Page 1

01_1-10

25.11.2009

17:47

Stránka 3

Ryby a rybolov v našich vodách


02_11-22

25.11.2009

19:03

Stránka 11

RYBY A RYBOLOV V NAŠICH VODÁCH

Kde ryby žijí

11


02_11-22

25.11.2009

19:03

12

Stránka 12

KDE RYBY ŽIJÍ

a otázku: „Kde ryby žijí?“ jistě každý odpoví: „Ve N vodě.“ Vodní prostředí nebo voda však mají různé vlastnosti (teplota, chemismus, tekoucí, stojatá) a nacházejí se v různých lokalitách (hory, vrchovina, podhorské oblasti, nížiny), v rozdílné podobě (vodní tok, jezero, rybník). Vedle povrchových vod známe i vody podzemní, které jsou v různých hloubkách pod povrchem země. Vyvěrají-li na povrch v podobě pramenů, dávají vznik většině vodních toků. Charakter, vlastnosti i místo v souhrnu předurčují, které druhy ryb ve vodě mohou žít. Základní rozdělení vod je na vody tekoucí, charakteristické jednosměrným stálým prouděním, a vody stojaté, kde může být případný dočasný pohyb vody vyvolán třeba větrem. V našich podmínkách jsou všechny vody sladké na rozdíl od vod slaných v mořích a oceánech. Povrchové tekoucí vody, obecně nazývané vodní toky, vytvářejí říční síť, jež odvádí vodu z určitého území. Území, ze kterého vodní tok vodu sbírá a odvádí, nazýváme povodí. Čím větší tok, tím větší povodí. Podobně území, odkud je voda odváděna do určitého moře, nazýváme úmoří. Říční síť na území České republiky, jež má rozlohu 78 864 kilometrů čtverečních, odvádí vodu do tří moří. Řeka Labe se svými největšími přítoky Vltavou, Orlicí a Ohří odvádí vody z 65,2 procenta území republiky do Severního moře. Do úmoří Černého moře patří 25,4 procenta našeho území, kam odvádí většinu vod řeka Morava se svým největším přítokem Dyjí. Mo-

rava sama je přítokem Dunaje. Do stejného úmoří patří i malá část území Šumavy, kde několik potoků teče do Dunaje. Povodí řeky Odry, zahrnující především sever Moravy a Slezsko, spadá do úmoří Baltského moře a zabírá 9,4 procenta území republiky. V oblasti Králického Sněžníku se stýkají rozvodnice všech tří úmoří. Naprostá většina vodních toků u nás sice pramení, ale odtéká mimo území republiky. To i rozdílnost jednotlivých úmoří se významně projevuje v druhové skladbě rybí fauny a jejích proměnách. Zejména v úmoří Černého moře je řada druhů, které se v úmoří Severního a Baltského moře původně nevyskytovaly.

■ Tekoucí vody Vodní toky podle velikosti, šířky koryta, vodnosti a dalších hledisek rozlišujeme na potoky (orientačně o šířce koryta do 5 metrů), říčky (5 až 10 metrů) a řeky (nad 10 metrů). Každá řeka začíná jako potok, přibíráním dalších potoků mohutní, stává se říčkou a po přibrání dalších přítoků v poslední fázi je z ní řeka. Samozřejmě pouze některý potok – jedná se většinou o osové vodní toky – zmohutní natolik, že ho můžeme označit za řeku. Většina potoků se vyznačuje vyšším spádem, který je u řek výrazně menší. Potokům v horském prostředí, které mají Soutok řek Dyje a Moravy. Řeka Morava odvádí vody ze čtvrtiny území České republiky do Dunaje a dále do Černého moře.


