Page 1


Rebisek


Č

Kapitola 1 „MUŽI jsou metlou vesmíru. Říkám ti, že by se měli na dálnici postavit do zástupu, abychom je mohli přejet kamionem." Chrissy se odmlčela a její modré oči se rozšířily z nové myšlenky. „Ne, počkej. Parní válec by byl lepší! Jo, půjdeme je všechny přejet parním válcem, až z nich nezůstane nic víc než slizká mokrá skvrna na silnici." Erin McDanielsová vyklenula obočí a vzhlédla od stolu, aby se podívala na svoji spolupracovnici Chrissy Phelpsovou, která se opírala openspace, která byla mezi nimi. Velké oči té černovlásky, svítily šílenstvím a celá Chrissy byla jen krůček od toho, aby spadla přes ten malý okraj. „Další problémy s přítelem, ehm, Chrissy?" „Vlastně to byl můj mladší bratr, kdo mě tak naštval, protože jsem rána našla v jeho bytě věci mojí kamarádky. Ty se drž se mojí rady: Buď černá vdova. Najdi si chlapa, pobav se s ním, ale ráno ho vykuchej, než se půjde pochlubit ke svým přátelům. " „Dobře," řekla Erin pomalu. „Myslím, že někdy člověk potřebuje oddych." „Někdo potřebuje dva měsíce dovolené na Bahamách, aniž by tam byl s přítelem." Chrissy se rozzářily oči. „Oooh, už vím, tábor sexu. Jo. To je to, co nám pomůže. Musíme jít na sexuální tábor, kde ženy mohou dát vale své dietě, jedou na farmu tuku místo na výcvikový tábor s nacistickými dietology a pak jdou na pláž a žhaví muži s nimi zacházejí jako s bohyněmi!" Erin se zasmála. „Ne, já to myslím vážně. Na to co říkáš, bychom museli být bohatí." 3


Rozesmála se ještě víc. „Raději se vrátím k práci dřív, než se vrátí pan King se svou špatnou náladou." „Jo, já vím. Ale podívej se, to jen dokazuje můj názor. Všichni muži by měli být zastřeleni." Erin se ještě smála, když se Chrissy vrátila ke svému stolu. O dvě sekundy později se Chrissy znovu vrátila zpátky a podívala se přes zděnou kostku. „Hele, ještě pořád máš ty noční můry?" Erin humor rychle zanikl, když si vzpomněla na otřesnou noční můru, kterou měla včera v noci, kdy ji do kouta, v temné jeskyni tiskla neviditelná sila, která vypadala, že se chce krmit z jejího strachu. Za poslední tři týdny toho moc nenaspala a její vyčerpání bylo tak velké, že z toho měla závratě. „No mám," řekla Erin. „A to, co ti dal ten doktor, pomohlo?" „Ne, myslím, že potom se to ještě zhoršilo." „Ach, člověče, omlouvám se." Erin to taky bylo líto. Toužila aspoň po jednom dobrém nočním spánku, ale to, jak se zdálo, bylo v nedohlednu. Dveře jejího šéfa se otevřely Chrissy se vyhnula pohledu na militantního šéfa. Ten opustil svou kancelář s velkým hrnkem v ruce a se svým stále přítomným, mrzoutským pohledem si to zamířil ke konvici s kafem, jakoby potřeboval více kofeinu, na to aby měl ještě horší náladu. Erin si povzdechla, a jakmile John naplnil svůj hrnek po okraj, myšlenky se ji vrátily k její noční můře. Upřímně řečeno, už si dokázala představit, co od nich má čekat. Bylo to bizarní, a každou noc se to stále zhoršovalo. Pokud to tak půjde dál, byla si jistá, že koncem měsíce se z ní stane nepříčetný šílenec. Promnula si oči a zaměřila svou pozornost k obrazovce počítače. Musí do pátku dodělat jednu obchodní zprávu, ale co pravdu chtěla, bylo spát. V koutku mysli pořád viděla, to obrovský, vrčící


Č

monstrum, které si pro ni přišlo. Slyšela, jak zavolal její jméno, chytil ji a začal ji tahat za ruku k sobě. Bylo to stejné jako ve špatném hororu. Stále cítila, jak ji pronásleduje, našeptával jí při každém nestřeženém okamžiku. Zavrtěla hlavou, aby rozptýlila obrazy před očima a zaměřila se na počítač. Ale jak četla, cítila, jak ji těžknou víčka. Rychle zamrkala a otevřela oči, ve snaze zůstat vzhůru. Marketingová zpráva, marketingový zpráva... Jo jasně, jako by tohle byl dobrý způsob, jak zůstat vzhůru! Proč si nedat rovnou pár prášků na spaní a vypít sklenici teplého mléka? To, co potřebovala, bylo více kofeinu, ale protože kávu nepila, musela by si dojít do automatu pro Colu. A možná že, projít se do haly by nebylo na škodu. Pevně sevřela židli, zavřela si šuplík od stolu a zvedla se na nohy. Jakmile ale byla ve vzpřímené poloze, začalo ji podivně bzučet v hlavě. Celý svět se najednou naklonil a během jednoho jejího srdečního tepu všechno zčernalo a celé její tělo, jakoby zkamenělo. Erin cítila, jak padá dolů do hluboké, tmavé díry a všude kolem ní se hnal vítr, vyl ji do uší a zněl jako hejno obrovských, děsivých šelem, které ji chtěli roztrhat. Byly hladoví a zoufale po ní toužily. Šeptali její jméno svými ohnivými dechy a čekali jen na ni. Už ne! Už dál nemůže mít takové strašlivé noční můry. Vzbuď se, vzbuď se! Ale nemohla. Natáhla ruce před sebe, v touze zachytit se něčeho v té temnotě, co by ji zastavilo před pádem. Nebylo ale nic, čeho se chytit. 5


Nic, co by ji pomohlo zachránit se. "Pomoc!" vykřikla. Věděla, že je to marné, ale musela to zkusit. Přesto dopadla na dno. Nechtěla přestat padat, protože jeskyni, která na ni čekala dole, až příliš dobře znala. Byla temná, vlhká a bylo to tam cítit hnilobou. Slyšela syčení a výkřiky absolutního utrpení dalších duší, které trpěli v mukách. Uteč! Srdce jí bušilo, když klopýtala ve tmě, přes hrubou podlahu a snažila se prsty nahmatat jakýkoliv východ. Snažila se ve tmě vidět, ale nepropustná tma ji to nedovolila. Místo toho, cítila bodání do očí v podobě maličkých jehliček. Natáhla ruce a dotkla se slizké zdi, která ji klouzala pod prsty. Bylo to nechutné, ale bylo to aspoň něco, co bylo hmotného a mohlo tak vést k jejímu domovu. A ona musí najít cestu domů. Vyděšený hlas v její hlavě ji napovídal, že jestli se z toho nedostane teď, už nikdy nebude mít možnost utéct. Zpanikařila, když uviděla tlumené blikající světlo před ní a rychle se k němu rozeběhla, jak ji jen nohy dovolili. Světlo. To ji určitě zachrání. Byla si tím jistá. Běžela do velké jeskyně, kde světlo svítilo na plesnivé a rozbité zdi, ze kterých vytékal rosolovitý humus. Pach síry ji popálil nos a výkřiky kolem ní zesílily. Erin se ihned zastavila. Jestli předtím byla vyděšená, tak to nebylo nic oproti tomu, jak se cítila teď. Dračí monstrum s třpytivými, krvavě červenými a černými křídly, stálo před ní a vrčelo. Jeho dlouhé zuby zaskřípaly a jeho oči byly hladové. Přiblížil se k ní blíž, a jeho děsivé stříbrně modré oči si ji prohlíželi. Zdálo se, že ty oči vidí víc než jen její fyzické já. Bylo to, jako kdyby viděl do její mysli i duše. Věděla, že to zvíře ji chce. Viděla na něm jak ji touží vlastnit v horečnatém šílenství. Ach Bože, tak je to tady. To zvíře bylo tady, aby si ji zvalo.


Č

Aby ji pohltilo. A nebylo úniku. Erin začala klopýtat zpátky, ke vchodu. Nebyla ten tip, který by si lehne a nechá se zabít. Ona taková nebyla. Byla bojovník. A bude bojovat do posledního dechu, než opustí svoje tělo. Otočila se a běžela k otvoru, ale než stačila utéct, otvor se před ní zavřel. „Snad mě neopustíš tak brzy, Erin," zašeptal šupinatý drak a jeho drápy zaškrábaly o podlahu, když se k ní přibližoval. „Potřebuju to světlo v tobě. Tvoje myšlenky. Tvé pocity a dobrotu. Pojď ke mně, a nech mě cítit tvé teplo, které by mě očistilo." Vrhl se po ní. Erin zavřela oči a představovala si, meč v ruce, kterým by proti němu bojovala. Dostala větev. Nebylo to to, co si přála, ale lepší než nic. Obrátila se na něj a tvrdě ho uhodila přes obličej. Zasmál se a zavrtěl svou šupinatou hlavou, jakoby nevěděl, že ho vůbec uhodila. „Taková duše. Taková inteligence a vynalézavost. A ty se divíš, proč tě tak chci. Ukaž mi víc, Erin. Ukaž mi, co v tobě je." Přinutila ho ustoupit svou mávající větví. Věděla, že to byla to hloupá zbraň, ale bylo to všechno, co pro tuhle chvíli měla. Jakoby se začal nudit, drak prudce trhl její rukou. „Chci tvou mysl, Erin. Chci cítit tvůj strach.“ Začal se k ní pomalu přibližovat. Než mohl dosáhnout svého, jasné světlo se zablesklo mezi nimi a bodání v jejích očích se ještě zhoršilo. Rostlo a sílilo, až to vypadalo, že je jasnější než slunce. Když světlo konečně vybledlo, odhalilo další monstrum. 7


Erin prožívala hotová muka. Proč tyhle sny nemá pod kontrolou? Od doby co byla dítě, byla schopna přáním odejít ze špatných snů. Ale z nějakého důvodu, neměla na tyhle noční můry, žádný vliv. Bylo to, jakoby její sny někdo řídil. Jakoby nebyla ničím jiným, než loutkou, jejíž nitky má v rukou někdo jiný. Další démon se objevil v podobě obřího hada. Byla to žena, která měla od pasu dolů, hadí ocas. Její šupinatá zelená tvář se tvářila tvrdě a její modré oči zářily. S úsměvem se k Erin připlazila a děsivým způsobem si ji prohlížela. „Nu, je to chutné sousto, ale je trochu malá.“ „Je moje!“ zařval drak. „Nebudu se o ni s nikým dělit.“ Hadí žena si olízla rty a její dlouhý ocas se plazil po podlaze. „Ale vždyť, ona je dost silná pro nás oba.“ Otočila se směrem k drakovi a její odporný obličej se změnil v masku vzteku. „Kromě toho, já ji viděla první a ty to moc dobře víš. Našel jsi ji přese mě a já ji nenechám jen tobě.“ Drak ihned zaútočil na hada. Vyděšená Erin, využila jejich boje a pomocí kamene začala bušit do jeskyně, aby se otevřela. „Pusť mě ven,“ přikazovala mezi zaťatými zuby. Zavřela oči a snažila si představit otvor ve zdi a to jak jím utíká pryč. Nic se ale nestalo. Ne do chvíle, kdy se drak náhle otočil a pokusil se hadí démonku bodnout svým jedovatým žihadlem na konci ocasu. Had se přikrčil, aby se vyhnul drakovu úderu a drakovo žihadlo se zabodlo do zdi, za zvuku stejného jako u bouračky aut. Obrovský třesk, vyburcoval Erin k útěku do tmy a všude ji obklopovali výkřiky, které stále víc a víc sílily. „Prosím,“ Prosila nahlas, „Prosím, vzbuď se! No tak, Erin, to zvládneš.“ Štípala se do rukou, popleskávala si tváře, když utíkala a dělala všechno, co by ji mohlo pomoci se probudit z této noční můry. Nic ale nefungovalo. Bylo to, jakoby ji ti démoni nedovolily odejít. Zahnula za roh a ocitla se na malém kluzkém svahu, kde


Č

na ni,ve vroucí jámě, čekala hadí démonka. Teplo z jámy jí prosakovalo jako žhavá láva. Hadí žena se s úsměvem před ni postavila a její démonické oči zářily jako diamanty a naplňovali ji hrůzou. „Tak je to správné, má malá odměno. Pojď hezky ke mně. A já se na oplátku na tobě popasu.“ Erin znovu chtěla utéct, ale její nohy jakoby zamrzly. Nedokázala se vůbec hnout, když se k ní hadí žena blížila. Byla stále blíž. Byla už tak blízko, že Erin cítila její hadí jazyk. Cítila pach jejího mastného slizu, který byl po celém jejím těle a slyšela, jak se její tělo třelo o podlahu, když se pohybovala. Bezbranná Erin zavřela oči a už jen myslí se upínala k pomoci. Pokusila se zavolat někoho, kdo by ji zachránil – Ochránce. Snažila si představit šampiona, který by přišel a porazil její démony. Když už had dosáhl svého cíle, jeskyně se otřásla. Hadí démon se na okamžik odtáhl a v ten moment se mezi Erin a zvířetem, objevil člověk. Nebyl to ale, jen tak nějaký obyčejný člověk. V černé zbroji, měl neuvěřitelně široká ramena a jeho dlouhé vlasy za ním vlály. Neviděla mu do obličeje, ale cítila sílu jeho přítomnosti. Cítila podstatu bojovníka a jeho vůli bojovat s démonem. Hadí démon pobouřeně zakřičel. „Slož zbraně, V´Aidane, nebo zemřeš jen kvůli svojí hlouposti!“ Erinin bojovník se na to jen nahlas zasmál. „To spíš chcípnu z toho, jak ti smrdí z huby, než abych zemřel z hlouposti, Kristi´Ano.“ Rozčílená a křičící hadí žena, se zvedla na desetinásobek své výšky. Její masivní laloky začaly praskat a syčet, jako jeskyně kolem ní. Zdi se začaly otřásat a její hlasité zmizení znělo, jako když někdo osvobodil kamenného muže, který se je pokouší osvobodit z jeskyně. 9


Erin se otočila ke svému zachránci a její den se zadrhl, když spatřila jeho tvář. Byl krásnější než cokoliv, co si dokázala představit. Jeho oči byly tak jasné a modré, že se zdálo, že září. Jako v transu hleděla na jeho rozevláté, černé vlasy, které mu spadávali do očí, a byly v ostrém kontrastu s jeho snědou pletí. Než se stačila pohnout, objal ji svým štíhlým a svalnatým tělem, jakoby ji zabalil do ochranného pláště a zaštitoval ji, jako by je napadli všichni démoni. Cítila, jak z ní sejmul veškerou bolest, protože najednou pocítila vibrující sílu, mezi nimi. Bylo to nad její chápání, ale byla mu vděčná. Vděčná za jeho moc, a sílu jeho přítomnosti. Vděčna za to jak ji jemně kolébal a tak se cítila, jakoby už byla noční můra za ní. Uklidňovala ji jeho teplá, kořeněná vůně. Instinktivně ho objala kolem pasu a pevně se ho držela v obavě, že by ji opustil. „Děkuji ti,“ vydechla a celá se otřásla. „Děkuji, že jsi přišel.“ Viděla, jak se na ni zmateně zamračil a pak jeho obličej náhle ztvrdl, a jeho oči se proměnily v led. „Jsem tu pro vás, akribosi.“ Tiše zašeptal a jeho hluboký a silný hlas zaútočil na její smysly, jako přílivová vlna. Byl naplněný klidem a teplem. „Nedovolím, aby tě hadí Skotos dostal.“ Věřila mu, jen do chvíle, než ji nějaký nový démon chytil okolo pasu svými kamennými chapadly. Vykřikla, když ji monstrum odtrhlo od sevření jejího ochránce. Temný rytíř si náhle vykouzlil meč a začal je sledovat do temných jeskyň. Viděla ho, jak se vyhýbal kamenům, které po něm démon házel a nijak ho to nezastavilo v jeho pronásledování. Běžel doslova po zdi, jen aby se k ní dostal, náhle se odrazil, skočil před ní a tak odřízl démonovi cestu k útěku. Zvíře ho chytilo okolo pasu a tvrdým kopem ho odhodilo ke zdi. Když se V´Aidan svezl po stěně na podlahu, cítil bolest v celém těle. Další démoni se ale začali rojit nad ním, a on se jimi začal odhodlaně probojovávat až k ní. Přimhouřil


Č

oči na toho, kdo ji držel, zvedl nad ním ruku a démon se náhle v červené záři rozprskl. Rychle vzal Erin do náruče a běžel s ní do temnoty. Erin ho objala kolem krku, jakoby na tom závisel její život a stále slyšela, jak ji hadí démon volá. „Dostanu ji, V´Aidane. Dostanu vás oba!“ „Neposlouchej ji,“ nařídil ji V´Aidan. „Zavři oči a mysli na něco příjemného. Mysli na nějakou šťastnou vzpomínku.“ Poslechla ho a kupodivu, nejvíce uklidňující věcí, kterou si dokázala představit, byl zvuk jeho srdce, jak ji buší do tváře a hluboký přízvuk jeho hlasu. „V´Aidane!“ hlas hadí ženy se ozýval jeskyní. „Vrať mi ji, nebo budeš litovat toho, že ses kdy narodil.“ Hořce se na to zasmál. „Myslíš, že jsem na něco takového nepomyslel?“ Zamumlal si pod vousy. Náhle se před nimi rozlétla zeď a cestu jim zastoupilo množství nestvůr. „Podej mi ji, V´Aidane,“ Přikázal mu obrovský, šedý ještěrčí muž. „Nebo do masa rozdrásáme tvoje záda.“ V´Aidan se s ní otočil s cílem utéct, ale nemohl. Byli obklíčeni. „Vydej nám ji,“ zaskřehotal starý drak a natáhl k němu své drápy. „Ona nás může nasytit všechny.“ Erin zatajila dech, když spatřila nerozhodnost v očích temného rytíře. Drahý Bože, ať mě nepustí. S bušícím srdcem se dotkla jeho tváře a prsty pohladila jeho tvrdě tvarovanou čelist. Nechtěla, aby ji vydal těm zrůdám, ale uvnitř chápala jeho nechuť, pokračovat v její záchraně. Vůbec ji neznal. Neměl žádný důvod, proč by kvůli ní, měl ohrožovat svůj vlastní život. Tohle není skutečnost. Je to pouze sen. Poslal ji ta slova skrze myšlenky. Ale oproti jiným snům, 11


cítila, že tohle je skutečné. Cítila, že on je skutečný. A měla nepřirozenou touhu, chránit ho. „To je v pořádku,“ vydechla. „Nechci, aby ti ublížily. Můžu s nimi bojovat na vlastní pěst.“ Zdálo se, že ho její slova zmátla a překvapila. Za to démoni se dali do pohybu. „Pusť ji, nebo zemřeš, V´Aidane,“ Ještěrčí muž zasyčel. Erin pocítila touhu dotknout se svého rytíře. Prsty projela vyčesanou stranou jeho krku a to vyslalo do celého jejího těla zimnici. Podíval se na ni ztrápeným pohledem a zašeptal: „Nikdy ji nedostanete. Vezmu ji na místo, kam vy nemůžete.“ Sklonil svou hlavu a přitiskl své rty k jejím. Vášeň jeho polibku ji vzala dech. Sen démonů se pomalu ztrácel v oblacích, až ze zrůd nezbylo nic. Žádná jeskyně, žádný křik. Nic. Nic, kromě jich dvou a nutkavé potřeby mít ho v sobě, cítit ho a ochutnávat ho, jak jen to bylo možné. Erin zavřela oči a nadechla se teplé a mužné kůže V´Aidena. Začala ho líbat se vší vášní, kterou v sobě měla a jeho jazyk s ní začal blaženě bojovat. Tohle byl opravdu sen. Konečně sní. Tenhle dokonalý a blažený okamžik stojí za to, si ho vychutnat. Slyšela, jak zavrčel jako divoké zvíře a svými rty přešel z jejich rtů, přes bradu až ke krku do kterého se zanořil. Lízal ji. Škádlil a plnil veškerá její přání. Každá část jejího tělo ho cítila. Hořela celá, jen pro něj. Cítila, jak se její prsa zvětšila a toužebně chtěla cítit jeho jazyk na svých napjatých hrbolcích a její nitro pulzovalo bolestnou touhou. Zvedl hlavu, podíval se na ni a okolí se začalo rozjasňovat a oni se náhle objevili na slunném kopci. Mír toho okamžiku, ji naplnilo. Cítila vlhkou vůni borovic,


