Issuu on Google+

SETKÁNÍ/ENCOUNTER 8. – 12. 4. 2014

MEETING POINT 9. dubna 2014 | 02 | CZ


SETKÁNÍ/ENCOUNTER 9. DUBNA 2014

úvodní slova

5

hlavní program

6

offprogram

10

výstava

12

party

13

malé nic

14

program

15

infocentrum

16

fotoreport

18


MEETING POINT 24. Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 8. – 12. dubna 2014 Šéfredaktor Martin Macháček

Vedoucí redakce Karolína Vyhnálková

Zástupkyně vedoucí redakce Kateřina Uhrová

Redaktoři Daniela Boková, Nikola Boková, Jasmína Finkeová, Kateřina Málková, Hana Neničková, Miriam Šedá

Překladatelky Dominika Kováčová, Mária Melegová, Kristína Pavlíková, Eva Šoltésová

Korektoři české verze Klára Englišová, Jan Krupa

Korektor anglické verze Adrian Hundhausen

Sazba Martina Víchová

Fotografové Václav Mach, Pavel Nesvadba, Lucie Říhová

Pořadatel Janáčkova akademie múzických umění v Brně Divadelní fakulta Mozartova 1, 662 15 Brno IČO: 62156462 DIČ: CZ62156462


Setkání je stékání Tak to začalo. Kdo nestihl zahajovací ceremoniál, jistě ocení reportáž Nikoly Bokové (třeba jako já). Brno už je díky festivalové atmosféře plné otázek, stejně jako kavárny v centru praskají pod náporem hostů. Kdo tomu nevěří, nechť se rozprchne do všech koutů „štatlu“ a zjistí, že jediná židle v kultovních podnicích nezůstala volná. Byl to ale přechodný stav, protože včerejší zahřívací rozjezd dovoloval pouze jen tak popocházet lidnatými uličkami Brna a přemýšlet, která značka kávy je lepší. Na to lze dneska s přehledem zapomenout, protože festivalovou romantiku netvoří luštění budoucnosti z chladnoucího lógru, ale stres z čekání na vstup do sálu. Mezi stále přítomné otázky dané tématem letošního ročníku: „Kým, kde, kdy, proč“ se tak určitě vloudí „zda“ nebo „jestli“ a mezi jinými: „Co když se nedostanu?“ Spokojeně sedět při představení na SETKÁNÍ/ENCOUNTER a nemít odžité napětí z čekání v nekončící řadě do sálu, kterou koordinuje nekompromisní trhač lístků, není ono. Zkrátka pocit, kdy si pohodlně natáhnete nohy a za nataženou paží „vyhazovače“ vidíte běsnící dav divadla chtivých lidí, kteří se už třeba nedostanou, má své kouzlo. Jistě si všimnete, že jsme v tomto čísle neotiskli žádný rozhovor. Můžeme Vás ale ubezpečit, že v příštích Meeting pointech Vám nějaké přineseme, protože kdyby spolu lidi nemluvili už ani na divadelních festivalech, mohli bychom závěrečný ceremoniál zahájit jako epické harakiri. Tak spolu mluvte, ať nám nevyschnou řeky. Martin Macháček

5

ÚVODNÍ SLOVA

Editorial No. 3


HLAVNÍ PROGRAM

MACBETH: HRA O BASTARDECH SLOVENSKO, BRATISLAVA

William Shakespeare, Heiner Müller Režie: Dramaturgie: Překlad: Výprava: Kostýmy: Choreografie: Hudba: Premiéra:

Tomáš Procházka Pavol Száz Jozef Kot Ľudmila Bubánová Zuzana Hudáková Marta Poláková, Sumako Koseki výběr 8. 4. 2013

Hrají: Šimon Ferstl, Katarína Andrejcová, Tomáš Pokorný, Tomáš Turek, Jana Kovalčíková, Braňo Mosný, Matúš Kvietik, Jaroslav Kyseľ, Dominika Zeleníková, Anna Rákovská, Paula Bakoš, Alexandra Palatínusová

