Page 1

Obchodní akademie a Hotelová škola Havlíčkův Brod

Metodika vyšetřování závažných trestných činů Maturitní práce

Autor: Kavalírová Tereza Obor vzdělání: Ekonomické lyceum Třída: E4. Vedoucí práce: Ing. Marian Drinka Datum odevzdání práce: 10. dubna 2012


Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Marianu Drinkovi, za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této závěrečné maturitní práce, dále bych chtěla poděkovat panu vrchnímu inspektorovi nprap. Josefu Tesařovi, za zapůjčení odborné literatury, a za pomoc ohledně případu vyšetřování vraždy v praktické části.


Prohlašuji, že jsem předkládanou maturitní práci vypracovala sama za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.

_______________________ Kavalírová Tereza


Resumé: Cílem práce je seznámení se s kriminalistickými metodami používanými při odhalování závažných trestných činů v ČR. Obsahem práce je teoretické vymezení trestných činů, kriminalistiky, moderních kriminalistických metod, ale také i představení jejich historie. V teoretické části jsou podrobně rozvedeny některé metody vyšetřování závažných trestných činů, jako je daktyloskopie, forenzní metody apod. V praktické části je v rámci dostupných informací zařazen vlastní výzkum, který je tvořen popisem využitých metod vyšetřování u odhaleného trestného činu spácháného na uzemí bývalého okresu Havlíčkův Brod. Dále je zařazen dotazník zaměřený na otázky, zdali veřejnost umí správně klasifikovat jednotlivé trestné činy dle Trestního zákoníku a zdali zná některé metody využívané při vyšetřování těchto trestných činů.


Obsah

9

Obsah 1

Úvod a cíl práce

12

1.1

Úvod ................................................................................................................. 12

1.2

Cíl práce ............................................................................................................ 12

2

Trestný čin

13

2.1

Dělení trestných činů ........................................................................................ 13

2.2

Zavinění ............................................................................................................ 13

2.3

Druhy trestných činů ........................................................................................ 13

2.3.1

Trestné činy proti životu a zdraví............................................................. 13

2.3.2

Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství ............................................................................... 14

2.3.3

Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti ........................... 14

2.3.4

Trestné činy proti rodině a dětem............................................................. 14

2.3.5

Trestné činy proti majetku ....................................................................... 14

2.3.6

Trestné činy hospodářské ......................................................................... 14

2.3.7

Trestné činy obecně nebezpečné .............................................................. 15

2.3.8

Trestné činy proti životnímu prostředí ..................................................... 15

2.3.9

Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci .................................................................................................. 15

2.3.10

Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných ...................................... 15

2.3.11

Trestné činy proti branné povinnosti........................................................ 15

2.3.12

Trestné činy vojenské ............................................................................... 15

2.3.13

Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy ................. 16

3

Kriminalistika

17

3.1

Historie a vývoj kriminalistiky ......................................................................... 17

3.2

Definice kriminalistiky ..................................................................................... 18

3.3

Vyšetřovací metody kriminalistiky .................................................................. 19

3.3.1

Pojem, předmět a funkce metodiky vyšetřování ...................................... 19

3.3.2

Stopa ......................................................................................................... 20

3.3.3

Metody zajištění stop ............................................................................... 21


Obsah

10

Zajištění stop in natura ....................................................................... 21 Zajištění stop pořízením jejich kopií (reprodukcí) ............................. 21

3.3.3.1 3.3.3.2 3.3.4 3.3.4. 1 3.3.4. 2 3.3.4. 3 3.3.4.3.1 3.3.4.3.2 3.3.4. 4 3.3.4. 5 3.3.4. 6 3.3.4. 7 3.3.4.7.1 3.3.4.7.2 3.3.4. 8 3.3.4. 9 3.3.4. 10 3.3.4. 11 3.3.4. 11.1 3.3.4. 11.2 3.3.4. 11.3

Kriminalistické metody využívané při zkoumání zajištěných stop .......... 21 Mechanoskopie.................................................................................... 21 Daktyloskopie...................................................................................... 23 Kriminalistická biologie a genetika..................................................... 25 Kriminalistická biologie ................................................................. 25 Kriminalistická genetika ................................................................. 26 Trasologie ............................................................................................ 28 Balistika ............................................................................................... 30 Zkoumání ručního písma, jazyková expertiza psaného projevu ......... 31 Kriminalistická chemie a fyzikální chemie ......................................... 32 Kriminalistická chemie ................................................................... 32 Fyzikální chemie ............................................................................ 33 Kriminalistická antropologie ............................................................... 33 Kriminalistická odorologie (pachové stopy) ....................................... 35 Defektoskopie a metalografie.............................................................. 36 Kriminalistická taktika ........................................................................ 38 Rekonstrukce .................................................................................. 38 Výslech ........................................................................................... 39 Rekognice ....................................................................................... 40

Praktická část

4

41

Popis postupu kriminalistů při vyšetřování vraždy v obci Smilov

4.1

u Havlíčkova Brodu ......................................................................................... 41 4.1.1

Jednání při oznámení trestného činu ........................................................ 41

4.1.2

Průběh vyšetřování ................................................................................... 41

4.2

5

Vyhodnocení dotazníkového šetření ................................................................. 43

Závěr

A Mechanoskopie – komparační mikroskop B

Daktyloskopická karta

61 65 68

C Odorologie – Chromatograf, pachová konzerva

69

D Rekognice

71

E

Praktická část – Smilov č. p. 31

73

F

Struktura vražd páchaných v ČR

74


Obsah

11

G Ukázka dotazníku

75

Použité tištěné zdroje

79

Použité internetové zdroje

80


Úvod a cíl práce

12

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Tato práce se zabývá kriminalistikou a jejími metodami vyšetřování. Práce je rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické. Teoretická část se soustředí na poznatky kriminalistiky, seznamuje s tím, co znamená pojem trestný čin. Dále se zabývá samotnou kriminalistikou, jejím vznikem, historií a pojmem stopa. Hlavním cílem je seznámení se s některými kriminalistickými metodami, využívaných při vyšetřování závažných trestných činů. Praktická část se skládá z popisu postupu havlíčkobrodských kriminalistů, při vyšetřování vraždy ve Smilově u Havlíčkova Brodu, a dotazníkového šetření, jehož prostřednictvím bude možnost zjistit, zda má široká veřejnost nějaké povědomí o tom, jaké jsou moderní vyšetřovací metody a čím se zabývají. Dále jestli mají respondenti alespoň základní znalosti práva a zda považují kriminalistiku za důležitou či nikoli.

1.2

Cíl práce

Cílem této práce je seznámit čtenáře s trestním zákoníkem, který jasně definuje pojem trestný čin a jeho dělení, a s historií kriminalistiky. Dále vymezí pojem kriminalistika, stopa její vznik a způsoby jejího zajištění. Hlavním cílem práce je však seznámení se s některými moderními kriminalistickotaktickými a kriminalistickotechnickými metodami vyšetřování závažných trestných činů, popis postupu při vyšetřování závažného trestného činu – vraždy – v okolí mého bydliště, a v neposlední řadě vlastní výzkum pomocí dotazníkového šetření.


Trestný čin

13

2 Trestný čin Podle § 13 zákona č. 40/2009 Sb. v trestním zákoníku je trestný čin protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti je třeba úmyslného zavinění, pokud nestanoví trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Podle § 111 zákona č. 40/2009 Sb. v trestním zákoníku se trestným činem rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, organizátorství, návod a pomoc.

Dělení trestných činů

2.1

Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. Přečiny jsou všechny trestné činy z nedbalosti a ty trestné činy, na které trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s hranicí trestní sazby do 5 let. Zločiny jsou takové trestné činy, které nejsou podle zákona přečiny, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let.

Zavinění

2.2

Podle § 15 zákona č. 40/2009 Sb. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže: 1. chtěl pachatel způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem takovým zákonem chráněný. 2. pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit takové porušení nebo ohrožení, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Podle § 16 zákona č. 40/2009 Sb. je trestný čin spáchan z nedbalosti, jestliže: 1.

3.

pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

2.3 2.3.1

Druhy trestných činů Trestné činy proti životu a zdraví

Objekty těchto trestních činů jsou život a zdraví člověka. Trestnými činy proti životu jsou, podle § 140 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, vraždy. Dále, podle § 141 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, zabití. Trestným činem proti zdraví je například těžké ublížení na zdraví (§ 145 zákona č. 40/2009 Sb v trestním zákoníku) nebo - § 150 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku - neposkytnutí pomoci. A další.


14 2.3.2

Trestný čin Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství (§ 168 - § 184 zákon 40/2009 Sb.)

Objekty těchto trestných činů jsou svoboda, soukromí a ochrana člověka a listovní tajemství. Dle § 168 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku je trestným činem proti svobodě obchodování s lidmi, dále vydírání podle § 175 zákona č. 40/2009 Sb. Trestným činem proti právům na ochramu osobnosti, soukromí a listovního tajemství je například neoprávněné nakládání s osobními údaji (§ 180 zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník) ad.

2.3.3

Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 - § 193 zákon č. 40/2009 Sb.)

Objektem těchto trestných činů je lidská důstojnost. Paragraf 185 zákona č. 40/2009 trestního zákoníku říká, že k trestným činům proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti patří znásilnění. K těmto trestním činům se také řadí kuplířství (§ 189 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku) a mnoho dalších. 2.3.4

Trestné činy proti rodině a dětem (§ 194 - § 204 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku)

Objektem těchto trestných činů je rodina nebo dítě. Dle § 196 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku trestným činem proti rodině a dětem je zanedbání povinné výživy, také podle § 199 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku týrání osoby žijící ve společném obydlí, apod.

2.3.5

Trestné činy proti majetku (§ 205 - § 232 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku)

Objektem těchto trestných činů je majetek. Paragraf 205 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku uvádí, že za tento druh trestního činu lze považovat krádež, zpronevěru (§ 206 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku) nebo např. pojistný podvod (§ 210 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku). 2.3.6

Trestné činy hospodářské (§ 233 - § 271 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku)

Objektem těchto trestných činů je měna, platební prostředky, daně, poplatky, devizy, tržní pravidla ekonomiky, oběh zboží ve styku s cizinou, průmyslová práva a práva autorská. Hospodářským trestným činem je např. padělání a pozměnění peněz (§ 233 zákonu č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku), poškozování spotřebitele (§ 253 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku) nebo padělání a napodobení díla výtvarného umění (§ 271 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku).


Trestný čin 2.3.7

15

Trestné činy obecně nebezpečné (§ 272 - § 308 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku)

Objektem těchto trestných činů je obecné ohrožení. Patří sem trestný čin obecného ohrožení dle § 272 zákonu č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku a například nedovolené ozbrojování (§ 279 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku).