Č

které je obklopovaly, a slyšela bublání vody z nedalekého vodopádu. Jejich oblečení se rozplynulo z jejich těl, ve chvíli kdy ji položil na zem, která ji překvapivě, vůbec netlačila. Mech pod ní byl měkčí než oblaka, což bylo v ostrém kontrastu s jeho pevnými svaly, kterými se k ní tiskl. Bylo to lepší, než se ji kdy mohlo zdát. „Jsi tak nádherný.“ Zašeptala a prohlížela si jeho dlouhé tmavé vlasy, spadající mu do obličeje. Jeho tělo bylo štíhlé a naprosto dokonalé. Ještě nikdy neviděla krásnějšího muže. Natáhla ruku a pohladila ostrý oblouk tmavého obočí nad jeho stříbrně modrými oči. Jejich barva byla tak intenzivní, že ji brala dech. Pak prsty pokračovala dolů strništěm jeho tvrdé tváře až ke tvarované čelisti. Byla mu za všechno tak moc vděčná. Tak šťastná, že ji nedal těm zrůdám. Poprvé po týdnech, se cítila v bezpečí. Ochraňovaná. A za to všechno je dlužná jen a jen jemu. V´Aidan ji chytil za ruku a prohlížel si její prsty, jakoby nikdy nic podobného neviděl. V očích měl zvláštní něžné světlo, o kterém nevěděla, co ho způsobilo. Zasténal hluboko ze svého nitra, až to zavibrovalo celým jejím tělem. Zvedl její ruku ke svým rtům a jazykem ji začal přejíždět po čarách na její dlani. Jeho ruce začali hladit její tělo peřími dotyky, zatímco jeho zuby a jazyk spalovali její prsty a dlaně. Jeho oči při pohledu na ni sálaly, jakoby si chtěl vychutnat samotnou podstatu její kůže, jejího doteku a její chuti. Erin se zachvěla, nad jeho horkým pohledem ve tváři, když ji znovu políbil. Jeho ruce se toulaly po jejím těle, hladil ji a nořil se do každé části jejího těla a rozněcoval tak její vnitřní oheň, až se bála, že ji úplně pohltí. Ústy sklouzl z jejich rtů a přenesl se k jejím prsou. Vyvolal 13


tak u Erin potěšené syknutí. Chytil si její prsa tak, aby mohl ochutnat její vrcholky a když ji přes ně přejel jazykem, potěšeně zavrčel. Nikdy neviděla muže, který by měl takovou radost z toho, že ženu ochutná. V´Aidan byl jako ráj. Čistý a jednoduchý ráj. Byl dokonalý a pozorný milenec. Bylo to, jakoby četl její myšlenky a věděl, kde a kdy se ji má dotknout. Jeho erekce se tiskla k jejímu boku a jeho ruce začali hledat oheň, který plál mezi jejíma nohama. Roztáhla nohy a ještě víc se k němu přitiskla. Rukama hladila svaly na jeho zádech, které se pod jejími dotyky, smyslně vlnily. Zabořena do jeho krku, ochutnávala slanost jeho kůže a zimnice se ji rozšiřovala po celém těle. A úsměv na její tváři na oplátku potěšoval jeho. Nikdy před tím se ani ve snech, necítila s mužem tak přirozeně. Bylo to poprvé, kdy s mužem byla sama sebou, bez obav, že by milenec začal hledat chyby na jejím těle. Bez obav, že není pro něj dost dobrá. Její snový milenec v ní vzbuzoval zvláštní pocity. Cítila se žensky a sexy. Celá hořela. Byla žádoucí. Zadržela dech, když prsty vklouzl pod její vlhké kučery mezi jejím nohama, oddělil záhyby jejího lůna, aby pak mohl svými dlouhými a úzkými prsty vklouznout hluboko do jejího nitra. Horoucí oheň se rozhořel uprostřed jejího nitra. Sténala nad jedinečností jeho doteků, rukou přejela přes jeho hedvábné vlasy a pevně ho za ně chytla. Prsty si hrál s jejím tělem a jeho ústa čarovala s jejími ňadry. Síla jeho doteku, pocit toho jak se svými tvrdými a silnými svaly tlačí na ni… To bylo víc, než dokázala snést. Zaklonila se a vykřikla spoutaná extází. Alen on nepřestával a nezpomalil, dokud nepominulo její poslední zachvění. Slabá a v bezdeší, ho chtěla potěšit, tak jako ji potěšil on. Chtěla se dívat do jeho oči, ve chvíli kdy vyvrcholí.


Č

Převalila ho na záda a rukou ho pohladila po perfektně snědých svalech na ramenou, hrudi, břiše a bocích, a pomalu se prsty začala přehrabovat v jeho tmavých kučerách mezi nohama. V´Aidan ostře nasál vzduch mezi zuby, když rty putovala po jeho pevných svalech na hrudi a jako kámen, tvrdém břiše. A když došla k jeho snědému klínu a uchopila jeho tvrdý úd do rukou, V´Aidan se ji otřásl v náručí. Dívala se do jeho tváře naplněné potěšením a cítila, jak nadšeně vyrážel proti její ruce. Cítila jeho sametovost, která ji pulzovala mezi rukama. Prsty ji pohladil po vlasech. Díval se ji do očí a svaly na jeho tváři byly napjaté, když ho něžně ukájela. „Miluju, když se mě dotýkáš,“ vydechl svým hlubokým a nakřáplým hlasem. „Miluju, tvoji vůni. Způsob jak věci prožíváš.“ Vzal ji za bradu a podíval se na ni pohledem, který ji řekl, že nyní po ní touží víc, než ten drak. Bylo to primitivní a horoucí, až ztratila dech. V tu chvíli věděla, že si ji chystá vzít. A vezme si ji tak, jako nikdo před tím. Zabořila ruce do jeho vlasů, ani ona už nemohla čekat. Chtěla, aby mu patřila. Jeho oči divoce svítily a v zavrčení ji uvěznil rty. Líbal ji vášnivě. Vrčejíce ji v náručí převalil a zády ji přitiskl k měkkému mechu. Přitiskl se kolenem mezi její nohy a roztáhl je tak, aby si mezi ně lehl. Erin se zachvěla v očekávání. „Ano, V´Aidane,“ vydechla a prohnula se k němu v bocích. „Prosím, naplň mě.“ Podíval se na ni divoce a vlastnicky, když se sám do ni zavedl. Erin zasténala, když v sobě ucítila jeho tvrdost. Nikdy necítila nic lepšího, než tu všechnu jeho sílu a moc, která 15


ji obklopovala a naprosto ji naplňovala. Jakmile se začal proti ní pohybovat, slast ji převalila. Dotkl se ji jako, žádný jiný muž předtím. Jakoby pro něj byla vzácná. Jakoby ona byla pro něj tou jedinou ženou. Jak do ní vnikal, jeho pohyby byly nezkrotné. Pomalé. Hluboké. Silné. Objala ho nohama, klouzala s ním nahoru a dolu a cítila jak ji chloupky na jeho nohou lochtají. Sklonil hlavu a chopíce se ústy jednoho jejího ňadra, ji nemilosrdně škádlil. Zasténala hluboko do jeho krku. Pak si sedl na kolena, aby se na ni mohl dívat. Erin tála při pohledu na něj a na jeho děsivé stříbrně modré oči. Vzal její nohy do rukou a začal se do ní hlouběji nořit. Jeho elegantní pohyby byly primitivní, horoucí a dráždivý. Řídil pohyby tak, aby stupňoval její vzrušení k intenzitě, které ji procházelo po zádech až k patě. V´Aidan si olízl rty, když viděl, jak ho pozoruje. Nedokázala se vůbec hnout. Očima ji držel, jako ochrnutou. Jediné co mohla dělat, bylo zírat na něj a cítit ho v sobě hluboce a tvrdě. Viděla, jak se její radost zrcadlí v jeho očích, jak si ji vychutnává. A když se podíval dolů, kde byli spojeni, celá se zachvěla. „Jsi moje, Erin,“ řekl mezi zaťatými zuby a začal přirážet tvrději a hlouběji, na zdůraznění svých slov. Něžně ji vzal do náruče a přitiskl si ji k hrudi, jakoby byla nevýslovně vzácná. Erin se k němu přitiskla, když cítila jak se její vzrušení stupňuje. Bíle, žhavé jiskry ji zaplavily v jeho objetí. V´Aiden vykřikl, když se k ní přidal a zabořil obličej do jejího krku. Ležela bez hnutí, když cítila, jak se otřásl, jak na ní, tak v ní. Jeho dech byl těžký a oba se pohnuly až za několik minut. Stáhl se a podíval se na ni. „Neopustím tě, akribosi.“ zašeptal. „Vždycky budu s tebou.“


Č

Přišla na ni podivná únava a tak zavřela oči. Přesto dokázala stále cítil a pochopit, co se děje. V´Aidan si lehl na záda a přitáhl si ji k sobě. Cítila, jak ji lehounce hladil, zatímco ona vdechovala teplou a mužnou vůni jeho kůže. Dokonce, i když spala, cítila ho u sebe, věděla že ji sleduje, a chrání od ostatních. A po několika týdnech, konečně spočinula v absolutním klidu a pohodě. „Spi, Erin,“ řekl tiše. „Skotos se k nám nedostane. Nedovolím mu to.“ Erin se ze spánku usmála. Ale když ji temnota úplně pohltila, zazněl v její hlavě zvláštní hlas. Kdo pro tebe představuje větší hrozbu, Erin? Kristi´Ana nebo V´Aidan?

Kapitola 2

ERIN ležící na zádech v chodbičce, mimo svou kancelářskou krychli, se pomalu začínala probouzet. Než její tělo přišlo pořádně k sobě, nemohla se ani hnout. Když otevřela oči, tak první co uviděla, byl vystrašený pohled Chrissy. A na druhý pohled si všimla dvou záchranářů, kteří seděli vedle ní. Její šéf, spolu s několika dalšími spolupracovníky, stál na straně a jen se na ni mračil. Johnova tvář naznačovala, co se mu honí hlavou – bylo jasné, že přemýšlí nad tím, kolik ho tohle bude stát papírování. „Co se stalo?“ zeptal se Erin. „Vyšla jsi ven,“ řekla Chrissy. „A pak to bylo, jako by jsi zamrzla, nebo něco takového.“ Erin si z rozpaků, zakryla rukama tvář. Co horšího ji mohlo potkat, než že celá kancelář byla svědkem jejího 17


nejerotičtějšího snu v jejím životě. Ach, Bože, určitě si ze mě teď střílí! „Jak se cítíte?“ Zeptal se ji záchranář z pravé strany a pomáhal ji posadit se. „Mám pocit…“ Její hlas se náhle vytratil. Cítila se neuvěřitelně, neskutečně. Ještě nikdy předtím se tak dobře necítila. „Madam?“ záchranář naléhal. „Opravdu jste v pořádku?“ Erin jen přikývla a zoufale si chtěla zapamatovat obraz V´Aidana, ale začínal blednout a ona se začala cítit podivně osaměle. „Jsem v pořádku, opravdu.“ „No, já nevím,“ řekla Chrissy. „V poslední době se chová dost divně. Nemůže spát. Možná by ji pomohla krátká hospitalizace, kde by se pořádně vyspala.“ „Chrissy!“ Erin na ni zasyčela. „O co se snažíš?“ „Pomáhám ti. Možná přijdou na něco, po čem budeš moct spát celou noc.“ „Já nepotřebuju spát,“ řekla, sama ohromena pravdivostí těch slov. „Cítím se úplně odpočatá.“ Záchranář se podíval na Chrissy. „Její životní funkce jsou v normálu. Pokud říká, že je v pořádku, tak je v pořádku.“ Podal Erin propouštěcí formulář. „Tohle musíte podepsat, kde potvrzujete, že to zvládnete sama, ale kdybych byl vámi, tak si zajdu ke svému doktorovi, jen tak pro jistotu.“ Chrissy na ni vrhla pochybný pohled. „Jsem fakt v pořádku, Chrissy,“ trvala na svém Erin, když podepisovala propouštěcí zprávu. Stejně ji John poslal domu a přikázal ji, ať se týden neukazuje v práci. Naprosto v rozpacích, Erin obešla záchranáře, sbalila si věci a zamířila ven z budovy, na parkoviště. A Chrissy ji následovala k autu. „Poslouchej, co ti chci říct, než se John vrátí,protože šel si jen pro kafe. Mám přítele, který je psycholog, specializující se na poruchy spaní.“ Erin se zastavila u svého zeleného Escortu. Bylo divné, že se ji o tom Chrissy nezmínila už předtím, ale zase to


Č

vysvětlovalo to, jak se neustále zajímala o její sny. „Opravdu?“ „Jo. Jmenuje se Rick Sword a říkala jsem mu o to tobě. Myslí si, že by ti mohl pomoct.“ Chrissy ji podala novou, tmavě šedou vizitku. „Opravdu si myslím, že bys mu měla zavolat.“ Erin si prohlédla vizitku. V téhle chvíli, se nikdy necítila líp, ale možná by mu mohla zavolat v případě, že by se noční můry vrátily. „Díky,“ řekla Erin, snažíce se dostat do svého auta. Chrissy se na ni koukala z vnějšku auta a jen rty naznačovala slova – Zavolej mu. Erin ji zamávala a pak se rozjela domů, ale když projela centrem, necítila, že by její byt, ke kterému směřovala, byl nadále jejím domovem. Aby, ale byla k sobě upřímná, cítila se poněkud zvláštně. Nemohla přestat myslet na V´Aidana. Přísahala by, že stále cítí jeho mužskou vůni, santalového dřeva, kterou cítila, když se tiskla k jeho kůži. Její mysl byla stále s ním. „Byl to jen sen.“ Řekla si nahlas. Přesto to byl neuvěřitelný sen. Tak skutečný. Tak živý a erotický. Tak neuvěřitelně uspokojující. Zastavila na červené světlo a podívala se na vizitku, která ležela na sedadle spolujezdce. Než nad tím začala přemýšlet, popadla mobil a zavolala doktoru Swordovi. Jeho recepční ji k němu přepojila, když se v čele řítila po dálnici. „Paní McDanielsová,“ netrpělivě řekl. „Chrissy mi toho o vás hodně řekla. A já bych s vámi opravdu moc rád mluvil, pokud máte čas.“ Neděla co, ale něco ji nutilo to přijmout. „Tak jo. A kdy?“ „Co děláte dnes, v době oběda?“ Erin se nervózně zasmála. „Myslím, že by to nevypadalo 19


jako sezení.“ Jeho smích ji by odpovědí. „Něco vám řeknu. Víte proč se setkáváme na veřejnosti poprvé? Lidé se pak prostě cítí víc v pohodě. Co takhle Thompsova restaurace Pět bodů.” „Dobře. V kolik?“ „Co třeba teď? Právě otvírají.“ „To zní dobře. Budu tam asi za půl hodiny.“ „Dobře. Budu čekat.“ Erin vyjela z dálnice a mířila na jejich setkání. Jakmile dorazila do nákupního centra, zaparkovala auto u malebné restaurace, specializující se na jazzovou hudbu a bohémské jídlo, a vešla dovnitř. Pár lidí sedělo u stolů ve tmavém interiéru. A až tehdy si uvědomila, že se zapomněla zeptat doktora, na to jak vypadá. „Erin?“ Otočila se a uviděla vysokého, dobře vyhlížejícího muže okolo čtyřicítky, který vcházel dveřmi. „Ano?“ „Rick Sword,“ řekl a natáhl k ní ruku. „Těší mě,“ zatřásla s ní. „Ano,“ řekl s chladným úsměvem. „Ano, mě taky.“ Zavedl do zadní části restaurace a posazeni si objednali, zatímco mu Erin rychle řekla o svých nočních můrách. „A pak se tam najednou objevil ten chápek, V´Aidan, oslovovalo ho tak to hadí monstrum Stosos.“ Odmlčela se, když se brček napila Coca-coly. „Teď si určitě myslíte, že jsem blbá.“ „To sotva,“ řekl a jeho modré oči byly upřímné. „Po pravdě řečeno, to že jsem tě našel, je fascinující. Řekni mi, už jsi někdy předtím o Skotovi slyšela?“ „Ne nikdy.“ „Hmm, to je zajímavé.“ Zamračila, kdy si všimla, jak si na podložku zapsal nějaké poznámky o ní. „Proč?“ „No, oni jsou součástí historie. Dělala jsi na škole kurz o řecké historii a mytologii.“


Č

„Ne, to opravdu ne. Mé vzdělaní je omezené na základní řecký pantheon ze střední a na vysoké jsem četla Odyssea a Oidipuse, ale to je všechno.“ „Hmm,“ řekl, když zjistil, že tohle je taky zajímavé. „Proč se ptáš?“ „Jen jsem přemýšlel, kde vzal Skotos ten nápad, implantovat se ti do podvědomí.“ To, jak zvláštně zněl jeho hlas, ji dělalo obavy. „To o čem taky mluvíme, je skutečné?“ Zasmál se. „To záleží na tom, jestli věříte na starověké řecké bohy. To oni jsou součástí této kultury. Tedy pro nedostatek termínu, pro démony nočních můr. Ale oni by vám na to řekli, že se infiltrují to snů lidí, aby z nich pak mohli vysát emoce a tvořivost. Děla je to důležitější.“ „Jsou něco jako energičtí upíří?“ „Něco takového. Mimochodem, legenda zní, že navštěvují duše několikrát během života a pak jdou dál. Je to od toho jak ve starověku bagatelizovali jejich noční můry. Tvrdí se ale, že když si Skotos vyhlídne svou konkrétní oběť, vrací se k ní znovu a znovu, dokud se člověk nestane duševně nemocný od jeho návštěv.“ „Jak zešílí?“ Vzal si pití a napil se. „Vědecká zkoumání legendy ukázaly, že jeho návštěvy, ať už byly skutečně přerušeny, nebo ne, narušovali normální spánek. Svým obětem způsoboval, že si nikdy během noci nemohli odpočinout, což způsobovalo psychický nátlak. Pokud by to pokračovalo dost dlouho, vedlo by to k dušení labilitě.“ Po zádech ji přešel mráz. „Tak, jak se Skotose, zbavím?“ „Podle legendy, to prostě nejde.“ „Můžu s nimi bojovat?“ Zavrtěl hlavou. „ Ne, ale staří Řekové věřili v dokonalou rovnováhu. Což znamená, že jak zlý je Skotos, tak laskavý bude váš Oneroi, který bojuje za vás.“ 21


