Issuu on Google+

1

(ÚNOR/2012) ŠKOLNÍ ČASOPIS

ACTA/Couchsurfing


3 4-5 6-9 10-11 12 13 14-15 16-17 18 19 20-21 22 23

novinky pana holinky ACTA ROZHOVOR HANA HAVLOVÁ NORSKO ENGLISH COMPETITION MATURITA 3. DÍL COUCHSURFING INTR 2 HUDEBNÍ RECENZE TIP NA TRIP ÚMRTÍ JOSEF ŠKVORECKÝ FILMOTÉKA KRÁTCE ZE SPORTU

2

Měsíčník Střední školy uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí UMAG 02/2012 šéfredaktor: Mgr. Jan J. Pokorný grafické zpracování: Jakub Bachorík redakce: Lucie Podsedníková, Iva Moutelíková, Anna Chrtková, Pavel Krajíček, Monika Mázorová, Lukáš Vacek, Dominik Málek, Michaela Bergová, Denisa Smolová, Petr Břenek, Oldřich Holinka fotografie: Mgr. Bohuslav Špaček, Zdeněk Rosák, Mgr. Jan J. Pokorný, archiv školy, Cyril Holas korektury: Mgr. Bohuslava Valová, Mgr. Bohuslav Špaček

Obsah plátku


novinky pana holinky ze světa

Anonymous před týdnem nabourali do zdi. nokia přemýšlí o zakoupení automobilky kia a následné přejmejmenování na nokia. jehovisté a mormoni se dostávají do čela žebříčku nejlepších církví na světě.

z domova

v letošním roce podlehlo na následky zranění způsobených bobováním 348 dětí, 16 dospělých a 2 důchodci ! bezdomovci se bouří ! nechtějí platit nájem a pořádají dobročinné akce a houseparty jako protest. v českém krumlově vznikl wheelchair-zorbing.

ze sportu

v berlíně se uskuteční 24. 3. 2012 5.ročník wwm ( world wheelchair maraton) - vytrvalostní závod na invalidních vozéčkách okolo berlína , jedná se o kros spojený s maratonem a hlavním favoritem je s. hawking. na olympíádu v londýně se zapsal papež benedikt XVI. na běh 100m sprint. Zda-li poběží i překážky, se prozatím neví. v praze se koná 1. ročník nuseljump.

kuriozity

již zesnulý Kim Jong-il zakázal úplně vše ! gigantické vši zaůtočili na továrnu head and shoulders.

3


ACTA

SVOBODA nebo BLOKÁDA ?

Zdravím, spolužáci, chystám se tu utrousit určité poznání, takže vás odhodlaně prosím: neotáčet, nevyhazovat, nezavírat, pokud vám je vaše SVOBODA milá. Ano, čtete dobře, chystám se totiž mluvit o věci, o které nejspíš už většina z vás jistě něco málo slyšela, a týká se všech z vás, bez vy jímek. Dovolím si začít pohádkou, abych vás krapet uvedl do obrazu, doufám, že se vám nebude líbit ;) . Žilo, bylo jedno malé růžové prasátko, spokojeně si každý den brouzdalo po internetu a zatraceně spokojeně také stahovalo filmy a muziku (mimochodem ho velice bral pig-rock). Ale naše malé růžové prasátko vždy nebylo jen naprostým geekem, počítačovám maniakem a vyvrhelem společnosti, také často s kamarády vyjíždělo na výlety. Zaplavat si k moři nebo si zajet zalyžovat na hory. Při této příležitosti si prasátko nikdy nezapomínalo brát s sebou svůj přenosný počítač (laptop chcete-li) a jakožto nositel kultury mezi ostatními prasátky mělo vždy kvantum filmů, které se na ospalé odpoledne hodí. Jednou ale, když s ostatními prasečími chrochtáky vyjeli do zasněžených přízračných Alp za dobrodružstím, stala se jim moooc nepříjemná tragédie. Na hranicích České Republiky totiž čekal vlk. Nebyl to ledajaký vlk, kromě toho, že byl nositelem ostrých zoubků a drápků, měl hlavně povinnost, povinnost chránit občansko-trestní zákoník a hlavně zákon ČR jako takový. Prasátka, nutno říci, vlka nebrala na velkou váhu, už se sním v několika případech setkala a hlavně věděla, že neprovedla žádnou lotrovinu. Takže když je vlk požádal o prohlídku vozidla, bez nejmenšího zaváhání ho vpustila dovnitř. Netušila ale, že vlk má teď nový trumf jak jim odfouknout jejich domeček. Ten trik se jmenoval ACTA. A teď trochu nudné teorie.... ACTA (Anti-Counterfeing Trade Agreement) je protipirátský zákon, zamezující hlavně rozvážení padělaných produktů přes hrani-

ce, což je naprosto přijatelné, ne-li nutné v dnešním světě. Ptáte se, proč je tedy kolem toho tolik humbuku? Odpověď je nasnadě. Tato dohoda velmi razantně omezuje základní listinu svobody a práv člověka a mění internet z původního neomezeného „liberty“ média na směšnou frašku, snažíc se udržet alespoň ten informační status (i když s tím je to také na štíru, jak zjistíte). Takováto cenzura internetu je něco naprosto nemyslitelného. Pokud si říkáte jistě, není to pro nás nějak zvlášť dobré, ale tohle je nebezpečné jenom v určitých případech, tak máte pravdu. Avšak musíte umět číst mezi řádky, pokud tato dohoda projde (byla pozastavena jenom díky obrovským protestům v každém větším městě, a z části také ze strachu z organizace Anonymous), bude celá komplexní svoboda internetu jako masivní holubník, na kterém se množí řady hovínek (zákonů), každý více a více pokrývaje ho, až z toho nakonec bude jedna velká nesourodá sr... Zkrátka, když to povolíme teď, naše šance tomu příště zabránit půjdou rapidně dolů a věřte, že nějaké příště se najde. Není divu, že byla vypracována jako tajný projekt již od roku 2008. Pokud stále ještě nejste přesvědčeni, že tato dohoda ničemu neprospěje, a žijete v přesvědčení, že takováto dohoda určitě vylepší ekonomiku v oblasti trhu, jste více méně opět na omylu.

4


Všechno se cenzuruje, omezuje a zakazuje

Stáhněte si - dokud to ještě jde

nějaká odnož wikipedie?!/. Ne, prosím vás, je to stránka, která zveřejňuje šílené množství tajných vládních informací a každého s volným přístupem tak opravňuje dozvědět se PRAVDU. Což se samozřejmě nelíbí americké vládě, a jelikož Wikileaks potřebuje finanční podporu, rozhoda se vláda zasáhnout tam, kam to bolí většinu z nás, do peněženky. 27. listopadu 2010 tak bankovní a kreditní firmy PayPal, Mastercard, Visa, National American Bank a Western Union zmrazily všechny platby směřované na účty Wikileaks. K tomu ještě nutno dodat nedávné zatčení a odsouzení vlastníků Megauploadu na 50 let, nebo informace, že nový systém Windows 8 bude mít automaticky chráněné všechny nelegální zdroje stahování a vše se bude muset stahovat přes „oficiální“ placené servery, které vlastní autorská práva na film/hudbu/seriál/knihu/komiks... cokoli. Všechno se cenzuruje, omezuje a zakazuje. Moje rada? Stáhněte si film V jako Vendetta pro lepší porozumění anonymous (stáhněte, dokud to ještě jde) a naučte se mistrovky používat sarkasmus, pro legální vyjádření svého názoru dobudoucna. Hasta la Vista.....

