__MAIN_TEXT__
feature-image

Page 1

Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky a Fakulty filozofické Univerzity Pardubice.

Recenzovali: doc. Václav Huňáček, CSc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. Edici řídí: Michal Řoutil Translation © Michal Téra, 2014 Cover © Vladimír Mačinskij, 2014 © Pavel Mervart, 2014 ISBN 978-80-7465-119-9


Obsah

Tzv. Nestorův letopis: jeho vznik a souvislosti Teorie o původu, vzniku a autorství letopisu Historický kontext vzniku letopisu Dochované texty Inspirační zdroje Obsah a koncepce letopisu Poznámka k překladu Vyprávění mnicha z Pečerského kláštera svatého Feodosije o uplynulých letech a o tom, jaký byl počátek ruské země, kdo v ní první panoval a jak vznikla ruská země Poznámky a komentáře

9 12 18 22 24 29 43

45 222

Prameny a literatura Prameny Literatura

255 255 256

Summary Pезюме Jmenný rejstřík

263 265 267


Tzv. Nestorův letopis: jeho vznik a souvislosti

Dvanácté století představuje pro národy střední a východní Evropy období specifického kulturního a společenského rozvoje. Definitivně se konstituují státní celky mezi Baltským a Jaderským mořem a mezi Labem a Volhou. Skončila doba prvotní expanze a z ní vyplývající bouřlivé formace mladých států. Předchozí generace knížat – urozených banditů, kteří se se svými družinami hnali za kořistí a krvavě a bezohledně si zajišťovali svoji moc – jsou vystřídány novým pokolením. Rodové větve prvních knížat se rozrostly a jejich příslušníci vstoupili na historickou scénu – jsou možná stejně krutí a dychtící po moci, jsou možná stejně nuceni svými družiníky hledat zdroje zisku a kořisti, ale jsou již také kultivováni novou vírou, novou civilizací a novým pojetím společnosti, které k nim přišlo z rozvinutého Středozemí. Křesťanství hledající si dlouho a složitě místo ve slovanských societách se od devátého století pevně uchytilo, proměnilo tvář nových území ve středu a na východě Evropy a stalo se nezpochybnitelnou součástí duchovního světa zdejších elit. Ruku v ruce s ním přichází i vzdělanost a literatura nesená v této části Evropy nejen řečtinou a latinou, ale především dědictvím geniálního Kónstantina-Cyrila: staroslověnským jazykem a pro něj uzpůsobeným písmem. Vzdělaná část slovanské společnosti se tak díky masivní překladatelské činnosti poměrně rychle seznamuje nejen se základními texty křesťanské tradice, ale rovněž s celou paletou děl filozofického, teologického, historického či jinak orientovaného obsahu. A objevovaný svět poznání vede k touze, aby zazněl rovněž vlastní, domácí hlas – a tak




Tzv. Nestorův letopis: jeho vznik a souvislosti záhy vznikají první originální díla: nejprve jsou to nesmělé počátky v podobě hagiografií a homiletiky, později se však přidávají rozsáhlejší díla, která jsou již umně koncipována a zrcadlí pohled na svět rodící se raně středověké slovanské společnosti a ideologii jejích vládnoucích vrstev. Takto se rozvíjí společnost v celém slovanském světě. Čechy, Polsko, Chorvatsko, Duklja, Rus i Uhry zažívají období nových proměn: vznikají stabilní centra vzdělanosti, množí se kláštery, rostou protoměstská sídla, stratifikuje se sociální skladba společnosti. Rozrůstá se počet příslušníků dynastie, kteří se rozsídlují do nových center a ta díky přítomnosti vládnoucí elity zažívají politický, stavební, obchodní i kulturní rozvoj. Roste síť biskupství a stabilizuje se církevní organizace. Činnost klášterů kultivuje městské prostředí i venkovskou krajinu a křesťanství si různými způsoby hledá cestu i k dosud pohanskému venkovu. Roste i počet obyvatelstva a tak přichází doba prvotní kolonizace. Vládnoucí rody si hledají své místo na mapě Evropy a snaží se vymezit vůči svým mocnějším a rozvinutějším sousedům: německé říši a byzantskému impériu. Právě dvanácté století rozhodlo, které útvary přežijí a které zaniknou. Z mapy mizí státy Obodritů, Veletů a Pomořanů, Chorvatsko je donuceno k personální unii s Uhrami, naopak samostatnost si vybojuje Bulharsko a na samém sklonku století se zrodí srbský stát. Můžeme tedy říci, že dvanáctým stoletím se završuje první období ve vývoji slovanských národů, a je proto čas na jistou bilanci, na pohled zpět. Pro slovanského vzdělance tohoto období je jistě přirozená otázka: kde jsme se



Mezi slovanské society raného středověku zařazujeme i Uhry, ačkoliv jsme si vědomi jejich etnické různorodosti. Nicméně přestože byla vládnoucí dynastie, značná část elity a část obyvatelstva ugrofinského původu, byla role slovanského obyvatelstva při vzniku uherského státu klíčová. Slované se podíleli nejen na vytváření státních struktur, ale i na christianizaci maďarského obyvatelstva a na procesu jeho usazování a přechodu na zemědělskou a řemeslnou výrobu. Svědčí o tom především maďarská slovní zásoba, která přejala řadu termínů pro církevní správu, státní aparát, zemědělství i řemesla právě ze slovanských dialektů. Rovněž maďarská lidová kultura usazeného obyvatelstva vykazuje slovanské vlivy a slovanské prvky lze nalézt i v kultuře raně středověkých elit, což je rovněž dáno blízkými vazbami Arpádovců na okolní slovanské dynastie (Piastovci, Přemyslovci, Rurikovci, Trpimírovci, později Nemanjići a Asenovci). Etnická nejednoznačnost a smíšenost uherského státu se objevuje i v soudobých pramenech, které zařazují Uhry do slovanského světa, i když někdy s rozpaky.

