Page 1

(SOUSED 07) ( ) p r o s i n e c 2 0 1 3   P r o i n d i v i d u á l n ě u r č e n ý o k r u h o s o b d l e z á ko n a č . 4 6 / 2 0 0 0 S b . s vat ý j a n p o d s k a l o u & S e d l e c & Z á h r a b s k á   z a d o b r é s l ovo

Předsilvestrovská reportáž ze vsi

Š

aldovna už naplnila nejeden kontej­ ner na sklo a není divu, že o příhody tam není nouze. Tuhle promeškal jeden odcházející noční host jedinečnou příle­ žitost. U můstku přes Kačák na něj vy­ koukla zlatá rybka a že mu splní jedno přání. Opilcovi to moc nemyslelo a tak jí jen odsekl: „Neser.“ A rybička za tři dny praskla.

D

va, už postarší sousedi, dopíjeli v družném hovoru soudek, když je­ den povídá: „Ty kámo, já už zapomněl tvoje jméno.“ „No a dokdy ho potřebu­ ješ vědět?“, říká už na odchodu druhý a vrávoravým krokem jde domů. Vytáhne klíče, strčí do zámku, když se najednou dveře otevřou: „Sousede, prosím vás, vždyť vy bydlíte ve ved­ lejším domě!“ Chlapík se chvíli motá po sedlecké magistrále až stane znovu před těmi stejnými dveřmi. Opět vy­ běhne soused a vysvětluje mu, že bydlí o dům dál… Na potřetí se už opilý chlá­ pek neudrží: „No, hlavně, že ty bydlíš všude!“

L Kvíz: Kdo ze vsi byl v kasínu?

(My to víme, ale soused si přeje z obav před domácím násilím zůstat v anonymitě.)

oděnická učitelka nakreslila na tabu­ li jablko a ptá se dětí: „Co jsem to na­ kreslila?“ Přihlásí se Toník Špačků: „Pr­ del.“ Učitelka se rozplakala a vyběhla ze třídy. Za chvíli do učebny vkročí ředitel a křičí: „Proč jste paní učitelku dohna­ li k slzám? A kdo nakreslil na tabuli tu prdel?“

O

koupaný a osprchovaný manžel se utírá ručníkem před zrcadlem a ptá se: „Zrcadlo, zrcadlo, kdo má největšího chuja na světě?“ „Já!“, ozve se za ním manželka. (z pochopitelných důvodů rodinu nemůžeme jmenovat)

N

a sedlecké návsi potkal Sláva Rattay dědu Reka a hned na něj: „Dědo, co máte raději – soulož nebo vánoce?“ „No, soulož, ale vánoce jsou častěji,“ na to pan Rek.

B

ohdan byl s rodiči za dědou a babič­ kou na Ukrajině. Ptal se dědy: „Dědo, co budete dělat, až na Ukrajině nastane blahobyt?“ „Přežili jsme vojnu, přežili jsme bídu, přežijeme i blahobyt!“

M

arta Duspivová (Štěpánková) si Danče Szappanosové stěžovala na svého tatínka: „Můj táta stále víc ztrácí paměť. Včera vlezl do vany oblečený!“  pokračování na straně 2


( Před dubem... p okračování ze strany 1

SOUSED 07) „To se určitě promočil na kůži,“ stracho­ vala se sousedka. „Ale vůbec ne. Zapo­ mněl si napustit vodu!“

D

ůchodkyně Vlasta a Jindra sedí na lavičce a čtou noviny. „Poslyš, v Novém Bydžíkově byly zase znásilněné dvě starší ženy,“ říká Vlasta. „No, a my husy bydlíme v Sedlci!“, po­ vzdechne si Jindra.