Dohodu sice podepsalo něco kolem dvaceti států, avšak hlavní padělatelé (Čína, Brazílie, Mexiko etc.) se na ní nepodílejí a troufám si tvrdit, že ani nikdy v budoucnu nic takového neudělají. Jediné, co vlastně ACTA dělá, je, a teď cituji sdělení anonymous z útoku na stránky ODS: „ACTA staví zájmy vybraných mediálních korporací nad práva člověka. Kvůli ochraně duševního vlastnictví vybraných subjektů se my všichni musíme vzdát části svých práv“. ACTA je však pouze a jenom třešničkou, už na i tak dost jedovatém dortu. Mluvím o dvou dalších dohodách, které, jak někteří z vás vědí, omezují „net“ v mnohem hlubším slova smyslu, než bych se kdy opovážil tvrdit o ACTĚ a jsou to PIPA & SOPA. Neznám sice jejich celé znění (opravdu nemám tolik času na to, abych četl okolo čtyřiceti stránek napsaných v angličtině), ale jedno vím určitě: jejich dopad bude mít na svědomí nehezkou totalitní cenzuru svobodného projevu. Naštěstí jsou obě /prozatím/ výmyslem našich drahých stupidních Amerikános. Myslíte si, že tímto estráda končí? Hehe, ani náhodou. Už jste někde slyšeli pojem „Wikileaks“ /hmmm že by

5

Olin Kašpar 4.POB


rozhovor

Hana Havlová

Největší tragédií novináře je, když mu po pořízení rozhovoru zkolabuje diktafon. Veškerá práce v háji a respondentův čas k vyhozený oknem. O to větší dík patří kolegyni Hance Havlové, která tento můj trapas přešla s humorem a po týdnu čelila zvídavým dotazům znovu. Tedy přesněji řečeno osmé otázce a dalším, neboť alespoň prvních šest minut pohodového novoročního povídání v kabinetě číslo 60, který společně „obýváme“, se podařilo zachránit. Tykací rozhovor se v publicistice dvakrát nenosí, v tomto případě jsme se ovšem rozhodli učinit vý jimku. Není to dlouho, co jsme prošli adventní dobou. Ta by měla být ve znamení klidu a rozjímání, jak blízko této představě byla tvá prosincová realita? Ani trochu. (úsměv) Sám víš, jak to ve škole vypadá. Spousta práce i doma, zklidnění nepřišlo, to až mezi svátky, kdy jsem měla čas relaxovat. Vzhledem k tomu, že mám doma tři další lidi, co chtějí nakrmit, tak ani o svátcích jsem neměla vyloženou selanku. Ale byla jsem se svou rodinou, o tom jsou pro mne Vánoce. Bývá to u žen někdy tak, že Vánoce začnou až ve chvíli, kdy je vygruntováno? Z domu jsem vychovaná tak, že se uklízelo se vším všudy, pak teprve přišly Vánoce. Dlouho to ve mně přetrvávalo. Letos jsem po čtvrteční akademii přijela domů a řekla dceři Markétě, že jsem v životě neměla takhle nepřipravený byt na Vánoce... ale že jsem v životě nebyla tak klidná. Běžný úklid, žádné smejčení každého místečka. Tebe bych chtěl mít za maminku, ta moje před Vánocemi pořád popohání k úklidu. To dělají asi všechny maminky. Nějaké hranice ale musí být, také říkám dětem, že do tehdy musí mít uklizeno svoje. Ale zbytek v rozumné míře. A zapojuje se do předvánočního úklidu celá rodina? To ano, ale v různé míře, (úsměv) nejvíce já a dcera. A na Štědrý den máme rozdělené úkoly, každý ví, co má dělat. Já se motám kolem vaření, manžel s dcerou strojí stromeček, syn je mi po

ruce. A průběžně každý na chvíli zmizí a balí dárky. Na tuhle chvíli se osobně moc těším. Každý dárek si ještě jednou prohlédnu, zabalím a těším se, co na něj bude ten, komu je určen, říkat. Náš kabinet číslo 60 byl před Vánocemi přehlídkou cukroví, kde jedna kolegyně trumfovala druhou. Jen tak mimochodem, kolik druhů se peče u Havlových? S cukrovím to mám bezvadné, jediné, co peču, jsou kolem Mikuláše perníčky a perníková chaloupka. To mi dcera

6

neodpustí! U zbytku mi naštěstí moje maminka napeče základ, o posledním víkendu před Vánocemi se sejdeme se sestrou a zdobíme. Těšíme se celý rok, připomíná mi to doby, kdy se na vesnici scházeli lidé k práci a při ní si povídali. Víkend takto strávíme společně a v pohodě. No a kolik druhů? Už se nám podařilo maminku přesvědčit, že místo dvanácti stačí osm. Na míň se přemluvit ještě nenechala. Co zmiňuješ, mi připomíná vlastní dětství. Děda přivezl v autě prase,


celá rodina se sešla v prádelně a následná zabijačka neměla chybu. No a takhle to u nás máme s cukrovím, ale účastní se jenom ženy. A když bych naťuknul takové ty typicky mužské vánoční záležitosti, zabíjel se třeba někdy u Havlových kapr? Pouze v dobách, kdy jsem byla ještě dítě, to se kapr kupoval, zabíjel či pouštěl do rybníka. V mé rodině už ne. To musím poprosit o kapra vykuchaného. Letos jsme jej navíc nahradili jinou rybou. Vyniká ve tvé rodině někdo v disciplíně „vánoční přejídání“? Bojí se pak stoupnout na váhu? V nárazové konzumaci vede syn, takové to poďobávání a mlsání je zase mou záležitostí. (úsměv) Váhu doma raději nemáme! Mění se v posledních letech nějak tvé prožívání Vánoce, vnímáš je jinak než dříve? Malé dítě s rozzářenýma očima čeká, až přijde Ježíšek a přinese dárky. Dospělý člověk tato překvapení chystá pro své děti. Od té doby pro mne Vánoce znamenají těšit se, že udělám druhým radost. A je to pro mne čas, kdy je celá širší rodina pospolu. Předvánoční stres mi o svátcích pohodu nevezme, rok od roku lépe snáším skutečnost, že těšení se převažuje nad uklízením. Vybavíš si nějaký dárek, který ti vyloženě vyrazil dech, překvapil? Já mám radost ze všech dárků, i z těch úplně obyčejných. Většinu jich shání dcera, i když je potom postoupí bratrovi nebo tátovi. Ona je tím človíčkem, který čeká, co na dárek řekneme. A mne těší, že je spokojená.