„Oneroi?“ „Věří se, že to jsou děti boha snu Morpheuse. Jsou to bojovníci lidí a bohů. Neschopni citu, tráví věčnost ochranou lidí ve spánku. Kdykoliv si Skotos vybere svou oběť a začne ji příliš vyčerpávat, Oneroi přijde a zachrání ji z jeho spárů.“ „Jako to udělal V´Aidan.“ „Vypadá to tak.“ „A kde se Skoti vzali?“ „Byly to děti Phebetora, boha zvířecích tvarů. Jeho jméno znamená ´Děsivý´ proto jsou jejich královstvím noční můry.“ „To znamená, že Skotos a Oneroi jsou příbuzní?“ Přikývl. „Fascinující,“ řekla a přemýšlela nad novými znalostmi ohledně svých snů. Nejasně si vzpomínala na hrozby řečené Skotem proti V´Aidanovi. Opravdu bylo možné, že se nějakým způsobem tihle démoni dokázali infiltrovat do spánku? Mohl by být V´Aidan a ti ostatní opravdu skuteční? Bylo to absurdní, ale přesto… Její tvář se rozhořela. Pokud to vše bylo skutečné, tak opravdu strávila noc s dokonalým cizincem. „Doktore Sworde,“ zeptala se vážně, „Věříte v jejich existenci?“ Znuděně se na ni podíval svýma modrýma očima. „Mladá paní, já ve svém životě viděl takové věci, že by z toho někdo předčasně zestárl. Už dávno jsem se naučil, že nic se nemá vylučovat. Ale osobně, mě myšlenka řeckých bohů infiltrujících se mi snu, vysoce znepokojuje.“ Její tvář vzplanula ještě víc. „Ujišťuji vás, že vás to neznepokojuje více než mě.“ Usmál se. „Myslím, že ne.“ Sáhl do malého koženého pouzdra na opasku a vytáhl Palm pilot. „Něco vám řeknu. Proč bychom si nemohli naplánovat schůzku na příští týden, abychom mohli monitorovat vaše sny? Můžeme vás


Č

na našich strojích uvést do hlubokého spánku a sledovat vaše mozkové vlny. Možná že vědecké zkoumání, nám odkryje, kde je problém.“ Vděčně přikývla. „To zní líp než démoni a řečtí bohové, volně se prohánějící v mých snech.“ V'AIDAN seděl, vysoko nad oceánem, na malé římse na dlouhém trámu. Nebyl tady tak dlouho, že na to skoro zapomněl. Od chvíle kdy byl malým dítětem. Přišel sem po té, co prošel rituálním bitím, určený k zapuzení jeho emocí a soucitu. Tady odpočíval a čekal, až bolest jeho existence ustoupí a on pak mohl znovu najít svou necitlivost a žít život, ke kterému byl předurčen. Když tady seděl, slyšel hučení vln a díval se na rozlehlost vody, cítil se podivně naplněný klidem. A teď byl jeho mír pryč. Roztříštil se. Když se s Erin miloval, stalo se něco divného. Bylo to, jakoby v ní nechal kus sebe. Dokonce i nyní, by ji mohl vnímat. Když zavřel oči, mohl dokonce říct, že ji cítí. Nejhorší na tom bylo, že ji chtěl celou. Chtěl znovu cítit její konejšivý dotek na kůži. Ještě nikdo se k němu tak jemně nechoval až do teď… „Porušil jsi pravidla, víš to?“ Zaťal zuby nad Winkovým hlasem, nad ním. Podíval se nahoru a setkal se, se dvěma velkýma a zvídavě stříbrnýma očima, které si ho se zájmem prohlíželi. Wink byl poslední bůh, kterého chtěl v tuhle chvíli vidět. Byl synem Nyx, bohyně noci a Erebuse, ztělesněním pravěké tmy. Wink byl technicky V´Aidanův velký strýček, a jedním z nejstarších bohů, ale jinak to byl předpubertální člověk. Jeho mladistvý obličej zářil a jeho dlouhé hnědé vlasy nosil spletené na zádech. 23


Nejotravnější na něm bylo, že Wink miloval kanadské žertíky a věčně si dělal legraci z Mystiných dětí. „Nic jsem neudělal.“ „Ale no tak. Přiznej to, Ví. Slyšel jsem, sví sourozence, jak o vás mluví. Říkali, žes vzal nějakého člověka a zmizel si s ním. Teď, vytáhni to svoje špinavý prádlo.“ „Běž pryč.“ Wink se na to usmál. „To znamená, že jsi něco udělal. Oooh, musí to být fakt něco, že jsi tak tajnůstkářský.“ V´Aidan jen zíral na vířící oceán pod ním. „To nemáš nic lepšího na práci? Líbí se ti mučit bohy, kteří se na tebe skutečně můžou nasrat?“ Wink se ještě více zazubil. „Sarkasmus. Hmm, někdo byl delší dobu s člověkem.“ V´Aidan neodpověděl. Ani nemusel. Wink si přičichl k jeho rameni, jako štěňátko k páru špinavých bot. A vytřeštil oči, když se stáhnul zpět. „Ty jsi na mě fakt naštvaný, viď?“ „Já nemohu cítit vztek a ty to dobře víš.“ Nic to nevyřešilo. Wink mu proplul k boku a podíval se na V´Aidana očima většíma než talíře. Vzal jeho bradu do ruky a prohlížel si jeho oči. „Vidím emoce, víří a mísí se. Máš strach.“ V´Aidan se mu vytrhl se sevření a ustoupil. „Já nic necítím. Z ničeho nemám strach. Nikdy jsem se ničeho nebál a nikdy nebudu.“ Wink nad tím vyklenul obočím. „Takové prudké odmítnutí. Tvůj druh nikdy necítí takovou vášeň, když mluví a ty to víš.“ V´Aidan se odvrátil a srdce se mu rozbušilo. Cítil, jak ho pohlcuje divoká panika. A vzpomněl si, jak jednou, strašně dávno, ještě když byl dítě, se odvážil položit špatnou otázku. „Aphrodite, proč bych nemohl milovat?“ Bohyně se mu vysmála. „Protože jsi Mystino dítě, V´Aidane. Ona je beztvará, nehmotná. Prázdná. Nejlepší, v co můžeš doufat, budou pomíjivé a tlumené emoce, ale láska… láska


Č

je pevná, věčná a je mimo tvé chápání a schopnosti. „Ale proč potom cítím takovou bolest?“ „Protože, to čím jsi, je jen prchavý fantom. Stejně jako velký oceán se svými toky, jednou naroste do gigantických rozměrů, a všechno smete do nicoty. Nebude věčný. Během staletí pochopil, že se bohyně ohledně jeho bolesti mýlila. Ta také byla věčná. Nikdy se nevytratila. Ne, do chvíle, kdy držel Erin. Zavřel oči. Nechápal to. Co to s ním udělala? Wink ho šťouchl do ramene. „Pojď, Ví, řekni, jak jsi se do tohohle stavu dostal.“ Podíval se na svého velkého strýčka. Věděl, že jemu byla láska cizí, stejně jako V´Aidanovi. Ale potřeboval Winkovi zkušenosti. Přece jenom je tu déle než on. Možná že by mu Winkův pohled pomohl. „Když ti řeknu, co se stalo, tak mi musíš přísahat u řeky Styx, že to nikomu neřekneš. Nikomu.“ Wink přikývl. „U Hádesova řetězu v Tartaru, ti přísahám na Styx, že nikdy neřeknu jediné slovo o tom, co mi řekneš.“ V´Aidan se zhluboka nadechl a připravil se na prozrazení. „Měl jsem sex se smrtelníkem.“ Wink vyklenul obočí a hrdě se na něj usmál. „Je to s nimi super, viď?“ „Winku!“ „No, to je toho. Vřele ti to doporučuju.“ Wink se zamyšleně odmlčel. „Byl to muž nebo žena“ „Žena samozřejmě. Co je tohle za otázku?“ „ Chápej, jsem jen zvědavý a vzhledem k mojí okouzlující osobnosti.“ V´Aidan obrátil oči v sloup. Teď už pochopil, co tím mysleli ostatní bohové, když o něm mluvily jako o osině v zadku. „Takže,“ pokračoval Wink, „Byla dobrá?“¨ Vlna touhy polily V´Aidana a jeho rozkrok se rozhořel jen 25


při zmínce o ní. Přesto, odmítal odpovědět na tuhle otázku. Byla moc osobní. „Soudě podle tvého pohledu na obličej, to budu brát jako ano.“ V´Aidan na něj zavrčel a snažil se změnit téma. „Mimochodem, něco se stalo.“ „Něco?“ „Nějak mě změnila.“ Wink si odfrkl. „To je blbost. Pokud by sex se smrtelníkem změnil boha, čím bych nyní byl. A co se Zeuse týká … ten už by byl tuhej, jen z toho jak na to pořád myslí.“ V´Aidan ho ignoroval. Nejhorší na tom bylo, že měl nepřetržitou touhu znovu Erin vidět. Chtěl cítit její ruce na sobě. Dožadoval se její něhy. Potřeboval její teplo. Musel ji mít. „V´Aidane!“ Wink zbledl při hlasu Hypnose. Hypnos byl bůh, který držel vládu nad všemi bohy spánku. Dříve nebo později, se vždycky všechno dozvěděl. „Uh-oh,“ zašeptal Wink. „Vypadá vztekle.“ Rozplynul se a nechal V´Aidana samotného tváří v tvář božímu hněvu. V´Aidan se podíval nahoru a viděl starého muže, jak se vztekle mračí. Ale stejně ho nikdy neviděl jiného, takže nemohl posoudit, jak moc se zlobí. „Vypadá jako vždycky.“ „V´Aidane,“ zavrčel Hypnos. „Nenuť mě, abych si tam pro tebe došel.“ V´Aidan si odevzdaně odfrkl. Pokud si Hypnos myslel, že ho tímhle vystraší, tak to bude muset zkusit něco nového. V´Aidan už dávno pochopil, že on se o nikoho nestará. Začal stoupat nahoru k útesům, aby se setkal s bohem, který stvořil Skotose a Oneroi a další věci, které vzbuzují strach. Jen on sám jim mohl dát opravdové emoce. Když se V´Aidan blížil k tomu starému muži, nic necítil.


Č

„Svedl jsi ve spánku smrtelníka.“ Obvinění viselo mezi nimi a V´Aidan na něj jen zíral. „Co řekneš na svou obranu?“ V´Aidan neřekl nic. Co měl říct? Že se oddal zakázanému aktu? Ostatní bohové si mohli spát s lidmi, jak se jim zachtělo, ale ne jeho druh. Nebyl první z jeho rodu, kdo to porušil tohle ustanovení. Nicméně, nebyl blázen, aby si myslel, že by byť jen na minutu byl k němu Hypnos milosrdný. On rozhodně nebyl protěžovaným synem. „Znáš zákon,“ řekl Hypnos. „Tak proč jsi ho porušil?“ Protože jsem chtěl, aby mě někdo držel. Aspoň jednou. Protože jsem aspoň na chvíli ve své věčnosti, chtěl předstírat, že někomu na mně záleží. Pravda jím otřásla. Bez ohledu na to, co si za trest na něj Hypnos vymyslí, to stálo za to. Nikdy nezapomene na ten vzácný okamžik, kdy držel Erin v náručí, když u něj klidně spala. Jak ho její dech lechtal na hrudi. Udělala něco, co neudělal nikdo předtím – Věřila mu. Její teplo se prosakovalo do něj a poprvé od chvíle, kdy se narodil, poznal něhu, ne-li lásku. A to bylo hodně. Hypnos se na něj díval, jakoby byl něco odporného. Sprostého. Ale na to byl V´Aidan taky zvyklý. „Odveďte ho,“ řekl starý bůh a strkal ho do rukou vykonavatelům trestů. „Sedřete z jeho masa ten lidský pach a ujistěte se, aby nikdy nezapomněl na tu bolest.“

27


Kapitola 3 BYLO po půlnoci a Erin konečně našla odvahu jít spát. Byla vyděšená, co ji její sny přinesou, ale přesto toužila znovu vidět V´Aidana. Bylo to dost hloupé, že? Nebyl skutečný a nebyla tam žádná záruka toho, že by se jí o něm ještě někdy zdálo. Přesto si přála malý zázrak. Vzdávající se království Morpheuse, se podala vyčerpání. Místo toho, aby podle očekávání padala, měla pocit, jakoby létala vysoko nad světem. Poprvé po týdnech měla normální, šťastné sny. Nikdo ji nepronásledoval. Nikdo ji neděsil. Byl to ráj, ale chyběl jí její fantomový milenec. Ze spánku vzdychla, viděla na sobě džíny a tílko a seděla v houpačce na verandě, která byla zavěšená na terase u domu její tety Mae. Bylo krásně, byl to takový ten den, kdy je všechno dokonalé, slunné a příjemně teplý vzduch voní po zimolezu a borovic. Tady trávila svá dětská léta, na téhle farmě v horách Kalifornie. Jak jí to tu chybělo. „Co je to za místo?“ Ozval se jí za zády hluboký a zvučný hlas. Otočila se a uviděla V´Aidana opírajícího se o bílé zábradlí verandy, s rukama spojenýma za zády. Pozoroval ji. Jeho dlouhé černé vlasy měl svázané a jeho jasné stříbrné oči byly obezřetné. Jeho černá košile a džíny s díry na kolenou zdůrazňovaly jeho perfektní svaly. Z nějakého důvodu, který nechápala, byl bledý a unavený. Jeho rysy pobledly. Ale i tak byla ráda, že tu byl s ní.


Č

Usmála se na něj. „Tohle je jedna z mých oblíbených míst z dětství.“ „A co jsi tady dělala?“ Vstala a začala se k němu blížit, ale on se rychle o ní vzdálil. „Co se děje?“ V´Aidan zavrtěl hlavou. Neměl by tu být. Měl by se od ní držet dál a ale… Nemohl. Jakmile usnula, cítil, jak ho její uklidňující přítomnost volá. Bojoval s tím tak dlouho, jak jen mohl. Ale nakonec, to bylo marné. Přišel sem proti svoji vůli. Proti jeho zdravému rozumu. Jeho tělo, i když se uzdravoval stokrát rychleji než člověk, stále bolelo od trestu. Připomínalo mu to vysokou cenu, kterou by musel znovu zaplatit, za to že zapomene na to, čím je. Položila mu ruku na rameno. V´Aidan zavřel oči, jak jím projela bolest. Jeho ruce neuvěřitelně bolely, ale ani agónie jeho zranění nedokázala zapudit horký, intenzivní třes, který v něm probudila svým dotekem. „Pojď.“ Sklouzla rukou z jeho ramene a chytila jeho ruku do dlaně. S úžasem se díval na jejich propletené ruce. A cítil, jak uklidňující je její dotyk. Tak moc by ji chtěl svléknout šaty a milovat se s ní po zbytek věčnosti. „Něco ti ukážu,“ řekla. Dovolil jí, aby ho vedla dolů ze schodů, přes dvůr, do staré stodoly. A jak šli ruku v ruce, byl omráčený její představivostí. Její sen byl tak živý a sytý. Ještě nikdy nenavštívil někoho, kdo stvořil něco tak detailně úžasného. Pustila jeho ruku, aby mohla otevřít dobře naolejované dveře stodoly a ukázala mu tři koně, odpočívající uvnitř stáje. 29


V´Aidan sledoval, jak hodila přes koně deku, na to dala grošákovy sedlo a předala ho jemu. Byl naprosto ohromený, že kůň nereagoval na jeho vůni. Nikdy předtím ho zvířata ve snech netolerovala. Ale tenhle hnědo-bílý grošák se zdál v jeho přítomnosti v pohodě. Přemýšlel, jak silná je asi jeho mysl. „Už jsi někdy jel na koni?“ zeptala se. „Ne!“ Ukázala mu, jak osedlat koně a pak před něj vylezla nahoru. V´Aidan pobídl koně do cvalu a mířili si to před pole. Pocit zvířete pod sebou, s ní v náručí, ho blaženě omýval. Cítil se podivně volný. Cítil se lidsky. Zavedla je k jezeru, kde seskočily z koně a posadily se do trávy. Erin nasbírala květiny a pak je začala splétat do věnečku. Okouzleně sledoval, jak z jejich rukou vychází složitá věc, podobná korunce. Zatímco pracovala, přitáhl si ji k hrudi a jen tak ji držel. Aspoň na malou chvíli. „Jsi tak neuvěřitelně tvůrčí,“ řekl. „Tohle místo je tak… Ty jsi tak…“ dokončil. Bylo to tak Slunné. Přátelské. Přívětivé. Všechno to bylo tak krásné. Celá Erin byla krásná. Šťastně se zasmála a ten zvuk mu do hrudi přinesl, pro něj nepoznanou, pohodu. „Ne tak docela.“ „Ale ano, jsi.“ To bylo to, co ho na ni poprvé zaujalo. „Proč potlačuješ svou tvořivost?“ Pokrčila rameny. V´Aidan se tváři opřel o její hnědé vlasy a rukou ji dělal na břiše kroužky. „Svěř se mi.“ Erin nikdy nebyla ten typ člověka, co se svěřuje ostatním a přesto, nyní V´Aidenovi říká věci, které nikdy neřekla živé duši. „Vždycky jsem chtěla být kreativní, ale nikdy jsem v tom nebyla dobrá.“ „Ale ty jsi v tom dobrá.“ „Ne. Snažila jsem se, jako dívka hrát na flétnu.