10


Tzv. Nestorův letopis: jeho vznik a souvislosti tu vzali, odkud jsme přišli a jaký má význam v univerzálních dějinách skutečnost, že existují naše státy, naše národy, náš „jazyk“. Přichází doba reflexe povzbuzené příkladem rozvinuté historiografie latinské a syrsko-byzantské. Reflexe, která se snaží pochopit dějiny vlastní společnosti optikou dějin Spásy. Tak vznikají první kronikářská díla střední a východní Evropy. Je podivuhodné, ale nikoliv překvapivé, že se tato díla objevují takřka ve stejný okamžik. Na začátku 12. století píše svoji Kroniku Čechů pražský kanovník Kosmas a ve stejné době pracuje nad Kronikou a činy polských knížat a vládců neznámý duchovní v Krakově, v 16. století označený jako Gallus Anonymus. Na uherském dvoře krále Kolomana (1095–1116) pravděpodobně vzniká dílo Činy Uhrů a v Kyjevě je sestaven letopis Pověsť vremennych let, později nazvaný Nestorův letopis. O několik desetiletí později se objevuje i první (dochované) kronikářské dílo jižních Slovanů – kronika neznámého dukljanského duchovního sepsaná v barském biskupství. A neuděláme zřejmě chybu, pokud na konec této řady zařadíme i dílo biskupského sekretáře z Roskilde Saxa Grammatika Činy Dánů, neboť skandinávské státy procházely v tomto období podobnými procesy jako slovanský svět. Všechna tato díla mají za cíl jedno – popsat vznik svých států a legitimizovat jejich dynastie. K tomu jim slouží jak tradice biblická a poukaz na křesťanský charakter svého „národa“, tak domácí tradice, v níž se odráží starší, předkřesťanské, mytologické dědictví. Mýty vysvětlující původ lidstva, národa i panovnické moci se ovšem v rukou kronikářů mění – historizují se. Raně středověcí autoři tak dělají totéž, co před nimi učinili Titus Livius nebo Vergilius – tvoří počátky dějin z mýtů a na rozdíl od antických autorů je umně kombinují s biblickými motivy. Vytvářejí tak pochopitelnou lineární časovou linii, kterou ve vhodnou dobu napojí na to, co je pro ně nejdůležitější – na dějiny Spásy. Vstup mladých národů do křesťanského společenství tak tvoří další podstatný prvek v obhajobě jejich existence. A nejen vstup, ale také osobitý přínos realizovaný nejlépe konkrétní postavou domácího světce – i to je nezbytná část každého historického díla. Světci jsou nejen přímluvci před Boží Tváří za danou komunitu, ale rovněž argumentem pro okolí, svědectvím rovnoprávnosti daného národního společenství se staršími a rozvinutějšími křesťanskými státy. Není proto divu, že raně středověké kroniky obsahují celé hagiografické pasáže. Kroniky však nejsou pouze obhajobou, ale rovněž poučením – nevysvětlují pouze

11


Tzv. Nestorův letopis: jeho vznik a souvislosti minulost, ale snaží se tvořit přítomnost a formovat budoucnost. Přinášejí své hrdiny, vzory pro současníky i pro potomky. Činí tak především prostřednictvím postavy ideálního panovníka a podle tohoto vzoru popisují – a často kriticky – svoji současnost, aniž by šetřily mocné své doby. Kroniky jsou tak díla kombinující historickou vzpomínku s rozvinutou ideologií, kterou chtějí položit do základů zformovaných raně středověkých států.

Teorie o původu, vzniku a autorství letopisu Výše zmíněné rysy nese i kyjevský letopis. Má však také několik zvláštností, díky kterým se liší od jiných kronik. Je to především způsob vzniku: jestliže Kosmova, Gallova nebo Saxonova kronika jsou díla jedné osobnosti, pak letopis je dílem několika tvůrců z různých generací. Text, který byl sestaven na počátku 12. století, je v  podstatě redakcí a  doplněním dřívějších záznamů, které vznikaly po celé 11. století. Vzhledem k tomu, že se nám právě tato první redakce nezachovala v čisté podobě, je velmi těžké určit, kdy přesně proběhla, z jaké doby pocházely původní texty a co k nim bylo doplněno tak, aby vznikla konečná podoba letopisu. Tento složitý vznik textu činí problémy i při jeho žánrovém zařazení. Text ve své většině sleduje vývoj událostí rok po roku. Od roku 852 jsou všechna léta poctivě zaznamenávána, ať je u nich záznam rozsáhlý, krátký nebo žádný. Tím text splňuje základní požadavek analistické tvorby a tak vypadala zřejmě i jeho prvotní podoba. Letopisný žánr však byl stále více narušován rozšiřováním textu a jeho doplňováním do smysluplného a uzavřeného celku s úvodem a rozsáhlými pasážemi nejrůznějšího typu (hagiografické texty, podrobné líčení bitev a událostí na knížecím dvoře) i osobními komentáři autorů. Když tedy došlo na počátku 12. století k první ucelené redakci textu, nešlo už o pouhý letopis, ale o skutečnou kroniku, která pouze nezaznamenávala události, ale vytvářela jistým způsobem definovanou ideologii staroruského státu a jeho společnosti, vysvětlovala původ jeho obyvatelstva i dynastie, obhajovala jeho kulturní volby a směřování i jeho postavení mezi ostatními křesťanskými národy. Samotný letopis zůstal pouze „páteří“ textu a to, co vzniklo, můžeme označit jako „kolektivní kroniku“. Nemá jednoho autora, jako tomu bylo v polském, dánském, českém a jiných případech, proto jí

12




VYPRÁVĚNÍ MNICHA Z PEČERSKÉHO KLÁŠTERA SVATÉHO FEODOSIJE O UPLYNULÝCH LETECH A O TOM, JAKÝ BYL POČÁTEK RUSKÉ ZEMĚ, KDO V NÍ PRVNÍ PANOVAL A JAK VZNIKLA RUSKÁ ZEMĚ



V Chlebnikovovském rukopisu Ipaťjevského letopisu je doplněno „Něstěra“. Nepřímo poukazuje na tvůrce letopisu také Kyjevsko-pečerský paterik: v kapitole „O poustevníku Nikitovi“ se připomíná „Nester, který napsal letopis“. Slova „mnicha Pečerského kláštera svatého Feodosije“ neobsahuje Lavrenťjevský a Radziwiłłovský letopis. Pokud text Ipaťjevského letopisu (i bez upřesnění, které se nachází v Chlebnikovovském rukopisu) vychází z autorské varianty, pak se jedná pouze o doplňující informaci o účasti Nestora na sestavení letopisu.


Zde začínáme naše vyprávění. Po potopě si rozdělili zemi tři Noemovi synové: Šém, Chám a Jáfet. Východní země získal Šém: Persii, Baktrii po celé délce až po Indii a po celé šíři až po Rinokorur, tedy od východu až po jih; Sýrii, Médii po řeku Eufrat, Babylónii, Kordunu, Asyřany, Mezopotámii, Starší Arábii, Elmais, Indii, Silnou Arábii, Kulii, Kommagenu a celou Fénicii. Chám získal celou jižní část: Egypt, Etiopii sousedící s Indií, jinou Etiopii, z níž vytéká etiopská řeka Čermná směřující na východ, Théby, Libyi sousedící s Kyrenaikou, Marmarii, Syrtu, jinou Libyi, Numidii, Masurii, Maure­ tánii, jež leží naproti Gadiru. Na východě pak Kilikii, Pamfylii, Pisidii, Mýsii, Lykaonii, Frýgii, Kamalii, Lýkii, Kárii, jinou Mýsii, Troadu, Eolidu, Bithýnii, Starou Frýgii. Sem patří i některé ostrovy: Sardinie, Kréta, Kypr a řeka Geona nazývaná Nil. Jáfet získal země severní a západní: Médii, Albánii, malou a velkou Arménii, Kappadokii, Paflagonii, Galatii, Kolchidu, Bospor, Meoty, Dervy, Sarmaty, Tauridy, Skýthii, Thráky, Makedonii, Dalmácii, Molossy, Thesálii, Lokridu, Pelenii nazývanou také Peloponnés, Arkádii, Épir, Ilýrii, Slovany, Lychnicii, Adriakii a Jaderské moře. Dostal také ostrovy: Británii, Sicílii, Euboiu, Rhodos, Chios, Lesbos, Kythéru, Zakinthos, Kefalonii, Ithaku, Korfu, část Asie zvanou Iónie a řeku Tigris tekoucí mezi Médií a Babylónii; [území] až po Pontské moře na severu, Dunaj, Dněstr, Kavkazské hory zvané Uherské



Dosavadní výčet zemí, které připadly Noemovým synům, nevychází z biblického textu, ale z kroniky Geórgia Hamartóla (kromě letopiscem doplněných Slovanů). Dále následuje popis, jehož autorem je sám letopisec.