Zažilas nějaké vyloženě neobvyklé Vánoce? Každoročně slavíme svátky i s rodinou mé sestry. Jednou jsme se dohodli, že si dáme pouze ručně vyrobené dárky. A to byly jedny z nejkrásnějších Vánoc, co pamatuji. Zapojily se do toho i děti, protože od té doby co ví, že dárky nenosí Ježíšek... Kdy se tuto zásadní informace syn a dcera dověděli? To jsem nedávno vzpomínala, jestli to bylo ještě ve školce nebo v první třídě. Martin už rok, dva tušil, ale pořád nemohl přijít na to, jak to děláme, že zvoneček zvoní, i když jsme v kuchyni. Viděli jsme jeho úpornou snahu a on na to opravdu přišel! O jaký fígl šlo? My jsme měli na konci prázdné kazety nahrané zvonění, ale až úplně na konci. V pokoji jsme ji pustili a zbývala tak půlhodina, když jsme šli k večeři. Ale Martin to tušil, jednou tak rychle vystartoval od stolu, že ještě viděl kazetu klapnout. Kupujete každý rok stromeček? Velký strom musí být! Měli jsme od dcery kritérium, že nesmí být menší než táta. Maminka navíc dělala léta u státních lesů, takže jsme mívali stromy opravdu nádherné. Poslední dva roky je strom huňatý, ale přeci jen není vysoký tři metry. Téměř výhradně jsme mívali borovici, teď se nám líbí pichlavý smrk. Sice opadává, ale to nám nevadí. Není šance, že byste někdy zvolili ten nejméně opadavý, tedy umělý? Dokud budu schopna sehnat živý stromeček, tak tohle nikdy! A co tvůj Silvestr, byl poklidný, nebo naopak bujarý?

w

Poslední roky bývá poklidný, trávím jej doma s maminkou. „Alkoveselí“ a půlnoční petardy ti tedy vadí? Takový Silvestr, to bývalo za svobodna na gymplu a na vysoké. Můj vysněný Silvestr je ale na zachumelených horách s partou príma lidí. K půlnoci na svahu by asi patřily petardy, ale já z nich mám strach. Do školy jsme zpátky „naklusali“ 3. ledna. Při pozorování některých kolegů a kolegyň jsem si říkal, že„ten by si dal ještě týden, ten se těšil, ten ani trochu.“ Do jaké kategorie spadáš ty? Po letech v kantořině není žádný den volna k zahození. (úsměv) První měsíc nového roku bývá ve znamení pololetní klasifikace. Je tvůj leden hektický? Je, opravuju jednu písemku za druhou, navíc mám třídnictví. Pořád mám co dělat. Opravování písemek, to je vůbec samostatná kapitola. Patříš mezi lidi, kteří dokážou při této činnosti vykonávat i nějakou další? Pokud opravuju písemky doma v klidu, pouštím si k tomu muziku. Lehčí písemky, kdy jenom zaškrtávám dobře a špatně, si beru k televizi. Ale to se nám matikářům a fyzikářům stává málokdy. Pololetí dopadlo ve tvých třídách solidně, nebo naopak na pováženou? Nedopadlo tak, jak bych si přála, pětek je víc, než je potřeba. Čím si to vysvětlit? Dvěma věcmi. Někteří studenti nechtějí přistoupit na to, že se musí na matematiku učit, dělat doma úkoly

„Takový Silvestr, to bývalo za svobodna na gymplu a na vysoké. Můj vysněný Silvestr je ale na zachumelených horách s partou príma lidí“ 7


w

„Po letech v kantořině není žádný den volna k zahození“ a připravovat se na hodiny. Mnozí z nich se také zasekli v přesvědčení, že matiku nemohou pochopit. Ono by to ale šlo, kdyby... Z čeho pramení tenhle mindrák z počítání, který mám se čtyřkami z gymplu i já? Myslím si, že jde i o to, s jakými matikáři jste se potkali na základní škole. Jednou jsem suplovala češtinu a nechala žáky napsat pojednání na téma „já a matematika“. V drtivé většině jsem zjistila, že negativní vztah k předmětu vznikl už na základní škole. Taky mají málokdy v dosahu někoho, kdo by jim poradil, ukázal, že to není tak složité a nepochopitelné, jak se na první pohled zdá. Vidím a je to pochopitelné, že své předměty hájíš. V čem podle tebe tkví jejich půvab? Obvyklá otázka studentů v mých předmětech: „A k čemu nám to bude?“ Odpovídám, že kdyby se takto ptali všichni lidé od pradávna, lezli bychom ještě po stromech. Jednoznačně jsou to předměty a vědy, bez kterých by lidstvo nebylo tam, kde je. A to neříkám proto, že to jsou předměty mé aprobace, to je skutečnost. Neměli bychom své technické vymoženosti, protože by je nebylo na základě čeho vymyslet, propočítat, vyrobit, zdokonalovat. Například si vezmi elektroniku, bez níž bys dnes už nemohl existovat. Funguje na fyzikálních zákonitostech. A ty se většinou popisují matematickými vztahy. A samotný půvab, jak říkáš? Mně osobně se líbí, jak se dá všechno odvodit, propojit, jak to na sebe navazuje, jak se dají hledat různá řešení, cestičky, baví mě interpretace výpočtů do praktických a názorných vysvětlení, to, že musíš zapojit logiku, představivost… Ale nemáš pocit, že speciálně matematika sklouzla pouze k číslům

a užívá se málo prakticky? To je dáno skutečností, že hodinové dotace nejsou na našich typech škol tak velké. A ještě by to pořád šlo, kdybychom nemuseli málem celý první rok opakovat základní školu, řešit věci, které by děcka měla už znát. Musíme drilovat základy, na praktickou matematiku pak nezbývá čas. To ale vypadá na obecný problém, nedostatečné znalosti ze základních škol kritizují i kolegové v jiných předmětech. Jde o současný problém, který se řeší společně se státními maturitami. Je to důvod, proč například prosazuje ministr testování po 5. a 9. třídě základní školy. Problém je, že děti samy se nechtějí příliš věnovat učení, a ani rodiče je nedonutí nebo spíše nutit nechtějí. Zmínila si státní maturity, jsi jejich zastánkyní? Ty mi dáváš otázky! (smích) Kdybych se měla zařadit do jednoznačné škatulky, zvolila bych proti. Minimálně za současného stavu. Ale snad si aspoň studenti uvědomí, že je jednoznačně nastavená laťka, že u státní části budou sami bez nás a třeba se na ně po zkušenostech z loňska budou připravovat důkladněji. Vnímáš to i tak, že studenti bojují u státních maturit za kvalitu tebou odvedené práce? Tenhle výstup si kantor vždy bere k srdci, je to jeho vizitka. Bohužel ale i kdyby se někdy učitel rozkrájel, nemusí být výstup studenta adekvátní jeho snaze. Sedíme v budově, s níž jsi spojila svou pedagogickou dráhu. Nepřišla někdy chvíle, kdy sis řekla: „Co já tady vlastně dělám, o co se snažím?“ Řeknu to takhle. Když se loučím s absolventy nebo svou třídou, tak jim přeji do života tři věci. Jednou

