Page 1

Ročník čtvrtý

Číslo V

Březen - Duben 2013 NEPRODEJNÉ

časopis pro studenty Gymnázia Mladá B oleslav

skolnik-casopis.8u.cz | g8mb.cz

Železná lady Téma:

4

Poslední zvonění

8

Výměnný pobyt

14

Rozhovor: Hana Jovanovičová

20

Můj koníček: Tanec


intro

Březen - Duben 2013

Nezaprší a nezaprší...

OBSAH

4 5 6 8 10 12 14 16 18

T

EDITORIAL

ak už máme červen - měsíc koupání. Aspoň teoreticky. Přes náš školní ústav se přehnalo množství písemek, zkoušení, bouřek, dešťů a krupobití. Všichni maturanti nám úspěšně odmaturovali a budoucí prváčci už se těší na září. Vy držíte v rukou poslední letošní číslo Školníka a nás všechny čekají prázdniny, doufejme že budou opravdu „letní“. Troufám si říct, že peckou tohoto čísla je rozhovor s  paní profesorkou Hanou Jovanovičovou. V závěsu se drží anketa na téma Železná lady, kterou uspořádala Tereza Koukalová. Výsledky jsou možná překvapivé a  na první pohled vtipné, ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc mi docházelo, že výsledky jsou spíš politováníhodné – posuďte sami. Následují reportáže z projektového dne, Majálesu, francouzsko-české výměny, koncertu 1. B a opět jedno názorové studentské okénko o revitalizaci Výstaviště. Fotodokumentace Posledního zvonění také stojí za to a rozhodně si přečtěte Koníčka, ve kterém nás Sophia Marčeková seznámí se společenskými tanci. Vezmeme-li to od konce, čeká vás již tradičně: informujeme, recenze, sloupky. Bohužel v  posledním čísle chybí dopisy z cest – i studenti v zahraničí už se totiž vidí na prázdninách a zkrátka to s námi nechtěli dotáhnout do konce. Co se dá dělat, budeme jim to muset odpustit. Následující školní rok nám bude psát z ciziny Wanda Nováková a první půlrok také Kačka Kroupová a Helena Holanová. Nechme se překvapit, o jaké zážitky se s námi podělí. V rubrice Informujeme si můžete přečíst o novinářské soutěži Syndikátu novinářů ČR, které se ŠKOLNÍK zúčastnil. Dostali jsme se mezi 10 nejinspirativnějších středoškolských časopisů, což mne i redakci pochopitelně těší. Celkové bodové hodnocení dle určitých kritérií bylo po prvních zmatcích ze strany poroty vysoké – tj. 76 bodů z  možných 80. Velice pochvalnou kritiku získala i grafika. Odpolední posezení v Senátu ČR nám zpříjemnil dobře známý Lips kvintet. Více o vyhlášení se dočtete na poslední straně časopisu. Závěrem nám i vám přeju krásné prázdniny a hezké počasí, plno zážitků a dostatek sil na září, kdy nám desetiměsíční maratón začne nanovo. Přijďte fandit na fotbalový turnaj a podpořit své favority, přežijte ve zdraví školní výlet a následné vysvědčení! Mějte se krásně!

CITÁT

šéfredaktorka

„Z mého pohledu je dobrá a prospěšná jen ta emancipace, která zvýší úctu ženy ve vašich očích, aniž by snížila přitažlivost pro jiné vaše orgány. Ženská, o kterou nikdo nestojí, přece nemůže mít z  emancipace žádnou radost.“ — Jan Werich

Poslední zvonění

...výjimečný den očima studentů

Projektový den

... minireportáže z jednotlivých projektů

Majáles 2013

...reportáž z festivalu

Výměnný pobyt I.

...neopakovatelná zkušenost

Mentoring

...vysokoškolákem na zkoušku

Váš názor

...anketa na téma Revitalizace parku Výstaviště

Rozhovor: Hana Jovanovičová

...o studentech, škole a knihách

Téma: Železná lady

...články, anketa, recenze a citáty

Kulturní akce

...vyřazení maturantů, férová snídaně a koncert

20

!

21 22 23

Můj koníček

...Sophia Marčeková o společenském tanci

Sloupky

...Alternativní historie a Maturitní zkouška a co dál

Rezence

...Antichamber a Legenda

Informujeme

...vás o všem důležitém

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA

Alžběta Motlová KONZULTANTKA

Mgr. Lenka Vedralová GRAFICKÝ EDITOR

Tomáš D. Doležal FOTOGRAFIE

Jiří Bím Tereza Preislerová

REDAKTOŘI Kristýna Dlasková Kateřina Kroupová Dominika Rajnohová Tereza Štveráková Zdeňka Protivánková Veronika Stránská Kristýna Hroníková Zuzana Hájková Tereza Koukalová Štěpán Rejhon Marek Noskovič

Školník - časopis G8MB

3


poslední zvonění

Číslo IV

FOTO: Jim Bím

Poslední zvonění

K

aždý z nás si jistě pamatuje ten pocit, když si ráno na cestě do školy vzpomněl, že právě DNES je poslední zvonění! V překladu - maturanti stojí před školou v různých kostýmech, v rukou drží láhve s octem nebo se smradítky, které vidíme den co den v reklamě a které slibují stoprocentní svěžest nám a čistotu našim toaletám. Aby byla celková vizáž dokonalá, nesmí v druhé ruce správně zlomyslného maturanta chybět lihovka. V naší peněžence se vždy zázračně objeví nějaký ten drobásek, protože doufáme, že se nad námi maturanti smilují. Cestou do tříd už máme na obličeji tvorbu novodobého Picassa a za námi se line „vůně“ toho nejnovějšího osvěžovače vzduchu nebo octa. Takto připraveni do nového dne se pokojně usadíme ve třídě a s kamarády si ukazujeme své nové kérky. Avšak klika cvakla, dvéře letí a osmáci vcházejí do dveří. Vše se opakuje nanovo, tentokrát nezůstanou ušetřeny ani některé školní pomůcky. Osmáci zpívají písničku a pak se loučí – pomaličku zanechávajíce za sebou odér nepopsatelné kvality. Doma potom nastává krutý boj s lihovkou na obličeji a pračka musí hodně zabrat v boji s octem smíchaným s různými rádoby vůněmi. Tento den má však svoje zvláštní kouzlo, a proto se na něj znovu a znovu (relativně) těšíme. Maturanti, díky! Přejeme vám hodně štěstí za branami gymplu. Zdeňka Protivánková, Štěpán Rejhon

4

Školník - časopis G8MB


akce

Březen - Duben 2013

Projektovýden TEXT: Kristýna Hroníková

FOTO: Jim Bím, Tereza Preislerová, Kristýna Hroníková

2013

Díky skutečnosti, že jsme školou UNESCO a také díky nostrifikačním zkouškám a potřebě „dostat studenty pryč z budovy“ se na naší škole 9. května konal Projektový den, letos zaměřený na téma: VODA. Bylo na výběr z mnoha zajímavých a lákavých projektů, do kterých jsme se měli s  týdenním předstihem zapsat. Nicméně organizace byla poněkud zmatená. Fronty se táhly přes celé chodby a po škole panoval při zápisu do jednotlivých projektů nepořádek. Někteří žáci museli ve škole čekat již od 7. hodiny, aby se dostali tam, kam chtěli. Poté pro změnu nikdo netušil, na kterých projektech je stále volno. Mohli jste potkat studenty pobíhající z kabinetu do kabinetu. Navzdory všem potížím se však projektový den vydařil a my se těšíme, co si na nás učitelé připraví příští rok.

Jizera - krajina, prameny Jakub Matějů V rámci projektového dne jsme se vydali na exkurzi podél Jizery, kterou připravil p. prof. Pavel Roubíček. Autobusem jsme se dopravili do Josefova Dolu a odtud šli do Bakova. Cestou jsme se zastavili u vodní elektrárny a krátce pohovořili o zdrojích elektrické energie. Pokračovali jsme dále a minuli místo, kudy prochází vodovod z Klokočky. Zmínili jsme kvalitu její vody a důležitost pro Mladou Boleslav. Nejdelší zastavení jsme měli u výhledu na zříceninu hradu Zvířetice, kde jsme mluvili o řece Jizeře, jejích meandrech a jejím přínosu pro krajinu. Požádali jsme i nadšeného rybáře, Martina Herouta, aby nám pověděl něco o rybách v této řece. Poté jsme se vydali do Bakova a odtud odjeli vlakem zpět do Mladé Boleslavi.

