Page 1

DennĂ­ program


STŘEDA / 18. 4. 10.00 Discussion / DF JAMU Chill-Out Room 11.00 Stage combat Petr Nůsek / DF JAMU 202 / 180‘ / W 11.00 Happening IMPRO Péter Fogács / Astorka / 180‘ / W 12.00 The Grub / Czech republic DAMU / Studio Marta / 125‘ / HP, CP 12.00 Night of Gelver / Russia / HaDivadlo / 80‘ / MP 13.30 Exit the King / Armenia / Divadlo Husa na provázku / 60‘ / HP 15.00 It‘s not that way, it‘s over here / Germany / Divadlo na Orlí / 90‘ / HP, CP 15.00 The Island / South African republic / Divadlo U stolu / 65‘ / HP 15.00 A Really Short Shamanistic Session / DF JAMU showers / 7‘ / OFF 16.00 The Grub / Czech Republic DAMU / Studio Marta / 125‘ / HP 18.00 It‘s not that way, it‘s over here / Germany / Divadlo na Orlí / 90‘ / HP 18.00 Exit the King / Armenia / Divadlo Husa na provázku / 60‘ / HP, CP 20.30 In the Solitude / Divadlo na Orlí 4th floor rehearsal room / 50‘ / OFF 21.00 FlashPOINT / Trojka / OFF party HP - hlavní program OFF - off program

W - workshopy CP - cesta poroty

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA.


Úvodník


DEŇ DRUHÝ, DEŇ UTORKOVÝ Strom sme zasadili, Arménsko sme presunuli, rozhovor sme pripravili a inscenácie sme videli. Takto v skratke... alebo inak, čo nám utorkový deň dal, a čo vzal? Prvý deň festivalu sme využili na príjemnú prechádzku mestom, pozreli sme si zahajovací ceremoniál a dostali sme možnosť uvedomiť si, že ten dvadsiatyôsmy ročník, priatelia, naozaj začal! Priznajme si, pochod mestom a pekné počasie nám všetkým vyčaril úsmev na tvári. Som rada, že dopravný podnik, ktorý zapríčinil presun hracieho času arménskeho súboru, Vám ten úsmev z tváre nezobral. Teraz už iba pár hodín počkať a vďaka flexibilite organizačného teamu si ich inscenáciu pozrieme práve dnes! Ej. Súbor z Juhoafrickej republiky nám, podľa plánu, predstavil svoj ostrov. Ostrov plný náročnej práce, veľkých gest a absencie slobody. Off program zasa ponúkol nenáročnejší pohybový náhľad na formy večere, ale i performace dvoch žien a jednej lásky. Posledné ruské predstavenie nám zasa prinieslo pár problémov s titulkami, ale i tak silný príbeh o dvoch ľuďoch. No, a nehovoriac o zážitkoch, ktoré ste si neskoro v noci odniesli domov, po prvej pártoške v Skleněné louke! My z redakcie veríme, že s úsmevom sedíte na diskusií a čítate čerstvo vytlačený druhý MEETING POINT. A áno, dnes, v stredu, sme tu zas. Schovaní na treťom poschodí, v tichu a v myšlienkach zahĺbení ľudia. Nebojte sa nás navštíviť. Dvere máme stále otvorené – doslova! Užívajte druhý festivalový deň! :) #JP


Recenze HP


ZAHAJOVACÍ CEREMONIÁL

Matouš Ondra

Jiří Karmasín

Paulína Ščepková

DF JAMU, Divadlo na Orlí 60 min. Autoři: Marek Slováček, Olívia Fantúrová, Libor Brzobohatý, Lenka Řezníčková, Karolína Srpková, studenti JAMU