2.3.8

Trestné činy proti životnímu prostředí (§ 293 - § 308 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku)

Objektem těchto trestných činů je životní prostředí. Mezi tyto trestné činy patří poškození a ohrožení životního prostředí (dle § 293 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku), poškození lesa (§ 295 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku). 2.3.9

Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci (§ 309 - § 322 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku)

Objektem těchto trestných činů je Česká republika, cizí stát nebo mezinárodní organizace. K těmto trestným činům patří vlastizrada (§ 309 zákonu č. 40/2009 Sb.), teroristický útok (§ 311 zákonu č. 40/2009 Sb.) nebo například zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace (§ 322 zákonu č. 40/2009 Sb.) 2.3.10

Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (§ 323 - § 368 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku)

Objektem těchto trestných činů je pořádek ve věcech veřejných. Paragraf 325 zákonu č. 40/2009 Sb. uvádí, že trestným činem proti pořádku ve věcech veřejných je násilí proti úřední osobě. Dále sem patří dle § 329 zákonu č. 40/2009 Sb. zneužití pravomoci úřední osoby a pohrdání soudem (§ 336 zákonu č. 40/2009 Sb.) 2.3.11

Trestné činy proti branné povinnosti (§ 369 - § 374 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku)

Objektem těchto trestných činů je branná povinnost. Dle § 371 zákonu č. 40/2009 Sb. lze za trestný čin proti branné povinnosti považovat obcházení branné povinnosti, také nenastoupení služby v ozbrojených silách (§ 372 zákonu č. 40/2009 Sb.) a nenastoupení mimořádné služby v ozbrojených silách z nedbalosti (§ 374 zákonu č. 40/2009 Sb.). 2.3.12

Trestné činy vojenské (§ 375 - § 399 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku)

Objekty těchto trestných činů jsou vojenská podřízenost, vojenská čest, vojenská služba a bojeschopnost ozbrojených sil. Mezi tyto trestné činy patří například neuposlechnutí rozkazu (§ 375 zákonu č. 40/2009 Sb.), zběhnutí (§ 386 zákonu č. 40/2009 Sb.) a ohrožování morálního stavu vojáků (§ 392 zákonu č. 40/2009 Sb.)


16 2.3.13

Trestný čin Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy (§ 400 § 418 zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku)

Objektem těchto trestných činů je lidskost a mír. Trestnými činy proti lidskosti jsou útok proti lidskosti (§ 401 zákonu č. 40/2009 Sb.), založení a propagace hnutí potlačující práva a svobody člověka (§ 403 zákonu č. 40/2009 Sb.). Lze zde zařadit i trestné činy válečné např. válečná krutost (§ 412 zákonu č. 40/2009 Sb.).


Kriminalistika

17

3 Kriminalistika 3.1

Historie a vývoj kriminalistiky

O historii kriminalistiky se dá říci, že se rozvíjela od nepaměti, společně s rozvojem kriminality. Od dávných dob bylo potřeba reagovat na stále rostoucí kriminalitu a snažit se vyvinout takové metody, díky kterým by se trestné činy mohly odhalovat a identifikovat pachatele trestného činu. Základ moderní kriminalistiky byl položen v 18. – 19. století. V druhé polovině 19. století došlo v mnoha evropských zemích a v Americe k velikému růstu zločinnosti. Tomu napomohl vývoj techniky, dopravy a vědy. Zločinci páchali trestné činy „pečlivěji“ a více utajovaně. Naprosto přirozeně se proto lidé snaží najít účinnější způsob boje s kriminalitou. K pečlivějšímu vyšetřování kriminálních činů napomohly čtyři směry kriminalistického učení: 1. zdokonalení trestních registrací a pátrání po pachatelích, 2. zdokonalení metod hledání, využití a zajištění důkazů, 3. výzkum důkazů věcných, 4. zpracování teoretických otázek kriminalistiky. V Německu vydal jistý Ludwig von Jagemann v letech 1838-1841 dvousvazkové dílo „Příručka pro soudní vyšetřování“. Tato kniha napomohla k rozpoznávání jednotlivých příčin úmrtí v soudním lékařství. „Dochází k rozvoji a využívání antropometrických, daktyloskopických, fotografických metod vedle stále výraznějšího uplatňování metod a prostředků popisu osob.“1 Belgickému statistikovi, který se jmenoval Kettle, se podařilo prokázat, že není na světě dvou osob, jejichž části těla by měly stejné rozměry. O tuto informaci se opíral v roce 1882 Alfons Bertillon, který spolupracoval s pařížskou policejní prefekturou, když se snažil vypracovat metodu antropometrického měření a registrace pro potřeby určení totožnosti osob. O další důležitý objev se u nás postaral Jan Evangelista Purkyně, který stál u vzniku daktyloskopické registrace. „Lombroso v roce 1895 vycházeje z teorií „rozeného pachatele“ vydává dílo „Grafologie“, kde zdůvodňuje, že proces rukopisu odrážející přirozenou funkci organismu je zrcadlem pisatele.“2

1

RYBÁŘ, Miroslav. Základy kriminalistiky: Vývoj kriminalistických učení. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2001,

str. 10. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 80-86473-03-1. 2

RYBÁŘ, Miroslav. Základy kriminalistiky: Vývoj kriminalistických učení. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2001,

str. 10. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 80-86473-03-1.


Kriminalistika

18

Mezi další významné osobnosti zabývající se metodami shromažďování důkazů a jejich využitím při vyšetřování trestných činů patří rakouský vyšetřovatel a profesor Karlovy university v Praze Hans Gross, který v roce 1892 vydal „Příručku pro soudní vyšetřovatele, pracovníky četnictva a policie“, kde se vyjadřuje k postupům a prostředkům práce s důkazy. Dále velice ovlivnil rozvoj učení o kriminalistických vědách v Československu. Ve svém díle „Příručka pro soudní vyšetřovatele jako kriminalistický systém“ poprvé užil termín „kriminalistika“ (z latiny, crimen – trestný čin). Je považován za zakladatele kriminalistiky jako vědy. Svými pracemi, ve kterých zevšeobecňuje kriminalistické poznatky z celého světa, významně k rozvoji tohoto oboru přispívá profesor R. S. Bělkin. Po 2. světové válce se u nás kriminalistika rozvíjela zejména v Ústavu kriminalistiky Veřejné bezpečnosti v Praze, kde v roce 1954 vyšla práce Bohuslava Němce – „Základy kriminalistiky“. V současnosti se v České republice kriminalistika vyučuje na právnických fakultách (Praha, Brno, Plzeň) a na Policejní akademii v Praze.

3.2

Definice kriminalistiky

Definic kriminalistiky můžeme nalézt spoustu. Jedna z definic zní takto: „Kriminalistika zkoumá zákonitosti vzniku, trvání a zániku stop a jiných kriminalisticky relevantních informací o spáchaných trestných činech.“. Další z definic kriminalistiky říká, že: „Kriminalistika na základě poznání, že trestná činnost představuje jeden z materiálních procesů objektivní reality, usiluje pochopit především zákonitosti mechanismu svého vzniku včetně podstaty formování zločinného úmyslu tím, že vysvětluje existenci specifik podmiňujících vznik trestného činu a reálného chování lidí.“3. „Bez ohledu na to, jaké pojetí kriminality zvolíme, vždy lze kriminologii definovat jako společenskovědní disciplínu“4 zabývající se jak společností, tak i jednotlivcem. Kriminalistiku lze vymezit jako vědu o zákonitostech mechanismu trestné činnosti, vzniku informace o trestné činnosti o jejich účastnících, zákonitostech vyhledávání, zajišťování a zkoumání důkazů a o využívání metod vyšetřování trestných činů.

3

RYBÁŘ, Miroslav. Základy kriminalistiky: Vývoj kriminalistických učení. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2001,

str. 13. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 80-86473-03-1 4

VÁLKOVÁ, Helena a Josef KUCHTA. Základy kriminologie a trestní politiky: Různá pojetí a definice kriminolo-

gie. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, str. 1. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-80-7400-429-2.


Kriminalistika

3.3

3.3.1

19

Vyšetřovací metody kriminalistiky

Pojem, předmět a funkce metodiky vyšetřování

„V obecné části kriminalistické vědy (zabývající se metodami technického a taktického charakteru) jsou zkoumány zákonitosti vzniku, vyhledávání, zajišťování, zkoumání a využívání kriminalistických stop bez ohledu na určitý typ kriminalisticky relevantní události a specifické vyšetřovací situace.“5 V praxi se však nestačí spoléhat na kriminalistické teorie, postupy a metody, je třeba je využít, aplikovat a zkoumat zvláštnosti vzniku stop a důkazů. O to se snaží zvláštní část kriminalistické vědy – METODIKA VYŠETŘOVÁNÍ – která se nepovažuje za metodiku trestněprocesní formy přípravného řízení. Předmětem zkoumání metodiky vyšetřování je vznik a průběh relevantních událostí a jejich projev ve stopách. Vyšetřovací metodika má dvě základní funkce. První je funkce poznávací, která se snaží seskupit trestné činy do stejnorodých skupin a podat popis jejich kriminalistických charakteristik. Druhou funkcí je formativní, ta se snaží vytvářet typové modely činností policejních orgánů v trestním procesu.

5

PORADA, Viktor a Josef KUCHTA. Kriminalistická metodika vyšetřování: Pojem, předmět a funkce metodiky

vyšetřování. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, str. 11. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-80-7380-042-0.


Kriminalistika

20 3.3.2

Stopa

Stopou se rozumí změna v materiálním prostředí „nebo ve vědomí člověka, která souvisí s vyšetřovanou událostí příčinně, místně a časově, obsahuje kriminalisticky nebo trestněprávní relevantní informaci, je zjistitelná, zajistitelná a informačně využitelná dostupnými vědeckotechnickými prostředky, metodami a postupy.“6 Stopy se dělí na: 1. 2.

materiální – změny v materiálním prostředí, paměťové – vznikají v průběhu bezprostředního vnímání trestného činu osobou.

Obr. 1

6

Schéma vzniku stopy

PORADA, Viktor a Josef KUCHTA. Kriminalistika: (úvod, technika, taktika). 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakla-

datelství Aleš Čeněk, 2007, str. 69. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 9788073800383. Obr. 1

RYBÁŘ, Miroslav. Základy kriminalistiky: Vývoj kriminalistických učení. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk,

2001, str. 35. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 80-86473-03-1.


