Page 1


© Aneta Budová, DiS., Bc. Jana Frydrychová, Bc. Petr Golasovský, Mgr. Irena Kollárová, Mgr. Radek Lužný, Mgr. Viktor Piorecký, Bc. David Rygel, Mgr. Libuše Velčovská, 2008 © IPPP ČR, 2008

ISBN 978-80-86856-45-2


„Já jsem se nechovala, jak se sluší?“ divila se Pipi. „Ale to já jsem opravdu nevěděla,“ řekla smutně. Nikdo nevypadal tak smutně jako Pipi, když ji něco mrzelo. Chvilku mlčela a pak řekla rozechvělým hlasem: „Víš, paní učitelko, když někdo má maminku andělem a tatínka králem černochů a celý život se plavil po mořích, tak vlastně ani nemůže vědět, jak se má ve škole správně chovat a co si má s těmi jablky a ježky počít.“ Pipi Dlouhá punčocha

3


Obsah 1. Úvod 2. Teoretická východiska Východiska projektu SIM Sociální a terénní práce v SIM

3. Kompetence sociálního a terénního pracovníka Legislativní vymezení sociální práce Specifické kompetence sociálního pracovníka pro oblast vzdělávání Další vzdělávání sociálního pracovníka Klíčové kompetence sociálních a terénních pracovníků

4. Postupy práce Přímá práce s klientem, poradenský proces v SIM Nepřímá práce Dilemata v praxi sociální práce

5. Role sociálního a terénního pracovníka v multidisciplinárním týmu Náplň práce Spolupráce v multidisciplinárním týmu Spolupráce SOC/TP s psychologem: Spolupráce SOC/TP se speciálním pedagogem Spolupráce SOC/TP s pedagogem mimovýukových aktivit Spolupráce SOC/TP s pedagogem-didaktikem Spolupráce SOC/TP s tutorem Spolupráce SOC/TP s kulturním antropologem

6. Příklady dobré praxe Spolupráce NNO – škola – rodina – SIM Spolupráce s rodinným systémem a vzdělávací institucí Spolupráce se zúčastněnými subjekty Poradenství při výběru nové vzdělávací instituce Spolupráce s rodinou – OSPOD – SVP Podpora rodinného systému

7. Zhodnocení

6 6 6 7 8 8 9 10 11 12 12 18 19 20 20 20 22 23 23 24 24 24 25 25 26 26 27 28 30

SWOT analýza v rámci profesní skupiny

32 32

8. Závěr 9. Zdroje

33 35

4


5


1. Úvod Následující manuál je souhrnem teoretických poznatků, metodických postupů a uplatňovaných praktik sociálních a terénních pracovníků Středisek integrace menšin (SIM). Je chápán jako popis konkrétního, specifického odvětví sociální práce: odborného sociálního poradenství zaměřeného především na problematiku výchovy a vzdělávání. Obsah manuálu vychází z praktických zkušeností a teoretických znalostí sociálních a terénních pracovníků SIM, je rovněž doplněn o odkazy na odborné zdroje (zákony, internetové stránky, odborná literatura). Manuál je rozdělen do několika kapitol, které s výkonem profese sociálního a terénního pracovníka (SOC/TP) v SIM úzce souvisejí: obsahuje teoretická východiska, kompetence SOC/TP, postupy práce, roli v multidisciplinárním týmu, příklady dobré praxe, zhodnocení a závěr. Text je psán s vědomím, že slouží k vymezení a ukotvení činnosti samotných sociálních a terénních pracovníků ve Střediscích integrace menšin (tedy i k orientaci nově příchozích), jako i k prezentaci sociální a terénní práce ve zmiňovaném projektu.

2. Teoretická východiska Východiska projektu SIM Střediska integrace menšin (Rozvoj poradenství, vzdělávání a podpůrných služeb pro žáky se sociálním znevýhodněním) je pilotní systémový projekt Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a Institutu pedagogicko-psychologického poradenství České republiky (IPPP ČR). Posláním Středisek integrace menšin je poskytovat podporu a pomoc rodinám s dětmi ze sociálně znevýhodněného nebo kulturně odlišného prostředí, a to v souvislosti s výchovou a vzděláváním. Proto vzniká podpůrný systém jednotlivých středisek, který prostřednictvím specifických služeb1 nabízí pomoc dětem a mládeži, jež vyrůstají v prostředí kulturně, sociálně či etnicky odlišném, jako i jejich zákonným zástupcům. Sleduje zlepšení podmínek pro včasnou péči a vzdělávání a následně zkvalitnění procesu integrace do společnosti. Cílovou skupinu tvoří rodiny ze sociálně znevýhodňujícího prostředí nebo z prostředí kulturně odlišného od majoritního: jde převážně o rodiny s dětmi, přicházející z ciziny či žijící jako národnostní menšina, nebo se jedná o rodiny sociálně potřebné, které mají problémy s procesem integrace do majoritního prostředí. Znevýhodňuje je zejména omezená schopnost komunikace v českém jazyce, některé odlišnosti ve způsobu života v soukromí i na veřejnosti a potíže s orientací v právním a institucionálním systému ČR. Pracovníci SIM poskytují služby žákům a jejich rodinám zejména v oblasti včasné péče, asistují při přípravě na vstup do školy, identifikují vzdělávací potřeby, tvoří adaptační programy, zajišťují vedení méně úspěšných žáků tutory z řad studentů VŠ, poskytují informační a poradenské služby v průběhu školní docházky, a to jak žákům, tak učitelům včetně asistentů pedagoga. Usilují nalézt v často problémovém vztahu mezi žáky či studenty, jejich rodiči a pedagogy nejpalčivější místa, která se spolupodílejí na prohlubování znevýhodnění těchto mladých lidí ze zmíněných sociálních skupin, a zareagovat na ně nabídkou služeb všem zmíněným stranám. Zaměření projektu na podporu žáků ze sociálně znevýhodněného či kulturně odlišného prostředí vytváří nutnost reflektovat vliv sociálního prostředí, kontext sociálních vztahů, jako i otázky interpretace kulturních a sociálních vzorců. Činnost sociálního a terénního pracovníka proto získává rozsáhlé pole působnosti a staví ho jako 1

Blíže v kapitole Postupy práce, části Odborné sociální poradenství v SIM. 6


nedílnou součást týmu SIM. V multidisciplinárním složení, které je tvořeno mnoha dalšími odbornými pozicemi (psycholog, speciální pedagog, pedagog-didaktik, pedagog klíčových kompetencí a kulturní antropolog), je hledání a tvorba rozličných podpůrných systémů – a to jak ve školním prostředí, tak i v rodině – jedním z hlavních úkolů sociálního a terénního pracovníka. Na rozdíl od výše uvedených odborných pozic však pohlíží na situaci klientů komplexně a při jejím řešení bere v potaz všechny možnosti a limity, které danou situaci ovlivňují (zdravotní, sociální, ekonomické, vztahové, kulturní apod.). Toto široké zaměření sociálního pracovníka následně vede k užší spolupráci s jinými odborníky, institucemi, organizacemi.

Sociální a terénní práce v SIM Má se sociální práce zaměřovat především na individuální schopnosti, nebo spočívá podstata nezvládání sociálního fungování spíše v prostředí samém2? Teoretické koncepty nahlížejí na problematiku krize sociálního fungování z různých perspektiv; podle uplatněných akcentů a zvýrazněných dimenzí je lze členit na: -

hermeneutické (vztah klienta a pracovníka je jedinečný, má terapeutické rysy);

-

kriticko-racionální (zaměřené na klientovo chování a určované dohodou);

-

kritické (soustředí se na instituce podporující sociální nerovnosti);

-

ekologicko-systémové (pojímají člověka jako součást prostředí, ovlivňován by měl být vztah mezi klientem a prostředím) (Erath a Hamalainen 2001, in Gojová 2008).

Výše položená otázka může být zodpovězena několika způsoby, a to v závislosti na korelaci se zmíněnou teorií. Myšlenkové zázemí se následně odráží v přístupech konkrétní sociální práce, v používaných metodách. V tomto smyslu lze vydělit tři paradigmatické směry sociální práce: -

terapeutický, zacílený na posílení psychických potřeb (a následně sociálních); reformní, který usiluje intervenovat do sociálního prostředí (jež vytváří očekávání);

-

poradenský, který podporuje jednotlivce i skupinu a současně působí na obklopující sociální prostředí.

2 Koncept sociálního fungování Sociální práce v SIM vychází z teoretického základu. Koncept, který se snaží uplatnit, zdůrazňuje a poukazuje na sociální podstatu lidského jednání, aby se pozornost zaměřila na interakce mezi individuem či skupinou a prostředím, jež je obklopuje. Tyto interakce, které probíhají na úrovni jedince vůči prostředí (společnosti) a naopak, se sociální teorie pokouší uchopit celistvě a komplexně jako systém. Pojem „sociální fungování“ prosazují Musil s Navrátilem (in Sirovátka 2002: 276-277), přičemž sociálním fungováním myslí spojení, vztah, interakci mezi jednáním jedince či skupiny a nároky, požadavky prostředí, které toto jednání zakládá, iniciuje. Oba autoři dále rozvíjejí naznačené myšlenky v linii: interagující jedinec a prostředí; prostředí vyvíjí tlak v očekávání, v rolové chování; jedinec zvládá, je rovnováha; problém vzniká vychýlením z rovnováhy; jedinec je schopen si s problémem poradit a rovnováhu znovu nastolit. Sociální práce začíná v okamžiku, kdy člověk není schopen vyrovnat zpět rozkolísaný rovnovážný stav: nemá schopnosti, které by mu umožnily vyhovět požadavkům prostředí, anebo opačně, zmíněné požadavky, které prostředí vytváří, jsou nepřiměřené. Sociální pracovník vstupuje právě do vztahu mezi jedincem s jeho schopností zvládat a prostředím tvořícím očekávání. „Cílem sociální práce je podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově, nebo individuálně vnímána a vyjádřena. Sociální práce se profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislosti s výkonem sociálních rolí (sociální fungování)“ (Navrátil 2000: 7).

7


Sociální práce ve Střediscích integrace menšin je zaměřena na jednotlivce a skupiny, jimž sociální prostředí nebo kulturní výbava znesnadňuje uspět v procesu vzdělávání. Jejich sociální a kulturní kapitál, s nímž vstupují do školského systému, jim neumožňuje plně rozvinout svůj osobnostní potenciál a začlenit se do hlavního vzdělávacího proudu. SIM se ovšem rovněž obrací na společenskou realitu, na vzdělávací instituce, které zvýrazňují sociální či kulturní pozadí jednotlivců a jejich rodin, místo aby se snažili jej zmírňovat, a tak mohou přispívat k prohlubování sociálních nerovností. Rovina mikro-sociální implikuje především takové intervence, které je možné z hlediska paradigmat zařadit mezi paradigma terapeutické. Sociální pracovník v rámci takto aplikovaného paradigmatu přistupuje ke klientovi tak, že zodpovědnost za jeho situaci spatřuje v jednání klienta samotného. Příležitost k nápravě spatřuje v adekvátní změně jeho postojů a chování. Z pohledu sociologické teorie však takové vysvětlení fenoménů není úplné a pouze přenáší zodpovědnost za nápravu na klienta. Některé výzkumy odkrývají příčiny složité sociální situace našich klientů v nastavení sociálního systému samotného. Nabízí se proto tzv. paradigma reformní: „V případě menšin se zdá být tento přístup adekvátní, neboť odpovídá fakticitě problémů, které příslušníci těchto menšinových skupin nezakoušejí pouze jako jednotlivci, nýbrž právě jako nositelé (stigmatizujících) znaků menšinové příslušnosti“ (Musil, Navrátil in Sirovátka 2002: 284). I když je toto paradigma kritizováno především proto, že se pro šíři svého záběru může minout účinnými opatřeními, jež je možné reálně uplatňovat, pro sociální pracovníky z oblasti integrace menšin poskytuje nezbytné teoretické zázemí, které jim může poskytovat dostatečné ospravedlnění při jejich intervenci do systému. Dualita při zacílení sociální práce, tzn. individuální práce s klientem na jedné straně (terapeutické zaměření) a snaha působení ke změnám systému (reformní zaměření), zasazuje práci sociálních pracovníků SIM nejlépe do paradigmatu, které lze označit jako paradigma poradenské. Toto pojetí usiluje o řešení konkrétních problémů klientů, ale zdůrazňuje také nutnost systémových změn. Při řešení našich kauz často kombinujeme obojí přístup. „Z metodického hlediska zde jde především o pomoc klientům prostřednictvím poskytování informací, kvalifikovaným poradenstvím, zpřístupňováním zdrojů a mediací (zprostředkováním) další pomoci a služeb. Součástí tohoto pojetí sociální práce je snaha o změnu společnosti a jejích institucí tak, aby lépe odpovídaly potřebám občanů. Zdůrazňuje se podpora osobního a sociálního uskutečnění prostřednictvím osobního a komunitního růstu.“ (Musil, Navrátil in Sirovátka 2002: 285)

3. Kompetence sociálního a terénního pracovníka Termín kompetence je zde užit ve dvojím smyslu: v užším, znamenajícím „svěřená oprávnění a povinnosti“, i v širším, kdy výraz „klíčové kompetence“ značí „souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti“ (Slovník cizích slov). Nejprve je probrán legislativní rámec a z něj vyplývající povinnosti pro sociálního a terénního pracovníka, pak je věnována pozornost jejich specifičnosti v oblasti vzdělávání, aby byl nakonec rozvinut koncept tzv. klíčových kompetencí se zřetelem k sociální práci ve Střediscích integrace menšin Legislativní vymezení sociální práce Sociální a terénní pracovník SIM se musí řídit zákony a vyhláškami, mezi něž patří zejména zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákon č. 101/2006 Sb., o ochraně osobních údajů, § 167 nepřekážení trestnému činu a § 168 neoznámení trestného činu zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona. Dále by měl respektovat etické zásady podle Etického kodexu sociálních pracovníků, řídit se Listinou základních práv a svobod, Úmluvou o právech dítěte, zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí a Standardy kvality sociálních služeb. 8


Sociální a terénní pracovník podle zákona o sociálních službách musí být v prvé řadě způsobilý k právním úkonům, mít odpovídající zdravotní stav a být odborně připraven.

