Page 1

sem tam

24

Ĺ˜Ă­jen 2013

life style culture

free


sem tam

contents

Kultura. Život. Styl. Jihočeský nezávislý občasník. K dostání zdarma na vybraných místech v Jihočeském kraji. Číslo 24, říjen 2013. Náklad 2000 ks. Místo vydání: České Budějovice. Production Oliver Mann Pomoc s produkcí Pavel Jaloševský Markéta Veselá Hlavní editor Ondřej Brynych Korektury Eliška Volfová Zdeněk Brdek Zbytek týmu Petra Kollouchová Matěj Malecha Natalie Czaban + externisté Foto na obálce: Ondřej Brynych Pin up autor: Milan “Pintos” Kryštůfek Inzerce, dotazy, názory info@semtam.net Náměty, kulturní přehledy servis@semtam.net Sledujte nás: www.semtam.net www.facebook.com/semtamcb www.twitter.com/semtamcb www.issuu.com/semtam

16

22

Semtam podporují:

18

10 Milý čtenáři, milá čtenářko, v ruce právě třímáš již druhé poprázdninové číslo Semtamu. V něm samozřejmě nechybí rubriky už veskrze zdomácnělé. Anger managment, Why I left/stay či informace z hudby, literatury i divadla. Aktuální číslo navíc exkluzivně nabízí ukázku z knihy Miroslava Pecha, mnohým známého spíše pod svým pseudonymem John Madhead, Napíšu Pavle, kterou teprve nedávno vydal Petr Štengl. Dozvíte se i bližší informace o architektovi Miroslavu Šikovi, jehož ojedinělou výstavu hostí budějovický Dům umění. A jestlipak už jste slyšeli o guerille? Pokud vám tohle slovo zní jako druh nějakého španělského pokrmu, věřte, že se mýlíte. Dříve slovo označovalo zdrobnělinu války, ale jeho význam se posunul a toto hnutí se objevuje i v Českých Budějovicích. Pokud se o něm chcete dozvědět něco bližšího, vše se dozvíte v článku Partyzáni mezi námi. V Semtamu jsme si samozřejmě vědomi, že čtenář je náročný a klade na nás ty nejvyšší požadavky ohledně kvality čísla. Proto říjnové číslo nepřináší pouze známé, výše zmíněné rubriky, ale i jednu úplně novou. Shop locally je seriálem, na který se čtenáři mohou těšit v tomto i dalších číslech. První příspěvek představuje budějovické antikvariáty, knihkupectví a papírnictví, což je užitečné nejen pro vysokoškoláky, kterým začíná akademický rok. Tento přehled jistě ocení i milovníci literatury, kteří se zkrátka nemohou nabažit vůně starých knih, či ti, jimž papír a tužku prostě žádný tablet nenahradí. Pokud nevíte, kam v říjnu vyrazit, stačí jen otevřít náš přehledný a akcemi nabytý program. A pokud nejste na pročítání se desítkami akcí, můžete se inspirovat v našich Highlightech, které neříkají pouze co, ale také proč, kdy, kde a nakonec i neméně důležité za kolik. Samozřejmě nesmíme opomenout zmínit ani nové síly, které obohatily náš tým. Ale nebojte se, stále máme volná místa pro kreativní jedince, kteří by rádi rozšířili naše řady. Tak zase za měsíc, ať už na papíře, nebo na redakční poradě. Petra Kollouchová PS: Samozřejmě nechybí fejeton Honzy Flašky, o ten bychom vás přece nemohli připravit.

2

semtam 24

Říjen 2013


front

Anger management Nemám rád, když stojím u pokladny v nějakém supermarketu a prodavačka se během markování baví se svojí kolegyní od vedle. Ne že bych měl něco proti konverzaci v práci, ale připadá mi poněkud neslušné, pokud si prodavačky žoviálně brebentí o tom, jak už se těší na konec šichty, nebo o tom, jak je ti zákazníci vytáčejí. Jistěže to s nimi nemají lehké, jejich práci jim rozhodně nezávidím, ale snad i prodavačka by se mohla chovat jako profesionál. I can’t stand people who set you a task and then stand behind you suggesting vaguely that they would do it better but without actually giving helpful advice. This goes for anything, whether building a roof, cooking or driving. I also hate how enjoyable it is to be one of those people and how preferable it is to actually doing the work. I worry that many people seem to be missing a basic understanding of what communication between humans is for. Because I hate meeting people who like to say the opposite of whatever I say, regardless of the topic. “Nice song” “This one? This one is awwwfull”. “Yeah, you are right, I hate it” “Actually I think its quite good”. This is NOT conversation.

I wish people would understand that weather does what it wants, not what we want (luckily, as we are quite demanding). I have to listen to 6 months of complaining that the winter was too long then that the summer is TOO hot? Where is this mythical ever-perfect weather to be found? Giggling in public can be very unnerving. Laughter is fine (at a certain volume). It just bothers me that whenever people near me are giggling I cannot help but feel it is at me. Token chivalry bothers me. I got the bus from Prague and stood for two hours. Then one stop from the final destination the young gallant sitting next to me offered me his seat. I think even the unapologetic selfishness was preferable. I don’t like it when people slag off books they haven’t read. By all means criticise but please, put in the necessary reading first. Or maybe just read a summary on the internet, like for school exams. That’s fine. But please don’t repeat whatever the moron on the street told your mate.

I can’t stand hearing cryptic comments without any actual meaning to them. For example “There are no coincidences”. Now explain what that means, please. Can’t? Ok, well don’t put on that smug, wise and all-knowing face then. Do we really need people to work in toilets? It’s blatantly not necessary to have someone taking your 5kc and then handing you toilet paper. Public toilets don’t need human creativity to function, just human digestion. I believe in creating jobs, even unnecessary ones, why not? But make them ones suitable for human beings.

Do you need Anger management? Email us: anger@semtam.net

Zeitgeist Standard opening questions

It is probably a consequence of us all having much more exciting lives than our predecessors and meeting people outside of our village more often these days that has lead to the emergence of VERY standard opening questions. I admit that when I meet someone new, especially a foreigner, the words “Where are you from?” DO automatically spring to my mind. Its true, standard opening questions do give you a bit of a basecamp from which to start talking. Unfortunately that basecamp is incredibly boringly situated and leads only onto tiring treks of already-had conversations. I reckon just skip it from the start; take a leap onto unknown conversational paths. For me anyhow, it is quite exciting to realise you have been talking to someone for more than 20 minutes and do not know where they are from, how they make their money or what they studied at uni. So give it a go, try another opener. And don’t ask me where I am from. Please.

E-books

A lot of the response to e-books is that people do not like them because they really like books. To me that’s the same as not liking fish because I really like chips. For one thing, reading an e-book for a few months makes you exquisitely aware of the romance, beauty and style of real books. The problem is, as with every new innovation, the bad guys are undoubtedly plotting to make as much money off it as possible and in this area I suppose it is all up to play for, as to whether authors are ripped off and real bookshops undermined. (See our article on local bookshops on p20)

QR Codes

These are making a bit of a universal comeback now, allowing the smart phone user to plug into pasta labels, train tickets, bank codes and the like. They do seem a bit out of place on the otherwise quite old fashioned and pretty facade of Biskupská gymnazium and church though. Maybe the idea is that if something does not quite work first time, make it bigger, make it outside and try and get the church involved. semtam 24

Říjen 2013

3


Why I’m still here... / Why I left...

Z Vysočiny za (lidským) teplem

L

idé v Budějovicích (nikoli v Budějicích či Budějcích – ačkoli to tu miluji, uvedené názvy mi zkrátka nikdy z úst nevyjdou) na mě již při první návštěvě jihočeské metropole působili přátelsky, mile a pohostinně. Jaký rozdíl oproti mé rodné Jihlavě! Říká se, že lidé na Vysočině jsou už ze své podstaty chladní proto, že se v krutých zimách, které jsou pro Vysočinu typické, osamoceně ukrývali před větrem a mrazem ve svých chalupách. Nesetkávali se tolik se sousedy či kamarády. Z toho pramení jejich chladná povaha a někdy vážně až nechuť navštěvovat se. Opravdu jsem byla překvapená, když mě tu někdo jen tak pozval na návštěvu, popovídat si, dát si kafe… V 17 letech jsem se poprvé rozjela do Budějovic. S kamarády jsme si pronajali na týden privát v Rožnově a těšili jsme se na poznávání města i okolí. Při jedné z mnoha procházek podél řek jsme se ocitli v parku v Dukelské. Všimla jsem si, že hned u parku je Pedagogická fakulta JU. Tehdy jsem prohlásila, že tady budu studovat, v parku pít

Zuzana Čierná

kafe z automatu a dívat se na řeku. A bydlet budu v Rožnově, tak se mi to okolí líbilo. Kamarádka se mi ze srdce zasmála a já se k ní přidala. Po třech letech, kdy jsem opravdu nechtěla jít na vysokou, mě kamarádka přemluvila, ať s ní zkusím alespoň jedny přijímačky. Bylo mi jasné, že když už, tak jedině do Budějovic. Moc šancí jsem si nedávala, přesto jsem za nějaký čas nevěřícně četla černé na bílém, že jsem přijata. Kamarádka se ale nedostala. Co teď? Riskla jsem to a sama se vydala plná očekávání do jižních Čech. O životě na koleji se není třeba rozepisovat. S jistotou mohu říct, že vysokoškolská etapa mého života patřila k těm nejlepším. Nervy z prvních zkoušek, stohy knih a učebnic, ze kterých do té hlavy opravdu nemůže vlézt vše, nic, co by mě dovedlo k rozhodnutí vrátit se domů. Byla jsem si od prvního dne jistá, že tu zůstanu – napořád.

Nelíbí se mi výhled na věže

Když jsem po posledních státnicích stála ve svém oblíbeném parku v Dukelské, bylo mi

smutno. Neskákala jsem radostí, že už „to“ mám za sebou. Nechtěla jsem, aby to tu pro mě skončilo. Chodila jsem v tu dobu se svým současným manželem, který mě vzal ke svým rodičům. Do Rožnova! Tam jsem na několik dalších let nakonec našla svůj druhý domov. Představil mě také svému nejlepšímu kamarádovi, který bydlí ve stejné ulici, v níž jsme si tenkrát o prázdninách našli privát. Osud? Náhoda? Nevím. Vím jen, že musím souhlasit s Járou Cimrmanem (kterého jinak nemusím) v tom, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý. Přinejmenším já a mnoho dalších lidí z Jihlavy, které jsem ani v Jihlavě nepotkávala tak často jako tady. Dokonce, zdá se mi, se více usmívají. Přesto se do svého rodiště vracím často za svou rodinou, a když se hraje hokej nebo se mluví o pivu, tak jde veškerá láska k Budějovicím stranou. I když mi Budvar nechutná a nelíbí se mi věže Temelína, které vidím z okna, přesto „moje“ město za nic na světě nevyměním.

Aby se lidé do města rádi vraceli

M

yslím, že jsem měl mnoho různých důvodů, proč z města odejít, podobně asi jako většina mých přátel. Touha studovat v Praze a pocit, že ve velkých městech pozná člověk velké lidi, velké myšlenky a velké příležitosti, které člověka profesně posunou dále, by mohl být jedním společným jmenovatelem. V Budějovicích jsem vyrostl v kolektivu skvělých lidí pracujících v kultuře a usilujících tak o rozvoj místní společnosti (lidé tehdy okolo CK Solnice a KC Bazilika). Přišlo mi, že je přirozené poznat více, a že pokud nezjistím, jak to funguje jinde, tak nemám šanci nahlédnout celý obraz a být dobrý v tom, co chci dělat. Po dostudování vysoké školy v Praze a několika naprosto skvělých pracovních zkušenostech jsem si uvědomil, že bych měl být vděčný právě svému městu a hlavně lidem, kterými jsem tu byl obklopen - že jsem od nich dostal ten správný „kick“ správným směrem. Měl jsem chuť tohle městu vrátit. Když se vyskytla možnost pracovat pro budějovický magistrát na přípravě plánu rozvoje kultury, 4

semtam 24

Říjen 2013

Ondřej Kašpárek

neváhal jsem, ukončil své závazky v Praze a vrátil se. Získané zkušenosti a kontakty jsem se snažil co nejvíce zužitkovat. Myslím, že se to z velké části podařilo. Odezva ze strany lidí, kterých jsem si vážil, byla pozitivní, což mi přineslo skvělý pocit. A chladná reakce zaprdlých politiků mě hnala ve snaze vytrvat.

Než ztratí chuť

Po vzrušujícím půlroce práce pro Budějovice kulturní o.s. mě ale ta samá touha poznávat odlákala pryč. Tentokrát za studiem do Anglie. Sice jsem Budějovice opět opustil, ale ani tam jsem nepřestal o Budějovicích přemýšlet a ve většině svých prací jsem se Budějovicím alespoň částečně věnoval. O dalším návratu jsme již začali hovořit ve skupině. To mi udělalo velkou radost, protože jsem pochopil, že stejnou vděčnost „vracet“ městu a lidem cítí více mých přátel, kteří město opustili podobně jako já. Energii jsme společně věnovali několikaměsíčnímu festivalu Město ožije 2012 s výhledem, že budeme v podobných aktivitách pokračovat.

Zpět do města nás to ale natrvalo nepřivedlo. Přemýšlel jsem, proč to tak je, a proč zbytek mých kamarádů, v jiných městech jinak aktivních, tuhle potřebu necítí. Už to asi není touhou poznávat velké věci, ale spíš pocitem, že přes samou krásu Českých Budějovic stále chybí otevřenost lidí ve vedení města a jejich vůle naslouchat progresivním myšlenkám, snaha vytvářet atraktivní prostředí, kam se aktivní lidé budou chtít vrátit nastálo. Zároveň by byla jistě ceněna větší angažovanost obyvatel samotných a chuť o město se starat. I když se mnohé již značně zlepšilo. To je asi ten hlavní důvod, proč jsem se domů ještě nevrátil a místo toho jen následuji model „přijet – něco uspořádat – odjet“. Nezanevřel jsem na své město. Snažím se být ten nejlepší delegát a o Budějovicích mluvit pozitivně v kruzích, kde se pohybuji, a pravidelně se tam vracet. Pokud se situace v Budějovicích nezmění, může se stát, že podobně smýšlející lidé ztratí chuť a vyčerpají se. Já jsem ale optimista a těším se, že se jednou vrátím.