Macbeth: Hra o bastardech Já osobně jsem v poslední době četla, viděla i slyšela tolik různých Macbethů, až to začalo být strašidelné, takže jsem, přiznávám, přišla zaujatá. V lecčems to bylo k dobru – kdybych neznala předlohu, asi by mi tam pár zásadních informací chybělo. Macbeth se mezi řečí zmíní, že ho nemůže zabít nikdo, kdo vzešel z ženy. Neznalý divák neví, jak na to přišel a taky jak se s tím dál nakládá – prostě je mrtev a šmitec. Stejně tak věštba s „chodícím lesem“ nebyla tak úplně vyřešená a mohla bych pokračovat dál a dál. Ale mělo to i své temné a ještě temnější stránky. Jednak to bylo po několikáté stejné. Žádná extra obměna, tedy když nepočítám lehce křečovitou snahu Shakespearův text alespoň pojmout alternativně a novátorsky – dát tam co nejvíc krve, sexem zavánějících scén a také použít neotřelejší a teatrálnější vražedný nástroj jako je sekyra. 6


Proč proboha? Jinak ale velká většina replik a scén odpovídala, budiž to bráno jako pocta Shakespearovi. Dál to vezmu popořadě – první čarodějnická scéna mě zaujala, byl to přinejmenším atmosférotvorný úvod. Další scény se takto bohužel nazvat nedají a čím víc jich bylo, tím víc ztrácely. Herečky se dostávaly do ráže, což je asi třeba. Ale to, že jedna z nich už nevypadala jako éterická bytost, ale spíš jako krvežíznivý psychopat, dle mého nezapadalo do jimi vytvořeného rámce. Rozesmutnilo mě také převtělení čarodějnic do vrahů, jelikož jejich postavy se tak rozpadly ještě víc a vyobrazené šílenství bylo u nich tak náhlé a neopodstatněné, až jsem ho prostě nepochopila. Bylo těch emocí na mě nějak moc a možná i v důsledku toho žádná nezafungovala – nejprve to snad vypadalo jako strach (?), potom jako jakási posedlost ďáblem – projevující se vykulenýma očima a přikrčenou vrávoravou chůzí, dál neustálé osahávání srpu a pohazování vlasy. Nemůžu ale říct, že by to z počátku nevypadalo slibně. První pohození vlasy, jakožto smrtící rána zasazená Banquovi, se mi zdála (konečně) oživující, podruhé už to tolik nezafungovalo a potom, co se vlasy začaly namáčet do krve, a chvíli to vypadalo, že srp míří do rozkroku, už divákův zájem umíral stejně rychle, jako nebohý Banquo. Lady Macbeth byla spíš hysterkou než kombinací „temné manipulátorky“ a zároveň milující ženy, na kterou jsem se tolik těšila. Inscenaci by také neuškodilo omezit zběsilé pobíhání, přebíhání a odbíhání. Na závěr snad jen... Macduff králem? Možná jsem nechápavá, možná nebyl pochopen Shakespeare nebo to snad byla snaha o neotřelou změnu? Netroufám si to rozsoudit. Daniela Boková

7


Krev kam se podíváš Studenti VŠMU se rozhodli porušit zaběhlou Shakespearovskou tradici a udělat „trochu jiného Macbetha“. Skutečně se jim hned ze začátku povedlo zaujmout sedícími čarodějnicemi uprostřed bojového kruhu – démonickými bytostmi pozorujícími své okolí. Ovšem následné defilé nemrtvých jasně předznamenalo dění následující hodiny a tři čtvrtě. Série scén plná vražd, krve, sexu, krve, svádění, krve, polibků, krve a kousání byla občas dosti bizarní a zdlouhavá. Herecké nadání však bratislavským studentům rozhodně nechybí. Především čarodějnice jsou svádivé vypočítavé potvory, které vizuálně působí jako zombie domorodky. Obecně ženská část hereckého souboru je výrazně lepší než jejich mužští kolegové. Lady Macbeth je výrazově barvitější a vrstevnatější než její mocí neposedlý manžel. Macbeth vlastně jen tak proplouvá celým děním, aniž by do něj z vlastní vůle nějak zasáhl, v podstatě se sám ze sebe zblázní. Motivace jeho činů by bez jeho ženy byly dost nejasné. Na druhou stranu Banquo se jako jeden z mála chlapů projevuje coby skutečný muž s vlastním rozumným úsudkem. Další postavou, jež projevuje alespoň nějakou reálnou mužnost, je Macduff, kterého ovšem hraje žena. Většina dění na scéně se odehrává za doprovodu žánrově rozličné hudby. Ta se ovšem nedrží žádného jasného a konkrétního stylu. Atmosféru podporující scénický podkres se najednou střídá s diametrálně odlišnými relaxačními skladbami, které ve spojení s hereckou akcí vyvolávají trans. Například scénu, kdy jedna z čarodějnic vraždí Banqua, doprovází klid navozující blues. Drastický, sebe-ironický akt. Otázkou je, jestli ona ironie byla dopředu zamýšlená nebo prostě jen tak vyplynula během festivalového představení. Těchto momentů je však v bratislavském Macbethovi několik. Celou inscenací se také prolíná stopa krve. Čarodějnice ji nosí v nerezových kýblech a každý, kdo se jen nachomýtne k nějakému krveprolití, se jí maže a polévá. Ovšem jen ve chvílích, kdy se zrovna čarodějnice s někým nelíbají, nemazlí, někoho nekousají či nelízají. 8