8

z nich je, aby se dostali k práci, která je bude bavit a kterou budou dělat rádi. Já mám štěstí, že se mi tohle v životě podařilo. Vždycky jsem chtěla učit a učila jsem vždycky ráda. Je fakt, že poslední dva, tři roky začínám mít strach o to, aby mě kantořina nepřestala těšit. To by pro mne byla osobní tragédie. Něco podobného ostatně vidím i u dalších kolegů. Když se najde třída, se kterou je vyučování pohoda, je to obrovské zadostiučinění. Třeba loňská 4.R, to byla tak úžasná třída, hrozně mi chybí. Tam se člověk do hodin vyloženě těšil! Stejně tak ráda jsem chodila učit ke svým klukům, které jsem měla jako třídní. Když takovou třídu učitel nemá nebo učí někde, kam nechodí rád, je to pro něj složité. A co myslíš, jak je na tebe pohlíženo z druhé strany bojiště, tedy z lavic? To stoprocentně nevíš nikdy. Záleží hodně na odezvách, třeba od absolventů. Ti řeknou spoustu zajímavých věcí, kladných i záporných. Nikdy jsem z jejich reakcí nebyla smutná, ale nejsem naivní, abych si myslela, že se mnou všichni coby s kantorkou byli spokojení. Jak by podle tebe měl vypadat správný kantor, existuje-li vůbec taková možnost? A to bys mi měl říct ty jako čerstvý absolvent učitelského studia, co vám ve škole říkali! Nám toho napovídali hodně a s kolegy jsme se po promoci shodli, že minimálně půlka je, slušně řečeno, k ničemu. Většina byla kladná, aby šel vůbec někdo z nás učit. Takže? Správný kantor by měl v prvé řadě rozumět tomu, co učí. Jakmile studenti poznají, že si nejsi jistý v kramflecích, umí být pěkně nepříjemní. Učitel by měl být také spravedlivý, na to jsou žáci také velice citliví. Neměl


by se bát přiznat chybu, protože není neomylný. A měl by mít respekt. Ten si ovšem nezíská přehnanou náročností a přísností, zbytečným odstupem od žáků. Mění se nějak míra respektu k učitelům za poslední roky? To snad ani ne. Jenom si žáci víc dovolí dát najevo svůj nesouhlas, prosadit svůj názor, což je v pořádku, ale mnohdy neznají únosnou míru a vhodnou formu. A co prestiž kantorské profese ve společnosti? Prestiž kantorského povolání zejména po revoluci značně poklesla. Ve školství se potkávaly a stále potkávají lidé různých generací, naivní mládí i nadhled zkušených kantorů. Má to tak být? Určitě je dobře, když je kantorský sbor složený ze všech generací. Mládí přinese elán a energii, jiný pohled na problémy, starší pedagogové mohou dále předávat vlastní zkušenosti. Často se ale říká, že učitelská profese není pro mladé lidi žádné terno. Nehrozí tedy, že příliv absolventů pedagogických škol ustane? Podobné názory mne trochu mrzí, nemyslím si, že to tak je. Byla jsem poslední dobou překvapena tím, že absolventi učitelských oborů začínají těžko nacházet uplatnění. Pět, šest let zpátky se říkalo, že chybí, teď se situace začíná převracet. Pokud si budou moci školy vybírat, bude to jedině dobře. V kabinetě číslo 60 pobývám necelý půlrok, ty o poznání déle, viď? Letos v srpnu u tohoto stolu budu přesně dvacet let. Vystřídalo se tady dost kolegů, chceš to spočítat?

(smích) Ale byli to výhradně matikáři, jsi první mimo obor. Teda vlastně druhý, ještě jsme tu měli jeden rok češtinářku, která přišla ze základní školy. Ale velice rychle zase utíkala zpátky. To mne může těšit, že jsem se svými prachbídnými gymnaziálními výsledky z matematiky dostal až sem. Nevadí vám, že jsem češtinář? Máš pocit, že se to s námi nedá vydržet? Ale vůbec ne, jsem s vámi rád. Jen si říkám, jestli jste se mne s kolegyněmi nebály. Žádná kalkulačka ani pravítko... To nehraje roli. Spíš jestli se tobě nestýská po kolegyních se stejnou aprobací, s Milenou Pirochtovou a Blankou Vomáčkovou tady každou chvíli řešíme něco matematického. Stůl, který jsi zmiňovala, po dvaceti letech se vší pravděpodobností vyměníš. V září tě čeká stěhování o patro níž, do kanceláře zástupkyně ředitele. Čekáš v souvislosti s tímto nějakou zásadní změnu? Hodně velkou. A co první dojmy ze zácviku u paní Valové? Hrůzostrašné! (smích) Je to o papírování, což asi víme všichni. Ale nikdo z vás nemá představu, o jak velkou hromadu jde. Já to vím až teď, když k Bohušce chodím „na zácvik“ a rozšiřují se mi obzory. Zorničky taky? Ano, občas ano. Do kabinetu číslo 60 se budu ráda vracet, povídat si s vámi a relaxovat. Očekáváš tedy, že povinností ještě přibude? Už takhle máš na krku SRPDŠ, třídnictví, tvůj rozvrh je taky pořádná darda.

9

Na druhou stranu nebudu učit tolik hodin, odpadne mi část příprav i opravování písemek. (úsměv) Doufám, že se pro mne učení stane takovou chuťovkou, že si ho v menším množství budu víc užívat. A určitě už nebudu jednatelkou SRPDŠ a třídní. Je fakt, že má nová práce bude daleko zodpovědnější, z toho mám největší strach. I přesto, je to výzva? No, co by to vlastně mělo být jiného? (úsměv) Tvoji budoucnost už tedy známe, jaké zítřky bys pro změnu ty prorokovala českému školství? Bohužel asi nic moc pozitivního. Obávám se, že nás čekají těžké roky. A to především ohledně financí. Špatná ekonomická situace se musí projevit i ve školství. Navíc bude ještě dlouho převažovat počet míst na školách nad počtem absolventů základních škol. Myslím, že pro mnohé školy nastává „boj o přežití“. Je něco, co nám naopak může dodat optimizmus do žil? Co by nám kantorům mohlo zpříjemnit práci? Pominu-li finance, stačilo by, aby se změnil přístup žáků ke studiu a také přístup jejich rodičů a celé společnosti vůbec. Já myslím, že by to bohatě stačilo k tomu, aby se nám práce dělala lépe. Představ si, že bys měl samé studenty, co si poctivě dělají domácí úkoly, ve škole dávají pozor, dychtí po tom, aby se toho dozvěděli a naučili co nejvíc…. Já nemohu říct, že bych tyhle lidi neviděl. Ale to já neříkám, že nejsou! Ale mohlo by jich být víc. (úsměv)

Jan J. Pokorný


Norwegian – Czech international project

Vážení studenti,

Základní informace o projektu:

naše škola obdržela grant Národní agentury pro evropské vzdělávání pro projekt Řemeslo a tvorba v evropském vzdělávání. Projektu se zúčastní celkem 9 studentů uměleckých oborů (grafika, design obalů, fotografie a media), případně průmyslových oborů (reklamní služby a reklamní činnost). Zájemci, kteří se chcete zúčastnit projektu, věnujte pozornost následujícím informacím. V případě zájmu se hlaste osobně u Bc. Aleny Markové (pondělí–čtvrtek). Termín ukončení přihlášek je 29. února 2012. Po tomto datu bude následovat informativní schůzka s koordinátory projektu a zájemci z řad studentů.