Highlights

Hlavní kulturní události října Daniel Bachman + Ryley Walker (USA) Horká vana, ČB Dva američtí kytaristé, kteří ještě ani nepřesáhli svým věkem čtvrt století, vystoupí v Horké vaně. Jde o slibné umělce, kteří možná nepřichází s něčím úplně novým, ale jejich hudba nezní tuctově a rozhodně potěší i náročnější publikum. Jedná se o součást průběžného festivalu Ostinato, o němž informujeme na jiném místě tohoto čísla. Vstup 90 / 120 Kč

19.10 19:00

23.10 19:30

16.10 19:30

17.-19.10 18/20:00

12.- 13.10 Dny otevřených ateliérů v Jihočeském kraji Své dveře již po šesté otevře v Jihočeském kraji na 113 ateliérů, ve kterých je pro návštěvníky často připraven program či netradiční prohlídka. Akce je součástí projektu Kulturní most, který se snaží zmapovat jihočeský umělecký a kulturní život. Informace o galeriích a ateliérech zapojených do projektu najdete na http://dnyotevrenychatelieru.kulturni-most.cz/. Vstup volný Literární večer VI – festival hudby a poezie, Měsíc ve dne, Mighty bar Velbloud, ČB Třídenní minifestiválek hudby a poezie pořádá opět agentura Hukot. Vystoupí mimo jiné Nikola Brasko, TBF, Pytel blech, Dřevěné pytlí v jutových uhlích, Schrödingerova kočka, Nuly, Hameln nebo vynikající Hm… Podrobnější informace jsou k nalezení na Facebooku. Vstup asi volný

Korespondence V+W, Divadlo Oskara Nedbala, Tábor Scénická koláž založená na třísvazkové korespondenci dvou mimořádných osobností v nelehké době. Dopisy tvůrců originálního Osvobozeného divadla jsou svědectvím nejen jejich umělecké mimořádnosti, ale zároveň odhalují jejich osudy ve světě železných opon a studených válek. V Táboře hostuje pražské divadlo Na Zábradlí s jedním z nejpozoruhodnějších režisérů současnosti, Janem Mikuláškem. Vstup 260,- /320,- Kč Serata italiana, Horká Vana, ČB Další z italských večerů, rozuměj serat, pořádá jihočeská pobočka Společnosti přátel Itálie. Do Horké vany pozvání přijal Andreas Pieralli, rodák z Florencie, žijící, tvořící a překládající v Praze. Řeč bude o současném politicko-společenském dění v Itálii, které v poslední době nabralo velmi dynamický vývoj, a o jeho hlavním aktérovi, Silviu Berlusconim. Vstup volný

Literární šleh s Václavem Bělohradským, SUD, ČB U příležitosti vydání druhé a rozšířené verze knihy Mezi světy a mezisvěty dorazí do Českých Budějovic známý filozof a sociolog Václav Bělohradský, který se podělí nejen o to, jaké je být filozofem, ale také o vzpomínky na exil v Itálii, který prožil v 70. a 80. letech. Vstup 60,-/90,- Kč

24.10 19:30 semtam 24

Říjen 2013

5


krátce

Město v pohybu je letos mimo mísu

F

festival současného tance a pohybového divadla Město v pohybu již počtvrté oživí České Budějovice. Letos je festival zaměřený na experimenty, a proto pořadatelé zvolili jako podtitul “Mimo mísu”. Vše se odehraje od 8. do 10. listopadu na několika scénách, mezi něž se tradičně řadí i  místa ve veřejném prostoru města. Vedle tance jsou připraveny i přednášky. Na akci se podílí Kredance - otevřený kulturní prostor, Dům umění a CBArchitektura. Více o festivalu na wvww.mestovpohybu.cz. RED

at v í d o p e s e t Přijď na Černou věž!

M

áte rádi filmy? A ne jen tak ledajaké? Zajděte na Černou věž! Nemusíte ani zdolávat přes 200 schodů, stačí, když navštívíte Café Klub Slavia ve dnech 27. - 30. listopadu, kdy jej ovládne festival amatérských a studentských filmů. Ten završí Galavečer vítězů plný hudby. Na co se můžeme v již třetím ročníku těšit? Podle ředitele festivalu Milana Plevy to bude především mnoho zajímavých filmů. „Letos jsme zaznamenali rekordní počet přihlášených. Celkem jich bylo 67 a zaslali 95 filmů. Největší radost nám dělá, že úroveň snímků je vyšší než v minulých letech. Velký souboj čeká autory v kategorii studentské filmy, a  také v kategorii dokumenty, kde autoři zpracovali velmi zajímavá témata.“ Do užší nominace se však vešlo jen 21 snímků, z nichž pouze jediný může vyhrát. Ovšem i nenominovanému filmu můžete dát hlas v soutěži o nejlepší divácký film. Promítat se bude vše! Náměty jsou velmi různorodé, a tak to porota profesionálů nebude mít vůbec jednoduché. Jestli se chystáte přijít, děláte dobrou věc nejen pro sebe. Výtěžek festivalu totiž poputuje do centra Bazalka v Českých Budějovicích. Více informací najdete na www.festivalcernavez.cz. AK

Intimissimo prodlouženo

V

ýstavní projekt Intimissimo v českokrumlovském Egon Shiele Art Centru, který jsme doporučovali v předchozím Semtamu, byl pro velký zájem prodloužen do 28. října. V Krumlově lze spatřit jednak díla českých umělců Josefa Bolfa, Aleny Kupčíkové nebo kontroverzního Romana Týce, jednak přehlídku rakouských tvůrců v čele s Miriam Schwack, kterou doplňují ještě videoinstalace. RED

6

semtam 24

Říjen 2013

Do divadla v teplákovce?

J

e to možné? Obléci si do divadla cokoliv? Nepotýkat se s hloupými poznámkami a nevrlými pohledy dalších zúčastněných? Myslíte, že není?! A byli jste už na představeních v rámci tzv. studentských střed v Jihočeském divadle? Lístek stojí pouhých 80 korun, bez rozdílu sedadla, i proto bývají i hodně dopředu zcela vyprodané. Musíte se ale prokázat studentským průkazem, který s sebou musíte mít i při představení. Tento den je výjimečný i zmiňovaným libovolným dress codem - pro odpůrce podpatků a kravat. Vidět můžete jak činohru, tak operu, balet či loutkohru. V nejbližší době se můžete těšit například na tragédii Oidipus nebo na fantasy komedii Soudné sestry. Tak co, studenti, jste spokojení se studentskými výhodami? Jestliže ještě ne, divadlo tento rok připravilo speciální akci! Každý student má možnost vyzvednout si do 31. října dva kupony a vyměnit je do konce prosince za dva lístky na libovolná představení. Není na co čekat. Sledujte www.jihoceskedivadlo.cz nebo si přidejte Jihočeské divadlo na Facebooku. AK

Zvěstování, Vzkříšení a Seslání Ducha svatého

P

říznivci výtvarného umění, kteří mají rádi tvorbu akademické malířky Renaty Štolbové, se mohou těšit na tři nová díla, která obohatí veřejný prostor. Rodačka z jihočeské metropole žije a pracuje v Dobré Vodě u Českých Budějovic, kde v roce 1996 přispěla k obnově kapliček křížové cesty kolem poutního kostela Panny Marie Bolestné. Podle vlastního návrhu namalovala všech čtrnáct zastavení. Obrazy v kapličkách jsou vystavené povětrnostním vlivům a Renata Štolbová průběžně udržuje jejich technický stav ve svěží podobě. Častá přítomnost na poutním místě ji přivedla k myšlence, že stávající křížovou cestu by nemusel jako doposud zakončovat Boží hrob. Za mnohem optimističtější považuje výjev Kristova vzkříšení, kterým se podle Písma uzavírá pozemská mise Spasitele lidstva. Proto malířka vytvořila obraz Vzkříšení a věnovala ho obci. Zdejší radní umístí výtvarné dílo do nové kapličky vedle kostela, která má trojúhelníkový půdorys. Během letošního léta ji odborníci zbudovali z autentických cihel z 19. století a Štolbová doplnila Vzkříšení ještě dvěma obrazy nazvanými Zvěstování a Seslání Ducha svatého. Počátkem září byly obrazy adjustovány v čerstvě vzniklé stavbě. „Původně jsem chtěla namalovat Máří Magdalenu a Poutníky z Emaus, což jsou moje oblíbená témata. Při zvažování, zda volím správně, jsem dospěla k názoru, že mnohem zásadnější je zvěstování Panně Marii a seslání Ducha svatého. Týká se nás všech. Duch svatý tady vanul, vane a povane stále,“ usmívá se Renata Štolbová. LHO


Výstava skla v D9

P

o letní pauze se na půdě Jihočeské univerzity návštěvníkům opět otevírá galerie D9. Galerie se v minulosti prezentovala především současným konceptuálním uměním a studentskými pracemi. Na Katedře výtvarné výchovy, jež ji zaštiťuje, funguje mimo jiné ateliér sklářské tvorby, takže nepřekvapí, že sezónu zahájí výstava skleněných objektů Vladimíra Kleina. Potrvá do 20. října. Přestože sklo se v poslední době netěší přehnané pozornosti masmédií, jeho význam v českém umění je neopomenutelný. Vladimír Klein je pak jedním z těch, kteří české sklo úspěšně reprezentovali i ve světovém kontextu. Jeho díla s promyšleným vnitřním obsahem si získala řadu mezinárodních ocenění a jsou zastoupena v mnoha stálých sbírkách. Klein se narodil v roce 1950 v Komárně na Slovensku, absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Šenově a pražskou VŠUP v ateliéru Stanislava Libenského. Od počátku 90. let umělec působil jako profesor v Japonsku, jehož duchovní odkaz je v díle rovněž patrný. V současné době nadále působí jako pedagog. Na Kleinově práci je dodnes patrný vliv jeho učitele Libenského, průkopníka tzv. skleněné plastiky – především v samotném technickém zpracování materiálu. Libenský se spolu se svou ženou Jaroslavou Brychtovou po celý život věnoval zkoumání uměleckého zpracování taveného skla, které díky své variabilitě nabízí netušené výtvarné možnosti práce se světlem a hmotou. Podobně jako u nich nepůsobí Kleinova díla na diváka skrze známé obrazy vizuální zkušenosti, nýbrž abstrahovaným jazykem linií a struktur. U objektu Magma tak můžeme pozorovat kontrast hladkých a zvrásněných struktur, které spolu s tvarem a barvou evokují představu tekoucí lávy. V případě dvojice děl Extroverze a Introverze se zase autor za pomocí základního tvaru koule snaží vyjádřit abstraktní obsah obou pojmů. Zatímco Extroverze je vyjádřena narušeným objemem koule, z něhož vybíhá trojice barevných prutů, Introverze je scelenou koulí s vnitřní výdutí. Působivá je i kometa, skleněná lepená plastika, která za pomoci přechodu barevných částí naznačuje fyzikální obsah bílého světla, jež se při optickém lomu rozkládá na barvu. PEL

Obrazy, které byste chtěli vidět

T

ento poněkud provokativní název nese výstava Antonína Střížka v českobudějovickém Wortnerově domě, která trvá do 20. října. Autor (narozen 1959) je absolvent pražské Akademie výtvarných umění a jeden z hlavních představitelů české postmoderní malby 80. let. Období, v němž se i Střížek zapojil do dialogu o směřování soudobé malby, bylo plné převratných změn, kdy se nová nastupující generace umělců snažila vymezit oproti předchozí výtvarné tradici. Střížek ve své práci námětově čerpá z klasického umění, přičemž zvolené téma přetváří, v duchu postmoderní ideje „vše je dovoleno“, v nový vizuální tvar. Opět se tak setkáváme s realisticky podanými motivy, jako je krajina či zátiší, které nás přesto čímsi zaráží. Vzpomeneme-

li na díla holandských mistrů s motivem vanitas (pomíjivost symbolizovaná v nahnilém ovoci či uvadající květině), musí nás Střížkovo zátiší s rybami, z nichž zbyla jen hlava a kosti, rozesmát. Umělcova ironická hra je zde bravurní. Bohužel ne vždy se ve zvolených motivech objevuje variabilita a humor – u některých prací (Zátiší, 1990) je vnitřní obsah díla nejasný. Parafrází na klasické umění je i cyklus s postavou K. H. Máchy pozorujícího krajinu, jehož předobraz můžeme spatřit v díle romantického umělce Caspara Davida Friedricha. Romantický kontrast člověka a síly divoké přírody ovšem Střížek přetváří v harmonický obraz, jehož výtvarné zpracování záměrně směřuje až na samou hranu kýče. Ústřední otázka výstavy by mohla znít: „Když je v postmoderně možné všechno, proč by nebylo možné malovat opět realistické obrazy?“ Právě svoboda, „jak malovat“ a „co malovat“, tvoří hranice, jejichž limity Střížek ve své tvorbě zkoumá. Ačkoliv se někdy dostává až příliš blízko podbízivé líbivosti, neztrácí jeho práce ironický podtext. PEL (rozšířenou verzi čtěte na www.kulturne.com)

Nové hudební počiny

Z

ajetá metalcorová partička Colp rozhodně nespí na vavřínech. Nyní přichází s novinkovým čtyřpísňovým EP PHilosophiSED, které se nahrávalo ve studiu Loco pod dohledem Rena z Locomotive a vychází pouze v limitované edici 100 ks. Album obsahuje čtyři skladby – Pulse, Heatrage, Equation a Disassembled. K poslední zmiňované Colp natočili videoklip pod taktovkou Libora Fouska, který se postaral o kameru a střih. Všechny písně na novém EP otextoval Chymus z grindové kapely Isacaarum a postaral se i o grafickou podobu desky. V textech se zaobírá vnitřními pocity šíleného člověka, kterého tento stav dožene až k sebevražedným myšlenkám. Kapela se pohybuje na hudební scéně více než dvacet let. V loňském roce předskakovala známé americké metalové kapele Fear Factory a vystoupila na festivalu Brutal Assault. Také město Tábor produkuje kapely tvrdšího ražení. Bad Days Begin se řadí k death-hardcorovým odnožím a vznikli v roce 2011. Zpěv má v kapele na starosti Honza Debnar, kytaru Vláďa Baloun, baskytaru Martin Bára a bicí David Tvrdík. Nové třípísňové EP kapela nahrávala ve studiu Woodland ve svém domovském městě pod dohledem Michala Steinze. EP obsahuje skladby Imperfection, Medical Center a Fuck This Reality. Křest proběhne 18. 10. v klubu Orion, kde jinde než v Táboře. Nové, v pořadí druhé studiové album vydala přidrzlá garageglamová banda The Drain původem z jihočeské kotliny. Jmenuje se We, Love, We a zdá se, že se velmi povedlo. The Drain by desku rádi vydali i na vinylu, a protože na něj potřebují nějakou finanční injekci, rozhodli se poptat fanoušky pomocí služby Hithit.com, kde můžete přispět svou troškou do mlýna. Kluci zvládli i klip k songu Give It a Go. Proti proudu času se rozhodly jít českobudějovické Nuly, které své nejnovější skladby nahrály na poněkud přežitý nosič. Na brčálově zelené kazetě najdete pět nových písní a jeden starý, nově nahraný hit. „Hudebně se od posledně nic moc nezměnilo, pořád jsou to takový trochu divný písničky k táboráku, zvukově to ovšem šlo dost nahoru. Nahrávalo se u Hromyho z 5STL v Low Resolution Studios.“ VEN, RED semtam 24

Říjen 2013

7


umění / Miroslav Šik

Důležitost kontextu a dialogu v architektuře Kvalita bydlení, kontext staveb a jejich prostředí i vztah starého a nového. To jsou témata, kterými se ve své práci zabývá architekt Miroslav Šik. Jeho výstavu A nyní ANSAMBL!!! můžete navštívit od 17. října v českobudějovickém Domě umění.

