Issuu on Google+

Štolní Listy Studentské noviny Gymnázia Nad Štolou

www.stolnilisty.tode.cz

1/2011

28.1.2011

MUDr. Jaroslava Fassatiová aneb paní doktorka z vrátnice

„Tak co byste chtěla vědět? Není na mně nic zvláštního.“ To byla první slova, která zazněla z úst paní vrátné, MUDr. Jaroslavy Fassatiové, když jsem dorazila na naši domluvenou schůzku. Odpovědět bylo zdánlivě lehké, ale ve skutečnosti mě již tato otázka trochu uvedla do rozpaků. Nevěděla jsem, na co konkrétně se ptát. Mým jediným přáním bylo zjistit, kdo vlastně je ta drobná sympatická paní, kolem které každý den se sotva utroušeným pozdravem, či dokonce úplně bez povšimnutí procházíme. Jestli patříte k pozorným čtenářům, jistě jste si všimli titulu před jejím jménem. „Bývala jsem primářkou dětské stomatologické kliniky na Praze 3.“ Tam strávila 35 let trháním,

Vysvědčení

Nejsem sice odborník na psychologii, ale přišlo mi skoro až nezbytné, napsat nějaký článek týkající se vysvědčení, když toto číslo vychází jen víkend před koncem prvního pololetí. Dnes už všichni víte, co vás čeká za známky a nemůžete s tím nic udělat, protože předevčírem byla pedagogická konference. Koho čekají samé jedničky nebo vyznamenání je, jak se říká, za vodou. Někdy jsou nespravedlivě výkony takového člověka rodiči považovány za samozřejPokračování na straně 10

Ředitelský sloupek

Strana :

2

spravováním a rovnáním zubů dětem kdo dělat doktora, musí ho to lákat již od jednoho roku. „Když chce ně- a bavit. Nejde to studovat pro titul a dělat pro peníze. Hlavně mladí, čerstvě vystudovaní lékaři, kteří nic neumí, toho nemohou čekat příliš. Můj někdejší nástupní plat v roce 1956 byl 1050 korun!“ Tím odpovídá na mou otázku, co si myslí o akci Děkujeme, odcházíme. „Dokud se učíte, neustále vás někdo zkušený jistí a kouká vám pod ruce. Ale jakmile v tom pak najednou jste sami, je to úplně něco jiného a může se stát pořádný průšvih.“ (Tenhle výrok mi až nepříjemně připomněl moje pocity z jízd v autoškole.) A jak se vlastně bývalá paní primářka dostala k nám Nad Štolu? To je taky zajímavá historka. Pokračování na straně 2

Profil profesorky V. Hoppové

Tento rozhovor proběhl poněkud netradičně, přes Facebook. Paní profesorku Hoppovou jsem si ale nevybrala jen kvůli tomu, že s ní mohu rozhovor udělat i nemocná z pohodlí domova. Hlavním důvodem bylo to, že zanedlouho z naší školy odejde. Po mateřské dovolené se totiž vrací paní profesorka Čiháková. Jak asi někteří víte, paní profesorka Hoppová pochází ze Slezska. Narodila se v Opavě, ale část dětství strávila v malé slovenské vesničce Čierne při Čadci, odkud pochází její maminka.

Profil studenta

Strana :

7

„Jaký je váš nejkrásnější zážitek z dětství?“ vyptávám se hned zvědavě a paní profesorka vzpomíná a rozepisuje se. „Bydleli jsme ve velkém domě s malým hospodářstvím. Milovala jsem okukovat čerstvě narozená kuřátka a králíčky. A taky jsme často utíkali do lesů a schovávali se před úkoly od maminky v sousedovic seníku,“ popisuje zábavu jak z dětské knížky. Pokračování na straně 4

Olgoj Chorchoj

Strana :

8


Ředitelský sloupek D

nes pojmu ředitelský sloupek poněkud obecněji než obvykle. Před vánočními prázdninami se v tisku objevila informace, že senát podpořil návrh senátora Marcela Chládka (ČSSD) na zrušení státních maturit. Pominu-li politické hrátky okolo maturit během supervolebního roku, kdy se strany, které novou maturitu dříve podporovaly, předháněly v tom, která ji dřív zruší, byla tato poslední informace již jako z oblasti sci-fi – čtyři měsíce před konáním státních maturit! Pan senátor dokonce uvedl, že si nechal udělat bleskový průzkum, ze kterého vyplynulo, že ještě v lednu jsou střední školy schopny na tuto změnu reagovat. Nevím, koho v průzkumu oslovil, ale změna modelu v již rozjetém školním roce je nemyslitelná. Stačí, že se žáci o tom, jakým způsobem budou maturovat, dozvěděli v loňském školním roce v září, v letošním dokonce „již“ v srpnu. Pan senátor toho, pravda, o školství asi moc neví. Původní maturitní vyhláška je zrušená – podle jaké legislativy by se maturovalo? Oba modely jsou zcela jiné, učitelé od září připravují žáky na nový model. Podle názoru většiny učitelů i to je náročné, správně by žáci na nový model maturit měli být připravování již od svého vstupu na střední školu. Ale i s tím jsme se společně se žáky nějak poprali. Nedovedeme si představit, že nyní bychom se měli vrátit k původním školním maturitám. Vážení politici, přestaňte si již prosím brát naše žáky i učitele jako figurky svých politických hrátek. Vaše ředitelka

Štolní Listy

Paní doktorka z vrátnice MUDr. Jaroslava Fassatiová ...pokračování ze strany 1 „Na ulici mě zastavila paní a nabídla mi, zda bych nevzala práci místo její maminky. Zkusila jsem to...a jsem tu již třetí rok.“ Za několik minut, které jsem s paní Fassatiovou strávila, prošla vrátnicí asi desítka profesorů. Vypadá to, že se s nimi výborně zná, má si s každým co říct a čemu se zasmát. „Profesoři se sem často chodí dokonce ptát na své zdravotní problémy. Kolegyně, se kterou se střídám, je bývalá rentgenová asistentka, takže tu máme takovou malou ordinaci

(smích).“ Závěrem se usměvavé paní doktorky ptám, jak se jí podařilo po letech práce s dětmi zůstat tak milá a trpělivá. „Nevidím důvod, proč bych neměla. S dětmi se mi pracovalo skvěle, vůbec ze všeho nejlepší bývaly hromadné školní prohlídky. Kdybych mohla, hned bych šla vrtat znova!“ A věřte nebo ne, v tomto posledním výroku nezazněl ani sebemenší náznak zlomyslnosti.

