry

25 %

40 %

Kreativní hobby (šití, pletení, letecké modely)

Procházky přírodou, tramping nebo hiking

27 %

Cestování

40 % Sport

bychom si to měli dát všichni, je-li to ale jedinou náplní našeho volného času, podporuje to negativní myšlenky, pocit nudy, pasivity a vést to může až k apatii a depresi. Profesorka Juliet Schor z Boston College o tomhle fenoménu mluví jako o mentalitě „work-spend-work-spend“, kdy tvrdě pracujeme, abychom mohli víc utrácet, a čím víc utrácíme, tím tvrději pracujeme. A kolo se točí…

HVĚZDNÉ KONÍČKY

Ale pojďme článek nezakončovat negativně. To, že se kreativní koníčky vyplácejí, vědí i slavné osobnosti. Jeden z nejbohatších lidí světa Warren Buffet například miluje hru na ukulele. Zpěvačka Taylor Swift se zase vyžívá v tvoření všeho druhu, ráda třeba vyrábí ze zavařovaček sněžítka nebo peče barevné dorty, a oscarová herečka Meryl Streep za každého počasí a na place skoro každého svého natáčení plete. Každý zkrátka potřebujeme něco. :) 20  STUDENTA  Prosinec 2017


Autorka: Lucie Džurdženiková, foto: archivy cosplayerů

BÝT JEN FANOUŠKEM UŽ NESTAČÍ Sledovat film nebo seriál, hrát hru, číst knihu a sem tam si zajít na nějakou tu fan-akci, kde si s podobně zaměřenými vrstevníky popovídáte o tom, proč to dané dílo tak milujete, nebo si nakoupíte pár collectibles, figurek, plakátů a jiného „merche“ – tak vypadalo kulturní fanouškovství ještě donedávna. Svět se ale mění a být jen pasivním fanouškem už je nuda. Na vzestupu popularity je tak v poslední době fenomén zvaný cosplay (z anglického costume play), kdy fanoušek napodobuje svou oblíbenou postavu do posledního detailu – kostýmem, líčením, charakterem, vystupováním atp. Prosinec 2017  STUDENTA  21


LIFE

KETRIN PETRÁŠKOVÁ

„Cosplay je koníček jako každý jiný, je velmi tvořivý a zábavný a člověk se neustále posouvá někam dál za své hranice, učí se novým technikám a zdokonaluje ty staré. Co obnáší? To záleží na cosplayerovi, co od cosplaye očekává a čeho chce dosáhnout. Dá se udělat jednoduchý levný cosplay, ale také monstrum, které požere měsíce a většinu financí. Já do jednoho cosplaye investuji tak pět až patnáct tisíc podle použitých technik a materiálů a časově mi zaberou kolem dvou měsíců.“

ROMAN PIVEC

„Být cosplayerem vyžaduje hlavně spoustu času. Hodně lidí si myslí, že i spoustu peněz, ale dá se to dělat i relativně levně, ovšem na úkor času. Vyžaduje to taky samozřejmě určitou zručnost. Nikdo si to moc neuvědomuje, ale my jsme vlastně takoví amatérští až semi-profesionální elektrikáři, řemeslníci, umělci a švadleny. Umíme od všeho trochu, a některé z těch věcí dokonce až za rozsah lidí, co to dělají profesionálně. Pro chlapy je cosplay trochu těžší, protože kostýmy jsou většinou o brnění nebo o něčem velkém a složitém a velká část hráčů her a fanoušků cosplaye jsou kluci, kteří se raději podívají na pěknou slečnu než na chlapa, co si budeme povídat. Na každých sto úspěšných cosplayerek tak vychází jeden úspěšný muž. Rozdíly v lajcích na sociálních sítích jsou toho tím největším důkazem, taková Jessica Nigri jich má 4 800 000, Leon Chiro jen 150 000. Mně osobně cosplay přinesl nesčetně moc přátel, určité uspokojení v tom ‚být slavný‘ a s tím jdou samozřejmě ruku v ruce i peníze. Cosplay, když je dělán správně a vytrvale, totiž dokáže být i slušným přivýdělkem v řádech desetitisíců. Není to ale jen o slávě a o penězích. Miluju cestování, miluju srandu a nový lidi, to je pro mě cosplay. Obrovská komunita lidí, kteří si navzájem rozumějí.“

NATÁLIE BALIŠOVÁ

„Cosplay v lidech rozvíjí zručnost, je to ale taky dost časově a finančně náročný koníček, ať už z té výrobní strany (co všechno potřebujete k výrobě kostýmu), nebo ze strany hrazení různých nákladů na vstupné, cestování, ubytování a spol., pokud jezdíte na eventy. Shánět materiály a látky je taky občas celkem náročné, obzvlášť když přijdete do Hornbachu a víte, co hledáte, lépe než místní asistenti. Mně cosplay dává hlavně seberealizaci. Vždycky jsem byla tak trochu exhibicionista, a tak oceňuji možnost nahodit na sebe divoký make-up, atypické a odvážné oblečení, paruku a různé další příslušenství, zatímco na mě nikdo nekouká jako na blázna, ale naopak mě pochválí nebo se se mnou chce vyfotit. Taky mě těší radost fanoušků daných děl, když vidí svou oblíbenou postavu naživo. Člověk k tomu ale kolikrát musí být konstruktérem, elektrotechnikem, programátorem a kdo ví čím vším dalším, aby na kostýmu všechno fungovalo tak, jak má.“ 22  STUDENTA  Prosinec 2017


SM000003-4


LIFE


→ Cosplayerka Germia:

Inklinuji k temné straně síly

Hobby jako každé jiné. Jen vyžaduje spoustu času, úsilí a peněz. A většinou se také samo nezaplatí. Vypadá ale zatraceně dobře a budí v nás laicích, kteří považujeme přišití odpadlého knoflíku od kabátu za vrchol svého kutilství, neskonalý obdiv. Takový je cosplay, neboli vžívání se do vybraných postav z filmů, seriálů, her nebo knih. Záměrně používáme termín „vžívání“, cosplay totiž není zdaleka jen o kostýmu. O tom, co představuje pro ty, kteří ho milují, jsme si povídali s Madlenkou Moozovou, kterou gamerská a cosplayová scéna lépe zná pod přezdívkou Germia.

Autorka: Markéta Paráčková, foto: Milos Mlady photography

C

o pro tebe bylo dřív – hry, nebo cosplay? Dřív pro mě bylo určitě hraní. Už jako malá jsem s bratrem hrála na počítači hry, co jsou dnes klasiky – Hexen, Doom, Wolf3D nebo Prince of Persia – a jelikož jsme měli jen jeden počítač, museli jsme se o klávesnici dělit, takže on ve hře chodil a já střílela. Na rozdíl od něj jsem u her zůstala i v dalších letech a propracovala se až ke střílečkám typu Call of Duty nebo CS:GO. S těmi jsem se pak dostala do nejúspěšnějšího herního týmu na CZ/SK scéně (eSuba) a vyšplhala se až na pozici kapitánky, kterou jsem před nedávnem přenechala mladším a talentovanějším. ;) Právě působení v tomhle týmu mě dostalo na akce, kde jsem se s fenoménem cosplay seznámila, a protože mám kreativního ducha, tak jsem po tvorbě kostýmů hned zatoužila. Původně to byl pouze nápad na propagaci týmu, který ale později přerostl až v mou nynější vášeň. Vzpomínáš si, co byl tvůj první kostým? Vyrobila jsem kostým Vayne z League of Legends. Na akci Pragoffest 2015 pak překvapivě sklidil celkem dobré ohlasy a to mě postrčilo k tomu, abych si založila veřejný profil na sociálních sítích, a tak vlastně rozjela ten kolotoč, ve kterém jsem dodnes. Zatímco hry jsou pořád spíš mužská parketa, v cosplayi vídáme víc ženy. Napadá tě proč? Cosplayerek bylo vždy více a vždy jich asi i více bude, protože je to přece jen hodně o šití, make-upu a práci

s vlasy, a to nikdy mnoho mužů nelákalo. Pokud už vidíme muže-cosplayera, je velká pravděpodobnost, že ho víc baví to mužské „kutění“ a vyrábí spíš brnění, zbraně nebo fušuje do technologického rozvoje kostýmů. Nedá se to ale takhle jednoduše škatulkovat. Řekla bys, že se tu obecně k ženám přistupuje jinak než k mužům? Nerada bych se někoho dotkla. Budu-li tvrdit, že tomu tak není, budu politicky korektní, ale nebude to pravda. Pojďme se tedy bavit upřímně: U her a cosplaye nejde vždycky čistě o schopnosti a dovednosti člověka. Jde tam i o kult osobnosti, o to, jak člověk vystupuje, vypadá a někdy také o to, co vše si může finančně dovolit. I cosplay a hry rodí své hvězdy a ne všichni mezi ně patří proto, že by byli zrovna těmi nejschopnějšími. V cosplayi lze totiž například zvolit i cestu sexualizace sebe sama a s tím spojenou tvorbu odhalenějších kostýmů. Je to časté zejména u žen, ale i mnoho mužů se svým tělem takto pracuje. U her pak lze zvolit cestu streamování vlastního hraní, kde můžete pro lidi dělat i třeba kontroverzní show, která vás dokáže proslavit. A kdokoli tuto cestu zvolí, znesnadňuje často cestu těm, kteří schopní jsou, jen třeba nedělají tolik té kontroverze. V obou těchto odvětvích také existuje mnoho forem diskriminace pohlaví. Ať už jde o pozitivní diskriminaci, kdy je třeba muži-cosplayerovi dána přednost jako hostu na akci proto, aby tam nebyly pouze ženy, anebo je do herního týmu přijata žena, aby v týmu

NĚKDY CHYBÍ SEBEVĚDOMÍ, NĚKDY TRPĚLIVOST, NĚKDY PENÍZE. ČLOVĚK ALE MUSÍ NAJÍT SVOU ROVNOVÁHU A S PROBLÉMY BOJOVAT Prosinec 2017  STUDENTA  25


LIFE

nebyli jen muži a tým se tak oproti konkurenci ozvláštnil. Anebo o diskriminaci negativní, kdy může být žena diskriminována, že je v týmu jen pro své pohlaví, i když je vlastně stejně schopná nebo schopnější než její mužští spoluhráči, případně je muž diskriminován, že je v porotě pouze pro své pohlaví, i když je například stejně schopný nebo schopnější než ostatní porotkyně. Je to velmi obsáhlé a těžké téma. Pojďme ale k tobě a tvým zkušenostem s cosplayem. Podle čeho si vybíráš postavy, které chceš tvořit? Proces vybírání postavy je velmi složitý. Obsahuje například zvážení podobnosti postavy se mnou (fyzické i psychické), technik, které budu muset na výrobu kostýmu uplatnit nebo se naučit, materiál, který budu muset sehnat, odhalenost/zahalenost kostýmu (člověk by si měl být vědom silných a slabých stránek svého těla), mých sympatií s postavou, náročnosti provedení kostýmu a případně i jeho popularitu nebo možné uplatnění (tedy co právě letí). A ano, právě výroba kostýmů je to, co mě na tom celém procesu baví nejvíc. Obecně mě postava musí ze všeho nejdřív něčím zaujmout a představovat pro mě nějakou výzvu. V poslední době jsem třeba pracovala i na kostýmech, které jsem si přála ztvárnit už jako malá holka – patří sem Anna Valerious z Van Helsinga, Xena princezna bojovnice nebo třeba Morticia Addams. 26  STUDENTA  Prosinec 2017

Čím tě postava dokáže zaujmout? Všechny postavy, které ztvárňuji, jsou většinou silné ženské charaktery. Často inklinují buď náturou, nebo vzhledem spíše k „temné straně síly“ (Darth Mirage – Star Wars), ale mám také ráda postavy, které jsou férové nebo ochranitelské (Anubis Pharah, Haven Paladin). „Zlé“ postavy a padouši mi přijdou velmi vzrušující, ale vždy se jedná o někoho, kdo je vnitřně zásadový, chytrý a má svůj cíl. Ochránci pak často vypadají hrozivě, ale mají dobré úmysly. Výborně se dá má volba postav popsat dvěma, které jsem ztvárnila – Xena byla v minulosti obávaná válečnice, byla padouch a pak prohlédla a působila jako ochránce nevinných; Auriel ze hry Heroes of the Storm je archanděl naděje, jejím hlavním úkolem je pomáhat ostatním spoluhráčům, ale pomáhá jim na úkor nepřátel, z nichž vysává při každém úderu energii. Je tedy obávaná a ochranitelská zároveň. Kde ses naučila takto rozličné metody výroby? Na jeden kostým to kolikrát zahrnuje práci s kůží, kovem, plastem, látkami a podobně. Já osobně ráda pracuji na brnění a maluji, ale nebojím se vlastně žádné z dostupných technik. Nyní jsem se pustila i do 3D tisku a baví mě to. Myslím, že moje tvorba je obecně rozmanitá a snaží se zaujmout náročností a provedením. A jak jsem se vše naučila? Většinou díky internetovým návodům a metodou pokus-omyl. ;)


Kolik času ti zabere příprava jednoho cosplaye? A kolik to stojí? Každý kostým vyžaduje rozdílné přípravy i rozdílné množství peněz. Obecně si člověk musí rozmyslet, jaký materiál bude nejvhodnější (cena/kvalita/vlastnosti/vzhled), jaké nástroje budou potřeba a jak velké množství kreativity a trpělivosti (některé materiály člověk shání i několik měsíců nebo let) je k výrobě kostýmu nutné už v této přípravné fázi. Jak to financuješ? Primárně chodím do práce. Tohle je můj koníček – jako si jiní mohou zaplatit raketu, míčky a pronájem haly na hraní squashe, tak já investuji do kostýmů. Protože jsou ale výdaje opravdu vysoké a jejich návratnost je minimální, využívám také podpory svých fanoušků například pomocí finančních darů na stránce Patreon, která umělce a tvůrce podporuje. S rostoucí slávou cosplayera je také možné přivydělat si, když je člověk zván jako host nebo porotce na akce typu Comic Con, anebo když prodává své fotografie s podpisem. Takže se dá cosplayem i něco málo vydělat? Pokud je člověk dostatečně slavný, tak ano, i když ne moc. Kromě toho, co jsem zmiňovala, jsou dalšími možnostmi třeba soutěže, ale kostým, který má potenciál vyhrát, většinou stejně v nákladech převýší finanční odměnu za výhru ve většině soutěží a vícekrát ho pak už většinou nelze pro soutěžní účely použít. Navíc se na mnoho finančně zajímavých soutěží musí cestovat. Z případné výhry se tak většinou zaplatí jen cesta, ubytování, strava a oprava nebo amortizace kostýmu. Řekla bych, že odměny nestačí ani na částečné pokrytí výroby. Poslední možností, jak si vydělat, je třeba výrobou kostýmů na zakázku nebo právě využitím webu Patreon. Zastavíme-li se u soutěží, ty jsi loni v Londýně vyhrála EuroCosplay. Jak prestižní je tato soutěž v českém a mezinárodním kontextu? V českém kontextu se jedná o nejprestižněji vnímanou soutěž vůbec. Postup na EuroCosplay má u nás dlouholetou tradici a uspět bylo vždy velice obtížné. Dosud platilo, že postupující na EC bývá ten nejlepší cosplayer v Česku za ten daný rok (mistr ČR) a na vítězství v EuroCosplayi pak bývá nahlíženo jako na vítězství v mistrovství Evropy. Mezinárodně se jedná o jednu z těch prestižnějších cosplay soutěží, nějaká oficiální klasifikace prestiže cosplay soutěží však bohužel zatím neexistuje. Jak taková cosplay soutěž vypadá? Co se hodnotí? Každá soutěž má rozdílné specifikace, ale většinou se hodnotí množství využitých technik, zpracování

kostýmu a jeho náročnost, podobnost s originálem a roleplay neboli cosplay-představení – tedy jak se dokáže soutěžící vžít do postavy herecky a jak dokáže na pódiu ztvárnit krátkou scénku. Plánuješ další soutěže? Máš nějakou nejvyšší metu? Nejvyšší metou pro mě byla od začátku mé kostýmové tvorby právě účast na EuroCosplayi a umístění do desátého místa, protože se Česká republika nikdy výše neumístila. Teď už je tahle meta překonána a já si stanovuji cíle nové – chtěla bych svůj potenciál otestovat na největší herní akci v Evropě (Gamescom), ze které se postupuje do soutěže v zámoří (Blizzcon). Jaká je česká cosplayová komunita? Panuje tam rivalita, nebo si spíš navzájem pomáháte? Myslím, že se názory na českou cosplay scénu mohou hodně lišit. Je to ale asi jako v jakékoli jiné komunitě nebo sportu. Jednou má člověk pocit, že jsou lidé v komunitě velmi zlí a rivalita je velká a tím, že v cosplayi člověk prezentuje sebe i svůj vlastní vzhled, dokáže být společnost občas dost krutá. Na druhou stranu je to komunita malá a dokáže se semknout, pokud k tomu má důvod. Po mé výhře v EuroCosplayi jsem třeba měla pocit, že se lidé na chvíli úplně změnili. Co tobě konkrétně cosplay dává? Je to koníček jako každý jiný, je to ale i určitá možnost ukázat, co dokážete. Je to také trochu sport. Má to ze všeho něco a mnoho lidí si v tom dokáže najít to své – někdo rád vyrábí, někdo rád šije, někdo se rád setkává s lidmi, někdo je rád slavný, někdo má rád pozornost… Co je na tom celém nejnáročnější? To je těžké říct, protože pro každého může být náročné něco jiného. Pro někoho to může být sehnat na kostým peníze, pro druhého kostým vyrobit, pro třetího kostým nosit, pro čtvrtého slyšet názory ostatních. Někdy chybí sebevědomí, někdy trpělivost, někdy peníze, ale člověk musí najít svou rovnováhu a se svými problémy bojovat. Kdybych se teď rozhodla s cosplayem začít, co bys mi do začátku poradila? To je asi jeden z těch nejzáludnějších dotazů. Sama jsem do cosplaye šla bez přípravy – pokud je člověk dost zvídavý a umí používat Google a YouTube, nepotřebuje rady ostatních a všechno zvládne sám. A pokud se opravdu dostane do problémů, je na Facebooku Cosplay poradna. Asi by to ale ze začátku chtělo hlavně počítat s tím, že bude doma nepořádek. Cosplay vyžaduje hodně místa, nástrojů, peněz, materiálu a času. Ale pokud vás to baví, stojí to za to.

MADLENKA MOOZOVÁ Pochází z Ústí nad Labem, vystudovala učitelství a v civilním životě pracuje pro Asociaci školních sportovních klubů, která se zabývá organizací sportovních akcí pro školou povinné. Kromě toho je to náruživá gamerka a ve světě cosplaye ji znají pod nickem Germia. Loni zvítězila v prestižní evropské soutěži EuroCosplay a na Facebooku ji sleduje přes 60 tisíc fanoušků. Na Instagramu ji najdete na @datgermia. Prosinec 2017  STUDENTA  27


LIFE

se však stále častěji vztahuje především k problémům s osamělostí, jelikož ne každému se daří zapadnout do každého kolektivu, který si zamane. Co nám vlastně společnost druhých dává? Pocit, že jsme součástí určité komunity, zvyšuje naše prožívané štěstí, motivaci a v neposlední řadě i zdraví. Pomáhá překonat těžké chvíle už jen tím, že máme možnost srovnání se s druhými lidmi. Když vidíme jejich problémy, chápeme, že v tom nejsme sami. A pokud dokonce uzříme, jak se lidé kolem nás se svými trably vypořádávají, nově objevená naděje nás napumpuje energií. To platí nejen v hobby kruzích či rodinách, ale také v zaměstnání – mnoho zaměstnavatelů se snaží zaměstnance „přijmout do rodiny“ celou škálou teambuildingových akcí a sdílených zážitků, které nejen přinášejí zaměstnanci pocit, že se s ním počítá a je vítán, ale také v něm posilují loajalitu k firmě a k jeho nadřízeným.

→ VŠICHNI CHCEME NĚKAM PATŘIT Sounáležitost, potřeba někam patřit, v anglické literatuře známá také jako „sense of belonging“ se prolíná všemi kolektivními koníčky. Ať už hrajete fotbal, nebo děláte cosplay, vaše postavení v komunitě vašich kamarádů, fanoušků nebo vašeho okolí je velice důležité. Člověk je zkrátka tvor společenský a samota mu nedělá dobře. Proč?