Č

Vzpomínám si, jak se vyhlašoval konkurz na střední škole a já šla hrát do své skupinky. Byla jsem úplně mimo.“ „Byla jsi nervózní.“ „Byla jsem netalentovaná.“ Cítila V´Aidanův dech na krku, když ji jemně tiskl. A pod jeho teplými dotyky ji ztvrdly ňadra. Čím to bylo, že stačil jeden jeho dotyk a ona už vzplála. A čím víc ji hladil, tím víc ho chtěla. „Vsadím se, že bys byla skvěla umělkyně.“ Erin se usmála nad jeho důvěrou v její schopnosti. Byla to příjemná změna. „Víš, to by nešlo, když ani přímku nenakreslím bez pravítka.“ Políbil ji. Hluboce a vášnivě. Jeho jazyk se ji otřel o rty a vzbuzoval v ní vlny touhy, které se ve spirálách přes ni přelévaly. Zasténala do jeho úst, zaklonila hlavu, v potřebné touze dostat víc. Její rty jen hořely. „Možná bys měla být spisovatelkou.“ „Jsem si stoprocentně jistá, že by to nešlo.“ „Proč?“ „Je mi špatně, jen když na to pomyslím.“ Zamračil se na ni. „Proč,“ Erin se zadívala do dáli a vzpomněla si na ten hrozný den, který ji v tom utvrdil. „Byla jsem ve škole a chtěla jsem být spisovatelkou tak moc, až to ze mě sálalo. Abych se ale mohla specializovat na tvůrčí psaní, musela jsem předložit svoji nejlepší beletrickou práci. A tak mě napadl krátký příběh, který ale byl svou myšlenkou velký a byl opravdu jiný než ostatní. Pracovala jsem na tom a přepracovávala to, dokud jsem si nebyla jistá, že to bylo perfektní. Odeslala jsem to celý na vedoucí oddělení a čekala, až mi zavolají zpátky.“ Polkla, když si vzpomněla, jak se dozvěděla profesorovo 31


rozhodnutí. „Literární věštník vyšel o pár týdnů později a byly v něm všechny povídky z řad studentů, kteří byli přijati.“ „Nebyl v něm ten tvůj?“ Žaludek se ji smrsknul. „Byl v něm, v tomhle to bylo v pořádku. Vybral si můj příběh jako ukázku toho, co nedělat, pokud se opravdu chcete stát spisovatelem. Vysmíval se každému aspektu mého příběhu.“ Jeho paže ji pevně sevřeli. „Nedokážeš si představit, jak poníženě jsem se cítila. Přisahala jsem si, že už nikdy neudělám nic tvořivého. Už nikdy ze sebe nevydám nic, za co by se mi mohli pak posmívat.“ Slzy ji pálili v očích, ale V´Aidan ji zaklonil hlavu a začal ji od brady až k hrdlu líbat. Jeho dotyky ji konejšily, odplavovali její bolest pryč a steny mu ukazovala jak dobře jí s ním je. A on zase nasměroval její sny bezpečným směrem. „Proč je tolik důležitá má kreativita?“ zeptala se. Stáhl se a upřel na ni pevný pohled. „Protože tvá potlačovaná kreativita, je to co Skotos chce. Pokud by se uvolnila, už by neměl, čím by se na tobě nasytil.“ To znělo dobře, dokud o tom nezačala přemýšlet. „A co ty?“ „Co já?“ „Pokud Skotos odejde, odejdeš taky?“ Uhnul ji pohledem a ona věděla, že je to pravda. Srdce ji bolelo při pomyšlení, že už by ho nikdy neviděla. I když se poprvé setkali ve chvíli, kdy ho potřebovala. Líbilo se jí, jak ji chránil. Dotkl se jí. Jako plachý jedináček žila svůj života jen s několika přáteli, o milencích ani nemluvně. Nikdy opravdu k nikomu neměla blízko. Přesto cítila spojení s V´Aidanem. Cítila pouto, které celou tu dobu hledala. „Nechci, abys mě opustil.“ V´Aidanovo srdce poskočilo nad slovy, která mu ještě nikdy nikdo neřekl. Byl zvyklí jen na to, že se ho lidé snažili zbavit.


Č

Opřela se o jeho rameno, aby se mu mohla podívat do tváře a pohladila ho. Byla v tu chvíli tak krásná. „Proč chceš, abych byl s tebou?“ zeptal se. „Protože jsi můj ochránce.“ „Ne, nejsem.“ „Ale ano, jsi. Zachránil jsi mě před Skotem.“ Polkl. „Pokud bys někdy viděla mé pravé já, nenáviděla bys mě.“ „Já bych mohla?“ Zavřel oči, když ho vzpomínky zaplavily. Tento sen s ní, byl jenom iluzí. Tady nebylo potřeba pravdy. Vše co slyšeli, co cítily…všechno je jen beztvarým bludem. A on přece vždycky vyhledával realitu. Poprvé ve svém životě chtěl něco opravdového. Chtěl Erin. „Nemáš ponětí o tom, kdo jsem.“ Zašeptal. „Ano, mám. Jsi Oneroi. Zachraňuješ lidi z nočních můr.“ V´Aidan se zamračil. Už to bylo hodně dlouho, co naposledy nějaký člověk ten pojem znal. „Jak víš o Oneroi?“ „Někdo toho o vás hodně ví a povídal mi o vás, dokonce na to mají svůj vlastní výzkum. Setkala jsem se ním, když jsem se probudila. A opravdu toho ví dost.“ „Co například?“ „Třeba, že nemůžete cítit žádné emoce. Ale já nevěřím, že to platí i na tebe.“ „Proč tomu nevěříš?“ „Ne. Na to jsi až příliš něžný.“ V´Aidana ohromila její slova. Nikdy by ho nenapadlo, že někdo s ním bude spojovat slovo jemnost. Hypnos by se tomu zasmál tak, že by se prohýbal v zádech. „Hele,“ najednou řekla. „Pojďme udělat něco, co jsem vždycky chtěla udělat, ale neměla jsem na to odvahu.“ 33


„Co?“ Podívala se na jezero před nimi. „Chtěla bych si zaplavat. Nahá.“ Než stačil odpovědět, vyskočila na nohy a vytahovala ho nahoru. Dech se mu ztrácel při pohledu na její houpající ňadra. Její bradavky byly tvrdé a on by přísahal, že by je mohl ochutnat. Jeho tělo bylo jako v ohni a když udělal krok směrem k ní, zastavil se nad prudkou bolestí od rány oštěpen na jeho zádech. Pokud by se svlékl, viděla by jeho rány a chtěla by vědět, co se mu stalo. A on nechtěl, aby se to někdy dozvěděla. „Běž,“ řekl. „Chci se na tebe dívat.“ Erin nevěděla, kde se v ní vzala ta odvaha, ale začala se před ním svlékat. Ještě nikdy, v opravdovém životě nebyla tak odvážná. V jejím snu ji to prostě nevadilo. Ale ve skutečnosti zbožňovala ten horký, žádostivý výraz v jeho tváři, když si svlékla svoje džíny a kalhotky a šla do vody. V´Aidan sledoval, jak plave a viděl, jak voda pleskala o její nahou kůži. Její prsa se zaleskla na světle, když plavala na zádech a on mohl vidět vlhkou spleť kudrlin mezi jejíma nohama. Toužil za ní jít a roztáhnout ji nohy, ale než mohl… Odvrátil se a pak se to stalo. „V´Aidane?“ Obavy v jejím hlase ho trhaly na kusy. Musel ji opustit. Už se to dál nedalo vydržet, utekl do lesa a ignoroval utrpení svého těla. Protože to nebylo nic v porovnání s tím, co cítil ve svém srdci. Najednou cítil, jak se mění. Viděl, jak jeho ruce ztratily svou lidskou podobu. A cítil pálení své kůže, když se jeho tělo proměňovalo… „V´Aidane?“ Srdce mu bušilo. Věděl, že nemůže zůstat. Ne, když mohla o něm zjistit pravdu. Zavřel oči a teleportoval se ze jejího snu.


Č

Kapitola 4 ERIN probudil zvuk jejího telefon. Se zasténáním se převalila, aby ho mohla zvednout. Byla to Chrissy. „Čau kotě. Tak jak sis užila dnešní volno?“ Bylo by to mnohem lepší, kdyby ji nikdo neprobudil z jejího snu, ve kterém se snažila najít V´Aidana a celého ho svléknout a zatáhnout ho do vody. „V poho,“ rozespale řekla Erin. „Vzbudila jsem tě?“ „No, ano.“ „Ach, omlouvám se. Měla jsi další noční můru?“ Erin se při vzpomínce na sen usmála. „Ne, žádnou noční můru jsem neměla.“ „Opravdu?“ Zeptala se ji Chrissy nevěřícně. „Ani jednu?“ „Ne. A teď, když mě omluvíš, bych se ráda ještě prospala.“ „No jasně,“ Poznamenala Chrissy. „Nechápu, proč to děláš?“ Erin ležela v posteli a dobrou hodinu se snažila znovu usnout a najít V´Aidana, ale nefungovalo to. Ve společnosti s ním si tak dobře odpočinula, že neměla žádnou šanci usnout. Aby se unavila a mohla pak usnout, běhala kolem domu. Do pozdního rána, byla u svého počítače a zírala na marketingové zprávy. A začala pracovat, jak ji doporučil V´Aidan a povzbudil její mysl svými slovy. Než začala přemýšlet na tím co dělá, zavřela svoje tabulky a otevřela si textový procesor. Erin celé hodiny seděla a zapáleně psala, a až pozdě 35


odpoledně se zastavila. Zcela spokojeně, poprvé po několika letech, se Erin dívala na to, co udělala. A pyšná na svůj úspěch, se chtěla o to s někým podělit. Ne špatně. Chtěla se tím podělit s V´Aidanem. Vytisknula si napsané stránky a vzala si je k pohovce. Lehla si a přitiskla si papíry v hrudi s nadějí, že ve spánku ho znovu uvidí. Našla ho, jak stojí na louce. Byl oblečený celý v černém s koženými biker boty. Džíny obepínaly pevná jeho stehna a černé tričko vypadalo báječně, jak se táhlo jeho hrudníkem, tak štíhlím, že mohlo být reálné jen v jejích snech. Chladný vánek ovíval jeho volné vlasy a v jeho očích se třpytilo stříbrné světlo. „Přišla jsem sem, kvůli tobě,“ šťastně řekla. Viděla, jak ho její slova zmátla. „Opravdu?“ „Ano.“ Posadila se s ním do středu louky a kolem nich létaly motýli. Po rozhovoru minulé noci, se Erin snažila vpustit svého uměleckého ducha ven. Měla na sobě bílou venkovskou halenku a sukni, která se ji vyhrnula na stehnech, když si sedla. Ale nejlepší ze všeho bylo, když otevřela krabici Nutter Butter Bites. V´Aidan k ní přistoupil blíž. „Co to jíš?“ „Nutter Butters. Chceš taky,“ Klekl si na kolena vedle ní. „Co to je?“ Rukou přejela po rudém víčku a nabrala a ukázala na hrst barevných kroužků. „Oříškově máslové cookies. Jsou fakt moc dobrý a nejlepší na nich je, že jsou bez kalorií, což je snem každého.“ Zasmál se nad tím. „Mohl bych chutnat jeden?“ Nervózně mu vložila jeden do úst a on dřív se si vzal cookie do úst, ji olízl prsty. „Je to lahodné. Tedy myslím ty prsty.“


Č

Usmála se na něj a políbila ho na tvář. Vypadal tak ohromeně, že to bylo skoro směšné. „Hele,“ řekla, dala krabici sušenek stranou a popadla papíry, které si sebou přinesla. „Budeš na mě pyšný.“ Vyklenul obočí. „Dnes jsem psala. Poprvé od střední školy.“ „Opravdu?“ Přikývla. „Vlastně jsem napsala deset stránek. Chceš to vidět?“ „Samozřejmě, že ano.“ Vzal stránky do rukou a posadil se před ní, aby si je přečetl. Erin sledovala jeho pohled, jak listoval stránkami. Toužila se natáhnout a hladit rukama to jeho slavné tělo. Byl jako vypracovaný sportovec. A jeho chuť, byla návykovější než čokoláda. Když skončil, jeho hrdý a přívětivý pohled, ji vzal dech. On byl tak ničivě krásný a horký, že z toho na ni šla slabost. „Upíři?“ zeptal se. Usmála se. „Vím, je to divné téma, ale prostě mě to napadlo. Líbí se mi, jak jsou jiný od ostatních upírských příběhů.“ „Připomínají mi některé lidi, které znám.“ Erin na něj nevěřícně zírala. „Ale běž! Znáš upíry?“ „Znám jich dost.“ „Děláš si ze mě legraci?“ podezřívavě se zeptala, stále si nebyla jistá, jestli to myslí vážně, nebo ne. „Opravdu něco takového existuje?“ Neodpověděl. Místo toho si začal, listoval jejími stránkami. „Jsi velmi talentovaná, Erin. Neměla bys to jen tak zahazovat.“ Když to říkal on, téměř tomu věřila. „Myslíš?“ „Ano.“ Položil stránky na stranu a podíval se na ni. Erinina halenka se začala sama rozvazovat. Celá se otřásla 37


nad tmavým a hladovým pohledem ve tváři V´Aidana, když ji sledoval. Pomalu, kousek do kousíčku, se tkaničky vysouvaly s děr. Zakousla se do rtu v očekávání toho, co přijde. Potom se rozevřela a odhalila jedno prso. „Hej!“ dobírala si ho. Zatvrzele se na ni usmál. „Oblíbená část snu. Oděv je nepovinný.“ Erin zasténala, když zval její prsa do rukou a pak se projevila její představivost. Podíval se dolů na své nové šaty a zamračil se. „Co je to?“ Kousla se do rtu, když se podívala na jeho kostým. „Jako pirát vypadáš skvěle.“ Zasmál se. „Ahoj, kámo,“ řekl, když ji pokládal do trávy. „Kápova loď potřebuje do přístavu.“ Zasténala pod jeho polibky. „Kápův přístav potřebuje loď.“ Milovali se věčně. Erin ve V´Aidanovi měla muže, po kterém každá žena sní. Bral si ji všemi způsoby. Strávila hodiny ježděním rukama a ústy po jeho snědé kůži až věděla, že jeho tělo je mnohem lepší, než kdy mohla pomyslet. Ke konci se prudce vznesly do oblak a oni se milovali, zatímco se hvězdy třpytily všude kolem nich. Erin mu ležela tiše v náručí a jen poslouchala tlukot jeho srdce, bijící ji do tváře. „V´Aidane?“ zeptala se a posadila se, aby se na něj mohla dívat. „Kde jsi, když nejsi v mých snech? Myslím tím, navštěvuješ i jiné ženy?“ Jeho žhavý pohled ji sežehl. „Ne, já nechci žádnou jinou ženu, než tebe.“ „Opravdu?“ „Přísahám.“ Vzala jeho ruku a políbila ho na dlaň. "Tak co teď budeme dělat?" Jeho oči zářily. „Myslím, na další způsoby milovaní.“ Hlasitě se při tom pomyšlení zasmála. "Víš, co chci dělat?" „Po dnešní noci si to opravdu nedokážu představit.“ „Chci ti ukázat karneval. Už jsi na nějakém byl?“


Č

„Ne!“ Erin se se zavřenými oči, se začala soustředit. V´Aidan vyděšeně koukal na nový svět, který ho obklopil. Bylo v něm tolik jasných světel a hudby… Vždycky lidi navštěvoval v jejich nočních můrách, a proto ještě nikdy neslyšel hudbu. Ten zvuk byl tak krásný a teplý. Obklopovalo je jen pár lidí a oni, spojeni rukama, jedli cukrovou vatu, sladká jablka, langoše a corn dog ( párek v těstíčku pozn. překlad.) Mezi jídly, vystřídaly všechny různé druhy atrakcí, až se mu z toho točila hlava. Ale zdaleka ne tolik, jako z ženy, která byla s ním. „Koukej!“ řekla, když se blížili k další atrakci. „Pojď se vyfotit. Vždycky jsem chtěla vyfotit v kostýmu. Půjdeš?“ „Když ti to udělá radost.“ V´Aidan svolil, že se oblékne do oblečení Divokého západu, zatímco ona byla v kostýmu salónní děvky. Nejlepší na to byla ta část, kdy si sedla do jeho klína a on ji tak mohl držet. Šaty se ji přitom zvedly nad kolena, a on tam mohl cítit její nahou kůži. Ohromeně si uvědomil, jak rychle mu skočila do života. Jak je vůbec možné, že po několika hodinách milování, stále se touží ztratit v jejím těle? Oheň, který cítil, se nedal popřít. Cítil potřebu osvobodit se od kalhot a nasadit si na sebe její horké a vlhké tělo. „Jsi v pohodě?“ zeptala se ho a podívala se na něho přes rameno. Přikývl, i když jeho slabiny hořely jak v pekle. Na první fotce, stáli k sobě tváří tvář. Na druhé, ji držel v náručí a na té poslední, se Erin na poslední chvíli naklonila a políbila ho na tvář. Erin si prohlédla snímky od fotografa, se zamračila. „Ach, bože,“ vydechla. „Vypadám jako prsatice.“ 39


„Co prosím?“ Koukala na něho smutnýma očima, když mu podávala fotky. „Ty jsi tam tak neuvěřitelně krásný a já… jsem tlustá, baculatá, prostě naprosto obyčejná.“ V´Aidan pocítil, jakoby mu vrazila facku. „Erin,“ řekl silným hlasem. „Ty nejsi obyčejná. Jsi ten nejkrásnější člověk, jakého jsem kdy poznal.“ Smutně se na něho usmála. „Ty jsi tak sladký.“ Zastavil se a otočil ji k sobě. „Já nejsem sladký. Chceš vědět, co vidím, když se na tebe dívám?“ Erin polkla a podívala se do jeho tváře. „Chci.“ V´Aidan ji vrátil snímky. Při pohledu na ně, Erin zalapala po dechu. Její, jako myš hnědé vlasy zlatě zářily. Její tvář měla dokonale broskvovou pleť a její tmavě hnědé oči byly jasné a zářily. Popadala dech. Tohle, ale nebylo skutečné. „To je to, co vidíš?“ zeptala se V´Aidana. Přikývl s ponurým obličejem. „Tak tě vidím já.J“ Erin se natáhla, aby ho mohla obejmout, ale než to stačila udělat, přerušilo ji divné bzučení. V´Aidan okamžitě zmizel. „Ne!“ Se stenem se probudila za zvuku jejího zvonku. Zklamaná, skoro naštvaná vstala, aby šla otevřít dveře. Nevěřícně zamrkala na Chrissy, která stála na druhé straně. „Čau,“ řekla nahlas Chrissy. „Omlouvám se, že ruším, ale John mě poslal, abych ti přinesla nějaká data, pro tu tvoji zprávu.“ Snažíc se, nebýt nevrlá, Erin otevřela dveře a vzala disky z Chrissyny ruky. „Díky. Promiň, že jsi sem musela jet.“ „Žádný problém.“ Chrissy se na ni zamračila. „Už jsi zase spala?“ Erin se začervenala. „Ano, spala.“ „A jsi si jistá, že jsi v pořádku?“ „Naprosto.“ „A noční můry?“


Č

„Jsou pryč.“ „Aha,“ řekla Chrissy hlasem, který byl hodně zvláštní. „To ráda slyším. Takže už máš normální sny?“ Erin se zamračila nad tímhle divným rozhovorem, který spolu vedly. „Ano, už se mi zdají jen nádherné sny.“ Chrissy přikývla. „Aha, tak to je dobře. Uvidíme se tedy později, jo?“ „Ještě jednou díky,“ řekla Erin a zavřela dveře. Opřela si hlavu o dveře a zaklela. Někdo se neustále snaží zničit její sny s V´Aidanem. BĚHEM několika příštích dní, se Erin začala bát o svůj zdravý rozum. Ne proto, že by ji trápily noční můry, ale protože nechtěla být dlouho vzhůru. Každou noc za ní V´Aidan přišel. Tancovali spolu a ona mu ukázala všechna místa a věci, která ještě nikdy neviděl. Horší na tom bylo, když se dozvěděla, jakou míru kontroly má nad jejím spánkem. Pověděl ji, že by si mohl půjčit mlhu od svého strýce Winka a Winkova mlha dokázala navodit spánek. Zrovna byl pátek, když pocítila, jak na ni padá těžká únava a pochopila, co V´Aidan udělal. I on byl víc a víc netrpělivý a nedokázal čekat, až usně. V koutku mysli věděla, že jednou přijde den, kdy ji vtáhne do svého světa a už ji nikdy nepustí. Když otevřela oči, zjistila, že leží vedle ní a jeho oči hořely intenzitou, kterou cítila i ona. „Zlobíš se na mě,“ zeptal se a pohladil ji po tváři. „Měla bych. Chtěla jsem se totiž dívat na film.“ „To je mi líto.“ Řekl, ale ve tváři neměl ani kouska lítosti. „Ne, to teda není.“ Usmál se na ni. „ Ne, není mi to líto, ale nechci, abys na mě byla naštvaná.“ „Ty jsi ale zlý.“ Zasmála se. 41


Jeho hravost byla náhle ta tam. „Proč to říkáš?“ Zamračila se nad bolestí naplněnému pohledu, kterému nerozuměla. „To byl jen vtip, V´Aidane.“ Jeho čelist zlobně zacukala. „Nechtěl bych, aby sis někdy myslela, že jsem doopravdy zlý.“ „Jak bych jenom mohla?“ Otřel se rty o ty její a ochutnával ji, jakoby ji chtěl celou pohltit. Potřeboval ji, a čím víc s ním byl, tím víc se na ni stával závislejší. Nikdy neochutnal nic sladšího než její rty. Nic cennějšího než její malý, srdcovitý obličej. Erin byla přemožena vášní jeho polibků. Jakoby si ji chtěl každým polibkem víc a víc přivlastnit. Pak se rty přenesl na její ňadra, kde se zastavil, aby si je mohl vychutnat. Ve chvíli, kdy se s ní začal mazlit, začali z nebe padat bílé okvětní lístky. „Co je to?“ zeptala se smějící Erin. „Tohle je můj dárek pro tebe,“ řekli V´Aidan. „Chci tě vykoupat v růžích.“ „A proč jsou bílé?“ „Protože jsou stejné jako ty. Jsou čisté a krásné.“ A pak se rty přesunul níž, na její břicho, boky, až se dostal na vnitřní stranu jejích stehen, kde ji začal líbat na místo, které bolelo touhou. Erin sténala s zmítala se pod doteky jeho jazyka, hladící její podstatu. Zavrčel a rozvibroval tak celé její tělo. Zdálo se, že má velkou radost, z toho, že ji může potěšit jako první. Nikdy si ji nevzal dřív, než předtím nevyvrcholila nejméně dvakrát. Zmítala se v urputných bojích svého prvního uvolnění a když vše odeznělo, V´Aidan se stáhl s ďábelským úsměvem a vypadal téměř chlapecky. „Miluju tvoji chuť a to jak všechno prožíváš.“ Vřele se na něj usmála. „A já miluju chvíle s tebou. Už se nechci nikdy probudit. Nechci žít každý okamžik s přáním spát a čekat na to až tě zase uvidím.“ Jeho pohled zahalil tmavý stín.