Jedná se o výměnný pobyt na škole Breivang videregaende skole Tromso Délka pobytu: 14 dní Termín stáže: 16. 9.–29. 9. 2012 Program pobytu: 1. pracovní den – Přivítání na škole, seznámení se z organizací pobytu. Vzdělávací systém v Norsku. Technologické možnosti multimediální tvorby. 2. pr. den – Záznamové technologie, obeznámení se s hardwarovým a softwarovým zařízením grafických pracovišť 3. pr. den – Zpracování multimediálních výstupů - kodek, datový tok. 4. pr. den – Příprava scény, střih záznamu. 5. pr. den – Streamování audio a videosouborů. 6. pr. den – Příprava a návrh jednoduchého scénáře a dramaturgie dle zadání. 7. pr. den – Workshop – zadání úkolu pro praktické zpracování 8. pr. den – Workshop – zpracování zadaného úkolu 9. pr. den – Finální zpracování zadaného úkolu 10. pr. den – Prezentace natočených krátkých filmů

10


V průběhu pobytu: Kulturně – společenské akce, které se uskuteční ve volném čase: Prohlídka Tromso Návštěva Polaria Výlet kabinkovou lanovkou na Malselv Návštěva filmového festivalu Silent V rámci kulturně - společenských akcí budou studenti pracovat na zadaném úkolu. Náklady: z grantu bude hrazena letenka a pobyt (podrobnější info na informativní schůzce, termín bude upřesněn) Kritéria výběru: 9 studentů, kteří navštíví partnerskou školu bude vybráno na základě doporučení pedagogické rady (tj.všichni vyučující budou mít možnost vyjádřit svoje ne/doporučení studenta k účasti na projektu) ve 2. pololetí podle následujících kritérií: Celkový prospěch, přístup ke studiu; Prospěch z ANG; Doplňkové aktivity vztahující se ke škole (reprezentace školy v soutěžích, olympiádách); Mimoškolní aktivity související se studovaným oborem; Účast/aktivita v rámci předodjezdových příprav – komunikace se studenty pomocí speciálně vytvořeného webu, prezentace vlastních prací, navázání kontaktů se studenty s Norska. If you are interested and/or have any questions, do not hesitate to contact me personally in my office . Alena Marková

11


A school competition in English

Since December 19 last year we have had the winner of English competition held at our school on this day. She will be given a chance to introduce herself at a regional level of the competition in February 16. Congratulations, Iva, and good luck for the upcoming event! Also, we would like to praise other participants for their enthusiasm,

and last but not least for their participation. It has been a great introduction to English outside the regular classes and we hope to address even more students next year.

a new “king or queen“ amidst YOU in the following school year. The prizes for the best of you are also tempting…English fiction books by well-known or popular authors, so if you can read and understand this article, do not hesitate and join us.

Our current “English queen“ Iva Moutelíková is doing her final year next year, and so we will look for

On behalf of the team of English teachers at SSUP P. Mostekova 12


Státní maturita z cizího jazyka U nás na škole se jedná konkrétně o anglický a německý jazyk. A z čeho se tedy zkouška skládá? Má naprosto stejné části jako maturita z jazyka českého, jen jejich bližší popis se celkem liší. Tedy:

1. část Didaktický test Obsahuje čtení a poslech. Přičemž poslech trvá 35 minut a čtení a jazyková kompetence 60 minut. Začíná se poslechem a pak (logicky;)) následuje čtení. Co všechno můžete u testu používat, kolik máte času, jaké je bodování apod., je uvedeno na titulní straně testového sešitu, který při zkoušce obdržíte a s nímž budete pracovat. 2. část Písemná práce Skládá se ze dvou částí. V každé části budete na základě zadání zpracovávat jiný slohový útvar. Zadání je v českém nebo cizím jazyce v závislosti na úkolu, který budete zpracovávat. V každé části pak zpracujete jeden text odlišného typu, délky a na odlišné téma. Zadání specifikuje situaci nebo téma, typ a rozsah textu, adresáta nebo příjemce sdělení apod. Součástí zadání může být i výchozí text, např. inzerát, výňatek z dopisu apod. Čas na zpracování je 60 minut. Délka 1. části je max. 150 slov, délka 2. části max. 80 slov. Povolená pomůcka je slovník, ale nesmí obsahovat přílohy věnované písemnému projevu nebo korespondenci. 3. část Ústní zkouška V této části si budete losovat jedno z 25 zadání. Pro přípravu obdržíte pracovní list se zadáním, které si vylosujete. Během přípravy budete mít možnost si vypracovat poznámky a poté je při ústní zkoušce používat. Zkoušení i hodnocení probíhá podle pracovního listu zkoušejícího, který obsahuje veškeré instrukce. Při přípravě i v průběhu zkoušení

13

budete pracovat s pracovním listem, který konkrétně popisuje zadání ústní zkoušky. Pracovní list má pro všechna zadání jednotnou strukturu (počet částí zkoušky, čas vymezený na jednotlivé části zkoušky apod.). Co bychom měli jako čtvrťáci k maturitní zkoušce z cizího jazyka umět: popsat místo, cestu, věc, osobu, zážitek, událost, zkušenost, děj apod. popsat a / nebo představit sebe i druhé popsat pocity a reakce, např. libost / nelibost, souhlas / nesouhlas, překvapení, obavu vyjádřit názor / postoj a morální stanovisko, např. omluvu, lítost vyjádřit vlastní myšlenky vyjádřit úmysl, přání, žádost, prosbu, nabídku, pozvání, doporučení apod. zdůvodnit určité činnosti a / nebo skutečnosti vysvětlit problém a / nebo navrhnout řešení problému vysvětlit a / nebo zdůraznit, co považuje za důležité sdělit / ověřit si informace a zprávy požádat o informace shrnout a / nebo využít předložené faktografické informace zeptat se na názor, postoj, pocity, problém apod. zodpovědět jednoduché dotazy P. S.: Všechny tyto informace jsou k maturitní zkoušce z cizího jazyka v základní úrovni k roku 2012. Pro vyšší úroveň jsou také vyšší požadavky a např. čas na vypracování jednotlivých zkoušek je delší. Nepopisuji podmínky k vyšší úrovni státní maturity, protože jsem dosud nenašla žádné výhody k tomu ji absolvovat. Pro rok 2013 a dále se prozatím neví nic konkrétního. So good luck and study :-)

