Page 14



ODBORNOST PŘÍSPĚVKU

TEXT: IVAN SOSNA

Fiberglass se ukázal být skvělou součástí nosných vrstev lyže při uchování klasického jádra. Když roku 1959 uspořádal výrobce Cellpack předváděčku, výrobci lyží zájem neprojevili. Prý jedině Kneissl, frustrovaný z toho, že „dobu kovovou“ propásl. Výsledkem byl na jaře 1960 skromně „dolaminovaný“ White Star, záhy s Karlem Schranzem úspěšný ve všech disciplinách. (Spolu s Blizzardem a Kastlemi ještě na MS 1962 dominovali. Pak nastoupili Francouzi…)

První speciálky

SE (SNAD) DOBRÝM KONCEM JSOU TO NÁDHERNÉ LYŽE. JEDOU, VEDOU, DRŽÍ, ZATÁČEJÍ. NA UPRAVENÉ TRATI ASI NENÍ NIC LEPŠÍHO, PRO POKROČILÉHO NEZÁVODNÍKA I PRO MISTRA SVĚTA. JSOU URČENÉ PRO ZÁKLADNÍ SJEZDAŘSKOU DISCIPLINU A VĚTŠINA ZÁVODNÍKŮ NA NICH TRÁVÍ NEJVÍC ČASU. A TAKY SI JE NEJRADĚJI VEZMOU NA JÍZDU BEZ BRANEK. OBŘAČKY. Počátky obřího slalomu Obřímu slalomu (dále úsporně GS) je pětasedmdesát, v papírech má 61, ale obřačce (také GS) jen asi čtyřicet. Za první závod, ač byl spíš jakýmsi supersjezdem/super-G, se považuje Super Gigantissimo della Marmolada na jaře 1935, skoro 6 km dlouhý s převýšením 1 350 metrů. V roce 1937 v USA propagují i pořádají „controlled downhill skiing“ jako „typ závodu, který se rozvíjí v Evropě a získává široké uznání“ a obhajují oproti slalomu (SL), který je „nepříjemně neplynulý“ (unpleasantly jerky). Přesto se nová disciplina dostává na mistrovství světa až roku 1950 a postupně hledá svůj charakter – viz tabulka. Až do té doby potřeba rozdílných lyží vůbec nevznikla. Vždyť v kombinacích (sjezd + slalom) se musely používat na oboje stejné. A tak letitý dřevěný sendvič Rossignol Olympique 41 v letech 1948–1954 vyhrál medaile ve všech třech disciplinách. I slalomky byly dlouhé: na MS 1954 měřila vítězná 218, na OH 1964 210 cm. Rozdíl nebyl v tvaru ani v konstrukci. V té době se nespekulovalo, jak lyže tvarovat, nýbrž z čeho a jak je vyrobit, aby byly především rychlé. Specifika GS se začala řešit až časem s novými materiály.

Uvidíme ale, že odlišnosti nebyly ještě dalších několik desítek let příliš velké.

Hledání rychlé lyže Prvním hitem byl kov. Headovo řešení dřevěného sendviče s kovovými pláty, využité 1959 u Rossignolu jako Allais 60, ukázalo, že odlišná reakce na vibrace dělá lyži rychlejší – ideální na sjezd (zlato OH 1960, Fischer Aluglass na OH 1964). Odlehčená verze Allais 60 se pod názvem Major stala možná první kvaziobřačkou, aniž by se explicitně ke GS hlásila. Čím víc se ale muselo zatáčet, tím méně vhodná tato konstrukce byla. Jen o málo později koncem 50. let se pozornost upřela k laminátům se skelnými vlákny, populárně fiberglassu. Pokusy švýcarského inženýra Haldemanna vyrábět lyže lisováním ve formě jen z něj, tedy bez klasického jádra a pro ušetření materiálu s dutými podélnými kanálky, byly zpočátku slibné, ale nakonec neuspěly. Až poté, co společně s Rossignolem přidal plátky hliníkové slitiny (zicral: „construction métalloplastique“), vznikla lyže Equipe Suisse, vítězná mj. na OH 1972 nejenom v obou sjezdech, ale i ženském GS. To ale jen pro pořádek, tím jsme předběhli.

Kästle, velký vítěz OH 1956 a MS 1958, sázel pořád na čisté dřevo, tím ale držel do OH 1964 krok už jenom ve slalomu. Nováček v závodění Head trval na „svém“ kovu (Competition, 1961), ovšem s úspěchy skromnějšími (bronz OH 1964). Rossignol založil roku 1964 „atelier“ neboli první závodní oddělení, kde Woehrle a Legrand olaminovali starý Olympique 41 a vytvořili skvělý model Strato. Ani ten ještě nebyl vyhraněný podle discipliny: Kanaďanka Nancy Greene vyhrála v prvním roce existence Světového poháru, 1967, šest závodů s jediným „uni“párem. Průkopníkem diferenciace je nejspíše Dynastar, tehdy ještě Starflex, když si ke slalomce Compound RG5 (1963) okopírováním lyže konkurenčního Aluflexu nechal firmou Les Plastiques Synthétiques udělat roku 1965 model MV2, už cílený jako sjezdovka/obřačka pro několik čerstvě získaných hvězd. Tatáž firma vyrobila pro Dynamic na OH 1964 model VR 7, první lyži s torzním boxem, 1967 vylepšenou na VR 17. Na té Jean-Claude Killy, předtím hlavně na Rossignolech Strato, při OH 1968 vyhrál všechna tři zlata. Dynamic tehdy modely formálně nelišil, ale u SL zvýraznil tvrdost patky kvůli efektu jejího zvýšeného zatížení v ukončení oblouku a dal jí novinku – článkovanou hranu, jež byla dalších asi 20 let běžná u řady slalomek. Na konstrukční kopii VR 17 posléze přešel i Head, když po olympiádě najal Killyho a jejich spolukonstruktéra Arpina. Když se podíváme na francouzskou dominanci té doby, je zřejmé, že jejich zde zmíněné modely, de facto i první obřačky, udávaly jasně tón. Má to i nelyžařskou poválečnou logiku: v poraženém, obsazeném a potrestaném Rakousku a Německu (výjimka: zlato Erbacheru na OH 1960) se novinky rozjížděly obtížněji a pomaleji.

FOTO: ATOMIC

LYŽE

MARKET 11/12



SNOW 62 Market - lyže 2011-12  

Speciální vydání SNOW Market, které se věnuje vybavení pro sjezdové lyžování kolekce 11-12 a radám, jak jej správně vybrat. Uvnitř najdete 9...

SNOW 62 Market - lyže 2011-12  

Speciální vydání SNOW Market, které se věnuje vybavení pro sjezdové lyžování kolekce 11-12 a radám, jak jej správně vybrat. Uvnitř najdete 9...

Advertisement