Zasaď strom, začni festival Našu päť dňovú oslavu divadla sme museli nejako oficiálne zahájiť. A zahájili sme! Už tradične študenti JAMU započali ceremoniál - sprievodom cez mesto pred budovou našej školy. Neurčité bytosti odeté do jasných žltých farieb, s bizarnými maskami sa pribubnovali až k nám, k davu, ktorý očakával, čo sa bude diať. Pribubnovali a pritancovali k nám tvory pripomínajúce akýchsi prírodných škriatkov, ktorí zostali v spojení s prírodou. Tí nestratili pevnú pôdu nohami. Ako protiklad k nim, herečka Natália Golovchenko, zástupkyňa nás ľudí, nevidiaca, zahalená do splývajúceho čierneho talára, tú pôdu pod nohami pravdepodobne stratila. Prírodní škriatkovia však nezaháľali a vydali sa ju z jej temnoty vymaniť. A tak sme ich nasledovali. Od školy až ku fontáne na Námestí Svobody. Tam, v tej fontáne, sa zástupkyňa nášho rodu prebudila. Kvapky vody ju oživili, našla cestu, po ktorej má ona kráčať, a po ktorej nás začala ako ezoterická moderátorka sprevádzať. Smerovali sme ďalej a odrazu - malá zastávka. Sadenie stromu. Vytvorenie spomienky na zrod nového života, radosti z vlastnej existencie, radosti z festivalu. Na tomto mieste, pri sadení stromu, nás privítal Stano Čaban, koordinátor tohtoročného festivalu. Spojili sme sa zasadením stromu, slovami koordinátora a ruka v ruke sme sa dostali už k finálnej zastávke našej cesty. K Divadlu na Orlí. Začala tá oficiálna časť, no stále príjemne a jarne ladená. Oslobodená Natália Golovchenko predstavila účinkujúce školy, členov a členky poroty. Privítal nás aj pán dekan, docent Petr Francán. Svojim neviazaným prejavom nás pozdravil ambasádor festivalu Jiří Bartoška. No, tie najdôležitejšie slová vyslovil na záver rektor JAMU a riaditeľ festivalu, profesor Petr Oslzlý. Tie slová zneli SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2018 začína! Náš festival stratenú pôdu nohami opätovne nachádza. Festival sme odštartovali v jarnej atmosfére a vy ste mohli vydať na predstavenie z JARu. A teda, ešte raz, VITAJTE!

#JP


THE ISLAND

Kateřina Veselá

Jihoafrická republika Divadlo U stolu 65 min. Režie: Christopher Weare


Ilustrovaná strata nádeje The Island študentov z Juhoafrickej republiky, je inscenácia postavená výlučne na hereckej akcii. Na začiatku vidíme dvojicu hercov vykonávať opakovanú, fyzicky náročnú prácu. Herci dokážu trýzeň veľmi presne odzrkadliť mimikou, prácou s telom i hlasnými vzdychmi. Majú jasne rozdelené charaktery – jeden energický optimista, druhý pochmúrny pesimista. Strety ich pováh vytvárajú v inscenácii konflikty a zobrazujú rôzne pohľady na psychiku človeka, ktorý stratil slobodu. Úplne absentuje akákoľvek hudobná zložka. Rytmus reči hercov však vytvára hudobnosť samú o sebe. Ich energický prejav v hlase a pohybe dodáva inscenácii tempo, ktorá je inak postavená viac-menej na texte. Aj scénografické riešenie je úplne minimálne, pracuje sa iba s minimom rekvizít a jednoduchým svietením. Celkovo je však konanie hercov veľmi ilustratívne. Slovám pomáhajú výraznou gestikuláciou, čo uberá na uveriteľnosti ich hereckých prejavov. V momentoch, kedy sú schopní zachovať si určitý kreatívny odstup, má inscenácia oveľa väčší apel. Zobrazované témy tak silnejšie vyznievajú na divákov. Psychologickejšie, monologické výstupy naproti tomu pôsobia prílišnou snahou vyvolať v divákoch súcit s postavami, čo má ale vo výsledku skôr opačný efekt. The Island je inscenácia, ktorá zobrazuje veľa ľudskej bolesti, trápenia ale najmä nádej. Jednoduchá režijná koncepcia dokáže jasne tlmočiť nosné témy textu. Tvorcovia by však mohli viac divákom dôverovať a nesnažiť sa prílišne dovysvetľovať slová v texte. Obrazy, v ktorých smerujú k metafore a iba otvárajú otázky, sú vo výpovedi totižto oveľa efektívnejšie.

