Page 1

VLASTNÍ SILOU Autor textu: Michal Doležel


,,Letos stala se dávná tužba skutkem. Smělá, geniální myšlenka bratří-vůdců vtělena byla obětavým členstvem v trvalý pomník nadšení a příchylnosti k jednotě. Postavili jsme stadion vlastní silou.“ Z výroční zprávy Sokola Brno I z roku 1922


SOKOL BRNO I

Dějiny Sokola Brno I sahají do druhé poloviny 19. století, kdy čes-

ké země prožívaly výrazný společenský a kulturní kvas. Politicky příznivá situace v tehdejší rakouské monarchii totiž umožnila vlastenecky orientovaným osobnostem nejen možnost vlastního uplatnění, ale také příležitost k emancipaci českého národního života. A právě tehdy přicházejí v Praze Miroslav Tyrš (1832–1884) a Jindřich Fügner (1822–1865) s myšlenkou sokolského hnutí.

Podobně jako Čechy prožívala tento společenský rozmach také

Morava. Mezi výrazné osobnosti tehdejšího vlasteneckého života na Moravě patřil i Jan Helcelet (1812–1876), přední osobnost národní a buditelské práce na Moravě, který patřil podobně jako Tyrš k obdivovatelům antické kultury. Právě Jan Helcelet dal v Brně základ Moravskému tělocvičnému spolku, který ideově přímo vycházel z formujícího se pražského Sokola.

Od počátku svého vzniku se brněnská jednota potýkala s absen-

cí vhodných a především vlastních cvičebních prostor. Zatímco pražský Sokol vybudoval sokolovnu již v roce 1864, mimochodem nejmodernější tělocvičnu své doby na evropském kontinentě, musela brněnská jednota střídat nejrůznější prostory v centru města, v nichž provozovala své tělocvičné a sportovní aktivity. Teprve s výstavbou Besedního domu na dnešní Husově třídě získal brněnský Sokol prostory, v nichž setrval až do výstavby sokolského areálu v letech 1922 a 1926–1929.

Aktivity Sokola Brno I výrazně přesahovaly rámec tradiční tělo-

cvičné organizace. Sokol zasahoval prakticky do všech oblastí společenského dění. Sokolská myšlenka ovlivňovala českou literaturu, hudbu, výtvarné umění nebo architekturu. Sami sokolové kromě sportování také pořádali výlety, plesy, divadelní představení nebo provozovali první biografy. V Sokole Brno I byla aktivní celá řada osobností společenského, kulurního či politického života (Leoš Janáček, František Kožík, Jindřich Kumpošt či Vladimír Groh) a vynikajících sportovců (Ladislav Vácha, Alois Hudec, Jan Gajdoš, Zdeněk Růžička, Věra Růžičková).

Sokolská myšlenka prosazující ideály humanismu, bratrství a svo-

body však byla ve svých 150letých dějinách trnem v oku všem totalitním ideologiím. Poslední likvidace sokolské organizace nastala po roce 1948. Na svojí renesanci si tak Sokol musel počkat dlouhých čtyřicet let. Sokol Brno I byl obnoven v roce 1990 a opět vychovává novou generaci sporotvních hvězd (Kateřina Marešová, Jana Komrsková, Kristýna Pálešová, Jana Šikulová, Alexander Choupenitch, Hana Klapalová či Lenka Háječková).


CviÄ?itelskĂ˝ sbor Sokola Brno I v roce 1909, archiv Sokola Brno I


LETNÍ CVIČIŠTĚ

Teprve po vzniku Československa, na jehož existenci měli so-

kolové značný podíl, se brněnské jednotě nabízely nové možnosti. Ještě na sklonku roku 1918 se Družstvo ku zřízení tělocvičny pro tělocvičnou jednotu Sokol v Brně, které se od roku 1890 marně pokoušelo v Brně vybudovat reprezentativní sokolovnu, začalo zajímat o pozemek v Giskrově, dnes Kounicově ulici. Bývalý městský hřbitov částečně upravený na veřejný park totiž představoval jednu z mála rozsáhlejších stavebních parcel v širším centru Brna. O rok později již Sokol Brno I pozemek v Kounicově ulici zakoupil za 730 000 korun za účelem stavby moderní sokolovny a přilehlého letního cvičiště.

