Rufina BAZLOVA_portfolio

Page 1

Ilustrace/komik s/scénograf ie/loutk y/instalace

RÁCE P IO PORTFOL

RU FI N A B A Z L OVA



*1 9 9 0

R U F I N A B A Z L O VA P

O

R

T

F

O

L

I

O

P

R

Á

C

E

+420 776 208 083 www.facebook.com/rufinbooks

rufinabazlova@gmail.com

Jsem ilustrátorka, scénografka, performerka původem z Grodna (Bělorusko). Často se inspiruji prehistorickou kulturou, zejména praslovanskou filozofií a mytologií. Myslím si, že tyto stopy, které po sobě nechávají lidé, mají svůj důležitý sakrální smysl. V čemkoli, co vytvořím, se pokouším vcítit do diváka, vtáhnout ho do děje či překvapit. Při tvorbě zpravidla pracuji ručně a je pro mě důležité vytvořit dílo jako ucelený projekt. Jsem fascinováná světlem a se zájmem zkoumám jeho možností ve svých pracích.


Míšeňská 3, 2020 Inscenace vychází z příběhů spojených s domem v Míšenské ulici, v němž se všechny dějové linky uzlí. Kompilací a koláží životních osudů a děl spisovatelů F. A. Cámary, J. A. Smíchovského a historií rodiny Demtartini, spojené s počátky komínictví v Čechách, vzniká fikce, upozorňující skrze nevysvětlitelné souvislosti na všudypřítomnost věcí člověka přesahujících. Koncept: Adam Mensdorff-Pouilly a kol. Scénografie a loutky: Rufina Bazlova Hrají: Edita Valášková , Šimon Dohnálek, Adam Mensdorff-Pouilly, Daniel Horečný Produkce: Drama label





RAW, 2017 Inscenace Raw se zabývá tématem smrti a umírání s cílem její detubizace v moderní západní společností. Loutky v RAW jsou obrazové, anonymní a statické. Používají se podobně jako terapie rodinné konstalace. Před vašima očima vzníkají Instalace, kde vaše zážitky a myšlenky se stávájí animátory významu.

Koncept: Edita Valášková, Šimon Dohnálek Scéna a loutky: Rufina Bazlova, Edita Valášková, Šimon Dohnálek Produkce: Drama label



Goršek, 2018


Autorská (bakalářská) inscenace studentů katedry nonverbálního divadla HAMU vyprávějící legendu o dvou bratrech z mýtické Goršecké náhorní plošiny. Čtyřiceti pěti minutová hra pro dva herce a dvě masky rozehrává na prostoru jedné místnosti tragikomedii plnou lásky a nenávisti, krutosti a přátelství a ponorkové nemoci. Hlavními inspiračními prameny byla slovanská kultura, existenciální literatura a absurdní drama 2. pol. 20. St. (Jean-Paul Sartre, Samuel Beckett) a zkoumání lidské psychiky v hraničních podmínkách dlouhotrvajícího odloučení od světa. Fyzické herectví s maskou na pomezí nonverbálního divadla s prvky pantomimy.

Hrají: Šimon Pliska, Andrej Lyga Režie, hudba: William Valerián Masky: Rufina Bazlova, Viktorie Drdová Supervize: Roman Horák, Frantíšek Antonín Skála



J+M, 2018 Koncept a režie: Rufina Bazlova Dramaturgie: Anežka Berkmanová Hrají: Daniel Horečný, Stephanie Van Vleet /Edita Valášková Živý zvukový doprovod: Šimon Dohnálek, Lenka Nahodilová

Autorské zpracování pohádky o Perníkové chaloupce s lehkým nádechem hororu. Inscenace se zakládá na animaci světla v rozmanitých variacích: odrážené světlo, lomené světlo, barevné světlo, světelné kužely, světelné efekty, které nechávají stopu na lidské sítnici atd.

