Page 55

Pulsy

Vydávat a číst Suse Oleg Sus se už dávno netěší takové pozornosti jako na začátku devadesátých let, kdy vyšlo několik jeho textů z doby, kdy měl zakázáno publikovat. Nad grafickou úpra‑ vou jedné z nich si recenzent postěžoval: „Tuhle knihu bych nečetl ani za nic, protože mám jen jedny oči. A to jsem se na ni prosím těšil. Nu co naplat, třeba ji ještě někdy někdo vydá a já se toho, když dá Pánbůh, dočkám.“ (Wernisch 1993: 15). Čeká dodnes. Před dvaceti lety ještě vyšel sborník Oleg Sus redivivus (Pečman – Osolsobě 1994), který doposud představuje hlavní pramen teoretických reflexí Susova díla, a od té doby jen několik menších susián. Soubor jeho esejů z konce šedesátých let, rozsáhlá předmluva k Zichově Estetice dramatického umění a výbor z jeho minirecen‑ zí (Sus 1996, 2010 a 2011). Dále pak dopisy, jež mu zaslal V. Černý a E. Hostovský, a vzájemná korespondence s Jaroslavem Kořánem (Pulec 2008 a 2009; Šlajchrt 2011). Toť vše. Nepodílí se na zmíněném stavu i to, jak na Suse nahlížíme? Nemáme vůči němu některé předsudky, které ho vystrkují ze středu zájmu? Dva by tu byly. První se týká dojmu, který v nás jeho dílo vyvolává, totiž imprese jisté roztříštěnosti a roztěkanos‑ ti. Takové zdání se bezpochyby opírá o Susovu bazální dvoudomost vědce a kritika, potažmo teoretika a historka, ale také a především o způsob, kterým prezentoval své nápady: „S názorem vystartoval vždy ihned, výstižně, přesně, velmi soustředěně – ať si to rozebere ten druhý!“ (Vašíček 2011: 205). To ovšem na druhého klade nema‑ lé nároky, zvlášť když takto apodikticky zpravuje o každé fázi svého uvažování nad problémem. Susův přístup tedy nám druhým leccos ztížil, ale přesto nevytvořil nějaké nepře‑ konatelné překážky k poznání toho, co chtěl sdělit. Jeho výroky si jen musíme pěk‑ ně urovnat podél časové osy a vztáhnout je k sobě. K tomu nám ovšem chybí jedna podstatná věc: Susova bibliografie. Když si zkombinujeme dvě databáze Bibliografie české literární vědy (od roku 1945), dojdeme k údajům o nějakých sedmi stech polož‑ kách. Osolsoběho jubilejní článek ovšem před sedmi lety informoval, že se připra‑ vuje „dosud nepublikovaná bibliografie čítající zatím neuvěřitelných 1441 položek“ (Osolsobě 2007). To by znamenalo dvojí. Jednak, že známe jen necelou polovinu Susova díla a jednak, že se někde v přípravách zadrhl jeho soupis. Jeho dokončení a zpřístupnění by mohlo být lékem na některé naše dojmy. 55

Pulsy: 1/2014 OleXus  
Pulsy: 1/2014 OleXus  
Advertisement