Page 1

DennĂ­ program


PÁTEK / 20. 4. 10.00 Discussion / DF JAMU Chill-Out Room 12.00 Play a Tumour in the Head / Slovenia / HaDivadlo / 140‘ / HP, CP 12.00 The Words of Others / Scotland / Divadlo U stolu / 25‘ / HP 12.00 Dancing Films from the Depth / DF JAMU 013 / OFF 13.45 The Island / South African Republic / Divadlo U stolu / 65‘ / HP 15.00 Heaven / Divadlo na Orlí 4th floor, rehearsal room / 60‘ / OFF 16.00 A Clockwork Orange / Czech Republic JAMU / Studio Marta / 90‘ / HP, CP 16.00 The Words of Others / Scotland / Divadlo U stolu / 25‘ / HP 18.00 Play a Tumour in the Head / Slovenia / HaDivadlo / 140‘ / HP 19.00 Othello / Poland / Divadlo na Orlí / 180‘ / HP, CP 19.00 A Clockwork Orange / Czech Republic JAMU / Studio Marta / 90‘ / HP 21.00 SINfonietta/ In Da Haus DF JAMU / OFF party

ZMĚNA V PROGRAMU V pátek 20.4. v 13.45 přidáváme reprízu inscenace The Island v Divadle U stolu. V pátek 20. 4. v 19.00 přidáváme reprízu inscenace Mechanický pomeranč v Studio Marta. HP - hlavní program OFF - off program W - workshopy CP - cesta poroty ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA.


Úvodník


DEN ŠTVRTÝ, DEŇ ŠTVRTKOVÝ Naši milí hostia, prehupli sme sa do druhej polovice festivalu. Dnes, štvrtý festivalový deň, zažijeme posledné tri festivalové premiéry, dva off programové výstupy, ešte jednu pártošku,..a potom? O tom teraz nehovorme. Zamerajme sa na prítomnosť, na piatok a špeciálne festivalové okamihy. Jeden veľký, výnimočný okamih sme si prežili práve vo štvrtok na Moravskom námestí. Verím, že tam vaše kroky zablúdili, pretože novinka dvadsiatehoôsmeho ročníku, Open Air Stage, naozaj vyšla. Dokonca nás - z redakcie - vylákala na pár chvíľ za Vami, do ulíc! Ďakujeme zato. V reflexií štvrtkového dňa sa ešte chceme pristaviť pri jednej zvláštnosti. Všetci ste si isto všimli, že v jeden festivalový deň sa hrali dvakrát „Trójanky“ z dvoch rôznych škôl. Je to zaujímavý dramaturgický ťah, na základe ktorého sme mali možnosť preskúmať jeden príbeh z dvoch rôznych pohľadov. Dúfam, že ste si spravili súkromnú komparáciu týchto dvoch inscenácií. Porovnávať ste isto mohli aj anglický prízvuk, v spomínanej inscenácií Troyan Women so škótskou produkciou The Words of Others. A už tradične náš navštívili naši susedia zo Slovenska. Verím, že vám, českým návštevníkom, ich Návšteva nespôsobila jazykové problémy, obzlvášť, keď už ste si so slovenčinou tak blízky, skrz náš MEETING POINT. Pokiaľ áno, opakujem, sídlime na 3. poschodí, so slovenčinou vám rada pomôžem a ešte nejaký ten úvodník napíšem! Nebojte. Štvrtkový deň priniesol veľa prijemných festivalových chvíľ. Aj my na redakcií sme už pokojnejší... alebo iba unavenejší? Ťažko povedať. Poradili nám, aby sme zvoľnili tempo, no my nesúhlasíme. Nepoľavíme a recenzie, reflexie, ohlasy budeme kompletovať naďalej. Ej. Užívajte štvrtý festivalový deň! PS: Čo to toto? Dnes pártoška v škole? :) My sme tu. Stále. Ejej. #JP


Recenze HP


THE LOST WOMEN OF TROY

Kateřina Veselá

Izrael HaDivadlo 100 min. Režie: Yair Sherman


Tvoja krása zabila môjho syna Inscenácia The lost women of Troy je adaptáciou Euripidovej tragédie Trójanky, s ktorou sa predstavila The Yoram Loewenstein acting school z Izraela. Vojna, nenávisť, vášeň, obetovanie – to je neustály cyklus, v ktorom Trójanky žijú svoje životy. Ich nenávisť k Helene, ktorá rozpútala Trójsku vojnu, je v inscenácii vyjadrená nielen prostredníctvom útočných slov z úst Hekabé, ale aj šialeným odleskom v očiach. Práve v nich sa odzrkadľuje vnútorné utrpenie matky, ktorá prišla o svoje deti. Všetky herecké prejavy študentov izraelskej umeleckej školy sú postavené na silnom psychologickom realizme, čomu napomáha aj samotná scéna. Voda, ktorá tvorí aktívnu súčasť scénografie, je v hereckom uchopení nielen pokojným živlom, ale aj prostriedkom k vyjadreniu tých najsilnejších emócií. Keď Menealos odhodí Helenu do vody a priloží jej nôž ku krku, nejednému divákovi nabehnú na tele zimomriavky. Na druhej strane – vo vode nachádzajú hrdinky jediné útočisko, ako uľaviť trpiacim dušiam.