Marta fakt neví

Diana Pavlačková


O přežití Z Jihoafrické republiky až do Brna přijeli s inscenací The Island. Inscenací o lidské síle, vytrvalosti a schopnosti přežít. Dva vězni za krutých podmínek počítají. Počítají dny i noci. Kolik ještě zbývá? Co bude potom? Jednoho čeká brzké propuštění, druhého čekají dlouhé dny za mřížemi. Období apartheidu, rasové nerovnosti. Jak se dozvídáme z anotace, název inscenace – The Island – se odvíjí od Robben Island, kde se nachází věznice proslavená vězněním Nelsona Mandely. Island, také jako asociace vězení, ze kterého není vidět ven, ostrov snů o lepším životě a touhy po svobodě – něčem, co dvěma hlavním hrdinům zní spíše jako provinění než něco, na co mají právo. A po nocích ve věznici Antigona. Hrdinové nacvičují toto antické drama – divadlo na divadle, dvě roviny, metafora k celé politické situaci. Jeden hraje ji samotnou, vzpírající se řádu i všem zákonům, druhý Kreonta, který ji odsuzuje k smrti. Pak se navzájem ptají – vinna či nevinna? Inscenace o dvou hercích a pár rekvizitách není příliš nápaditá, snad se až může zdát, že jí něco chybí – nejenom, co se režijního zpracování týče, ale i spádu celého děje. Na druhou stranu, herci dávají do svých výkonů velké množství energie, mimiku a gesta, která by v českém prostředí působila snad až strojeně či stylizovaně. V jejich podání však působí naprosto přirozeně. A nakonec – zapískání na píšťalku, vše končí tam kde začíná, herci nasazují neviditelná pouta a přichází další den – úplně stejně krutý jako ten předešlý.

Martě se to celkom pozdává

Marie Mlatečková


NIGHT OF GELVER

Michaela Suchá

Rusko HaDivadlo 80 min. Režie: kolektiv


Hákový kříž a spousta pilulek Studenti Jaroslavského Státního divadelního institutu si připravili hru Ingmara Villqista Helverova noc. Oba herci, Nadezdha Filippova a Stanislav Burov, se museli spokojit pouze s málem rekvizit. Tou nejdominantnější je prapor s hákovým křížem, který do inscenace přináší atmosféru Německa 30. let. Oba herci jsou si rovnocennými partnery a dokáží své role zahrát bez toho, aniž by zbytečně přehrávali rychle se střídající emoce či sami sebe navzájem. Použitá hudba bohužel tyto emoce zbytečně násobí až do přehnaných rozměrů. Je nutné také zmínit dobrou práci se světly – nepřátelské a studené modrozelené světlo kontrastuje s teplým oranžovým shůry. Inscenace je i přes omezené množství rekvizit a počet herců dynamická. Kolektiv režisérů vhodně rozložil jevištní prostor tak, aby se jednotlivé – mnohdy dlouhé – dialogy uskutečňovaly v různých pozicích a herci tak využili celou plochu, kterou ještě rozšiřují ilustrativní zvuky zvenčí. Helverova noc je psychologické drama, které zrcadlí jedno z nejtemnějších období lidských dějin skrze osudy obyčejných lidí, na něž tíha doby padá ze všech směrů. Tvůrcům inscenace se podařilo jemně přivést k životu důležité poselství s respektem k původnímu textu, hře však chybí větší nápaditost a detailnější práce s rekvizitami.

Martě se to celkom pozdává

Pavel Zarodňanský


Jde to i bez svlékání Psychologické drama současného polského autora píšícího pod pseudonymem Ingmar Villquist zkoumá na prostém příběhu hodnoty uprostřed bortícího se světa. Karla se v době nastupujícího fašismu stará o mentálně postiženého svěřence Gelvera. Jeho výbuchy bezhlavého nadšení i vzteku se daří tlumit jen díky práškům. Ale kdo z nich je na tom ve výsledku hůř? Režijnímu záměru, aby herci byli co nejblíže divákům, se v HaDivadle daří. Intimnost a křehkost děje je navozena citlivým light designem a tím, že diváci sedí z obou stran jeviště. Člověk se tak stydí nejen za to, že sleduje tak dojemně osobní chvíle postav na jevišti, ale i za to, že je sám pozorován ostatními diváky. Scéna i kostýmy vychází z realismu. Jsme v obývacím pokoji třicátých let minulého století, oděv postav tomu odpovídá. Výrazným prvkem je rudá vlajka s hákovým křížem, která děj otevírá. Jednou slouží jako puška, jindy jako opora v těžké chvíli. Oba herci přesně pracují s tělem. Slečna Filippova, představitelka starší, životem unavené ženy, je schýlená, pomalá, její pohyby ji stojí hodně sil, jsou těžké, a mimika jasně sděluje, co se v ní děje. Gelver pana Burova je živý, rozevlátý, nahání strach, ale dokáže být bez zaváhání i dětsky roztomilý. Díky postavení prstů, pečlivé práci rukou a hlasu vzbuzuje jistotu svého mentálního postižení. Představení nevyžaduje anglické titulky, neboť vše lze číst z jejich hry. Tito talentovaní umělci českým divadelníkům ukázali, že divadlo se dá dělat i bez nahoty či bahna na jevišti.

