Issuu on Google+

15,– Kč

Romský hlas – čtrnáctideník romů v české republiceročník 17 • číslo 13 • vyšlo 19. září 2015

zprávy BRNO – Jedna z největších brněnských radnic, Brno-Sever, v krátké době již několikrát po volbách změnila své vedení. Nyní je starostou Mgr. Martin Maleček, člen volební Strany občanů Lesné, která v této části Brna ve volbách zvítězila. Místostarostou je Ing. Rostislav Hakl (ČSSD), a to s mandátem pro oblast bydlení. I v tomto směru dochází ke změně, a to v tom, že od příštího roku se stane správcem bytového fondu městské části sám bytový odbor radnice. Zatím tuto činnost prováděla 1. městská správní. Změna má přinést finanční úspory a zlepšení operativnosti správy bytového fondu. Toto jsou informace pro početnou místní romskou komunitu nejen důležité, ale snad i prospěšné. Město Brno se také profiluje jako kulturní město Evropské unie hodné toho jména. Chce být vůči uprchlíkům stejně přátelské jako Vídeň. Dokonce pro uprchlíky vymýšlí zvláštní pasy, které by jim zajistily lepší přístup k pomoci.

Na Romskou pouť u Olomouce zamíří stovky lidí nejen z České republiky Charita Olomouc pořádá v  sobotu 19. září 2015 sedmnáctý ročník Romské pouti na Svatém Kopečku u Olomouce. Akce se každý rok zúčastní stovky poutníků ze všech koutů České republiky, ale i okolních států. Vedle duchovního programu čeká na účastníky pestré kulturní vyžití, romská hudba a tanec. Romská pouť začne v 10.00 hodin, kdy se poutníci vydají ze Samotišek alejí na Svatý Kopeček. O hodinu později bude v bazilice Navštívení Panny Marie slavena mše svatá, kterou bude celebrovat kněz Vojtěch Vágai, první český římskokatolický kněz romského původu. „Význam pouti vidím v tom, že spojuje lidi, a to nejen romskou kulturou. Romové jsou velmi emotivní a věci rádi prožívají. Lidé mě po mši oslovují a prosí mě o modlitbu. Je to zážitek, běžně se mi to

nestává,“ líčí své dojmy z minulého ročníku Vágai. Od 13.00 do 17.00 hodin čeká poutníky atraktivní kulturní program v ambitech za bazilikou. Mohou se těšit na vystoupení tanečních souborů, hudebních skupin nebo třeba autorský muzikál Judit romského souboru DIK ze Slovenska. „Romskou pouť vnímám jako prostor pro duchovní zastavení a zároveň blízké setkání celých rodin. Také věřím, že pomáhá bojovat s různými stereotypy a předsudky, které k romskému etniku v naší společnosti přetrvávají. Na pouť zveme nejen všechny Romy, ale i ty, kteří chtějí blíže poznat romskou kulturu nebo ty, kteří se zajímají o postavení etnických menšin v naší zemi,“ dodává Adéla Adámková z Charity Olomouc. Vstup na akci je za dobrovolný příspěvek.  Martin Rejšek

z obsahu Téma čísla: Sociální sítě

strana 1–3

Roma Spirit 2015 prestižní soutěž romských umělců strana 2 Gypsy MaMa obchod s romskou módou strana 4

Německý ministr kritizuje příspěvky na Facebooku Internetová sociální síť Facebook nevystupuje dostatečně tvrdě vůči uživatelům, kteří na ní šíří nenávist vůči běžencům. Tvrdí to německý ministr spravedlnosti Heiko Maas, který se kvůli záležitosti obrátil i  na vedení evropské divize Facebooku a chce s ním jednat o nápravě situace. Informoval o tom berlínský deník Tagesspiegel. Podle Maase se Facebook sám zavázal odstraňovat příspěvky, v nichž se útočí na něčí rasu, národnost nebo náboženskou příslušnost. „Zdá se však, že tyto standardy nejsou prakticky prosazovány, přestože podobná vyjádření pravidelně naplňují podstatu trestného činu hanobení rasy nebo národa,“ citoval Tagesspiegel z dopisu, který ministr poslal vedení Facebooku. Maas rovněž obvinil Facebook, že při mazání příspěvků uplatňuje

dvojí metr. Sociální síť automaticky odstraňuje všechny příspěvky, na nichž se objeví nazí lidé, rasistické a xenofobní příspěvky, ale podle ministra i přes upozornění jiných uživatelů zůstávají na Facebooku dostupné. Heiko Maas zdůraznil, že mu nejde o omezování svobody vyjádření. „Internet ale není prostor, v němž neplatí žádné právo, kde se mohou nekontrolovaně šířit rasistická hesla a trestně postižitelná vyjádření. Není možné tolerovat uživatele internetu, kteří propagují xenofobii a rasismus, to je špatně pochopený princip tolerance,“ uvedl Maas. Ministr požádal zástupce Facebooku o schůzku, na níž by se chtěl dohodnout na možnostech řešení situace. Setkání by se podle něj mohlo uskutečnit v polovině září. ČTK


2

září

zprávy

septembros

z domova

Na sociální sítě se dívám skepticky

HAMBURK (Německo) – Vepřová farma v Letech u Písku má svoji obdobu v části tohoto města, v místech dřívějšího koncentračního tábora Neuergamme. HODONÍN U KUNŠTÁTU – Jak známo, na tomto místě bývalého koncentračního tábora pro moravské Romy za války se nyní péčí vlády a správce objektu, kterým je Národní muzeum Jana Ámose Komenského, buduje informační centrum romského holocaustu. Při letošním pietním aktu 23. srpna bylo sděleno, že toto centrum bude dokončeno během dvou let. PRAHA – S přívalem uprchlíků i do naší republiky se ukázalo, že české školy nejsou na vzdělávání žáků jiných národností připraveny a jsou z těchto žáků, kteří neumí česky, docela bezradné. V těchto potížích by mohli pomoci pedagogičtí asistenti, ale na ty nejsou peníze a tento program není ani plánován. Tento stav zřetelně a jasně potvrzuje, že to byla a je česká škola, která se vůči romskému žáku, jako příslušníku jiného etnika, chovala nepřipraveně již delší dobu. Romský žák tak již léta poukazuje na známý, avšak nerespektovaný handicap české školy, na který nyní dojíždí. BRNO – Ani Ústavní soud nevyhověl žalobě dnes již 37letého Roma Jiřího Suchého, který se už šest let soudí o přiznání diskriminace na něm páchané a odškodnění ve výši půl milionu za to, že v 80. létech byl umístěn do zvláštní školy. Argument ústavních soudců zněl, že se tak stalo na základě odborných posudků na základě psychologického vyšetření a výsledků studia. Suchý se hodlá odvolat k Mezinárodnímu soudu do Štrasburku s poznámkou, že Ústavní soud v jeho případě svým rozhodnutím posvětil praktiky minulého režimu. PRAHA – Policie v sobotu těsně před začátkem demonstrace za otevřenou Evropu zadržela a na policejní stanici odtáhla romskou aktivistku Ivanu Čonkovou. I když jí policisté nejprve nesdělili žádný důvod zadržení, později se ukázalo, že jde o česko-romskou vlajku, kterou Čonková držela. Čonková později uvedla, že se hodlá proti postupu policistů bránit právní cestou.

Cena Roma Spirit ocení romské umělce Ceny Roma Spirit v České republice otevřely nominace do svého již 5. ročníku. Posláním Roma Spirit je ocenit práci jednotlivců i organizací, kteří přispívají ke zlepšení situace Romů v České republice. K tradičním šesti kategoriím letos přibude jedna speciální, zaměřená na romskou kulturu. Jejím odborným garantem bude Muzeum romské kultury. Nominovat romské umělce do kategorie romská kultura mohou bez výjimky všichni. „Pokud ve svém okolí máte například skvělého romského hudebníka, malíře, zpěváka či spisovatele, přihlaste jej do soutěže. Učinit tak můžete prostřednictvím online formuláře, který naleznete na webových stránkách Muzea romské kultury nebo organizace Otevřená společnost, která cenu pořádá,“ upřesnil pracovník muzea Radek Žák. Nominace je možné posílat do 30. září 2015, nominovaný musí se svojí nominací souhlasit. Cílem Roma Spirit je zviditelňovat a oceňovat jednotlivce, obce a komerční i neziskové organizace, kteří se aktivně podílejí na řešení nelehkých situací a zasazují se o pomoc Romům a dobré soužití v české společnosti. „Již pátý ročník cen Roma Spirit jasně dokazuje význam a smysl takové akce. A právě v turbulentní době, kdy jsme médii doslova zaplavováni katastrofickými zprávami ze všech koutů světa, kdy naši občané s rostoucími obavami sledují důsledky neblahých událostí na Středním východě a strach z „neznámé“ kultury kulminuje, je každá připomínka úspěšné spolupráce české majority s Romy potěšující a povzbuzující,“ uvedl Michael Kocáb, jehož nadace Roma Spirit spolupořádá. Laureáti cen Roma Spirit budou opět vyhlášeni u příležitosti Mezinárodního dne lidských práv 10. prosince 2015 v Pražské křižovatce. Mezinárodní událost v České republice organizuje Otevřená společnost o.p.s. a Nadace Michaela Kocába. Roma Spirit 2015 se konají pod záštitou Bohuslava Sobotky, předsedy vlády České republiky, Jiřího Dienstbiera, ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu a Petra Uhla, novináře a politika. Muzeum romské kultury je jedinou institucí v Evropě, která dokumentuje kulturu Romů. Své unikátní sbírky řemesel, umění, textilu či fotografií uchovává v depozitářích, ale také prezentuje pro veřejnost ve stálé expozici „Příběh Romů“. Exponáty zde doplňují audiovizuální projekce a dioramata v  životní velikosti. Pro veřejnost nabízí také přednášky, workshopy, pracuje s dětmi ze sociálně znevýhodněných rodin. Muzeum romské kultury bylo založeno již v roce 1991, roku 2005 se stalo příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR a letos tedy slaví výročí 10 let jako státní instituce. Radek Žák