P

ocit sounáležitosti je pro psychologii zajímavý už od začátku 20. století, kdy jeho důležitost zmiňoval slavný Freudův následovník Alfred Adler, a to především v souvislosti se sourozeneckými vztahy. I ve slavné Maslowově pyramidě potřeb má tento pocit v nejširším slova smyslu své místo. Všechny kultury světa pro něj mají pochopení, jedná se prostě o univerzální princip spojující všechny lidské bytosti. V dnešní době

28  STUDENTA  Prosinec 2017

Zcela novou cestou pro naplnění pocitu sounáležitosti jsou v posledních letech sociální sítě. Především Facebook totiž umožnil, abychom se seznamovali a následně udržovali vztahy jednodušeji než kdykoli předtím. Také množství rozličných skupin a komunit napomáhá tomu, aby se člověk někam začlenil zcela bezproblémově a na několik kliknutí. Tyto moderní platformy byly v posledních letech v hledáčku spousty výzkumníků a jejich zjištění se výrazně rozcházejí. Na jednu stranu totiž Facebook rozhodně umožňuje jednodušší seznamování a budování vztahů. Ty mohou být v on-line prostředí postaveny na větším množství aktivit než ve skutečnosti, respektive jejich dosažení je snazší i pro ty, kteří jsou ve společnosti lidí ostýchaví a stydliví. Stejně tak nalezení vhodné komunity nebývá problémem a interakce s dalšími lidmi prostřednictvím sdílení odkazů, komentářů a „lajků“ pomáhá sociální vazby utužovat. Další studie však varují, že řada lidí tráví čas na Facebooku především hraním her či pasivní konzumací obsahu jiných uživatelů; a v takových případech se může právě pocit osamělosti a vlastní nedostatečnosti jen prohloubit. Nemluvě o kyberšikaně, on-line variantě známého a škodlivého společenského chování, která je on-line zdánlivě jednodušší, protože šikanovat někoho, aniž byste se mu museli podívat do očí, je o poznání snazší než dělat to osobně. Série experimentů zároveň ukázala, co že je na sítích tak lákavého: právě pocit, že někam patříte, a možnost utužovat vztahy s přáteli. Lidé se totiž cítí lépe, když na Facebook přispívají a zároveň dostávají reakce od přátel, cítí se lépe propojení, pozitivněji vnímaní a „doma“. Téměř staletí budovaný psychologický koncept založený zejména na fyzické blízkosti tak v digitální současnosti dostává zcela nový smysl.

Autor: Mojmír Sedláček

MODERNÍ DOBA, MODERNÍ PROBLÉMY


→ LIFE

Solidarita po česku

DÁT, NEBO SI RADĚJI NECHAT? Jsou Češi ochotní pomáhat potřebným, anebo se spíše zaměřujeme jen každý sám na sebe a svůj prospěch? Vyzkoušeli jsme to. Skoro 1300 z vás jsme dali hypotetických deset tisíc korun s tím, že je můžete rozdat mezi potřebné, anebo si je nechat. A vy jste rozdávali. Kudos, lidi, kudos!

M

ůže se zdát, že je solidarita v dnešním světě už tak trochu přebujelá. Každý druhý člověk na ulici od vás chce peníze zdaleka ne jen za Nový Prostor, u obchodních center nebo zastávek MHD se neustále vybírá na nemocné nebo postižené děti, opuštěné důchodce bez rodin nebo na zvířata v útulcích a vy raději profrčíte kolem, než byste hledali drobné. Zvlášť před Vánocemi je to docela masakr. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že jsme krutá generace, které na blahu potřebných vůbec nezáleží, ovšem opak je pravdou. Žijeme v době podvodů, kdy vybírají peníze na děti bez domova i lidé, které s nimi nemají absolutně nic společného a my jsme prostě už unavení rozhazovat naše – ve většině případů – vlastnoručně vydělané peníze, aby si někdo mohl koupit krabicáka. Strašně rádi ale přispějeme těm, kdo to potřebuje, viz náš pokus.

KOMU POMOCI?

Nevíte-li komu (nejen před Vánocemi) přispět, my se za Studentu rozhodně moc přimlouváme za Český národní registr dárců dřeně, kde od vás ani nebudou chtít peníze, jen příslib, že až se objeví někdo, komu budete moci zachránit život, uděláte to. Nakonec co je větší pomoc než darovat život? Pokud se přece jen více cítíte na finanční dar, staňte se Dobrým andělem a přispějte na rodiny, které se musejí vypořádávat s vážnými nemocemi. Vaše peníze půjdou přímo za těmi, kdo je potřebují, nikam mimo. Například v říjnu letošního roku takto Dobrý anděl rozdělil přes 16 milionů korun, a to mezi téměř tři tisíce rodin, každá tak dostala skoro šest tisíc korun.

Autorka: Lucie Džurdženiková

CSR: VLÍDNÁ TVÁŘ FIREM

A nejsme to jen my, jedinci, kdo chce pomáhat a pomáhá potřebným. Jsou to i naši zaměstnavatelé, kteří v rámci svých tzv. CSR aktivit (z anglického Corporate Social Responsibility) neboli v rámci jejich společenské odpovědnosti pomáhají nějaké organizaci, spolku nebo iniciativě bez nároku na jakýkoli profit. Že je to pro nás důležité, potvrzuje jak globální průzkum společnosti Universum, kde se snaha konat dobro a vidět smysl v tom, co děláme, každoročně umisťuje

Kdybyste měli 10 tisíc korun, které nepotřebujete, komu potřebnému byste je dali?

51 %

49 %

Rodině s vážně nemocným dítětem

Svobodné matce na hranici chudoby

41 %

Na výzkum rakoviny nebo jiné vážné nemoci

33 %

Sirotkovi v dětském domově

mezi kariérními preferencemi na předních příčkách, tak i studie Ipsos CSR & Reputation Research, podle níž na společenské angažovanosti zaměstnavatelů záleží celým 79 % respondentů. Celých 35 % lidí si podle Ipsosu dokonce nějakou společensky odpovědnou firmu dokáže spontánně vybavit a většina z nich je daleko ochotnější doporučit ji svému okolí než společnost, která se v CSR aktivitách neangažuje, nebo neangažuje dostatečně. I při samotném rozhodování o nákupu zboží nebo služeb mají společensky solidární aktivity velký vliv pro 61 % lidí, solidarita po česku tedy znamená pomáhat, pomáhat a pomáhat!

14 % Peníze bych si nechal

Prosinec 2017  STUDENTA  29


LIFE

ADVERTORIAL

Best CSR Strategy:

THROUGH TECHNOLOGY WE CAN BECOME SOLIDARY ON THE GLOBAL STAGE BUT WE SHOULD ALWAYS REMAIN ACTIVE IN OUR OWN ENVIRONMENT AS WELL 30  STUDENTA  Prosinec 2017

THE MORE YOU GIVE THE MORE YOU RECEIVE People are fundamentally good in nature – this is what you need to believe in order to live a life without fear, with a positive outlook on the future and overall happiness. Over the years, even the big international companies have accepted this philosophy as their own. As Tatyana Polyakova, the CSR Manager in Russia & Ukraine for AB InBev says: “One of the most important tasks of a business is to think beyond its profits and short-term results.” To help people. To give back.

W

e strive to empower communities to become stronger and more sustainable. And as a company, we’re committed to driving growth and improving lives across our entire value chain – from our growers and retailers to our consumers and their communities,” Tatyana adds, describing the attitude her employer, the biggest beer brewer in the world, shows through various activities, events and ideas. What are these and why does AB

InBev practise them? We asked Tatyana as well as her colleague Cedric Plettinx from the Prague office. Do you think that CSR is more important for a multinational company stretching all over the world rather than for a small local company? T: Everybody shares the same amount of responsibility for giving back to the community. However, as a multinational company you will be more in the


spotlights and will have to carry more weight into the scale as we are involved in more than a single community. Due to our global footprint our initiatives can be more impactful. A good example is our recently announced commitment to secure 100 % of the company’s purchased electricity from renewable sources by 2025. This commitment will make AB InBev the largest corporate direct purchaser of renewable electricity in the consumer goods sector globally and will reduce the company’s operational carbon footprint by 30 %. This will have the same positive effect as removing nearly 500,000 cars from the road. C: I agree. The only difference between a multinational company and a small local company is in value at stake of your mistakes and irresponsible actions. We don’t generally see headlines with local retailers at the top. How important is CSR to AB InBev? T: Corporate social responsibility is a core part of the business that goes through all processes and operations all over the world. We are working to bring our Better World commitments to life through our more than 500 brands across the globe. Our products bring people together. Bringing people together means collaborating to make our shared world a safer, healthier and happier place. You mentioned your Better World strategy, can you tell us about it? T: Through this strategy we envision a growing world where everyone has the opportunity to improve their livelihoods. We want a cleaner world where natural resources are shared and preserved for the future. We are committed to promoting a healthier world where every experience with beer is a positive one for lives well lived. One of the points of the strategy is reducing the harmful use of alcohol by 10 % in 9 pilot cities in 2020. Isn’t it a bit contra-productive for a company brewing beer? T: Absolutely not. We want be a link to a positive experience with every beer we produce, not the harmful or abusive one. Therefore we are striving to build a smart drinking strategy. What does it mean? In order to ensure a long-term and sustainable reduction of harmful drinking, consumer behaviour needs to shift toward smart drinking. Therefore we’re are developing interventions with the health care experts and launching innovative social marketing campaigns to change local social norms to achieve that.

Apart from the Better World strategy, do the local branches have their own causes? T: Better World strategy covers all material aspects of our operations and states the core part of our social responsibility, but by prioritizing our activities we can also better focus our efforts to country-specific issues. And here’s the thing – as a part of our business you are not limited to pursue whatever exceeds the basic activities. Your limit is your imagination and your understanding of consumer insights. Speaking of local branches, are there any other CSR activities you perform in your Prague office? C: In Prague we collaborate heavily with 3 NGOs – EDA (supporting families with disabled children), Helppes (supporting dogs), and Nadání a dovednosti (guiding teenage orphans to the labour market). Every two weeks a team within our branch organizes food for everybody to enjoy and the profits go to one of these selected NGOs. It is also through the latter (Nadání a dovednosti) that we got into a closer contact with several orphanages around the Czech Republic and since this summer we have actively engaged ourselves in helping in the restoration of their buildings. Why orphanages? C: We chose to increase our engagement with the orphanages since we truly see the value of all people, no matter where they come from. We should not define others based on their background but more on their actual merits and this is also underlined through one of our principles: we aim to develop people who can be better than ourselves. Christmas time is upon us, do you organize something special for your employees to celebrate the festive season? I assume the traditions differ all across the world. C: Of course, every branch is specific and has its own Christmas traditions; however we like to organize various monthly challenges for our employees in this time to put together teams and through their unique approach to spread the cheer all around. The Senior Management also give out Christmas gifts to recognize and reward the performance of all employees in our Prague office. Do you have any New Year’s resolution? C: Next year we want to do more than the year before as we are never fully satisfied. My personal goal in this context is to engage even more people in our company to come up with new ideas that can increase our impact in the community.

AB INBEV AB InBev is the world’s leading brewer in the world with the approximately 30% share on the global beer market. Apart from their business, costs and profits, the company also significantly invests in their CSR activities, all gathered under the Better World strategy and commitments. For example, they intend to reduce the harmful use of alcohol by 10 % in 9 pilot cities by 2020 and will spend 1 billion dollar on social marketing worldwide by 2025. They also expect to be fully on renewable electricity by then. Are you curious for more?

→ ab-inbev.com Prosinec 2017  STUDENTA  31 SM000048/2


LIFE

SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST NA SNĚHU Společenská odpovědnost firem (CSR) se často vnímá jen jako pomoc potřebným, jako charita. Ve skutečnosti ale jde o velmi široké aktivity, které se mohou rozprostírat od příspěvků na sirotky přes zachovávání kulturního dědictví až po ochranu světových zásobáren kyslíku nebo vody. Anebo – když zůstaneme třeba u nás doma v Česku – může se týkat i bezpečí nás všech.

O

chladilo se, Vánoce jsou za dveřmi a zhruba tři miliony Čechů lyžují. Jenomže – ne všechny sjezdovky jsou perfektně zabezpečené. A právě do této situace vstupuje energetická společnost innogy a její CSR aktivity, mezi něž už dvanáctým rokem patří mimo jiné také podpora českého lyžování. Proč a jak innogy českým lyžařům pomáhá, to nám vysvětlil její ředitel komunikace Martin Chalupský.

ADVERTORIAL

LYŽOVÁNÍ A FILM Kromě českého lyžování innogy také už dvanáct let podporuje českou kinematografii. Na pomoc filmové produkce, dokumentaristice, literární přípravě či budoucím filmařům jen v roce 2017 investovala přes 25 milionů korun.

→ innogy.cz/karta

Čím byste řekl, že vaše společnost nejmarkantněji pomohla českým lyžařům? Díky našemu projektu se zejména podařilo zvýšit bezpečnost rekreačních lyžařů na českých horách. Do našich třinácti lyžařských partnerských areálů jsme totiž pořídili během jedenácti lyžařských sezon více než šestnáct kilometrů bezpečnostních sítí, téměř 650 kusů ochranných matrací, více než 700 bezpečnostních tyčí, 74 panoramatických map nebo více než 2000 kusů traťových terčů. To myslím mluví samo za sebe. Kromě toho jste zavedli slevovou innogy kartu. Se kterou na hory jezdí přes 70 tisíc lidí, ano. Je to pro nás i naše zákazníky jistý bonus. Nabízíme s ní slevu 20 procent z ceny jednodenního skipasu, slevu 10 procent z ceny rodinných jednodenních skipasů a spoustu dalších výhod.

Spolu s Českou televizí rovněž už sedmým rokem pořádáte reality show „S ČT sport na vrchol“, které se účastní stovky amatérských lyžařů. Proč jste se rozhodli na této show podílet? Vedl nás k tomu rozhodně zájem o sportování, v tomto případě o lyžování. Tato reality show je ojedinělá i ve světovém měřítku. Celý koncept přitom vznikl poměrně rychle. Když budu přesný, tak jsme ji dali s ČT dohromady zhruba za 14 dnů. Stále mě překvapuje, kolik amatérských lyžařů podává skutečně vynikající výkony blížící se těm profesionálním a jaká je mezi účastníky úžasná atmosféra. Vše perfektně doplňuje náš projekt energie českého lyžování, v rámci kterého podporujeme také lyžařské školy a výchovu talentů. V každém z areálů, se kterými spolupracujeme, jsme partnerem lyžařské školy. Podporujeme i Sportovní gymnázium ve Vrbně pod Pradědem a Sportovní akademii ve Špindlerově Mlýně. Obě školy spojují vzdělávání s výchovou a přípravou budoucích vrcholových závodníků v zimních sportech. Co je cílem téhle akce? Cílem projektu je mimo jiné objevit nové talenty, protože lyžování u nás má velkou tradici: podle jednoho průzkumu lyžují až tři miliony Čechů, což je opravdu fantastické číslo. To by bylo, abychom nenašli pár borců, kteří budou schopni následovat ty lyžařské hvězdy, které máme dnes. Za šest sezon si projekt vyzkoušelo už přes 14 000 lidí. Náš dobrý pocit z celé akce je navíc znásoben tím, když na sjezdovce mezi brankami vidíme dětské závodníky.

32  STUDENTA  Prosinec 2017 SM000078


SPECIÁL  |  BEZPEČÍ A OCHRANA STÁTU

BEZPEČÍ A OCHRANA STÁTU Speciál PARTNEŘI SPECIÁLU

Říjen 2017  STUDENTA  33


6 %

4 %

Zlepšila se

Spíše se zlepšila

18 % Zůstala stejná

42 % Spíše se zhoršila

→ Bezpečnost v kostce

TERORISMUS, CYBER-SECURITY A CO DĚLAT, KDYŽ ZAZNÍ SIRÉNA Definovat nějak jasně a jednoznačně bezpečnost není snadné. Celá řada přestupků, trestných a dalších kriminálních činů se totiž třeba nenahlásí, některé se naopak mediálně přepálí a pak je ještě samozřejmě otázkou názoru, jestli do bezpečnosti země počítat třeba i informace o jejím jaderném zbrojení, počtu tanků, anebo prostě jen náš běžný laický a čistě subjektivní strach. Co na to mezinárodní statistiky? A co my sami? Bojíme se? Nebojíme? A čeho vůbec? 34  STUDENTA  Prosinec 2017

30 %

Zhoršila se

J

ako každoročně i v létě letošního roku Institut pro ekonomiku a mír (IEP) vyslal do světa zprávu Global Peace Index (GPI) neboli světový index míru, která hodnotí bezpečnost a mírumilovnost v celkem 163 autonomních zemích světa, ve kterých žije většina obyvatel planety. Je to výzkum, který vzniká po konzultaci s mnoha experty a institucemi zabývajícími se mírem z různých úhlů. Hodnotí se celkem třiadvacet různě propojených ukazatelů a měřítek, jako například probíhající konflikty, úroveň násilí, politická stabilita, úroveň zbrojení či sociálního zabezpečení. Obecně lze říci, že v celosvětovém měřítku mají výsledky zlepšující se tendenci. Ke zlepšení bezpečnostní si­tua­­ce totiž došlo v 93 zemích, ke zhoršení

Autorka: Lucie Džurdženiková

SPECIÁL  |  BEZPEČÍ A OCHRANA STÁTU

Změnila se podle vás za posledních pět let bezpečnostní situace v Evropě?


Proč myslíte, že se bezpečnostní situace v Evropě zhoršila?

81 %

Narůstá počet teroristických útoků

7 %

Zhoršila se práce bezpečnostních složek jednotlivých států

60 %

Narůstá počet migrantů, kteří vnímají co se smí a nesmí, jinak než my

20 %

Zhoršila se spolupráce bezpečnostních složek v rámci EU

29 % Vybraná kriminalita se záměrně neřeší

23 %

Kriminalitu se daří zvládnout hůř než dřív

pak v 68. Tento posun je ale hodně relativní. Obyvatelé států na konci žebříčku jako Somálsko nebo Súdán, ve kterých stále zuří dlouhotrvající boje, pravděpodobně žádnou změnu nepocítí. Navíc zpráva udává, že se zvětšil rozdíl mezi nejlépe a nejhůře hodnocenými zeměmi. Česká republika se v tomto žebříčku umístila už podruhé v desítce nejlépe hodnocených zemí, tentokrát na krásném šestém místě. Nejhůř v historii jsme byli na osmnáctém místě, což je pořád docela daleko od toho, jak si na to u nás občas stěžujeme. Náš subjektivní pocit bezpečí je také dlouhodobě sledován například Centrem pro výzkum veřejného mínění (CVVM) a i tam je vidět dlouhodobá pozitivní tendence. Vzrůstá jak pocit bezpečí v zemi, tak i v bydlišti – subjektivně se v Česku momentálně cítí bezpečně 81 % lidí, zatímco před rokem to bylo o pět procent méně. Ukazují se tu také třeba docela zajímavé tendence – pocit bezpečí klesá s přibývajícím věkem a naopak roste se zvyšující se životní úrovní.

AMERICKÝ STRAŠÁK SE PŘESUNUL DO EVROPY

A čeho že se to bojíme? The Chapman University v USA v říjnu tohoto roku zorganizovala průzkum American Fears a na prvním místě v něm skončila korupce. Ze všech těch věcí, které Američané řeší, se tento výsledek může zdát překvapivý, nicméně třeba i naše listopadová rychloanketa mezi třemi stovkami z vás zahlásila, že za největší riziko pro bezpečnost naší země berete naše politiky, takže si naše odlišné národnostní mentality očividně i přes oceán docela notují. Zatímco loni byl teroristický útok pro Američany na druhém místě, letos spadl až na pozici číslo 13. Vy jste ale pro změnu v anketě vyplňovali, že máte pocit, že se bezpečnost v Evropě zhoršila právě kvůli terorismu, tedy terorismus jako strašák ve Státech oslabuje, zatímco u nás sílí. Čeho jiného se bojíme? Migrace? Jaderných zbraní? Ruska? Nebo nám stačí „běžná“ ohrožení, jako jsou zloději, napadení nebo pád letadla? Německý Der Spiegel na začátku roku zveřejnil

ČEHO SE NEJVÍC BOJÍ AMERIČANÉ? • Zkorumpovaní politici a vláda • Zdravotnictví (Trumpcare) • Znečištění oceánů, řek a jezer • Znečištění pitné vody • Nedostatek peněz pro budoucnost (Zdroj: The Chapman University, 2017) Prosinec 2017  STUDENTA  35


SPECIÁL  |  BEZPEČÍ A OCHRANA STÁTU

Co myslíte, že je aktuálně největší hrozbou pro bezpečnost naší země?

