Foto: Petr Socha, jezdec: Marek Kunášek
59
ACG SNOWRIDE TEAM 2007 Novinkou letošní SNOWride byl rekordní počet jezdců, kteří se akce zúčastnili. V Les Diablerets nás bylo dvanáct, z toho hned čtyři telemarkeři, na dalších štacích se počet stabilizoval na počtu devět. Session one – Les Diablerets Telemark: Peter Kollár, Patrik Mayer, Marek Kunášek, Vratislav Krobot Ski: Simona Hrstková, Sabina Kaletová, Robin Kaleta, David Egydy, Jan Vogel Strup (kamera), Petr Socha (foto) Ski & SNB: Luboš Sušila (foto), SNB: Vítek Ludvík (foto)
lanovce z Reuschu (to je menší kabina, která alternativně vyváží ze směru od Gstaadu). Když se dostanete do centrálního žlebu (pod onu skalní stěnu), což znamená opustit sjezdovku cca 500 metrů nad spodní stanicí sedačky vlevo, můžete pokračovat hlavním lavinovým žlebem. Zdolat musíte několik zlomů (nepříjemné strmé sjezdy porostem) a nakonec se prokličovat po starých lavinových nánosech a lesní cestou k přibližováku.
Top freeride Chcete-li zažít prvotřídní prašanový výlet, máte na vybranou několik cest, která si nezadají s těmi nejslavnějšími sjezdy světa. Samostatnou kapitolou je sjezd do Les Diablerets (které
Sabina Kaletová
Peter Kollár
se nachází od lyžařského střediska nějakých 5 kilometrů po silnici). Chcete-li dojet až k hotelu, musíte dojet sérií vleků až na nejvyšší místo na ledovci, odtud pak stoupat ještě dobrých 500 metrů vzhůru na vrcholovou plošinku. Až potom se vám otevře sjezd s převýšením větším než dva kilometry… Ten má samozřejmě nejeden orientační háček, zejména musíte přesně najet na jedinou rampu, které je svým sklonem sjízdná, aby vás posunula pod kolmé stěny. Rampa je široká dva tři metry, vpravo stěna nahoru, vlevo dolů… Navíc je potřeba vyrazit brzy ráno, kdy je sníh stabilní. I drsný Sven, který skáče s lyžemi do děr tam, kam se normální člověk bojí jen podívat, nás hnal rychle dolů, zakázal fotit a nervozita z krizové-
Simona Hrstková
Patrik Mayer
David Egydy
mod
Sven Mer
ho místa překryla jeho jinak pohodovou náturu. Takže: bez guida ani ránu! Podobně zážitkově plné jsou i sjezdy z vrcholové stanice lanovky (to je ta slavná hranatá, co stavěl Mario Botta) dolů ke stanici spodní. Nastupuje se přímo z budovy, musíte výtahem do restaurace a přes vyhlídkovou plošinu na hřeben. Opět nás čeká několik příkrých průrev, navíc vymrzlých a uklouzaných, takže boj se strachem a panikou není vždy snadný. Odměnou jsou čisté pláně s prášícím sněhem, výhledy na město a údolí… Opojný pocit mezi hlavou a žaludkem, který dokáže vyvolat jen psychedelický pokrm z prašanových oblouků s oblohou z horské krásy, celé silně zakáplé adrenalinovou zálivkou.
Škoda Octavia Scout
Marek Kunášek Telemarek
Vratislav Krobot