Kriminalistika 3.3.3

3.3.3.1

21

Metody zajištění stop

Zajištění stop in natura

 bez hmotného nosiče (např. seškrábnutá suchá krevní stopa do papírového sáčku)  s hmotným nosičem (např. dýka se zaschlou krví, odšroubovaná plechová krytka zámku dveří se stopami nástroje)  s pomocným nosičem stopy (např. tampon s čerstvou krevní stopou, lepicí páska s mikrostopami) 3.3.3.2

Zajištění stop pořízením jejich kopií (reprodukcí)

 fotograficky (sešinuté stopy páčidla, stopy běhounu pneumatik), vždy s měřítkem  odlitím (vtisklé podešve obuvi)  sejmutím na fólii (např. otisků prstů na daktyloskopickou fólii po jejich zaprášení argentorátem)  odběrem vzorků z místa činu, např. zeminu, drogy, lak, sklo aj.  zajištění stop pořízením digitální kopie dat, včetně ověřování správnosti (porovnání s originálem) a zabezpečení proti následným změnám datového obsahu (kontrolní součet, digitální podpis)

3.3.4

Kriminalistické metody využívané při zkoumání zajištěných stop

3.3.4. 1

Mechanoskopie

Mechanoskopie je obor, který se zabývá vyhledáváním a zkoumáním nástrojů, objektů se stopami nástrojů a úlomky nástrojů. Vychází z toho, že žádný nástoj není zcela hladký, že každý nástroj zanechá v měkčím materiálu odraz svých specifických znaků a je vyloučeno, aby tyto znaky byly u dvou nástrojů stejné. Objekty zkoumání tohoto oboru jsou nástroje a jejich stopy, zámky, cylindrické vložky a kování, bezpečnostní úschovné objekty, porušená skla, mechanicky poškozené oděvní součástky, plomby, úlomky nástrojů a předmětů a mechanicky poškozené kovové i nekovové předměty.


Kriminalistika

22

Historie mechanoskopie sahá až do 20. let minulého století. „Zakladatelem této světově uznávané vědecké metody byl strážmistr četnictva Ladislav Havlíček.“7 Vycházel totiž z toho, že každý kasař má vlastní "nádobíčko", které si buď vyrobil, upravil ze sériového, nebo zakoupil jako sériové, ale které nese jedinečné stopy opotřebení, popřípadě nepřesnosti a vady z výroby. Každý nástroj tak zanechává svým působením otisk své jedinečné struktury v podobě sešinutých (rýhy), zhmožděných stop, popř. jejich kombinací a je podle něj identifikovatelný. Stopy přitom nemusí být na první pohled patrné, postačí i jemné poškrábání vnitra zámkové vložky při jejím vyhmatávání planžetou.

Obr. 2

Ladislav Havlíček

V současné době existuje centrální databáze mechanických stop, která nese název MECHOS a je vedená v Kriminalistickém ústavu Praha. Mechanoskopové dělí mechanoskopické stopy do dvou základních skupin: 1. 2.

statické stopy, které vznikají zabořením činné části nástroje – VTISKY, dynamické stopy, vznikají vtiskem a zároveň pohybem nástroje.

Ke zkoumání těchto stop jim slouží zvětšovací optické prostředky, které umožní zkoumat a hodnotit drobné stopy - lupy a mikroskopy. Zvětšení mikroskopu většinou postačuje okolo hodnoty 50-100x. Výhodné jsou mikroskopy komparační, dovolující pohodlné porovnávání stop (viz příloha A.). Svoje využití má ale i elektronová mikroskopie (používané rozlišení je okolo hodnoty 500-2000x). 7

Kriminalistické identifikace: Kriminalistická mechanoskopická expertiza. [online]. 2010 [cit. 2013-03-11]. Dostup-

né z: <http://www.policie.cz/clanek/celorepublikove-utvary-kriminalisticky-ustav-praha-zpravodajstvi-test-1.aspx> Obr. 2

Četník Ladislav Havlíček. In: [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné

z: <http://www.inoboediens.estranky.cz/fotoalbum/dokumenty/cetnik-ladislav-havlicek/002.html>


Kriminalistika

23

Druhy mechanoskopických stop

Obr. 3

3.3.4. 2

Daktyloskopie

Daktyloskopie je věda, která zkoumá otisky obrazců papilárních linií na vnitřní straně prstů, na dlaních, chodidlech a o stopách, v nichž jsou zobrazeny papilární linie. Objekty zkoumání jsou otisky prstů, dlaní a chodidel. Daktyloskopie vychází ze třech poznatků: 1.

Otisky prstů jsou neopakovatelné. Na světě neexistují dvě osoby, které by měly naprosto stejné obrazce papilárních linií. Tento poznatek „je podložen matematickostatistickými výpočty, jimiž bylo dokázáno, že variabilnost obrazců papilárních linií je tak vysoká, že není možné, aby na zemi existovali dva lidé s naprosto stejnými obrazci papilárních linií, a to ani za celou dobu existence člověka na zemi.“8

2.

„Obrazce papilárních linií člověka jsou celý po život relativně neměnné. Tato relativní neměnnost spočívá v tom, že v době od narození až do smrti člověka dochází k velikostním změnám ve vývoji pokožky a tedy i obrazců papilárních linií, k jejich

8

Daktyloskopie.

[online].

[cit.

2013-03-11].

Dostupné

z:

<http://krimi-

spk.sweb.cz/02_exper/expertiz/02a_dakt/02a_hlav.htm> Obr.3

Mechanoskopie. In: [online]. 2010 [cit. 2013-03-13]. Dostupné

z: <http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=3285f974-eb96-4005-9125-57ae3d953f72>


Kriminalistika

24

zhrubnutí, tvorbě různých vrásek, vzniku jizev po různých poraněních apod., které sice částečně mění vzhled obrazu papilárních linií, ale ponechávají neměnný jejich tvar, sled, skladbu, návaznost apod.“9, 3.

„Neodstranitelnost papilárních linií, pokud není odstraněna, nebo zničena zárodečná vrstva kůže. Potvrzení tohoto poznatku trvalo řadu let a jednotliví daktyloskopové mnohdy sami na sobě prováděli různé drastické pokusy spočívající v obrušování pokožky, jejím seřezáváním, opalováním různými chemikáliemi apod. Vždy, pokud nebyla odstraněna, nebo zničena zárodečná vrstva kůže, se po zhojení zranění vytvořily tytéž obrazce papilárních linií.“10.

Obr. 4

Otisk prstu

Vědci dokázali, že základní znalosti daktyloskopie měli již Asyřané. V Ninive byly nalezeny v Aššurbanipalově knihovně střepy hliněných tabulek, kde byly vedle jmen i otisky prstů, aby tím zabránili falsifikaci, později sloužily otisky prstů jako prostředek k identifikaci osob, které se neuměly podepsat. Otisky prstů místo podpisu užívali také ve starověké Číně. V roce 1823 publikoval český přírodovědec Jan Evangelista Purkyně práci „Comentatio de examine physiologico organi visus et systematis cutanei“, ve které se zabývá papilárními liniemi na konečcích prstů. V 60. – 80. letech 19. století řešilo problematiku papilárních linií několik vědců. Na území Německa byla vydána kniha doktora Artura Kollmanna, s názvem 9

Daktyloskopie.

[online].

[cit.

2013-03-11].

Dostupné

z:

<http://krimi-

2013-03-11].

Dostupné

z:

<http://krimi-

spk.sweb.cz/02_exper/expertiz/02a_dakt/02a_hlav.htm> 10

Daktyloskopie.

[online].

[cit.

spk.sweb.cz/02_exper/expertiz/02a_dakt/02a_hlav.htm> Obr. 4

PAŘÍZEK, J. Dobrodružství kriminalistiky: Daktyloskopie. In: [online]. 2011 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z:

<http://www.dev.emag.cz/old/145-old-emag/17247-dobrodruzstvi-kriminalistiky-daktyloskopie/>


Kriminalistika

25

„Der Tastapparat der Hand“, v té autor navrhuje, aby se zločinci identifikovali podle otisků prstů. Teoreticko-vědecký základ daktyloskopie však položil anglický přírodovědec – Francis Galton. Vypočítal, že existuje 64 miliard různých kombinací uspořádání papilárních linií, čímž prakticky vyloučil variantu existence dvou osob, které by toto uspořádání měly shodné. Dalšími důležitými osobnostmi, které přispěly svým výzkumem k rozvoji této vědy, jsou William James Herschel (snaha o zavedení identifikace osob ve vězení pomocí otisků prstů), doktor Henry Faulds (zavedení daktyloskopické identifikace ve Velké Británii), Juan Vucetich, Edward Henry a další. V českých zemích byla daktyloskopie, jako oficiální vědní obor, uznána 9. září roku 1908. V současnosti existuje databáze s názvem AFIS 2000, kterou Policie ČR využívá k evidenci daktyloskopických stop a daktyloskopických karet (viz příloha B). Tento software umožňuje založení 250 nových karet denně.

3.3.4. 3

Kriminalistická biologie a genetika

3.3.4.3.1

Kriminalistická biologie

Kriminalistická biologie se zabývá zkoumáním biologického materiálu a určuje jeho druh, původ, vlastnosti a účinky. Objekty zkoumání jsou biologické vzorky lidské (krev, měkké a tvrdé tkáně, vlasy, chlupy, sperma, sliny, pot a další sekrety), zvířecí (krev, měkké a tvrdé tkáně, vlasy a chlupy) a živočišné a rostlinné (celé organismy, produkty z rostlin a živočichů a biotické mikročástice). Druhy biologického materiálu se dělí na: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

krev (90% biologický materiál), sekrety (pot, sliny, sperma, nosní a poševní sekret), měkké a tvrdé tkáně (svaly a kosti), trichologický materiál (vlasy, srst), exkrety (exkrementy, moč), rostlinné a živočišné materiály.

Zacházení s biologickými stopami musí být velice opatrné, hrozí totiž jejich kontaminace. K jejich zajištění je nutno používat sterilní nástroje, nádoby a obaly. Na zkoumání se musí posílat pouze takové biologické stopy, ke kterým je srovnávací materiál. Bez


Kriminalistika

26

srovnávacího materiálu lze poslat tento materiál pouze v případě, že by se jednalo o závažnou nebo sériovou trestnou činnost. Biologické stopy se zajišťují sejmutím co nejvyšší možné koncentraci. Sejmout lze mechanicky – odloupnutím nebo seškrábnutím –, stěrem, nebo stěrem za pomoci fyziologického roztoku. Historie kriminalistické biologie se začala postupně vyvíjet už od vzniku samotných přírodních věd. Avšak za historický mezník vzniku této kriminalistické disciplíny, je považován rok 1901, kdy německý soudní lékař Paul Uhlenhut rozlišil zvířecí krev od lidské. Současná kriminalistická biologie se neustále vyvíjí, jsou stále novější a rafinovanější metody zkoumání biologických materiálů.