73 %

My sami (naši politici, zákony a názory)

25 %

Migranti z Blízkého východu a z Afriky

40 %

Terorismus

25 %

Politika a zákony EU

29 % 28 %

Kyber-zločinci

BIZARNÍ FOBIE Můžeme se bát úplně čehokoli. A to myslíme doslova. Na světě existuje celá řada neuvěřitelných a těžko představitelných fobií. Pro představu třeba: strach z pupíků (dokonce stačí pohled na ně), strach z usnutí, strach ze ztráty mobilního signálu neboli nomofobie, strach ze sýra, strach ze stromů a nakonec strach z brad. 36  STUDENTA  Prosinec 2017

výsledky studie provedené Kantar Public a financované Bertelsmann Foundation, která byla zaměřená na to, co nejvíce trápí mladé lidi ze zemí jako Česko, Slovensko, Maďarsko, Německo a Rakousko. A zatímco si mladí většinou myslí (nejvíce 77 % Němců, na opačném konci bylo Česko s 60 %), že by jejich země měla zůstat v EU (hlavně kvůli schopnosti udržet mír mezi zeměmi a pracovním příležitostem), chtějí ji reformovat a nejvíce se bojí islámského fundamentalismu a terorismu (74 % dotázaných). Nejvíce se ho obávají v Polsku, tam to bylo 83 % a i v Německu, které je migrantskou cílovou stanicí číslo jedna, u 64 % respondentů terorismus „zvítězil“, stejně tak se ale umístil strach ze znečišťování životního prostředí a klimatických změn, 60 % Němců má obavy také z nárůstu nacionalismu a xenofobie. Podobně je tomu i v Rakousku.

KDO NÁS CHRÁNÍ?

Ačkoli byla v GPI Evropa vyhlášena jako nejbezpečnější kontinent, CVVM mínění udává, že polovina lidí u nás hodnotí bezpečnostní situaci v Evropě jako špatnou

Rusko / Čína Data pocházejí z naší listopadové rychloankety, které se účastnilo téměr 300 z vás.

a podle čtyř pětin dotázaných se v posledních 5 letech viditelně zhoršila. Dalších 61 procent lidí dokonce očekává její další zhoršování. To potvrzují i naše zjištění. 40 procent dotázaných studentů v naší rychlo-anketě uvedlo, že se podle nich bezpečnostní situace v Evropě za posledních 5 let zhoršila a jako hlavní důvod uvádějí právě nárůst počtu teroristických útoků, nárůst počtu migrantů a dojem, že se vybrané typy kriminality záměrně neřeší. Přesto je naše důvěra v bezpečnostní složky poměrně silná. Armáda České Republiky je podle žebříčku Global FirePower Index (GFI) 31. nejsilnější na světě, což je o tři příčky horší výsledek než loni – tento žebříček pracuje se zhruba 50 různými kritérii jako počty vojáků, výzbroj atp. a na prvních místech se tradičně drží USA a Rusko – a podle letošního výzkumu CVVM Češi nejvíce ze všech státních institucí důvěřují právě armádě (63 %), pak policii (61 %) a také soudům (54 %), což jsou v podstatě shodné výsledky jako v loňském roce. Agentura STEM došla k podobným výsledkům – policii podle jejich výsledků důvěřuje 65 % obyvatel, což je nejvíce od devadesátých let.


KYBERKRIMINALITA = NOVÁ HROZBA

S rozvojem nových technologií přicházejí i nové hrozby a lidé se stále více obávají i těch. Na stránkách Policie ČR je například vidět že od roku 2011 do roku 2016 narostl počet nahlášených případů kyberkriminality z 1502 na 5344, což je 3,5násobek a číslo stále roste. Podle nedávného průzkumu společnosti Sophos se vloupání do účtu a finanční ztráty (63 %) a ztráty kontroly nad počítačem (61 %) bojí průměrně více lidí než teroristického útoku (56 %) anebo vloupání (52 %). Podobné výsledky přinesla i naše anketa. Nejvíce dotázaných se v ní obává ztráty identity nebo peněz z bankovního účtu. A jaké útoky dnes nejvíce frčí? Podle IT odborníka Lukáše Stejskala ze společnosti Tipsport: „Jednoznačně ransomwary. Ty nás určitě budou v budoucnu ještě hodně zaměstnávat. Ať jsme sebelepší, nemůžeme vzít v potaz všechny možné varianty ohrožení, je to n-stranná kostka. Velkým tématem je pro nás taky zabezpečení zpracování osobních údajů. V tom musíme být stoprocentní. A aktuální je i rozvoj mobilních aplikací. Lidé si často neuvědomují, proč a kolik peněz je potřeba do kyberbezpečnosti investovat a jak ji rozvíjet. Nechceme hasit ohně, chceme mít nehořlavé systémové řešení.“

ZAZNÍ SIRÉNY, A CO MY?

Víte, co dělat, když zazní varovná siréna? Podle naší rychloankety ne, správnou odpověď totiž volilo nejméně z vás. Proto jsme si řekli, že se na to podíváme, protože prostě nikdy nevíte. Takže: Od roku 2001 je zvuk sirén úředně vyhlášen jako jediný způsob varování obyvatel v případě nouze, měl by být jasný a každý by měl hned vědět, co dělat. Teoreticky. Ale co praxe? Tak schválně. Zazní siréna a co vy? Většina z vás, co naši anketu vyplňovali, se rozeběhne domů sbalit si evakuační zavazadlo. Gratulujeme, dámy a pánové, než jste doběhli, je po vás. Pokud zazní varovná siréna, bezpodmínečně a okamžitě totiž musíte vyhledat úkryt v nejbližší budově – je jedno jestli doma, na úřadě nebo třeba v obchodě. Rychlost totiž může hrát zcela zásadní roli. Pokud je to možné, neschovávejte se v přízemí nebo ve sklepě, ale snažte se spíše vyjít do vyšších pater. Velká část škodlivých látek, které třeba mohly uniknout, nebo je někdo vypustil, je totiž těžší než vzduch. Dalším krokem je zavření a co nejlepší utěsnění oken a dveří, čímž snížíte riziko zamoření prostoru případnými nebezpečnými látkami. Můžete si například pomoct oblepením oken lepicí páskou nebo nějakou látkou nacpanou k oknům. Blahopřejeme, jste v bezpečí. Teď zapněte televizi nebo rádio a zjišťujte, co se děje.

CO DĚLAT, KDYŽ ZAZNÍ SIRÉNA: • Skryjte se v nejbližší budově, raději ve vyšších patrech. • Zavřete a utěsněte okna a dveře. • Zapněte televizi nebo rádio a čekejte na pokyny bezpečnostních složek. INZERCE

JSME FAKT VYSOKO Studiová scéna Divadla pod Palmovkou Připravujeme: Tomáš Dianiška – Pusťte Donnu k maturitě WWW.PODPALMOVKOU.CZ

Prosinec 2017  STUDENTA  37 SM000022-3


SPECIÁL  |  BEZPEČÍ A OCHRANA STÁTU

→ Bezpečnost především

JAK CENNÉ JSOU INFORMACE? Bezpečnost informací na první pohled nemusí vypadat tak zásadně jako jiné složky ochrany státu, pravda je ale zcela odlišná – i jedna jediná informace může totiž v nesprávných rukou zapříčinit velké problémy. Co jsou tzv. utajované informace, jak se s nimi u nás nakládá a jak vypadají bezpečnostní prověrky? Zjistili jsme za vás!

ADVERTORIAL 38  STUDENTA  Prosinec 2017

musejí brát v úvahu. Máme i zpravodajské služby, jejichž činnost do značné míry podléhá utajení. Celý dnešní svět je vlastně o informacích, je to tedy téměř nejvýznamnější zboží a spousta dat se musí chránit.“

PŮVODCE INFORMACE A BEZPEČNOSTNÍ PROVĚRKY Jak se z běžné informace může stát informace utajovaná? V podstatě o tom rozhoduje ten, kdo ji vytváří, tedy tzv. původce informace. Ten pak musí v souladu s aktuální legislativou a s příslušným nařízením vlády zhodnotit, jestli je daná informace skutečně tak důležitá, a následně ji označit daným stupněm utajení. Kdokoli s ní poté nakládá, musí mít bezpečnostní prověrku pro příslušný stupeň utajení a musí mít pro nakládání s utajovanou informací také pádný důvod,

Autoři: Kristýna Dolejšová, Mojmír Sedláček

U

tajované informace mohou mít jakoukoli podobu. Jsou označené v souladu se zákonem o ochraně utajovaných informací a máme celkem čtyři stupně utajení: Vyhrazené, Důvěrné, Tajné a Přísně tajné. Tyto stupně se rozlišují podle toho, jaká újma by České republice vznikla vyzrazením takových informací,“ říká Eva Maříková z právního a legislativního odboru Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ), který se u nás mimo jiné právě nakládáním s utajovanými informacemi zabývá. A její kolega Viktor Šelmeci ze Sekce bezpečnostního řízení dodává: „Utajované informace jsou významné pro ochranu České republiky. Třeba pokud se vyvíjí nějaké zbrojní zaříz­ení, řeší se zabezpečení jaderné elektrárny nebo pokud jde třeba o nařízené policejní odposlechy podezřelých osob, všude figuruje celá řada utajených informací a lidé, kteří s takovými dokumenty nakládají, to


tedy v žargonu NBÚ – musí splňovat podmínku „need to know“. Bezpečnostní prověrka sama o sobě je pak poměrně složitý proces. „Zákon stanovuje několik základních podmínek, které člověk musí splnit, chce-li získat bezpečnostní prověrku, což je občanství, věk nebo třeba bezúhonnost. Na nás je pak zjistit jeho tzv. bezpečnostní spolehlivost,“ vysvětluje Šelmeci. „Samozřejmě platí, že čím vyšší stupeň utajení, tím přísnější prověrka je. Člověk o sobě na úvod musí uvést celou řadu informací, my pak ještě shromažďujeme další potřebné – můžeme v tomto směru oslovit všechny orgány státu, právnické i fyzické osoby či tajné služby – a když je sběr dokončen, získaná data analyzujeme a vyhodnocujeme případná bezpečnostní rizika. Pro představu, koho se to hlavně týká – nejčastěji o prověrku žádají zaměstnanci bezpečnostních složek státu.“ Udělení prověrky může být i během na dlouhou trať, zatímco totiž na nejnižší stupeň čekáte dva měsíce, oprávnění „Přísně tajné“ vám zabere klidně i devět měsíců. „Ve složitých případech můžeme řízení ještě prodloužit, ale drtivá většina žádostí se vyřídí ve stanovených termínech,“ podotýká Šelmeci. A aby vás nepletly pojmy – bezpečnostní prověrka a bezpečnostní řízení je jedno a to samé. Výraz prověrka pochází ze starší právní úpravy, a byť se v médiích i ve společnosti pořád používá, nejnověji je správně právě ono bezpečnostní řízení.

HLAVNĚ NEBÝT ON-LINE

Takže máme utajovanou informaci a máme k ní i prověrku, co teď? No, v první řadě nesmíme dopustit, aby se dostala do nepovolaných rukou, musíme ji chránit a nakládat s ní se vší opatrností. „Musíte mít například informační systém, který je oddělený od ostatních sítí i internetu, aby nebyla šance se do něj zvnějšku dostat,“ vysvětluje Maříková. „I komunikační systém musí být certifikovaný, potřebujete tedy třeba speciální telefon. Utajované informace také musejí být psány a skladovány ve speciálních prostorech. Takové podmínky platí nejen pro skladování, ale i pro přepravu – například pomocí speciálních kurýrů a podobně.“ I přeshraniční sdílení utajovaných informací je možné. „Například mezi naší armádou a NATO je taková výměna informací určitě velmi častá,“ říká Šelmeci. „I my sami jednáme kvůli prověrkám s bezpečnostními úřady v jiných zemích. Zejména se pak utajované informace často sdílejí v případě osob, které se dlouhodobě pohybovaly v zahraničí.“

JAKO JAMES BOND

Taky si po přečtení těchto řádků připadáte jako proslulý britský špion gentleman? :) Práce s utajovanými informacemi ale není ani náhodou jen pro vyvolené. Naopak, Národní bezpečnostní úřad momentálně nabírá nové kolegy na celou škálu pozic od právníků přes analytiky a projektové manažery až po

administrátory aplikací a šanci tu mají i čerství absolventi vysokých škol. „Absolventi jsou u nás určitě žádaní,“ potvrzuje ředitelka personálního odboru Dagmar Urbancová. „Mají nezatížený pohled na problematiku, což je velmi cenné, potřebujeme od nich nicméně také, aby dokázali fungovat v našich zažitých metodikách. Nové zaměstnance proto pečlivě zaučujeme a snažíme se pro ně vytvářet podnětné pracovní prostředí. Řekla bych, že ideální zájemce o práci u nás se orientuje ve státní správě, chce pracovat v oblasti bezpečnosti a vnímá, co ochrana informací znamená. První působení v rámci NBÚ je pak určitě velmi dobrý start kariéry.“ Člověk se v NBÚ také naučí poměrně specifické know-how, které nikde jinde získat nemůže, a stane se důležitou součástí bezpečnostní komunity. Právě v NBÚ se totiž sbíhají informace ze všech zdrojů, které v našem státě můžeme najít, a v tom je jeho velká výlučnost.

STÁT? PŘEKVAPIVĚ FLEXIBILNÍ ZAMĚSTNAVATEL

„Přijímací řízení na pozice v rámci NBÚ je poměrně komplikované, to nebudu zastírat. Probíhá několik měsíců a počet neúspěšných kandidátů je poměrně velký. Jeho součástí jsou mimochodem také psychotesty,“ říká Šelmeci. „S absolventy máme ale obecně velmi dobré zkušenosti hlavně v tom, že se dokážou rychle přizpůsobit daným podmínkám. Osvědčili se nám třeba absolventi Policejní akademie, ale nebráníme se absolventům žádného oboru, tak úzce profilovaní nejsme. Důležitý je hlavně všeobecný přehled, těch problematik je totiž skutečně hodně. I proto nám příprava nového zaměstnance trvá zhruba rok, než je schopen dělat práci samostatně. Obecně bych řekl, že máme poměrně pestrý tým z hlediska specializace i věku.“ A jaký je stát zaměstnavatel? Možná vás to překvapí, ale není striktně konzervativní, jak byste si mohli myslet. Naopak, přizpůsobuje se požadavkům a benefitům ze soukromé sféry, a je proto veskrze flexibilní. „Mezi zaměstnanecké benefity tu patří sick days, jazykové vzdělávání, pět týdnů dovolené, prostě klasika. Paralelou kafeterie je Fond kulturních a sociálních potřeb a můžeme tu i využívat rekreační zařízení spřátelených bezpečnostních resortů,“ vyjmenovává Zdeněk Vaněk, kolega personální ředitelky, a sama Urbancová dodává: „Konkrétní podmínky samozřejmě záleží na aktuální ekonomické situaci, ale NBÚ je sám o sobě velmi stabilním zaměstnavatelem. Máme tu posilovnu, příspěvky na sportovní, kulturní a další volnočasové aktivity, příspěvky na stravování aj.“ Kromě toho NBÚ hodně dbá také na prohlubování vzdělání svých zaměstnanců. „Dlouhodobě tu například existuje možnost specializovaného odborného a jazykového vzdělávání,“ podotýká Vaněk. Tak co vy na to, nalákali jsme vás dostatečně?

NBÚ Národní bezpečnostní úřad vznikl v roce 1998, příští rok tak oslaví kulaté výročí. Jedním z hlavních důvodů jeho vzniku byl plánovaný vstup České republiky do NATO – jakožto členský stát jsme totiž potřebovali státem kontrolovaný úřad spravující přístup k informacím a jejich ochranu. Pokud vás práce s utajovanými informacemi a obecně NBÚ jako zaměstnavatel zaujal, zjistěte víc o tom, jaké pozice nabízí, na:

→ nbu.cz Prosinec 2017  STUDENTA  39 SM000087


SPECIÁL  |  BEZPEČÍ A OCHRANA STÁTU

→ Nálož výzev, dobrá fyzička a 15 % žen

ADVERTORIAL

KDO JSOU NAŠI BOJOVNÍCI SE ZLOČINEM? Češi páchají nejčastěji majetkovou a násilnou kriminalitu, na žebříčku tuzemského zločinného „top ten“ tak najdeme hlavně krádeže, podvody, loupeže i vydírání. Zločiny, u nichž je málo informací, se řeší nejhůře a mezi policisty je zhruba 15 % žen. O tom, kdo nás chrání mezi českými „boys in blue“ a jak se z člověka může takový ochránce zákona stát, jsme si povídali s vrchní komisařkou Policie ČR Ivanou Nguyenovou. 40  STUDENTA  Prosinec 2017

I

vano, jak se vyvíjí kriminalita v Česku? Už několik let u nás celková kriminalita klesá, což je dobrá zpráva. Stále ovšem nejčastěji řešíme tzv. majetkovou (krádeže, podvody a škody na majetku) a násilnou kriminalitu (loupeže, vydírání a ublížení na zdraví), a objevují se i nové hrozby, se kterými se musíme potýkat. Mezi ně patří například kyber-kriminalita, migrační krize a co je nejzávažnější – teroristické útoky, které se v poslední době v Evropě udály a zřejmě budou pokračovat. Hrozí teroristické útoky i u nás? Třeba v období adventu, jak se to stalo loni v Německu. V této chvíli nemáme žádné informace, které by vedly k přímému ohrožení našeho státu, a platí u nás první stupeň ohrožení terorismem. Na období adventu jsme ale připraveni, na vánoční trhy i jiné


doprovodné adventní akce, kde se bude zdržovat více lidí, budou policejní hlídky samozřejmě dohlížet. V rámci problematiky terorismu, předpokládám, funguje nějaká přeshraniční spolupráce, je to tak? Ano, se zahraničními kolegy běžně spolupracujeme, a to nejen co se terorismu týče. Vysíláme naše policisty do zahraničí například kvůli migrační krizi nebo v rámci různých cvičení a výměny praxe. Spolupráce na mezinárodní úrovni funguje třeba také při pátrání po hledaných či pohřešovaných osobách. Pozorujete v období svátků nějaký nárůst výskytu trestných činů? K trestné činnosti dochází po celý rok, na určitá období ale cíleně upozorňujeme a apelujeme na veřejnost, aby byla obezřetnější. Každé období totiž láká jiný typ pachatelů. V podzimních a zimních měsících je to například vloupání do chat, protože jsou neobydlené, v období vánočních svátků zase kapesní krádeže. Kdybych se chtěla stát policistkou a pomoct vám v boji s kriminalitou, co pro to musím udělat? Musíte být občanem ČR starším osmnácti let, být svéprávná a bezúhonná, fyzicky zdatná a musíte mít alespoň střední školu. Naopak nesmíte být členem politické strany nebo hnutí, nesmíte podnikat ani pracovat někde jinde. Říkáte fyzicky zdatná, co si pod tím mám představit? Testujeme fyzickou, zdravotní a osobnostní způsobilost. Ta fyzická se prokazuje testy tělesné zdatnosti, zdravotní je posouzena lékařem a ta osobnostní se prověřuje psychologickým vyšetřením. Zajímá-li vás, jak konkrétně vypadá test fyzické zdatnosti, tak tam jde o kombinaci různých disciplín, například běhu, kliků, takzvaných angličáků atd., za což člověk dostává body, které se ze všech úkonů na konci sčítají a uchazeč podle jejich počtu test buď splní, nebo nesplní. Zvládají tyto testy i ženy? Samozřejmě, na pohlaví tu vůbec nezáleží. V rámci celé Policie ČR pracuje zhruba 15 % žen a uplatňují se ve všech pozicích. Největší zastoupení momentálně mají ve služebních hodnostech inspektor, vrchní inspektor a komisař. Mluvila jste minimálně o střední škole. Našel by u vás uplatnění i absolvent univerzity? Absolvování střední školy je minimálním požadavkem, vysokoškoláci jsou rozhodně také vítáni. Přijímáme do základních služeb policie (což jsou služby pořádkové,

dopravní a cizinecké policie), ale třeba i do služby kriminální policie a vyšetřování nebo například do ochranné služby, která se zabývá osobní a epizodickou ochranou ústavních činitelů. Existuje u nás samozřejmě také tzv. boční vstup, který je určen expertům v rámci specializovaných pozic (např. IT odborníci, pozice s mezinárodním přesahem apod.). Řekla byste, že je kariéra u Policie ČR dynamická? Jak tu například funguje povyšování? Kariéra u Policie ČR je zejména stabilní, což je dnes také poměrně žádoucím znakem kvalitního zaměstnavatele. Dynamická může být rovněž, jsou tu nicméně určité podmínky, které se musí splnit, než je člověk povýšen, a mezi těmi hraje největší roli délka služebního poměru. To znamená, že se o povýšení může ucházet jen takový zaměstnanec, který už u nás nějakou dobu pracuje. Pro představu: Do hodnosti inspektor musí uchazeč splňovat tři roky služby, do hodnosti vrchní inspektor pět let, do hodnosti komisař šest let, vrchní komisař sedm let, rada devět, vrchní rada deset a vrchní státní rada jedenáct let. Nastupuje-li k nám člověk již zmíněným bočním vstupem, může být jeho postup urychlen. Jakým je Policie ČR zaměstnavatelem? Policie ČR je jedním z největších zaměstnavatelů v České republice a kromě perspektivy a jistoty stálého zaměstnání svým zaměstnancům nabízí také celou škálu benefitů. Tím nejzajímavějším může být například možnost prohloubení znalostí a získání odborné kvalifikace či možnost uplatnění ve velmi širokém spektru činností. Pokud bude mít člověk zájem na sobě zapracovat, má u nás velkou šanci stát se specialistou na zvolenou problematiku, a to jak v českém, tak i v mezinárodním kontextu. Kromě toho naši policisté například pracují jen 37,5 hodiny týdně, což je méně, než umožňuje většina tradičních zaměstnání, a mají nárok na šest týdnů dovolené, což je oproti většině tradičních zaměstnání pro změnu zase více. Od ledna navíc budeme pracovat i s náborovým příspěvkem 30 až 150 tisíc korun, takže i finančně to pro uchazeče může být velmi zajímavé. Mezi další benefity pak patří například poskytování příspěvku na dovolenou, možnost rekreace ve vlastních rekreačních zařízeních, poskytování bezúročných půjček, provozování vlastního dětského letního tábora a další aktivity. Nelze opomenout ani možnost ozdravných pobytů pro regeneraci fyzických i psychických sil.

