Issuu on Google+

ročník I první číslo – 2008 zdarma


RedWay celostátní školní časopis měsíčník číslo 1, ročník 1 zdarma toto číslo vyšlo v září 2008 obálku vytvořil Pasta

ČAU HOLKY A KLUCI! PŘED PRÁZDNINAMI JSME NĚKTERÝM Z VÁS POSÍLALI DO ŠKOLY PILOTNÍ ČÍSLO ČASOPISU REDWAY. RÁDI VÁM HO BUDEME POSÍLAT I DÁL, PO CELÝ ŠKOLNÍ ROK, KAŽDÝ MĚSÍC, ZADARMO, ROVNOU DO LAVIC. JESTLI VÁM TO ZNÍ DOBŘE, POŽÁDEJTE VAŠI TŘÍDNÍ/TŘÍDNÍHO, AŤ NÁM NAPÍŠE MAIL S POČTEM KUSŮ, A MY JE DODÁME. NO, A VY BYSTE MOHLI TAKY NAPSAT. CO JE V ČASOPISU ZAJÍMAVÝ, CO ZBYTEČNÝ, NEBO JENOM JAK ŽIJETE, CO VÁS BAVÍ. ŘEKNĚTE… AŤ MŮŽEME ŽASNOUT. ADRESA JE INFO@REDWAYMAG.CZ. NÁZEV REDWAY SE DÁ DOSLOVNĚ PŘELOŽIT JAKO ČERVENÁ CESTA (NEBO ZPŮSOB, DRÁHA, SMĚR). V REDAKCI SI POD TÍM PŘEDSTAVUJEME NAPŘÍKLAD CESTU KRVE, KTERÁ VÁM – POKUD JSTE NAŽIVU – PROUDÍ BEZ PŘESTÁNÍ TĚLEM. NESMÍ SE ZASTAVIT ANI JEDNOU ZA TĚCH ZHRUBA 75 LET, KTERÝCH SE TADY U NÁS PRŮMĚRNĚ DOŽÍVÁME. JENOM SI PŘEDSTAVTE TEN MAZEC, POŘÁD V POHYBU! A CO JE NA OBÁLCE? DETAIL TELEVIZNÍ OBRAZOVKY, NA KTERÉ ZROVNA BĚŽÍ KRESLENÝ SERIÁL. LÍBILO SE NÁM, ŽE JE NA NÍ VIDĚT, Z ČEHO SE TELEVIZNÍ OBRAZ VLASTNĚ SKLÁDÁ A CO LIDSKÉ OKO NENÍ SCHOPNO NORMÁLNĚ ZACHYTIT. JO, TELEVIZE JE MOCNÁ VĚC, VÍC NAJDETE UVNITŘ ČÍSLA.

adresa redakce RedWay Podbělohorská 41 152 00 Praha 5 email redakce info@redwaymag.cz projektoví manažeři Prof. MUDr. Michael Aschermann DrSc., FeSc. mascher@vfn.cz Kateřina Pfauserová pfauserova@redwaymag.cz šéfredaktorka Martina Overstreet overstreet@redwaymag.cz zástupce šéfredaktorky, produkce Zdeněk Řanda zdenek@redwaymag.cz grafický design a layout Pasta Oner pasta@redwaymag.cz Martin Fischer martin@fisheye.cz editorka, korektorka Jana Prchalová spolupracovníci Laura Haiselová, Petra Verzichová, Tomáš Urbánek, Pavel Horáček, PaedDr. Alena Křepelová, PhDr. Eliška Skalková, Lela Geislerová, Lenka Boráková (Greenpeace), Romana Anděrová (Zoo Praha), Petr Prošek, Honza Syruček, David Lendl, Katka Hallová, Karel Veselý, HipHopStage.cz inzerce Kateřina Pfauserová 602 451 964 pfauserova@redwaymag.cz Nevyžádané rukopisy a obrazové materiály se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály na www.redwaymag.cz. vydavatel

Česká kardiologická společnost Pekařská 962/72 602 00 Brno www.kardio-cz.cz Časopis vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Labyrint www.labyrint.net toto číslo vyšlo za podpory

tiskne Arteko Praha s.r.o., Jahodová 99, Praha 10

MARTINA OVERSTREET, ŠÉFREDAKTORKA

distribuce Labyrint, tel. 224 922 422, e-mail: labyrint@wo.cz registrační číslo MK ČR E 18246 ISSN 1803-2850

01


8-10

14–20

1 RedWay! RedWay! RedWay! 2–3 Obsah 4–5 Mail Box

Školní akce, na které jsem se fakt bavil Tip na šílený dárek

21 Hot Spot Šílená štafeta

22–23 Adrenalin Až na krev!

24–28 Rozhovor Lejla Abbasová

6–7 Pop

Hillary Duff, Ben Barnes, playlisty

8–10 Smart Box Cigaretový kouř zabíjí i nekuřáky Adopce na dálku Sůl nad brokovnici

Máš dobrý odhad? Anorexie Kup si chřipku Makej jako Avril

33–36 Hey Boy

11–13 Zoo Hádej, kdo jsem? Gaviál indický

Znáš starověký Řím? Agresivita Pravda o Chucku Norrisovi Vinyl toys

14–20 Téma: Televize

37–39 Active

Reportáž ze studia Kopce Dětská televize očima Honzy Syručka Patrik Rajs: Moje televize

02

29–32 Hey Girl

Hanspaulská liga Proč lidé tančí, 2. díl

37-39


24-28

49

22-23

11-13

40–41 Narozena 1993

55–56 Smysly

42–43 Tipy

57 Eko

44–48 Rozhovor

58–59 DIY

49 Talent

60–61 Technologie

50–51 FBI

62–63 Komiks

52–54 Adventure

64 Soutěž

Ayumi Maekawa z Tokia

Jak komunikovat s dospělejma

Dušan Lojda

Stránka za milion dolarů

Na jakém slavném festivalu jste se ocitli?

Na kole napříč Aljaškou

knihy, cd, film

Hudba a ekologie

Vyrobte si karnevalovou masku

věda, technika, games

Kin a Mina

Drum´n ´bass od Juanity Juareze

03


V MINULÉM ČÍSLE JSME VÁS VYZVALI, ABYSTE SE PODĚLILI O SVŮJ NEJLEPŠÍ ZÁŽITEK ZE ŠKOLNÍ AKCE, NEBO DALI TIP NA ŠÍLENÝ DÁREK. DÍKY ZA PŘÍSPĚVKY, BAVILY NÁS! JMÉNA TĚCH, KTEŘÍ VYHRÁVAJÍ BATOH NA NOTEBOOK, NAJDETE NA WWW.REDWAYMAG.CZ V RUBRICE SOUTĚŽE. NOVÉ TÉMA VYHLAŠUJEME NA STRANĚ 64. LADA MALECHOVÁ 13 let, Záluží u Budislavi Svému bratrovi, který se bojí výšek a nesnáší některá zvířata, bych věnovala tandemový seskok padákem s kočkou. To by bylo spíš za trest a příští rok by ode mě už raději nic nechtěl!

EMA CHORÁ Chtěla bych dát někomu bouřku, takovou tu, jak je tmavý nebe, ale všude kolem je světlo, jak se tak šťavnatě zelenají stromy a tráva, a ty vyběhneš z baráku a tancuješ v proudech deště (nebo spíš lijáku). Bylo by moc krásný dostat takovou bouřku.

NIKOLA SLEZÁČKOVÁ 16 let, Šternberk Mě by nejvíce nadchl tandemový seskok padákem, popřípadě bungeejumping. Nebránila bych se ani sjezdu divoké řeky. Myslím, že tyhle adrenalinový věcičky potěší každého a kamarád, kterého takto obdarujete, na ně bude vzpomínat raději než na hromadu čokolády spořádanou při poslední oslavě. Takže pokud chcete někomu udělat radost, domluvte se s kámošema, složte se a vyrazte do lanového centra nebo si pořádně zařáděte na čtyřkolkách. Dalším návrhem je roztočit to večer v nejoblíbenějším klubíku, když za oslavence zacvakáte jeho útratu. Vždyť super zážitky se super partou jsou lepší než všichni plyšáci světa...

04


MICHAL ŠTRUNC „Dávejte pozor!“ zařvala na nás naše třídní. Máme zrovna občanku. Stejně jako vždy si někdo povídá, někdo píše dopisy, ale většina jen znuděně sedí a snaží se neusnout pod náporem nezajímavé látky. Učitelka to už taky pomalu vzdává, a tak nakousne jiné téma. „Dohodli jste se už, kam pojedeme na výlet?“ Najednou všichni ožili a snažili se co nejhlasitěji říct svůj názor. „Do zoologický,“ pípne někdo vzadu. „Ne! My chceme stanovat!“ zavelí další. „A co třeba na vodu?“ pokusí se navrhnout Janička Kantů. ,,A co opejkat?“ myslí Fanda. Většina jen protočí oči a dál se dohaduje, kam pojedeme. „A co jet stanovat, jeden den sjet vodu, další do Zoo a poslední den opejkat?“ navrhla učitelka. Všichni souhlasili. Ještě přes týden jsme se na tom domlouvali a 1. června jsme o občance dostali papírky s instrukcemi: Můj syn/ moje dcera je plavec/neplavec, odjezd, příjezd a tak. Nakonec nebudeme spát ve stanech, ale v chatkách, jelikož stany skoro nikdo nemá :-) . Doma jsme všichni čapli batohy a narvali je jídlem. Samozřejmě jsme nesměli zapomenout nabíječku na mobil. V pondělí jsme nemuseli ani do školy, a tak se všichni dlouho vyvalovali v postelích. Pak jsme se sešli před autobusem. Jelo s námi ještě pár sedmáků a osmáků. K tomu dva učitelé a ředitel. Mohlo se vyjet. Posadil jsem se k Ondrovi. Řidič autobusu pustil nahlas rádio. Zrovna začala hrát písnička Superstar, takže většina lidiček začala zpívat. „Hey o hey o hey oh!“

neslo se autobusem. Ve zpětném zrcátku byl vidět řidičův úsměv. Byl to takovej starej páprda a tohle byl první úsměv, který jsme u něj viděli. „But you must be some kind of superstar...“ zpívali jsme vesele. Teď už se neusmíval jen řidič, ale i učitelé. Ředitel nás fotil svým digitálem. Vytáhl jsem telefon a vyfotil Ondru, aniž by o tom věděl. Zachytil jsem ho s dost dobrým výrazem. Ondra samozřejmě hned dostal záchvat smíchu. Já jsem z něj taky nemohl, smál jsem se, až se mi rozkutálely všechny bonbony. Začali jsme je s Ondrou sbírat. „AU!“ padlo dvojhlasně, když jsme se srazili hlavami. Konečně jsem plný sáček držel opět pevně v ruce. Jenže řidič přehlédl kanál, autobus udělal hop a bonbony se znova válely na zemi. Filip s Davidem se začali smát. „Parchanti,“ řekl jsem naštvaně bonbonům a na další sbírání těch kulatých hajzlíků se vykašlal. Pak jsme konečně dorazili na místo. „No ty jo!“ řekl jsem nevěřícně, když jsem viděl vysokou trávu (mám hrůzu z klíšťat) a v ní polorozbořený chatky. „Já za nic nemůžu. V letáku to vypadalo jinak,“ řekla třídní. „No nic, tak jdem,“ zavelel ředitel a vyfotil nás. Až ty fotky potom uvidíme, asi se zblázníme smíchy, protože se na nich tváříme jak po výbuchu. Vydali jsme se k chatkám, který nakonec byly po pěti. U tý naší hned vypadly dveře z pantů a nakonec nám chytla od sirek, s kterýma si hrál Filip. Všechno nám shořelo. I přes tyto větší či menší chyby jsem se ale na výletě bavil a byl jsem rád, že jsem jel. Je to zážitek na celý život! (:

LÁĎA KROKA Loni v září jsem se poprvé posadil do motokáry. Představoval jsem si, že je to formule 1. Rozjel jsem se, ale hned první zatáčku jsem nevybral a naboural do pneumatik, které tam jsou udělaný jako zábrany. Trvalo mi asi dvě minuty, než jsem se vymotal. Pak jsem se znovu rozjel a asi pět minut jsem jezdil jako machr bez bourání. Ale pak jsem opět boural, tentokrát o plechovou zábranu. To bylo trochu horší než do těch pneumatik. Ale opět jsem se z toho dostal a jezdil v pohodě. Bohužel motokáry jsou drahý, takže nešlo jezdit celý den. Po dvaceti minutách jsem musel končit. Normálně se jezdí jenom patnáct, ale ten pán, co to tam obsluhoval, mi pět minut přidal. Můj rekord dostat se z bouračky zpátky na dráhu je 15 vteřin. Motokáry jsou úžasné. Moc mě to baví.

05


JEDNA OTÁZKA PRO TŘI

CHOVÁTE SE ŠETRNĚ K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ? JAK TO PŘESNĚ DĚLÁTE?

BEN BARNES

HILARY DUFF

LEONARDO DICAPRIO

Před pár lety si naše rodina udělala na internetu test, kde jsme vyplňovali, kolik máme aut, jak často pereme, sekáme trávu a podobně. Pak nám vyšlo, kolik planet by lidstvo potřebovalo, kdyby měl každý takovou spotřebu jako my. Vyšlo nám asi pět, nebo tak nějak. Od té doby třídíme, šetříme, koupili jsme dokonce dva lisy na PET lahve.

Hodně lidí tomu asi nebude věřit, ale dost často nosím oblečení ze sekáče. Nekupuju kožichy a výrobky z kůže vzácných zvířat. Kabelka z krokodýlí kůže se mi hnusí. K osušení umytých rukou používám vždy jenom jeden papírový ručník. Je to zdánlivá maličkost, ale kolik by se ušetřilo stromů, kdyby to tak dělal každý?

Moje svědomí by mi nikdy nedovolilo létat soukromým tryskáčem. Když to jde, pohybuju se po městě metrem nebo na kole. Kupuju jenom věci, které se dají recyklovat. Dodržuju pravidlo, že po mně nesmí zůstat víc odpadu než jeden plný koš týdně. text: z časopisu National Enquirer přeložila Martina Overstreet foto: archiv inzerce

6


ORE SKA BAND

BLESS THE FALL HIS LAST WALK Nejradši mám skupinu Bless The Fall a jejich CD His Last Walk z roku 2006. To je podle mě nejlepší, protože to tam nejvíc prožívaj‘. Doporučuju.:) Nej písnička? Higinia. Denisa, 14 let, Svojkov u Nového Boru ALESANA WHERE MYTH FADES TO LEGEND Mají dokonale zkompilovanou hudbu a vždycky mi zlepší náladu – navíc každé nové album je lepší

CUT COPY IN GHOST COLOURS Nejlepší taneční hudba se teď dělá u protinožců. Nevěříte? Cut Copy jsou tři kluci z Melbourne a letos natočili rozverné album prozářené jak první prázdninový den. Je to trochu electro a trochu rock, ale o škatulky vůbec nejde. Hit střídá hit a na obloze ani mráček. Škoda, že léto už je vlastně za námi. Honza

MADONNA GIVE IT 2 ME Paní Madonna uvařila pecku z ověřených postupů, ale zní to čerstvě. Asi že jí v kuchyni asistoval Pharrell Williams s Timbalandem.

než to předchozí. Petr, 17 let, Praha VYPSANÁ FIXA FENOMÉN Nikdy jsem nečekal, že takhle spadnu do české scény, ale tahle kapela mě fakt pohltila. MaX, 16 let, České Budějovice

WHITE STRIPES Jste normální? Jestli jo, vyhněte se White Stripes obloukem. Protože to není normální skupina. Hrajou v ní jenom dva lidi, kytarista a bubenice, u kterých nikdo pořádně neví, jestli spolu chodí nebo jestli jsou sourozenci, manželé, případně sourozenci, kteří spolu chodí, nebo manželé, co se rozvedli. Název si dali podle amerických bonbonů odporný chuti. Koukat se na ně taky nedá – vypadají jako lidi, co mají psychický problémy. V jednom textu on pořád dokola opakuje: Nevím, co mám dělat sám se sebou, nevím, co mám dělat sám se sebou… V klipu mu na to tancuje modelka Kate Moss. Nechápu, jak ji k tomu přemluvili. Nepouštějte si to! Nikdy! text: (maove)

SUM 41 ALL KILLER NO FILLER Díky nim jsem taková, jaká jsem. Jejich texty celkově změnily můj postoj k životu. Nellynka, 13let, Karviná

Fish

JOHN LEGEND GREEN LIGHT John Legend, majitel jednoho z nejlepších hlasů v klasickém r’n’b světě chystá vydat další album. Název ještě nikomu neprozradil, ale první singl napovídá, že to bude zase top! Jako hosta si vybral polovičku Outkast, Andreho 3000. Kdyby takhle kvalitní muzikanti působili i v naší zemi „Kabátů“ a „Slavíků“, měli bychom se zase trošku líp. Pasta

WU-TANG CLAN JAKÉKOLIV JEJICH CD Tohle jsou legendy brooklynského hip hopu. Kdo je nezná, jako by nežil. Petr, 15let, Havířov text: svoje kámoše obvolal spolupracovník redakce David Lendl, foto: archiv

Pošli svůj tip do playlistu na info@redwaymag.cz ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

FLORIDA FT T-PAIN LOW Hiphopový klipy jsou jako Večerníčky. Jestli jim někdo věří, tak mu je buď pět, nebo je blázen. V tomhle se tančí tak, jak jsem to v žádným klubu nikdy neviděla. Protože lidi to prostě neuměj‘, styděj‘ se a tak. Takže se spíš díváme na FloRidovo zbožný přání. Ale stejně, když to berete s rezervou (a to byste v případě popkultury měli dělat vždycky, že jo), asi se pobavíte. Martina

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

07


08

VYHÝBEJTE SE CIGARETOVÉMU KOUŘI. I KDYŽ SAMI NEKOUŘÍTE, MŮŽE VÁM ZPŮSOBIT: ZHOUBNÉ NÁDORY NA PLICÍCH, JAZYKU, DÁSNÍCH A V ÚSTNÍ DUTINĚ ASTMA INFARKT MOZKOVOU MRTVICI LEUKÉMII SNÍŽENÍ IQ ČASTÉ BOLESTI HLAVY ČASTÉ ZUBNÍ KAZY ČASTÉ ZÁNĚTY STŘEDNÍHO UCHA BOLESTIVÉ PODRÁŽDĚNÍ OČÍ, KRKU A NOSU

text: M. Overstreet ve spolupráci s prof. MUDr. Michaelem Aschermannem DrSc., FeSc.

