Page 1

DennĂ­ program


SOBOTA / 21. 4. 10.00 Discussion / DF JAMU Chill-Out Room 10:00 The method of pantomime and physical mime of Radim Vizváry / Astorka / 240‘ / W 10:00 Floor Acrobatics Cirk La Putyka / DF JAMU 202 / 240‘ / W 12:00 Play a Tumour in the Head / Slovenia / HaDivadlo / 140‘ / MP 19:00 The Closing Ceremony / Divadlo Husa na provázku / 60‘ / MP, JP 21:00 Sci-FINALE / Divadlo Husa na provázku / OFF party

HP - hlavní program OFF - off program W - workshopy CP - cesta poroty ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA.


Úvodník


DEŇ PIATY, DEŇ PIATKOVÝ A je to tu. Piaty deň SETKÁNÍ/ENCOUNTER. To znamená, že je to posledný deň festivalu. Dnešný deň vezme tak lightovo. Diskusia, 2 workshopy a bombastický záverečný ceremoniál. Nás v redakcií už naozaj pohltila únava a hlavne trošku stereotyp. Chce to zmenu, trošku zábavy. A teda… Posledný festivalový deň sa vám v úvodníku prihlási vedúca sekcie Propagácia a moja najväčšia a najlepšia redakčná parťáčka Frederika! Fredi, nech sa páči, dodaj tomuto MEETING POINTU trošku českého jazyka. F: Mám pocit, že se za těch pět dní z mé češtiny stala taková českoslovenština, ale budu si dávat pozor, slibuju. Ahoj poprvé! (dneska se Vám představím hned dvakrát, můžete se totiž těšit na můj zákulisní sloupek). Včera jsme zažili tři poslední premiéry našeho festivalu. Cesta šíleného diváka je tedy u konce a člověk neví, jestli se radovat nebo mu má být smutno. Na domácí půdě se představil kontroverzně nekontroverzní Mechanický pomeranč, muzikálová slovinská změť Play a Tumor in the Head a inscenace polského souboru Othello, která vyvolala spoustu otázek a emocí. Jeden off program nám z technických důvodů odpadl a jeden měl menší technické problémy. Jejda. Ale nakonec jste měli všichni možnost zažít jedinečnou In Da Haus party v naší alma mater, která ožila hudbou a světelnými kouzly. Teď je třeba potlačit slzu v oku a přiznat si, že je tu opravdu ten poslední den 28. ročníku festivalu. My na redakci máme tento večer konečně volno (další MP si můžete přečíst pouze v online verzi na webu) a tak se těšíme, že se s vámi všemi setkáme, a zároveň i rozloučíme. Díků dík celé redakci, zvláště její královně Julce, díky, že do toho šla se mnou a společně jsme MEETING POINT posunuly zase o něco dál. A taky vám všem, našim věrným čtenářům a účastníkům festivalu. Nezapomenutelný poslední den! Těšíme se na vás *F. PS od JP: Ja sa s Vami rozlúčim v poslednom MEETING POINTE, takže v nedeľu buďte online :) #JP


Recenze HP


PLAY A TUMOR IN THE HEAD

Matouš Ondra

Slovinsko HaDivadlo 140 min. Režie: Maša Pelko


Doufám, že je i třetí cesta Slovinští studenti mají krizi. Nemůžou dělat divadlo, které chtějí. Konzervativní profesionální divadlo vs. experimentální alternativní scéna. Cíl vs. cesta. Profesoři vs. studenti. Jak má ale takové divadlo vůbec vypadat? Jaké divadlo chce divák a jaké umělec? Chceme vidět herce, kterým řekneme: „Play a Tumour in the Head“ a oni to na počkání zahrají? První část se odehrává přímo ve foyer divadla, kde vidíme studenty, kteří protestují proti současnému divadlu, které se učí na jejich akademii. Je důležité pouze konečné dílo nebo i postupy tvorby. Přichází novinář, se kterým se přes herecké šatny a jeviště přesouváme přímo do divadelního sálu. Improvizované malé hlediště s pár židlemi a polštáři, a hodinka pro mě absolutně nesmyslných cvičení a experimentů (např. performeři se snaží spojit díky novému dorozumívání se s mimozemšťany), které vrcholí porodem plyšové břišní vycpávky do lavoru. Do hry se zapojuje i nejprve zmatený novinář, který podléhá divadelní iluzi a od právě „zrozené“ matky začne sát čerstvé mléko.

