Page 1


© Mgr. Kateřina Kelarová, 2008 © IPPP ČR, 2008 ISBN 978-80-86856-46-9


Obsah Využití tance v mimovýukových aktivitách Z historie moderního tance

Step Scénický tanec Jazz dance

Příklad dobré praxe ze SIM v Brně

4 5 5 6 6

Přípravka moderního tance pro děti Taneční klub Mdance

8 8 9

Praktická doporučení Hodnocení programu – MDANCE CLUB

11 12

3


Využití tance v mimovýukových aktivitách Práce s neorganizovanou mládeží Otevřená práce s mládeží Pokud vycházíme z německé literatury (Klawe), můžeme v rámci pedagogiky, ale i sociální práce a pastorace specifikovat „práci s mládeží“ (Jugendarbeit) a v jejím rámci definovat tzv. „otevřenou práci s mládeží“ (Offene Jugendarbeit). Práce s mládeží je definována jako pomoc k výuce a socializaci mladých a dospívajících, která:

a) se realizuje mimo školu a zaměstnání, b) oslovuje mladé lidi přímo – ne přes rodiče, c) je mladými přijímána dobrovolně. Charakteristickým rysem, která tuto oblast odlišuje od ostatních pedagogických oblastí, je především dobrovolná účast. Dalšími charakteristickými rysy je flexibilita v konkrétním jednání, omezení snahy ovládat situaci ze strany pedagoga, nevyžadování institučně předepsaného výkonu a orientace na zájmy a potřeby mládeže. Obsahově je pro nás důležité rozlišení mezi důrazem na předávání hodnot a důrazem na uspokojení potřeb mladých lidí. Můžeme dokonce tvrdit, že podle míry zaměření na předávání hodnot, příp. na uspokojení potřeb lze od sebe rozlišit různá pedagogická pojetí. Pojem „otevřená práce s mládeží“ můžeme chápat ve čtyřech dimenzích: otevřenost obsahu, otevřenost organizační formy, otevřenost k zájmům mládeže, otevřenost vůči veřejnosti.

Otevřenost obsahu spočívá v tom, že nejsou na náplň činnosti kladeny žádné apriorní politické, náboženské či světonázorové nároky. Otevřenost organizační formy znamená, že podmínkou účasti na aktivitách není členství v nějaké organizaci a že jsou tak aktivity bezprostředně otevřené všem. Otevřenost k zájmům mládeže znamená, že se činnost orientuje primárně na potřeby mladých a ne na dosažení cílů, které mají dospělí. A otevřenost vůči veřejnosti znamená průhlednost a možnost veřejné kontroly.

Otevřenou práci s mládeží můžeme tedy definovat jako formu pomoci mladým lidem prostřednictvím nabídek, které jsou voleny a uskutečňovány na základě zájmů mladých lidí a jsou všem přístupné. Otevřenost přitom nemůžeme chápat jako nějaký konstantní stav nebo absolutní nárok. Je to znak, který se v konkrétních podmínkách dynamicky vyvíjí. Pokud například otevřeme klub pro mládež v prostředí, kde je většina obyvatel romského původu, musíme počítat s tím, že budou tento klub užívat především oni a že se v něm jiní návštěvníci budou vyskytovat mnohem méně, ačkoli bude klub otevřen pro všechny.

Pohyb a zejména tanec mají v životě člověka své nezastupitelné místo ve všech aktivitách od útlého dětství až do dospělosti. Je pozoruhodné, co vše lze tancem vyjádřit, jaké tanec přináší osobní uspokojení, jak silný má motivační vliv v osobnostním rozvoji člověka. Nelze ho proto nevyužívat při jakémkoliv ovlivňování způsobu trávení volného času, a to nejen při tanci klasickém, v baletu či v tanci moderním, který je pro dnešní mladé lidi obzvláště přitažlivý, a proto jimi také preferovaný.