Pozice sociálního pracovníka vyžaduje vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání v příslušném oboru3. To mimo jiné znamená, že sociální a terénní pracovník (dále jen SOCP/TP) by měl zvládat jak přímou práci s klienty, v terénu, tak jednání s institucemi, a zároveň mít schopnost spolupracovat v rámci sociálních sítí, což znamená účinně propojovat instituce a organizace, které přicházejí do styku s uživateli sociální služby.

Základní a nejdůležitější aktivitou v rámci sociální práce v SIM, která je registrována dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (§ 37) je odborné sociální poradenství. Odborné sociální poradenství podle zákona obsahuje tyto základní činnosti:

-

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím (zprostředkování navazujících služeb), sociálně terapeutické činnosti (poradenství v oblastech orientace v soc. systémech, práva, psychologie a v oblasti vzdělávání), pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí (vyřizování běžných záležitostí a obnovení či upevnění kontaktu s přirozeným soc. prostředím).

Zároveň SOCP/TP provádí systematickou terénní a depistážní činnost, analyzuje cílové potřeby, orientuje se v oblastech práva, psychologie, sociální prevence, krizové intervence, sociálních systémech a v oblasti vzdělávání. K povinnosti vést písemné záznamy o poskytované sociální službě zavazuje jak zákon č. 108/206 Sb., tak interní předpisy Středisek integrace menšin. Je dobré, aby individuální záznamy stručně, ale výstižně opisovaly průběh poskytování služby; současně však mají poskytovat podklad pro plánování a vyhodnocování.

Specifické kompetence sociálního pracovníka pro oblast vzdělávání Mimo zmiňované kompetence je na sociálního/terénního pracovníka ve Středisku integrace menšin kladen požadavek na znalosti v oblasti vzdělávání. V praxi to znamená, že významnou sociální institucí, se kterou přichází SOCP/TP do kontaktu, je škola – počínaje mateřskou, přes základní až po střední. Vzhledem k tomu, že školní prostředí je pro sociální práci specifické, musí se SOCP/TP dobře orientovat v zákoně č. 561/ 2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Zároveň také ve vyhlášce č. 72/ 2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, a vyhlášce č. 73/ 2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. SIM vstupuje na školy jako poradenské zařízení, a proto se musí citlivě a zároveň bystře orientovat nejen v zákonech, ale také ve spleti nejrůznějších vztahů, mocenských úrovní a různých vlivů, které se zde uplatňují. Už proto, aby SOCP/TP mohl působit jako kvalifikovaný prostředník mezi školou a konkrétní rodinou. Právě rodinám z cílové skupiny SIM je často potřeba osvětlit požadavky, nároky školy, neboť se mnohdy jen obtížně orientují ve sdělení, které od školy dostávají, natož aby je poté dokázaly strukturovat a adekvátně na ně reagovat. Avšak i škole bývá chování sociálně handicapované rodiny rovněž někdy nesrozumitelné, protože nemohou znát celý situační kontext. Vytváření efektivního sociálního vztahu mezi klientskou rodinou a příslušnou školou je podstatnou součástí sociální terénní práce ve Středisku integrace menšin. Třídní učitel psal žákovi M. Č. 2. třídy neustále poznámky za zapomínání psacích potřeb. Po rozhovoru s rodičem M. Č. bylo zjištěno, že rodič nepřečte styl psacího písma pana učitele. Proto bylo domluveno, že pan třídní učitel bude vzkazy psát tiskacím písmem.

3

Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 110, odstavec 4. 9


Další vzdělávání sociálního pracovníka Podle § 111 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách má SOCP/TP povinnost dalšího vzdělávání, kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje svou kvalifikaci. Formy dalšího vzdělávání mohou být: -

specializační vzdělávání zajišťované vysokými školami a vyššími odbornými školami, navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka;

-

účast v akreditovaných kurzech;

-

odborné stáže v zařízeních sociálních služeb;

-

účast na školicích akcích.

Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání je osvědčení vydané vzdělávacím zařízením, které další vzdělávání pořádalo. Sociální a terénní pracovníci měli možnost se zúčastnit 8 společných seminářů SIM, které byly zaměřeny na tyto oblasti:

-

Učební styly a strategie (PhDr. Jana Zapletalová, Prof. Jiří Mareš);

-

Násilí v rodině (PhDr. Zdena Bednářová);

-

Romské dítě (Mgr. Helena Balabánová);

-

Romské dítě ve škole (PhDr. Petr Klíma);

-

Komunitní a skupinová práce (PhDr. Jiří Broža);

-

Práce se skupinou (PhDr. Richard Braun);

-

Práce se znevýhodněnými dětmi (PhDr. Zuzana Hadj Moussová, Ph.D.);

-

Supervize s využitím Bállintovy techniky (PhDr. Božena Lányová);

-

Bilingvní děti a jejich výchova (Mgr. Jasmín Muhič);

-

Přednáška o mongolské kultuře (Mgr. Jana Vobořilová);

-

Stručný úvod do kultury Vietnamu (Mgr. Marika Strašáková);

-

Meze mé tolerance (Dr. J. Novotný);

-

Romové z hlediska antropologické teorie a politické praxe ve 20. století (Mgr. M. Tošner);

-

Úskalí etnické kategorizace a nové směry v interkulturní pedagogice (PhDr. H. Synková);

-

Multikulturní výchova ve školství (RNDr. P. Polechová);

-

Multikulturalismus, jeho vznik a vývoj (Mgr. S. Muhič-Dizdarevič);

-

Segregace romských dětí v českých školách (Mgr. T. Nikolai, Mgr. P. Košák).

Současně se sociální pracovníci účastní různých seminářů samostatně, podle svého uvážení a po schválení vedením projektu. Jedná se například o: -

Test profesní orientace

-

Sebezkušenostní výcvik

-

Principy krizové intervence

-

Specializační kurz pro terénní pracovníky.

10


Klíčové kompetence sociálních a terénních pracovníků

Specifičnost a obtížnost sociální a terénní práce v SIM nám může přiblížit koncept „klíčových kompetencí“ (The Definition and Selection of Key Competencies, 1997), který vznikl v rámci Programu mezinárodního hodnocení studentů (PISA) mezi zeměmi OECD. Kompetencí je míněno něco více než vědění a dovednosti; přesahuje až do schopnosti mobilizovat vlastní psychosociální zdroje. S ohledem na dosahované cíle musí každá klíčová kompetence: -

přispívat k hodnotným výsledkům pro společnost a jedince;

-

pomáhat jedincům zvládat důležité nároky, a to v různých kontextech;

-

být důležitá nejen pro odborníky, ale pro každého jedince.

Jak ovšem vymezit tak široké pole, v němž se klíčové kompetence uplatňují? Jak tyto kompetence pojmenovat a třídit? Ve zmiňovaném konceptu jsou rozdělovány do tří kategorií: 1.

jedinci musí být schopni ovládat mnoho nástrojů pro efektivní interakci s okolím (jazyk, informační technologie, apod.);

2.

jedinci musí být schopni zvládat komunikaci v heterogenních skupinách;

3.

jedinci musí být schopni fungovat autonomně, se zodpovědností za svůj život.

Centrálním bodem koncepčního rámce je potřeba člověka myslet a jednat reflektivně. Reflektivita zahrnuje nejen schopnost aplikovat rutinně nějaké postupy v konkrétní situaci, ale také schopnost naložit s novou situací, učit se ze zkušeností a myslet a jednat s kritickým odstupem. Pro sociálního pracovníka jsou vznesené nároky vpravdě klíčové. V první kategorii jde především o interaktivní používání znalostí a informací. Povaha problémů, s nimiž se terénní a sociální práce v SIM setkává, vyžaduje: způsobilost orientovat se v neznámém prostředí, selektovat z něj informace, vyhodnocovat je a pak je správně řadit a rovněž opatřovat si přístup k dalším informačním zdrojům a ty využívat pro svou práci. Druhá kategorie pokrývá oblast vztahování se k druhým, ke společnosti, pojí se s termíny „sociální kompetence či dovednosti“. K nim přináleží sociální práce bezezbytku; sociální pracovník SIM se opírá – společně se získanou odborností a zkušenostmi – o schopnost empatie a zvládání emocí (bez nich by nemohl profesionálně podporovat klienta), o schopnost vyjednávat, rozhodovat se s přihlédnutím k názorům ostatních jako i analyzovat témata, o nichž se jedná. V případě Středisek integrace menšin jde o tématiku vzdělávání: je školství stratifikační systém, anebo systém získávání rovných příležitostí? Jsou zájmy sociálně znevýhodněných v oblasti vzdělání konvergentní s postojem majoritní populace? Kde a v čem? A pokud ne, jakým způsobem zpracovávat latentní konflikt? Kde nalézáme souhlas, a kde není? S tím souvisí schopnost přerámovat problém (reframe the problem), neboť teprve zaujmutím jiné perspektivy, jiným seřazením se můžeme přiblížit skutečné komplexitě sociální reality. Je to právě postoj většiny, který se vnucuje i minoritám, avšak chceme-li být myšlenkově poctiví, jako i dostát doporučením profesních asociací či Rady Evropy, je třeba být pozorně vnímavý ke všem postojům a snahám. Tato kompetence vyzdvihuje schopnost určovat si podle důležitosti potřeby a cíle, rozhodujíc současně, čeho se vzdáme a za jakých okolností. Takto se dosud jen teoretické nahlížení problému – přicházejícího ze společnosti – pokoušíme na základě svých poznatků ovlivňovat, působit na něj, měnit jej přímo v jeho „přirozeném prostředí“, tedy ve společenské realitě. Teprve určováním priorit, seřazováním, rozhodováním a následným uplatňováním působíme mezi a pro druhé lidi. Sociální a terénní pracovník by dále měl umět: získat důvěru klienta, pracovat s ním v jeho přirozeném prostředí, pomáhat mu k aktivnímu překonávání překážek a především volit metody, postupy a strategie vhodné pro daný 11


typ problému a s ohledem na cílovou skupinu. Rovněž by měl zvládat naslouchat klientům, jejich potřebám, otevřeně s nimi komunikovat pro ně srozumitelným jazykem a zvládat komunikaci i v obtížných, stresových situacích. Kategorie třetí se pokouší opsat schopnost budovat vlastní identitu; v našem případě tedy identitu sociálního a terénního pracovníka působícího zejména v oblasti výchovy a vzdělávání. Musí rozvíjet schopnost rozumět společenskému systému, jeho kultuře, formálním i neformálním pravidlům a tuto schopnost pak vztahovat ke svému individuálnímu jednání. SOC/TP v projektu SIM působí nejen jako odborník na realitu sociálně znevýhodněných nebo kulturně odlišných, ale nadto jako znalec systému a kultury většinové, kterou profesionálním způsobem je schopen prostředkovat minoritám, a naopak. Osobní reflexe, kupříkladu rozporů mezi individuálními aspiracemi a většinovým očekáváním, vede k prohlubování této schopnosti. Na jejím základě je pak jedině možné realizovat jak vlastní životní cestu, tak úspěšně připravit a uskutečnit projekt, plán, který spoluvytváříme s klientem naší služby. Až po schopnost monitorovat jeho vývoj, učit se z minulosti a případně jej měnit. Jedinec ovšem není motivován ke svému jednání jen ze společenské reality, stejnou měrou uplatňuje své zájmy, potřeby, práva. A právě pomoc při hájení oprávněných zájmů, kterým se musíme snažit porozumět, a uplatňování práv je jedním ze stěžejních úkolů sociální a terénní práce ve Střediscích integrace menšin.

4. Postupy práce A/

Přímá práce s klientem, poradenský proces v SIM

Pro kvalitní poskytování odborného sociálního poradenství je nutné, aby práce s uživatelem probíhala v několika fázích. Jejich rozčlenění vychází z praxe i získaných znalostí, hlavní teoretickou podporu zde tvoří Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce (Nedělníková: 2007), která byla realizována na Ostravské univerzitě. Činnost odborného sociálního poradenství míří k naplnění poslání, k němuž se sociální a terénní práce ve Střediscích integrace menšin vztahuje: tím je poskytování podpory a pomoci jedincům a rodinám ze sociálně znevýhodněného nebo kulturně odlišného prostředí tak, aby v procesu včasné péče a následně vzdělávání prospívali co nejlépe, aby se v co největší míře uplatnily jejich osobní vlohy, přednosti a nadání. Podpoří se zkvalitnění integrace do většinové společnosti. Tohoto obecného závazku je dosahováno řadou dílčích kroků: prevencí, utvářením vztahu, pomocí, podporou, asistencí, poradenstvím, sociální terapií, posilováním zdrojů, ovlivňováním podmínek.

První kontakt s klientem Základním prostředkem k úspěšnému nastartování a následnému pokračování sociální práce v předem vytipovaných lokalitách a ve své podstatě i součástí poradenské práce v terénu je systematická, aktivní a cílená depistáž jako součást sociální prevence. Jejím primárním cílem je tedy předcházení problémovým situacím v rodině, případně včasné podchycení již vzniklých problémů. Sociální depistáž ve Střediscích integrace menšin se nejčastěji provádí v předem vybraných lokalitách, kde je větší zastoupení rodin z cílové skupiny SIM, v některých případech také ve spolupráci s dalšími lokálními institucemi (místní základní školy, obecní a městské úřady, NNO apod.). SOCP/TP se snaží vyhledávat takové rodiny s dětmi, které se potýkají s problémy akutních či dlouhodobě neřešených obtíží s výchovou a vzděláváním, často však jde o celý komplex problémů vyžadujících postupnou analýzu a větší prostor pro společné nalezení vhodných východisek.

12


V praxi se setkáváme s několika způsoby kontaktu SOCP/TP s uživateli z cílové skupiny: -

aktivní vyhledání uživatele a nabídka poskytnutí služeb sociálního pracovníka SIM (viz depistáž);

-

uživatel sám kontaktuje SOCP/TP v kanceláři SIM, příp. přímo v terénu;

-

SOCP/TP je požádán jinou institucí, aby potencionálnímu uživateli službu nabídl;

-

uživatel se dozví o nabídce soc. poradenství prostřednictvím jiného pracovníka SIM a rozhodne se ji využít;

-

potencionálnímu uživateli je služba doporučena jinou institucí či NNO.

Vstup do cílové lokality je pro SOCP/TP snazší, jestliže: -

proběhne prvotní kontakt s potenciálním uživatelem přes osobu, která již v lokalitě působí (např. jiný terénní pracovník, pracovník NNO atp.); SOCP/TP úspěšně vyřeší nějakou zakázku jiného uživatele. V cílové skupině SIM dochází k předávání informací a služby mohou být následně uživateli doporučovány potencionálním zájemcům o služby.