Přiznávám, že jsem zmatená a rozpačitá. Byla to pseudointelektuální performance plná nadsázky, a schválně špatně a uměle zahraných postav? Bylo jejím cílem ukázat nám, za mě bohužel velice nepovedeně, jak vypadá slovinská (a nejen ta) profesionální scéna, která je stále mnohem úspěšnější a protěžovanější než jakákoliv nová a alternativní? Nebo šlo zkrátka o protest proti tomu, co se děje a dělo ve Slovinsku? A jakým směrem se vůbec v umění ubíráme a máme ubírat? Chceme na jevišti nové umění, v podobě porodu, ve snaze pobouřit? Já tedy ani jeden z těchto extrémně podaných pohledů a směrů! Sarah Slavíčková

Marta to už nikdy nechce vidieť znovu.

Na poslední část jsme už všichni usazeni do velkého hlediště HaDivadla se slovy jednoho z performerů: „Nyní vám po téhle šílené hodince ukážeme konečně to pravé slovinské divadlo!“ Na jevišti se najednou blýskají herci ve třpytivých laciných kostýmcích, zpívají, tančí a svoje krátké muzikálové číslo končí falešným úsměvem a tou nejokoukanější pózou. Přestože skoro žádný z diváků netleská, vysmátí performeři se přichází uklonit ještě třikrát.


Rozpaky nad “Tumourem” Po vstupu do foyer HaDivadla, kam nás přivádí začátek inscenace, jsem pocítila lehké zklamání. Nedalo se rozklíčovat, jestli se nacházíme v bytě, baru, kavárně, či studovně. Místa pro diváky byla postavena čelem k barovému pultu. Čekaly nás tady jednoduše typizované postavy studentů, které začínaly řešit nějakou velmi vážnou situaci, vzniklou v uměleckém světě, ale kterou se mi poměrně dlouho nedařilo uchopit. Titulky se nedaly tak rychle číst. O jaký žánr má jít – konverzační komedii? Obecenstvo bylo rozpačité. Naštěstí ne příliš dlouho. Inscenace se totiž velmi rychle změnila ve velmi poutavou a dramatickou podívanou. Přesunuli jsme se doprostřed nebezpečně vypadajícího uměleckého experimentu. Herci zavření v sále, odříznutí od reálného světa, vedeni myšlenkami na komunitu, na divadlo jako prostředek k růstu herců samotných. Toto bylo více než divadlo laboratoř. To byla sekta. Dramaturgyně zcela zbavuje své řemeslo intuice a pocitů. Ke všemu se dá dojít logicky, všechno je už dávno zapsáno, my to musíme jen rozkódovat a číst. Ona a „doktor“ ví nejlépe jak. S jejich pomocí herci vnitřně vyrostou a budou růst tak dlouho, dokud nezešílí, pokud už šílení nejsou. Ale co má režisér z toho, když nedokážou udělat to, co od nich potřebuje? Co je herec bez publika? Není tady tak náhodou kvůli němu? „Proč ses stal hercem?“ Hra se sice zabývá rozpaky nad posláním divadla, ale to nebyl ten důvod, proč jsme hlediště opouštěli rozpačití. Stejně jako se v úvodní části vznášel otazník nad žánrovým zařazením, na závěr nebylo jasné, zdali je hudebně-taneční zakončení myšleno vážně, nebo naopak. Má být ten taneček ve třpytivých oblečcích řešení? Nejdelší, prostřední část byla zastřená temnou a působivou atmosférou, která mě na jedinou chvíli nenechala klidnou.

