Issuu on Google+

Štolní Listy

Studentské noviny Gymnázia Nad Štolou (P.S. Ode dneška se prodlužuje den!) www.stolnilisty.tode.cz

7/2010

21.12.2010

Rozhovor s Michaelem Londesboroughem

mi koupil Britanicu (britská encyklopedie, pozn. red.) a vydával se kdyže od malého věku jsem měl tu ten- si takový časopis, který se jmenodenci hledat odpovědi na mé přiro- val Joy of knowledge, který byl pro zené otázky ve vědě. Naštěstí to bylo mladé a bylo to moc zajímavé. Vzpopřed internetem a takovéhle věci, táta mínám si, jak jsem byl malinký, že jsem seděl s tatínkem a díval se na BBC, kde dávali jednou za měsíc takový hodinový vědecký pořad. Takže tohle asi byly ty kořeny, ten začátek. No, pak při škole jsem měl rád skoro každý předmět, ale v popředí byly pro mě ty vědecký předměty a obzvlášť chemie. A zároveň jsem měl vynikajícího učitele chemie. Velmi výrazný člověk, který uměl udržovat pozornost. Nepoužíval takový techniky jako že by se zlobil, ale používal jeho vlastní charizma. A to, že prostě dobře uměl učit. Takže on asi na mě dost působil. To byl začátek a pak vysoká škola. Pokračování na straně 4

Český chemik britského původu

V pátek 22.11. naši školu navštívil český chemik britského původu Michael Londesborough, kterého můžete znát z České televize z vědeckého pořadu PORT. Vystupuje v něm vždy prostřednictvím Michaelova experimentu každou středu v 17:25. Pro naše studenty předvedl v aule také několik efektních pokusů odhalujících skrytou energii uhlovodíků. Pro Štolní listy to hned byla příležitost udělat s tímto zajímavým člověkem rozhovor. Proč jste se dal na vědu? Proč? No, já jsem vždycky měl zájem na věcech vědeckých nebo spíš vždycky jsem měl kladný a dobrý vztah k přírodě. A mě zajímalo, jak věci fungujou, proč fungujou, tak jak jsou. A jiný způsob, jak získat odpověď na tyto otázky, je přes vědu. Tak-

Mayská cihla Profil studenta

Už jenom dva roky nás dělí od konce světa. Bude tomu opravdu tak, jak předpovídají interpreti mayského kalendáře (, který tímto datem končí)? Názory na konec světa se různí. Nejenže ho čeká každý někdy jindy, ale každý si také způsob konce vykládá jinak. Jednou ze zajímavých hypotéz je ta, která je spjata s mayským kalendářem, který končí 21. 12. 2012. Je to datum již od pohledu magické, což v nás může evokovat různé asociace. Pokračování na straně 2

Ředitelský sloupek

Strana :

2

Martina Valehrachová

Do tohoto vánočního čísla vám přinášíme profil Martiny Valehrachové z O8A. V O8A se jako v každé jiné třídě najdou jednak uzavřené skupinky, ale i lidé, kteří se baví se všemi. „Ovšem když se dostanem do průšvihu, tak držíme až překvapivě moc při sobě.“ Jako třídní mají paní profesorku Bou-

10

Strana : Jak se píše kniha

dovou, které si velice váží. „Ze začátku v primě, když jsme byli ještě malí hloupí píďové, jsme se jí docela báli, ale postupně jsme se celkem skamarádili. Pomohla nám vyžehlit spoustu průšvihů, snaží se nás všema silama dokopat k tomu, abychom zvládli maturu.“ K jejím oblíbeným učitelům patří například paní profesorka Čermáková. „Moc sympatická je paní profesorka Olejníková, tu člověk snad ani nemůže mít nerad, i když to je asi věc názoru.“ Pokračování na straně 7

12

Strana : Profil profesora


Ředitelský sloupek

Vánoce jsou za dveřmi, všude okolo vidíme vánoční šílenství, obchody plné lidí, a tak jistě rádi utíkáme na většinu dne za klidné zdi budovy školy :) Čekají nás vánoční prázdniny, v úterý vánoční trhy, ze kterých opět poputuje výtěžek na dvě naše děti v Africe. Děkuji všem, kteří se účastní, přispějí svými dárky a výrobky. Na konci roku obvykle přemýšlíme, co nás čeká v novém roce. Jako první nás pochopitelně napadnou státní maturity. Přestože Senát schválil návrh na jejich zrušení, je více než pravděpodobné, že budou. Navíc si myslím, že by bylo krajně nefér pro žáky i učitele je teď zrušit. Ani to podle mého názoru legislativně není možné, protože vyhláška o starých maturitách již není platná, takže podle jaké legislativy by žáci maturovali – asi by nematurovali v příštím roce vůbec! Jen si nejsem jistá, jestli tohle politiky vůbec zajímá. Školu příští rok žádné zásadní přestavby nečekají, jen drobné úpravy. Ostatně již téměř není co přestavovat. Tak přes Vánoce načerpejte síly, víte, že po vánočních prázdninách se na vás vrhnou všichni učitelé, aby dokončili klasifikaci za první pololetí, budeme otravovat testy, písemkami a přezkoušením :( A do nového roku přeji všem hodně zdraví, spokojenosti, maturantům, aby úspěšně zvládli maturitu i přijímací zkoušky a dostali se na svou vytouženou vysokou školu. Vaše ředitelka

PF 2011

Štolní Listy

Mayská cihla ... Někteří mohou čekat příval dvojek a jedniček, jiní ale ve spojení s posledním dnem mayského kalendáře pomýšlejí na smrt. Názory na způsob konce se různí. Od „neškodných“ nespecifikovaných změn (napadá mě ekonomická krize, změna klimatu,…) přes různé válečné problémy, ze kterých lidstvo nemůže vyjít živé, až po představy hodné hollywoodských hororových kasovních trháků (pád asteroidu, invaze mimozemšťanů, výbuch Slunce,…) - prostě šmytec konec. Jediné pozitivum těchto katastrofických vizí je asi to, že nebudeme muset řešit Vánoce 2012. Může nás napadnout - proč zrovna toto datum? Proč to není o den dříve nebo později? Mít kalendář na tisíc let dopředu je opravdu moc užitečné. Například já s sebou nosím kalendář, který končí 30.12. 3010. Proč? Protože nikdy nevíte, jestli si s vámi nebude chtít někdo naplánovat schůzku na duben 2150 nebo oslavu svých tisících narozenin. V takovémto případě se hodí mít u sebe co nejdelší kalendář, abyste nebyli zaskočeni přesným termínem. To, že mi kalendář končí v roce 3010, ale neznamená, že bude konec světa. Prostě nepovažuji za nutné mít ho na rok 3011. Mnozí příznivci staví svoji teorii o konci světa na mnoha důkazech. Na-

příklad moderní astronomie tvrdí, že někdy v této době (± 20 let) se naše planeta přesune z jedné galaktické poloroviny do druhé, což je často spojováno nadšenci, kteří astronomii vůbec nerozumějí, s mayským kalendářem. Mayové byli přece zdatnějšími astronomy a to i bez počítače, Keplerových zákonů a moderní astronomické techniky. Nevím, jakým způsobem by to mělo ovlivnit Zemi, ale spojení s rokem 2012 je přece na první pohled jasně patrné. Dále příznivci této teorie přikládají podpůrné důkazy například z Bible a Véd, kde je přeměna světa přesně popsána. Jen tam nenapsali přesné datum. Dále blížící se konec světa spojují se zvyšujícím se množstvím přírodních katastrof. Já osobně vidím jako důkaz blížícího se konce světa náhlé zastavení mých oblíbených hodinek kvůli vybité baterii. Co může být silnějším důkazem? Pod váhou těchto přesvědčivých argumentů nemůžeme nic jiného, než začít nadšeně očekávat konec světa anebo doufat, že May, který kalendář tvořil, si po vytesání prosincového dne jen odskočil na oběd a při cestě na něj spadl blok z rozestavěného slunečního chrámu.