Sociální poradenství probíhá většinou přímo v domácnostech klientů. V určených hodinách pro veřejnost, které jsou mj. k nalezení na internetových stránkách projektu SIM, pak také v jednotlivých Střediscích integrace menšin. Při prvním kontaktu je důležité, aby klient dostal následující informace: -

jméno pracovníka a jeho role; informace o projektu, organizaci; provozní a kontaktní časy pracovníka v lokalitě a místa, kde je možné pracovníka zastihnout; kontakt na pracovníka; charakter služby, o jakou službu se jedná, co pracovník nabízí, jaká jsou pravidla využívání služby, jaká má klient práva i povinnosti (ústní informace je dobré doplnit kvalitně zpracovaným informačním letákem). V praxi se také osvědčilo předat klientům připravený jednoduchý plánek s vyznačením sídla SIM a nejbližší možnou cestou (např. z centra města).

Mapování situace klienta Obecně lze říci, že účelem mapování situace klienta je zjistit, zda je pro potenciálního uživatele nabízená služba relevantní, v jaké životní situaci se v současné době nachází, kde jsou největší rizika apod. Je důležité zjistit, jak klient sám vidí svoji situaci, kde shledává největší úskalí. Pohled klienta bývá často odlišný od pohledu sociálního pracovníka. Společným rozebráním obtíží v daných situacích se můžeme postupnými kroky dostat k identifikaci problémů a dojít ke konsenzu, skrze nějž můžeme dále pokračovat. Na tento proces navazuje, a do značné míry se s ním také prolíná, mapování potřeb klienta. V tomto smyslu jde zejména o specifikaci principiálních potřeb klienta v různých oblastech života a následně nalezení možné cesty k jejich postupné saturaci. Na počátku práce s klientem je rovněž nezbytné vymezení, na jakém problému můžeme společně pracovat a jakou oblast problémů již musí klient řešit ve spolupráci s jinými institucemi. Nicméně i v takovém případě se s klientem pokusíme společně najít reálné možnosti řešení. 13


Formulace zakázky V rámci formulace zakázky klient definuje konkrétní problém a snaží se stanovit cíl, ke kterému by měly směřovat jednotlivé kroky plánu. To je však většinou pro klienta velice složité, proto je účelné, aby byly potřeby a cíle stanovovány s podporou sociálního pracovníka. Někdy dokáže klient definovat zakázku během prvního setkání, jindy může být formulace zakázky otázkou několika setkání. Přesné vymezení formulované zakázky a společný konsenzus na její interpretaci má v poradenském procesu zásadní význam a může ovlivnit výsledek spolupráce s klientem. V praxi bývá celková zakázka rozdělena do několika dílčích zakázek, které však společně korespondují a směřují k identickému cílovému efektu na konci celého procesu. Prvotní definování zakázky by však nemělo být definitivní a neměnné po celou dobu spolupráce s klientem. V jejím průběhu totiž může dojít k mnoha různým nepředvídatelným okolnostem, které zřejmým způsobem ovlivňují životní situaci klienta. Proto lze po společné konzultaci některé dílčí zakázky přehodnotit či docela přeformulovat.

Plánování služeb Po stanovení zakázky a z ní vyplývajících cílů klient společně se SOCP/TP plánují postup spolupráce, tj. zejména kroky, které jsou potřeba k jejich úspěšnému dosažení co možná nejefektivnější cestou. U krátkodobých služeb může být plánování vyjádřeno ústní formou, a to i pouze několika větami, u dlouhodobějších může být tento proces náročnější. S klientem konzultujeme všechny kroky, které je potřebné a možné udělat. Snažíme se aktivně zapojit klienty do jejich osobního plánování a zamezit tak pasivnímu přijímání nabízených služeb. Pokud je to možné a v dané situaci užitečné, nabídneme klientovi různé alternativy řešení, klient má pak možnost výběru vhodného řešení. Náročnost jednotlivých kroků vychází z konkrétních možností rodiny a přizpůsobuje se aktuální situaci klienta (rodinná situace, zdravotní stav, náročnost řešených problémů). Při kombinaci různých problémů považujeme za významné určení priorit, tzn. takových problémů, které nejvíce zatěžují klienta, případně které jsou dlouhodobě neřešené a vyžadují si pozornost. S klientem si také stanovíme časový plán a termíny, na kterých se vzájemně dohodneme. Je důležité snažit se přesně dodržovat stanovené časové ohraničení. Lze ho samozřejmě flexibilně modifikovat, nicméně akceptování a zachování stanovených časových termínů klienta aktivně podporuje v jeho aktivitách a poskytuje mu lepší přehled o jednotlivých krocích v poradenském procesu. Nezbytnou součástí plánování je průběžná evaluace a na ni navazující modifikace stanoveného postupu. SOCP/TP s klientem společně konzultují aktivity, které podnikli, příp. se na ně připravují. Opět je snahou co možná nejvíce podporovat vlastní aktivní přístup klientů k řešení problémů.

Realizace služby Samotná realizace služby vychází ze stanoveného plánu a orientuje se zejména na přímou práci s klienty v rámci exkludovaných lokalit jednotlivých krajů v působnosti SIM. Sociální práce v rámci služeb SIM míří především na rodiče nebo osoby zodpovědné za výchovu dětí ze sociálně znevýhodněného a kulturně odlišného prostředí, z různých etnik či minorit, a to vždy s ohledem na konkrétní potřeby jednotlivých sociálních skupin. Základem je individuální odborné sociální poradenství, které je svým obsahem zaměřeno především na 14


poskytování relevantních informací ve sféře vzdělávání, výchovy a v oblastech orientace v sociálních a kulturních systémech a práva. Poradenské služby dále pokrývají problematiku nepříznivé sociální situace rodiny včetně informací o poskytovatelích sociálních služeb v regionu, zprostředkování sociálních služeb navazujících až po podporu a pomoc při uplatňování práv a zájmů. Odborné sociální poradenství se v SIM zaměřuje zejména na následující oblasti: vzdělávání a školní docházka dětí, předškolní příprava -

mediace problémů v komunikaci mezi rodinou a školou (role zprostředkovatele); spolupráce s rodinou při výchovných problémech dítěte (může souviset s obtížemi při zvládání učení); problematika záškoláctví dětí; spolupráce s rodiči na možnostech předškolní a školní přípravy dítěte; posílení rodičovských kompetencí; zlepšení sociálních i hygienických návyků v rodině; informace o možnostech studia na středních školách a učilištích v regionu; podmínky přijímacích řízení a uplatnění absolventů; informace o specializovaných zařízeních a navazujících odborných službách v oblasti vzdělávání; informace o dotačním programu „Podpora romských žáků středních škol“; informace o nostrifikaci dokladů o dosaženém vzdělání v zahraničí cizinců žijících v ČR (SŠ, VŠ);

problematika systému sociálního zabezpečení v ČR -

-

obecné informace o nároku na soc. dávky v systému; individuálního poradenství v konkrétních případech (např. při řízení o přiznání konkrétních dávek či nároku na vyplácení jiného druhu dávek hmotné nouze, státní sociální podpory, příspěvku na péči, možnosti nároku na další dávky atd.); možnosti proplacení či příspěvku od příslušného úřadu na aktivity pořádané školou (např. lyžařský výcvik); asistence při sestavování žádostí apod.; možnosti podpory aktivit dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí ze strany nevládních organizací a nadací (v případě vyčerpání všech možností fin. podpory od státu);

bytová problematika a problémy s tím spojené -

asistence při hledání ubytování pro klienty v bytové krizi; asistence při sepsání žádosti o byt; komunikace s příslušnými úřady, zprostředkování dalších kontaktů; pomoc při řešení situace s ohrožením možnosti bydlet, do které intervenují sociální, etnické či kulturní důvody;

problematika zaměstnanosti -

základní informace k profesním možnostem v regionu;

-

aktuální nabídky volných pracovních míst;

-

motivace klientů k aktivnímu vyhledávání zaměstnání;

doprovod klientů při komunikaci s důležitými institucemi

15


-

doprovod na úřady a asistence je důležitá zejména u cizinců, kteří mají problémy s vyjadřováním v českém jazyce;

-

v případě vzniklých problémů zprostředkování komunikace mezi rodinou, školou a OSPODem;

-

doprovod nezletilých klientů např. na dny otevřených dveří ZŠ, OÚ, SŠ, Veletrh vzdělávání atp.;

zprostředkování osobních jednání a dalších navazujících služeb v rámci SIM, resp. dalších organizací -

úzká spolupráce s dalšími odborníky v rámci SIM (zejména psycholog, spec. pedagog);

-

odkazy na spolupracující organizace (často Charita, FOD, další NNO), jako důležitá se jeví aktivní účast na komunitním plánování sociálních služeb v regionu;

předcházení negativních jevů, prevence -

preventivní přednášky spojené s diskusí k aktuálním fenoménům (např. problematika domácího násilí);

-

spolupráce s kurátory a učiteli.

Dlouhodobým cílem sociální práce v SIM je celkové pozitivní ovlivnění možného rizikového chování klientů. Snažíme se tento cíl dosáhnout podporou rodiny a rozvojem sociálních dovedností jednotlivých členů tak, aby vlastním aktivním chováním zamezili rozvoji případných dalších rizik, zvýšili vlastní sociální adaptibilitu a zlepšili si tak kvalitu života. Důležitými aspekty jsou pak motivace klientů ke změně naučených negativních vzorců chování, pomoc při aktivním překonávání překážek a poskytování podpory v náročných životních situacích. Tato motivační intervence podporuje postupné rozvíjení soběstačnosti rodin s dětmi z cílové skupiny SIM při identifikaci možných problémů a nalezení vhodných nástrojů k jejich dalšímu řešení. Rodinu a vzdělávací instituce chápeme jako dva samostatné a nezávislé systémy. Oba systémy se však v určitých oblastech prolínají – právě zde často vznikají třecí plochy a následně problémy. V rámci sociální práce klademe důraz na předcházení těmto situacím, především však zprostředkováváme a asistujeme při vzájemné komunikaci mezi školou a rodinou. Pokoušíme se přispět k vytvoření vzájemného a rovnocenného vztahu mezi školou a rodinou. Naší snahou je ukázat rodičům a dětem, že se školního prostředí nemusí bát. Že škola může být partner a nikoli nepřítel. A že i krátká domácí příprava s dítětem může přinést dobré výsledky. Zejména klademe důraz na společnou práci rodiče s dítětem a to nejen v oblasti přípravy na školní či předškolní docházku. SOC/TP napomáhá slaďování institucionálních zájmů se zájmy klientské rodiny jako základu pro zvýšení školní úspěšnosti u cílové skupiny. Podaří-li se nastolit situaci akceptace z obou stran, přiblížit jejich stanoviska, jde o první důležitý krok k naplnění plánovaných cílů. Práce s klienty a jejich rodinami míří k jejich podpoře při zvládání nároků institucionalizovaného vzdělávání, k podpoře jejich vlastních zdrojů a k jejich rozvoji.

16


Řídí se zásadami: -

respektu ke klientovi jako k rovnocennému partnerovi;

-

chránění důstojnosti a lidských práv klienta;

-

vystupování proti všem formám diskriminace;

-

podporování aktivního vtažení klienta do hledání řešení;

-

podpory samostatnosti, sdělování informací, vysvětlování důsledků;

-

chránění klientova práva na soukromí.

V rámci cílové skupiny projektu SIM spolupracujeme nejčastěji s romskou menšinou často žijící ve vyloučených lokalitách s nízkou životní úrovní. Obecně lze konstatovat, že se jedná často o vícečlenné rodiny (4 a více dětí). Komunikace v rámci sociálního poradenství probíhá víceméně podle podobného modelu, a to ve většině případů s matkou, otec a ostatní členové rodiny se většinou neúčastní nebo pouze pasivně přihlížejí (příp. s doplňujícím komentářem). Méně často jsou klienty sociální a terénní práce rodiny cizinců, kde většinou probíhá komunikace jak s matkou, tak s otcem.

Ukončení a vyhodnocení spolupráce O ukončení spolupráce můžeme uvažovat v následujících případech: -

formulovaná zakázka klienta je naplněna;

-

klient již nepovažuje další spolupráci na řešení problému za potřebnou;

-

problém klienta se dostal do stádia, kdy pracovník již nemůže nabídnout žádné řešení;

-

pokud klient opakovaně porušil domluvu4.

K ukončení spolupráce by nemělo dojít náhle, spíše by mělo jít o pozvolný proces, ke kterému dojdou klient a SOC/TP společně a nebrání mu žádná podstatná okolnost. Důvody ukončení diskutujeme, případné odlišné postoje k této otázce je nezbytné důkladně konzultovat a postoj pracovníka náležitě vysvětlit. Také v tomto případě by mělo být snahou především respektovat přání klienta. Významným bodem na závěr je společná evaluace, tj. slovní zhodnocení dosavadní spolupráce mezi SOCP/TP a klientem. Provádí se zejména v souvislosti s původní zakázkou a výslednou situací klienta. Jde tedy o kritickou reflexi toho, co se podařilo z původně plánovaných cílů, co pouze částečně a které skutečnosti nadále vyžadují řešení dalších subjektů. Takto se nám podaří identifikovat i možná slabá místa a případné nedostatky dosavadní spolupráce. Klientovi také dáme možnost vyplnit anonymní evaluační dotazník SIM.

4

Nedělníková, D. a kol.: Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, Ostravská univerzita, Ostrava 2007. 17


B/

Nepřímá práce

Mapování lokalit v regionu K efektivnímu fungování terénní sociální práce je důležité prvotní zmapování lokalit, v nichž se cílová skupina shromažďuje, a navázání kontaktu s ní. V rámci této činnosti je nutné získat dostatečné znalosti o lokalitě, zejména pak o jejích specifikách, velikosti (zda je příp. v silách SOCP/TP ji celou pokrýt), podílu obyvatel z cílové skupiny SIM, výskytu nejčastějších problémů, náhled obyvatel lokality na spolupráci se SIM apod. Je také potřeba sledovat, zda je v daném místě poptávka po nabízených službách, zda už identické služby nenabízí jiná organizace a mohlo by dojít ke zbytečné duplikaci. Monitorování aktuální situace v exkludovaných lokalitách v regionu není jednorázové, ale probíhá kontinuálně po celou dobu trvání projektu.