V

laďěně Rattayové přijel na návště­ vu syn z Ameriky. Ptala se ho, jaký je rozdíl mezi českým a americkým důchodcem.„Žádný, mami. Oba si za svůj důchod mohou dovolit cestu do Prahy.“

N Nevím, co jste zaslechli, ale tady žádná povodeň není!

evrlý číšník v Obecné škole plísní hosta… „Pane, pokud vám jídlo nechutná, nehrabte se v něm! Kdo to má po vás jíst?“ Mezitím už na něj volá host od vedlejšího stolu: „Haló, poznáváte mě?“

Dubová kronika

1. 1. 2013: Do dalších let přejeme tomuto koutu krásné přírody, aby jí lidé ochraňovali, aby se mohli vracet za mnoho let, tak jako jsme se vrátily my po 50 letech. Eva a Věra Ahoj sousedé, máte rádi kroniky? Já sám vlastně ani nevím, ale tu naši jsem si oblíbil velice. Od Nového roku leží v altánku u dubu na Herinkách a pře­ kvapuje pocestné, protože kdo kdy viděl kroniku v lese? Většinu kolemjdoucích tento zjev pobaví a inspiruje, a tak zde občas vznikají docela unikátní záznamy. Dubová kronika však, podobně jako většina ostatních, vzniká jako originální kousek, ke kterému je pro čtenáře ob­ tížné najít cestu – proto se s vámi chci podělit o zážitky z četby. Nejprve ale ex­ kluzivně pro Souseda zveřejňuji v deseti bodech tajemství zjevení kroniky: 1. Nejdřív popostrčíte Lesy ČR k po­ stavení altánku na jedinečném místě turistické trasy Beroun–Karlštejn, protože amatérsky zde zhotovený stůl s lavičkami po letech užívání trouchniví (píše se duben 2010,). 2. Lesy ČR se zatváří, že to nejde (snad někdy příště), ale v listopadu (když pořádně zasněží a vše zamrzne) pošlou na určené místo bagr a partu dělníků. 3. Na vánoce 2010 stojí u dubu krásná dřevěná novostavba a při sil­ vestrovském setkání osadníků už má

altánek trvalého obyvatele – sněhuláka Sama. 4. V lednu 2011 píše paní Čmelí­ ková: „Lesy děkují za novoroční přání a zprávy o dění na Herinkách. Do 14-ti dnů se ještě budou osazovat lavičky uvnitř přístřešku. Pokud by řemeslníci zasáhli Sama, snad to nebude úmysl. S ochranným nátěrem počítáme v létě.“ 5. Poutníci proudící tímto místem si od teď za každého počasí užívají pří­ střeší, vysedávají tady, funí, svačí, klá­ bosí… Kromě nějakého toho odpadku tu po sobě nic nezanechávají, což vám přijde z hlediska paměti tohoto místa škoda. 6. Bytelný stůl uprostřed altánku vy­ bavíte „šuplíkem“ pro umístění kroniky a její částečnou ochranu před povětr­ nostními vlivy. 7. Šuplík doplníte řetězem na při­ pevnění kroniky. Všichni říkají, že tady nevydrží ani čtrnáct dní. Na řetěz při­ pevníte veliký kroužek od klíčů a ten se navlékne do provrtaného hřbetu kro­ niky. 8. Při již tradičním silvestrovském setkání osadníků ze Záhrabské (to už je rok 2012) kroniku představíte, při

ptá se? „Ne, pane, nikdy jsem vás nevi­ děl,“ krčí bezradně rameny číšník. „Ty lháři! Vždyť jsem si u tebe před hodinou objednal řízek!“

J

ája Husáková se dovolá do rádia: „Haló, dovolala jsem se do rádia?“ Moderátor: „Ano, jste přímo ve vysí­ lání. Co si přejete?“ „A to mě uslyší všude?“ „Ano, všude paní.“ „I v obchodech?“ „Ano, taky.“ „Tak Míro, nekupuj vajíčka, protože Lucie mi je donesla. Opakuju, nekupuj vejce!“

M

alý Mates se ptá tatínka Kuby: „Tati, jak přicházejí děti na svět?“ „To je dost dlouhá historie, na tu teď nemáme čas“ uhýbá tatínek. „Tak mi řekni alespoň začátek,“ nene­ chá se odbýt Mates.

čelovce a svíčkách do ní píšete první řádky. 9. Brzy se ukáže, že vrtání hřbetu knihy byla pěkná blbost. Úchyt se vy­ trhl a poškodila se vazba. Ale svazek zde i tak zůstává jako přikovaný a utě­ šeně se plní vzkazy a postřehy. 10. Druhý díl kroniky (koncem června 2013) už necháváte volně ležet na stole nebo v šuplíku pod ním. Ke třetímu dílu začátkem října přidáte pastelky, což ob­ sah výrazně zpestří! Tak tedy píšeme, kreslíme, svěřujeme se. I přes to, že tahle kronika je vlastně něco jako vandrovní knížka, do které záznamy zapisují náhodní pocestní, všemi svazky se nese jeden společný zřetelný rys: pozitivní naladění. Seri­ ózní turisté, vandráci, trempíci, keškaři i jiní poutníci, to je specifická skupina aktivních lidí, kteří se nebojí nepo­ hody, jsou připraveni zdolávat překážky a hledí pevně vpřed. Jsou vnímaví a vědí, že toto jedinečné místo je pro­ stoupené pozitivními vibracemi! BUK Pokračování příště