Sociální sítě řadím do stejné kategorie jako internet obecně. A zkrácená analýza? Stejně jako oheň – dobrý sluha, zlý pán. Budu-li vztahovat myšlenky nikoli globálně, ale pouze lokálně na karvinské podmínky, pak mohu z osobní zkušenosti sdělit toliko: Naděje, že se do FB komunikace zapojí pouze mládež od 13 let nahoru, tak ta vzala dávno za své a dnes děti podmínku naprosto ležérně obcházejí, a vím, že již žáci 2. tříd ZŠ houfně navštěvují právě FB. Školství, rodiče a  pohříchu prakticky celá společnost není na tento fenomén připravena a nechává ve světě sociálních sítí děti „plácat se v tom“, bez bližší osobní zkušenosti. Co však považuji za mnohem horší – a již neodstranitelné – je nevědomí „dospěláků“ o  faktu, že svými rádoby „moudry“ formují, či lépe řečeno deformují svět tvorečků, kteří ještě zdaleka nemají životní nadhled a bohužel získávají takto mnoho negativního, což již má své důsledky. V karvinském pojetí? Nic nemá smysl, práce stejně nebude, město umírá, nemá cenu se o nic snažit, radnice se nezajímá o obyčejné lidi, Romové – tedy zde

zásadně cikáni – mají vše zadarmo, město a stát cpe jen jim, majorita trpí nespravedlností atd. Bohužel slušní a normální nemají chuť diskutovat s doslova xenofobními hlupáky, kteří mnohdy sledují vlastní politické cíle a tudíž jsou viditelná pouze negativa. Situace v Karviné není zdaleka taková, jak je popisována, jenže…..ale to bych se opakoval. A důsledek? Byl jsem zděšen, když jsem zjistil, že vyjma prestižního gymnázia, si mládež osvojila čistou negaci – nic nemá smysl, proč chodit do školy, když práce nebude atd. Máme pro tuto kategorii pracovní označení – patnáctiletí důchodci (tím nechci urážet seniory). Náctiletí jsou UNAVENI ŽIVOTEM! Proboha, co budou dělat v 50-60 letech?! Mám štěstí, že mám v týmu právě Lukrécia, vhodně doplněného „bílou“ asistentkou, a  dva velmi „živočišné“ okrskáře, z čehož je jeden romského původu a druhý je doslova „živočišná elektrárna“. Je to smutné, ale 90% naší práce s mládeží (v rámci prevence kriminality) je soustředěno na NASTARTOVÁNÍ MOTIVACE DO ŽIVOTA. Je to smutné o to více, že když je následně rozhýbeme, tak velmi

rychle projeví svou kreativitu a  schopnost být platnou součástí společnosti – jenže – stačí to? Na jak dlouho? Nezvrhne se nám tento trend do nezvratné vývrtky negativity a letargie? Obecně nemám proti existenci sociálních sítí nic. Jenže… Dovolím si život na sociálních sítích přirovnat k popíjení alkoholu a jiným neřestem – v malé a rozumné dávce, proč ne. Ale už i na sociálních sítích se projevuje abúzus – sítě jsou zneužívány a  nadužívány. Velmi mladá generace buď čerpá negativní nebo mylné informace, nebo se sociálně uzavírá. Plamenné diskuze prostřednictvím klávesnice nejsou schopni v reálném životě. Upadá schopnost verbální komunikace a schopnost řešit věci či spory z očí do očí. Možná to vypadá, že jsem skeptik – naopak, věřím, že se jen jedná o nezvládnutý start do světa komunikace a  také věřím, že když otevřeme nová fóra – a  bohužel nebo bohudík – opět prostřednictvím sociálních sítí – tak opravdu věřím, že ještě můžeme tyto trendy zvrátit. Dnes ještě ano. Za 10 let už asi ne. Petr Slezák manažer prevence kriminality

Nominujte romské umělce na ocenění Roma Spirit 2015! Mezi Romy je celá řada vynikajících, ale širokou veřejností často nedoceněných umělců. Proto se pořadatelé již 5. ročníku ceny Roma Spirit (Otevřená společnost o.p.s) rozhodli vypsat ocenění v nové kategorii – ROMSKÁ KULTURA. V této kategorii budou oceněni vybraní umělci a lidé, kteří se zasloužili o rozvoj kultury Romů. Odborným garantem je Muzeum romské kultury. Nominovat romské umělce do kategorie Romská kultura můžete i vy. Pokud ve svém okolí máte například skvělého hudebníka, malíře či spisovatele, vyplňte formulář a přihlaste jej tak. Nominace posílejte do 30. září 2015. Formulář najdete na webových stránkách Muzea romské kultury nebo na webu Roma Spirit. Můžete jej vyplnit i na recepci Muzea romské kultury. Ocenění bude uděleno za přínos pro romskou kulturu, může být v oblasti jazyka, ústní slovesnosti, umění (jako např. divadla, filmu, fotografie, hudby, literatury, tance, výtvarného umění, zpěvu aj.) a dal-

ších tvůrčích činností různých skupin a komunit Romů a Sintů v České republice. Oceněny mohou být i činnosti, které vedou k uchování, reprodukci a dalšímu rozvoji kultury Romů a Sintů (jako např. mecenáši, organizátoři kulturních akcí apod.). Oceněn může být i mimořádný kulturní počin. Kritéria: • období realizace aktivit – dlouhodobé hledisko • dosažené výsledky a jejich měřitelnost

• motivační vliv na okolí a jiné projekty • jedinečnost, originalita a kreativita řešení – mimořádný přínos • pozitivní vnímání veřejností • vše výše uvedené nutno doložit samostatnými přílohami, materiálem (např. CD, nebo DVD, v případě jazyka, slovesnosti a literatury nutno doložit ukázky, popřípadě životopis). • Nominovaný před zveřejněním nominace musí vyjádřit s nominací souhlas.