3.3.4.3.2

Kriminalistická genetika

Kriminalistická genetika zkoumá jakékoli množství biologického materiálu – DNA. Objekty zkoumání jsou biologické stopy obsahující genetické znaky. K analýze DNA lze využít sekretů, exkretů (závislé na výskytu epiteliálních buněk), oblečení (nejlépe spodní prádlo) a v první řadě bukální stěr (výtěr ústní dutiny) nebo vzorek tekuté krve, které se považují za nejlepší srovnávací materiál. K zajištění genetických stop slouží stejné nástroje jako u stop biologických. Výtěr z ústní dutiny se provádí dispolabem. Osoba, které je stěr prováděn by neměla 20 minut před odebráním vzorku pít, jíst ani kouřit. První zmínky o výsledcích genetického výzkumu jsou roku z 1866, kdy brněnský kněz a středoškolský učitel Johann Gregor Mendel experimentoval s odrůdami různobarevných hrachů, čímž dospěl k závěru, že dědičné informace se nepřenášejí přímo, ale prostřednictvím jakýchsi „elementů“.


Kriminalistika

Obr. 5

27

Johan Gregor Mendel

Průlomovým okamžikem genetiky byla aplikace molekulární biologie, díky níž byla zjištěna existence deoxyribobonukleové kyseliny. Tato kyselina tvořila základní jednotku živého organismu a každý organismus má jedinečné uspořádání genetických informací. Na tuto skutečnost přišli dva vědci – Dewey Watson a Francis Harry Compton Crick. Oba byli později oceněni Nobelovou cenou.

Obr. 6

Obr.5 Obr.6

Šroubovice DNA

Mendelovo centrum. In: [online]. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://loschmidt.chemi.muni.cz/mendel/> DNA aktivace a rok 2012. In: [online]. 2012 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: <http://inner-

light.ning.com/profiles/blogs/6370783:BlogPost:129766>


Kriminalistika

28

V České republice byla pomocí analýzy DNA poprvé vyřešena vražda studentky, studující na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1992 a také byla uznána jako důkazní materiál u soudu. Kriminalistická genetika se nyní rozvíjí neuvěřitelnou rychlostí stejně jako již zmiňovaná kriminalistická biologie. Ke shromažďování genetických a biologických vzorků slouží „Národní databáze DNA“ neboli „CODIS“.

3.3.4. 4

Trasologie

Transologie se zabývá vyhledáváním a zkoumáním stop nohou, obuvi, dopravních nekolejových prostředků a stop dalších objektů podobného druhu. Objekty zkoumání jsou stopy lidí a zvířat, stopy po pneumatikách, rukavice, oděvní svršky, otisky a vtisky různých předmětů. Vychází z toho, že je každý objekt v materiálním světě individuální, každé zobrazení vnější stavby objektu ve stopě je změna, která je obrácena prostorově, dále z toho, že stálost markantů je relativní (každý předmět se opotřebovává). Trasologické stopy se zajišťují:  pomocí fotoaparátu  in natura (s nosičem např. na papíru)  na daktyloskopickou fólii  odlitím  měřením a náčrtkem  elektrostatickým snímáním Trasologické stopy se dělí do několika podskupin: 1.

stopy lidské lokomoce – nejčastěji to jsou souvisle řazené stopy chodidel, člověk je zanechává při chůzi. Vzniká takzvaná pěšinka chůze, díky níž lze určit výšku nebo vrozenou vadu pachatele.

2.

stopy bosých nohou,

3.

stopy po pneumatikách jízdních kol, automobilů a motocyklů,

4.

stopy obuvi,

5. 6. 7.

stopy po přemisťování předmětů, stopy zvířecích nohou, stopy věcí osobní potřeby – např. stopy po holi, deštníku nebo ortopedických pomůckách,


Kriminalistika 8. 9. 10. 11. 12. 13.

29

stopy oděvních svršků – zde jsou řazeny rukavice, ponožky a jiné textilie stopy lidského těla, stopy chrupu, stopy smykových vozidel, stopy pásových vozidel, stopy obručí kol zemědělských strojů.

Obr. 7

Trasologická stopa obuvi

Kriminalistická trasologie se řadí mezi nejstarší kriminalistickotechnické disciplíny. Je však jednou z metod, jejíž historie je těžce dohledatelná. Její vznik se datuje roku 1817. Zakladatelem kriminalistické trasologie je Eugéne Francois Vidocq. Nyní existuje databáze trasologických stop – TRASIS, kde se všechny tyto stopy shromažďují.

Obr.7

Dobrodružství

kriminalistiky:

Trasologie.

In:

[online].

2011

[cit.

2013-03-13].

z: <http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=4ddc5f22-930e-4c3f-8421-6ac84f2e764f>

Dostupné


Kriminalistika

30 3.3.4. 5

Balistika

Balistika je věda, zabývající se pohybem tělesa v definovaném prostředí, zjišťuje a zkoumá především střelné zbraně, střelivo a okolnosti, které přímo souvisejí se střelbou. Objekty zkoumání jsou zbraně a jejich součásti, střelivo, účinky zbraní a typy zbraní podle ráže. Balistiku lze rozčlenit do tří skupin: 1. 2.

vnitřní – zkoumá pohyb střely v hlavni zbraně, přechodová – zkoumá pohyb střely bezprostředně po opuštění ústí hlavně,

3.

vnější – zkoumá pohyb střely mimo hlaveň.

Pro vyhledávání balistických stop lze použít policejního psa či detektor kovů. Stopy se musí nejprve zajistit fotograficky nebo náčrtkem a zanést do protokolu. V případě, že se střely vyjímají z těla oběti, je možno využít rentgenu. Každá balistická stopa se musí zabalit samostatně a řádně označit číslem.

Obr. 8

Kumulativní střela

Historie balistiky sahá až do dob 12. století, kdy byl v Číně poprvé použit střelný prach. Balistiku řadíme k nejstarším kriminalistickým metodám vyšetřování. V 16. století se podařilo známému italskému malíři Leonardu da Vincimu navrhnout spirálové rýhování hlavně střelné zbraně. Obr.8

KOŘÉNEK, David. Typy munice užívané obrněnou technikou. In: [online]. 2000 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z:

<http://www.fronta.cz/typy-munice-uzivane-obrnenou-technikou>


Kriminalistika

31

Roku 1664 patentoval jistý Wiliam James Hill střelnou zbraň nesoucí název revolver. Tento vynález zdokonalil roku 1835 Samuel Colt, čímž umožnil zrodu bubínkového revolveru. Další významnou osobností v historii balistiky byl Richard Gatling, který vyvinul kulomet. Dalším důležitým mezníkem je rok 1912, v němž profesor Hans Gross založil v Grazu Kriminalistický ústav. Tomuto muži je přezdíváno „otec světové kriminalistiky“. Základy největší sbírky zbraní na světě byly položeny americkým kriminalistou – Charlesem Edwardem Waitem. Podařilo se mu shromáždit 1500 modelů střelných zbraní, mezi nimiž byl i prototyp bubínkového revolveru Samuela Colta. První objasnění závažného trestného činu – vraždy – za pomoci kriminalistické balistiky, bylo uskutečněno 14. února roku 1924, soudním lékařem Calvinem Goddardem. V současnosti se zkoumáním balistických stop v České republice zabývá Kriminalistický ústav Praha a specializovaná pracoviště Policie České republiky.

3.3.4. 6

Zkoumání ručního písma, jazyková expertiza psaného projevu

Kriminalistická metoda zkoumání ručního písma se snaží identifikovat pachatele za pomoci zkoumání ručně psaných materiálů. Často je zaměňována s grafologií, která se neřadí mezi kriminalistické techniky. Kriminalistické písmoznalectví je založeno na tom, že se individuální charakter formuje během psychologického vývoje jedince. Rukopis je odrazem fyziologických a psychických vlastností člověka, stává se relativně stálým a projevuje se v téže podobě. Objekty zkoumání jsou písmo, číslice, podpisy, znaky a symboly – ručně psané. Tyto objekty se srovnávají s tzv. spornými texty, u nichž je potřeba zjistit nebo ověřit pisatele. „Historie pokusů o využití ručního písma pro identifikační účely je velmi stará. Z historických pramenů je patrné, že takové případy nastávaly od samotného vzniku písma jako jedné z forem vzájemného dorozumívání osob mezi sebou.“11 První zmínky o zkoumání ručního písma jako důkazního materiálu jsou již v antickém Římě. Roku 1609 vyšla v Paříži kniha s názvem „Návod k posuzování falšovaných písemností aneb porovnávání písma s podpisem“, kterou napsal francouzský písařský znalec Francois Demelle. Toto dílo výrazně napomohlo rozvoji této kriminalistické disciplíny.

11

Kriminalistické identifikace: Kriminalistická grafická expertiza. [online]. 2010 [cit. 2013-03-11]. Dostupné

z: <http://www.policie.cz/clanek/celorepublikove-utvary-kriminalisticky-ustav-praha-zpravodajstvi-test-1.aspx>


Kriminalistika

32

Další významnou osobností je Jean Hyppolite Michon, zakladatel již zmiňované grafologie. Napsal dílo „Systéme de Graphologie“ („Systém grafologie“), které se stalo velice významným mezníkem zkoumání ručního písma. Také se mu podařilo vyvinout systém značek, které určují určité vlastnosti písma. Tvrdí, že pod každou značkou se skrývá určitá lidská vlastnost. Komplexní metody pro zkoumání ručního písma se začínají vyvíjet až ve 20. století. Výraznou osobností zabývající se grafologií a písmoznalectvím na území České republiky byl Robert Saudek, který svými díly a výzkumy významně přispěl k rozvoji nejen českého, ale i světového písmoznalectví. Dnešní kriminalistická metoda zkoumání ručního písma využívá počítačového systému LUCIA DI s programem Signature. Porovnávání textů je díky tomuto softwaru pohodlnější, spolehlivější a kvalitnější, umožňuje totiž „přesné měření obrazu snímaného pomocí digitální kamery s vysokým rozlišením.

Kriminalistická chemie a fyzikální chemie

3.3.4. 7

Kriminalistická a fyzikální chemie vychází z metod obecné fyziky a chemie.