Paní profesorka se nás na hodině češtiny zeptala: „Kdo jste četl Babičku?“ s tónem naprosté samozřejmosti a téměř běžné otázky. Ve třídě ovšem nastalo hrobové ticho jako málokdy a s ostychem se zvedlo jen pár rukou, které si ještě rozmýšlely, zda svou četbu přiznat či ne. S podivem jsem se rozhlédla po třídě a šokující situaci nechápala. Stejně jako si moji spolužáci kladou otázky, proč by měli číst 2

taková díla, já se ptám, proč je nikdo číst nechce a když, tak se za to spíše stydí? Naší generaci se do rukou dostává zcela jiná literatura než dříve. Máme mnoho nových žánrů, moderně píšících autorů světově oblíbených publikací. Například díky fantasy knihám se pohybujeme spíše v budoucnosti a virtualitě, než abychom se vraceli do minulosti. Pak tedy na spisovatele

Ondřej Novák (O8A)

Babička už není v módě


Štolní Listy „dávných dob“ zapomínáme. Ve školních čítankách o nadpisy typu Máj, Kytice, V zámku a podzámčí, Tyrolské elegie, … sotva zavadíme, natož abychom si přečetli celé knihy. Našimi představami při pomyšlení na tyto tituly probíhají slova nudný, zastaralý a hlavně zbytečný. Ve svém okolí můžeme jasně vidět, že to jsou díla odsouzená do archívů starých knihoven s nálepkou „nečitelné“. Jak se lidově říká, „ten se musí v hrobě obracet“. U našich předních českých spisovatelů to platí mnohonásobně. Ve starších dobách se za své umění museli prát. Bojovali se společností, s církví. Díky svým revoltám se dostávali do existenčních pro-

blémů. Mnozí byli nepochopeni a jejich práce strhána kritikou. Přesto pokračovali. Až skoro nepochopitelné. Proč? Ti lidé měli sílu, měli sny a ideály, za kterými šli, měli motivaci a důvod. Nadhled, který vnášeli do svých děl, umožňoval, nejen jim, ale celému národu, aby se v těžkých chvílích nevzdal. Bachův absolutismus, cenzura, nadvláda němčiny, přes všechny tyto nešvary tehdejší společnosti vyšla skvostná díla české literatury. Ale bohužel jediný způsob, jak jsme my dnes ochotni do sebe jejich poslání dostat, jsou filmy a divadlo. A to ještě s výrazy naprosté otrávenosti. Veskrze je to smutné. Aniž bychom si

to běžně uvědomovali, lidé, kteří vybojovali před několika desítkami až stovkami let český jazyk, stmelili a udrželi český stát, jsou právě ti, kterým vděčíme za to, že jsme stále tady jako Češi. Své vlastenectví, vervu a lásku vložili do spisů, které by neměly bezvýznamně ležet na psacích stolech, v policích knihoven či dokonce pečlivě uskladněné v krabicích, jelikož ty kusy popsaného papíru nám daly budoucnost… Už starý moudrý Gilgameš říkával, že my nesmrtelní nejsme, ale lidé si nás budou podle našich skutků pamatovat navždy.

frázi, jež neznáte nebo si jím nejste jisti • .. číselný rozsah, od..do • ~ vyhledává dané slovo a jeho synonyma (pouze v angličtině) • OR (výraz OR výraz) Google upřednostní stránky, kde jsou oba výrazy, ale není to podmínkou. • AND zobrazí se jen výsledky, kde jsou nalezena obě slova (moc se nepoužívá, + mezi slovy působí stejně) • allintitle: hledané výrazy – hledání v titulku stránky bez ohledu na pořadí slov • cache: webová adresa – nalezne poslední archivovanou kopii webu • define: hledaný výraz – definice výrazu • filetype: koncovka typu souboru – najde soubory jen s danou koncovkou • inanchor: hledaný výraz – vyhledává jen v odkazech • info: název webu – podá informace o webu • + slovo musí být obsaženo ve vý- • intext: hledaný výraz – jen text na sledku hledání stránkách, nikoliv titulky • - nesmí být ve výsledku hledání • intitle: hledaný výraz – hledání v ti• „ „ fráze mezi uvozovkami musí tulku stránky být obsažena ve výsledku hledání • inurl: hledaný výraz – hledání výra• * hvězdičkou lze nahradit slovo ve zu v URL adrese stránky 3

• link: webová adresa – najde stránky, ze kterých je odkazována daná webová stránka • related: název webu – podobné weby • site: doména – hledání jen na uvedeném webu

Kdo hledá, ten najde!

Každý ho známe, každý tam občas zabrousí. Ano, řeč je o Googlu. Většině z nás je nablízku při psaní referátů, čtenářských deníků, úkolů či taháků, ale kdo z nás ho umí opravdu plně využít? Také se vám stává, že na vás Google po zadání hledaného výrazu vychrlí 9988056 stránek, které pak musíte zdlouhavě procházet, než najdete tu pravou? Jednou z možností, jak se ke kýženému výsledku dopracovat dřív, než se ze zoufalství rozhodnete napsat referát vlastními slovy, je použití funkce rozšířeného vyhledávání. Není vždy 100% úspěšné, ale určitě vám pomůže přehršel výsledků pořádně zredukovat. Ještě pořád se ztrácíte v záplavě odkazů? Pak je tu staré známé „vyhledávací okénko“, ale existují i speciální znaky, které se dají všemožně kombinovat a tím docílit upřesnění hledaného výrazu.

Tereza Čuříková ( 2.B )

Poslední možností jsou doplňkové funkce (nelze kombinovat s předchozími ani mezi sebou): • počasí název města – najde počasí v zadaném městě • název sportovního klubu - zobrazí výsledky posledního zápasu a datum příštího • matematický výraz – Google akceptuje +;-;*;/;^(mocnina);sqrt(druhá odmocnina); sin;cos;tan;ln. Log;% of;!(faktoriál). • počet jednotek v jednotkách – převodník jednotek a měn, lze kombinovat s kalkulačkou • program kin název města – najde program kin v daném městě Doufám, že vám tenhle článek pomohl v dělání dobrých i méně dobrých věcí. Diana Čechová (K4B)


Jak jste se učil, jaké jste měl třeba známky? Já jsem docela jedničkář. Všechno mi to docela šlo a hlavně mě to zajímalo. Takže jsem byl takovej, kterej poslouchal. Nebyl jsem jako takovej, kterej jakoby seděl vzadu a rozkecal se. Nebyl jsem nikdy takovej, jakoby, jak se to říká, ichtyl, nebo já nevím. Ale prostě mě jako bavila škola a bavilo mě učení, nebavilo mě dělat domácí úkoly. A takže dostával jsem ty jedničky no. Každopádně jsem četl, že jste vystudoval s červeným diplomem univerzitu v Leedsu a to je, myslím si, dobrý začátek vědecké kariéry. Ale proč jste přišel právě do ČR? Takže já jsem udělal můj první degree v Leedsu a pak jsem dělal PhDr, což jsem dělal na oboru boranová chemie. Což jsou sloučeniny z bór a vodík. A ty látky se nevyskytujou přirozeně na naše zeměkoule. Musíme je vytvořit. Proto jejich chemie byla neznámá do roku 1912, čili ani ne sto let, kdy německý chemik Alfred Stock poprvé jakoby syntetizoval ty látky. Ta chemie, ty látky jsou strašně zajímavý. Dneska jsem tu mluvil o uhlovodíky, vysoký energetický obsah, že jo. A uhlovodíky se vytvořej tak, že dělaj takový řetězy nebo kruhy, ale borohydridy vytvoří takový klastry, a proto mají výrazně jiný vlastnosti. A po jejich objevu Stockem, před necelých sto let, tak to byla taková doba intenzivního akademickýho výzkumu, a pak přišla válka a začali do toho investovat strašný peníze na obou stranách, na potenciální využití této látky, jako raketový palivo. A část těch peněz ze strany ruský bylo investováno do Řež u Prahy a založili tam ústav, který zkoumá tyto látky. Ten výzkum byl supertajný a v roce 1965, kdy se uklidnila studená válka, to bylo povolený publikovat. A v tu chvíli přišli na světovou scénu spousty odborných publikací z Řeži. Nový objevy atd. atd., velký rozsáhlý skupina látek úžasných vlastností. Během

Štolní Listy

doktorátu jsem byl poslán na nějakých dvanáct nedělí a během doby jsem zhruba zjistil, že ty kluci tam jsou fakt dobrý a mě strašně zajímala Česká republika, jaká je. Jaká je Praha a takže jsem myslel, že až skončím PhDr., že bych tady chtěl být na půl roku. S tím že velký výhody tady taky byly. Jak jsem říkal, že ty látky se nevyskytujou v přírodě. Tady měli uložené ohromné množství té suroviny z bývalý časy a nám to chybělo na Západě. Takže taky jsem chtěl aplikovat věci, co jsem dělal na PhDr. ve velkym, až na to, že tady by to bylo dobré. No takže jsem přišel původně na půl roku a už je to sedm a půl roku, co jsem tady. Pak jsem se setkal s ženou a byl jsem úspěšný. Dostal jsem granty. Povídal jsem si s lidmi, co chtějí dělat ve vědě, a najednou jsem měl spousty projektů a povinností, pak jsem se dostal i do televize. Takže to jsou věci, který jsem vyjmenoval, a drží mě tady dobrý důvody, ať už z mého soukromého i pracovního života. Byl jste někdy před tím v Praze nebo v České republice? Ne. A měl jste vůči nám nějaké předsudky? Jo určitě. Já jsem vyrostl v osmdesátých letech, kdy byla obrovská propaganda proti Východu. Takže já jsem očekával, že tady bude sníh i v létě, že všichni budou nosit ty ruský čepice. A přišel jsem. Krásný sluníčko, nádherná Praha. Stydím jsem za to, měl jsem blbý předsudky. A co Češi. Jak nás hodnotíte jako národ a mentalitu? To já si myslím, že je dost podobný jako anglický ve spoustě rozměrech. Určitě myslím, že mezi našema národama je víc společný, než třeba my s Američanama, přestože máme společný jazyk. Takže myslím tu kulturu, naše názory na náboženství. Ty základní věci, který tvoří tu kulturu, ten svět jsou dost podobné. A myslím si, že Anglie a Česko jsou slavní i pro je4