Mapování institucionální sítě Také monitoring z hlediska institucionální sítě je relevantním nástrojem v praxi SOCP/TP. V lokalitě, kde bude SOCP/TP působit, je vhodné na počátku činnosti zmapovat aktivity, které zde jednotlivé organizace nabízejí, a navázat kontakty se subjekty, které v lokalitě již aktivně působí. Součástí takového monitoringu by měly být informace o tom, jaké subjekty v dané lokalitě působí, jaké aktivity v minulosti v regionu nabízely a s jakým výsledkem, jaké služby nabízejí v současné době apod. Z praktických zkušeností doporučujeme navštívit pokud možno všechny instituce osobně a s kvalitně zpracovaným přehledem možností spolupráce (pro koho, co, v jakém rozsahu). Organizace, které v dané lokalitě již delší dobu působí, jsou schopny podat v řadě případů relevantní informace o cílové skupině a jejich současných potřebách, jsou schopny identifikovat problémy a mezery, které je nutno zaplnit. Důležitou součástí sociálního poradenství je napojení klientů na jiné specializované služby. Je tedy nezbytně nutné, aby SOCP/TP měl dobrý přehled o zařízeních, se kterými je možné spolupracovat při řešení problémů klientů a příp. je na tyto organizace přímo odkázat (vždy je lepší odkazovat klienta na konkrétního zástupce organizace, se kterým jsme byli také my v osobním kontaktu). Instituce, které je dobré v regionu osobně kontaktovat: -

vytipované MŠ, ZŠ, SŠ (pedagogové, asistenti pedagogů);

-

magistrát, MÚ, OÚ (koordinátor pro národnostní menšiny, terénní pracovníci);

-

úřady práce;

-

NNO (občanská sdružení, zájmová sdružení apod.);

-

odbory sociální péče MÚ;

-

pedagogicko-psychologické poradny;

-

oddělení sociálně právní ochrany dětí MÚ (OSPOD);

-

oddělení sociálně právní prevence MÚ (kurátoři pro mládež);

-

další instituce, které poskytují v dané lokalitě služby dětem a mládeži (střediska výchovné péče, krizová centra atp.).

18


Výstupem mapování regionální institucionální sítě je pak vytvoření orientační databáze jednotlivých poskytovatelů sociálních služeb v oblasti sociální práce s rodinami ze sociálně znevýhodněného či kulturně odlišného prostředí a dalších navazujících služeb (státem a obcí zřizované organizace, nestátní organizace).

Komunitní plánování SOC/TP se aktivně účastní komunitního plánování jako platformy lokální spolupráce se zástupci obcí, ostatními poskytovateli soc. služeb v regionu a také samotnými uživateli. Tento moderní způsob komunikace v příslušné pracovní skupině, dle cílové skupiny projektu, umožňuje hledání nejlepších možných řešení v oblasti poskytování sociálních služeb, sdílení příkladů dobré praxe či naopak diskutování problematických míst. Jednotliví členové komunitního plánování společně vedou dialog, a postupně tak vytvářejí budoucí podobu fungování sociálních služeb na místní úrovni, které naplňují potřeby stávajících i potenciálních uživatelů a reflektují všechna regionální specifika.

Vyhledávání zdrojů, komunikace s dalšími institucemi SOC/TP pravidelně vyhledává relevantní informace z oblasti sociální politiky a sociální práce a dalších příbuzných oborů. Zejména sleduje aktuální změny v legislativních normách sociální povahy a v souvisejících oblastech, navštěvuje odborné vzdělávací semináře a konzultuje nové úpravy s odbornými pracovníky veřejných institucí. Při řešení náročnějších životních situací klientů je jistě nezbytná komunikace s odpovědnými pracovníky relevantních institucí, hledání alternativních možností řešení tíživé situace klientů a často také zajištění aktivní součinnosti většího počtu subjektů.

Koncepční činnost SOC/TP vytváří dokumenty koncepčního charakteru v oblasti sociální práce. Jde zejména o materiály se stanoviskem k aktuálním sporným otázkám v regionu, iniciace možných změn v oblasti sociální práce s cílovou skupinou SIM, upozorňování na případné zjištěné závažné okolnosti apod. Nedílnou součástí práce SOC/TP je také participace na vytváření společných komunálních programů poskytovatelů sociálních služeb, které jsou aplikovány v konkrétních oblastech sociální politiky na místní úrovni.

Dilemata v praxi sociální práce Ve své praxi, přes rozličná právní vymezení a kompetence, se sociální a terénní pracovník SIM setkává s různými dilematy, se kterými se musí určitým způsobem vypořádat. Nejčastěji přichází do kontaktu se dvěma druhy dilemat. Prvním z nich je rozhodování mezi zakázkou uživatele a zakázkou veřejné instituce. Toto dilema vychází ze samotného postavení SOC/TP, který je prostředníkem mezi klientem a veřejnou institucí. Avšak cíle klienta mohou být v rozporu se zájmy veřejné instituce. Základní škola chce přeřadit chlapce do ZŠ praktické po prvním pololetí na základě nevyhovujícího prospěchu. SOC/TP ví o problémech v rodině, které působí na chlapcovo chování. Je přesvědčen, že podaří-li se rodině překonat existenční krizi, žákův prospěch se může zásadně zlepšit. Pracovník stojí před rozhodnutím vyhovět zájmu školy, který je opodstatněný, či jednat v zájmu rodiny, které by případný přestup dítěte na vzdálenou školu ještě přitížil.

19


Druhým častým dilematem, se kterým je SOCP/TP konfrontován, je zájem uživatele vůči veřejnému zájmu. V tomto případě vychází dilema z možného střetu zájmů klienta a společnosti, což je zejména v takové činnosti klienta, která podléhá ohlašovací povinnosti. Pracovník SIM se dozví, že uživatel nedochází pravidelně do vyučování a zůstává „za školou“; je postaven před rozhodnutí, jestli jeho chování oznámí, a tím bude riskovat, že přijde o důvěru a ochotu spolupracovat, nebo nesplní ohlašovací povinnost, čímž riskuje případný právní postih. Nejenom dilemata rozhodování mezi protichůdnými zadáními, ale i dilemata pomáhajícího vztahu jsou otázkou, kterou se musíme zabývat, poněvadž jsme v kontaktu s klientem převážně v jeho přirozeném prostředí. Tudíž stojíme před rozhodnutím vytváření formálního či neformálního vztahu: -

Neformální vztah nám usnadňuje získat důvěru a SOC/TP se snadněji dozví soukromé informace. Avšak vystavuje se většímu riziku, že klient bude pracovníkem manipulovat.

-

Formální vztah pomáhá SOCP/TP jednodušeji klientovi připomenout pravidla jejich spolupráce, na kterých se spolu dohodli, a zároveň nebrání vztahu založeném na bázi důvěry. V tomto vztahu je pro pracovníka snáze uchovatelná autonomie.

5. Role sociálního a terénního pracovníka v multidisciplinárním týmu Náplň práce: Terénní pracovník pro sociální oblast Poskytování informací o možnostech sociálně terapeutické činnosti, o uplatňování práv, oprávněných zájmů při zajišťování vzdělávání. Orientace v otázkách služeb sociální prevence, které napomáhají prevenci sociálního vyloučení osob, které jsou ohroženy krizovou situací, sociálně znevýhodňujícím prostředím. Cílem služeb sociální prevence je napomáhání k překonání nepříznivé sociální situace zejména ve vztahu ke vzdělávání dětí. Sociální pracovník Poskytování základního a odborného sociálního poradenství v návaznosti na systém sociální péče v regionu. Poskytování informací zejména rodičům nebo osobám odpovědným za výchovu dětí ze sociálně znevýhodněného nebo kulturně odlišného prostředí, azylantů, menšin a zvláště pak Romům. Informace se zaměřují zejména na problematiku nepříznivé sociální situace, na poskytování různých druhů sociálních služeb v regionu, na informace o poskytovatelích sociálních služeb. Odborné poradenství je zaměřeno na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, zahrnuje také poradenství pro práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu s majoritní společností. Pracovníci spolupracují s psychologem a speciálním pedagogem, s pedagogy a terénními pracovníky. Kooperují s manažerem pro metodickou činnost, s psychologem a speciálním pedagogem. Svoji činnost konzultují s manažerem projektu a s metodiky projektu, popřípadě vykonávají další činnosti související s výkonem funkce, jejich práci řídí koordinátor.5

Spolupráce v multidisciplinárním týmu Spolupráce s pedagogickými a psychologickými profesemi v rámci SIM odpovídá na požadavky vyjádřené v projektu a nabízí hlubší a komplexnější záběr v klientově situaci. Bez propojení a kooperace sociální práce v terénu s pedagogickým vkladem a psychologickými poznatky bychom nemohli usilovat o zmírnění sociálního handicapu projevujícího se ve školním prostředí. Právě práce v multidisciplinárním týmu je stěžejní přednost SIM. 5

Citace z projektu Středisek integrace menšin. 20


Díky propojení činností jednotlivých odborných profesí a vzájemné koordinaci může docházet k poskytování komplexních služeb pro rodinu a žáka, protože jakékoliv problémy v oblasti vzdělávání mohou mít dopad i na jiné oblasti klientova života. Celou problematiku reprodukce sociálního handicapu v prostředí školy nelze redukovat například jen na otázku nevhodné či nedostatečné domácí přípravy žáků. V procesu hledání cesty ze sociální či kulturní marginalizace v souvztažnosti ke vzdělávání se musí uplatňovat nedílně hledisko sociální, psychologické i pedagogické. Jedna z nejdůležitějších věcí v rámci mezioborové spolupráce je fungující dobrá a častá komunikace v týmu jednoho střediska i mezi všemi SIM a vzájemná informovanost o činnosti a plánech jednotlivých pracovníků. Především z toho důvodu, že všichni pracovníci SIM působí z velké části v terénu – ať už při přímé práci s klienty či při setkávání se zástupci různých organizací – státních či z neziskového sektoru. Z těchto setkání často vyplyne spolupráce pro některého z jiných odborníků. Proto je bezpodmínečně nutné, aby každý pracovník dokázal popsat činnost a kompetence svého kolegy a předem zhodnotil, zda je požadavek klienta či organizace v možnostech konkrétního střediska. Komplexní péče poskytovaná klientům odborníky SIM využívá možnosti okamžitého řešení problému klienta z pohledu mnoha odborností a praktických zkušeností členů týmu. Klient má v propojenosti týmu zajištěnu nejen velkou odbornost, ale i pozornost, která je dána jeho problému a možnosti nalézat okamžitá řešení. Vždy je ve Středisku integrace menšin k dispozici odborník, kterého může kontaktovat a poradit se s ním. SOCP/TP je prostředníkem při komunikaci s rodinou, SIM, školou a jinými organizacemi. V každém SIM je role SOCP/TP v multidisciplinárním týmu pojímána rozdílně. Toto postavení je ovlivněno především specifiky regionu – lokality, ve které dané SIM působí. Dle těchto specifik regionu je pak pole působnosti SOCP/TP velmi široké; hlavním aspektem, který ovlivňuje náplň činnosti a druh spolupráce s kolegy, jsou právě potřeby daného kraje, složení klientely a počet a druh organizací, které se zabývají srovnatelnou problematikou jako SIM. Ve všech případech a možnostech multidisciplinární spolupráce je SOC/TP svěřeno v prvé řadě zprostředkovávání kontaktu mezi klientem, jeho rodinou a SIM, jako i rozvíjení kontaktů ve prospěch klientské rodiny směrem ke vzdělávacím a dalším sociálním institucím. Existující rizika v překračování kompetencí jsou více než vyvážena komplexním přístupem ke klientům jako i vzájemným profesním obohacováním. Role SOCP a TP v multidisciplinárním týmu pak může mít tyto podoby: -

poradce (při práci s rodinným systémem jako celkem);

-

organizátor konkrétních aktivit (ve spolupráci s pedagogem – mimovýukové aktivity; ve spolupráci s psychologem – včasná péče, atd.);

-

informátor (pro tým kolegů, v oblasti poznatků z terénní sociální práce atd.);

-

iniciátor jednotlivých setkání (většinou vstupuje SOC/TP jako první do rodiny);

-

vyhledávač zdrojů (klienti, organizace – provázanost sociální sítě...);

-

zprostředkovatel kontaktů (mezi klienty a školou, školou a jinými organizacemi atd.).

21


Spolupráce SOC/TP s jednotlivými profesemi Spolupráce SOC/TP s psychologem: -

je zprostředkovatelem k realizaci psychologické služby;

-

poradcem při řešení problémů v rodinném systému nebo školských záležitostech;

-

spolupráce v rámci realizace včasné péče;

-

zabezpečení kontaktu se sociálně či kulturně odlišným prostředím;

-

nápomoc při krocích vedoucích k realizaci určitého psychologického záměru;

-

zprostředkování klientova sociálního kontextu;

-

propojení psychologického a sociálního poradenství.

Vzhledem k tomu, že mnoho klientů prochází psychologickým vyšetřením, paralelní komunikace SOC/TP s psychologem je na místě. Zakázky na odbornou práci psychologa identifikuje sociální pracovník při komunikaci s rodiči dítěte. V případě indikace společně navštíví rodinu klientů. První kontakt s novými klienty je realizován povětšinou sociálním pracovníkem. V případě, že zde již existuje zakázka na psychologické služby, je první kontakt s rodinou v jejím přirozeném prostředí realizován společně s psychologem. Další postup intervencí v rodině ze strany SIM je pak pravidelně konzultován. Ve spolupráci jsou pak poskytovány také poradenské služby ve vytipované sociálně vyloučené lokalitě v regionu, kde se SIM snaží o komplexní škálu obou typů nabízeného poradenství dle potřeby. Některé lokality jsou exkludované nejen sociálně, ale i geograficky, proto zde chce SIM co nejvíce přiblížit své služby cílové klientele. Psycholog využívá psychologických diagnostických nástrojů k tomu, aby blíže nasměroval spolupráci se samotným dítětem. Prostřednictvím SOC/TP by měl být psycholog obeznámen s celkovou situací rodiny (např. s postojem rodičů ke vzdělávání jejich dětí, s komunikací, která v rodině probíhá) a se sdělenými informacemi umět při práci s dítětem pracovat a zohledňovat je. Pole, na kterém mohou SOC/TP s psychologem spolupracovat a působit, je široké (nejrůznější vzdělávací programy, programy včasné péče atd.). Velmi úzká spolupráce probíhá zejména v oblasti vzdělávání, kde psycholog pomocí testů může zjistit mentální úroveň dítěte, na tato zjištění pak může navázat sociální a terénní pracovník výběrem vhodné MŠ, ZŠ, SŠ atd. Dále je vhodné přizpůsobit výsledkům testů celkovou úroveň komunikace s rodinou a cíl zakázky. Psycholog může rovněž díky psychologickým testům (kresba rodiny, členové rodiny jako zvířátka atd.) pomoci objasnit vztahy v rodině (potvrdit, vyvrátit, vnuknout nové možnosti chápání rodinného vztahu atd.); SOC/TP pak spolupracuje s rodinou v širším kontextu, věnuje se komunikaci jak s dítětem, tak rodiči a školou, pohybuje se v přirozeném prostředí klienta a sleduje jeho chování mimo organizace a školu.