KUŘÁK MÁ NA CIGARETĚ FILTR, NEKUŘÁCI ALE ŽÁDNÝ NEMAJÍ. DOSTÁVAJÍ PLNOU DÁVKU ZPLODIN, KTERÉ VZNIKAJÍ PŘI HOŘENÍ CIGARETOVÉHO PAPÍRU. NEDOBROVOLNÉMU VDECHOVÁNÍ CIGARETOVÉHO KOUŘE SE ŘÍKÁ PASIVNÍ KOUŘENÍ A JE HODNOCENO JAKO KARCINOGEN TŘÍDY A – SPOLU S ARZENIKEM, AZBESTEM, BENZENEM A RADONOVÝM PLYNEM.


díky nám bude mít aspoň základní vzdělání,“ vypráví Honza Syruček. Jednou si najde dobrou práci a jeho rodina už nebude muset trpět hladem. Keňa je chudý africký stát, lidé zde žijí ve velkých rodinách pohromadě se všemi tetičkami, strýčky, sestřenicemi a bratranci. Všichni si navzájem pomáhají, ale když nikdo nemá nic, je to těžké. Mezi venkovem a městy

jsou obrovské rozdíly a třeba internet je tam velká vzácnost.

hrozí nebezpečí, že na poště balík otevřou, a když se jim obsah líbí, tak ho nedoručí…“

KEŇSKÁ ŠKOLA

ZKUSTE TO TAKY

Školní docházka není povinná. Asi právě proto všechny děti do školy chodit chtějí. Jejich rodiče na to ale většinou nemají peníze. Školní rok má tři části a stojí 7200 Kč. Každý žák musí mít navíc uniformu, což taky není levná záležitost. My jsme na Johna Kid Muiga vybrali dokonce 7500 Kč. Co se udělalo se zbytkem peněz? Odpovídá paní učitelka Daňhelková: „Koupili jsme mu kolo. Pěšky chodil do školy hodinu, teď je to lepší, i když v období dešťů se všechny cesty promění v bahno – silnice v Keni moc nejsou. Posíláme mu taky balíčky s malými dárky, třeba autíčka a podobně. Nesmí to být nic velkého a drahého, protože pak

„S myšlenkou na adopci přišly moje, dnes již bývalé, žákyně. Jedna byla původem z Řecka, druhá z Afriky. Nejdřív jsem se bála, jestli vůbec seženeme slušnou agenturu, která se adopcemi na dálku zabývá, abychom nenaletěli podvodníkům. Taky jsem přemýšlela, co se stane, když rozjedeme projekt a moje třída pak opustí školu? Kdo se o dítě bude dál starat? Všechno se naštěstí podařilo vyřešit a projekt výborně funguje. Dnes jsem ráda, že jsme se do něj pustili. Všechny nás obohacuje,“ uzavírá paní učitelka Daňhelková. Zkuste to i vy, pomozte dalšímu dítěti změnit život, je to super a skoro nic to nestojí!

text: Honza Syruček, FZŠ Barrandov II při PedF UK, Praha 5 , foto: archiv

„NAŠE ŠKOLA FZŠ BARRANDOV II V PRAZE 5 ADOPTOVALA KLUKA Z KENI. JMENUJE SE JOHN KID MUIGA A CHODÍ DO TŘETÍ TŘÍDY. POSÍLÁ NÁM DOPISY A FOTKY. JEHO RODIČE JSOU ŠŤASTNÍ, PROTOŽE

09


text: Martina Overstreet ve spolupráci s PhDr. Eliškou Skalkovou

10

TO ZNÁTE, JAK TEN KRÁL POŘÁD DOTÍRAL NA SVOJE DCERY, JAKO CO ŽE HO MAJÍ RÁDY? A JAK TO TU NEJMLADŠÍ ZPRUDILO? NO, TAK PŘESNĚ TÍM VÁS NECHCI OTRAVOVAT. TO TŘEBA ZOMBIE TOWN JE JINÁ POHÁD-

KILL‘EM ALL!

ka. Snad každý, kdo v životě viděl pár zombie hororů, dobře ví, že nemrtví se musejí střílet rovnou do hlavy. Jinak se jich nezbavíte. Ovšem podle staré evropské mytologie na ně platí ještě jedna zbraň.

Většina z nás běžně solí asi desetkrát až dvacetkrát víc než je potřeba. Doporučená denní dávka je totiž hrozně malá (asi pět gramů – jedna čajová lžička), ale sůl je přitom skoro ve všem,

Naši prapředci, kteří dosud nemohli ocenit kouzlo opakovací brokovnice, používali na zombíky chlorid sodný, neboli sůl kamennou. Sypali ji kolem domu, aby nemrtví nemohli dovnitř, případně je uzavírali do solného kruhu, aby jim zabránili v pohybu. Ve filmu Zombie Town jsou účinky tohoto nenápadného nerostu přímo zničující. Takže sůl nad zlato platí. Hlavně když žijete poblíž pohřebiště.

JAK PROSPÍVÁ A ŠKODÍ ŽIVÝM

co jíme. V mase, sýrech, rýži, těstovinách, pečivu, zelenině, ovoci, a dokonce i v krupicové kaši. Když k tomu přikousneme nějaký ten salám, šunku, popcorn, hranolky, chipsy nebo libovolnou konzervu, vyjde nám, že svůj organismus pomalu přetváříme na solnou jeskyni.

CO JE FAKT NAD ZLATO? Dobrá rada, samozřejmě. Ale potřebuje tady snad někdo radit, že má míň solit?! Málo informací? www.vyzivadeti.cz www.abecedazdravi.cz www.fzv.cz www.zdravcentra.cz

KDYŽ SE TI SŮL VYMKNE Z RUKY

KDYŽ DODRŽUJEŠ DENNÍ DÁVKU (5 g denně)

Ɏ•ôŽœ’ô•‘„—Œ‡˜›•‘ü”‡˜À–Žƒ Ɏ’‘捑œ—Œ‡Œž–”ƒ Ɏ’‘捑œ—Œ‡Ž‡†˜‹› ɎœŠ‘”æ—Œ‡”‡˜ƒ–‹•—•

Ɏ•ôŽ’‘žŠž–³Ž—Š‘•’‘†ƒã‹– s vodou Ɏ—•ƒ†Ò—Œ‡’㇐‘••‹‰žŽô˜‡ svalových a nervových vláknech

Ɏ’‘†’‘”—Œ‡‘ĀÀƒŽ‡”‰‹‡ ɎôĀ‡•‡’‘†ÀŽ‡–ƒ‘„‡œ‹–³ Ɏœ’ô•‘„—Œ‡‘–‘›

Ɏ•–‹—Ž—Œ‡‘”‰ƒ‹•—• Ɏ’ãÀœ‹˜³‘˜Ž‹˜Ò—Œ‡Žž–‘˜‘— výměnu Ɏ—•ƒ†Ò—Œ‡–”ž˜‡À˜ĀƒŽ—†—


Nakresli zvíře. Uveď jeho jméno. Nezapomeň připsat svou adresu. Pošli buď do redakce RedWay: Podbělohorská 41, Praha 5, PSČ 150 00, nebo na info@redwaymag.cz. 1. cena - jednorázová rodinná vstupenka do Zoo Praha (2 dospělí a 2 děti) - Lexikon zvířat - tričko Zoo Praha 2. cena - jednorázová rodinná vstupenka do Zoo Praha (2 dospělí a 2 děti) - tričko Zoo Praha 3. cena - dvě dětské vstupenky do Zoo Praha - tričko Zoo Praha

Jsem největší ještěr na Zemi, měřím až 3,5 metru, vážím až 150 kg a vypadám trochu jako drak z vašich pohádek. Jsem kriticky ohrožený – obývám už jen čtyři ostrůvky v Indonésii. Mám pořád hlad, a jak se něco pohne, považuju to za kořist. Dokážu ulovit a sežrat cokoliv, od buvola přes člověka až po vlastní mláďata. V tlamě mám kolem šedesáti ostrých zubů, které se mi za život 4krát nebo 5krát vymění. Moje sliny jsou jedovaté, což je výhoda, protože neumím moc rychle běhat. Za to plivnout dokážu až na vzdálenost 10 metrů! Když se přede mnou zvíře ukryje ve svém doupěti, stačí, abych kolem pořádně naplival a počkal, až vyleze – a k tomu nakonec vždycky dojde. Pak projde chuchvalci slin a brzy dostane prudkou infekci, na kterou zemře. Já jdu beze spěchu po jeho stopě a vím, že už mi neuteče. Zdechlinu vycítím na vzdálenost mnoha kilometrů. text: Romana Anděrová a Martina Overstreet foto: Tereza Mrhálková Tuto dvoustranu pro vás připravuje Zoo Praha, pro více informací doporučujeme navštívit www.zoopraha.cz

VÝHERCI Z MINULÉHO ČÍSLA (ZLEVA): Anna Pátková - Lipník nad Bečvou, Dominika Lokingová - Cheb, Andrea Čadová - Hrádek, výhercům gratulujeme! více na www.redwaymag.cz

11


JEDNÉ LEDNOVÉ NOCI LETOŠNÍHO ROKU PŘICESTOVALA DO PRAŽSKÉ ZOO VZÁCNÁ ZÁSILKA SEDMI GAVIÁLŮ INDICKÝCH, NEJZVLÁŠTNĚJŠÍCH a nejohroženějších krokodýlů na světě. Byla to opravdu významná chvíle, vždyť žádná jiná evropská zoo gaviály nechová. Do Prahy přijeli po několika letech složitého vyjednávání a po dokončení stavby zvláštního pavilonu, ve kterém se teď už cítí jako doma. Najdete jej v dolní části zoo nazvané Vodní svět.

SEZNAMTE SE Jeho nejnápadnějším znakem jsou protáhlé tenké čelisti, dokonalý nástroj k lovení ryb a udržení jejich kluzkých těl v tlamě. Gaviál se totiž živí takřka výhradně rybami. Dovede je vyhledat díky jemnému čichu a bystrému zraku. Nepozorovaně se přiblíží a pak nic netušící rybu bleskově lapí zuby ostrými jako břitva.

KDE ŽIJE Typickým prostředím gaviálů jsou velké, rychle proudící řeky s dostatkem strmých břehů a ostrůvků. Zdržují se v hlubokých tůních nebo na mělčinách, vyhledávají také písčité břehy, na nichž se mohou slunit a klást vejce. Od vody se většinou nevzdálí víc než na pár metrů, protože v ní hledají útočiště v případě nebezpečí. Gaviáli kdysi hojně obývali řeky v jižní Asii, nyní se s nimi lze setkat jen na několika málo místech. Doplácejí na různé hrozby a dnes jich žije v přírodě méně než dvě stě. Patří proto k nejohroženějším plazům na světě.

STAROSTLIVÍ RODIČE Gaviálové jsou pospolití krokodýli a zvláště při slunění a odpočinku vyhledávají těsnou blízkost ostatních. V době rozmnožování vyhrabe samice na břehu jámu a do té snese vejce, která jsou ze všech krokodýlích největší. Hnízdo i s vejcem ostražitě hlídá a odhání všechny nepřátele. Vylíhlá mláďata odvede do vody a tam na ně spolu se samcem dohlíží a dokonce je vozí na hlavě.

12


GAVIÁL INDICKÝ (Gavialis gangeticus) ŘÁD: krokodýli (Crocodylia) ČELEĎ: gaviálovití (Gavialidae) BIOTOP: čisté horské řeky POTRAVA: téměř výhradně ryby ROZMĚRY: délka 3–7 m, z toho připadá asi polovina na ocas, hmotnost 110–155 kg ROZMNOŽOVÁNÍ: klade 30–50 vajec, inkubační doba trvá 72–97 dní

13


14


KOUKAT NA NI UMÍ KAŽDÝ. ALE „DĚLAT JI“, TEDY VYTVÁŘET TO, NA CO SE PAK OSTATNÍ DÍVAJÍ, JE ÚPLNĚ JINÝ SPORT. POKUD SI MYSLÍTE, ŽE BYSTE SICE CHTĚLI, ALE NEMŮŽETE, PROTOŽE JSTE JEŠTĚ MOC MLADÍ, NIC NEUMÍTE A TAK DÁLE, PŘEČTĚTE SI ROZHOVOR S GYMNAZISTOU PATRIKEM RAJSEM. TEN MÁ UŽ PĚT LET VLASTNÍ TELEVIZI A PODĚLIL SE S NÁMI O ZKUŠENOSTI S JEJÍM PROVOZEM. DÁL SE DOZVÍTE, ŽE TŘEBA NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE V TŘEBÍČI ŽÁCI TOČÍ REPORTÁŽE PRO VYSÍLÁNÍ ČT 24. A NAKONEC MÁME INFORMACI O DĚTSKÉ TELEVIZI, V NÍŽ MŮŽETE BEZ PROBLÉMŮ ZAČÍT. HNED.

15


ČTYŘČLENNÝ ŠTÁB BĚŽÍ K AUTU. STATIV, MIKROFON, KAMERA, VŠE MIZÍ RYCHLE V KUFRU. BOUCHNOU DVEŘE A STŘÍBRNÝ SEDAN STARTUJE. O NĚCO POZDĚJI UŽ STOJÍ KAMERA NA STATIVU A NA DISPLEJI SE NAČÍTAJÍ Vstupy ze studia se točí před greenscreenem, na který se pak naklíčuje virtuální pozadí.

OD VHS K POČÍTAČI A DÁL…

Štáb TV Kopce momentálně tvoří deset lidí, kteří mají k dispozici dva kompletní sety od kamer po střižny. Jako materiál pro vysílání jim slouží reportáže z dění ve škole, ale i z Třebíče a okolí. Základem všeho je nadšení a chuť vyměnit skejt nebo kopačky za kamery, mikrofony a hodiny prosezené ve střižně. To vše pod dohledem pana učitele Vratislava

Třebíčská základka Na Kopcích se specializuje na informatiku a televizní dílna vedená Vratislavem Fišerou je součástí její výuky. „Na Kopcích funguje televizní dílna tři roky. Na mé předchozí škole jsme měli amatérskou televizi – točilo se ještě na VHS a stříhalo na videu. Tady už jsme přešli na digitální kamery, stříháme v počítači.“ Do projektu Digináves se třebíčská partička dostala po dvouletém

ODKUD SE VZALA... Slovo televize je složeno ze dvou částí. První část tele je převzata z řeckého slova téle = daleko. Druhá část vision neboli vise (od slovesa video = vidět) pochází z latiny a znamená vidění/zjev, úkaz/představa. Slovo televise (podle nových pravidel již televize) znamená doslova „daleký zjev“ nebo také „dálkovid“. První veřejné televizní vysílání na světě se uskutečnilo v roce 1926. Skotský vědec John Logie Baird (1888–1946) tehdy ve své laboratoři, nacházející se v domě číslo 22 ve Frith Street v londýnské čtvrti Soho, předvedl členům Královské společnosti a reportérovi The Times systém, který nazval „televisor“.

16

Fišery. Odměnou pak nejsou reportáže „do šuplíku“, nebo dobrá známka na konci roku, ale skutečné vysílání – TV Kopce připravuje regionální zpravodajství z Třebíčska, které se pak objevuje v pořadu ČT24 Digináves. Za jeden školní rok natočili těch reportáží přes devadesát.

vteřiny. Mikrofon v ruce moderátorky se ani nezachvěje. Pak mixpult, sluchátka, mikrofon, psaný scénář. Kurzor myši běhá po širokoúhlém LCD monitoru a loví nejnadějnější záběry. Nakonec se sympatická dívka před kamerou loučí: „Pro Českou televizi Adéla Veškrnová, Třebíč“. Stejně jako kameramanka Zuzka je i ona žákyní třebíčské základky Na Kopcích.