Přijďte k dubu na Herinkách 31. prosince 2013 (2014, 2015, 2016…) ve 22 hodin, sepíšeme společně poslední letošní zápis do kroniky a připijeme si na nový rok, který bude zase o něco lepší! Pro přespolní a rodiny s dětmi je letos „předpremiéra“ už v 11.30.


(2013

...za dubem

Co se líbí a co ne II

Anketa občanů Sv. Jana pod Skalou Dnes přinášíme druhou část ankety, kde občané odpovídají na dvě otázky: 1. Čeho si na životě v obci nejvíce ceníte a čeho si tu považujete? 2. S čím jste nespokojeni a chtěli byste, aby se zlepšilo? Příspěvků se sešlo opravdu hodně, takže ještě v příštím čísle najdete ty, na něž se zatím nedostalo.

Vlasta Chocová (Sedlec) 1. V naší obci si nejvíc cením a po­ važuji, že většina sousedů drží pohro­ madě, dělají se společné akce, o všem se společně diskutuje, prostě to tu žije. Odstěhovala jsem se z panelového domu ve městě, kde se lidé sotva po­ zdraví a zalezou do svého bytu. Nikoho nezajímají problémy druhých. V naší obci soused pomáhá sousedu ve všech situacích. Dobrým příkladem byly po­ vodně, kde sousedi nenechali nikoho v nouzové situaci a všichni si navzájem pomáhali. 2. Co se mi nelíbí, že někteří, tak­ zvaní starousedlíci, kritizují společné akce a není jim vhod, že nám není lho­ stejné, co se tady děje a chtěli bychom změny. Jakub Hnčíř (Sedlec) 1. Jsem rád, že tu máme „hospodu U Šaldů“. Jsem nadšený, že tu lidi rádi zpívají a kolik je tu muzikantů. Že se tu hraje volejbal. Že mi zavolá soused, když nejsem doma a před branou mi stojí cizí auto a „nějaký chlap“ to tam obchází. Jsem rád, že mám komu za­ volat a poslat ho, aby mi zkontroloval dům, když mi na mobil přijde sms „Vas alarm hlasi pozar v obyvacím pokoji“ 2. Starosta a cesta. V tomto pořadí. Miroslav Husák (Svatý Jan) 1. Na životě v obci si nejvíce ce­ ním životního prostředí. Po zdravotní stránce – noční klid‚ vlhký vzduch a spojení s přírodou [to když sháním dříví na zimu]. 2. Nespokojený jsem se skutečností‚ že mi tady strašně rychle rezaví auto. Jiří Bouček (Záhrabská) 1. Na prvním místě je jednoznačně příroda. Její půvab je jedinečný a její za­

chovalost v takové blízkosti Prahy – to je malý zázrak. Pak to jsou sousedské vztahy, které se daří přes občasné úlety držet na re­ lativně dobré úrovni. Poslední dobou jsem potěšen sousedskými iniciativami, které vedou k lepšímu vzájemnému po­ znávání a ke společným aktivitám. To je pro život v obci strašně důležité. Zmínil bych také dlouhodobou a úspěšnou péči o památky v obci a o obecní majetky a prostranství vů­ bec – i to ukazuje na dobrý vztah míst­ ních ke svému okolí. Jen je potřeba si uchovat jasnou vizi, proč to nebo ono děláme. Prvotním cílem určitě nemá být bezbřehá podpora výstavby nebo turistického ruchu. Místní dispozice jsou limitované a je na místě uvažovat o nějaké míře regulace. Té se v návrhu územního plánu ohleduplně dostává osadě Záhrabská ve vztahu k přestavbě chat na rodinné domky. Má-li být prio­ ritou v Sedlci výstavba sídliště rodin­ ných domků a v historickém jádru obce zas budování parkovišť, to je věc dis­ kuse, která naštěstí byla nastartována. 2. I některé výše uvedené pozitivní výsledky mohou mít svou negativní stránku, a to tehdy, když si někdo na jejich základě uzurpuje patent na rozum a vylučuje možnost, že by také někdo jiný mohl mít dobré úmysly a zásluhy. Bohužel se to u nás projevuje dost silně. Máme tu funkcionáře, kteří už jsou v akci zřejmě příliš dlouho a smývá se jim pojem o hranici, kde končí jejich privátní zájmy a začínají věci obecní, do kterých z principu mohou interveno­ vat i jiní. Jakoukoliv takovou intervenci pak berou osobně a hystericky kolem sebe kopou. Je to nedůstojné a směšné. Souvisí to s jevem, který bych defino­ val jako „svatouškovský výraz v tváři, v kapse otevřená kudla“.