POLICIE ČR Možná by vás to nenapadlo, ale Policie ČR je jedním z našich největších zaměstnavatelů a práce u ní není vůbec k zahození. Svým zaměstnancům totiž nabízí třeba kratší než standardní pracovní dobu a delší než standardní dobu dovolené. Kromě toho od ledna chystají i zajímavé náborové příspěvky, takže jestli jste od malička snili o boji se zločinem, rok 2018 je tou nejlepší dobou se ke sboru přidat. Pro víc informací mrkněte na:

→ policie.cz Prosinec 2017  STUDENTA  41 SM000088


SPECIÁL  |  BEZPEČÍ A OCHRANA STÁTU

→ KDO CHRÁNÍ JADERNÉ ELEKTRÁRNY? Policie, armáda a třeba i vy Jaderné elektrárny jsou pro každý stát strategicky důležité. Nejenže dodávají více než třetinu veškeré elektřiny v zemi, ale jejich ohrožení může být potenciálně velmi nebezpečné pro každého z nás. Jaká ochranná opatření platí v Temelíně a v Dukovanech, nám prozradil Julius Sabó, manažer útvaru fyzické ochrany jaderných elektráren Skupiny ČEZ.

M

ůžete prozradit, jak jsou naše jaderné elektrárny chráněny před napadením či zneužitím? Jaderné elektrárny patří mezi zásadní strategické objekty státu, které jsou logicky nejpřísněji střežené. Součástí jejich ochrany je policie, armáda, bezpečnostní agentura, ale i celá řada fyzických bariér a bezpečnostních prvků. A v případě teroristické hrozby by se vše ještě citelně zpřísňovalo.

ADVERTORIAL

ZAJÍMÁ VÁS BEZPEČNOST JADERNÝCH ELEKTRÁREN? Skupina ČEZ hledá do svého týmu mladé talenty nejen z oblasti IT nebo elektrotechniky. Praxe mnohdy není třeba, jen ochota se učit a zájem o energetiku. Pokud vás práce v jaderné elektrárně láká, podívejte se, jaké uplatnění v ní můžete najít na:

→ kdejinde.cz

Existují i nějaká elektronická opatření? Samozřejmě, vždy jde o kombinaci fyzické a elektronické ochrany, protože žádný druh hrozby nelze podcenit a ochrana jaderné elektrárny musí být maximálně propracovaná. Jejím smyslem je zabezpečit jaderný materiál a zabránit jeho krádeži nebo jakékoli radiologické sabotáži. Hovoříme-li o kyberochraně, tak v elektrárně jsou vždy dvě sítě, administrativní a technologická. Technologická síť je vnitřní uzavřený okruh, který nemá napojení na vnější prostředí. Servery jsou tu speciálně zabezpečené a přístup k nim má jen omezený okruh prověřených lidí. S vnějším prostředím je spojena síť administrativní, která je na perimetru zabezpečena účinnými nástroji IT ochrany. Testujete tento systém nějak? Různá testování, při kterých se prověřuje kybernetická i fyzická ochrana elektráren, probíhají v průběhu celého roku. Vedle toho pořádáme i různá součinnostní cvičení, jako je například tzv. Safeguard, během kterého policie, armáda a Skupina ČEZ prověřují ochranu

jaderné elektrárny vůči teroristické hrozbě. Letos takové cvičení proběhlo v Temelíně, příští rok ho chystáme v Dukovanech. Kdo všechno se vlastně na ochraně elektrárny podílí? Těch profesí je celá řada. Může jít o bývalé členy policejních zásahových jednotek, vojáky, policisty, členy záchranných týmů, ale třeba i o absolventy policejních a vojenských akademií nebo mladé IT speciality či elektroodborníky rekrutované z řad absolventů vysokých škol. Všichni musí samozřejmě prokázat trestní bezúhonnost, mít prověření Národního bezpečnostního úřadu pro styk s utajovanými informacemi a psychologické vyšetření. Jak důležité jsou v tomto směru bezpečnostní prověrky? Trendem provozu jaderných elektráren je posilování bezpečnosti a právě bezpečnostní prověrky jsou výraznou součástí těchto opatření. Naše společnost plánuje například do roku 2020 zřídit v obou elektrárnách tzv. životně důležité prostory (např. reaktorový sál, velíny či sklad jaderného paliva), kam se bez prověrky už prostě nedostanete. Dosud se nutnost mít prověrku vztahovala například jen v Temelíně na zhruba dvě stovky našich zaměstnanců – lidí, kteří řídí provoz nebo manipulují s palivem. Nově se to ale bude týkat až pětkrát většího počtu lidí různých profesí napříč elektrárnou, a to včetně dodavatelů. Celkem to budou asi tři tisíce lidí. Ačkoliv prověřování bude technicky, finančně i organizačně náročné, významně posílí bezpečnost elektrárny především proti útočníkům zevnitř.

42  STUDENTA  Prosinec 2017 SM000086


RECEPT NA TV ÚSPĚCH: JEŠTĚ HORŠÍ PROGRAM

PATRIK OUŘEDNÍK: ESEJ O ŽIVOTĚ S DŽIHÁDEM

KAM ZMIZEL MINISTR ZAORÁLEK

1

MÁ SMYSL CHODIT DO ŠKOLY?

SK 1,99 €/ DE 3,00 €/ BE 3,20 €

ROČNÍK X X VII 4. – 10. 1. 2016 | 42 KČ

Ať se fyziku a chemii učí jen studenti, které to baví

SM000003-3


44  STUDENTA  Prosinec 2017


WORK

→ Mr. and Ms. Perfect:

JAK VYPADÁ IDEÁLNÍ KANDIDÁT?

Autoři: Marijana Šutová, Lucie Džurdženiková, ilustrace: Adéla Miklíková

Studujete vysokou školu, ale nejste si vlastně vůbec jisti, zda chcete v oboru jednou pracovat? Můžete být v klidu, protože na oboru studia už dnes při hledání práce téměř vůbec nesejde. Zaměstnavatelé už tolik nelpí ani na předchozí praxi a zkušenostech. O co jim tedy jde? A jak vypadá ideální kandidát pro dnešní pracovní trh? Zjistili jsme za vás!

P

řestože se stále více hovoří o temné budoucnosti, ve které nás roboti připraví o pracovní místa, zatím se realita vyvíjí jinak. V České republice se nezaměstnanost naopak snižuje a s mírou 3,6 % je momentálně nejnižší za posledních dvacet let a zároveň i nejnižší ze všech států Evropské unie. A někteří odborníci ani tu budoucnost nevidí o nic černěji. „Některé činnosti už prostě člověk nebude muset dělat a přenechá je strojům, což není nutně špatně,“ řekl nám třeba Aleš Blažek, vedoucí IT oddělení ve společnosti Witte Automotive. Automatizace by podle něj měla především sloužit k tomu, aby se lidstvu ulehčilo od zbytečně nudných činností. „Jde o to, využít lidský potenciál tam, kde je to opravdu potřeba, a neplýtvat jím zbytečně tam, kde potřeba není, především tedy nahradit stereotypní činnosti, při kterých je lidský potenciál ubíjen opakujícími se administrativními pracemi,“ doplnil Karel Kohout ze společnosti Accenture. „Stroji nevadí, že pracuje 24 hodin denně a překopírovává data z jednoho systému do druhého.“ Ale člověka to může docela solidně ubíjet. Pokud vám někdo takovouto práci vezme, opravdu na něj budete naštvaní? Prosinec 2017  STUDENTA  45


WORK

Jaká pracovní doba by pro vás byla ideální?

16 %

3 %

Sezonní / nepravidelná pracovní doba

Standardní osmihodinová od–do

18 % Zkrácená pracovní doba (6, 7 hodin denně)

43 % Flexibilní – sám si zvolím, kdy chci pracovat

20 % Standardní osmihodinová s volitelným začátkem

IDEÁLNÍ KANDIDÁT MÁ A UMÍ •

Přirozenou inteligenci (selský rozum)

Potenciál

Kreativitu

Flexibilitu

Multitasking

Nadšení a vášeň pro to, co dělá 46  STUDENTA  Prosinec 2017

TRANSFORMACE, NIKOLI ZÁNIK

Ani ten zánik pracovních míst nakonec nemusí být tak horký, jak některé prognózy varují. „Plošnější zavádění strojů do výroby zcela jistě znamená ztrátu některých pracovních míst, ale na druhou stranu vzniká a v budoucnu ještě vznikne celý řada nových pracovních míst zaměřených na údržbu a rozvoj techniky,“ vysvětlil Aleš Blažek. „Bude potřeba daleko více IT odborníků, strojních techniků, elektroinženýrů nebo programátorů. Půjde tedy o transformaci pracovních míst spíše než o masivní zanikání, jak se někdy straší.“ Jako lidstvo jsme toho koneckonců už několikrát byli svědky, tzv. Průmyslu 4.0, který se vyznačuje právě digitalizací a automatizací, totiž předcházely tři jiné průmyslové revoluce od kola až po elektřinu. Každý z těchto vynálezů změnil náš styl života, žádný ale nevedl v pracovní apokalypsu. Co to tedy znamená pro ty z nás, kteří přicházejí na pracovní trh a nevědí, co by?

Data pocházejí z naší on-line ankety „Lúzři, nebo snílci?“, které se letos v srpnu zúčastnilo téměř 1300 z vás.

NECHCETE MĚ? NEVADÍ!

Automatizace některých pracovních činností a historicky nízká nezaměstnanost znamená především to, že ubývá nesmyslných stereotypních činností, a pokud si kandidáti někdy mohli podmínky svého zaměstnání u zaměstnavatele diktovat, je to dnes. Zatímco jste se totiž v minulosti museli o každé místo prát, dnes se zaměstnavatelé musí pro změnu prát o každého schopného a kvalifikovaného pracovníka. Vliv na to má i demografie – generaci baby boomers nahradili mileniálové, kterých je výrazně méně, každý z nich už tak nemusí být superman a nemusí firmám dokazovat, jak je nejlepší, nejschopnější a nejvěrnější. Naopak zaměstnavatel teď musí kandidátovi dokazovat, že je ze všech jeho možností – kterých je dost – tou nejsprávnější.

JAK VYPADAJÍ POŽADAVKY FIREM?

Pokud si nejste 100% jisti, v jakém oboru se budete


v budoucnu realizovat, nebo byste chtěli zkusit jiný obor, než ve kterém se nyní pohybujete, pak je nyní ta nejlepší doba na změnu. Podle personalistů jsou nyní firmy nuceny snižovat nástupní nároky na uchazeče, a upustit dokonce i od toho začarovaného pravidla nutné předchozí praxe, které nás léta letoucí docela děsilo. Určitě si pamatujete na ono „nezaměstnají mě bez praxe, ale praxi nezískám, pokud mě nezaměstnají“. Všichni si tak můžeme oddychnout. I bez praxe nebo s praxí poměrně krátkou si tak ve srovnání s předchozími lety můžete mnohem snadněji říct o vyšší plat než dřív a vaše hodnota na pracovním trhu roste rychleji než srovnatelným kandidátům před třemi lety. Nic se ale samozřejmě nemá přehánět, protože společnosti taky nemají rozpočty na to, aby vám platily miliony, a mohou se při vašem přemrštěném odhadu rozhodnout pro jiného, třeba i méně zkušeného nebo vhodného kandidáta prostě proto, že nemají na to, aby vás zaplatily. Vždy je tak před pohovorem dobré porozhlédnout se, jaké platy jsou v daném oboru běžné, a svůj požadavek postavit na nich.

INZERCE

SM000084

NAPROGRAMUJTE SI KARIÉRU í n v o k n a b e t A udělejzpečnějším svět be

JAZYKY A TECHNOLOGIE

Takže si to shrňme – už nepotřebujete praxi a pro daleko více pozic než dříve už nepotřebujete ani vysokou školu (byť ji každému z vás důrazně doporučujeme dostudovat, protože člověk nikdy neví, kdy se podmínky změní, a bez školy budete v háji). Jak nám řekl renomovaný český ekonom a někdejší viceguvernér České národní banky Pavel Kysilka: „Člověk je současnou situací ukolébaný, a jak je zvykem, má tendenci promítat si ji do budoucna. Ovšem kdo ví, jak to bude za pár let. Dělat důležité životní rozhodnutí jen na základě toho, že teď mám dobře placenou práci, je riskantní.“ Co tedy potřebujete k tomu, stát se ideálním kandidátem? Například v rámci automobilového průmyslu, který je v Česku nejsilnějším odvětvím, se hlavní požadavky už dávno netýkají praxe, ani školy, ale zejména – a to je důležité si uvědomit, protože se to netýká jen tohoto odvětví – znalosti cizího jazyka, která je v době globalizace trhu napříč obory naprosto nezbytná. A taky nejvíce chybí. „Většinou máme s absolventy velmi dobré zkušenosti, co se týká jejich technických znalostí,“ říká například Martin Šotola, ředitel sekce Bezpečnosti vozidel společnosti TÜV SÜD Czech. „Horší to už bývá s jazykovými schopnostmi. V našich laboratořích pracujeme jak pro tuzemské automobilky, tak pro německé, francouzské, italské, polské i mimoevropské včetně jejich subdodavatelů, čili jazyková vybavenost na komunikativní úrovni je zásadní.“ Martinova slova potvrzuje i Alena Zahradníková, HR manažerka ze společnosti Continental: „Od uchazeče očekáváme hlavně analytické schopnosti a schopnost pracovat v mezinárodních týmech, tedy např. i určitou senzitivitu k interkulturálním rozdílům, časovým pásmům apod. Naši zaměstnanci totiž běžně pracují ve velkých mezinárodních kolektivech, nebo jsou vysíláni na různé krátkodobé či dlouhodobé zahraniční stáže. Předchozí zahraniční zkušenost, dobrá znalost světových jazyků nebo schopnost bez problémů žít mimo Česko jsou proto velmi vítané.“ Pokud tedy bez problémů ovládáte nějaký cizí jazyk (a nebojte, pokud neumíte na 100 %, většina společností nabízí výuku jazyka jako jeden ze zaměstnaneckých benefitů), máte za sebou školu a třeba i nějakou tu praxi, máte drtivou šanci získat

VÝ HRÁČ, O M Ý T E T JS NÁPADŮ? SAMOSTATNĚ? U O N L P I VU MÁTE HLA DOKÁŽE PRACOVAT KTERÝ

PAK JSTE NÁŠ ČLOVĚK! KOMERČNÍ BANKA HLEDÁ PRO SVÉ IT ODDĚLENÍ ŠIKOVNÉ STUDENTY A ABSOLVENTY S KREATIVNÍM MYŠLENÍM A VLASTNÍM NÁZOREM. REALIZUJTE SVOJE IT VIZE A PŘIDEJTE SE K NÁM. PRO VÍCE INFORMACÍ NAVŠTIVTE KB.JOBS.CZ.


WORK

69 %

STUDEN TŮ SI M YSLÍ, ŽE JE DŮLE P RA X E ŽITĚJŠÍ NEŽ VZ DĚLÁNÍ

67PŘ %IVYDĚLÁVÁ

STUDENTŮ SI UŽ PŘI ŠKOLE

62 %

STUDENTŮ LÁKÁ KARIÉRA V ZAHRANIČÍ

JAK POZNAT TEN SPRÁVNÝ JOB • Prostředí – líbí se vám, kde byste pracovali? • Vize – ztotožňujete se s tím, co firma dělá? • Náplň práce – baví vás, co byste dělali? • Plat – byli byste oceněni tak, jak si zasloužíte? • Prestiž – pochlubili byste se tím, kde pracujete? • Flexibilita – vyjde vám zaměstnavatel vstříc? • Nadřízený – sednete si se šéfem? • Kolegové – líbí se vám kolektiv? • Seberealizace – můžete tu něco dokázat? 48  STUDENTA  Prosinec 2017

velmi zajímavou pracovní nabídku. Víte ale třeba, v jakých oborech hledat? Podle společnosti Grafton Recruitment v Česku chybí kvalifikovaní odborníci téměř ve všech sektorech a podle jejich odhadů na českém trhu chybí až 20 tisíc odborníků. Vůbec největší poptávka (kromě automotive odvětví, které už jsme zmínili) je po zdravotních sestrách a lékařích, proto se také některá zdravotnická zařízení pokoušejí nedostatek personálu řešit zaměstnanci z východní Evropy. Perspektivními obory ale jsou také například datová analýza, účetnictví nebo HR.