úsilí. „Teď už se můžu spolehnout, že jsou schopni leccos natočit sami. Z deseti štábů, které pro Digináves točí, jsme jedinou dětskou televizí,“ dodává. Chválou nešetří ani Pavel Beneš, vedoucí Diginávsi v ČT24: „Patří k nejpilnějším a jsou jednou z jistot celého projektu. Přestože jde o žáky základní školy – jiní přispěvatelé Diginávsi jsou gymnazisté, nebo ještě starší – zvládají řemeslo obstojně. A to jak po stránce redakční, tak i po stránce obrazového vyjadřování a střihu. Navíc nemají nouzi o témata, což bohužel o všech našich přispěvatelích tvrdit nemůžu.“

JAK SE STÁT HVĚZDOU? „Úplně náhodou,“ vysvětluje svůj příchod do štábu moderátorka Věrka. „Kamarádka měla točit zprávy, tak jsem se šla podívat. Pak se jí udělalo špatně a zprávy jsem musela dotočit já.“ V televizní dílně už zůstala… Reportáže se rodí podle osvědčeného scénáře – celá akce se plánuje dopředu, na místě pak reportéři vyzpovídají organizátory i náhodné diváky, kamera nasnímá vše, co je třeba. Ve střižně se pak materiál probere a doplní komentářem. Sestříhaná reportáž – kdy se třeba celé odpoledne natáčení smrskne do půl druhé minuty – se pak do televize posílá přes FTP. Největší úspěch? „Rozhovor s holandským velvyslancem. Ale mluvil jenom německy a němčina je o hodně delší než čeština. Dabovat ho, to byla hrůza,“ vzpomíná štáb.

Štáb TV Kopce v akci.

TELEVIZE SE NEPTÁ… „Je krásné, že spolupracujeme s Českou televizí, ale má to i jisté podmínky: každý týden aspoň jedna reportáž. A televize se neptá, jestli nebyl náš moderátor zrovna nemocný. U jiných televizí třeba příspěvky moderuje vyučující, u nás dělají všechno děcka,“ shrnuje svůj důsledný přístup učitel Fišera. Tahle práce je trochu dril, ale zkušenosti jsou k nezaplacení. Třeba když zapomenete zapnout mikrofon a místo natočené reportáže máte němý film. A co „veselá historka z natáčení“? Nebyla by? Většinou rutina, kroutí hlavou mladí reportéři. Ale přeci jen, reportáž z Muzejní noci: „Už jsme večer nestihli natočit odhlášení, tak jsme to jeli dotočit druhý den. A teprve produkční v České televizi si všimla, že za moderátorem jsou hodiny, které ukazují jedenáct hodin dopoledne…“ Historku potvrzuje i Beneš: „Občasnou kritickou připomínku řešíme ihned s autory, zpravidla to není nic vážného. Myslím, že u podobných projektů stejně nejde o formální vybroušenost, že důležitější je obsah sdělení, co mladí autoři chtějí divákům sdělit a jakou akci zachytili – protože jsou to zpravidla úplně jiná témata, než jaká se běžně do televizního zpravodajství dostávají.“ Vratislav Fišera je na exkluzivní práci svých svěřenců pyšný: „Za poslední dva roky jsme se s jinými štáby potkali jen dvakrát.“ text a foto: Tomáš Hibi Matějíček

Ve střižně se skrze spoustu klikání právě rodí budoucí reportáž.

Nejmenší televize na světě váží pouhých 5 gramů. Měří 55 x 33,5 x 8 mm a je určena do notebooků či do kapesních počítačů. Na trh ji uvedla japonská firma ELSA, která ji pojmenovala Telebit. Největší televizi na světě předvedla italská společnost TecnoVISION na veletrhu CeBIT. Úhlopříčka tohoto televizoru LUXIO má neuvěřitelných 205 palců (délka 175“, výška 150“, což je v přepočtu 444,5 cm na 381 cm). Ovšem komfortním rozměrům odpovídá cena 350 000 euro, v přepočtu přibližně 8 400 000 Kč!

17


KDYŽ MI BYLO ASI OSM, POPRVÉ MI BLESKLO HLAVOU: „BÝT TAK TELEVIZNÍM REDAKTOREM!“ NA INTERNETU JSEM PAK ZJISTIL, ŽE V ČESKÉ REPUBLICE EXISTUJE CELÁ SÍŤ REDAKCÍ DĚTSKÉ TELEVIZE. Jenže jejím spolupracovníkům muselo být nejméně dvanáct let, musel jsem si teda pár let počkat… Letos jsem členem redakce DTV na Praze 2 už čtvrtým rokem. Nedělám jenom redaktora, ale i ostatní televizní profese: kameramana, režiséra, střihače, zvukaře, grafika, scenáristu, produkčního atd. Vše s profesionální technikou. Námi vyrobené reportáže, zprávy i filmy pak běží v měsíčníku Bedna, který je vysílán všemi kabelovými televizemi a také na internetu. Jako redaktor jsem se už podíval na řadu zajímavých míst: do protiatomového krytu a podzemní nemocnice, nebo do Evropského parlamentu v Bruselu. Systém DTV funguje tak, že si každý musí sám připravit námět, scénář a pak pořad ještě natočit a sestříhat. Příprava dvouminutové reportáže může trvat i několik měsíců. Mým prvním televizním příspěvkem byla anketa o sportu, ale dnes už natáčím i několikadílné pořady a reportáže. Na DTV si nejvíc cením výborné party, se kterou se několikrát do roka scházíme na soustředěních a filmových festivalech. Někteří (dnes už bývalí) naši členové pracovali, nebo stále pracují na pořadech České televize, Novy, Primy, Českého rozhlasu aj. Pokud se chcete stát profesionálními moderátory, kameramany nebo vás zajímá jiná televizní nebo filmová profese, tohle je nejlepší způsob, jak s tím začít. text: Jan Syruček foto: Profimedia.cz

Web: www.dtv.cz Bednu můžete vidět na: www.play.cz a www.idnes.cz Festivalové zpravodajství najdete buď na: www.video.google.com nebo na www.aktualne.cz Festival pořádaný DTV Liberec, kterého se můžete zúčastnit: www.svezimaocima.cz Dětská televize má redakce v těchto městech: Praha 2, 7 a 8 (tady sídlí i redakce měsíčníku Bedna), Liberec, Bohumín, Krnov, Lomnice nad Popelkou, Olomouc, Plzeň, Rakovník, Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Labem, Velké Meziříčí a Žatec.

První videorekordér představila firma Ampex 12. dubna 1956. Vyvinuli jej Charles Ginsburg a Ray Dolby. Jednalo se o model VR–1000, který stál 50 000 dolarů a používal dvoupalcovou pásku (tj. 50 mm širokou). Přístroj umožňoval pouze černobílý záznam. První bezdrátové ovládání „Flashmatic“ od Zenith Electronics Corporation vynalezl roku 1955 Eugene Polley. Bylo založeno na čtyřech fotobuňkách umístěných v rozích televizního přijímače. Tento ovladač se bohužel neukázal jako příliš dobrý pomocník, protože televizní přijímač ovládaly i sluneční paprsky, které se dostaly do místnosti.

18


PATRIK RAJS JE STUDENTEM CHOMUTOVSKÉHO GYMNÁZIA. KDYŽ MÁ ČAS, PROJÍŽDÍ SE NA KOLE NEBO V MOTOKÁŘE. VĚTŠINOU ALE NATÁČÍ REPORTÁŽE PRO INTERNETOVOU SEDR TV, KTEROU PŘED PĚTI LETY Patrik Rajs

sám založil. Úplně na začátku točil krátké filmy a reportáže s pár kamarády. Stačila jim kamera, mikrofon a digitální střižna. Ve dvanácti se rozhodl provozovat i zpravodajství a musel se proto naučit vytvářet webové stránky. Jako nejvhodnější médium pro vysílání si vybral internet. Teď je Patrikovi skoro sedmnáct a úroveň Sedru se pořád zvyšuje. Sledovanost stoupá, denně dosahuje 100 -200 návštěv. „Potřebovali bychom mediálního partnera, který by nám pomohl dostat se s návštěvností výš,“ říká Patrik. „Chceme se stát oblíbenou internetovou adresou. Místem, které bude přinášet něco zajímavého a nového.“

PATRIKŮV BOJ Největší ohlas zatím vzbudila reportáž, v níž kritizoval dopravní podnik. Už poněkolikáté ho totiž vytočilo, když se spolu s dalšími lidmi nevešel do autobusu. Díky odvysílaným záběrům naštvaných cestujících byl na linku přidán ještě jeden spoj, takže jeho boj za vlastní přesvědčení přinesl konkrétní výsledky. „Při natáčení jiné reportáže za námi přišel ně-

jaký cizí chlapík se slovy: ,Jsem rád, že konečně vidím reportéry ze Sedru naživo, jen tak dál kluci...‘ To mě taky potěšilo,“ říká Patrik a dodává: „Je dobré projevit v reportážích vlastní názor. Ale s mírou. To je vlastně smysl projektu, že v něm každý může prezentovat svůj pohled na věc. V blízké době se bude jejich počet zvyšovat, protože třeba podstatou takzvaného webu 2.0, kterému se říká budoucnost internetu, je to, že obsah si vytváří sami uživatelé.“

STOJÍ TO ZA TO? „Samozřejmě nás provázejí různé technické závady, bez nich by to asi ani nešlo. Technika a spolehlivost k sobě moc nepatří. To je ale to nejmenší… Věčným problémem je financování, kvalitní webhosting a technické zázemí. Za podporu bychom rádi poděkovali společnosti Seznam.cz, a.s. Pokud by měl někdo zájem mediálně nebo finančně nás podpořit, budeme vděční.“ Šéfovat v šestnácti svou vlastní televizi je frajeřina. Zábava. A taky práce,

První československý televizní přijímač z roku 1953 měl kulatou obrazovku o průměru 25 cm. Vysílal jen jeden kanál. Televize byla zasazena do dřevěné skříňky s bakelitovým rámečkem a přední stěnou potaženou brokátem. Byly na ní čtyři knoflíky: pro nastavení ostrosti obrazu, jasu, kontrastu a hlasitosti. Během druhé světové války zřídilo nacistické Německo v Dolní Smržovce u Tanvaldu vývojové středisko „Televid“. Mělo za úkol hledat další možnosti v oblasti televizní techniky. Po válce zde zůstaly laboratoře, ale už v prosinci roku 1945 bylo jejich vybavení převezeno do Sovětského svazu.

19


starosti, nutnost zahánět pochybnosti, učit se neustále nové věci a hledat lepší řešení. „Uvědomil jsem si, že média mě zajímají. Baví mě to. Jediné, co mě dohání k šílenství je, když se politik – ať je to zastupitel obce nebo premiér – odmítá vyjádřit na kameru. Přitom takový člověk je povinen veřejně vystupovat a podávat informace, a pokud nechce, tak by toho měl nechat. Zklamala mě třeba jedna osoba z vedení naší obce. Vždycky když na ni namířím kameru, ztropí lehce hysterickou scénu…“

REDWAY SE PTÁ Patriku, jak vnímáš Českou televizi, Novu a Primu? ČT – stanice spíše pro starší generace. Na nové trendy reagují rychlostí zmrzlé koaly, ale na některé pořady se dívám rád. Ve zpravodajství asi nejméně překrucují skutečnost, nicméně už jsem se s tím v jejich případě také setkal. Nova – zpravodajství sleduji jenom kvůli Lucii Borhyové. Zprávami na jejich „převratném“ portálu TN.cz si ale u mě hodně pohoršili. Co si potom chudák Lucka má říkat, když ji strčí do jednoho pytle s těmi svlékacími „moderátorkami“? Prima – ať si nejprve zařídí kvalitní pokrytí a pak útočí ve sledovanosti na Novu. text: Laura Haiselová, foto: archiv Patrika Rajse

TYPY TELEVIZÍ CRT (Cathode ray tube): Pod tímto názvem se skrývá nejdůležitější součástka celé televize, katodová trubice. V ní jsou vysílány tři barvy elektronových „kuliček“ (červená, zelená a modrá, tzv. RGB model). Elektron tu narazí na fosforový bod a vyzáří světlo. To se spojuje s dalšími světelnými paprsky, a vytváří tak obraz, který ve finále vidíme. LCD: jsou obrazovky z tzv. tekutých kystalů (Liquid crystal display – odtud zkratka LCD). Malé krystaly v závislosti na svém natočení udávají barvu světla, které jimi prochází. Pokud není krystal natočený vůbec, jeví se daný bod jako nerozsvícený. Výhodou LCD monitorů je jejich malá prostorová i energetická náročnost.

20

Patrik, Bára, Dominik, Dominika, Martin, Michael (zleva)

PATRIK A JEHO PARŤÁCI Tým Sedr TV se skládá z deseti lidí, otevřené dveře však mají i noví členové. Jestli se chcete přidat, ať už jako reportéři, grafici, programátoři nebo cokoliv jiného, můžete se zaregistrovat na www.sedr-tv.cz. Patrik vám teď představí své nejbližší spolupracovníky: Michael a Thomas Dännerovi – bratránci, fajn kluci. Oba umí plynně česky i německy, takže můžeme dělat mezinárodní přenosy. Znám je od narození, takže si to už bez nich nedovedu představit. Dominik Rohla – už ani nevím, jak dlouho ho znám. Hrál hororovou postavu „Maymona“ v prvním trháku naší Sedr, ale začátky to byly těžké, takže tento film na netu raději nepublikujeme. Také nesmím opomenout jeho dvojče Dominiku, která je v Sedru taky od začátku. Bára a Klára Falcmanovy – cool holky z gymplu. Bára si dělá nárok na 51% akcií Sedr TV. Prostě celebrity od přírody! Myslím, že s nimi uvidíme ještě hafo pěkných videí. Martin Morava – alias Morče, trochu střelenej, zato je s ním sranda.

Plazmovka: je televize, kde jsou plyny neon nebo xenon převedeny elektrickým napětím do stavu tzv. plazmy. Ta vyzařuje UV záření, jež dopadá na stěnu obrazovky obsahující tzv. luminofor, který vyzáří viditelné světlo. To se skládá s dalšími paprsky v našem oku do uceleného obrazu. Plazmové televize mají malé nároky na prostor a jejich pozorovací úhel se pohybuje kolem 160–170°. Tento typ obrazovek není ale vhodný pro počítačové monitory, neboť minimální rozteč bodů se zatím nedostala pod 0,3 mm.


Nalezený paraglidista musí nejprve i s padákem běžet půl kilometru na odletiště a běh s plnou polní si zopakuje při mezipřistání před druhým letem, po němž vyšle na trať třetího závodníka - kajakáře.

MILOVNÍCI ADRENALINOVÝCH SPORTŮ NEMŮŽOU V ZÁŘÍ CHYBĚT VE VÝCHODORAKOUSKÉM LIENZI. KONÁ SE ZDE TOTIŽ UŽ 21. ROČNÍK EXtrémního štafetového závodu Dolomitenmann. Je určen výhradně mužům a skládá se ze čtyř částí: běhu, paraglidingu, jízdy na kajaku a horském kole. O jejich zdolání se podělí čtyři specialisté, kteří tvoří jedno družstvo. Časy všech členů se sčítají. Vítězný tým bere kromě titulu a slávy i prémii v přepočtu 200 tisíc korun. Fandit (závodí i tým České republiky) můžete 6. 9. v Lienzi nebo si pár týdnů počkat a podívat se na dokument České televize.

Kajakář to taky nemá jednoduché. Nejdřív přeplave řeku a asi po půlkilometrovém běhu je u svého kajaku. Do vody se přitom dostává divácky vděčným skokem ze šest metrů vysokého útesu. Na konci desetikilometrového úseku plného branek a jiných překážek musí s kajakem doběhnout na silnici, kde čeká finishman s kolem. Cyklista na dvanáct kilometrů dlouhé trati zdolá převýšení 1300 metrů, přičemž několikrát musí chtě nechtě z kola sesednout a nést ho. Na kopci se otočí a spustí se po sjezdovce až do cíle, který je opět na náměstí v Lienzi. text: Pavel Horáček foto: archiv

JAK TO VLASTNĚ PROBÍHÁ? Start je na náměstí v Lienzi. První je na řadě běžec. Vyráží do hor najít kamaráda paraglidistu. Přitom překonává převýšení 1767 metrů.

21


Richard Gasperotti

EXTRÉMNÍ BIKER A FREERIDER RICHARD GASPEROTTI ADRENALIN MILUJE. JE NA NĚM ZÁVISLÝ, NEMŮŽE BEZ NĚJ BÝT. VÝČET JEHO ZRANĚNÍ JE STEJNĚ DĚSIVÝ JAKO JEHO TRIKY. TEN NEJSLAVNĚJŠÍ SE JMENUJE SE-

22


bevražda. Při několikametrovém seskoku uprostřed skal si dá ruce za záda a při dopadu se nechytne řídítek, ale rozpaží. Podobně zajímavě vypadá Cliffhanger. „Ve vzduchu je tělo nad kolem a ruce za zády. Řidítka držím zespodu nohama,“ popisuje další trik Gaspi, jak mu říkají jeho známí.

nekonají. Gaspi se freeridingu věnuje šest let (předtím dělal bikros a sjezd na horském kole) a za nejlepší tréninkové místo považuje prostředí severočeských uhelných dolů. Překážky si ale většinou musí vytvořit sám.

DIVÁCI HO HECUJÍ HLAVNĚ ŽE ŽIJU Ten vůbec nejdokonalejší trik ale možná je, že ještě žije. Měl zpřelámaná zápěstí i klíční kosti, naštípnutý obratel a zlámané palce u nohou. V koleni mu po operaci zůstaly šrouby. Nejhůř mu prý bylo, když si natrhl slezinu. „To jsem málem umřel,“ vzpomíná. Pak dodá: „Každý rok tak dva z mých kamarádů skončí na vozíku.“ Freeride je totiž na nebezpečí postaven. Většině z nás by stačilo samotné sjíždění kopců a skal, s nimiž by měli co dělat i horolezci. Ne tak freeriderům, ti k divokému sjezdu přidávají ještě krkolomné triky. Nehodnotí se čas, ale způsob sjetí několikasetmetrové trati.