Vzhledem k tomu, že finanční možnosti jednoty neumožňovaly

realizovat stavbu sokolovny a letního cvičiště zároveň, rozhodl se výbor Sokola uskutečnit nejprve stavbu cvičiště a během následujících let také budovu tělocvičny. V roce 1921 započaly na zakoupeném pozemku první práce spojené s úpravou terénu, kácením starých stromů a odstraňováním zbylých náhrobků. Tyto práce prováděli z velké části sami členové Sokola Brno I svépomocí. Sokol dokonce vypsal pracovní povinnost pro členy, s možností vykoupit se z práce příspěvkem na stavbu, čímž si zajišťoval

Výřez z plánu města Brna z roku 1909, zachycující plochu bývalého městského hřbitova, Archiv města Brna, fond U9, K 57

finance k blížící se nákladné stavbě.


Místo budoucího sokolského Stadionu na fotografii z roku 1909, 5 - 1909, Archiv města Brna, fond U5, Xc 20


Již 8. ledna 1922 vypsal Sokol Brno I veřejnou architektonickou

soutěž, do níž se přihlásilo celkem pět návrhů. Porota, v níž zasedli mimo jiné architekti Rössler, Grunt nebo Kumpošt, doporučila k dalšímu projednání tři návrhy od brněnského architekta Miloslava Kopřivy, pražského architekta Ludvíka Hilgerta a autorské dvojice Karla Polívky a Václava Prokopa. Konečně v únoru byl vybrán vítězný projekt od Miloslava Kopřivy.

Architekt koncipoval letní cvičiště pro 1 218 cvičenců s dvěma

protilehlými tribunami, které pojaly 18–20 000 diváků. Hlavní, jihozápadní tribuna byla opatřena krytou čestnou lóží, severovýchodní tribuna s dřevěným hudebním pavilonem a bránou borců v sobě skrývala potřebné zázemí. Po celém cvičišti bylo zavedeno elektrické osvětlení, které nabízelo v té době nepříliš obvyklé cvičení po setmění. Celková částka za výstavbu cvičiště se nakonec vyšplhala na 2 500 000 československých korun, přičemž členové Sokola odpracovali na stavbě přes

Plán letního cvičiště od Miloslava Kopřivy, Muzeum města Brna inv.č. 214 709

45 000 pracovních hodin.


Stavba hlavní tribuny letního cvičiště v květnu roku 1922, Archiv města Brna, fond R77

Celkový pohled na stavbu letního cvičiště na jaře roku 1922, Archiv města Brna, fond R77

Členové Sokola Brno I, kteří se podíleli na stavbě letního cvičiště, archiv Vladimíra Filipa

Stavba letního cvičiště na jaře roku 1922, Archiv města Brna, fond R77


Stavba sokolského cvičiště v Brně představovala jeden z nejvý-

znamnějších stavebních počinů 20. let, při němž bylo nutné vypořádat se s výjimečnými technickými úkoly. Sám architekt Kopřiva popsal stavbu těmito slovy: ,,Výstavba stadionu Sokola v Brně byla zvláštní úlohou hlavně proto, že stadion byl budován ne na rovině jako obvykle, nýbrž na značném svahu. Musilo tu býti počítáno s tisíci m³ výkopu a násypu, při konečné rovnosti obojího. Úlohou architekta bylo využít přirozeného svahu co možno k největšímu účinku tak, aby docíleno bylo horizontál, nutných ke klidnému dojmu diváka, a na druhé straně aby nebylo opomenuto vyzvednout dominantu tam, kde po ní volal terrain.“

Slavnostní otevření cvičiště se konalo od 10. do 26. června 1922

a stalo se významnou společenskou událostí roku. Do Brna se sjely sokolské delegace z celé Moravy, z Čech, z Rakouska a z dalších zemí. Za nadšeného aplausu prošel centrem Brna slavnostní průvod směřující na dokončené cvičiště v Kounicově ulici. Po úvodních fanfárách a proslovech následovaly lehkoatletické závody, akademie členstva a veřejná cvičení. Po všechny dny byly tribuny cvičiště zcela zaplněny, a ačkoliv celou slavnost mnohdy překazila nepřízeň počasí, referovaly všechny dobové deníky o události s nadšením: ,,Byly to krásné tři neděle, jimiž bylo oslaveno otevření stadionu.“ Plakáty k otevření cvičiště byly dílem Eduarda Miléna a Františka Podešvy. Sochař Václav Hynek Mach vytvořil k této příležitosti plastiku

Plakát k slavnostnímu otevření letního cvičiště od Františka Podešvy z roku 1922, Archiv města Brna, fond R77

s názvem Oběť.