Č

Jakoby ho ta slova zranila. Nedokázala si představit proč, ale… „V´Aidane?“ Začal o ní ustupovat a jeho oblečení se samo vrátilo na jeho tělo. To co dělal, nebylo správné a nejen proto, že to bylo zakázané. Nikdy se o pravidla nestaral. Ale záleželo mu na Erin. Pokaždé, když ji vtáhnul do svého království, okrádal ji o potěšení z jejího vlastního světa. Jejího vlastního života. Tohle nebylo správné a až teď přesně pochopil, jak zle se choval. „V´Aidane!“ zaječela a její výkřik se nesl ozvěnou mezi stromy, které je obklopovali. Věděl, že křičela ze vzteku. „Musíš odejít,“ řekl a dal ji rychlý polibek na rty. „Ale…“ Nedal ji čas se s ním dohadovat a prostě ji poslal zpět do svého světa, položil se na záda a tvářil se nenuceně. Zmizela dřív, než se objevil M´Ordant. Oblečený celý v černém, vypadal M´Ordant skoro stejně jako V´Aidan. Stejné černé vlasy, stejné stříbrně modré oči. Jediné v čem se lišili, byla jejich výška. V´Aidan byl o dobré čtyři palce vyšší a vypadal jako smrtící dravec. Zatímco M´Ordant jako člověk připomínal skauta. „Co tady děláš?“ zeptal se M´Ordant. „Jen jsem si tak ležel na slunci,“ řekl V´Aidan s jednou rukou za hlavou. „A ty?“ „To má být nějaký pokus o vtip?“ V´Aidan jen pokrčil rameny a podíval se na svého bratra. M´Ordant by jeden z nejstarších Oneroi a jedním z nejoblíbenější synů Mopheuse. „Kdybych se o něco pokoušel, na tebe by to stejně neplatilo. A teď mi řekni, proč jsi přišel.“ 43


„A tohle byl další vtip?“ V´Aidan si povzdechl. „Tak proč jsi tady?“ „Slyšel jsem o tobě špatné zprávy.“ „Co sis myslel, všechny novinky o mě jsou špatné.“ Díval se na svého bratra, stejně jako M´Ordant zíral na něj. „Vůbec ses nepoučil ze svého trestu?“ Ano, rád by se naučil být s Erin opatrnější. Tím nechtěl říci, že by ještě někdy strávil ten drahocenný čas s ní. „Nudíš mě, M´Ordante. Běž pryč.“ „Ty se nemůžeš nudit.“ „Jediný co je na tomhle super, že možná zemřu z tvojí společnosti.“ M´Ordant na něj nechápavě zíral. „Tohle je jen zdvořilostní návštěva. V tuhle chvíli už tu ženu sledujeme. Přivolej ji znovu sem a já budu jednat.“ „No, určitě to nebude poprvé, co se naše cesty zkřížily.“ „To je pravda, ale nyní mám povolení od Hypnose zasáhnout, pokud budeš jednat v rozporu s ním.“ ERIN šla v noci spát a čekala na to, až se V´Aidan ukáže. Neudělal to. Když se probudila, začala se chvět ztrátou a starostmi. Co když se mu něco stalo? Včera se choval tak divně. Vykřikla, když ji napadlo, co všechno se mohlo stát. Mohl je Skotos najít? Je v nebezpečí, protože ji chránil? „V´Aidane,“ zašeptala. „Kde jsi?“ V´AIDANA bolelo u srdce, když slyšel, jak ho Erin volá. Stál u jejího boku, tak blízko a všechno po čem toužil, bylo mírně se posunout a dotknout se ji. „Jsem tady, Erin,“ zašeptal. „Byl jsem tu s tebou celou noc.“ Neslyšela ho. Stál u její postele, když spala a díval se na ni. Ujišťoval se, že ji žádný Skotos nenašel. Ujišťoval se, že ji nenašla Krysti´Ana


Č

V´Aidan bylo vše, co stálo mezi Erin a Krysti´Anou. Tak dlouho navštěvoval její sny a byl s ní, že její mysl už patří jenom jemu a nedovolí, aby si na ni dělala nárok Kristi´Ana. Erinina mysl přetékala štěstím a tvořivostí a její sny byly živé, teplé a překypující emocemi tak, že by mohla přitahovat jakéhokoliv Skota. A teď by ji měl chránit a to ji ani… Jeho myšlenky se rozutekly, když začala plakat. Bolest mu drásala nitro, při pohledu na její žal. Vzlykala, jakoby její srdce bylo zlomené. Ale proč? Ničila ho ta bezmoc, kterou cítil. Ublížil ji. „Prosím, neplač, akribosi,“ zašeptal a pokusil se ji obejmout. Nešlo to. On nepatřil do jejího života. Nikdy nemůže být součástí jejího světa. Zaskřípal zuby a proklel svoji nehmotnou existenci. Erin plakala až ji víčka začala těžknout. Natolik se unavila, že se nemohla ani pohnout. A jakmile vklouzla do spánku, na okamžik si pomyslela, že V´Aidana zahlédla ve svém pokoji. Ale to už se ocitla na vysoké hoře s výhledem na oceán. Tráva hladila její bosé nohy, jako vlny pěnivý příboj pod ní. Vítr foukal přes její vlasy a tisknul její bílé letní šaty na tělo. Vdechla ostrý, čistý vzduch a poslouchala, jak racci krákají. Všechno čišelo klidem. Už si myslela, že lepší sen už mít nebude, když ucítila, jak ji dvě silné paže objali. „Líbí se ti tady?“ Zachvěla se z hlubokého přízvuku V´Aidanova hlasu, který ji lechtal u ucha. „Ano, líbí.“ 45


Obrátila se v jeho náručí, aby uviděla jeho vášnivý pohled, kterým se na ni vždy díval a zachvěla se nad hezkými rysy jeho tváře, které tolik znala. „Pověz mi, proč jsi plakala,“ zeptal se. „Bála jsem se, že se ti něco stalo.“ „A proto jsi byla smutná?“ Přikývla. V´Aidanem otřáslo poznání. Sklonil se a položil si bradu na její rameno a vdechoval sladkou vůni její kůže. Cítila se neuvěřitelně v jeho náručí. A bála se o něj. Bylo to neuvěřitelné. „Kde jsi byl?“ „Byl jsem pořád s tebou,“ vydechl. „Jen jsem si myslel, že chceš být v noci někde jinde.“ Zasmála se tomu. „Říkáš to tak, jakoby jsem tě za to soudila.“ „A není tomu tak?“ Podívala se na něho a zhrozila se nad samotnou myšlenkou. „Nikdy.“ „Jak to, že jsi se mnou ráda?“ „Protože jsem s tebou šťastná.“ Zamračil se na ni. „Rozplakal jsem tě.“ „Jen trošku.“ „A pořád chceš být se mnou?“ „Samozřejmě, že ano.“ Tahle žena byla ten největší hlupák v historii. Věděl už před tím, že by je M´Ordant mohl najít. Proto ji přivedl do své země pomocí masky, ta ale nebude její označení chránit napořád. Ale dřív, než ji vrátí zpátky, s ní chtěl sdílet aspoň jeden poslední kousek sebe, než ji bude muset říci: Sbohem, navždy. Odstoupil od ní a ukázal na obzor a na jeho zvláštní římsu. „Víš o tom, že odsud můžeš vidět okraj světa?“ „Co prosím?“ „Vidíš to zlato, třpytící se na slunci? To je místo, kde začíná lidský svět.“


Č

„A kde jsem teď?“ „Tohle je Mizející ostrov. Řečtí námořníci se domnívali, že po smrti přijdou sem, aby mohli být vždy blízko oceánu.“ „A proč se tomu říká Mizející ostrov?“ zeptala se. „Protože ho můžeš vidět pouze na pár minut, při východu a západu slunce. Stejně jako hrnec zlata na konci duhy, můžeš se pokus vzít ho, ale nikdy na něj nedosáhneš. „Ty jsi opravdu řecký bůh?“ „Vyděsil bych tě, kdybych jím by?“ „Chceš, abych se tě bála?“ V´Aidan zaváhal nad její otázkou. Tahle otázka ho opravdu překvapila. „Ne, já ne.“ Usmála se na něj úsměvem, který otřásl celou jeho bytostí až do morku kostí. „Tady bydlíš?“ „Někdy.“ „Proč jen někdy?“ „V roce existuje určité období, kdy je mi přístup zakázán.“ Její obočí se dotčeně zamračilo. „Proč?“ „Ostatním bohům se nelíbí můj styl. Jsem pro všechny vyvrhelem.“ „Proč tě odstrkávají? Vždyť ty jsi bojovník.“ „Ne tak docela. Jsem pán snu, ale ne toho co vidíš. Nejsem nic víc, než výtvor tvé fantazie. Ve skutečnosti, jsem nehmotný. Bez citů.“ „Nevěřím tomu. Bezcitný člověk by mi nikdy nepomohl, tak jako ty.“ Prsty ji pohladil po tváři. „Ty jsi tak naivní. Jsou všechny ženy takové jako ty?“ „Ne,“ řekla s ďábelským leskem v očích. „Už několikrát mi bylo řečeno, že nejsem normální.“ V´Aidan sklonil hlavu k polibku a Erin si povzdechla, když její ruce sevřeli v pěst jeho černou košili. „Okusit tebe, je jako okusit nebe.“ Vydechla. Už musela jít. Bylo na čase. 47


Ale… Nemohl to udělat. Zeus se nad ním smiluj, nemohl ji poslat zpátky. Ne, když jediné co opravdu chtěl udělat, bylo držet ji po zbytek věčnosti. Vzduch kolem nich jiskřil elektřinou, když se nebe proměnilo ve tmu. Erin se mu otřásla v náručí. „Co to je?“ zašeptala. Tohle znamenalo jeho smrt. „Neboj se, akribosi,“ řekl, „budu tě chránit.“ Pocity, se kterými ta slova řekl, ho ohromila a v mysli jim vůbec poprvé rozuměl. Najednou jeden zeusův blesk dopadl na zem a odtrhl je od sebe. Erin spadla několik metrů od V´Aidana. V´Aidan se k ní snažil dostat co nejdříve, ale než to stačil udělat, deset démonů Skotos se objevilo a obklopilo ji. V hadí formě, Kristi´Ana se zasmála a všude se ozývalo kdákání hlasitější než hrom. „Řekni mi, človíčku,“ zeptala se. „Čeho se bojíš víc? Vlastní smrti, nebo toho že ji budeš vidět umírat?“ „Pusť ji,“ řekl V´Aidan a vstal. Přivolal si svou černou zbroj a vyčaroval ze vzduchu svůj meč. „Nikdy,“ řekla s úsměvem Krysti´Ana „Potřebuju její myšlenky. Musím mít její mysl. Podívej se na sebe a pak se podívej na mě. Uvidíš, že ona může být nás obou. Myslel sis, že ji oslabíš, uvolněním její kreativity. Ale udělal jsi jí silnější. Nikdy jsem se necítila tak silná.“ Byla to pravda. Erinina mysl, hloubka jejího ducha byla pokladem. A on si přísahal, že ji ochrání za každou cenu. „Vydej mi ji, nebo tě zabiju.“ Probodnul každého skota vražedným pohledem. „Všechny vás zabiju.“ Krysti´Ana se ještě více rozesmála. „Nemáš dovoleno, vzít mi život.“ „Dovoleno nebo ne, zabiju tě dřív, než ji ublížíš.“ Erin s hrůzou sledovala, jak všichni skoti napadli V´Aidana. Bojoval s nimi s mečem, ale byl proti přesile.


Č

Bylo to marné. Řítili se na něj, kůži mu trhali svými drápy a trhali z něho jeho brnění. Hadí démonka ho chytila do svého ocasu a hodila jím do stromu. V´Aidan se snažil postavit na nohy, i když ho celé jeho tělo bolelo. Ve své lidské podobě, neměl proti takové přesile šanci. Teleportovat se pryč nemohl, protože by sebou nemohl vzít Erin a samotnou ji tu nenechá. „Co se děje bratříčku?“ Posmívala se mu Kristi´Ana. „Proč se neproměníš a nebojuješ se mnou?“ V´Aidan se podíval na Erin, znal ten důvod. Nechtěl ji vystrašit. Chtěl jen… On jen chtěl její lásku. Vědomí se přes něj převalilo. Nikdy něco takového nepoznal. Nebylo co poznávat. Ale nyní to přišlo. Bolestně a toužebně. V´Aidan popadal dech. Mohl by žít a ztratit možnost na svou lásku až navěky nebo by mohl být tím, kým si myslel, že je a zemřel by tak v této lidské podobě. Pokud ale zemře, musí mít někoho, kdo by ji chránil… Ztracený a nejistý, udělal něco, co nikdy před tím neudělal. Volal o pomoc. „Hypnosi!“ Boží odpověď přišla v podobě M´Ordanta. Skotové ustoupili a kroužili okolo Erin a Krysti´Any v ochranném kruhu. M´Ordant se k němu pomalu blížil s tváří bez jakékoliv emoce. „Co chceš od Hypnose, V´Aidane? Chceš milost za své zločiny? Řekni mi, je vůbec nějaké pravidlo, které si neporušil?“ „Já…“ Podíval se na Erin, která bojovala proti Skotům, kteří ji věznili. Hluboko ve svém srdci znal Hypnosovu odpověď. Pro bohy neznamenal nic. Pro nikoho nic neznamená. 49


Alespoň se tímto způsobem vrátí Erin zpátky do svého světa a bude mít od Skotů navždy klid. „Zachraň ji, kvůli mě.“ M´Ordant vyklenul obočí. „Kvůli tobě? Mým úkolem je chránit ji před tebou.“ M´Ordant se obrátil ke Skotům. „S ním si dělejte, co chcete, nicméně ta žena patří mně.“ V´Aidan se podíval na Erin a cítil, jak se jeho oči naplňují slzami. Byla v bezpečí. A co se jeho týká… Nechtěl bez ní žít tak jako tak. Poklekl na kolena, upustil meč a čekal, až Skoti vykonají své. Erin vykřikla, když si uvědomila, že ta monstra chtějí zabít V´Aidana. Kroužily kolem něj jako hladový lvi, kolem kořisti. „Pojď,“ řekl neznámý muž a vzal ji za ruku. „Vždyť ho zabijou.“ „No, pokud ho nezabijou oni, tak to udělám já.“ „Proč?“ Neodpověděl. Erin pocítila známou sílu Oneroi, která ji posílala domů. Ale ona nechtěla odejít. Nechtěla nechat V´Aidana samotného proti těm zrůdám. Vykroutila se z držení M´Ordanta a běžela ke Skotům a prorážela si cestu mezi nimi. Našla V´Aidana na zemi a celého od krve. Jeho brnění se na kusy válelo kolem něj a on jen bezmocně ležel. V´AIDAN cítil, jak jím někdo škube. V zoufalství uchopil blížící se ruku, protože mu válcovala záda. Vzhlédl a očekával, že uvidí Krysti´Anu chystající ukončit jeho život, ale místo toho se setkal s tmavě hnědýma, nebeskýma očima. Erin ho obejmula, zaštiťovala ho svým tělem a snažila se ho probudit. Slyšel křik jejích myšlenek. A chtěl ji říct, aby šla pryč, ale nedokázal to.


Č

Všechna jeho síla byla pryč a V´Aidan se nedokázal ani hnout a tak se nechal obejmout a jemně se kolébat. Její slzy se propalovali do jeho nitra, které toužebně křičelo, aby kvůli němu neplakala, že on za to nestojí. Nikdy za nic nestál, dokud nepoznal její laskavost. Slyšel, jak se M´Ordant snaží dostat přes Skotose a vytáhnout Erin zpět, ale Skoti odmítli. „Budou moji, oba,“ zavrčela Krysti´Ana. „Jeho život a její mysl.“ Se zavřenými oči a z posledních sil, V´Aidan políbil Erin na rty a potom ji poslal domů. Když se kolem ní objevil třpyt jejího světa, V´Aidan cítil, jak začal padat do hluboké díry. Svět, jakoby se posunul a otočil. Příliš slabý, aby proti tomu bojovat, nechal se vést a byl si jistý, že místo ke kterému směřuje je Tartarus. Ne že by mu to vadilo. Jakýkoliv den, bez Erin by byl v jeho život peklem. ERIN se probudila z noční můry s křikem. Nemohla se vrátit, ne bez V´Aidana. Byl součástí jejího nitra a ona mu patřila celá. Její pevně sevřené oči, nechtěla otevřít, ještě ne. Nechtěla vědět, že ho tam nechala zemřít. Musí být nějaký způsob jak se k němu vrátit. Nějaký způsob, jak ho zachránit. Srdce se ji rozbušilo, když se pod ní něco pohnulo. Otevřela oči, a uvědomila si, že je zpátky ve své posteli… a leží přes nahého a krvácejícího V´Aidana.