4


Na úvod je proto třeba zmínit něco z historie moderního tance: Na počátku 20. století vznikl nový myšlenkový směr, který se ubíral cestou s ohledem na individualitu, základní životní potřeby rituálů a víry, obyčejnost, výrazovost a emotivnost. Moderní tanec se dostával do popředí a stal se uznávanou uměleckou formou svobodného projevu všech lidí, kteří chtějí tvořit. Mnoho moderních choreografů a tanečníků shlíželo k baletu jako negativnímu světlu. Isidora Duncan považovala balet za stejně bezvýznamný jako gymnastiku. Martha Graham viděla tanec jako formu nic neříkající americkému lidu. Pro Merce Cunninghama byly prvky z klasického baletu základní složkou v jeho choreografiích, které však přeměnil do zcela odlišné podoby v porovnání s klasickou formou. Dvacáté století se stalo rozhodujícím obdobím pro oproštění se od zažité baletní formy. Stalo se dobou vzrůstající tvůrčí činnosti tanečníků a choreografů. Byl to čas šokovaného, překvapovaného a shovívavého publika. Všechny tyto okolnosti pomohly pochopit, co je tanec. Byla to revoluce v pravém slova smyslu. Po vzestupu moderního tance na počátku 20. století se od roku 1960 začal rozvíjet tzv. postmodernismus. Taneční projev se otočil směrem k jednoduchosti, půvabu maličkostí, kouzlu netrénovaných těl a nesofistikovanému pohybu. Nejznámější hnutí „No“ zavrhlo jakékoliv kostýmy, kulisy a vyprávění příběhů. Bylo nakloněno k syrovému a neuhlazenému pohybu – tak extrémní bylo myšlení této vlny. Vzhledem k tomuto extrému postrádal tanec jakoukoliv kvalitu taneční performance a dlouho se neudržel, a proto se původní divadelní prostředky navrátily k moderním choreografiím. Kolem roku 1980 tanec uzavřel celý kruh a současný tanec se stal čistým stylem a uznávanou součástí kultury. Působil společně s klasickým baletem jako dvě umělecké formy nyní pokojně žijící vedle sebe, ovšem s trochou rivality a antipatie z předchozích období. V záměrně obratné pokračující rivalitě oslnila práce Twyly Tharp, která jako jedna z prvních dokázala propojit taneční avantgardu/současný tanec a balet.

STEP Tap dance, dříve nazývaný buck dance, u nás nejčastěji zvaný step, je krokový tanec rychlého tempa, při němž vyklepávají tanečníci rytmus střevíci. Začátek jeho historie spadá do období vzniku prvních černošských náboženských shromáždění na americkém území. Patří k prvním jazzovým tancům, s jazzem se vyvíjel, a to mnohem dříve, než došlo k jeho pojmenování. Je syntézou tanečních kultur několika národů a má své dávné kořeny v súdánských podupových tancích, irském jigu používajícím k tanci kovové desky a v anglickém dřevákovém tanci clogdance. Vznikl v čistě amatérských poměrech kolem roku 1840. Půvab rytmických synkopových úderů našel oblibu u širokých amerických lidových mas a zajistil mu popularitu na další desítky let dopředu. Z nejznámějších tanečníků stepu se stávali učitelé, kteří vypracovávali první metodické postupy, jak tento tanec učit. Vznikalo názvosloví, popis i záznam jednotlivých úderů a tanečních kroků, a protože tento vývoj a tradice vznikaly v anglicky mluvících zemích, má step názvosloví anglické. Od poloviny 20. let je uváděn za tvůrce moderní podoby stepu černý tanečník Bill Bojangles Robinson. Největšího vrcholu a popularity dosáhl tanec na počátku 30. let v době vzniku zvukového filmu. V době největší slávy, ve 20. a 30. letech, vznikaly v Americe takřka přes noc známé stepařské hvězdy (neznámější Fred a Adele Astaire). Dále následovala v krátkém časovém rozmezí další řada stepařských hvězd jako např. Ginger Rogers (Astairova partnerka), Ann Miller a další. Od roku 1961 začíná pedagogicky pracovat Frank Towen a v roce 1965 zakládá v Praze první taneční studio u nás. Dnes již existuje mnoho tanečních studií a pořádá se množství stepových seminářů. Každý rok se také pořádají různé stepařské soutěže a mistrovství.