09-1_99-146

25.11.2009

20:48

Stránka 99

RYBY A RYBOLOV V NAŠICH VODÁCH

Atlas našich ryb

99


09-1_99-146

25.11.2009

20:48

Stránka 101

AT L A S N A Š I C H R Y B

101

TVAR T ĚLA (charakteristické siluety některých ryb)

Úhoř

Vranka

Pstruh

Cejn

Štika

Mník


09-2_147-186

25.11.2009

154

21:26

Stránka 154

AT L A S N A Š I C H R Y B

Čeleď: Sumcovití (Siluridae) ● Sumec velký

(Silurus glanis)

POPIS A ZNAKY: Naše největší ryba, běžně dosahuje celkové délky 100–150 cm, rekordní exempláře dorůstají délky nad 200 cm. Dosud největší evidované úlovky pocházejí z údolní nádrže Vranov na řece Dyji, kde je registrováno 7 z 10 největších sumců ulovených v České republice na udici. Tři největší exempláře ulovené ve vranovské přehradě: rok 1990 – celková délka 255 cm, hmotnost 93 kg, 1983 – 240 cm, 92 kg, 1985 – 220 cm, 86 kg. Břišní část těla je válcovitá a přechází v delší ocasní násadec z boků zploštělý. Hlavu má shora zploštělou, malé oči, koncová široká ústa, na horní čelisti pár delších vousů, na dolní čelisti dva páry kratších vousků. Z ploutví je charakteristická extrémně malá hřbetní ploutev a extrémně široká řitní ploutev v podobě lemu na spodní straně ocasního násadce. Povrch těla je u živých ryb na omak hladký, šupiny chybí. Zbarvení je obvykle načernalé, tmavohnědé s nepravidelným mramorováním, břicho bělavé, případně špinavě šedé. Ojediněle se vyskytují albíni. VÝSKYT A ŽIVOTNÍ CHARAKTERISTIKY: Sumec je původní ryba dolních toků větších řek charakteru cejnového pásma. Vyhledává hlubší vodu, kde se zdržuje při dně v členitém prostředí s úkryty. Po vyřešení umělého výtěru jsou odchované násady vysazovány do všech větších tekoucích i stojatých vod. Je rybou dlouhověkou, dožívá se 30–50 roků. Pohlavně dospívá ve 4–6 letech. Tře se koncem května a v červnu v párech, jikry ukládá na kořínky rostlin, keřů a na travní porost. Samec vytřené jikry hlídá. Nejmenší jedinci se živí zooplanktonem a vodními bezobratlými, u větších jedinců v potravě převažují ryby a v menší míře další obratlovci (žáby, savci). PODOBNÉ DRUHY: Nepůvodní sumeček americký vyskytující se hojněji v Polabí a sumeček černý, který se v po-

slední době objevil v oblasti třeboňských rybníků. Oba druhy dorůstají maximálně 30 cm délky, oproti sumci velkému mají tukovou ploutvičku a na horní čelisti místo jednoho dva páry vousů. VÝZNAM A OCHRANA: Sumce vzhledem k jeho velikosti rádi loví sportovní rybáři. Jako vedlejší ryba je chován v omezeném množství i v rybnících. Má kvalitní tučnější maso, výborný je v uzené úpravě. Sumec velký nepatří mezi chráněné druhy, jeho lov je upraven rybářským řádem. JAK SE LOVÍ: Kdysi vysněný úlovek každého rybáře je stále početněji zastoupen ve statistikách úlovků. Lov sumce je velký zážitek. Způsoby jsou různé – od klasického lovu na živou rybku za pomoci bójky až po přívlač. Sumci dobře berou i na žížaly, ale pro jejich lov je také možno použít speciální pelety. Tam, kde je povolen lov z loděk, se pro vyhledání ryby využívají echoloty a různá šplouchadla, která napodobují pukání sumců a vyprovokují ryby ke zvýšené aktivitě při lovu potravy. Sumec se loví převážně v noci nebo za soumraku při poklesu tlaku vzduchu před bouřkou. Můžeme hovořit o štěstí, zažijeme-li během týdenní dovolené zvýšenou aktivitu sumců jednou nejvýš dvakrát. Prut používáme od 300 do 500 g, naviják nejlépe velký smekací s kvalitní brzdou. Místo vlasce se vyplatí použít pletenou šňůru o průměru 0,25–0,60 mm podle velikosti lovených ryb a charakteru revíru. Rybu zasekáváme vždy bezprostředně po záběru a zdolávání, je-li to možné, volíme velmi razantní. Pokud udržíme sumce hlavou k sobě, zdolává se poměrně snadno, jakmile se však otočí, má navrch on. Sumec zná všechny vázky v revíru, a dáme-li mu k tomu prostor, snaží se jich využít. Obvykle v první fázi boje se někdy stane, že s rybou nemůžeme pohnout. V takovém