Izraelská inscenácia Euripidových Trójaniek poukazuje predovšetkým na bojovnosť, odhodlanie a túžbu žien bojovať až do posledných chvíľ. Je to práve bojovnosť, ktorá robí zo žien hrdinky a ich schopnosť postaviť sa na nohy, zatiaľ čo im krvácajú srdcia...Izraelská inscenácia dokázala, že inscenovať antickú tragédiu v 21. storočí má stále zmysel. Miroslava Košťálová

Marta je nadšená a chce to vidieť zas.

Samotné inscenačné uchopenie postavy Heleny je mimoriadne zaujímavé – stojí na vyvýšenom paraváne a bez slov pozoruje utrpenie Trójaniek. O to silnejšie vyznievajú scény, v ktorých je zapojená do deja – vďaka vášni dokáže skrotiť svojho muža Meneala a odvrátiť tak svoju smrť, či rozpútať v Hekabé ešte väčšiu nenávisť. Jej živelnosť umocňujú rozpustené, mokré vlasy, roztečená špirála pod viečkami a mokré šaty, kopírujúce línie zvodného ženského tela.


Od antické tragédie k dnešku Čtvrteční poledne patřilo Izraeli a jejich příběhu o trojské válce – a to příběhu neuvěřitelně silnému. Již při pohledu na scénu bylo jasné, že inscenace bude nejenom zajímavá, ale také tíživá. Na každé straně tři na černo natřené paravany tvořící průchody, vzadu uprostřed dřevěná deska, vězení pro nejkrásnější ženu celého Řecka, Helenu. A voda, ta především, všude na scéně nejméně deset centimetrů. Dějová linka je všem alespoň z části známá. Trojská válka začíná únosem Heleny a končí dobytím Tróje. Drama Hanocha Levina založené na těchto skutečnostech pojednává ale především o ženách. O jejich síle, touze přežít, závisti k Heleně, o lásce k mužům i lásce mateřské. Každá z žen, které jsou na začátku inscenace představeny, má svůj prostor pro lásku i utrpení. Z antické tragédie se přesouváme k tématům veskrze aktuálním, což znázorňují i kostýmy, které byly velmi decentní - jednoduché sukně, kalhoty, dlouhé šaty. A poté Helena a její bílé, až průhledné šaty, které ještě více podtrhovaly její krásu a tajemnost.

Marta je nadšená a chce to vidieť zas.

V inscenaci dochází často k přecházení z dialogů do monologů, které se můžou zdát zdlouhavé, ale vše svým způsobem vynahradí scény silné až drásavé, jako je třeba ta, když odsuzují ke smrti dítě jedné z žen, a následně velmi dojemná scéna, kdy ji ostatní ženy uklidňují a zpívají jí píseň. Velmi napjatou scénou je i milostný akt, který je poměrně explicitní, ale v žádném případě vulgární, především pak působivý vzhledem k vodě na zemi. Nutno zmínit herecké výkony, které byly bez výjimky dech beroucí a přirozené, a to i přes vyhrocené situace a velké množství emocí na scéně. A na závěr – valčík. Poslední valčík, kdy si v růžovém světle každá žena zatančila s jedním mužem. Ženy odcházejí, muži tančí samotní. A pak už jen bouřlivý potlesk obecenstva. Marie Mlatečková