Š

ikova expozice má představovat výzvu architektům, stavitelům a úřadům, aby na městský design a architekturu pohlíželi jako na kolektivní, vyvíjející se a na dialogu založené umělecké dílo a v souladu s tím i jednali. Výstava se objevila již na 13. Mezinárodním bienále architektury v Benátkách 2012, kdy byl Šik osloven, aby se autorsky ujal reprezentace Švýcarska. V Domě umění představí benátský projekt v upravené podobě uzpůsobené přímo pro dané prostory.

Kumunikace mezi starou a novou

Architektuře se nevěnuje pouze v teoretické linii. V roce 1988 založil v Curychu architektonické studio, které má za sebou řadu úspěšných realizací. Za všechny můžeme zmínit třeba katolické farní centrum St. Antonius v Eggu (2002), speciální pedagogickou školu s celodenní péčí v Curychu (2003) či řadu obytných domů ve Winterhuru (2005), Haldensteinu (2007) a Zugu (2012). Ideové jádro Šikovy práce stojí na chápání „kontextu“, jak ho popisuje ve své teorii analogické architektury (Analoge Architektur, česky 1990). Kontext vnímá jako základní bod, z něhož by stavba měla vycházet a jímž by se měl architekt zabývat. Nejedná se o kontext politický ani kulturní, ale čistě urbanistický, architekt se snaží docílit plynulé komunikace mezi původní a novou zástavbou. Ať už se jedná o historické stavby či svébytnou regionální architekturu, důležitý je proces srůstání s novou stavbou tak, aby konečné estetické působení daného místa bylo plynulé. Šikovo pojetí tak polemizuje s antagonismem, typickým pro kapitalistickou výstavbu měst. Šik se v  Čechách objevuje pravidelně, v pohledu na tuzemskou architekturu je však nekompromisně kritický. Do kontrastu ke švýcarské racionální jednoduchosti staví českou snahu o komplikovanost (v duchu chlubivé originality). Té však chybí důležitý základ, navázání na kontext. Hodnoty jako solidnost a trvanlivost jsou často upozaděné touhou po experimentu a přejímání zahraničních modelů se často děje bez ohledu na specifický charakter místa. 8

semtam 24

Říjen 2013

Pustoší kvalitu bydlení

Podoba české architektury však není to hlavní, na co by Šik chtěl upozornit. Zabývá se i řadou obecných problémů současného bydlení. Problém vidí třeba v odsunutí rodinného bydlení z centra na periférii. „Tento úprk do přírody a dennodenní příliv těch, co dojíždějí za prací, zvětšuje aglomeraci, obtěžuje dopravní zátěží a hlukem, pustoší kvalitu bydlení v městských čtvrtích a masivně pohlcuje vše, co zbylo z ještě málo dotčené přírody.“ Řešení Šik vidí v tzv. „little big city“, směsi metropole a městečka, města a krajiny, centrálně položeného městského jádra a přilehlých regionálních center. Podobných problémů bychom našli více. Možnosti řešení se však často odvíjejí na základě dlouhého dialogu mezi architekty, sponzory i běžnými občany měst. Důležitá je už samotná ochota jej navázat a právě ta u nás často z jedné či druhé strany chybí. Jednu z příležitostí nám nabídne výstava A nyní ANSAMBL!!!, jejíž vernisáži předchází 17. října od 16.30 hodin Šikova přednáška v DK Slavie. petra lexová

Foto: Archiv Miroslava Šika

Miroslav Šik (narozen 1953) je architekt českého původu, syn českého reformního ekonoma Oty Šika. V roce 1968 s celou rodinou emigroval do Švýcarska, kde také vystudoval architekturu na ETH (Spolková vysoká technická škola) v Curychu u Alda Rossiho a Maria Campi. Po dokončení studia na škole zůstal jako asistent u prof. Fabia Reinharta a zabýval se zkoumáním švýcarské architektury v době 2. světové války. Koncem 80. let formuloval teorii tzv. analogické architektury, která mu přinesla celosvětové uznání. Na začátku 90. let krátce působil na ČVUT v Praze, kde ovlivnil generaci mladých českých architektů, jako jsou Michal Kuzemský, Jan Šepka, David Kraus či Marek Chalupa. V roce 1998 získal profesuru na ETH v Curychu, kde působí dodnes.


ART / DAVID HASLAM

Drawings of another world David Haslam talks about his work, his inspiration, and how his found art is just as functional as Duchamp’s famous toilet.

“W

hen you have Tracy Emin‘s unmade bed, or Damien Hirst‘s shark, behind it there‘s just the throw-away idea, and there‘s no craft involved,“ says David Haslam over a couple of beers while he shows me some drawings he is showing in Mesic Ve Dne gallery. David Haslam, despite his disguise as a long-haired English teacher, is subversive. At least in his art and opinions. His views on contemporary art and especially Brit-Art as represented by Tracy Emin, Damien Hirst and others, are less than respectful. Haslam, however, is subversive in tone rather than in medium. His drawings are technically skilful, the result of years of practice in one of the most basic of visual styles: graphite on paper. Sketches are the starting point for most artist, yet often left as a just that, with the final work to be made into grandiose paintings, sculptures, or just pickled sharks and unmade beds. Haslam let‘s the drawing be the work. The drawings exhibited in Mesic Ve Dne gallery are large, detailed and show a different world to the one you and I see. It‘s a fantasy world, a place where mother‘s sons have turned into military practice targets, where sofas and chairs exist in their own vacuum, and where old cans and tools turn into mounted trophies. It‘s a world of humour, but also a world of contradictions, at least in conversation with Haslam. He‘s clearly thought through his ideas, but these ideas have to fight something, and they wouldn‘t exist without the counter-energy of the conceptual art world. In some ways, Haslam verges on the side of „everything is art“, with his found objects that become the trophies. However, when he then takes the time to represent the found objects in his drawings, he transposes the „found“ into another level, where the sculptures are re-seen as objects to re-represent. The result is a feeling of hyperrealism in a world that cannot and does not exist. Flicking through the drawings I notice a short series of chairs, alone in a room. What‘s the concept here, I ask. „These are places where I‘ve lived. And in a way, Teele is the first person I‘ve ever lived with.“ He stops and looks like he‘s going back to these places in his mind. „So it‘s about living alone, I guess. It‘s about loneliness.“ There’s no escaping

trkne vás to Výstava kreseb tužkou a soch 10. říjen -7. listopad Galerie Měsíc ve dne Nová 3, České Budějovice

the feeling of loneliness in the drawings. Delicate and detailed, perfectly rendered, and not a person in sight. Other drawings are not so lonely, but still carry a wealth of ideas. How do you create these collage-like drawings? „I sort of collect the elements and draw them. It‘s not really a collage because I always found you are too limited with the proportions. If you look at „Home Sweet Home“, this is a big drawing. This part came from an advertisement for an estate agency. All of these came from a magazine for gardening. I wrote to the army and asked for a target. They asked me what I wanted it for and I told them it was for a drawing so they sent it to me. These two characters come from a photograph I picked up in a junk shop. And this came from a Boy‘s Own book from the 1950‘s. So you see how collage just doesn‘t really work. And a lot of it has memory references.“ What kind of memory references? „In this one you got the ideal dream English home. You’ve got the happy family that I have shifted, you know, the family photograph. But my idea in this is how the hell can you send your kids to war? And I used to have the Victor comics, you know the Boy‘s Own stuff. So that has sort of been a reference for me, and also back to some of these war books and Commando. Remember the Commando comics?“ I shake my head. He looks partly disappointed, partly confused. „Where have you been living? Norway?“ I nod. „I must admit I do tend to be an English artist and that’s why these hunting trophies are a different step away.“ The hunting trophies are my favourites from the works we‘ve been looking at. „On my travels I went from castle to castle to castle because I‘m interested in history. And every castle has a room with hunting trophies with all these dead sheep with horns sticking out. When I bought my house it was absolutely jam-packed with rubbish. So all the objects in these sculptures have come from this house, and I just started making them.“ So not much of a concept then, just found art? „Yeah, really. Well, apart from there‘s a bit more to it than sticking a toilet on the wall. Here at least I‘ve got three objects that I‘ve found. And then there‘s a conclusion which is something different than another toilet. You could say they are just as functional as Duchamp‘s toiles, as his doesn‘t flush.“ OM semtam 24

Říjen 2013

9


life style / Guerilla

Partyzáni mezi námi Již několik desetiletí se světem šíří fenomén tzv. guerillové kultury. V posledních letech zasáhl i České Budějovice, třebaže po svém.

G

uerilla je fenomén, jenž má svůj původ ve válečnictví. Mottem k následujícímu textu by pak mohlo být emotivní zvolání z písně Guerrilla Radio (1999), jejímiž autory jsou američtí rebelové Rage Against the Machine: „All hell can’t stop us now!“ Samotné slovo guerilla pochází ze španělštiny a  používá se nejpozději od  18. století, přičemž je zdrobnělinou slova válka. Nejbližším českým pojmem by patrně bylo partyzánství. Jedna z dnešních definicí tuto bojůvku označuje jako drobnou nepravidelnou válku vedenou malými vojenskými oddíly nebo odbojovým hnutím v zázemí nepřítele, který má značnou převahu. Strategie je založena na momentu překvapení, výjimečné mobilitě a okamžité akceschopnosti. Vedle těchto vlastností disponují partyzáni také skvělou organizací a nakažlivým entuziasmem, díky čemuž mohou uspět i proti početnějšímu, ale těžkopádnějšímu a  konvenčněji uvažujícímu nepříteli. Důležitým aspektem je rovněž skutečnost, že guerillový boj se soustředí na klíčové opěrné body uvnitř protivníkova území. A právě v tom spočívá jeho nebezpečnost – neútočí zvenčí, ale zevnitř.

Chemické zbraně střídá hnojivo či křída

Pomyslné bitevní pole si však nemusíme představit jen jako, řekněme, současná syrská města, kde teče krev a umírají lidé. Bitevní pole může mít mnohem abstraktnější, nenápadnější a nekrvavou podobu, aniž by ztrácelo něco na své nebezpečnosti. Pro dnešního příslušníka euroatlantické civilizace se bitevní pole otevírá všude tam, kde se menšina dostává do konfliktu s mocenským působením vládnoucí většiny, které se oproti minulosti odehrává v mnohem rafinovanějších, sofistikovanějších a subtilnějších formách. Jak ale malá skupina, či jedinec mohou bojovat s útlakem systému? Inspirace spočívá právě v  guerillové strategii, podpořené možnostmi moderních komunikačních technologií a sociálních sítí, díky kterým může být komunikace a koordinace původně izolovaných jedinců mnohem efektivnější než dříve. Nepodvolit se moci dominantního systému ovšem mnohdy znamená dostat se na hranu zákona (někdy i za ni), prostřednictvím něhož onen systém vládne.

10

semtam 24

Říjen 2013

Netřeba si však hned představovat destruktivní či násilné teroristické akce. Vládnoucí uspořádání se dá podrývat i velmi mírumilovnými prostředky, jež přispívají ke kultivaci veřejného prostoru. Zatímco guerillový marketing, nekonvenční systém nízkorozpočtové propagace, spíše zamořuje město ilegální reklamou v podobě křídových nápisů na ulicích, takový guerilla gardening je něco docela jiného. Partyzánské zahradničení vzniklo v 70. letech v New Yorku jako iniciativa místních občanů, kteří vyčistili opuštěný pozemek a zasázeli na něm stromy a květiny. Původní myšlenka – tedy zvelebit okolí místa, kde žijeme – se rychle rozšířila po celém světě. Někde má guerillové zahradničení podobu jedné bylinky zasazené u obrubníku před supermarketem, jinde třeba celé aleje ovocných stromů podél cyklostezky. V Olomouci například provozují anonymní osev nevšímaných ploch tajemné pohádkové bytosti (více v časopise A2 č. 18/2013).

Aby nám nezmrzly stromy a sochy

K fenoménu guerilly svým způsobem odkazuje i squatování nebo řada undergroundových kulturních aktivit. Vždyť známé hudební vydavatelství orientující se právě na český underground nese název Guerilla Records. Podvratný partyzánský postoj je rovněž základním principem knihy Michaela Třeštíka Umění vnímat umění (Gasset, 2011), jejíž podtitul zní guerilla writing about art. Autor v ní ironizuje zvyklosti akademické literatury a s nezvyklou otevřeností si klade laické otázky, na něž se pokouší odpovídat provokativně srozumitelným způsobem. Před pár lety vznikla na Facebooku neformální skupina Guerilla living Budweis, vztahující se svým působením na prostor jihočeské metropole. Podle zakladatelky Radky Doležalové se jedná o virtuální místo, „kde se lidi můžou domlouvat na spolupráci, inspirovat nebo chlubit fotkami z uskutečněných akcí“. Dodává, že skupina vznikla „z potřeby, aby se v Budějovicích dělo něco dalšího“, a že inspirací byl světově známý guerilla gar-


Netřeba si však hned představovat destruktivní či násilné teroristické akce. Vládnoucí uspořádání se dá podrývat i velmi mírumilovnými prostředky.

dening nebo guerilla reading – jakási divoká popularizace knih a čtení. Skupina sdružuje víc jak sto členů, ovšem aktivní zůstává menšina přibližně desetičlenná. Zatím se podařilo uspořádat několik poetických intervencí do veřejného prostoru, jež lze bezmála přirovnat k uměleckému happeningu „útočícímu“ na stereotypy v našem vnímání každodenní reality. Na nějakou dobu tak sochy spěchajících chodců na jednom z konců Lannovy ulice získaly oblečení či trikoloru (po úmrtí Václava Havla). Jindy bylo zase před supermarketem zorganizováno podzimní pouštění igelitek po vzoru draků. Dodnes je pak možné vidět na Sokolském ostrově strom opletený „svetrem“ – na guerilla knitting se dokonce podílely babičky z domova důchodců. Poslední akce, na nichž se podílelo i  sdružení Budějovice proti násilí, se vymezovaly vůči letním pochodům neonacistů a jejich sympatizantů. Jednalo se o protest proti násilí na Piaristickém náměstí, aktivity Máj spolu I. a II. nebo Knihujeme. Při některých akcích spolupracovaly charity a dokonce i policie, což příliš nejde dohromady s radikální filozofií původních partyzánů. „Vlastně moc podvratní nejsme, nebaví mě dělat něco, co je hodně přes čáru, a myslím, že každý si má nést odpovědnost za to, co dělá,“ komentuje to Radka. Například při akci, kdy byly připraveny na trase jednoho z neonacistických pochodů posměšné nápisy, bylo vše dopředu oznámeno majitelům chodníků s ujištěním, že nápisy budou posléze odstraněny. Guerillové hnutí v Budějovicích se tak snaží pohybovat v mezích zákona a slušnosti, čímž se možná vzdaluje definicím uvedeným v úvodu článku, ale o to více směřuje k podněcování aktivní občanské společnosti. Terčem není ani tak systém jako takový – spíš lidská lhostejnost, pasivita a předsudky. Na první pohled schází revolučnost, ovšem v českých podmínkách se zdá být podobná změna myšlení revoluční dost. Zdeněk Brdek

Foto: Archiv Guerilla living Budweis semtam 24

Říjen 2013

11


literature now / Miroslav PECH

Šílená hlava zrozená ke psaní Mladý českobudějovický spisovatel Miroslav Pech představuje nadějný příslib pro českou prózu. Jaká je jeho čerstvá kniha? Přinášíme z ní exkluzivní ukázku.