09-2_147-186

25.11.2009

21:26

Stránka 155

AT L A S N A Š I C H R Y B

155

Sumec velký

případě mírně povolíme tah a vyčkáme. Sumec v panice po záběru často zaboří hlavu do sedimentů na dně nebo se opře o jakoukoliv hranu. Trvá často celé minuty, než opět vyjede na volnou vodu. Měli bychom zachovat klid, i když nám srdce vzrušením buší až v krku. Taháním za šňůru riskujeme její předření a utržení, navíc sumce jen ujistíme, že zvolil ten nejlepší způsob obrany, a jeho setrvání v úkrytu prodloužíme. Při vytahování sumce z vody dáváme pozor na háčky v hubě. Palec vsuneme

do huby za spodní čelist a rybu uchopíme. Hned potom klepneme sumci volnou rukou na čelo. Sumec na krátkou dobu strne, což stačí na jeho vylovení a vytažení na břeh nebo do lodě. Používání gafu je nesportovní, navíc běžně prodávané gafy se při zdolávání opravdu velké ryby zpravidla přetrhnou. Někteří rybáři tvrdí, že kdo se bojí strčit ruku sumci do huby, měl by lovit raději kapříky nebo oukleje. Sumec je hájen od 1. ledna do 15. června, nejmenší lovná míra je 70 cm.


13_271-284

25.11.2009

22:58

Stránka 271

RYBY A RYBOLOV V NAŠICH VODÁCH

271

Jak se loví muškařením


13_271-284

25.11.2009

22:58

272

Stránka 272

JAK SE LOVÍ MUŠKAŘENÍM

by se v rybaření udělovaly akademické tituly, P okud pak ten, kdo by chtěl být profesorem, by musel mistrně zvládnout lov na umělou mušku. Muškaření je pro svou technickou a fyzickou náročnost všeobecně považováno za vrchol rybářského umění. Ve srovnání s některými jinými způsoby lovu je také k rybám relativně šetrné. Dokáže posílit fyzickou i psychickou odolnost, učí trpělivosti, vytrvalosti, dodržování psaných i nepsaných zákonů a rozumnému přístupu k přírodě. Výroba umělých mušek rozvíjí estetické cítění. Jdete-li kolem řeky, v níž muškař elegantními hody pokládá muškařskou šňůru na hladinu, je to úžasný zážitek. První zmínky o lovu ryb na umělé mušky se objevují už v textech římských spisovatelů Martiala a Aeliana z Praeneste. Týkají se makedonských rybářů, kteří lovili pstruhy a některé mořské ryby na nástrahy z peří a vlny, jež se velmi podobaly dnešním umělým muškám. Středověká kniha z bavorského opatství Tegernsee popisuje několik desítek druhů umělých mušek pro lov lipanů, pstruhů, kaprů a štik. V polovině 17. století v Anglii vydal Isaac Walton svou knihu Kompletní rybář (The Compleat Angler). Po doplnění kapitolami o muškách a muškaření, jejichž autorem byl Charles Cotton, se tato kniha stala doslova muškařskou biblí. Ve druhé polovině 19. století Angličané Halford a Marryat rozdělili mušky na suché a mokré a počátkem 20. století uvedl G. E. M. Skues do muškařského světa nymfu a nymfování. V témže období Američané obohatili muškaření o pojmy streaLov na velké vodě.

mer, bucktail (bak) a hairwings. Do historie české muškařské školy se nesmazatelně vepsala tři jména: Jaroslav Tejčka, Karel Liška a Zdeněk Šimek. Jejich odkaz a kouzlo psaného projevu provázejí české a moravské muškaře dodnes. Dokladem toho, že se o českých muškařích ví i v zahraničí, je třeba pojem česká nymfa, který se především zásluhou závodního muškaření natrvalo zapsal do slovníku muškařů celého světa.