Martě se to celkom pozdává

Soňa Mucinová


A CLOCKWORK ORANGE

Michaela Suchá

Česká republika Studio Marta 90 min. Režie: Barbora Chovancová


Konformní kontroverze Mechanický pomeranč je dílo notoricky známé. Inscenace JAMU se od základní fabule téměř neodchyluje. Příběh násilnického mladíka Alexe, který se stane účastníkem lékařského regeneračního programu, aby doznal nápravy, ale nakonec skončil stejným grázlem jako na začátku, takřka kopíruje děj knihy. Stejně jako Kubrick i brněnští tvůrci zavrhují autorem později dopsanou kapitolu, jež dává čtenáři naději, že po vyvrácení léčby jde Alex do sebe, dospěje a chce jít svému synovi lepším příkladem… Kdepak. Lidi se nemění. Mechanický pomeranč z JAMU se nesnaží diváky šokovat. Scény „super násilí“ jsou ztvárněny divadelně – působivými choreografiemi. Dokud si Alex ubližování užívá, zní klasická hudba, po jeho léčbě jsou brutality doprovázeny remixem, který klasické melodie narušuje technem, a za pomocí stroboskopu tak vzniká jasný obraz, jak se výtržník cítí. Nelze opomenout nápaditou práci s prostorem a temporytmem. Herci skáčou z ochozu na lešení, na podlahu a zase šplhají zpátky. Scénografie s nimi často doslova hraje, například když se na tyčích konstrukce rozlije pruh červeného blikajícího světla po nárazu něčí hlavy. Rychlé, ale ne zběsilé, tempo inscenace dokáže Pokorný Vypravěč (Alex) sám jako dirigent kdykoliv zastavit a vytvořit si tak prostor pro svůj komentář. Protagonistovi více sedí postava Alexe v polohách sebejistého, chytrého frajírka, ovládajícího svět okolo sebe, no i přesto i ve chvílích chuligánovy slabosti podá dobrý výkon. Ostatní herci ztělesňují plejádu vedlejších figur někdy mírně, někdy více karikovaně. „Jamácký“ Mechanický pomeranč je zábavný, svižný kus, kterému ale chybí určitý apel, který předloha nabízí. Titul bývá označován jako kontroverzní, o inscenaci se to ale říct nedá. A to je škoda! Dobrých nápadů je inscenace plná, ale chtělo by to více odvahy.

Marta fakt nevie

Veronika Švecová


Kto si dá pomaranč? Študenti 4. ročníka Katedry činoherného herectva JAMU v Brne sa rozhodli pre dramatizáciu prózy Mechanický pomaranč od Anthonyho Burgessa. Na rozdiel od knižnej predlohy, ktorej dej sa odohráva v Londýne, študentská inscenácia bližšie nešpecifikuje prostredie. To môžeme považovať za výhodu, keďže inscenátori týmto rozhodnutím poukazujú na nadčasovosť doby, v ktorej násilie a krutosť nie sú len abstraktnými pojmami. Tomu nasvedčuje aj scéna – dominuje jej vysoká oceľová konštrukcia, ktorá symbolizuje vrcholy a pády hlavného predstaviteľa, Alexa. Na začiatku ho vidíme, lídra skupiny tínedžerov, stojaceho na najvyššej priečke konštrukcie, obklopenými svojimi kamošmi. Keď sa stane pokusným králikom doktora, konštrukcia sa stáva tichým pozorovateľom vnútorného a vonkajšieho utrpenia hlavného protagonistu. Inscenácia je plná svetiel, nekontrolovaných ľudských tiel, hudby a násilia. V súvislosti s násilím treba zdôrazniť spôsob, akým bolo inscenované. Realizovalo sa prostredníctvom slow-motion, vďaka čomu sme mohli sledovať mimiku a do detailov sústredenú prácu s telom. Vďaka tomu vynikol každý sval na telách hercov a herečiek. Keďže niektorí z nich stvárňovali niekoľko postáv súbežne (barman, žena s ,,ketkama“, väzeň, Rubinstein), stali sme sa svedkami ich pestrej škály výrazových prostriedkov (napríklad väzenkyňa pomaly prežúvajúca mäso, masívna chôdza, prísny pohľad v tvári). Napriek uveriteľným hereckým výkonom a režijným nápadom (tanečné vložky, hra svetiel a pod.) som trochu zmätená, prečo sa inscenátori rozhodli práve pre tento titul. Z režijno-dramaturgickej koncepcie mi nebol jasný zámer. Alebo práve to bolo zámerom? Poukázať na šialenosť, ktorá rokmi naberá na intenzite? Na násilie, ktoré nás obklopuje zo všetkých strán? Jedno je však jasné – na inscenáciu Mechanický pomaranč študentov z JAMU sa nedá zabudnúť. Marta fakt nevie