DOJEDE JEN PŮLKA Závody dokončuje ve zdraví zhruba polovina jezdců. Na velkých akcích typu Red Bull Rampage, která se koná v Las Vegas a je pouze pro třicet nejlepších freeriderů světa, se to sádrami jen hemží. Gaspi se Rampage účastnil v roce 2002 jako první Evropan. Nejlepší podmínky jsou prý v kanadském Whistler Mountain Parku. V České republice se oficiální závody s podobnou obtížností zatím

Jde během závodu i do triků, které nemá nazkoušené? „Občas mě diváci vyhecují k tomu, abych dělal věci, které ještě nemám stoprocentně zvládnuté. Právě při takových frajeřinkách cítím největší adrenalin. Ruce se mi klepou, srdce buší. Když jedu závod, jako je Rampage, a projedu cílem, mám neskutečnou radost ze života.“

S HOLÝM ZADKEM Případným zájemcům o freeride doporučuje Richard zakoupit opravdu kvalitní kolo (to jeho stojí kolem 150 tisíc korun), nechat si poradit od výrobce a začínat na malých skocích. A se smíchem přidává radu: „Kontrolujte nejen trať, ale taky svoje kalhoty! Jinak skončíte jako já ve Vancouveru, kde mi během exhibice před diváky spadly kalhoty a já pokračoval s holým zadkem. Vůbec jsem si toho nevšiml. Všichni se smáli a z legrace říkali, že mě za to určitě zavřou, protože ta akce se konala u příležitosti dětského dne.“ text: Pavel Horáček foto: Jiří Řežábek a Adam Maršál

t vě homuto . 3. 1977 v C 20 : N E Z O NAR 0 cm VÝŠKA: 18 kg 0 8 : A H oviny VÁ JÍDLO: těst OBLÍBENÉ KAPELA: Clou tože OBLÍBENÁ EN: být popelářem, pro DĚTSKÝ S vzadu může jezdit Ý SEN: chata SOUČASN ých horách v kanadsk

23


VE ŠKOLE JÍ NADÁVALI, ŽE JE ČERNÁ, V AFRICE ZAS, ŽE JE MOC BÍLÁ. DOCELA BLBÝ, JENŽE NAKONEC SE TO UKÁZALO JAKO PŘEDNOST, VÝHODA. DNESKA BY SE ZASE MOHLA LECKOMU POSMÍVAT LEJLA ABBASOVÁ, ALE JASNĚ ŽE TO NEDĚLÁ. NEPOTŘEBUJE TO. text: Martina Overstreet, foto: Jakub Ludvík (jakubludvik.cz) a archiv Lejly Abbasové

24


25


V kolika letech jsi začala s modelingem? Asi ve třinácti. To mě se ségrou odchytili někde na ulici a nabídli nám, abychom se přihlásily do kursu pro modelky. O víkendu jsme teda v devět ráno nastoupily a už to jelo: zvednout ruce, chodit, připažit, otočit se, vycenit zuby, hahaha! Byly jsme tam nejmladší a docela jsme koukaly, jak je to tvrdý. Ale něco jsme se naučily. Dostaly jsme základy herectví a rétoriky, nějakou radu, jak se chovat na castingu... Zpětně bych to nazvala školou přirozenýho chování. Protože o to jde – umět se tvářit a chovat přirozeně, což je někdy těžký. Měla jsi s něčím problémy? Co ti třeba nešlo? Tak v tý době jsem měla hlavně problém s tloušťkou.

26

Fakt? Tomu se mi nechce věřit. No rozhodně! Já jsem byla vždycky trochu oplácaná a ve třinácti čtrnácti obzvlášť. Oni mě tenkrát vybrali hlavně kvůli tomu, že jsem byla tmavá. Takových holek tady ještě moc nebylo. Takže mě zařadili vedle těch vyloženě hubených krasavic a neřešili to. A jak jsi to snášela? Styděla ses před nima? Ani ne. Nebyly pro mě žádný vzory. Neobdivovala jsem je. Vlastně jsem s holkama nikdy moc nekamarádila. Ani ve škole. Ale kdybych říkala, že mi to bylo úplně jedno, tak bych kecala. Mindráky jsem měla. Už takhle se mi děti smály, že jsem černá, a do toho ještě kila navíc... Jenže čím víc jsem se trápila, tím víc jsem jedla. Držela jsem různý diety, který vůbec nezabíraly. Zhubla jsem až ve chvíli, kdy jsem na to

přestala myslet, asi v sedmnácti. Od tý doby jsem se modelingu věnovala naplno čtyři roky a pak jsem skončila. Už mě to nebavilo. Dodneška sice předvádím na přehlídkách, ale vybírám si. Když se mi hodně líbí to oblečení, tak jdu. Obvykle je totiž velká naděje, že mi ho po přehlídce daj´, a to je dobrý, protože já nenávidím nákupy. Hele, já když si musím jít vybrat nový džíny nebo boty, tak to je peklo! Jak to? Protože mám moc dlouhý nohy a boty číslo 43. Na mě se špatně nakupuje. Je pravda, že modelingové agentury nutí zhubnout i holky, které jsou už tak hodně štíhlé? Zažila jsi to?


ečnice odelka a tan m á t. al ýv b a je ji 28 le oderátorka, ila se v Praze d í Televizní m o šš ar vy n , a n ky ovala údánce a Češ , pak pokrač , m er iu th áz je dcerou S n ro B ym ow Big osmileté g la reality sh a va o am er Vystudovala S d d o řa m ČT po le. Na Nově parádu, na it . h rů u u čk ta odborné ško Ó n a ke deruje n dnoho z o je m i la st rá o h sn za . v souča y Narnie si sante Kenya lmu Letopis ační fond A ad n é la ži av doma. Ve fi lo m jí za za rické Keni organizující Na pomoc af jekt Medela ro poru P d ž o p té a je n í y ou určen js Jeho součást ky ěž ýt V vek. akce. ých nezisko charitativní rojektů mal p h íc n ét kr kon medela.org www.projekt kenya.org www.asante

Jo. A vadilo mi to. A taky se mi nelíbilo, že ty holky vyloženě štvaly proti sobě. Modelingový agentury podporovaly rivalitu, ne kamarádství. Dneska už je možná situace jiná, nevím... Víc se o tom mluví v médiích, holky jsou sebevědomější a nenechaj´ si do věcí tolik kecat jako dřív.

začínají líčit? Aby si hlavně nikdy samy nevytrhávaly obočí. Šminky se dají smýt, ale jak jednou zasáhneš do obočí, můžeš si ho navždycky zničit. Přitom pro celkový výraz obličeje je hodně důležitý. Jeho úpravu proto doporučuju nechat na profesionální kosmetičce.

Dobře, nejsi profesionální modelka, ale nějaká ta péče o tělo asi bude. Cvičíš? Právě že moc ne, jenom se občas projedu na domácím... něco jako rotopedu. Teď jsem ale zrovna dostala roční permanentku do fitka, tak snad se přinutím a začnu tam chodit, protože to opravdu potřebuju. Moje ségra odmala sportovala a na její postavě je to vidět. Vypadá líp než já. A taky má dobrou fyzičku, to já vůbec... Až budu mít děti, budu je ke sportu vyloženě nutit. Vztah k pohybu si člověk musí vytvořit už jako malej, jinak jsou pak problémy.

Víš, co mi nejde do hlavy? Proč jsi šla studovat teologii, církevní školu. Nějak mi to k tobě nejde. No, doma pro to bylo vyloženě vhodný prostředí – rodina komplet ateisti, nikdo nevěřil v boha, tak já šla proti proudu, abych se zase nějak odlišila, to víš... (smích) Ba né, bylo to tak, že babička se celej život starala o svýho těžce postiženýho bráchu. Rodina ho nechtěla dát do ústavu, přestože se to za socialismu běžně dělalo – postižený lidi mizeli za vysokýma plotama léčeben, aby nebyli vidět a nedělali režimu ostudu. Takže rodina mě a ségru nějak přirozeně vedla, abychom se nebály bejt jiný. Máma nás třeba každý dva roky brala do světa poznávat cizí země, kultury, lidi. Taky jsem chodila do skauta, tam jsme pomáhali jeptiškám ošetřovat děti po obrně, neschopný pohybu. No, a když jsem pak pozdějc poprvý navštívila Keňu a viděla tu bídu, bylo přirozený nabídnout pomoc, něco udělat. Začala jsem se o to zajímat a zjistila, že pro práci v neziskovce musíš mít určitý vzdělání. Teologický mě vždycky zajímalo a k Africe se hodilo, tak jsem si podala přihlášku, no.

Jak zacházíš se svými vlasy? Prozraď nějaké triky, jak zkrotit kudrny. Jo, kudrny! Jednu dobu jsem chodila úplně holohlavá, pak jsem měla dredy, copánky, zkoušela jsem různý barvy, všechno možný, haha! Cílem byly rovný vlasy, samozřejmě. Teď už se pomalu smiřuju s tím, co mám. Kudrnatý vlasy mají výhodu, že pokud jsou umytý, stačí je vytvarovat trochou tužidla a vždycky vypadaj´ dobře. Ráno si je jenom prohrábnu mokrýma rukama a jdu. Hřeben skoro nepoužívám. A make-up? Máš vzkaz pro slečny, které se teď

Školu jsi sice nedodělala, do Afriky ses přesto dostala…

Já už jsem tam byla několikrát předtím a do školy jsem šla s očekáváním, že svoje zkušenosti ještě rozšířím. Jenže postupem času mi došlo, že to se asi nestane, a tak jsem odešla. Do Afriky jsem se ale průběžně pořád vracela. Co jsi tam dělala? Koordinátorku adopcí na dálku. Letěla jsem do Keni za dětma, vyfotila je, předala jim dopisy a dárky od lidí, který je podporovali a podobně. Pak jsem se měla vrátit domů, jenže se mi najednou nechtělo. Prodloužila jsem si vízum a rozhodla se, že tam budu žít. Máma se ségrou si mě po čtyřech měsících přijely vyzvednout. Záchranná mise se nezdařila – odletěly beze mě, haha. A jak ses zabydlela? Pronajala jsem si baráček bez elektřiny a vody v takovým napůl slumu, ve čtvrti pro chudý. Sháněla jsem práci, bylo to těžký. Nakonec jsem začala učit děti angličtinu, ale stejně zadarmo. Taky jsem si prošla nejtěžší situací v mym životě, kdy jsem zůstala nemocná, bez přátel, bez peněz a neměla jsem už ani sílu se zvednout, zabalit věci a odejít. Rozumíš – já, která jsem přijela zachránit Afriku a celej svět, jsem najednou byla úplně bezmocná, neschopná postarat se sama o sebe, haha! To mi trochu změnilo pohled jak na sebe, tak na charitativní práci – na tu pomoc bližnímu, jak si ji tady v Evropě většinou představujeme.

27


28

Jak to myslíš? Pro Afričany jsem byla bílá, to znamená bohatá. Půjčila jsem třeba někomu peníze. Skoro všechny, co jsem měla. Nevrátil mi je, protože podle něj jsem jich měla i tak dost, a kdyby ne, stačilo přece napsat domů, aby mi moje rodina poslala další. Nikomu nevysvětlíš, že takhle to u nás nefunguje. V Africe lidi neznají nemocenskou, přídavky na děti, důchody nebo pojištění. Spoléhají jenom na rodinu, která tím pádem musí držet hodně při sobě. Je o hodně větší než naše, patří do ní všichni strejdové a tetičky, vzdálení příbuzní a tak dále. Nemají nic než jeden druhýho, a proto je pro ně rodinný pouto nejsilnější na světě. Příklad: V noci na dveře zaklepe mladej kluk a řekne, že je tvůj bratranec, právě teď přijel do města a bude tady tři roky studovat. No tak se přidá jeden talíř, udělá se místo na posteli, kde spí už čtyři lidi, a je to. Tohle na Africe miluju! Jenže to má i stinný stránky. Nechápou, že my žijeme jinak, každej sám za sebe. Nezlobila jsem se na ně, jenom jsem si uvědomila, jaký jsou mezi námi obrovský kulturní rozdíly.

Oblíbený předmět Občanka, filozofie, zeměpis, angličtina

Jak se na charitativní práci a humanitární pomoc díváš teď? Nezavrhuju ji, určitě má smysl. Do Afriky jezdím dál, ale už nejsem tak naivně nadšená jako dřív. Účinná pomoc je podle mě v podpoře vzdělání. Nestačí prostě přijet a rozdávat peníze. Děti musejí umět číst, psát a mít možnost pokračovat ve studiu na dobrých školách v zahraničí, aby si pak mohly najít dobrou práci a pomáhat svým lidem. Tohle už pochopili třeba Masajové, hrdý africký národ, který ovšem nikdy nepatřil k těm chudým. Dbají na to, aby děti chodily do školy, zajímají se o náš životní styl a kulturu, ale přitom se nevzdávají svých tradic. Masaj může mít třeba dvě vysoký školy a stejně se nepřestane oblíkat do tradičního oblečení a nikdy nepřestane věřit, že ze všeho na světě má tu největší hodnotu kráva. Masajové vlastní obrovský stáda a každý kus hýčkají víc než vlastní dítě nebo manželku. Nám je to divný, ale měli bychom to přijmout a nesoudit. Podobných rozdílů nebo rozporů je totiž v Africe tisíc na každým kroku a humanitární pracovník by je měl radši respektovat. Protože pokud se chová nadřazeně – jakože jedinej správnej pohled na věc je ten jeho – napáchá víc škody než užitku. Vlastní vinou se může dostat do velkých problémů, ze kterých ho Afričani rozhodně tahat nebudou.

Nejvíc jsem se těšila… Na dovolený s mámou. Každý dva roky na měsíc s batohem někde v dalekejch končinách. a potom na chatu v jižních Čechách.

Neoblíbený předmět Tělocvik Největší sen Jako dítě jsem chtěla být první černou českou prezidentkou. Ale to jsem byla opravdu malá a naštěstí pro všechny mě to hodně rychle přešlo. :) Největší strach jsem měla… Z pavouků

Nejoblíbenější knížka Milovala jsem sci-fi, to mám po mámě. 2001: Vesmírná odyssea a pozdějc mě dostal i Orwell. Nejoblíbenější film Nekonečný příběh Nejoblíbenější muzika Queen, Nirvana, Doors


©›§ ¦ħ¦›§« œĴğô÷ħ©»ĴôëþÛâħħ

³¡²³Î ù\‰ħÑĀÁĞ• ĀÑñºÑĔħ

¤¦œ«³ ª¦Ÿ±¬ž¡²

›ýĀĞÚĶóÚ ħħħºħÁIJöóùóÚ foto: Profimedia.cz


MAKEJ JAKO AVRIL LAVIGNE!