■ Muškařský prut Muškařský prut by měl být jemný, pevný, lehký, rychlý a spolehlivý. Pro porovnání moderních prutů je velmi důležitý poměr jejich výkonu a hmotnosti. Konstrukčně se tyto pruty skládají z blanku osazeného očky, rukojeti a sedla se šroubením pro uchycení navijáku. Materiál blanků prošel vývojem od bambusu a štípaného bambusu přes skelná vlákna a různé kompozitní materiály až po dnešní vlákna grafitová. Blanky grafitových prutů jsou duté a jejich jednotlivé díly do sebe zapadají tak, že horní díl je nasunut na zesílený trn dílu spodního. Materiálovému zesílení stěny blanku v celé jeho délce, jež je viditelné na kruhovém průřezu, se říká páteř prutu. Některé pruty mají páteře dvě, z nich jednu vždy silnější. Většina špičkových firem poskytuje na své blanky takzvanou doživotní záruku, což obvykle znamená 25 let. Kromě prutů z moderních materiálů se stále vyrábějí i exkluzivní pruty ze štípaného bambusu, jejich cena je však hodně vysoká. Muškařské pruty se obvykle vyrábějí dvou-, tří- a čtyřdílné, ale některé série mohou být až v sedmidílném pro-


16_303-320

25.11.2009

23:14

304

Stránka 304

LIDÉ OD VODY

HUGO PAVEL:

Co Ota umřel, parmy pouštím Statisíce, možná miliony lidí znají jeho rybářské příběhy, protože je zaznamenal spisovatel Ota Pavel. Spisovatelé ale někdy přehánějí, líčí skutečnost tak, jak se jim jeví v jejich fantazii. Kdo však jednou navštívil Huga Pavla – Otova bratra – na chatě u Berounky, ví, že v tomto případě autorova fantazie a život splývají. Nanejvýš si začne klást otázku, jestli spisovateli kdysi opravdu stačilo jen otevřít oči a pozorovat, nebo jestli Hugo Pavel časem sám a po svém do bratrových knížek nevstoupil. U Popperů – tak se Pavlovi až do poloviny padesátých let minulého století jmenovali – chodili na ryby všichni. Tatínek, maminka i tři bratři: Hugo, Jiří a nejmladší Ota. „K vodě nás ale přivedl táta, u kterého vždycky trochu převažovalo pytláctví, protože on pytlačil jako kluk a taky později v okolí Kladna, odkud pocházel a kde to znal. Časem jsme začali chytat i oficiálně, to když jsme měli na Buštěhradě pronajaté dva rybníky, kde táta choval kapry. On totiž vždycky ze všeho chtěl nadělat majland, jenže pokaždé to dopadlo katastrofálně. Svého prvního kapra jsem ale chytil o jarních prázdninách pod splavem u hospody v Buštěhradě. To už jsme bydleli v Praze a já jezdil do Buštěhradu k babičce a dědečkovi na prázdniny. Tam jsem se na tu udici chytil i já sám,“ vzpomíná Hugo Pavel. V jeho životě sehrál důležitou roli ještě jeden rybář – vlastně taky spíš pytlák – Karel Prošek, převozník z Luhu u Branova na Berounce, o kterém Ota Pavel napsal, že chytal ryby, jako když Kubelík dirigoval. Takový to prý byl koncert. U Proška se mnohému přiučil, i když – jak sám tvrdí – učí se pořád a za hotového rybáře se nepovažuje ani ve svých pětaosmdesáti. „Rybařina je věda, člověk o ní musí hodně vědět a hlavně, aspoň u mě, to později vždycky byla tvrdá práce. Já jsem se nikdy nechodil na ryby rekreovat, protože jsem chtěl nachytat. A když chcete nachytat, musíte makat. To se nedá nic dělat. Sednout si do křesílka a klimbat je to nejhorší. Ryba jde v určitou denní dobu a vy za ní musíte jít, musíte vědět, kde je, na co zrovna zabere. A to učení strejdy Proška spočívalo v tom, že nám řekl, kde jsou tloušti, kam máme jít na podoustve a večer jsme s ním a s tátou šli pod nezabudický jez na parmy. Nesli jsme dlouhé čtyř-, pětimetrové biče a chytali na drát. Na konci byl splávek z korkového špuntu a husího brku, návazec byla pstruhová šňůrka nebo něco jako dnešní imi-

tace, říkalo se tomu cedule. Chytali jsme čtyři pět metrů od břehu, podél kterého ryby v noci táhly a parma škubla, táhla a byla tam. Jindy, když bylo horko, strejda mávnul rukou, ať nikam nechodíme a radši se koupeme nebo hrajeme fotbal.“ Popperovi jezdili za první republiky do Luhu na

Hugo Pavel.