Foto: Oskar Helcel


Začátek této anotace si klade za cíl přivést Vaši pozornost ke čtení této anotace. V průběhu čtení této anotace se nadechnete zhruba devětkrát. Klavír právě začal znít. Prostředek této anotace poukazuje na to, že začátek této anotace je již minulostí. Některé části tohoto představení znějí podobně, jako zní tato věta ve Vaší hlavě. Vnější ucho, zvukovod, bubínek, kladívko, kovadlinka, třmínek, hlemýžď, nerv, vědomí, paměť. V průběhu celého představení se nadechnete zhruba pět set krát. Robustní scénografie připravuje půdu: klapka, mechanika, kladívko, struna, vzduch, vnější ucho, nerv, vědomí, paměť, zapomnění. Závěr této anotace si připomíná, že není nikdy zcela jasné, kdy přesně věci končí. Doznívající klavír otevírá ticho. Ještě jeden nádech.


nejdelší slovo v českém jazyce, které neobsahuje ani jednu samohlásku

ČTVRTHRST Premiéra 21. února 2020 Divadlo Disk Režie, koncept, autoři: Ian Mikyska a Jakub Vaverka Scénografie, kostýmy: Rufina Bazlova a Tereza Havlová Produkce: Martin Šolc, Adina Hanáková a Jakub Philipp Hrají: Marie Anna Krušinová, Juraj Mitro, Tereza Stachová a Jakub Vaverka


Útěk do Egypta přes Království České, 2019 Divadelní areál Bouda - Mariánské náměstí České Budějovice premiéra: 19. 12. 2019 derniéra: 30. 12. 2019

Režie: Petr Hášek Dramaturgie: Jakub Maksymov Scéna a loutky: Jan Polívka Kostýmy a masky: Rufina Bazlova Loutky a masky řezali: Vjačeslav Zubkov, Marek Šterbák Light design: Petr Baštýř, Ondřej Šesták

Svérázný satirický divadelní apokryf o zápasu prostých lidí s byrokratickým aparátem, stejně jako velký univerzální příběh o souboji dobra se zlem. Divadlo pro celou rodinu ve sváteční čas. Věřte tomu nebo ne, za oněch svatých dob vedla nejkratší cesta z Betléma do Egypta přes Království české. A přesně tudy prchají Marie a Josef s Ježíškem. Nemají peníze ani doklady. Ale co jiného jim zbývá, když v Betlémě už není bezpečno? Mezitím král Herodes posílá telegram císaři Františku Josefovi, ve kterém žádá o pomoc při stíhání podezřelé trojice osob. Dostihnou je pekelné síly spolčené s celní správou c. k. mocnářství...?









Nomad, 2018 n o m a d je mezinárodní taneční představení, které se zabývá fenoménem dnešní doby – bytím v “moving society” - přesunem, jako nutnosti vycházející z neustálého pohybu. Koncept: Alica Minárová (SK)

Scénografie: Rufina Bazlova (BLR)

Performeři: Mira Studer (CH), Sabina

Světelný design: Tomáš Morávek (CZ)

Bočková (CZ), Solène Schnüriger (CH),

Supervize: Bohumíra Eliášová, Kritýna

Tereza Slávkovská (SK), Tomáš Janypka (SK)

Täubelová

Hudba: Mira Studer (CH)

Foto: Adam Lukáč


Kiwi, 2018

Hrají: Helena Máchová Režie: Minna Lund Hudba: Ian Mikyska Masky: Paula König, Rufina Bazlova Scénografie: Rufina Bazlova, Viktorie Drdová

Inscenace KIWI vypráví o snění, uspokojení, vnitřních voláních a obětech, které jsme ochotni pro jejich naplnění přinést. S humorem i svéráznou poetikou sleduje postavu KIWIho, její myšlenkový proces a nekonečnou touhu létat.


Mimochodem, 2016 Autorská preformance, znazorňující citový záznam z Letňan do centra Prahy, který se fixuje na filmovém pásu pomocí světla a leptacího štětce a potése promítá prostřednictvím starých Diax projektorů. Samotné obrazy z procházky podzimní Prahou se prolínájí a skládájí se do uměleckého záznamu: zatažená obloha, nekonečné paneláky, vesnice spolknutá městem, výhled na město, nedokončený silniční most, demolovaný dům, třpytící se voda, pole a bílá dům, pes, železniční tratě, viadukt, báječná architektura starého města a turisté, turisté.


Susuki, 2017 Rituální vaření čaje sprostredkovává prchavou krásu kvetoucí japonské stříbrné trávy Susuki. Křehkost obrazu zachycuje harmonická souhra přírodních živlů a světla. Meditativní atmosféra mění vnímaní času a prostoru. V průběhu akce pod rukama vzníka zpracováná kopie původního japonského obrazu Susuki od autora Suzuki Kiicu.