TROJAN WOMEN

Pavlína Taubingerová

Velká Británie Studio Marta 60 min. Režie: Ian Morgan & kolektiv


Stratení v mori Trója po desaťročnej vojne padla. Trójanky čakajú na svoj osud. V tomto prípade sú do postáv Trójanov obsadení aj muži, no dôležitým aspektom je najmä ich súdržnosť a predstava jedného spoločenstva. Šestnásť hercov sa pohybuje ako vlny pokojného mora, ktoré sa neskôr rozbúri a oni padajú na dlážku ako pomyselné ruiny Tróje. Medzi „vlnami“ sa pomaly prediera Poseidon, ktorý sa neskôr stratí v zadnej časti javiska a hudobne sprevádza celé predstavenie. Rôzne bicie nástroje dokresľujú tragickú atmosféru tejto hry, ktorá je navyše posilnená naozaj expresívnymi výkonmi hlavných predstaviteľov. Herecky najväčší priestor má predstaviteľka Hekabé, nie len ako matka dvoch dcér, ktoré nečaká ľahký osud, ale i ako matka Tróje. Herecká expresivita bola silná od začiatku do konca predstavenia, čo je síce pochopitelné, avšak tento prístup nedával hercom priestor na gradáciu. Samotní tvorcovia uvádzajú, že v inscenácii im ide o spájanie psychologického a experimentálneho herectva, no prevyšuje skôr to prvé. Malý synček, ktorý by sa, ako pokračovateľ rodu mohol v budúcnosti pomstiť, musí byť zabitý. Jeho bezbrannosť ešte viac umocňuje fakt, že je drevenou bábkou. Na scéne vidíme jeho pohreb, ktorý sprevádza veľmi jemný, pietny spev Trójanov a dieťa, ako symbol budúcnosti, odnášajú na otočenom bielom stole. Stôl je však viacúčelovou rekvizitou – nie len rakvou, ale i ochranným štítom či stolom súdu.

Marta fakt nevie

Herečka s krátkymi vlasmi rúca zaužívanú vizuálnu predstavu o tom, ako má vyzerať Helena. Vytvára prekvapivý, zaujímavý kontrast s pôvodným textom (Trójskym ženám ostrihali vlasy, čo je pre nich potupou, zatiaľ čo v inscenácii sú okrem predstaviteľky Heleny všetky herečky dlhovlasé). Zámer, či náhoda? Silnými momentmi predstavenia boli davové scény, ktoré umocňujú pocit strachu a chaosu. Najprv spomínaná vizualizácia mora, neskôr imaginárne opečiatkovanie všetkých Trójanov gréckymi vojakmi, ktorí sa týmto spôsobom dozvedajú svoj osud, potom už len beznádej... No stále vyčnievali herecké výkony jednotlivcov, po celý čas rovnako silné. A oblúkom sa dostávame späť na začiatok. Skupina zajatcov hľadá pomoc nie len medzi sebou, ale aj u divákov. Lenže tam, niekde v diaľke, nie je už nič...Trójania sa, napriek všetkej snahe, strácajú v mori... Bohunka Vaňková


Trojské ženy podruhé Své Trójské ženy nám v Studiu Marta představilo patnáct studentů z The Royal Academy of Dramatic Art z Londýna. Inscenaci otevřel monolog postavy Poseidona, který však po zbytek představení vystupoval jako hudebník, umocňující děj. Kukátková scéna je prázdná, evokuje vypleněnou a zpustošenou zemi. Později na scéně přibývá bílý stůl, který herci využívají porůznu. Ke konci se z něj dokonce stanou máry. Herci jsou oděni do šedohnědých úborů, jen hlavní postava Hecuba má ramena pokryta rubínovým šálem. Druhý, safírový šál, je pak více rekvizitou, než částí kteréhokoli kostýmu. Ženy příběhu na svých bedrech nesou utrpení světa. Tak se to alespoň zdá, když vidíme královnu Hecube. Má opravdu nelehký osud a zarputile s ním zápasí. Přestože jí potkalo to nejhorší, co se matce může stát, sice že přežila skoro všechny své děti, stále věří, že život a další generace znamenají naději. Odmítá zvolit smrt, která je podle ní prázdná, a na rozdíl od ostatních v ní nevidí ani úlevu od bolesti a zoufalství. Další ženské hrdinky jsou její dcery Casssandra a Polyxené. A také krásná Helena, která je postavena před Hecube a svého muže Meneláa. Je jimi souzena za příkoří, která svou rozmařilostí Tróje, a hlavně lidem v ní, způsobila. Herci neporušují tzv. čtvrtou stěnu a očnímu kontaktu s diváky se vyhýbají. Jejich herecká exprese se snaží předat sílu utrpení a žalu, jenž se na jevišti odehrává. Energie, která proudí mezi herci se do hlediště nedostane a emoce k divákovi plně nedoléhají. Představení je napěchované do jedné hodiny, příběh tedy ani nemá čas klopýtat. Možná právě díky krátkému časovému úseku divák nemá pocit gradace a závěrečná katarze tak ani neměla možnost mít kýžený efekt.