Marta je nadšená a chce to vidieť zas.

Martin Tilšar.


PROSTOR PRO TVOJI RECENZI


ZE ZÁKULISÍ: POROTA, SOUBORY A HOSTÉ Jedna z mých předchůdkyň, v pozici vedoucí sekce Porota, soubory, hosté, napsala do své absolventské dokumentace něco, s čím se velmi ztotožňuji. A sice, že by se o sekci Porota, soubory, hosté dalo s nadsázkou říct, že je nejdůležitější sekcí festivalu, protože zajišťuje to, kvůli čemu se celý festival koná – zprostředkovává setkání se soubory z uměleckých škol z celého světa. Jádro našeho letošního týmu tvoří Sylvie Vojtová a Bětka Konečná, které se před i v průběhu festivalu starají právě o soubory. Dále jsou to Kamča Hladíková, ta má na starosti hosty a ubytování všech účastníků, a Pavel Uhřík, který se stará o festivalovou porotu. Členové této sekce zajišťují komunikaci a vůbec kompletní servis pro cca 200 – 300 účastníků festivalu. Naše sekce letos zaznamenala hned několik velkých úspěchů, ale vůbec nejpyšnější jsme na to, že se nám do výběrového řízení přihlásil rekordní počet uměleckých vysokých škol (46) a také na to, že se vůbec poprvé v historii festivalu v rámci hlavního programu představí škola z Arménie. Kateřina Balíková


Recenze OFF


KABANOVÁ FT. KOSTELNIČKA

Paulína Ščepková

Moravské náměstí, u sochy Jošta 60 min. Režie: Alexandra Bolfová


Zrkadlo v každom z nás Kostol, socha Jošta Moravského a Moravská galéria – to sú tri kľúčové objekty, ktoré významným spôsobom participujú na performance v réžii Alexandry Bolfovej pod názvom Kabanová ft. Kostelnička. Socha obrovského čierneho koňa tvorí vonkajší a vnútorný svet dvoch hlavných postáv z najslávnejších opier Leoša Janáčka. Dlhé nohy koňa sú zo všetkých strán obalené fóliou, čím sa vytvára priestor, do ktorého sú uzatvorené ženské protagonistky. Režisérka však postavy neuzatvára do priestoru spoločne. Samota, modlenie za lásku a bolesť zo straty milovaného človeka sú ústrednými motívmi prvej časti performance. Nesúhlas postavy so smrťou lásky vyjadruje prostredníctvom nárazov do fólií do všetkých strán. Písanie fixkou na fóliu, pomalé prechádzanie sa v prítomnosti majestátnych konských kopýt, postupné vyzliekanie sa v dôsledku znepokojivého myšlienkového stavu, biela saténová košieľka ako symbol nevinnosti a vnútornej rozorvanosti...Ako inak, než nožnicami odstrihnúť myšlienkovú niť a vytvoriť priestor pre inú? Nožnice, prostredníctvom ktorých muž vo fólii naznačil východ, vytvorilo vstupný priestor pre druhú ženu. Vedomie, že zhrešila, realizuje prostredníctvom postupného vyzliekania. Až keď ostane v čiernej čipkovanej podprsenke a nohavičkách rovnakej farby, uvedomí si, že strata čestnosti bola niečím, s čím sa nedokázala vyrovnať. Cyklické opakovanie textu, ako aj v prvom prípade, opäť vyjadruje pohybmi – nárazy do fólií, vyzliekanie, písanie po fólii… Zdá sa, že sa pozeráme na tú istú ženu, len v tmavom oblečení, no zdanie klame. Vzájomné pohľady, pozorovanie druhej ženy za fóliou, vietor hrajúci sa s dlhými hnedými vlasmi a bielou saténovou košieľkou...Režisérka nám tým nastavuje zrkadlo, ktoré sa musí tisíckrát zlomiť, aby sa mohlo znova zlepiť a začať svoj príbeh odznova...