jich konzumaci piva. Takže všeobecně si myslím, že ty národy mají dost společné. Teď po sedmi letech mám okýnko do toho, jaká česká povaha je, a občas mě něco překvapí kladně a někdy záporně. Takže celkem si myslím že, dobří lidi mě přivítali, mě příjmali jakoby sem, takže já mám, spíš jako jenom pozitivní věci a zkušenosti s Češi. A myslím, že je to národ klidný a vlídný, který nedělá zbytečný problémy nebo není agresivní. Což si myslím, že v Anglii je ten národ trošku agresivní, že ti Anglosasové... Ale na druhou stranu ta agresivita může pohánět ten národ k větším úspěchům. Ten pohodový duch, který tady je, může tohle trošku brzdit. Na druhou stranu ta pohodová česká povaha je fakt příjemná, a když třeba vzpomínám na ty krásný letní dny, chodit na kolo, krásný příroda, zastavit se na pivíčko, jako prostě ta hezká pohoda je fakt velmi příjemná. Ale na druhou stranu, možná se ta pohoda trošku občas přehání a občas se neumíte vyhecovat: „Pojďte, jdeme na to teďka víc.“, jako prostě jakoby entusiasmus k věcem. Samozřejmě takové věci nesvědčí, že tady vy jste měli posledních 100 let velmi bouřlivou historii. Ty války, Češi, Němci, pak přišli Rusové, jako komu věřit, jestli ten politický systém funguje, jestli stabilní. Když jako zeptám se lidí, kdo je váš místní politik, a nevěděj, protože si myslej, že je to stejně zbytečný to vědět, co bude dělat. Takže tam trošku chybí víra v demokracii. V Anglii je stabilní stovky let a projevuje se to asi ve větší sebevědomnosti, větší důvěře, že všechno bude fungovat. Takže tohle taky vnímám jako rozdíl mezi kulturami. Jaké byly vaše počátky češtiny, jak jste se jí učil? Neměl jste problémy v práci? V práci ne, protože ve vědecké sféře se mluví anglicky většinou, takže nikdy nebyl problém. Spíš tu češtinu jsem se chtěl naučit. Jednak, jak říkal váš Masaryk, že kolik jazyků člo-


věk umí, tolikrát je člověkem. Takže jsem to chtěl vyzkoušet, jestli to tak skutečně je. A zároveň jsem si uvědomil to, že když to vypadlo, že tu budu déle, než toho původního půl roku, že bych se chtěl nějak sblížit s místníma lidma. Že je poznám do hluboka a myslím si, že je to jedině přes jejich vlastní jazyk. I když uměj dobře anglicky. Myslím, že je rozdíl ve způsobu, jak popsat něco v čěštině, liší se to trošku, jak se to dělá v angličtině. A to je asi to, o co usiloval Masaryk, že je to ta myšlenka, tolikrát seš člověkem, že je to trošku jiný úhel. Občas jsou v angličtině slova, která se nedají vyjádřit v češtině nebo naopak. Takže je to zajímavé a ten začátek byl. Byl jsem překvapený, že čeština mi šla, narozdíl od němčiny a francouzsky jsem se musel učit ve škole. Jak jste se dostal k dělání vědeckopopulárních show? Myslím jak ve školách, tak v televizi. Takže, když jsem ještě byl student doktorant v Leedsu v Anglii, tak tam byl nějaký jakoby jeden profesor, který dělal nějaký pokusy a já jsem to s ním prostě předvedl dvakrát do roka, když jsme měli den otevřených dveří a lidi přišli a my dělali takovou chemickou show. Ale to byl jen pokus a žádný příběh, žádný story, žádný v podstatě informace. Jediný informace byly, co reaguje s čím. Protože to bylo docela úspěšný, plný výbuchů a tak místní školy v Leedsu nás poprosily, jestli můžeme udělat takový experimenty pro studenty. Párkrát jsme to udělali, třeba třikrát. Takže jsem tohle měl ze svejch zkušeností, než jsem došel do Čech. A když jsem přišel do Česka, tak jsem se ozval na Britskou radu, že prostě jsem Brit, že tady hodlám být půl roku, že plánuju dělat v Řeži na výzkumu a zároveň rád mluvím o vědě a myslím, že bych mohl dělat občas takový věci pro děti. Takže ozvěte se, když máte zájem. No a oni se mi ozvali, s tím že měli nějaký takový projekt plánovaný pro ten rok, kdy jsem přijel. Byli

Štolní Listy

oslavy 50. výročí objevení struktury DNA. Jestli na to něco můžu udělat. Takže jestli mám nějaký nápady. Tak jsem řekl OK, můžeme extrahovat DNA. To je známý ze školy, to funguje dobře. Uděláme třeba... A pak řekli super, jestli bych měl zájem něco dělat, tak jsem řekl, tak OK. A pak jako mi řekli, tak jsme taky slyšeli, že vy učíte se česky. Nechcete to zkoušet v češtině? Tak jsem řekl OK, jo. A pak jsem si teprve uvědomil, co jsem slíbil. (smích) Takže to bylo v Národním technickým muzeu. To je vlastně tady hned vedle. Říkal jsem si OK. Nechtěl jsem dělat jen pokusy. Spousty lidí to dělaj, že prostě přijdou, pokus, hotovo. Že to chci dělat, aby to bylo takový, stylový, takový story, prostě show. Takže jsem něco nejdřív vytvořil na počítači. Dal jsem tam obrázky, vymyslel jsem si příběh. To bylo strašně úspěšný a myslím, že to technický muzeum dostalo taky svý, lidi přišli na to, začalo se o mě psát v novinách, že takovej milej angličan s roztomilou češtinou prostě předvádí toto. Lidi na to začali chodit. Mělo to docela dobrý ohlas. A pak kvůli tomu úspěchu, že si můžu pokaždý vymyslet něco jinýho. Takže takhle to začalo. Pak jsem jednou jsem šel do práce v Řeži v sobotu. A nevím, jestli to znáte, je to kousek odsud. Znám, tam jezdím okolo vlakem do Kralup. Tam je to velmi pěkný, tam na jedné straně řeky je ten vlak a na druhý straně, kde ta řeka dělá takový oblouk, je ta městečko Řež. V roce 2002 tam byly povodně, to už bylo pryč, ale ta voda tam nechala spoustu nepořádku na tom pobřeží. No a já jsem šel v sobotu do práce a koukám, tam je most, který spojuje obě strany a je jen pro pěší. A koukal jsem se, Ježišmarja, to je takový škody. Tady je takový nepořádek. No a dostal jsem se do kanceláře, že s tím něco budu dělat a nebudu si jenom stěžovat. Takže jsem poslal email všem na ústa5

vu: „Já přijdu za měsíc o víkendu a s vidličkama, rukavicema a budu tady uklízet. A ten, který mi přijde pomoct, tak mu koupím pivo.“ Já očekával jenom pár lidí. V pondělí jsem se vrátil do práce a měl jsem tam 60 emailů, že přijdeme. Ježišmarja, já vůbec nemám peníze na 60 piv. Ale mě se i ozvali vědci z jadernýho ústavu. Já měl prostě nápad, že prostě přijdu jako s pytlíčkem a budu něco sbírat. Já jsem přišel do kanceláře a tam jsou mapy - celá Řež-Husinec. Tady bude jako zelená zóna, tady bude kus žlutý zóna, tady bude červený zóna. Oni v podstatě vytvořili tu řádnou organizaci. No a ještě předtím, než se to konalo, byl jsem kvůli tomu úspěchu s technickým muzeem Britskou radou pozván na večeři na britská ambasáda pod Hradem. A tam bylo pozvaných asi 12 VIP lidí z oblasti věda a biologie a DNA. A během této večeře prostě každý ťuknul na skleničku, vstal a řekl, paní ambasadorko, děkuju vám za tu příležitost, krásnou večeři a já jsem si říkal: „Aha, to je docela dobrý příležitost.“ Takže já jsem ťuknul na skleničku a řekl jsem, paní ambasadorko, děkuji za skvělý večeře, byla to čest, užil jsem si to, taky bych chtěl vám jako všem vyprávět o akci v Řeži. Takže jsem vyprávěl to, co připravujeme. Pak hned vstala paní ambasadorka a říká: „Skvělý! Vám zaručím občerstvení všem účastníkům, sandwiche, všechno.“ A pak vstala, tenkrát tam seděla paní profesorka Illnerová, byla předsedkyně akademie věd ČR. Ona řekla: „Michaele, super akce. Já vám zavolám všechny ředitele, každý ústav od akademie věd a budu žádat o sílu. Takže přišlo ohromný množství lidí. A pak někdo další říkal: „Michael skvělý přístup, znám osobně ředitel pražských hasičů. Zařídím Vám, aby přišli odborníci s těma pilama, abychom i odstranili ty mrtvý stromy, který tam leželi.“ Takže najednou to bylo velký. A tam taky byla jedna paní z Česká televize. Ona říkala, že jest-