47


Noe vstupuje s rodinou do archy. Kronika Geórgia Hamartóla (14. století), list 35. Ruská státní knihovna v Moskvě.


Vyprávění mnicha z Pečerského kláštera… a odtud až po Dněpr a další řeky: Děsnu, Pripjať, Dvinu, Volchov, Volhu, která teče na východ do Šémovy části. V Jáfetově části žijí Rusové, Čudové a další národy: Merové, Muromové, Vepsové, Mordvinci, zavolžští Ču­do­ vé, Permové, Pečerové, Jaamové, Jugrové, Litevci, Zemgalové, Kuršové, Latgalové, Livové. Lechové, Prusové a Čudové sídlí u Varjažského moře. U tohoto moře sídlí Varjazi: odtud na východ až k  Šémovým hranicím a  podél tohoto moře na západ až po Anglickou a Vlašskou zemi. Jáfetovým potomstvem jsou také: Varjagové,I Švédové, Normané, Gótové, Rusové, Anglové, Vlaši, Římané, Němci, Korlazové, Benátčané, Frankové a další, kteří sídlí na západě a sousedí s Chámovými národy. Šém, Chám a Jáfet si losem rozdělili zemi tak, aby nikdo nevstupoval do bratrova údělu, a žili každý ve své části.II Když se lidé na zemi rozmnožili, usmyslili si za dnů Joktána a Pelega postavit věž až do nebes. Shromáždili se na pláni v zemi Šineáru a začali stavět věž do nebes a kolem ní město Babylón; stavěli věž čtyřicet let a ta nebyla stále hotova. I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, i pravil Hospodin: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč.“ [Gn 11, 5–6] I zmátl Bůh jazyky, rozdělil je na sedmdesát a dva a rozptýlil je po celé zemi. Po zmatení jazyků zničil Bůh velikým větrem









Varjažské moře = Baltské moře, Čudové = Estonci, Merové (žili v okolí dnešního Rostova), Muromové (žili v okolí dnešní Muromi), Vepsové (žili mezi Ladožským a Bílým jezerem), Mordvinci, Permové a Pečerové (předkové Komijců), Jaamové (finské kmeny), Jugrové (předkové Mansů a Chantů) – ugrofinské národy ve východní Evropě, Livové – ugrofinský národ sídlící na území dnešního Lotyšska (dnes zbývá pouze 200 rodilých mluvčích), Zemgalové, Kuršové, Latgalové – baltské obyvatelstvo na území dnešního Lotyšska. Lechové/Ljachové – východoslovanské označení Poláků. Na tomto místě zřejmě letopisec reflektuje skandinávskou/vikinskou expanzi severogermánských národů jak do východní Evropy, tak na Britské ostrovy, do západní Evropy a do Středomoří. Varjagy jsou na tomto místě myšleny skandinávské germánské národy. Gótové – zde zřejmě míněni obyvatelé ostrova Gotland, Rusové – zde se nejspíše nejedná o slovanské obyvatelstvo, ale o původně severogermánskou elitu staroruského státu, Varjagové – nejspíše míněni ti skandinávští Germáni, kteří opustili svoji vlast a rozsídlili se na mnohých místech Evropy, Středomoří a Atlantiku, Vlaši – nejspíše obyvatelé Itálie nebo romanojazyčné obyvatelstvo vůbec. V textu jmenováni jako Nektan a Faleg. Podle biblické tradice se jedná o potomky Hebera. Jméno „Peleg“ znamená „Rozčlenění“, což je odkaz na rozptýlení lidstva po stavbě babylónské věže. [Gn 10, 25]

49


Vyprávění mnicha z Pečerského kláštera… věž a její zbytky jsou mezi Ašúrem a Babylónií, na výšku i na šířku měří 5433 loktů a tyto zbytky se uchovaly po mnoho let. Po zničení věže a po zmatení jazyků přišli Šémovi synové do východních zemí a Chámovi synové do jižních zemí. Jáfetovi synové osídlili západ a severní země. Mezi těmito sedmdesáti a dvěma jazyky byl i jazyk slovanský z rodu Jáfetova – takzvaní Norikové, což jsou Slované. Po dlouhou dobu sídlili Slované u Dunaje, kde je nyní uherská a bulharská země.III Odtud se Slované rozešli po zemi a pojmenovali se vlastními jmény podle toho, na jakém místě se usadili. Když přišli a usadili se u řeky jménem Morava, nazvali se Moravany a jiní se pojmenovali jako Češi. A všichni tito jsou Slované: bílí Chorvati, Srbové a Korutanci. Když Vlaši nalezli Slovany u  Dunaje, usadili se mezi nimi a  činili jim násilí. Proto tito Slované odešli, usadili se na Visle, nazvali se Lechové a od těchto Lechů pocházejí Polané a jiní Lechové jsou Lutici, jiní Mazovšané a jiní Pomořané. Také tito Slované přišli, usadili se u Dněpru a nazvali se Poljany, jiní Drevljany, protože se usadili v lesích, další se usadili mezi Pripjatí a Dvinou a pojmenovali se Dregoviči a jiní se usadili u Dviny a nazvali se Poločany podle říčky, která se vlévá do Dviny a jmenuje se Polota – po ní se jmenují Poločané. Slověné se usadili u jezera Ilmeň, nazvali se svým jménem, vybudovali město a pojmenovali ho Novgorod. A jiní se usadili u Děsny, Sejmu a Suly a nazvali se Sěverjany. Tak se rozešel slovanský národ a po něm se i písmo nazvalo slovanským. Když sídlili Poljané na těchto horách, vedla tu cesta od Varjagů k Řekům a od Řeků po Dněpru nahoru po řece, pak přívlakou do Lovoti a po Lovoti lze doplout do Ilmeně, velkého jezera. Z tohoto jezera pak vytéká Volchov a vlévá se do velkého jezera Něvo, jež ústí do Varjažského moře.10 Po tomto Opět informace převzaté nikoliv z biblického textu, ale z apokryfní Knihy Jubilejí (viz vysvětlivku II.): „A Bůh seslal proti věži silný vítr a rozbořil ji na zemi. A hle, ta věž byla mezi Ašúrem a Babylónem v zemi Šineár a její jméno bylo nazváno ‚Pád‘.“ [Kniha Jubilejí 10, 26]  Jsou zde míněny „hory“, tedy návrší, na nichž vznikl Kyjev, v němž letopisec sepisoval své dílo.  Přívlaka – místo vhodné pro přetahování lodí z jednoho toku do druhého. Tímto způsobem postupovaly válečné a obchodní výpravy ve východní Evropě. 10 Jezero Něvo = Ladožské jezero; řeku Něvu, která z něho vytéká a ústí do Baltského moře, považuje letopisec za součást jezera.