KUPTE SI CHŘIPKU, NEBO ASPOŇ BEĎARA! A bráchovi jeden neuron, ségře tukovou buňku, tátovi vzteklinu a mámě třeba život z Marsu. Určitě je to rozveselí. Milionkrát zvětšené mikroby z plyše pořídíte asi za 250 Kč na alza.cz. Mají jich mraky. Na fotografii vidíte červenou angínu (může vám být dobrým přítelem), růžového beďara (mačkejte ho, jak chcete, bolet to nebude), bílou pivní kvasinku (ta je zároveň pekařem a vědcem), fialovou mononukleózu (často se přenáší polibkem, víte to?) a modrý zápach z úst (v této podobě docela roztomilý). text: (maove) foto: archiv

30

SLEDUJ, JAK NA SOBĚ PRACUJE AVRIL, KTERÁ SE NÁM NA KONCERTĚ V PRAZE PŘEDVEDLA V NEJLEPŠÍ FORMĚ! Ploché břicho Vsadila na klasické sklapovačky, které dělá na balančním míči. Břišním svalům tak dává zabrat víc než při cvičení na zemi. Denně stihne tři série po dvaceti sklapovačkách. Štíhlý pas Jednoduchý trik. Když doma trénuje hlasivky a dělá dechová cvičení, ztíží si to tím, že otáčí obruč kolem pasu. Snaží se ho udržet ve vzduchu pět až deset minut. Hula hula přináší ovoce. Zadní partie Nepoužívá výtah, do všech pater vybíhá po svých. Každý den navíc absolvuje sérii cviků, při kterých dělá podřepy ze stoje rozkročmo. Stejně jako u břišních partií třikrát po dvaceti opakováních. Zabírají i výpady vpřed a vbok. Dobrá nálada Avril tančí kdykoliv, kdekoliv. Protáhne celé tělo a ještě zažene depky. Dělej to taky tak. Čistá pleť „Hamburgery, hranolky a chipsy mě neberou, mám po nich vždycky problémy s pletí. Raději si sama připravuju ovocné šejky – vitaminové bomby. Nebo zeleninové saláty. Zvykla jsem si taky jíst často ryby, kuřecí maso a sýry,“ říká. text: Kateřina Hallová foto: archiv


ANOREXIE A BULIMIE

SLEDUJ, JESTLI TO NÁHODOU CO SI O TOBĚ MYSLÍ OKOLÍ, VĚT, VŠECHNO DĚLAT DOBŘE, TAKY CHCEŠ BÝT ŠTÍHLEJŠÍ,

NEJSI TY: TRÁPÍ TĚ, SNAŽÍŠ SE VŠEM VYHOZODPOVĚDNĚ, NEJLÍP. A KDYŽ SE TI TO NE-

lze. Jedna dívka mi v poradně říkala: „Když jsem byla tlustá, nemohla jsem nosit, co bych chtěla. Teď taky nemůžu. Ale jsem spokojenější.“ Bulimičky jsou zase schopné vyjíst celou ledničku na jeden zátah. Odpírají si jídlo tak dlouho, až se v záchvatu „vlčího hladu“ přejedí téměř k smrti. Zhltané potravy se okamžitě zbavují zvracením nebo užíváním projímadel. Následky jsou vážné. Kromě únavy, špatné pleti, JAK TO ZAČÍNÁ? Posměšnou poznámkou kamarádek, spolužáků či zkažených zubů, padajících vlasů a nečekaného rodičů o kilech navíc. Porovnáváním své postavy růstu ochlupení po celém těle (to na tobě fakt s fotografiemi v módních časopisech a následným nikdo neocení) může dojít k celkovému oslabení zoufalstvím před zrcadlem. Nepřekonatelným imunity, odvápnění kostí, neplodnosti, selhání studem objevit se před lidmi v plavkách. Nedá se srdce, ledvin a mnoha dalším komplikacím veto vydržet, upneš se tedy k jedinému cíli – jíst doucím až k smrti. méně. Bereš si menší porce a vynecháváš jídla s tím, že ti není dobře. Postupně omezuješ pes- JAK SE ZACHRÁNIT? trost jídelníčku, až nakonec jíš třeba jen zeleni- Tělo a duše jsou spojené nádoby, proto se léčba nové saláty. Jde to dobře, hubneš, a můžeš klidně poruch příjmu potravy nezaměřuje jen na úpravu ještě trošku, že…? Začínáš být zvědavá, kde se to stravovacích návyků, ale i na změnu tvého myšzastaví, kde je tvoje hranice. lení a vnímání těla. Pokud se ve výše popsaném Jsi nemocná a nevíš o tom. poznáváš, raději se hned obrať na psychologa, nebo alespoň zajdi na webové stránky anorexie. konicky.net. JAK TO KONČÍ? Anorektičky často nosí volné oblečení, aby zamaskovaly nejprve svou domnělou tloušťku, poz- text: Alena Křepelová a Martina Overstreet ději na kost vyhublé tělo. Začít znovu jíst už ne- foto: Profimedia.cz daří, určitě nad tím nemávneš rukou. Naopak, jsi na sebe ještě přísnější. Víš, že nakonec to dokážeš. Poznáváš se? Touha po dokonalosti a silná vůle mohou být darem i prokletím – s těmito vlastnostmi budeš umět naplno využít svých vloh a možností, ve službách anorexie či bulimie si však můžeš úplně zničit život.

SMRT MODELEK Před dvěma lety zemřela v brazilském Sao Paulu jednadvacetiletá modelka Carolina Reston, která trpěla anorexií. Držela přísnou dietu, jedla pouze rajčata a jablka. Kvůli totálnímu vyčerpání organismu a selhávání ledvin skončila v nemocnici, kde po třech týdnech zemřela na infekci a selhání plic. Při výšce 174 centimetrů vážila 40 kilogramů. Carolina pracovala jako modelka od třinácti let, nedlouho před smrtí odjela fotit katalog do Japonska, kde ji však odmítli, protože už byla příliš hubená. Carolina byla v roce 2006 už druhou modelkou z Latinské Ameriky, která za drastickou dietu zaplatila životem. Jen o několik měsíců dříve zemřela přímo během módní přehlídky v Montevideu uruguayská modelka Luisel Ramos. Následovala celosvětová diskuze, jejíž výsledek se projevil krátkodobým zákazem vstupu anorektických modelek na přehlídková mola. zdroj: internet foto: archiv

PaedDr. Alena Křepelová

31


32

JSOU NEJVYŠŠÍ VODOPÁDY NA SVĚTĚ VYŠŠÍ NEŽ 1 KM? a) ano b) ne MAJÍ NOVOROZEŇATA VÍCE KOSTÍ NEŽ DOSPĚLÝ ČLOVĚK? a) ano b) ne MŮŽE MÍT KOMETA DVA OHONY? a) ano b) ne MĚŘÍ PRŮMĚRNÝ PYGMEJ VÍCE NEŽ 150 CM? a) ano b) ne MŮŽE ALIGÁTOR MĚŘIT PŘES 5 METRŮ? a) ano b) ne JSOU PŠTROSÍ VEJCE ŽLUTÁ? a) ano b) ne JSOU VE SLONÍM CHOBOTU KOSTI? a) ano b) ne MAJÍ NOSOROŽCI DOBRÝ ZRAK? a) ano b) ne Odpovědi 1) Člověk má na hlavě 80–100 000 vlasů. 2) Z Mnichova do Říma je to 698 km. 3) Vzdálenost mezi Barcelonou a Moskvou je 3006 km. 4) Brusel a Istanbul od sebe dělí 2645 km. 5) Japonský vlak šinkanzen jezdí za normálních okolností 350 km/h, ale může dosáhnout i rychlosti 500 km/h. Ženy mají silnější vlasy než muži. Životnost lidského vlasu je 2–4 roky. Průměrný člověk sní ve svém životě asi 50 tun potravy. Lidské oko rozliší asi 10 milionů barevných odstínů. Zubní sklovina je nejtvrdší hmota v lidském těle. V jednom kilogramu citronu je více cukru než v jednom kilogramu jahod. Luční kobylky nemají zelenou krev, ale bílou. Některé mořské ježovky mají oranžovou krev. Nejvyšší vodopády světa Salto Angel mají celkovou výšku 979 m. Novorozeňata mají více kostí než dospělý člověk. Kometa může mít i dva ohony. Průměrný pygmej měří 140–150 cm. Největší známý aligátor měřil asi 5,9 m. Pštrosí vejce nejsou žlutá, ale v době svého vývoje mění barvu. Slon nemá v chobotu žádné kosti. Nosorožci nemají příliš dobrý zrak, proto občas útočí na pařezy a stromy.

PRŮMĚRNÝ POČET VLASŮ U ČLOVĚKA JE: a) 60–80 000 b) 80–100 000 c) 120–140 000 d) 140 000 a více JE VZDÁLENOST MEZI MNICHOVEM A ŘÍMEM MENŠÍ NEŽ 750 KM? a) ano b) ne JE TO Z MOSKVY DO BARCELONY MÉNĚ NEŽ 3500 KM? a) ano b) ne JSOU OD SEBE BRUSEL A ISTANBUL DÁL NEŽ 2000 KM? a) ano b) ne MŮŽE VLAK ŠINKANZEN JET RYCHLOSTÍ 600 KM/H? a) ano b) ne MAJÍ MUŽI SILNĚJŠÍ VLASY NEŽ ŽENY? a) ano b) ne JE ŽIVOTNOST LIDSKÉHO VLASU DELŠÍ NEŽ ROK? a) ano b) ne SNÍ PRŮMĚRNÝ ČLOVĚK BĚHEM ŽIVOTA 150 TUN POTRAVY? a) ano b) ne MŮŽE LIDSKÉ OKO ROZLIŠIT VÍCE NEŽ 9 MILIONŮ BAREVNÝCH ODSTÍNŮ? a) ano b) ne JE ZUBNÍ SKLOVINA NEJTVRDŠÍ HMOTOU V LIDSKÉM TĚLE? a) ano b) ne JE V JEDNOM KILOGRAMU JAHOD VÍCE CUKRU NEŽ V JEDNOM KILOGRAMU CITRONU? a) ano b) ne MAJÍ LUČNÍ KOBYLKY ZELENOU KREV? a) ano b) ne MAJÍ MOŘSKÉ JEŽOVKY ORANŽOVOU KREV? a) ano b) ne

V TOMHLE TESTU PO TOBĚ NIKDO NECHCE, ABYS ZNALA ODPOVĚDI NA VŠECHNY OTÁZKY. ZKUS SI PROSTĚ JENOM TIPNOUT, NA KONCI SE DOZVÍŠ, JAK JSI NA TOM S ODHADEM.

6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17) 18) 19) 20) 21)

TEST: MÁŠ DOBRÝ ODHAD?

Připravila: Laura Haiselová


µ¥ª¸¨Î NAFQD$ ¶¦«¹©ħÝ

®ĞºĴѺ ĀħžñIJËõIJħ «¬±±¦²¬¶¦

§œ¨ħ ¬žI¡ħº«Lħ ±²›°«µ*§WħH2©Ĕħ

S Y B CO MĚLĚT... VĚD

›êĞÚġóĴóĩº foto: Profimedia.cz


VINYL, VINYL, VINYL… Ne, nemyslím tím gramofonové desky po babičce – z tohoto materiálu se totiž vyrábějí hračky, které poslední dobou sbírají trendaři všech věkových kategorií a národností. Zvířata, mutanty, hrdiny ze sci-fi či fantasy příběhů, popkulturní ikony apod. navrhují hlavně designéři, kteří jsou v kontaktu s urban kulturou (street artem, skateboardingem a další městskou zábavou). Na internetu si můžete objednat i „clear version“ a dát nepokreslené hračce vlastní originální tvář. Třeba se z vás stane druhý Frank Kozik, nejznámější designér a modla všech sběratelů. Já říkám, vinyl toys do každý rodiny! text: David Lendl foto: archiv

PRAVDA O CHUCKU NORRISOVI CHUCK NORRIS, NEJLEPŠÍ HEREC A NEJVĚTŠÍ AKČNÍ HRDINA VŠECH DOB (PROSLULÝ ZEJMÉNA LEGENdárním kopem s otočkou) je na internetu vystaven závistivým pomluvám. Běda těm, kteří je šíří, protože Chuckova pomsta bude strašná! My, kteří ho ctíme, považujeme za svou povinnost uvést vše na pravou míru.

JE PRAVDA, ŽE... Bůh řekl: „Stvořím zemi!“ A Chuck Norris řekl: „Můžeš…“ když Chuck Norris škrtl zápalkou, vzniklo slunce. Chuck Norris napočítal do nekonečna. Dvakrát. nekonečno neexistovalo do bitky Chucka Norrise s osmičkou. Chuck Norris umí prásknout otáčivými dveřmi. normální lidé žvýkají žvýkačku. Chuck Norris žvýká hokejové puky. našel odjištěný granát. „Granát,“ pomyslel si Chuck Norris. „Chuck Norris,“ pomyslel si granát a raději se rychle zajistil.

34

v průměrném obývacím pokoji je 1242 věcí, pomocí nichž by vás Chuck Norris dokázal zabít. Včetně samotného pokoje. Chuck Norris třídí prádlo na tři hromady: bílé, barevné a krvavé. Chuck Norris zničil periodickou tabulku prvků, protože uznává pouze prvek překvapení. James Bond se musí všude představovat, zato Chucka Norrise zná každý. někteří lidé nosí pyžamo se Supermanem. Superman nosí pyžamo s Chuckem Norrisem. Chuck Norris je tak drsný, že existuje black metal, death metal a Chuck Norris metal. když se Chuck Norris opozdí, čas by měl sakra zpomalit! Chuck Norris zná poslední číslici čísla Pí. e = mc², nicméně mc² = Chuck Norris.

NENÍ PRAVDA, ŽE... Chuck Norris je špatný herec a Walker, Texas Ranger je špatný televizní seriál. se Chuck Norris špatně učil. jeho knihy za něj píší jiní. Chuck Norris založil na svém kalifornském ranči sektu, jejíž členové mu musejí platit za to, že jim vládne. Jde pouze o neškodnou školu bojových umění. Chuck Norris zažaloval nakladatelství Penguin za to, že vydalo knihu s názvem Chuck Norris: 400 faktů o nejskvělejším člověku světa. vtipy o Chucku Norrisovi jsou vtipné, protože kde je Chuck Norris, tam přestává legrace. zdroj: internet foto: archiv Pasta


YS CO B MĚLĚT... VĚD SKLONEM K NÁSILÍ NÁS PŘÍRODA VYBAVILA PROTO, ABYCHOM LÉPE PŘEŽILI, DOKÁZALI ZAÚTOČIT NA NEPŘÍTELE, ULOVILI KOŘIST A PODMANILI SI VŠE, CO JE SLABŠÍ. JEDEN BY ŘEKL, ŽE DNES, V 21. století, už agresivitu nepotřebujeme – žijeme přece v civilizaci, přírodu jsme ovládli, máme zákony, politiku a zbraně hromadného ničení. Ale pravda je, že agresivita nám pořád pomáhá při prosazování osobních potřeb a přání. Její kultivované (kontrolované) podobě se říká asertivita. Kdo toto umění nenásilného sebeprosazování ovládá, dosahuje lehce svého a přitom nikoho k ničemu nenutí. Umí na lidi působit tak, že mu ochotně vyhoví sami a ještě ho mají rádi. Pokud tě to zajímá a chceš vědět víc, zadej do Googlu výraz desatero asertivních práv.

ZKROŤ JI Sportuj. Mužský svět je soutěživý, touha po vítězství přirozená. Za nefér hru však nikdy tolerován nebudeš. Agresivita je vztek. Máš právo jej cítit, patří k životu. Ale nesmíš se jím nechat ovládnout. Nesmíš kopnout, praštit, udeřit…

JAK TO UDĚLAT? Například počítáním do deseti. Tím získáváš čas a převahu nad vztekem, který pomalu odeznívá. Nebo technikou „sebeinstrukce“. Když vztek přichází, řekni si: „Cítím, že na mě leze vztek, ale já ho zvládnu.“ To, že věnuješ pozornost této myšlence, opět vztek oslabí. Taky můžeš vztek ničit svou fantazií. Představ si cokoliv, co pomáhá – třeba soupeře pověšeného za nohy v průvanu. Zesměšni ho, sundej ho v myšlenkách a odejdi středem! text: Alena Křepelová a Martina Overstreet foto: Profimedia.cz

PaedDr. Alena Křepelová

35


Ɏ

-

-

Ɏ

Ɏ

-

Ɏ

-

Ɏ a) -

-

Ɏ

Ɏ Ɏ

-

-

Ɏ

Ɏ Ɏ

-

c) -

b)

Ɏ

36

12.

KTERÉ POSVÁTNÉ ZVÍŘE VYSLAL BŮH MARS, ABY VYCHOVALO DVOJČATA ROMULA A REMA? a) gazelu b) vlčici c) hyenu POTOMCI PŘISTĚHOVALCŮ, JEJICHŽ OBČANSKÁ PRÁVA BYLA V ŘÍMĚ ZPOČÁTKU OMEZENA, SE NAZÝVALI: a) Galové b) patricijové c) plebejové KARTÁGINSKÝ VOJEVŮDCE PŘEŠEL S NĚKOLIKATISÍCOVOU ARMÁDOU ALPY A ÚSPĚŠNĚ BOJOVAL S ŘÍMANY NA JEJICH VLASTNÍM ÚZEMÍ. NAKONEC BYL PORAŽEN ARMÁDOU PUBLIA SCIPIA A JMENOVAL SE: a) Augustus b) Hektor c) Hannibal PALISÁDA JE: a) hora sopečného původu na území Sicílie b) hradba tvořená ze silných, nahoře zašpičatělých kůlů, zatlučených těsně vedle sebe c) nádoba na vodu JAK SE NAZÝVÁ NÁMĚSTÍ, NA KTERÉM SE V ŘÍMSKÝCH MĚSTECH KONALY SNĚMY A SHROMÁŽDĚNÍ? a) chórum b) tógum c) fórum KTERÁ POLITICKÁ SKUPINA PODPOROVALA V DOBĚ KRIZE ŘÍMSKÉ REPUBLIKY VELKÉ POZEMKOVÉ VLASTNÍKY, ZASTÁVALA KONZERVATIVNÍ NÁZORY A JEJÍ PŘÍSLUŠ-

NÍCI POCHÁZELI Z VYŠŠÍCH VRSTEV? a) bójové b) populáři c) optimáti NEJVĚTŠÍ POVSTÁNÍ OTROKŮ, KE KTERÉMU DOŠLO V LETECH 73–71 PŘ. N. L., VEDL THRÁK, KTERÝ BYL ZA DEZERCI Z LEGIÍ PRODÁN DO GLADIÁTORSKÉ ŠKOLY V KAPUI. JMENOVAL SE: a) Pontus b) Spartakus c) Crassus „ALEA IACTA EST!“ JE PROSLULÝ VÝROK, KTERÝ PRONESL GAIUS JULIUS CAESAR PŘI PŘEKROČENÍ ŘÍČKY RUBIKON 11. LEDNA 49 PŘ. N. L. CO ZNAMENÁ? a) Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem! b) Ať už jste pryč! c) Kostky jsou vrženy! PROVINCIE BYLY: a) oblasti ležící mimo Apeninský poloostrov, které si Římané podmaňovali násilím b) městské části Říma c) speciální římské bojové útvary ČEMU NEBO KOMU SE ŘÍKALO NAUMACHIE? a) koním speciálně vycvičeným pro císaře b) napodobeninám námořních bitev pro podívanou římského publika c) milenkám císaře Caliguly JAK ZEMŘEL ŘÍMSKÝ CÍSAŘ CALIGULA (12–41 N. L.), POVĚSTNÝ SVOU KRUTOSTÍ A VYŠINUTOSTÍ? a) byl zavražděn osobní gardou b) v aréně Kolosea, převlečený za gladiátora c) spáchal sebevraždu HISTORICKÉ DÍLO ZÁPISKY O VÁLCE OBČANSKÉ NAPSAL: a) Marcus Aurelius b) Gaius Julius Caesar c) Publius Ovidius Naso otázka 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

TEST: JAK DOBŘE ZNÁŠ STAROVĚKÝ ŘÍM?