Slavnostní průvod městem k otevření letního cvičiště 25. června 1922, archiv Sokola Brno I

Blahopřejný dopis od Ministra vnitra Československé republiky adresovaný Sokolu Brno I k otevření letního cvičiště, Archiv města Brna, fond R77

Letní cvičiště Sokola Brno I od Stanislava Kafky, Archiv Sokola Brno I


V rámci celé Československé obce sokolské se brněnské letní cviči-

ště proslavilo zejména svým vhodným umístěním a vynikajícími dispozicemi. Prostorné cvičiště v centru města a ve zdravém prostředí vedle parku a elegantní řešení tribun pro velké množství diváků vytvářelo ideální prostor pro běžné cvičení i okázalé sokolské slavnosti. Lidové noviny v červnu 1927 uvedly, že ,,sokolské stadion na Kounicově je jedním z nejideálnějších letních cvičišť Velkého Brna.“ Cvičiště nesloužilo jen k hromadným veřejným cvičením, konaly se zde například koloběžkové závody, jízdy na koni nebo vůbec první basketbalové a volejbalové turnaje v Brně. Od roku 1927 zde Sokol Brno I provozoval oblíbené letní kino a v zimě bylo možné plochu hřiště zavodnit, takže sloužila jako kluziště. Na cvičišti trénovali nejen sokolští olympionici jako Jan Gajdoš nebo Alois Hudec, ale svá těla zde tužily také přední osobnosti meziválečného Brna jako profesor Vladimír Groh, rektor

Alois Hudec předvádí svoji gymnastickou sestavu na kruzích v roce 1931, archiv Sokola Brno I

Masarykovy univerzity Vojtěch Rosický či starosta města Brna Karel Tomeš.


Gymnastické závody na letním cvičišti, archiv Sokola Brno I

Lunapark na letním cvičišti v roce 1924, archiv Sokola Brno I

Koloběžkový závod na letním cvičišti 1. května 1929, archiv Sokola Brno I

Zimní kluziště na Stadionu v roce 1935, archiv Sokola Brno I

Volejbalový turnaj na letním cvičišti v roce 1923, archiv Sokola Brno I

Brněnské výstavní trhy v roce 1924 uspořádané v prostoru sokolského Stadionu, archiv Vladimíra Filipa


Bezesporu největší událostí sokolského cvičiště byla účast pre-

zidenta Tomáše Garrigue Masaryka na sokolském vzpomínkovém sletu 22. června 1924. Kolem šestnácté hodiny se prezident dostavil na sokolské cvičiště, kde přihlížel cvičení dorostenců. Sokolský dorost pak prezidentovi tlumočil své poselství, v němž uvedl: ,,Pane presidente, my dnes děkujeme Vám za velkou a nezapomenutelnou vzpomínku, za pohled na Vaši dobrou tvář. Jsme šťastni, že Vás vidíme, a jsme hrdi, že jste nás uznal hodnými své vzácné návštěvy.“

V roce 1926 Sokol Brno I definitivně rozhodl vybudovat v blízkosti

cvičiště sokolovnu. V architektonické soutěži zvítězil návrh architekta Jindřicha Kumpošta, který nakonec v letech 1927–1929 realizoval architekt Miloš Laml. Polyfunkční funkcionalistická stavba sokolovny vyrostla nad letním cvičištěm s průčelím do Kounicovy ulice. Celý areál sokolského Stadionu byl po likvidaci sokolské organizace nacisty zabrán wehrmachtem

Hlavní tribuna letního cvičiště, Muzeum města Brna

Tomáš Garrigue Masaryk při návštěve letního cvičiště 22. června 1922, archiv Sokola Brno I

a sloužil především jako skladiště.