Lucie Podsedníková


Couchsurfing The World is Smaller Than You Think

zvládnete vyjádřit to, co chcete) napište něco o vašich zájmech, a to podrobně, aby si o vás ostatní mohli udělat trochu obrázek, a pak je také fajn nahrát nějaké fotky. Potom stačí vyhledat, do kterého města byste chtěli jet, kolik by mělo být člověku, ke kterému chcete jet, jestli to má být muž nebo žena apod. Pokud chcete jet do velkého města, tak se vám pravděpodobně zobrazí několik tisíc lidí a stačí začít vybírat. Pak zasílejte žádosti, ve kterých ZKRÁCENĚ napište, s kým byste přijeli, kdy a na jak dlouho. Je dobré vždy se podívat na profil člověka, kterému píšete a poznamenat něco na jeho adresu, aby viděl, že jste se na jeho profil koukli. Mělo by to být max. na tři, čtyři řádky. Delší text nemá význam. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud nebudete mít štěstí, bude asi dost těžké najít někoho, kdo vás ubytuje. Já osobně jsem napsala čtyřiceti lidem, než konečně přišla kladná odpověď, proto musíte chvíli vytrvat. Hlavně poprvé je těžké někoho najít, protože nemáte žádné reference a lidi nevědí, kdo jste. Většinou mají na profilu i fotku pokoje, kde ubytovávají hosty, také vám poskytnou informace o jejich stylu života a někdy i, co očekáva-

Co to je Couchsurfing.org?

S touto stránkou mám skvělé zkušenosti, proto jsem se rozhodla doporučit ji i vám, co rádi cestujete a poznáváte zajímavé lidi. Máte možnost najít jednoduše přátelé z celého světa, zažít něco nového a dost při tom ušetřit. Na CS je několik milionů lidí, kteří nabízejí ubytování u nich doma a to zadarmo, registrace na stránku je také zdarma. Jsou tam především mladí lidé okolo dvaceti až třiceti let, ale není to věkově omezeno, můžete se setkat i s lidmi okolo šedesátky, proč ne. Každý na svém profilu nastaví svůj dlouhodobý status o tom, jestli nabízí „gauč“ u něj doma, možnostmi jsou: možná, ano, ne, káva nebo drink. Kávu či drink často nabízí třeba studenti, kteří bydlí ještě s rodiči a nemají možnost nikoho ubytovat. Ale jsou ochotni provést vás po městě, nebo s vámi popít v hospodě.

Co udělat, když se rozhodnete někam jet přes CS?

Nejdříve určitě vyplňte svůj profil (anglicky a nebojte se, jestli nejste příliš dobří, ničemu to nevadí, hlavně když

14


Máte možnost najít jednoduše přátelé z celého světa, zažít něco nového a dost při tom ušetřit

se negativní, pozitivní a neutrální. Určitě bych nepsala nikomu, kdo by měl negativní reference, protože to se vám pak může stát, že přijedete, váš hostitel nikde a vy musíte vymyslet co teď. Z reference se můžete dozvědět něco málo o povaze člověka a jeho chování, nikdo nemá důvod lhát, protože s tím či oním člověkem se už nemusí nikdy v životě vidět. Takže ano, myslím, že to je bezpečné, a na otázku bezpečnosti toho na stránkách CS najdete spoustu. Ale vždycky je lepší mít plán B.

jí od vás. Asi nemusím říkat, že není vhodné se u někoho chovat jako v hotelu, který je prostě zadarmo. Je slušnost vašemu hostiteli přivézt nějaké dárky, či mu něco uvařit, pozvat ho na večeři nebo třeba umýt nádobí. Protože to, že si někdo domů pozve cizí lidi, je skvělé, určitě víte, kolik stojí hotely v cizině, případně levnější hostely, kde spíte v jednom pokoji s dalšími šestnácti lidmi, brr. Možná vám to bude znít neuvěřitelně, ale hostitelé vám často dají klíč od jejich domu a někdy i od vašeho pokoje, prostě jako doma.

Je to bezpečné?

Každý couchsurfer má na svém profilu reference, je to něco jako osobní ohodnocení každého člověka. Dávají

Ale vždycky je lepší mít plán B

15

Iva Moutelíková


(druhý díl o domově mládeže, kde ,,přežívají“ ti, kteří nedojíždí do školy)

INTr /2 16


CO DĚLAT A NEDĚLAT na intru Chodba je místnost, kde se pořádají pikniky

Co s dlouhými zimními večery? V letošním měsíci lednu, měsíci, kdy se déšť střídá se sněhem a teploty pod nulou se střídají s teplotami vysoko nad bodem mrazu, je to otázka více než aktuální. My na domově mládeže tuto otázku řešíme častěji než kdekoli jinde. Představte si totiž situaci, kdy vidíte naproti sobě jednu až tři osoby ležící na posteli a vzdychající, že se nudí. Rozhodně se vám nebude chtít začít pracovat na domácích úkolech a pracích do školy. Na intru je prostě prostředí pro školní práci lehce demotivující.

trávit veškerý čas v místnosti 8x4 metry občas prostě leze na mozek

Když ještě fungovala trouba, dalo se na intru i péct Vedení domova mládeže nám samozřejmě nějaké ty aktivity nabízí. Pro sportovněji založené nabízí paní vychovatelka Bečková hodiny aerobiku, pro ty duchovněji založené je tu zase paní vychovatelka Pražáková s Jógou. Dále můžeme využívat i posilovny a tělocvičny. Jenomže, pro nás mladé a aktivní je to výčet velice málo obsáhlý. Proto se snažíme vymýšlet nové a nové aktivity, nad kterými třeba budete kroutit hlavou, ale pobyt na intru si je mnohdy přímo vyžaduje. My na našem pokoji letos ve velkém hrajeme karty. Ano, staly se z nás karbanice hrající v každou volnou chvíli žolíky. Občas se zpoza našich dveří ozývají i výkřiky “stopkent” “dablkent” a v rámci toho další nadávky. To totiž my, jindy křehké dívky hrajeme pro změnu hru kent, na kterou jsme si vzpomněly z našich družinových let. Střediskem všeho ostatního dění se

stává chodba. Je to vlastně největší místnost na celé budově, navíc jedině tam funguje internet (opakované posilování signálu k nijakému zlepšení bohužel nevede). Chodba je místnost, kde se pořádají pikniky, hraje se na kytaru a zpívá (v některých případech vyřvává) tak, že melodie táborákových písní zní v každém pokoji, na chodbě se dá hrát na slepou bábu, na schovávanou, dají se zde nacvičovat módní přehlídky a konečně chodba se dá prostě použít jenom jako další životní prostor (trávit veškerý čas v místnosti 8x4 metry občas prostě leze na mozek). Na chodbě občas potkáte i Harryho Pottera a Hermionu zběsile vrhající kletby všude kolem nebo berušky starající se o budoucnost svého druhu(výsledky maskovacích pokusů některých z nás). Čtvrté patro v sobě skýtá kromě milionu nevýhod (jako například spousta schodů bez možnosti použít výtah,

17

zatékající voda ze střechy a plísně) jedinou výhodu. Pod schodištěm máme totiž nádobu na plasty a je vlastně vcelku těžké se do ní trefit až zezhora. Ten kdo to dokáže má jasné plus, ostatní si hledají jiné způsoby, třeba spouštět pet lahve po provázku. Věřte nebo ne, určitě nad tím strávíte něco kolem hodiny. Když ještě fungovala trouba, dalo se na intru i péct. Štrudl, i když rozbředlý, chutnal všem. Když je nuda na vrcholu, vymýšlíme si dokonce různé bojovky. Obyčejná šipkovaná nás už nebaví, zkoušeli jsme už hrát i na to, kdo od cizích lidí získá zadarmo co nejvíc papírových kapesníků. Ale o tom třeba až někdy jindy.