li může přijet na tom točit. Tak jsem řekl jo, budu rád. Když jsem se vrátil do práce následující den a řekl jsem vedení, tam bude normálně ambasadorka, ředitel a budou tam lidi i z jiných ústavů a asi tam bude i televize. A přišli v ten den a já myslím, že tam bylo 300 lidí nebo prostě ohromný množství lidí a bylo to moc pěkný. Pak s televizí se ptali, jestli můžou udělat záběr na mostě, jako ten přehled na celý Řež. Takže jsem tam byl s nimi a pak oni říkali: „Vlastně kdo jste?“ Tak jsem řekl, že jsem chemik, přijďte klidně ke mě do laboratoře a

Štolní Listy

já vám ukážu, co dělám. Takže tam jsme byli. Tito dva kameramani, co tu dnes byli, a ještě ta paní, co byla na té večeři u ambasadorky. Byli jsme v laboratoři, takže jsem vyprávěl, co dělám. A ten kameraman říká: „Hele, ten kluk má talent, ten je dobrej, a tak to začalo. Oni zeptali se, jestli bych měl zájem vysílat v televizi. Takže jsem říkal: „Asi ne, to není pro mě, to bych asi neuměl.“ „Tak to zkuste.“ Takže jsme něco zkusili. A mě se nezdálo, že by to fungovalo, mě se nelíbila představa, že někdo něco připravuje a já přijdu a jako něco odříkám.

6

Plus jako ta čeština byla tenkrát ještě velmi základní. Takže nějak jsme to odložili. No a pak asi rok a půl nic a pak mi zavolali, že bude nový vědeckopopulární program a sháněj nápady a jestli bych šel na oběd. Tak jsem šel. Říkal jsem, tak se o to můžeme pokusit, ale dohoda prostě byla, že ty materiály budu muset psát já. Ne, že mi to prostě někdo připraví a já jenom přijdu a předvedu. Ta teorie se mi nelíbila. Takže jsme to zkusili a fungovalo to. A už jedeme asi čtvrtý rok. Tomáš Novotný (S7B)


Štolní Listy

Profil studenta - Martina Valehrachová O8A ... Co se týče předmětů, má nejradši právo. „Celkově jsem zaměřená na humanitní vědy, na přírodní vědy jsem totiž úplně blbá. Největší utrpení je pro mě momentálně fyzika a matika. Hlavně po konci septimy děkuju Bohu za to, že už mě nikdy nebude mučit chemie!“ A právu by se chtěla věnovat i v budoucnosti. „Můj sen je, že bych byla právník v občanskoprávním oboru. Proto mám v merku hromadu fakult, kde se aspoň trochu zaměřují na právo. Priorita je pro mě Právnická fakulta na Karlově univerzitě, ale myslím, že na tu si můžu nechat zajít chuť, ledaže bych měla obr štěstí a při SCIO testech mě někdo zázračně osvítil a já je zvládla s nějakým alespoň dostačujícím výsledkem.“ Ráda hraje s přáteli bowling, ale teď bohužel nemá na koníčky moc času. Je to jednak kvůli tomu, že její rodiče dlouho pracují a ona musí hlídat mladší sestru, a taky kvůli tomu, že se blíží maturita. Generálka jí ale prý dopadla překvapivě dobře. „I když češtinu, u který jsem čekala, že mi dopadne nejlíp, jsem nakonec měla ze všech mých předmětů nejhorší. Ale i tak jsem s výsledkem víc než spokojená.“ Maturovat bude z češtiny, angličtiny, práva a zeměpisu. „Přípravu zatím zvládám celkem dobře, učitelé se nám snaží opravdu hodně pomáhat, za což jsem jim strašně vděčná a

strašně moc jim děkuju. A prostě doufám, že se sem příští září nebudu muset vrátit na maturitní dostaveníčko.“ Z hudby poslouchá nejradši Drum‘n‘Bass. „Jinak kdo mě aspoň trochu zná, ví, že jsem blázen do Robbieho Williamse, to je moje opravdu hodně srdeční záležitost.“ Nesnese dechovku a amatérský heavy metal. Od malička má ráda seriály a proto sleduje třeba Simpsonovy, Fututramu, True Blood nebo The Big Bang Theory. „Z filmů miluju úplně nejvíc Lásku nebeskou a všechny takový ty prdlý komedie. I když na nějakej horor nebo drama se taky ráda kouknu.“ Ráda čte a nejradši má Ságu Darrena Shana, kterou vřele doporučuje všem, kdo mají rádi drsné a napínavé příběhy. „Se čtením k maturitě to je trošku slabší, moc mě to nebaví, ale díky Bohu mi zbývají už jen dvě knížky k přelouskání a mám to za sebou.“ Jejím největším životním vzorem je její táta. „Sám se vypracoval od úplný nuly na uznávaného chlapíka, který má u všech respekt, založil si velkou rodinu, o kterou se stará opravdu moc dobře, a zvládá naprosto v pohodě skloubit svojí dost náročnou práci s péčí o rodinku. Hrozně ho obdivuju a chci to jednou dotáhnout tak daleko jako on.“ Jako malá se chtěla setkat s Hermionou Grangerovou z Harryho Pottera. „Když jsem přečetla první díl Harryho, tak jsem byla asi ve čtvr-

té třídě a hrozně jsem se s ní v té době ztotožňovala - šprtka, ne moc pěkná, se dvěma klukama nejlepšíma kamarádama (jeden z nich dokonce vypadal jako Harry a docela dlouho se mu takhle mezi kamarádama přezdívalo :D), takže asi tak no.“ Představili jsem vám dalšího studenta naší školy, takže až Martinu potkáte na chodbě, budete vědět, kdo to je.

1. Již několikátý nápadník jedné mé spolužačky je hokejista. Dlouho mi vrtalo hlavou, co ji na hokejistech tak „vzrušuje“. Objasnění přišlo při jedné pitce, kdy v dosti podnapilém stavu podala vysvětlení: “Emocionální prožitky v kabině mě vždycky vzrušovaly!“ 2. Jiskří to i v redakci Štolních listů. Málem od toho chytlo dnešní vydání, proto bude li nějaká stránka ohořelá,

mějte prosím pochopení... 3. Jazykovědci, kteří studují český jazyk, nejdou s dobou. Možná si nevšimli, že dnes nepoužíváme každý den slova „vyžle“, „povyk“ nebo „kavyl“, ale slova jiná, kde se po v píše tvrdé Y. Jako příklad můžeme uvést slovo Švýcarsko, které studenty často rozrušuje přítomností tvrdého Y. Učení slov zpaměti, které je velmi těžké v běžném jazyce potkat, 7

je nesmyslné! 4. Včera v pozdních hodinách byla slyšet v okolí bydliště p. prof. Kačerové mohutná rána. Někteří se domnívali, že to byl plyn, ale naše redakce má jasno a proto vzkazujeme: „Ty chemické pokusy Vás jednou přivedou do hrobu!“ 5. Listopadový Den otevřených dveří byl na našem gymnáziu průkopnický. Poprvé v historii školství měli mož-

Zuzana Mariničová (S7B)

Nadštolní postřehy Karla Vaška z N9A :-)))


nost návštěvníci „vstoupit“ do našeho ústavu nejen dveřmi. Autor si je jist, že tyto inovace zvýší zájem nadaných studentů o naši školu. 6. Autor zápisníku by rád upozornil studenty, že okna lze otevírat, zvláště ve školní jídelně, nejen vysklením, ale také kličkou. 7. V případě, že naleznete malého plyšového medvídka, který slyší na jméno Integrálek (Integříček), přineste ho p. prof. Kotrbové (kab. fyziky). Karel Vašek (N9A)

Od soumraku do úsvitu

Tento film je výsledkem spolupráce (jak jinak) Tarantina a Rodrigueze. Přesněji, scénář napsal Tarantino a Rodriguez to odrežíroval. Veškeré rozhovory jsou tedy spíš v duchu Pulp Fiction („Cvoci nezačnou hořet, když na ně svítí sluníčko, ať jsou sebecvokatější!“), ale po první polovině se jinak celkem „normální“ film zvrhne v