Miroslava Košťálová


OTHELLO

Kateřina Veselá

Polsko Divadlo na Orlí 180 min. Režie: Grazyna Kania


Spravodlivosť v nedohľadne / Intrigami do záhuby / Otellov prehnitý svet Otello je inscenácia drsná a nekompromisná. Rasová neznášanlivosť voči Otellovi, hrubé zaobchádzanie so ženami, sexuálne deviantstvá - témy a problémy spoločnosti sú vygradované do najvyššej možnej miery. Jago v tmavom obleku pôsobí ako seriózny človek, až pokiaľ neodkryje svoje nemalé ambície. Inscenácia je zaujímavá aj po výtvarnej stránke. Za hercami je plátno zo štyroch častí, na ktoré sú premietané detaily tvárí postáv či vojny. Projekcia jej využívaná aj po odstránení predného plátna. Kostýmy sú decentné a elegantné, väčšinou (okrem Desdemony, Otella a Roderiga) všetci vyzerajú, akoby prišli z naozaj nadštandardného večierku. Výrazným scénografickým prvkom je veľké množstvo farebných konfiet. Stáva sa z nich pomyselné blato, v ktorom sa postavy boria v snahe uniknúť smrti, ich odfúknutie je gestom arogancie či zahodených šancí, je to aj miesto milostných vzplanutí. Nie vždy dobrovoľných. Jednou z mnohých otázok je Cassiove znásilnenie Roderiga. Je jeho chtíč zapríčinený absenciou sexu, a preto je schopný sa v opitosti znížiť k takémuto kroku? Alebo je to jeho zvrátenosť a túžba mať nadvládu nad slabším? Vzťah Otella a Desdemony je vo väčšine prípadov o telesnej príťažlivosti. Je ťažké hľadať lásku niekde, kde sa objavujú iba milostné predohry, ktoré končia v skrytých častiach javiska. Urážky Otella, ktoré neskôr vyslovuje ovplyvnený Jagovými intrigami voči svojej milej, sú kruté, dehonestujúce a zosilnia myšlienku čisto fyzickej príťažlivosti. Od začiatku prehnitý svet sa postupne ešte zhoršuje zanecháva pocit zúfalstva. Zlo ostalo nepotrestané. Nespravodlivosť zvíťazila. Herecké výkony sú rovnocenné, kvalitné a silné. A keby predstaviteľ Roderiga nedostal kyticu ruží ako poďakovanie, nebolo by možné rozpoznať, ktorý herec naštudoval trojhodinovú, kontroverznú a diskutabilnú inscenáciu za jeden a pol dňa.

Marta fakt nevie

Bohunka Vaňková


Veľmi ťažký pohľad Inscenácia Otello poľských študentov prenáša klasický príbeh do súčasnosti. Text sa síce drží pôvodnej dejovej linky, ale je vysoko aktualizovaný, a to najmä drsným jazykom a prehĺbením motivácií jednotlivých postáv. Pôvod ľudského zla autori tlmočia do aktuálnych problémov rasizmu, homofóbie a xenofóbie, pričom stále zachovávajú aj pôvodné témy žiarlivosti, túžby po pomste a vypočítavosti. Režisérka vytvorila neobyčajne mnohovrstevný divadelný celok, ktorý je presný, koherentný a najmä silný svojou výpoveďou. Jej kombinácia rôznorodých divadelných prostriedkov (od videoprojekcie, tancov, spevov, atď.) stále funkčne dotvára obraz až dystopického sveta. Naozaj je sila ľudského ega tak silná, že dokáže v nás zabiť aj tú poslednú pozitívnu vlastnosť? Každá jedna divadelná zložka je plne funkčne využitá a podriaďuje sa jasnej režijnej koncepcii. Už len práca s použitím farieb vytvára výpoveď samú o sebe, keď chladnú a vyprázdnenú temnotu pretínajú mnohofarebné konfety a ružové flitre Desdemoniných šiat. Najmä herecké výkony sú neobyčajne koncentrované, presné a najmä vyrovnané. Každý jeden herec a herečka vytvorili precízne vystavaný charakter do najmenších detailov. Neobyčajne obratne prechádzajú obrovskou škálou výrazových prostriedkov. Brutalita obsiahnutá v konaní postáv, ich vzájomných vzťahoch a najmä v každom jednom slove z úst Jaga, stojí na veľmi tenkej hranici toho, čo je ešte humánne a hlavne vhodné zobrazovať na javisku. Autorský tím sa snaží poukázať ľudské neduhy tým, že ich explicitne a až hyperbolizovane chrlí divákom do tváre. Nie je to ľahký pohľad, no odvrátiť zrak je príliš jednoduchá cesta...