anketa

septembros

září

Anketní otázka Jaký vliv má podle vašich zkušeností užívání sociálních sítí na dospívající generaci? Lýdia Kotlárová, Topolčany, SR V dnešnej dobe vládne internet so svojimi všetkými pozitívami, ale aj negatívami. Deti majú prístup k rovnakým informáciam ako dospelí. V našej elektronickej obci padajú múry, ktoré chránili deti a vyzdvihovali dospelosť. Výsledkom toho je, že z nášho sveta mizne detstvo. Všetkým známa reklama: ,,Všetko je na webe“ je naozaj pravdivá, ale zamyslime sa nad tým, či to všetko je dobré a aj vhodné pre deti a mládež. Je pravda, že informácie každého druhu tu s ľahkosťou nájdeme cez rôzne vyhľadávače, teda je internet pomocníkom pri štúdiu i v osobnom živote. Lenže malo by platiť aj tu pravidlo, že všetko s mierou. Naše deti sú generáciou, ktorá je už v kontakte s internetom od samého malička, a preto by to nemalo byť bez dohľadu a pozornosti rodičov. Začína sa to nevinnými hrami, pri ktorých sú deti ochotné presedieť celé hodiny a uprednosťujú PC pred prechádzkami a kolektívnymi hrami medzi deťmi. Myslím si, že v prvom rade spôsobuje internet pasívne trávenie voľného času, deťom sa už nechce chodiť do prírody, športovať. Ďalej na deti na internete číha mnoho stránok s nevhodným obsahom. Preto by malo byť povinnosťou rodičov sledovať, aké stránky navštevujú ich deti a usmerňovať, varovať ich pred určitým a možným nebezpečenstvom, ktoré internet môže poskytovať. Niektorí dospelí takouto cestou lákajú mládež na pornografiu, niektorí zase šikanujú. Deti by mali byť kontrolované, jestli používajú aj socialne siete, koho prijímajú za priateľov a s kým komunikujú cez chat. Je veľa duševne chorých ľudí, sexuálnych zvrhlíkov, ktorí môžu deti klamať a zneužívať ich dôveru. Nemôžem nespomenúť hry, ktoré je možné stiahnuť z internetu, alebo hrať ich priamo na ňom. Málokto si uvedomuje, ako na deti pôsobí agresia a násilie, na ktorých sú tieto hry postavené a závislosť, ktorá pri nich vzniká. Nedá sa ale iba nadávať a sťažovať sa v dnešnej pretechnizovanej dobe na internet, ktorý má aj svoje dobré stránky. Nezaobídeme sa bez neho ani na školách, kde sú už zriadené počítačové triedy a používajú sa aj žiacke knižky, kde majú možnosť rodičia pravidelne do nich nahliadnuť a sledovať prospech ich deti aj v elektronickej forme. Mladá generácia vyrastajúca s internetom a ďalšími digitálnymi technológiami sa stane generáciou analytickou, dôvtipnou, kreatívnou a zvedavou, otvorenou k spolupráci a prijímajúcou rozmanitosť sociálneho sveta. Ak sa správne internet používa, má nádej sa stať generáciou globálne orientovanou a sociálne uvedomelou. Iveta Kačová Červeňáková, Nový Zéland Všechno má dvě strany, dobrou a zlou, hodně dětí stráví svůj volný čas na internetu a někdy to pro ně může být i nebezpečné. Dnes mají telefony v rukách už i miminka a sedají si k i počítači. Za našich časů to nebývalo. My děti jsme si hrály, vymýšlely si různé hry a strávily většinu času venku na zdravém vzduchu. Ale je zase pravda, že jsme neměli tak velký zdroj informací a možnost virtuální zábavy. Počítač a internet to dětem poskytuje a vývoj počítačů se už ani nedá zastavit. Já sama strávím hodně času na počítači a nejen tím, že tam hledám potřebné informace, ale i jen tak pro zábavu, klábosím s rodinou, přáteli, anebo si prohlížím různé internetové stránky. Co se týče dětí a internetu, tak vše zaleží na rodičích. Oni mají mít své děti pod kontrolou a také určovat, na co budou internet používat. Anna Poláková, Josefov, ČR Já si myslím, že internet pro děti není dobrý, protože když přijdou ze školy, tak místo učení sedí u počítače. Dále nemají zájem o sport a naučí se i to, co by neměly. Pak celý den si píšou takové věci, že mě to zaráží. Antonie Burianská, Nový Bohumín, ČR Samozřejmě, že internet je dobrá věc, že děti sedí celé hodiny u počítače, za to nemůže internet, ale rodiče. Děti nemají žádný rozvrh, žádný řád, mohou si dělat, co chtějí. Katarína Ftáčniková Kocurová, Bratislava, SR Internet je dobrý sluha, ale zlý pán. Je to neoceniteľný pomocník pri vyhľadávaní informácií a získavaní poznatkov a deťom veľmi pomáha pri príprave rôznych školských

projektov. Pomáha tiež udržať priateľstvá a kontakty s tými, ktorí momentálne žijú v zahraničí, alebo v iných mestách a obciach republiky. Aj zábava v primeranom rozsahu a na primeranej úrovni je v poriadku. Ak majú deti dostatočnú náplň (šport, tanec, záujmové krúžky) a zodpovedne pristupujú k škole, nie je dôvod obmedzovať im prístup k internetu. S najväčšou pravdepodobnosťou ho budú potrebovať v budúcom povolaní a tak sa im získané zručnosti budú hodiť. Miluše Engelerová, Curych, Švýcarsko Ráda se přidám k tomuto tématu. Mám tři děti ve věku 10, 8 a 6 let a všechny chodí do školy. Internet je pro děti velice špatná záležitost, plete je, unavuje, děti nemají pohyb a nemají na nic náladu. Místo toho, aby samy hry vytvářely, tak je hrají s počítačem. Internet není pro děti, a už vůbec ne Facebook. Děti nepotřebují internet, musí vyrůstat na hřišti a ve škole. Katarína Durechová, Trnava, SR Osobne si myslim, že internet a  jeho možnosti detský rozum ani mládež nedokáže absorbovat tým spôsobom, že by využívala a obmedzila sa iba na pozitívum. Deti sú od prírody zvedavé a absorbujú do seba všetko nové tak ako špongia vodu. Je to prirodzené a tak to má byť, lenže internet spôsobuje aj očividné riziko závislosti. Oberá deti o vlastné rozvíjanie sa duchovne, ale aj psychicky. Toto obmedzovanie detí časovo zle pôsobí na ich vývin osobnosti a má veľmi zkreslený pohľad na život. Deti nevedia komunikovať, prejaviť ozajstné a úprimné emocie, potreby, žiadosti atď. Internet a jeho negatívum ničí človeka, dieťa, jeho osobnosť rovnako ako drogy. Rozvracia v prvom rade osobnosť, rodinné vzťahy a vzťahy medzi priateľmi, proste učí klamať, pretvarovať sa. Učí nežiť a nemyslieť samostatne. Pozorujem to v praxi a veľmi ťažko sa s tým dokážem zmieriť. Vidím okolo tie zničené životy a zdevastované vzťahy. Deťom, ale aj dospelým sa zdá úplne normálne a prirodzené porno foto, komunikácia prostredníctvom chatu, nevera, klamstvo, pretvárka… a to je chyba. Pozitíva internetu sú úžasné, ale málokto ich dokáže využivať v svoj prospech, odmietnuť to negativne. Keď neexistoval internet, deti boli šťastnejšie, vyvíjali sa prirodzene a užívali si svoje detstvo. Mali väčšiu úctu k človeku a nie úctu k značke mobilu, alebo k internetu… Iveta Pompová, Toporec, SR Myslím si, že to má svoje aj kladné aj záporné vplyvy, keďže naše rómske deti nie všetky majú tú možnosť mať doma počítač či telefón a internet, ale keď sa s ním stretnú, určite im dáva nové poznanie vo svete, týka sa to hlavne detí z osad. Nakoľko pracujem s rómskymi deťmi, 19 rokov vidím pokroky v ich živote. Mnohé z nich nemajú doma ani len elektrinu a prvýkrát prídu do kontaktu s počítačom až v škole. Spoznávajú nové veci, ale hlavne im to pomáha v učení, pri rozvoji komunikácie (u menších detí). Čo sa týka ostatných dospievajúcich detí, neviem posúdiť celkom, či je to dobré, ale zlé, aký to má na nich vplyv. Myslím i skôr, že ak rodičia si vedia ustriehnuť a pravidelne kontrolujú svoje ratolesti, tak sa nemáme čoho obávať. Ale je tu jedna smutná situácia, a to je, že vymizá komunikácia medzi sebou . Častokrát sú deti zreté vo svojich izbách a každé má svoj svet, vidia sa len, ak niečo potrebujú. Preto ako som už spomenula, zohrávajú tu veľkú úlohu dospelí a najmä rodičia, tí by nemali zanedbávať svoju rodičovskú úlohu a stanoviť svojmu dieťaťu režim a pravidlá. Ak to bude v rodinách, nemáme sa čoho báť, anše deti aj my budeme šťastní… Preto rodičia by v tomto ohľade nemali zlyhať ako sprievodcovia svetom masmédií, majú deťom pomáhať orientovať sa v ňom, tak aby výhody prevážili nad rizikami a negatívami tohto virtuálneho priestoru. Denisa Lányiová, Brno, ČR Dnešní virtuální svět je na jednu stranu plný nástrah a na druhou stranu se díky němu mnozí učí. Slouží především ke komunikaci a prezentování sama sebe. Také dává prostor učit se, seznamovat se s lidmi, snadno komunikovat, stahovat, sdílet, rychle vyhledávat informace. Na druhou stranu ale také bere čas na osobní komunikaci. Nejvíce děti zajímá: videa, počítačové hry, sociální sítě a online chaty. Někteří u internetu tráví zbytečně moc času a pak upadají do lenivosti.  připravil Gejza Horváth

