Page 17

Pulsy

oleg sus, kritik, estetik a nezkrotný charakter (rozhovor s Milanem Suchomelem)

Oleg Sus dlouhá léta působil na Filozofické fakultě v Brně, a ačkoli z ní musel v sedmdesátých letech odejít, kontakt s brněnským literárním světem neztratil. Jedním z jeho vrstevníků i souputníků v literárním bádání je i profesor české literatury Milan Suchomel, který znal Suse již od dob svých studií.

Z jednoho kusu V padesátých letech jste oba působili na filozofické fakultě. Pamatujete si, kdy jste Olega Suse poprvé poznal? To bylo o pár let dřív, hned v prvním roce mého studování, ve filosofickém semi‑ náři profesora Mirko Nováka. Oleg byl o čtyři roky starší a mezi vrstevníky se zjevně těšil jisté proslulosti. Profesor Novák mu dal slovo a sledoval ho pak s neskrývaným zájmem a potěšením, skoro jako by předváděl vzácný exemplář ze svého chovu. Oboustranné a bližší seznámení přišlo až v těch padesátých letech, když jsem se vrátil do Brna a na fakultu, a nepřestávalo už ani v dalších. Jeden čas jsme přebývali společně v jedné místnosti.

Kdesi jsem se dočetl, že Sus jako kritik je něco mezi F. X. Šaldou a Václavem Černým. Ke komu z nich by se podle vás – stylem psaní i povahou – blížil víc? Měl k  oběma blízko tím, jak se vkládal do kritického výkonu celou osobností. Hlavně on se zasloužil o to, že Václav Černý začal přispívat do Hosta do domu. Ale byl svůj, strefovat se do nějakého „mezi“ se mi nechce.

Kdy podle vás začalo být jasné, že se ze Suse stává výrazná postava v českém literárněvědném prostředí? Výraznou postavou byl, co jsem ho znal. Jiná věc je, že člověk zraje, a ještě jiná věc, že chvíli trvalo, než si ho všimli taky v Praze.

17

Pulsy: 1/2014 OleXus  
Pulsy: 1/2014 OleXus  
Advertisement