5


Stepové styly: Z historického hlediska rozlišujeme step na bílý, černý a clogging. Bílý – anglický Irský jig – Používá monocentrickou techniku. Pohyb nohy vychází z kotníků a držení těla je vzpřímené, horní část těla není využívána vůbec. Klasický step – Při tomto stylu vychází úder z kotníků, držení těla je opět vzpřímené, ale aktivně se pohybují jak paže, tak trup. Kroky jsou vedeny oproti jigu více při zemi. Rytmus nám zde pomáhají udávat jednoduché plechy pouze na podrážce. Jako doprovodná hudba se dá v podstatě použít vše (rap, disco, jazz, ...). Černý – americký Do černého stepu se řadí klasický step také. Tento styl rovněž používá kotníky, paže a trup, ale držení těla se mění – trup se ohýbá více k zemi. Clogging Tento step nemůžeme zařadit ani mezi bílý ani mezi černý. Úder cloggingového stepu vychází z pérování v kolenou. Nohy jsou více zvedány a tančí trup i paže. Rytmus pomáhají dotvářet dva spojené plechy připevněné k obuvi. Zvuk plechů je hlasitější, ale méně čistý. Používá se hudba rytmická a jednoduchá, např. country.

SCÉNICKÝ TANEC Scénický tanec je jen málo známý druh tance. Samotný název však mnohé prozrazuje. Scénický tanec je výrazový tanec, a proto záleží na interpretaci výrazu a na interpretovi, co chce a míní svým tancem vyjádřit. Do tance je zapojeno „rovnoměrně“ celé tělo. Důležitý je také výraz obličeje, bez jehož mimiky bychom se neobešli a který dotváří celkový dojem a prožitek z tance.

JAZZ DANCE Jazzový tanec je velmi dynamický pohyb, kterým tanečník dokáže dobře vyjádřit své rozpoložení či přesně vystihnout charakter role, jež mu byla přidělena... Vyvíjel se současně s jazzovou hudbou, která je charakteristická improvizací, synkopickým rytmem, kontrapunktem. Jazzová americká hudba vznikla u severoamerických černochů z původních afrických rytmů – z blues, spirituálů, pracovních písní apod. Za mezník proniknutí jazzového tance do Evropy je považováno uvedení dnes již legendárního amerického muzikálu „West Side Story“ v roce 1957. Jazzový tanec není však jen tanec muzikálů, ale např. také inspirací pro tance společenské – rock and roll, twist, později i pro disko tance, breakdance atd.

Jazzový tanec je charakteristický specifickými tanečními pozicemi, „jazzovými“ pohyby a technikou – to vše se vyvíjelo během řady let a postupně se přizpůsobilo tanečnímu repertoáru. Základními technikami jazzového tance jsou izolace (schopnost ovládat odděleně pohyb jednotlivých částí těla, např. pohyby hlavy, ramen, hrudníku, pánve, nohou a jejich následné spojení) a charakteristické střídání

6


momentu napětí a spontánního uvolnění celého těla. Dále jsou to základní jazzové pohyby jako chůze, běh, poskoky, skoky, piruety, pády, nízké polohy a jejich kombinace.

Africký tanec je kolébkou všech tanců. Původně byly tance určeny ke konkrétním rituálům a obdobím. V dnešní době už takříkajíc zpopularizovaly (a s původním záměrem se setkáme málokde) a tančí se při různých příležitostech a oslavách i jako atrakce pro turisty. Vychází z přirozených pohybů těla, kdy kroky a pohyby jsou inspirovány každodenní lidskou prací, činnostmi běžného života, pozorováním světa kolem – přírodou, pohyby zvířat, elementy. Africký tanec je tanec krásný, energický, živočišný i ladný, silový i jemný, má spoustu forem a tváří... Je to tanec, ve kterém se může skvěle vyjádřit individualita a potenciál jednotlivce, a zároveň prožívat skupinová synchronizace, protože rytmus a pohyb jsou pro naše těla přirozené, prospívají tělu i duši. Přináší uvolnění, radost z pohybu, povznesení, posílení svalů, lepší kondici, větší pružnost, lepší spojení s vlastním tělem a vnitřním světem, možnost vyjádření stavu duše a emocí, spojení s hudbou, ostatními spolutanečníky, se Zemí i celým vesmírem. Africký tanec doprovází hra na africké bubny. Jsou to bubny basové – sangban, dundun a kenkeni a djembe. Bubeníků může být různý počet. Důležitý pro tanec je sólista, který doprovází tanečníkovy prvky, udává změnu pohybu a celkově „šéfuje“ hudebnímu seskupení.