3

komentář

Smích bez příčiny znamená… Sabir Agalarov

Připojit se k internetu dnes už může téměř každý a účast na sociálních sítích se stala pro mladé generace normou. Jako vše nové a fascinující má tato paralelní internetová realita svoje pro a proti. Například nejznámější sociální síť Facebook se stala synonymem pro moderní životní styl. Každý mladý člověk se zde snaží vypadat šťastnější než ve skutečnosti je. Je to dobře nebo špatně? Odpověď není jednoduchá. Opět záleží, kdo sociální síť užívá, kolik času tím tráví a k čemu komunikace v síti slouží. Facebook je bezesporu velmi užitečný pro lidi, jejichž kariéra v realitě je nastartovaná a na síti pouze šíří svoje nové události, zážitky a produkty. Facebook je v prvé řadě sebeprezentace. Její váha a důležitost však vychází ze skutků, které uživatelé konají v realitě. Sociální sítě mají jeden velmi negativní účinek – zabíjí jazyk a s tím i myšlení. Komunikace, která probíhá mezi účastníky, tzv. „přáteli“, je většinou nerozvinutá, útržkovitá a posílená šablonovými emocemi, tzv. smajlíky. Falešný pocit, který Facebook nabízí, je pocit, že patříme do nějaké skupiny lidí, že jsme šťastní, přestože v realitě se smějeme velmi málo, nemáme v pořádku školní prospěch a nepřemýšlíme o tom, co bude zítra. Sociální sítě na druhou stranu nejsou špatné, pokud jsou správně namíchané s naším správným konáním v obyčejném životě. Proč si nevystavit fotku, na které nám to opravdu sluší a nechat si ji olajkovat „přáteli“? Posiluje to sebevědomí a to je dobře. Staňme se ale zpočátku dobrými studenty, podnikateli, aktivisty, zaměstnanci, zpěváky, designery, doktory, kýmkoli a až pak pojďme sdílet svoje „digitální pocity“ na sociální síť. A dokud se tak nestalo, netravme tam tolik času. Nešmírujme, nesledujme cizí lidi a nelajkujme věci, které jsou nám ukradené. Pojďme se raději starat o svoje životy, víc číst a zažívat pocit bezpečí a lásku s těmi, kdo jsou nám opravdu blízcí. Člověk, který je v životě a na Facebooku skutečně šťastný, moc smajlíků nepoužívá. Ve skutečnosti totiž platí, že „smích bez příčiny znamená, že jste buď idiot nebo zlaťoučké děvčátko…“

Prázdninový fejeton Už tradičně si dopřávám oddechu v chalupě dost vysoko v horách na pomezí Moravy a Polska. Říkám tomu prázdniny, protože naše početné vnučky tu s námi stráví nějakou chvíli. To je povzbudivé, veselé a někdy i dost náročné. Je to jenom skok přes Kladské sedlo do Polska, na nádhernou přehradu se skvělým koupáním v přírodním rámci hor a překvapivě blízko do města, které se nazývá Ladek Zdroj (Lázeňské zřídlo – volně přeloženo). Není to ani dvacet km od té naší chalupy, a jsou to lázně světové úrovně nebo úrovně Mariánských lázní, připomínající mi však spíše Grafenberg (lázně Jeseník). Jen málo lidí z naší strany je zná a dokáže ocenit jejich krásu, poklid i architekturu lázeňských domů, které se teprve nyní vylupují ve své kráse. Mají svoji velkou historii a podělím se s Vámi o ni, dříve než zapomenu přesná data. V době napoleonských válek, v roce 1813 v červenci a srpnu tu prožil svůj lázeňský léčebný pobyt Fridrich Vilém III., císař pruský. Aby té veličiny tu nebylo málo, objevil se tu v té době i ruský car Alexandr I. při oslavě 43. narozenin Fridricha. To už Napoleon ztratil aureolu neporazitelného vítěze v prohrané bitvě u Borodina - a to ho ještě čekalo Waterloo. Chodil jsem lázeňskou kolonádou a spolu s lázeňskými hosty poslouchal koncert klasické muziky, silně připomínající ruské skladatele, v podání asi pěti muzikantů a muzikantek na smyčce. Klid, mír, pohoda a bohatost. Skoro jsem se styděl za to, že alespoň trochu z toho všeho nemůžeme dopřát utečencům všeho druhu bez přívlastku. Karel Oswald


4

září

septembros

Džanes romanes XII So hin romaňi kultura? paťiv jekh avreske phundrado jilo te del o vast te žutinel manušeske paťivalo dživipen kamiben le dadeske, la dake čhavorenge la fameľijake jekhetaňiben bašaviben kheliben giľaviben romane buťa romane sokaša boňa bijav parušagos paťiv le muleske Som barikano, hoj som Rom. pre romaňi čhib pro romipen pro čirlatuňipen E luma hin sakoneskeri. Amaro drom hin phundrado. Opre Roma! Oda amari kultura.

Co je romská kultura? úcta k druhému otevřené srdce podat pomocnou ruku pomoci člověku poctivý život láska rodičům dětem rodině jednota hudba tanec zpěv romská řemesla romské zvyky křtiny svatba pohřeb úcta mrtvému Jsem hrdý, že jsem Rom. na romský jazyk na romství na historii Svět patří každému. Naše cesta je otevřená. Vzhůru Romové! Toto je naše kultura. Jan Horváth

Letní škola migrace Zúčastnil jsem se Letní školy migrace, kterou pořádala Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Šlo o setkání mladých lidí z Evropy, USA, Afriky a Asie, kterým není lhostejný osud uprchlíků. Na setkání dorazili studenti z Gabunu,Velké Británie, USA, Maďarska a mnoha dalších zemí. Vyměňovali si zkušenosti s prací s migranty, s jejich osudy a příběhy. Atmosféra setkání byla výjimečná. I já jsem měl možnost hovořit o životě Romů a naší kultuře. Mnozí z přítomných se poprvé mohli seznámit se životem romské menšiny v České republice. Hovořil jsem o vzrůstajícím napětí mezi Romy a majoritou, o protiromských demonstracích v našem městě Litvínově před pěti lety. Většina delegátů letní školy se shodla na faktu, že je nutné společnými silami bojovat a čelit jakémukoli zlu, netoleranci a předsudkům. Děkuji touto cestou vedení Jihočeské univerzity za možnost se tohoto setkání zúčastnit, dík patří především profesorovi Salimovi, který se o nás s láskou a pochopením postaral. Jan Horváth

Ňilajeskeri škola palo denašiben

Somas pre Ňilajeskeri škola palo denašiben, so kerďa e univerzita andro foros České Budějovice. Džalas palo bešiben terne manušenca, savenge nane jekh, sar dživen o denašle. Sas odoj o nipi andal e Afrika, Asia the Amerika. Vakerenas pal e buťi, sar šigitinen kolenge, so denašen, pal lengero dživipen the pharipen. O bešiben sas igen mištes. The me vakeravas pal romano dživipen, pal amare sokaša, kultura, čhib. But manuša peršivar šunenas čačipen, sar adaj o Roma dživen, so len dukhal u sar kamen te dživel. Ginavas lenge mire gilutne pal romaňi literatura. Mukhľom lenge video, sar o fašisti sas andre amaro foros Litvínov angle pandž berš. Paľikerav kale dromeha la univerzitake, hoj man akharde, tiž le profesoriske Salim, so kada bešiben pririchtinďa. Jan Horváth

kultura téma

Módou proti předsudkům – brněnská značka Gypsy MaMa chce oslovit mladé lidi

Ve čtvrtek 10. 9. 2015 vstupuje na trh nezávislá značka Gypsy MaMa, která kombinuje prvky tradičního romského oděvu s moderními módními styly. Od čtvrtka je možné první kousky z kolekce zakoupit v obchodě s nezávislou módou Restart. Módní show proběhla od 18:00 v ulici Kopečná 9 v Brně, vystoupila zde jazz funková skupina Čohanas a brněnský hudebník Sart s kapelou. Atraktivní kolekce navrhly návrhářky Vendula Cetlová a Vendula Pucharová Kramářová, které se inspirovaly v rozsáhlé sbírce romského oděvu a šperku Muzea romské kultury. Značka Gypsy MaMa má za cíl kreativním a konstruktivním způsobem bojovat proti předsudkům a přispívat k porozumění mezi lidmi různých etnik či kultur. Sociální podnik občanského sdružení Tripitaka, které značku vyrábí, nabízí celkově 1,5 úvazku pro mladé lidi do 25 let ze znevýhodněného prostředí. Ti se zároveň podílí na výrobě a částečně i na designu oděvů. Půl úvazek je určen zejména pro mladé romské maminky bez příjmů, teenagerky, které by jinak časné mateřství na dlouho izolovalo od společnosti. Cílem je, aby potom neskončily na pracovním úřadě, ale našly si navazující a dlouhodobé zaměstnání. Prodejna Restart, která první nabídne Gypsy MaMa k  prodeji, je součástí rozsáhlého projektu Street-work pro děti a mládež, zaměřeného na inovace v oblasti nízkoprahových sociálních služeb, realizuje jej Česká asociace streetwork, o.s. a Národní vzdělávací fond, o. p.s. s občanským sdružením Tripitaka, o.s. a s podporou Dánské nadace The Velux Foundations. Vzorem pro Gypsy MaMa může být úspěšná značka Romani Design, se kterou se v Maďarsku prosadila Erika Varga. Její skupina pracuje také na bázi sociálního podniku a kombinuje tradiční prvky romského oblékání s městským moderním stylem. S romskými motivy v módě u nás pracuje úspěšný designér Pavel Berky, který se například vloni účastnil prestižní výstavy v  rámci London Fashion Week. Koordinátorka projektu Šárka Berková k otevření nového brněnského obchodu uvedla: „Smyslem

