FOTO: TVB TUX
10
[GUIDE]
ÚTRATA PŘI LYŽOVÁNÍ
NEJSME NA TOM ZLE KDYŽ NAPÍŠU, ŽE JÍZDNÉ NA LANOVKÁCH A VLECÍCH VŮBEC NENÍ TAK DRAHÉ, JAK SI RÁDI STĚŽUJEME, URČITĚ VYSKOČÍTE. VŽDYŤ VE VELKÝCH STŘEDISCÍCH V ALPÁCH UŽ SE PLATÍ PŘES 40 EURO/DEN A 200 EURO/6 DNŮ. TEXT IVAN SOSNA ářky na tyto ceny jsou mezinárodním folklórem a „náklady“ či „drahota“ patří mezi hlavní faktory toho, proč lidé nelyžují či lyžování zanechávají. Například v Rakousku jsou s 20 % těsně na druhém místě za zdravotními. V Německu s 34 % suverénně hlavním důvodem. Přičemž je jasné, že ony náklady zahrnují mnohem více než jen jízdné. A tím se dostáváme k tomu, o co mi jde především. Oficiální prameny uvádějí tuto strukturu výdajů zprůměrovaného zimního návštěvníka rakouských hor: 51,6 % ubytování, 18,5 % stravování, 12 % jízdné („skipas“), 7,4 % zábava, 4,1 % větší nákupy a další méně významné položky. Vše bez cesty. Průměrně tak uvažovaná osoba vynaloží 131 euro za den. Jistě, ošidnost průměrů je jasná, náročný pracháč v Aspenu nebo Lechu utratí za den klidně stonásobek toho, co já na Kaunertalu. Je rovněž otázkou, jak přesná vstupní data jsou. Obvykle se průzkum dělá lé-
N
pe u hostů hotelových, podchycených dokonaleji než ubytovaní v malých privátech či kempech. Jiná struktura výdajů je u návštěvníků jednodenních a dlouhodobých. U singles a rodin s dětmi. U studentů a best-agers. Atakdále. Navzdory všem výhradám ale reprezentativnější statistiku nemáme. Bez nejlevnějších a nejdražších míst můžeme realisticky počítat se 150 až 215 eury za 6denní skipas (dospělý, hlavní sezona), tedy 25 až 35 euro/den. Náš Průměrný Lyžař ale vydá překvapivě jen necelých 16 euro/den! (Jsou v tom děti, senioři, slevy, běžkaři, nelyžaři…). Bydlení v privátu se snídaní nebo v apartmánech bez stravy seženeme od nějakých 20 euro/ den s tím, že rozptyl je na rozdíl od cen skipasů ohromný. Zde ale vychází průměr na 67,5 euro/ den. To už je docela slušný standard. Určitě je to i tím, že většinou jde o ubytování s polopenzí. Tomu nasvědčují i poměrně nevysoké náklady na samostatně vyčíslené stravování, 24 euro/den, zjevně především obědy a občerstvení během dne.
Jestliže dospělého lyžaře skipas přijde na cca 30 euro a bydlet může už za 20, lze se při skromnějším stravování dostat na nějakých 65 euro/ den. Tedy na polovinu toho, co vynaloží náš modelový lyžař. Ergo: dokud si můžeme dovolit pojímat zimní týden na horách jako „užívací“ dovolenou s uvedenou strukturou výdajů, není tak zle. Ono by to šlo i podstatně levněji (mnohým z nás toto není třeba vykládat), ale dosud zjevně návštěvníci Rakouska nebyli pod dostatečným tlakem, aby svoje náklady na zimní dovolenou výrazněji omezovali. Šestkrát 131 euro plus cesta udělá v součtu ticícovku. To už „najednou“ nijak málo není a pohled na ceníky cestovek s atraktivními exotickými destinacemi svádí krvácejícího lyžaře k úvahám v neprospěch lyžování. Jenže nakolik za to může „drahota“ na horách a nakolik vlastní lyžařovo chování? V rovině společensko-kritické by bylo dále možné rozvíjet úvahy o životu nad poměry, jemuž evropská společnost tak ráda holduje, o nadměrném konzumu, nestřídmosti až rozmařilosti, absenci klasických ctností, jimiž se euroatlantická civilizace dostala na ekonomický vrchol a na jejichž zanedbání teď dojede – dosaďte si další a další. A současně oponovat poukazy na pokrok, na zasloužený relax po tvrdé práci v náročném konkurenčním světě, na fungování turistického průmyslu ve vztahu k ekonomikám řady zemí. Lze vnést pohledy sociologické, ekonomické, ba i filosofické. Tak daleko tento krátký text nemíří. Pár čísel, na nichž spočívá, ale vybízí k zamyšlení.