Hudba, nástroje a styly Tanec a zpěv je součástí života domorodých obyvatel afrického kontinentu. Afričané mohou zpívat a tančit prakticky kdekoliv. Rytmus čerpají z kouzla a krásy přírody, z pohybů zvířat – ze země, kde žijí, ze svého domova. Zaposloucháte-li se například do dunění kopyt stáda divokých koní, začnete vnímat onen strhující rytmus, kterému se vaše tělo bezděky přizpůsobuje, a tanec je na světě. Základním hudebním nástrojem pro africký tanec je bubínek „djembe“. Dlaněmi vybubnovávané rytmy pronikají až do duše a rychle svým zvukem strhnou celé tělo k pohybu. Tance byly vymýšleny pro různé příležitosti a dnešní hudební směry se jimi nechaly v mnohém inspirovat. Jedním z nich je například KUKU, jehož kolébkou je Keňa a východní pobřeží Afriky. Protože napodobuje pohyby ptáků, přezdívá se mu někdy „chicken dance“ a je praprapředchůdcem tance dnešní mládeže hip hopu. Další prapředek moderního tance -- UKUGIDA -- pochází ze Zimbabwe a jižní části kontinentu. A ještě stylovější černošský žánr, jazz, má svůj původ v MAASAI. Tento hudební směr vznikal při práci na polích a plantážích, proto se u něj nepoužívají žádné hudební nástroje a jeho základem jsou zvuky a výkřiky, které vyvěrají z lidských pocitů a nálad. Uvedený popis inspirovaný historií jistě není úplný a odborníci-tanečníci by mu jistě mohli mnohé vytknout. Naším cílem však nebylo vytvořit odbornou teoretickou příručku, ale upozornit na prvky, které se dají velmi dobře využívat ve všech mimovýukových aktivitách a snad i pro všechny skupiny dětí a mládeže.

7


Příklad dobré praxe ze SIM v Brně Při přípravě náplně různých programů jsme vycházeli právě ze skutečnosti, jakou motivaci a působnost má tanec u lidí všech věkových kategorií, a tanec jsme vybrali právě z těchto důvodů. Nejdříve jsme uvažovali o způsobu jeho využití a jak náročná by byla realizace programů s tanečními prvky v jejich obsahu, snažili jsme se definovat cílové skupiny, pro které bychom takové programy mohli připravit.

Shodli jsme se, že tanec využijeme v programech zejména:

• pro určité skupiny dětí a mládeže s typickými věkovými zvláštnostmi, • pro děti a mládež odlišného sociokulturního prostředí, • pro ty, kteří získávají úspěch v jiných činnostech jen obtížně a tanec jim může poskytnout určité náhradní uspokojení, a tak posilovat jejich sebevědomí. Jak lze tance využívat? Nabízí se řada možností, ale jako stěžejní lze jmenovat:

• Aktivity, kde tanec tvoří základ celého programu (a program je doplňován aktivitami s jinými cíli směrujícími k rozvoji osobnosti člověka). • Jako doplňující ke každé činnosti v programech s jinými cíli (při dramatické výchově lze vyjadřovat pocity a vjemy tancem, při tělesné výchově tanec posiluje koordinaci pohybů, při výtvarné výchově lze tancem vyjádřit dojem z uměleckého díla, i zpěv a hudbu lze s tancem vhodně propojovat …). Co k využití tance při volnočasových aktivitách potřebujeme?