Martě se to celkom pozdává

Miroslava Košťálová


DINNER

Matouš Ondra

DF JAMU, Divadlo na Orlí 60 min. Režie: Michal Zetel


Festivalový OFF program začal rozpačitou Večeří. Domácí představení 4. ročníku studentů Ateliéru muzikálového herectví JAMU v Zetelově režii sice může působit mile, protože se v něm hezky zpívá a tančí, ale to je celé. Torza večeří v podobě sedmi po sobě následujících pantomimických obrazů (banket, neformální a formální večírek, dožínky, doma, hospoda) představuje sedm různých typů večerní zábavy. Každý skeč úsečně a beze slov pojmenovává základní charakteristické znaky dané události, při níž lidé společně jedí. Jednotlivé nápady v obrazech jsou tu a tam skvělé (např. zpěv a cappella účastníků dožínek na stohu slámy v podobě na sebe naskládaných stolů a židlí), ovšem ani jeden obraz není s druhým spojený jinak než působivě narežírovaným švem. Právě v těchto místech se projeví největší herecké nedostatky. Performeři často působí, jako by poslouchali hudbu a zvuky pouze když mají zpívat. Své výstupy často nedohrávají nebo v nich příliš spěchají. Rytmizované přesuny stoliček a stolů působí zejména na začátku chaoticky a ledabyle, přestože mají potenciál být silným prvkem představení. Představení chybí páteř, jasná struktura nebo myšlenka, která by ho scelovala a nenechávala vyznít naprázdno. Po závěrečném a lehce trapném sedmém obraze mi zůstává v mysli několik otázek. Proč zrovna obrazy těchto večeří? Proč právě v tomto pořadí? Mělo v sobě představení ukrytý nějaký smysl nebo mělo opravdu působit zbytečně?

Marta fakt neví

Vendula Kacetlová


Studenti ateliéru muzikálového herectví ukazují publiku s nadsázkou několik groteskních obrazů, jak vypadá večeře v různých společenstvích a sociálních skupinách. I když jsou obrazy zveličené a s humorem podávané divákovi ,,na talíři‘‘, každý v publiku s úsměvem najde situaci, která je mu scénickým ztvárněním více než povědomá. Diváci se nacházejí v prostoru s minimalistickou scénografií – devět bílých krychlí určených k usazení a pět krychlí spojených do dlouhého stolu. Hra sází na taneční a pěvecký projev, který z běžné denní události dělá umělecký zážitek. Pohyby se často mechanicky opakují a choreografie tak připomíná bojový tanec, který herce i diváky přivádí do transu. Minimalistické jsou i kostýmy. Herci jsou oděni do černého přiléhavého úboru s bílou čepicí. Černá barva s velmi decentním osvětlením scény perfektně modeluje a ohraničuje gesta herců v prostoru. Herci se oprostili od racionality slov v komunikaci. Ta jsou nahrazena tanečním pohybem, který je ladný a zároveň nespoutaný. Hudba modeluje pohybové vyjádření a dává mu důraz, dynamiku a směr. Každá ukázka na pódiu je zobrazením lidského rituálu, jenž dodržují všichni lidé na světě. A i přes to má každá večeře jiná pravidla – formována událostmi, prostředím či sociální skupinou. Zároveň se na scéně herci snaží divákovi přiblížit i vnitřní problematiku skupiny. Jako když se členové rodiny neposlouchají a dochází ke vzájemnému neporozumění, nebo když se člověk v kolektivu může cítí nepříjemně a sám, pokud ostatní nezná a nemá s nimi přátelský vztah. Dinner je inscenace o humorném zobrazení zažité konvence, avšak s odlišnými zvyky, pravidly a atmosférou.