prázdniny. Jakmile skončila škola, tatínek naložil rodinu do auta a zamířili k Berounce. „V Křivoklátu zastavil, tam byl koloniál, kde měli svazky prutů od těch nejkratších až po pětimetrové biče – všechno v celku. Nakoupila se rybařina, pro nás kluky nějaké oblečení a jelo se do Luhu. Tenkrát ale úseky řeky byly soukromé, patřily většinou mlynářům na Berounce, a ti prodávali povolenky. Stály asi patnáct korun, možná ani tolik ne. Někdy jsme je měli, někdy ne, nikdo si nás nevšiml. Horší to bylo s dospělými. O Karlu Proškovi se vědělo, že pytlačí s naším tátou. Táta možná někdy povolenku měl, ale strejda nikdy. Spisovatel Karel Mejstřík z Rakovnicka psal o mém strejdovi, tátovi a o jeho


16_303-320

25.11.2009

23:14

Stránka 305

LIDÉ OD VODY

305

kamarádovi Bédovi Peroutkovi, že byli všichni pytláci.“ Na Berounce prý tehdy bylo víc pytláků než rybářů, ale jedněch ani druhých rozhodně nebylo moc. V Luhu snad čtyři nebo pět: „Teď tam je moře rybářů, děti a vnuci těch, které jsme znali. Třeba vnuk Karla Proška je dnes jeden z nejlepších rybářů na Branově.“

chytneme. Tak jsme přirazili ke břehu, on skočil na loď, ale jak loď trochu popojela, on kecnul do vody i v tom nóbl oblečení. Pak už mu to bylo jedno a honil tam tu štiku s podběrákem i v těch mokrých šatech. Ona vždycky zajela ke břehu, on se za ní vrhnul, ale štiku nechytil. Jenže ta štika, jak bojovala o život, se v noci vy-

Kluci Popperovi chytali na dvou-, třímetrové proutky a celá jejich dětská rybařina prý spočívala v tom, že lovili pro tatínka řízky, nástražní rybičky. Občas si zašli na okouny nebo když po bouřce tekla kalná voda, nachytali podoustve. Chodili taky nad přívoz, kde byly mělké proudy plné trávy a řas, které se táhly až k hospodě U Rozvědčíka, a pod tou trávou se schovávaly ryby. Prohmatávali rukama trávu a hledali je. Jednou rybář z Luhu utrhl na řece velkou štiku, které zůstal háček v jícnu a dusila se. „Tenkrát jsme šli s Jirkou a Otou na ryby, ale byl tam ještě jeden rybář, Pražák, vymóděný jak ze žurnálu. Ta štika tam plavala, vystrkovala hlavu, lapala po vzduchu a zase se potápěla. On ji viděl taky, a protože jsme tam byli s lodičkou, volal na nás, ať jedeme pro něj, že tu štiku

K nezabudickému mlýnu chodili Popperovi s Karlem Proškem často na ryby.

hodila na břeh a neměla už sílu dostat se zpátky do vody. A my jsme tam druhý den šli a tak jsme ji tam našli. Sebrali jsme ji, dali na klacek, stejně jako myslivci nosili po honu zajíce, a nesli ji domů. Pražák už byl pryč, ale co čert nechtěl, potkal nás ten rybář, co tu štiku utrhnul, řekl, že je to ta jeho, a vzal nám ji. To víte, co nám táta dal!“ Po okupaci v roce 1939 se Popperovi z obavy před transporty do vyhlazovacích táborů odstěhovali z Prahy do Buštěhradu a na Berounku se za války vypravili asi jen dvakrát. „Jednou si táta nechal u kováře udělat rozkládací


17_321-352

25.11.2009

23:25

Stránka 343

RYBY V KUCHYNI

343

Pstruh po mlynářsku

● Vařený pstruh s máslem Doba přípravy: asi 40 minut Suroviny pro přípravu 4 porcí: 4 pstruzi, sůl, 50 g mrkve, 30 g celeru, 20 g petržele, 20 g cibule, 1 lžíce octa, 3 zrnka pepře, 20 g másla do vody, 80 g másla na polití.