Peníze jsou součástí každodenního života. Nelze se bez nich obejít. Tedy minimálně ve vyspělejších společnostech. Existuje mnoho způsobů, jak vydělat. Většina z nás volí zaměstnání či brigádu, další podnikání a jiní černý trh. Ale kouzlo snadného výdělku s minimem úsilí tkví v něčem neobyčejném a to v nápadu. Několik lidí s doslova milionovými nápady tu už bylo, tak proč nebýt jedním z dalších? Pár takových milionových nápadů bych vám chtěla představit. Angličan Alex Tew jednou přemýšlel se sešitem v ruce, jak vydělat peníze na studia a po pár hodinách se vynořil unikátní nápad. Vytvořil stránku s obrázkem z milionu pixelů a každý prodal za jeden dolar. Řekl totiž něco, co všechny přesvědčilo: „Vlastněte i vy kousek internetové historie!“ http://milliondollarhomepage.com/ index-orig.php Firma Doggles si zakládá na teorii, že pes je nejlepším přítelem člověka. Rozhodli se, že nám psi nejen rozumí, ale také závidí. Dnes můžete v jejich obchodě pořídit vašemu mazlíčkovi oblečení, sluneční brýle, šperky,

kosmetiku, klobouky i hračky. http://doggles.com/ Byron Reese založil společnost SantaMail.org. Už o prvních Vánocích odeslal na 10 000 dopisů a každým rokem jich je víc a víc. Sám říká, že jsou Santovi pomocníci, kteří mu tisknou dopisy a pak je posílají na severní pól. Dnes si mohou rodiče u Santy objednat i narozeninová přání. Nápad vydělal milion dolarů už po čtyřech letech a výnosy se stále zvětšují. http://www.santamail.org/ A je jich mnohem více. Pro zajímavost dodávám další odkazy: Whateverlife.com, MyYearbook.com, Surfingprizes.com. No, zvažte sami. Není příjemné vědět, že nepotřebujete talent, dobré konexe ve společnosti ani majetné rodiče k tomu, abyste se stali bohatými a úspěšnými? Stačí mít nápad.

Lucie Kovářová (S7B)

Jak prosté. Milionový nápad.

2

Diana Čechová, K4B


Štolní Listy

Divadlo křížem krážem životem... Již od prim si své mozkové závity těžce namáháme při pokusech zapamatovat si antickou podobu amfiteátru, druhého herce od Aischyla, třetího od Sofokla, a než se dostaneme k Aristotelovým komediím, všechna ta strašná jména, přinejlepším začínající na písmeno A, se nám smotají dohromady. Divadlo si pak zaškatulkujeme do šuplíku „umění“ a nejčastěji znovu vytáhneme až při národním obrození. Přesně tak, jak s divadlem začínáme, mnohdy s ním i tak končíme. Vlastně si ale vůbec neuvědomujeme, jak nás samé herecké výkony provázejí na každém kroku. Takové zkoušení před tabulí se velmi podobá divadelnímu představení. Stojíte tam sám uprostřed jeviště. Vedle vás dramaturg očekávající, zda jste se svou repliku naučil správně. Sem tam prolétne nějaká nápověda, kterých ale nesmí být moc, aby obecenstvo přihlížející z jeviště nepoznalo, že máte ve svém monologu mezery. Jediným

rozdílem zůstává závěr. Až po něm se dá usoudit, zda ten výkon se upíná k tragédii či komedii. To hlavně podle výrazu dramaturga. Divadelní hry jsou přitom sepsány právě tak, abychom v nich nacházeli své vlastní životní příběhy. I když někdy nalézt autorovu pointu se stává spíše hledáním jehly v kupce sena. K některým hrám je lepší si nejprve nastudovat obsah. Jejich moudrost nás však může probudit, někdy bohužel i uspat a ukázat nám svět jinýma očima. Řada autorů vytvořila nadčasová díla, v kterých se promítají lidské povahy, křižují mezilidské vztahy, kritizuje společnost, lidská hloupost a nadutost. Právě to, co nás dnes a denně obklopuje. S lidskou hloupostí se potkáváme na každém rohu, možná bychom s ní po zhlédnutí Saturnina dokázali elegantně a humoristicky zatočit jako stejnojmenná postavička románu Zdeňka Jirotky. Díky Shakespearovým dramatům si můžeme mnohem snadně-

Novoroční předsevzetí

V příštím roce budu hodnější, Buďme však bez obav, protože milejší, krásnější, budu se víc učit, prosincová, často už i listopadová budu pracovitější, každý den vyven- čísla časopisů to za nás přeci vyřečím psa, budu cvičit, nebudu kouřit, ší. Vždyť nás doslova bombardují nábudu žít zdravě... Každý z nás to zná. vody jak zhubnout, jak nekouřit, jak Koupíme si nový diář, čisté a novo- žít zdravě a podobně. Když k tomu tou voňavé stránky si hned zaplní- ještě přidají nějaký ten článek, rozme – nejlépe hezky a barevně – úko- hovor, či dokonce krásnou fotograly, které chceme v novém roce spl- fii (a je úplně jedno, že je hodiny a nit. Nejenže každá kolonka obsahu- hodiny upravovaná ve photshopu) se je časové rozvržení našich sportov- slavnou celebritou, která tohle všechních a podobných aktivit, v každé ko- no minulý rok dokázala, většině z lonce je však zapsaný nejméně jeden nás se div nepodlomí kolena. Protože test, vzhledem k blížícímu se pololetí. když to zvládli Aňa Geislerová, TeAle jak zkrotit chuťové buňky, jak ne- reza Voříšková, Vojtěch Dyk, Jakub kouřit, jak žít zdravě a jak být milejší, Prachař, nebo snad dokonce Julia Ronebo snad jak stihnout ony sportovní berts, Jude Law, nebo Robert Pattinaktivity, když přípravy na test vyža- son, tak to zvládnu i JÁ! dují pravý opak? Karolina Čepeláková (3.B) 3

ji uvědomovat, jak se člověk dokáže změnit a procitnout díky lásce. Řecká antická díla se mohou jen nechat obdivovat, jak dávno už je tomu, co svět poznal různé lidské činy. Možná díky filosofické myšlence Labyrintu světa a ráje srdce lépe poznáme marnivost, která se skrývá téměř ve všem, co uvidíme, a uvědomíme si, že hledět přes růžové brýle není pravý svět. Ačkoliv Sluha dvou pánů oplývá humorem na všechny strany, jeho lež má stejně krátké nohy jako chamtivost Lakomce, jenž nám představí Moliérovu myšlenku, že peníze přirozeně deformují charakter. Opravdu nemusíte nechávat „šuplík umění“ jen pro hodiny literatury nebo dějepisu. Nejde jen o složité psychologické myšlenky, ale o prosté děje kolem nás. Jak jsem psala výše, náš život je jako divadlo, ale scénář pouhou improvizací, již si píšeme sami. A proto se choďte dívat, jak můžete dopadnout. :-) Tereza Čuříková 2.B