51


Kapitola 5 “AU,” nevěřícně řekl V´Aidan a ležel jako omráčený. Celá jeho bytost bolela z jeho zranění, a to snášel i horší věci než tohle bití. Přesto, tohle ´´ skutečné´´ fyzické tělo bolelo, tak moc, že nedokázal dělat nic víc, než se chvět od množství sužované bolesti. Jediná věc, která tohle dělala snesitelnějším, byla Erinina přítomnost a měkkost jejího těla na jeho. A rychle v patách těmto myšlenkách, ho napadlo, že jestliže se ji podařilo přenést ho sem, možná byly jiní, kteří ho sem mohli následovat. V´Aidan se nebál o sebe, ale byl příliš slabý, na to aby ji ochránil. „Ach můj bože, to jsi ty. Jsi opravdu tady!“ Erin se rukou dotkla jeho naběhlé čelisti, kde ho jeden z tvorů tvrdě zasáhl. Stáhla si vlasy z čela a on mohl na chvíli zachytit panický výraz v jejích očích dřív, než si je zastínila. I když s modřinami a s poznamenanou tváří, ještě nikdy neviděla nic lepšího než V´Aidana, živého a ve své posteli. On byl člověk. Nechápala, jak se ji to podařilo. Možná to bylo její rozhodnutí v kombinaci s jeho silou, která ji nutila od něj odejít. Možná to bylo hodně věcí najednou. Ale jediné na čem nyní záleželo, bylo, že tu byl s ní. Tohle byl její sen. V´Aidan jako člověk ve skutečném životě. „Musím odsud odejít,“ řekl a snažil se postavit na nohy. „Já sem nepatřím.“ Ne. On byl součástí jejích snů, ale přesto… Byl tady. Byl s ní.


Č

„Já krvácím?“ zeptal se a podíval se na svoji zkrvavenou ruku. „Tohle je krev? To je krev. Já krvácím.“ Přikývla, rozpolcená mezi touhou řešit jeho zranění a touhou se nahlas zasmát. Nějak se jí ale ze sebe podařilo dostat něco smysluplného. „Musím tě dostat k doktorovi.“ „Ne!“ Škubl sebou. „Neměl bych tu být. Nejsem…“ V´Aidan se odmlčel. „Já nejsem člověk.“ Zavřel oči, aby se teleportovat zpátky domů. Ale nešlo to. Stále znovu a znovu se snažil a znovu a znovu selhával. Srdce se mu rozbušilo. Bylo to už několik tisíciletí, co byl naposledy ve smrtelné říši. A zapomněl jak živý tento svět je, jak je plný jasných barev, ostrých zvuků a pachů. Erin sklouzla z postele a někam zmizela, zatímco on si to snažil všechno probrat. Jak může být tady s být viděn? Jak to že skutečně krvácí. Jediné vysvětlení je v tom, že se během bití, vyčerpala podstata jeho polobožství. Jediný způsob jak zabít boha, bylo odejmout mu všechny jeho síly, což bylo přesně to, co Skoti dokázali. Erinina mysl musela najít nějaký způsob, jak ho převést přes práh, v poslední chvíli předtím, než zemřel. Měl by být na Tartaru a platit za všechny své zločiny, po zbytek věčnosti. Ale ona ho zachránila. Nějak ho přivedla sem. Nemělo to žádné vysvětlení. Udělala to prostě silou své mysli a svým fenomenálním duchem. Erin se vrátila s vlhkou žínkou a opatrně mu otřela krev z obličeje a těla. V´Aidan se třásl nad měkkostí její ruky a způsobu, jakým cítil látku létat nad svým tělem. Ona je vždycky tak laskavá. Tohle prostě on nedokáže nikdy pochopit. Nikdy nepochopí, proč mu pomohla.

53


Předtím než si uvědomil, co dělá, přitáhl si k sobě její rty a pak sebou rychle trhl, když se ozvala bolest z jeho nateklého obličeje. „Au,“ řekl. Zase. Erin rukama sklouzla na jeho hruď, aby zkontrolovala jeho zranění. Ve snech, byl její dotek utlumen, ale teď stačil jeden dotek a celé jeho tělo vzplálo tak, až mu to vzalo dech. Vzal její tvář do rukou, aby mohl studovat její krásné rysy. „Proč jsi mi pomohla?“ „Protože jsi to potřeboval.“ Nechápal, její nesobecké důvody. Takové věci v jeho světě neexistovali. „Musíš odpočívat.“ „Potřebuju oblečení.“ Řekl „Budu ti muset nějaké koupit.“ „Koupit?“ „Nakupování. Nemusíš ale nikam chodit, pokud chceš, přinesu všechno, co budeš potřebovat.“ V´Aidan v jejím hlase slyšel trpělivost. A na trpělivost taky nebyl zvyklý. Věděl tak málo o jejím lidském světě. Nahlížel do něj, jen přes narušené sny a noční můry. Bolest uvnitř něho, mu to říkala. Tohle byl jediný pocit, který jeho druh dokázal cítit. To byl důvod, proč napadali lidský spánek. Tam můžou cítit i jiné věci. Dokonce i tlumené emoce jsou lepší než vůbec žádné. „Mohla bys mi, prosím…“ vyšlo z něho to neznámé slovo. „koupit nějaké šaty?“ „Ano.“ Neuvěřitelné. Byla ochotná mu pomoct. Cítil se z toho všeho tak zmatený. Pomalu, opatrně, vstal z postele a začal chodit po pokoji. Třesoucí se Erin, ho opustila, aby si přinesla metr. Může být tohle skutečnost?“ Že by stále snila? Mohla by tohle být součást její fantazie? Zaklela, když si narazila palec o práh v jejím obýváku. No, bolest je určitě skutečná.


Č

Tohle nemohl být sen. V´Aidan byl skutečně v jejím světě a když už je tady s ní, možná, možná že by tady mohl i zůstat. Erin! Na co to myslíš? Člověk jako V´Aidan sem nepatří. Vždyť není ani člověk. Ale přesto, byl víc lidský a víc jako člověk, něž kdokoliv jiný koho poznala. Nechtěla, aby ji opustil. A to ji vyděsilo, že všeho nejvíc. V´AIDAN vzhlédl, když se Erin po chvilce vrátila s nějakou věcí v ruce. „Co to je?“ zeptal se, když se k němu blížila a začala tu věc odvíjet. „Tohle je metr. Potřebuju zjistit tvoji velikost, abych ti mohla koupit kalhoty.“ Přiložila mu ho okolo pasu a při dotyku jejích rukou, se ještě víc zvětšil třes jeho těla. No, po jejím doteku se zvětšili i jiné části jeho těla. „Pas – třicet tři,“ řekla a dechem ho pohladila na hrudi. Klekla si před něj na kolena. V´Aidan se zachvěl při pohledu na její hnědé vlasy mezi svými koleny. Sklonila se, aby přiložila okraj jednoho pásku k podlaze a druhou ruku pomalu posouvala nahoru. Erin cítila, jakou moc nad ním má. A když dosáhla rukou až k jeho rozkroku, srdce ji už bušilo jako o závod. Byl celý napjatý a tvrdý jako kámen, a když se ho lehce dotkla rukou, celý se otřásl. „Třicet šest,“ řekla nepřítomně, s pohledem do jeho očí. Polila ji horká vlna a ona si poprvé uvědomila, že se ho vlastně bojí. Teď byl živý člověk, který mohl mít cokoliv, co mu jeho síly a pravomoci dovolí. A teď byli sami v jejím domě. V´Aidan ji vzal za ruku, a vedl ke své erekci. „Potřebuju, aby ses mě dotýkala, Erin.“ Zašeptal a přiložil si její ruku 55


ke své hřídeli. Zachvěl se nad jejím něžným dotekem. „Musím si být jistý, že tohle je skutečnost a ne sen.“ Protože hluboko ve svém srdci se bál, to tohle není nic víc než Hádesovo mučení. Možná, že je mrtvý a tohle byl jen jeho způsob, kterým ho chce týrat. Erin se zachvěla, když ucítila jeho tvrdé, horké mužství v dlani a jeho sílu, když ho hladila. Ve svých snech, s ním byla vždy bez zábran. Její fantom, nikdy nebyl skutečný, byl jen výplod její fantazie. Ale tohle tělo, kterého se dotýkala, bylo živé a teplé. Z masa a krve. Krásná, mužská chlouba, která hořela o něco víc než její chtíč. Pohled do jeho očí ji sežehl. Věděla, co chce. Potřeboval utěšit. Potřeboval vědět, že se o něj ještě bude starat. I v tomto světě, který je pro něj cizí. Byl z toho všeho vystrašený, tak jako ona? Jak dlouho by mohli být spolu, než je jejich světy rozdělí? V´Aidan věděl, že by nejdříve měl přinést úlevu jí, ale nedokázal to udělat. Potřeboval ji. Potřeboval její doteky, které vzdorovaly veškerým vysvětlením. Zvedla se na kolena a k jeho naprostému šoku, ho vzala do úst. Zasténal, když ucítil její rty na špičce svého kopí a její horký jazyk, který ho hladil. Vzala ho do rukou a hladila ho v celé jeho délce spolu s jejím jazykem. Nikdy se ho nikdo takhle nedotýkal. Cítil se tak slabý. Bezmocný. A v tu chvíli pochopil, že už nikdy nebude schopný, se jí vzdát. Drahý Zeusi, co mám dělat? Ona byla smrtelník a on… On byl prokletý. Erin ho hladila a konejšila, a když už se chtěl odtáhnout, tak ho nepustila. Když už byl zcela vyčerpaný a slabý, podívala se mu do očí a začala si pomalu stoupat. Cestou pečlivě políbila každou část jeho těla, než stanula před ním. „Všechno bude v pořádku, V´Aidane,“ zašeptala. „Slibuju.“


Č

Věděl, ale že tomu tak nebude. Věděl, že by bylo lepší, kdyby ji mohl před ostatními někam ukrýt, protože oni dříve či později přijdou. Nechtěl ji ale vyděsit. On ji před ostatními ochrání. Bez ohledu na následky, které za to ponese. Vzal ji do náruče a přitiskl ji k sobě. Kdyby mohl, odnesl by ji odtud pryč. Vzal by ji na Mizející ostrov a držel by ji tam navždy. A pak, to ucítil. Cítil zlou přítomnost své sestry. Chlupy na zátylku se mu naježily. Věděl, že v tomto stavu nebude schopen postavit se Kristi´Aně. Zazvonil telefon. Pustil ji a začal se rozhlížet po Kristi´Aně. Její zlé síly, byly všude. Nějak zjistila, že je tady. Natáhl ruce a myšlenkami se k ní začal upínat, ale byl příliš slabý a zraněný, aby se mu podařilo kontaktovat ji. Na tom ale nezáleželo. Znal sestřin nevyslovený slib. Určitě přijde brzy, ta si už najde nějaký způsob a on, musí najít způsob, jak Erin vyrvat z jejích spárů. „Omlouvám se, to byl kamarád z práce.“ Řekla vracející se Erin a zamířila do koupelny. „Rychle se osprchuju a pak ti půjdu koupit nějaké oblečení, ano?“ Přikývl, ale nepromluvil. Nemohl. Ne, když myšlenky jeho sourozence obsadily jeho mysl. Chodil dokola v Erininým bytě a snažil se najít místo, kam se jeho sestra mohla schovat. Nic ale nenašel a jak minuty ubíhaly, jeho mysl oproti té její slábla, i když nevěděl, zda za to mohla ona nebo jeho vlastní nestabilní síly. Erin vyšla z koupelny s růžovou tváří, která celá zářila. „Stále nemůžu uvěřit tomu, že jsi tady se mnou.“ Vrhla se 57


mu do náruče a pevně ho k sobě tiskla. „Ach, V´Aidane, řekni mi, že nás tady dostat nemůžou.“ Otevřel ústa, aby upřímně odpověděl, ale zarazil se. Nechtěl ukrást štěstí z těch jejích jasně hnědých očí. „Jsme v bezpečí,“ přiškrceně vyslovil ta slova. Na to ho políbila horce a vášnivě, a pak ho nechala samotného, zatímco ona šla koupit nějaké oblečení. Vrátil se do postele a čekal na ni. Kdyby mohl usnout, mohl by doplnit svou sílu mnohem rychleji, ale neměl odvahu zavřít oči. Neodvažoval se usnout, protože by mohl znovu vstoupit do svého světa, který na něj dozajista čeká. S pomocí Erin, jim unikl, ale by si jistý že podruhé by cestu k útěku neměl. Dříve nebo později, by Erin byla zase sama. O chvíli později, slyšel Erininy kroky. Její boty na koberci nebyly skoro slyšet, ale i tak dokázal rozlišit její chůzi. Znal její vůni, její hlas. Věděl o ní věci, které nikdy o nikom jiném nevěděl. Přetočil se v posteli, když vstoupila s taškou v ruce. „Nechtěla jsem tě vzbudit,“ řekla. „Já jsem nespal.“ Přišla blíž, hodila tašku k nohám postele a šla si lehnout vedle něj. Položila mu ruku na čelo a zamračila se. „Jak se cítíš?“ zeptala se opatrně. „Jako kdyby mě zbili.“ Obrátila oči v sloup nad jeho znuděným tónem. „Máš ošklivou horečku. Možná bych měla…“ „Nemůžeš přivolat doktora, Erin. Jen proto, že jsem se tu objevil jako člověk, neznamená, že jsem jeden z vás.“ „Já vím.“ Seděla vedle něj a odhrnula vlasy z jeho vlhkého čela. „Tak co teda budeme dělat?“ Vzal ji za ruku a hřbet její ruky si přiložil ke tváři, která se začala pomalu léčit. Její dotek byl úžasný. Nikdy by si nepomyslel, že existuje něco takového. „Já nevím.“


Č

„Přemýšlela jsem o tom, a možná bychom mohli najít nějaký obřad, nebo něco jiného, co by z tebe udělalo člověka.“ Usmál se jejímu nápadu. „To je dobrý nápad, ale o ničem takovém nevím.“ V´Aidan ji pozoroval a na špičce jazyka ho svrběla pravda. Chtěl ji říci, co přesně je. Ale po tom všem to nemohl udělat. Potom čím prošel. Jediné co nyní chtěl, bylo, aby si užil aspoň ten krátký čas, který spolu měli a tak začal vstávat. Erin okamžitě protestovala, když viděla jak se těžce obléká. „Máš pořád bolesti.“ „Budu v pořádku,“ odfrkl si. „Můj druh se léčí rychle.“ Erin zavrčela, když se oblékl. Tenhle muž nikoho neposlouchá. Je to nesnesitelný chlap, který odmítl odpočívat zbytek dne. Měl by ležet a relaxovat a on místo toho, šel s ní nakupovat. Na druhou stranu byla ráda, že ho sebou vzala, to musela přiznat. Žila tak dlouho sama, že si ani neuvědomila, jaká to může být zábava s někým nakupovat. „Takže,“ řekla V´Aidanovi a bouchla do ananasového melounu. „Slyšíš to?“ Držela ho u ucha a pak s ním zase třískla. „Tenhle je příliš zralý.“ Pak zvedla další a znova se zaposlouchala. „No a tenhle není.“ Položila dobrý meloun do košíku, otočila se a uviděla, jak chce dělat to samé s banány. Rychle ho popadla a táhla ho pryč. „U tohohle to dělat nemůžeš.“ „Proč ne?“ „Protože je rozdrtíš.“ „Aha.“ Rozhlédl se okolo sebe a pak se zarazil. „A co s tímhle?“ 59


Otočila se a uviděla hrozny. „No, jen pokud bys z toho chtěl udělat víno.“ Vzal si ji do náruče. „A co kdybych si třeba šťouchnul do tebe?“ Usmála se na něho. „Určitě bych vydávala velmi zajímavé zvuky, kdyby ses o to pokusil.“ Usmál se na ni a rychle ji políbil spalujícím polibkem, který zalil celé její tělo teplem. Jak spolu nakupovali, Erin si musela všimnout pohledů, které V´Aidan upoutával a zase si musela uvědomit, jak rozdílní oni dva byly. On byl vysoký, sexy a úžasný a ona byla jen prostá a všední. Měla jen málo milenců a většina z nich vypadala stejně jako ona – průměrně. Ale V´Aidan… Zaslouží si nějakou krásnou ženu. „Hej?“ zeptal se, když přišli k mléčným výrobkům. „Jsi v pořádku?“ „Jsem v pohodě.“ „Vypadáš ale smutně.“ „Jsem jen unavená.“ Viděla v těch jeho nebeských očích, obavy. „Jak jsi unavená?“ Hned pochopil, pravý význam. „Až usneme, znova po nás půjdou, že?“ Uhnul ji pohledem, ale ona odpověď nepotřebovala. No, pokud ho nezabijou oni, tak to udělám já. M´Ordantova slova se ji ozývala v hlavě. „Já to tak ale nenechám,“ řekla a pevně sevřela V´Aidanovu ruku. „Musí existovat nějaký způsob, jak s nimi bojovat.“ Přehodil si ruku přes její ramena a přitiskl si ji k sobě. „Ty bys kvůli mně, s nimi bojovala?“ „Ano.“ „Pak jsem ta nejšťastnější bytost ve vesmíru.“ V´Aidan ji k sobě tiskl a vdechoval vůni jejích vlasů. A napadlo ho, že pokud to tak cítí, možná by zvládla i pravdu o jeho minulosti. Pokud by o něm někdy znala pravdu.


Č

Chtěl ji to říct. Ale neodvážil se. V´Aidan zaťal zuby. Nikdy se nesmí nic dozvědět, protože by ji to mohlo ohrozit. A tohle, to byl jeho boj, tak to má být. Bude bojovat, dokud jeden nevyhraje a druhý nezemře. Stejně by žil do úsvitu času. Sám. Spolu s Erin zaplatily a šli dát věci do auta, když V´Aidan uslyšel ženský křik z tmavé části parkoviště. „Ach ne,“ vydechla Erin. „Ukradl ji kabelku.“ Bez přemýšlení, V´Aidan začal za tím člověkem utíkat. Chytil ho hned v postraní uličce obchodu. Muž se k němu otočil s pistolí v ruce a namířil přímo na srdce. „Nehraj si se mnou, člověče. Jsem tvoje nejhorší noční můra.“ V´Aidan se neubránil smíchu, nad jeho slovama. „To ty nemáš ani ponětí.“ Muž vystřelil ze zbraně. V´Aidan ignoroval kulku, která pošla jeho hrudí bez bolesti nebo krve a vzal si od toho člověka kabelku. Chytil zloděje za krk a přitiskl ho zády ke zdi. V´Aidan cítil, jak se proměňuje. Cítil, jak se jeho pravá podoba snaží dostat na povrch. Jeho ruka se začala sunout na… „V´Aidane?“ Erin hlas ho přivedl zpátky. Vzpamatoval se a podíval se na zloděje, který byl nyní celý bledý, z toho jak byl svědkem proměny jeho tváře. „Až se příště pokusíš zase něco ukrást, věř, že až zavřeš oči, budu na tebe čekat.“ Zloděj se tiše počůral. Erin za nimi běžela s bezpečnostním důstojníkem v závěsu. V´Aidan vydal zloděje důstojníkovi a ženě podal její kabelku.