Vyhodnocení 12 bodů: Nejsi náhodou potomek bohyně Minervy? Jen málokdo má takové znalosti jako ty! 8–11 bodů: Velmi dobře! Historie starověkého Říma ti nedělá problémy. 5–7 bodů: Sem tam sice něco nevíš, ale to nevadí. Možná i ty jednou projdeš vítězným obloukem poznání. 2–4 body: Tvá cesta k historii Říma nepatří zrovna k těm nejkratším. 0–1 bodů: Jestli budeš zítra psát na toto téma test, tak ti doporučuju, aby ses na to ještě podíval. text: Tomáš Urbánek, foto: Profimedia.cz


OD DOBY, KDY SE HRÁLO HISTORICKY PRVNÍ UTKÁNÍ HANSPAULSKÉ LIGY FOTBALU, UTEKLO UŽ 35 LET. DNES MÁ PŘES 900 MUŽSTEV, A POKUD SE BUDEŠ CHTÍT ZAREGISTROVAT JAKO HRÁČ, TVOJE POŘAdové číslo může klidně znít 30 000. Ne ze všech kluků a dívek, kteří milují fotbal, vyrostou superhvězdy, jako jsou Maradona, Cristiano Ronaldo, Pepi Bican nebo třeba Marta. Profesionální sportovní dřina není pro každého, bez ní to však na vrchol nikdy nedotáhnete. Co s tím? Je nejvyšší čas založit vlastní „Hanspaulský tým“! Bude tě to bavit stejně jako mistrovství světa ve fotbale! Proč? V historii Hanspaulky najdeme na tisíce důkazů toho, že i když o nic nejde, jde zároveň o všechno. Jsou to vyprávění o velkých bezvýznamných vítězstvích, špinavých nohou a hořícím srdci. Jak jinak lze pochopit Vixens, čistě dívčí tým, který ještě nikdy nevyhrál, v zápase průměrně dostane přes deset gólů, ale stále s hrdostí nastupuje k dalším mačům? Jak vysvětlit pištivý vřískot desítek fanynek indiánského týmu Estudiantes ve chvíli, kdy forward ladně překračuje polovinu hřiště? Příběh hanspaulské vášně se víkend co víkend odvíjí na desítkách hřišť po celé Praze. Hraje se na supermoderním umělém povrchu třetí generace, ale i na nešťastné škváře plné obřích kamenů, které ti dokážou rozřezat nohu. Vidět můžeš jak radost z vítězství, tak sanitky odvážející hráče se zlomenou nohou či rozbitým obličejem po napadení soupeřem.

text: Abd52, Boombap.cz, foto: Profimedia.cz

Pokud nepatříš mezi pravidelně sportující lidi a tvoje parta je výkonnostně někde na pomezí mezi dokonalostí a marností, pravděpodobně si Hanspaulku užijete nejvíc. Po počátečních dvouciferných výprascích od zkušenějších soupeřů přijdou i zasloužené výhry a body do tabulky. Spánek po oslavách bude sladký stejně jako bolest nohou po dvou půlhodinových poločasech. Většina týmů se z nejspodnějších pater žebříčku nikdy neodstane. Osm úrovní Hanspaulky přeje jen těm úspěšnějším. Metou pro tebe ale nemusí být první liga, tam se dostanou jen týmy, za něž hrají třebas bývalí ligoví fotbalisté. K radosti stačí, že budete mít bohatou fotogalerii na svých webových stránkách a na zápasech nejvíc fandících přátel. Malá kopaná Hanspaulské ligy je seberealizací pro všechny bez výjimek. Užij si svůj fotbalový sen naplno, máš na to právo. Peace.

37


38


MINULE JSME S PRAVĚKÝMI LOVCI ZVYŠOVALI BOŽSKÉ VIBRACE, DNES SI UDĚLÁME MOST. NEPOTŘEBUJEME K TOMU CIHLY, JEN VLASTNÍ TĚLO. A PŘEDSTAVTE SI, NEJSME V CIRKUSE, ANI NA GYMNASTICKÝCH ZÁVOdech. Nacházíme se v Egyptě zhruba před třemi tisíci lety, tedy v době bronzové. Starověcí Egypťané by se asi podivili, jak jsme proti nim my Evropané „sto let za opicemi“. Umíme už sice udělat sekyru z bronzu a vymodelovat džbán z hlíny, ale nemáme ani ponětí o zavlažovacím systému, stavbě domů či obrovských chrámů. O kalendáři se nám už vůbec nesní, a co je papyrus, natož písmo, kterým bychom zaznamenávali vlastní historii, taky nevíme. Proto nezanecháme svým potomkům doklady o tom, že bychom se zabývali taneční akrobacií. Egypťané takový poklad mají: tanečnici vyobrazenou na vápencovém odštěpku. Sloužil jen jako jakýsi náčrtník, kámen byl totiž lacinější než papyrus. Podobná tanečnice provádí most na reliéfu Hatšepsutina chrámu v Thébách (dnes Luxor). A co asi dělají ty spoře oděné dámy s nohama vyšvihnutýma až k hlavě? Jako by tančily kankán, který známe z dnešních moderních varieté.

CO V PRAVĚKU NEZNALI Proč si Egypťanky „lámaly“ těla? Protože za to sklízely obdiv! Něco, co pravěký tanečník neznal. Pro něj byl při tanci nejdůležitější prožitek. Diváci, a tedy ani estetika pohybů ho nezajímaly. V kulturně vyspělejším Egyptě tomu začalo být jinak. „Kmen“ se rozdělil na tanečníky a diváky. Ale to my přece známe taky, když u obrazovky vzdycháme třeba nad piruetami krasobruslařů. Egypťan na tom byl podobně. Ač neměl televizi, mohl si dovolit luxus, že nehnul ani prstem, a přesto byl baven. Tedy ne že by neuměl vůbec nic. Je pravděpodobné, že byl odborník na míchání barev, rolník, královský otvírač lebek nebo třeba faraon. Tanečnicemi se stávaly většinou velmi krásné a nadané dívky, které byly vybrány do harému. Neměly na práci nic moc jiného než se pod vedením učitelů zdokonalovat v tanci a uspokojovat stále náročnější obecenstvo. Není proto divu, že jednoho dne taková spoře oděná slečna dokázala prohnout záda jako luk, rukama se dotknout země a ze svého těla vytvořit most. Potlesk! „Dokázal jsem to!“ Tak nějak se mohl radovat první profesionální tanečník. Všimněte si, že jeho radost byla jiná než ta u amatéra z pravěku, který měl největší radost z toho, že vůbec tančí. Profík je šťastný, když tančí lépe než ostatní. Pocit štěstí mu je také odměnou za dřinu a sebeobětování. Ale nejsladší je potlesk publika. Tím je tanec povýšen na profesi a umění.

CHTĚLA NĚCO ŘÍCT? Uměli byste zatančit vítr? Co třeba po vzoru Egypťana vyskočit, otočit se kolem vlastní osy a vystřihnout… piruetu? Nebo mávat rukama jako ve staroegyptském tanci zvaném Píseň čtyř větrů: Dva tanečníci předvádějí, jak král ničí svého nepřítele. Další pár imituje stromy, které se ohýbají ve větru, zatímco pátá tanečnice, která představuje „vítr“, před „stromem“ mává rukama. Žádná gesta nebývají zcela náhodná a ani Egypťané netančili jen pro krásu pohybů. Tak jako úchvatné malby na zdech chrámů a hrobek byly uměleckou galerií a zároveň obrázkovou kronikou egyptských dějin, tak i tancem člověk oživoval minulé události a vyprávěl příběhy předků i bohů. Je to podobné, jako když se chcete s kamarády podělit o zážitek a bezděčně při tom děláte obličeje a gestikulujete rukama, abyste názorně předvedli, jak to tehdy bylo. Zkuste jim to zatancovat a budete jako starověký Egypťan. Skoro. Oni to totiž měli přece jen složitější. Celý svůj život zasvětili vidině blaženého posmrtného života. Faraon byl považován za vtělení boha Hora. A když zemřel, proměnil se v nejvyššího boha slunce Re. Pohřební rituál zaměstnal mnoho špičkových oborníků, včetně profesionálních plaček, které předváděly smutek nad odchodem zesnulého. Tanečníci v převlecích a maskách zase v nacvičené choreografii napodobovali příběhy bohů, kterým Egypťané věřili stejně upřímně jako děti pohádce o Šípkové Růžence.

PO PRÁCI LEGRACI Že jste neuměli udělat most, provaz nebo jste si nedokázali lehnout na břicho a nad hlavou spojit ruce s nohama, neznamenalo, že se v Egyptě nechytáte. V pivních domech si tancoval každý, jak uměl. Ačkoli na veřejnosti je tehdy ještě párový tanec muže a ženy pojem neznámý, kdoví, co se dělo v obyčejných hospodách. Záznamy naznačují, že tanec se občas mohl zvolna proměnit v divoký erotický akt. A nezapomeňte: slovo „tanec“ znamenalo v Egyptě „radost.“

PŘÍŠTĚ V dalším čísle nás čeká návštěva první klasické školy tance. Mrkněte na www.youtube.com a zadejte slova: „Arabesque Dance Co. Bellydance – ISIS” Dozvíte se, jak asi mohl vypadat starověký egyptský tanec zasvěcený bohyni Isis. text: Petra Verzichová repro z knihy Dějiny umění, José Pijoan

39


„JMENUJU SE AYUMI MAEKAWA, JSEM Z TOKIA A JE MI 14 LET.“

Tokio je největší město na světě (35 mil. obyvatel).

Ayumi. Chce být učitelkou v mateřské školce.

UŽ ROK ŽIJU V PRAZE, KDE CHODÍM DO JAPONSKÉ ŠKOLY. PŘEDTÍM JSEM BYDLELA V NĚMECKU A JEŠTĚ PŘEDTÍM V SINGAPURU. NAŠE RODINA HODNĚ CESTUJE, PROTOŽE TATÍNEK MÁ TAKOVOU PRÁCI.

40

text: Martina Overstreet supervize: paní Yuko Okaji z japonské školy v Praze foto: archiv a Profimedia.cz


V japonské škole se o přestávkách může blbnout na jednokolkách.

Třídní projekt. Asi o ufonech, ale nevíme...

Moderní Japonky už klasické kimono moc často nenosí.

Co děláš každý den v sedm hodin ráno? Domácí úkoly. Vím, že české děti je dělají už den předtím, ale já jsem zvyklá psát je až ráno. V japonské škole je hodně věcí jinak.

zlu. Baví mě i komiks Jump a americký časopis pro holky Seventeen. Je o módě, zpěvácích, hercích a podobně.

A chutná ti i nějaké české jídlo? Brambory a hovězí maso.

Co třeba? Školní rok začíná v dubnu a končí v březnu. Prázdniny máme dva měsíce, ale ne v jednom kuse jako vy. Jsou rozdělené na dvoutýdenní volna v průběhu celého roku. Nejlepší známka je pětka, nejhorší jednička. V deváté třídě, kam chodím, jsme jenom čtyři. Japonská škola v Praze je malá. Chodila bys radši do větší? Na velké škole je větší výběr kroužků a dělá se víc školních akcí. Malá škola má zase výhodu v tom, že se všichni dobře znají, a člověk tak má víc kamarádů. S kým kamarádíš ty? Kdo je tvoje nejlepší kámoška nebo kámoš? Nikdo. Jsem tady moc krátkou dobu. Ve třídě jsem jediná holka, takže kamarádím s klukama od nás a s některýma mladšíma holkama. Co bys o nich řekla, jak bys je popsala? Jsou aktivní a mají hodně energie. Žádní lenoši! Je s nimi zábava, často se smějeme. Jakou posloucháš muziku? Japonskou skupinu Kobukuro. A Greeen. Jejich klip Lost in time je o jednom klukovi, jak se snaží rozbít skleněnou zeď, za kterou je holka, která se mu líbí. Taky hodně poslouchám vážnou hudbu. Co nejraději čteš? Japonské komiksové knihy. Říkáme jim manga. Mám ráda příběhy o dívce Satou Takako, která se dostane do magického světa a tam bojuje proti

Jak se oblékáš? Co je tvůj styl? Líbí se mi věci, které jsou trochu klučičí. Kalhoty, trička a všelijaké mikiny s kapucí. Mám i naše kimona, ale tady je nosím jen občas. V Tokiu je hodně holek, které se oblíkají do barevných šatů se spoustou doplňků. K tomu si dělají bláznivé líčení a účesy. Říká se jim harajuku podle názvu ulice, kde se scházejí a navzájem předvádějí. To mě vůbec nebere. Hraješ playstation, pc hry? Já moc ne, ale někteří spolužáci hodně! Co děláš po škole? Co tě nejvíc baví? Hraju basketbal. Jinak ráda trávím čas tím, že se jen tak sejdeme s kamarády a bavíme se. Procházíme se po městě a povídáme si. Učíš se česky? Ne. Je to těžký jazyk, trvalo by to moc dlouho. Angličtina stačí. Máš v Praze nějaká oblíbená místa? Staré Město. Tam se mi líbí orloj, různé historické domy a sochy. S rodiči často chodíme na koncerty vážné hudby a našli jsme tady i restauraci, kde dělají stejně dobré sushi jako v Japonsku. Sushi je tvoje nejoblíbenější jídlo? A co to vlastně je? Sushi je váleček vařené rýže omotaný mořskou řasou. Na něm nebo uvnitř je položený kousek syrové ryby. Jí se to se sójovou omáčkou a pálivým křenem wasabi. Miluju sushi a umím ho i připravovat. Je dost těžké, aby to drželo pohromadě – chce to cvik.

Co si myslíš o Češích? Nepřipadáme ti trošku divní? Že třeba máme moc velké nosy nebo tak něco? Chichi. Nosy ani ne, jen jste hodně vysocí… a chováte se jinak než Japonci. My nejsme zvyklí dávat tolik najevo svoje pocity. Vy máte na všechno velké reakce. Jak to myslíš? Že jako rádi přeháníme? To ne. Ale třeba když něco vyprávíte, tak mluvíte nahlas, máváte přitom rukama a děláte legrační obličeje. A jste netrpěliví. Když něco chcete, musí to být hned, jinak se asi rozčílíte. To Japonci nedělají. Na druhou stranu se mi líbí, že čeští teenageři nemají problém se s někým seznámit. Jsou přátelštější a vnímavější než naši. A co bys řekla o Japonsku? Japonsko je malá ostrovní země, kde žije hodně lidí. Všechno se tam točí kolem moderních technologií. Máme nejnovější počítače, telefony, televize, foťáky… umíme je vyrábět a používat. Ve světě hledáme nejlepší nápady a doma pak přemýšlíme, jak je ještě vylepšit. Po čem se ti v Praze nejvíc stýská? Co máte v Tokiu a tady ti to chybí? Malé krámky na rohu ulice, kde prodávají všechno od jídla až po kosmetiku a které jsou otevřené 24 hodin denně. Co je na Tokiu nejlepší? Že je to tak velké město. Je tam všechno. Úplně všechno, na co si vzpomenete!

Kaligrafie. Malování písma. Přísná disciplína.

41


CHCEŠ JÍT VEN, NA KONCERT, PŘESPAT U KAMARÁDA, NEBO TŘEBA VÝRAZNĚJI ZMĚNIT SVŮJ ZEVNĚJŠEK? BUDEŠ SE MUSET ZEPTAT VAŠICH, A TO NIKDY NENÍ JEN TAK. TVOJE ŠANCE NA ÚSPĚCH SE ZVÝŠÍ, POKUD SI OSVOJÍŠ UMĚNÍ KOMUNIKACE S DOSPĚLÝMI. text: PaedDr. Alena Křepelová a Martina Overstreet, ilustrace: Martin Fischer

42

1) HLAVNĚ SE NEPOHÁDAT Tvým prvořadým úkolem je vést celou operaci tak, aby se vaši hned v první minutě nerozčílili, jinak je všechno v háji. K tomu si musíš už v předstihu zajistit podmínky.


2) PŘÍZNIVÝ ČAS A KLIMA

3) NEOZNAMUJ, ALE POŽÁDEJ

4) JISTOTY A ZÁRUKY

Táta se právě vrátil z práce a vrčí, že to byl teda den? Máma si stěžuje, že je unavená a bolí ji hlava? Hmm, tak to asi nebude ta nejvhodnější doba k přednesení žádosti. Zkus rodiče pochválit, říct pár povzbudivých vět, nabídni pomoc s nádobím, nákupem nebo úklidem. Ale pozor, nesmí to být falešné, to by poznali!

Nálada rodičů dobrá? Terén připraven? Fajn, přejdi do útoku. Nezapomínej ale, že jsi to ty, kdo něco chce. Proto mluv klidným hlasem a používej slůvko prosím. I když tě bolí břicho a čelisti máš ztuhlé, snaž se tvářit příjemně. Žádej, ale nekňourej při tom. Hlavu vzhůru!

Rodiče o tebe mají strach. Dej jim nějaké jistoty a záruky, že budeš v bezpečí. Vysvětli, že jdeš s někým, koho znají, bude tam i někdo dospělý, jsi na mobilu, mohou ti zavolat, přijet pro tebe atd. Odpovídej na otázky trpělivě a otevřeně. Nelži! Přijdou na to a to bude tvůj konec.