Štolní Listy

Profil profesorky Veroniky Hoppové

...pokračování ze strany 1 Musím se přiznat, že paní profesorce takové zázemí trochu závidím, a proto se ptám, zda se u nich na vesnici udržují nějaké zvyky a tradice, které my, děti z Prahy, neznáme. „Moje rodina je katolicky založená, takže se u nás dodržují zvyky a tradice spjaté se svátky jako jsou Vánoce, Velikonoce a podobně. Například štědrovečerní večeři máme jinou, na začátku jíme vánoční oplatky s medem, který nám mamka jako dětem mazala i na čelo, to abychom byly se sestrami hodné :). Pak máme dvě polévky, slovenskou kapustnicu a moravskou hrachovou (to aby se dodržely zvyky jak z mamčiny slovenské, tak z taťkovy slezské strany). Pak jíme tradiční rybu a bramborový salát. Hodně se ale u nás, na rozdíl od Čech, slaví Velikonoce. Maminka peče cukroví, lidé zdobí domy a byty, chodí se na návštěvy a na mši.“ Do Prahy se paní profesorka odstěhovala jednak kvůli studiu, jednak kvůli tomu, aby unikla rodičovské-

mu dohledu. Vystudovala učitelství pro střední školy, obor český jazyk literatura a hudební výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. „Prahu mám ráda. Samozřejmě, na všem se najdou nějaké ty mouchy, ale opravdu nemám ráda ty žabomyší války mezi Prahou a Moravou,“ potvrzuje paní profesorka, že k „Pražákům“ žádnou averzi nemá. Co se týče volného času, jsou to vedle zpěvu i knihy, poflakování se s kamarády v kavárně nebo u piva a sport. Lyžovat se ale paní profesorka nechystá, je po operaci kolenou. Zato ji baví squash, ping pong, sjíždění divoké vody a nedávno objevila Power Plate. V hudbě má celkem široký záběr, od klasiky přes jazz až ke ska a rocku. Letos v létě by ráda jela na Colours of Ostrava. „Nemám to z domu tak daleko, byla by škoda neobjevit asi nejoriginálnější hudební festival u nás,“ vysvětluje. Protože sama ráda čtu, vyptávala jsem se i na oblíbené autory a knihy. „Mám ráda Haruki Murakamiho, Bohumila Hrabala, Karla Čapka… Nejoblíbenější autor? Jan Balabán. A nejoblíbenější kniha? Nadchlo mě drama Návštěva staré dámy od F. Dürrenmatta.“ Dokonce i otázky o milostném životě padly na úrodnou půdu. „Dětská láska? No, těch bylo víc. Se všemi těmi kluky ale stále skvěle vycházím,“ směje se paní profesorka. A na otázku, zda plánuje rodinu, odpověděla paní profesorka hrozně hezky: „Mamka je z pěti dětí, taťka dokonce z devíti – mám 24 bratranců a sestřenic. Takže ano, je pravděpodobné, že jednou budu mít rodinu, u 4

nás se to asi nosí :).“ Po našem gymnáziu se paní profesorce určitě stýskat bude. Jen seznam profesorů, se kterými si nejvíce padla do oka, byl pěkně dlouhý! „Myslím, že za tu krátkou dobu, co jsem tady na škole, jsem si snad nestihla nadělat mezi kolegy nepřátele. Nejvíc času jsem ale strávila s kolegyněmi z kabinetu – L. Kukolovou, J. Kubelkovou, J. Tůmovou, I. Jirkovou, I. Hladkou, M. Fouskovou, P. Vondráčkovou a K. Královou, po těch mi bude smutno hodně.“ Na závěr paní profesorka slíbila, že když bude mít čas, bude chodit na naše plesy i v budoucnu. Doufám, že slovo dodrží :). Barbora Nebáznivá (5.S)

Únorová kultura

VÝSTAVA: Od prosince až do konce února 2011 je v Praze, v historických prostorách Obecního domu, otevřena dlouho připravovaná výstava světoznámého italského malíře a sochaře Amedea Modiglianiho (1884-1920). Na uspořádání této výstavy pracovala pražská galerie Vernon sposlečně s italskou Serenou Baccaglini déle než rok. Ve dvou velkých výstavních prostorách naleznete několik známých obrazů, velké množství originálních skic a obrázky jeho současníků. Celá výstava je doplněna obsáhlým povídáním o jeho životě a filmem, který se tam zhruba každé dvě hodiny pouští dokola. KONCERTY: Nejslavnější tributní kapela na světě The Australian Pink Floyd Show se k nám po roce vrací! Ovšem pozor, ve zcela nové, unikátní show! Ohromující, nová produkce je plná animací, obrazů, laserů, svě-


Štolní Listy telných efektů a nafukovacích překvapení. Chybět nebude ani speciální „Greatest Hits“ přídavek. Fantastičtí muzikanti The Australian Pink Floyd Show dali tuto novou famózní show dohromady jako oslavu 30. výročí vydání klíčové klasické rockové opery Pink Floydů „The Wall“ (1979). Turné startuje již nyní v říjnu 55 koncerty v Americe a po novém roce se přehoupne přes oceán k nám, do Evropy, do ČR!

– Johnny (Matthew Cohen) a Dante (Noah Segan), kteří dopis nepřeposlali dál, zemřou hroznou smrtí. Inteligentní Jessie Campbell začne mít podezření, že mezi jejich smrtí a řetězovým dopisem existuje spojitost, a záhy se rozpoutá souboj s časem, při kterém jsou studenti nuceni zjistit, jakým způsobem je vrah sleduje. Druhou premiérou bude film, pro naši školu trochu blízký. Je o Nicolasu Wintonovi, člověku, který zachránil mnoho dětí během druhé světové války. Před necelým rokem jsme mohli vidět film „Nicolas Winton- síla lidskosti“. 3. února má premiéru film „Nickyho rodina“. Film mluví o některých osudech zachráněných dětí.

vzkazují: „Jako poděkování návštěvníkům za podporu jsme pro ně navíc připravili exkluzivní lednovou slevu vstupenek. Cena jedné vstupenky je nyní 650,- Kč + poplatky (25 €), při zakoupení dvou lístků zaplatíte bez poplatků pouhých 1.000,- Kč (38 €). Jedenáctý ročník Sázavafestu se koná tradičně první srpnový víkend, tj. v termínu 4. - 7. srpna 2011, tentokrát v bývalých Táborských kasárnách v Benešově u Prahy. Lístky jsou ke koupi v předprodejních sítích Ticketpro a Eventim a ve speciální hudební prodejně s omezeným počtem vstupenek: Jiří Pekař – hudební nástroje, Masarykovo nám. 222, Benešov.