Marta fakt nevie

Diana Pavlačková


ZE ZÁKULISÍ: PROMOTION Dozvěděli jste se o tom, že se festival letos koná, kdy a kdo se jej zúčastní? Viděli jste naskenované tváře všude okolo? Stáhli jste si do telefonu naši aplikaci? Koupili jste si aspoň jeden festivalový předmět? Přečetli jste si aspoň jedno vydání časopisu Meeting Point (dobře, nemusí být celé)? Pokud jste aspoň na jednu z těchto otázek odpověděli ano, to znamená, že už jste se s naší prací potkali. Ahoj! Jsem Frederika a „šéfuji“ propagaci festivalu. Celkem nás je šest. Júlia, Míša, Ilča, Anička, Marek a já. Staráme se, aby vám před, a hlavně během festivalu, neunikla žádná informace! Z velké části sedíme na redakci, zuřivě se dožadujeme recenzí, den a noc překládáme, korekturujeme, abyste si každé ráno mohli vyzvednout svůj festivalový zpravodaj. Vše předáváme naší sazečce Monice, díky které náš MEETING POINT vypadá tak, jak vypadá. A za to jí patří náš velký obdiv a velké díky. Když už to máme vše graficky zpracované, ještě jednou, dvakrát, třikrát čteme, kontrolujeme, ujišťujeme se, že je vše správně. A občas něco přehlédneme, protože jsme to četli už mockrát, a protože naše oči už začínají nad ránem lehce protestovat. Následují tedy další tři hodiny u naší milované tiskárny. Měníme tonery, doplňujeme papíry, sešíváme jednotlivá čísla. A za svítání, když se poštěstí, konečně odcházíme na pár hodin do našich postelí. No a dokumentujeme, jak se vám tady u nás líbí a publikujeme to ven! Nezapomeňte u všech vašich fotografií používat hashtag #enc18, abychom se mohli podívat, jaká setkání jste u nás zažili. Během příprav byl naším nejlepším kamarádem skener HP60600, díky kterému jsme mohli vytvořit náš letošní vizuál. ENCOUNTER IS YOU, i ty jsi součástí festivalu, tak utíkej na infocentrum naskenovat do naší sbírky i svou tvář! Frederika Halfarová


ZE ZÁKULISÍ: MÉDIA Jmenuji se Michaela Frimelová a jsem vedoucí pětičlenné sekce Média, která má jako hlavní úkol zvyšovat povědomí o festivalu u studentů, divadelních nadšenců i široké veřejnosti. V praxi to znamená, že se snažíme zviditelnit festival ve všemožných médiích (televize, rádia, kina, weby, tiskoviny, ...) a pořádáme doprovodné akce jako Tiskovou konferenci nebo výstavu fotografií z uplynulých ročníků festivalu i s vernisáží. Díky naší sekci ve spolupráci s dalšími studenty JAMU také vzniká velké množství videí, spotů a fotografií, kterými se pyšníme jak na sociálních sítích, tak skrze kanály našich mediálních partnerů. No a pokud nás chceš vidět, stačí zajít na festivalové Infocentrum, které s radostí spravujeme. Když budu mluvit za celou sekci, myslím, že letos se nám podařilo natočit opravdu pěkné a vtipné hlavní spoty, a to nejenom díky našemu ambasadorovi panu Jiřímu Bartoškovi, na jehož ambasadorství jsme po právu hrdí. Nemůžu nezmínit ani velice povedenou výstavu fotografií v pěti brněnských kavárnách, díky níž jsme procestovali celý svět, a ještě jsme dostali kávu zdarma. Hrdá jsem i na velké množství článků a zmínek, které o festivalu byly vydány a v neposlední řadě na všechny členy sekce, díky kterým můžu o našich úspěších vůbec mluvit. Doufám, že jim stejně jako mě, ten uplynulý rok přinesl spoustu zkušeností, nejen v mediálním světě, a snad se taky jednou budou hodit. Díky moc má “médiátka” Sáro, Káčo, Laďo i Nikol! Michael Frimelová