3.3.4.7.1

Kriminalistická chemie

Kriminalistická chemie zkoumá a určuje chemické, fyzikální a chemicko-fyzikální vlastnosti látek. Objekty zkoumání této vědy jsou omamné a psychotropní látky, povýbuchové zplodiny a výbušniny, nátěrové hmoty, výrobky chemického průmyslu, cizorodé toxické látky v potravinách, alkohol, ad. Oddělení kriminalistické chemie se v současné době zabývá zkoumáním a analýzou organických látek. Kvůli tomu je laboratoř vybavena tou nejmodernější technikou, která se neustále zdokonaluje, a tím umožňuje mnohem detailnější zkoumání. „K analýzám využívá především separačních metod převážně chromatografických, které umožňují rozdělení složitých směsí látek s jejich následnou identifikací pomocí hmotnostní spektrometrie a metody infračervené spektrofotometrie. Některé analýzy z kriminalistické oblasti však vyžadují speciální postupy, které oddělení řeší pomocí aplikovaného výzkumu. V rámci tohoto výzkumu byl vyvinut i speciální databázový produkt Drogis, včetně sbírky tablet a kapslí HVLP a XTC, sloužící k rychlé identifikaci neznámých vzorků léčiv nebo omamných a psychotropních látek.“12

12

Kriminalistické identifikace: Kriminalistická fyzikálně chemická expertiza. [online]. 2010 [cit. 2013-03-11]. Do-

stupné 1.aspx>

z:

<http://www.policie.cz/clanek/celorepublikove-utvary-kriminalisticky-ustav-praha-zpravodajstvi-test-


Kriminalistika 3.3.4.7.2

33

Fyzikální chemie

Fyzikální chemie se zabývá zkoumáním chemických systémů a procesů. Objekty zkoumání jsou mikrostopy, topidla a tepelná zařízení, hořlaviny, úlomky různých organických a anorganických materiálů, pevné látky v kapalině a v půdě a povýstřelové zplodiny. V literatuře týkající se kriminalistiky se pojem mikrostopa objevil poprvé až koncem 19. století. Za klíčovou osobnost v oblasti této metody je považován rakouský kriminalista Hans Gross, který poprvé upoutal pozornost na využití mikrostop. Jejich první využití v praxi proběhlo roku 1904, nesměly však být použity jako důkazní materiál. V kriminalistické praxi byly poprvé využity v období mezi 60. a 70. lety 20. století. Díky mikrostopám kovových částic nalezených na místě činu se Kriminalistický ústav Praha zasloužil o dopadení „spartakiádního vraha“ Jiřího Straky.

3.3.4. 8

Kriminalistická antropologie

Kriminalistická antropologie zkoumá a hodnotí nálezy mrtvol neznámé totožnosti a kosterní pozůstatky nebo alespoň jejich části. Objekty zkoumání jsou obrazové a písemné dokumentace před smrtí osoby (rentgenové snímky, zdravotní dokumentace) nebo biologický materiál lidského původu po smrti osoby (tvrdé tkáně). Jako srovnávací materiál slouží kriminalistům: 1. 2. 3.

fotografie osoby – nejlépe několik fotografií, z různých pozic, nejlépe, když je osoba na fotografii sama, stomatologická dokumentace – nejlépe rentgenové snímky, zdravotnická dokumentace – záznamy o krevní skupině, rentgenové snímky.

K identifikaci kosterních pozůstatků nebo mrtvol využívá antropologie těchto metod: 1. 2. 3.

faciální rekonstrukce neboli modelování obličeje na lebku, superprojekce (porovnání lebky s fotografií), morfologická a metrická komparace (slouží k ověření totožnosti osob).

Pojem antropologie poprvé použil Aristoteles. Slovo antropologie pochází z latiny, anthrópos v překladu znamená člověk. Aristoteles však definoval antropologii jako duševní vlastnosti člověka. Fyzikálními vlastnostmi v oblasti antropologie se začal zabývat roku 1501 Magnus Hundt, čímž vznikly dva pohledy na tuto vědu – z prvního pohledu je antropologie nau-


Kriminalistika

34

kou o lidském těle a oproti tomu druhý pohled tvrdí, že je to disciplína zabývající se duševními vlastnostmi člověka. Důležitým vědcem v této oblasti byl Aleš Hrdlička, soudní lékař pocházející z Humpolce. V roce 1903 se mu podařilo ve Washingtonu založit antropologické oddělení v Národním muzeu Spojených států.

Aleš Hrdlička

Obr. 9

V současnosti využívá antropologie těch nejmodernějších metod jako je například videosuperprojekce. Provádí se za pomoci dvou kamer, které snímají lebku z obou stran, čímž vznikne složený obraz, díky kterému je identifikace snadnější. Nejmodernější je však plně digitalizovaná superprojekce, jež je prováděna několika skenery, lebka se naskenuje do počítače a lze si ji v něm v 3D podobě prohlížet podrobněji.

Obr. 10

Obr.9

Aleš

3D projekce lebky

Hrdlicka

1869-1943

Czech-american.

In:

[online].

[cit.

2013-03-13].

Dostupné

z: <http://fineartamerica.com/featured/ale-9a-hrdlicka-1869-1943-czech-american-everett.html> Obr.10

LABORATOŘ MORFOLOGIE A FORENZNÍ ANTROPOLOGIE [online]. [cit. 2013-03-13]. Dostupné

z: <http://anthrop.sci.muni.cz/page.yhtml?id=557>


Kriminalistika 3.3.4. 9

35

Kriminalistická odorologie (pachové stopy)

Kriminalistická odorologie identifikuje osoby podle jejich pachu. Metoda pachové identifikace je založena na tom, že každá osoba má svůj jedinečný pach. Pach je také ovlivněn životním prostředí, ve kterém daná osoba žije. Objekty zkoumání jsou neživé (chemické a biologické) a živé objekty (lidé, zvířata a rostliny). „Vyhledávání a zajišťování pachových stop je velmi náročné a zásadním způsobem se liší od vyhledávání a zajištění ostatních druhů kriminalistických stop. Pachové stopy jsou neviditelné a nelze je žádnými dosud známými a ověřenými kriminalisticko technickými metodami a prostředky zviditelnit. Tyto stopy jsou velmi citlivé vůči vnějším vlivům, které na ně mohou působit.“13 Zkoumání pachových stop lze provést dvojím způsobem: 1.

olfaktronikou – provádí se za pomoci tzv. chromatografu (viz příloha C), který analyzuje fyzikálně-chemické složení pachu,

2.

olfaktorikou – pachová stopa se uzavře do takzvaných pachových konzerv (viz příloha C) a poté se dá na porovnání speciálně vycvičenému služebnímu psovi.

„Pachová identifikace se provádí až po 24 hodinách od uložení tkaniny nebo předmětu do konzervy, a to proto, aby pach měl čas uzrát. Trvanlivost konzervy je minimálně 1 rok, skladují se však déle. Psi dokáží určit a naučeným způsobem označit shodný vzorek (dvě pachové konzervy, předmět a konzerva nebo osoba a konzerva). Zkouška se pro kontrolu provádí několikrát.“14 Kriminalistická odorologie patří mezi nejmladší kriminalistické metody. První zmínky o kriminalistické odorologii lze slyšet až ve 20. století na území Německa. Na území České republiky se služební psi začali za tímto účelem cvičit až ve 30. letech 20. století, tedy až po vzniku Československé republiky. První specializované výcvikové středisko pro služební psy bylo založeno roku 1975 v Břežanech u Prahy. V současnosti vlastní Policie ČR dohromady 224 psů specialistů, kteří denně napomáhají policistům v pátrání po nezvěstných lidech, v boji proti vrahům, drogovým dealerům a dalším zločincům.

13

Kriminalistická odorologie - Policie České republiky. [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné

z: <http://www.bezpecnykraj.cz/kriminalisticka-odorologie-policie-ceske-republiky.aspx> 14

RAK, Ing. Roman. Kriminalistická odorologie. [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné

z: <http://mail.vskv.cz/download/vyuka/rak/ktech%202.pdf>


Kriminalistika

36

Obr. 11

3.3.4. 10

Služební pes při výcviku

Defektoskopie a metalografie

Defektoskopie se zabývá kontrolou povrchových a vnitřních vad materiálu bez porušení celistvosti předmětu a metalografie zkoumá strukturu kovů a slitin. Objekty zkoumání metalografie jsou: 1.

druhy, shodnost a vlastnosti materiálů,

2.

natavené a elektrické měděné vodiče,

3.

odstraněné, nečitelné nebo pozměněné znaky vyražené do kovových materiálů,

4.

poškozené a porušené kovové a nekovové předměty. Objekty zkoumání defektoskopie jsou:

1. 2.

poškozené pneumatiky, vlastnosti předmětů, části strojů a konstrukcí

Obr.11

ŠEBEK, Václav. Drsné ohýnky, TOL a huňatí čichači. In: [online]. [cit. 2013-03-13]. Dostupné

z: <http://www.mvcr.cz/clanek/drsne-ohynky-tol-a-hunati-cichaci.aspx>


Kriminalistika

37

Defektoskopické a metalografické stopy lze zkoumat takzvanou nedestruktivní metodou (nepoškozuje zkoumaný předmět) nebo destruktivní metodou (poškozuje zkoumaný předmět – zkoumání chemické, rentgenové či ultrazvukové). Historie defektoskopie a metalografie se začala psát roku 1895, kdy se podařilo profesoru Röntgenovi objevit rentgenové záření. V roce 1930 se poprvé začaly rentgenové paprsky užívat v průmyslu. A to tak, že se za jejich pomoci zjišťovaly vady kovových i nekovových materiálů. V současné době se tyto metody stále ještě zdokonalují.

Obr. 12

Obr.12

Schéma zkoumání celistvosti materiálu ultrazvukem

Zkouška ultrazvukem. In: z: <http://www.testinglab.cz/defekt05.php>

[online].

[cit.

2013-03-13].

Dostupné


Kriminalistika

38 3.3.4. 11

Kriminalistická taktika

„Kriminalistická taktika je samostatnou částí systému kriminalistiky, která poskytuje vědecké metody na zkoumání především paměťových kriminalistických stop.“15 Kriminalistickotaktické metody se snaží získat a zpracovat informace uchované v paměti lidí, které poté dokumentuje a snaží se je využít v kriminalistické praxi. Mezi taktické metody patří např. rekonstrukce, výslech a rekognice.

3.3.4. 11.1 Rekonstrukce Kriminalistická rekonstrukce je často zaměňována s kriminalistickým pokusem. Rekonstrukce je z hlediska kriminalistické taktiky určitá metoda poznání. Z hlediska trestněprávního se jedná o důkazní materiál. Tyto dva pohledy však patří neodmyslitelně k sobě. Při rekonstrukci probíhá souhrnná analýza aktuálních situačních podmínek na místě činu. Cílem kriminalistické rekonstrukce je vytvořit určitý materiální model průběhu páchání trestného činu. V průběhu rekonstrukce probíhá také dokumentace. Dokumenty, vzniklé tímto způsobem, se nazývají protokoly. Dokumentace musí mít tyto náležitosti: 1.

míru, do jaké se podařilo splnit situační podmínky,

2. 3. 4. 5. 6. 7.

zdroj informací, které vedou ke konečnému rozhodnutí, účastníky rekonstrukce, datum, místo a čas vyhotovení, účel a cíl rekonstrukce, označení policejního orgánu, podpisy účastníků rekonstrukce.

Při kriminalistické rekonstrukci k dokumentaci lze využít i moderní techniky např. kamery či fotoaparátu.

15

STRAUS, Jiří. Kriminalistická taktika. 2. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, str.