OŠÉFUJTE POHOVOR

Máte-li požadované vlastnosti, schopnosti a dovednosti, pořád ještě nemáte vyhráno. Musíte je totiž na přijímacím pohovoru dostatečně prodat. Personalisté přesně vědí, co hledají, a dokážou často perfektně přečíst řeč vašeho těla i to, co sdělujete mezi řádky. Více než předvedený naučený výkon často uspěje spíše vaše přirozenost, osobnostní předpoklady, jedinečnost a sympatie. Takže na co si dát pozor? Každý personalista vám řekne, že ideální kandidát na jakoukoli pozici je v první řadě připravený. Takže si zjistěte, kam jdete a kde je hlavní vchod, abyste dorazili včas. Zjistěte si také relevantní informace o firmě – čím se zabývá, jaké je její postavení na trhu, kolik má zaměstnanců, jaká je její firemní kultura atp. Na pohovoru se pak nebojte ptát. Zeptejte se, jaké jsou výhody práce v této firmě, jaký je tým, se kterým byste měli pracovat, anebo třeba jaký by byl váš první projekt, kdybyste ve výběrovém řízení uspěli. Dozvíte se tak spoustu užitečných informací

a personalista si vás lépe zapamatuje, když budete reflektovat zájem a nadšení. Nesnažte se být za každou cenu jiní, než jací jste ve skutečnosti, ať už si připadáte jakkoli nudní nebo limitovaní. Personalista zpravidla přijde na to, když mu lžete. Buďte přirození, vyzdvihujte své silné stránky a potlačujte ty slabé, ale nemizíkujte je. Všichni jsme jenom lidi. A nebojte se normální pohodové konverzace. Pokud při ní narazíte třeba na nějaké téma mimo práci, nebojte se ho. Byli jste oba na dovolené na stejném ostrově? Super! Nic se nestane, když zmíníte nějakou zajímavou příhodu, samozřejmě ale s mírou.

NEBUĎTE SPOLEHLIVÍ PRACANTI, KTEŘÍ SE RÁDI UČÍ NOVÝM VĚCEM

Protože to říkají všichni. Pokud o sobě budete mluvit stejně jako 90 % ostatních, nemůžete čekat, že si vás personalista zapamatuje. Znáte tzv. elevator speech? Je to krátká prezentace, ve které musíte vystihnout to nedůležitější a všechny kolem ohromit. Představte si, že se chcete někomu představit (v případě pracovního pohovoru spíše prodat), ale máte čas jenom zhruba minutu, co byste řekli? Schválně, zkuste si to. Není to zase tak snadné, že? Začněte to promýšlet předem a začněte od konce. Co chcete, aby si o vás zapamatovali? Možná to jsou zkušenosti, nápady, slova jako vynikám, odborník, úspora, zvýšit zisk… A nakonec přidejte nějakou výzvu k akci, jako například co dalšího můžete udělat anebo jaký teď bude následovat krok. Zkrátka buďte sebevědomí, přirození a proaktivní, a místo bude vaše.


→ WORK

Job-hopping

JAK DLOUHO JE DOST DLOUHO? Netřeba opakovat, jak moc je dnešní doba zrychlená oproti kterékoliv předchozí v dějinách lidstva. Žijeme ve společnosti, ve které jsou informace předávány v řádech sekund, a přesto na to kdejaký učitel zenu naváže srdečnou radou, že máte žít tady a teď. Jak toto prostředí ovlivňuje naše chápání času? A dalo by se říct, že je tedy cennější víc vidět, víc poznat a víc zažít, spíš než trpělivě vytrvat na jednom místě?

P

odle nejnovějších průzkumů Ministerstva práce USA je průměrná délka setrvání jedince na jedné pozici čtyři a půl roku. Na tom by nebylo nic tak zarážejícího, dlouhodobě se považovala hranice pěti let jako standardní. Pokud se ale ohlédneme pouze na dotazované mladších čtyřiceti let, konečné číslo se sníží o polovinu. 91 % z nich totiž průměrně setrvá v jedné pozici méně než tři roky. Po dobu své kariéry tak namísto deseti pracovních míst můžou vystřídat i dvacet. Lze tedy hovořit o nezanedbatelném fenoménu, velice často popisovaném jako job-hopping.

Autorka: Michaela Říhová

TISÍCE MOŽNOSTÍ, NULA LOAJALITY

Podobná strategie přináší do našeho portfolia více řádků, a tedy zdánlivě i více zkušeností v oboru. Samozřejmě je otázkou, jestli jsou dva roky dostatečně dlouhá doba na ucelení poznání a osvojení nových dovedností. Navíc pro zaměstnavatele to může být varující ukazatel. Tendence k častému střídání pracovních pozic si může protiřečit s loajalitou. A není to jen oddanost, která může být zpochybněna, ale i schopnost týmové spolupráce a motivace. Jen málo firem souzní s myšlenkou, že věnují čas nově příchozímu zaměstnanci, který je po pár měsících opustí a nové zkušenosti záhy zúročí u konkurence. Zároveň však mohou nabídnout svěží pohled na věc, neboť se nikde nezdrželi natolik dlouho, aby zapadli do možné rutiny. Jsou tak rovněž snáze adaptabilní. Přes výhody, a hlavně nevýhody, které tato taktika může přinést, ji lidé okolo třiceti let volí čím dál častěji. Nehovoříme tu však pouze o potřebě mít co nejvíce položek na seznamu, tedy jako pomyslný závod o splnění úkolů u co nejvíce stanovišť, jak to známe z táborových her s fáborky. Je to i ctižádostivá honba za vyhovující pozicí, která si zaslouží naši energii – za lepšími podmínkami. Ukazuje to snad i na možnost, že je pro nás lákavější risk než jistota, která výrazněji nenaplňuje naše očekávání. Volíme cestu, při které nejprve zkoušíme terén, než začneme stavět.

VYPUDÍ VÁS ŠPATNÝ ŠÉF I KOLEGOVÉ

Nespokojenost s vedením či kolegy je jeden z nejčastějších důvodů k výpovědi a opakovaně se umisťuje na předních příčkách výzkumů. Možností tedy zůstává, že naše sebevědomí, spjaté s jistotou, že vše dobře dopadne, se na pracovním trhu zvětšuje. Nahrává tomu hlavně historicky nízká míra nezaměstnanosti. Je však nutné znát celý kontext – nemění se totiž jen vývoj portfolia, ale i rodiny. Z dat Českého statistického úřadu je patrno, že před čtyřmi lety ženy rodily průměrně ve třiceti letech, zatímco v devadesátých letech až o pět let dříve. Model, podle kterého si plánujeme život, se mění. Dnes je běžné soustředit se na vzdělání, práci a teprve poslední řadě usazení. Z mnoha důvodů rádi tyto oblasti kombinujeme. Začíná být standardem najít si při vysokoškolském studiu když ne plnohodnotnou práci, tak alespoň poloviční úvazek či brigádu. Samotná znalost už totiž nestačí. Zaměstnavatelé jsou si tohoto aspektu změny pracovního chování stále více vědomi a reagují příhodně – investují do zaměstnanců a jejich udržení, nabízejí mnohé benefity a vycházejí jim vstříc, což je pro všechny z nás, kdo stále nutkavě hledají tu pravou práci, jednoznačně dobrou zprávou.

PRŮMĚRNÁ DÉLKA SETRVÁNÍ ČLOVĚKA NA JEDNÉ POZICI JE 4,5 ROKU, U MLADÝCH JE TO PŮLKA

Prosinec 2017  STUDENTA  49


WORK

Třeba na obědě!

ADVERTORIAL

Pryč jsou doby, kdy byl člověk rád za jakoukoli práci a nemohl si moc vyskakovat. Nezaměstnanost je dnes tak nízká, že se nás zaměstnavatelé snaží nalákat širokým spektrem benefitů od home-office až pod rychlý kariérní růst. Napadlo vás ale někdy zjišťovat, jaký šéf vás v nové práci čeká? Vsadíme se, že ne. Dobrý šéf přitom může znamenat rozdíl mezi spokojeným zaměstnancem a nešťastným dříčem a vědět, že za vámi stojí někdo, s kým si lidsky sednete a kdo vás nenechá ve štychu, když vám poteče do bot, je k nezaplacení.

O

OBĚD JAKO ŘEŠENÍ

O důležitosti souhry s šéfem teď už snad nepochybujete. Jenže jak se o budoucím nadřízeném něco dozvědět dříve, než se mu upíšete? Tady už možnosti tak 50  STUDENTA  Prosinec 2017

Autor: Mojmír Sedláček, foto: Zbyněk Pecák

→ JAK POZNAT IDEÁLNÍHO ŠÉFA?

dborník na management Blake Ashforth před pár lety tvrdil, že osoba nadřízeného je v tom, zdali se zaměstnanec dokáže identifikovat se společností, nejvýraznějším faktorem. Identifikace se společností je pak zásadním prvkem pro spokojenost v práci a pro podávání optimálních výkonů. Prostě když vám nebude fungovat vztah se šéfem, dříve nebo později vás tyhle problémy doženou a ani sebebohatší škála benefitů nepomůže. Zajímavé je, že tento proces funguje oboustranně – tři roky stará norská studie zjistila, že dobré vztahy s kolegy a podřízenými pomáhají i samotným manažerům. A výzkum ze Stanfordovy univerzity z roku 2013 naznačil, že nejlepší týmy jsou složeny ze skvělých šéfů a aktivních podřízených; taková kombinace ve výsledku funguje mnohem lépe, než když zkusíte na skupinu průměrných zaměstnanců nasadit špičkového manažera. Čili ti nejlepší zaměstnanci si také zaslouží nejlepší šéfy, až takhle jednoduché to může být. Takže o důvod víc se pořádně snažit, no ne?


jasné nejsou. Těžko na něj narazíte ve škole nebo jen tak na ulici. Když ale máte štěstí, můžete s ním zajít třeba na oběd. Tuto poměrně unikátní akci totiž už několik let pořádá plzeňská Škoda Transportation. U posledního setkání jejich generálního ředitele Tomáše Ignačáka a vybraných studentů z posledních ročníků Západočeské univerzity jsme byli taky a nálada byla od formálního pracovního pohovoru opravdu hodně vzdálená. Pane Ignačáku, proč obědy se studenty pořádáte? Rád se setkávám s mladými lidmi, protože si uvědomuji, že právě v nich je budoucnost naší společnosti. Zajímá mě, co je ke studiu motivuje, jak si po studiu představují své zaměstnání a co od něj očekávají. Jako zaměstnavatel se totiž nebojíme jim přizpůsobit a být tak pro mladé lidi co nejatraktivnější možností. Na co se vás studenti nejčastěji ptají? Musím říct, že po letošním setkání jsem opět velmi mile překvapen, jak velký mají zájem o svoji budoucnost. Ptali se na to, co u nich jako zaměstnavatelé především hodnotíme, jak důležité jsou v dnešní době jazyky a jestli je znalost jednoho světového jazyka dostačující. Pro mnoho studentů je také velmi důležité, jestli se mohou po nástupu do zaměstnání dále vzdělávat a zda je v tom naše společnost bude podporovat. Proč je podle vás důležité hledat si nadřízeného, se kterým si člověk sedne? Lidé už dnes nechtějí chodit do zaměstnání jen kvůli příjmu. Chtějí, aby je práce bavila a chodili do ní rádi. Pokud si bude zaměstnanec rozumět se svým nadřízeným, práce ho bude těšit a pozitivně se to odrazí i na jeho pracovních výsledcích. Práce má být radost, a ne starost. A abychom necitovali jen generálního ředitele, zastavili jsme na pár slov i několik studentů z osmičky vyvolených. Co jim zážitek dal a co třeba vůbec nečekali? Richard Sladký „Nejvíce mě asi na obědě překvapil přístup k nám studentům. I přes vysoké postavení všech zúčastněných ze Škoda Transportation se na nás nikdo nepovyšoval a bylo s námi jednáno spíše jako s budoucími kolegy. V minulosti jsem už měl negativní zkušenost s přístupem některých firem k budoucím absolventům a takhle příjemné jednání jsem opravdu nečekal. Byl jsem vážně hodně mile překvapen. Stejně tak mile mě překvapilo, že posílají do ciziny i relativně nové zaměstnance, což mě, jakožto člověka, který si chce vyzkoušet zahraniční zkušenost, hodně zajímalo.“ Kamil Šimeček „Jsem velmi rád, že jsem se mohl setkat s panem generálním ředitelem. Nejvíce mě asi překvapilo, jak se pan

Ignačák i jeho kolegové orientují v náplni našeho studia. Vědí, co se na kterém oboru a katedře vyučuje a jaké problémy řešíme. Za sebe jsem se zajímal spíše o technické detaily jednotlivých výrobků Škoda Transportation, ale dozvěděl jsem se i o kariérních možnostech a celkově jsme si všichni sedli, což je rozhodně důležité pro to, aby se člověk do práce těšil.“ Martin Lufinka „Chtěl jsem poznat přímo vedení Škodovky, navázat nové kontakty, poptat se na možnosti budoucího uplatnění, trainee programu a spolupráce na diplomové práci, protože jsem studentem pátého ročníku FEL, takže to pro mě je víc než aktuální. Akce splnila veškerá moje očekávání, dokonce je trochu i díky přátelské a uvolněné atmosféře předčila, čekal jsem to asi více formální. Velice příjemně mě potěšila možnost objednat si k jídlu cokoliv a dát si se všemi pivo. Na panu řediteli konkrétně mě pak asi nejvíce zaujala délka jeho pracovního dne a vůbec vše, co jeho profese obnáší.“ Patrik Růžička „Nejen vědět, kdo to je, ale i osobně potkat svého možného budoucího šéfa je pro mě osobně velmi důležité. Člověk se přece jen v práci cítí spokojeně a užitečně, když ho práce baví, vychází dobře s kolegy, a hlavně se svým šéfem. Další zásadní věcí je pochopit to, co šéf očekává, ať už od firmy, nebo přímo od vás, jak se staví k určitým problémům a jaké má na ně názory. V tom mi oběd s panem Ignačákem hodně pomohl.“ Prosinec 2017  STUDENTA  51 SM000081


WORK

CO NÁS LÁKÁ?

Z O D P OV Ě D N OST Z A V L AS T N Í PROJEKT 52  STUDENTA  Prosinec 2017

LOAJALITA NEFRČÍ, BENEFITY ANO Investice do zaměstnanců může být jak časově, tak finančně náročná, jsou to všemožné kurzy, školení, webináře, workshopy, čím dál častěji také třeba rehabilitace a podobně. Proč firmy do svých zaměstnanců vůbec investují? A vyplatí se jim to?

Autorka: Lucie Džurdženiková

MOŽNOST HOME-OFFICE

FLEXIB ILNÍ P RACO VNÍ DO BA


INVESTOVAT, NEBO NEINVESTOVAT?

Pokud víte, že mladí lidé zůstávají v práci průměrně 3-4 roky, ale nedělá jim problém odejít i uprostřed rozdělaného projektu, pokud jim v práci něco nevyhovuje, je na místě otázka, zda se do takových zaměstnanců vůbec vyplatí investovat. Stojí za to vychovat si zaměstnance a vycházet mu vstříc i přesto, že riskujeme, že odejde a své získané znalosti využije jinde? „V dnešní době není možné do zaměstnanců neinvestovat. Lidí je málo a pracovních míst hodně, pokud jim tedy v podstatě firmy nedají to, co chtějí, alespoň v nějaké omezené míře, odejdou prostě tam, kde jim to dají,“ říká HR manažerka a poradkyně Karla Hladíková. „Firmy už na trhu nehrají prim, stáčí se to spíše směrem k diskuzi a vyjednávání mezi uchazečem a zaměstnavatelem. To tady dříve nebylo. Jednoduše, pokud chceš dobrého zaměstnance, který bude odvádět kvalitní práci, musíš do něj investovat. Nebo to udělá někdo jiný…“ A přesně tam přichází vaše šance zaskórovat opravdu tu práci, kterou chcete, a za tolik, kolik chcete. Nejen Google, Airbnb, Facebook nebo Apple, ale i spousta našich domácích firem totiž do svých zaměstnanců a jejich pracovního prostředí investují nemalé částky, ať už jde o různé benefity, bonusy, teambuildingy, či školení, vzdělávání a jiné. Nalákat a udržet, to je současná firemní mantra, ať už to (občas) stojí cokoliv.

NETRADIČNÍ BENEFITY Společnost Airbnb poskytuje svým zaměstnancům každý rok cestovní stipendium ve výši 2000 dolarů, tedy necelých 50 tisíc korun. Tzv. baby cash ve Facebooku znamená, že pokud se vám narodí dítě, dostanete čtyři tisíce dolarů v hotovosti. A pokud pracujete v Google a – nedej bože – zemřete, váš partner nebo partnerka bude ještě dalších deset let pobírat polovinu vaší mzdy. INZERCE

SM000069

D

říve platilo, že čím déle byl člověk zaměstnaný v jedné firmě, tím lépe. Počítalo se s tím, že bude vůči své firmě loajální, ať se děje, co se děje, ale to už dnes neplatí a strávit 10, 15, nebo dokonce i více let v jedné firmě je spíše raritou. Podle průzkumu amerického úřadu práce dnes mladí lidé střídají práci průměrně po 3-4 letech. To znamená, že za svůj produktivní život vystřídají zhruba 15 zaměstnání a firmy se na to musejí připravit. Podle největšího globálního kariérního průzkumu společnosti Universum chtějí mileniálové po skončení vysoké školy dosáhnout tzv. work-life balance, tedy rovnováhy mezi svým osobním a pracovním životem. Chtějí takovou práci, ve které budou mít flexibilní pracovní dobu, díky níž budou mít čas i na svou rodinu a koníčky, přátelské pracovní prostředí, nějaký hlubší smysl v tom, co dělají, a také možnost růstu a dalšího vzdělávání. Pokud jim tedy zaměstnání z nějakého důvodu nevyhovuje, prostě bez výčitek odejdou a najdou si jiné. Dřívější generace většinou na otázku, co dělají, odpovídaly „pracuji tam a tam“, dnes se spíše dozvíte něco jako „jsem projektový manažer s přesahem do HR“ – už tedy není tím hlavním, pro kterou firmu se pracuje, ale spíše to, co se dělá. Pracovních míst je dnes dostatek, v Česku momentálně panuje historicky nejnižší nezaměstnanost a společnosti se musejí o vhodné talenty doslova přetahovat.


WORK

→ ZAŽÍT FIRMU NA VLASTNÍ KŮŽI Vybrat si toho správného zaměstnavatele je vždycky složité, protože to, co se píše v pracovní nabídce, nemusí být vždy tak úplně pravda. Příjemné pracovní prostředí a motivační ohodnocení vám dnes nabízí kdekdo. Jak ale poznáte, jestli je pro vás daná společnost skutečně tou pravou? Co se po ní zkusit projít, zeptat se místních pracovníků na všechno, co vás zajímá, a zažít jejich typickou atmosféru přímo na místě?

K

ADVERTORIAL

rátké exkurze nebo virtuální prohlídky už dnes můžete absolvovat u mnoha společností, pomyslné první místo, co do komplexity a do množství informací, které při prohlídce získáte, si ovšem i letos drží ŠKODA AUTO. Na jejich tentokrát hned dvoudenním ŠKODA Day (letos 15. a 20. listopadu) studenti nezůstali za sklem ani si nenasazovali virtuální brýle. Místo toho oblékli reflexní vesty a vrhli se přímo do víru výroby naší nejslavnější automobilky. A my byli u toho. :)

54  STUDENTA  Prosinec 2017

JDE SE NA TO!

Dopolední program obou dnů byl podobný. Ranní káva s občerstvením jsou po dlouhé cestě, kterou všichni absolvovali, vždy skvělý nápad. Po přivítání moderátorů, jimiž se stali ŠKODA Trainees – Petra a Tomáš první den a Karel s Vilémem druhý den – následoval blok zajímavých přednášek. Ten probíhal v moderním sále Vision Servisního tréninkového centra ŠKODA AUTO, kde studenti mohli prozkoumávat a nahlížet do nejnovějšího plně elektrického prototypu VisionE a posledního SUV modelu KAROQ, kterého v druhém termínu vystřídala autonomní novinka SUPERB Cesar.

OD PRVNÍ REVOLUCE AŽ K PRŮMYSLU 4.0

Následovala rychlá „projížďka“ historií firmy a možnostmi spolupráce, a mohlo se jít na to, kvůli čemu technicky zaměření vysokoškoláci do Mladé Boleslavi přijeli. Ve výrobních, logistických, náběhových a dalších procesech a postupech, o kterých byla dopoledne řeč, by se technicky neorientovaný smrtelník lehce ztratil. Pro více než stovku studentů a studentek ze všech koutů Česka i Slovenska však byla orientace očividně snadná. Od řízení náběhů přes centrální pilotní halu, logistiku výrobních komponentů, slévárnu


a kovárnu až po plánování logistiky. Zkušenostmi ostřílení řečníci nás provedli současností, a hlavně budoucností toho, co a jak se bude v automobilce a jejích závodech po celém světě zanedlouho vyrábět. Přednáškový blok utekl jako voda a po obědě, který přišel vhod, byl na řadě přesun do samotného závodu.