N

ěkteří lidé se zkrátka zdají být zrozeni pro to, co dělají. Jedním takovým by mohl být právě talentovaný Jihočech, pro něhož byla literatura naprosto přirozenou součástí života už od malička. Vzpomíná na rodiče, kteří mu v dětství hodně četli, a uvádí, že svůj první text napsal přibližně v sedmi letech. Od té doby se stále pokoušel vyjadřovat prostřednictvím psaného slova, a i když se věnoval také muzice, literatura u něho nakonec zvítězila. V roce 2010 začal Miroslav Pech publikovat na internetových literárních serverech, o rok později mu již pod pseudonymem johN madhead vychází prvotina nazvaná Neonové pohláďky aneb pod kobercem půda. Jedná se o v současnosti rozebraný soubor různorodých básní i povídek, který vykazuje známky experimentování a mladické nespoutanosti. Druhá kniha Rybičky v mixéru (Epika, 2012) je už čistokrevným románem, avšak ponechává si experimentální nádech a šokantní potenciál. Souběžně mladý autor zkoušel štěstí a  obesílal svými rukopisy renomovanější nakladatelství, což kvůli neviditelné dřině přirovnává k hledání práce. K té mimochodem přiznává averzi, podobně jako jeho oblíbený Ladislav Klíma. „Mě to jednoduše nebaví, já do práce chodim, abych zaplatil nájem a koupil si nějakej rohlík. Pracovní systém prostě neuznávám,“ dodává Míra, který se vyučil technickoadministrativním pracovníkem a vystřídal několik dělnických profesí. Výdrž v oslovování vydavatelů se však nakonec vyplatila, neboť Pechovy texty se nedávno rozhodl vydat Petr Štengl, v literární komunitě ceněný nakladatel. Kniha Napíšu Pavle, jež je čerstvou novinkou, se skládá ze dvou delších povídek. Vznik té titulní popisuje její autor jako spontánní výplod ve stylu Jacka Kerouaca. „Jednou v neděli mě začaly napadat různý 12

semtam 24

Říjen 2013

Miroslav Pech se narodil v roce 1986 v Nové Bystřici, nicméně od svých dvaceti let žije s přítelkyní v Českých Budějovicích. Knižně debutoval v jindřichohradeckém nakladatelství Epika, ovšem třetí knihu nazvanou Napíšu Pavle zrovna vydal progresivní pražský nakladatel Petr Štengl. útržky, původně jsem neměl sestavenej žádnej příběh. Druhej den jsem si v deset sednul k počítači, a jak jsem tak psal, napadlo mě, že by to mohlo bejt něco ve stylu beatnické prózy. Nakonec jsem skončil v půl druhý ráno a napsal celou povídku na jeden zátah.“ Kniha vyjde již pod Pechovým občanským jménem, které se prý lépe hodí k jeho outsiderským

Foto: Ondřej Brynych

postavám, a bude pokřtěna 11. října v pražské literární kavárně v Řetězové. Obdivuhodný je u neškoleného jihočeského prozaika jeho přehled o literatuře 2. poloviny 20. století, mohl by mu jej závidět leckterý student literatury. Vždyť také považuje četbu za nutný předpoklad psaní, přičemž mezi svými oblíbenci jmenuje Roberta Bolaña, Richarda Brautigana, Egona Bondyho, Jáchyma Topola, Jana Frolíka (viz Semtam č. 23), Guillerma Rosalese, Karla Urianka, Breta Easton Ellise či Erlenda Loe. Aktuálně mu učaroval rovněž Bohumil Hrabal, naopak nechápe oblíbenost současných mainstreamových bestsellerů. Jaký ohlas vyvolá právě vydaná Pechova kniha, ukážou další měsíce. Očekávání rozhodně nejsou malá. Zdeněk Brdek


Ukázka z povídky Napíšu Pavle

Napíšu Pavle Miroslav Pech Nakladatelství: Petr Štengl 2013 Běžná cena: 160 korun

Napíšu Pavle. Přesně to udělám. Napíšu Pavle, protože naposled sem jí psal včera večer a teď už je skoro poledne, tak je na čase dát o sobě vědět. Zpráva je krátká. Snažim se neříkat nesmysly. Mluvim k věci, takže je zpráva krátká a výstižná. Pavla by měla vědět, co si dneska dopoledne o ní myslim, protože dneska dopoledne neni včera večer. Včera je minulost. Teď je přítomnost. Zatim sem zprávu neodeslal. To je budoucnost. A budoucnost se právě stává přítomností a hned nato minulostí. Na netu psali o ňákým japonským klukovi, kterej zabil a rozčtvrtil svojí matku. Neměl jí rád a zajímalo ho, jaký to je někoho pitvat. Dneska sou lidi zvídavý. Mladým v jejich touze po vzdělání nezabrání nic. Kluk chtěl vědět, jak se pitvá, a po ruce byla matka, kterou neměl rád. V podstatě mu nestálo nic v cestě. Matku sice rozpitval, ale teď pude do vězení, protože japonský policajty upozornil ňákej rodinnej známej. To by ten kluk musel rozpitvat i známýho a pak nejspíš i známýho známý. Kdoví kolik lidí by musel rozpitvat, aby se na něj nepřišlo. Ale zas na druhou stranu by z něj asi byl fakt dobrej chirurg a oni by ho už možná ani nezavírali, protože dobrejch doktorů je málo. A to sou studovaný. Rodina by vám mohla vyčíst, že se jí málo věnujete, píšou mi v horoskopu. Zajdu odpoledne za našima, aby mi nic nevyčítali. Mám jim prej připomenout svoje pracovní vytížení, ale já nepracuju. Vytíženej sem, to jo. Takže za nima odpoledne zajdu, ale to je věc budoucnosti. Teď neni odpoledne. Je 10:38. Někdo by řek ráno, ale pro mě je to dopoledne. Teď je přítomnost, a moje návštěva rodičů je záležitost budoucnosti. To nastane až odpoledne, v blízký budoucnosti. Zajdu za nima, i když sem dost vytíženej, aby mi nic nevyčítali, aby k tomu neměli důvod. V horoskopu mi píšou, že díky uvážlivé prevenci proti infekčním onemocněním se cítím zdravotně dobře. Taky moje trávení by mělo bejt zcela v pořádku. To mi připomíná, že bych si měl dát něco k snídani. Když se nenasnídám, de moje trávení do kopru. O prevenci se nestarám. De mimo mě. Ale souložim výhradně s kondomem. Totiž… před souloží si ho navleču a pak souložim a tomu se říká prevence. Všichni maj AJC a syfla a kapavku, každej to dělá s každým, nikdo nepoužívá kondomy, na prevenci serou, kondom pokládaj za zbytečnost, protože jich

se AJC ani syfl, ani kapavka netýká, tak proč by se měli starat o ňákou prevenci. K čemu kondom, když sou zdravý a nezničitelný, k čemu kondom, když jim při tom akorát překáží a zdržuje je od soulože. Souložej bez kondomu, a když jim pak řeknete, že to je nebezpečný, protože už snad třicet let existuje AJC, tak se na vás kouknou jak na vola a řeknou, ať se rači staráte o sebe a dou si zasouložit bez kondomu. A pak maj najednou AJC a brečí, proč zrovna já a dyť sem nikomu nic neudělal a proč zrovna já, proč to nemůže mít tamten nebo to hovado, co mi říkalo, ať souložim s kondomem. Ale ještě předtim, než se doví, že maj AJC, tak ho dál vesele roznášej, souložej bez kondomu, nakazej kdejakou hloupou Máňu, který kondom taky nic neříká, a najednou má AJC dalších deset lidí a ty to můžou takle roznášet donekonečna. Ale když jim řeknete, ať souložej s kondomem, tak to na vás koukaj jak na svýho učitele a myslej si, že ste naprostej kokot. Potom brečej, protože dostanou AJC. Napřed sou to strašný hvězdy. Pak dostanou AJC. Pavla už nechce, abych jí dál psal. Sem ráda, že to je za mnou, píše. Je to pro mě minulost. Napíšu jí další zprávu. Minulost je dobrá možná tak pro historiky. Teď je přítomnost, a až si tuhle mojí zprávu přečteš, bude už minulostí. A tak to je. Minulost, přítomnost, budoucnost. Ale budoucnost neni, říkaj pankáči a já s nima souhlasim. Je 10:57. Spousta lidí má AJC a já si du udělat toust, abych měl v pořádku trávení. Potom si dám sprchu. Pak se obleču a pudu navštívit rodiče. Ale to je záležitost budou­ cnosti, a ta neexistuje. Píšu Pavle, ať začne chodit do fitka a šlapat na rotopedu, protože má tlustý stehna a šlapání na rotopedu jí pomůže a bude se mi pak víc líbit a taky pro mě bude sexuálně přitažlivější. Píšu jí, ať do toho fitka nejezdí městskou, ale ať chodí pěšky, protože i chůze je dobrá na její tlustý stehna. Brzo se ti o sebe začnou vnitřní strany stehen třít, zapaří se ti rozkrok a přestaneš mě sexuálně přitahovat, píšu jí. Snad to pochopí. Je důležitý, Pavlo, abys začala chodit! Pěšky do fitka. Jezdit na rotopedu. Musim se o Pavlu starat, protože ona neni schopná ničeho. Myslí si, že je hvězda, ale pírsink a tlustý stehna z ní hvězdu nedělaj. Dal sem si toust. Pravidelná strava je důležitá na moje trávení. Snažim se pravidelně snídat, obědvat a večeřet. Pavle sem

řek, aby tolik nejedla, protože mi povídala, že se jí veškerej tuk usazuje ve stehnech, ale přitom v pase je štíhlá. Jo, Pavlo, v pase si štíhlá, ale co ty stehna. Sněd sem toust a mezitim mi přišla zpráva. Je od Pavly. Mám si strčit svoje rady do prdele a nechat jí na pokoji. Mám jí přestat psát. Je ráda, že už je to za ní, že už má ode mě pokoj. Nechce se mnou zabejvat a byla by mi vděčná, kdybych se i já přestal zabejvat jí a jejíma stehnama. Musim Pavle napsat. Píšu jí, že mi záleží na tom, aby se cejtila dobře a že svoje rady nemyslim nijak zle. Chci, aby ses cejtila dobře, Pavlo. A komplexy ze svých tlustých stehen si nevylejvej na mně, protože já za to nemůžu. Sou to tvoje tlustý stehna a tvoje komplexy. S tim já nemám nic společnýho. Začni chodit pěšky do fitka a jezdit na rotopedu. Tim spálíš tuky ve stehnech a budeš se cejtit líp, přestaneš mít komplexy a budeš pro mě sexuálně přitažlivá. Vem si mojí radu k srdci a neohrnuj nad ní svůj pyšnej nosík. Přestaň se chovat jak hvězda, protože ty žádná hvězda nejseš, i když máš pírsink. Si zmatená a podle toho taky vypadaj tvoje poslední esemesky pro mě. Rád bych ti pomoh, ale ty se chováš jak hysterka a léčíš si na mně svoje komplexy. Ale copak já můžu za tvý tlustý stehna? Dal sem si jen jeden toust a asi to je málo. Je 11:21. Miliony lidí maj AJC a tlustý ste­ hna. Venku poletuje sníh. Je konec března, ale venku je furt mrazivo a nemá cenu tam chodit. Sem bez práce a uvědomuju si, jaká je to vlastně výhoda, protože díky tomu nemusim chodit ven do toho mrazivýho počasí. Nemusim se ráno mačkat v městský, klepat kosu na zastávce, čuchat oxid uhličitej z cizích pus. Co bych teď venku dělal? Poletuje tam sníh a lidem je zima. Na netu píšou, že o Velikonocích bude až deset stupňů, ale bude pršet. Tak k čemu to je? Já ven chodit nebudu, když je tak hnusně. Ale dneska musim zajít za našima, aby mi nevyčetli můj nezájem o ně. Povim jim o svým vytížení... anebo rači ne. Ptali by se, co to moje vytížení způsobuje. Tak to sis asi našel práci, viď? Nenašel. Ale copak jim můžu říct, jaká je to vlastně pro mě výhoda, když nemám práci a nemusim chodit do toho hnusnýho počasí. Třeba dneska venku poletuje sníh a na netu píšou, že je tam mínus tři stupně Celsia. A já se musim starat o svojí zdravotní prevenci proti infekčním onemocněním. semtam 24

Říjen 2013

13


14

semtam 24

Říjen 2013

Love flourishes in every rebirth.

by pintos

SEM TAM


d e r o c e ns semtam 24

Říjen 2013

15


divadlo / Malé divadlo

Computerový player půjde za lidmi na náměstí Loutkohře Jihočeského divadla byl název malý, tak se přejmenovala na Malé divadlo. Hraje totiž i pro velké, loutky doplňuje bojovým uměním a pořádá koncerty.

linii autorských děl či originálních adaptací pohádek a literárních evergreenů pro mládež, přes hudebně divadelní projekt Kašpárek v rohlíku aneb Bejbypank, který si naklonil početnou hordu českých dětí a jejich rodičů, až po plenérové inscenace uváděné před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, v klášterním areálu Zlatá Koruna a nejen tam. Druhou z porce nových inscenací bude od půli listopadu netradiční zpracování Gulliverových cest, za nímž stojí umělecký šéf souboru Zdeněk Jecelín. Fanoušky Swiftových knih, kteří zároveň dokážou s nadhledem přijímat sci-fi a startrekovské příběhy, provede Gulliver´s Trek anglickou krajinou 18. století i bizarními světy spolu s posádkou vesmírné lodi Enterprise a opepří je starými námořnickými songy. V lednu se s pomocí agenta 007 rozběhnou lekce Etikety pro sígry režírované talentovaným hostem Jankem Lesákem. Potěšení nejmenším dětem přinese březnové nastudování klasické loutkové inscenace Zvířátka a Petrovští pod vedením scenáristky a režisérky Terezy Karpianus. Sezonu uzavře novodobý Don Quijote, computerový player, jenž nečekaně osiří a vytržený od obrazovky jde platit za elektřinu, nakupuje v supermarketu. Variace na Cervantesův román se ujme od režisérského pultíku Petr Hašek společně s absolventem pražské DAMU, po světě cestujícím loutkářem a muzikantem Matijou Solcem ze Slovinska. Quijote se neobjeví v kamenné divadelní budově, ba ani před letohrádkem Bellarie, byť půjde o plenérové vystoupení. „Navážeme na starší hru Vyhnanci a vyděděnci. Během léta chceme projekt situovat na Piaristické náměstí v Českých Budějovicích a máme plán, že bychom s ním objížděli veřejné prostory v regionu, možná i někde dál. Přemýšlíme o dvou dějových verzích. Nejdřív si náhodný divák prožije cosi donkichotského v technickém prostředku suplujícím koně. Potom zahrajeme širokému obecenstvu,“ odtajňuje Hašek.