Přijďte všichni, rozhodně se nemusíte bát, že neumíte zpívat. Nikdo tady nekouše a do ničeho vás nenutí, stačí, že zpívat chcete a že vás to baví :) A kdo že nás povede? Přeci pozdě chodící, do košile se oblékající, se studenty na hudebce malující a sextou schované kafe hledající paní prof. Fousková. Pořád ještě nevíte, kdo to je? Zkuste zadat jméno Miloslava Fousková do Google vyhledavače. Vyjede vám spousta linků na koncerty, sbory, skautské akce a s

trochou štěstí i zjistíte, kolik jí je let. Jestli jste se právě rozhodli, že se k nám chcete přidat, zkuste mě chytit na chodbě, nebo pište na mail rraapp@seznam.cz, ať víme, kolik nás bude. Když půjde vše podle plánu, začneme již v pátek po jarních prázdninách. PS.: Bereme i zpívající profesory. Tak co, paní profesorko Palečková, pane profesore Růžičko a další, přidáte se? :) Anna Daňková (S7B)

PREMIÉRY: Řetězová zpráva vypadá jako běžný psychohoror, který vypráví příběh skupiny středoškoláků, kteří všichni obdrží stejný dopis s varováním, že pokud ho nepošlou dál, zemřou. Zpočátku většina z nich varování ignoruje, dokud dva z nich MŮJ TIP: Organizátoři Sázavafestu

Nábor na sbor!

Není tomu tak dlouho, co se všude po škole objevila spousta papírků lákajících na školní sbor. Nikdo nevěděl, kdo je lepí, kdy má sbor být ani kdo jej povede. Vlastně jedinou možnost zisku informací skýtal záhadný email. Ale někteří z nás použitou grafiku už jednou viděli... Sbor tedy bude. Sejdeme se každý pátek 7. vyučovací hodinu v učebně č. 104 – naproti hudebně.

5

Tereza Havířová (S7B)


Štolní Listy

Filmový tip: Trainspotting Film natočený podle románu Irwina Welshe je naprostý unikát. Režisér Danny Boyle dokázal zfilmovat něco, co jednoduše nikde jinde neuvidíte, na téma, o kterém vás neustále poučují vaši rodiče a učitelé – drogy.

Většina filmů (například Requiem za sen) se snaží drogy popsat skoro až naturalisticky jako mytické zlo, které zničí každého, kdo si s ním zahrává. Trainspotting se na to kouká jinak. Ačkoli je ve filmu několik tragických událostí způsobených drogami a sebezničujícím stylem života

mladých závisláků, od začátku na mě působil trochu jako reklama na heroin. Tato geniální komedie vás donutí si aspoň na malou chvíli přát být součástí party sympatických feťáků, kteří si vybrali život na drogách, aby se vyhnuli každodenní rutině. V hlavní roli zazářil Ewan McGregor a kromě jeho úžasného výkonu musím zmínit i skvěle zahranou roli idiota Spuda v podání Ewana Bremnera. Přestože se vás tento film nesnaží vychovávat a odstrašovat od narkotik, nelže. Jediné, co se vám tvůrci filmu snaží říct, je, že každý si může vybrat život, který chce žít. Marek Juřica (S7B)

Ještě před základkou jsme poprvé přišli do styku s učením. Teď nemám na mysli nějaké biflování knih, ale to, jak jsme se učili zavazovat si tkaničky, malovat domečky nebo si věšet šaty na věšák. Některým to šlo dobře a trvalo to krátce, některým to šlo hůř a trvalo to déle, někteří to prostě bojkotovali a nechtěli se s tím poprat. Nejdříve to byly jen malé věci, ale když jsme pak přestoupili na školu, množství informací k naučení se stále rozrůstalo a zvětšovaly se i obtíže. Začali jsme se učit číst, psát a počítat. Dostávali jsme různé domácí úkoly. Jenomže některým se to opět nelíbilo. Brali to, jako že je do toho někdo nutí a oni to nepotřebují. A jak se proti tomu bránili? Opět to začali ignorovat a stavět se proti tomu. Když nechtěli číst, prostě se to ani nechtěli naučit za stejný čas jako jejich spolužáci, ostatní si proto mysleli, že jsou

pomalejší, mají nějakou vadu, musíme na ty chudáčky brát ohledy. Maminky samozřejmě nechtěly, aby jejich dětičky dostávaly špatné známky, chtěly důkaz toho, že když je jejich dítě pomalejší, prostě za to nemůže. Má to přece vrozené geneticky. Začaly brát své děti k lékařům, aby jim potvrdili, že jejich dítě je DYS, že za to vlastně ani nemůže, že čte pomaleji nebo se pomaleji učí. Některé maminky byly natolik přesvědčené o tom, že to děťátko za to přece nemůže, že jim nestačil jeden doktor, který jim sdělil, že jejich dítě je naprosto normální. Ne, ony chtěly slyšet jen jedno a kvůli tomu oběhaly celou frontu doktorů. Pak byli všichni spokojení. Dítě, že může pokračovat v předstírání toho, jak je to na něj moc těžké, matka, že její koblížek za to ani nemůže. Neříkám, že takhle to je u všech, ale hodně dětí už je pak

Naše omluvy toho, že se nesnažíme

6

natolik přesvědčených o tom, že je to genetické, až tomu samy uvěří. Naše další omluva je třeba za lenost. Je diagnostikována nemoc, kdy jsou lidé moc líní na to, aby udělali tu práci dnes. Zítra je přeci také den, ne? Tak jsem si udělala online testy a vyšlo mi, že jsem prokrastinátorka, tedy nemocná tím, že jsem líná a že se musím léčit. Ale jsou všichni líní nemocní? Tak to si nemyslím. Když se prostě vymluvím, že jsem neudělala domácí úkol jen proto, že jsem nemocná, tak je to jen vymlouvání. Přiznávám, že je řada lidí s opravdickým DYS. Ale na druhou stranu, ne všichni, co to mají diagnostikováno, jimi opravdu jsou. Prokrastinace je podle mě sporná, ale není to úžasné, že se můžu vymluvit na lenost vážnou chorobou? Milada Kambová (K4A)


Štolní Listy

Profil studenta - Michal Lieskovský Tentokrát vám přinášíme profil Michala Lieskovského. Chodí do S7A a za těch šest a půl roku už si na ni zvykl. „Když jsme byli v tercii, tak jsme se hodně rozskupinkovali, ale od tý doby, co navštěvujeme jistý sociální tužidlo, tak to docela funguje a je ve třídě dobrá atmosféra.“ Za třídní mají paní profesorku Kukolovou, která je podle nich v pohodě a má je ráda. Ani s žádným jiným z učitelů nemá Michal problém. Jeho nejoblíbenějšími předměty se v poslední době staly oba semináře, tedy anorganická chemie a anatomie. „Nejdřív sem se anatomie bál, když jsme dostávali menší telefonní seznamy kostí nebo svalů, ale poté sem si jí zalíbil.“ Dále má rád chemii, biologii nebo zeměpis. Naopak moc nemusí dějepis a matematiku. V budoucnu by rád dělal něco, co ho bude bavit. „Chtěl bych být nějaký chemik. Teď mě docela bere farmacie, a když to vyjde, tak bych jí chtěl i studovat. Je to docela lukrativní obor a baví mě jak chemie, tak biologie. Ale doufám, že neskon-