Příprava: Pstruhy omyjeme. V kastrolu přivedeme k varu dostatečné množství vody s octem, vínem a solí. Potom teplotu snížíme. Vložíme pstruhy a necháme táhnout asi 15 minut pod bodem varu. Mezitím si předehřejeme troubu na 250 °C (horkovzdušnou troubu na 230 °C). Pstruhy vyjmeme na žáruvzdorné talíře a potřeme změklým máslem. Posypeme je kapary, vložíme do předehřáté trouby a po rozpuštění másla je vyjmeme.

● Pstruh po mlynářsku Příprava: Pstruha uvaříme jako candáta v osolené vodě se zeleninou (10–15 minut) a podáváme ho s rozpuštěným máslem.

Doba přípravy: asi 40 minut Suroviny pro přípravu 4 porcí: 4 pstruzi, 4 lžíce citronové šťávy, sůl, 50 g hladké mouky, 80 g másla, 1/4 svazku petrželky.

● Pstruh namodro po alsasku Doba přípravy: asi 30 minut Suroviny pro přípravu 4 porcí: 4 pstruzi, 100 ml bílého vinného octa, 3 lžíce suchého bílého vína, 1 lžička soli, 4–5 kaparů.

Příprava: Pstruhy omyjeme pod tekoucí studenou vodou a osušíme. Povrch i dutiny pokapeme asi 3 lžícemi citronové šťávy a necháme 15 minut odležet. Potom povrch i dutiny osolíme a pečlivě obalíme v mouce. V pánvi rozehřejeme asi 2/3 másla a pstruhy opatrně dozlatova opečeme po obou stranách vždy 10 minut. Pstruzi jsou propečení, lze-li hřbetní ploutev snadno vyjmout. Petr-


17_321-352

25.11.2009

23:25

344

Stránka 344

RYBY V KUCHYNI

želku opláchneme, vodu střepeme a nať najemno nasekáme. Pstruhy vyjmeme a upravíme na zahřátou mísu. Zbytek másla rozehřejeme se zbývající šťávou, pstruhy jím přelijeme a posypeme petrželkou.

jené, přidáme rozsekaný kopr a krátce povaříme. Omáčku dosolíme, přidáme trochu citronu a bílého pepře a přelijeme na ryby.

● Pstruh namodro ● Pstruh se sýrovo-smetanovo-koprovou omáčkou Doba přípravy: asi 55 minut Suroviny pro přípravu 4 porcí: 4 pstruzi, šťáva z 1 citronu, 250 ml smetany ke šlehání, 150 g nivy, 150 g ementálu, 50 g másla, 50 ml olivového oleje, sůl, pepř, bílý pepř, čerstvá koprová nať. Příprava: Očištěné, vykuchané, opláchnuté a osušené ryby pokapeme citronem, osolíme, opepříme a na másle s olivovým olejem dozlatova opečeme. Ryby vyjmeme a dáme zesklovatět najemno pokrájenou cibulku. Na změklou cibulku nalijeme smetanu a rozdrobíme nivu. Za neustálého míchání lehce povaříme, dokud se sýr nerozpustí. Potom přidáme nastrouhaný ementál a v míchání a rozpouštění pokračujeme. Když je vše dobře propo-

Doba přípravy: asi 60 minut Suroviny pro přípravu 4 porcí: 4 pstruzi , 100 g cibule, 60 g mrkve, 1 citron, 1 bobkový list, 125 ml suchého bílého vína, sůl, 1/4 svazku petrželky. Příprava: V širokém kastrolu přivedeme k varu asi 2 l vody. Cibuli očistíme, ale neoloupeme. Mrkev oškrábeme, omyjeme a nadrobno nakrájíme. Citron omyjeme a nakrájíme na tenké plátky. Několik plátků si necháme na ozdobu. Cibuli a mrkev vložíme do vroucí vody. Přidáme bobkový list, plátky citronu a suché víno. Zvolna vaříme asi 30 minut. Pstruhy omyjeme a osušíme. Dáme pozor, abychom neporušili kůži. Vývar osolíme a pstruhy do něj vložíme. Necháme přejít varem a táhneme při mírné teplotě asi 20 minut. Pstruzi jsou vaření, když hřbetní ploutev lze snadno vyjmout. Ryby upravíme na talíře a posypeme sekanou petrželkou. Lipan na rožni

Ryby a rybolov v našich vodách :: Listování v knize  

rdeshop, knihy, listování