Příklad spolupráce SOC/TP a psychologa

Včasná péče Včasná péče probíhá většinou ve spolupráci psychologa a sociálního pracovníka. Program jednotlivých setkání je koncipován tak, aby se obě profese vzájemně doplňovaly. Obsahovou část kooperace rodič-dítě zajišťuje

22


psycholog, činnost sociálního pracovníka je koncipována zejména jako podpora pro rodiče v rámci sociálních kompetencí, které jsou zahrnuty do témat jednotlivých setkání. Také jsou v průběhu setkání probírány problémy, se kterými se rodiče setkávají. Skrze aktivity připravené psychologem a sociálním pracovníkem se SIM snaží klást důraz na posilování rodičovských kompetencí v rámci budoucího vzdělávání dítěte a rozvíjet spolupráci dítěte s rodičem. Cílem této činnosti SIM je navázat pozitivní vztah ke vzdělávání, pozitivní vztah ke škole a učitelům.

Spolupráce SOC/TP se speciálním pedagogem SOC/TP je zprostředkovatelem k realizaci speciálně pedagogického vyšetření Spolupráce při realizaci včasné péče Spolupráce při přípravě a realizaci vzdělávacích programů

SOC/TP spolupracuje se speciálním pedagogem zejména v úkolech souvisejících s prací s předškolními dětmi (např. při speciálně-pedagogickém vyšetření, po němž dochází k výběru vhodné MŠ, ZŠ atd.). Úloha SOC/TP je zde např. ve vyhledání vhodného zařízení, domluvení podmínek, komunikace se zástupci školy, doprovod rodičů do těchto zařízení a napomáhání při vyřizování formalit.

Příklad spolupráce SOC/TP a speciálního pedagoga

Speciálně pedagogické vyšetření by zejména ve vyloučených lokalitách nebylo vůbec možné uskutečnit ho bez doprovodu a asistence sociálního a terénní pracovníka. Je nutné vyhledat klienta, připravit prostředí, které zajistí akceptaci zmíněného vyšetření, zabezpečit prostor pro jeho realizaci a na závěr spolupracovat na přijetí výsledků vyšetření a jejich adekvátního uplatnění.

Spolupráce SOC/TP s pedagogem mimovýukových aktivit Spolupráce při realizaci programů usilujících o přiblížení a předání klíčových, sociálních a jiných kompetencí. Prostřednictvím pedagoga mimovýukových aktivit může SOC/TP získat potřebné informace o projevech žáka v jiném prostředí, než je škola a rodina. Tyto informace můžou být pak velice užitečné buď samotnému sociálnímu pracovníkovi, nebo je může dle potřeby postoupit svým ostatním kolegům. Účastní-li se např. SOC/TP některých mimovýukových aktivit, může tak získat klientovu důvěru, otevírá se mu prostor pro jinou komunikaci s klientem a má možnost sám pozorovat jeho spontánní chování v různých situacích a může pak dále postoupit informace ostatním kolegům ve středisku. Při spolupráci na přípravě těchto programů má SOC/TP možnost vkládat do nich bloky sociálních dovedností: např. vlastní vytváření a dodržování pravidel, spolupráci ve skupině, upevňování dobrých mezilidských vztahů, dodržování a podporu hygienických návyků. SOC/TP má možnost díky těmto programům bližší komunikace s rodiči, kteří přivedou děti na kroužek a pak si je opět vyzvedávají – v lepším případě i během těchto kroužků, pokud rodiče zůstávají.

23


Příklad spolupráce SOC/TP a pedagoga mimovýukových aktivit

Aktivity mimovýukové v sobě obsahují podstatnou část sociálního chování. SOC/TP jejich prostřednictvím přispívá k upevňování kontaktu s přirozeným sociálním prostředím i tvorbě vzorců takového chování, které není v konfliktu s běžně přijímanými sociálními normami. Konkrétním příkladem může být asistence při návštěvě místní knihovny s žákem ze sociálně exkludované lokality. Významným způsobem totiž rozšiřuje horizont možného (klienti z vyloučených lokalit jen minimálně čerpají z dostupné nabídky mimoškolních aktivit) a současně lze na ni navazovat právě při tvorbě mimovýukových programů, které by měly podporovat rozvoj klíčových kompetencí.

Spolupráce SOC/TP s pedagogem-didaktikem Spolupráce sociálního pracovníka s didaktikem může probíhat v užším a konkrétnějším vztahu než např. s pedagogem mimovýukových aktivit a speciálním pedagogem. Pedagog-didaktik jedná se školou ohledně prospěchu žáka, v případě, že je potřeba práce tutora či vytvoření individuálního vzdělávacího plánu. SOC/TP spolupracuje se školami zejména v oblasti, která se dotýká spolupráce s rodinou žáka, s pověřenými úřady. Snaží se rozvíjet vztahy mezi klientskou rodinou a školským zařízením, tak aby komunikace fungovala co nejlépe. Společně pak konzultují potřeby rodin klientů z pohledu tutoringu a SOC/TP pak závěry z těchto konzultací vnáší do rodin. Projednávají konkrétní možnosti doučování v rodinách klientů, případně problémy v rodině atd. Na základě těchto konzultací a informací získaných z terénní práce SOC/TP vytipuje didaktik vhodného tutora pro dítě. V rámci probíhajícího doučování konzultují pokroky, kterých dítě dosáhlo, na základě komparace pohledů a závěrů rodičů, pedagogů a tutora.

Příklad spolupráce SOC/TP a pedagoga-didaktika Pedagog-didaktik navrhne postup k podpoře klienta; doučování prostřednictvím tutora, třídní učitel pravidelně vypracovává a předává plán učiva vždy na následující týden, aby příprava byla systematická, pedagogdidaktik ji doplňuje ze své pozice. SOC/TP zajišťuje výměnu informací mezi všemi zúčastněnými: tutorem, klientem a jeho rodiči, učiteli a doplňuje se tak s pedagogem-didaktikem.

Spolupráce SOC/TP s tutorem První schůzka tutora a žáka je plánována v rodině za přítomnosti SOC/TP, který tak tutora uvede do rodiny. Před první návštěvou sociální a terénní pracovník seznámí tutora s údaji o rodině, které jsou důležité pro vyučování dítěte. Jsou diskutovány různé možnosti, které mohou nastat v průběhu doučování, hovoří se o prostředí v rodině apod. Tímto se snaží SOCP/TP společně zmírnit možné stresové situace, které může úvodní kontakt přinést. Po celou dobu trvání práce tutora s klientem, je SOC/TP v pravidelném kontaktu s tutorem i rodinou – dochází ke konzultacím, vzájemné výměně informací a tvorbě strategie.

Spolupráce SOC/TP s kulturním antropologem Sociální a terénní pracovník spolu s kulturním antropologem společně navštěvují exkludované lokality v regionu. Často v tomto tandemu vstupují SOC/TP a kulturní antropolog jako první pracovníci SIM do přirozeného prostředí rodiny, se kterou středisko započíná spolupráci. S rodinou diskutují její aktuální situaci a hledají možné cesty řešení a východiska. Terénní práce kulturního antropologa je orientovaná spíše na kontinuální mapování – tedy na pozorování klientů, odhalování jejich hodnot, životních strategií, představ o světě atd., 24


zatímco SOC/TP se ve spolupráci s klienty věnuje především řešení jejich praktických problémů. Sociální práce je tedy více orientovaná na práci s rodinou v souvislosti se zvládáním obtíží a navozením změny. Témata, kterými se SOC/TP a kulturní antropolog v rámci práce ve vyloučených lokalitách zabývají, jsou v podstatě totožná se zaměřením na komplexní vztahy mezi lidmi a jejich prostředím.

6. Příklady dobré praxe Společná (ve smyslu klient – sociální a terénní pracovník SIM) realizace individuálního plánu je vyvrcholením a potvrzením předchozího hledání, které míří k vyjádření zájmu klientské strany (formulaci zakázky) a jeho sladění s možnostmi SIM (plánování služeb). Bez schopnosti vstupovat do přirozeného prostředí potencionálních klientů, bez umění jednat s dítětem a jeho blízkou i širší rodinou se ovšem k naznačené realizaci dostaneme jen těžko. Chceme-li brát vážně zájem klienta, chceme-li být účinní například při prosazování jeho oprávněných zájmů a práv v oblasti vzdělávání, musíme být s nimi co nejlépe obeznámeni (navazování kontaktu). Jelikož je u cílové skupiny SIM velká pravděpodobnost, že budou jen s obtížemi formulovat a strukturovat problém, sociální a terénní pracovník by měl působit v tomto směru. Současně jeho kvalitní obeznámenost s celkovým kontextem situace v oblasti výchovy a vzdělávání, konkrétněji školství (mapování situace), pomáhá zprostředkovávat či sbližovat postoje institucionální – především školských zařízení a dalších sociálních institucí – s vnímáním sociálně handicapovaných či v kulturním smyslu odlišně žijících rodin. Jakou cestu lze ujít od prvního setkání k hlubší spolupráci se SIM, jakých rozličných podob mohou nabývat, lze ukázat na konkrétních příkladech z praxe: SPOLUPRÁCE NNO – ŠKOLA – RODINA – SIM Na nabídku Střediska integrace menšin reagovalo občanské sdružení P. R., které doporučilo dívku A. – navštěvovala jejich nízkoprahový klub. Důvodem byla snaha řešit nevyrovnané výkony ve škole. Došlo k setkání s klientkou a její matkou i otcem, přičemž z jejich strany byl vyjádřen silný zájem zlepšit školní prospěch. Po několika jednáních, která sloužila k upřesnění potřeb ze strany klienta a k artikulaci nabídky SIM, došlo k dohodě: pravidelné setkávání dvakrát týdně, kdy jednou se dostaví tutor jako kvalifikovaná podpora pro dívčino domácí učení, podruhé sociální terénní pracovník, který sleduje spolu s rodiči domácí přípravu dívky, pomáhá rodičům chápat některé požadavky školy, konzultuje vývoj s ostatními odborníky v SIM a je k dispozici pro zprostředkování kontaktu mezi školským zařízením a rodinou. Od počátku spolupráce se ukázala klientka a její rodina jako velmi motivovaná: setkání se odehrávala pravidelně a (po odmítnutí školy poskytnout prostor pro doučování) v domácím prostředí. Došlo k vytvoření vztahu vzájemné důvěry, které umožnilo adekvátně reagovat na nadcházející obtíže. I přes intenzívní podporu a určité zklidnění dívky byl její školní prospěch stále dosti nevyrovnaný a rodiče byli zneklidněni; zvláště s ohledem na fakt, že jejich dcera končí 5. třídu, a s obavami vnímali její pokračování na II. stupni ZŠ. SOC/TP se několikrát sešel s třídní učitelkou klientky, aby: -

přiblížil usilování rodiny a strukturu domácí přípravy;

-

zprostředkoval sociální postavení, které limitovalo klientku v některých domácích úkolech (využívat internetu, pracovat s literaturou);

-

hledal společnou, dobře srozumitelnou platformu jako základ pro kvalitnější osvojení školou předávaných vědomostí a kompetencí.

Přiblížení snažení rodiny vnímala paní učitelka jednoznačně pozitivně. Dialog na téma sociálního handicapu vedl na jedné straně k jemnějšímu rozlišování ze strany školy, jednak k hledání alternativních řešení (návštěva knihovny s doprovodem tutorky). Hledání cesty, jak efektivněji využívat domácího učení, probíhalo s účastí speciálního pedagoga SIM. Jeho návrh využívat tzv. týdenního plánu byl akceptován; třídní učitelka připravovala 25


v písemné formě na začátku týdne plán probíraného učiva, domácích úkolů i zkoušení, což pomohlo soustředit domácí přípravu dívky a lépe sledovat její vývoj. Zmíněné kroky se ukázaly ve svém důsledku jako posilující: -

došlo k lepšímu příjímání dívky ve škole;

-

prohloubil se vztah mezi klientkou a tutorkou, jemuž napomohlo rozšíření domácího doučování o rozměr společné návštěvy knihovny či drobný výlet do města;

-

stabilizoval a nakonec se zlepšil prospěch klientky (ukončila 5. třídu s nejhorší známkou „dobře“), jako i její sebehodnocení;

-

vznikl trojstranný vztah mezi učitelkou (školou), klientkou (rodinou) a sociálním terénním pracovníkem a tutorkou (SIM), který – díky získané důvěře – se dále rozvíjí.

Škola se otevírá podpoře dalších žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí, klientka a její rodina využívají dále služby SIM, obracejí se na sociálního terénního pracovníka s žádostí o pomoc při řešení jiných sociálních událostí (žádost o byt). Podpora SIM klientce a rodině při domácí přípravě, zprostředkovávání vazby mezi rodinou a školou (sbližování pohledů z obou stran) vede v současnosti k vyváženější situaci, k ustálení školní úspěšnosti klientky (ač ani zde není vše bez problémů), k lepšímu porozumění z obou stran; což je zatím tou nejlepší odměnou pro dívku A. a její rodiče, kteří v minulosti odmítli doporučení přestoupit na základní školu praktickou. Získané drobné sebevědomí je pro všechny dobrým vkladem při překonávání nástrah sociální marginalizace.