čím jako nějakej zametač chodníků, co má vystudovanou farmacii.“ Mezi jeho koníčky patří modelování železnice. „Sice na to teď není tolik času jako dřív, ale s tátou máme takový malý železniční království doma.“ Dále ho baví hraní na kytaru. „Hraju takovej mix všeho, ale hlavně hraju rock a metal. Hraju hlavně to, co mě baví. I poslouchám skoro všechno, nejradši mám samozřejmě rock a metal, ale nebráním se ani reggae, hard coru nebo alternativě. Jediný co fakt nemusim, je asi dechovka, nebo Justin Bieber, tahle hudba mě fakt nechytá.“ Z filmů má nejradši ty, které spadají

„Super, už se konečně můžeme přezout!“ zvolal Václav ve chvíli, kdy zahlédl třídní profesorku odcházet ze školy. Tváře ostatních studentů se náhle rozsvítily, jako při pohledu na vánoční stromeček nebo spíše jako při pohledu do výstřihu bujné slečny. Za přítomnosti třídní profesorky musí být totiž všichni přezutí, a tak není s podivem, když se celá třída záhy objevila u své šatny. Ano, tím největším nepřítelem dnešního studenta jsou bačkory, bačkůrky, cvičky, papuče, jarmilky nebo prostě pantofle. Tyto ohavné přezůvky se v posledních letech staly největší noční můrou v životě náctiletého teena-

gera. Přeci, boty dělají člověka. A tak je až s podivem, v kolika školních řádech českých škol se vyskytuje nařízení o přezutí. Mnozí studenti se s tímto faktem nechtějí smířit, a tak na školách podepisují petice a na sociálních sítích zakládají protipantoflové skupiny. Jedním z vůdců odboje je sedmnáctiletý student kladenského gymnázia Milan Botas. Ten se v celostátním deníku Pravda nechal slyšet: „Boty jsou můj život, nosím je pořád, ať už do postele nebo třeba do sauny, proto je naprosto nemyslitelné, přezouvat si je ve škole.“ Záhy zmínil další důvod: „U nás na Kladně je to tradice, vždyť už Jarda Jágr v tři7

Trampoty dnešního studenta

do období druhé světové války, jako například Zachraňte vojína Rayna. Taky má rád komedie jako je Forrest Gump. Rád sleduje i komediální seriály, například South Park nebo IT Crowd. Knihy moc rád nemá. „Když už, tak čtu autobiografie hudebníků. Mezi ty nejlepší, co jsem přečetl, patří autobiografie Nikkiho Sixxe z Mötley Crüe, který popisuje část svého života na drogách, jeho stavy a nálady.“ Když byl mladší, právě Nikki Sixx byl jeho vzor. A s ním by se také rád setkal. „Ptal bych se ho na všechno možný, hlavně na to, kde bere inspiraci ke psaní písní nebo kolik vypil za život Jacka Danielse. Myslím, že bych s ním neměl problém mluvit i dlouhou dobu, možná jediným problémem by byla moje angličtina.“ Jeho největším snem je zahrát si na nějakém velkém metalovém festivalu. „Ale to je fakt jen sen a vím, že se to nikdy nestane.“ Tak tohle byl další student, který bloumá po chodbách naší školy. Zuzana Mariničová (S7B)

aosmdesátém nosil do školy prestiže a na legendy se prostě nezapomíná,“ uzavřel. V denním tisku se také objevila informace, že zmíněný problém již řeší státní orgány. Oldřich Pánek, mluvčí ministerstva školství, tuto informaci dementoval se slovy: „ Na takové blbosti teď nemáme čas, řešíme státní maturitu.“ Je tedy jasné, že tento problém nabude aktuálnosti až za několik let. A to se v životech dnešních studentů objeví zcela jiné trampoty. Michal Blažek (O8A)


Štolní Listy

Mongolská záhada jménem Olgoj Chorchoj Olgoj Chorchoj. Neříká vám to nic? Ani já jsem poprvé netušil, kdo nebo co to vlastně je. Teď už to vím. Jedná se o červa, na tom by ještě nebylo nic tak zajímavého. Tento červ je ale opředen tolika tajemstvími a záhadami, že je až neuvěřitelné, jak málo se o něm ví. Až do dvacátých let minulého století o něm věděli pouze obyvatelé pouště Gobi. Právě v severovýchodní Asii se nejspíše Olgoj Chorchoj vyskytuje. Vypadá jako tlustý červ, nelze u něj jasně určit kde je hlavová část, nemá vyvinuté oči, uši ani ústa a nemá žádné končetiny. Je prý velmi agresivní, a teď přichází to zajímavé, dokáže zabít dospělého člověka i velblouda. Na půl metru velkého červa celkem dobrý výkon, ne? Dosud se však nepodařilo dokázat jeho existenci, a proto se o něm v učebnicích biologie nedočteme. Neexistuje ani jedna fotografie nebo video, na kterém by byl náš netvor zachycen. A i očitých svědků je velmi velmi poskrovnu. Domorodci ho popisují jako salám nebo střevo. Lepší představu vám asi umožní překlad mongolského názvu Olgoj Chorchoj. Ten se většinou překládá jako “červstřevo“ nebo taky “střevo plné krve“. První zmínka o něm je teprve z roku 1922. Tehdy jel do pouště Gobi první americký paleontologický tým pod vedením Chapmana Andrewse pátrat po zkamenělinách dinosaurů. Andrews se o Olgojovi krátce zmiňuje ve své knize a na další desetiletí se po něm slehne zem. Mongolsko se stane „územím“ SSSR a ten Olgoje prohlásí za mýtus a zakáže o něm mluvit nebo po něm pátrat. Až teprve přední český kryptozoolog Ivan Mackerle (pozn. aut. kryptozoologie se zabývá zvířaty, jejichž existence není dokázána) začne opět honbu za neznámým červem. V roce 1990 se vydal na první expedici do pouště Gobi.