J

e to zvláštní typ divadla, kde je potřeba každá ruka. Herec se nemůže po výstupu uklidit do kuřárny a v klidu vyčkat, až ho inspicientka znovu zavolá. Musí být stále ve střehu. Hraje, zpívá, tancuje, přestavuje scénu. Třeba i bojuje. Budějovické Malé divadlo není jen místo, je to především jeden ze čtyř souborů Jihočeského divadla. Dříve se jmenoval Loutkohra, což ale nějakou dobu zcela nevystihovalo jeho skutečný charakter. „Rádi bychom setřásli z diváckého povědomí ten přívlastek, který nás odedávna spojuje výhradně s loutkami,“ leží na srdci Petru Haškovi, jenž se v loňském roce stal kmenovým režisérem a doslova žije pro zdejší malou scénu. Charakter divadla se posunul. Představení No comment, poslední, ve kterém byli herci pouhými vodiči loutek, už zmizelo z repertoáru. Soubor pracuje také s formou pohybovou, výtvarnou a dalšími alternativami. Promlouvá nejen k publiku složenému z neposedných předškoláků, prvňáků či druháků, ale rovnou měrou působí na studenty, včetně těch, co už mají po maturitě, i diváky ve zralém věku. Především pro náctileté a nedávno ná­ ctileté vymysleli v Malém divadle speciální seriál hraných večerů. Pod názvem Jiná úterý přibližují jednou do měsíce vlastní tvorbu a jednou za měsíc pozvou k účinkování některé z českých nebo moravských nezávislých divadel. Začali letos v lednu. „Ohlas je zatím střídavý. Hodně záleží na tom, kdo k nám přijede, jestli ho diváci znají. Velký úspěch sklidily pražské Buchty a loutky s remakem Psycho Reloaded,“ rekapituluje Hašek. Nejbližším hostem bude v úterý 25. října brněnské Divadlo DNO s představením Jaroslav Hašvejk. V kooperaci s II. pádem předvedou Moravané koláž pojednávající o známém autorovi, kterou vyplňuje Čekání na génia, na pivo, na uznání, na život i na pointu. Buchty a loutky v listopadu přivezou další remake Barbarela Reloaded. Na prosinec se chystá groteskní příběh Láska 16

semtam 24

Říjen 2013

Foto: Petr Hasal & Petr Zikmund

ke třem pomerančům v podání Geisslers Hofcomoedianten a Stand´ardní kabaret s Divadlem Vosto5.

Cosi donkichotského

Tvůrčí aktivity Malého divadla, jehož sezonu odstartovala říjnová premiéra mateřinky O jednom malém ježkovi, se prolínají po

Nejen správně mluvit

Pojítkem chystaných premiér je cestománie. Ježek se zvířátky jdou do lesa, agenti míří mezi smetánku, Gulliver mimo reálný svět, Quijot zpátky do reality. V programu zůstávají i reprízované kusy. Třeba loutkářské varieté Abeceda, nebo činohra a pohybové divadlo s londonovským námětem i názvem Bílý tesák, a také kombinace činohry, divadla masek a asijských bojových umění s titulem


Divoký tygr přeskakuje strž, kde se prezentuje zajímavý výsledek dvouměsíční herecké přípravy na boj se samurajskými i jinými meči. Pro krumlovskou točnu v roce 2014 zůstane na programu letos velmi úspěšné rodinné představení Pták Ohnivák a lišák Zorro, vrátí se osvědčená Cesta kolem světa. Malé divadlo progresivně směřuje také za hranice jižních Čech. Představení Popelka letos proniklo do hlavního bloku na festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové, stejnou inscenaci Budějovičtí vyvezou na listopadovou přehlídku her pro děti Popelka Rakovník. Donu Quijotovi se připravují cestovní doklady na divadelní festival do slovinského Koperu. Ansámbl Malého divadla se stabilizoval. Před sezonou se nemusely měnit zámky na skříňkách. Nikdo neodešel, ani nepřišel. Zůstává i prostor pro externisty. „Chceme zvát ke spolupráci mladé režiséry čerstvě po absolutoriu, také výtvarníky, dramaturgy a samozřejmě herce. Naší snahou je dávat šanci začínajícím umělcům,“ říká Petr Hašek, jenž klade důraz na team work a nerad označuje hvězdy. Kmenový režisér soustřeďuje pozornost na budování fungujícího souboru, jehož členové na sebe vzájemně slyší a za každé situace, ať dojde k jakémukoliv obsazení, dokáží spolu tvořit a vymýšlet. „Hledáme různé přístupy a chceme, aby herci byli co nejvybavenější. Nejen tím, aby uměli správně mluvit. Osobně nejsem zastáncem přísného dělení na loutkové divadlo, činohru, operu, balet. Líbí se mi hledání vhodných forem a přístupů podle toho, jakou látku nebo téma si zvolíme ke zpracování,“ uzavírá Hašek. LADISLAV LHOTA

Hvězdy jedou týmově Souboru Malého divadla v Českých Budějovicích dávají život umělecký šéf Zdeněk Jecelín, režisér Petr Hašek, produkční Zdeňka Pecková, inspicientka a tajemnice Ewa Renata Kociemska, a dvanáctero kmenových herců: Budlana Baldanova, Stanislava Drápelová, Jan Hönig, Petr Hubík, Dana Chroustová, Dominik Linka, Tereza Peterková, Denisa Posekaná, Lucie Škodová, Jiří Šponar, Jan Vejražka, Vjačeslav Zubkov. K extrernistům patří Milan Cais (Tata Bojs), Jevgenij Ibragimov, Tereza Karpianus, Janek Lesák, Matija Solce a mnozí další. semtam 24

Říjen 2013

17


Hudba / ostinato

Festival, který si jde tvrdohlavě za svým

Když se řekne experimentální hudba, mnoho lidí přestane poslouchat, natož pak číst. Festival Ostinato radši zvolil podtitul “hiná judba”, který mnohem lépe naznačí tvořivost a hravost, která často v populární hudbě chybí.

18

semtam 24

Říjen 2013

Will Guthrie Dům umění Ostinato 2013 Foto: Kristýna Vojtíšková

C

elkem dramatickým vývojem v posledních letech prochází celý hudební průmysl. Díky internetu se naštěstí fanoušci současné hudby mohou dostat daleko lépe k něčemu zajímavému a propojovat se přes hranice. Ovšem současná hudba často nemůže najít pevné místo ve veřejném prostoru. Kluby jsou ve většině případů až příliš opatrné a mnoho dramaturgů tak hledá alternativní místa pro pořádání svých akcí. Průběžný festival Ostinato se nezaměřuje na konkrétní hudební žánr, jeho filosofií je neustálý hudební vývoj a proměna. Dramaturg Jaroslav Bašta našel v Budějovicích pro svůj festival již několik zajímavých míst. Aktuálně to byl otevřený kulturní prostor a taneční škola

Kredance, o němž jsme psali v Semtamu č. 23. Pokud se tedy chcete seznámit s výjimečnými hudebními novátory z celého světa, nenechte si ujít pravidelné koncerty festivalu Ostinato, který dokazuje, že i u nás je možné narazit na dramaturgii světové úrovně. Na spojení s prostorem Kredance a Domem umění i na poslední hudební zážitky jsme se zeptali přímo organizátora festivalu Ostinato, Jaroslava Bašty. Jak se osvědčilo spojení Ostinato & Kredance? Proč sis ho vybral? Jsem rád, že v Budějovicích existuje další prostor, který je otevřený pro širší spektrum kulturních aktivit. Kredance se dostal do centra mého zájmu hned v počátcích své existence.


Jednak mě těšila snaha provozovatelek, Markéty a Báry, udržet tradici a dále pečovat o prezentaci současného tance a pohybového divadla, což v mnoha ohledech koreluje s mojí snahou v hudební oblasti, druhak mě lákal samotný prostor bývalé textilní továrny k nějaké intervenci. Pokud mám správné informace, tak to byl právě jeden z koncertů v rámci Ostinato 2011, který byl zároveň hudební a koncertní premiérou v Kredance. Od té doby jsem tam uskutečnil desítky podobně laděných akcí a hodlám pokračovat. Přidala se i celá řada jiných hudebních pořadatelů a postupně se v této produkci aktivuje i samotný Kredance, což vnímám velmi pozitivně. Kredance se tak v celku rychle dostává i na hudební mapu města.

prostor mezi volnou improvizací, komplexní kompozicí, elektronikou, folkem a musique concréte – tento koncert proběhl v Galerii současného umění v prostoru expozice Dominika Langa. Na říjen plánuji koncert výjimečného norského freejazzfolkového tria MonkeyPlot, které hraje bez amplifikace pouze na akustické nástroje. Pár dní poté proběhne společný koncert dvou mladých amerických kytaristů Daniela Bachmana a Ryley Walkera, kteří neotřelým způsobem obnažují kořeny americké rurální hudby, appalachians a klasického blues a příběhy původních přistěhovalců vyprávějí současným hudebním jazykem. Tento koncert bude zároveň Ostinato premiérou v Horké vaně.

Budete v tomto prostoru dělat i další akce? Do budoucna bych rád kladl důraz na větší spolupráci a provázání Ostinato aktivit s progresivnější částí Kredance programu v oblasti současného tance. Již letos v listopadu proběhne jeden takový průnik, který zároveň protne i Galerii současného umění. Doporučuji sledovat program.

Podle jakého klíče vlastně kapely vybíráš? Účinkující pro Ostinato vybírám různě, vše podmiňuje aktivní a pozorná reflexe současného hudebního prostoru ve své celistvosti a pak následuje snaha odprezentovat to nejlepší, co se nabízí. Alternativní a experimentální hudba je dlouhodobě natolik provázaná, že se nerad nechávám uvěznit jedním žánrem, scénou či přístupem, zajímá mě spektrum aktuální objevitelské a jakkoliv „hiné judby“ jako takové. Snadno se pak v Ostinato programu vedle sebe objeví jména jako Ken Vandermark, Alva Noto, Gino Robair, Daniel Higgs, Pontiak, Matana Roberts, Franz Hautzinger, Lucky Dragons, Orchestr Berg, Eric Chenaux, Lucie Vítková, Extra Life, Petr Graham, Carla Bozulich, Klaus Filip, ZS a mnoho dalších – vše spolu nějak souvisí.

Koho jste naposledy přivezli, kdo bude další a proč sis je vybral? Je toho hodně, po prázdninové přestávce proběhl trojkoncert v Kredance, který byl dobrou přehlídkou heterogenních přístupů k hudbě a zvuku samotnému. V jeden večer se představila Slovinská elektronička a hráčka na subbasovou flétnu Maja Osojnik spolu s rakouským kontrabasistou a skladatelem Matijou Schellanderem alias Rdeča Raketa, kteří oba vycházejí z prostředí současné volně improvizační scény a pohybují se na pomezí elektroakustiky, akusmatiky, noise a klasické kompozice. Dále to byl dnes již legendární přes dvacet let fungující avantrockový kolektiv Primordial Undermind, kolem kytaristy a experimentárora Erica Arna, a večer završil mladý kambodžský hudebník a vizuální umělec Saphy Vong aka Lafidki, který představil svoji vizi psychedelie a divného popu realizovaného skrze analogové syntezátory. V září též proběhl komorní sólo koncert mladého londýnského kytaristy a skladatele Camerona Dease ovlivněného Robbie Bashoem stejně jako La Monte Youngem, který zkoumá akustické možnosti dvanáctistrunné kytary prostřednictvím rozšířených hráčských technik a analogových syntezátorů a ohledává

Jak se vyvíjí plán s Domem umění? Dům č. p. 38 na Náměstí Přemysla Otakara II, který nese název „Dům umění“, je vcelku zajímavý případ a můj zájem vyvolává již delší dobu. S Michalem Škodou, kurátorem Galerie současného umění sídlící v domě téhož názvu, jsem začal spolupracovat již před lety. Naše cesty se protly zcela přirozeně a za těch pár let spolupráce se podařilo uskutečnit množství skvělých akcí, které v Budějovicích nemají obdoby. Díky této spolupráci byla i z části naznačena naše představa o tom, jak lze současné umění mimo jiné prezentovat. Galerie má pevnou tradici, výjimečný program a dnes již i díky Škodovi mezinárodní kredit, jen je bohužel v kontextu města pořád spíše upozaděná. Napadlo mě tedy, že by bylo dobré navázat na tradici Galerie a podpořit, rozvinout její činnost. Nevyhnutelným se stal

Foto: Ondřej Brynych

konkrétní návrh expanzivní proměny stávajícího Domu umění na skutečný Dům umění, respektive na komorní centrum pro současné umění, přičemž by se k této činnosti využíval celý dům. Vzniklo by dynamické prostředí, ve kterém by se pod jednou střechou systematicky prezentovalo, diskutovalo, vyučovalo a sdílelo vizuální umění, hudba, architektura a některé podoby současného tance a divadla. Zatím jenom takto stručně, nechci nic předjímat. Projekt mám za podpory Michala Škody aktuálně snahu představit radě města a vůbec netuším, co z toho nakonec vyjde. Více informací někdy příště. Je něco kromě peněz, co by se v současné době Ostinatu hodilo? Určitě bych přivítal někoho schopného do party; nestíhám. Na jednoho člověka je to příliš velká zátěž. Pokud má někdo zájem se na této akci podílet, ať se mi neváhá ozvat. Nabízí se celá škála činností, počínaje vybíráním vstupného, hlavním dokumentátorem, grafikem, přes dílčí části produkce a propagace, až po případný fundraising. Stačí poslat email na info@ostinato.cz. Marie “Mary C” Čtveráčková (ČRo Radio Wave) semtam 24

Říjen 2013

19


shop local / books and paper

n i r e p a p d n a s k Boo e c i v o j ě d u B é k s Če

the best antique bookshop

other antique bookshops

Antik Jiří Täuber, náměstí Přemysla Otakara II. 38

Antikvariát v podloubí, Česká 21

www.antikvariat.najihu.cz

2 Pěkný krámek funguje v České ulici už víc jak 10 let. Internetový katalog obsahuje na 25.000 položek, přímo na prodejně se nachází přibližně polovina. Orientace mezi policemi někdy není snadná, ale nabídka pokrývá všechny standardní žánry. Kromě toho návštěvník narazí na grafické listy, pohlednice, gramofonové desky, staré časopisy. Neobvykle rozsáhlé jsou soubory zahrádkářské literatury a klasická ediční řada Knih odvahy a dobrodružství.