• Vhodný taneční prostor (klubovna, tělocvična, školní třída, školní družina, ale i volný venkovní prostor), tančit se dá totiž všude. • Výběr hudby, při kterém nejsme vůbec ničím omezeni. Záleží na tančících, na jaký hudební doprovod se jim tančí nejlépe a jakou hudbu si pro svou vlastní interpretaci tance vyberou. • Doprovodné nástroje, např. z Orffova instrumentaria. Stačí však pouze různé předměty (kamínky, dřívka, ořechy, klíče, zmačkaný papír …) a jiné, nalezené tančícími podle jejich fantazie a okamžitého nápadu kdekoliv v přírodě. • Vhodně zvolené oblečení nebo obuv či doplňující prvky k určitým tancům (šátky, ozdoby do vlasů a na tělo...) nejsou sice podmínkou, ale mohou tanec zvýrazňovat a více připodobňovat jeho podstatě a smyslu. Následně jsme připravili dva dlouhodobé programy, které realizujeme již druhý rok, a taneční prvky jsme zařadili i do dalších programů. 1. Přípravka moderního tance pro děti Přípravka je určena pro děti ve věku 7-11 let. V kurzu se seznamují se základy baletu, scéniky a moderními technikami tance, s rytmikou a lidovými tanečky. Výuka je vedena zábavnou formou. Cílem je rozhýbat tělo, naučit se vnímat hudbu, rytmus a pohyb po prostoru. Frekvence setkání: ideální 2x – 3x týdně Časová délka jednoho setkání: 120 minut Obsah jednotlivých setkání: Taneční, pohybová a rytmická průprava s důrazem na vnímání vlastního těla, posílení ochablého svalstva, motivace vůle, překonávání překážek, motivace k učení, rozvoj pohybové paměti, psychomotorická cvičení, práce s jednotlivci i se skupinou. Práce s rodiči, prohlubování důvěry rodičů ve své

8


děti, motivace rodičů k podpoře dětí v jejich volném čase. Práce na projektech, které by finančně podpořily lepší fungování skupiny, utřídění si vlastních stanovených cílů, čeho chtějí jednotlivci i skupina dosáhnout. Orientace vedoucího skupiny v nabídce dalších tanečních kurzů, které současná česká taneční scéna nabízí. Spolupráce s dalšími soubory a tanečními skupinami a lektory. Rizika: V současné době je největším rizikem nemotivovaný romský rodič a dále prostředí, ze kterého děti pocházejí; kult chudoby jako fenomén, který znemožňuje dětem smysluplně trávit volný čas a rozvíjet svou osobnost; rizikově působí i různé sociopatologické jevy.

2. Taneční klub Mdance Koho tanec osloví Streetové tance oslovují zejména dospívající teenagery, neboť s těmito tanci je spjatá hudba, móda, zkrátka životní styl. Nestačí jen tančit, abyste byl tanečníkem hip hopu nebo R´n´B, musíte chápat a přijmout celou filozofii tance a upravit si ji dle svého a podle sebe. Proto jsme jako cílovou skupinu pro taneční klub zvolili romské žáky, pro které je tanec přirozenou aktivitou a kteří jsou také cílovou skupinou všech aktivit projektu ESF – SIM. Členy skupiny se stali hlavně mladí Romové, ale klub je otevřen všem mladým, kteří mají o tanec zájem. Skupina má 40 tanečníků a tanečnic ve věku od 5 do 26 let. Schází se pravidelně po jednotlivých složkách 2x týdně. Vedoucím taneční skupiny je Michal Šaray, který také vede ostatní lektory. Časová délka jedné lekce je přibližně dvě hodiny Součástí každé lekce je rozcvička, která má za úkol rozehřát tělo. Většinou volíme rozcvičku formou jednoduché taneční sestavy, do které se zapojují prvky choreografie. Nácviku choreografie se věnuje zpravidla více než jedna hodina, záleží na její složitosti. Konec lekce je vždy zakončen důkladným protažením.