Odletěl do města Ulánbátar severně od pouště Gobi, pronajal si zde auto s průvodcem a pátrání mohlo začít. V okolních vesnicích se nedozvěděl skoro nic nového, domorodci nechtěli o Olgojovi mluvit, a když už se nechali zviklat, byly to jen kusé informace. Olgoj Chorchoj by měl žít jihovýchodně od oblasti zvané Chaldzandzach, tedy „Pustý kraj”, v písčitých dunách. Z písku vylézá jen v největších vedrech v letním období a navíc ještě po dešti a i tak prý velmi zřídka. Pohybuje se prý charakteristickým vlněním do strany, jako kdyby něco zametal. Podle tamních obyvatel by ho měla přitahovat žlutá barva. Očití svědci žádní nebyli a popis, který mu domorodci řekli, se téměř shodoval s tím z knihy paleolontoga Andrewse. Přece jen se ale Mackerle doslechl něco nového. Byly to zprávy o útocích Olgoje. Jednoho dne si malé dítě hrálo v písku před jurtou, jeho rodiče byli zrovna ve městě pro vodu. Dítě prý náhodou sáhlo nešikovně do písku a odtud se vynořila část Olgoje. Podivně se nafoukla a změnila barvu. Někteří říkají, že zmodrá až zfialoví, jiní tvrdí, že jasně zežloutne. Všichni se ale shodují v tom, že dítě bylo na místě mrtvé. Když se rodiče vrátili, našli jen mrtvolu svého potomka a charakteristickou rýhu směrem od jurty do pouště. Otec popadl pušku a zdrcený se vydal po stopě podivné široké brázdy v písku, jež se vzdalovala od jurty směrem k návrší s pískovými přesypy. Dovedla ho k duně a nedaleko za hřebenem přesypu ležel, napůl zahrabaný v písku, hnusný válcovitý tvor. Muž překonal strach a zaútočil. Uchopil pušku za hlaveň a rozpřáhl se, aby červa zabil úderem pažby. Živočich byl ovšem rychlejší. Jeden jeho konec se bleskurychle vztyčil ze země a nafoukl se. Muž se náhle bezvládně sesul do písku. Žena, kte8

rá teprve na místo dobíhala, vykřikla a ihned poté skončila stejně jako její muž. Jiná svědectví říkají, že jistý kočovník vešel do jurty, uvnitř které byl Olgoj Chorchoj. Popadl rychle velký kotel na čaj, který je uprostřed každé jurty, přiklopil ho na něj a odtáhl ven. Kotel potom ihned zežloutl a byl jakoby rozleptaný. Také další svědectví potvrzují, že zasažený kov vypadá jako poleptaný kyselinou. Tyto historky nás přivádí k samozřejmé otázce. Jak vlastně Olgoj zabíjí? V úvahu zatím přichází pouze dvě varianty. První z nich je jed. Dnes už víme o zvířatech, která jsou schopna ho vystřelit s neuvěřitelnou přesností na celkem velkou vzdálenost. Pouze zatím neznáme žádný dostatečně prudký jed. Jed Olgoje by měl podle svědků zabíjet během pár minut, a když se jed dostane do styku s kovem, kov zežloutne a během několika minut je naprosto zničen. Dosud člověk žádný takový jed v přírodě nenašel a ani ho nebyl sám schopen vyrobit. Druhá možná varianta útoku, kterou vědci uvádějí, je elektrický výboj. Zde je ale výrazný háček v tom, že ani zem ani vzduch nejsou dostatečnými vodiči na to, aby červův výboj mohl zabíjet. Navíc teorii s jedem nasvědčuje i další tradovaná zvěst o Olgojovi. Ten prý žije výhradně v okolí pouštní květiny gojo (Cynomorium songaricum). Je to vcelku nevzhledný výčnělek doutníkového tvaru, obsahuje ale jakousi drogu či jed. Nevyužívá Olgoj Chorchoj právě tuto rostlinu pro výrobu své smrtící látky? Do této chvíle by se dalo říci, že Olgoj Chorchoj, záhadný písečný červ, může být dost dobře pouze jakási pohádka domorodců na strašení dětí. Několik nepřímých svědectví a žádný dokument, který by ho fyzicky dokazoval. To, čím mě celá záhada zaujala, je svědectví pana Mackerleho


Štolní Listy tom, co v poušti Gobi on sám zažil. Píše o tom ve své knize, cituji: „K našemu překvapení jsme jednoho dne narazili na osamělou jurtu, kterou bychom v těchto neobydlených končinách nikdy nečekali. Hned zpočátku bylo jasné, že její majitel je šaman. Svědčila o tom nejen výzdoba jurty, ale i starcovo chování, jeho názory... a hlavně jeho oči! Zdálo se, že předem věděl, co tady hledáme. Varoval nás, abychom se ihned vrátili, neporušovali pouštní tabu a nespouštěli mechanizmus kletby. Zpočátku jsme nechápali, o čem mluví, ale pak nám to vysvětlil. To, co hledáme, prý není živý tvor z masa a krve, jak se domníváme, ale nadpřirozená zlá bytost. Démon pouště. Vzpomněli jsme si, že něco podobného tvrdili i lámové v klášteře na pokraji pouště. Říkali, že je riskantní už jenom vyslovit jeho jméno. Nic víc jsme z nich však nevypáčili. Šaman se zdál být sdílnější, ale když jsem ho poprosil, aby mi co nejpodrobněji démona - Olgoje Chorchoje popsal, zachmuřil se a po

chvíli odpověděl jednou větou: „Je to střevo naplněné krví.“ V tom okamžiku se mi jeho podoba dokonale plasticky vybavila, ucítil jsem něco nepředstavitelně hnusného a na chvíli se mi udělalo nevolno. Stejný pocit se mi zopakoval příští den ve snu. Viděl jsem velkou dunu z fialového písku, ze které škubavými pohyby vylézalo něco odporného. Chtěl jsem utéct, ale nešlo to. Jen pomalu s námahou jsem se otočil a těžkým krokem, jako ve zpomaleném filmu, jsem se vlekl pryč. Věděl jsem, že je zle. A skutečně – z písku se vymrštil odporný červovitý vak a přilepil se mi na záda jako hnusná pijavice. Ucítil jsem strašnou bolest… a v tom okamžiku jsem se probudil. Sen na štěstí pominul, ale nesnesitelná bolest na zádech zůstala. Díky bohu ve stanu vedle mne spal Jarda, lékař výpravy a ten zpočátku nechápal co se to se mnou děje. Až teprve když jsem si stáhl tričko a on si na mne posvítil baterkou, vyvalil oči. Celé tělo jsem měl poseto podlitinami, jakoby mne někdo zmlátil. Nej-

9

horší to bylo na zádech. Od lopatky až pod pás se mi táhla velká podlouhlá vyboulenina, připomínající obrovskou pijavici. Pijavici či červa z mého přízračného snu! Podkožní krvácení tam vytvořilo jakýsi vak naplněný krví. Nemohl jsem pochopit, jak jsem k tomu ve spánku přišel. Jarda se mi pokoušel pomoci injekční stříkačkou z toho nejhoršího, ale moc to nepomáhalo. Krevní výrony přibývaly i příští den a objevily se první známky selhávání srdce. Situace byla skutečně vážná. Cestu a další pátrání jsme museli ihned přerušit. A vybavila se nám varovná slova šamana: „Porušíte-li Olgoj Chorchojův klid, hrozí vám smrt.“ Celá tato příhoda je nafilmovaná a prokázaná. Je tedy Olgoj skutečně tvor z masa a kostí a jen je velmi vzácný? Nebo to byla jen neuvěřitelná shoda náhod a zvláštní reakce těla na neobvyklé prostředí? Nebo něco mezi? Kdo ví? Jisté ale je, že za další expedici do Asie by toto tajemství rozhodně stálo. Michal Outrata (3.S)


Štolní Listy

Jak připravit vaše rodiče na vysvědčení?