projektu Gypsy MaMa je pomáhat mladým lidem ve složité životní situaci. Chceme potírat předsudky proti Romům pozitivním a kreativním způsobem a malým dílem přispět také k obnově bohaté tradice oděvního průmyslu v Brně, které-

mu se kdysi říkalo moravský Manchester.“ V Brně by tak měl vzniknout nový otevřený prostor, v rámci něhož mladí lidé získají nové pracovní zkušenosti a jehož posláním je šíření tolerance napříč etniky. Šárka Berková


téma kultura

septembros

září

5

Hudební festival O škole trochu jinak národnostních menšin v Liberci

Oslava radosti, den plný slunce a barev, temperamentních rytmů, tance, to byl již tradiční Hudební festival národnostních menšin, který se konal 29. srpna v Liberci. Velmi úspěšný, již čtvrtý festival národnostních menšin uspořádalo uplynulou sobotu v kulturním domě Liberec občanské sdružení Liberecké Fórum pod vedením svého předsedy Adolfa Marcela Grünzy. „I  přes velmi vysoké teploty a příznivé letní počasí, které spíše lákalo ke koupališti, byl zájem veřejnosti i účinkujících o festival obrovský. Na festival přišlo více než tisíc osob, včetně dětí,“ konstatoval Adolf Marcel Grünza, předseda neziskové organizace Liberecké fórum. Akci zahájila Lenka Kadlecová, náměstkyně hejtmana Libereckého

kraje, řízení resortu sociálních věcí. Při svém zahajovacím projevu přivítala všechny návštěvníky festivalu. „Jedná se o největší akci a jedinečnou akci v oblasti romské integrace, která napomáhá realizovat opatření vedoucí ke snižování sociálního vyloučení, a proto je důležité aktivity tohoto typu podporovat i v následujících letech. Jedná se taktéž u části romských dětí o jedinou příležitost navštívit jiné prostředí, než ve kterém vyrůstají. Ve svých zdařilých vystoupeních představily svoji píli a snahu se vyrovnat svým vrstevníkům,“ podotkla Kadlecová. V programu vystupovaly taneční, pěvecké a hudební soubory nejen z Libereckého kraje, ale i spřátelené soubory z  ostatních krajů.

I přes vysoké teploty jejich vystoupení bylo na vysoké úrovni. Jako poděkování všechny soubory obdržely za svá vystoupení dárkové balíčky od Preciosa Jablonec nad Nisou, sladkosti od paní Grigoryan, za což jim patří velké poděkování. Velkým překvapením bylo vystoupení světoznámého romského umělce Jimmy Kwieka, který na festival přijel neplánovaně a projevil zájem se svým repertoárem vystoupit. V průběhu akce již tradičně mohly děti navštívit dětský koutek a namalovat si obrázek, tentokrát na téma „Bezpečnost silničního provozu“. Děti namalovaly a vybarvily více jak 300 obrázků, což je obdivuhodné. Tuto aktivitu pomohla zrealizovat paní Lenka Zimmermannová a již zmiňovaná paní Ruzanna Grigoryan. Za svá výtvarná díla děti obdržely upomínkové předměty, které věnoval Liberecký kraj, sladkosti od firmy Mocca Liberec. Návštěvníci festivalu mohli taktéž shlédnout fotografickou výstavu věnovanou obětem romského holocaustu. Hudební festival finančně podpořil mimo jiných Liberecký kraj, Ministerstvo kultury ČR, nadace Život umělce, Mocca Liberec, Pekařství Jahůdka Liberec, Preciosa Jablonec nad Nisou, Pivovar Konrád, McDonald Liberec. Mediální partneři akce byli Romea.cz a Romano hangos. A. Marcel Grünza, předseda pořadatelské neziskové organizace Liberecké fórum konstatoval, že se hudební festival vydařil a všem vystupujícím a návštěvníkům festivalu velice děkuje za účast a přízeň. Posteskl si však nad neúčastí zástupců statutárního města Liberec a dalších osob a organizací, které se zabývají romskou integrací. Zvláštní poděkování patří panu Václavu Strouhalovi – koordinátorovi pro záležitosti národnostních menšin a cizinců při Libereckém kraji, nejen za jeho spoluúčast na koordinaci a realizaci tohoto kulturního svátku, ale i podporu všem organizacím v  průběhu celého roku, kterou nám s vysokým a srdečným nasazením věnuje. text a foto: Veronika Kačová

Školní rok 2015/16 už je skoro za dveřmi (nebo už pravděpodobně začal) a já jsem jedna z mála, která se na něj v dnešní době těší. Ač to nejspíš bude můj nejtěžší, či jeden z mých nejtěžších školních roků vůbec (o tom padne slovo trochu později), přesto se na něj těším. V tomto článku nebudu vykládat taková klišé, která už všichni známe, jako že škola je pro nás všechny nejdůležitější, vychová nás, nebo nám třeba dá všechno, co budeme k životu potřebovat, protože řekněte sami, není to tak úplně pravda! Je sice důležitá, ale ne nejdůležitější, občas se najde i něco, co může být důležitější, či mnohem zábavnější. Měla by nás naučit se chovat, ale nevychová nás. Ale hlavně, nedá nám vše, ale dá nám základy a to nejdůležitější: naučí nás přemýšlet. Pokud si často kladete otázku, k čemu vám bude, že obvod kruhu je definován vzorečkem 2píer, nebo že hlavní město Lotyšska je Riga, odpověď na ni je snadná: nemusíte ty znalosti použít (nejspíš si je ani nezapamatujete, jakmile odevzdáte papír s písemkou, naučená látka je pryč…), ale postupně, to všechno dohromady, vás naučí přemýšlet. Také nebudu vykládat, jak by se každý student měl učit z hodiny na hodinu, poslouchat v hodinách a ne si místo toho hledat pod lavicí na mobilu, jestli už vyšel jeho oblíbený seriál, nebo kdo že mu to píše na Facebooku a kdo že to sdílel to nové video na Youtube. Protože, musím se přiznat, tohle všechno dělávám taky. Jistěže se neučím z hodiny na hodinu, kdo to dnes dělá? Tento školní rok bude pro mě opravdu těžký, protože jakožto studentka francouzské sekce musím podstoupit maturitní zkoušku z francouzštiny rok před maturitním ročníkem. Máme to tak, abychom toho ten poslední rok neměli tolik (to nám to vážně ulehčili…). Navíc k tomu máme ještě pět předmětů ve francouzštině, ale to už ani nevnímám, už jsem si na to zvykla, takže by mi dokonce přišlo divné, kdybychom měli například dějepis česky. Učení je někdy vážně otrava, hlavně když je víkend a vím, že toho mám na příští týden hrozně moc, a když se na to vykašlu, tak to má docela špatné následky… Mnohem horší, než když si látku jednou dvakrát přečtu (jak to většinou dělávám), protože uznejte sami, lepší čtyřka než za pět. Učitel aspoň ocení, že se snažíte. Někdy toho bývá hrozně moc najednou a já mívám často chuť to vzdát a často některým přípravám nevěnuji tolik času, kolik by si zasloužily. Ale napsat takovou pětistránkovou slohovku francouzsky na téma, ke kterému není absolutně co říct, taky není jen tak. Tomu věnuji nejvíce času ze všeho, protože je to asi nejdůležitější. Nejsem ten typ, který by seděl pět hodin denně za knížkami a šprtal. Jak říkám, když mě daný předmět baví (jakože mě, světe div se, vážně některé předměty baví), tak poslouchám v hodině a potom si to jednou dvakrát přečtu, nebo se na to připravím až těsně před hodinou, a výsledek je více než uspokojivý, hledě na to, že jsem se na to vykašlala. Potom také samozřejmě existují předměty, které mě vůbec nebaví a v těch nedávám pozor a nejde mi se to naučit, a potom to taky dopadá tak, že při písemce ani se sousedkou v lavici nedáme nic moc dohromady. A když vím, že tomuto danému předmětu se určitě v budoucnu věnovat nebudu, tak se to prostě naučím nazpaměť, napíšu tahák na pomoc atd. a po písemce to všechno vypustím z hlavy. V mém případě je tím nejvíce nesnášeným předmětem čeština a česká literatura. Proto se dokonce více hrozím maturity ze svého rodného jazyka než z francouzštiny, a to už je teda co říct. Mám pocit, že zvládnu vše, ale maturitu z češtiny ne. Tak doufám, že to zůstane pouze pocitem a nestane se to skutečností. O škole bych mohla psát ještě dál a dál, ale aby to bylo aspoň trochu snesitelné, tak už to ukončím. I když existuje plno důvodů, proč se mi kolikrát nechce do školy a kolikrát mě to tam nebaví a otravuje, tak tam stejně ráda chodím jak kvůli informacím, co se ráda dozvím, tak i kvůli kamarádům. O prázdninách jsem zjistila, že mi to nalívání nových informací do hlavy chybí a že nevím, co bych bez té školy dělala. Studentka nyní už pátého ročníku šestiletého bilingvního gymnázia v Brně