Štolní Listy

divokou řež, která vám připomene Planetu Terror. Tarantino si také zahrál jednu z hlavních rolí, mladšího z bratrů Richieho, sexuálního devianta a paranoidního psychopata, který se svým rozumnějším bratrem (George Clooney) utíká do Mexika, samozřejmě s kufrem plným peněz. Protože Richie postřílel všechny rukojmí, nezbylo jim nic jiného, než zajmout rodinu pastora Jacoba, který ztratil víru. Když překročí hranice, zastaví v baru Titty Twister, kde se mají setkat s jejich dávným přítelem. Dále už nemá smysl cokoli prozrazovat, snad kromě toho, že se zde objeví také Salma Hayek, nebo například Dany Trejo. Pokud tento film nebudete brát moc vážně, určitě si ho užijete. Marek Juřica (S7B)

Kultura DIVADLA: Zajímavé je Souborné dílo Williama Shakespeara. Američtí autoři scénáře a zároveň představitelé všech rolí Jess Borgeson, Adam Long a Daniel Singer uvedli tuto hru při premiéře 9. června 1987 v Kalifornii, evropská premiéra se uskutečnila v březnu 1992 v londýnském West Endu, od té doby je s úspěchem hrána po celé Evropě. KINO: Film Dívka, která kopla do vosího hnízda, je adaptací třetí části trilogie „Millenium“ švédského novináře a spisovatele Stiega Larssona (1954-2004) a také můj první tip. Od roku 2005, kdy ve Švédsku vyšla první kniha, se celá trilogie stala velkým mezinárodním bestsellerem s 21 milióny prodanými knihami ve více než 40 zemích. Druhým filmem je

pokračování úspěšné komedie Fotři jsou lotři. Jak už víme, nejhorší věcí v životě Grega Jebala (Ben Stiller) je jeho tchán Jack Byrnes (Robert De Niro). Na to si už za tu dobu, co žije s dcerou bývalého elitního agenta tajných služeb, stačil zvyknout. Vztah vzájemně trpěné tolerance přežil fázi seznamování, svatebních příprav, dokonce i vzájemného setkání rodičů Grega a jeho ženy Pam (Teri Polo). Ve třetím díle Jebalovic komediální rodinné kroniky se ovšem schyluje k Velkému třesku. Greg se chce konečně stát neformální hlavou rodinného klanu, čemuž se Jack pochopitelně zuby nehty brání… jak to dopadne, můžete vidět od 23. prosince

dí malého divadla je přes den kavárna a večer tam probíhají různá kulturní vystoupení (méně známých - často zahraničních - kapel a zpěváků), divadla a různé alternativní umění. Obsluha je milá, prostředí příjemné, ceny hodně dobré a celkový dojem skvělý. Navíc mají otevřeno už od 12 hodin. Další z mých oblíbených ozkoušených podniků je Ouky Douky nedaleko Veletžního paláce. Prostředí je intelektuální, což navíc podtrhuje i to, že stěny celého podniku jsou kolem dokola posázeny knihami. Na rozdíl od klubu Potrvá je Ouky Douky hlučnější a zakouřenější, ale zas se tam tak trochu ztratíte a obsluha si vás míň všímá, což je občas sympatičtější. Je to taková příjemná zašívárKLUBY: Asi 200 metrů od Hradčan- na s pohodlnými křesly. ské se nachází klub Potrvá. V prostře8


Profil stu MŮJ TIP: Mnozí z nás díky filmu Občanský průkaz tuší, kdo to jsou Plastic People. V Bačetíně u Dobrušky bude silvestrovská oslava spojená s koncertem předkapely a undergroundovou legendou Plastic People of the Universe. Vstupenka stojí 550 korun a cena zahrnuje vstupné, silvestrovskou večeři dle vlastního výběru a šampus na přípitek.

Štolní Listy

Tereza Havířová (S7B)

ratory Schools, tzn. že vás připravují na tamní university. Velké procento jejich absolventů bylo přijato na prestižní university, jako jsou Harvard, Yale, Brown apod. College Preparatory Schools mají speciální program pro přípravu na přijímací řízení univerzit. Už od začátku studia vás seznamují s vedením různých universit a s jejich programy. Připravují vás na přijímací zkoušky SAT a celkově na Asi každý zná studijní pobyty v za- celý přijímací proces. Dají vám také hraničí s agenturou. Většina lidí jez- na výběr z mnoha mimoškolních akdí za studiem tímto způsobem. To tivit. Z toho také vyplývá, že na tyto ale není jediná možnost, jak odjet školy nemá moc smysl chodit pouze studovat do zahraničí. Méně zná- rok, jak je tomu u studijních pobytů mou, avšak možná v lecčem lep- s agenturami. Měli byste mít zájem ší možností jsou soukromé internát- tam školu dokončit a pokračovat na ní školy – tzv. Boarding Schools. americké univerzitě. V opačném pří Boarding Schools mají dlou- padě je pro vás mnohem lepší i jednohou tradici hlavně v USA. Jsou to dušší jet studovat na rok s agenturou bohaté soukromé školy, jejichž ur- na státní školu. Pokud však máte zájem, zkusčité procento studentů bydlí na ko- te to. Nejdříve si potřebujete vybrat leji. Tyto školy mají také velký zájem o zahraniční studenty a často jim školy, na které se přihlásíte. Na interdávají i štědrá stipendia. Mají skvě- netu jsou rozsáhlé databáze internátlé vybavení, osobnější přístup pro- ních škol v USA. Skvělé jsou www. fesorů ke studentům atd. Mají tedy petersons.com a www.boardingschospousty výhod proti americkým stát- olreview.com. Zprvu zadejte jen záním školám. Většina těchto Boarding kladní kritéria, jako např. dívčí/chlaSchools jsou také tzv. College Prepa- pecká/co-ed škola, náboženská ško-

Internátní škola v Americe

9

la nebo nenabáženská atd. Všem školám, které tomuto budou vyhovovat, pošlete úvodní e-mail. V něm se představte, popište svoje výsledky a zájmy, trochu se vychvalte ;). Nakonec se zeptejte, jestli by vám – zahraničnímu studentovi mohli dát stipendium (tzv. Financial aid). Školné na těchto soukromých školách bývá kolem 40 000 $ ročně, takže stipendium je pro většinu českých studentů nezbytné. V Americe mají velkou tradici Financial aid i pro zahraniční studenty, v jiných státech tomu tak ale bohužel není. Školy, které vám odpoví kladně, si prohlédněte podrobněji a vyberte ty, na které se přihlásíte. Doporučuji hlásit se na alespoň tři školy – budete mít větší šanci se někam dostat. S vybranými školami buďte v kontaktu, ptejte se jich, na co potřebujete. Je důležité, aby si vás zapamatovaly. Dále vyplňte přihlášky. Ty zahrnují dotazník pro vás a pro vaše rodiče, doporučení od učitelů, vysvědčení a esej na dané téma. Vše samozřejmě v angličtině. Většinou po vás také budou chtít test angličtiny (SLEP nebo TOEFL) a v některých školách i jejich přijímací zkoušky SSAT. Většina škol také požaduje pohovor přes Sky-


Štolní Listy

Jak se píše kniha v podání spisovatelky Moniky Maratové

pe nebo přes telefon. Když vše stihnete odeslat to uzávěrky přihlášek (většinou kolem února), zbývá vám jen čekat na rozhodnutí. Toto je ten těžší, ale o to zajíKaždý z nás už asi do ruky někdy mavější způsob, jak studovat v zahranějakou tu knížku vzal. Ať už sci-fi ničí. Je těžší hlavně v tom, že nevíte, nebo thriller, Pána prstenů nebo Mijestli to vůbec vyjde. Na závěr bych kulášovy patálie, romantiku nebo dedodala, že jsem se to letos také roztektivku. Dokonce i kdybyste začali a hodla zkusit. Hlásím se na Darlington zároveň skončili tou povinnou učebSchool, Cheshire Academy a Nornicí češtiny, muselo vás nutně napadth Broward Preparatory School. Teď nout, kdože to vlastně napsal, jestli vyplňuji přihlášky a vůbec tedy zatím ho to bavilo, jak dlouho mu to trvalo, nevím, jestli někam odjedu. Pokud co všechno o tom tématu musel vědět, to chcete také zkusit, ještě není pozco všechno u toho zažil a jestli mu za dě. Většina škol má uzávěrky kolem to ta několikaletá práce stála. února. Určitě se podívejte na stránky Teď mi prosím dovolte mawww.studujemevusa.cz. Pokud budelou odbočku. V předvánočním shonu te chtít s něčím poradit, klidně se mě jste už určitě i vy, a také začínáte se zeptejte, ráda vám pomůžu. Tak hodsháněním dárků pro sourozence, roně štěstí! diče, prarodiče a jiné příbuzné či kamarády. Když jsem takhle o víkendu Alexandra –Theresa Munchová vyrážel na dárky, prošel jsem okolo (K5A) tě uvidím přicházet a kde budeme mít alespoň trochu klidu. Hned jak přichází, tak se zvedám, abych ji uvítal. Seznámíme se, objednáme si a jdeme rovnou k tématu, abych Moniku nezdržoval. Co bylo Vaše úplně první literární dílo? Všechno začalo, když se mi poprvé do ruky dostaly chandlerovky (pozn. aut. americký autor Raymond Chandler). Bylo mi tehdy třináct nebo čtrnáct a rozhodla jsem se, že to zkusím taky. Začalo to krátkými povídkami s hlavním hrdinou soukromým detektivem, který spasí svět à la Nick Carter v Adéle. Pokračovalo to v podstatě až do té chvíle, kdy si mé povídky mohl přečíst vlastně kdokoliv v našem třídním časopise. Pak už nějak najednou nebylo dost času a začal na to vše usedat prach. Tak kdy se ve Vás něco zlomilo a řekla jste si, že vydáte vlastní knížku?