5) UMĚNÍ KOMPROMISU

6) SEBEOVLÁDÁNÍ

7) SLIB

Dobře poslouchej, co rodič říká. Co mu na tvém plánu vadí, čeho se nejvíc bojí? Neskákej mu do řeči, ale v klidu nabízej řešení, drobné ústupky. Je lepší trochu slevit než trvat na tom, že buď bude po tvém, nebo nic.

Na brek, bouchání dveřmi a trucování zapomeň. Pokud cítíš, že situaci už dál nezvládáš, přeruš jednání! Řekni, že máš žízeň nebo potřebuješ na záchod. V ústraní se dej znovu dohromady: Párkrát se nadechni a vydechni. Opláchni si tvář vodou. Napij se. K dospělým se vrať až ve chvíli, kdy máš nad sebou opět kontrolu.

U některých dospělých se může osvědčit „dát slib“. Říkají: „Dobře, můžeš jít, když mi slíbíš, že...“ A kdo by v tu chvíli neslíbil, že? Tak na to bacha, protože to potom budeš muset splnit. Pokud tedy už dopředu víš, že celoroční ranní venčení psa je nad tvé síly zkus navrhnout něco méně náročného.

8) UMĚNÍ VČAS PŘESTAT

9) DOHODA JE SVATÁ

10) NEVYŠLO TO

Děláš všechno přesně podle návodu, rodiče se však přesto proměnili v nedobytnou pevnost? Netlač na pilu! Vykliď pole a s úsměvem řekni: „V pohodě, už o tom nemusíme mluvit.“ Tím dáš všem prostor k přemýšlení a příští den můžeš zahájit druhé kolo. Chtít všechno hned není dobrá taktika.

Pustili tě? Tak sláva! Pro jistotu ještě jednou s dospělými zopakuj podmínky, za jakých udělují souhlas. Zapiš si za uši zejména čas návratu a způsob podávání hlášení o svém pohybu. Dohoda je svatá – pokud ji nedodržíš, přijdou nepříjemnosti.

Zklamání běžně patří k životu každého z nás. Přijmi to.

43


44


CESTOVAT, OBČAS SI ZAHRÁT TENIS A MÍT ZA TO KUPU PENĚZ. TAKOVÁ JE OBVYKLE PŘEDSTAVA O ŽIVOTĚ TENISTŮ. JAK SE V KOLOBĚHU TURNAJŮ PO CELÉM SVĚTĚ CÍTÍ TEENAGER, KTERÝ SE ZATÍM POUZE DRÁPE DO SVĚTOVÉ ŠPIČKY, VYPRÁVÍ VÍTĚZ JUNIORSKÉHO US OPEN, DVACETILETÝ DUŠAN LOJDA.

45


Když se podíváme na místa konání tvých turnajů, vidíme USA, většinu evropských zemí, ale i exotická místa jako Kazachstán… Život tenisty je zajímavý. Cestuješ po celém světě, poznáš slavné osobnosti, někdy spíš v luxusních hotelích, kam by ses určitě jinak nedostal. Na druhou stranu většinou znám jen cestu letiště – hotel – kurty. Není čas ani nálada chodit někde po městě, po památkách. Člověk se soustředí na zápasy. Jediné město, které si nikdy nenechám ujít, je New York. Grandslam US Open poskytoval hotel přímo na Manhattanu, takže jsme bydleli v centru dění, kousíček od Empire State Building. A pak jsem ještě prošel Paříž, když jsem se účastnil juniorského Grandslamu French Open. Jeli tam se mnou i rodiče a já zrovna vypadl v prvním kole, takže druhý den jsme si udělali výlet k Eiffelovce, Vítěznému oblouku a podobně. Takových příležitostí se ale obvykle moc nenajde. Jak věčné kočování ovlivňuje tvůj soukromý život? Silně. V podstatě nemáš doma přátele, neužíváš si toho pravého mládí, nechodíš na diskotéky…

46

Kolikrát se i stane, že nejsem doma na své narozeniny, na Vánoce či Velikonoce. Ale tak jsem si to vybral.

důvod vidím i talent. Najednou hráč zjistí, že na to vlastně „nemá“. Tenis je běh na dlouhou trať a vydrží jen nejsilnější. Také musí přát zdraví.

Z vlastního rozhodnutí, nebo ti raketu do ruky dali rodiče? Jednoho dne přinesla mamka z práce tenisovou raketu, kterou prodávala její spolupracovnice. Tak jsem si zkusil pinknout o zeď a bavilo mě to. Začínal jsem v šesti letech ve Šlapanicích a mým prvním trenérem byl pan Jindřich Řehák, kterému jsem vděčný, že mě tenis naučil. Měl se mnou trpělivost a taky po půl roce, co jsem hrál pravou rukou, zjistil, že mám větší švih v té druhé. Hrát levačkou je ve světě praváků výhoda, protože na to nejsou zvyklí.

Kdy je dobré s tenisem začít? Nejpozději v deseti, ideální je věk kolem šesti až sedmi let.

Ze začátku kolem tebe určitě bylo víc vrstevníků. Proč myslíš, že jsi vynikl a oni ne? Samozřejmě bylo plno rivalů. Záleží, jestli hráč chce makat nebo jestli je mu příjemnější pařit na diskotéce. Já jsem šel vždycky za tenisem. Dál jsou důležité finance, bylo plno šikovných hráčů, co neměli na pokrytí nákladů peníze. A jako další

Jsou časté případy, že rodiče dítě utahají, přetrénují. Jaké dávky ordinovali tobě? Ze začátku jsem chodil pravidelně do školy, trénink byl po vyučování a trval hodinu a půl. Ve čtrnácti letech jsem trénoval dvakrát týdně, dopoledne i odpoledne. A později už dvakrát denně po hodině a půl. Teď k tomu navíc ještě přidávám každodenní hodinový trénink bez rakety, jen pro zlepšení kondice. Co bys poradil klukům, kteří mají ambice stát se profesionálními tenisty? Před čím bys je varoval? Hlavně musí chtít oni sami a nenechat se někým do tréninku nutit. Dávat rady je těžký, každý si tím musí projít sám. Pokud člověk nechce


ančicích

3. 1988 v Iv

kou sko lsk ells

: 8. podnikat NAROZEN soukromou í n ed tř S : L VA VYSTUDO

OBLÍBENÍ

eumanno-

r, Kateřina N

stějově

školu v Pro

Jaromír Jág ORTOVCI:

SP

wa Farna auer No Name, E , ki as vá, Lukáš B in h C Janžurovou 2, Coldplay, edie s Ivou m ko MUZIKA: U ě vn la Voříšková, é filmy, h vka, Tereza lí o P FILMY: česk k le o B ČKY: ERE

HERCI A H

Iva Janžuro

odrá

rná, m BARVY: če to tě posílí! tě nezabije, o C : O D É R K

dělat maximum, nikdy se nemůže stát světovým hráčem. Patří do toho maxima i skutečnost, že ti nezbývá čas na školu a na holky? Hned od prvního ročníku na střední jsem měl individuální studium. Hodně mi pomáhala mamka, která mi od profesorů nosila učivo, domlouvala termíny zkoušek a tím mě tlačila, že jsem musel jak pololetí, tak konec školního roku uzavřít v termínu. A ty holky? S trenérem je v pohodě probíráme, ale že by mi nějak radil nebo zakazoval, to ne. Mám plno kamarádek z tenisu, které jsou velmi hezké, to je jasné. Je ovšem těžké najít do vztahu takovou, která bude chápat, že jsem unavený, nebo že s ní dnes do kina prostě nepůjdu, protože trénuju. Problém je i to, že jsem třeba měsíc pryč po turnajích a ona by byla doma sama. Je to vážně složitý. I proto jsem teď sám a přítelkyni nemám. Tenisová sezona trvá prakticky celý rok.

Odpočineš si vůbec? Na diskotéce jsem byl naposledy před rokem, raději si jdu sednout s kamarády někam na kafe. Nechci ze sebe dělat svatýho, ale myslím si, že životosprávu dodržuju vzorně. Večírky nevymetám, nekouřím, alkohol mi moc nechutná. To už musí být, abych třeba vypil pivo nebo si dal skleničku vína. Řešíš nějak svoji image? Originální triko nebo nový účes můžou být zajímavé pro reklamu a sponzory, ne? Jasně že se o sebe starám a chci se líbit. Ale není to úplně prvořadé. Při sportu nosím značku Nike, jejich oblečení se mi líbí. V civilu džíny, trička, svetry – také sportovní styl. Oblek s košilí si na sebe vezmu opravdu jen při slavnostních oceněních. Na začátku jsme vzpomínali peníze. Dá se v tvém případě už tenisem živit? Aby se člověk zabezpečil do budoucna, chce to být několik let v první stovce světového žebříčku, což je také můj cíl. Do té doby spíš doplácíš. Moje

režie je zhruba milion korun na sezonu. Tolik na turnajových odměnách zatím nevyhraju. Naštěstí mi pomáhají sponzoři. Oblečení mám zdarma od firmy Nike, tenisové vybavení od Wilsonu a mou kariéru velmi podporuje i firma M-Sport, u níž jsem již pátým rokem pod smlouvou. Velké firmy přilákal tvůj úspěch na US Open juniorů v roce 2006, kde jsi jako první Čech v historii triumfoval. Jak na to vzpomínáš? Do smrti na to nezapomenu. Skončil tím pro mě svět juniorů a mezi tenisty jsem se stal mužem. Což je složitý přechod, který v mém případě začal skvěle – vítězstvím na turnaji Czech Open v Praze, jenže pak přišla mononukleóza, borelióza a bylo po sezoně. V zimě vše korunoval akutní zánět slepého střeva. Takže musím znovu dohnat fyzičku a získat sebevědomí, abych se dostal zpátky na cestu vzhůru. Do té první stovky na světě. text: Jiří Krajíček foto: Profimedia.cz a archiv Dušana Lojdy

47


Oblíbený předmět Zeměpis Neoblíbený předmět Fyzika a chemie Knížka, kterou jsem četl dvakrát Děti z Bullerbynu Film, který jsem viděl dvakrát Sám doma Největší sen Vyrovnat se českému tenistovi Jiřímu Novákovi. Největší průšvih Žádný, byl jsem svatoušek. Největší idol, vzor Španělský tenista Juan Carlos Ferrero

48


ZALOŽIL WEB, ROZDĚLIL HO NA 10 000 ČTVEREČKŮ O JEDNOM STU PIXELECH A ZAČAL JE PRODÁVAT. JEDEN PIXEL ZA DOLAR. ČTVEREČEK ZA 100 DOLARŮ. CELOU STRÁNKU ZA MILION. TOHLE JE JEHO PŘÍBĚH: Jmenuju se Alex Tew a bydlím v malém městě v anglickém Wiltshire. Před třemi roky, to mi bylo 21 let, mě vzali na univerzitu. Měl jsem

radost, jenom jsem nevěděl, jak studium zaplatím. Univerzity v Anglii jsou drahé. Nechtěl jsem peníze od rodičů ani půjčku od banky, kterou bych pak musel splácet desítky let. Pořád jsem přemýšlel, jak to zařídit, abych si na školu vydělal sám. Zapisoval jsem si všechno, co mě napadlo, a pak jedné dusné letní noci to přišlo. Nápad! Za dalších deset minut jsem ho rozpracoval do podrobného plánu. Tak vznikla stránka www.TheMillionDollarHomepage.com, na které jsem po další dva roky prodával pixely, až jsem dosáhl cíle. Stránka je plná, já mám milion dolarů. Zaplatil jsem školu a ještě mi dost zbylo. Investoval jsem do dalších svých nápadů. Bude to velký, uvidíte… text: maove zdroj: www.TheMillionDollarHomepage.com

49


KAM JSTE SE TO DOSTALI? Jako tajní agenti FBI jste byli vysláni do minulosti. Zjistit, v jakém století a jeho desetiletí se nacházíte, bude pro vaše bystré oko hračka. Poznáte ale také, jaké slavné hudební události se máte zúčastnit? A jaký dopravní prostředek byste měli použít, abyste zůstali co nejméně nápadní? A jakou měnou zaplatíte za vstupenku? Dvoustranu připravila Petra Verzichová

50


51


PŘES TISÍC MIL MÁ CYKLISTICKÝ ZÁVOD IDITAROD TRAIL INVITATION VEDOUCÍ NAPŘÍČ ZMRZLOU ALJAŠKOU PO STEZKÁCH URČENÝCH PSÍM SPŘEŽENÍM: JEZDÍ SE NE PROTO, ABY ČLOVĚK VYHRÁL, ALE ABY PŘE-

žil. Čech Jan Kopka dokázal obojí. Trasa je dlouhá 1800 kilometrů a vede z Anchorage do Nome. Jan Kopka ji urazil za 23 dní. Venkovní teplota během noci klesala až pod minus třicet stupňů, hluboko pod nulou se teploměr držel i přes den.

DRUHÝ POKUS Závodníci byli odkázáni sami na sebe a museli mít kompletní vybavení. „Byl jsem naložený víc než ostatní, respekt z Aljašky mi nedovolil vzít si málo věcí,“ narážel závodník na fakt, že v roce 2003 se už o zdolání Iditarodu pokoušel, ale musel to vzdát, když závodu nepřálo počasí. I proto podruhé vyrazil rozvážným tempem a nesnažil se být na čele ,pelotonu‘ už od počátku.

52

OMRZL OBLIČEJ I BATERKY Cestou zhubl přes deset kilogramů. „Na prstech rukou jsem navíc měl omrzliny druhého stupně a několikrát to odnesl i obličej, který jsem si pak chránil šálou a oblepil náplastí.“ Přestál dokonce prolomení ledu, po němž se jednou nohou po koleno propadl do vody. To v brutálních mrazech představuje ohrožení života. Zima ničí také možnost komunikace či orientace. Baterie mobilů či GPS totiž v mrazu často selhávají. Úlevu přinášely noci ve srubech s ohništěm, jež se nacházejí podél trati, ale často spal jen ve sněhu. „Když uléháte v minus čtyřiceti a nejste si úplně jisti, jestli spacák bude fungovat a vy se ráno v pořádku probudíte, je to divný pocit.“ Zima přitom paradoxně bikerům svědčí. Zamrzlá tundra se překonává


„KDYŽ ULÉHÁTE V MINUS ČTYŘICETI A NEJSTE SI JISTI, JESTLI SPACÁK BUDE FUNGOVAT A VY SE RÁNO V POŘÁDKU PROBUDÍTE, JE TO DIVNÝ POCIT.“

53


mnohem snáze, než když svítí slunce, permafrost (trvale promrzlá země) zčásti taje a půda se boří.

REKORD AŽ NA DRUHÉM MÍSTĚ Ačkoliv v závěru závodu už z původních 31 jezdců pokračovali jen dva, Jan Kopka na vítězství nemyslel. „S Josem (druhý jezdec) jsme si pomáhali. Byli jsme soupeři i kolegové. Nechtěl jsem vyměnit obohacení Aljaškou, rozhovory s místními lidmi a krásu přírody za honbu za traťovým rekordem.“ Přesto za ním nakonec zaostal o pouhý den! Více se o Honzově putování Aljaškou můžete dovědět na jeho diashow, kterou pořádá po celé republice, nebo v knížce Ve spárech Aljašky.

CYKLISTICKÁ PEKLA Rodákovi z Jablonce nad Nisou a bývalému cyklistovi učarovaly neobvyklé výzvy před deseti lety, kdy se zúčastnil slavného Dolomitenmana. Úplně jiné klima než na Aljašce si užil na Crocodile Trophy, která vede napříč australským kontinentem. „Teploty začínaly na patnácti stupních, pak jsme se dostali do subtropického a později tropického pásu, kde bylo na slunci stupňů i šedesát a nebylo se kam schovat.“ Nejdelším Honzovým závodem pak byl The Great Divide Race, který vede z Kanady do Mexika divočinou Skalistých hor a měří čtyři tisíce kilometrů. O australském i severoamerickém dobrodružství se dočtete v knížce Cyklistickým peklem. autor: Pavel Horáček foto: archiv Jana Kopky

54


text: maove, foto: Profimedia.cz

KNIHA NAPSANÁ STYLEM PIŠ, JAK SLYŠ ČILI SLANGEM. DOST TVRDÝM. Hlavním hrdinou je Duke Custis, čtrnáctiletý kluk černé pleti, co vypadá na osmnáct. Žije v Harlemu padesátých let 20. století, kdy se v této newyorské čtvrti začíná rozmáhat heroin a postupně z ní mizí všichni běloši. Duke je členem gangu Krokadýlů a jeho největší starostí je splašit many na kauf stříkačky (rozuměj sehnat peníze na nákup střelné zbraně, ehm).

Touží získat respekt, aby se z něj konečně stal pan Někdo, možná dokonce „prezydent“. To se mu nakonec podaří i tak, protože dosavadní šéf Krvák propadne heráku a Krokadýlové jej vyhodí. Duke je zvolen na jeho místo a hned stojí před náročným úkolem – dovést gang k vítězství v blížící se bitvě se znepřátelenými Vlky. Posloucháte hip hop, jo? Líbí se vám gangstas ověšený řetězama, co vostře rapujou, že kdyžmáš-bouchačku-dokážeš-všechno? No jo, zdá se, že je to cool, romantický a tak. Ale jen na první pohled z bezpečí za tlustou obrazovkou televize, kterou neprostřelí ani ten největší kvér.