Marta fakt nevie

Barbora Hajdíková


THE WORDS OF OTHERS

Jiří Karmasín

Skotsko Divadlo U Stolu 25 min. Režie: Megan Valentine


Ide to aj s humorom Študenti zo Škótska v inscenácii The words of Others siahli po ťažkej téme autizmu. Inscenačný tím sa zameral skôr na osobné každodenné prežívanie ľudí s touto diagnózou a vplyv na ich najbližších. Tému uchopili s nadhľadom a optimizmom. Práve ich prístup k danej problematike dodáva inscenácii osobitosť. V autorskom texte dominuje rozprávačský princíp. Striedajú sa priame výpovede ľudí trpiacich touto diagnózou, prehovory hercov o jej špecifikách, inscenované scény z každodenného života a pohybové predely, v ktorých herci a herečky ilustrujú stavy a pocity ľudí s autizmom. Práve neustále meniace sa pózy hercov a ich až tanečný pohyb po scéne pridáva inscenácii potrebnú dynamiku. Hudba a najmä osobitý humor dodáva ťažkej téme nádej a nadhľad. Študenti autizmus zobrazujú ako prirodzenú súčasť ľudského života. Podarilo sa im vyhnúť pátosu, moralizovaniu a emočnému vydieraniu, čo je vzhľadom na zobrazovanú problematiku obdivuhodné. Napriek minimálnej výtvarnej koncepcii, dokázali vďaka svojmu prístupu k téme a precíznej hereckej súhre vytvoriť osobitú výpoveď a pohľad mladých tvorcov. Škoda len, že je inscenácia tak krátka, kvôli čomu ponúka iba náhľad do tejto problematiky.

Martě se to celkom pozdává

Diana Pavlačková


Procházka v hlavě autisty Studenti Royal Conservatoire of Scotland s sebou na SETKÁNÍ přivezli krátkou inscenaci s názvem The Words of Others, jejímž tématem je reflexe a do jisté míry také relativizace společenského vnímání autismu. V úvodu se čtyři herci snaží přiblížit publiku různé stereotypy spojené se světem autisty, načež se pokoušejí diváky vtáhnout přímo do jeho hlavy. Tvůrci inscenace předvádějí mnoho krátkých běžných situací, pro někoho naprosto normálních, pro autistu každodenní souboj s realitou. Hlavní dějovou linií je příběh autistky pracující v redakci místního periodika, který doplňují rádiové záznamy lidí hovořících o svých zkušenostech s tímto postižením. Herci na jevišti tyto monology ilustrují nejen v již zmíněných dialozích, ale také nápaditou pantomimou a s pomocí jen pár rekvizit. Kvůli častým změnám rolí se mnohokrát přihodilo, že část herců postávala v pozadí scény a nehrála. Snaha odvyprávět příběh konkrétního člověka za každou cenu byla dle mého názoru zbytečná, navíc na tak krátké časové ose. Sled scén ilustrující život autisty v různých polohách, ať už negativních či pozitivních, by si jistě vystačil i bez nároku na příběh. Konzervatoristy je ovšem nutné pochválit za nadhled, díky němuž se inscenace s vážným aktuálním tématem nepropadla k procítěnému patosu, naopak se tvůrcům podařilo předvést své téma s vtipem a invencí.

Martě se to celkom pozdává

Pavel Zarodňaský


THE VISIT

Paulína Ščepková

Slovensko Divadlo Husa na Provázku 150 min. Režie: Karol Rédli


Mnoho, příliš mnoho Inscenace studentů VŠMU je posunuta do současnosti, ale neruší to, neboť příběh je vskutku nadčasový. Děj má pomalý rozjezd, skoro to vypadá, že městečko Švábovice, místo děje, podléhá jakémusi zakletí, kdy každý, kdo ustane v činnosti, okamžitě usíná. Režie umně využívá prostor včetně lávek, na kterých se také hraje. Je škoda, že větší práce nebyla věnována pnutí mezi tragédií a fraškovitým humorem. Vážnost sice částečně navozuje mystická hudba starých píšťal, nicméně celá první polovina se nese ve znamení mnoha a mnoha veselých skečů, obhroublostí, či laciných politických narážek. Ve druhé, oddělené, polovině žerty mizí a rozehrává se vážnější poloha. Pozoruhodná je patina kostýmů – obnošené šatstvo, ušmudlané a ušpiněné, rozpadající se boty, vše je až filmově dokonalé. Scéna je tvořena několika bílými skříněmi, které jsou mezi obrazy přestavovány samotnými herci.

Martě se to celkom pozdává

Část hudby zajišťuje muž v černém, který hraje na elektrickou kytaru písně Johnnyho Cashe, což v kontextu s vehemencí, s jakou postavy neustále připomínají, že se nacházíme ve slovenském maloměstečku, působí přinejmenším překvapivě. Herecky je soubor vyvážený, herci se navzájem vnímají a reagují na sebe. Závěrečný obrat, který byl vytvořen a který zahaluje starou dámu do ještě větší mysterióznosti, připomíná, že žijeme v iluzích. Původní poselství je z inscenace patrné; všichni máme všeho mnoho, chceme víc a víc a na nic se neohlížíme. Nemohu nezmínit kuriózní přesah, který nevědomky při představení vytvořili fanoušci místního hokejového klubu, jehož finálový zápas byl promítán na náměstí před divadlem. Jejich spontánní řev, který v pauzách doléhal do divadla, vytvářel zajímavou tematickou kulisu: jsme tu a žijeme pro stejný konzum jako vy, postavy Dürrenmattovy! Martin Tilšar.