Vlastně nikdy. Takhle to u mě vůbec neprobíhalo. Já jsem vždycky ráda hledala spojitosti mezi různými událostmi, analyzovala jsem informace třeba z rubriky krimi na idnes, a spojovala si zdánlivě nesouvisející věci dohromady. Jednou jsem takhle narazila na téma, které mě zaujalo. Připadalo mi to trochu, jako bych slyšela trávu růst, ale řekla jsem si, že by to stálo za zpracování. Věděla jsem, že si o tom budu muset zjistit mnohem víc. A právě v souvislosti s touto tématikou jsem ve své nové knížce použila hlavního hrdinu Petra z jedné mé původní povídky, i když popravdě jsem ho musela dost předělat a posadit ho do českého vládního Airbusu. Asi za rok jsem svou “knížku“ dopsala, ale pořád jsem ani vzdáleně nedoufala, že by mi někdy mohla vyjít. Psala jsem si jí spíš pro sebe do šuplíku, v tu chvíli asi přišel ten zlom. Našla jsem totiž odvahu a dala to přečíst kamarádům i mým blízkým. Jediné, co mě štvalo, byl fakt, že jsem o oboru vrtulníků, létání s nimi a o všech 10

Domu knihy na Václavském náměstí a do očí mi padla velká upoutávka na knihu Smrtící odkaz a pod ní mile vyhlížející obličej autorky. Stálo tam: „NOVINKA! – První kniha začínající české spisovatelky. Nelítostný souboj elitního pilota s organizovaným zločinem.“ A v tu chvíli mě napadlo vše, co jsem psal výše, a řekl jsem si, že zkusím své štěstí a požádám autorku o rozhovor. A naštěstí byla Monika Maratová ochotna se se mnou sejít. Teď se nacházím v překrásném interiéru kavárny Domu knihy v prvním patře na Václavském náměstí. Právě zde se, asi před měsícem, odehrál křest této knihy, pod záštitou nakladatelství XYZ. Sedám si do mírně odděleného rohu, odkud autorku jistěch věcech s tím spojených nic nevěděla. A proto jsem začala hledat odborného poradce, aby mi řekl, co kde a jak jsem napsala špatně. Poradce se záhy našel, pořád to ale bylo jen tak pro mě. Neplánovala jsem opravdové vydání, jen jsem si říkala, co kdyby jednou náhodou … Máte nějakého oblíbeného autora, o kterém jste si řekla, že takhle byste chtěla jednou psát? Hm … asi Frederick Forsyth. To je taková ta nedosažitelná laťka, ke které každý večer před spaním vzhlížím. A podobně je na tom pan spisovatel Daniel Silva. Jak dlouho Vám trvala celá knížka od A do Z? Tak to jde o to. Napsání i se studiem podkladů mi trvalo asi rok, možná o trochu míň, ale pak by se k tomu mělo asi přičíst jednak to roční období, kdy jsem děj obohacovala o různé vzpomínky a příhody hlavního hrdiny a pak asi i ta téměř dvouletá ko-


diny a pak asi i ta téměř dvouletá korektura, která probíhala vlastně neustále, kdy jsem opravdu svůj Smrtící odkaz přečetla snad milionkrát a stále znova a znova, abych zjistila, že tady mi opět chybí mezera, tečka nebo velké písmeno.

Štolní Listy

že většina těch věcí, co jsou v knížce, se skutečně stala nebo přinejmenším stát mohla. Dokonce se mi stávalo, že jsem si něco vymyslela a sama jsem si to zavrhla, že je to moc přitažený za vlasy, a obvykle do týdne na internetu objevila zpráva o tom, že se něco podobného, mnohdy i horšíCo Vám prolítlo hlavou, když jste ho opravdu stalo. A taky jsem toho knížku dopsala? samozřejmě spoustu přečetla. Sice No, když jsem knížku dopsala, tak když jsem si v knihovně půjčovala už první, co jsem udělala, bylo, že jsem šestou knížku o psychologii a mučesi ji po sobě přečetla a skoro půlku ní, koukala se na mě paní trochu pojsem přepsala. Ty ale asi myslíš tu dezřele a opovržlivě zároveň, ale nechvíli, kdy jsem ji odevzdala nakla- dalo se nic dělat. A opět i tady jsem dateli. V tu chvíli jsem si uvědomila, si musela nechat vše zkontrolovat od že už mám hotovo, a řekla jsem si, že odborníka na slovo vzatého, tentotohle nechci pěkně dlouho ani vidět krát od elitního útvaru policie ČR. ani o tom slyšet. Vždycky mě zajímalo, jestli auA co bylo potom, když jste dopsala tor nejdřív vymyslí děj s happyentu knížku? To jdete k vydavatelům dem a pak až zasazuje jednotlivýa řeknete jim, že byste ji chtěla vy- mi událostmi, nebo jestli si knížka dat? Jak to je? žije vlastním životem. Jak to bylo Normální spisovatel by to tak asi u Vás? udělal. Já si ale pořád nebyla vůbec Tak u mě si ta knížka žila jednoznačjistá tím, že jí mám vydat a navíc ne- ně vlastním životem. Nějak jsem se mám ráda vychvalování vlastních děl. na začátku nechala strhnout tím příV mém případě vyšel úplně první po- během a prostě jsem psala. Jediný, kus. Požádala jsem kamaráda, který, kdy jsem se nějak výrazněji zasekkdyž si to přečetl, tak jednoznačně la, bylo u výběru toho hlavního křiřekl, že by se to mělo vydat. Já jsem váka. Nakonec ten křivák sám vysouhlasila a nakonec jsem ho popro- plynul z logiky děje. Stejně tak teď, sila, jestli by nechtěl být můj agent. když píšu volné pokračování, tak se Musím říct, že neskutečně pečlivě mi často stává, že se zastavím a sama obeslal nakladatelství, která vydáva- sebe opravím, že takhle to být nemůjí českou beletrii, zda by měla zájem že. Na tohle já se snažím dávat velký o vydání. Pár týdnů se nic nedělo, a pozor, aby všechno do sebe opravdu pak se chytilo nakladatelství XYZ. zapadalo. Co bylo pro mě překvapivé, byl fakt, že se mi ozvali v pondělí a smlouvu Někde na internetu jsem četl, že jsem měla podepsanou ve čtvrtek té- jména hlavních postav až překvahož týdne. Později jsem se dozvěděla, pivě působí na celkový dojem čteže to není běžné, a o to víc mě to za- náře o knížce. Jak jste vybírala hřálo u srdíčka. jména svých hlavních postav? Tak s hlavní postavou Petrem jsem Kde jste brala inspiraci? Teď mys- měla jasno okamžitě, to jméno se lím pro jednotlivé epizody, vzpo- prolnulo už z mé dřívější povídky. mínky hlavního hrdiny atd.? Ostatní jsem pojmenovala většinou Různě, něco jsem vzala z internetu, podle kamarádů. Sice někteří asi neale většinu mám od přátel, kteří s le- budou úplně nadšení, že jejich jmetadly a vrtulníky opravdu pracují, tak- novci jsou ti největší padouši, ale to 11

se nedá nic dělat. Problém byl s příjmeními. Snažila jsem se vybrat taková, aby se s nimi nikdo nemohl ztotožňovat, a nakonec se mi to podařilo. Inspirovala jsem se jedním americkým filmem, kde se detektiv jmenoval Teffler, a odtud jsem si tedy vypůjčila příjmení pro hlavního hrdinu. Přirostla Vám nějaká postava obzvláště k srdci? No určitě Petr a pak nejspíš postava největšího křiváka. Asi vidím svět moc černobíle, že někdo musí být buď opravdový křivák, nebo rytíř na bílém koni. Jak a kde probíhalo Vaše psaní? Tak psaní probíhalo většinou doma na laptopu. Já ale neumím psát ve stylu, že dneska musím napsat ještě dvanáct stránek. Já na to musím mít náladu. Musím mít chuť se ponořit do toho samostatného světa mé knížky a žít s postavami jejich příběhy. Částečně i z toho důvodu trvala celá knížka tak strašně dlouho. Již tu byla několikrát zmíněná korektura. Jak probíhá tahle fáze psaní? Ta probíhá pořád a neustále. Pokaždé, když si po sobě něco přečtete, tak si tam najdete nějakou chybu a stejně jich ještě spoustu přehlídnete. Nejdřív jsem si korekturu zkusila udělat sama. V tu chvíli jsem si myslela, že tam je vše gramaticky dobře. Pak jsem ten rukopis poslala nakladatelství, a tam mi paní korektorka upravila spoustu dalších, už především stylistických chyb, jako opakování slov a podobně. Ona je vždycky nahradila synonymem, a pak se mnou konzultovala, jestli mi to takto vyhovuje. A takhle jsme si obě přeposlaly celou knížku po částech mailem asi třikrát, než jsme se konečně shodly, že takhle to je v pořádku. Co název? Jak jste přišla na Smrtící odkaz?