SPOLUPRÁCE S RODINNÝM SYSTÉMEM A VZDĚLÁVACÍ INSTITUCÍ – podpora spojení mezi rodinou a školou Paní učitelka z 1. třídy základní školy se obrátila na Středisko integrace menšin s žádostí o podporu při učení pro chlapce M. SOC/TP navštívil rodinu chlapce, kde byla vysvětlena potřeba doučování ve dvou předmětech, s matkou bylo konzultovány možnosti spolupráce se školou, ve které jí nabízí podporu právě SIM. Na základě souhlasu matky se chlapec účastnil doučování, které poskytoval vybraný tutor. S matkou a synem probíhala dále sociálně-terapeutická činnost v přirozeném prostředí, zaměřená zejména na zlepšení přípravy do školy, vypracovávání domácích úkolů. Pravidelným navštěvováním SOC/TP ve škole a v rodině byly obě strany informovány o potížích a problémech, které se klienta bezprostředně týkaly. Po dohodě s matkou byly stanoveny návštěvy sociálního a terénního pracovníka u třídní učitelky na jedenkrát týdně. V těchto konzultacích se také pracovalo na srozumitelnosti zadání domácích úkolů, neboť matka je téměř negramotná. Na konci celého školního roku shledala paní třídní učitelka zlepšení školních výsledků chlapce a klient tedy postoupil do vyšší třídy. Práce s rodinným systémem nadále pokračuje formou pravidelných konzultací s matkou a jejím synem, který je v současnosti chválen za snahu a dobré výsledky; matka navázala spolupráci se školou.

SPOLUPRÁCE SE ZÚČASTNĚNÝMI SUBJEKTY – propojování institucionální sítě Středisko integrace menšin kontaktoval zástupce odboru sociální péče Magistrátu města s žádostí o pomoc v případu ubytovny B. Do tohoto zařízení se v průběhu roku stěhují sociálně vyloučené rodiny, které musely z nejrůznějších důvodů opustit městské byty v centru města (nezaplacený nájem, dobrovolné vystěhování z bytu za úplatu). V ubytovně přebývá nyní okolo 130 dětí a mladých lidí a z důvodu jejich aktivit narůstá napětí mezi nimi a lidmi žijícími v těsném sousedství. SIM nejprve vstoupilo do ubytovny v průběhu letních měsíců, kdy připravilo několik volnočasových aktivit. Sociální

26


a terénní pracovník ve spolupráci s kulturním antropologem přiblížil jednotlivým rodinám s dětmi nabídku SIM, její aktivity a činnosti; zároveň se seznámil se situací v jednotlivých rodinách (zjistil věkovou skladbu dětí, od rodičů zájmy těchto dětí). S výsledky návštěv, a zejména pak se zájmovými oblastmi dětí, SOC/TP seznámil pedagoga klíčových kompetencí a společně vytvořili koncepci pravidelných volnočasových aktivit pro ubytovnu K. (výtvarný, taneční, pěvecký kroužek). Ještě před zahájením těchto aktivit SOC/TP kontaktoval všechny známé organizace, které ve městě v oblasti práce s menšinami působí, a zajistil si takové termíny, které by nekolidovaly s termíny jejich aktivit; zároveň tímto tyto organizace informoval o začátku činnosti SIM na ubytovně B., stejně jako městskou část obce (konkrétně OSPOD), pod které ubytovna B. patří. Z návštěv v rodinách vyplynulo, že na ubytovně vedle sebe působí hned několik organizací, které sice o sobě vědí, blíže však nespolupracují. Některým rodinám tak pomoc v jedné věci nabídlo současně hned několik organizací, některé rodiny zůstávaly nepovšimnuty. Vzhledem k množícím se potížím a konfliktům obyvatel ubytovny s jejich blízkým okolím vyvstala potřeba poskytované terénní a volnočasové aktivity na ubytovně usměrnit, zefektivnit. Nepřipadala v úvahu alternativa svolání participujících NNO pod záštitou některé z nich. SOC/TP SIM se tak s pracovníkem OSPOD inkriminované městské části rozhodl setkání NNO uspořádat pod záštitou OSP ÚMČ. Na pracovní setkání se dostavily všechny oslovené organizace. Účelem prvního setkání byla prezentace činnosti jednotlivých subjektů na ubytovně B. a představení možností a kapacit. Na základě přednesených činností byly vytvořeny dvě pracovní skupiny: -

skupina volnočasových aktivit pro děti a školu (kroužky, klubovna, školní asistenti apod.);

-

skupina pro řešení sociální problematiky rodin (osobní asistence, podpora rodiny, bytová situace).

Zároveň byla zřízena e-mailová konference pro všechny zúčastněné s cílem zajistit rychlejší výměnu nových informací, zamýšlených postupů a stanovení pravidelných setkání, na kterých by se řešila společná a konkrétní témata. SIM se vzhledem k zabezpečení skupiny pro řešení sociální situace rodin povolanějšími organizacemi přihlásilo pouze do skupiny volnočasových aktivit pro děti a školu. Na setkání této konkrétní skupiny se dohodlo rozdělení kompetencí mezi jednotlivými subjekty, spolupráce mezi subjekty probíhá i nadále. Sociální a terénní pracovník SIM spolupracuje s ostatními sociálními pracovníky NNO a OSP ÚMČ v oblasti vzdělávání a včasné péče o děti ze sociálně slabých rodin: zjišťuje potřebu dětí po doučování – tutoring, zajišťuje poradenství v oblasti vzdělávání – například výběr vhodné MŠ či ZŠ, pomáhá rodičům dětí při komunikaci se školou a dalšími institucemi, zprostředkovává odborná vyšetření. V současnosti SOC/TP ve spolupráci s ostatními kolegy se SIM připravuje koncepci, která podpoří děti v docházce do školy.

PORADENSTVÍ PŘI VÝBĚRU NOVÉ VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE – orientace ve vzdělávacím systému ČR Na základě doporučení SVP navštívila Středisko integrace menšin na začátku školního roku matka, která se chtěla dozvědět, zda by pro svého syna nemohla získat podporu z dotačního programu MŠMT „Podpora romských žáků středních škol“. Její syn byl studentem devátého ročníku základní školy. Matka byla sociálním a terénním pracovníkem seznámena s faktem, že na tuto podporu ještě nedosáhnou: je určena pouze pro studenty, kteří navštěvují školu, která nabízí střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitní zkouškou, vyšší odborné vzdělání a vyšší odborné vzdělání v konzervatoři. Zároveň ji SOC/TP informoval o celkových podmínkách tohoto dotačního programu. Měla velký zájem, aby se chlapec dostal na střední školu, která je zakončená maturitní zkouškou, ale ani ona a její syn neměli jasnou představu, jaká škola by to měla být. Z ústního rozhovoru vyplynulo, že by její syn mohl být doučován tutorem, proto byl ke konzultaci přizván také pedagog-didaktik. Z řečeného vyplynulo, že by doučování nemělo být zaměřeno pouze na nedostatky v předmětech základní školy, ale spíše na přípravu na přijímací zkoušky. Matka seznámila SOC/TP s prospěchem a s předměty, které chlapce baví, a nato byly probrána nabídka škol a možnosti jejich uplatnění. Byl doporučen test profesní orientace, který by mohl pomoci v rozhodování, která střední škola bude nejvhodnější. Poté klientka SOC/TP požádala, zda bych jí nemohl dodat přehled středních škol v kraji a přehled

27


středních škol v Praze. Po jejich získání se sociální a terénní pracovník s klientkou sešel, aby jí materiály předal; na internetu pak společně vyhledali dalších 5 středních škol ve městě, o kterých matka chtěla mít podrobnější informace. Opět byla konzultována představa klientky a jejího syna, o oborech, které nabízejí městské střední školy, a také o uplatnitelnosti na trhu práce. Poté, co si vyberou školu, o kterou by měli zájem, navštíví spolu se SOC/TP Den otevřených dveří, aby se mohli dobře rozhodnout. V průběhu kontaktů Střediska integrace menšin s rodinou N. bydlící ve vyloučené lokalitě vyvstala potřeba podpory ze strany SIM při hledání vhodného učebního oboru pro jejich nejstaršího syna R. S matkou byla probrána situace okolo synova nástupu na základní školu T., kam nyní dochází. R. pobýval s matkou přibližně 3 roky ve Velké Británii a po návratu měl problémy s českým jazykem. Proto byl zařazen na ZŠ T. o rok níže, než by jeho věku a absolvované školní docházce odpovídalo (v Británii chodil do školy po celou dobu pobytu). Matka má proto starost, zda bude mít z této školy dobré podmínky pro nástup na běžné učiliště. Nechce, aby syn šel na SOU ve V., kde již získala špatné zkušenosti se svou dcerou D. Ta se zde dostala do špatného prostředí, zanedbávala školu, až ji maminka musela odhlásit. Ve spolupráci s neziskovou organizací se jí podařilo najít jiné učiliště, kam D. nyní dochází bez obtíží. Klient R. by rád absolvoval učební obor automechanik (spolu se svým kamarádem ze školy). V místě, kde R. bydlí, existuje SOU tohoto zaměření, ale když se matka informovala, bylo jí sděleno, že ze ZŠ praktické je s přijetím problém i přesto, že R. má prospěch s vyznamenáním. SOC/TP informoval matku o možnosti srovnávacích a přípravných testů na zkoušky a následně došlo k dohodě o zjištění co nejvíce informací o možnostech studia ze ZŠ s upraveným výukovým programem. Během dalších setkání došlo k podnícení zájmu klienta a jeho matky i o jiné učební obory, a proto se konzultace mezi nimi a sociálním terénním pracovníkem SIM posunuly tímto směrem. Došlo k návštěvě Veletrhu vzdělávání, práce a pracovních příležitostí. Postupně a společně bylo vybráno SOU v K., kde je i internát. S matkou byly konzultovány všechny okolnosti, byla informována o možnosti žádosti o příspěvek pro syna na ubytování a stravu. Byla domluvena společná návštěva klienta R. a SOC/TP v učilišti na Dni otevřených dveří – pro jeho matku s malým dítětem by to bylo obtížné.

SPOLUPRÁCE S RODINOU – OSPOD – SVP; podpora rodiny při řešení návrhu na předběžné opatření Rodiče C. z vesnice B., která se nachází poblíž města L., se telefonicky dotázali na pražský IPPP s žádostí o pomoc. Na základě tohoto podnětu se na rodinu obrátil sociální a terénní pracovník Střediska integrace menšin s tím, že se seznámí s problémem a pokusí se hledat společně možná řešení. Došlo k návštěvě rodiny v místě jejího bydliště. Otec i matka C. si stěžovali na postup kurátorky pro mládež MěÚ L. Stížnost se týkala postupu při podání návrhu o předběžném opatření na předání syna A. do dětského diagnostického ústavu ve 35 km vzdáleném krajském městě. S návrhem nesouhlasí a požádali SOC/TP o podporu v hájení jejich zájmu, aby chlapec zůstal i nadále v rodině. Z rozhovoru s rodiči a dále ze zpráv a úředních dokumentů vyplynulo, že se rodina C. před dvěma lety přestěhovala do vesnice z města P. a syn A. začal chodit do 6. třídy na ZŠ v blízkém městě. Od počátku byl chlapec učiteli považován za problémového žáka; už z předchozích škol, které navštěvoval, měl záznamy o problémech s chováním. Chlapec byl dvakrát na psychiatrickém pobytu v K. a toho času je v ambulantní péči psychiatra v městě P. Na základě rozhodnutí soudu byl chlapci v minulosti ustanoven dohled probačním a mediačním úředníkem. Problémy chlapce vyeskalovaly do té míry, že se kurátorka pro mládež MěÚ v L. rozhodla krátce před Vánoci podat na Okresní soud návrh na předběžné opatření, kterým by bylo dítě předáno do péče dětského diagnostického ústavu. Usnesením soudu z počátku prosince předběžné opatření nabylo účinku. Ještě před podáním návrhu na předběžné opatření kontaktovali rodiče na popud školy SVP v K., kam byl chlapec již v listopadu předán do péče. Rodičům byla za přítomnosti ředitele SVP kurátorkou přislíbena mimořádná okamžitá pomoc na úhradu pobytu. Na základě rozhodnutí příslušné referentky MěÚ by byla rodičům dávka přiznána, ale za podmínek, se kterými rodiče nesouhlasili, a proto převzali chlapce zpět. V protokolu o mimořádném ukončení pobytu se SOC/TP dozvěděl, že pobyt chlapce ukončuje ředitel na žádost rodičů kvůli nedodržení přislíbené finanční pomoci ze strany MěÚ. Problémy v chlapcově chování, které následovaly po tomto krátkém pobytu v SVP, a zřejmě také to, že úřednice 28


z MěÚ považovala rozhodnutí rodičů vzít si chlapce zpět za maření jejich snah o nápravu, vedly nakonec úřednici k podání návrhu o předběžné opatření. Dům, ve kterém rodina bydlí, si rodiče koupili a svépomocí jej opravili. Na opravě se ve velké míře podíleli i oba synové, vedle A. ještě starší syn Z. Celkovou atmosféru v rodině lze označit jako dílnou, jedná se o prostředí, ve kterém je podle názoru SOC/TP možné rozvíjet smysl pro aktivní přístup k životu.V přízemí domu bydlí chlapcův invalidní dědeček. Od něj se sociální a terénní pracovník dozvěděl, že on sám vychází s A. velmi dobře, že ho vnuk ošetřuje a stará se o něj. Tvrdí společně s matkou, že se chlapec doma problematicky vůbec neprojevuje. Na základě všech zjištění se SOC/TP rozhodl intervenovat do věci tak, že se pokusí vyjednat, aby se soudní rozhodnutí nerealizovalo a aby měl A. možnost ve svůj prospěch využít pobytu v SVP. S navrženým postupem rodina souhlasila a svolila k předání plné moci, které umožnilo zastupovat jejich zájem v jednáních s institucemi. Před jednáními se SOC/TP ve sborníku VOP Rodina a dítě seznámil s některými judikáty, které byly v podobných kauzách dosud učiněny. Následujícího dne se dostavil na MěÚ L. jako prostředník a zástupce rodiny C. Odboru sociálních věcí a zdravotnictví navrhl: -

aby chlapec absolvoval pobyt ve SVP;

-

aby se po dobu pobytu odložil výkon předběžného opatření, tedy přesun dítěte do dětského domova;

-

aby všechny zúčastněné strany (chlapec a jeho rodiče, OSPOD, SVP, SIM) konzultovali spolu možné kroky a vyhodnocovali aktuální situaci okolo chlapce.