Svědomí vyvážené zlatem Mít čisté svědomí je sice fajn, ale nové boty si za něj nekoupíte. Takto bych odpověděl, kdyby mi někdo řekl, ať jednou větou povím, o čem hráli studenti bratislavské VŠMU. Naštěstí mám prostor větší a můžu se o jejich hořké komedii rozepsat více: Městečko, jehož obyvatelé jsou zoufale unuděni nedostatkem peněz, a jejich jedinou zábavou je sledovat vlaky, které kolem nich projíždějí, ale už dlouho odmítají zastavit. Co v takovém zapadákově plném neuvěřitelných buranů, kteří nevědí, jak svou zoufalou situaci řešit. Jednoho dne se k nim však nahlásí vzácná návštěva – rodačka tohoto města Claire, která přišla k velikému bohatství. Samozřejmě, že se všichni začnou předhánět v tom, jak ji zaujmout, aby alespoň část svých peněz přenechala právě jim. Claire dá obyvatelům zajímavou nabídku. Věnuje jim miliardu, když zemře Alfred Ill, který před pětadvaceti lety odmítl přiznat otcovství jejich nenarozenému dítěti.

Bratislavští studenti se rozhodli zpracovat palčivá (a děsivě aktuální) témata síly a manipulativnosti peněz s nadsázkou. Obyvatelé městečka Švábovec jsou zkarikováni tak akorát, aby byly vtipné a ne trapné, herci je ztvárňují s příjemnou energií. Do textu zařadili i české reálie, takže spojení s nynějším předsedou vlády v demisi bylo nad slunce jasnější. Doufejme tedy, že tato témata a otázky budou pouze zajímavou látkou pro divadlo a ne realitou. Petr Theodor Pidrman

Marta je nadšená a chce to vidieť zas.

A právě zde začíná souboj lidského svědomí s vidinou lehce získaného bohatství. Všichni lidé kolem Alfreda si začnou na dluh kupovat lepší oblečení a dražší jídlo a on začíná cítit, že se mu pomyslná smyčka kolem krku utahuje. Je zoufalý, hledá pomoc, ale nenajde ji ani u faráře, nakonec ani u učitele, který se celý život snažil pečovat o lidskost obyvatel městečka. Všichni se obhajují, všichni mají na oko svědomí čisté, ale ze všech je cítit vypočítavost a touha po penězích.


POZNÁMKY


Workshopy


Michaela Suchá

CONTEMPORARY DANCE & PARTNERING: MARTIN DVOŘÁK


Dnes, ve čtvrtek, jsme měli workshop „Contemporary Dance and Partnering“ pod vedením Martina Dvořáka. V 10:00 jsme ho zahájili zahřátím se pohyby Shadow Yogy: třeme dlaněmi a cítíme teplo, dotýkáme se hlav a různých částí našich tváří špičkami prstů. Kroužíme našimi dlaněmi na hrudi a na břiše, pak se dotýkáme nohou. Posadíme se na paty a poté masírujeme celé naše tělo. Jako ještěrky jsme zkoušeli různé pohyby v prostoru. Jdeme dopředu, jdeme dozadu, zvedáme boky a používáme pouze tři podpěrné body. Poté jsme nacvičovali “startovní” pozice, a to rolování těla po zemi, neboť jsme je poté použili v první variaci, která byla na podlaze. Ta byla složena z pohybů klouzání nohou, zvedání nohou a chůzí dozadu. Druhá variace byla podobná, avšak zahrnovala techniku použití pouze tří podpěrných bodů, stretching a soustředění veškeré váhy na ruce. Další část workshopu se týkala variace ve stoje, využívali jsme cviku “hvězdy”. Byl to krátký cvik, ale museli jsme ho opakovat třikrát, pokaždé na jinou stranu. Zde jsme také improvizovali, vytvořili jsme dvě různé skupiny a pracovali v různých rytmech. Po přestávce jsme pracovali ve dvojicích a masírovali jsme se, navzájem se stlačovali. Měli jsme se zbavit veškeré své váhy a navzájem si důvěřovat. Poté jsme si vyměnili role a zahájili důvěryhodné cvičení, kdy jedna osoba zavřela oči a druhá ho vedla pouze rukou položenou jeho hlavě. V tomto cvičení jsme se vyměnili také. Dělali jsme různé kontaktní cviky, přidali jsme naše boky, položili jsme veškerou naši váhu na partnera, a nakonec jsme udělali krátkou kontaktní improvizaci s použitím nabytých dovedností. Myslím, že Martin Dvořák nám předal hodně užitečného materiálu, který využijeme v našich možných budoucích choreografiích. Vždy s nádechem humoru a s přirozenou autoritou. Kromě toho, tyto druhy cvičení rozvíjí naši kreativitu, představivost, koncentraci, důvěru v sami sebe, a také v našeho partnera. A zejména nám, hercům, dává nástroje, které nám ukazují, jak lépe využívat naše tělo, a tím vylepšovat naši přítomnost na jevišti. Vyzývám tedy všechny, aby vyzkoušeli tyto workshopy, i když třeba netancujete. Za čtyři hodiny se toho můžete naučit spoustu, poznat nové lidi a otevřít svou mysl. Tak na co ještě čekáte? Silvia Sustacha