Výlet do ZOO Bětka Jedním z nejrychleji obsazených projektů byl bezesporu výlet do ZOO. Ráno okolo osmé hodiny se rozjel autobus plný studentů společně s profesorským dozorem, který zastávaly čtyři dámy - Mgr. Lenka Vedralová, Mgr. Hana Horáková a RNDr. Květuše Vinárková a Mgr. Květoslava Vyšohlídová směr Praha - Trója. Naším úkolem bylo vybrat si jedno zvíře, jehož život nějakým způsobem souvisí s vodou, vyfotit ho, pokusit se ho nakreslit a napsat o něm v cizím jazyce základní charakteristiku. Jazyková rozmanitost byla velká, od nejčastější angličtiny přes ruštinu, francouzštinu až po španělštinu. Z prací studentů pak vznikne velká kniha o zvířatech. V zoologické zahradě jsme měli dostatek času na samotnou prohlídku, jídlo a také spoustu zábavy. Naštěstí jsme nemuseli bojovat s nepříznivým počasím. Osobně myslím, že se naši studenti (na rozdíl od jiných návštěvníků) chovali slušně. Výlet se vydařil a rozhodně stál za to, přestože jsme měli víc práce než studenti, kteří jeli na kolech.

Voda ve výtvarném umění Adéla Po klasickém ranním nestíhání a hnaní se do školy jsem se dostavila do učebny výtvarné výchovy, kde už posedávali studenti většinou z nižších ročníků. První hodinu jsme věnovali prezentaci o vodě ve výtvarném umění a poté jsme se pustili do práce. Ta spočívala v rozvodňování vodovek a jejich následné používání na 'trajektorie' nebo 'zrcadlení'. Ke konci druhé hodiny nám bylo nečekaně oznámeno, že zbývající dvě hodiny strávíme na projektu z fyziky. Někým z nás po tomto oznámení prostoupila hrůza (možná jenom mnou) a s jistou zvědavostí, do čeho jdeme, jsme zamířili do učebny chemie. I přes mé počáteční obavy to byla zábava. Pozorovali jsme roztávání ledu a snažili se ve sněhu najít vločky (marně).

Cyklistický výlet na Klokočku Vít Bylo mnoho možností, kam se přihlásit, přes fyziku a chemii až k tělovýchovnému projektu, který spočíval v cyklovýletu na Klokočku. Jelikož mám cyklistiku velice rád, neváhal jsem. Vedoucím tohoto projektu byli profesoři Karel Tichý a Petr Matzig. Vyjíždělo se v půl deváté od školy, dále se jelo přes Josefův Důl, Debř a po Bakovské do Podhradí, dále kolem Nové Vsi až do Rečkova odkud to bylo ke klokočskému prameni velmi blízko. U klokočské kaple jsme se mohli nasvačit a napít se z tamního pramene. Pan Karel Tichý nám řekl něco málo o původu této kaple a o možném využití pramene. Cestou zpět došlo k píchnutí kola jednoho z žáků, avšak s tímto defektem si naši kantoři snadno poradili. Dále cesta probíhala bez problémů a okolo jedné jsme byli opět v Mladé Boleslavi.

Školník - časopis G8MB

5


festival

Číslo IV

FOTO: Dana Jágrová, Veronika Soukupová TEXT: Tereza Koukalová

Majáles 2012

P

rvního května letošního roku se konal majestátní průvod městem Mladá Boleslav, následně završený hudebním festivalem Na Karmeli. Ale nejednalo se o znovu obnovení socialistické tradice, nýbrž o první ročník studentského festivalu, zvaného Majáles. Už několik měsíců předem jsem pravidelně docházela na schůze, kde se probíraly všechny přípravy na tento den, který konečně nastal prvního května. Ráno v devět hodin dorazila skupinka pověřených na Karmel. Naším úkolem bylo připravit onen malý travnatý plácek na odpolední slavnost. Postavili jsme stany určené pro zázemí jednotlivých škol a prodavačů nejrůznějších pochoutek. Náš stánek jsme pochopitelně náležitě vyzdobili a v 11:00 nás jedna z hlavních organizátorek, paní Helena Fričová, odvezla do centra Olympia, kde mělo vše vypuknout. Poté co jsme byli všichni namaskovaní (naše škola si zvolila téma „Filmoví záporáci“), mohl začít průvod Olympií, při kterém jsme představili naši školu a význam našich masek. Po tomto představovacím procesu vyrazil náš původ do ulic Mladé Boleslavi. Mohu hrdě prohlásit, že naše škola byla již od počátku tahounem celé akce. Dělali jsme bezpochyby největší rámus a rozruch. Naším vlastním megafonem, jsme, podle mého názoru, přitáhli mnohem více diváků, než moderátor sám. Hrdě jsme skandovali hesla jako „Polívka!“, „Holan na hrad!“, „Všichni na Karmel!“ a náš hlavní pokřik: „My jsme gympl, my jsme nej, kdo nejde s náma, není zlej!“ Když jsme konečně dorazili na Karmel, s radostí jsme shledali, že i přes relativně špatné počasí dorazil velký počet účastníků. A až do samotného konce festivalu setrval tento počet ve velkých číslech, což bylo velmi potěšující. Po odehrání první kapely a nějakých těch moderátorských řečech, nastal hlavní bod programu: Volba krále a královny Majálesu. Za naše

6

Školník - časopis G8MB

gymnázium jsem byla nominována já a Jarda Janovský, kterého spíše znáte pod přezdívkou Johnny Vysmrkmáslo. A zde bych označila organizaci za velmi nedostačující. I když jsem se zúčastnila majálesových příprav, bylo mi řečeno, že soutěže pro krále a královnu budou mnohem zajímavější. Takto (nejen) mi celá akce přišla divácky nezajímavá, ale i příliš krátká. Z původního návrhu osmi soutěží se uskutečnili pouze čtyři: Převlékání podprsenek, pití na čas, jedení na čas a skládání céček. Z těchto čtyř měli diváci požitek akorát z převlékání podprsenek a to je myslím žalostně málo. Doufám, že příští ročník bude v tomto směru lepší. Pozici krále a královny se nám bohužel uhájit nepodařilo. Zato na promenádu masek dorazila (až na další tři zástupce jiných škol) jen naše parta zloduchů. (Nejen) proto myslím, že jsme byli morálními vítězi celého Majálesu. Na přehlídce našich masek nechyběli takoví padouši jako Marfuša, Srdcová královna, Belatrix Lestrangeová, Joker nebo Cruella de Vil. Festival se podle mého názoru moc povedl. A ráda bych vás tímto pozvala na příští ročník. Tentokráte se můžete zúčastnit i vy. Pomoci nám reprezentovat naši školu a skvěle se pobavit. Neváhejte přijít!


Březen - Duben 2013

festival

Školník - časopis G8MB

7


akce

Číslo IV

TEXT + FOTO: Bětka Motlová

Výměnný pobyt

N

a začátku tohoto školního roku se ke mně dostala informace, že je možné přihlásit se na výměnný pobyt s francouzskými studenty. Francie musí být krásná, říkala jsem si. Jenže v mé jazykové výbavě zrovna francouzština chybí, jaká smůla. „Buď v klidu, my se s nimi bavily taky spíš anglicky,“ uklidňovaly mě mé spolužačky, které si už jednu takovou výměnu před lety vyzkoušely. Nedalo mi to. Po nutné rodinné poradě jsem si šla do kabinetu k paní profesorce Svobodové pro více informací. Pak šlo všechno rychle a  nezbyl čas ptát se sama sebe, jestli to vlastně byl dobrý nápad. Nastalo čekání, vybírání peněz, odesílání dotazníků a fotek. Než jsem se nadála, stála jsem u autobusu a vyhlížela „tu svou“ novou kamarádku, o které jsem z FB věděla, že umí velice dobře anglicky. Byla jsem v klidu, anglicky se přeci domluvíme. Ta slečna měřila asi 145 cm, byla velice milá, usměvavá, nadšená stejně jako já, měla opravdu velký kufr, dlouhé vlasy a já jí nerozuměla ani slovo. Vážně. (Google Translate zapracoval.) Naší záchranou bylo, že ona rozuměla mně, aspoň většinou. Po dvou dnech se naše anglicko-francouzsko-české domluvy podstatně zlepšily, pravděpodobně jsme se obě vykašlaly na gramatiku. Nekolegiálně mě těšilo, že to tak nebylo jen u nás, nýbrž i u těch ostatních dvojic. Kritická doba byla především doba ranní. Mně obvykle stačí půlhodina, někdy méně a jsem připravená vyrazit na autobus. U Francouzů tomu tak není ani zdaleka. „Don´t worry!“ Času je přeci dost. A že jede vlak za čtvrthodiny? „OK. OK.“ Co dodat. Jsem ráda, že moje Francouzka patřila k těm normálním, které byly v pohodě a s ničím neměly problém. Když jsem se snažila bráchům o víkendu vysvětlit, že ona s nimi vážně fotbal hrát nebude, mávla rukou a nakonec jsme hráli všichni celé tři hodiny; špinaví, rozcuchaní a naprosto vyřízení záchvaty smíchu. Tolik k předsudkům.