Obsah setkání vychází z nabídky tanečních stylů uvedených v úvodu, ale i z následujících, velmi oblíbených tanců: Street Dance zahrnuje všechny „pouliční tance“ (původ streetových tanců naleznete v Americe), ve kterých si nachází stále větší oblibu mladá generace teenagerů (ve věku deset/dvanáct až do třiceti let). V tomto volném stylu patří mezi nejznámější hip hop, breakdance, new style... Všechny tyto tance jsou neoddělitelně spjaty s konkrétní hudbou a životním stylem: volných kalhot, kšiltů hluboko do čela nebo vzad, dresů americké NBA, pouličních tanečních vystoupení, barevných graffiti, gramofonů, improvizované pouliční poezie, masivních zlatých řetězů ... Hip hop Hip hop se zrodil v New Yorku, když DJové začali z funkových a diskotékových písní izolovat bicí. Role „Emcee“ (MC) se zrodila po spojení DJe a hudby, kde MCs začali mluvit mezi písněmi. Nejdříve pouze nabádali k tomu, aby ostatní lidé tančili, a také vkládali do hudby vtipné anekdoty. Nakonec se tato jejich činnost stala více stylizovaná a začala být známá jako rapování. V roce 1970 se hip hop stal oficiálním hudebním stylem a téměř okamžitě se stal hlavním hudebním proudem Ameriky. V tu dobu také začalo jeho šíření po celém světě. Hip znamená v překladu módní, současný a hop je spjat s významem tance a pohybu. Od toho tedy název hip hop. Kořeny hip hopu jsou v západoafrické a afroamerické hudbě. 9


R‘n‘B Je to zkratka anglického výrazu pro hudební styl Rhythm and Blues. Původ lze tedy již dle názvu odvodit z afrických černošských rytmů. Tím, že docházelo k migraci a vlastně převozům afrických otroků na různé kontinenty světa, se začala jejich kultura a především hudba mísit s místní hudbou, tancem a rytmy; v mnohých dnešních moderních tancích nalezneme africké kořeny. Není se čemu divit, vždyť blues a volný houpavý rytmus vycházející především z pocitů se dnes prostě nosí. V současné době se s R‘n‘B hodně prolíná i rap, hip hop, soul a funk… Modern Street Taneční styl je spojením hip hopu, new style a základů moderního tance a jazz dance. Lekce jsou koncipovány a zaměřeny na důsledné a potřebné protažení, taneční variaci, kterou vytváří lektor a přizpůsobuje ji pokročilosti taneční skupiny. Na závěr lekce je vždy prostor pro posilování a relaxaci.

Jazz-Latin Street Spojení tří tanečních stylů – jazz dance, latinskoamerického tance a houpavého R‘n‘B. Hodiny jsou určeny pro všechny taneční nadšence, kteří se nebojí vyzkoušet více tanečních stylů najednou.

Breakdance Breakdance je součástí hiphopové subkultury. Vznikl v USA v Bronxu na přelomu 70. a 80. let 20. století jako náhražka za krvavé souboje mezi místními gangy. Místo toho, aby po sobě stříleli a bodali se noži, začali mezi sebou bojovat o teritoria tancem. Tak vznikl taneční battle mezi skupinami, kdy mezi sebou soutěží o povedenější triky a tanec. Od této doby se breakdance rozvíjí a rozšiřuje po celém světě. Dnes najdeme tanečníky – bboys na všech kontinentech. Breakdance se stává moderním stylem tance, kde tanečník musí vyjádřit nejen taneční talent, ale také svůj výraz a styl tancování a prováděných triků, fyzickou zdatnost a úroveň triků, kdy se tělo ohýbá do extrémních poloh, stojek, skákání na rukách, točení na hlavě, točení na rukou atd... Reggaeton Reggaeton patří k novějšímu tanečně-hudebnímu stylu, o kterém se začíná stále více mluvit. Pochází z oblastí Latinské Ameriky, odkud se během prvních let 21. století dostal k severoamerickému, evropskému a dokonce i japonskému obecenstvu. Vzniká ale už v sedmdesátých letech v oblasti Panamy. Vývojově vychází z jamajské hudby a je ovlivněn reggae, dancehall music, latinskoamerickými styly, jako je Bomba a Plena a samozřejmě hip hopem. V tanečních variacích se užívají typické hiphopové prvky spojené s latinskoamerickými krokovými variacemi. Záleží na tanečníkovi, jaký ze stylů je mu bližší.

10


PRAKTICKÁ DOPORUČENÍ Oblečení Doporučujeme sportovní oblečení. Do základní výbavy patří tričko s krátkým rukávem a tepláky (tříčtvrťáky, kraťasy), obojí z dobře savého materiálu. Během tance se tanečníci zpotí, proto doporučujeme vzít si s sebou ručník a pití – vhodná je voda bez příchutě.