50


Summary

The oldest annals Povesż Vremennykh Let is the first chronicle created among the East Slavs. It was written by the members of the ecclesiastic elite of the Kievan Rus in the course of the 11th and at the beginning of the 12th century. The structure and contents of the text developed gradually and before the final version was achieved there had been several editions which changed the work from the original annals into a full-value chronicle. The chronicle is a comlicated and complex work and it is obvious that there were several authors of it.The traditionally mentioned monk Nestor of the Monastery of the Caves in Kiev could be one of them but his participation in compiling the chronicle is not certain. The chronicle contains many genres of literature typical of the European medieval literature: annals records, hagiographic texts, homilies, short novellets, legal documents, historicized myths or fragments of epistolary production. In this text the following basic line is pursued: the birth of the old Russian state and its integration into the history of Salvation. For this reason its authors pay close attention to the history of Christianity in Rus, esp. its early stage. Careful attention is devoted to the princess Olga, who was the first of the Kievan rulers to be baptised, and later even closer attention is paid to a baptism of the prince Vladimir and his christenizing activities. In the chronicle there is also inserted a hagiography of Vladimir’s sons Boris and Gleb who were murdered by their brother Svyatopolk and thus they became the first old Russian martyrs. Naturally, the authors took notice of the beginnnings of East Slavic monkhood, esp.

263


Summary the history of the Monastery of the Caves in Kiev and its first superiors Antonii and Feodosii who also reached the rank of the first old Russian saints. In the chronicle the history of Rus is framed by two ethnogenetic legends, the one telling the story of the founder of Kiev, Kyi, the other the invitation of the Varangian Rurik and foundation of Rurik dynasty. The chronicle has no concrete ending, which allowed the later annalists to continue it in several traditions. Thus from the Povesť Vremennykh Let there stems a rich tradition of East Slavic annals writing which developed in many East European centres. From the preserved manuscripts of these annals, the most famous of them being Lavrentyev, Ipatyev, Academic, Radziwill and the First Novgorod annals, the text of the first old Russian chronicle was later restored. This edition is only the second translation of the annals into Czech. The first one was executed by the poet and writer Karel Jaromír Erben (1811–1870) in 1867. The new translation also contains Introduction, in which contemporary historiography of the basic questions connected with this old literary document is taken into account, as well as necessary extensive notes.

264


резюме

Повесть временных лет является древнейшим восточнославянским летописанием. Она возникла в течение XI и начале XII веков в церковной среде Киевской Руси. Структура и содержание текста образовались не сразу – раньше, чем получился окончательный вариант, текст подвергался нескольким существенным переработкам. В итоге из начальной простой летописи получилась полноценная хроника. Повесть временных лет представляет собою сложное произведение, над которым работали несколько авторов. Монаха Киево-Печерского монастыря Нестора о котором часто говорится как об авторе хроники, можно считать также ее со-автором, хотя его участие над составлением книги невозможно доказать. Текст представляет собой сложное произведение, в котором соединено несколько типичных для средневековой литературы жанров – исторические летописные сведения, агиография, беседы, слова, краткие повествования, юридические тексты, фрагменты мифов и эпистолярных текстов и тд. Основная линия повествования – это возникновение древнерусского государства. Авторы также описывают историю принятия христианства на Руси, крещение княгини Ольги и князя Владимира, возникновение культа мучеников Бориса и Глеба, зарождение восточнославянского монашества (основание Киево-Печерского монастыря препп. Антонием и Феодосием). История Древней Руси обрамлена двумя этногенетическими легендами – первая повествует об основании города Киева Кием, и вторая о приглашении

265


резюме варяга Рюрика на княжение и основании династии Рюриковичей. Повесть временных лет стоит в начале богатой традиции восточнославянского летописания, которое развивалось в разных цетрах восточной Европы (Лаврентьевская, Ипатьевская, Радзивилловская, Первая новгородская летописи и др.) Настоящее издание представляет собою только второй перевод ле­ тописи на чешский язык – первый осуществил в 1867 г. поэт и писатель Карел Яромир Эрбен (1811–1870). Новый перевод снабжен введением, в котором учтена современная историография основных проблем, связаных с этим литературным памятником, а также необходимым пространным справочным аппаратом.

266


Jmenný rejstřík

A Abu l-Hasan ʽAlí al-Masʽudí, arabský encyklopedista 37, 236 Adolb, družiník 74 Adun, kupec 74 Agafija, ruská kněžna 218 Agaton/Agathon z Říma 116 Ahmad ibn Fadlán, arabský cestopisec 228, 233 Ahmad ibn Túlún, egyptský místodržící 37, 236 Ajepa, polovecký náčelník 204, 205, 218 Aktevu, družiník 64 Aldan, družiník 74 Aleškovskij M. Ch. 16 Alexandr III. Veliký, makedonský král 24, 27, 56, 186, 206, 207 Alexandros, byzantský císař 59, 63, 64 Alexios I. Komnénos, byzantský císař 203, 218, 236 Alfréd Veliký, anglosaský král 34, 250 Álmoš, arpádovský kníže 203, 251 Altunopa, polovecký náčelník 196, 198, 202 Alvald, družiník 73 Amfilochij, vladimirský biskup 203

Amfilochos, byzantský biskup 226 Anastas, kyjevský kněz 133 Anastas/Anastasios, chersonéský biskup 117, 121, 122 Anastasij/Anastasios, chersonéský měšťan 113 Anastasios ze Sinaje, exegeta 69 Anatolij/Anatolios z Cařihradu 116 Andrej Bogoljubský, suzdalský kníže 204 Andrej Vladimirovič, ruský kníže 201, 218, 219, 220, 221 Andronik/Oldřich, český kníže 123 Andronikos, raně křesťanský biskup 60, 62 Anglivlad, družiník 74 Anna, byzantská princezna 113, 125 Antonij Pečerský, ruský mnich 142–144, 163, 165–166 Antonij, jurjevský igumen 172 Antonín/Antónios Veliký, egyptský poustevník 158 Apolinarij/Apolinarios Alexandrijský 116 Apollonios Tyanský, mág 69 Apubkar, družiník 74