Anička Chrtková st.


hudební recenze ///////// DJ Antoine ft. The Beat Shakers - Ma Chérie (DJ Antoine vs Mad Mark 2k12 Edit)

Antoine

Dj Antoina zná v dnešní době skoro každý, a to díky jeho letní megapecce s názvem Welcome to Saint Tropez. Po tomto úspěchu neusnul na vavřínech, ale stejný úspěch znova nedokázal. Pokusil se o to předělávkou songu od Beatshakers z roku 2009 s názvem Ma Cherie. Konkurovat Danza Kuduru nebo Seek Bromancu se mu však nedařilo. Nebylo se čemu divit. Beat byl dost nepřesvědčivý a samotný bez vokálů by byl i celkem nudný. Antoine dal však Ma Cherie ještě jednu šanci a určitě neprohloupil. Skladbu od základu překopal a po dalším půl roku se z nudy stává něco, co vás i v zimě donutí vzpomenout si na pláže a pomalu vás roztancuje. Přidal také skvělý videoklip. Hraje v něm hlavní roli a společně se SKYY VODKOU, která dokáže vracet čas, vybírá dámskou společnost na večer při hraní „flašky“ O:) Remix na můj vkus nemá chybu a příznivci taneční hudby by si ho určitě měli poslechnout ! Hodnocení: 9/10 Time: 4.42 Label: Kontor (Hamburg)

Don Omar – Meet the Orphans Král je zpět. I tak by se dalo popsat toto album zpěváka a rappera dohromady, který si říká Don Omar. Don se narodil v Puerto Rico a jeho opravdovým jménem je William Omar Landrón Rivera. Znám je také jako El Rey. Teď již k albu. To bylo vydáno 16. listopadu, a to hned ve dvou verzích (normální a deluxe) Album zapadá do žánrů Rap, Electro, Dance a Latino. V Deluxe verzi najdete celkem 19 skladeb. Songy jsou kvalitou na vysoké úrovni a rozhodně neurazí. Můžeme jít od absolutních pecek jako Danza Kuduro, které se poprvé objevilo v soundtracku k filmu Fast Five a které se bude hrát v rádiích a na diskotékách ještě dlouho, přes skvělé oživení lambády v podobě songu Taboo, ke krásné melodické Ella Ella a pomalu reggae odpočinkovému Danny Fornaris. Na albu se společně s Donem vyřádilo několik známých či méně známých zpěváků či DJs. Např.: Lucenzo, Zion & Lennox, Kendo, Syko Meet the Orphans je opravdu kvalitní album plné Latiny, vody a skvělé nálady. Už jen tu mít léto a moře! Hodnocení: 7,5/10

OMAR 18

Lukáš Vacek


TIP NA TRIP/

Suchý vrch

Suchý vrch leží v Orlických horách a týčí se do výšky 995 m. n. m. Na Suchém vrchu je postavena rozhledna a nově se dostavuje i vyhořelá Kramářova chata. Stavba chaty započala roku 1924 podle návrhu pražského architekta Jaroslava Stejskala. V roce 1928 byla otevřena za přítomnosti prvorepublikového předsedy vlády Karla Kramáře, po kterém dostala název Kramářova turistická chata. Vodárenská věž byla dostavěna 1931–1932 a dnes slouží jako rozhledna. Chata vyhořela roku 2003, rozhledna požár ustála. Okolí Suchého vrchu je vyhledáváno sportovními nadšenci jak v létě pro cykloturistiku, pěší turistiku nebo k relaxaci, tak i v zimních měsících běžkaři, nebo prostě jen pro potěchu těla i duše. Okolní trasy jsou každoročně upravovány. Daleko to není ani k čenkovickým sjezdovkám a Bukové hoře. V jasných dnech rozhledna nabízí rozhled do širokého okolí, vidět je na Kralický sněžník, Šerlich a dokonce i na Sněžku. Suchý vrch je vyhledáván malíři a především fotografy. Láká totiž rozmanitou faunou. Klidným prostředím s romantickými zákoutími, skálami, pověstmi a v nemalé míře ke sportovnímu vyžití.

19

Denisa Smolová


zemřel Josef Škvorecký A všechny kostelecký holky pláčou

Předem se za patetický text omlouvám těm z vás, pro něž není četba něčím nezbytně důležitým. Máte-li však svého oblíbeného autora, na kterého nedáte dopustit, třeba pochopíte...

Docela se začínám hrozit, na koho budeme ještě v dohledné době na stránkách školního časopisu UMAG „post mortem“ vzpomínat. Ve vánočním speciálu jsme přinesli citlivý text ředitele sopotnické základní školy a divadelníka Josefa Jana Kopeckého, který se podělil o svá setkání s velikánem naší poválečné poezie a undergroundu Ivanem „Magorem“ Jirousem. O měsíc později jsem literárně hladovým zkusil trochu jinak přiblížit zesnulého prezidenta Václava Havla, a sice coby dramatika a esejistu světového formátu. Neuplynul bohužel ani měsíc a knihomolové truchlí znovu, stejně intenzivně jako v předchozích dvou případech. Do literárního nebe totiž odešel v požehnaném věku 87 let Josef Škvorecký, velký český prozaik s

nezaměnitelnou jazzově-ženskou poetikou... V rukou držím souborné vydání Prima sezóny a Zbabělců, tedy dvou ze zásadních próz odehrávajících se v blíže neurčeném Kostelci, v němž ale každý kovaný Východočech pozná neomylně Náchod. Je to silná chvíle... Nakladatelství Odeon se pod vedením editora a literárního teoretika Vladimíra Justla zasloužilo krátce po Sametové revoluci o velký počin. Za normalizace byl totiž autor, žijící toho času v kanadském exilu, bez nadsázky persona non grata (nežádoucí osoba). Člověk, jehož nakladatelství Sixty-Eight Publishers vychrlilo přes dvě stě titulů, jež byste na pultech knihkupectví v socialistickém Československu hledali marně. Bylo potřeba jej vrátit takzvaně