Taneční obuv Na hodinách tančíme, skáčeme, běháme, kombinujeme různé krokové variace, proto jsou vhodné pro tanec boty s podrážkou. Ideálním obutím jsou boty s odpruženou podrážkou, které tlumí nárazy a jsou šetrné ke kloubům. Cena těchto speciálních bot je vyšší, pro začátek proto vystačíme s teniskami, sportovní sálovou obuví. Jak podpořit efektivní komunikaci s romskými dětmi

respektovat hodnotový systém romského etnika – především roli rodiny,

zjistit motivaci a možnosti rodičů pomáhat dětem v domácí přípravě a popřípadě zajistit jinou formou (tutoři),

nespěchat, být trpělivý,

nekritizovat před kolektivem, umožnit vyjádření k situaci,

mluvit jasně, stručně, konkrétně,

ověřit si, zda slovům (pokynům) rozumí,

nebát se blízkosti, dotyku,

vnímat mimoslovní komunikaci a umět dávat informace i řečí těla,

nespoléhat na svůj časový plán,

přistupovat ke každému dle individuálních potřeb.

11


HODNOCENÍ PROGRAMU – MDANCE CLUB Taneční skupina Mdance club za poslední rok 2007 udělala veliký pokrok ve vlastní činnosti a nasazení. Členové taneční skupiny samostatně vytvořili a napsali projekt do programu Make a Connection, který podporuje neorganizovanou mládež. Finanční podpora Jihomoravského kraje přispěla k tomu, že děti měly možnost, za pomoci pracovníků Střediska integrace menšin v Brně, sociálního odboru Magistrátu města Brna a občanského sdružení Miret zorganizovat a absolvovat taneční soustředění na Vysočině, poblíž vesnice Rokyto. Celé soustředění bylo přípravou na soutěž Magický region a na Mistrovství ČR v diskotancích a skupinových tancích. Tanečním vystoupením s názvem „Pocta Jamesi Brownovi“ se skupina Mdance umístila na prvním místě, a získala tak již třetí zlatou medaili ve své historii. V létě 2007 se skupina zúčastnila 14denního programu „Tvůrčí dílna Svojanov“. V rámci tohoto programu vystoupila taneční skupina Mdance na Mezinárodním romském festivalu Gypsy Celebration 2007.

Celková úroveň taneční skupiny se zvýšila a povědomí o jejich existenci a aktivitě se rozšířilo nejen mezi romskou komunitou, a tak o členství ve skupině je stále mimořádný zájem. Do skupiny bylo konkurzem přibráno několik dalších dětí, jejichž rodiče mohou mít klidnější spánek, protože pravidelné tréninky, veliká motivace a dobrá parta kamarádů táhnou děti z ulice do bezpečnějšího prostředí tanečních sálů. Děti se učí pracovat se svojí vůlí, dodržovat disciplinu, poznávají nové kamarády, poznávají nové prostředí a lidi, kteří jim dávají hodně interaktivní zpětnou vazbu. Tanec, divadla, soutěže, festivaly, vystoupení na společenských akcích – to vše přispívá k jejich otevřenosti a kulturnímu přehledu nenásilnou, velice přirozenou formou. V tom spočívá celé kouzlo tance. Tančit a být sám sebou – tento slogan připoutá a přiláká hodně dospívající mládeže a nám v SIM Brno se dobře ověřil. Dokonce i naše první vystoupení se jmenovalo SAMI SEBOU.

Na závěr nelze neuvést přehled úspěchů taneční skupiny Mdance za poslední období:

1. místo Mistrovství ČR v diskotancích a skupinových tancích s vystoupením: „Pocta Jamesi Brownovi“

2. místo Celorepubliková soutěž v moderním tanci, kde skupina Mdance byla jediným romským souborem.

12


13


14


15


16

Kelarova - Vyuziti tance  

manual SIM. Katerina Kelarova - Vyuziti tance

Kelarova - Vyuziti tance  

manual SIM. Katerina Kelarova - Vyuziti tance

Advertisement