Martě se to celkom pozdává

Kristýna Staroštíková


Rozhovor


ROZHOVOR: JIŘÍ BARTOŠKA Tohtoročný ambasádor festivalu, Jiří Bartoška, absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Patrí k významným osobnostiam divadelného a filmového sveta. Od roku 1994 je, spolu s Evou Zaorálovou, riaditeľom jedného z najstarších filmových festivalov na európskom kontinente. Koná sa pravidelne v Karlových Varoch a pod vedením dvojice Zaorálová, Bartoška sa z neho stal jeden z najprestížnejších filmových festivalov celého sveta. Čo pre Vás znamenajú festivaly ako také? Festival je dokonalá věc. Nemluvím jen o divadelních, ale i o filmových festivalech. Lidé se potkávají, přivážejí svou práci, sednou si a baví se o představení. Tohle je na festivalech perfektní. Jednou jsme byli s JAMU na divadelním festivalu v Bělehradu. Jeli jsme tam, odehráli jsme představení a druhý den jsme jeli zpátky. Nevěděli jsme, co se líbilo lidem z jiných škol, jestli nás viděli hrát nebo neviděli... To pak festival nemá smysl, ztrácí na dokonalosti. Čím je pre Vás náš festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER výnimočný, špecifický? Je výborný. Žádný další přídomek bych k tomu nedával. SETKÁNÍ/ ENCOUNTER poskytuje obrovskou možnost konfrontovat se s jinou divadelní poetikou. Výborné je na něm také to, že za normálních okolností vidíme něco, co bychom jinak nemohli. Od toho festivaly jsou, aby se lidé viděli a říkali si, jak kdo vidí svět. Ako vnímate pozíciu ambasádora festivalu? Čo pre Vás znamená táto funkcia? Víte co to pro mne znamená? Je to potěšení, protože jsem tady jako člověk, který absolvoval JAMU a mám k ní vztah. Víte, ten herecký život je takový koláč, který je rozdělen na několik dílů. Určité procento z hereckého života je talent, další je štěstí a určité procento je i první angažmá. A toto je taky jedno z mých štěstí.


Čo by podľa Vás mala spĺňať umelecká škola? Důležitá věc, kterou by měla škola splňovat, je naučit studenty, aby měli rádi divadlo. Protože v okamžiku, kdy vás to nenaučí, tak potom co skončí škola, nechce se vám do praxe. Začnete točit seriály, a vlastně je to začátek konce. Keď tak hovoríte o láske k divadlu, prečo ste teda zložili filmový festival a nie divadelný? Já Vám řeknu proč... Protože se rozpadlo Divadlo Na zábradlí. Byl jsem unavený, nechtěl jsem nikam do angažmá. Část souboru odešla do Národního a na Vinohrady, tak se to rozuteklo... Z toho souboru nezůstal kámen na kameni. A v roce 1993 za mnou najednou přišli, že se zakládají nadace na zachování jednoho filmového festivalu, a jestli bych tomu nešéfoval. Já jsem si říkal, že by byla škoda festivalu, který má tak obrovskou tradici. Řekl jsem jo, ale neměl jsem tušení, co to obnáší. Eva Zaoralová, filmová kritička, taky nevěděla, jak se mají objednávat filmy. Ale šli jsme do toho. Čo máte radšej byť hercom a stáť na javisku alebo byť vo vedúcej pozícií medzinárodného filmového festivalu? Je pravdou jedna věc, a to, že mě v roce 1993 oslovili jako herce a teda jednání, které pak proběhli s partneři o spolupráci pro festival byli přívětivější, protože vědeli kdo jsem. Takže to jde ruka v ruce. A posledná otázka, máte v živote nejaké špeciálne stretnutie, ktoré vás veľmi ovplyvnilo? Samozřejmě setkání se s člověkem, s kterým pak žijete, setkání se s dítětem, které se narodí, vteřinu po tom, co přijde na svět. To jsou asi ty fatální setkání, které člověka ovlivní.

Jiří Karmasín

#JP


CO PRO LIDI KOLEM TEBE ZNAMENÁ SLOVO SETKÁNÍ?


Sběr ohlasů


THE ISLAND Líbí se mi mix africké kultury a možná „anglického“ divadla, byly tam pro mne velmi emotivní momenty. Kristina D. Nevím, jestli je dobré vzít „konverzačku“ na mezinárodní festival… Matyáš D. Bylo to pro mě zvláštní, intimní a zároveň extrovertní. Adam H. Velmi působivé, jsem štastná, že jsem mohla vidět představení z tak daleké krajiny, jejíž herci vnáší do svého hraní úplně jiný temperament, než znám třeba z Londýna nebo Ameriky. Moc si vážím, že dorazili z takové dálky. Janika K. Velký vliv na mě měl výraz herců, jejich gesta... Vše na mě působilo tak nějak jinak, než na co jsem zvyklá v evropském divadle. Soňa M.