1 Antikvariát s nejdelší tradicí ve městě a patrně největší nabídkou – přímo v regálech prodejny je k dispozici kolem 17.000 knih. Sídlí v přízemí Domu umění, a sice od roku 1996. Sortiment je přehledně rozdělen do obvyklých kategorií včetně učebnic, cizojazyčné literatury, knih o umění, publikací o historii, pohádek a čtení pro děti. Z beletrie převažuje produkce vydaná v 70. a 80. letech 20. století, ovšem najdou se i knihy z 18. století či současné bestsellery. Na Padesát odstínů šedi se prý práší už pěkně dlouho. V nabídce se nacházejí rovněž pohlednice, gramodesky, mapy. Vůbec není od věci dát se do řeči s provozovatelem, panem Täuberem, který je velkým znalcem knižního trhu a literární kultury. Milovník populárně naučných knih, sci-fi a  indické literatury považuje antikvariát v dnešní záplavě nekvalitních publikací za shromaždiště prověřené kvality, i když připouští, že musí také reagovat na poptávku čtenářů.

20

semtam 24

Říjen 2013

www.melcer.cz

Nádražní antikvariát, budova vlakového nádraží www.antikvariat-smichov.cz 3 Drobný zastrčený obchůdek je pobočkou smíchovského antikvariátu, pro nějž slouží také jako výdejní místo. Vznikl před 3 lety a soustřeďuje se na cestovní, tzn. triviální žánrovou literaturu a časopisy. Dominují detektivky, krimi, erotika, harlekýnky, Večery pod lampou, ale vyskytnou se i sběratelsky cenné komiksy Čtyřlístek nebo starší ročníky odborných časopisů. Příjemný pan prodejce vzkazuje: „Když se blíží krize, zalistujte v knize.“

Antikvariát za věží, Kněžská 369/18 www.antikvariat.najihu.cz 4 Za rohem Hladového okna č. 2 se v patře nachází spřátelená pobočka antikvariátu z náměstí, jehož je v podstatě zmenšeninou. Tomu odpovídá i podobná nabídka, v níž neschází ani odborná literatura z mnoha disciplín. V oddělení novinek je vždy k nalezení nějaký pozoruhodný úlovek.

Main Bookshops Why shop in bookstores? If it were about books then online shopping an easier alternative. Most people, however, feel that if bookshops disappeared from České Budějovice the town would be much the less for it, because it is important to have the legacy of books physically visible and touchable, rather than single internet-sourced books on shelves, e-books and bedsides. It is a lonely image, books deserve better, they deserve to be together, dressed up pretty and regularly visited (and bought obviously, so that the whole process can continue). A bookshop brings out a special sense of book awe, the feeling of entry to the special club of books and its promises and secrets, the idea that all that interests and needs to be known is there, you just need to take it slowly and find the right passage. The base of this club and this feeling is the bookshop.


Shop Local is Semtam’s campaign to support local shops, and to increase the use of the centre of CB. It’s our small fight against the desentralisation of shopping, and our attempt to build a stronger community where we live.

2 8

7

In each issue we will have a different theme, with a short presentation of our favourites, as well as listing other important shops.

5 Kanzelsberger is very much the big boy of Budějovice bookshops. It has three floors and covers all possible bases very generously, with abundantly overflowing bookshelves on languages, law, history, self-help, art... Literature in Czech, Spanish, English.... you get the picture. KB offers the benefits of the huge sprawling city sized book shops, where you can wander and get lost, have a coffee or stop and read for hours unnoticed. But it is also small, charming and manageable and is, contrary to popular opinion (and its own name), a Czech owned firm. Indeed, when confronted with KB it is difficult to think of a reason to shop elsewhere. Luckily, many of Budějovice’s fellow bookshops offer something unique too. 6 Even before going inside, Knihkupectví u Mikuláše offers great window browsing displays. Particularly with books that touch specific and unusual areas, such as recovery from anorexia and return to religious faith after a crisis. Perhaps it helps that it is linked by name to the cathedral and has a less than worldly feel to its architecture. It also sells jams, Budějovický wafers and syrups amongst other things whilst retaining its essence as a serious bookstore with some very interesting texts. Not surprisingly it has a great range of esoteric and faith based books, as well as history, travel guides, fiction, autobiography. One great detail is the tiny kids reading table by the far corner, with small chairs and note (scribbling) material provided. Shame I was too big to fit into it but I managed to spend a happy quarter of

6

9

4 5 11

1

10

12 3

14 13

an hour flicking through the superb range of fairy tale and fantasy children’s books.

List of other bookshops 7 Neoluxor, U Černé věže 15: Good layout for browsing and lots of popular fiction and thrillers. Also boasts a reading table in a quiet corner. 8 Beseda, Na Sadech 18: Wide roomed and friendly. 9 Duha, Plachého 2: Cute one room bookshop in which you can just dive in and do a 360 degree turn to view the entire (impressively wide-ranging) stock. 10 Zlatý Klas, Lannova třída 6: Serious shop with lots of works on history, local area, travel and language textbooks. Good English language section. 11 Omikron, náměstí PO2 87/25: First point for Penguin easy English readers but offers so much more besides. Friendly and calming space, inducusive to happy browsing. 12 Levné knihy, Lannova třída 15/11 + Nádražní 1759: Offering books on all themes and any at affordable prices.

papershops Budějovice is well provided for in terms of paper shops but the products of Koh-inoor stretch back far into the history of the town. The factory has been in Budějovice since 1848 and exported goods from this small town to New York, Paris, London, Vienna and Milan. The goods offered at the store in Široka Street follow the company motto to serve artists, schools, offices and hobby enthusiasts but most importantly to serve all with goods of great style and quality. Most importantly the shop smells of pencils and has a good range of really good quality arts and painting materials, including paints, portfolios and drawing sets and gives a sense of stillness and regal calm when you step in from Široka Street.

13

Coming from a totally different angle, Plojhar’s new format change takes it in a very modern direction – a paper shop which feels like a gallery and which is a joy to visit – just to take in the beautiful layout, pictures and setting or to browse, read or write letters in the coffee area under its towering indoor balcony. They also stock a totally unique range of bags, books and fabric art materials which you will not find elsewhere and which the staff will be very happy to advise you on. Makes paper shopping into a cultural activity.

14

English text: Natalie Czaban Česká část: Zdeněk Brdek semtam 24

Říjen 2013

21


místa / baobab

Baobab v Táboře: knihy, galerie, dílna i festivaly Není strom jako strom a není vydavatelství jako vydavatelství. Baobab pevně zakořenil v táborské kulturním prostředí a úspěšně se rozrůstá i větví.

K

dyž se řekne Baobab, jako první se většině lidí nejspíš vybaví nakladatelství tohoto jména. Jeho produkce sklízí celkem pravidelně různá ocenění. Letos například v soutěži Nejkrásnější české knihy roku vyhrála kategorii Literatura pro děti a mládež knížka Evy Macekové 12 hodin s Oskarem a mezi učebnicemi a tištěnými didaktickými pomůckami zvítězil Rostlinopis Jiřího Dvořáka. Baobab ale nerovná se zdaleka jen vydávání knih. V táborské Žižkově ulici provozuje od roku 2009 občanské sdružení Baobab Tábor, nekomerční odnož stejnojmenného vydavatelství, knihkupectví a galerii. V přitažlivém prostředí secesního domu, kde v minulosti sídlila obuvnická dílna, můžete každý měsíc navštívit novou výstavu současných výtvarníků, a to především ilustrátorů a grafiků. V policích pak najdete kompletní produkci baobabích knih k zakoupení, kterou doplňují další vybrané tituly, ale také školní potřeby, neobvyklé pohledy, kalendáře, diáře a další kvalitní papírnický sortiment české výroby.

Loutky a workshopy v dílně

Nakladatelství Baobab a Baobab Tábor jsou ideově propojeny. Zakladateli a šéfredaktory jsou manželé Horváthovi, Juraj a Tereza (autorka např. knihy a následně scénáře filmu Modrý tygr), kteří v Táboře žijí. Kolem nich se brzy shromáždila skupina podobně smýšlejících lidí, a tak vzniklo občanské sdružení Baobab Tábor. Jednou z jeho osobností je i Lenka Vocílková, provozní knihkupectví a produkční galerie. Do týmu se dostala skrze svou bakalářskou práci na téma malá nakladatelství se zaměřením právě na Baobab. S Horváthovými si natolik padli do noty, že se sama postupně stala jeho součástí. “Baobab pro mě znamená krásné a kvalitní věci, které dělají radost, tvoří komunitu, přibližují lidi k sobě, nahrazují antidepresiva a kultivují vkus. To má smysl,” vyzdvihuje. Poslední rok Baobab Tábor využívá i pros22

semtam 24

Říjen 2013

Foto: Archiv Baobabu

tor staré provaznické dílny nedaleko galerie v ulici Pražská 157. Jmenuje se jednoduše Dílna. Nádherné místo s malou zahrádkou a zarostlým dvorkem je jako stvořené pro výstavy, divadla i klubové akce. Letos se zde konal například loutkový festival Mirákl, na nějž zavítali třeba Víťa Marčík, Petr Nikl či soubor Buchty a Loutky. Hlavní náplní Dílny je ale především otevřený ateliér s vlastním tiskařským strojem. Díky tomu zde Baobab Tábor může pořádat výtvarné workshopy či stáže. “Je neuvěřitelné, co tam vzniká. Děti si sáhnou i na grafické techniky jako linoryt či suchá jehla. Teď tu třeba parta žen z Tábora dělala potisk na

sešity,” přibližuje Lenka.

Vzestup díky street artu

Stejně jako nakladatelství i galerie spolupracuje s výraznými výtvarníky či jinými tvůrčími osobnostmi. Baobab se je snaží propojit. Díky tomu mají návštěvníci pravidelně možnost osobně se nimi setkat na vernisáži, autorském čtení, festivalu nebo jiné akci. Rovněž také mají možnost zakoupit si originály předních i méně známých současných českých výtvarníků. Koncepce galerie je dílem Juraje Horvátha, grafika, ilustrátora a vysokoškolského pedagoga. “Zaměření přirozeně vyrůstá z charakteru prostoru a jeho využití. Malý pros-


se, že lidi Baoléto chtějí. Měli jsme spoustu skvělých pomocníků – dobrovolníků a dva milé dárce z Tábora, takže nakonec všechno skvěle vyšlo,“ vzpomíná Lenka. Na podzim chce Baobab Tábor rozjet nový projekt Posilovna, který zahrnuje výtvarné workshopy, čtení pro školy i veřejnost, malá divadla či promítání. “A pak je tu stará trafostanice u Jordánu, kde při Tabooku byla výstava berlínské a pražské umprumky. Ta nám taky leží v hlavě.”

Stačí šaty ze sekáče

francouzský grafik, autor komiksů a ilustrátor Blexbolex, grafik a typograf Luboš Drtina, grafik a malíř Pavel Brázda či legendární malířka a spisovatelka Daisy Mrázková.