6

září

Deset let, co nás opustila naše Milena V těchto dnech vzpomínáme desáté výročí úmrtí Mileny Hübschmannové. Tato výjimečná a statečná žena stála u zrodu romské literatury a psané romštiny. Jako studentka Karlovy univerzity jezdila do romských osad poznávat Romy v jejich tradičních rodinách, sbírala a dokumentovala pohádky a pověsti, co si Romové po večerech vyprávěli. Za totality to neměla lehké, režim prosazoval přísnou asimilaci romské menšiny, přesto všechno se Milena nevzdávala a bojovala za emancipaci romského národa. Po pádu totality ve svém úsilí pokračovala, založila na naší prestižní univerzitě Katedru romistiky, začala vydávat publikace romských autorů. Romština se díky ní začala vyučovat na vysokých školách, spolupracovala při vydávání romských periodik. Její zásluhou si Romové začali uvědomovat svoje romipen – romství, začínali být hrdi na svou kulturu. Bohužel, 8. září 2005 tato významná osobnost v romských dějinách tragicky zahynula v Jihoafrické republice. Mileně Hübschmannové vděčíme za mnohé, za povznesení naší starobylé a krásné kultury a jazyka. Mileno, posíláme ti do nebíčka mnoho pozdravů a vzpomínek. Nikdy na tebe nezapomeneme, budeš žít v našich srdcích a děkujeme ti za lásku k našemu národu. Slibujeme, že náš krásný jazyk zachováme a budeme ho učit naše děti. Buď Sbohem. Jan Horváth

septembros

pohled téma

Vzpomínky na Bratislavskou

Deš berš, so amen omukhľas e Milena Ala ďivesa ľeperas deš berš, so muľas e Milena Hübschmannovo. Adi bari manušňi the džuvľi sas perši paš e romaňi literatura the romaňi čhib. Mek sar sikhľolas pre univerzita Prahate, ta phirelas andro romane gava, prindžarelas Romen the lengere fameľiji, kidelas o romane paramisa, so peske o Roma vakerenas pro bešibena. Paš o komunisti lakero dživipen na sas loko, o raja nakamenas, hoj e romaňi kultura te dživel. Kamenas, kaj o Roma te bisteren pre peskero romipen. The avka pes e Milena na delas u marelas pes vaš o romano čačipen. Sar e totalita phaďoľas, mek buter kerelas peskeri buťi perdal romano nipos. Zathoďas pre univerzita Prahate e romistika. Delas avri romane genďi, e romaňi čhib sikhavelas pro uče školi. Sas paš oda, kana denas avri romane ujšagi. O Roma sas barikane, vazdenas peskero šero. 8. semtembros 2005 adi kuč manušňi le bare romane jileha pes murdarďa andre Jihoafricko republika. La Milenake šaj paľikeras vašo but. Vaš oda, hoj opre vazľas romaňi kultura, o romipen the romaňi čhib. Milen, bičhavav tuke opre leperiben. Šoha pre tute nabisteraha, tu dživeha andre amare jile. Paľikeras tuke, amari pheňije, vaš o kamiben. Solacharas tuke, hoj vakeraha romanes the sikhavaha romanes amare čhavoren. Ačh Devleha. Jan Horváth

Každý máme právo se učit a vzdělávat Nechápala, jak mohou její spolužáci nadávat na školu. Učila se ráda. Ráda chodila do školy, každý den poznávala nové věci, objevovala tajemství vzdělání. Rodiče ale nezajímalo, že je chytrá. Bylo jich doma celkem osm, a to už je dost dětí. Všechno stojí peníze, a tak ona mohla na školu rovnou zapomenout. Bylo jí to moc líto. Nechtěla zůstat doma a trávit čas jen staráním se o mladší sourozence. Nechtěla mít brzy děti jako její sestra. Přála si studovat, učit se, vzdělávat se. Když si ostatní napsali přihlášky na vybranou školu, ona neodevzdala učitelce nic. Ta si ji po vyučování zavolala a zeptala se, proč si žádnou školu nevybrala. Pověděla učitelce pravdu. Že peníze jsou tím hlavním důvodem. Učitelka jí slíbila, že se s tím něco udělá. A také, že ano. Zvolila si gymnázium a od nadace dostala po celé studium peněžní příspěvek. Splnil se jí sen. Pokračovala ve studiu a za vzdělání, kterého se jí dostalo, byla stále vděčná. Přesvědčila se, že v životě není nic samozřejmost. Ani samozřejmě vzdělání. Chodil do třetí třídy a všichni věděli, že je nadaný. Hrál na housle tak krásně. Každý byl přesvědčený, kam budou po škole směřovat jeho kroky. Rodiče jej zapsali do hudební školy a on pravidelně dvakrát týdně docházel na soukromé hodiny. Učitel v něm rozpoznal talent ihned, ale nijak jej nerozvíjel. Nechal chlapce hrát jednoduché skladby a nijak jej nemotivoval. Chlapec na sobě pracoval sám, a tak to šlo až do osmé třídy. Každý se rozhodoval, kam půjde na školu, která rozhodne o jeho pozdějším povolání. Tento kluk si zapsal zemědělské učiliště. Vztah k tomu neměl žádný, ale navrhl mu to jeho učitel houslí. Řekl mu, že takových, jako je on, je více než mnoho a že by neměl moc šanci na akademii uspět. A navíc by ho kvůli jeho silným dioptriím nevzali. Klukovi se jeho argumenty zdály pádné a oprávněné, a tak po tom dále nepátral. Naštěstí si přihlášky všiml třídní učitel, když je jednu po druhé probíral. Zavolal si kluka a ptal se, proč zrovna zemědělská škola. Kluk pokrčil rameny a sám nevěděl. Společně pak vypsali novou přihlášku a kluk začal studovat to, co uměl nejlépe. Hrál na housle a dosáhl velkých úspěchů. Každým rokem se rozdělovaly děti do tříd podle prospěchu. Jedničkáři patřili do třídy A, dvojkaři do třídy B a trojkaři a čtyřkaři do třídy s označením C. Ona byla chytrá, ale nechtělo se jí učit. Chodila vždy do béčka a byla vždy spokojená. Až jednou po prázdninách ji přiřadili do céčka. Bylo to nedorozuměním, ale prý už se nedalo nic dělat. Bude to muset tento rok vydržet. V noci plakala do polštáře a přede všemi se styděla, že patří do třídy lajdáků a těch nejhorších. Usmyslela si, že přejde do své třídy za každou cenu. Začala se učit, všechno věděla, a dokonce ji to začalo bavit. Škola ji obsazovala do krajských vědomostních soutěží a ona vyhrávala. Reprezentovala školu a díky ní stanuli na prvním místě v republikovém klání. Pochopila, že nezáleží na tom, kde je a s jakými lidmi, ale důležitější je, co umí a zná. To jí nikdo nevezme.  Veronika Kačová