61


„Jsi v pořádku?“ zeptala se ho Erin a koukala na otvor v košili, kterým pošla kulka. Zbraně smrtelníků nemohli zranit nesmrtelné bytosti. Přikývl, protože se mu už začínali vracet síly. „Vezmi mě domů, Erin,“ řekl a srdce ho při tom zabolelo. Nikdy předtím domov neměl. Ani neznal význam toho slova. Až do teď. Následoval ji do jejího auta a v tichosti vyjeli zpátky do jejího bytu. Ve skutečnosti, spolu mluvily jen velmi málo. Snědli si společně večeři, potom ji pomohl uklidit a celou dobu ji jen pozoroval. Jaké by to bylo, kdyby tady s ní zůstal a prožíval víc takových večerů? Jaké by to bylo, mít tuhle ženu po svém boku, každou noc? Pokud by s ním chtěla zůstat, tak by jí nikdy neublížil. Nikdy by ji nenechal odejít a ze všech sil by se snažil, aby byla zjištěná a cítila se v bezpečí. Ale to se nikdy v tomto reálném světě nestane. Byl to jen jeho sen… Když umyli nádobí po večeři, lehli si na gauč a propletení sledovali televizi. Tedy Erin sledovala televizi, V´Aidan sledoval jen ji. Přitiskl si ji na hruď a cítil její dech na své kůži. Miluj mě, Erin. Ta nevyřčená slova volalo jeho srdce, když ji rukou hladil po vlasech. Věděl, že nemá žádné právo žádat o její lásku. Nemá žádné právo, se na něco takového vůbec zeptat. „Jsi pohroma, chlapče. Opovrženíhodný. Ošklivý a chladný. Nikdo nikdy nebude chtít něco takového, jako jsi ty. To je ten důvod, proč se plížíš do jejich snů. Je to tvůj jediný způsob, jak se s někým můžeš setkat.“ Až moc dobře věděl, jak pravdivá jsou Hypnosova slova. V průběhu staletí zatvrzoval své srdce před světem. Před vším. A uzavřel by se úplně, kdyby nebylo jedné noci, kdy pár strachem naplněných hnědých očí, k němu vzhlédlo s vlídností a nadějí.


Č

A nyní chtěl celý svůj život hledět do těch očí a cítit na sobě její malé ruce. Erin se zaposlouchala do tlukotu V´Aidanova srdce, které ji bušilo do tváře a nadechla se teplé vůně santalového dřeva a koření. Rukou ho pohladila na místě, kam ho střelil ten zloděj a stále se ještě divila, že potom mu nezůstala žádná jizva. Připomínalo ji to skutečnost, že celý den s V´Aidanem byla jenom iluze. On se nenarodil do jejího světa, kdyby tomu tak bylo, dnes v noci by byly od sebe věčně odtrženi. Věděla, že by ji to zlomilo srdce. Nemohla vystát představu, že už ho nikdy neuvidí. A pokud je tohle jejich poslední noc, pak chtěla, aby na ni nikdy nezapomněla. Vylezla po jeho těle výš, aby se setkala s jeho pohledem a mohla vidět ten hlad v jeho stříbrném pohledu. Vzala do dlaní jeho tvář a políbila ho. V´Aidan zavrčel nad její chutí a jeho tělo celé ožilo. Roztrhl ji košili, překulil se a vtiskl ji dolů, do pohovky. Erin slyšela, jak se její bavlněná tkanina trhá, ale bylo ji to jedno. Chtěla ho se stejnou naléhavostí. Přetáhla mu košili přes hlavu a kochala se pohledem na jeho nahou hruď. Stále měl jizvy od bití, ale jak řekl, pokud přežije dnešek, zítra už budou pryč. V´Aidan z nich sundal oblečení, tak rychle, že sotva viděla jeho pohyby. Pak ji opřel o opěradlo pohovky a sám vnikl hluboko do ní. Oba současně zasténali. Přála si, aby ho mohla takhle držet navždy. Nechtěla už bez něho žít ani jediný den. V´Aidan se s ní miloval vášnivě a vychutnával si každý hluboký příraz. Pohladil ji po prsou, políbil ji a cítil ji každou částí svého těla, od hlavy až po prsty u nohou. Její teplé tělo ho obklopovalo v naprosté dokonalosti. Její ruce na svých zádech…. 63


Byla slast. Ryzí slast. Zavřel oči a užíval si ten pocit mít její ňadra na hrudi a její jazyk na svém krku. Ach, ano, chtěl s ní zůstat tady. Navždy. Erin ho pohladila po jeho dlouhých vlasech a prsty je sevřela v ruce, jak prožívala každým hlubším a tvrdším přírazem větší a větší rozkoš. Objala ho kolem pasu a bokami mu vycházela vstříc. Vtahovala do ještě hlouběji do svého těla. Přitiskla se k němu, a když to už vstupovala na vrchol, vykřikla jeho jméno. Políbil ji na rty a zrychlil, aby se vydal za ní. Erin ležela a cítila, jak ji jeho esence naplňuje. Nechtěla se hýbat a nechtěla, aby ji pustil. „Miluji tě, V´Aidane,“ řekla dřív, než se stačila zarazit. V´Aidana to slova zarazila. Stáhnul se a nevěřícně se na ni podíval. „Cože?“ Její tváře zrůžověly a její upřený pohled mu lámal srdce. „Miluji tě.“ „To nemůžeš. Není to možné.“ „Možné nebo nemožné. Já tě miluji.“ V´Aidan ji vzal do náruče a zoufale si ji k sobě tiskl. Třásl se silnými emocemi, které k ní cítil. Byly tam mocné, tak ohromující. Přesycen hloubkou, kterou nikdy nepoznal, ji vytáhl na sebe a poslouchal její klidný dech, když spala. Nejraději by ji probudil, ale on nejlépe věděl, že na rozdíl od něj, potřebovala spát. „Erin,“ tiše zašeptal a pohladil ji po vlasech. „Slibuji ti, že budu vždycky tím, kým si myslíš, že jsem.“ Rezignoval na nevyhnutelné, zavřel oči a čekal, až si M´Ordant a Krysti´Ana pro něj přijdou.


Č

Kapitola 6 V'AIDANA probudilo pronikavé pištění, až si myslel, že mu to rozbije ušní bubínky. Zasténal nad tím strašným zvukem, stejně jako Erin vedle něj. „Co to je?“ zeptal se. „Můj budík,“ řekla, stoupla si a utíkala do ložnice. Až do jejího návratu, si neuvědomil, co se stalo. Tedy spíš nestalo. „Zdálo se ti něco?“ zeptal se. Zavrtěla hlavou. „A co ty?“ „Nic,“ řekl s úsměvem. „Myslíš si, že…“ Jeho úsměv ihned zmizel. „Ne, určitě nás najdou. Dříve či později přijdou.“ Erin zavřela oči a zanadávala si za to. „Možná, že nás nechají na pokoji.“ Viděla ale velké pochybnosti ve V´Aidanových očí. Cítila jeho zkaženou náladu a tak ho zatahala za ruku. „No tak. Pojď se se mnou vysprchovat a pak zavoláme do práce, že jsem nemocná.“ 65


„To nemůžeš. Co když tě vyhodí?“ Pokrčila rameny. „Tak si najdu jinou práci.“ Zavrtěl hlavou. „Ty jsi úžasná.“ Usmála se na něj a zavolala do práce, jen aby se postarali o marketingovou zprávu, kterou už měla připravenou. „Jednání začíná v poledne,“ řekl ji John „Dobře, přijedu tam.“ „Děje se něco?“ zeptal se ji V´Aidan, když zavěsila telefon. Zavrtěla hlavou. „Jen musím něco přinést do kanceláře. Chceš jít se mnou?“ „Jasně.“ Moc toho spolu nenamluvili, když se řítili přes město, jen ji V´Aidan celou dobu držel za ruku a Erin si musela přiznat, že se ji líbili jeho silné ruce omotané okolo jejích. Jakmile dorazily na místo, vedla ho Erin bludištěm kójí až k té její a viděla, jak se na rychlý život ve společnosti dívá nezaujatým pohledem. Erin se u sebe nezastavila a šla přímo do Johnovi kanceláře, ale našla ji prázdnou. V´Aidan šel přímo za ní a tak jen hodila zprávu na Johnův stůl a otočila se k odchodu. Chrissy ale stálá ve dveřích s Rickem Swordem. Oba vstoupily do kanceláře a zavřeli za sebou dveře. Erin za sebou slyšela jak V´Aidan zaklel. Co se to tady k čertu děje?“ „Co tady děláš?“ Zeptal se V´Aidan hlasem naplněným hněvem. „Čekám tu na tebe.“ Chrissy prošla kolem nich a začala vytahovat žaluzie. „Snad si nemyslíš, že se mnou budeš bojovat v mé práci, V´Aidane? Všechno co musíš udělat, je, abychom byly pro lidi neviditelný a oni pak neviděli ani neslyšeli nikoho jiného než ji. A ještě ji tu zamkneš po dobu, co budeme pryč. Erin vůbec nechápala, co se děješ. Ale cítila, že od


Č

začátku byla všemi oklamávaná. Pokud mohl být V´Aidan skutečný, mohli by pak i oni… „Co to má znamenat?“ dožadovala se Erin. Chrissyny oči se žlutě zablýskly a Erin tak poznala pravdu. Chrisy byla ten hadí démon z jejích nočních můr. „Nepleť se do toho, člověče,“ řekl Rick. „S tebou si to vyřídíme, až to doděláme s ním.“ V´Aidan vtáhl Erin za sebe. „To je tak sladký.“ Vysmívala se jim Chrissy. Jeden by si myslel, že jsi byla s Oneroinem, který tě rozmazloval.“ „On je Oneroi,“ odsekla Erin a celé její tělo se panicky otřásalo. Jak by pak mohl V´Aidan s nimi bojovat? Rick se jejím slovům zasmál. „To je lež, kterou ti nakukal?“ V´Aidan zatajil dech. Nechtěl, aby to takhle zjistila. „Erin, já…“ Slova se mu zadrhla, když se otočil a spatřil její zmatený pohled ve tváři. Nechtěl, aby o něm slyšela pravdu. Nechtěl, aby zjistila, kdo je. Ukázala mu něco, co bylo to nejlepší, co kdy zažil a už se nechtěl vrátit zpátky. „Co tím myslí?“ zeptala se Erin. „On je tím drakem,“ řekla Kristi´Ana nemilosrdně. „Je tou věcí, se kterou jsem bojovala první noc, co jsme se setkali ve tvých snech.“ „Ne!“ zavrtěla Erin hlavou. „To je lež. V´Aidane řekni, že je to lež.“ Chtěl ji to říct, ale nemohl. Lhal už tolikrát, že by na tom ani nemělo záležet, ale teď to nedokázal. „Jsem Skotos, Erin.“ Oči se ji zalily slzami. „To jsi byl ty. Ty, kdo mě děsil k smrti, že jsem kvůli tomu nemohla spát? Ty, kdo mě 67


pronásledoval a… a…“ Nedokázala mluvit o mukách, kterými procházela během těch prvních týdnů. Myslela si, že se z toho zblázní. „Proč jsi předstíral, že jsi Oneroi? Bylo to jen proto, aby ses ze mě mohl sytit?“ „Zpočátku jsem jen chtěl, abys byla co nejdál od Kristi´Any. Věděl jsem, že se mnou, jako s drakem, bys nezůstala a tak jsem vypadal jako muž. A později…“ Jeho hlas se vytratil stejně, jako lesk z jeho očí, které nyní byly mrtvé. „Lhal jsi mi.“ „Já vím.“ Začala před ním couvat a utrpení v jejích očích, ho tříštilo na kusy. V´Aidan zaťal zuby, jak ho zaplavil zármutek. „Potřeboval jsem tě, Erin. A nevěděl jsem, jak jinak bych mohl být s tebou.“ Natáhl se pro ni. Přikrčila se a to gesto ho zevnitř trhalo. Už nesnesla jeho dotek. Stejně jako všichni ostatní ho odmítla. Zranění a zrada, zračící se v její tváři, ho ničila víc, než jakékoliv urážky, kterými ho doposud častovali. „Měla jsem vědět,“ zašeptala, „žes to předstíral. Nikdy by ses normálně nezajímal o někoho, jako jsem já.“ V´Aidan zamrkal na bolestí v jejím hlase. „Erin, tohle neříkej. Jsi ten nejúžasnější člověk, který se kdy narodil.“ „A to je další z tvých lží?“ V´Aidan zavřel oči. Nebylo nic, co by mohl říct, na svoji obhajobu. Bylo mu špatně ze sebe samého, hned od začátku. Jediné co mohl udělat, je, ujisti se, že ji nedostane nikdo z jeho druhu. „M´Ordante!“ řekl a přivolal tak k sobě svého bratra. Oneroi se objevil mezi Kristi´Anou a Rec´Sordem. V´Aidan se zhluboka nadechl. „Půjdu s nimi v míru, pokud ji budeš od nich držet.“ „To je přece moje práce, ne?“


Č

V´Aidan přikývl. Práce Oneroi, bylo pomáhat. A práce Skota, jeho práce, bylo využívat a ničit. Otočil se a podíval se na Erin, která se odmítala setkat s jeho pohledem. Soudě podle slz, se kterými bojovala, svou práci protentokrát udělal velmi dobře. Naposledy se na ni podíval a viděl jak M´Ordant ovinul ruku kolem jejích ramen, tak jak po tom on toužil. Kristi´Ana a Rec´Sord ho popadli a vzali ho domů. „Je mi to líto, Erin,“ zašeptal V´Aidan, když se začal třpytivě přenášet do své říše. „Je mi to moc líto.“ Erin se ani nehnula. Věděla, že V´Aidan je už pryč. Slyšela jeho upřímnou omluvu, než zmizel. Ale uvnitř byla plná jediné emoce. Byla plna zrady. Pořád viděla toho hrozného draka v jeskyni. A na sobě cítila jeho šupinaté drápy. Jak to mohl být ten stejný muž, který se s ní miloval? Stejný muž, který ji miloval? Zrada ji lámala srdce. Proč? Proč mu jen věřila? „Nic z toho nechápu,“ řekla M´Ordantovi. „Ššš,“ řekl a odhrnul ji vlasy z obličeje. „Krysti´Ana a Re´Sord vás chtěli pro sebe, ale V´Aidan se k vám dostal jako první. Když ale zjistila, že by za vás bojoval, rozzuřila se.“ „Ale jak mě našel?“ „Něco ve vašem vědomí, ho zavolalo. Předpokládal, že bude jen jednou noční můrou a pak vás nechá jít, ale nedokázal to.“ „A co Chrissy?“ „Když si tě nemohla vzít, zavolala si svého kamaráda Rec´Sorda. No a to mi bylo řečeno, abych tě chránil. Mluvil jsem s V´Aidanem, aby tě opustil. Ale odmítl.“ Hlava se jí točila z informací od M´Ordanta a od bolesti, která ji drásala srdce. „Proč mě odmítnul opustit?“ „To já nevím. Myslím, že to bylo tím, kým je. Skoti sají ve 69


snech naději z druhých. Předpokládám, že hrál s vámi roli hrdiny. Zbudovával vás, aby vám pak víc mohl ublížit.“ Erin se cítila tak hloupě. Tak zrazeně. Jak jen mohla být tak slepá? Oči, pomyslela si a lekla se. Měla si uvědomit, že měli stejnou barvu. Opravdu byla tak zoufalá, že si vzala hrdinu, který byl démonem v přestrojení? Najednou se cítila špatně. Se zlomeným srdcem, se vrátila domů a chtěla zapomenout, že někdy o nějakém V´Aidanovi slyšela. ERIN zbytek dne proseděla přemýšlením a vzpomínáním. „Ty bys měla být spisovatelka.“ Ozýval se ji v hlavě V´Aidanův hlas. Nebyl to démon, na koho vzpomínala, když seděla na gauči a k sobě si tiskla polštář, byl to muž. A když tak seděla sama v svém bytě, uvědomila si, že už ho nikdy neuvidí. Nikdy nebude schopen s ní sdílet její dny i myšlenky. Nikomu, nikdy nedokázala říct své sny. To V´Aidan to odstartoval tím, že se od ní sytil, ale nakonec ji dal mnohem víc. Byl jejím přítelem, stejně jako byl jejím milencem. Jeho ztráta ji ničila. Ale co jiného mohla dělat? On byl zpátky ve svém světě a ona byla v tom svém. Bylo po všem. Nezbylo už nic. Po tom všem vlastně Skotos vyhrál. V´Aidan ji připravil o veškeré štěstí, veškerou naději a o všechny její sny. Jediné co zbylo, byla prázdná skořápka, která už nechtěla nic z tohoto světa, ani z jiného. Jak dny plynuly, bolest ze zrady se začala menšit a Erininy vzpomínky na společné chvíle, sílily. Čím více na něho vzpomínala, tím více chtěla V´Aidana, aspoň na chvíli vidět. Opravdu byla tak hloupá, že se úplně zbláznila? Nemyslela si to. V´Aidan nebyl tak krutý. Viděla v něm věci, které se


Č

vzpírali tomu, co o něm věděla. Vzpomněla si na jeho slova. Na slova ochrany. Musel ji naučit jak uvolnit svou kreativitu, aby od sebe odehnala Skotose. Ale tam na konci… „Půjdu s nimi v míru, pokud ji budeš od nich držet.“ Tohle nebyly slova démona. Tohle byla slova muže, který se více stara o její bezpeční, než o své vlastní. Takový člověk, bez ohledu na to co M´Ordant o něm řekl, nebyl zlý. Zoufalá Erin si šla lehnout a snažila se znovu najít V´Aidana. Nešlo to. Probudila se uprostřed noci, celá vyděšená. Kde V´Aidan je a proč k ní nepřijde? Po několika týdnech snažení, kdy myslela na nalezení V´Aidana, nic nefungovalo. A každým dalším dnem, cítila stále větší bolest. Musí tu být nějaký způsob, jak se s ním spojit. VYSTRAŠENÁ a se zlomeným srdcem, seděla Erin u svého stolu jako omámená. Špatně spala a tak se cítila unavená. „V´Aidane,“ zašeptala. „Proč se mnou nemluvíš?“ „Erin,“ řekl John od svých dveří. „Do mé kanceláře. Hned.“ Podle tónu jeho hlasu, ji přišlo, že je ve vážných potížích. Nebylo pochyb o tom, že je jen kousek od vyhazovu. A co se stane? Stejně jenom přežívá. Nic už nebylo důležité. Ztratila jedinou věc, která dávala jejím životu smysl. Někoho, kdo v ní věřil. S těžkým srdcem vstala a zamířila krátkou vzdáleností do Johnovi kanceláře. „Zavřete dveře a posaďte se.“ Mlčky udělala, jak přikázal. Seděl tam několik minut, upíjel svou kávu a četl si svůj email. 71


Napadlo ji, jestli na ni už nezapomněl. Pak se otočil, stáhl si brýle z kořene nosu a podíval se na ni. „Je to strašné, že?“ „Co?“ „Milovat nesmrtelného.“ Erin pocítila nutkání, vyčistit si uši. „Promiňte?“ „Ale no tak, nehraj si se mnou na nevinnou. Proč si myslíte, že jsem nechal tady pracovat Chrissy?“ Ukázal na vytetovaného delfína na levém předloktí. „Jsem orákulem řeckých bohů. Což je důvod, proč jsem celou tu dobu tak unavený a rozmrzelý. Mají totiž dost obtěžující zvyk procházet vámi, když to nejméně čekáte.“ Znechuceně si povzdechl. „To nejmenší, co můžou udělat, je zaplatit mi, ale to ne, já měl přece to štěstí, že jsem se takhle narodil. A výhody…“ odfrkl si. „Žádný spánek, žádný plat, žádný klid. Dostal jsem to přece z lásky. Nevšímala si jeho lamentování. „Takže, jste delfíní orákulu? Myslela jsem si, že to jsou jen ženy.“ „Většina jsou věštkyně, ale ne všichni z nás jsou ženy. To je snad jasné. Jsme jen lidskými kanály k různým bohům.“ Naprosto bezradně na něj zírala a přemýšlela, jestli teď spí, nebo se on pomátl na rozumu. Rozhodně něco, nebo v pořádku. „Dobře, takže jste věštec. Řekněte mi teď, proč jste přijal Chrissy, když jste věděl, že to je sen sací monstrum?“ Pokrčil rameny. „Ona je bůh a já nemám jinou možnost, než ji sloužit. Chtěla být v blízkosti svého cíle, ale zároveň být bezpečně skrytá.“ „Tak jste mě jim prostě předal?“ „Ne,“ řekl s přísným pohledem. „V´Aidan s vámi neměl být tak dlouho. Věřte mi. To co udělal, bylo špatné. Ale můžete si být jista, že je za to dostatečně potrestaný.“ Srdce se ji zastavilo nad nebezpečným tónem v jeho hlase. „Potrestán jak?“ „Proč to chcete vědět?“ Zeptal se, zatlačil si brýle zpátky na noc. „Zbavila jste se ho. Správně? Už nejsou žádný další