Štolní Listy

Tak to je docela zajímavý. Knížka se chala jsem jim volnou ruku. totiž původně vůbec nejmenuje Smrtící odkaz, ale Lavina. Bohužel někoMichal Outrata (4S) lik týdnů před začátkem tisku vydaly Levné knihy stejnojmennou knížku, a tak jsem musela začít hledat něco jiného. V tom mi hodně pomohlo nakladatelství spolu s distributorem a knihkupci. Vše se řešilo tímto způsobem, i obal i název. Všichni byli milí a konstruktivní, což mě mile překvapilo. Přebal vybrali všichni jednomyslně, nezávisle na sobě všichni ukázali na ten samý. Nejdřív jsem z toho byla trochu špatná, protože o ději nevypovídá vůbec nic, ale nakonec jsem se podvolila. A s názvem to v podstatě bylo to samé. Bylo mi vysvětleno, že jde hlavně o to přitáhnout pozornost, a tak jsem si řekla, že oni o tom asi přece jen ví o něco víc než já a ne-

Profil profesora - Ivana Lukelová aneb naše milá Lu :)

Možná si někteří z vás všimli, že se podívala, jestli za mnou běží můj paní profesorka Lukelová opravpes nebo ne, udělala jsem krok dodu dlouho nebyla ve škole. Zaskako- zadu, podjela mi noha a sedla jsem vali snad všichni češtináři, kteří na si na zem,“ začíná paní profesorka naší škole učí, a nakonec nás dokon- své líčení. „To se ale ještě nic nestace učil i bývalý student našeho gym- lo. Zvedla jsem se a půl vteřinu nato názia, roztomile nejistý Lukáš No- jsem se válela znova. A to už bylo votný. špatné, bezmocně jsem ležela na pěCo se ale vlastně stalo? Říkala jsem šině, pes doběhl do chalupy pro posi, že to určitě nezajímá jenom mě, a moc a moje maminka mi nakonec když paní profesorka na moji žádost musela půjčit svoji hůl!“ směje se o rozhovor odpověděla s úsměvem, paní profesorka v závěru. zaradovala jsem se a nevadilo mi do- Koleno jí pořád ještě ošklivě otékonce ani to, že se náš rozhovor mu- ká a doktor jí návrat do práce vlastsel odehrát už před první vyučovací ně vůbec nedovolil. Sama už ale touhodinou. žila po společnosti, během domácího Paní profesorka totiž ošklivě upad- pobytu totiž onemocněl i její psí spola, a natrhla si několik vazů v koleni lečník, a dny, které trávila mezi čtyřnajednou. A nebylo to ledajaké zra- mi stěnami sama, byly opravdu denění, pan doktor pro něj měl speci- presivní. O to krásnější byl ale náální název "unhappy triad". Nikdy vrat ke studentům a kolegům. Své jsem ale nezažila humornější popis první dny líčila nadšeně. Svítilo nešťastné triády, než v kabinetě čes- slunce, napadl sníh a od svých dvou kého jazyka. oblíbených tříd, kterými jsou pod„Šla jsem zrovna z hub, po lesní pě- le jejích vlastních slov 5S a S6A, došině. A když jsem se ohlídla, abych 12

„Ta dnešní mládež…“

Nedávno jsem se na internetu dočetl, že národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil chce prosadit zákon zakazující nezletilým vstup do restauračních zařízení po osmnácté hodině. Tato zpráva byla sdílena obrovskou rychlostí hlavně na facebooku a na zpravodajských portálech iDnes a Novinky se začalo vášnivě diskutovat, zda je to dobrý nápad. Některé reakce mi připomínaly provařené heslo důchodců, nyní však vyslovené o generaci mladšími lidmi: „Ach, ta dnešní mládež… , takoví my jsme nebyli.“ Je to pravda? Opravdu se naši rodiče vyhýbali hospodám až do svých osmnácti let? A pokud ne, bylo to špatně? Stali se z nich trosky závislé na tvrdých drogách, což se podle některých má stát nám? Stávající zákony způsobují, že se mladistvý k alkoholu sice dostane, ale přes určité riziko, které ho odradí od každodenního nestřídmého popíjení. To je podle mého názoru správně a není důvod to měnit. Naopak navrhované změny způsobí, že pokud nebudou trávit celý večer na počítači, najdou si nezletilí jiné místo, kde se scházet, a místo piva budou kouřit trávu, která si legalizaci možná zaslouží, ale nebezpečí s ní spojené je určitě větší než u již zmíněného piva. Avšak i pokud by tento plán fungoval, stálo by to za to? Zapomeňte na všechny koncerty, diskotéky, nebo večeře s rodiči. To, že tam nesmíte, vás má pouze ochránit od alkoholu, toho démona, který už odedávna zabíjí zdravou lidskou společnost. Někdy mám pocit, že české úřady prostě jen musí vykazovat nějakou činnost a že se řídí prostým pravidlem: „Lepší špatný návrh, nežli žádný.“ Marek Juřica (S7B)


stala dárky na uvítanou. "To mi hodně pomohlo. Vážně jste mě překvapili," děkuje znovu paní profesorka. Od S6A dostala poukázku na masáž. Musím smeknout, to se s naší kyticí opravdu nedá srovnat. S návratem do pracovního života ale souvisí i určité komplikace. Jistě nikdo z vás nepřehlédl sněhovou kalamitu, která naše silničáře velmi překvapila. Ostatně jako každý rok. A o berlích se na sněhu a náledí chodit nedá, a tak musí paní profesorka jezdit do školy autem. "Řidičák jsem si udělala hned v osmnácti letech. Učil mě můj tatínek, byl to školený instruktor. Bylo to ale vážně hrozné, tatínek naše auto miloval, takže kdykoliv jsem udělala něco špatně, přiletěla mi facka. A nevěřili byste, kolik nových jmen mi vymyslel!“ vypráví se smíchem. Když ale před lety vezla do nemocnice syna s podezřením na zánět slepého střeva a před nemocnicí dostala s autem "hodiny", zařekla se, že jakmile padne sníh, nechá své autíčko odpočívat. Zoufalá situace si ale žádá zoufalé činy, a tak paní profesorka podstupuje každé ráno děsivě dobrodružnou jízdu do školy. "Ve čtvrtek ráno jsme odhazovali auto snad dvacet minut. Přítel mě pak musel odtlačit a při cestě Veletržní mi tekly slzy. Silnice byla jako klouzačka, opravdu jsem myslela, že nedojedu." Na sebejistotě paní profesorce rozhodně nepřidávají

Štolní Listy

ani její dva synové, kteří si z ní dělají legraci a děsí ji větami jako: „Mami, dneska radši zůstaň doma, co když někoho srazíš?“, "Neblbni, to nemůžeš zvládnout! Ještě půjdeš do vězení." a podobně. Učit chtěla paní profesorka vlastně

oblíbenějším literárním obdobím je meziválečná literatura. Sama má nejraději Karla Čapka a jeho povídky. "Co všechno se změnilo od doby, kdy jste na naši školu nastoupila?" ptám se zvědavě. Odpověď mě opravdu překvapila. Když na škole začínala, býval téměř setrvalý problém s topením. Děti seděly v lavicích ve třech svetrech, ale vydržet se to stejně nedalo. Mnohdy byl takový mráz, že museli poslat žáky domů a udělat si volno! Nakonec se odhodlávám i ke zvídavějším otázkám. Paní profesorka je skvěle naladěná a člověk by řekl, že na své mládí vlastně nevzpomíná, že ho stále prožívá. "Měla jste nějakou velkou studentskou lásku?" vyzvídám spiklenecky. A ukazuje se, že ano. Paní profesorka prožila příběh jako vystřižený z románu. "Nakonec jsme se i vzali, to bylo krásné období. Naše společná cesta ale bohužel skončila rozvodem." "Chodit do tanečních mě hrozně bavilo. Šla jsem i do pokračovaodjakživa. "Chvilku jsem sice uva- ček," zmiňuje paní profesorka svou žovala o právničině, po roce 1968 další oblíbenou činnost. A myslím, jsem si to ale zase rychle rozmyslela. že je na ní tato záliba opravdu znát. Nebudu se přece učit nějaké blbosti Jen doufám, že bude do plesu už úplo komunistických politicích! Kvůli ně zdravá a protancuje střevíčky spotomu jsem změnila i svůj výběr před- lečně s námi. mětů. Místo dějepisu jsem si nakonec vybrala pedagogiku." Barbora Nebáznivá (5S) Nakonec je ale spokojená. Jejím nej-