POZNÁMKY


ZE ZÁKULISÍ: EKONOMKA FESTIVALU A SEKCE FUNDRAISING Ahoj, jmenuju se Martina a na festivalu působím jako ekonomka a vedoucí Fundraisingu. Má práce je sice často neviditelná, ale točí se kolem značně důležité složky - peněz. Zaprvé se podílím na domluvě se sponzory a partnery, aby podpořili náš festival, a díky tomu jste si ho mohli ještě víc užít. A další hlavní náplň mé práce je správa rozpočtu, čili hlídání peněz. I když úděl této role spočívá i v tom, že s vámi občas někdo nemluví, protože jste ti, kteří sedí na penězích a nechtějí na danou věc tolik financí uvolnit, je to práce, která mě moc baví a rozhodně bych neměnila. Během festivalu nemám jedno místo, kde bych pracovala celou dobu, a tak mě náhodně můžete potkat v podstatě na kterémkoli festivalovém místě. ;) Předchozí dva ročníky jsem na S/E strávila v sekci Soubory, kde jsem během festivalu byla guide jedné z vybraných škol. Celý týden jsem si moc užívala a práce guida pro mě byla, a stále je, jedna z nejlepších. Letos tuto funkci nezastávám, nicméně mě velmi těší, že zažívám tento skvělý týden z trochu jiného pohledu, setkávám se se spoustou nových a zajímavých lidí a opět je to pro mě festival plný nezapomenutelných zážitků. Martina Součková


Recenze OFF


Paulína Ščepková

DISKUZE


S dalším slunečným ránem, a již po dvou off party, by se těžko věřilo, že by se někomu chtělo zavítat do našeho odpočinkového prostoru, ale ten překvapivě praskal ve švech. Na poslední chvíli doběhli i naši Arménští přátelé a mohli jsme začít. Vždycky máme jinou možnost (THE GRUB) Manipulovat s přírodou se nevyplácí. Vždycky si najde cestu, jak nás potrestat. Jediným cílem zůstává: přežít za každou cenu, ve světě, který si lidé sami vytvořili. Vypadá to, že z něj není úniku. Tvůrci si ale myslí, že máme vždycky nějakou možnost. Je to tvrdá práce a nemusí se zdařit. Důležité je stále to zkoušet. Nahlížena je zde otázka lidskosti. Najít a uvědomit si, co mě dělá člověkem a kdy jím přestávám být. Z vnějšku dovnitř (I‘TS NOT THAT WAY, IT’S OVERE HERE) Proč Mejercholdova biomechanika ve spojení s Ionescem? Jednoduše proto, že jdou skvěle k sobě. Už v samotném textu je energie, život, legrační nedorozumění jako obrovská hybná síla. Herci nejprve začali s fyzickým tréninkem a až po dvou týdnech začali pracovat i s textem. Zajímavé bylo sledovat, jakým způsobem působí určitý pohyb na jejich psychiku. Žluté ladění scény bylo inspirováno surrealistickými malíři, u kterých je zaujala právě nepříjemná, toxická a ošklivá žlutá. Neunikne nikdo – ani král (EXIT THE KING) V životě každého člověka jsou určité body, kdy jsou naše postoje a reakce na ně stejné. Jedním z takovýchto bodů je právě smrt. Často řešíme hlouposti, místo soustředění se na maličkosti a na radost z nich. Evropské divadlo je zvyklé setkávat se s absurdním zpracováním Ionesca, ale tito studenti k ní přistoupili s propracovanější psychologií, s emocionální Marií a logickou Margaritou, s tím, že se ale v určitou chvíli mohou úplně klidně ve svých postojích proměnit. Člověk v sobě musí mít oba tyto aspekty a nemůže ani jednomu z nich uniknout, ani král nemůže. Soňa Mucinová