ZE ZIMY DO OPRAVDOVÉ VÝHNĚ

Protože listopadové klima nebylo úplně hřejivé, nasedli jsme do autobusů a přesunuli se za opravdovým teplem. Ne, nejelo se k moři. Díky odpolednímu programu, který si Škodovka připravila, jsme poznali výrobu od úplných začátků. Bezpečnostní vesty, ochranné brýle a hurá na věc! Užili jsme si skutečnou výheň ve slévárně a kovárně, „svatbu“ komponentů na montáži, a dokonce i sami vzali do ruky vrtáky, když jsme zkoušeli, co trénují a jak se připravují zaměstnanci v Lean Centru. Během odpoledne už vzduchem létala otázka za otázkou, jako by je studenti sypali z rukávů. Nadšení a zájem o výrobní část závodu byly znát a vášnivá debata pokračovala i při přesunech mezi jednotlivými částmi obřího závodu.

Moderní software a hardware všude kolem. Člověk si chvílemi připadal víc jako v počítačové herně než v automobilce.

ROZLOUČENÍ A INOVAČNÍ BATŮŽEK

Po návratu do Servisního tréninkového centra jsme se všichni ještě posilnili a mohli se tváří v tvář setkat s místními profesionály různých oblastí. Ti představili zajímavé projekty, vypsaná témata závěrečných prací a také volné pozice, na kterých by studenti mohli spolupracovat. No a hodnocení? Dvakrát opravdu povedený den plný inspirace, poznávání, nadšení, a dokonce i malých dárků. Příští rok se máme zase na co těšit.

TECHNICKÝ VÝVOJ LÁKÁ TY NEJLEPŠÍ

Stejně jako v prvním termínu ani v tom druhém nechyběl úvodní krátký pohled do minulosti a představení možností spolupráce se Škodovkou. Povinné a nepovinné stáže, Trainee program, psaní závěrečných prací a jedeme dál! Vzhledem k tématu celého dne se slova ujal skutečně jeden z nejpovolanějších – Roman Vaněk, výkonný asistent člena představenstva za Technický vývoj, nám objasnil to, čím se ve vývoji ŠKODA AUTO zabývá a kam budoucí vývoj automobilky směřuje. Jeho kolegové z vývoje nám pak představili jedny z nejzajímavějších částí vývojového centra Škodovky. Slova opravdových profesionálů o detailech vývoje exteriéru a interiéru, o vývoji elektriky a elektroniky a o současných světelných technikách vozů hltali mladí technici a techničky doslova plnými doušky.

BRÁNY NEJSTŘEŽENĚJŠÍHO MÍSTA

Po obědě nás opět čekal přesun – jak už víte, jedeme do Technického vývoje. Přísná bezpečnostní pravidla, která zde platí, jsou více než zřejmá. Mobilní telefony odevzdány, a začínáme! Moderní motorové a emisní centrum vyvolává emoce a zvědavost. Kdyby otázky vyplňovaly prostor, praskla by jedna z jednadvaceti zkušebních stanic na agregáty, kterou jsme navštívili, ve švech. Ještě ale nekončíme! Čeká nás Design check, virtuální studio a laboratoř hydropulzu, kde na šestnáctikanálovém simulátoru vozovky testují tuhost a pevnost vyvíjených automobilů i prototypů. Na počátku každého vývoje je ale především virtuální vývoj, a tak i naše kroky zamířily do virtuálního studia.

Byla by ŠKODA propásnout další akce!

→ skoda-kariera.cz Prosinec 2017  STUDENTA  55 SM000073


WORK


→ Kariéra 21. století

Ženy budou mít brzy navrch

Šest z deseti absolventů vysokých škol jsou ženy, na pracovním trhu je po nich stále větší poptávka a v řadě odvětví už muže postavily do ústraní. Nastává doba žen? Mají se muži bát, nebo je to jen přechodný stav? O budoucnosti genderových vztahů nejen v pracovním prostředí jsme si povídali s genderovou expertkou Zuzanou Labudovou.

U

razím vás, když použiji ve spojení s vámi označení řečník, a nikoli, jak by to mělo být rodově správně, řečnice? Ne, nerozčílí mě to ani neurazí. Jasně, všimnu si toho, protože se tomu věnuji, ale nepřijde mi to zásadní. Jsou ale situace, kdy se to nehodí, a přesto genderový stereotyp zůstává. Ano, například kamarádka měla promoci v oboru supervize ve zdravotnictví. Předsedající mluvil k samým ženám, přesto je oslovoval „vážení studenti“. Tam se to vyloženě nehodilo a přišlo mi to z jeho strany jako chyba (je ovšem otázka, jestli si to vůbec uvědomoval). Celkově ale myslím, že jsou důležitější věci k řešení.

Autor: Richard Valoušek, foto: Jindra Kodíček

Říká se, že dnešní studenti jdou pružněji s dobou. Je ta genderová změna díky tomu rychlejší? Hlavní je, že ta změna tu je, a to o 100 % oproti dobám našich rodičů a prarodičů. Role mužů a žen se ve společnosti mění, to je nezpochybnitelné. Ze svého dětství si nepamatuji chlapa s kočárkem. Dnes jich na ulici vidíte řadu. Jak na to nahlíží starší generace? Myslím, že starší lidé jsou chápaví, dokážou to přijmout, protože je to postupný proces. Navíc nikdo nezachází do extrému, stále je tu velký tlak na návrat k tradičním hodnotám a rodině. Přesto se polovina manželství rozpadá. A stále méně se jich uzavírá. Společnost se takhle vyvinula, je potřeba na to začít reagovat, a ne to jen kritizovat. Jaká by ta reakce měla být? Měli bychom o tom začít mluvit, sednout si obrazně

řečeno k jednomu stolu a bavit se o rolích ve společnosti, které se výrazně mění a ne každý je na to připraven. To je součást vašich přednášek. Mnohokrát jsem vás slyšel říct, že ženy budou mít brzy navrch. Jsou na to připraveny? Že budou mít ženy navrch, je podloženo fakty, například 60 % absolventů vysokých škol jsou ženy. Budeme tedy vzdělanější, a díky tomu, že fyzické přednosti mužů nebudou díky zlepšující se technice tolik žádány, převálcujeme je brzy i na trhu práce, kde bude větší poptávka po empatii a odborném vzdělání, které ženy budou nabízet. Trošku mě děsí to slovo „navrch“, zní to, jako by měli být muži zadupáni do země. Jisté je, že se pozice žen a mužů ve společnosti překlopí, o tom jsem přesvědčena. Otázka je, jak se s tím vypořádáme. Jsou dvě možnosti: buď to dáme mužům sežrat, což je pro mnoho žen lákavé, nebo se nebudeme mstít a otevřeme dialog o nastavení rolí ve společnosti. K čemu se kloníte vy? Chci dialog, chci otevřené možnosti pro všechny nehledě na pohlaví, věk, sociální třídu. Musíme se bavit společně a najít k sobě cestu. Má myšlenka je: vykašlat se na soupeření. Říkáte, že se uzavírá méně manželství a navíc se velká část z nich brzy rozpadá. Nebude to s novými rolemi ještě složitější? Nemyslím si, budeme spolu žít i v budoucnosti, málokdo chce žít sám. Jde o to, aby nám v tom vztahu bylo dobře.

MUŽ SE ČASTO O DĚTI POSTARÁ LÉPE NEŽ ŽENA, ALE KDYŽ JDE NA RODIČOVSKOU, SKLÍZÍ VÝSMĚCH Prosinec 2017  STUDENTA  57


WORK

Jak na to? Dobrá otázka. Není to jednoduché a nikdy nebude. Ideální je, když si v páru včas vysvětlíte své pojetí vlastní role a budete mít jasno od začátku, jaké máte do budoucna představy. Jenže v novém vztahu chcete, aby to především fungovalo, není snadné si hned diktovat podmínky. Časem k tomu ale stejně dojde, narodí se vám dítě, a najednou zjistíte, že máte jiné představy o výchově, mateřské, trávení volného času. Když si tohle dokážete říct z počátku, vyhnete se řadě konfliktů. Je to reálné? Nepovede to k ještě rychlejšímu rozchodu? Já doufám, že ne, že to může fungovat. Sama jsem šťastně zadaná dvaadvacet let a mám tři děti. Nebylo snadné si vše nastavit na začátku, řadu věcí jsme také řešili až v běhu života, ale i tak to jde. Mně se to osvědčilo.

Zuzana Labudová Absolvovala Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové a Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Doktorát z filozofie získala v oboru Aplikovaná etika. Vede obecně prospěšnou společnost Osvětová beseda, která se zaměřuje na vzdělávání dospívajících, vyučujících i lidí z byznysu a dalších sektorů v oblasti rovných příležitostí. Kromě toho vede tým provádějící genderové audity ve firmách i veřejných institucích. 58  STUDENTA  Prosinec 2017

Předpokládám, že je zbytečné se vás ptát, v čem jsou lepší ženy a v čem muži? Máte pravdu, protože bychom to takhle řešit neměli. Všechny tyto rozdíly jsou sociálně konstruované. Člověk přichází jako nepopsaný list a až společnost si ho ukuje k obrazu svému. Říká se, že ženy jsou empatičtější, méně racionální, že jdou více po vztazích. Jsou skutečně takové, nebo to mají naučené, tedy jsou do toho dovedeny výchovou? To nikdo nevíme. Studenti se často rozhodují, jaký obor jít studovat. Rodiče je korigují, že na to se hodí holka, na to kluk. Je právě tohle přemýšlení špatné? Je to stereotyp, který bychom měli časem odbourat, zapomenout. Přicházíme pak o řadu talentů, protože si někdo vybral nevhodný obor jen proto, že mu byl doporučen vzhledem k tomu, že je například holka. Máte tři děti, dáváte si na to při výchově pozor? Také se přistihnu při spoustě věcí, až když to řeknu. Snažím se na to myslet i v práci, abych se nepřipravila o možnost získat skvělého pracovníka nebo pracovnici. Ale uznávám, že je to složité, spoustu věcí máme vštěpených výchovou. Co je pro vás tím největším stereotypem? Pro mě je zásadní oblast vzdělání, tedy jak jsou naše děti ovlivňovány učitelkami. (zamyslí se) Vidíte, řekla jsem učitelky, i když to mohou být i učitelé, ale těch je jen 20 %, takže automaticky říkám učitelky. Právě ony často směrují kluky a holky do jiných oborů podle pohlaví. Fyzika ale může být stejně vhodná pro kluky jako pro holky. Řada z vyučujících si teprve v mém kurzu uvědomí, jak stereotypně se k dětem chováme.

A mnoho z nich si z toho něco vezme pro další praxi, což je skvělé. Bude to složité, ale dá se to časem změnit. Co však takové mateřské pudy, výchova dětí, rodičovská? V biologii jsou samozřejmě jasně dané rozdíly mezi muži a ženami, a právě tyhle rozdíly jsou navíc nejvíc vidět. Já jsem byla doma s dětmi poměrně dlouho, ale bylo to tak i díky tomu, že jsem při tom mohla pracovat. I proto se mi to snadno říká, nebyla jsem nucená se rozhodovat: práce, nebo rodina? Sama bych měla problém dát dítě do jeslí a celý den být bez něj. Mnoho žen ale takto nevolí, jen prostě dělají, co musí, a to je smutné. A co takový muž na rodičovské? U nás jsou na ní asi 2 % mužů a jejich příběhy hovoří za vše. Musí se často potýkat s posměchem, stejně jako jejich děti. Není pravda, že se muž o dítě nedokáže postarat, často to dokáže lépe než žena. U našeho třetího dítěte byl myslím aktivnější rodič manžel a byl a je v tom skvělý. Sledujete podobné změny i v zahraničí? Nejvíce rezonuje tato otázka ve Skandinávii, kde společnost někdy až tlačí rodiče do společné výchovy. Když se na rodičovské nevystřídají, dostanou třeba menší finanční podporu. Je to podle vás cesta? Podle mě je nejlepší otevřená možnost, aby si každá rodina opravdu mohla vybrat, co právě jí vyhovuje nejvíce. Jste ve svých názorech dost rozhodná, mají muži tendenci se s vámi hádat při přednáškách? Jsem ráda, když se se mnou o tom vůbec baví. Spousta lidí nad tím mávne rukou, nepovažuje to za téma, to mě mrzí. Mnohem radši přijmu ostrý názor a nesouhlas než mlčení. Snažím se argumentovat, ukazovat vždy možnosti volby. Při každé výměně názorů se navíc konfliktní názorové hrany postupně obrousí. Máte pocit, že označení feministka není pozitivně vnímáno? Asi není, což je chyba lidí, kteří se jako feministi či feministky prezentovali, ale nedokázali lidem vysvětlit, proč – co to vlastně znamená. Základ je mít stejné možnosti pro muže a ženy a myslím, že s tím dnes nesouhlasí málokdo. I když v praxi je už to samo o sobě náročné. Bude to ještě dlouhý proces, na jehož výsledku bychom se měli domluvit. Boj není cesta. Věříte, že si dokážou obě pohlaví vyjít vstříc? Ano, ráda bych věřila tomu, že není potřeba bojovat, stačí se domluvit. Ale vím, že to není jednoduché. Když


se ženy začnou realizovat, muži to často berou jako své ohrožení. Je na nás ženách, abychom vám mužům pomohly se s tím srovnat. Říkáte vy muži, my ženy, není prvním krokem to, že budeme my všichni? Ano, jenže my jsme opravdu rozdílní, to je nepopiratelné. Otázka je, zda je to naučené, či vrozené a jestli dokážeme dát každému prostor, aby se projevil tak, jak to opravdu chce a cítí. Sama jsem ráda, že jsem ženská a chlapi jsou chlapi. Vnímám to tak, že jsou to dva světy, které se skvěle doplňují – když se chce na obou stranách. Kdybyste volila mezi mužem a ženou, oba by vám byli stejně sympatičtí, volila byste ženu? Pokud by šlo o politické volby, tak ano, protože v politice je výrazná menšina žen, a tudíž ženský hlas není slyšet tak, jak by měl. Na trhu práce je to složitější, tam bych šla spíš cestou podpory postupu žen do vyšších pozic, mentoringových programů a více možností pro sladění pracovního a soukromého života, zejména flexibilních forem práce. Kvóty nejsou ideální řešení, ale souhlasím s jejich podstatou – že když se sejdou dva stejně schopní kandidáti, jeden muž a jedna žena, dá se přednost tomu, jehož pohlaví je zastoupeno méně. Nic víc, nic míň. Většina studentů dnes dokonale ovládá moderní technologie, stejně tak absolventi vysokých škol posledních let. Jsou právě technologie na vině rozpadů manželství a vztahů? Je pravda, že vysoké procento vztahů končí proto, že se něco provalilo právě prostřednictvím moderních technologií. A pokud mezi technologie započítáme i antikoncepci, tak ta změnila vztahy mužů a žen úplně. Od té doby mateřství řídíme. Ženy ho řídí. Ano, právě tady jsou ženy jednoznačně ve výhodě. My se rozhodneme, že chceme dítě, často ho máme i bez vědomí, nebo dokonce přímo navzdory nesouhlasu muže. Pak se dítě narodí a my žádáme, aby se muž staral, a to nejen finančně, ale také aby se podílel na péči. A když se vztah rozpadne, muž má jen desetiprocentní šanci, že dítě získá do výhradní nebo střídavé péče. Naši justici ovládá stereotyp, že dítě patří k matce. To je příklad toho, jak to mohou ženy dávat mužům sežrat? Ano, toto je oblast, kde ženy zásadně dominují, tu moc si užívají a ve výsledku to není moc pěkný pohled. Je to důkaz toho, že bez spolupráce to nepůjde. Navíc je to samozřejmě špatné i pro ty děti samotné.

Jak to bude dál? Musíme se jednoho dne zastavit a začít to řešit. Lidé jsou ve vztazích nespokojeni čím dál víc a nedokážou o tom mluvit. Nestojí nám v cestě komunikace právě technologie? Neuzavíráme se v nich příliš? Pořád si stěžujeme, že jsou děti připoutány k počítačům a mobilům, že se o nic nezajímají. Já si to nemyslím. Často jsou na tom hůř dospělí. Vy navíc jezdíte přednášet do škol, jací tedy čeští studenti jsou? Mnoho chytrých hlav tvrdí, že pro teenagery hlavně musím mít kreativní prezentaci plnou barev, efektů, videí, nebo nejlépe nějakou „apku“. Často ale stačí zavřít se s nimi do třídy a diskutovat, bavit se o těch problémech otevřeně, nechat je říct, co si myslí. Mladí lidé jsou hlavy otevřené, pálí jim to a nemají problém říct: aha, to jsem nevěděl. Při takových debatách si spoustu věcí uvědomí nejen oni, ale i já. Hádají se? Každý se občas hádá, i my dospělí. Ostré názory neškodí, ony se diskusí obrousí a všechny strany obohatí. Mám s teenagery velmi dobré zkušenosti, vůbec nemám strach o budoucí generaci. Prosinec 2017  STUDENTA  59


WORK

→ VÍTĚZOVÉ LETOŠNÍ UNICHANCE SBÍRAJÍ ZKUŠENOSTI Co si odnášejí ze své první stáže? Je začátek prosince. Půl roku od chvíle, kdy si zástupci Penty, JetBrains a ExxonMobil v rámci assessment centra vybrali své nové stážisty do programu Unichance. Do programu, který pomáhá našlápnout kariéru ve velkém, a to konkrétně šesti šťastlivcům, kteří porazili konkurenty v náročném výběrovém řízení.

V

každé ze tří zapojených firem stráví stážista tři měsíce, během kterých má příležitost se toho hodně naučit, okoukat, pochopit a taky udělat takový dojem, že si ho firma ve svém týmu nechá. Jak to vypadá s letošními stážisty? Po šesti měsících jsme se za nimi vypravili a zeptali se na jejich dojmy z programu. Za sebou mají v tuto chvíli několik týdnů na první stáži.

ADVERTORIAL

Jak zpětně hodnotíte svůj zážitek z assessment centra? Martin: Bylo to mé první AC, které jsem kdy absolvoval. Neměl jsem vůbec ponětí, do čeho jdu a co mě čeká. Náročná pro mě byla sebeprezentace a sebeobhájení důvodů, proč jsem zrovna já ten správný kandidát v jedné minutě. Určitě by se mi hodila domácí příprava a delší promyšlení, jak zaujmout ostatní. Asi ze všeho jsem byl nejvíce spokojen s naším 60  STUDENTA  Prosinec 2017

skupinovým výkonem během týmové práce, kdy jsme měli za úkol vymyslet start-up během krátkého časového limitu a poté ho řádně obhájit před „investory“. Petr: Vyzkoušet si AC byla zajímavá zkušenost otestovat některé své schopnosti a zároveň poznat nové lidi a poslechnout si jejich různorodé zájmy a zkušenosti. Určitě mě i jen tento jeden den mezi nimi namotivoval dělat mimo školu o trochu víc. Jednalo se o mou první zkušenost s kompletním AC a průběh i připravenost byla na jedničku. Možná jsem jej čekal mírně delší a úkoly samotné obtížnější. Alžběta: Vypíchla bych příjemnou atmosféru, především ze strany porotců a organizátorů. Rozhodně se snažili eliminovat stres účastníků na minimum, byli velice empatičtí.  Marek: AC hodnotím velice pozitivně. Byla to výborná zkušenost, ze které určitě budu těžit i v budoucnu. Už jen to, že se tam člověk mohl setkat s tak talentovanými lidmi, kteří by měli být jedněmi z těch nejlepších studentů, které Česká republika nabízí, je ohromně obohacující a motivující. Máte za sebou několik týdnů v první ze tří firem. Jak zatím hodnotíte prostředí společnosti, kam jste se dostali? Petr: U JetBrains si nemůžu zatím opravdu na nic stěžovat. Všichni jsou tady příjemní a dle mého názoru i očividně spokojení se svou prací. Pracovní prostředí a benefity jsou zde skvělé a nějaká byrokracie a zdržování téměř nulové. Pokud by prostředí zaměstnavatele během mé budoucí kariéry bylo jen z půlky takové, byl bych spokojený. Jan: Nástup do Exxonmobil byl velice příjemný. První dny byly spíš úvodní. Na přednáškách mi byla


představena společnost a následně jsem byl seznámen se svými kolegy. Pracovní prostředí na mě působí takovým „bezpečným“ dojmem. Na lidi je vyvíjen přiměřený pracovní tlak a zároveň se o ně společnost dobře stará. Alžběta: Jako první jsem nastoupila do společnosti Penta Investments. Její sídlo v Praze má jen asi šedesát zaměstnanců, takže mě každý osobně přišel přivítat a popřál mi, aby se mi práce líbila. Prostředí společnosti je tedy ohromně přátelské a skoro až domácí. Je vidět, že všichni dělají svou práci s velkou radostí a s plným nasazením. Proto u nich nefunguje pevná pracovní doba, prostě pracují, dokud chtějí a dokud není hotovo. Patrik: Nástup do JetBrains je pro mě spojený s úsměvem a dobrou náladou. Je fascinující, že to se celou dobu mého působení nezměnilo, úsměvy a atmosféra zůstaly stejná, autentické od prvního dne až dodnes a nepochybuju, že zůstanou i do budoucna. Marek: Nástup do společnosti byl bezproblémový. Exxonmobil se mnou byl před nástupem neustále v kontaktu a provedl mě vším, co bylo potřeba. Několikrát se se mnou jeho zaměstnanci sešli i před nástupem, abychom probrali všechno, co je potřeba, co mě zajímá a ujasnili si pracovní náplň a očekávání obou stran.