Tato bizarní přehlídka se však odehrává ve výtvarně efektním prostředí. Bílé šály visící v pozadí za bílými kameny obehnaným kruhem s rudým pískem vytvářejí univerzální scénu pro jakékoliv místo dění. Studenti hostující v divadle Husa na provázku se navíc docela dobře v novém prostoru zabydleli, a tak celkem organicky využívali jak schodiště, tak horní ochozy k vedlejším, simultánním akcím. Ačkoliv se po přestávce hlediště znatelně vylidnilo, studenti VŠMU v nasazení nepolevili. Bohužel ani to nestačilo, aby dojem z jejich Macbetha nezůstal rozporuplný. Kateřina Málková

9


OFFPROGRAM

Zahajovací ceremoniál

Je to tady! Festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER začíná. Na zahajovacím ceremoniálu nás přivítal DJ považující se za boha, dále pak krátké představení, ve kterém byli herci konfrontováni se všemi festivalovými otázkami, tančící zebrosaurus, neortodoxní moderátor, jeho kolegiální překladatel a několik proslovů. Celým ceremoniálem se v duchu letošního tématu nesly existenciální otázky, na které se podle Dagmar Haladové, členky uměleckého vedení festivalu, pokusí režijní tým odpovědět nejen během tohoto týdne, ale především v rámci závěrečného ceremoniálu. „Prostor divadla je pro nás místo, kde hledáme své identity, a v tomto duchu chceme uchopit oba ceremoniály. Představují pro nás cyklus, který se na závěrečném ceremoniálu uzavře,“ vyjádřila se Haladová. Herci byli na pódiu konfrontováni s vývojem člověka, strachem, sebehodnocením a dalšími pocity, se kterými se člověk během života setká. To vše se odehrávalo za doprovodu světelných efektů, taneční hudby a kouře. Spolu s výraznou choreografií připomínalo představení velký mejdan, který otevřel další, ještě větší párty – celý následující týden. Švihácký moderátor uváděl soubory a porotu v duchu velkých televizních show, vtipně glosoval současnou politickou situaci a jen tak mimochodem poznamenal, že „umění naštěstí není politika”. Poté přišly na řadu projevy, ale protože všichni vědí, že bývají často dlouhé a nudné, byli mluvčí omezeni v rozsahu svého proslovu. Nicméně, jak podotkl rektor JAMU Ivo Medek: „Matematika často není silnou stránkou umělců.” Všichni však přáli festivalu, jeho tvůrcům i účastníkům mnoho štěstí a úspěchů. Nikola Boková 10


Rodinné drama a parodie – došlo k neporozumění?

V inscenaci Diktatura neporozumění se studenti JAMU pokusili ztvárnit problematiku sporů v komunikaci. Rozhodli se složit své představení ze dvou na první pohled naprosto nesourodých částí. Bezpochyby se jednalo o riskantní krok, protože takovému experimentu hrozí riziko roztříštěnosti. Jak tomu bylo v jejich případě? Na začátku se stáváme posluchači přednášky svérázného odborníka na umělý jazyk esperanto. Jedná se o poměrně svižnou část. Parodii odborné přednášky nechybí nadsázka, ale neuchyluje se ke zbytečnému pitvoření a vnucování se divákovi. Ozvláštňujícím účastníkem je též překladatel do angličtiny, který, zvláště vzhledem k tématu přednášky, dodává celému výjevu velkou dávku ironie. Vše, co se doposud odehrává, je pouze předehra k něčemu mnohem dramatičtějšímu. Dochází k ostrému dějovému posunu a z odlehčené přednášky se posouváme k tragédii antického charakteru. Forma se radikálně změní. Atmosféra ztěžkne a inscenaci doplní spousta efektů, které dodají celému dění na drásavosti. Jediným spojovacím prvkem mezi oběma celky zůstává postava profesora a otázka vzájemného porozumění. A my zjišťujeme, že muž, který tak pevně věřil, že společný jazyk dovede národy ke světovému míru, není schopen nalézt společnou řeč ani s vlastní matkou a sestrou. Ačkoliv může být divák na začátku zmatený, nakonec se obě části podaří plynule propojit a vše náhle zapadne, hlavně díky nápadité pointě a výborným hereckým výkonům. Hana Neničková