267


Jmenný rejstřík Arios, heretik 115, 116 Asen, polovecký náčelník 205 Askold, varjažský náčelník 35, 57, 58 Asmund, družiník 80 Asparuch, bulharský chán 222 Asup, polovecký náčelník 202 Atanasij/Athanasios, alexandrijský patriarcha 116 Aurelianus, římský císař 215 B Bajduk, služebník 183 Balduin, jeruzalémský král 235 Basileios I., byzantský císař 58, 59, 226 Basileios, byzantský hagiograf 29 Basilej/Basileios II. Búlgaroktonos, byzantský císař 112 Basilej/Basileios Veliký, církevní učitel 94, 116 Bayer G. S. 225 Béla II., uherský král 251 Belduz, polovecký náčelník 202 Berendi, služebník 191 Blud, družiník 92–93 Boleslav I., polský kníže 123, 239–240, 241 Boleslav II., polský kníže 19, 152, 242, 244, 247–248 Boleslav III., polský kníže 201, 250, 251 Boluš, polovecký náčelník 145 Boňak, polovecký náčelník 184–185, 196, 198, 203, 204 Boris I., bulharský kníže 56, 94 Boris II., bulharský car 229 Boris Vjačeslavič, ruský kníže 19, 168–169, 248 Boris, ruský kníže a mučedník 15, 17, 28, 38–40, 93–94, 119, 121, 125, 127–128, 130, 132–133, 156–157, 172, 179, 200, 216, 126 Boris, uherský princ 251

Brjačislav Svjatopolčič, ruský kníže 203 Brjačislav, polocký kníže 125, 135, 141, 149 Břetislav I., český kníže 241, 242 Buda, vojevoda 133 Bulan, chazarský kagan 37–38, 236 Burchard, trevírský arcibiskup 247 C Celestýn/Celestinus Římský 44, 116 Cyril, věrozvěst viz Konstantin-Cyril Cyril Alexandrijský, alexandrijský patriarcha 116 Cyril Jeruzalémský, církevní učitel 116 Cyril ze Skythopole, byzantský hagiograf 28 Č Čenegrep, polovecký náčelník 202 Čerepnin L. V. 15 Čudin, družiník 79, 151, 157 D Damasus I., římský papež 116 Daniel, izraelský prorok 26, 83, 158, 207, 211–212 Daniil, černigovský igumen 235 Daniil/Danilo, jurjevský biskup 214 Dareios III., perský velkokrál 206, 207 David Igorevič, vladimirský kníže David Svjatoslavič 209 Děmjan, presbyter 161–162 Devgeněvič/León Diogenés, byzantský vzdorocísař 182, 249 Diocletianus, římský císař 27 Dioskóros, křesťanský heretik 115 Dir, varjažský náčelník 35, 57, 58 Dmitr Igorevič, ruský kníže 205 Dmitr, podkoní 191 Dmitrij Konstantinovič, suzdalský kníže 23

268


Jmenný rejstřík Dobroněga, ruská a polská kněžna 244 Dobryňa Jadrejkovič/Antonij, novgorodský bojar a arcibiskup 22 Dobryňa Raguilovič, družiník 187 Dobryňa, družiník 88, 94, 97, 133 Domitianus, římský princeps 69 Domnin/Domnénos Antiochijský 116 E Edmund, anglosaský král 34 Efrem, perejaslavský metropolita 173, 174, 188, 220, 223 Egri, družiník 73 Elijáš Jeruzalémský 116 Epifanios z Kypru, církevní učitel 27, 206, 250–251 Erben K. J. 44, 105, 127 Ervan, himjarský král 29 Eufemie Vladimirovna, ruská kněžna a uherská královna 213, 251 Eupraxie, ruská kněžna a německá císařovna 204, 205, 249 Eustafij Mstislavič, ruský kníže 137 Euthýmios Veliký 158 Euthýmios Zigabénos 236 Eutychij/Eutýchios 116 Eutychios, křesťanský heretik 115 Evagrios, křesťanský asketa 116 Ezdráš, perský místodržitel 108 Ezechiel, izraelský prorok 26, 106 F Farláfr, družiník 227 Feodosij, pečerský igumen 17, 28, 40, 44, 144, 156, 157, 160–162, 165, 166, 167, 173–175, 185, 204, 205, 206 Feoktist, černigovský biskup 219 Feoktist, pečerský igumen 205, 213 Foka, patrikios 71 Foma Ratiborič, družiník 218, 219 Fost, družiník 64, 227

Fótios, konstantinopolský patriarcha 57, 225, 226 Frasten, družiník 74 Frelav, družiník 64, 227 Frutan, družiník 74 G Gall Anonym (Gallus Anonymus), polský kronikář 11, 12, 31, 239–240, 241, 242, 244, 250 Gedeón, izraelský soudce 27, 111, 135, 185 Gejza I., uherský král 203 Geoffrey z Montmouthu, anglický kronikář 33 Georgij, služebník z Uher 128 Georgij/Geórgios z Cařihradu 116 Geórgios Hamartólos, byzantský kronikář 15, 23, 24, 25, 30, 33, 47, 48, 53, 54, 69, 135, 212 Geórgios Synkellos, byzantský kronikář 25 Geórgios, kyjevský metropolita 144, 156, 157 German, igumen 156 Gertruda, polská a ruská kněžna 244 Gleb Svjatoslavič, ruský kníže 146, 156, 161, 168 Gleb Vseslavič, minský kníže 203, 205, 217–218 Gleb, ruský kníže a mučedník 15, 17, 28, 38, 40, 93, 94, 119, 121, 129–130, 132, 156–157, 172, 179, 200, 216, 246–247 Gorjasěr, družiník 129 Grigentios, himjarský biskup 29 Grigorij, igumen 216 Grim, družiník 73 Gudri, družiník 74 Gudy, družiník 227 Gurgen, polovecký náčelník 205

269


Jmenný rejstřík Gurjata Rogovič, novgorodský měšťan 27, 186 Guthrum, dánský náčelník 34 Gytha, anglická princezna a ruská kněžna 250 H Hadrian/Hadrianus z Říma 116 Hadrian/Hadrianus, římský princeps 70 Harald II. Godwinson, anglosaský král 250 Hasdaj ibn Šaprut, cordóbský úředník 37, 236 Helena, římská císařovna 37 Helmold z Bosau, německý kronikář 31, 252 Herakleios, byzantský císař 53 Herodes, judský král 109, 135, 211 Hieroklés, novoplatonský filozof 69 Hippolitus Římský, raně křesťanský autor 212 Ch Chizkijáš, judský král 167 Chlebnikov, kolomenský biskup 23 Choriv, mytický kníže 51, 52, 57 Chrosrov/Chusrav II., perský velkokrál 53 I ibn Rusta, arabský autor 228 Ignat, pečerský mnich 160 Ignatios I., konstantinopolský patriarcha 226 Igor Jaroslavič, vladimirský kníže 18, 145–146, 201, 218 Igor, kyjevský kníže 35–36, 56, 58, 62, 70–74, 76–78, 226, 228 Igor, posel 73 Igor, synovec Igora I. 73