Jan: Celkově bych řekl, že náplň stáže je kvalitní. Můj supervizor mi zadal úkol, díky kterému mám možnost poznat více pracovních pozic. Mimo jiné se mohu účastnit prezentací určených pro různá oddělení. Martin: Pracovní náplň jsem po pravdě čekal komplexnější a více vyzývavou. Práce, kterou většinou dělám, je příprava materiálů či podkladů pro kolegy. Nedovedu dosud posoudit, jestli bych danou práci rád dělal i do budoucna, myslím, že práce v Pentě se skládá z mnohem náročnějších částí, které jsem zatím neměl možnost vyzkoušet. S čím jste do projektu šli? Alžběta: Do programu jsem šla už jenom kvůli dlouhému procesu výběru účastníků stáže. Velice mě baví výběrová řízení, kde se mohu setkat s něčím novým. To pro mě tentokrát byl on-line pohovor. Brala jsem to jako výzvu a chtěla jsem si něco dokázat. Martin: Do stáže Unichance jsem šel s chutí podívat se do prostředí úspěšných firem. Zjistit, jakým

Jak vás na první stáži zaujala pracovní náplň? Chtěli byste tohle dělat i do budoucna? Marek: Pracovní náplň mi přijde velice zajímavá a je to jednoduše výzva. V Exxonmobilu se vám snaží najít pracovní náplň podle vašeho profilu a zájmů. V současné době jsem v Credit department, jelikož jednou z mých zálib jsou finance. Mám vyčleněný vlastní projekt, na kterém úzce spolupracuji s jedním, troufám si říct velice talentovaným a inteligentním zaměstnancem, který má v oboru ohromné znalosti. Exxonmobil testuje mou adaptibilitu a má vysoké očekávání, takže se snažím je nezklamat. Petr: Na Unichance stážích jsem se snažil vybrat si pozice, ve kterých ještě nemám praxi. S PR, do kterého nyní nakoukávám u JetBrains, mám tedy zatím jen omezenou zkušenost. Je to oblast zajímavá, ale o tom, že bych se do ní chtěl pustit a věnovat se jí naplno i do budoucna, mě ještě nepřesvědčila. Určitě ale nedělám žádnou stereotypní práci, administrativu ani „práci pro práci“ a to se mi líbí.  Patrik: Dostal jsem hned v prvním měsíci možnost odletět na kratší stáž k našim kolegům z JetBrains do USA, přímo do světoznámého Silicon Valley, spolupracovat s nimi a nahlédnout do univerzitních kampusů ve Stanfordu a Berkeley, ve kterém jsem i já v minulosti strávil jeden semestr studií. Bylo neskutečné motivující vidět, že produkty od JetBrains jsou využívány většinou studentů počítačové vědy na těch nejlepších univerzitách světa. Prosinec 2017  STUDENTA  61


WORK

způsobem fungují, poznat se s lidmi, kteří za nimi stojí, a celkově získat praktické zkušenosti z byznysu. Především jsem si chtěl objasnit možnosti mé budoucí kariéry, co by mě vlastně v budoucnu bavilo dělat. Marek: Můj úplně první impulz pro podání přihlášky do Unichance pramení hlavně z mé latentní potřeby zdokonalování. Zajímalo mě, jak obstojím v jednotlivých kolech výběrového řízení. Říkal jsem si, že zkušenosti spjaté s výběrovým řízením bych mohl možná i jednou využít na pohovoru na pozici na plný úvazek. Až teprve před třetím kolem jsem reálně začal přemýšlet, co by mi taková stáž mohla přinést. Hlavní přínos je asi celkem zřejmý. Mít možnost poznat různá pracovní prostředí je velká příležitost a určitě bych ji každému přál.  Mění se s tím, jak se učíte novou práci, nějak vaše plány do budoucna?  Martin: Začal jsem si postupně uvědomovat, jaké to je, chodit každý den do práce a snažit se ze sebe dostat maximum. Zjistil jsem, že nemám téměř

žádný volný čas na sebe, zároveň i díky každodennímu chození do školy. Díky tomu jsem si začal uvědomovat, že není nic důležitějšího než si v budoucnu najít práci, která mě bude bavit a ve které se budu cítit spokojený. Patrik: Mimo působení v JetBrains jsem i naplno členem týmu fúzí a akvizic v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners, čili mám o své budoucnosti celkem jasno, účast v Unichance mi ale určitě pomáhá tento plán naplňovat. Petr: Určitě mi ta zkušenost dává větší rozhled o náplni různých pozic. Že by se ale nějak měnily mé plány, to se zatím říct nedá. Marek: Myslím, že je ještě poněkud brzo na to říct, zda se nějak mění mé plány. Pro mě je důležité, že to, co v současné době dělám, mě baví a motivuje. Co se týče mých plánů do budoucna, tak nemám nějaké hodně dlouhodobé plány, snažím se držet v rámci určitých mantinelů mých zájmů a řídím se tím, že nejlepší příležitosti v životě přicházejí tehdy, když je nejméně čekáme.

ADVERTORIAL

O STÁŽISTECH: MARTIN MIKESKA studuje mezinárodní obchod na VŠE v Praze a nyní je na stáži v Penta Investments. „Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na nesoukromí v openspacu, kdy mě neustále někdo může sledovat a všichni mají přehled o všech, většinou včetně náhledu na monitor. To mi není příjemné, ale věřím, že to má určitě obrovský vliv na produktivitu zaměstnanců. Mají vzájemnou kontrolu, že makají a neflákají se.“

JAN VOSTŘEJŽ je studentem ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně a první stáž absolvuje v Exxonmobil. „Program bych určitě doporučil všem, kteří nejsou jednoznačně pracovně vyhranění. Nicméně myslím si, že zjistit, jak to chodí jinde, může být přínosné pro každého, zvlášť pokud by někdo rád pracoval spíše s lidmi než pouze na individuálních projektech.“

PETR DOSTÁL studuje na ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně a nyní je na stáži v JetBrains. „Program ještě není za mnou, ale už teď aktivně doporučuji. Studuji v Brně a do Prahy dojíždím, můžu tak obhlédnout a porovnat obě metropole. Cesty přes republiku mi také pomáhají vylepšit time-management.“

MAREK ŠUBRT studuje Fakultu podnikohospodářskou na VŠE v Praze a první stáž absolvuje ve společnosti Exxonmobil. „Zatím nemám programu co vytknout. Unichance všem vřele doporučuji. Nejen těm, co nevědí, kam by chtěli do budoucna směřovat, ale i těm, co už to vědí. Je to obrovská zkušenost, která vás naučí spoustu nových dovedností, a hlavně rychlou adaptabilitu. Po absolvování programu získáváte na trhu práce úplně jinou hodnotu.“

ALŽBĚTA KROUPOVÁ studuje na VŠE v Praze Art management a svou první stáž absolvuje v Penta Investments. „Tyto stáže jsou ideální hlavně pro studenty ekonomických oborů, těm bych je rozhodně doporučila. Je skvělé mít možnost pozorovat odlišné firemní kultury, přístup k zaměstnancům nebo pracovní nasazení. Nelíbí se mi nízký stupeň naší odpovědnosti: vzhledem k tomu, že budeme ve společnosti jen tři měsíce, plníme spíše drobnější úkoly a zadání. To by někoho mohlo zklamat.“

62  STUDENTA  Prosinec 2017

PATRIK PAREV studuje Univerzity of New York in Prague a svou první stáž absolvuje v JetBrains. „Šel jsem do Unichance z několika důvodů. Nejpodstatnější však bylo, že všechny tři zapojené společnosti jsou to nejlepší, co dané odvětví dokáže nabídnout. To vytváří podnětnou směs zkušeností v bezkonkurenčně krátkém čase.“


SPECIÁL  |  PRÁVO A KARIÉRA

PRÁVO A KARIÉRA Speciál

PARTNEŘI SPECIÁLU:

Říjen 2017  STUDENTA  63


Právo je jedním z nejstarších vysokoškolských oborů. Bylo tu s námi od dob Karla IV. a od jeho založení první univerzity ve střední Evropě, která v ulicích Prahy (a nejenom jí) existuje dodnes a taky v mezinárodních žebříčcích každoročně boduje jako nejlepší v Česku. A „právničina“ jako profese je rovněž stále považována za jednu z těch nejprestižnějších. Liší se studenti a absolventi práv nějak od svých kolegů z jiných oborů? Jsou něčím unikátní? Samozřejmě! 64  STUDENTA  Prosinec 2017

P

rávnická fakulta je jednou ze čtyř původních fakult Karlovy Univerzity, vznikla hned na jejím počátku, v roce 1348, a ihned se s ní začala pojit vysoká prestiž, faktor, který je dodnes jedním z nejdůležitějších při volbě tohoto oboru i při volbě budoucího zaměstnavatele. „Já šel na práva, abych se někam dostal, chci to prostě někam dotáhnout, být úspěšný. A ano, je mi jasné, že pro to budu muset něco obětovat. Je to obrovský zápřah, hrozný konkurenční boj, všichni chtějí být nejlepší a nejlépe placení, ale zároveň, až se člověk dostane na nějakou úroveň, tak je to pak naprostá pecka. Postavení, peníze, prestiž. A co si budeme povídat, taky boží image,“ říká o své motivaci ke studiu právnické fakulty Filip Rejsa, student 4. ročníku. A tím nepřímo potvrzuje i výsledky letošního průzkumu Universum, což je největší globální kariérní studie. V Česku proběhla už třikrát a té poslední se zúčastnilo přes 14 tisíc studentů z 58 univerzit a vysokých škol po celé republice a ze 107 různých oborů studia.

Autorka: Lucie Džurdženiková

STUDENTI PRÁV CHTĚJÍ PRESTIŽ A VYSOKOU BUDOUCÍ MZDU


1.

MÍT ZA UJ E DA N O U T Í A O D H O D L Á NÍ PRO V ĚC N E ŽE VYK BO MÍT ONÁVÁ M SPOL POCIT, PROSP Ě Š N O U EČ E N S K Y P RÁC I

2.

PRESTIŽ, POSLÁNÍ A PENÍZE

PŮSOBIT V MEZINÁRO DNÍM PROSTŘEDÍ

4.

DOSÁHNOUT ROVNOVÁHY MEZI PRACOVNÍM A OSOBNÍM ŽIVOTEM

3.

5.

BÝT AUTONOMNÍ A NEZÁVISLÝ

MÍT JIS TOT U S TÁLÉ NEBO S TABILN Í P RÁC E

Studenti, kteří se rozhodují pro studium právnické fakulty, jsou jiní než studenti ostatních oborů. Potvrzuje to i průzkum Universum. Jsou totiž jedinou skupinou studentů, pro něž je nejdůležitější prestiž potenciálního zaměstnavatele, vidina vysoké mzdy a také práce, která představuje výzvu. U ostatních studentů vítězí work-life balance nebo přátelské prostředí. Pro srovnání – práce jako výzva se například u studentů IT nachází až na 22. místě jejich priorit. Kromě prestiže a vysokého platu studentům práv společně s mladými mediky nejvíce záleží na tom, aby jejich zaměstnavatel měl nějaké inspirativní poslání a byl společensky odpovědný, nejčastěji je to v průzkumu popsané jako „pocit, že činím dobro“. To potvrzuje i studentka 3. ročníku práv Lucie Nová: „Chci něco dokázat a zároveň bych chtěla pomáhat. Chci, aby ta práce měla smysl, abychom dělali něco dobrého a prospěšného, abych pomáhala právu fungovat a uplatňovat se. A to je, myslím, v dnešní době a v tomhle státě celkem výzva.“

PRÁCE PRO STÁT A BUDOUCNOST

Mladí lidé dnes hodně touží po kreativitě, inovacích a různých nových technologiích jak v osobním, tak i v profesním životě. Pokud je tedy firmy chtějí získat, musí být tvůrčí nejen při jejich náboru, ale také při domlouvání pracovních podmínek a zařizování interiérů. To ale u právníků neplatí. Podle výsledků studie chtějí být podnikaví a inovativní nejméně ze všech studentů. Firma, která bude kreativní a bude neustále pracovat na inovacích, u těchto absolventů příliš neuspěje. Studentům práv také příliš nezáleží na nástupní mzdě (zajímavá základní mzda je pro ně až na 17. místě jejich preferencí), musejí ale mít jistotu, že jejich budoucí mzda bude násobně vyšší a bude spojena s prestiží dané firmy. „Já jsem teď nastoupil do práce za vážně směšné peníze. Všechny ty inzeráty, co jsou všude na netu, v obchodech a v televizi, sice nabízejí více peněz, ale to mě neodradí. Já vím, že v tomhle odvětví peníze jsou a že mě čekají. Prostě jenom musím pár let počkat. Pak to ale bude

A co je naopak nezajímá? BÝT PODNIKATELSKÝ NEBO TVŮRČÍ/ INOVATIVNÍ

Prosinec 2017  STUDENTA  65

SPECIÁL  |  PRÁVO A KARIÉRA

Jaké kariérní cíle jsou pro studenty práv nejdůležitější?


6.

SPECIÁL  |  PRÁVO A KARIÉRA

Podle čeho si studenti práv vybírají zaměstnání?

1.

LNÍ Á N O FESI PRO OLENÍ ŠK Z VO J O R A

VYSOKÁ BUDOUCÍ MZDA

5.

2. PRESTIŽ

3.

NCE E R E EF RÉ R DOUCÍ B O D BU PRO IÉRU KAR

stát za to,“ dává průzkumu za pravdu Karel Petrousek, čerstvý absolvent právnické fakulty. Velice zajímavým zjištěním Universa je také to, že začínající právníci chtějí nejvíce ze všech oborů pracovat pro stát (tedy soudy, státní zastupitelství atp.). Mezi nejoblíbenějšími a nejlépe hodnocenými zaměstnavateli se ale tradičně a opakovaně objevují také právnické firmy.

HODNĚ PRÁCE NEVADÍ, KDYŽ JE DOBŘE PLACENÁ

NA PRÁVNIČINĚ JE NEJTĚŽŠÍ KONKURENČNÍ BOJ, CO ZAČÍNÁ UŽ NA ŠKOLE 66  STUDENTA  Prosinec 2017

„Podle mě je na právničině nejtěžší ten obrovský konkurenční boj, který začíná už na škole, a pak tlak na výkon, na výsledky, to, jak mají všichni masku dokonalosti a hroznou nálož práce k tomu. Vážně se nedá říct, že by to bylo jenom na osm hodin, pak člověk zavře hlavu a jde domů. A to jsem teprve začal. Myslím, že lidi můžou tímhle tempem jednoduše vyhořet, pokud si nedají pozor,“ upozorňuje Karel Petrousek s tím, že na rozdíl od některých jiných profesí je toto nasazení v advokacii alespoň opravdu dobře zaplaceno. Tlak na výkon, napjaté termíny, přísné konkurenční prostředí a perfekcionismus patří podle adiktologů k hlavním faktorům, které mají velký vliv na výskyt závislostí nejen u právníků. Dozajista to souvisí také s dlouhou pracovní dobou – podle České asociace studentů adiktologie lidé pracující

P RÁC E PŘEDS TAVUJÍC Í VÝZVU

4. PŘÁTELSKÉ P RAC OV N Í PROSTŘEDÍ více než 40 hodin týdně mají až třikrát větší riziko vzniku závislosti na alkoholu, lidé v tak náročných profesích, jako je třeba mnohdy i právo, si tak musejí dávat o to větší pozor na to, aby řádně relaxovali, zbytečně se nestresovali a jednou za čas opravdu pořádně vypnuli.

CO JE NA TOM NEJLEPŠÍ?

Právničina je obrovská intelektuální i osobnostní výzva, je to jedna z mála profesí, která může skutečně pomáhat, ať už jedincům, skupinám, nebo organizacím. Je to také obrovská příležitost k tomu, měnit svět. Ač se to na první pohled nemusí zdát, právníci mají po vystudování také obrovské spektrum uplatnění, od koncipienta v advokátní kanceláři přes exekutorskou práci, soudního čekatele u soudu až k notáři a právnímu poradenství. A pak je zde samozřejmě i všechno to, co studenty tak láká – prestiž, vysoké postavení a skvělé finanční ohodnocení. „Miluju tu vizi, že jednoho dne budu fešný, úspěšný, dobře postavený a skvěle placený právník, který bude mít vliv a možnost měnit alespoň malou část světa. Nejsem naivní, ale vážně bych chtěl dělat něco dobrého a pomáhat lidem k tomu, aby se domohli svých práv,“ říká Karel Petrousek a my mu přejeme hodně štěstí do budoucna.


SM000090

last minute* * Není last minute jako last minute. Lidé často opouštějí domovy na poslední chvíli, když utíkají do bezpečí. Mnohdy ho najdou v uprchlických táborech. Podívejte se sami, jak a proč v nich žijí.

svettaboru.cz


SPECIÁL  |  PRÁVO A KARIÉRA

→ CESTA K PARTNERSTVÍ TRVÁ

Byznys ani reputaci nevybudujete za rok

Petr Zákoucký se rozhodl věnovat právu, protože ho lákaly intelektuální výzvy, kterým člověk v oboru čelí. Daniela Hurycha zase motivovalo, že bylo na práva složité se dostat, a on to tak bral jako výzvu hodnou následování. Dnes jsou oba čerstvými partnery v advokátní kanceláři Dentons. Co partnerství obnáší a jak se k němu může člověk vypracovat?

ADVERTORIAL

PETR ZÁKOUCKÝ Petr je odborníkem v oblasti energetiky a práva hospodářské soutěže. Partnerem advokátní kanceláře Dentons se stal letos v srpnu, kdy sem přešel ze svého předchozího zaměstnání. Ve volném čase intenzivně sportuje, mimo jiné dělá každoročně desetiboj a doma má velkou rodinu se čtyřmi dětmi. 68  STUDENTA  Prosinec 2017

Kdo o jmenování partnerem rozhoduje? P: Partneři dané firmy, kteří mají několik možností. Mohou jmenovat buď někoho, kdo v advokátní kanceláři už pracuje, nebo se u konkurence poohlédnout po člověku, který jim chybí.

Jakou roli hraje věk? P: Věk je také podstatný. Jsou třeba anglosaské kanceláře, které se řídí nepsaným pravidlem, podle nějž se můžete stát partnerem do čtyřicátého roku věku, kdy jste fyziologicky na vrcholu svých sil. Takové firmy pak mají i povinný věk důchodu, proto vám okolo 54 let poděkují za vaši práci a začnou se otáčet po mladších ročnících. V některých kancelářích, jako je třeba Dentons, ale můžete být partnerem klidně do sedmdesáti let, pokud máte stále dostatek klientů.