Už skoro tři roky bydlím v Brně na Bratislavské ulici. Zároveň mám zde nahlášené sídlo firmy. Pokaždé, když říkám tuto adresu, vidím údiv a nepochopení v očích tázajících. Už jsem si zvykla. Dokonce jsem začala vtipkovat, že to je nejlepší adresa pro společnost. Jste v centru města a finančák se sem bojí zajet. Koupila jsem si na Bratislavské před pár lety ateliér a bylo to spíše impulzivní rozhodnutí. Nemovitost se mi líbila, měla osobitou atmosféru a byla za dobrou cenu. Předtím jsem bydlela v jiných městech a jen krajem ucha jsem zaslechla hroznou pověst, která se váže k této části Brna. Bronx, čerň, špína. Tento negativní přístup brněnských obyvatel k jedné z centrálních ulic jejich města jsem pocítila až později. Rok před rozhodnutím koupit nemovitost na Bratislavské jsem bydlela v Londýně. Kdo strávil aspoň nějakou dobu ve větším městě v cizině, pochopí, že Bratislavská ulice dohromady s Cejlem a dalšími bočními uličkami je pořád nejbezpečnější a relativně nejklidnější místo na světě. Ale vykládejte tohle českým spoluobčanům, kteří nikdy nevytáhli paty z domu, ale dokážou řešit světové problémy u piva. Za tři roky své existence na Bratislavské jsem měla jediný problém – těžko jsem mohla pozvat k sobě návštěvu. Při slově „Bratislavská“ kamarádky odváděly pohled a okamžitě se ujišťovaly, že je pak večer odvezu domů. Kamarádi nevěřícně kroutili hlavou. Raději jsme se potkávali někde ve městě. Ano, musím uznat, že chodníky jsou zde špinavější. Občas je tady větší hluk. Povstávají zde skupinky Romů. Také jsem několikrát osobně viděla, jak Romové dobrovolně uklízeli a odváželi odpadky. Není zdejší špína způsobená mezi jiným i tím, že městské komunální služby, mírně řečeno, kašlou na tuto část města? Nevím. Každopádně, se samotnými Romy jsem nikdy neměla nejmenší problém. Bydlím ve vnitrobloku a jednou se mi stalo, že jsem vyšla ven a zapomněla jsem klíček od vnější brány, která se na noc uzamyká. Dávno po půlnoci jsem zvonila na romské sousedy z vedlejšího domu a ti mě bez váhání a  výčitek pustili přes svůj dvůr. Nevzala jsem si mobil ani peněženku, nebýt jejich přístup tak

vstřícný, asi bych zůstala přes noc na chodníku. Pamatuji si, jak mě na Bratislavské oslovil starý romský pán se sadou nožů. Prý brousí nože. Celou dobu opakoval: „Víte, paní, já se živím poctivě.“ Na což jsem mu řekla, že to je normální, že já se také živím poctivě. Zasmáli jsme se. Výborně mi nabrousil všechny nože, skoro zadarmo. Pozvala jsem ho dovnitř, abych mohla zaplatit. Moc děkoval a málem se rozplakal. Říkal, že jsem první, kdo ho pustil dovnitř. Další příhoda se mi stala s dřevěnou lavičkou, kterou jsem si koupila a postavila před vchod do svého bytu. Sousedé mě varovali, že ta lavička zde dlouho nevydrží. Že jsem blázen a že ji Romové hned ukradnou. Lavička zmizela za celou dobu dvakrát. Jednou si ji půjčil student ze Slovenska, který bydlel vedle v pronájmu. Vrátil ji zpátky s tím, že chudák nevěděl, že ona někomu patří. Podruhé to stejné

udělal český soused. Našla jsem svoji lavičku pár metrů od domu a zrovna na ní seděl zmíněný soused. Ani omluvy jsem se nedočkala. Neříkám, že všichni Romové jsou slušní. Neříkám, že nekradou. Ale když nekrade aspoň jeden Rom, je správné házet ho do stejného pytle se zloději? Co tím získáme? A ruku na srdce, Češi nikdy nekradou? Za dobu mého podnikání v České republice mě okradli tolikrát, že na to ani nechci vzpomínat. Bratislavská je krásná ulice v centru Brna se spoustou nádherných domů. Zkuste se projet Bratislavskou večer. Mě osobně pokaždé nadchne pohled na nasvícený Špilberk, který se velebí na kopci nad Bratislavskou. Nevěřte pověstem, je zde stejně nebezpečí jako všude venku. Je jen na občanech města, zda i nadále budou ohrnovat nos nad romským ghettem a nechají chátrat tuto starou a architektonicky zajímavou část Brna.  Natálie Nikitěnko


téma rozhovor

septembros

září

Být asistentkou mě baví Kateřina Hauerová se povolání asistent pedagoga věnuje už osmým rokem. Pracuje na základní škole v Újezdu u Uničova. Mezi její zájmy patří plávání, ráda cestuje, chodí do přírody, kde se skvěle odreaguje od každodenních povinností. Narodila se v Olomouci, je jí 49 let, má tři dcery. Ta první vystudovala sociální právní školu, druhá dcera cestovní ruch a ta nejmladší nastoupila na střední školu v Olomouci na obor cestovní ruch. Hodně času tráví se svými dětmi a dvěma vnoučaty. Společně jezdí i s rodinou na dovolenou. Jak jste se dostala k práci asistent pedagoga? Práci asistenta pedagoga mi nabídl olomoucký krajský úřad – odbor školství. Jako asistentka pracuji již osm let na základní škole Újezd u Uničova, denně dojíždím 60 km. Co obnáší funkce asistent pedagoga? Tato práce vyžaduje trpělivost, individuální přístup k  jednotlivým žákům, ohleduplnost. Je také velice důležitá spolupráce s učiteli.

Většinou se jedná o žáky s poruchami učení nebo jsou to děti ze sociálně slabých rodin, kde rodiče se s dětmi nepřipravují na každodenní výuku. Znalosti, vlastnosti, dovednosti, které by měl asistent mít? Asistent pedagoga by měl znát u  žáka, o  jaké poruchy se jedná a tomu přizpůsobit práci s žákem. Měl by tak trochu být i psychologem. Znát zázemí rodiny, které je důležité při řešení určitého problému. Tato práce je důležitá, pomáháme učitelům se žáky, kteří by jinak nemohli být zařazeni do základních škol. Mou největší odměnou a radostí je pocit z vědomostí, které mají a ze zlepšeného prospěchu. Plusy a mínusy této profese, co se Vám na ní líbí a nelíbí? Myslím si, že asistenti pedagoga nejsou ohodnoceni tak, jak by měli.

Řešíte ve škole také šikanu? Máte na to nějaký osvědčený postup? Šikanu jsme naštěstí řešit nemuseli, míváme v průběhu školního roku různé přednášky, týkající se tohoto tématu a i užívání drog.

Jak jste spokojená s prací a kolektivem ve školství? Na škole, kde pracuji, jsem spokojená. Máme dobrý kolektiv, vzájemně si pomáháme. Má práce asistentky mě velice baví a snažím se o to, abych byla dětem i učitelům užitečná. rozhovor vedla Veronika Kačová

Šukar cikno gavoro

Hezká malá dědinka

Šukar cikno gavoro andre miro jiloro Rado odoj phiravas pal e baba, pal o papus sar somas cikno čhavoro

Hezká malá dědinka v srdci ji mám Rád jsem tam chodíval za babičkou, za dědem když jsem byl malé dítě

Andro gav o Roma jekh avres paťiv den Jekhetane ľikeren zorales sar trasta Bari man hin odoj fajta

Ve vsi Romové jeden druhého si ctí Drží pospolu silně jako železo Velkou mám tam rodinu

Paňi čuľal gav gavestar šukariben barol le jilestar Tosara lav tover, lancos manca kaštenge andro veš džav Čhavale, aven manca

Voda teče z dědiny do dědiny krása vyrůstá ze srdce Ráno beru sekyru i řetěz s sebou pro dřevo do lesa jdu Přátelé, pojďte se mnou

Upre brehoha andro veš džav šuke gaľi khere anav Paš e jag, paš o paňi bešas raťi giľavas, pro gitari bašavas

Nahoru do kopce, do lesa jdu suché haluze domů donesu U vody, u ohně sedíme večer zpíváme, na kytary hrajeme

O Roma vičinen, džan imar te sovel e rat imar adaj hiňi, tosara džas pro maľini O maľini pro dilos bikenďom andro foros zakuski mange cinďom Šukar gavoro thoďom andre miro jiloro Julius Hudec (upravil Gejza Horváth)

Romové volají, jděte už spát už je tady noc, ráno jdeme na maliny Maliny jsem v poledne prodal ve městě zákusky jsem si koupil Hezkou dědinku do srdce jsem vložil (do češtiny přeložil Gejza Horváth)

7

Proběhl letní tábor Pohořany Nejžádanější pobyt, kdy se děti dotazují, zda pojedou s námi. Vždy odpovídám: Když bude vysvědčení a chování, docházka do NZDM – pojedete. Celkem se letos zúčastnilo 30 dětí od 5 do 15 let. Náplní pobytu byly táborové hry, soutěžení, zpěv, tanec, znalosti o přírodě, stavění lesního obydlí, malování a sport, a také znalostní luštění křížovek, letos poprvé – děti byly z luštění nadšené. Nebyl žádný konflikt ze strany majority, naopak, vždy chvála, děti byly klidné, hravé a soutěživé, vzorně si uklízely pokoje, byly pochváleny správcem ubytovny. Šest dětí kouří, návyk mají, ale na táboře byly hlídány, dále časté plivání, sprosté nadávky – tyto návyky byly částečně odbourané. Dost často panuje mezi rody nějaká nenávist, ale to si přivezou z domu, my je vedeme ke kamarádství, povedlo se. I s dětmi z místní majority jsme navázali velmi dobré vztahy, často s námi trávily čas na hřišti i v lese. Počasí bylo přímo ukázkové. A odměny? Sladkosti, fotbalové míče, školní pomůcky – pera, tužky, pastelky, strouhátka atd., nechyběly ani sluchátka, fleshky. Obrovský úspěch měl na táboře program České Policie, kde dětem bylo umožněno střílet na terč, obléknout si oblek těžkooděnců, soutěžit, kdo nejrychleji poskládá nábojnice, leporela atd. Patří jim velký dík. Tábor je velmi žádaný, doufáme, že nás v příštím roce Magistrát města Olomouc opět podpoří. Jiřina Somsiová