...pokračování ze strany 1 most, ale ve skutečnosti je za vším velká spousta práce. Dobré známky jako samozřejmost rozhodně nevidí druhá skupina, tedy ti, kteří vyznamenání nemají z různých důvodů. A co si budeme povídat. Jsme první generace, která vyrůstá na sociálních sítích, které tu nikdy předtím tak masivně nebyly. Všichni vaši přátelé na jedné stránce - už se nemusíte scházet v kavárně, ba dokonce dojíždět do jiného města. Stačí se pohodlně usadit a prokecat celý večer. Na cigaretách Ministerstvo zdravotnictví varuje, ale před Facebookem nás nevaroval nikdo, že si lze lehce zadělat na závislosti se všemi patologickými projevy s tím spojenými. Pokud jste si dali novoroční předsevzetí, že budete trávit na internetu míň času, a ono pořád žádné zlepšení, tak by Vám s tím mohla pomoct (paradoxně internetová) stránka poradna.adiktologie. cz. Mezi negativní dopady totiž patří mimo jiné i zhoršení studijních výsledků. Jiným důvodem může být nedostatek času a motivace, které spolu úzce souvisí. Odborníci radí, že byste neměli v jakékoliv éře života mít rozdělané více jak dva projekty, jinak hrozí, že klesne vaše chuť něco dělat, čili motivace. Jeden projekt je pro

nás pro všechny škola a druhým projektem váš koníček. Jenže většina má aktivit víc a pak to odnáší jejich výsledky a výkony. Každý ročník gymnázia zaměstnává studenty stále víc, ale oni se nechtějí vzdát svých zálib. Jenže jak ubývá volný čas, tak ubývá i motivace. Jedna trojka následuje druhou a z jedničkáře se stává během roku spíš trojkař a vysvědčení je každým dnem blíž. Na Vánoce si jde úkoly naplánovat lehce, ale když jsou pak v televizi pohádky, na stole cukroví, návštěvy příbuzenstva, tak je obtížné se „dokopat“ ke školním povinnostem. Je důležité poznamenat, že aktivní lidé můžou mít skvělé výsledky někde jinde než ve škole. Abych ale příliš neodbočoval od tématu. Předpokládejme tedy, že ať už je vaše vysvědčení jakékoliv, tak si myslíte, že vaši rodiče s ním nebudou spokojení. Rodiče by ale mimochodem měli známky svých dětí sledovat po celý rok, což jim ještě ulehčuje elektronická žákovská. Pokud totiž známky sledují, měli by včas podchytit váš problém. Když potom přinesete domů vysvědčení, tak by se neměli divit, co je to tam za slovíčka v kolonce hodnocení. Nyní by se hodilo citovat nějakého vzdělaného filosofa, tak aspoň vzdělaného fyzikáře pana profesora Tomčalu, který rád říká: „Dobře, je za tři.“ A má pravdu,

Od listopadového čísla, kdy jsem vás naposledy informoval o dění ve Studenské radě, se do teď konaly další tři zajímavé schůzky. Kopletní zápisy z těchto jednání najdete na našich internetových stránkách www.gymstola.cz/studrad, kde pak rovnou můžete vy sami podat návrh a zkontrolovat, kdo zastupoval vaší třídu. V nejbližších dnech se v naší škole objeví nový automat s mléč-

nými výrobky Danone. Čím to? Studentská rada si to odhlasovala, vedení to schválilo a tak tu bude. Školní jídelna v některých dnech praská ve švech. Janu Kratochvílovi (S6A) to nedalo a postěžoval si Studentské radě. Její užší vedení se pak s paní ředitelkou dohodlo o koupi dalších pěti stolů, takže se brzy zvýší kapacita o 20 míst. Zářný příklad spolupráce mezi studenty, stu-

Zápisy schůzí studentské rady

10

vždyť trojka je taky hezká známka. Teď jsem vyselektoval skupinu lidí, jejichž vysvědčení je pod očekáváním rodičů, a proto se bojí s ním jít domů. Pro ty mám následující rady: - Rodiče by se měli o známkách na vysvědčení dozvědět o něco dříve, než jim je ukáže černé na bílém. Doporučuje se poslat SMS, aby případný vztek mohli dopředu rozdýchat. - Nedá se zabránit tomu, aby se na vás zlobili. Nechte je vám říct jejich názor, domluvte se na zlepšení a nejlépe zkuste hledat řešení. Například si domluvte doučování. - Pár dní zkuste mít uklizený pokoj a vyneste koš. I když se to nezdá, tak tyhle maličkosti můžou zmírnit případnou zlobu rodičů. - Nikdy nepomýšlejte na útěk z domova. Útěky v životě nikdy nic nevyřeší a navíc by vám venku hrozilo velké nebezpečí. - Pokud si potřebujete promluvit s odborníkem, tak je vám v přízemí k dispozici školní psycholožka Jitka Tůmová, nebo můžete zadarmo zavolat na linku bezpečí (116 111), kde si s vámi odborník promluví. - Existuje bezplatná linka (800 111 113) na vzkaz domů, když byste chtěli rodičům říct dopředu o vašem vysvědčení. Tomáš Novotný (S7B) dentskou radu a vedením školy. Tak by to mělo být. Těch věcí je víc a já je už vypsal do zápisů, tak bude fajn, když se na ně podíváte. Zajímá vás třeba, jestli se učitelé také budou muset přezouvat nebo co se chystá na příští pololetí či školní rok? Pro ty, kteří nejsou moc kamarádi s počítačem, jsou všechny dokumenty vytištěné a umístěné na nástěnce Studentské rady na chodbě v přízemí. předseda SR Tomáš Novotný


Štolní Listy

Anketa - pololetní vysvědčení

Máte obavy ze známek na pololetí?

Anna-Marie Hadravová (K5B) Obavy nemám, vždycky by mohly být lepší, ale žádné nemilé překvapení snad nehrozí :)

Jakub Dáňa (O8A)

Filip Kovář (T3A)

Ne, protože jsem pilný student. OK, seriózně, známek na pololetí se nebojím, budou v rozsahu 1-3, tak se také není čeho bát.

Ne, přežil bych i Ne, nemám. horší, než budu mít. I když mám na víc, tak vystačím s vyznamenáním.

Tohle pololetí určitě štěstí. Myslíte si, že na konečné podobě vysvědčení má velký podíl štěstí nebo naopak smůla?

Myslíte si, že vaše známky jsou důležité pro budoucí uplatnění?

Jak obhajujete případné studijní neúspěchy?

Andrea Martincová (3S)

Aneta Charouzová (K4B) Jako každý rok ano, ale nejvíc mám obavu ze svých rodičů, co na ně řeknou.