8

Školník - časopis G8MB


akce

Březen - Duben 2013

Jak jsme jeli do Botanické zahrady – pátek 10. května Poslední organizovaný výlet byl naplánován do pražské Botanické zahrady, po jejíž návštěvě následoval přesun k Vltavě a pro Francouze výlet na parníku. My Češi jsme byli zanecháni osudu v Tróji na zastávce autobusu se slovy „Kupte si lístky a přijeďte k Čechovu mostu okolo druhé hodiny.“ Prvním problémem byl vytrvalý déšť. Tudíž plán zněl - pojedeme do Palladia, tam neprší a je tam jídlo. Plán to byl dobrý, kdyby… Abychom mohli nastoupit v jedenácti lidech do autobusu a následně v Holešovicích přesednout na metro, potřebovali jsme lístek. Lístek z automatu. Automat po vydání dvou lístků přestal fungovat. Převelice ochotný řidič nám sdělil, že on s tím nic neudělá, že máme smůlu. Na pokladně ZOO lístky nemají. Na technické podpoře vám taktéž ochotná slečna řekne, že vám nejdříve za hodinu pošle technika a na námitku: „My musíme být za hodinu někde jinde,“ vám mile odpoví, že vám tedy asi nepomůže a zavěsí. Naším hrdinou se stal pohodový řidič č. 3, který si s klidným výrazem poslechl naši příhodu a naprosto nevzrušeně nám řekl, ať si nastoupíme, že nás vezme načerno, že stejně nikdo na kontrolu nepřijde. Nechtěl žádné peníze, a tak jsme mu všichni několikrát poděkovali a odjeli na holešovické nádraží, kde se nám po dalších problémech povedlo sehnat jízdenky. Jestli jste někdo z vás slyšel o šílené skupině mladých lidí ženoucích se za žlutým deštníkem skrz pražské metro jako japonští turisté – byli jsme to my. Při nástupech do vlaku a při přestupech jsme stále přepočítávali a hlídali, zda nikdo nechybí. Když jsme konečně stáli u přístaviště u Čechova mostu, byla to úleva. Měla jsem z nás radost. Všem okolo jsme asi připadali jako šílenci, ale já byla ráda, že i skupina lidí, kteří se vlastně neznají, dokáže v případě nouze spolupracovat a fungovat. Když si na to teď vzpomenu, byla to vlastně velká legrace. Ale když nechtěl spolupracovat ten automat, v hlavě jsem procházela, kam budu volat SOS. V těch třech školních dnech naši francouzští návštěvníci viděli něco z Prahy, Kutné Hory, kostnici v Sedlci, Mladou Boleslav a okolí. O víkendu probíhal program v rodinách. Mezi nejčastější aktivity patřilo koupání, nakupování, návštěva muzea Škoda Auto, či vycházky po městě či do přírody. Obecně byli Francouzi velice pohodoví, někdy až moc. Představte si, přijdete na vyhlídku a oni si sednou na zem a odpočívají, potom jdete na nádvoří a oni si posedají znovu. Dokud neřeknete, že mají pauzu na jídlo, jídlo nevytáhnou. Dokud neřeknete „Vystupte z autobusu,“ oni budou sedět v autobuse. Zavřete jim dveře do pokoje, aby se mohli převléknout. Dokud ty dveře neotevřete, budou 10 minut s klidem sedět na posteli a čekat, až vás to napadne. Všude, všechno a vždycky fotí. Pak mají ve zvyku pověsit všechno na FB, označit všechny své přátele, lidi které znají i neznají a donekonečna si psát do komentářů srdíčka. Na konec toho všeho je nutno dodat, že po necelém týdnu, který tu s námi Francouzi strávili, jsme blahořečili již zmíněnému Google překladači a Google Play za slovník v telefonu. Bez nich by to bylo mnohem složitější. Přepínat mezi třemi jazyky nebyla sranda a já byla po týdnu vyřízená. Jeden večer se nám povedlo zamíchat do toho dokonce i ruštinu. A to když jsme

si na YouTube pouštěly různé kreslené pohádky typické pro naše země. Já čirou náhodou našla i Jen počkej, zajíci! v ruském originále (jak typicky české, že?). Hrdě jsem půlku přeložila do češtiny, až pak jsem si uvědomila, že do češtiny to asi stačit nebude… V červnu jedeme my za nimi do Francie. S mou kamarádkou už jsme dohodnuté, co všechno společně podnikneme, kam půjdeme a s kým. Mně a zbytku české výpravy zbývá už jen dořešit školní povinnosti, doufat v dobré počasí a těšit se... Vy se těšte na další reportáž, která bude z pera nové redaktorky. Držte palce, ať se vrátíme všichni a celí!

Školník - časopis G8MB

9


zkušenost

Číslo IV

Vysokoškolákem na zkoušku

Z

FOTO: Jim Bím

ajímá vás, jaké to bude, až dostudujete gymnázium a stanou se z vás vysokoškoláci? Nemusíte čekat na ukončení studia střední školy a již teď se můžete po určitou dobu stát součástí komunity studentů, pedagogů a vědců, a to konkrétně na Technické univerzitě v Liberci. Zjistíte co doopravdy znamená studovat vysokou školu nebo se můžete podílet na výzkumu, pracovat se špičkovými přístroji, či řešit konkrétní výzkumný úkol. K hostování je možné zvolit některý z technicky nebo přírodovědně orientovaných oborů, ať už se jedná o problematiku nanomateriálů, strojírenství a robotiku, elektrotechniku, informatiku, textil a design, aplikovanou chemii, mikrobiologii, bioniku a spousty dalších zaměření. Mentoringového programu se mohou účastnit žáci středních škol starší 16 let, kteří zašlou v elektronické podobě motivační dopis. Měl by obsahovat krátké představení zájemce, jeho dosavadní úspěchy a studijní výsledky, zájmy a záliby ve vztahu k problematice, která ho na TUL zajímá, studijní obor nebo vědní disciplínu, kterou by si chtěl vyzkoušet, a jeho časové možnosti či představu o hostování. Technickou univerzitu v Liberci tento rok zaujaly také dva dopisy studentů našeho gymnázia. Jak to celé probíhalo a co jim týdenní pobyt v Liberci přinesl, si můžete přečíst dále. Třeba se na jejich místech ocitnete v příštích letech i vy. Dominika Rajnohová

10

Školník - časopis G8MB


zkušenost

Březen - Duben 2013

T

echnická univerzita v Liberci nabízí v letošním roce studentům středních škol mentoringový program, ve kterém si mohou vyzkoušet na vlastní kůži, jaké to je být vysokoškolákem. Já jsem se o projektu dozvěděl od paní učitelky Bímové. Neváhal jsem a hned jsem napsal motivační dopis na uvedenou mailovou adresu. Druhý den mi přišel potvrzující mail, vybral jsem si obor a datum a v pondělí někdy koncem dubna (u nás se psaly přijímačky) jsem se v 7 hodin hlásil v Liberci u budovy “A“. Dostali jsme s Jimem nějakou svačinu, papírky na výdej jídla a byl nám přidělen mentor. Byl to takový zvláštní člověk (student fakulty informatiky), který nás měl celý týden provázet v prostorách školy. Doprovodil nás na kolej a ukázal nám, kde budeme bydlet. Později jsem ho viděl asi dvakrát. Jednou na přednášce, podruhé když šel z oběda. Vybavení kolejí bylo podle našeho názoru luxusní. Wifi, velké pokoje, čistá koupelna, kuchyň, zkrátka paráda. Na přednášky jsme chodili podle rozvrhu nebo spíš jak se nám chtělo :-). Za týden jsme poznali Liberec, Nisu, ZOO, plavecký bazén, McDonald na náměstí a mnoho dalšího. Školní výuka probíhala trochu jinak, než jak jsme zvyklí. Na přednáškách téměř nikdo nebyl a vyučovala se jen teorie. Procvičování a příklady byly na cvičeních, kam jsme moc nechodili, protože bychom tomu prý stejně nerozuměli. Nicméně, na přednáškách jsme se nenudili. Já si vybral obor informačních technologií a většinou přednášky byly zajímavé. Po vyučování, nebo před, jsme chodili na oběd do místní menzy. Jídlo tam se s naším nedá srovnávat (SPŠ i Karmel by se měly stydět). Dokonce nám tam připravovali i snídaně a večeře, ale jelikož jsem měl párkrát školu od 11 hodin, tak jsem na snídani nebyl. Vždy když jsem tam “ráno“ došel, měli už obědy. Večer se nám nabízela možnost návštěvy některé z hospod, kterých u kolejí bylo opravdu mnoho. Jelikož jsem pilným studentem a ještě nejsem zletilý, pil jsem pouze kolu nebo džus. Celý týden by se dal shrnout slovy jako rekreace, poznání, zábava… Zkrátka mohu všem mentoringový program jen doporučit. Za rok budete mít možnost se do něj znovu přihlásit, tak nepromrhejte šanci vypadnout na chvíli ze školy a hurá do Liberce! Petr Kůrka

K

dyž jsem zjistil, že existuje možnost jak se podívat na vysokou školu, řekl jsem si, že bych to měl určitě vyzkoušet! Prvním úkolem bylo napsat motivační dopis a odeslat ho na adresu liberecké univerzity. Pak už stačilo jenom čekat, zda mě vyberou nebo ne. Asi o týden později jsem dostal kladnou odpověď. Tak jsem si vybral vhodný týden a fakultu, na kterou se chci podívat. Volba padla na fakultu strojní a na obor základy teorie vozidel a vozidlových motorů. Pak už přišel jenom potvrzovací e-mail, že 22. dubna mám být v 7 hodin před hlavním vchodem TUL. Tam se mne a ostatních ujala paní Křiklavová, která celý mentoringový program zajišťuje, a provedla nás hlavní částí univerzity. Ukázala nám, kam budeme chodit na obědy a kde jsou učebny. Poté jsem šel na první přednášku. Bylo nás tam dohromady šest a to už prý byla slušná účast. Po několika přednáškách jsem šel na oběd, kde jsem se potkal s Petrem a jeho „mentorem“. Společně jsme se vypravili na koleje Harcov. Tam jsme si zařídili ubytování a šli prozkoumávat nejbližší okolí. Přímo na Harcově je také menza, kam jsem chodil na snídaně a večeře. Takto probíhal celý týden, pořád jsme jenom jedli; chodili na přednášky a samozřejmě jsme také nevynechali zoologickou zahradu nebo bazén. Celý týden jsme si náramně užili a připadali jsme si víc jak na dovolené než na vysoké škole. Proto neváhejte a také se přihlaste, na TUL je možné jet během celého příštího roku! Jim Bím

Školník - časopis G8MB

11


váš názor

Váš názor: Revitalizace parku Výstaviště

Číslo IV

TEXT: Kateřina Kroupová FOTO: Jim Bím

Léto se rychle blíží a pro mladoboleslavský park Výstaviště to znamená příliv návštěvníků hledajících klid, ticho a trochu zeleně uprostřed sluncem rozpáleného města. Výstavnímu areálu z roku 1912 se díky sedmnácti milionům korun a pěti měsícům práce dostalo nového kabátu, jehož nejvýraznější změnou je zrušení civilního krytu a s ním i mezi některými studenty oblíbeného kopečku se sochou J. A. Komenského. Do parku naopak přibyla spousta nových laviček a stromů a především byla zachována (a doplněna) alej sakur, o niž před revitalizací panovaly obavy, že bude vykácena. Další zásadní a nejvíce diskutovanou novinkou v parku je vydláždění pěších tras. Zdali byla revitalizace Výstaviště správným krokem v zútulňování našeho blízkého okolí se nejspíš ještě ukáže. Prvotní dojmy a názory vašich spolužáků si ale můžete přečíst už teď.

Jan, V. A

M

yslím, že revitalizace park Výstaviště zmodernizovala a trošku ozářila. Samozřejmě nevidím do investic na tuto modernizaci, ale park působí svěžím dojmem. Je zde více laviček, nová fontána a také přibyly nové rostliny. Ovšem co bych vytkl, je prostor okolo sochy Jana Ámose Komenského. Keře, které zde byly, skvěle vyplňovaly prostor okolo sochy a bylo okolo ní více zeleně. Teď se tam nacházejí pouze lavičky, koše a dlažební kostky. Dále jsem nepochopil, proč město nechalo vysázet trávu na začátku zimních měsíců. Ale teď na jaře už tráva roste a myslím si, že s rozkvetlými stromy a tryskající fontánou vytvoří v parku krásnou a klidnou atmosféru. 

12

Školník - časopis G8MB


Březen - Duben 2013

váš názor

Lenka, VI. A

P

od pojmem revitalizace jsem si popravdě představovala něco trochu jiného. Myslela jsem si, že v tomto parku bude obnovena vitalita, čili jakási „živost“. Opak je ale pravdou. Zámková dlažba má jistě nesporné plusy, jako např. svou tvrdost, díky které se zde malým dětem lépe jezdí na koloběžkách a odstrkovadlech. Také zamezuje tvorbě blátivých kaluží, na které jsme na zdejších písčitých pěšinách byli zvyklí. Přes tyto výhody bych však tento povrch omezila výhradně na užší pěšiny a větší prostor na zemi bych pokryla travnatými plochami, či květinami, které by místo v květináčích mohly růst o  něco přírodnějším způsobem v  zemi. Domnívám se, že více zeleně by tento park oživilo a rozveselilo. Nepřehlédnutelnou součástí nové podoby Výstaviště jsou vodní efekty v kašně, které se mi velmi líbí a dodávají místu dojem energie a dynamiky. Další s vodou související novinkou jsou „pítka“, která považuji za velmi dobrý nápad. Věřím, že zejména v letních měsících budou hojně využívána. Podle mého názoru revitalizace Výstavišti prospěla zejména tím, že sjednotila jeho vzhled. Zarovnání povrchu mezi altánkem a  Gymnáziem Dr. J. Pekaře také více přidružilo tento prostor ke zbytku parku. V tomto místě však také proběhlo největší omezení travnatých ploch, což z tohoto parku dělá v porovnání např. se Štěpánkou nebo Radoučí spíše kolonádu. Tento dojem podtrhuje také kašna s vodotrysky a altánek. Ať je však Výstaviště v nové podobě park, nebo kolonáda, myslím, že na něj nikdo nezanevřel a bude nadále místem odpočinku pro spoustu lidí, a to nejen z Mladé Boleslavi.

Pavel, IV. A

N

a jaře se Na Výstavišti uskutečnila renovace parku. Zelená tráva, které v našem průmyslovém městě moc není, byla zabetonována. Mladé velké stromy se pokácely a zasadily se nové, což má za následek, že se teď nebudou mít návštěvníci parku kde zchladit v horkých letních dnech. Celá revitalizace také značně zkomplikovala dopravu po „studentské dálnici“. Takže závěrem: bylo to zbytečné a předražené.

Katka, V. A

T

ak jsem se konečně dočkala rána, kdy jsem na cestě do školy nenarazila na řemeslníky, kteří se již několik měsíců pokoušeli zrekonstruovat náš park. Ne, nepřestěhovala jsem se na druhou stranu Boleslavi, abych se jim vyhnula, oni ho opravdu dokončili. Nové lavičky, stromky a vodotrysky parku dodaly úplně nový, svěží nádech, a přestože mi ani jeho stará podoba vcelku nevadila, nyní jsem na něj opravdu pyšná. Osobně s ním mám spojeno spoustu krásných vzpomínek a důležitých okamžiků z mého života, a jsem proto velice šťastná, že ho město nenechalo jen tak zbytečně chátrat. Vždyť kdo by se nerad jen tak procházel pod rozkvetlými třešňovými stromy, lehl si do měkké zelené trávy a pozoroval oblohu, anebo si při tom povídal s přáteli? Z našeho „nového“ parku jsem opravdu nadšená a upřímně doufám, že nejsem sama.

Školník - časopis G8MB

13


rozhovor

? Číslo IV

Mgr.

Rozhovor:

TEXT: Tomáš D. Doležal FOTO: Jiří Bím + Bětka Motlová

Hana Jovanovičová

Paní profesorka Jovanovičová patří dnes již k veteránům učitelského sboru, na škole působí od roku 1994. Za tu dobu naučila mnoho studentů mnoha cizím jazykům. Její výuka je sice svérázná, ale již mnohokrát se ukázalo, že účinná. O tom, jak sama sebe vidí ona, co vidí jako nedostatky naší školy, co ráda čte a jaké učitelské taje za svou kariéru objevila, jsme si povídali jednu pondělní hodinu a věřte, že bylo o čem hovořit… Tématem tohoto čísla je „Železná lady“. Myslíte si, že je na místě říct, že jste právě Vy Železnou lady naší školy? (smích) Ne. Sama sebe vnímám jako velice zranitelnou a citlivou osobu. Možná tak nepůsobím navenek, protože jako pedagog musím na studenty být přísná. Jestliže mým cílem je žáky něco naučit a jestliže mám pocit, že hlavními snahami studentů je klást odpor mému snažení, tak musím vystupovat „železně“. Myslíte si, že hlavní snahou studentů je klást odpor učitelům? Pochopitelně ne všech. Navázala jsem pracovní vztahy se studenty, kteří nakonec můj způsob výuky přijali natolik, že se většinu věcí naučili docela dobrovolně. (smích) Velká část, a bohužel čím dál větší část, se věnuje spíše tomu kladení odporu. Takže si myslíte, že se činnost studentů posunuje od studia ke kladení odporu? Ano. Zájem o můj předmět a školu obecně bohužel klesá.

„Studenti ve svém vývoji směřují k zábavě.“

V čem ještě se podle Vás od začátku Vaší kariéry změnila doba? Jak se změnili žáci nebo Vaši kolegové? Studenti možná ve svém vývoji směřují k zábavě. To znamená, že za svůj cíl v životě považují se dobře bavit. Na to ale bohužel náš svět není stavěný, je zde stále mnoho problémů, které potřebují řešení od kvalifikovaných a seriózních odborníků. Kolegové přicházejí, odcházejí, já ale zůstávám a jsem čím dál tím starší. Snad proto se na ně dívám se stále větším odstupem. A jak jste se změnila Vy? Nejspíš jsem teď méně zranitelná, než jsem bývala. Jsem taky tolerantnější vůči studentům, což vlastně nevím, jestli je dobře. Člověka na cestě jeho životem potkávají různé věci a pochopitelně ho různé události ovlivní. Jestliže v minulém roce zemřel můj muž, se kterým jsem já vlastně ani nežila, tak teprve po jeho smrti jsem začala objevovat věci, které v něm byly dobré a které jsem já neviděla, protože jsem byla ponořená do starostí o výchovu svých dvou dětí. Teď jsou mé děti dospělé a já se můžu věnovat sobě, ale už to ani pořádně neumím. Co je pro Vás nejlepší relaxací? Děkuju náhodě, že se asi před čtyřmi lety v Mladé Boleslavi objevil jogín, který měl velice dobrý výcvik z Indie. Jóga je opravdu skvělý prostředek k tomu, aby člověk kultivoval sebe, nejenom fyzicky, ale taky duchovně. Takže jsem si na stará kolena jógou trochu zlepšila nejen mysl, ale i zdraví, pak jsem odjela do Indie, tam jsem si ho zase zničila. (úsměv) Jóga mě postupem času naučila klidu a toleranci, i když studenti mohou vyprávět, že se mi to občas prostě nezadaří.

A co knihy? Jistě, ty jsou hned na druhém místě. Kdybyste přišli ke mně domů, 14

Školník - časopis G8MB


?

rozhovor

Březen - Duben 2013

najdete tam celou stěnu pokrytou knihami a všechny jsou přečtené. Taky knihy překládám, takže se toho nastřádá hodně. A Váš nejoblíbenější titul? No, teď čtu titul 1Q84, autor Haruki Murakami. Řekni to.

Haruki Murakami. Výborně. A teď vážně. Má nejoblíbenější kniha je Sto roků samoty od Gabriela Márqueze, kterou vřele doporučuju. Je tam tedy trochu pesimisticky líčen vývoj celého lidstva. „První bude pokryt mechem, posledního sežerou mravenci.“ Zmínila jste překládání knih. Čím si Vás jazyky tak získaly, že jste se rozhodla se jimi zabývat po celý život? To je taková až trochu banální záležitost. Když jsem byla malá, tak můj tatínek, zkušební řidič, jezdil po celém světě - na Sahaře, v Belgii, Albá-

„Do své praxe vkládám hodně sebe.“

nii… A od malička mi říkal: „Kolik cizích řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.“ A já, tehdy asi nějaká otevřená dušička, jsem si to ohromně vzala k srdci. Později jsem objevila, že na jazyky mám talent, šly mi zkrátka samy. Vzala jsem si cizince, takže i tak jsem si mohla trénovat srbskou slovní zásobu. Kolikrát jste tedy v tom případě člověkem, kolik řečí ovládáte? Samozřejmě, španělština je můj chlebíček, moje životní láska. K tomu umím francouzsky, srbsky, rusky, něco málo anglicky, portugalsky taky docela dobře rozumím, moc nemluvím, spíš jen tak z legrace. S ruštinou je to podobné, ale mám ruskou studentku, tak to musím respektovat a snažit se. Jaká jste podle Vás učitelka, chtěla byste se změnit? Vždycky se dá něco změnit. Snažím se být co nejlepší, ale možná do své praxe vkládám hodně sebe, svých citů, což možná není ve finále úplně dobře. Rozhodujete se spíš hlavou nebo srdcem? Asi spíš srdcem. Nevím ale, nakolik je to dobře, protože výsledek není většinou ten nejlepší. Říká se, že člověk, když pracuje, má vidět věci racionálně, ale mně to nejde.

S jakou ideou jste do učitelských vod vstupovala a vyplnila se tato idea? Ne, já se stala učitelkou z potřeby zaměstnat se a vydělávat peníze. Aspoň na začátku, v Jugoslávii, to tak bylo. Nějaké ideje přišly až během výuky, když jsem chtěla více proniknout do tajů pedagogických procesů. A můžete nám prozradit nějaké učitelské taje a procesy? Věci nemusí být takové, jak je já vidím. To mi třeba trochu vadí na tom, jak pracuju tady. Některé děti mají třeba potíže a vzhledem k tomu, že jich mám tolik, tak ty potíže nevidím, nebo se jimi nemůžu zabývat, protože mi to není časově dovoleno. Takže v tomhle je pro Vás limit, chtěla byste se spíše zabývat psychikou člověka... To ne, mým posláním bylo, je a bude vyučovat jazyky. Ale když se třeba něčí rodiče rozvádějí, žák má problémy a nemůže se naplno věnovat studiu, tak bych já potřebovala nějakou informaci o tom, že momentálně student není ve formě, aby se mohl vůbec učit. V tu chvíli by nastupovala nějaká druhá strana mé profese, promluvit si s třídním o dalším postupu a přístupu ke studentovi. Jsme lidi a potřebujeme o sobě věci vědět, a to je v poslední době mimo můj dosah.

„Věci nemusí být takové, jak je já vidím.“ Tuto stránku věci může zajistit funkce třídního učitele. Byla jste někdy třídní? Byla jsem třídní v Srbsku, tady ne. Nějak mi to ale nevadí, už takhle je toho víc než dost. Navíc je to o tolik starostí navíc, že bych na to dnes už asi neměla. Obzvlášť, když vidím dnešní prváky, už bych do toho asi nešla. Jsem tu od roku 1994 a musím říct, že dříve se studenti chovali s daleko větším respektem ke starším studentům a učitelům než ti současní. Jenže tady se párkrát stalo, že když si starší studenti nějak vynucovali úctu těch mladších, byli potrestáni za šikanu. Ti mladší už jsou prostě takoví. Drzí, povrchní, mnohdy hubatější než studenti dříve. Všichni se ale během let zklidní, a než se dostanou do oktávy, tak z nich budou mladé dámy a mladí pánové. Děkujeme za rozhovor.

Školník - časopis G8MB

15


téma

Číslo IV

Železná lady N Téma:

TEXT: Zdeňka Protivánková

ěkteří ji nenáviděli, jiní zas obdivovali. Je řeč asi o nejvýznamnější ženě v anglické (a světové) politice 20. století, Margaret Thatcherové. Byla nekompromisní a rozhodná, proto si také od Sovětského svazu vysloužila přezdívku, ke které se později s úsměvem hlásila, a pod kterou ji všichni známe: Železná lady. Politička, která byla v  čele vlády zrovna v  době, kdy na tom Spojené království nebylo ekonomicky zrovna dvakrát nejlépe. Aby se zastavil ekonomický propad, byla nucena zavést nepříjemná opatření - snižování vládních výdajů, snížení nebo zastavení podpory pro krachující firmy a tak dál. Přestože asi jiná možnost nebyla, mnozí lidé Margaret za tyto kroky nenáviděli. Její vládu jsem nezažila a nevím jak to probíhalo. Nicméně to, že se někteří občané otáčeli zády k její rakvi, mi přišlo trochu ubohé. Koneckonců nehodila by se do naší současné ekonomiky a politiky nějaká taková Železná lady?

16

Školník - časopis G8MB

Margaret Hilda Thatcherová

Narozena 13. října 1925 Grantham, Lincolnshire (Spojené království) V Oxfordu vystudovala chemii a práva Ministryně školství a vědy (20. června 1970 4. března 1974) Vůdkyně opozice (11. února 1975 - 4. května 1979) Předsedkyně Konzervativní strany (11. února 1975 - 28. listopadu 1990) Poslankyně parlamentu (8. října 1959 - 9. dubna 1992) Zemřela 8. dubna 2013 ve věku 87 let v hotelu Ritz, Londýn


téma

Březen - Duben 2013

Anketa:

Co se vám vybaví, když se řekne „Železná lady“? TEXT: Tereza Koukalová

Ž

elezná lady. Tento pojem slýchávám v poslední době tak často, až je mi z toho špatně. Smrt legendární britské političky bezpochyby otřásla světem. Její pohřeb sledovaly miliony lidí, ať už ji milovaly nebo nenáviděly. Svými činy a ráznou povahou si vysloužila v 70. letech v sovětských novinách Rudá hvězda přezdívku Železná lady, která se okamžitě ujala a stala se nesmrtelným pojmem. Avšak ne každý si tento pojem spojí právě s Margaret Thatcherovou. Proto jsem také s blokem v ruce obcházela školu a ptala se šedesáti studentů napříč všemi ročníky, co se jim vybaví, když se řekne Železná lady. Odpovědi byly až překvapivě různorodé. V mladších ročnících mi jen jediný kluk odpověděl jméno ministerské předsedkyně. Ve starších ročnících (čtvrtý, pátý, šestý) jsem se této odpovědi dočkala již častěji, i když studenti si nemohli často vzpomenout přímo na jméno Margaret Thatcherové a místo toho odpovídali: „Jo to je ta politička, co teď zemřela.“ A v sedmáku a osmáku již nikdo neváhal a automaticky odpovídal: „Thatcherová.“ Některé odpovědi byly opravdu zajímavé, ale asi nejvíce mě pobavila odpověď jedné nejmenované studentky, která zněla koleje. Nezapočítávala jsem odpověď železo, už jenom z toho důvodu, že takto originálně odpovídalo cca 30% dotazovaných studentů. Je tedy vidět, že v oblasti vědomostí a všeobecného povědomí se ještě máme co učit. Ať už nám Margaret Thatcherová sympatická byla či nebyla, její osobnost bychom znát měli. Už jenom proto, že to byla jedna z nejvýznamnějších žen uplynulého století.

„Být mocným je jako být dámou. Pokud musíte lidem říct, že jím jste, pak jím nejste.“ „Úsudek o lidech si vytvářím v prvních deseti vteřinách setkání a jen málokdy takový úsudek měním.“ „Jsem mimořádně trpělivá, za předpokladu, že nakonec dosáhnu svého.“ „Jakákoli žena, která rozumí problémům chodu domácnosti, bude blíž pochopení problémů chodu země.“ Václavu Havlovi: „Během nejtemnějších let stalinského útlaku jste byl inspirací pro váš lid. Ve svých hrách jste odhaloval podvody a nespravedlnost totalitního režimu a vystupoval jste proti nim. Zůstal jste věrný svým zásadám během dlouhých období věznění a nemoci...“

pí. Jovanovičová 8%

Margaret Thatcherová 33%

Nic 20% Velká Británie 7%

* Koleje 1x, Iron Maiden 1x, Paní z kovu 1x, Válka o Falklandy 1x, Transformers 2x, Iron Man 2x, Mučící nástroj 2x

Recenze: Film Železná lady

Slavné citáty slavné političky „Věřím, že královská rodina je to nejlepší z patriotismu, loajality, vznešenosti a váženosti. Je to málo častá kombinace a měli bychom si toho vysoce cenit.“

Meryl Streep / film 15%

Jiné * 17%

TEXT: Tereza Štveráková

67%

Ž

elezná lady je populárním životopisným snímkem z roku 2011, v němž se divadelní a operní režisérka Phyllida Lloydová snaží divákům přiblížit život britské političky Margaret Thatcherové. Film bývá opěvován hlavně díky výkonu herečky Meryl Streepové, která za ztvárnění premiérky získala řadu ocenění. A právě to je pravděpodobně kamenem úrazu celého filmu. Publikum se soustředí především na svou oblíbenou herečku, samotná myšlenka filmu a život „Železné lady“ ustupuje do pozadí. Film znázorňuje téměř celý premiérčin život. Margaret Thatcherová je zobrazena jako šestaosmdesátiletá osamělá stará žena, která pomalu ztrácí své síly a je odkázána na pomoc druhých. Její samotu narušuje zesnulý manžel Denis (Jim Boadbent), který se jí v halucinacích zjevuje a popichuje ji svými sarkastickými poznámkami. Film je prodchnut vzpomínkami na její uplynulý život, díky nimž se dostáváme do období, kdy se jako hokynářova dcera prosadila ve světě politiky. Musela být tvrdá, neústupná, cílevědomá. Byla to prostě žena, která věděla co chce a šla si za tím! Svou pílí se v roce 1979 vypracovala až na post předsedkyně vlády Velké Británie a jako jedna z opravdu mála žen se, po dobu dlouhých jedenácti let, udržela v politice. I když se ve snímku objevuje celkem dost politických pasáží, které jsou režisérce vytýkány pro špatné filmové provedení, film se zabývá spíše pocity samotné Margaret. Pocity ženy žijící pro kariéru, kvůli níž zapomíná na svou rodinu. Železná lady je film, který má mnoho chyb. Nese se ale v poutavé atmosféře, a proto mu dávám 67 %. Avšak podle mého názoru zaujme pouze toho diváka, který má přehled o politice a zajímá se o ni. Jestli ho totiž chcete zhlédnout jen kvůli „božské Meryl“, pusťte si raději filmový muzikál „Mamma Mia“, který vznikl zásluhou stejné režisérky.

Školník - časopis G8MB

17


kultura

Vyřazení maturantů

Číslo IV

TEXT: Tereza Štveráková

V pondělí 3. června se s námi v kostele sv. Havla už definitivně rozloučili letošní maturanti. Slavnostní vyřazení se konalo od 18 hodin a po úvodním slovu profesora Kotlaby ho písní Gaudeamus Igitur zahájila, za doprovodu pana Hermanna, pí. prof. Chladová se svou skupinou Lips kvintet. Následně na scénu nastoupil školní pěvecký sbor. Po příjemném úvodu se slova chopila paní ředitelka a předání vysvědčení našim úspěšným maturantům mohlo začít. Ano úspěšným! V tomto roce totiž všichni „osmáci“ svou zkoušku dospělosti složili, a to se pochopitelně odrazilo na atmosféře celé události.

Férová snídaně Férová snídaně je akce, jejímž účelem je podpořit Fairtrade neboli spravedlivý, chcete-li férový obchod. Snídaně se koná při příležitosti Světového dne pro Fairtrade. Fairtradem označujeme způsob obchodování s potravinami, u kterých je cena regulována na tzv. „spravedlivou cenu“. Cena by měla stačit lidem, kteří tvrdě pracují na polích, aby mohli žít důstojný život. Zároveň je ale hlídáno prostředí pěstování plodin a pracovní podmínky zemědělců. Naše město společně s dalšími nezahálelo a snídaně se letos konala už potřetí. Navzdory nepříznivé předpovědi se počasí celkem vydařilo a nepršelo jako minulý rok. Sešli jsme se v Havelském parku okolo desáté hodiny dopolední. Na Férové snídani je fajn, že každý si přinese nějaký ten koláč, buchtu nebo bábovku, kterou si sám upekl. Organizátoři vám pak nabídnou fairtradovou kávu či čaj a nechybí ani fairtrade cukr. Celkem se v parku sešlo okolo třiceti nadšenců, mezi nimiž celé dopoledne vládla příjemná atmosféra. 18

Školník - časopis G8MB

TEXT: Štěpán Rejhon


kultura

Březen - Duben 2013

Koncert v Domě seniorů TEXT: Tereza Štveráková, Veronika Stránská FOTO: Archiv 1. ročníku

T

řída 1. B se pod vedením paní profesorky Lenky Chladové rozhodla uspořádat koncert pro rodiče a jejich známé. Ten se konal v Domě seniorů 18. 4. 2013 od 18 hodin. Děti ale dorazily už o hodinu dříve, aby si stihly natrénovat nástup a připravit vše potřebné. O úvodní řeč se postarala paní profesorka, díky které v místnosti zavládla ta správná atmosféra. Děti zahájily vystoupení za hudebního doprovodu paní profesorky písní Miss Bellinda. Následovalo několik dalších písní, v nichž se střídal zpěv s hraním na flétny. Nečekaným zpestřením byla hra prváků na vlastnoručně vyrobené nástroje, jako například minikytara, plechovky na místo bubínků anebo koňské žíně ve džbánku, které, ač se možná budete divit, vydávaly melodické zvuky.

Repertoár byl tvořen různými písněmi, od těch pohádkových až po anglické hity. Asi by mnoho z vás nečekalo, že se vystoupení zúčastní všichni, včetně kluků, ale i oni se s nadšením zapojili a zpívali jako rozené superstar! Závěrečnou písní byla „Statistika nuda je“ z pohádky Princové jsou na draka, po níž rodiče tleskali svým ratolestem jako o život. Děti představení završily překvapením ve formě dárečků, které samy vyrobily v hodinách výtvarné výchovy s paní profesorkou Vaňkovou. Celý program trval zhruba hodinu. Velký divácký úspěch prváky potěšil natolik, že se chystají připravit něco podobného i příští rok a my doufáme, že jejich nadšení přes rok nevyhasne a oni své plány dotáhnou až do konce. Možná že začíná nová tradice a že se přidají i jiní hudebně nadaní žáci.

Co je u nás nového? Jak již určitě zaregistrovaly páté a šesté ročníky, studentská rada se rozhodla dohodnout pro školu výcvik na řidičský průkaz skupiny B, tedy na osobní automobil. Jak Po již určitě zaregistrovaly páté a šesté ročníky, studentská dlouhém jednání byla dohodnuta rada se rozhodla dohodnout pro školu výcvik na řidičský průkaz spolupráce s autoškolou pana skupiny B, tedy na osobní automobil. Po dlouhém jednání byla Málka. Výcvik bude probíhat dohodnuta spolupráce s autoškolou pana Málka. Výcvik bude od září tohoto roku. Teoretický probíhat od září tohoto roku. Teoretický výcvik bude vyučován výcvik bude vyučován přímo v v budově naší školy v odpoledních hodinách. Praktický přímo

Studentský parlament

výcvik je na individuální domluvě. Cena autoškoly je pro naše studenty 9000 Kč. O podrobnostech budeme ještě informovat na radě a na webových stránkách. Pokud byste měli zájem, neváhejte přijít na radu nebo vhodit své názory a připomínky do krabice na parapetu u učebny číslo 14. Martin Zelený

Školník - časopis G8MB

19


můj koníček

Číslo IV

FOTO: Tereza Preislerová

Můj koníček:

TEXT : Sophia Marčeková

Společenské tance Mým koníčkem je již od dětství společenský tanec. Tancuji standardní i latinskoamerické tance. Do standardních tanců patří waltz, tango, valčík, slowfox, quickstep a do latinskoamerických samba, chacha, rumba, paso double a jive. Většina lidí si myslí, že je to moc nudné a konzervativní. Já jsem ale přesvědčená o opaku. Tanec mě naplňuje, dodává mi energii a takovou tu chuť do života. Když slyším hudbu, hned mě to rozhýbe. Závodně tancuji „jen“ devět let, ale tancem žiji prakticky celý svůj život. Společenskými tanci věnovala a stále věnuje většina mé rodiny. Pokud tancujete závodně a jezdíte na soutěže, tak si postupně vytancujete vyšší a vyšší výkonnostní třídy díky bodům získaným na soutěžích. Tyto třídy jdou po

20

Školník - časopis G8MB

sobě následovně (od nejnižší do nejvyšší): D, C, B, A, EM. Já mám s partnerem vytančenou třídu C v latinskoamerických tancích a třídu B v tancích standardních. Mnohem radši mám ale tance latinskoamerické, protože jsou takové energičtější a člověk v nich může více vyjádřit své pocity. Na soutěžích nemůžete přehlédnout krásné šaty partnerek. Prozradím vám, že takové nově ušité šaty na latinu stojí většinou kolem sedmi tisíc a nově ušité šaty na standard kolem dvaceti tisíc. Je to vysoká cena, naštěstí existují také bazary, ve kte-

rých lze koupit šaty levněji. Jedinou nevýhodou tohoto sportu je to, že jste závislí na svém partnerovi. Jinak tančit může v podstatě každý. Věřím, že když člověk něco opravdu chce a dělá pro to maximum, to s největší pravděpodobností také zvládne. Já tancuji u manželů Stínkových v Domě kultury v Mladé Boleslavi. Pokud byste se společenským tancem chtěli začít, určitě přijďte, rádi vás uvidíme. Nikdy totiž není pozdě!


sloupky

Březen - Duben 2013

Maturitní zkouška a co dál?

s l o u

p k y

Alternativní historie Za mlhovinami, že by se mohly krájet, a dost možná ještě dál, se nacházela zelená planetka Brčálníkus. Byla to malinkatá planeta, vešel se sem sotva jeden jaderný reaktor a ubytovna pro vědce, kteří ho obsluhovali. I přesto byla tato planeta největší v galaxii Korpus. Kolem Brčálníku obíhaly ještě další dvě planetky. Ta větší se jmenovala Rákos a ta menší Níček. Jednou, když byl Rákos přímo v nadhlavníku (což vzhledem k velikosti planetky Brčálníkus bylo jednou za dva dny) přišel jeden z vědců na úžasný objev! Zemnus zrovna seděl u svého mezigalaktického dalekohledu, když objevil podivnou modrou planetu kdesi v galaxii Mléčná dráha. A protože byl první, kdo ji objevil, pojmenoval ji po sobě - Země. Když na sympóziu přednesl ostatním vědcům svůj objev, byli nadšeni. Už dlouho hledali planetu s podobnými životními podmínkami, na které by se mohli usadit. Brčálníkus byl pro ně zkrátka příliš malý. A tato nově objevená planeta Země byla nesrovnatelněkrát větší než ta jejich. Proto se rozhodli, že za úsvitu svou planetu opustí. Všichni se hned sbalili a za dvě minuty už stáli u svého mezigalaktického přenášedla. Zemnus, který byl pro svůj objev jmenován velitelem výpravy, zmáčkl červené tlačítko s nápisem Transport. Na závěr této minipovídky bych chtěla podotknout, že lidé (které tito vědci stvořili) časem zkomolili Zemnusovo jméno na Zeus a jeho i zbylé vědce začali uctívat jako své bohy. Avšak jednoho dne se objevila cizí vesmírná loď a po urputném boji převzal vládu nad Zemí její kapitán Ježíš Nazaretský z planety Nazaret. A tím byl osud Země zpečetěn na dalších 2000 let. Tereza Koukalová

Během května, kdy na naší škole probíhaly maturitní zkoušky, jsem přemýšlel o své budoucnosti. Pravděpodobnost, že i já projdu touto zkouškou, je poměrně vysoká a pak? Co dál? Možná půjdu na vysokou školu, možná se rovnou přihlásím na pracovní úřad. Možností je nekonečně mnoho. Podle kritérií, jež zadala naše civilizace, budu vést úspěšný nebo neúspěšný život a poté přijde smrt, možná dřív, možná později, ale určitě přijde. Má vůbec život nějaký smysl? Ekonom nám bude tvrdit, že je důležité ekonomicky prosperovat, kněz nám zase bude tvrdit, že jedním ze smyslů života je hledat Boha a učitel, že jedna z nejdůležitějších věcí na světě je vzdělání. V těchto věcech může být určitý smysl, ale podle mého názoru má největší smysl chránit přírodu a vytvořit udržitelnou společnost. Nejsem žádný ochránce přírody a myslím si, že ani ochránci přírody nemají takový význam a pravomoc, jak se jim leckdy přisuzuje. Možná zachrání dva jeleny od pytláků, ale za měsíc jim postaví nějaká nadnárodní společnost továrnu v lese. Myslím si, že se někteří snaží ze všech sil, ale ničení přírody stejně nezabrání. Řešením není snaha desítek nebo tisíců lidí, ale celé společnosti. Proč si myslím, že ochrana přírody je tak důležitá? Protože, když nemá člověk co strčit do pusy, tak mu je vzdělání k ničemu, když nemůže dýchat čerstvý vzduch, tak mu ekonomická prosperita nepomůže, i kdyby mu Bůh přál dobrou noc každý den, tak mu dostatek vody neposkytne. Všechny starověké kultury uctívaly přírodu a měly i tu slušnost jí v podobě rituálů poděkovat. Přestože nám dnes přijde nesmyslné obíhat kolem ohně a pokřikovat u toho, abychom například přivolali déšť, tak mi naše chování přijde mnohem nesmyslnější. Proč? Protože chování našich předků nenarušovalo rovnováhu přírodních systémů a nevyčerpávalo životadárné zdroje. Z jejich postojů k přírodě bychom si měli vzít všichni ponaučení, přírodu bychom měli povýšit v našem hodnotovém žebříčku na první místo, jinak naše nebo další generace budou muset jednoho dne předstoupit před své děti a říct: „Promiň, ale došla nám voda. Během několika dnů všichni zemřeme jen proto, že jsem byl lhostejný a líný tomu zabránit.“ Noskovič Marek, 5. A

ilustrace: Honza Šimůnek, 6. A

Školník - časopis G8MB

21


recenze

Číslo IV

recenze

80%

+ originalita + důraz na estetično a abstrakci + hráč je nucen myslet při každé překážce jinak + silné momenty během hraní

- místy dost nízké FPS - mnohdy až moc težké překážky - vcelku krátká stopáž – oproti Portalu až třikrát kratší - cena 19 € je zkrátka hodně

HRA: Antichamber – a pak, že hry nejsou umění! Když jsem hodnotil Portal 2, zmiňoval jsem jeho geniální originalitu, příběh a herní principy. Portal člověka přikoval k židli jako málokterá hra, člověk ho dohrál téměř jedním dechem. Když jsem si na Steamu kupoval hru Antichamber, ani jsem nepomyslel na to, že by se nějaká hra Portalu dovedla vyrovnat. No a nakonec… Ne, vezměme to od začátku. Hru Antichamber není tak jednoduché zařadit mezi ostatní, a srovnávat ji s nimi. Hra je totiž založená na fyzikálních a prostorových paradoxech, které si pohrávají s naší myslí. Je tedy od reality dál než již zmíněný Portal. Jako příklad můžeme uvést chodbu s dvěma schodišti. Když po nich sejdete, ocitnete se zpátky na začátku chodby. Nesčetněkrát se také objeví prvek, že někam jdete, najednou se obrátíte zpátky a chcete se vrátit, ale za vámi je něco jiného, než bylo. Celá hra dá vašemu mozku zabrat a rozhodně si po jejím dokončení můžete říct, že tak divnou hru jste ještě nehráli. Celá hra je protkána zajímavými prvky ve formě černých tabulek na zdi s ponaučeními, potažmo nápovědami, jak danou překážku přejít. Kupříkladu po proběhnutí nekonečně dlouhé kruhové chodby se na zdi objeví věta „Sometimes you have to run around in circles.“ Hře tyto tabulky hodně přidávají a ukazují, že Antichamber není jen „obyčejná“ hlavolamová hra. Antichamber nemá jasně daný cíl, navenek je vaším úkolem dojít na konec bludiště, tam vás ale čeká malé překvapení, pro které si musíte dojít sami. Audiovizuální stránka hry je, ostatně jako celá hra, zvláštní. Zvuky jsou většinou příjemné, hru podkresluje odpovídající hudba, případně zvuky související s překážkami. Grafická stránka hry je dotažena k dokonalosti, přes jednoduchost prostředí se mnohdy oku naskytnou líbivé scenérie. Třešničkou na dortu je pak místnost s barevnými sousošími, která by se dala označit jako zlatý hřeb celé hry. Antichamber zkrátka není hrou, kterou potkáte každý den. Antichamber přesvědčuje o tom, že cesta může být i cíl a že ne vždycky je nejdůležitější dokončit všechno, co jste započali. Pokud si chcete nechat trošku zaharašit s mozkem a vyplnit si přestávku mezi banálními herními tituly, Antichamber je to pravé pro vás. PS: Doporučuji celou hru projít bez pomoci nějakých návodů, nedej bože spoilerů. Pokud nevíte, kudy dál, dejte si jednoduše přestávku a později se ke hře vraťte, bohatě se vám za tuto trpělivost odmění. Tomáš D. Doležal

85% KNIHA:

LEGENDA Vítejte v Republice, západní části bývalých Spojených států, která je neustále ve válce se sousedními Koloniemi. Proto nutí Republika všechny desetileté děti podstupovat Zkoušku, aby ty nejlepší z nich mohla obsadit do armády a vyhrát válku. A ty nejhorší posílá na smrt, aby se zbavila zbytečných příživníků, kteří jsou jí k ničemu. Mezi ně patří i nyní patnáctiletý Day, kterému se podařilo smrti uniknout, ale od té doby je plný zášti proti Republice a snaží se jí co nejvíce znesnadnit fungování. Proto se během let stává nejhledanějším (a nejúspěšnějším) zločincem všech dob. Proti němu stojí June, nejtalentovanější člověk Republiky, která u Zkoušky získala plný počet bodů a žije v přepychu se svým vysoce postaveným bratrem Metiasem. Ovšem jen do doby, než je Metias zavražděn a Day se stává hlavním podezřelým. June se rozhodne pustit do pátrání po zločinci, který zřejmě zabil jejího milovaného bratra, a pomstít se… Legenda je dalším z řady světových dystopických bestsellerů vydaným nakladatelstvím CooBoo. Od první stránky je tato kniha plná akce, napětí a zvratů, ze kterých se člověk vzpamatuje až dlouho po dočtení poslední stránky. Nechybí ani trocha romantiky, ta ale tvoří jen minimální část celého příběhu. Takže pokud si rádi představujete, jak bude svět vypadat za pár desítek let, tady máte další ne úplně veselou variantu… Dávám knize 85%, protože námět „co nejvíc odlišní kluk a holka“, kteří se potkají a musí čelit ranám osudu je už značně okoukaný. I přesto je Legenda knihou plnou překvapení, která člověka nenechá klidně spát, dokud ji nedočte. Verča Stránská

22

Školník - časopis G8MB


informujeme

Březen - Duben 2013

informujeme

TEXT: Kateřina Kroupová

Zajímavosti z okolí: Smírčí kříze

TEXT + FOTO: Mgr. Lenka Vedralová

Smírčí kříže jsou kamenné kříže nebo kameny s vytesaným reliéfem. Kříže postavené obvykle na místě, kde došlo k neštěstí nebo byl spáchán těžký zločin, např. vražda. Ve středověku bylo možno při trestání provinilců uplatnit systém tzv. smírčího práva, kdy byl provinilci uložen nějaký úkol, kterým odčinil svůj zločin. Takovým úkolem kromě vyrovnání s postiženou rodinou mohlo být i vytesání a vztyčení kamenného kříže na místě, kde byl zločin spáchán. Tyto kameny byly stavěny také jako upomínka na pohromy, např. morové epidemie. Na smírčí kříže a křížové kameny můžete narazit náhodou při výletech do přírody, nebo je vyhledat cíleně – jsou jich u nás evidovány stovky. Na obrázku je smírčí kříž u obce Markvartice na Jičínsku a křížový kámen nedaleko Vlašimi.

Fotbalový turnaj

Crazy Games

Tradiční fotbalový turnaj Beton Cup 2013 se jako každoročně uskuteční poslední týden v červnu. Organizátoři a zároveň rozhodčí, Martin Lehký a Martin Cibulka se rozhodli letošní ročník rozdělit do dvou dnů. Turnaj 5. - 8. ročníků se odehraje v pondělí 24. 6. a turnaj mladších ročníků o den později 25. 6. Přijďte se svým týmem ukázat, co ve vás je, nebo aspoň podpořit své spolužáky!

V Novém parku na sídlišti se 17. května uskutečnil čtvrtý ročník CRAZY GAMES. Akce, na níž jste si mohli vyzkoušet zápasy v sumo oblecích, či lezení na pivní bedny, se zúčastnilo několik studentů naší školy a také pan profesor Jakub Matějů, který byl hlavním organizátorem celé akce. Na akci zavítalo okolo 120 návštěvníků a pan profesor Matějů slíbil, že se již můžete těšit na příští ročník.

Soutěž O nejinspirativnější středoškolský časopis Již čtvrtého ročníku soutěže O nejinspirativnější středoškolský časopis se rozhodla zúčastnit i naše redakce. Náš (ale i váš) středoškolský časopis Školník postoupil do finále soutěže a mohl tak své kvality poměřit s dalšími devíti finalisty. Na slavnostním vyhlášení, které se konalo 28. května v sídle Senátu Parlamentu České republiky, se Školník sice neumístil na vítězných příčkách, ale získal čestný diplom, který přebrala šéfredaktorka našeho časopisu Alžběta Motlová s naším dvorním grafikem Tomášem Doležalem. Za grafickou stránku získal Školník plný počet bodů. Celá redakce chce tedy tímto poděkovat nejen Dodovi za skvělou grafiku, ale také Bětce za její výdrž při vymáhání článků od nás redaktorů a v neposlední řadě patří dík i Vám čtenářům za Vaši přízeň. Věřte, že příští rok jsme na bedně!

Recitační soutěž Již 15. ročníku Literární a recitační soutěže Macharův Brandýs se zúčastnila i Alžběta Motlová, která si z brandýského zámku, kde se konalo finálové kolo této soutěže, přivezla hned dvě ocenění. Získala první místo ve 4. kategorii, kde soutěží studenti gymnázií a středních škol či učilišť a také si převzala cenu Eduarda Petišky pro absolutního vítěze. Děkujeme Bětce za skvělou reprezentaci školy a gratulujeme.

Nostrifikační zkoušky V pátek 3.května 2013 proběhly na našem gymnáziu z pověření Krajského úřadu nostrifikační zkoušky, kterých se účastnili studenti z Ruské federace, Kazašské republiky a Ukrajiny. Ověřovány byly znalosti z angličtiny, biologie, zeměpisu a chemie. Úspěšným studentům blahopřejeme.

Český den proti rakovině Jako každý rok se i 15. května tohoto roku zapojili studenti 4. a 6. ročníků do akce Český den proti rakovině pořádané občanským sdružením Liga proti rakovině. Veřejné sbírky se zúčastnily tisíce dobrovolníků z celé České republiky, kteří prodávali kvítek měsíčku lékařského se zelenou stužkou. Výdělek sbírky bude použit především na zlepšování kvality života onkologických pacientů a šíření prevence nádorových onemocnění. Děkujeme všem dobrovolníkům i těm, kteří přispěli.

Zeměpisná olympiáda Studenti třetích ročníků Jan Svoboda a Petr Svoboda skvěle reprezentovali naše gymnázium v zeměpisné olympiádě. V okresním kole obsadili první a druhé místo a v krajském kole konaném v Benešově obsadil Jan Svoboda třetí místo a Petr Svoboda sedmnácté. Oběma chlapcům gratulujeme a přejeme úspěchy i v dalších letech!

Burza učebnic Již tradičně se na naší škole koná burza učebnic. Tentokrát 24. června od 8:00 v naší tělocvičně.

Školník - časopis G8MB

23


ČLÁNKY A NÁZORY REDAKTORŮ, ARCHIV ČÍSEL, HISTORII ČASOPISU A INFORMACE O REDAKTORECH NALEZNETE NA ADRESE

skolnik-casopis.8u.cz JSME I NA FACEBOOKU! PŘIDEJTE SE DO SKUPINY ŠKOLNÍK (ČASOPIS PRO STUDENTY G8MB) KRÁTKÁ ADRESA SKUPINY JE

fb.me skolnik.casopis

V příštím čísle Téma: Cestování

Nový design Rozhovor s dalším pedagogem Reportáž z fotbalového turnaje Výměnné pobyty Další recenze a informace Komiks a mnoho dalšího...

Po přečtení nechte časopis ležet na parapetu na chodbě. Děkujeme! Děkujeme firmě CopyCentrum.com za ochotnou pomoc při tisku tohoto čísla.

Školník - V/4  

Časopis pro studenty G8MB

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you