11


VÝSTAVA

Jak letos nevypadá Encouter Nelíbí se vám grafika letošního Encouteru? Přijďte se podívat na návrhy všech vizuálů letošního ročníku. K vidění jsou na venkovní scéně Divadla na Orlí. Čtrnáct návrhů je inspirováno tématem festivalu a to otázkami Kým, Kde, Kdy, Proč… BÝT?. Návrhy vytvořily studenti Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Ateliéru scénografie JAMU. Co už bohužel nezažijete, je včerejší zahájení výstavy. Litujte, mohli jste slyšet skvělý jazz i výborné imaginární zahájení výstavy imaginárním moderátorem. Petra Havlíková

12


Po osmé hodině večerní jsem doběhla do Livingstonu, kde se odehrávala včerejší Havajská párty. Ve dveřích jsem se potkala s jednou slečnou a byly jsme na dlouhou dobu první a zatím jediné návštěvnice klubu. Aloha! První odvážní hosté z řad zahraničních studentů byli z Rakouska a okupovali jeden z velkých stolů „v nejtemnějším koutě“. Konečně se objevil také někdo v košili s havajskými květy, později jsem se dozvěděla, že to tu bude tak trochu moderovat. Na pódiu čekaly opuštěné hudební nástroje, převážně bubínky, které se rozezněly až před jedenáctou hodinou, ale stálo to za to. Jejich dravé tóny rozproudily alkohol v již celkem hojném počtu účastníků letošního festivalu. Jeden z fanoušků byl tak nadšen, že se rozhodl dva mladé muzikanty–bubeníky z brněnské konzervatoře osvěžit čerstvě natočeným pivem. Jejich divoká hudba přilákala i mrzuté security chlápky. Přišli i chlapi s kamerou „na řídítkách“, kteří obcházeli bavící se účastníky festivalu a přemlouvali je k rozhovoru. Jednoho dokonce přesvědčili k exování piva, což byla na dlouho jediná akční scéna v klubu. Kolem půlnoci se sice chystala soutěž v limbo dance – podlézání tyče – v níž výherce získal voucher na dnešní Meeting Point party na Melodce, ale té jsem se už bohužel nedočkala. Jasmína Finkeová

13

PARTY

Květin plno, liduprázdno


MALÉ NIC

Proč – věčně přemýšlet nad sebevraždou Říká se, že když člověk mluví za sebe, je to většinou katastrofa. Rozhodla jsem se proto vyjádřit svůj názor raději za celou generaci. Určitě tím omezím spekulace o jakémkoliv sobectví. Jednou jsme s přáteli zase hráli „Vadí nevadí“ a jeden povídá: „Odkdy jsi přemýšlela nad sebevraždou?“ Narušil příjemný chod večera a existenciálně zastínil legrační historky z našich erotických debutů. I přesto, že jsme po všemožných fantech zůstávali málo nebo vůbec oblečení – téma nás jaksi chytlo. Výjimečně jsme zapřáhli dlouhý rozhovor. Nezajímal nás věk, ve kterém se člověk již tradičně rozhoduje, zda to celé ukončí, nýbrž kdy o tom začíná uvažovat. Sebevražda je sice stokrát probádaná, má velkou dějinnou tradici a možná je starší než samotné lidstvo, ale pořád něčím zvráceně přitahuje. Zaujatou diskuzi našeho kroužku přerušilo moudro: „Jizvy jsou jako letokruhy utrpení.“ Nenastalo nic jiného než trapné ticho. Všichni se po sobě zvídavě dívali a čekalo se, kdo zahlásí nějakou větu, která dá našemu večeru nový smysl. Do nastalého mlčení jiná kamarádka prohlásila: „Ráda se sprchuju, mám vodu ráda.“ Rozhovor to katapultovalo do mnohem příjemnějších míst – a to do sprchy. Je v ní horká voda, pára a kachličky, ale i přesto je to prostor, kde člověk nad sebevraždou často, a přiznejme si, rád přemýšlí. „Jste morbidní,“ řekl další člen společnosti. Nezbylo než přestat přemýšlet nad sebevraždou a dát si sprchu. Zbytek přišel sám. Miriam Šedá