Stává se, že právníci vedou dialog o tom, co mají ještě udělat, aby se stali partnery? P: Dialog začíná ve chvíli, kdy člověk do advokátní kanceláře nastoupí. Na roční bázi pak získává zpětnou vazbu, co má zlepšovat, a následně se tak může vzdělávat v tom, jakým způsobem se vyjadřovat, prezentovat, vést lidi, dělat marketing nebo jakými technikami oslovovat lidi. Stává se také, že během tohoto dialogu buď přímo ten člověk, nebo firma zjistí, že na partnerství nemá nebo by ho pracovat na této pozici nebavilo. D: Každý, kdo se chce stát partnerem, by měl v určitý moment realisticky zhodnotit, zda je to ve firmě, ve které zrovna pracuje, možné. Firmy mají různé nároky a politiku a nemožnost stát se v té které firmě partnerem nemusí být vůbec vinou nedostatečných schopností člověka. Pak je logické, že takový člověk bude hledat jinou firmu, kde má v tomto ohledu větší perspektivu. Já musím říci, že Dentons je momentálně firma v obrovském růstu s velice příznivou politikou ohledně možností stát se partnerem, což se určitě nedá říci o všech mezinárodních kancelářích působících na našem trhu.

Existuje nějaká spodní věková hranice? D: Partnerství předpokládá, že máte určitý svůj byznys, klienty a reputaci na trhu, což nevybudujete přes noc. U mezinárodních kanceláří je spíše výjimkou, pokud se člověk stane partnerem dříve, než řekněme deset let po škole. Je to tedy určitý proces budování kariéry, kde jmenování partnerem je jedním z milníků.

Jak jste se stali partnerem vy? D: Spolu s ostatními kolegy v kanceláři se nám podařilo vybudovat solidní praxi v oblasti bankovnictví a financí, kterou mám to štěstí spoluvést. Jmenování partnerem pak bylo určitým uznáním tohoto procesu a příslušných finančních výsledků ze strany firmy. P: Oslovily mě tři konkurenční advokátní kanceláře,

Autorka: Kristýna Dolejšová, foto: Lukáš Bíba

N

a základě čeho je právník jmenován partnerem? P: Pokud se člověk chce stát partnerem v mezinárodní kanceláři, měl by něčím zaujmout, například pracovat lépe než ostatní. Klienti vás totiž jinak nedokážou mezi vaší konkurencí rozlišit. Dále je potřeba umět řídit lidi, protože potřebujete mít tým, abyste se stali partnerem, nemůžete všechno oddřít sám. Důležitá je i jazyková vybavenost, s čímž souvisí i schopnost pracovat a komunikovat v mezinárodním týmu a s klienty po celém světě. Partnerství de facto znamená, že jste vlastník firmy, a proto jste zodpovědný za zisk, ale i ztrátu. Lidé si možná myslí, že když se někdo stane partnerem, může už být v pohodě, ovšem opak je pravdou. V tu chvíli teprve čelíte realitě, a pokud nemáte určitý objem klientely, vaše partnerství dlouho trvat nebude.


které chtěly, abych se u nich stal partnerem. Skoro rok jsem se rozhodoval, která z nich bude tou pravou. Nejsem člověk, který mění kancelář každý týden, ale v té, ve které jsem spoustu let pracoval, už nebylo pro dalšího partnera místo. Nakonec jsem zvolil Dentons a se svou volbou jsem spokojený.

samozřejmě podnikatelské riziko, ale může si určovat, co bude ten který den dělat. Pokud například zjistíte, že se na trhu prodává nějaká společnost, začnete okamžitě přemýšlet, kdo by o ni mohl mít zájem. Pokud by mohla zajímat finského klienta, koupíte si letenku a druhý den letíte do Helsinek, abyste se s ním sešli.

V čem spočívá pracovní náplň partnera advokátní kanceláře? D: Je to více o shánění práce a vedení týmu lidí na jednotlivých transakcích. Nemáme bohužel už tolik času věnovat se každé transakci do nejmenšího detailu, byť o nich stále musíme mít dobrý přehled. S pozicí partnera je samozřejmě též spojena větší odpovědnost vůči klientům a firmě. A v neposlední řadě se od nás očekává, že budeme chodit do práce. :)

Co byste poradil mladým lidem, kteří do oboru teprve vstupují a jednou by také rádi dosáhli na pozici partnera? D: Poradil bych jim, ať se postupně začnou specializovat na obor, který je baví nejvíc a v němž je slušná šance, že je bude bavit ještě za deset let, protože dosáhnout pozice partnera je většinou běh na dlouhou trať. P: Přesně tak. Pokud někoho baví IT, tak může zkusit začít dělat IT právo. Znám třeba právníky, kteří výborně hráli tenis a teď radí tenistům, takže skloubit svou profesi se svým koníčkem je určitě cestou. A samozřejmě by měli dělat svou práci poctivě, protože co člověk odflákne, to nemá, což mu může za čas chybět. Dobré je taky dělat v porovnání s ostatními něco navíc.

Co na partnerství zejména oceňujete? P: Člověk má obrovskou svobodu. Se svým rozpočtem si může nakládat podle vlastního uvážení tak, aby efektivně dosáhl vytyčeného výsledku. Nese

DANIEL HURYCH Dan působí v pražské kanceláři Dentons od roku 2010, partnerem se stal v lednu 2016.  Je odborníkem na oblast bankovnictví a financí a ve volném čase rád sportuje. Díky své zálibě v DJování je také zodpovědný za hudební stránku většiny firemních party. Prosinec 2017  STUDENTA  69 SM000085


ADVERTORIAL

Kariéra v právu není jen o práci Tři týdny cestování po Jižní Americe, rok Erasmu ve Vídni, rodina s malým synkem anebo celá škála koníčků – i taková může být právnická kariéra, navzdory tomu, že se v souvislosti s ní neustále straší přesčasy a spoustou práce. Work-life balance totiž nezadržitelně proniká i sem – a jinak to ani nejde –, je proto načase si vybrat zaměstnavatele, který vám bude parťákem v tom, co chcete. I kdyby to znamenalo sbalit se a rok se neukázat. :) 70  STUDENTA  Prosinec 2017

B

Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek z cesty? Jednoznačně kaskádovité vodopády Iguaçu, které jsou nádherným dílem přírody. Člověk je objevuje

Autorka: Kristýna Dolejšová, foto: Lukáš Bíba a archiv Taylor Wessing

SPECIÁL  |  PRÁVO A KARIÉRA

CESTOVÁNÍ, ZÁŽITKY, RODINA

arbora Skolková začínala v advokátní kanceláři Taylor Wessing jako studentka a dnes tu působí jako koncipientka. Kromě práce ale rozhodně nezanedbává ani svůj soukromý život, letos si naplánovala velkou cestu, domluvila se s nadřízenými a vyrazila na třítýdenní dobrodružství po Jižní Americe. „Cestu jsme začali v Buenos Aires a pokračovali na sever Argentiny k vodopádům Iguaçu, kde je trojmezí mezi Argentinou, Brazílií a Paraguayí. Následně jsme ještě vyrazili do uruguayského hlavního města Montevideo a do města Colonia del Sacramento. Poslední částí naší cesty byla delta řeky Paraná,“ popisuje Barbora a my se ptáme dál.


a prochází celý den a pořád je vidí z další a další perspektivy. Z argentinské strany totiž pozorujete jejich jednotlivé dílčí části, z brazilské strany je zase vidíte jako celek. Vodopády se navíc nacházejí v subtropickém pralese, a byť se jedná o turisticky velmi navštěvované místo, zachovává si svůj původní přírodní ráz. Narazila jsi na něco, z čeho bychom si mohli od Jihoameričanů vzít příklad? Jejich pravou náturu vystihuje přísloví, které jsme slyšeli od jednoho z místních: Problém, který lze vyřešit, není problémem a s problémem, který nelze vyřešit, se nemá cenu stresovat, protože ho za nás vyřeší život. Líbil se mi jejich přístup, protože my doma za každou cenu řešíme spoustu věcí, které oni prostě nechávají plynout, a díky tomu jsou možná šťastnější. Tvému zaměstnavateli nevadilo, že jsi na tři týdny zmizela? Když má člověk klienty pod kontrolou a hlídá termíny, je možné se v kanceláři včas domluvit. Kolegové pak vždy zastoupí a klient nijak nestrádá. Takovou zkušenost jsem měla i z doby, kdy jsem tu pracovala už jako studentka na pozici právní asistentky. A také nebyl problém, když jsem odjela na roční studijní pobyt do Německa. Po svém návratu z Erasmu jsem se do kanceláře vrátila a po dokončení školy mi bylo nabídnuto i místo koncipientky. Taylor Wessing je mezinárodní kancelář, která naše zkušenosti ze zahraničí vítá. Také pomohou, pokud někdo chce studovat právo v zemích, kde mají své pobočky. Ročního Erasmu při svých studiích využil i Jiří Stratil, který momentálně v Taylor Wessing praktikuje. Vyrazil do Vídně a kromě studia si tam vyzkoušel i práci. Proč? Protože mohl. :) „Dva naši partneři pocházejí přímo z Rakouska a další dva partneři zase pracují napůl ve vídeňské a napůl v pražské kanceláři,“ vysvětluje Jiří. „Právě pro ně jsem ve Vídni pracoval. Připravoval jsem podklady pro jednání, psal smlouvy a jednoho jednání jsem se rovněž zúčastnil. Kolegové mi pomohli se opravdu rychle zapracovat a také se poměrně rychle zorientovat v rakouských zákonech. Kromě profesní stránky věci jsem s vídeňskými kolegy taky pravidelně vybíhal na několikakilometrové okruhy Vídní jako přípravu na maraton, kterého jsme se s kanceláří v dubnu minulého roku účastnili. Dalo by se tedy říci, že Taylor Wessing podpořila rozvoj nejen mé duševní, ale i tělesné stránky.“ Nemusíte být ale jen fit, osvojit si v rámci kariéry můžete i jazykové znalosti, kterým jste se možná na

škole tak intenzivně nevěnovali. Třeba jako koncipientka Adéla Kučerová. „Když jsem se jako studentka hlásila do Taylor Wessing, moje němčina nebyla na tak dobré úrovni. Anglicky a španělsky jsem mluvila výrazně lépe, a tudíž to pro mě byla velká výzva,“ přiznává Adéla. „Začala jsem intenzivně navštěvovat jazykové kurzy a své udělala rozhodně i komunikace s našimi rakouskými advokáty a praktikanty. Dnes používám jak mluvenou, tak psanou němčinu v kombinaci s angličtinou na každodenní bázi a právě tahle rozmanitost a možnost se neustále zdokonalovat mě na práci hodně baví,“ říká Adéla a potvrzuje, po zkušenostech z Erasmu, že praxe nyní ukazuje, že čeští studenti za těmi zahraničními rozhodně nezaostávají, ba naopak! A doplňuje: „Jsou většinou pilní a zvyklí na sobě pracovat, zároveň jsou ale skromní. Za předpokladu jazykové vybavenosti mají pak velký potenciál uplatnit se v mezinárodních kancelářích a ve vztahu k zahraniční klientele.” Jak jste si mohli přečíst už na začátku tohoto vydání Studenty, koníčky jsou strašlivě důležité nejen pro naši psychickou relaxaci, ale také pro lepší funkci našeho mozku a pro sebezlepšování v mnoha směrech. Na plnohodnotné trávení volného času byste tak neměli zapomínat, ani když máte zrovna práce nad hlavu. Koncipient Martin Halaj souhlasí: „Naordinoval jsem si, že koníčky musím za každou cenu pěstovat,“ říká. „Dnešní doba je nesmírně rychlá, klienti nároční a chtějí vše nejlépe včera. Pokud bych neměl čas se odreagovat, myslím, že bych nemohl pracovat tam, kde jsem. Florbal a fotbal, to je pro mě krásný adrenalin, který mi pomáhá utéct ze světa paragrafů. V průměru tak třikrát do měsíce se dostanu i do divadla, protože na tom moje partnerka trvá a to je dobře. A když něco fakt dobrého hrají v kině, zajdeme i tam.“ Pokud vás láká kariéra v právu, ale jste k tomu ještě rodinně založení a tak nějak už vlastně máte trochu jiné starosti, nemusíte se svého snu vzdávat. Alespoň ne všude. „Při hledání zaměstnání v loňském roce, při pohovorech v advokátních kancelářích i firmách hledajících in house právníka vždy zaznělo, abych počítala s tím, že v podstatě vůbec nebudu doma, s rodinou,“ říká koncipientka Monika Fürstová, která má doma malého syna. „Jaká by pak byla realita, nevím. U Taylor Wessing oceňuji, že je možné zásadní rodinné záležitosti plánovat, že je možné se o věcech bavit, a hlavně se také dohodnout na řešení vyhovujícím oběma stranám. Přiznávám se, že týden dovolené navíc by nebyl marný, ale učím se vyjít i se čtyřmi týdny,“ usmívá se Monika.

NA POHOVORECH V JINÝCH FIRMÁCH VŽDY ŘÍKALI, AŤ NEPOČÍTÁM, ŽE BUDU ČASTO DOMA S RODINOU. TADY TO NAŠTĚSTÍ NEPLATÍ Prosinec 2017  STUDENTA  71 SM000077


STUDY

→ VYSOKÁ ŠKOLA ČLOVĚKU POMÁHÁ DOZRÁT V době, kdy rok od roku klesá počet maturantů a ve veřejném prostoru se stále častěji přetřásá, je-li vysokoškolské studium pro člověka skutečně žádoucí, jsou tu také školy jako Česká zemědělská univerzita (ČZU) v Praze, která studenty láká stabilně, ať se demografie nebo nálada ve společnosti mění jakkoli. „Oproti roku 2009 nám neklesl počet uchazečů o studium a máme stabilní počet studentů,“ potvrdil rektor ČZU, profesor Jiří Balík, který školu vede již téměř osm let.

P

ane profesore, čím myslíte, že je vaše škola výjimečná, že si takto udržuje zájem studentů? Naše univerzita je výjimečná svým mezioborovým záběrem od techniky přes přírodní vědy až k managementu a veřejné správě. Je známé, že dnes nové poznatky objevujeme právě na pomezí různých oborů a my se zaměřujeme na zdravou výživu, zdravé životní prostředí a s tím související rozvoj venkova, jinými slovy na související kvalitu života. To jsou přece záležitosti, které se bytostně týkají každého z nás. V neposlední řadě musím zmínit, že naše absolventy čeká také velmi dobré uplatnění na trhu práce.

„Největší výzvou člověka je nalézt své místo ve světě. Porozumět tomu, jak krásné je podílet se na vytváření něčeho, co mu dává smysl, co ho těší a co slouží druhým lidem.“

→ czu.cz

72  STUDENTA  Prosinec 2017

Pomáháte absolventům nějak uspět na pracovním trhu? Pořádáme každoročně velmi populární veletrhy pracovních příležitostí, a to je jen třešnička na dortu aktivit kariérního centra. Průběžně organizuje setkání se zaměstnavateli, se zkušenými personalisty, pomáhá studentům s přípravou na přijímací pohovory a podobně. Pro ty, kdo chtějí zkusit podnikat, také máme univerzitní inkubátor. V něm začínající podnikatelé najdou oporu, tedy především administrativní zázemí, ale také zde mohou využít poradenství zkušenějších manažerů. Co podle vás studenti od své školy očekávají? Myslím, že si mladí lidé velmi dobře uvědomují proměnlivost dnešní doby a jejích nároků, není pro ně snadné zorientovat se v nepřehledném množství

různých studijních, pracovních a jiných nabídek. Proto, myslím, od vysoké školy právem očekávají nejen informace o nejnovějších trendech v oboru, ale také širší kontext a oporu v lidském dozrávání. Určitá lidská zralost, nadhled, sebedůvěra a schopnost umět si poradit je tou nejlepší průpravou do světa, kde za deset let bude možná váš obor vypadat úplně jinak. Co říkáte na příběhy mladých milionářů, které média často používají jako „potvrzení“, že vysoká škola není pro úspěšnou kariéru člověka potřeba? Víte, já bych vám zase mohl jmenovat milionáře, kteří rádi vzpomínají na studia na ČZU. (smích) Ale vážně: vysoké školy dnes jsou otevřeny mnohem většímu počtu studentů, vysokoškolské vzdělání je do jisté míry masovou záležitostí. Tím spíš se mezi studenty najdou tací, kteří školou spíš jen tak proplují, či individualisté, kteří na vše raději přicházejí sami. Já na podobné úvahy odpovídám, že především každý student je odpovědný za to, co si z vysoké školy odnese. A pak – právě na vysoké škole si člověk finálně dotváří způsob, jakým uvažuje o světě, jakým dosahuje poznání, jakým nejsnáze argumentuje. To všechno samozřejmě souvisí s přirozeným nadáním, se zvoleným oborem studia, ale i s neopakovatelným studentským a profesorským prostředím. Přál bych každému toto zažít! Vždyť na schopnosti racionálně obhajovat své názory a dohodnout se je postavena Evropa se všemi svými výdobytky i se svojí pestrostí a mnohotvárností.


SM000023-3

Č AS C O N Á V

scénář

S AG VA N T O F I

Vstupenky na www.hdk.cz nebo v pokladně divadla, Křižíkova 10, Praha 8, tel.: 221 868 666, obchodním odd. tel.: 221 868 777, 888, 999, e-mail: objednavky@hdk.cz a v síti TICKET ART vč. všech poboček CK Čedok.

www.hdk.cz


ZÁVĚREM

NEPŘEHLÉDLI JSTE NĚCO? PF 2018

str. 57

„Ženy budou mít brzy navrch, to je podloženo fakty – například 60 % absolventů vysokých škol jsou dnes ženy. Fyzické přednosti mužů nebudou díky zlepšující se technice tolik žádány, převálcujeme je tedy brzy i na trhu práce.“

Moc a moc vám všem děkujeme za vaši přízeň v uplynulém roce a už teď se těšíme, kam to spolu dotáhneme napřesrok!

str. 9

Váš Studenta tým

„Jestliže průměrné platy meziročně vzrostly o dva tisíce a ceny nemovitostí v Praze za stejnou dobu o 11 %, musí vám dojít, že je to boj, který naprosto nemáme šanci vyhrát.“

P. S. Studenta’s not dead!

str. 19 „Lidé s kreativním hobby jsou oproti těm bez něj v práci výrazně nápomocnější, produktivnější a jistější v tom, co dělají. Také lépe spolupracují s kolegy a ve stresových situacích jsou uvolněnější.“ str. 10 „Bez rodiny se člověk v nekonečném vesmíru třese zimou.“

SUDOKU LEHKE

EXTRA TEZKE

LEHKÉ

1

8

9

5

2

9

4

8 2

5

6

74  STUDENTA  Prosinec 2017

6

3

1

9

5

2

1

7

7

6

5

7

8

5

9

8

4

7

6

4 6

7 9

2

7

3

7

1

6

EXTRA TĚŽKÉ

4

4

8

1

1 2

3

4

6

7

3

8

6

4

8

7

2

1

5

3


Get Getready readyto…to… InInnovate. novate. DiDissrupt. rupt. Transform. Transform. KPMG KPMG International International Case Case Competition Competition 2018 2018 TheThe KPMG KPMG International International Case Case Competition Competition gives gives youyou andand three three teammates teammates the the chance chance to analyze, to analyze, develop, develop, present present — and — and winwin an all-expenses-paid an all-expenses-paid trip trip to the to the KICC KICC international international finals finals in Kuala in Kuala Lumpur, Lumpur, Malaysia. Malaysia. Compete Compete for the for the global global titletitle of KICC of KICC Champions Champions on 9–12 on 9–12 April April 2018. 2018. Make Make an impact. an impact. WinWin national national round. round. GetGet to Malaysia. to Malaysia. SeeSee more more infoinfo & register & register via vyrostlijsme.cz/kicc via vyrostlijsme.cz/kicc © 2017 © KPMG 2017 KPMG International International Cooperative Cooperative (“KPMG (“KPMG International”). International”). KPMG KPMG International International provides provides no client no client services services and isand a Swiss is a Swiss entityentity with which with which the independent the independent member member firms firms of theof KPMG the KPMG network network are affiliated. are affiliated.

SM000080


SM000072

Studenta 59 Prosinec  

Studenta magazín vydání prosinec 2017

Studenta 59 Prosinec  

Studenta magazín vydání prosinec 2017

Advertisement