12. ISBN 978-80-7380-095-6.


Kriminalistika

39

3.3.4. 11.2 Výslech Výslech je další kriminalistickotaktickou metodou vyšetřování. Snaží se získat celistvou a pravdivou výpověď jak svědků, tak pachatelů trestných činů. Objektem zkoumání výslechu jsou paměťové stopy čili lidské vzpomínky. Kriminalistický výslech probíhá ve dvou stádiích: úvodní stádium – vyslýchající přivítá vyslýchaného, představí se a zjistí totožnost vyslýchaného, 2. v monologu, neboli souvislém líčení – policista poučí vyslýchaného, který má možnost volné výpovědi (může vypovídat souvisle sám). V této fázi se snaží zjistit postoj vyslýchaného, zda chce, či nechce mluvit pravdu. 3. v dialogu neboli stádiu otázek a odpovědí – policista takticky pokládá otázky, které však nesmí být zavádějící čí sugestivní, a snaží se tím doplnit již získané informace. Dle postoje vyslýchaného lze určit několik druhů výslechů: 1.

 výslech osoby, která chce vypovídat pravdu,  výslech osoby, která chce vypovídat pravdu, ale z nějakého důvodu tají určité skutečnosti,  výslech osob, které nebudou za žádnou cenu vypovídat pravdu. Vyslýchající musí zvážit jaké otázky klást a jak je formulovat, přičemž je důležité, aby si uvědomil, jaké postavení v trestním řízení má vyslýchaná osoba. Je totiž důležité uvědomit si, zda je vyslýchanou osobou:      

svědek trestného činu, poškozený, podezřelý z trestného činu, obviněný z trestného činu, obžalovaný z trestného činu, znalec.

Při výslechu hraje důležitou roli psychologie. Kriminalisté udržují vyslýchanou osobu v neustálém psychickém napětí, ta zažívá vnitřní rozpor mezi vědomím o spáchání trestného činu a možností následků odhalení nepravdivé výpovědi. Každá výpověď se musí zdokumentovat (sepsání protokolu), tato dokumentace musí být doslovná. Vyslýchaná osoba musí podepsat každou stránku protokolu a důkladně si ji přečíst. Dokumentace může probíhat i za pomoci kamery či zařízením zaznamenávajícím zvuk, to však lze jen se souhlasem vyslýchaného.


Kriminalistika

40 3.3.4. 11.3 Rekognice

Kriminalistická rekognice spočívá v tom, že pachatel, či oběť znovu pozná již známou věc nebo osobu. Cílem rekognice je identifikace věci nebo člověka. Objekty rekognice jsou zvířata, věci a osoby, které již byly vnímány osobou, která provádí znovupoznání. Rekognice se dělí podle charakteru znovupoznávaného subjektu na: 1.

rekognici živých osob,

2.

rekognici mrtvých osob,

3.

rekognici zvířat,

4.

rekognici věcí.

Pokud se jedná o znovupoznání osoby, ukáží se obviněnému nebo svědkovi minimálně 3 osoby, mezi nimiž se nachází osoba, která má být poznána. (viz příloha D) V případě, že se nevyskytuje možnost osobní identifikace, ukazují kriminalisté fotografie, opět nejméně 3 osob. (viz příloha D) „Výsledky rekognice jsou zejména významné pro vytyčování kriminalistických verzí, tak i pro dokazování v trestním řízení. Rekognicí mohou být rovněž prověřovány důkazy již shromážděné, ale i získány důkazy, informace nové. Kladný výsledek rekognice živých osob se rovná identifikaci, která přispívá k usvědčení osob obviněných z trestných činů. Pozitivní výsledek rekognice mrtvých osob přispívá k vyřešení případů osob pohřešovaných, objasnění nezaviněných úmrtí, sebevražd.“16

16

VICHLENDA, JUDr. Milan. KRIMINALISTIKA: Pojem, podstata, druhy a význam rekognice. In: [online]. [cit.

2013-03-12]. Dostupné z: <http://www.sosoom-zlin.cz/media/skripta/kriminalistika.pdf>


Praktická část

41

4 Praktická část 4.1 4.1.1

Popis postupu kriminalistů při vyšetřování vraždy v obci Smilov u Havlíčkova Brodu Jednání při oznámení trestného činu

Při oznámení trestného činu nehledě na závažnost trestného činu, rozsah stop a podmínky místa události, platí pro všechna místa činu stejné zásady a metody, které je nezbytné vždy dodržovat. Mezi první zásadu patří dostavit se na místo činu co nejdříve. A to z důvodu poskytnutí první pomoci, odvrácení hrozícího nebezpečí a zajištění uchování původního stavu místa činu. Je potřebné získat přehled o přítomných osobách (poškozených, svědcích) a zjistit jejich identitu. Poté začít dokumentovat počáteční situace na místě činu v původním stavu, a to fotograficky, případným náčrtkem lokalizujícím nejdůležitější situace a postavení objektů. Myšlenkově rekonstruovat možný průběh události a snažit se odpovědět na otázky kdo, co, kdy, kde, jak, čím a proč. Je nutné se rozhodnout, kde je nejvíc stop a tyto stopy do doby jejich zajištění chránit nejlépe uzavřením místa činu. Tím zabránit vytvoření nových, vlastních stop. Je nutné používat ochranné pomůcky, především z důvodu možné kontaminace zajišťované stopy, kde bude požadavek na genetickou analýzu. Zvážit nasazení služebního psa na stopu a zahájení pátrání po možné cestě úniku pachatele.

4.1.2

Průběh vyšetřování

Dne 4. února roku 2010 v 15 hodin a 59 minut oznámil pan K. Ž. na linku Policie České republiky (158), že našel v obci Smilov v domě čp. 31 (viz příloha E) svého otce ležícího na zemi v tratolišti krve, bez známek života. Po příjezdu na místo činu bylo výjezdovou skupinou zjištěno, že musel pana K. Ž. usmrtit neznámý pachatel, v intervalu od 09:00 hodin, dne 3. února 2010, do 15:00 hodin, dne 4. února 2010. Pachatel bodnul pana K. Ž. několikrát do vrchní části těla dosud nezjištěným předmětem, čímž mu způsobil poranění, v důsledku kterých na místě zemřel. Byla nařízena soudní pitva, kterou bylo zjištěno, že zavražděnému pachatel způsobil 51 bodných poranění v oblasti hlavy, krku, hrudníku a horních končetin, z čehož bylo minimálně 6 poranění smrtelných. V rodinném domku bylo provedeno ohledání místa činu, kterým byly zajištěny biologické stopy a to z několika krevních skvrn, a stěr za nehty zavražděného. Ty byly poslány do laboratoře na analýzu DNA. Bylo zjištěno několik pachových stop z věcí, které pachatel pravděpodobně držel v ruce a to například madla zásuvek a police v kuchyni. Pachové stopy byly dány na porovnání policejnímu psovi. Policejní pes, který


42

Praktická část

šel po stopě do vedlejší vesnice Květnov, náhle ztratil stopu. Dále se našly a zajistily trasologické stopy, a to stopy po obuvi z podlahy. Věcné stopy, v podobě nožů nalezených v domě, kriminalisté z toho důvodu, že by jeden z nich mohl být vražedný nástroj, zajistili také. Šetřením na místě činu bylo zjištěno, že zavražděný brousil lidem z okolních vesnic různé nářadí, čímž si přivydělával k důchodu. Tito lidé k němu chodili domů. Bylo všeobecně známo, že vstupní dveře do svého domu nikdy nezamyká. Dále bylo zjištěno, že neměl, jako většina starších lidí, důvěru v bankovní ústavy a peníze si ukládal doma. Při ohledání místa činu se v ložnici našla větší částka peněz v řádu statisíců, kterou pachatel zřejmě nenašel. Na místě bylo zjištěno, za pomoci syna zavražděného, že se z domku ztratila minimální peněžní částka, která byla uschována v zásuvce v kuchyni. Jedna z vyšetřovacích verzí byla, že je pachatelem někdo z blízkého okolí. Někdo, kdo výše uvedenou skutečnost věděl a chtěl poškozenému odcizit peníze. Při krádeži pravděpodobně poškozený pachatele přistihl a začal se aktivně bránit, při čemž pachatel zpanikařil a při potyčce poškozeného bodal nožem. Za pomoci trasologických stop se podařilo zjistit, že měl pachatel na nohou boty zn. Lacoste. Ze zajištěné biologické stopy - stěru za nehty zavražděného, která byla zaslána na genetickou expertízu, bylo zjištěno DNA pachatele, to se však neshodovalo s žádnou osobou vedenou v Národní databázi DNA. V následujících dnech probíhalo rozsáhlé šetření mezi osobami v okolních obcích a to hlavně v obci Květnov, kam směřoval služební pes. U vytypovaných podezřelých byly zjišťovány majetkové poměry z důvodu, že pachatel byl zřejmě ve finanční tísni. Dvě stě třicet osob - možných pachatelů - bylo předvoláno k výslechu, kde jim byl proveden bukání stěr (výtěr ústní dutiny), a to za účelem získání a porovnání DNA. Mezi uvedenými osobami byl i J. H., který měl na sobě boty zn. Lacoste a po porovnání jeho DNA se vzorkem zajištěným za nehty zavražděného, byla zjištěna shoda. Poté se podezřelý sám k činu doznal a dobrovolně vydal i kuchyňský nůž, kterým muže zavraždil. Obžalovaný J. H. si odpykává šestnáctiletý trest za vraždu spáchanou zvlášť trýznivým způsobem ve vězení s ostrahou. Kromě toho mu soud nařídil zaplatit pozůstalým zavražděného muže odškodné ve výši 240 tisíc korun.


Praktická část

4.2

43

Vyhodnocení dotazníkového šetření

Otázka č. 1: Obsahuje Vaše domácí knihovna Trestní zákoník? Otázka číslo 1 se zabývá tím, zda knihovna respondentů obsahuje Trestní zákoník. Dotazník odevzdalo 119 respondentů, z toho (jak lze vidět v grafickém znázornění) jich 105 (bez ohledu na věk, pohlaví a vzdělání) odpovědělo, že Trestní zákoník doma nemají. Čtrnáct respondentů odpovědělo, že ano.

Obr. 13

Graf znázorňující otázku č. 1


Praktická část

44

Otázka č. 2: Je podle Vás důležité mít alespoň základní znalosti trestního práva? V otázce číslo dvě byla respondentům položena otázka, zda považují za důležité, aby měl člověk alespoň základní vědomosti z trestního práva. Naprostá většina dotázaných se domnívá, že jsou tyto znalosti důležité. Celkový počet respondentů činilo 116, z toho jich 103 odpovědělo, že ano, 4, že ne a 9 nevědělo.

Obr. 14

Graf znázorňující otázku č. 2


Praktická část

45

Otázka č. 3: Víte, v jakém století se kriminalistika začala rozvíjet? Třetí otázka zkoumá znalosti kriminalistické historie. Respondenti museli určit století, ve kterém se moderní kriminaistika začala vyvíjet. Na níže uvedeném grafu lze vidět odpovědi respondentů rozdělených dle pohlaví. Z grafu je patrné, že v této otázce uspěly více ženy, které správně určily, že vznik moderní kriminalistiky je zaznamenán v 19. století.