Jak moc se věci mění za 7 let, aneb koho z vás ještě baví hudebka? Kdepak se stala chyba? „Sláva! Jsem v septimě a hudební výchova tím pro mě končí!“ Tak asi takhle vypadalo naše nadšení začátkem školního roku. Pracně odpočítávané hodiny do konce tohoto strašného předmětu jsou ty tam. Ale co se s námi sakra stalo? Kde je ta třída, co

vymýšlela hudební pořady pro děti ve školce, organizovala Emauzy od A do Z (tak schválně, kdo z vás ještě ví, co to Emauzy jsou?), dvakrát si vydupala založení školního sboru a každou volnou hodinu si půjčovala klávesy od nevěřících profesorů? A to ješ13

tě není všechno. Pamatujete si Klub přátel táborového ohně, tzn. kroužek kytary pod taktovkou pí. prof. Čihákové? A víte vůbec, že Gymnázium Nad Štolou mělo jednu dobu krom pěveckého sboru i vlastní orchestr? Asi ne, to jsme totiž my ještě byli v


Štolní Listy

primě. Za sedm let na této škole jsme prošli rukama celkem pěti profesorek. S některými nás to bavilo více, s některými méně, ale každá z nich se nás snažila něco naučit. Bohužel pro nás však vždy začala s dějinami hudby úplně od začátku. Takže třeba gregoriánský chorál jsme slyšeli cca třikrát a o vzniku rocku pro změnu nevíme vůbec nic. Ale my bychom z hudební výchovy chtěli maturovat! Člověka to skoro nutí klást si otázku, čím to, že tu žádný z hudebkářů moc dlouho nevydržel. Vždyť krom těch, co nás učili, tu byli i profesoři Matys se Sládkem, a i ti po roce na této škole odešli pryč. Odpovědi se nabízejí hned dvě. Buďto moc zlobíme, a tak

nás nikdo nechce, což my jsme zlobili, nebo není dostatek učebních pomůcek a tak učitelé po roce pouštění muzikálů na školním DVD radši odejdou. Docela dobře si vzpomínám na asi nejvtipnější chvíli v mém školním životě – pí. prof. Jurišová se mě snažila přesvědčit, že neumím hrát na flétnu. Názorná ukázka opravdu stála za to. Ale ta flétna už ve třídě není. Stejně tak, jako tam již přes rok nejsou struny k elektroakustické kytaře, kterážto určitě nebyla levná a stálo by za to ji využít. O kombu ani nemluvě. A zpěvníky? Zpěvníky, které skoro pokládám za své, neboť jsem je loni pomáhala lepit a v primě jsme na ně platili každý 5 Kč, neb jsme si do-

volili některý z nich omylem roztrhnout, jsou také ty tam. No, za rok maturujeme. Po osmi letech opustíme naši milovanou Štolu a já jen doufám, že až se divadelním sálem rozezní ta všemi tak očekávaná a zároveň obávaná věta: „Prosím paní magistru Hanu Majorovou, aby přivedla svou třídu, oktávu B“, najde se pár odvážlivců, kteří nám budou chtít na rozloučenou zazpívat tak, jako jsme my zpívali mnoha maturitním ročníkům před námi. Hudebka totiž není tak úplně na draka :)

Milí čtenáři, rok se s rokem sešel a jsou tu opět Vánoce. I v tomto hektickém období, kdy se odevzdávají některé seminární práce a všichni zuřivě shání dárky, se naše redakce sešla a věnovala své úsilí a spoustu času tomu, aby mohlo vyjít předvánoční číslo, které je zároveň poslední číslo roku 2010. Když jsme v březnu poprvé začali mluvit o tom, že bychom mohli na gymnáziu zavést školní noviny, nevsadila bych na to, že se nám podaří je úspěšně vydávat každý měsíc až do konce roku. Už vůbec by mě nenapadlo, že na nich budu pracovat jako spolušéfredaktorka. Teď už ale nepochybuji o tom, že Štolní listy budou

vycházet i v roce 2011, a řekla bych, že se dokonce stávají tradičním zakončením každého měsíce. Je pravda, že si většinou s Tomášem Novotným až do poslední chvíle nejsme jistí, jak a jestli vůbec se nám podaří noviny v daném termínu vydat, ale myslím, že se oba shodneme na tom, že v naší redakci jsou schopní redaktoři a korektoři, na které se můžeme spolehnout a díky kterým může tento projekt fungovat. Spolupráce na Štolních listech se už dokonce netýká výhradně studentů našeho gymnázia. Samozřejmě je tady Ředitelský sloupek, ale už jsme vydali i článek od jednoho z našich profesorů a můžu Vám slíbit, že při-

jdou i další profesorské články, takže se máte na co těšit. V budoucnu s námi začne spolupracovat jeden z bývalých maturantů, který se nás rozhodl podpořit. Kdyby se i někdo další z Vás čtenářů rozhodl, že se chce podílet na tvorbě štoláckých novin, a to v kterékoli fázi od psaní přes korekturu, design a sazbu až po tisk a skládání novin, neváhejte a kontaktujte mě nebo Tomáše. Na závěr bych Vám všem chtěla popřát za redakci Štolních listů krásné Vánoce. Hlavně si odpočiňte, ať máte sílu si pak pořádně užít Silvestra ;)

Sloupek šéfredaktorky

Na tomto čísle spolupracovali :

Anna Daňková (S7B)

(Spolu)šéfredaktorka Eliška Zlámalová (S7B)

Šéfredaktoři: Eliška Zlámalová a Tomáš Novotný Redaktoři: Zuzana Mariničová, Tereza Havířová, Michal Outrata, Tereza Čuříková, Anna Daňková, Marek Juřica, Barbora Nebáznivá, Alexandra –Theresa Munchová , Diana Čechová a Ondřej Novák Korektoři: Lucie Kovářová, Aneta Čermáková, Tereza Kopřivová s výpomocí profesorského sboru při závěrečné korekuře (Vladimír Marek, Mgr. Petr Škrášek) Design a sazba: Eliška Zlámalová a Tomáš Novotný do šablon od Jakuba Jiráka 14


Štolní Listy

Anketa – Vánoce a Silvestr Těšíte se na Vánoce?

Kdy obvykle sháníte dárky?

Karolína Vojtěch Kočandrlová Povejšil (1B) (S7B) Ano, protoNe že nezůstaneme tady v zimě, ale jedeme s rodinou k moři. Na poslední chvíli.

23. prosince

Klára Zakucia (S2B) Moc

Kolem listopadu.

Našla jsem v To už si nepama- Bylo mi kolem 5 komoře svoje tuju. let, mamka mi to staré dopisy pro řekla v autobuse. Jak jste přestaJežíška, a tak mi li věřit na Jedošlo, že dárky žíška? kupuje maminka. Byl to smutný okamžik :D Vadí Vám, jak například americké Vánoce ovlivňují naše tradiční?

Ano, určitě. Už Jo, docela jo. jenom proto, že děti reagují víc na Santa Clause než na Ježíška.

Jo

Buď budu pra- Jdu na Staromák Pojedem s rodicovat, což asi se spolužákama. nou a kamarády nepřežiju díky na hory. náporu zákazníků, nebo pojeCo plánujete na du se spolužáky na chatu, což Silvestra? asi taky nepřežiju díky náporu alkoholu. Takže jsem to vyhrála :D

Michaela Kovandová (P1A) Těším !

Michal Mráz (S7B) Ano, těším se na odpočinek, dárky ...

Většinou něco vyrobím, tak 2 nebo 3 týdny předem.

Snažím se co nejdřív, ale většinou to vyjde na poslední 2 dny.

Zjistila jsem to tak před 2 roky, ale nepamatuji se, jak jsem se to dozvěděla.

Viděl jsem mámu, jak dává pod stromeček dárky :(

Docela mi to vadí.

Ano, vadí mi, jak ty nejmenší děti znají místo Ježíška spíš Santa Clause či Dědu Mráze.

Budu doma. Ještě to nemám Většinou máme přesně rozhodchlebíčky a pak nutý, ale určitě hrajeme karty. něco podniknu.

Eliška Zlámalová (S7B) 15



Štolní Listy - prosinec 2010