Ilarion, kyjevský metropolita 16, 26, 142 Imrich, uherský princ 38 Inegeld, družiník 64, 227 Ingeld, družiník 74 Ingigørd/Irena, ruská kněžna 138 Ióannés I. Tzimiskés, byzantský císař 228, 229 Ióannés II. Komnénos, byzantský císař 218, 234 Irina, ruská kněžna 203, 205 Isaj, biskup 172 Isakij, klášterní kuchař 166 Isakij, pečerský mnich 17, 163, 165 Isakios, byzantský princ 203 Iskusevi, družiník 73 Istr, družiník 73 Istrin V. M. 15 Itlar, polovecký náčelník 182–183 Ivan Tvorimič, vojevoda 141 Ivan Vojtišič, vojevoda 218 Ivan Zacharič, družiník 203 Ivan Žiroslavič, družiník 168 Ivan, igumen 167 Ivanko Zacharič 203 Izajáš, izraelský prorok 26, 107, 108, 131, 167 Izjaslav I., kyjevský kníže 16, 18, 38, 42, 137, 142–146, 149, 151–153, 156–157, 165, 168–169, 189, 243, 244, 247–248 Izjaslav Vladimirovič, muromský kníže 18, 94, 119, 125, 135, 141, 182 Izjaslav Vladimirovič, ruský kníže 183, 187 J Jakov, presbyter 160 Jakun/Håkon, varjažský náčelník 73, 136–137, 241 Jan Damašský, teolog 116 Jan Exarcha, bulharský učenec 245

270


Jmenný rejstřík Jan Malala, byzantsko-syrský kronikář 25, 215, 252 Jan Vyšatič, družiník 40, 244 Jan Zacharič, družiník 203 Jan, pečerský mnich 203 Janka, ruská kněžna a řeholnice 171, 172, 213 Jarobeám, izraelský král 106 Jaromír, pražský biskup 248 Jaropolk I., kyjevský kníže 37, 56, 85, 88, 91–93, 141 Jaropolk Izjaslavič, vladimirský kníže 147, 153, 159, 168–172, 189, 192, 200 Jaropolk Vladimirovič, perejaslavský kníže 201, 203–204, 214, 217–218, 221 Jaroslanopa, polovecký náčelník 202 Jaroslav I, kyjevský kníže 13, 15–16, 18–19, 21, 39, 56, 58, 94, 119, 125, 129, 131–133, 135–142, 145, 146, 157, 167, 169, 170, 176, 203, 239, 242, 246, 248 Jaroslav Jaropolčič, ruský kníže 200–201 Jaroslav Svjatopolčič, ruský kníže 196, 198–199, 209, 213, 218–220 Jaroslav Svjatoslavič, ruský kníže 187–189, 203 Jatvjag, družiník 73 Jelovič, družiník 128 Jereměj, pečerský mnich 162 Jeremjáš, izraelský prorok 106, 107, 108 Jindřich Dlouhý, markrabě 249 Jindřich II., německý císař 239 Jindřich III., německý císař 242 Jindřich IV., římský císař 19, 247, 248, 249 Joann, černigovský biskup 172, 174, 213 Joann, igumen 172 Joann/Ióannés I., kyjevský metropolita 171–172 Joann/Ióannés II., kyjevský metropolita

172 Josef Flavius, židovský historik 25, 207 Josef, chazarský vládce 37, 236 Julianus Apostata, římský císař 24 Jurij/Georgij Vladimirovič, suzdalský kníže 219, 221 Juvenalij/Juvenalios 116 K Kanicar, družiník 73 Karamzin N. M. 23 Karel III., západofranský král 34 Karly, družiník 64, 227 Karn, družiník 64, 227 Karšev, družiník 73 Kary, družiník 73 Kazimír I., polský kníže 141, 241–242, 244 Kitan, polovecký náčelník 182, 183 Kitanopa, polovecký náčelník 202 Kliment, římský biskup 117 Kocel, blatenský kníže 59, 60 Kočij, polovecký náčelník 202 Kol, družiník 73 Kolča, služebník 191, 193 Koloman I., uherský král 11, 196, 251 Konrád, německý princ 249 Konstantin-Cyril, byzantský misionář a slovanský věrozvěst 9, 28, 37, 60, 225, 236 Konstantin, posadnik 133 Konstantin/Kónstantinos I., římský císař 37, 56, 64 Konstantin/Kónstantinos VIII., byzantský císař 90, 112–113 Kónstantinos IX. Monomachos, byzantský císař 141, 145 Kónstantinos V., byzantský císař 148 Kónstantinos VII. Porfyrogennétos, byzantský císař 70, 73, 83, 226, 227–228, 231

271


Jmenný rejstřík Kornélius, setník 126 Kosmas, pražský kronikář 11, 12, 31, 33, 228, 242, 246, 250 Kosňačko, vojevoda 151 Kozarin, družiník 203 Kubrat, bulharský chán 222, 223 Kulměja, služebník 193 Kunam, polovecký náčelník 202 Kupan, uherský biskup 198 Kurja, pečeněžský náčelník 91 Kurja, polovecký náčelník 184 Kurtyk, polovecký náčelník 202 Kyj, mytický kníže 32 Kýros, křesťanský heretik 116 L Lampert Hersfeldský, německý kronikář 247 Lavrentij, mnich 23 Lazar, igumen, perejaslavský biskup 172, 203, 216, 218 Lazar, služebník 194–195 Lazar, správce 157 León III., byzantský císař 148 León VI., byzantský císař 59 Leontij/Leontius, biskup 116 Lev IX., římský papež 248 Lev, soluňský velmož 60 Libiar, družiník 73 Lidul, družiník 64 Lichačov D. S. 15, 16 Ljaško, družiník 128 Ljut, družiník 91 Lomonosov M. V. 22 Lothar III., německý císař 251 Luka Žiďata, novgorodský biskup 138 Lukáš, evangelista 116 Lybeď, mytická kněžna 32, 51, 52 M Makedonios, křesťanský heretik 115