Trafostanice v hlavě

tor zaplněný knihami je místem setkávání a tichého prohlížení a čtení. Grafika, tisky, ilustrace, to vše tu je paralelně s knihou. Ambicí není čistý galerijní prostor a přísně koncepční výstavy, ale živé výstavy převážně prací na papíře. Dnes, kdy je grafismus na výrazném vzestupu i díky street artu, módě a komiksu, je dobré ukazovat i komorněji laděné tendence, které mají v Čechách silnou tradici. A samozřejmě také současné výboje, které se komplexně projevují zejména v autorské knize,” říká Juraj Horváth. Škála vystavujících je opravdu pestrá: grafici, typografové, kreslíři, ilustrátoři, malíři a performeři. Objevil se tu například

Baobab Tábor se také podílí na Mezinárodním festivalu malých nakladatelů Tabook, jehož třetí ročník od 3. do 5. října zaplnil Tábor knihami, výstavami, jejich milovníky i tvůrci. Na Tabooku měla přednost kvalita před kvantitou a hloubka před komerčním úspěchem. Malí nakladatelé se mohli potkávat, probíhaly přednášky, čtení i odborné diskuse se zahraničními hosty. Běžní návštěvníci měli skvělou možnost pořídit si krásné knihy nebo se třeba zúčastnit workshopů. “Teď se potřebujeme z Tabooku trochu vzpamatovat. Kdo jej nestihl, měl by přijít alespoň na výstavy, které běží do konce října. Hvězdný německý ilustrátor Henning Wagenbreth v Galerii U Radnice, polská ilustrace v Café MP7, Autorská kniha ve Vodárenské věži, Art Books Wanted v Galerii 140 či 12 hororů v Antikvariátu Bastion,” připomíná Lenka. Dalším festivalem, který je s Baobabem spojen, je Baobabí léto, divadelně-literárněhudební slavnost na náměstí Mikuláše z Husi. “Letos dostala minimální podporu a vypadalo to, že bude v menším rozsahu. Ale ukázalo

GalerieKnihkupectví Baobab Žižkova 250, Tábor Kurátor galerie: Juraj Horváth Produkce: Lenka Vocílková Otevřeno úterý – středa: 14–18 hodin čtvrtek – pátek: 10–18 hodin sobota: 10–14 hodin neděle: příležitostně web: facebook.com/ GalerieBaobab baobab-books.net

Všechny tyto zajímavé aktivity jsou sice pro Tábor velmi přínosné i z hospodářského hlediska, ale jak už to v případě kultury bývá, zároveň neziskové. Část provozních nákladů pokrývají příjmy z knihkupectví, zbytek je závislý na veřejných zdrojích či dobré vůli. “Na akce se v posledním roce podařilo sehnat menší granty od města Tábor. Jihočeský kraj významně podpořil festival Mirákl – Loutky v Dílně, Ministerstvo kultury přispívá na výstavní činnost a autorská čtení. Máme i několik vzácných místních sponzorů a velké díky patří především lidem, kteří vzali aktivity Baobabu za své a pomáhají dobrovolně. To je základ, bez kterého by táborský Baobab nepřežil,” vysvětluje Lenka. Podobně to podle ní naštěstí funguje i v dalších občanských sdružení v Táboře. Lidé chtějí dělat smysluplné hezké věci a věnují se tomu bezplatně. “Granty většinou nepokryjí ani honoráře na účinkující a techniku. My máme navíc zásadní břemeno v podobě nájmu. Galerie si nemůže jen půjčit prostory na jednotlivé akce,” dodává. Lenka se může Baobabu věnovat podle svých slov hlavně díky tomu, že je stále studentka a má minimální životní náklady. Učí také scénický tanec pro děti a v lesní školce Janíček, kousek za Táborem. “Horší to bude po studiu. Toho, co dělám, se ale nechci vzdát. Zatím se mi ověřuje, že když dělám to, čemu hluboce věřím, nehledě na zisky, vždycky se nakonec vyřeší i finanční stránka. Nejsem moc náročná, stačí mi dobrý jídlo, pohodlná postel a hezký šaty ze sekáče. Myslím, že jsem v ideálním věku na to věnovat se neziskovým aktivitám,” vidí to Lenka. Baobab je název magického stromu z Afriky, který se objevuje v knížce Antoine de Saint-Exupéryho Malý princ. A skutečně magická je i návštěva tohoto místa v Táboře. Ondřej Brynych semtam 24

Říjen 2013

23


NÁZOR

Necítím se být evropským občanem J

ednou ze základních myšlenek Evropské unie je budování evro­ pského občanství. Ač v mnoha případech Unii podporuji, koncept evro­ pského občana považuji za omyl. Abych se cítil jako evropský občan, musel bych s ostatními zeměmi cítit i jiné spojení než pouhé sdílení stejného kontinentu. Národy napříč Evropou se ale v mentalitě a zvyklostech natolik liší, že nalézt nějakou další společnou spojitost je téměř nemožné, stejně jako nelze vytvořit a následně v podstatě vnutit lidem jakýsi hybrid evropských nátur. V mém přesvědčení mne utvrdil můj třítýdenní pobyt ve Francii, během něhož jsem se setkával s věcmi, které v Česku považuji za samozřejmé nebo běžné, a přitom ve Francii je to přesně naopak. Tak kupříkladu WiFi. Když se Čech potřebuje nebo chce připojit na wifi, vždy během chvíle nalezne nějaký hotspot – na mnoha veřejných místech a většině nádražích je nějaký k dispozici, nehledě na to, že každá druhá kavárna má taktéž svou wifinu a navíc začíná tato technologie prosakovat i do autobusů a vlaků. Ve Francii nic takového není. Většina měst je pokryta převážně wifi sítěmi mobilních operátorů, ke kterým se samozřejmě bez účtu nedostanete. V Clermont-Ferrand, městě velkém zhruba jako Plzeň, jsou pouze čtyři veřejná místa, kde se lze zdarma připojit, a to si kvůli tomu ještě musíte zřídit účet.

Přepážka jako třešnička

Další věc je vcelku dobře známá, nicméně pro Čecha stále překvapující – pracovní nasazení. Supermarket ve všední dny otevíral v půl deváté a zavíral v půl osmé, v sobotu končil v půl jedné a v neděli neotevíral vůbec. Ač na “západě” relativně běžné a leckdo by

podobnou otevírací dobu rád viděl i v Česku, pro mě to byl nezvyk. Poslední kapkou na toto téma byla hodinu a půl dlouhá pauza na oběd v tamějším obchodě typu OBI. Moje poslední velké rozčarování – doprava – souviselo částečně s pracovním nasazením i wifinou. Ač si Češi pořád stěžují, může být hůř. Do města, kde jsem pobýval, velkého zhruba jako Kaplice a vzdáleného asi 30 kilometrů od Clermontu, jezdily asi čtyři autobusy ve všední dny, o víkendu to bylo ještě horší a vlak tam nejezdil vůbec, takže mobilita nezávislá na autě téměř nulová. Zároveň je značně komplikované se dobrat jakýchkoliv informací o dopravě. Na nádraží v Lyonu (překvapivě) neexistuje žádný free hotspot, kde by si člověk mohl potřebné informace o přestupu vyhledat na webu, když už chybí jakákoliv tabule s výpisem příjezdů a odjezdů. A jako třešnička na dortu figuruje přepážka dopravce, kde je uvedeno, že v neděli je zavřená, o níž i nádražní personál tvrdí, že se určitě otevírat nebude, a pak se náhle otevře – půl hodiny před odjezdem spoje, po dvouhodinovém čekání na místě. Věřím, že každý vnímá tyto věci trochu jinak, takže někdo další by třeba našel zase jiné věci, které mu přijdou jako zásadní. Na druhou stranu lidí vhodných pro koncept evropského občana, tj. takových, kteří by nenašli žádná “velká rozčarování”, je dle mého názoru příliš málo na to, aby tento koncept vůbec kdy ožil. Nerad bych, aby článek vyzněl jako hating Francie, tak to určitě není. Jen chci sdílet můj pocit, že se v České republice nemáme zas tak špatně. Matěj Malecha PS: Pivo mají pořád hnusný a předražený, ale anglicky už se začínají pomalu učit.

Ilustrace: Oli Divišová

semtam 24

Říjen 2013

24


fejeton / Honza

Stručný úvod do politiky L

idé se dnes už neptají, co to je vlastně ta „politika“. Považují ji za něco samozřejmého, něco, co je součástí tohoto vesmíru odjakživa, třeba jako vodík nebo Slunce nebo temná hmota nebo Karel Gott. Lidé na politiku preventivně rovnou nadávají, protože slyšeli, že je to svinstvo. Pochopit, co to je „politika“, přitom není až tak složité. Hlavní roli v „politice“ hrají různí úplně cizí lidé, kteří se rozhodli, že seberou peníze lidem, kteří je vydělávají, a koupí jim za ně různé prima věci, které se jim líbí: například jaderné elektrárny, opencard, tunely, státní maturity nebo kulomety. Těmto lidem se říká „politici“. „Politikem“ se člověk stane tak, že si je­ dnoho dne uvědomí, že už to takhle dál nejde, a dostane skvělý nápad, jak utratit peníze jiných lidí. Předtím, než tak může učinit, však musí ostatní přesvědčit, že právě on by za ně měl utrácet jejich peníze. Přesvědčování probíhá v tzv. „volební kampani“ za pomoci gigantických billboardů s ohromnými nateklými obličeji a sentimentálně chytráckými hesly typu „Spolu to dokážeme“, „Bude líp“ nebo „Mám vás rád“. Z nich pak lidé, co vydělávají peníze, snadno poznají, že je politik moudrý a šikovný a má je rád a rozhodnou se ho zvolit a začít mu platit za to, že bude utrácet jejich peníze.

Pravda skrytá v řepném lánu

Podezřívavějším typům lidí, co nechtějí věřit, že je politik upřímně miluje, jsou určeny televizní debaty, kde má politik možnost jim vysvětlit, jak MOC je miluje. Debata probíhá zpravidla tak, že jeden politik prohlásí, že sebere peníze někomu jinému než televizním divákům, jimž za peníze jiných lidí slíbí ráj na zemi. Druhý politik následně obviní prvního politika z loupeže a z vlastizrady a slíbí lidem dva ráje na zemi. Třetí politik se všem vysměje a slíbí lidem dva ráje na zemi a permanentku na vlak zadarmo. Čtvrtý politik začne vysvětlovat, že je potřeba utratit spousty peněz na úspory. Pátý politik prohlásí, že ano, bude líp, že je úspěšný podnikatel a že by stát měl fungovat jako jeho parádní firma. Když se přitom někdo s kamerou zeptá jeho zaměstnanců, jak se jim v jeho firmě žije, zakryjí si obličej a utíkají se schovat do řepného lánu nebo do brambořiště. Když je zvolen, dostane se takový politik do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu, což jsou dvě zcela úplně zbytečné instituce,

Foto: Jan Flaška

jejichž funkci snadno zastane jediný Miloš Zeman. Ten lidem nejvíc nasliboval, že je miluje, a proto ho zvolili za prezidenta. Lidmi zvolený prezident je člověk, který oficiálně ví, co je pro lidi dobré, a může si rozpustit kdykoli cokoli se mu zamane, například vládu nebo parlament.

Místo debat hezké písničky

Kvůli tomu ovšem nastává problém, co s rozpuštěnými ministry, poslanci a senátory. Přimlouvám se za metodu, která se kdysi osvědčila v Sovětském svazu, ke kterému ostatně máme čím dál tím blíž. Kdysi totiž Rusové v Rusku zjistili, že se jim v zemi hromadí důstojníci a že neví, co s nimi. Po chvíli přemýšlení jim proto rozdali noty a začali je vyvážet do zahraničí pod souhrnným názvem Alexandrovci. Tihle zelení chlapíci se dodnes potulují po světě, zpívají a pak za to posílají do Ruska tvrdé peníze. Kdybychom našim rozpuštěným poslancům rozdali noty, mohli bychom namísto poli-

tických debat v televizi poslouchat hezké písničky. Je­dnou za čtyři roky bychom si podle olbřímích nateklých obličejů na billboardech vybírali nejlepší zpěváky. K hudební kariéře mají ostatně naši politici nakročeno od začátku: vědí, jak si rozdělit hlasy i to, kdo udává rytmus. Někteří spolu drží basu a umí si kápnout do noty, dokážou si přizvukovat i kontrovat, vědí, kdo hraje první a kdo až druhé housle, spousta z nich sedí v čele a někteří už i v base. Leckteří by mohli k představení přispět alespoň pohybově a skákat, jak ostatní pískají. Až by se trochu sehráli, mohl by je náš nejlepší prezident exportovat do Ruska a vyměnit je tam za pár nových bloků Temelína. Pokud by ovšem dokázal překonat svou utkvělou představu, že by bylo nejlepší, aby všechny ty koncerty a symfonie odzpíval jen on sám. Jan Flaška autor vydělává peníze semtam 24

Říjen 2013

25


Program

PÁTEK 11. 10.�������������� 19:00 Deep Rocket: Dj Morf, Dj Sauki, Dj Perthudba dj house jungleKredance, ČB 19:00 Na scénu! divadlo, scénický tanec Jihočeské divadlo, ČB 19:00 Sinfonieorchester Trirhenum Basel, Švýcarskohudba Městské divadlo, ČK 19:00 Václav Koubek s kapelouhudba Městské divadlo, PT 19:00 Magická Prahahudebně-literární kompoziceTřeboň 19:00 Drama v kostce, pokus 2divadlo Divadlo Oskara Nedbala – malý sál, TA 19:00 Eugéne Ionesco: Nosorožec představení divadelního kroužku gymnazistů z České uliceHorká vana, ČB 20:00 Sto zvířat, The Upsessionshudba, koncert, ska KD Vltava, ČB 20:00 Eric Truffaz Quartet ft. Anna Aaron hudba, koncert, jazzHighway 61, ČB 20:00 Jerusalem, Drunk Tankhudba, gothic pop, rock violenceMC Fabrika, ČB 20:00 Papouškovo sirotci hudba, koncert FabriČKa, ČK 20:00Fast Food Orchestra, Sukulent Sound, F.I.L. hudba, koncert, ska, funk, world musicLucky Pery Club, JH 20:00Last Day Party – Krwawý Koleno,The Hump, Crazy Ducks, Z Ničeho Nichudba, koncert, punk, rock, metal, crossoverMusic Bar Křemelka, ST 20:00 Bass controlhudba, dj, dnb, dubstep, electro party Komix bar, TA 20:30 Petra Börnerová DUOhudba, koncert, jazz, blues Divadlo Pod čarou, PI 21:00Rozkrockhudba, koncert, rockMighty Bar Velbloud, ČB

SOBOTA 12. 10.������������ 7.00–12.00Trhy u VrbyDvůr Riegrova 51, ČB 15:00Dominika Schönová „SNY“výstava, vernisážMěstská galerie U Zlatého slunce, Týn nad Vltavou 19:00Hostina dravců / Vahé Katcha, Julien SibredivadloJihočeské divadlo, ČB 19:00Úplně vymyšlený filmpremiéra nového nezávislého českého snímkuHorká vana, ČB 20:00Totální nasazení, Zvlášňý škola, Deratizéři, Dilemma in Cinemahudba, koncert, punkKD Jistebnice,TA 20:30Barb Wire Dolls (USA), Spínací 26

semtam 24

Říjen 2013

Špendlíkhudba, punk Divadlo Pod čarou, PI 21:00Kryštofhudba, koncertKC Jitka, JH 21:00Kotnov night – Chill outhudba, progressive, house, electro, disco, oldies Kotnov Music Club, TA 21:00Mrkevman Tuneshudba, partyKomix bar, TA 22:00Dr. Kary, Mr. Roll, Wilda Panda – W23hudba, dj, dnb, jungle, tekk, reggae, dancehallBardo, TA

NEDĚLE 13. 10.������������ 18:00Varhanní koncertkoncertKostel Českobratrské církve evangelické, JH

PONDĚLÍ 14. 10.����������� 18:00Letem světem: Indický Ladakh beseda, přednáška, cestopisnýLoutkový sál Spektrum, Sezimovo Ústí, TA 19:00Trio Martinůkoncert, klavír, housle, violancelloDivadlo Oskara Nedbala, TA 19:30Tomasz Jachimek – Kolega Mela GibsonadivadloMěstské divadlo, ČK 20:00Večer poeziebeseda, čtení, diskuze Horká vana, ČB