Matouš Ondra

Kateřina Veselá

OPEN AIR STAGE


ENCOUNTER lidem, JAMU sobě V koutu Moravského náměstí, tam kde se kostel Sv. Tomáše setkává s budovou Moravské galerie, stojí stage, na které se střídají mladí hudebníci se svými programy. Z počátku se zdá, že nevšednost, až svátečnost okamžiků, zůstává kvůli, ne příliš vstřícně, vyřešenému prostoru nerozkvetlá mezi lidmi. Dlouhá nízká kašna bez vody a postavené stánky s občerstvením a festivalovým zbožím tvoří částečně propustnou stěnu k parketu pod pódiem. Během prvních dvou či tří vystoupení převládá pocit lehké lítosti nad tím, že událost zůstává pouze na pódiu, a že studenti neaktivizují vzdálenější kolemjdoucí svým pohybem, případně doprovodnými happeningy. Roztančené Moravské náměstí by se mohlo stát zážitkem na dlouhou dobu a opravdovým setkáním, prožitým až na dřeň. Atmosféra události se ale proměňuje s každou novou hudební kulisou. Intimnějšímu prostředí, s přesně určenými hranicemi, přeje ubývání slunce. Lidé (a to nejen Jamáci) si dovolí ležérně sedět na zemi nebo v přibývajícím šeru tančit volně v melodii Květů. Událost nepatří jen přímým účastníkům festivalu a pořadatelům, to je stále zřetelnější. Lidé se doopravdy setkávají. Ulpívají na lavičkách, někteří jiní se na chvíli zastavují a poslouchají hudbu nebo přemýšlejí, co se kolem nich děje. Přidávají se, začínají se seznamovat a povídat si. Letos se otevřená produkce podobného typu v rámci ENCOUNTERU koná poprvé. Třeba příští ročníky festivalu budou koncept události dotvářet a rozšiřovat. Prostor, a otevřenost události pro veřejnost, má potenciál rozpohybovat kus města. Na to se těším. Vendula Kacetlová


Hobluj! V rámci doprovodného programu festivalu ENCOUNTER se letos studenti rozhodli postavit před Moravskou galeriÍ historicky první ‚,encounterovskou‘‘ otevřenou scénu a dát tak prostor svým spolužákům, kteří nevynikají jen v dramatickém umění, ale i v hudební sféře. Od 15:00 se lidé mohli těšit z muziky, která společně se slunnou oblohou prozářila celé centrum Brna. Velké plus si hudební program získal i díky tomu, že kapely byly žánrově opravdu rozmanité. Sympatické chlapecké duo hrající pod názvem 440 herců bylo prvním vystupujícím tělesem. I přes své excentrické proslovy, ve kterých se to hemžilo ,,sluníčkama‘‘ a ,,trapníčkem‘‘, ukázali, že umí publiku nabídnout dobrou muziku s kvalitním a neotřelým hlasem. Dívčí indie kapela Break falls vystoupila s energickým nasazením a vlastními anglickými texty. Zvláště tleskám Alžbětě Brothánkové za hlasový projev a Sabině Kašparové za perfektní hru na bicí. Skupina eLiška pracuje s lidovými texty, které následně spojí s elektronickofolkovým hudebním podkresem a vzniká tak zcela nová a originální kompozice. I tak si ale mohlo publikum zazpívat spoustu známých textů jako například Anička dušička či Vandrovali hudci. Dziewczynki bardzo ładne i piosenki bardzo ładne - pod tímto názvem vystoupily tři dívky, které kompletní melodickou linku skladeb vytvářejí jen pomocí hlasů. Jejich repertoár je zajímavý díky slovanským a polským písním, byť má trio brněnské kořeny. Květy a Ghost of You byly zlatým hřebem celého programu. Tyto stálice domácí alterny ukázaly, že i pro méně početné publikum dokáží připravit nezapomenutelnou show. V průběhu tohoto výjimečného odpoledne jsem byla svědkem setkání dvou malých dětí, které byť se neznaly, sedly na jednu tříkolku a vydržely si i přes počáteční ostych spolu hrát až do večera. A o tom to přesně je. Festival plní své poslání. I u těch nejmenších. Kristýna Staroštíková


Sběr ohlasů


THE LOST WOMEN OF TROY Iva K. Moc hezký chlapci, to teda jo! Doc. PhDr. Taťjána Lazorčáková, Ph.D. – Katedra divadelních a filmových studií, Olomouc Tohle představení pro mě bylo hodně zajímavý. Vzhledem k úžasným expresivním emocionálním hereckým výkonům..no byla to taková dávka v to poledne. Zároveň má představení výbornou choreografii, takže i pohybově a výtvarně je velmi působivé. Kristýna Přestože jsem se na tomhle představení objevila docela náhodou, musím uznat, že to byl výborný výběr. Trošku zatěžkávající na to, že je teprve 12 hodin, ale úžasné! Odcházím jako nejspokojenější divák. Petr Smoček Dojemné…a to je celý!