Třetí ročník dětské soutěže Vícejazyčnost je bohatství

V Evropě se hovoří 23 úředními jazyky a více než 60 regionálními či menšinovými jazyky a 98 % Evropanů si myslí, že znalost jazyků je užitečná pro budoucnost jejich dětí. Seznámí-li se děti s dalšími jazyky v raném věku, obvykle se je pak rychleji naučí, zlepší se jejich znalost mateřského jazyka a vedou si lépe i v ostatních oblastech. Jazyková rozmanitost je nástrojem pro dosažení většího mezikulturního porozumění a zároveň důležitou součástí multikulturní společnosti, a proto se v celé Evropě propaguje vícejazyčnost. Spolek Zaedno v rámci projektu Kamarádi vyhlásil již třetí ročník unikátní dětské soutěže zaměřené na podporu a popularizaci vícejazyčnosti. Tato soutěž s názvem Vícejazyčnost je bohatství je určena primárně dětem, které pocházejí z vícejazyčných rodin, národnostních menšin, mají zahraniční kořeny nebo se učí a komunikují vedle češtiny také v dalším jazyce. Je založena na čtení či předčítání literárních děl pro děti, vytváření ilustrací, komiksů nebo vlastní knížky na námět literárního díla. V předchozích ročnících se tato soutěž setkala s velkým zájmem ze strany dětí, pedagogů i rodičů. Každoročně dostáváme z celé České republiky stovky kreseb, maleb, komiksů, knížek, leporel a dalších uměleckých objektů. Jde o krásná a propracovaná díla s popiskami v mnoha různých jazycích. Hlavní ceny v soutěži jsou školní výlety pro celou třídu. Rozdáme i mnoho věcných cen a výukové materiály. Udělují se ceny jak pro jednotlivce, tak i pro školy za kolekce prací. Letos máme novinku – za nejlepší spolupráci na soutěži bude oceněn i jeden dospělý – slavnostně bude pasován na „Patrona vícejazyčnosti 2015“. Nejlepší dětské práce budou publikovány ve vícejazyčném časopise Kamarádi. Protože jsme na výsledky dětí v soutěži z předchozích ročníků velice pyšní, rádi pro ně zajišťujeme čím dál více zajímavých výletů pro celou třídu, jako odměny pro nejlepší účastníky! Letos čeká na výherce v soutěži celých 7 krásných výletů! Pojede se tradičně na největší lezeckou stěnu v ČR, nově do Techmanie v Plzni, dále do 3D kina, muzea či na historické památky po celé republice. Důležité termíny soutěže: • Uzávěrka 3. ročníku soutěže je 19. 10. 2015. Přihláška a více informací o soutěži (téma, kategorie, podmínky účasti, identifikace děl, harmonogram a ocenění) jsou umístěny na www.kamaradi.zaedno.org • Práce jsou přijímány od 1. 9. do 19. 10. 2015. Mohou být zasílány na: kamaradi@zaedno.org nebo nedoporučeně na Spolek Zaedno, Vocelova 602/3, 120 00 Praha 2 • Výsledky soutěže budou zveřejněny 2. 11. 2015 na www.kamaradi.zaedno.org • Slavnostní předání cen proběhne v Domě národnostních menšin v Praze 18. 11. 2015 od 16 h. • V období listopadu a prosince 2015 bude probíhat výstava všech oceněných prací v Domě národnostních menšin. Projekt Kamarádi, jehož součástí je časopis a soutěž, je držitelem prestižní evropské jazykové ceny Label pro rok 2014. Tato cena je udělována výjimečným aktivitám v oblasti jazykového vzdělávání. V roce 2015 je projekt Kamarádi finančně podpořen Ministerstvem kultury, Úřadem vlády České republiky a Magistrátem hl. m. Prahy. Partneři soutěže jsou Svět knihy – Rosteme s knihou, Městská knihovna v Praze, SKIP, Dům národnostních menšin v Praze, Lezecké centrum SmíchOFF, Techmania Science Center, Nakladatelství Albatros, Nakladatelství Morkes, Polský institut v Praze, Muzeum romské kultury, Kulturní dům – Hodonín, Kulturní dům – Vsetín, Valašské muzeum v přírodě – Rožnov pod Radhoštěm. Sevda Kovářová Spolek Zaedno


8

září

septembros

inzerce

Muzeum romské kultury Bratislavská 67, 602 00 Brno, tel.: 545 571 798 e-mail: media@rommuz.cz, www.rommuz.cz

MHD: tram. 2, 4, 11, zast. Tkalcovská, tram. 3, 5, 9, zast. Dětská nemocnice

Program na červenec–září 2015 OTEVÍRACÍ DOBA V NEDĚLI PRODLOUŽENA DO 1800 (poslední vstup v 1715)

Stálá  expozice Příběh Romů výstavy

Dějiny Romů od starověké Indie po současnost na ploše celého jednoho muzejního patra. Prezentace je rozložena do šesti výstavních sálů, kde za doprovodu romské hudby zhlédnete kromě unikátních historických sbírkových předmětů i umělecká díla a filmové dokumenty, to vše v atraktivních kulisách, přenášejících návštěvníka v čase hluboko do minulosti. Exponáty doplňují originální dioramata, imitující reálné situace ze života Romů. Expozice obsahuje řadu audiovizuálních prvků a je vhodná pro děti i dospělé. Je ideálním prostředkem pro doplnění výuky základních a středních škol. Pro objednávku prohlídky kontaktujte průvodce e-mailem: pruvodce@rommuz.cz

Mistr Martin Matěj Holub …a možná přijede na koze Srdečně zveme na zahájení hravé výstavy dřevěných soch, loutek a dekorativních hraček profesionálního řezbáře Martina Matěje Holuba z Horních Chvatlin na Kolínsku, osobitého umělce s širokým spektrem umělecké tvorby, při níž uplatňuje svou vynalézavost, fantazii a smysl pro humor. 24. 9. 2015–21. 2. 2016 Vernisáž proběhne 24. 9. v 16 hodin …A možná přijede na koze! Sledujte Muzeum romské kultury i na facebooku

Otevírací doba • po a so zavřeno • út–pá 10–18, poslední vstup 1715 • ne 10–18, poslední vstup 1715

Nabízíme starší ročníky Romano hangos. Cena jednoho ročníku 100,– Kč + poštovné. Objednávky na: 545 246 673 nebo: holomkova@srnm.cz

Adresa redakce Romano hangos a Společenství Romů na Moravě Bratislavská 65a, Brno 602 00 tel.: 545 246 673 www.srnm.cz číslo účtu: 27-488570217/0100

Nabídka inzerce celá strana 5 000 Kč (rozměr 26×40) 1/2 strany 3 500 Kč (rozměr 26×20 nebo 40×13) 1/4 strany 1 500 Kč (rozměr 13×20) menší formát – 7 Kč/cm2 Sleva při opakované inzerci na druhé a další vydání 25 % žádosti o inzerci na mail: holomkova@srnm.cz

Vydávání Romano hangos podporuje Ministerstvo kultury České republiky

Romano hangos / Romský hlas. Vychází s  podporou Ministerstva kultury České republiky. Vydává Společenství Romů na Moravě. Registrováno Ministerstvem kultury ČR pod č. E  8154. Redakce: Sabir Agalarov (šéfredaktor) romanohangos@gmail.com; Alica Heráková, Jan Horváth-Döme, Karel Holomek. Sazba: Radim Šašinka. Elektronická verze: www.srnm.cz. Redakční rada: Roman Čonka, Prešov; Alica Heráková, Brno; Drahomír Radek Horváth, Děčín; Ivona Parčiová, Brno; Barbora Antonová, Brno; Margita Racová, Brno. Adresa redakce: Bratislavská 65a, 602 00 Brno, tel.: 545 246 673, e-mail: rhangos@volny.cz. IČO vydavatele: 44015178. Bankovní spojení: Fio banka, číslo účtu: 2300661977/2010. Tiskne: Samab press group, a.s, Cyrilská, Brno. Rozšiřuje: Kongrestakt Brno.


Sociální sítě/Social media