ÚTERÝ 15. 10.�������������� 18.30Felix Slováček jr.koncertKoncertní síň Otakara Jeremiáše, ČB 19:00Japonský večervše co se týká JaponskaKredance, ČB 19:00Apartmá v hotelu Plazadivadlo, komedieKD Bechyně 19:30Jack London: Bílý tesákdivadlo Jihočeské divadlo – Malé divadlo, ČB 19:30Kolega Mela GibsonadivadloMDK Sokolovna, Týn nad Vltavou 19:30Taneční hodiny pro starší a pokročilédivadlo, komedieDům kultury, ST 20:30Psychofagist, Gride, Dalila Kairos hudba, koncert, nonjazz, noise, grindMighty Bar Velbloud, ČB

STŘEDA 16. 10.������������ 18:30Jiří Pavlica a Hradišťan u sv. Vojtěchahudba, koncert kostel sv. Vojtěcha, ČB 19:00Pravé poledne divadlo, tragikomedie Jihočeské divadlo, ČB 19:00John Godber: Vyhazovačidivadlo, komedie Metropol divadelní sál, ČB 19:00 Roman Rauer – klavírní recitál hudba, recitál Koncertní síň Trojice, PI

19:00Taneční kurz pro mládež „B“ tanec Velký sál KD, PI 19:00 Jiří Černý: Ro(c)kování hudba Městská knihovna Tábor, TA 19:30 Daniel Bachman, Ryley Walker (USA) hudba, koncert, blues-folk Horká vana, ČB 19:30Pět klobouků Jana Přeučila divadlo, one-man-show Městské divadlo, ČK 20:00Maria Doyle Kennedy (Irsko) hudba, folk, rock, pop Kavárna U Vavřiny, PI

ČTVRTEK 17. 10.����������� 16:00Pozdvihni se duše z prachu…výstava, vernisáž Muzeum Jindřichohradecka, JH 16:30Přednáška architekta Miroslava Šikabeseda, přednáškaDK Slavie, ČB 17:00Dixie Outsiders CBhudba, koncert, swing MDK Sokolovna, Týn nad Vltavou 17:00Proměny krajinybeseda, přednáška Městská knihovna, JH 17:00Výroba mýdel metodou za studena Klubovna Spektrum, Sezimovo Ústí 17:30Kurz – Výroba kytiček ze saténu a organzyDK Milevsko, Milevsko 18:00Literární večer VI: Nikola Brasko, Bio Masha, Martin Rakušanpoezie, hudba literární kavárna Měsíc ve dne, ČB 19:00John Patrick: Pohleď a budeš udiven divadlo, komedie Městské divadlo, PT 19:00Pavel Dobeš a Tomáš Kotrbahudba, koncert Divadlo Oskara Nedbala, TA 19:00Zimní Třeboňská nocturna – „Koncert k 200. výročí narození Giuseppe Verdiho “hudba, koncert Divadlo J. K.Tyla, Třeboň 19.30Modrotisk (Bluegrass)Koncertní síň Otakara Jeremiáše, ČB 20:00Radovan Tariška “Folklore to Jazz“ feat. Benito Gonzalez & Essiet Okon & David Hodekhudba, koncert, jazzHighway 61, ČB 20:00Tajemný hrad v Karpatech – Prácheňská scénadivadloDivadlo Pod čarou, PI 20.30All The Secrets Inside, The Vacant Eyeskoncert,Mighty Bar Velbloud, ČB 21:00Nahlížení – 24. celostátní dílna středoškolské dramatiky a mladého divadladivadlo, dílnaKD Bechyně

PÁTEK 18. 10.�������������� 18:00Generál in memoriam František Skokanbeseda, přednáška Muzeum Jindřichohradecka, JH 19:00 Sofoklés: Oidipús divadlo, antická tragédie Jihočeské divadlo, ČB 19:00Kristinahudba, koncert KC Jitka, JH 19:00Baptist Mosh Party hudba, koncert, deathcore, hardcore Music club Orion, TA 19:30100% USA True Hip Hophudba, koncertLucky Pery club, JH 19:30Hudební sklepy – Maria Doyle Kennedyhudba, koncert Galerie M, Milevsko 20:00Sistrum, Bez záruky, Quo Vadis hudba, koncert, progressive rock, alternative MC Fabrika, ČB 20:00Bluesand hudba, koncert, elektrické blues Kavárna U Vavřiny, PI 20:00Aleš Brichtahudba, koncert KD Vltava, ČB 20:00Milostný trojúhelníkdivadlo, komedie KD Jistebnice 20:00Literární večer VI: TBF, Hm…, Dřevěné pytlí v jutových uhlích Mighty Bar Velbloud, ČB 21:00Jack Cannon Blues Bandhudba, koncert, blues Highway 61, ČB 21:00Černý desky jsou dobrýhudba, taneční zábavaDivadlo Pod čarou, PI 21:00The Fialky, Climaxhudba, koncert, punk, hardcoreMusic Bar Křemelka, ST 21:00Večer s blues Paula Batto a Ondry Křížehudba, koncert, blues Hotel Gold, TA Chotoviny 21:00Zdravotní sestřičkyerotický večer, hudba, house, electro, disco Kotnov Music Club, TA 21:00Nahlížení – 24. celostátní dílna středoškolské dramatiky a mladého divadla ostatní, divadlo, dílnaKD Bechyně 21.00První hořeCafé klub Slavie, ČB

SOBOTA 19. 10.������������ 11:00Hubertova jízda na Šelmberkusport, konězřícenina hradu Šelmberk, TA Mladá Vožice 19:00Sofoklés: Oidipusdivadlo, antická tragédieJihočeské divadlo, ČB 19:00Korespondence V+Wdivadlo, komedie Divadlo Oskara Nedbala, TA


19:00Vivat Jablonský!scénické čtení s hudbouKD Střelnice, JH 19:00Pekelná jízda IX.hudba, koncert, punk, hardcoreBowling bar, TA 19:00Benefiční koncert – Václav Hudeček, Petr Píšahudba, koncertDům dětí a mládeže, JH 20:00Retro Party, Groovin High, Mustang Bluesride a Twisted Rodhudba, rock Highway 61, ČB 20:00Morfium: křest CD Stínyhudba, koncert, rock, metal Divadlo Pod Čarou, PI 20:00Literární večer VI: Pytel blech, Schrödingerova kočka, Hameln, Nuly M  ighty Bar Velbloud, ČB 21:00Harlej hudba, koncert, rock KD Kovářov, PI Kovářov 21:00Nahlížení – 24. celostátní dílna středoškolské dramatiky a mladého divadladivadlo, dílnaKD Bechyně 21.00RetropartyCafé klub Slavie, ČB

NEDĚLE 20. 10. ������������ 21:00Nahlížení – 24. celostátní dílna středoškolské dramatiky a mladého divadla divadlo, dílnaKD Bechyně

PONDĚLÍ 21. 10. ����������� 19:00W. Link, R. Levinson: Columbo – Vražda na receptdivadlo DK Metropol, ČB 19:30Xavier Baumaxa hudba, koncert Rytířský sál, ST 20:00Už je tu zas! Timur Vermesscénické čteníDivadlo Malé divadlo, ČB

ÚTERÝ 22. 10. ������������� 19:00Neil LaBute: Pravé polednedivadlo, tragikomedieJihočeské divadlo, ČB 19:00Seznamte se – Erich Wolfgang Korngoldhudba, koncertKaple sv. Máří Magdalény, JH 19:00Neil LaBute: Tlustý prasedivadlo, tragikomedieDivadlo Oskara Nedbala, TA 19:30Jaroslav Hašvejk – Divadlo DNO a II.pád divadloMalé divadlo, ČB

STŘEDA 23. 10. ������������ 7:00Výlov Spolského rybníkaJindřichův Hradec, Třeboň 16:30Postřehy z PanamybesedaSociální služby, JH 17:00Vernisáž – fotografie Tereza Zahrádkovávýstava, fotografieDivadlo Pod Čarou, PI

19:00Shirley Valentine – Willy Russell divadlokulturní dům, Soběslav 19.00Vilém Veverka, Kateřina Englichová a Jihočeská komorní filharmonie Koncertní síň Otakara Jeremiáše, ČB 19:30Současná Itálie a Machiavelliho Vladař po 500 letech: Italská občanská válka o právní státbeseda Horká vana, ČB 19:30Neil LaBute: Tlustý prasedivadlo, tragikomedieMalé divadlo, ČB 20.30Reggae bashmentreggae, dub night Mighty Bar Velbloud, ČB

ČTVRTEK 24. 10. 10:00Tourpropag 2013 výstava propagačních tiskovinKulturní dům, PI 19:00318. Barevný čtvrtek aneb Od Tábora až na konec světa – Severní Irák beseda, vyprávěníDivadlo Oskara Nedbala, TA 19:00Josef Klíma: Můj život reportéra beseda, vyprávěnísál Spectrum, Sezimovo ústí 19.00Vilém Veverka, Kateřina Englichová a Jihočeská komorní filharmonie Koncertní síň Otakara Jeremiáše, ČB 19:30Literární šleh: Václav Bělohradský beseda, čtení Divadlo SUD, ČB 19:30Kolega Mela Gibsonadivadlo Kulturní dům, Veselí nad Lužnicí 20:00Baromantika – Lenka Dusilová a Tin Soldiershudba, koncert, elektrofolk, jazz, vážná hudbaHighway 61, ČB 20:00Roman Dragoun a His Angels hudba / koncert / rock Divadlo Pod Čarou / PI 20.30Don vito (Ger), Daikiri noise rock Mighty bar Velbloud, ČB 21:00unORGANized band and Fi. Jazz co. Café klub Slavie, ČB

PÁTEK 25. 10. �������������� 19:00Advent – Martin Františák divadlo / baladaJihočeské divadlo, ČB 19.00Jihočeští trubači a jejich hosté, PS CanzonaKoncertní síň Otakara Jeremiáše, ČB 19:00Hello Dolly! Jerry Herman a Michael Stewart, divadlo / muzikálDK Metropol, ČB 19:30Blbec k večeři divadloRataje, TA 20:00Vanilla rap Publique hudba / koncert Kavárna U Vavřiny / PI 20:00Volant, Peshata, Hodně podněpunk / rock / folk-punkDivadlo Pod čarou / PI

20:00Birthday punx párty Na Hovno, Soukromey pozemek / punk – rock’n’roll Music Bar Křemelka / ST 20:00Hypnopingu a Crows Above alternative rock Music club Orion, TA 20.30Lahar, Evidence smrti, Mörk himmel, March of the hordes thrash / metal / hardcore / punxMighty bar Velbloud, ČB 21:00Roman Dragoun & His Angels, rock Highway 61, ČB 21:00Divoké Kočky, Original Jägermeister J teamelectro/disco Kotnov Music Club / ST 21:00MIG 21koncert Café klub Slavie, ČB

SOBOTA 26. 10. ����������� 7.00–12.00Trhy u VrbyDvůr Riegrova 51, ČB 16:00Halloween po americku zábava v angličtině pro děti i dospěléZŠ Bernarda Bolzana (kinosál), TA 19:00Únos ze serailu / Wolfgang Amadeus Mozart divadlo / komická opera Jihočeské divadlo, ČB 19:00Sonitus a smíšený sbor Svatopluk koncert/pěvecký sborkoncertní síň Trojice/PI 19:00Blbec k večeřidivadloMladá Vožice, TA 19:30Josef Fojta a přátelé koncertHorká vana, ČB 20:00Salsa Ples – VII. Karibská nocples / salsaVelký sál KD / PI 20:00Šrume.czcountry, folk, bluegrass Sál U Kata / ST 20:30Stiflerova párty 2013hudbaKD Bechyně – velký sál / Bechyně 20.30Halloween fest: Idiot Princip, Wicked Design, Pirates of the Pubs, No CrapesMighty bar Velbloud, ČB 21:00MIG 21koncertKC Jitka / JH 21:00Kotnov night retro / party / progressive, house, electro, disco, oldies Kotnov Music Club, TA 21:00Rumba latinatanec / salsa, TAngo Café klub Slavie, ČB

19:00Koncert skupiny Swingband Tábor spojený s oslavou 28. října koncertDK Milevsko / Milevsko

ÚTERÝ 29. 10.  ������������� 19:00Advent / Martin Františák horská balada na motivy románu J. Glazarové, divadlo Jihočeské divadlo, ČB 19:00Michal Horáček: Mezi námi(básně, písně, otázky), divadlo, písněVelký sál KD / PI 19:30Jan Burian a Jiří Burian koncert Horká vana, ČB. 20:00Aynsley Listerblues, rockHighway 61, ČB

STŘEDA 30. 10.  ����������� 19:00Jaroslav Žák: Škola základ života divadlo / hudební retro komedieJihočeské divadlo, ČB 19:00Bez gravitace / Rui Horta, Petr Zuska, Attila Egerházičtyři moderní balety divadelní sál DK Metropol, ČB 19:00Deštivé dny s Richardem Krajčem a Davidem Švehlíkem divadloDivadlo Oskara Nedbala, TA 19:30Neil Simon – Sunny Boys divadlo / komedieMěstské divadlo / ČK 19.00Pocta Davidu Popperovi Dominika Weiss Hošková (violoncello), Jiří Hošek (violoncello), Martin Havelík (violoncello) a JKF Koncertní síň Otakara Jeremiáše, ČB 20.30Psyritual: Psychedelic Electronica nighty by Kamasutra DJs and guests Mighty Bar Velbloud, ČB

ČTVRTEK 31.10.  ���������� 19.00Jaroslav Žák: Škola základ života divadlo / hudební retro komedieJihočeské divadlo, ČB 18.00Expedice Kongo – Tomáš Kubec besedakino Portyč / PI 19.00Recitál Jiřího DědečkaMalý sál Spektrum / Sezimovo Ústí 20.30Jablkoň koncert Café klub Slavie, ČB

NEDĚLE 27. 10. ������������ 17:00Krásný zpěvkoncertKlášter Zlatá koruna

PONDĚLÍ 28.10.  ����������� 18:00Den státnosti: Česká píseňvážná hudbaNárodní dům – společenský sál / PT 19:00Ubohý Cyrano Docela velké divadlo, divadloJihočeské divadlo, ČB

Nejste v programu? Chcete být? Chybí vám v něm něco? Posílejte přehledy, náměty a jiné tipy na servis@semtam.net a přidávejte akce do kalendáře na kulturne.com.

semtam 24

Říjen 2013

27


Semtam 24 (2013-10)  

Říjnový Semtam představuje mladého prozaika Miroslava Pecha, táborské Knihkupectví-galerii Baobab či budějovické Malé divadlo. Vedle toho ne...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you