20

do hry, zpět mezi mladé čtenáře. Podařilo se... Pro mne i mnohé vrstevníky, a to bez nadsázky, ztělesňuje zmíněná dvojice románů léta v gymnaziálních škamnách. Tedy čas, kdy jsme učebnice a studijní povinnosti házeli lehkou rukou za hlavu, koukajíce místo toho po holkách, které ale, k.ávy jedny (promiňte), dávaly přednost, mnohdy starším, tím pádem zazobanějším a především blbějším konkurentům! Pod tíhou výše psané okolnosti jsme přemýšleli, stejně jako náchodští studentíci z před šedesáti let, v jaké hospodě nás po večerech nenajdou naši přísní učitelé. A také to byl pro mne a některé mé vrstevníky čas, kdy jsme, podobně jako Škvoreckého „alter ego“ Danny Smiřický, vášnivě holdovali muzice. Zkoušeli ve dne a hráli po nocích,


pro radost vlastní i těch holek, co nás nechtěly a nechtěly... Josef Škvorecký mé krůčky provázel i na vysokoškolských studiích. Kupříkladu jeho Mirákl (doporučený opět ředitelem domovského gymplu a mým dvorním češtinářem Mílou Chvátilem!) mi názorně ukázal, jaké výživné literární „žrádlo“ může naservírovat moderní román s několika dějovými liniemi, při jehož čtení musíte dávat setsakra pozor, jinak se ocitnete nevratně v háji. Dvoudílný Příběh inženýra lidských duší pak přinesl do života namachrovaného vysokoškoláka důležitý poznatek, že se má ještě hodně, hodně moc co učit. Román, odehrávající se paralelně na různých místech a v různých dobách, nadto protkaný nespočtem cizojazyčných slov, jsem jednoduše nepochopil. A než si jej troufnu zno-

vu otevřít a přečíst, tož to ještě pár let potrvá. Láska a mindrák se, jak vidno, nevylučují! Největší saxofonista české literatury psal, abych pořád jen nestrašil, i o poznání svižnější a přehlednější věci. Detektivky s poručíkem Borůvkou (trilogie Smutek, Konec, Návrat poručíka Borůvky) si příznivce žánru jisto jistě získají, povídky se židovskou tematikou Sedmiramenný svícen zanechají hluboký dojem a mrazení i v méně zdatném čtenáři. Doporučit lze i zajímavě komponovanou novelu Legenda Emöke, detektivně laděný román Lvíče, pro fandy filmu pak výborný Schormův Farářův konec , v němž sehrál bravurně hlavní roli Vlastimil Brodský a ke kterému napsal scénář právě Škvorecký. Jo a ještě jednu věc jsem u svého patrně nejmilejšího spisovatele chtěl

21

zmínit, a sice jeho zdravou míru ironie a černého humoru vůči veškerým ideologiím a náboženským přesvědčením. Díky nim si Josef Škvorecký uchovával potřebný nadhled a schopnost rozlišit „šmejda“ bez ohledu na to, kým nebo čím se dotyčný snažil ospravedlnit. Podle mého není pokrytcem, kdo ústy svého posla Dannyho Smiřického hlásá opravdový prožitek slovy: „Neměl jsem nic proti ničemu, dokud jsem moh hrát v jazzu na saxofon a dívat se na holky.“ Good bye, Danny, a v literárním nebi hodně povedených saxofonových sól i hezkých děvčat, co ti nedají košem...

Jan J. Pokorný


filmotéka

The Fantastic Flying Books of Mr. Morris Lessmore Kouzelný patnáctiminutový zážitek, který je letos nominován na Oscara v kategorii Nejlepší krátkometrážní animovaný film, a to zaslouženě (v době uzávěrky nebyly známy výsledky Oscarů, pozn. autorky). Pro milovníky knih je to jako pohlazení na duši. Ve filmu hraje krásná hudba a ta jej také celý utváří, jelikož se v něm nemluví. Jde o vyjádření čtenářova vřelého vztahu k jeho knihám. Ke knihám, které žijí, umí létat a mají vlastní pocity.

Perfect Sence Ze scénáře je patrné, o čem měl film být, ale nějak se tu hlavní myšlenka vytratila. Originální, ale přesto nezajímavé, scénárista se tam snažil nacpat leccos a ve výsledku je z toho neúmyslná béčková parodie na katastrofické filmy. Na co nás filmem chtěli upozornit a v čem mi to mělo přinést něco nového? Škoda nevyužitého potenciálu, měla jsem pocit, že se věnovali více věcem, které nebyly až tak důležité, a když pak o něco šlo, bylo to raz dva hotové. Takže celkově to bylo příliš uspěchané, nenavazující na sebe a laicky popisovaná apokalypsa působila až groteskně. Konec filmu, kdy čekáte, jestli alespoň tam se objeví něco dech beroucího, snad nemá ani smysl komentovat, bylo to velmi předpovídatelné.

22

Iva Moutelíková


vánoční bowling

Nejmenší potíže byly s těmi nejslabšími. Na třináctém místě bowlingového přeboru jedné z nejstarších ústeckých škol, hraného jako SŠUP cup, skončil pár Nella Dostálková a Iva Skalická. Děvčata nahrála rovných 1000 bodů, což je množství, které se snadno sčítá, dělí, násobí, prostě kázeň. V rámci detektivní školy je můžete vyhledat na prvním snímku, který jsem přes protesty zmrzlé části startovního pole šel pořídit ven (byl prosinec). A startovní pole muselo jít pochopitelně se mnou. Před nimi skončili nováčkové turnaje, Anežka Poslušná a Honza Pokorný. Bylo na nich vidět, že hrají pravidelně, jednou ročně, někdy taky méně.

Krátce ze sportu

Pak už to byly samé ostřílené páry. Na desátém místě skončili Hotmarovi a devátí byli, což byla největší bomba turnaje, Franzovi. Střed tabulky tvoří Karbulkovi, za nimi se ještě tetelí Pepa Pilař s Dášou Skalickou a Salingerovi, kde sportovní legendou je hlavně Zdeněk, fotbalový brankář, proslavený výkřikem „mám ......“. Na šestém místě skončili Voženílkovi, u kterých Tula hrála pěkně a Jaromír hrál dobře. Bramborovou medaili vybojoval Vladimír a Jana Novákovi. Na nich byla vidět dobrá povaha a to hlavně u Vládi, který se poctivě snažil, aby skončili ještě níž. Na bronz dosáhla dvojice Dana a Martin, což je jejich životní úspěch.

23

Přebít by ho mohli už jen účastí na olympijských hrách a na ně se prý nechystají. Skončili za dvojicemi profesionálními, druzí jsou Mirek a Stáňa Sejkorovi a na prvním místě skončil další Sejkora, Vojta, který hrál pod uměleckým jménem Borovec. Parťáka mu dělal Olda Skalický, objednavatel turnaje, takže nikdo jiný ani první být nemohl. Počet osmi drah by snesl víc dvojic, ideálních by bylo šestnáct, ovšem na sportovní úrovni se to neprojevilo, ta byla tradičně vysoká. Takže mládeži (netýká se Mirka Sejkory, ten je ještě starší než já), trénovat (navíc Mirek trénuje) a za rok ať je to o 99% lepší.

Zdeněk Barvínek


umag-c4