Obr. 15

Graf znázorňující odpovědi na otázku č. 3


Praktická část

46 Otázka č. 4: Co si představíte pod pojmem trestný čin?

Otázka číslo 4 se snaží zjistit, zda má respondent představu o tom, co je to trestný čin, a zda jej dokáže definovat. V níže uvedené tabulce lze vidět nejčastější odpovědi respondentů.

Co si představíte pod pojmem trestný čin Nejčastější odpovědi Čin porušující jakýmkoliv způsobem zákon Vražda Krádež Něco nezákoného, co musí být potrestáno Jiná odpověď Tab. 1

Počet respondentů 38 8 19 9 40

Tabulka znázorňující nejčastější odpovědi respondentů na otázku č. 4

Velice častou odpovědí bylo, že trestný čin je takový čin, který porušuje jakýmkoli způsobem zákon.


Praktická část

47

Otázka č. 5: Napište prosím trestné činy podle toho, které považujete za nejtrestuhodnější (ty nejméně závažné napište prosím dolů, na vrchol pyramidy patří ty nejzávažnější zločiny). Na tuto otázku odpovědělo 111 respondentů. Nejčetnější odpovědí na vrcholu pyramidy byla vražda a je tedy považována za nejtrestuhodnější zločin. Vraždu zvolilo na první místo celkem 98 respondentů. Na druhé místo napsalo 50 odpovídajících znásilnění. Nejčastěji bylo na 3. příčku umístěno násilí, popřípadě týrání. Za nejméně trestuhodný čin považují dotázaní krádež, tento trestný čin si vybralo 59 respondentů. Na níže uvedeném obrázku lze vidět, jak vypadala nejčetněji uspořádaná pyramida.

Obr. 16

Nejčastěji zvolené uspořádání pyramidy


Praktická část

48 Otázka č. 6: Sledujete seriály nebo filmy s kriminální tematikou?

Otázka č. 6 zkoumá, zda respondenti sledují seriály nebo filmy s kriminální tematikou. U široké veřejnosti jsou velice oblíbené seriály:     

Kriminálka Las Vegas, Dobrodružství kriminalistiky, Komisař Rex, Kriminálka Anděl, Sherlock Holmes.

Na níže uvedeném grafu lze pozorovat odpovědi respondentů na tuto otázku. Celkový počet respondentů činil 117. Odpověď ano zvolilo 96 tázaných, naopak ne 21.

Obr. 17

Graf znázorňující odpovědi na otázku č. 6

Na filmy s kriminální tematikou se dívá 82 % odpovídajících, z čehož lze usoudit, že jsou pro veřejnost zajímavé.


Praktická část

49

Otázka č. 7: Myslíte si, že vyšetřování vraždy probíhá v praxi stejně jako ve filmu? Otázka číslo 7 zkoumá, do jaké míry jsou respondenti ovlivněni filmy s kriminální tematikou. Na níže uvedeném grafu lze vidět odpovědi respondentů. Šedesát tři procent dotázaných odpovědělo, že vyšetřování vraždy neprobíhá stejně jako ve filmu. Při podrobnějším prozkoumání bylo zjištěno, že většina respondentů mladší věkové kategorie odpovídala v mnoha případech ano. Pravděpodobně jsou ovlivněni filmy a knihami s kriminální tematikou.

Obr. 18

Graf znázorňující odpovědi respondentů, rozdělených do věkových skupin, na otázku č. 7


Praktická část

50

Otázka č. 8: Pokuste se prosím seřadit jednotlivé policejní postupy, jak myslíte, že jdou za sebou při vyšetřování trestného činu. (Očíslujte prosím od 1-7). Osmá otázka má za úkol zjistit, zda má široká veřejnost vědomosti o tom, jak probíhá policejní vyšetřování. Respondenti museli seřadit jednotlivé policejní úkony od 1 do 7 tak, jak jdou po sobě. V níže uvedené tabulce je zapsáno správné řešení této otázky a počet respondentů, kteří daný postup seřadili správně. Respondentům se podařilo ve většině případů určit správně první dva a poslední dva průběhy vyšetřování. Třetí, čtvrtý a pátý postup kriminalistů se respondentům těžko klasifikoval.

Tab. 2

1.

Příprava ohledání místa činu

73 respondentů ze 109

2. 3. 4. 5.

Ohledání místa činu Zajištění stop Fotodokumentace Topografická dokumentace

63 respondentů ze 109 33 respondentů ze 109 32 respondentů ze 109 52 respondentů ze 109

6.

Výslech svědků

63 respondentů ze 109

7.

Identifikace pachatele

83 respondentů ze 109

Správné řešení otázky č. 8 a počet správných odpovědí na ni

Otázka č. 9: Vyberte prosím z možností pouze trestné činy proti životu a zdraví. V této otázce měli respondenti na výběr z několika možností. Bezchybně odpovědělo 57 % dotázaných ze 118, což svědčí o určitých vědomostech v oblasti práva a znalosti Trestního zákoníku. Na obrázku, který lze vydět níže je znázorněno správné řešení této otázky.

Obr. 19

Správné řešení otázky č. 9


Praktická část

51

Otázka č. 10: Co si představíte pod pojmem trestný čin proti svobodě?

V této otázce jsou zkoumány vědomosti v oblasti dělení trestných činů. Celkový počet respondentů činil 109. Odpovědi respondentů je možno vidět na níže uvedeném grafu. Nejčetnější odpovědí bylo, že trestným činem proti svobodě je omezování osobní svobody, dále zadržování a věznění proti vůli a v neposlední řadě únos a týrání.

Obr. 20

Graf znázorňující odpovědi na otázku č. 10


Praktická část

52 Otázka č. 11: Víte, co znamená slovo mechanoskopie?

Jedenáctá otázka se soustředí již na samotné znalosti z oblasi kriminalistické metodiky vyšetřování. Na tuto otázku odpovídalo 118 respondentů. Třicet sedm respondentů ví, co tento pojem znamená, naopak 81 jich neví co si pod tímto termínem lze představit.

Obr. 21

Graf znázorňující odpovědi respondentů na otázku č. 11


Praktická část

53

Otázka č. 12: Co zkoumá kriminalistická metoda vyšetřování, která nese název daktyloskopie? Na tuto otázku odpovídalo 108 respondentů, z nichž většina odpověděla správně, že daktyloskopie zkoumá otisky prstů.

Obr. 22

Graf znázorňující odpovědi respondentů na otázku č. 12


Praktická část

54

Otázka č. 13: Jaký vzorek stop DNA je nejlepší, nejkvalitnější pro genetickou expertizu? Otázku č. 13 zodpovědělo 116 respondentů, z čehož většina správně určila, že nejlepším materiálem na analýzu DNA, je výtěr z ústní dutiny.

Obr. 23

Graf znázorňující odpovědi respondentů na otázku č. 13


Praktická část

55

Otázka č. 14: Co zkoumá kriminalistická antropologie? Otázky č. 14 se zúčastnilo 117 odpovídajících. Naprostá většina z nich (104 respondentů) věděla, že kriminalistická antropologie zkoumá a hodnotí nálezy lidských těl a kosterních pozůstatků.

Obr. 24

Graf znázorňující odpovědi na otázku č. 14


Praktická část

56

Otázka č. 15: Patří soudní lékařství do vyšetřovacích kriminalistických metod? Na tuto otázku odpovědělo 115 respondentů, přičemž 103 z nich odpovědělo správně, že ano. Dvanáct odpovědělo chybně, že nepatří.

Obr. 25

Graf znázorňující odpovědi na otázku č. 15


Praktická část

57

Otázka č. 16: Řekli byste, že se kriminalita v České republice neustále roste? Otázka č. 16 má za cíl zjistit mínění respondentů o kriminalitě v České republice. Na níže uvedeném grafu lze vidět mínění respondentů. Sedmdesát dva procent tázaných se necítí v bezpečí a myslí si, že kriminalita v České republice roste. Toto mínění je pravděpodobně zapříčiněno současnou amnestií Václava Klause. Sedmnáct procent lidí odpovědělo, že neví nebo se o tuto problematiku nezajímá a 11 % neshledává žádný růst kriminality na území ČR.

Obr. 26 Graf znázorňující odpovědi respondentů rozdělených do skupin dle pohlaví, věku a vzdělání na otázku č. 16


Praktická část

58 Otázka č. 17: Setkali jste se někdy osobně s kriminální policií?

Otázka číslo 17 se zaměřuje na osobní zkušenosti s kriminální policií. Na otázku odpovídalo celkem 118 žen a mužů. Šedesát dva procent respondentů (bez ohledu na věk, vzdělání či pohlaví) se s kriminální policií nesetkalo. Třicet osm procent dotázaných se s kriminální policií setkalo.

Obr. 27

Graf znázorňující odpovědi na otázku č. 17


Praktická část

59

Otázka č. 18: Myslíte si, že kriminalistika je pro dnešní fungování lidstva důležitá nebo bychom se bez ní obešli bez problému? Otázka číslo 18 se snaží zjistit, zda je pro respondenty v dnešní době kriminalistika důležitá. Na otázku odpovědělo 118 respondentů. Devadesát devět z nich si myslí, že je kriminalistika pro fungování dnešního světa důležitá. Překvapivě 19 dotázaných považuje kriminalistiku za nedůležitou a nepotřebnou nebo si svou odpovědí nejsou jisti.

Obr. 28

Graf znázorňující odpovědi respondentů na otázku č. 18


Praktická část

60

Otázka č. 19: Znáte svá základní práva podle Listiny základních práv a svobod? Otázka č. 9 zkoumá, zda znají respondenti svá základní práva dle Listiny základních práv a svobod. Na otázku odpovědělo 106 respondentů. Třicet pět procent odpovídajících si svých práv a svobod není vědomo, čož je poměrně vysoké číslo. Šedesát pět procent tázaných bylo schopno svá základní práva dle Listny základních práv a svobod definovat a klasifikovat zcela správně.