55


Bývaly časy, kdy byl Michael Jackson největším zpěvákem pod sluncem. Dal se dohromady s producentem Quincym Jonesem a spolu natočili desku, které se dodnes prodalo víc, než je obyvatel Německa. Thriller má všechno, šťavnatý funk, soulové balady, chytrý pop i bývalého člena Beatles Paula McCartneyho (i když bez toho bychom se klidně obešli). A hlavně má Jacksona, jehož hlas hladí, škrábe i vraždí. Nedávno vydaná výroční verze obsahuje i remixy od Kanye Westa, Will.i.am nebo Akona, ale originál je nadčasový. Až budete v dějepisu brát druhou světovou válku, holocaust, koncentráky a tak, upozorněte učitele na tuhle knížku. Kanadská novinářka Karen Levine ji totiž napsala nejen podle skutečných událostí, ale dokonce i tak, aby se dobře četla nahlas. Takže byste si z ní při hodině mohli číst. Nahlas. O čem to je: Fumiko Išioka, ředitelka Tokijského centra pro studium holocaustu, navštívila Nové Město na Moravě a z tamního muzea

56

Remedy se anglicky rovná lék a první album anglických Basement Jaxx z roku 1999 je pravý lék proti nudě a šedi. Je to vážně pořádná jízda, při které si s Jaxx postupně dáte Rendez-Vu, pak s nimi budete Jump ‚N‘ Shout, vyhlásíte Red Alert a můžete se taky klidně Stop 4 Love. Basement Jaxx vlastně nikdy nenatočili špatné album, ale bez Remedy není vaše sbírka nejlepší muziky za posledních deset let celá. Poslouchá se to s úsměvem od ucha k uchu.

připravili: maove, kv

Že kreslené filmy jsou jen pro předškoláky? Tahle japonská pecka natočená podle stejnojmenného komiksu tě rychle vyvede z omylu. V roce 2019 se blíží další světová válka a armáda ve svých laboratořích zkoumá tu nejúčinnější zbraň. Je jí desetiletý kluk Akira, který dokáže pouhou myšlenkou soustředit obrovské množství energie a způsobit výbuch o síle atomové bomby. Už jednou se mu to povedlo, a tak si na něj armáda dává dobrý pozor. Problém je, že o Akiru se zajímá příliš mnoho lidí a každý by ho rád využil pro svou věc. Teroristé připravující vládní převrat ale mají smůlu, smrtonosná zbraň se dostane do rukou pouličního motorkářského gangu. Jo, a celé to končí dalším atomovým výbuchem. V roce 1988 se ještě filmy nedělaly na počítačích, z ruční animace proto zůstává rozum stát. Tedy – pokud budete mít při nekonečné akci vůbec čas si ji užívat. Američané na příští rok chystají dva hrané filmy podle Akira komiksu, ale tenhle původní animák zůstane navěky absolutním kultem.

získala pro výuku svých žáků několik předmětů. Ty patřily židovským dětem, které zahynuly v koncentračních táborech. Spolu s dalšími věcmi obdržela také kufřík, na němž bylo napsáno Hanna Brady, geb. 16. 5. 1931, Waisenkind (tj. sirotek). Právě tento malý hnědý kufřík vzbudil u žáků Fumiko velikou zvědavost. Chtěli se dozvědět, kdo byla Hana Brady a jaký byl její osud. Jejich učitelka se tedy pouští do pátrání...


JSME RÁDI, ŽE PŘIBÝVÁ UMĚLCŮ, KTEŘÍ SE K MYŠLENKÁM EKOLOGICKÉHO HNUTÍ HLÁSÍ NEJEN V HUDEBNÍCH TEXTECH NEBO PŘI ROZHOVORECH S NOVINÁŘI, ALE TAKÉ ČINY. MNOHO KAPEL NAPŘÍKLAD odmítá nahrávat desky v technicky špičkových, ale po ekologické stránce nevyhovujících studiích. Vyhledávají ta, kde nahrávky vznikají na biologicky odbouratelných materiálech. Takové je i studio havajského zpěváka Jacka Johnsona, které je mimo jiné napájeno pouze ze solárních panelů. Jack před koncertem nikdy nezapomene připomenout posluchačům, aby si po sobě uklidili odpadky a doma třídili odpad. Všechna auta, kterými on a jeho

spoluhráči jezdí, jsou na bionaftu. Hiphopeři The Roots zase při autogramiádách rozdávají podepsané kompostery, aby podpořili recyklaci bioodpadu. Jiní muzikanti už od nahrávání upustili a svá nová alba nabízejí přes tzv. digitální download. Ušetří se tak spousta odpadu, který by vznikl výrobou CD. Po stopách Radiohead, kteří tímto šetrným způsobem vydali své poslední album In Rainbows, jdou i čeští Ohm Square s aktuálním albem Taking Shape. Pak jsou zde hudebníci, kteří se fyzických nosičů nevzdávají, ale aspoň svá alba vydávají s plně recyklovatelným bookletem, který navíc neobsahuje žádný chlór. Mezi takové se řadí třeba rockeři System of a Down. Lídr této formace Serj Tankian odstartoval webovou stránku, která se zabývá ekologií a lidskými právy. Společně s Tomem Morellem, kytaristou Rage Against The Machine, založil také neziskovou organizaci Axis of Justice, která se zabývá odpadem a jeho tříděním. text: Lenka Boráková a Martina Overstreet foto: archiv

57


MÁMIN ŽUPAN NA SEBE, HŮLKY DO VLASŮ, VĚJÍŘ DO RUKY A JSI ZA GEJŠU. VYTVÁŘET JE ZÁBAVNĚJŠÍ NEŽ KONZUMOVAT. ČEKUJ NA REDWAYMAG.CZ, JAK SE MASKA POVEDLA PETŘE „KITY“ NESVAČILOVÉ.

Alobal připlácni na obličej a vytvaruj. Prstem opatrně propíchni otvor pro dýchání. Sádrový obvaz nastříhej na pruhy dlouhé přibližně jako šířka masky. Teď požádej o pomoc druhé ruce: Budou pruhy namáčet v misce s vodou a v několika vrstvách přikládat na alobal na tvém obličeji. Vše jemně uhladí prsty. Nezapomeňte udělat díry pro oči a pusu. Masku smíš sejmout po jejím částečném zaschnutí (asi 20 minut), ale pro další práci je nutné nechat ji doschnout. Teď odstraň z masky alobal. Nastříhej nebo natrhej noviny na proužky, štětcem na ně nanášej lepidlo a pak je pokládej na masku. Pečlivě a opatrně vyhlazuj povrch. Nakonec potři celou masku ještě jednou vrstvou lepidla a opět nechej zaschnout. Pokud chceš mít brzy hotovo, dobu čekání ti pomůže zkrátit fén. Nasaď respirátor, nebo si aspoň uvaž šátek přes pusu, vzor Zorro Mstitel. Přestříkej masku sprejem (před použitím zatřepat, znáš to). Po zaschnutí maluj akrylovými barvami. Kým se chceš stát…? Nakonec si masku přilož na obličej, nad ušima vyvrtej špičkou nůžek dírky a protáhni gumičku. Tip: Pokud chceš, aby ti maska déle vydržela, ještě ji natři nebo přestříkej bezbarvým lakem. text: Lela Geislerová a Martina Overstreet ilustrace: Lela Geislerová

58


CO BUDEŠ POTŘEBOVAT Ɏ ‡æ–³Œ‡†›”—…‡ȩ’‘œ˜‹•‹ž‘懐‡„‘ž‘捗 Ɏž†”‘˜ü‘„˜ƒœɐ”ƒ†³Œ‹†˜ƒ‡„‘–ã‹ȩƒŒÀŒ‡ v lékárně) Ɏ—•ƒŽ‘„ƒŽ—˜‡Žü–ƒȩƒ„›–‹’㋍”›Ž‘„Ž‹«‡Œ ɎÀŽ‘—„ƒ”˜—˜‡•’”‡Œ‹

Ɏ”›Ž‘˜±„ƒ”˜› Ɏ‹Ž³ŒæÀ’Ž‘…Šü斳–‡… Ɏ‡•’‹”ž–‘”ɐ…Š”žÀ–˜‘Œ‡’ŽÀ…‡ȩ•‡Ā‡‡æŠ‘ ve Zdravotnických potřebách) ɎôĀ›

Ɏ‘˜‹› Ɏ ± Ɏ —‹«—ȩ–‡”ž–‹„—†‡ƒ•—†”Ā‡–ƒŠŽƒ˜³ Ɏ³–æÀ‹•—ƒ˜‘†— Ɏ‡’‹†Ž‘ɐ ‡”—Ž‡•‡„‘‹•’‡”…‘ŽŽɑ

59


Futuristické závody vznášedel WipEout Pulse opět útočí na handheld PlayStation Portable a jde jim to zatraceně dobře. Během prvních pár hodin si budeš zvykat na složitější ovládání, ale jakmile se seznámíš s chováním strojů ve velkých rychlostech, oceníš různé závodní módy i skvěle zpracované tratě. Ve hře nejde pouze o rychlou jízdu, ale rovněž o přežití. Na tratích se totiž povalují různé zbraně a bonusy, s nimiž můžeš soupeře pěkně potrápit, což si pochopitelně nenechají líbit. Nejnovější pokračování úspěšné série WipEout potěší i vynikající grafikou nebo nářezovým soundtrackem a díky bohatému obsahu tě jen tak neomrzí. Zkrátka skvělá zábava na cesty! Hodnocení: 4/5 Minimální požadavky: PSP

Určitě jste už někdy někomu doporučili, aby vypálil pryč kosmickou rychlostí. Ale dokázali byste vysvětlit, co to ta kosmická rychlost přesně je? Asi byste museli začít od Newtonových myšlenek. Jejich pochopení není těžké: Představte si, že jste na vysoké věži, na které je dělo. Když dolů upustíte dělovou kouli, spadne jako hruška ze stromu. Když ji vystřelíte, dopadne o kus dál. Čím bude rychlost větší, tím dál od věže dopadne. A tak to může pokračovat až do okamžiku, kdy dosáhne 7,9 km za sekundu. Teď už na zem nespadne, ale začne kolem ní kroužit. Této rychlosti se říká první kosmická a 4. října 1951 jí jako první na světě dosáhla družice Sputnik 1. Kdybyste rychlost vaší dělové koule zvyšovali, bude opisovat stále protáhlejší křivku, a když překročí rychlost 11,2 km za sekundu, odletí od Země. To je druhá kosmická rychlost a musela ji vyvinout například loď Apollo 11, která donesla americké kosmonauty Armstronga a Aldrina na Měsíc. A třetí kosmická rychlost? Při ní dělová koule urazí 16,7 km za sekundu a opustí sluneční soustavu. Pá, pá.

připravili (maove) a Petr Prošek, foto: archiv

pořízená videa jednoduše posílat na internet. Přestože Viewty postrádá klasickou klávesnici, díky vibracím virtuálních tlačítek se bez ní hravě obejdeš. Vestavěná paměť o kapacitě 100 MB si každopádně zaslouží rozšíření pomocí MicroSD paměťové karty.

60

Když LG KU990 Viewty vytáhneš před kamarády, určitě zaboduje velkým dotykovým displejem s rozlišením 240 x 400 px. Tento luxusní fotomobil s rozměry 104 x 54 x 15 mm a hmotností 112 g se chlubí designem moderního kompaktu a ukrývá pětimegapixelový fotoaparát. Ten umožňuje automatické nebo manuální ostření pomocí kruhového šoupátka Joy Wheel. Nechybí samozřejmě multimediální přehrávač, plánovací kalendář, e-mail nebo třeba přímý přístup na YouTube, s nímž můžeš


SEZNAM SE S NĚKOLIKA ZÁKLADNÍMI FUNKCEMI A TRIKY PROGRAMU WORD, ANEB KAŽDÝ MUSÍ NĚKDE ZAČÍT... PŘÍŠTĚ SI S NÁMI POSTAVÍŠ MYSPACE PROFIL.

Někdy se hodí uspořádat text do sloupců. Word umí rozdělit text do dvou, tří i čtyř sloupců. Toto formátování se užívá například v novinách.

Pokud chceš udělat ve Wordu pozvánku a její okraje ozdobit obrázkem, použij funkci Ohraničení stránky. Tato volba obsahuje několik rámečků, které mohou projasnit celý obsah dokumentu.

Mimo tradiční formy zvýraznění vzhledu textu, jakými jsou kurziva, tučné písmo nebo podtržení, existují i další grafické úpravy textu, jakými je ryté písmo, obrys nebo reliéf.

ČLENĚNÍ TEXTU DO SLOUPCŮ

VYTVOŘENÍ RÁMEČKU K DOKUMENTU

RYTÉ PÍSMO

V horní liště vyber okno Formát. Zvol položku Sloupce, otevře se dialogové okno Sloupce. V číselníku Počet sloupců klikej na horní šipku, dokud se v poli nezobrazí například číslo 4. Potvrď tlačítkem OK. Mezery mezi jednotlivými sloupci lze nastavit pomocí jezdců na měřítku.

A nakonec pár zkratek, protože máš dvě ruce! STISKEM KLÁVESY SE PŘESUNE KURZOR CTRL + Home na začátek dokumentu CTRL + END na konec dokumentu

V horní liště vyber okno Formát. Zvol položku Ohraničení a stínování, otevře se dialogové okno Ohraničení a stínování. V liště vyber záložku Ohraničení stránky. V oblasti Efekt rozbal seznam ohraničení a vyber například motiv netopýra. Potvrď tlačítkem OK. Nad seznamem rámečků se nachází oblast Šířka, kde je možné zvětšit nebo zmenšit velikost jednotlivých objektů rámečku.

PAGE UP nahoru o jednu obrazovku PAGE DOWN dolů o jednu obrazovku CTRL + PAGE UP na začátek předchozí stránky CTRL + PAGE DOWN na začátek další stránky

Klikni pravým tlačítkem myši na text, který chceš změnit. Z nabídky vyber položku Písmo, otevře se dialogové okno Písmo. V liště zvol záložku Písmo. V oblasti Styl vyber políčko Ryté a klepni na OK. Pokud již nechceš toto formátování textu ponechat, klepni na zakřížkované políčko a potvrď pomocí OK.

STISKEM KLÁVESY SE ZMĚNÍ TEXT CTRL + + na horní index CTRL + = na dolní index

připravil: Tomáš Urbánek

61


NÉ, NECHCEME VÁŠ NEJLEPŠÍ ZÁŽITEK Z PRÁZDNIN. TEN BUDETE URČITĚ PSÁT DO SLOHU V HODINĚ ČEŠTINY. NÁS ZAJÍMÁ, JAK JSTE S NĚKÝM CHODILI A PAK SE ROZEŠLI. HLEDÁME MLADÉ TALENTY, SPOLUPRACOVNÍKY REDAKCE. MOŽNÁ JSI TO PRÁVĚ TY! ZKUS TO! NAPIŠ MAXIMÁLNĚ 40 ŘÁDKŮ A PŘIDEJ FOTKU NEBO ILUSTRACI. POŠLI BUĎ NA ADRESU: REDWAY, PODBĚLOHORSKÁ 41, 152 00 PRAHA 5, NEBO MAILEM NA INFO@REDWAYMAG.CZ RYCHLE! TADY JE TO STYLEM KDO DŘÍV PŘIJDE, TEN DŘÍV MELE… TO NEJZÁBAVNĚJŠÍ OTISKNEME! HLEDEJ V PŘÍŠTÍM ČÍSLE, ODMĚNÍME TĚ CÉDÉČKEM S TANEČNÍ MUZIKOU. TAKŽE NEZAPOMEŇ PŘIPSAT SVOJI ADRESU. JUANITA JUAREZ HRAJE DOBŘE. HRAVĚ ŽIJ ZDRAVĚ Myslíš si, že co je zdravé, není dobré? Přesvědč se, že tomu tak být nemusí, v internetovém kursu, který bude probíhat na stránkách www.hravezijzdrave.cz od 6. října 2008. Chodíš do páté třídy? Pojď s námi soutěžit o hodnotné ceny! Můžeš se zapojit sám nebo se spolužáky. Vítězové se budou vybírat mezi jednotlivci, volit se bude rovněž nejlepší 5. třída ze základních škol v ČR a vždy nejlepší 5. třída ze základních škol v každém kraji. Kursu se však nesoutěžně mohou zúčastnit i žáci jiných ročníků. Čtyřtýdenní internetový kurs ti ukáže, jak žít lépe, a možná i poradí, jak se vypořádat s kilogramy navíc. Jeho součástí jsou čtyři lekce zdravého životního stylu plné zajímavého povídání, her, testů a kvízů a také zábavný program na zhodnocení tvého jídelníčku, pitného režimu a pohybové aktivity. Bližší informace o celé akci jsou umístěny na stránkách www.hravezijzdrave.cz. Těšíme se na tvou účast!

64

Deska Spa Boy vyšla na značce Quazi Delict Records (www.quazidelict.cz). Juanita Juarez zaznamenal úspěch i na britských ostrovech a od vydání svého debutového alba rozhodně nezahálí. Pod svým dalším pseudonymem Brooklyn vydal během roku 2006 celkem tři vinyly: dvakrát na britských značkách, jednou na norských Subtitles. V roce 2007 byl zařazen pod křídla kentské bookingové agentury Grassroots Artist Management.



RedWay 1/I.