Mal, drevljanský kníže 79 Malachiáš, izraelský prorok 106, 107 Malfrida 125 Maluše, klíčnice 88 Marie, byzantská princezna 145 Marie, žena Jana Vyšatiče 174 Marin, jurjevský biskup 174, 182 Matfej, pečerský mnich 17 Maurikios, východořímský císař 148 Meletij/Meletios, biskup 116 Menandros, mág 70 Měšek II., polský král 241 Metoděj, byzantský misionář, slovanský věrozvěst 28, 60 Metoděj/Methódios z Patary, biskup 185, 186 Michaélos, studitský mnich 144 Michail Jaroslavič, tverský kníže 23 Michail, jurjevský biskup 156 Michal/Michaélos III., byzantský císař 226 Michal Tolbokovič, pečerský mnich 162 Micheáš, izraelský prorok 108 Mina, polocký biskup 203 Mitrofan/Mitrofanés, konstantinopolský patriarcha 116 Mohammed, prorok islámu 24, 98, 99 Mony, družiník 74 Mstislav Davidovič, ruský kníže 198–199, 201, 218 Mstislav Izjaslavič, ruský kníže 153 Mstislav Svjatopolčič, vladimirský kníže 196, 198–199 Mstislav Vladimirovič, kyjevský kníže 14, 22, 167, 183, 187–188, 200–201, 204, 213, 214, 217–218, 219–221, 243, 250 Mstislav Vladimirovič, ruský kníže 94, 119, 121, 136–137, 182 Mstiš, družiník 79 Mu’awíja, arabský chalífa 29

272


Jmenný rejstřík Mutor, družiník 74 N Nabúchadnesar, babylónský král 70 Nennius z Walesu, waleský kronikář 33 Něrjadec, služebník 171 Nestor, ruský letopisec a hagiograf 9–44, 45 Nestorios, konstantinopolský patriarcha, heretik 115 Nikéforos, konstantinopolský patriarcha 25 Nikéforos I., byzantský císař 231 Nikéforos II., byzantský císař 229 Nikifor/Nikéforos, kyjevský metropolita 79, 203, 214, 216, 219 Nikita, bělgorodský biskup 214, 216 Nikita, novgorodský biskup 189 Nikita/Nikétas, kyjevský metropolita 219 Nikola, pečerský mnich 160 Nikola/Nikolaos, kyjevský metropolita 192 Nikolaj, igumen 156 Nikon, pečerský igumen 13, 16, 163, 166, 172 O Olber Ratiborič, družiník 183 Oldřich viz Andronik/Oldřich, český kníže Oleg, kníže u Drevljanů 85, 88, 91–92, 141 Oleg, kyjevský kníže 25, 35, 56, 58–59, 61, 62–64, 67, 68, 70, 73, 77, 226–227 Oleg Svjatoslavič, černigovský kníže 19, 167–171, 182–184, 186–189, 191–192, 200–201, 203–205, 214, 216–217, 248 Olga, kyjevská kněžna 15, 36–37, 39, 53, 62, 73, 79–88, 113, 229 Olma, kyjevský bojar 58

Olstin Alexič, turecký aristokrat 235 Ondřej, apoštol 31, 51, 223 Órigenés, raně křesťanský teolog 115 Ostromir, vojevoda 146 Ota, olomoucký kníže 250 Otta III., německý císař 239 Ozeáš, izraelský prorok 106, 108 P Panfirij/Panfirios, domestikos 71 Pavel, apoštol 60, 62, 70, 114, 119, 247 Pavel, ladožský posadnik 214, 215 Petr Huhňavý 116 Petr I., bulharský car 73, 229 Petr I., ruský imperátor 22 Petr, apoštol 211, 247 Petr, klovský igumen 216 Petr, mnich 116 Petr, pečerský biskup 156 Piast, mytický zakladatel rodu 233, 240 Piastovci, rod 10, 241 Pogodin M. M. 23 Politian Alexandrijský 116 Pontius Pilát, římský prokurátor 60, 110 Porěj, družiník 146, 168 Pozvizd Vladimirovič, ruský kníže 119 Prasten, družiník 73 Prastěn, družiník 73 Predslava Vladimirovna, ruská kněžna 129, 132 Predslava, ruská kněžna 73 Predslava, ruská kněžna a manželka uherského prince 203, 218 Pretič, vojevoda 86 Probus, římský císař 215 Prochor, pečerský igumen 213, 216 Přemysl, mytický kníže 33, 233, 240 Puťata, vojevoda 198, 199, 203, 214 Puťša, družiník 127, 128 R

273


Jmenný rejstřík Radim, hnězdenský arcibiskup 241 Radim, mytický zakladatel rodu 32, 53 Radziwiłł Bogusław, litevský magnát 22 Radziwiłł Janusz, litevský magnát 22 Ratibor, posadnik 170, 182, 183, 199 Redeďa, kasožský kníže 136 Rechabeám, judský král 106 Rogněda, ruská kněžna 92, 94, 125 Rogvolod, polocký kníže 92 Rollo, normanský náčelník 34 Roman, bulharský car 94, 229 Roman Nezdilovič, turecký aristokrat 235 Roman Rostislavič, ruský kníže 168, 170 Roman Vladimirovič, ruský kníže 214, 218–219 Roman Vseslavič, ruský kníže 218 Roman/Rómanos I. Lakapénos, byzantský císař 70–71, 73–74, 78 Rómanos IV., byzantský císař 249 Rörik Jutlandský 225 Rostislav Davidovič, ruský kníže 219 Rostislav Mstislavič, ruský kníže 182 Rostislav Vladimirovič, ruský kníže 146, 148–149, 171, 176–179 Rostislav Vsevolodovič, ruský kníže 153, 172, 176–177 Rostislav, moravský kníže 59–60 Ruald, družiník 64, 74, 227 Ruar, družiník 64, 227 Rulav, družiník 63, 64 Rurik Rostislavič, peremyšlský kníže 171, 176 Rurik, kníže 33–35, 57–58, 225, 226 Ř Řehoř Bohoslov, církevní učitel 116 Řehoř Tourský, franský kronikář 33 Řehoř VII., římský papež 19, 247 S

Saul, izraelský král 70, 83, 106, Sáva, igumen 216 Savva Osvícený, igumen 28, 158 Saxo Grammaticus, dánský kronikář 11, 33, 250 Sbyslava, ruská a polská kněžna 201 Sedov V. V. 232 Sergios, křesťanský heretik 116 Setěch, polský palatin 250 Sfandr, družiník 73 Sfirka, družiník 73 Silvestr, igumen 13, 14, 16, 22, 216 Silvestr, perejaslavský biskup 219 Silvestr, římský patriarcha 116 Sineus, varjažský náčelník 33, 57, 225 Sinko, birič 73 Slavjata, družiník 182, 183 Sludy, družiník 73 Snorri Sturluson, islandský autor 33 Snovid Izečevič, podkoní 191 Soběslav I., český kníže 203, 251 Sofronij, igumen 156 Sokal, polovecký náčelník 146 Stanislav Vladimirovič, ruský kníže 119 Stefan, igumen 185 Stefan/Stěfan, pečerský igumen 17, 160–163, 165, 167, 173–174, 182, 205 Stefan/Stefanos, byzantský spolucísař 73–74 Steggi, družiník 73 Stemid, družiník 63, 227 Stemir, družiník 64 Stir, družiník 74 Sudislav Vladimirovič, ruský kníže 119, 138, 146 Sugr, polovecký náčelník 204 Surbar, polovecký náčelník 202 Svatopluk, moravský kníže 59–60 Svatoša Davidovič, ruský kníže 196, 198, 204 Sven, družiník 74