Pracovnice odboru po telefonických konzultacích s nadřízeným orgánem souhlasily s navrhovaným postupem. OSPOD podá k soudu návrh na zastavení výkonu rozhodnutí s tím, že po dobu pobytu chlapce v SVP se nařízení nebude realizovat. Současně bude nařízeno jednání ve věci výchovného opatření a bude se posuzovat dle vývinu situace. O jednání byl sepsán protokol, že zmíněné strany souhlasí s navrženým postupem za podmínek: -

že chlapec nastoupí na celý pobyt do SVP (po dobu dvou měsíců);

-

že rodiče pobyt uhradí;

-

že dojde, na popud sociálního a terénního pracovníka SIM, ke společnému jednání chlapce, rodičů, SOC/TP, zástupce OSPOD přímo v SVP (zde pan ředitel, psycholog a výchovný pracovník).

O dva týdny později proběhla za mediace SOC/TP schůzka klienta a jeho rodičů s ředitelkou školy a kurátorkou pro mládež; zúčastnil se rovněž ředitel SVP. Setkání vytvořilo prostředí, v němž bylo možné shrnout jednotlivá stanoviska a dát na vědomí klientovi, že mu byla dána možnost k přehodnocení postojů a k nápravě chování. Zároveň schůzka zahajuje další, novou fázi práce s rodinou C., na které se budou podílet všechny zúčastněné subjekty. Chlapec v současnosti absolvuje osmitýdenní diagnostický pobyt, během kterého bude mít možnost rozhodovat se sám o svém dalším směřování. Rodiče jsou spokojeni, že získali další šanci přesvědčit institucionální prostředí o tom, že svého syna vychovávají dobře.

29


PODPORA RODINNÉHO SYSTÉMU Na Středisko integrace menšin se obrátila rodina, která pochází ze země bývalého Sovětského svazu. V České republice jsou tři roky, byl jim přiznán status azylantů. Rodina je vícečlenná, rodiče a pět dětí (školní a předškolní věk). Rodinu navštívil SOC/TP v jejím bytě, kde ji informoval o projektu SIM a nabízených službách. V průběhu setkávání – která vždy probíhala v kuchyni – řešil sociální a terénní pracovník níže popsané záležitosti; rovněž však také rodiče začali spontánně povídat o situaci v zemi původu, o důvodech jejich nuceného odchodu a životu v České republice. Jako nejdůležitější faktor vnímají spokojenost a bezpečí dětí, vlastní životní cíle rodičů byly v tomto smyslu až druhořadé. V rámci odborného sociálního poradenství byla pozornost zaměřena zejména na problematiku v oblastech vzdělávání (včetně zakázky na tutoring), bydlení a zaměstnání.

Doučování SOC/TP konzultoval v prvé řadě jejich požadavek na tutora pro syna N. Chlapec se domluví poměrně dobře česky, nicméně vzhledem k uvažovanému studiu na střední škole potřebuje zlepšit gramatiku. Bylo domluveno, že v tomto případě by docházel do rodiny student pedagogické fakulty, studijního oboru český jazyk. Rodině bylo nabídnuto, že SOC/TP navštíví základní školu, kam syn dochází, a s pedagogy školy i odborníky ze SIM se budou možnosti doučování podrobněji konzultovat. Společně s psycholožkou pak navštívil základní školu, kde s paní ředitelkou bylo diskutováno o potřebě tutoringu v této rodině klientů SIM. Byla velice ráda, že tato možnost existuje, a ochotně nabídla, že doporučí učitelce českého jazyka, aby napsala zprávu, v čem je dobrý a co by bylo prospěšné více procvičovat. Zpráva poté bude sloužit jako podklad pro práci tutora i didaktika SIM. Při dalším setkání informoval SOC/TP rodinu o tutorce, která bude doučovat syna, a také o výsledku schůzky na ZŠ. Následně se dostavil společně s tutorkou, kterou osobně představil, a všichni společně konzultovali veškeré podrobnosti týkající se doučování klienta N. V současné době doučování probíhá bez jakýchkoliv problémů: rodina je velmi spokojená, taktéž učitelka ČJ na ZŠ pozoruje pozitivní změnu, která se odráží ve školních výsledcích chlapce v tomto předmětu.

Bydlení V průběhu kontaktů s rodinou SOC/TP konzultoval i problematiku bydlení. V současnosti bydlí rodiče a jejich děti ve dvoupokojovém bytě s kuchyní v integračním azylovém středisku. Toto je však pouze dočasná alternativa, snaží se najít byt, nicméně narážejí na problém kauce či neochoty pronajímatelů. Rodina má ze zákona nárok na integrační byt od státu, ale v rámci tohoto systému je nabídka velmi omezená. Byly diskutovány různé možnosti změny bydlení; bohužel podnájem je pro rodinu finančně nedostupný, nehledě na skutečnost, že pronajímatelé často odmítají pronajmout své byty rodinám cizinců z tzv. východu nebo z rozvojového světa. Důležitou skutečností, která hraje hlavní roli v jejich rozhodování, je budoucí zaměstnání otce rodiny. Podle tohoto faktoru se společně se SOC/TP snažili vybrat lokalitu. Bylo dohodnuto, že s aktivním řešením této věci rodina počká do doby, kdy bude jasnější, kde je reálné získat zaměstnání. Při pozdější návštěvě se SOC/TP od klientů dozvěděl zprávu, že rodina dostane přidělený byt 3+1 v krajském městě v rámci státního integračního programu. Celý proces se zřejmě uskuteční v horizontu šesti až osmi měsíců. Jsou velice spokojeni, protože otec rodiny v relativně nedalekém městě od budoucího bydliště našel možnost zaměstnání.

30


Zaměstnání Další problém, který sociální a terénní pracovník konzultoval, bylo zaměstnání otce. V zemi původu vystudoval VŠ technického zaměření, má několikaletou praxi v oboru, nicméně v ČR se mu delší dobu nedaří najít žádné odpovídající zaměstnání. Pravidelně se účastní přijímacích pohovorů, zatím neúspěšně. Byla nalezena shoda, že největším problémem je neznalost anglického jazyka a nižší komunikační dovednosti v jazyce českém. Také chybějící praxe v ČR je stále vážným diskriminujícím handicapem při hledání zaměstnání. SOC/TP doporučil klientovi začít pracovat na méně kvalifikovaném místě, zejména kvůli praxi v zaměstnání v ČR, každodenním sociálním kontaktům s majoritním prostředím, zlepšení jazyka a samozřejmě příjmům celé rodiny. Bylo dohodnuto, že se pokusí najít zaměstnání dělnického charakteru. SOC/TP přislíbil, že příště společně vyhodnotí možnosti, které jsou na trhu práce v regionu. Při další návštěvě rodiny se dozvěděl, že klient se rozhodl pro nekvalifikované místo a využil nabídky, která je v současné době aktuální, a rozhodl se pro zaměstnání ve strojírenském podniku. Byl na pohovoru, kde uspěl v prvním kole; bude se ještě muset zúčastnit druhého kola. Problémem je, že se podnik nachází hodně daleko od současného bydliště a bude nezbytné bydlet na ubytovně a za rodinou dojíždět vždy jen na několik dní. Byla vedena diskuse, jaké to může přinést komplikace do chodu rodiny; SOC/ TP se ovšem snažil zejména akcentovat pozitiva, podpořit otce, ale i manželku, která má pochopitelné obavy. Otec nakonec uspěl při přijímacím řízení a rozhodl se do zaměstnání nastoupit. Bude tedy často od rodiny, přesto je rád, že má zaměstnání. Vzhledem k jeho vzdělání by měl šanci pracovat na vyšší než dělnické pozici, avšak velice ho limituje neznalost AJ. SOC/TP probíral s klientem možnosti výuky cizího jazyka i v pokročilejším věku; jsou zde obavy, že začínat s dalším cizím jazykem je komplikované. SOC/TP se s klientem dohodl, že se nadále pokusí společně najít uplatnění v oboru akcentováním výhody znalosti ruského jazyka na úrovni rodilého mluvčího a využitím této přednosti na místním trhu práce, kde již nyní pomalu stoupá trh s rusky mluvícími zeměmi. Později se sociální a terénní pracovník dozvěděl, že japonská firma podnikající v lokalitě, kam by bylo možné z místa bydliště i denně dojíždět, intenzivně hledá strojní inženýry. Anglický jazyk je možné se učit přímo ve firmě. Klient obdržel dotazník k nástupu do zaměstnání u této firmy, ale členové rodiny se aktuálně dozvěděli, že komise ministerstva vnitra jim přidělila integrační byt, a logicky tak směřují své budoucí plány do regionu budoucího bydliště. Nyní klient pracuje jako dělník v místě, které je vzdálené od místa bydliště, a musí dojíždět, nicméně perspektiva relativně brzkého stěhování do tohoto regionu je pozitivní. Práce je však fyzicky značně náročná a není tam zcela spokojen, zůstává pouze z finančních důvodů. Byly proto diskutovány různé další možnosti, i zaměstnání v Praze a denní dojíždění. SOC/TP navrhl, že by se rodina měla aktivněji nabízet své možnosti na trhu práce, například že je dobré poslat kvalitně napsaný životopis do velkých firem a personálních agentur. Oba rodiče nemají za pobytu v ČR přiměřené sebevědomí; získali pocit, že nemají takové znalosti ČJ, aby se mohli ucházet o náročnější pracovní pozice. SOC/TP se snaží je i nadále motivovat a zvyšovat jim sebevědomí.

Vzdělávání Chlapec N. měl na konci osmé třídy vyznamenání, přesto má obavu ze studia na gymnáziu, zvažuje střední průmyslovou školu. Z rozhovoru vyplynulo, že v této otázce nemá stále jasno. Rodině bylo SOC/TP nabídnuto kariérové poradenství psychologem SIM. V souvislosti se stěhováním do nového bytu vyslovili obavu, zda SŠ průmyslové existuje i v tomto regionu. Sociální a terénní pracovník potvrdil, že takový typ školy se v místě jejich budoucího bydliště nachází, a slíbil, že vyhledá možnosti studia výpočetní techniky na SPŠ v tamním regionu. Klientská rodina se dále rozhodovala, kam si má syn podat přihlášku. Jestli na SŠ v místě, kde bydlí v současné době, nebo již na nějakou školu v regionu, kam se budou stěhovat, nicméně přesný termín zatím není známý, vše se může ještě protáhnout. SOC/TP doporučil podat přihlášku již na SŠ v místě budoucího bydliště. A to i v případě, že by se termín stěhování z jakýchkoliv důvodů posunul, je možné najít pro syna na přechodnou dobu ubytování na internátu. Při možném přestupu mezi školami by se mohly vyskytnout komplikace, a to nejen organizační, ale také prospěchové apod. 31


Na základě preferencí N. SOC/TP rodinu informoval o nově otevíraném oboru na konkrétní SPŠ, který byl nedávno akreditován u MŠMT, jako i nabídl možnosti na dalších školách v regionu. Sdělil jim také příležitost navštívit školy v rámci dne otevřených dveří a zjistit tak veškeré podrobnosti související se studiem na příslušné SŠ. Pokud rodina požádá, bude jí SOC/TP v návštěvách asistovat.

7. Zhodnocení SWOT analýza v rámci profesní skupiny V rámci spolupráce v profesní skupině jsme vytvořili analýzu SWOT. Závěry, které z ní vyplývají, jsme využili k celkovému zhodnocení naší práce a k nastínění jejího dalšího možného směřování. Pokusíme se posoudit jednotlivé aspekty sociální a terénní práce tak, jak ji vykonáváme, poukážeme na některé nedostatky, které z analýzy vyplynuly, a naznačíme některé souvislosti, které by mohly být podnětné do budoucna. Po téměř dvou letech působení Středisek integrace menšin můžeme říct, že existují některé aspekty naší práce, které můžeme považovat za specifická pozitiva, se kterými do českého vzdělávacího systému jako sociální pracovníci SIM vstupujeme. V prostředí české školy jsme začali působit v instituci, která s přímou prací tohoto typu nemá ve většině případů žádné zkušenosti. Mezi jinými je institucí, která se reprodukuje prostřednictvím systému formalizovaných pravidel chování a rolí jejich aktérů, přičemž se tyto role odehrávají na pozadí deklarovaného systému moci, který je uvnitř školských zařízení uplatňován. To vše působilo v neprospěch našich intervencí do celého systému, zejména na začátku našeho působení, kdy na nové podněty reagovaly školy velmi zdráhavě. Na tyto nedostatky musíme poukázat především tehdy, popisujeme-li způsob komunikace s některými učiteli v těch případech, kdy předmětem našeho zájmu a intervencí byly děti ze sociálně znevýhodňujícího prostředí. Vedle působení v prostředí školského systému je cílem SOC/TP SIM poskytovat sociální poradenství přímo v rodinách klientů a tyto dva světy propojovat. Domníváme se, že řada fenoménů, které identifikujeme jako problematické ve vztahu ke vzdělávání dětí z cílových skupin projektu, pramení z velké míry z toho, že oba tyto systémy – škola a rodina – uplatňují zásadně odlišnou perspektivu při posuzování nároků, které vůči dětem vznášejí. Právě přemosťování těchto světů, vytváření prostoru k řešení problémů plynoucích z velké míry diskrepance těchto perspektiv, považujeme za nejdůležitější prostředek k nápravě neuspokojivé situace našich klientů. Praxe ukazuje, že orientaci na posilování vazeb mezi školou a rodinou můžeme považovat za velmi silnou stránku sociálních pracovníků SIM. Jedná se o atribut sociální práce, který není dosud systematicky v českém školském prostředí rozpracován. Budeme-li tuto skutečnost posuzovat pozitivně z hlediska příležitostí, pak se nám otevírá velmi široké pole působnosti, které nabízí ohromný a dosud nevyužitý potenciál. Některé výzkumy, které byly realizovány mezi rodiči amerických žáků a studentů středních škol, ukazují, že jejich vztah se školou odráží jejich reálné statutové postavení z hlediska sociálně stratifikačního rozdělení společnosti.6 Učitelé podle tohoto výzkumu předpokládají, že vzhledem k tomu, že rodiče dětí ze střední třídy investují do vytváření pozitivního vztahu se školou větší úsilí, mají vyšší aspirace a jejich děti berou školu víc vážně. Skutečnost, že se rodiče dětí, které mají nižší společenský status, do chodu školy tak aktivně nezapojují, spatřují učitelé jako projev toho, že nepřikládají vzdělání takový význam a jejich děti nejsou dostatečně motivované. Autorka však zjistila, že ve skutečnosti rodiče z obou skupin spatřují vzdělání jako stejně významné a chtějí pro své děti jen to nejlepší. Ale rodiče dětí výše postavených jsou lépe disponováni k tomu, aby očekávání učitelů plnili efektivněji než rodiče z hlediska sociální stratifikace níže postavení. Vzhledem k tomu středostavovští rodiče zastávají ve 6

