En~::.:.:!'U!: .".lenond nl;:,,~s mail matter,
Jam.u~t'V 3rd. 1.933 at W ~Rt. 'l'e,00.11 under' tbe A~t of Congress of August, 24th, 1922.
,1\7EST,
ROČNÍK (VOL.) XXXll:V.
'I'EXAS, ve středu,
(Wednesday) 30. ledna. (January)
1946.
~~~~~-:-:,..~.WWWW,IW:W:.1-:'!,M'
ČÍSLO 5. -"=-:'.11;(...t
::,
ROZPRAVA O VÁLCE ČECHů S NĚMClo 'Zll JJ i
V
třetí, 1928-1933 -
K. B. Palkovský.
ItOJKU 19<1'1.
CO s Němci?" ''Uznávám, fo to je nejobtížnější i:roblém státnického umění dneška. Ale četl-li jste dobře Rúdlovu knihu, jistě jste si povšiml, že omyly jeho zuvčru spočivají v tom, že uvěřil všemu. co se světu z Nc\medm před kládalo k: věření: dues vinie, že to nebylo mi něno upřínmě. Nepochybuji o čestných úmy slech některých republikánských německých státníku hrút poctívou lim, ovšem jen potud, pokud se Německo nezotaví. aby si mohlo vy nutit zlepšení svého mezmárcdního postavení. To by nebývalo bylo nic neobvyklého, čas vždy otupuje ostři porážky, proto lidé riskují války. Jistě nikdo nemohl očekávat, že Němci si 1,0staví v čelo dobrodruha, který svou vrozenou neínteligenci znli:i V,i,~, co bylo získáno nčmec kon inteligenci za pouhých deset let po ohrom né katastrofě roku HJ13. Uváží-li se, co Němci napravili pouze za stejnou c~obu. co trvala vál ka, je výsledek německé poválečné politiky obdivuhodný. Tr1)ělivost - s níž prošli oběma prvními pětiletkami - až do 1923 - a začali l~y
j::i
byla přlvedla li:: cíli
bez nové váll:y. Ale snad právě tyto poměrně snadné • a lehké ůspéchy pi'.'lpravilyNěmce o možnost brzkého obrozeni a 21:úsobily, že se pomátli na rozumu." "Řekl jste, že by se byli Němci dostali k cí li - bez nové vúlliy, Myslím, že zde jsme u smyslu celého 1~robkmn, že naše odpověd' na otázku, co má bý~ cílem národního snažení, bude prostě j íná, než lJy byla německá, ať by chom .ji vzali z kteréhukolí programu." "Ovšem, pravé v určeni národního progra mu, jehož splnění má být pclítíkou dosaženo, je rozdíl." "Čili jsme u nacionnlísmu. onoho neblahého dědictví l!J. století, s nímž si všichni dohromady nevlme rady." "Proč neblahého? Juke všechno na světě přinesl nactonalísm mnoho dobrého a mnoho zlého, jde nyní jen o to dnes jeho lepší stránky a odmítnout vše, čím škodil. A to není tak obtížné." "Jenže to bude v Americe. jiné v Britanil, jiné ve S~-í·cdniE7ropé, jiné v Sovětech, jak to vše chcete sl'ovnat do j8clné linie?" "Nejdete to sruvnat. nenaleznete universúl ní lék pr::iti povrcllo'.'Ýi11,všem zjevným pi'í znakúm nacionalismu. dokud neodstnmíte pJ:·í 'činu samotnou. "Jste tedy J:i'ece súm pro!i nacionalismu." "Jsem proti nacionalismu určitého druhu, jak už jsem fokl, proti onomu nacionalismu, jemuž i'ílml T G. "zoologický''- my~ slím, že to vystihuje lópe podstatu věcí, než rasistický. Ovšem, jedna věc! Nejsem proti nacionalismu v onom nnysln, v jakém byly proti němu Němci - nť l'i~tí, či rakouští internacionalism viděli odjakživa v tom, se měly odnárodnit · ostatní národy, jen Němci měli zústat, čili Deutschland, Dcutsch land Uber Alles to je právě smysl onoho
pangermánství, které vedlo ke katastrofám 1870, 1918 a dnešní. Program daný Němciim jejich velU;;ýmiklasiky 18. a 19. století, je pod statně jiný, než jak jim jej později formuloval Bismarck, Hohenzollerni a konečně Hitler. Vy to snad tolil{necítíte, ale my všichni, kdo jsme ještě zažili vídeúské nepřátelství na vlastní kúži, kdo jsme bývali občany druhého fadu jen
.