Objekty, 2016 - 2018



Instalace v BorovinÄ›, 2014


Proč je vejce symbolem Velikonočních svátků? Stará slovanská pověst „Píseň ptáka Gamajuna“ vypráví o tom, že svět se zrodil z vesmírného vejce. Naši předkové věděli o životě na zemi mnohem více, než si myslíme. Své znalosti zachovali zašifrované ve výšivkách, protože dobře chápali, že obrázky jsou mnohokrát srozumitelnější. Použila jsem jejich princip a zakódovala informace z knihy „Píseň ptáka Gamajuna“ hned dvakrát – do textové a ilustrační podoby. Na konci knihy je umístěn obrázkový slovník s výkladem nejtěžších symbolů. Z obou stran obálky jsou polokoule přidělané tak, že když je kniha zavřená, tak vytvářejí celou kouli, která má symbolizovat žloutek. Kniha se uzavírá do dřevěného vejce.

Kniha Píseň ptáka Gamajuna, 2010


dětská komiksová knížka na šatech


Ženokol, 2012 Maminka nemusí mít strach, že se dítě někam ztratí, protože jeho pozornost bude připoutaná k obrázkům na sukni. Kromě toho se dítě může při prohlížení komiksu určitým způsobem vzdělávat. Děti ve věku od 3 do 6 let už začíná zajímat otázka, jak přišli na svět. Svým příběhem odpovídám na tuto otázku z pohledu staroslovanské mytologie. U slovanů je žena často porovnávána se zemí-matičkou. Dokonce i sama sukně připomíná tvar kopce a hraje roli zásobárny ženské energie.


Slunce moje

Sousedi

Nedopochopení, 2013 Série vyšívaných obrazů, které dostávají jiný smysl nepatrným zásahem: přemístěním samotných obrazů výměnou detailů (knír), nebo jedním tahem jehly.

Vůdcův knír


Slavnosti svobody, 2015 Vzdělávací brožura pro děti k 70. výročí Slavností svobody. Realizováno ve spolupráci s Magistrátem města Plzně.


28.říjen 1918 - vznik ČSR, 2018 Vzdělávací brožura pro děti k 100. výročí vzniku ČSR. Realizováno ve spolupráci s Magistrátem města Plzně.


Sametová Plzeň - 1989, 2019 Vzdělávací brožura pro děti k 30. výročí sametové revoluci. Realizováno ve spolupráci s Magistrátem města Plzně.


Faux pas, 2017

Kniha pro sbornĂ­k Ladies do comics.



Tobacco, 2013

Kniha z cyklu „Happy Birthday“. Věnováno Réce Fekete.


Purple love, 2014

Kniha z cyklu „Happy Birthday“. Věnováno Lauře Haingiu.



Lost on the beach, 2014 Kniha vznikla jako součást projektu „Free Eco Art Workshops“ během mé stáže v Aténách. Pro ilustrace byl použit odpad, nalezený na pláži. Pro jednodenní výstavu jsme vyrobily mozaiku ze stejného materiálu. Spolupráce: L. Hangiu, M.Tichie, A.Dimache.


Komiks Enono, 2014 Narážím tady na lidskou společnost se všemi jejími konzumními hříchy. Vytvářím paralely mezi lidmi a odpadky – popelnice, kam se dostává hlavní hrdina Enono (psí exkrementy), je v podstatě malý model našeho světa. Moc tomu nerozumím, ale věřím v dobrého člověka a cítím s jídlem příbuzenský vztah!

Jídlo... Proč se o to tak bojuje?

Protože jídlo dává moc! Dokonce i lidé, přestože jsou lidé, o něj soupeří.

Cože? Viděli jste, jak nám to sebral? Žádnou lidskost v sobě nemají! Jsou to jenom konzumní prasata! Chacha! Příbuzenský vztah s jídlem tady má skoro každý!

Vidíš toho modráka? Je od sušenek...


Kakaová bohyně, 2010 Při výrobě svého díla jsem se inspirovala historií vzniku čokolády. Příběh popisuje aztéckou ženu, která začala z kakaových bobů vyrábět lahodný čokoládový nápoj, který kmenovým vůdcům velmi zachutnal. Zjistili, že působí jako afrodiziakum. A z toho důvodu začali tuto ženu uctívat jako bohyni. Komiks je vytištěný na folii, aby divák ihned neviděl celý příběh a četl ho postupně až při konzumaci čokolády.

Vítěz mezinárodní soutěže Mladý obal.


Já, 2009

Interaktivní kniha, kterou lze ohýbat a rozkládat, umí odrážet obraz a text, prostor mezi dvěmi částmi knihy občas doplňují jednotlivé ilustrace. Kniha je věnována Jakubovi Hanzlovi.


RUFINA

B A Z L O VA

rufinabazlova@gmail.com / +420776208083


Praha 2020