Recenze OFF


Kateล™ina Veselรก

DISKUZE


Verím, že hovorím za viacerých, ak poviem, že zobudiť sa skoro ráno po štvrtkovej Meeting Point Party bola veľká výzva. Napriek tomu sa ChillOut Room pomaly zapĺňal a vznikla živá diskusia, ktorá sa tématicky vinula až ďaleko za divadlo. Opätovne nás privítala moderátorská dvojica Barbora Chovancová a Jakub Liška. Diskusiu sme otvorili rozhovorom so študentmi zo Škótska, ktorí podrobne opísali proces tvorby svojej inscenácie - od hĺbkového výskumu autizmu až k hľadaniu správnej formy uchopenia danej problematiky. Kolektívne spájali nápady ako zobraziť jednotlivé príbehy, ktoré pri svojom bádaní zozbierali. Diskusia sa, možno nečakane, preniesla až k polemike vzťahu a úlohy divadla voči filmu. Otázku túžby po miery a aktuálnosť textu v domácom prostredí veľmi angažovane opísal inscenačný tím z Izraela. Povinnosť vojenskej praxe a školský systém v ich krajine sú jednými z mnohých spomenutých motívov, ktoré ich viedli k výberu textu. Od politických tém sme sa opäť preniesli na študentskú pôdu, a to vďaka inscenačnému tímu z Veľkej Británie. Študenti veľmi detailne opísali systém fungovania ich študijného programu a osobného progresu. Intenzívnu dvojhodinovku sme uzavreli v česko-slovenskom duchu. Vznikla zaujímavá diskusia o tenkej hranici medzi chaosom podnetným a chaosom zabíjajúcim vôľu sa čo i len zamyslieť. Takéto otázky vzbudila Návšteva (aj návšteva) študentov VŠMU. Oči sme rozlepili, obzory rozšírili, štart je dobrý, už len cez deň nezaspať. Diana Pavlačková


ČEKÁNNÍ NA ZÁZRAK I přes počáteční technické problémy se konečně dočkáme a máme tu vzácnou možnost zhlédnout tři krátké filmy (JE:PA, teČeplin a Siroty), které jsou společným dílem ateliérů Audiovizuální tvorby a divadla a Fyzického divadla ve spolupráci s Audiovizuální tvorbou Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati Zlíně. Všechny filmy byly natočeny v areálu Dolních Vítkovic v Ostravě a díky industriálnímu prostředí spojeného s tancem vznikla vskutku neobyčejná díla. Snímek JA:PA je ze tří jmenovaných snímků nejkratší. Drobná dívka stojící uvnitř industriálního komplexu překvapí svými bojovými pohyby a uniká z prostoru poté, co se dotkne svého odrazu v okně (pointa snímku není kvůli krátké metráži zřejmá a očividná, ale líbí se mi, že tvůrci dávají volnost našemu úsudku). Humorný film teČeplin překvapí a pobaví diváka vtipnými grimasami a ,,Chaplinovskými‘‘ pohyby. Závěrečné Siroty zaujmou celkovou koncepcí. Muž znepřístupňuje ženě její rozhodnutí a dává jí to fyzicky dostatečně najevo, ale zároveň ji nenechá padnout na dno. Tak, jak snímek začal, tak i končí, jen s tou výjimkou, že si dva aktéři prohodí role. Hlavním sdělovacím prostředkem ve filmech je pohyb - způsob, jak vyjádřit své sny, pocity, životní cestu. Pohyby jsou dobře čitelné, takže i beze slov se divák dokáže ve snímku zorientovat a pochopit jednotlivé sdělné principy. Videa jsou krátká, všechna mají okolo 5 minut, ale i přesto je čas více než dostačující. Jejich děj není popisný ani přímočarý, dává divákovi volbu vlastní interpretace a různé perspektivy, jak dotyčné dílo uchopit. I když mi filmy nedaly jasnou odpověď na mé otázky, ta hodina čekání za to stála. Jen škoda, že moje očekávání, co jsem měla celou cestu na JAMU, opadlo při skoro hodinové pauze. Kristýna Staroštíková