NIGHT OF GELVER Měla jsem vysoké očekávání a mrzí mě, že nepřišlo žádné překvapení. Čekala jsem sice tragédii a ona přišla, ale jenom to a nic navíc. Nijak mě to nezměnilo. Zůstala jsem stejným člověkem. Tereza z Brna Herecky je to velmi slušné, ten prožitek... ale režie by podle mě mohla být trošičku jiná – vzniká opakování všeho, co už tu bylo. Ale studenti herectví byli dobří. Oxana S. Koukal jsem na to rád. Moc se mi líbila ta ženská role. Taková pomalá, niterní. Dívalo se mi na ni hrozně dobře, byl jsem na ni napojený. Chlapec byl k ní pěkný kontrast. Místy mi jich bylo líto, když se tak mlátili, bylo mi líto těch herců, ne těch postav. Celkem jsem si to užil. Juraj M. Bolo veľmi ťažké porozumieť inscenácií, pretože titulky sa premieňali príliš rýchlo, ale vo výsledku to bolo pekné predstavenie. Emocionálne veľmi silné, s príbehom, ktorý zaujme každého. Vzťah dieťata a matky bol veľmi zaujímavý. Dostalo ma to. Michalle z Izraela


MŮJ PROGRAM


Humans of ENCOUNTER


„Inspiraci asi hledám v samotném ENCOUNzTERU, jako v setkání, a všude okolo. Myslím si, že je všude okolo a není o ní nouze.“ Lenka Řezníčková - autorka letošního vizuálu a grafička festivalu “Myslím si, že divadlo je nástroj, se kterým můžeme dělat co chceme. Někdy divadlo spojuje generace, jiné je zase rozděluje. Důležité na tom je, že mi umělci jsme toho strůjci.” Fran “Shathu” Hildago - španělský student erasmu na JAMU “Mladí ľudia by nemali počúvať tých, ktorí tvrdia, že umelecká tvorba nie je reálne zamestnanie, umenie je skutočná práca a mali by sme do nej dať všetko.” Chello Todeshini - studentka fyzického divadla Galicia, Španělsko “Je mi teď 24, takže ztrácím půdu pod nohama téměř ve všech aspektech svého života. Tak například už nebydlím se svými rodiči, žiji sám. Snažím se být součastí divadelní komunity mezi různými jevišti. Je to jako proplouvání vesmírem.” Pál Nyáry - student z Maďarska


Kateřina Veselá

Jiří Karmasín

Paulína Ščepková


MEETING POINT Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2018 Vedoucí redakce: Frederika Halfarová Júlia Pecková Zástupce vedoucího redakce: Marek Hebelka Ilona Pawerová Anna Sáčková Michaela Zemčíková Šéfredaktorka: Júlia Pecková Redaktoři a redaktorky: DAMU: Sarah Slavičková, Veronika Švecová, Martin Tilšar JAMU: Jiří Liška, Marie Mlatečková, Soňa Mucinová, Petr Theodor Pidrman, Pavel Zarodňanský MUNI: Vendula Kacetlová, Barbora Kašparová, Kristýna Starostíková VŠMU: Miroslava Koštáľová, Diana Pavlačková, Bohunka Vaňková Fotografové: Jiří Karmasín, Matouš Ondra, Kateřina Veselá, Michaela Suchá, Paulína Ščepková Překladatelé: Adam Dudek, Michaela Dudriková, Frederika Halfarová, Jakub Julina, Zuzana Kernová, Martina Součková HOPE jazykový servis Korektoři anglické verze: Adrian Hundhausen


Korektoři české verze: Frederika Halfarová, Lucie Říhová, Markéta Stehlíková Sazba: Monika Řeháková Vydavatel: Janáčkova akademie múzických umění v Brně Divadelní fakulta Mozartova 1 662 15 Brno IČ: 621156462 / DIČ: CZ62156462


By MatouĹĄ Ondra

2 cz  

The second edition of Meeting Point of The International Festival of Theatre Schools SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2018

2 cz  

The second edition of Meeting Point of The International Festival of Theatre Schools SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2018

Advertisement