Obr. 29

Graf znázorňující odpovědi respondentů na otázku č. 19


Závěr

61

5 Závěr Dotazníkového šetření se zúčastnilo 119 respondentů z kraje Vysočina. Jak lze vyčíst z grafického znázornění v praktické části maturitní práce, i když je kriminalistika poměrně mladou disciplínou, široká veřejnost má o této oblasti značné vědomosti, především díky televizním pořadům a knihám s kriminální tematikou. Je zajímavé, že respondenti považují za důležité mít alespoň základní znalosti práva, avšak jejich knihovna ve většině případů neobsahuje Trestní zákoník. Z tohoto důvodu mělo 26 % dotázaných problémy s definicí pojmu trestný čin. Co se týče základních lidských práv a svobod, měla 1/3 respondentů potíže svá práva definovat. Lze tedy říct, že si tito respondenti nejsou svých práv a svobod vědomi. Respondenti jsou ovlivněni televizními pořady, a proto jsou jejich představy o této vědě poněkud zkreslené. Byli tázáni, zda pořady s kriminální tematikou sledují a následně, jestli si myslí, že vyšetřování vraždy probíhá stejně jako v televizoru. Dvacet dva procent odpovídajících odpovědělo v obou případech, že ano. Dále nálsedovaly otázky z oblasti dělení trestných činů, které respondenti ve většině případů zvládli. I mladší věkové kategorie si s těmito otázkami dokázaly poradit. Odpovědi na otázky věnující se kriminalistickým metodám vyšetřování nepůsobily respondentům potíže. Jen na otázku, co je to mechanoskopie, neznala většina respondentů odpověď, na další otázky odpověděla drtivá většina správně. Následovaly otázky, které byly založeny na vlasním mínění a osobních zkušenostech samotných respondentů. Veliké množství respondentů se domnívá, že kriminalita v České republice neustále roste, což lze dát za vinu masovým médiím, které o nárustu kriminality neustále informují. Policejní statistiky však dokazují, že kriminalita na určitých místech České republiky klesá a je na historickém minimu. Nepočítaje však současnou amnestii Václava Klause. Dále lze z dotazníkového šetření vyčíst, že nemalá část odpovídajících již měla zkušenost s kriminální policií. Velice pozitivním výsledkem je, že 84 % dotázaných považuje kriminalistiku za důležitou a potřebnou pro společnost.


Přílohy


A Mechanoskopie – komparační mikroskop Na následujících obrázcích lze vidět komparační mikroskop, využívaný při zkoumání mechanoskopických stop a fotografie počítačového prostředí mechanoskopických programů.

Obr. 30

Obr.38

Komparační mikroskop

Mikroskop

komparační

Leica

FS

C.

In:

[online].

[cit.

z: <http://www.mikro.cz/leica/mikroskopy-komparacni/mikroskop-komparacni-leica-fs-c>

2013-03-18].

Dostupné


Obr. 31

Obr.39

Prostředí mechanoskopického počítačového programu 1

Lucia Balscan™. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: <http://www.forensic.cz/cs/products/lucia-

balscan/>


Obr. 32

Obr.40

Prostředí mechanoskopického počítačového programu 2

ŠRUBAŘ, Martin. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné

z: <http://fm.denik.cz/galerie/fm_policie_mechanos.html?mm=1765888>


B Daktyloskopická karta

Obr. 33

Obr.41

Ukázka daktyloskopické karty

Daktyloskopie. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: <http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=061eb58e-b5de-40e2-9686-95e54ad6352a>


C Odorologie – Chromatograf, pachová konzerva

Obr. 34

Obr.42

Chromatograf

Plynový chromatograf. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: <http://www.vuv.cz/fileadmin/user_upload/image/220/223/plynovy_chromatograf_hmotnostni_detekto r.jpg>


Obr. 35

Obr.43

Pachová konzerva

JŮVA, Jan. Souprava pro zajišťování pachových stop. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: <http://www.elasbrno.cz/index_l=cs_t=11_k=8_p=51.html>


D Rekognice

Obr. 36

Obr. 44

Ukázka osobní rekognice

Rekognice. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: <http://triviskv.rajce.idnes.cz/Rekognice/#04.jpg>


Obr. 37

Obr.45

Rekognice z fotografie

Rekognice v kauze Tibora Zemana. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. DostupnĂŠ z: <http://odsouzeni.estranky.cz/img/picture/738/rekognice1.jpg>


E Praktická část – Smilov č. p. 31

Obr. 38

Místo činu


F Struktura vražd páchaných v ČR

Obr. 39

Struktura vražd páchaných v ČR

Obr. 40

Struktura vražd páchaných ženami v ČR


G Ukázka dotazníku

Obr. 41

První strana dotazníku


Obr. 42

Druhá strana dotazníku


Obr. 43

Třetí strana dotazníku


Obr. 44

Čtvrtá strana dotazníku


Použité tištěné zdroje 1) BURDEK, Ladislav. ÚZ 930 Trestní předpisy. Ostrava: Sagit, 2013. ISBN 97880-7208-951-2. 2) HLAVÁČEK, Jan. Praktická kriminalistika. Praha: Kriminalistický ústav Praha Policie České republiky, 2007. 3) CHMELÍK, Jan. Rukověť kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, ISBN 80-86898-36-9. 4) PORADA, Viktor a Josef KUCHTA. Kriminalistika: (úvod, technika, taktika). 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-80-7380-038-3. 5) PORADA, Viktor a Josef KUCHTA. Kriminalistická metodika vyšetřování: Pojem, předmět a funkce metodiky vyšetřování. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-807380-042-0. 6) RYBÁŘ, Miroslav. Základy kriminalistiky: Vývoj kriminalistických učení. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2001, Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 80-86473-03-1. 7) STRAUS, Jiří. Kriminalistická taktika. 2. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, ISBN 978-80-7380-095-6. 8) VÁLKOVÁ, Helena a Josef KUCHTA. Základy kriminologie a trestní politiky: Různá pojetí a definice kriminologie. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-80-7400-429-2.


Použité internetové zdroje 1) Aleš Hrdlicka 1869-1943 Czech-american. In: [online]. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: <http://fineartamerica.com/featured/ale-9a-hrdlicka-1869-1943-czech-americaneverett.html> 2) LABORATOŘ MORFOLOGIE A FORENZNÍ ANTROPOLOGIE [online]. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: <http://anthrop.sci.muni.cz/page.yhtml?id=557> 3) VICHLENDA, JUDr. Milan. KRIMINALISTIKA: Pojem, podstata, druhy a význam rekognice. In: [online]. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: <http://www.sosoomzlin.cz/media/skripta/kriminalistika.pdf> 4) Kriminalistické identifikace: Kriminalistická mechanoskopická expertiza. [online]. 2010 [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: <http://www.policie.cz/clanek/celorepublikoveutvary-kriminalisticky-ustav-praha-zpravodajstvi-test-1.aspx> 5) Četník Ladislav Havlíček. In: [online]. [cit. 2013-03-11]. z: <http://www.inoboediens.estranky.cz/fotoalbum/dokumenty/cetnikladislav havlicek/002.html> 6) Daktyloskopie. [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné spk.sweb.cz/02_exper/expertiz/02a_dakt/02a_hlav.htm>

z:

Dostupné

<http://krimi-

7) Mechanoskopie. In: [online]. 2010 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: <http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=3285f974-eb964005-9125-57ae3d953f72> 8) Daktyloskopie. [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné spk.sweb.cz/02_exper/expertiz/02a_dakt/02a_hlav.htm>

z:

<http://krimi-

9) Daktyloskopie. [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné spk.sweb.cz/02_exper/expertiz/02a_dakt/02a_hlav.htm>

z:

<http://krimi-

10) PAŘÍZEK, J. Dobrodružství kriminalistiky: Daktyloskopie. In: [online]. 2011 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: <http://www.dev.emag.cz/old/145-old-emag/17247dobrodruzstvi-kriminalistiky-daktyloskopie/> 11) Mendelovo centrum. In: [online]. z: http://loschmidt.chemi.muni.cz/mendel/>

[cit.

2013-03-13].

Dostupné

12) DNA aktivace a rok 2012. In: [online]. 2012 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: <http://inner-light.ning.com/profiles/blogs/6370783:BlogPost:129766> 13) Dobrodružství kriminalistiky: Trasologie. In: [online]. 2011 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: <http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=4ddc5f22930e-4c3f-8421-6ac84f2e764f> 14)

KOŘÉNEK, David. Typy munice užívané obrněnou technikou. In: [online]. 2000 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: <http://www.fronta.cz/typy-munice-uzivaneobrnenou-technikou>


15)

Kriminalistické identifikace: Kriminalistická grafická expertiza. [online]. 2010 [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: <http://www.policie.cz/clanek/celorepublikove-utvarykriminalisticky-ustav-praha-zpravodajstvi-test-1.aspx>

16)

Kriminalistické identifikace: Kriminalistická fyzikálně chemická expertiza. [online]. 2010 [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: <http://www.policie.cz/clanek/celorepublikoveutvary-kriminalisticky-ustav-praha-zpravodajstvi-test-1.aspx>

17)

Aleš Hrdlicka 1869-1943 Czech-american. In: [online]. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: <http://fineartamerica.com/featured/ale-9a-hrdlicka-1869-1943-czech-americaneverett.html>

18)

LABORATOŘ MORFOLOGIE A FORENZNÍ ANTROPOLOGIE [online]. [cit. 201303-13]. Dostupné z: <http://anthrop.sci.muni.cz/page.yhtml?id=557>

19)

Kriminalistická odorologie - Policie České republiky. [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: <http://www.bezpecnykraj.cz/kriminalisticka-odorologie-policie-ceskerepubliky.aspx>

20)

RAK, Ing. Roman. Kriminalistická odorologie. [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: <http://mail.vskv.cz/download/vyuka/rak/ktech%202.pdf>

21)

ŠEBEK, Václav. Drsné ohýnky, TOL a huňatí čichači. In: [online]. [cit. 2013-0313]. Dostupné z: <http://www.mvcr.cz/clanek/drsne-ohynky-tol-a-hunaticichaci.aspx>

22)

Zkouška ultrazvukem. In: [online]. z: <http://www.testinglab.cz/defekt05.php>

23)

VICHLENDA, JUDr. Milan. KRIMINALISTIKA: Pojem, podstata, druhy a význam rekognice. In: [online]. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: <http://www.sosoomzlin.cz/media/skripta/kriminalistika.pdf>

24)

Mikroskop komparační Leica FS C. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: <http://www.mikro.cz/leica/mikroskopy-komparacni/mikroskop-komparacnileica-fs-c>

25)

Lucia Balscan™. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. z: <http://www.forensic.cz/cs/products/lucia-balscan/>

26)

ŠRUBAŘ, Martin. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: <http://fm.denik.cz/galerie/fm_policie_mechanos.html?mm=1765888>

27)

Plynový chromatograf. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: <http://www.vuv.cz/fileadmin/user_upload/image/220/223/plynovy_chromatograf _hmotnostni_detektor.jpg>

28)

Daktyloskopie. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: <http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=061eb58e-b5de40e2-9686-95e54ad6352a>

29)

JŮVA, Jan. Souprava pro zajišťování pachových stop. In: [online]. [cit. 2013-0318]. Dostupné z: <http://www.elasbrno.cz/index_l=cs_t=11_k=8_p=51.html

[cit.

2013-03-13].

Dostupné

Dostupné


DostupnĂŠ

z:<http://trivis-

30)

Rekognice. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. kv.rajce.idnes.cz/Rekognice/#04.jpg>

31)

Rekognice v kauze Tibora Zemana. In: [online]. [cit. 2013-03-18]. DostupnĂŠ z: <http://odsouzeni.estranky.cz/img/picture/738/rekognice1.jpg>


Metodika vyšetřování závažných trestných činů  

Maturitní práce 2013

Advertisement
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you