Rozhovor


ROZHOVOR: CHENGYU TAN Akoby ste predstavili samú seba? Povedze nám, načom teraz momentálne pracujete? Momentálne si dorábam Phd. na Royal Centre School Drama v Londýne. Venujem sa skúmaniu sexuality v čínskom divadle. Zameriavam sa na prípravu teoretickej časti práce, ktorú budem potom aplikovať do praktickej časti, ktorou bude inscenácia. Čomu ste sa venovali pred tým? Pred PhD. som ukončila magisterský stupeň v Devicing theatre a inak som robila kreatívne...veci /smiech/. Zaoberáte sa problematikou Queer divadla. Môžete nám povedať, čo to znamená? Termín Queer divadla nemá presne danú definíciu. V podstate tento pojem pomenúva ľudí, ktorí odmietajú význam podstatného slova “rod” a predpojatosť v súvislosti s týmto pojmom. Rod nie je mužský ani ženský. Je to pojem vykonštruovaný spoločnosťou v závislosti na kultúru, v ktorej sme vychovávaní. V podstate je Queer myšlienkou, ktorá k nám prišla zo Západu. Vo svojej práci sa snažím reflektovať, čo sa s touto myšlienkou stane, keď je aplikovaná do čínskeho spoločenského kontextu. Skúmam akým spôsobom ho verejnosť akceptuje a, či ho vôbec čínska spoločnosť prijíma… či už v našom prostredí nejaké queer myšlienky sú. Boli ste niekedy na tomto festivale už pred tým? Nie, toto je moje “poprvé”. /smiech/ A čo iné festivaly - v Európe? Navštívila som už niekoľko festivalov v Londýne, tak isto Mime festival, pretože milujem fyzické divadlo. Zúčastnila som sa festivalu v Edinburghu, a mimochodom, keď som videla program tohto festivalu, musím povedať, že som našla niekoľko podobností! Na vašom festivale máte hlavný program, off program a na konci dňa párty /smiech/. Je to tu ako malá verzia festivalu v Edinburghu a je to naozaj inšpirujúce. Je tu veľa hĺbavých umelcov a talentovaných mladých ľudí. Čo si myslíte o českom divadle? Páči sa Vám? Milujem ho! Naozaj veľmi. Môžem povedať, že dôvod, pre ktorý chcem tvoriť divadlo je práca v black boxe. Viem, že v súčasnosti veľa ľudí obľubuje


imerzívne divadlo, ale mňa to popravde až tak nezaujíma. Pamätám si, ako som bola prvýkrát v black box divadle… niekoľko minút pred začiatkom predstavenia... všetko bolo čierne. Je to ako čierna diera, v ktorej, keď sa pozriem na svoje ruky, doslova nevidím vlastné prsty. Black box ma natoľko zaujal, že až vtedy som si uvedomila potrebu pracovať v divadle.

A posledná otázka, kto je váš obľúbený herec alebo režisér? Viete, ja nie som veľmi na veľké mená, pretože si myslím, že to čo je v predstavení dôležité je práve samotné predstavenie. Sú mi sympatický alternatívny asketici, takže mi nezáleží na tom, kto je tvorca a čo je to za predstavenie - pokiaľ je sprostredkovanie jasné pre divákov. Pokiaľ má inscenácia jasnú interpretačnú výpoveď, cítim, že to má zmysel. Sarah Slavíčková / JP


CO SE MI NA FESTIVALU LÍBILO?