)

Veeselé vánooční hódy Milí čtenáři, víte, že přesně za týden bude Štědrý den? Oslava Ježíškova narození je tu a je to neuvěřitelné, když pořádná zima v Praze a okolí ještě nenastala a prý do konce roku ani nenastane. Nevím jak vy, ale já napekla, i když jsem fakt vůbec nechtěla, spoustu cukroví. Už týden ho chodím do předsíně ochutnávat. Velmi poctivě. Jak to přežiju, až všechny ty rohlíčky, pracny, linecké koláčky a kokosové kuličky regulérně vyložím na stůl? A stejně upeču vánočky! (A já je fakt umím.) A budeme je jíst k snídani a odpoledne ke kávičce! A mezitím budeme uždibovat bramborový salát, který nám, doufám, zbude od štědrovečerní večeře, a tak mě, milí čtenáři, něco napadlo – a teď se připravte na nejhorší! Co takhle nesedět pořád u televize a u dobrot a jet se o vánocích projet na kole? Co takhle dát si sraz na Štěpána ve čtvrt na tři odpoledne na hlavním berounském nádraží a vyrazit na projížďku? No?! Buď do kopce, přes Tetín do Srbska na punč, který tam dělají nejméně v jedné hospodě a mají ho vynikající, anebo tamtéž lážoplážo po rovince po cyklostezce kolem Berounky. Co?! A domů kolmo nebo vlakmo, jak je komu libo. Když nebude hrozně moc pršet a mrznout, když nebude mlha, která se dá krájet, když nebudu nemocná nebo děsně přejedená, když se mi nezapíchne kapří kostička do krku, když cestou z kopce nepíchnu anebo neudělám v blátě kotrmelec, když se doma kvůli kolu nepohádáme…, tak v Berouně na nádraží se svým chotěm i kolem budu. A teď se děsím, abyste nepřijeli, milí čtenáři, všichni.  Tereza Boučková  (vyšlo 17. 12. v deníku Metro)

Pojďte plánovat! Jistě jste si všimli na nástěnkách ve Svatém Jánu, v Sedlci i na Záhrabské mapek s touto výzvou. Jejich prvním smyslem bylo pozvat Vás na zářijové jednání zastupitelstva o územním plánu. A k tomu jsem ještě přidal jednu výzvu (a na provázek fix) v naději, že se na mapkách sejde spousta podnětných návrhů – na cokoliv. Od díry v silnici třeba po rozhlednu… Zaběhněte tedy ještě letos ke své nástěnce, v prvním čísle nového roku se podíváme, co všechno se sešlo. PS. Obě mapky na Záhrabské si někdo odnesl domů (aby se mu do nich lépe psalo), zatím tam tedy pověsím náhradní… Hd


( zprávy – drby – zajímavosti Zapomenutá Mekka tenistů

O loděnickém zámečku jsme nedávno psali v souvislosti s jeho přestavbou. Málokdo ví, že tato stavba má jeden unikát, který z něj činí „Mekku tenisu“, kam by se na pouť měli vydávat před důležitým mačem všichni čeští tenisté. Právě zde byl v zámeckém parčíku totiž vybudován první antukový teni­ sový kurt v Čechách a na něm dcera majitele poprvé v naší zemi hrála tenis podle anglických pravidel, které se staly světovou normou. Dcera Milada se na loděnické antuce rovněž stala v r. 1896 první mistryní Království koruny české. Loděnický zámeček postavil její otec, pražský hoteliér a obchodník Anto­ nín Cífka v roce 1873. Cífka byl bohatý