Lareau, A.: „Social Class Differences in Family-School Relationship: The Importance of Cultural Capital“. Sociology of Education 60/1987 viz. Bassis, M., Gelles, R., Levine, A.: Sociology. An Introduction. Fourth Edition. McGraw-Hill, Inc. New York 1991, str. 413. 32


společenském hierarchii posty bližší těm učitelským, spatřují v učitelích své sociální a mentální partnery a vztah se školou je pro ně vlastně partnerstvím. Sociální práci je možné definovat s ohledem na její specifickou roli při vytváření a pěstování sociálních vazeb s klienty a dalšími subjekty, se kterými sociální pracovník při své intervenci vstupuje do kontaktu. Tyto vztahy nejsou determinované pouze osobnostními charakteristikami jejich aktérů. V každém okamžiku svého působení se sociální pracovník při prosazování svých cílů pohybuje v mocenském poli, které je determinováno rozdělením společenské a politické moci v daném sociálním segmentu. Postavení sociálních pracovníků jako součásti Středisek integrace menšin, poskytuje relativně silnou pozici při vyjednávání jak na školách, tak i na úřadech. Skutečnost, že SIM jsou nezávislá na ekonomických zdrojích, které by přicházely z obecní nebo krajské úrovně, a fakt, že jsou prostřednictvím IPPP zaštítěny přímo MŠMT, nám zajišťují relativní nezávislost a zároveň poskytují dostatečnou legitimitu pro naše působení. Koncepce sociální práce, tak jak je projektovaná do působnosti Středisek integrace menšin, klade důraz zejména na její terénní složku. Skutečnost, že poskytujeme naše sociální služby přímo v přirozeném prostředí našich klientů, považujeme za velikou devízu, se kterou se na klienty a systém můžeme obracet. Naši práci nelze samozřejmě hodnotit jen z hlediska pozitiv. V praxi jsme konfrontováni i s celou řadou překážek. Mohou vyplývat např. z toho, že problémy, které řešíme, jsou velmi komplexní povahy a samy o sobě – jejich šíře a složitost, početnost klientely v poměru k počtu sociálních pracovníků atd. – dosažení cílů znesnadňují. Pokud se při spolupráci s klientem podaří nadefinovat zakázku tak, aby byla s úspěchem realizovatelná, vynoří se vzápětí spousta dalších problémů, které musíme s klientem řešit. Problémem se také jeví být to, že sociální pracovník většinou působí ve velkých lokalitách, které se mu nedaří uspokojivě pokrývat.

Za dva roky svého působení prodělala Střediska integrace menšin výrazný posun a troufáme si tvrdit, že z organizace, která nemohla navazovat na žádnou tradici, se stal důvěryhodný partner jak pro samotné klienty, tak pro většinu škol a ostatní relevantní instituce.

8. Závěr V manuálu sociální a terénní práce v SIM jsme se pokusili vyjádřit fakticitu sociálního dění jako skutečnost, která je vetkána do každého lidského jednání – tedy i do toho jednání, v němž člověk dosahuje výchovy a vzdělání. Dva nejvýznamnější institucionální rámce, v nichž a skrze něž se toto realizuje, jsme zmínili: jde o instituci rodiny a instituci školy. Konstatujeme-li nesoulad v očekáváních a požadavcích mezi oběma institucemi navzájem, výrazně rozdílné vzdělanostní aspirace mezi žáky z rodin s nižším a vyšším socio-ekonomickým statusem7, považujeme za opodstatněné realizovat v projektu Středisek integrace menšin sociální a terénní práci. Ovšem nejen proto: pokusili jsme se rovněž rozpracovat metodické postupy, přiblížit nástroje, reflektovat kontext, zahrnout naše vlastní zkušenosti, abychom ukázali, že sociální práce má svou hloubku a důležitost; že má a může něčeho dosáhnout. Vědoma si rovněž svých hranic a limitů, Střediska integrace menšin chtějí působit tam, kde sociální znevýhodnění či odlišná kultura brání dobré výchově a kvalitnímu vzdělávání. Podporujeme rodiče v úsilí o ovládnutí jejich sociálních rolí, které se týkají výchovy a vzdělávání, a rovněž se snažíme ovlivňovat působení školských a dalších institucí a měnit tak daný sociální kontext. Vyústěním této snahy je budování vztahu mezi rodinou a školou. Teprve na základě vzájemného a rovnoprávného vztahu mohou obě strany adekvátně a účinně formulovat své požadavky a očekávání a pracovat na jejich dosažení. 7

Viz Matějů, P. a Straková, J. (ed.) et al: (Ne)rovné šance na vzdělání. Vzdělanostní nerovnosti v České republice. Academia, Praha 2006. 33


Tyto naše závěry potvrzují mezi jinými doporučení z oblasti inkluzívního vzdělávání, kdy se hovoří o „budování spojů mezi školou a rodinou, systematické podpoře těm, kteří zaostávají, a o nabízení dalších šancí ve vzdělávání“ (citováno z přednášky P. Polechové). K obdobným zjištěním dospělo psychologické poradenství: „Dobrý vztah funguje jako komunikační most. Když dopustíme jeho zborcení, stáváme se hluchými a slepými k tomu, co nám druzí sdělují, protože chybí cesta, po které by k nám jejich sdělení mohla dorazit“ (Kopřiva a kol. 2007). Tímto chceme také podpořit obohacující spolupráci s pedagogickými odborníky a psychology v týmech SIM; obohacující pro nás, pro naši profesi sociálních pracovníků, ale především pro všechny, k nimž se Střediska integrace menšin obracejí. Sociální a terénní práce v SIM nachází své nejpřiléhavější a možná nejžádanější místo v podpoře a pomoci těm nejvíce znevýhodněným. Tam, kde míra sociálního vyloučení znemožňuje plnohodnotné využití společenských zdrojů, znesnadňuje pozitivní rozvoj rodinám a brání tak ve svém důsledku integraci do společnosti.

34


9. Zdroje I) Obecná literatura sociálního a terénního pracovníka Bechyňová, V.: Sanace rodiny. Portál, Praha 2008. Gojová, A.: Terénní sociální práce s cílovými skupinami z hlediska vybraných metod a přístupů

sociální práce. Ostravská univerzita, Ostrava 2008. Hájek, K.: Práce s emocemi pro pomáhající profese. Portál, Praha 2006. Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Osmium, Praha 1999. Janoušková, K. a Nedělníková, D. (Eds.): Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků. Ostravská univerzita, Ostrava 2008. Kopřiva, K.: Lidský vztah jako součást profese. Portál, Praha 1997. Kopřiva, P., Nováčková, J., Nevolová, D., Kopřivová, T.: Respektovat a být respektován. Spirála, Kroměříž 2007. Matějů, P. a Straková, J. (ed.) et al: (Ne)rovné šance na vzdělání. Vzdělanostní nerovnosti v České republice. Academia, Praha 2006. Matoušek, O. a kol.: Metody a řízení sociální práce. Portál, Praha 2003. Matoušek, O.: Slovník sociální práce. Portál, Praha 2003. Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi. Portál, Praha 2005. Matoušek, O. a kol.: Základy sociální práce. Portál, Praha 2001. Navrátil, P.: Úvod do teorií a metod sociální práce. NCPR, Brno 2000. Navrátil, P.: Romové v české společnosti. Portál, Praha 2003. Novosad, J.: Základy speciálního poradenství. Portál, Praha 2000. Nedělníková, D. a kol.: Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, Ostravská univerzita, Ostrava 2007. Schurlinga, L.: Komunitní práce a inkluze Romů. Radovan Goj, Ostrava 2007. Sirovátka, T. (ed.): Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. MU FSS, Brno 2002. Úlehla, I.: Umění pomáhat. Slon, Praha 1999. Zavádění standardů sociálních služeb do praxe. MPSV ČR, Praha 2002.

II) Legislativa Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách. Dále upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálních službách nebo podle zvláštních právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve školách a školských zařízeních, ve zdravotnických zařízeních, ve věznicích, v zařízeních pro zajištění cizinců a v azylových zařízeních. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů Upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí Upravuje ochranu práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte včetně ochrany jeho jmění, působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny.

35


Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře Upravuje krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a krytí některých dalších sociálních situací ze strany státu. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi Upravuje poskytování pomoci k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám, které se nacházejí v hmotné nouzi, prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi, každý má nárok na sociální poradenství vedoucí k řešení hmotné nouze nebo jejímu předcházení. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání Upravuje předškolní, základní, střední, vyšším odborné a jiné vzdělávání ve školách a školských zařízeních, stanoví podmínky, za nichž se vzdělání a výchova uskutečňuje, vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při vzdělávání a stanoví působnost orgánů vykonávajících státní správu a samosprávu ve školství. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon (§ 167 – Nepřekažení trestného činu, § 168 – Neoznámení trestného činu) Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách Vyhláška č. 72/ 2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních Vyhláška č. 73/ 2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných

III) Specifické prameny

Vzdělávání: HYPERLINK „http://edu.cz“ - školský vzdělávací a informační portál (vzdělávaní, výzkum, studie, legislativa, normy, mezinárodní aktivity) HYPERLINK „http://www.uiv.cz“ - webové stránky ústavu pro informace ve vzdělávání

Cizinci: HYPERLINK „http://www.domavcr.cz“ - rady pro život cizinců na území ČR (užitečně zpracované legislativní informace – pobyt, rodina, zaměstnání, vzdělání apod.) HYPERLINK „http://www.migraceonline.cz“

36


- specializovaný web Multikulturního centra Praha pro kritickou diskusi o migraci v ČR a v zemích střední a východní Evropy, mapuje výzkum, vývoj legislativy, migrační a azylové politiky a činnost vládních a nevládních organizací HYPERLINK „http://www.cizinci.cz“ - stránky MPSV o integraci cizinců (informační materiály, příručky, odkazy, legislativa apod.)

Romové: HYPERLINK „http://www.roma-eop.cz“ - webové stránky vzdělávacího projektu o romské a evropské kultuře (informace o tom, čeho romská populace dosáhla v oblasti kultury a vzdělání, informace o regionálních workshopech a informace, které byly získány v jejich průběhu, brožury, zprávy o průběhu projektu a manuál Průvodce romskou kulturou v Evropě) HYPERLINK „http://www.romanohangos.cz“ - webové stránky romských novin HYPERLINK „http://www.romea.cz“ - webové stránky věnované romské problematice (články, rozhovory, komentáře) HYPERLINK „http://www.romove.radio.cz“ - webové stránky o Romech v České republice (aktuality, historie Romů, kultura a tradice, osobnosti, soužití, kontakty)

Instituce: HYPERLINK „http://www.mpsv.cz“ - webové stránky ministerstva práce a sociálních věcí (státní sociální podpora, rodina, zaměstnanost, sociální služby apod.) HYPERLINK „http://www.msmt.cz“ - webové stránky ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (vzdělávací soustava, další vzdělávání, kontakty) HYPERLINK „http://www.kr-jihomoravsky“ apod. - webové stránky jednotlivých krajů (odbor školství – informace o síti školství v kraji, strategické dokumenty, právní předpisy a metodika) HYPERLINK „http://portal.gov.cz“ - portál veřejné zprávy (adresář, zákony, životní situace) HYPERLINK „http://portal.mpsv.cz“ - integrovaný portál MPSV (zaměstnanost, sociální tématika, formulář, kontakty)

37


Oborové: HYPERLINK „http://www.socialniprace.cz“ - webové stránky věnované časopisu Sociální práce/sociálna práca HYPERLINK „http://www.socialnirevue.cz“ - webové stránky věnované profesi sociální práce HYPERLINK „http://www.soc.cas.cz“ - webové stránky sociologického ústavu AV ČR HYPERLINK „http://www.osf.cz/socialniprace“ - webové stránky nabízející informace rozšiřující odborné možnosti sociálních pracovníků, tipy na zajímavé publikace, informace o chystaných i proběhlých akcích vztahujících se k sociální práci, názory na aktuální témata HYPERLINK „http://www.socioweb.cz“ - webové stránky časopisu sociologického ústavu AV ČR HYPERLINK „http://www.tspweb.cz“ - webové stránky věnované terénní sociální práci (teorie, kauzy, vzdělávání v TSP aj.) HYPERLINK „http://www.ceskaghetta.cz/tsp.cz“ - webové stránky věnované terénní sociální práci (základní metody TSP, náplň TSP apod.) Práce a sociální politika (HYPERLINK „http://www.mpsv.cz/cs/3644“) - noviny MPSV zdarma dostupné i na internetu, aktuální novinky ze soc. oblasti Fórum sociální politiky (HYPERLINK http://www.vupsv.cz/forum_soc_pol.htm) - dvouměsíčník Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, novinky ze sociální oblasti, recenze

Ostatní: HYPERLINK „http://www.adiktologie.cz“ - webové stránky centra adiktologie (drogová politika, primární prevence, léčba, legislativa atd.) HYPERLINK „http://www.lbbd.gov.uk“ - britské webové stránky o komunitách, podpůrných systémech a životním stylu HYPERLINK „http://www.demografie.info“ - webové stránky o demografických informacích, analýzách a komentářích HYPERLINK „http://www.diskriminace.info“ - webové stránky o diskriminaci (zaměstnání, ženy a muži, rasová příslušnost, sexuální orientace, zdravotní postižení)

38


HYPERLINK „http://www.epolis.cz“ - webová stránka podpory sociálně-integračních politik a služeb (publikace, odkazy, kurzy, semináře) HYPERLINK „http://www.mezikulturnidialog.cz“ - webové stránky k Evropskému roku mezikulturního dialogu HYPERLINK „http://www.multikultura.cz“ - webové stránky věnované informační databázi k zavádění a realizaci multikulturní výchovy na školách HYPERLINK „http://www.socialworkers.org“ - webové stránky s odkazy na všechny asociace sociálních pracovníků, časopisy, zkrátka informační portál ze světa sociální práce HYPERLINK „http://www.neziskovky.cz“ - webové stránky obsahující katalog neziskových organizací, databáze finančních zdrojů, informace o organizaci seminářů pro pracovníky neziskových organizací apod.

39


40

Socialni pracovnici  

Manual projektu Strediska integrace mensin

Socialni pracovnici  

Manual projektu Strediska integrace mensin

Advertisement