Vzhledem k tomu, jak chabě se do školy připravuji a mám při tom slušné výsledky (průměr na vysvědčení něco málo přes 2), tak asi štěstí a chytří spolužáci okolo při psaní kompozic :) Ty, které budou Jediný důvod, na vysvědčeproč mají dobní na konci roku ré známky nějaurčitě, pololetní ký smysl, jsou se nikam neza- body navíc u připisují. jímacích zkoušek na VŠ, a to je pro mě málo muziky za hodně peněz :)

Ani jedno. „Špatné“ známky (dvojky) jsem si zavinil svojí vlastní leností a nepořádností.

Štěstí nebo smůla tam můžou hrát taky nějakou roli, ale jinak si myslím, že spíš záleží na tom, co tomu kdo dal.

Na některých známkách štěstí a na některých naopak smůla.

Určitě ano. Již mnohokrát jsem zaslechl něco ve stylu, že s lepšími známkami mě přjmou snadněji na vysokou školu.

Určitě, ale nemusí to znamenat, že někdo s dobrými výsledky to dotáhne dál než někdo s horšími :)

Myslím, že podstatnější budou asi vědomosti.

Neobhajuju se, většinou to nemá cenu.

Určitě každý zná ty povídačky jako: „Ale mami, pětky dostala celá třída!“ Já si svoje neúspěchy obhajuji svými úspěchy.

Řeknu, že jsem se na to vykašlala a že si to zlepším :D Nebo, že se mi to prostě nepovedlo.

Vyperu, vyžehlím, vyluxuju, uklidím mámě šatník... ale to dělám i normálně, protože u nás doma to nikdo jinak neudělá, protože jsou rodiče pořád v práci :D

Nevím, co je to studijní neúspěch. Koneckonců, když dostanu pětku, tak je to alespoň plný počet, pět z pěti.

11

Eliška Zlámalová (S7B)


Vaškoviny :-)

Překvapila mě Johnova podzimní aféra. Vytvořit tak veliký humbuk jen kvůli protikorupčním opatřením, která nejsou, je opravdu umění. Největší gól je však to, že tato opatření má vytvořit, navrhnout a prosadit ministr vnitra (Radek John). Rádi bychom poradili panu ministrovi, že slovy se protikorupční opatření sama nevytvoří :-). Na to, že někteří si mění každý den barvu očí, jsem si zvykl. Zvykl jsem si i na to, že někdy mají lidé každé oko jiné. Budu si ale také muset zvyknout na očka červená. Inu, když chce někdo vypadat jako na obrázku z party, má to mít. :-) Štolu zachvátila zpráva, že někdo je na facebooku single. Zatímco se někteří cvičili v přednesu rozkošných milostných sonetů, jiní pilně přemýšleli nad příčinou. Nenechal jsem nic náhodě a prověřil všechny šuškající se zaručeně pravdivé teorie, které si někdy dokonce i protiřečily. Překvapivé informace o kapavce, syfilidés, zánětu mozkových blan nebo chrápání jsem shledal nepravdivými. Problémem byla překvapivě příliš silná erekce. Bližší podrobnosti bohužel nemůžeme otisknout. Facebook je všude. Nejen telefonování dělá společnost řidičům při řízení. Opravdu mě uklidňuje pohled na řidiče, jak při řízení facebookuje na notebooku, který leží na se-

Štolní Listy

dadle pro spolujezdce. K tomu náledí. Hmmm, cítím se opravdu bezpečně. Autor zápisníku by rád přivítal novou kuchařku, od které měl tu čest zatím jen jednou dostat stravu. Zvláště ho zaujala vytříbená technika, tedy pohyb rukou, při nandávání brambor. Obsahovala dokonce úsměv. Následně shledal, že brambůrky chutnají mnohem lépe. Autor zápisníku proto přeje nové kuchařce mnoho štěstí v boji se stravovacími předsudky, které jsou ve školní jídelně zakořeněny lépe než zmrzlý baobab na severním pólu. Velmi potěšujícím shledáním bylo, že nejen sám autor musí řešit mňamózní problémy (např. příliš brzký termín uzávěrky nadštoláckého periodika). Svěřila se mu totiž jedna jeho mňamózní spolužačka při odpolední siestě před chemií, která byla jistě taky mňamózní, že musí řešit obvykle mňamózní problémy! Nepříliš mňamózní překvapení připravila redakce autorovi tohoto sloupku. Neobjevil se totiž v seznamu autorů. Nejvíce ho ale rozhořčilo, že nějaký pisálek Ondřej Novák, který do minulého vydání nenapsal ani žbl, byl veden v seznamu redaktorů, na rozdíl od výtečného spisovatele, novináře, básníka, dramatika a autora tohoto sloupku. Jestli i nadále bude šéfredaktory ignorován, mohlo by se stát, že oblíbenost tohoto periodika rapidně klesne kvůli odchodu této skvělé rubriky.

Na závěr bych chtěl popřát mnoho štěstí do nového roku při testování všem studentům a hodně smůly všem testovatelům při testování studentů. Soudržnost musí být. PS: 3 2 1 KVAKOŠ Karel Vašek (N9A)

Stravovací k.

Stravovací komise našeho Gymnázia se schází jednou až dvakrát do měsíce podobně jako Studentská rada. Na schůzkách projednáváme jednotlivé konkrétní připomínky studentů i učitelů k provozu naší školní jídelny. Také připravujeme novou, ostrou verzi projektu „Jak mi chutnalo“, která bude uvedena během února. Tuto středu máme domluveno setkání s vedením jídelny, na kterém se pokusíme co nejvíce připomínek projednat a pokud možno i vyřešit. O výsledcích našeho snažení vás budeme dále informovat.. Za stravovací komisi Petr Mánek

Slovo závěrem Tentokrát jsme se rozhodli vám Štolní listy necpat až pod nos, ale nechat vás si pro ně dojít. Chtěli jsme totiž zjistit, kolika lidem za to stojíme. I když doufáme, že se vám toto číslo líbilo, rádi bychom dostali zpětnou vazbu. Můžete nám napsat na email stolni.listy@gmail.com, kam můžou psát i zájemci, kteří se chtějí na těchto novinách podílet. spolušéfredaktor Tomáš Novotný

Na toto číslo svůj volný čas dobrovolně obětovali: Šéfredaktoři: Eliška Zlámalová a Tomáš Novotný Redaktoři: Zuzana Mariničová, Tereza Havířová, Michal Outrat, Tereza Čuříková, Karolina Čepeláková, Marek Juřica, Barbora Nebáznivá, Milada Kambová, Michal Blažek, Diana Čechová a samozřejmě Karel Vašek Korektoři: Lucie Kovářová, Aneta Čermáková, Tereza Kopřivová a závěrečnou korekturu laskavě provedli paní profesorka Čermáková a pan profesor V. Marek Design a sazba: Eliška Zlámalová a Tomáš Novotný do šablon od Jakuba Jiráka 12


Štolní Listy - leden 2011