Sběr ohlasů


TUMOR IN THE HEAD V druhé pulce bylo pár silných hereckých výkonu. Iva K. Víte, já situaci okolo slovinského divadla moc nesleduju, takže jsem namohl poznat, co byla legrace a co bylo vážně. Tomáš B. Líbilo se mi využití foyer ze začátku, ale pak jsem se ztratila. Eliška S. Buď to bylo geniálně hrozné, nebo hrozně geniální. Ivan H. A CLOCKWORK ORANGE Bylo to fajn, ale čekala bych od studentů radikálnější zpracování. Na to, jak kontroverzní je to text, to bylo poměrně usedlé. Petra S. Byla to taková montáž atrakcí. Fantomas Bolo to dobré. Tak by som to povedal. Romualdo


OTHELLO Bylo to velmi urážlivé vůči Afričanům a černochům, nadávky jako „do křováků“ a podobně. To mi přijde dost nevhodné, ačkoliv mám polské divadlo rád a viděl jsem několik velmi dobrých věcí. Luntu M. Bylo to dobrý, jedinej problém byl, že dvě a tři čtvrtě hodiny bez přestávky jsou pro diváka dost náročný, ještě je to tragédie a není to úplně jednoduchý téma. Patrik F. Bylo to moc dlouhé, přestávka by se určitě hodila. Slyšela jsem, že měli na poslední chvíli změnu v souboru, ale vůbec bych nepoznala, který herec to byl. Velmi obdivuhodné. Kristýna J. Spousta věcí najednou. Potřebovala bych to vidět ještě tak třikrát, abych vám k tomu mohla něco říct. Tereza T.


KTERÉ PŘEDSTAVENÍ BYS OCENIL?


Humans of ENCOUNTER


V jistém smyslu mám takovou nemoc, nevydržím dělat věci déle než dva, tři roky. V herectví lze objevovat sebe sama v každé nové hře, a nikdy se u toho nenudíte. Je to můj způsob, jak se schovat před nudou. Leon Singer - herec z Německa Dobrý příběh dělají vnitřní konflikty mezi lidmi. Myslím, že když se na tyto konflikty zaměříme v divadle, je to dobrá cesta. Chello Todheshini - studentka fyzického divadla Galicia, Španělsko Láska není nic romantického, něco se tě dotkne a ty s tím nemusíš dělat nic. Frederik Gora - herec z Německa “Na loňském ENCOUNTERu bylo představení, které se jmenovalo “Insomnia”, režíroval jej Pavel Štourac. Bylo o umělcích, hercích a o tom, jak je pro nás těžké najít a vybrat správnou metodu v procesu tvorby, která by nás nejlépe vyjádřila. Jak žít a přežít jako umělec. Cítila jsem, že sleduji představení, kterému rozumím a ta hodina stála za to. Bylo to povzbuzující.” Anna Kvašňovská - studentka erasmu z Banské Bystrice


Jiří Karmasín

Kateřina Veselá

Michaela Suchá


MEETING POINT Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2018 Vedoucí redakce: Frederika Halfarová Júlia Pecková Zástupce vedoucího redakce: Marek Hebelka Ilona Pawerová Anna Sáčková Michaela Zemčíková Šéfredaktorka: Júlia Pecková Redaktoři a redaktorky: DAMU: Sarah Slavičková, Veronika Švecová, Martin Tilšar JAMU: Jiří Liška, Marie Mlatečková, Soňa Mucinová, Petr Theodor Pidrman, Pavel Zarodňanský, Barbora Hajdíková MUNI: Vendula Kacetlová, Barbora Kašparová, Kristýna Staroštíková VŠMU: Miroslava Koštáľová, Diana Pavlačková, Bohunka Vaňková Fotografové: Jiří Karmasín, Matouš Ondra, Kateřina Veselá, Michaela Suchá, Paulína Ščepková Překladatelé: Adam Dudek, Michaela Dudriková, Frederika Halfarová, Jakub Julina, Zuzana Kernová, Martina Součková HOPE jazykový servis Korektoři anglické verze: Adrian Hundhausen, Adam Dudek, Zuzana Kernová


Korektoři české verze: Frederika Halfarová, Lucie Říhová, Markéta Stehlíková, Barbora Hajdíková Sazba: Monika Řeháková Vydavatel: Janáčkova akademie múzických umění v Brně Divadelní fakulta Mozartova 1 662 15 Brno IČ: 621156462 / DIČ: CZ62156462


KDO Z VÁS

By

M

at ou

šO

nd ra

MĚ DOSTANE?

5 cz  

The fifth edition of Meeting Point of The International Festival of Theatre Schools SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2018

5 cz  

The fifth edition of Meeting Point of The International Festival of Theatre Schools SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2018

Advertisement