14


PROGRAM

PROGRAM 9. DUBNA SETKÁNÍ/ENCOUNTER 9:00 Diskuze se snídaní

Chill out room

10:00 Itálie, Řím [CP]

Od Pinocchia

Divadelní studio Marta

11:00 Slovensko, Bratislava

Macbeth: Hra o bastardech

Divadlo Husa na provázku

13:00 Metamorfózy (JAMU)

učebna 013, DIFA JAMU

14:00 Workshop Radim Vizváry – Metoda tělesného mimu

Kolej Astorka

14:30 Polsko, Lodž [CP]

Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky

HaDivadlo

16:00 ENC Cinema

Chill out room

16:30 Rakousko, Vídeň [CP]

Princezničky (Dívka a smrt)

Divadlo na Orlí

17:00 Itálie, Řím

Od Pinocchia

Divadelní studio Marta

18:30 Setkání pedagogů

Divadlo na Orlí

19:00 Diskuze s Filipem Nuckollsem

Chill out room

20:00 Česká republika, Brno (JAMU)

Songs for daddy

učebna 202, DIFA JAMU

20:00 Rakousko, Vídeň

Princezničky (Dívka a smrt)

Divadlo na Orlí

20:00 Meeting Point Party

Melodka

Změna programu vyhrazena. [CP] – Cesta poroty 15


INFOCENTRUM

INFOCENTRUM Divadelní fakulta JAMU Místnost č. 4 Mozartova 1 662 15 Brno Otevřeno ve dnech 7. – 12. 4. 2014 Otevírací doba: Pondělí – Pátek: 9:00 – 21:00 Sobota:

9:00 – 16:00

Infolinka: +420 733 127 612

VSTUPENKY Vstupenky na jednotlivá představení je možné zakoupit ve festivalovém Infocentru nejpozději 30 minut před začátkem představení. V případě, že představení není vyprodané, začně 15 minut před jeho začátkem doprodej vstupenek na pokladně daného divadla.

CENY VSTUPENEK Hlavní program: veřejnost – 100 Kč studenti a senioři – 80 Kč studenti a pedagogové JAMU – 50 Kč + STUDENTI A PEDAGOGOVÉ JAMU – DOPOLEDNÍ PŘEDSTAVENÍ – 20KČ* Offprogram: Offprogramová představení jsou zdarma, je však nutné vyzvednout si v Infocentru vstupenky. Meeting Point Party: Předprodej – 100 Kč Na místě – 150 Kč

OFFPROGRAMOVÁ PÁSKA cena 30 Kč za pásku zahrnuje:

slevy na konzumaci ve vybraných restauracích (seznam podniků bude k dispozici ve festivalovém Infocentru a na webových stránkách) • slevy na reklamní předměty 10 % • přístup do VIP salonku klubu Livingstone (platí na poslední festivalový večer) * Neplatí na představení označené CP – Cesta poroty

16


• vstup na všechny Encounter Nights (krome Meeting Point Party) Offprogramová páska je cool!

PROPAGAČNÍ PŘEDMĚTY V Infocentru je dále možné zakoupit následující festivalové propagační předměty:

• • • • • • • • • •

trička (pánská, dámská) – 200 Kč placka střední – 20 Kč placka malá – 15 Kč plátěné tašky – 100 Kč zapalovač – 20 Kč brýle – 100 Kč přívěšek Minimon – 100 Kč náušnice Minimon 1ks – 50 Kč brož Minimon – 80 Kč čokoláda S/E 2014 – 30 Kč

FESTIVALOVÁ MÍSTA DIFA JAMU (Infocentrum, Chill Out Room, redakce, učebna 013) – Mozartova 1 Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř JAMU – Orlí 19 Studio Marta – Bayerova 575/5 Divadlo Husa na provázku – Zelný trh 9 HaDivadlo – Poštovská 8d Klub Melodka – Kounicova 20/22 Livingstone Klub – Dominikánské náměstí 5 Kavárna Kunštátská Trojka – Dominikánská 9

CHILL OUT ROOM DIFA JAMU, každý 9:00 – 20:00 hod.

festivalový

den

Chill out room je prostor pro všechny účastníky festivalu, kteří hledají klidné místo pro relaxaci a odpočinek. Volně budou k dispozici časopisy, stolní hry, stolní fotbálek a možnost připojení na wi-fi. Na místě budou k dostání točené limonády a pivo od našeho sponzora – pivovaru Starobrno.

17


FOTOREPORT

FOTOREPORT Z ÚTERÝ

18


19



Meeting Point 02