274


Jmenný rejstřík Sveneld, družiník 78, 79, 80, 90, 91 Svjatopolk I., kyjevský kníže 38, 93, 94, 119, 125, 127–133, 135, 153, 168, 172, 177–179, 182–184, 189–196, 198–203, 204, 205, 207, 209, 210, 213, 214, 220, 239, 240 Svjatopolk II. Izjaslavič, 13, 19, 20, 21, 56, 233, 235 Svjatoslav I., kyjevský kníže 24, 35, 56, 72, 79–82, 84–91, 141, 223, 224, 228–231 Svjatoslav II., kyjevský kníže 18–19, 38, 137, 145–146, 149, 151–157, 161, 165, 167–168, 170, 187, 189, 204, 217, 247–248 Svjatoslav Olgovič, ruský kníže 205 Svjatoslav Vladimirovič, perejaslavský kníže 182–183, 204, 214 Svjatoslav Vladimirovič, ruský kníže 93, 94, 119, 121, 131 Symeón Metafrastés, byzantský politik a učenec 24 Symeon, bulharský car 62, 70, 71, 73 Š Šachmatov A. A. 13, 14, 15, 16 Šalamoun, izraelský král 25, 56, 83, 84, 88, 94, 96, 106, 123, 126, 127, 130, 139, 170, 232 Šarukan, polovecký náčelník 204, 209, 218 Šček, mytický kníže 51, 52, 57 Šibrid, družiník 73 Šimon, mág 70, 156 Širobern, družiník 73 Štěpán I., uherský král 38, 121, 240 Štěpán II., uherský král 234, 251 T Talec, družiník 128 Tarasij/Tarasios z Cařihradu 116

Tatiščev V. N. 17, 22 Taz, polovecký náčelník 204 Teodor, Theodóros Antiochijský 116 Teopemt/Theopemtos, kyjevský metropolita 141 Theodóros z Edessy, byzantský misionář 29 Theofan/Theofanés Antiochijský 116 Theofan/Theofanés, stratilatés 71 Theofané, 170 Theofilés, synkellos 90 Theudés, lžiprorok 24 Thietmar z Merseburku, německý kronikář 233, 239 Tichomirov M. N. 15 Tilij, družiník 74 Titus Livius, římský kronikář 11 Toločko P. P. 15 Torčin, družiník 199 Torčin, kuchař 129 Truan, družiník 64, 227 Truvor, varjažský náčelník 33, 57, 225 Tudor Satmazovič, turecký aristokrat 73, 235 Tugorkan, polovecký náčelník 182, 184, 218 Tuky, družiník 151, 168 Tur, turovský kníže 92 Turben, družiník 74 Turjak, družiník 194, 195 U Udo II., markrabě 249 Ulan, služebník 191, 193 Ulěb, družiník 73, 74 Uroš I., srbský župan 234 Urusoba, polovecký náčelník 202 V Václav, český kníže a mučedník 37, 38, 94

275


Jmenný rejstřík Varjažko, družiník 93 Varlam, pečerský igumen 143, 144 Vasil, služebník 194–195 Vasilij Rostislavič, ruský kníže 176 Vasilij, klerik 14, 16, 193 Vasilij, vladimirský posadnik 198 Vasilko Rostislavič, terebovský kníže 14, 20, 30, 171, 189–194, 200, 218–220, 233, 235 Velmud, družiník 63 Veremud, družiník 64, 227 Vilém Dobyvatel, anglický král 250 Viligius 116 Vjačeslav Jaropolčič, ruský kníže 201, 203 Vjačeslav Jaroslavič, smolenský kníže 18, 138, 145–146, 169, 248 Vjačeslav Vladimirovič, smolenský kníže 188, 204, 214, 217–218, 221 Vjatko, mytický zakladatel rodu 53 Vladimír I., kyjevský kníže 139, 141, 176, 232–233, 235–237 Vladimír II. Monomach, kyjevský kníže 145, 167–168, 170–172, 174, 176– 178, 182–184, 187–194, 199–205, 207, 209–210, 213–214, 216–221, 223, 233–234, 243, 248, 250, 251 Vladimír Jaroslavič, ruský kníže 138, 141, 144, 146 Vladimír, zetský kníže a mučedník 38 Vladislav I. Herman, polský kníže 195, 201, 242, 248, 249 Vladislav I., český kníže 250 Vlčí Chvost, vojevoda 97 Voistov, družiník 73 Vojtěch, pražský biskup 241, 242 Volodar Rostislavič, peremyšlský kníže 170, 171, 189, 193, 194, 195, 196, 200, 203, 214, 218, 219, 220 Volodislav, velmož 73 Vratislav II., český král 248 Vseslav Brjačislavič, polocký kníže 19,

42, 141, 146, 149, 151–153, 157, 165, 203, 242 Vseslav Izjaslavič, ruský kníže 125 Vsevolod Davidovič, muromský kníže 218, 220 Vsevolod I., kyjevský kníže 13, 18–19, 21, 38–39, 137, 145–146, 151–153, 156–157, 167–172, 175–178, 185, 187, 189, 192, 200, 204–205, 213– 214, 216, 221, 223, 233, 248 Vsevolod II. Mstislavič 218 Vsevolod Velké hnízdo, vladimirský kníže 22 Vsevolod Vladimirovič, ruský kníže 94, 119, 121 Vsevolodko, ruský kníže 218 Vuefast, družiník 73 Vuzelev, družiník 74 Vyšata, družiník 146 Vyšata, vojevoda 141, 154 Vyšeslav/Vjačeslav Vladimirovič, ruský kníže 94, 119 Z Zacharjáš, izraelský prorok 108, 109 Zbygněv, polský kníže 204, 249–250 Zenón Glak, arménský kronikář 32

276


Vyprávění o minulých letech aneb Nestorův letopis ruský Nejstarší staroruská kronika Ze staroruštiny přeložil, úvodní studií, poznámkami a komentáři opatřil Michal Téra Odpovědný redaktor Michal Řoutil Jazyková korektura Dagmar Magincová Sazba Jana A. Nováková Návrh obálky Vladimir Mačinskij Na obálce využity miniatury z Radziwiłłovského letopis letopisu (fol. 14r) Vytiskla tiskárna Akcent ve Vimperku Vydalo nakladatelství Pavel Mervart, P. O. Box 5, 549 41 Červený Kostelec, v roce 2014 Doporučená cena 349,www.pavelmervart.cz www.parresia.cz ISBN 978-80-7465-119-9


Profile for publisher99

Vyprávění o minulých letech aneb Nestorův letopis ruský. Nejstarší staroruská kronika  

Vyprávění o minulých letech aneb Nestorův letopis ruský. Nejstarší staroruská kronika

Vyprávění o minulých letech aneb Nestorův letopis ruský. Nejstarší staroruská kronika  

Vyprávění o minulých letech aneb Nestorův letopis ruský. Nejstarší staroruská kronika

Advertisement

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded