Issuu on Google+

ŠVÝCARSKO

VAL D‘ANNIVIERS je magické údolí pod nejvyššími vrcholy Alp, kde vládne kouzlo starých časů. Ačkoli tu právě propojili moderní lanovkou dvě největší střediska, malebný kout Švýcarska láká návštěvníky na jiné přednosti: nejezdí sem davy lyžařů, nenajdete tu nekonečné kilometry sjezdovek, a velehory se poznávají také z lyží s tuleními pásy.

Ve stopách průkopníků   turismu Horská chata Cabane des Becs de Bosson ve výšce 2983 m n. m.

N

DANA EMINGEROVÁ

apijte se historie, podává mi 80letý Jean Vouardoux skleničku. Ke  sklu lne těžké „bílé víno“ v barvě dlouho skladovaného jab­ lečného moštu. Místní mu říkají ledovcové víno, protože po dlouhá desetiletí – ba víc než století – zraje v sudech v blízkosti ledovců, kon­ krétně v  jediném sklepě v  maleb­ né švýcarské vesničce Grimentz v nadmořské výšce 1 570 metrů. Ne, není to žádný marketingový tah ani laciné lákadlo na  turisty. Dokonce tohle tajemné víno není ani drahé, ani mimořádně kvalitní. Žádný extra sortiment pro boháče. Ledovcové víno z Val d‘Anni­ viers je prostě mýtus, který patří ke Grimentz. Proto se nikde jinde v  ce­ lém Švýcarsku nedá koupit. Lze ho ochut­ nat

Může se hodit

Foto: Alban Mathieu

Doprava

20

Pozemní cesta do švýcarského velehorského kantonu Wallis vede přes Rozvadov, Norimberk, Mannheim, Basilej, Bern a Martigny. Z Prahy ujedete 980 km zhruba za 10 hodin. Letecké spojení z Prahy je též velmi zajímavou variantou: přímé spoje nabízejí Swiss a ČSA několikrát denně na tři letiště: Curych, Ženevu, případně Basilej. Zpáteční letenky bývají k mání od cca 2500 Kč, v akci občas dokonce ještě levněji. Za přepravu lyží a přezkáčů se u Swiss nic nedoplácí. Na místě lze cestovat pověstnými švýcarskými vlaky s využitím tzv. swisspassu, což je turistické předplatné na hromadnou dopravu v zemi, které stojí na 8 dní 393 CHF (320 Eur) a lze ho koupit například i u Českých drah, Student Agency nebo v Čedoku.

Cestování

Lyžování Sezona pro lyžování trvá od poloviny prosince a dostatek sněhu je až do konce dubna zajištěn díky umělému zasněžování. Mezi středisky zmíněnými v reportáži jezdí zdarma skibusy. Cena skipasu pro celou oblast činí 56 CHF / den pro dospělého, junioři 48, děti 34, za 6 dní dáte 280 / 238 / 168 CHF (permanentky do jednotlivých středisek jsou cca o 10 % levnější).

Skitouring Horský vůdce na 1 den pro 2 osoby vyjde na 550 CHF, pro 4 osoby 650 CHF, pro 6 osob 750 CHF, skipas je za 25 CHF.

Ledovcové víno Návštěvy sklípku s ochutnávkou ledovcového vína probíhají na závěr prohlídky Maison Bourgeoisiale v Grimentz, které se zdarma konají v pondělí od 17 hodin.

Weby www.valdanniviers.ch www.mojesvycarsko.com

8.-9. února 2014 Víkend

Víkend 8.-9. února 2014

výhradně ve vinném sklípku ukry­ tém pod Maison Bourgeoisiale. Tenhle dům, postavený v  roce 1550, patří k  nejkrásnějším a  nej­ starším stavbám v Grimentz. A co je zajímavé, dodnes se v něm schá­ zejí řemeslnické cechy a  správa obce. „Tedy nikoli buržoazie, jak by se na první pohled mohlo zdát,“ upozorňuje pan Vouardoux, který předsedal jako prezident zdejším radním v roce 2005. „Důkazem je tento pohár na víno, jejž musí kaž­ dý předseda své vesnici věnovat,“ ukazuje ke stropu, kde visí desítky tradičních plechových korbelů.

Víno s příchutí 19. století Legendární víno z  Val d‘Anni­ viers je zcela unikátní právě pro­ to, že Grimentzané si jej s láskou hýčkají v  pouhých třech prasta­ rých modřínových sudech, z nichž každý má obsah 900 litrů. A podle toho, kolik vína se vypije, tolik se ho do sudů každoročně vrátí. Nejstarší barel, který patřil sion­ským biskupům, se tak­ hle opakovaně plní už od  roku 1886… A  protože z  něj mohou

koštovat jen biskupové či mi­ mořádní VIP návštěvníci, ubude z něj maximálně 25 litrů za rok. A  jak to vzácné víno vlastně chutná? Řečeno slovy klasika: Zprv trpké zdá se. Pak v  ústech těžký nápoj zesládne trošku jako sherry. A v tu chvíli jsem přestala vnímat sklep, sudy i sklenici, za­ vřela jsem oči a začala si předsta­ vovat, že možná jedna dvě kapky, které mám na  jazyku, opravdu pocházejí z konce 19. století, ač­ koli ta moje sklínka z  VIP sudu nebyla. Ještě starší než ledovcové víno je hotel Bella Tola v St. Luc, po­ stavený v roce 1859 na základech bývalé římské vily knězem, kte­ rý patřil k  propagátorům alpské turistiky. Pierre Pont vybudoval ve  Val d‘Anniviers první grand­ hotel se 40 lůžky, kam jezdili pře­ vážně Angličané. Atmosféru dávných časů za­ konzervovali i  současní majitelé, manželé Buchsovi, díky nimž byl hotel Bella Tola zařazen do pres­ tižní sítě historických hotelů Švý­ carska. Ačkoli v suterénu nechybí

moderní spa, sauny a bazény s vý­ hledem na hory, připadala jsem si tu jako na starobylém zámku. Sa­ lonky zdobí velká zrcadla, staré obrazy, v hale hraje klavírista, stě­ ny herny pokrývá bohatá knihov­ na. Každý pokoj je jiný, můžete usínat i v posteli s nebesy. Já usínala na polštáři se stylo­ vým jelenem v sousedním penzio­ nu Grand Chalet Favr, který má také ovzduší z  dob návštěv ang­ lických dobrodruhů, ale je o  po­ znání skromnější. Přesto jsem si dopřála večer v  restauraci Bella Tola a  upřímně jsem obdivovala, jak majitelé mezi hosty neustá­ le kmitají a  usmívají se. Anne-Françoise i  její manžel Claud jako by stále předvídali, co si kdo přeje. Opravdu jsem se tu cítila jako ve starostlivé péči Hrabalova vrchního Skřivánka z románu Ob­ sluhoval jsem anglického krále. Ostatně i toho už zde obsluhovali.

Rukověť lyžaře Člověk brzy pochopí, že Val d‘Anniviers je okouzlujícím mís­ tem pro fajnšmekry. Stačí zastavit

Cestování

21


Dřevěnice v Grimentz

Nejstarší hotel údolí Bella Tola

Foto: 3x Sierre-Anniviers

Ledopád v Zinal

na kterékoli vyhlídce u silnice a poko­ chat se pohledem na  dřevěné střechy prastarých domků. U nich stojí sýpky, které vypadají jako z filmových pohá­ dek. Vznášejí se na dřevěných kůlech podložených plochými kameny, jež zabraňují myším vyšplhat k  usklad­ něnému obilí. Připomínají chaloupky na  kuřích nožkách, jako měla baba jaga v Mrazíkovi. Val d‘Anniviers se táhne v délce 25 kilometrů ze Sionského údolí od Sierre směrem na  jih až do  oblasti věčného sněhu. Na jednu permanentku se lyžuje v pěti zimních střediscích – Vercorin, St. Luc a Chandolin, Zinal a Grimentz. Dohromady 220 kilometrů sjezdovek v nadmořské výšce od 1 300 do 3 000 metrů. Převládají červené svahy nad modrými a černými. Jsou tu i běžecké stopy. Nejde však o propojenou skiaré­ nu s hypermoderními gondolami stou­ pajícími do  závratných výšek, nejsou tu ani osmisedačkové expresní lanov­ ky s vyhřívanými sedátky, což zcesto­ valé české lyžaře nejspíš překvapí. „Ale i  přes archaické vybavení je pro nás Val d´Anniviers ráj, který už nikde na  světě jen tak nenajdeme,“ svěřují se manželé Kurzweilovi, kte­ ří v  roce 1968 emigrovali z  Prahy do Francie a nejraději tráví zimní do­ volenou právě tady. „Líbí se nám, jak se na  sjezdovkách dají spočítat lyžaři na  prstech jedné ruky. Říkáme tomu komorní annivierské lyžování.“ Nejblíž k Sionskému údolí je Ver­ corin s 35 kilometry tratí, které vedou z vrcholu Cret-du-Midi (2 336 m n.­  m.). Na náhorní plošině nad Sierre připomí­ ná tato vesnička orlí hnízdo. Projíždím mezi dřevěnicemi, ve  kterých se tu žilo už před staletími. Ani zdejší vleky a  lanovky nejsou právě výdobytkem nejmodernější techniky. Díky spoustě obyčejných kotvových vleků a  pom 22

Cestování

Člověk brzy pochopí, že Val d‘Anniviers je okouzlujícím místem pro fajnšmekry. má člověk pocit, jako by ho stroj času zanesl z bohatého Švýcarska na Šuma­ vu před rokem 1989. O  to víc tu letos na  konci ledna místní lidé slavili propojení nejvzdá­ lenějších středisek Grimentz a  Zinal, která se nacházejí přímo pod čtyřtisí­ covými vrcholy Weisshornu a Zinalro­ thornu. Supermoderní gondola v délce 3,5 kilometru, stoupající z centra Gri­ mentz pod vrchol Corne de Sorebois, dala vznik dvouareálu se 116 km sjez­ dovek, převážně červených a černých. „Stavbu jsme zvládli za  rok a  půl. Chtěli jsme vyjít vstříc hlavně spor­ tovcům, kteří rádi polykají kilometry a  zdolávají závratná převýšení. Díky propojení středisek se nyní lyžuje s převýšením 1 600 metrů,“ říká Pascal Burquin, šéf zdejších vleků. Propojení Grimentz a  Zinal poslední lednovou sobotu bylo pro Val d´Anniviers udá­ lostí natolik zásadní, že v místní tele­ vizi vysílali přímý přenos z první jízdy včetně nadšených komentářů lyžařů z panoramatické gondoly. Sjezd z  vrcholu Becs de Bos­ son (2  900 m n. m.) do  Grimentz (1 570 m  n. m.) je super zážitkem. A  mají tu i  nejrychlejší švýcarskou trať letmého kilometru, kde se dosa­ huje rychlosti kolem 190 km/h. Koho omrzí lyžování, může vyzkoušet pěti­ kilometrovou sáňkařskou dráhu podél

kabinkové lanovky z vrcholu Bendola (2 100 m n. m.) do  Grimentz. Anebo lezení po ledopádu v Zinal. Dávno propojenou lyžařskou ob­ lastí je skiaréna Saint Luc-Chandolin s  celkem 60 kilometry tratí. Chando­ lin (2 000 m n. m.) je jednou z nejvýš položených obcí Švýcarska. Vleky tu vedou až do výšky tři tisíce metrů k vr­ cholu hory Bella Tola, která dala jmé­ no už zmíněnému nejstaršímu hotelu v údolí. Ten kdysi soupeřil o anglické klienty s  dalším nádherným hotelem Weisshorn, který si zachoval ducha 19. století nejen v  restauraci, v  níž se podávají snad nejlepší borůvkové koláče na světě, ale i v pokojích s vy­ sokými stropy, kde spíte v  péřových duchnách jako kdysi první turisté. A  za  jasného večera můžete navštívit hvězdárnu na  mezistanici Tignousa, k níž vás vyveze lanovka přímo ze St. Luc.

Skitouring: na lyže s „tuleními“ pásy Velmi jsem se těšila na lyžařskou hor­ skou túru s „tuleními“ pásy na skluzni­ cích, nikdy jsem nešlapala tak vysoko. Vyrazili jsme z Grimentz a vyvezli se až do výšky 2 900 metrů. To vypadalo docela pohodově, protože obvykle ski­ touring začíná drsným výstupem. Teď jsme stoupali jen mírně k sedlu Col des Becs de Bosson (2 983 m n. m.). Jenže po pár minutách přišel traverz přes poměrně strmý sráz a  já se roz­ klepala, když jsem před sebou spatřila rouru, kterou se odpalují laviny. Vypa­ dala jako obrovská hlava lochnesky čouhající ze svahu. „Neboj, dnes sníh drží!“ utěšo­ val mě horský vůdce Pascal Zufferey a vysvětloval, že je lavinový stupeň 2. Přesto jsme museli v  nejkritičtějším místě dodržovat padesátimetrové roze­

stupy. A já se strašně bála, protože sníh ve stopě spodní lyže se bořil a povolo­ val skoro při každém kroku, který jsem v šikmém terénu udělala. Ulevilo se mi, až když se asi po ho­ dině před námi objevila jako fata mor­ gána horská chata Cabane des Becs de Bosson, úplně nově postavené útočiště pro skialpinisty, kde jsme si dali čaj a  polévku. Okoukla jsem noclehárnu i jídelnu s krbem a měla jsem pocit, že tady bych klidně mohla přečkat i  tý­ denní sněhovou metelici… Bylo však krásně, a  tak jsme po­ kračovali docela snadným sjezdem po bílých pláních do přírodní rezervace v údolí Vallon de Réchy, kterému vé­ vodila nádherná hranatá hora La Maya. Pláň kolem říčky Réche křižovaly jen stopy kamzíků a našich lyží. Před dalším výstupem jsme se po­ silnili lokálními lahůdkami: sušeným hovězím, sýrem a  čokoládou. Kolem opuštěné salaše a  dřevěného křížku jsme pak vyšlapali do  dalšího sed­ la Col de la Brintaz (2 680 m n. m.). Po cestě jsem viděla dokonce celé stá­ do kamzíků. Ale to už jsem vážně mle­ la z posledního. Když jsem pak konečně dofuněla pod vrchol Roc d‘Orzival, připadala jsem si jako Reinhold Messner po zdo­ lání třinácti osmitisícovek planety. Při pohledu do hlubokého údolí se mi chtě­ lo brečet dojetím. Na dohled byl Weis­ shorn (4 506 m n. m.), Dent Blanche (4 357 m n. m.), Zinalrothorn (4 221 m n. m.) a vykukoval i kousek Matterhor­ nu (4 478 m n. m.), a  v  dáli dokonce Mont Blanc (4 807 m n. m.). Než jsme se spustili údolím Valon d‘Orzival do Grimentz, průvodce Pas­ cal Zufferey vylovil z  batohu lahev s nápisem Fendant a kousek od ledov­ ce jsme si přiťukli bílým vínem. Žád­ ným ledovcovým.  vikend@mfdnes.cz 8.-9. února 2014 Víkend

Víkend 8.-9. února 2014

Cestování

23


24

Cestování

8.-9. února 2014 Víkend

Víkend 8.-9. února 2014

Cestování

25


Cestovane dana emingerova 2014