Večer nad Prahou. Vúně květú vane s tvých retů nacl námi hvězda letí s modravých světú. Tu hvězdu znám, vím, že Pán Bťthsám po ní.nejsvětější lásku poslal nám. Byl by to hřích, kdybych s retii tvých neslíbal lásku, která záři do snů mých. Až nám jednou hvězdičky zblednou, vzpomínky nejsvětější nám však zústanou. Refrain: Když večer nad Prahou hvězdičky zaplanou, jen Vltava se třpytí a svítí mi tvou, do ticha vyzvání večerní klekání, šeptám ti znova nejhezčí slova, nejsladší vyznáni, než noci vlahou nad spící Prahou nadejde svítání. (Z oblíbených písni osvobozenéPrahy.)
proto, že jsme byli Češi, rozpoznáváme zcela zi'etelně, kolik je v hitlerismu hloupého raku šáctví, lderé nám stavěla na oči tamnější bur žoásní společnost stále a stále, každý den, jed nou v té, jindy v oné formě. Když prúmyslová revoluce - u nás skončila o něco ,později,než u vás - vynesla na povrch staré feudální ari stokracie nové parvenu, zbohatlickou kastu, chtěli se tito šplhavci vyrovnat staré, v pod statě ještě barokní společnosti a mysleli, že k tomu stačí mluvit německy, jako kdysi si ma lá pruská šlechta myslela, že z Ve_lkéhoFrice bude Ludvík XIV. a z nich versailský dvůr, když budou mluvit francouzsky. Jef!-Že ·to by ly a jsou velké omyly.'To, ž,e Němcl'se sťále o pičí po Francouzích, je stálo už mnoho, Bls marcl~ a Vilém I. hráli Napoleona I., Vilém II. se stal proti své vúli Napoleonem III., jenže svého nacionálního Hitlera - generála Bou langera - poslali Francouzi k čertu dříve, než se zmocnil moci. I ten antisemitism v tom teh dy byl, vzpomeňte na dreyfusiádu. Uvidíme, co budou Němci napodobovat teď1 Mussolini ul
~.
nen ív kursu a nic neplatí, tak tecl' budou dě lat nějaké amerikánství, neofašism, či co po dobného, nebo objeví nějaký "nacionálkomu nism", jisté tendence se už objevují. Je to o všem stejný nesmysl, jako všechno před tím." "Pova:ž.ujetetedy Němce jako národ za na prosto nepolitické a vývoje schopné těleso a lámete nad nimi húl." "Jako národ? Naprosto ne. Nikdy jsem ne věřil v rasism a ti, kdo dnes khčí, že Němci říkám výslovně, že mám na mysli celek, jak vy jste pravil národ, nikoli jednotlivce nebo třídy - jsou zločinci jen 1;roto, že jsou Něm ci, netuší jak jsou sami nalrn~sni fašismem." , "Souhlasím, svět bude ještě dlouho muset studovat fašism, aby pochopil, co se vlastně stalo a z čeho tato choroba vzešla. V Německu se vřed provalil, to bylo zaplaveno hnisem, ale pod povrchem bylo také jinde mnoho rakovi nou zachvácené tkáně. Jde vlastně o to, zela fašism, přirozeně i nacism, je vubec nacionální nemoc ... " ''Zda nejde o sociální chorobu ti'ídního cha rakteru, která propuH:lana povrchu nejvíce po drážděném, kterým bylo Německo s prohranou válkou o světové panství." "To by se ovšem mělo velmi brzo zjistit, po něvadž na tom závisí celá,politilrn budoucnosti. Máme-li něco léčit, musíme pi'ece vědět, oč vla stně jde." "Máte pravdu. Nejlepší mozky světa by se měly už dnes dát dohromady a hledat pravou cestu ven z tohoto zatemnění, které není jen válečné, nýbrž bylo už pi'ed válkou a bude je ště po ni. Přenecháme-li i'ešení všech těchto problému generáliím, cechovním diploma,túm a třídním politikúm, pak dopadneme stejně jako po roce 1938. Mír je pflliš d11ležitávěc, aby se přenechával businessmanitm, jejichž životní cíl je vyjádřen jediným slovem: zisk." "Nevzdáváte se tedy naděje, že by se Němci mohli stát opět platnými členy llclské pospoli tosti?" "Nelze ani dnes tvrdit, že by jimi mnozí Něm ci nebyli. Nikdo nemúže být vúbec špatný či do brý jen proto, poněvadž pati'í k té či oné národ nosti. To schematické dělení na národy "dobré" a "zlé" - také dědictví primitivního nacional ismu 19. století - má čím dále tím méně smys lu a nadělá nám ještě mnoho potíží, než se jej lidé vzdají. Kolik znamenitých Američanú pa tří po otci i matce, třeba bez nejmenší pfliníše niny cizorodé krve - abych se vyjadfoval hez ky po fašisticlm - clo německého rasového pi'í slušenství. Ta krev nedělá vúbec nic a je velký omyl se domnívat, že nějak púsobí. Žil-li onen Američan v isolačnickém prostfoclí a byl v něm vychován, je isolacionista, ledaže se později četbou, studiem a pi'emýšlením sám převycho val, žil-li v prostředí demokratickéma svobodo- · myslném, vytvořil se jeho charakter podle toho stejně jako těch, kdo žili v prostředí malo městském, busnissáck:ém,šosáckém nebo jinak filistrovském, ti lidé se bez vlastní viny stali
.(Pokračová_ni na stran~ J>.),
.......