Č

Skotosové. Máte svůj život zpátky ve svých rukou.“ „Já to chci vědět!“ Ne, potřebovala vědět, co se s ním stalo. John se napil kávy. „Poslali ho samozřejmě do Tartaru.“ Erin nerozuměla tomu termínu a na chvíli si přála, aby ve škole dávala větší pozor. „Je to něco jako vězení?“ „Ale ne, zlato. Je to peklo. Zabili ho ve chvíli, kdy se vrátili zpátky do jeho světa.“ Erin nemohla dýchat, jak ji slzy vyhrkly z očí. Tíha v její hrudi byla nesnesitelná. Tohle nebyla pravda. Tohle nemohla být pravda. „Oni ho zabili?“ „Vy to nevíte?“ Zeptal se prostě. „Copak jiného by s ním dělali? V´Aidan nikdy nebyl ten, kdo hrál podle pravidel. Byl vyhnán už před staletími, nosil lidskou podobu a teď nemá povolení vrátit se zpátky.“ „Proč?“ „Protože předstíral, že je člověkem. Skotos by neměl mít vlastní tvořivost. Neměl by toužit, po tom být milován. Neměl by chtít nic víc, než vklouzávat po nocích do snů a skákat z jedné osoby na další. A on se tak choval celá staletí, než nepotkal vás. Dokonce i poté, co stáhli kůži z jeho nesmrtelného těla, se nedokázal od vás držet dál.“ John si povzdechl. „Hypnos už stejně zakázal přeměnu jeho sil. A vzhledem k tomu, že by ho V´Aidan stejně neposlouchal, poslal ho do Tartaru na zbytek věčnosti.“ „Ale on mi neublížil. Tedy ne tak docela.“ „A jak to? Ještě teď vypadáte hrozně. Stejně jako jste uplakaně vypadala před měsícem. A přísahám, že od chvíle co tohle začalo, jsem ztratil nejméně deset liber. „Za to ale on nemůže.“ „Ne?“ „Ne. Nechci, aby kvůli mně trpěl.“ S pohledem vyhledávající její, John vytáhl obálku ze svého šuplíku a podal jí ho. „Co je to?“ 73


„Otevřete to.“ Zamračená Erin, udělala, jak jí řekl a uviděla tři fotky s ní a V´Aidanem na karnevalu. Ruka se ji roztřásla, žal a bolest ji v srdci začala vířit. „Kde jste to vzal?“ „Poslal vám to M´Ordant. Myslel si, že byste to chtěla jako suvenýr.“ Dívala se na V´Aidanovu hezkou tvář a na lásku v jeho očích. „Musím ho vidět,“ Trvala na svém John zavrtěl hlavou a znovu si povzdechl. „No, obávám se, že je už příliš pozdě.“ „To není možné. Prosím. Musím ho znovu vidět. Prosím řekněte mi, že existuje nějaký způsob, jak se k němu mohu dostat. John se na ni intenzivně podíval. „To záleží na tom, jestli ho opravdu milujete.“ ERIN stále nemohla uvěřit tomu, co dělá. Dovolila Johnovi, aby ji teleportoval do podsvětí, kde na ni bude čekat M´Ordant, aby ji vzal za V´Aidanem. Ne, že by někdy na podsvětí věřila, ale v tomto okamžiku… M´Ordant se zhmotnil před ní. „Jste si tím jistá?“ „Ano.“ Přikývnul a vedl ji přes hlubokou, temnou jeskyni, která ji hodně připomínala tu, kterou V´Aidan použil k jejímu mučení. Šli dlouho, než došli do malé jeskyně. Uvnitř svítilo světlo a slyšela mluvit nějaký mužský hlas. „Zase na ni myslíte, že jo?“ Podívala se dovnitř a viděla kdysi hrdého draka, ležícího na podlaze zády k ní. Někdo mu přivázal velký balvan ke krku. Jeho ramena byla skleslá, jeho křídla byla rozbitá a nepoužitelně ležela na hliněné podlaze. Jeho rudá kůže byla bledá, vypadal dehydratovaně a každý centimetr jeho těla byl pokryt krvavými šrámy. Erin polkla při pohledu na něj. Může tohle monstrum, být muž, kterého miluje? „Jak se jmenuje?“ zeptal se muž. „Elise? Erika?“


Č

„Erin,“ Zachraptěl drak a jeho hlas, ji byl jak známý, tak i cizí. „Jmenuje se Erin.“ „Ach, ano, Erin.“ Zavrtěl muž hlavou. „Řekni mi, jaký bezcenný blázen, by se vzdal své nesmrtelnosti kvůli ženě? Natož ženě, která ho tak rychle poslala na smrt?“ „Stála za to.“ „Stála za to? M´Ordant mi řekl, že včera v noci snila o nějakém muži. Takový ten typ se zlatými vlasy. Musím zjistit, jestli to, že o něm s ní tak brzy, znamená, že se s ním brzo vyspí. Vsadím se, že mu už dala a on si ji bral určitě hodně tvrdě.“ Drak vypustil mučivý výkřik a celou ji rozechvěl. Nezdálo se, že by to muže nějak překvapilo. Vysypal jídlo a vodu do dvou kontejnerů a odstoupil od draka. „Měl by sis pospíšit. Nemyslím si, že to stihneš dřív, než se jídlo odpaří.“ Řekl a pak zmizel. Erin sledovala, jak se drak snaží dostat k jídlu a vodě. Ale jeho zranění znovu začalo krvácet, když kulhal a vzpínal se v balvanu, se kterým se jen stěží mohl pohnout. Stiskl něco u svého srdce, a když poznala, co to bylo, její vlastní srdce se bolestně rozbušilo. Byl o obyčejný věnec z lučních květin, který udělala. V´Aidan se zhroutil před vodou a drápem se pro ni zoufale natáhl. Se stékajícími slzy po tváři, se Erin rozeběhla k místu, kde ležel. Popadla vodu a všimla si, že polovina už byla pryč a jakmile se dotkla kontejneru, věděla proč. Byl celý rozpálený. Popálilo ji to ruce, ale bylo ji to jedno. V´Aidan se potřeboval napít. Klekla si a pomohla se mu posadit natolik, aby se mohl napít. V´Aidan zalapal po dechu, jak mu voda ovlažovala vyprahlé hrdlo. Jeho oči byly od bití tak oteklé, že nemohl vidět, kdo mu pomohl. Všechno co věděl, bylo, že to bylo na poslední 75


chvíli, jinak by ho žízeň spálila. „Děkuji vám,“ vydechl, když se mu hlava zvrátila. „Není zač.“ Ztuhl z hlasu, který s ním zůstal všechny ty týdny. Hlas, který ho uklidňoval i mučil. A potom, ucítil její jemný dotek na svém šupinatém těle. Erin plakala nad tím, co mu udělali. Pohladila ho po jeho kamenném těle a nedokázala si představit, čím musel projít, aby se dostal do takového stavu. „Běž pryč. Nechci, abys viděla mou odpornou podstatu.“ Odháněl ji od sebe. Položila si svou tvář na tu jeho a pevně ho obejmula. A v tu chvíli pochopila, co znamenala jeho slova na karnevalu. „Mě nezajímá to, jak vypadáš, V´Aidane. Miluji tě, takového jaký jsi.“ Její slova ho trhala na kusy, protože znal pravdu. „Ty nejsi skutečná,“ řekl roztřeseným hlasem. Moje drahá Erin nemůže milovat monstrum, jako jsem já. Nikdo to nedokáže. Ona je podstatou všeho dobra a světla a já… já nejsem nic.“ Tohle už bylo i na něj moc. Podíval se nahoru a zařval do stropu, ze všech sil. „K čertu s tebou, Hádesi! Jak se opovažuješ, mě takhle zesměšňovat, ty hajzle jeden! Podle tebe netrpím dost, když na ni myslím každou minutu a hodinu? Nech mě prostě trpět v klidu.“ Erin ho ale odmítala pustit. „Tohle není iluze, V´Aidane. Chci, abychom se vrátily domů. Spolu.“ Oteklé oči se mu zalily slzami, nad tou krutou nemilosrdností. Nad tou krutou lží. On nikdy neměl domov. A lásku si nezasloužil. Zatahal za řetězy, které ho dusily a na okamžik, chtěl být zase s Erin v jejích snech. To byla ta jediná chvíle v jeho věčnosti, kdy byl opravdu šťastný. „Jsem prokletý, Erin. Nemám už žádnou moc. Nic, co bych ti mohl nabídnout. A ty musíš odejít. Pokud tu zůstaneš moc dlouho, nenechají tě odejít.“


Č

Erin se rozhlédla po jeho chladném a temném vězení, které bylo celé slizké a páchlo, a napadlo ji, že ještě nikdy neviděla horší místo, než tohle. Myslela si, že nemůže být nic horšího než jeskyně z jejích snů. Ale tohle bylo mnohem horší. A kdyby tu měla být s ním věčně, pro V´Aidana to udělá. „Už tě znovu neopustím.“ Zvedl hlavu a ona viděla, jak se na ni snaží zaostřit. „Co tím chceš říct?“ „Říkám tím to, že pokud se spolu nemůžeme vrátit domů, tak zůstanu tady s tebou. Navždy.“ „Ty vůbec nevíš, o čem mluvíš.“ Odstrčil ji svým drápem. „Běž!“ Ani se nepohnula. „Neopustím tě.“ Vzal ji do náruče a přitiskl ji k sobě. „Pokud mě, Erin, opravdu miluješ, tak tu nezůstaneš. Nedokážu ani pomyslet na to, že bys tu byla se mnou. Prosím tě, lásko, běž pryč a už se nikdy nevracej.“ Erin u něj nerozhodně seděla a v rukou držela jeho pařát. Jako by ho mohla tady nechat samotného, když věděla, že by mu nikdo nepomohl? Nikdo by se o něj nepostaral? M´Ordant se k nim přiblížil, vytáhl Erin z V´Aidanova objetí a doprovodil ji k otevřeným dveřím. Několik minut se V´Aidan vůbec nehýbal, než zvedl hlavu, aby se mohl rozhlédnout. „Erin?“ zeptal se tiše. „Jsi ještě tady?“ M´Ordant na ni kývl, aby byla ticho. „Už je pryč.“ Rty se mu žalem zachvěli. „Poslal jsi ji domů?“ „Ano.“ „Děkuju, ti.“ Lehl si, jakoby ho opustily všechny síly. „Pověz mi,“ řekl M´Ordant. „Proč jsi nechtěl, aby s tebou zůstala?“ „To nemůžeš pochopit.“ „Co nemůžu pochopit?“ 77


„Lásku.“ M´Ordant si odfrkl. „Co může Skotos vědět o lásce?“ „Vůbec nic…“ zhluboka se nadechl. „A zároveň všechno. Nemohl jsem po ní žádat, aby se mnou zůstala, když vím, jak ji tohle místo děsí.“ „Ale chtěl bys, aby s tebou zůstala?“ V´Aidan slabě přikývl. „Toužím po tom víc než po svobodě. A teď mě nech, brácho.“ Erin si utřela stékající slzy z tváře a vrhla na M´Ordanta nadějí naplněný pohled. „Můžu zůstat?“ zašeptala tak, aby ji V´Aidan neslyšel. Tvářil se ale netečně. Zavrtěl hlavou a vyvedl ji z místnosti. „To nezáleží na mně.“ „Tak na kom?“ Odmítl ji odpovědět. „Musíte odejít.“ „Neopustím ho,“ řekla pevný hlasem. „A nikdo mě k tomu nedonutí.“ Erin zjistila, že ta slavná slova, byla taky ta poslední, protože se náhle probudila zpátky v kanceláři. Při jednání s řeckými bohy, nemá lidská vůle žádnou moc. Se zlomeným srdcem se rozplakala a myslela na V´Aidana, který byl její vinou v pekle. A nejhorší na tom bylo, že nebylo absolutně nic, čím by mu mohla pomoct. Prostě nic. „V´AIDANE.“ V´Aidan zatnul zuby nad Hypnosovým hlasem. Zastrčil Erin věnec do nedaleké skály, aby to bůh neviděl a nepřipravil ho tak o to poslední co měl. Bylo to, to jediné co mu po Erin zůstalo a nesnesl by pomyšlení, že by ho o to připravily. Přinutil se vstát a odkašlal si nad bolestí, která ho dusila. „Neuvědomil jsem si, že nastal čas na další trest.“ Hypnos si odfrkl. „Nikdy tě nezlomím, nebo snad ano?“ Cítil, jak se k němu bůh přiblížil. „Víš,“ podrážděně řekl Hypnos. „Od úsvitu času, jsem se snažil, abyste se mě báli. Ale ty ses mě nikdy nebál. Čím to


Č

je?“ „Nemohu cítit jakoukoliv emoci, pamatuješ?“ „To není pravda. Vždycky jsi byl neuctivý a sarkastický. Nikdy jsi mezi nás nezapadl. A nejšílenější na tom bylo, že ses o to ani nikdy nesnažil.“ V´Aidan se slabě zasmál. „Představte si, že jako správný Skotos jsem prostě prohnilý až na kost.“ „No, přesně v tom je tvůj problém. Na rozdíl od ostatních, ty jsi nikdy takový nebyl. Nikdy jsi nedokázal v sobě zabít, ten poslední kousek dobra. Ten poslední kousek, který byl schopen citu a obětování se.“ V´Aidan se zamračil. „M´Ordant mi řekl všechno o tobě a Erin. O tom co se dělo na zemi i tady. A výsledek toho všeho je, že mi Hádes oznámil, že už nemůžeš být nadále na Tartaru. Protože jen duše, které nejsou schopné milovat, tu zůstávají.“ Celé tělo ho začalo pálit a každým tlukotem svého srdce, cítil, že sílí. „Tak se mi zdá, chlapče, že svou budoucnost máš ve svých rukou.“ ERIN otevřela dveře do svého bytu. A prázdnota se rozhořela v její srdci, když si představila, jaké by to bylo, vrátit se aspoň jednou domů a najít tam V´Aidana, jak na ni čeká. Tohle dělala v poslední době, dost často. Snila. Nikdy před tím nesnila. A teď, když se dala do psaní, tu nebyl vůbec nikdo, kdo by to s ní sdílel. To ji bolelo, ze všeho nejvíc. Sundala si boty a pověsila klíče, když si všimla bílých okvětních lístků na koberci. Zamračila, protože si všimla i dalších a vypadalo to, že cesta vedla do její ložnice. 79


Srdce se ji zastavilo, když otevřela dveře. V´Aidan spal na posteli. Jeho elegantní černé vlasy, byly rozprostřené na polštáři a dlouhé, snědé nohy, byly zamotané do deky. Byl tou nejkrásnější věcí, kterou v životě viděla. Zasmála se a oči se ji zalily slzami. Jak je to možné? Jak to, že je tady?“ Rozběhla se k posteli, klekla si na kolena a snažila se ho vzbudit. Ani se nehnul. Bez ohledu, na to jak se snažila, se nechtěl probudit. „V´Aidane?“ zavolala, plná strachu. „Prosím tě, podívej se na mě.“ Nic. Vyděšená zahlédla malou kartičku na nočním stolku. Otevřela to a začala číst. Jen pravá láska dokáže zázraky. Pokud mě, Erin, opravdu miluješ, polib mě na rty a já se pak narodím do tvého světa jako smrtelný člověk. V opačném případě, na tebe budu čekat jen ve tvých snech. Do půlnoci se musíš rozhodnout. V Nepotřebovala čas na rozhodování. Chytila jeho obličej do dlaní a políbila ho vší láskou, kterou k němu cítila. Srdce se ji rozbušilo, když ji jeho ruce objali a pevně ji k sobě přitiskly. Erin se vesele zasmála a s V´Aidanem prohloubila polibek. Hlava se ji topila v jeho horoucí vášni a nikdy už ho nechtěla pustit. Kousl ji do rtu a usmál se na ni se stříbrně modrýma očima, v kterých hořela láska k ní. „Beru to tak, že mě chceš mít u sebe?“ „Kámo, jestli mě někdy opustíš, najdu si tě třeba i v pekle a dotáhnu tě zpátky domů.“ V´Aidan se zasmál, když mu došlo, že přesně to už udělala.


Č

Zachvěl se a začal ji rozepínat košili. „Myslím, že už vím, co chci nejprve dělat jako smrtelný člověk.“ Klouzal jazykem po jejím krku až k uchu a celou ji tím roztřásl. „Věř mi, lásko, dnes v noci spát nebudeme.“

81


EPILOG O dva roky později. V´AIDAN ležel na pohovce se svou malou dcerou spící mu na hrudi a díval se na její kaštanové lokýnky. Přemýšlel, o čem asi sní, když ucítil svou ženu za sebou a poslal ji nádherný úsměv. „Ahoj,“ řekl a zadíval se do jejích očí. Měla ten stejný záblesk, jako v den, kdy mu řekla, že je těhotná. „Hádej, co?“ zeptala se plná vzrušení. „Jsi znovu těhotná?“ Obrátila na to oči v sloup. „Emma má teprve tři měsíce.“ „Ale stává se to.“ Poslala mu pusu a pak mu strčila knihu, kterou měla schovanou za zády. V´Aidan tupě zíral na vytištěný název na knize. „Ach můj bože, „vydechl. „tohle je tvůj román.“ „Já vím,“ řekla a začala skákat nahoru a dolů. „Redaktor mi poslal první kopii a příští týden půjdou do obchodů.“ Dbaje na to, aby neprobudil dítě, V´Aidan vstal z pohovky a vzal Erin do náruče. Erin si povzdechla na pocitem jeho rtů na těch svých. Dokonce i nyní cítila, že po jeho polibcích, celá hoří. A jeho vůně… bože, jak milovala vůni jeho kůže. „Děkuji ti, V´Aidane,“ řekla, odtáhla se a podívala se do jeho stříbrných očí. „Nikdy bych to bez tebe nezvládla.“ „A já bych bez tebe, už nežil.“ Erin ho pevně obejmula a těšila se z blízkosti jeho a jejich dcery. Ti dva byly pro Erin tím nevětším darem. A pak si náhle uvědomila, že i z těch nejtemnějších nočních můr, může vzejít něco dobrého. Vyžadovalo to sílu a odvahu, ale nakonec to za tu bitvu stálo. „Miluji tě Erin.“ Zašeptal ji do vlasů.


Č

„Miluji tě, V´Aidane a vždycky budu.“

83

Fantom lásky  

Normální americká administrativní pracovnice Erin McDaniels byla poslední dobou pronásledovaná opravdu strašnými nočními můrami. Dostalo se...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you