Grafika k otevření sokolovny v roce 1929 od Karla Tondla, archiv Sokola Brno I


Osudovou ránu prožil celý areál na samém sklonku druhé světové

války. 26. dubna 1945 značně poškodily areál Stadionu bomby spojeneckých letounů likvidujících nacistickou protivzdušnou obranu ukrytou v nedalekém Tyršově sadu. Sokolský Stadion zasáhlo celkem 18 bomb, přičemž třináct z nich padlo na plochu letního cvičiště. Opravy areálu si vyžádaly nejen značné finanční prostředky vyčíslené na tři miliony korun, ale především obrovskou lidskou oběť. Stejně jako v minulosti si základní práce na obnově areálu vykonali členové Sokola. Na odklízení trosek se podíleli také členové Sokola, kterým během války zmizeli blízcí ve vyhlazovacích táborech.

Obnova celé sokolské organizace stejně jako brněnského sokolské-

ho Stadionu byla po válce značně náročná. Celá řada členů a představitelů brněnského Sokola byla během války popravena nebo umučena a sportovní areál byl značně poškozen. Po základní konsolidaci spolku se již v roce 1946 začalo uvažovat o rozšíření letního cvičiště směrem do Tyršova sadu, a vznikl tak smělý projekt od architekta Bohumila Babánka, který počítal s největším letním cvičištěm v Brně. Ačkoliv navštívil 28. května 1946 sokolský Stadion prezident Beneš, jehož návštěvu považovali sokolové za návrat svobody a demokracie, netěšili se ze svého areálu příliš dlouho.

Po další likvidaci Sokola počátkem 50. let komunistickou stranou

připadl areál tělovýchovné jednotě Zbrojovka Brno. I když byl tedy areál i nadále sportovně využíván, nově dosazený management neměl k areálu přímý vztah a celý komplex začal chátrat. Od 60. let provozovala Zbrojovka na bývalém letním cvičišti letní kino a v průběhu 60. a 70. let vzniklo nepřeberné množství návrhů na jeho další využití. Jedním z nejsmělejších byl

Stav letního cvičiště po bombardování spojeneckými letouny v dubnu 1945, foto Milan Ptáček

plochu cvičiště zastřešit a využívat jej jako velodrom.


Veřejné cvičení Sokola Brno I v roce 1929, archiv Sokola Brno I


V roce 1990 byla činnost Sokola Brno I znovu obnovena. Teprve

v roce 2012 proběhla stavební firmou Swietelsky rekonstrukce letního hřiště za finančního přispění evropských zdrojů, Regionálního operačního programu Jihovýchod, České obce sokolské a Sokola Brno I.

Sokolská organizace byla od počátku založena na ušlechtilých ideá-

lech bratrství, které dokázali sokolové obhájit v těžkých a osudových chvílích vlastních dějin. Sokolové pro svoji věc žili natolik, že vystavěli VLASTNÍ SILOU největší sportovní areál v Československu. Nezbývá než si přát, aby sokolský Stadion v Brně byl i v budoucnu místem harmonického rozvoje tělesných i mravních hodnot člověka.


Perspektiva sokolského Stadionu, Transat architekti

autor konceptu obnovy: Ing. Robert Václavík hlavní projektant obnovy: Ing. arch. David Prudík hlavní dodavatel stavby: SWIETELSKY stavební s.r.o. investor: TJ Sokol Brno 1 (spolufinancováno z Regionálního operačního programu EU) koncept a projekt: 2008–2011 realizace: 2012 náklady: cca 13,5 mil. Kč bez DPH


foto Petr Uchytil

foto Markéta Čermáková


foto Robert Václavík

foto Petr Uchytil

foto David Prudík

foto David Prudík


foto Petr Uchytil

foto Petr Uchytil

foto Petr Uchytil


oto Petr Uchytil


VLASTNÍ SILOU věnováno k 90. výročí otevření letního hřiště Sokola Brno I a k 150. výročí založení Sokola Autor textů: Michal Doležel Jazyková korektura: Barbora Prudilová Grafická úprava: Lenka Křikavová Vydal: Sokol Brno I v roce 2012 Náklad: 500 ks www.150let.tjsokolbrno1.cz Evropská unie

Evropský fond pro regionální rozvoj investice do vaší budoucnosti

SOKOL BRNO I


SOKOL BRNO I 2012

Vlastní silou  

věnováno k 90. výročí otevření letního hřiště Sokola Brno I a k 150. výročí založení Sokola

Vlastní silou  

věnováno k 90. výročí otevření letního hřiště Sokola Brno I a k 150. výročí založení Sokola

Advertisement