THE WORDS OF OTHERS Leoš Tenhle kus mě potěšil. Je užitečné si občas připomenout, že i témata, ke kterým máme respekt a vnímáme je jako hrozně těžká se dají rozebírat odlehčeně. Marie Hodně silná problematika nahlížená pozitivním způsobem. To je osvěžující. Patrik Před tím jsem znal definici autismu spíše z odborných knížek, internetu a co jsem tak slyšel. Ale studenti ze Skotska mi ukázali nový pohled na autismus. Jsem jim za to vděčný. Adéla Words of Others nabízí osobní příběh člověka s autismem. Silný zážitek. Stačila půlhodina a je nad čím přemýšlet.


TROJAN WOMEN Jitka P. Mám možnost srovnání s izraelským zpracováním. A ačkoliv tohle bylo taky podařené a vlastně úplně jinak uchopené, tak Izraelci z toho porovnání vycházejí lépe. Pavel S. Radši se mě na nic neptejte, celou dobu jsem koukal na hodinky a ručička se vůbec neposouvala. Bylo to jenom spousta přehánění a řvaní. Ivana L. Inscenace měla úžasný spád a rytmus. Úplně mě to pohltilo. Ondra Š. Líbilo se mi to, mělo to energii a herci si vystačili i s jednoduchou scénou. Bylo to hlavně o jejich výkonu.

THE VISIT Kryštof Č. Ze všech představení, které jsem na festivalu zatím viděl mi tohle přišlo jako nejvíc „studentské.“ Káťa K. Vtipné, ale jednoduché. Vašek Č. První polovina měla sice spíše humorný náběh, který ale nabízel slibné dotáhnutí silného příběhu a postupné vygradování v polovině druhé. Bohužel se tak nestalo. Monika H. Konečně představení, které jsem pochopila! Dobře čitelný příběh, skvělé aktuální politické hlášky a dobře vybrané kostýmy!


MŮJ PROGRAM


Humans of ENCOUNTER


Setkání je o zkušenostech. Jde o otevření mysli a srdce novým lidem a novým pohledům na divadlo i umění. Jde o to dovolit ostatním, aby nás změnili k lepšímu. Divadlo má sdělení pro každého člověka na světě. Kara Bruntz, studentka Erasmu z USA “Losing ground” pro mě znamená ztrátu svých kořenů, svého zázemí, společenského pozadí, pohledu na svět. Líbí se mi to jako téma festivalu. Žijeme ve světě, který se stále rychle mění, a proto potřebujeme mít své vlastní pozadí. Ztráta půdy pod nohama je něco, o co bychom se měli zajímat. Anna Kvašňovská, studentka Erasmu z Banské Bystrice Láska je, když jste rádi za štěstí toho druhého. Eszter Dobos, studentka z Maďarska Smysl ENCOUNTERu je vytváření něčeho nového. Každý z nás si ve své mysli neustále něco vytváří. Fyzicky jsme tu všichni společně, ale v hlavě se každému z nás odvíjí jeho vlastní příběh. Ieva Dzindza, členka poroty festivalu


Jiří Karmasín

Michaela Suchá


MEETING POINT Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2018 Vedoucí redakce: Frederika Halfarová Júlia Pecková Zástupce vedoucího redakce: Marek Hebelka Ilona Pawerová Anna Sáčková Michaela Zemčíková Šéfredaktorka: Júlia Pecková Redaktoři a redaktorky: DAMU: Sarah Slavičková, Veronika Švecová, Martin Tilšar JAMU: Jiří Liška, Marie Mlatečková, Soňa Mucinová, Petr Theodor Pidrman, Pavel Zarodňanský, Barbora Hajdíková MUNI: Vendula Kacetlová, Barbora Kašparová, Kristýna Starostíková VŠMU: Miroslava Koštáľová, Diana Pavlačková, Bohunka Vaňková Fotografové: Jiří Karmasín, Matouš Ondra, Kateřina Veselá, Michaela Suchá, Paulína Ščepková Překladatelé: Adam Dudek, Michaela Dudriková, Frederika Halfarová, Jakub Julina, Zuzana Kernová, Martina Součková HOPE jazykový servis Korektoři anglické verze: Adrian Hundhausen, Adam Dudek, Zuzana Kernová


Korektoři české verze: Frederika Halfarová, Lucie Říhová, Markéta Stehlíková, Barbora Hajdíková Sazba: Monika Řeháková Vydavatel: Janáčkova akademie múzických umění v Brně Divadelní fakulta Mozartova 1 662 15 Brno IČ: 621156462 / DIČ: CZ62156462


A CO TY? BYL JSI UŽ NA DISKUZI?

dra

n touš O By Ma

4 cz  

The fourth edition of Meeting Point of The International Festival of Theatre Schools SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2018

4 cz  

The fourth edition of Meeting Point of The International Festival of Theatre Schools SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2018

Advertisement