a stavba honosná, takže se tu vystří­ dalo mezi hosty mnoho osobností pražské smetánky a pobýval tu se svým praporem vojáků i násled­ ník habsburského trůnu princ Ru­ dolf. Cífka byl sice bohatý, ale jeho 18 dětí chtělo své a tak ještě za svého života zá­ meček prodal, aby zástup potomků mohl podělit. Za dobu své existence sloužila budova mnoha účelům. Kromě toho, že se v ní bydlelo, tu byla i stáčírna likérů, dozrá­ várna banánů, misijní škola adventistů a nesmíme zapomenout ani na přilehlou vinici, jejíž víno získalo i ocenění na me­ zinárodní výstavě v Londýně. Po r. 1945 připadl objekt Výzkum­ nému ústavu vinařskému v Karlštejně, který vinice užíval k pokusným účelům a vypěstoval zde řadu výborných odrůd vinné révy. V restituci byl objekt i s vinicemi vrá­ cen počátkem devadesátých let potom­ kům původního majitele. Zdroj a foto: muzeum-beroun.cz

Turnaj mistrů v bowlingu

Jak dopadla paní Charlotta

Vzdor názvu se může přihlásit každý! Turnaj v bowlingu svatojánských sou­ sedů se uskuteční v sobotu 25. ledna v berounském Bowling Sport Baru, Husovo náměstí 36 od 17 do 19 hod. (sraz na místě v 16.45). K dispozici budou tři dráhy. Zápisné (na zapla­ cení dráhy) 60 Kč se platí na místě. Slavnostní vyhlášení s tradičním pří­ pitkem proběhne krátce poté v „Šal­ dovně“ v Sedlci. Všichni jste zváni a všude to roz­ hlašte! Přihlášky mailem na muj-sou­ sed@seznam.cz nebo osobně u Jindry Štefanové do 18. ledna. RED

Není přesně známo, zda Charlotta Garrigue Masaryková kdy Svatý Jan pod Skalou, či dokonce snad samotný Sedlec ve skutečnosti navštívila. V meziválečném období však podle svědectví Věry Šaldové navštěvovala proslulý krejčovský salón, který v Ječné ulici provozoval její tatínek pan Troníček. A tak kypré tvary krejčovské figuriny tehdejší první dámy po válce skončily v prvním nadzemním podlaží Šaldovic vily, které se říkalo Rekreace. Podle vyprávění pamětníků se zde odjakživa děly věci, které dozajista paní Charlotta, za pozemského života důstoj-

(SOUSED 07

SOUSED 07) Půlrok sousedů se Sousedem Červen � Po povodních masově podepisována petice na podání žádosti o dotaci na opravu cesty v Sedlci Červenec � Vychází první číslo Souseda � Brigáda na volejbalovém hřišti poni­ čeném povodní � Petice za obci prospěšný pronájem Obecné školy Srpen � Výstava fotografií „Lidé a krajina“ v Sedlci. Navštívilo ji téměř 150 lidí! � Sbírka ve prospěch hasičů vynesla 6 700 korun Září � Založen klub otužilců Sedlce (KoS) Říjen � Putování po pivní stezce Listopad � Zahájen projekt „Sedlecká sklu­ zavka“ – sběr a výkup plastových ví­ ček na opravu dětského hřiště � Začátek zimní volejbalové sezony v loděnické tělocvičně Prosinec � Společenské setkání u dubu na He­ rinkách � Silvestrovský sousedský přípitek a amatérský ohňostroj na návsi v Sedlci

ná to dáma, zdaleka nezažila. Jak ovšem známo je, paní Charlotte dnes nejenže hlídá návštěvníky občasných výstav, ale je hlavně svědkem všech těch neřestí, které se v Hospodě u Šaldů pod rouškou tmy dějí. Má tak o tomto doupěti a zdroji řady nešvarů dokonalý přehled a ti méně otrlí se mu raději vyhýbají. ps

Dnešní dopis pro vás napsali Tereza Boučková, Jiří Bouček (buk), Jan Dobeš (hd), Stanislav Štěpánek (nek, stš) a Pavel Szappanos (ps). Příspěvky, náměty i připomínky zasílejte na mail muj-soused@seznam.cz

)

Soused 07  

Prosinec 2013

Advertisement