Page 1

© foto: Libor Zhoř, publisher: Profashion.cz


Robin Hood prožívá v současné době svůj comeback. Do hledáčku si jej vzal jeden z nejúspěšnějších režisérů všech dob Ridley Scott a společně s hercem a producentem v jedné osobě Russellem Crowem oživili tuhle legendu na plátnech kin. Televize Prima shodou okolností také nezůstala pozadu a přišla s novou reality show Robin Hood Cesta ke slávě aneb jak se dělá muzikál. Červnové číslo Profashion si propůjčilo z kinoverze nápad na focení obálky a z reality show osobnost Jána Jackuliaka, kterého sice z TV Prima a její reality show neznáte, je však jednou z hvězd, jež byla do role Robina Hooda obsazena bez účasti v TV. V červnovém čísle Vám přinášíme exkluzivní interview s tímto mladým a talentovaným hercem, kterého znáte spíše jako jednoho ze zpěváků hudební skupiny All X. Boj s dobrem a zlem se neodehrál pouze v TV či na plátnech kin, ale i v samotné redakci našeho časopisu. Proto jsme vyhledali právní pomoc. Jak se ale říká, všechno zlé je k něčemu dobré a nás tahle zkušenost přivedla k zajímavým lidem a myšlence nové rubriky do našeho časopisu. Právní pomoc se může hodit každému z nás a řešení problematiky smluv nejen v oblasti modelingu či fotografie bude pro velkou spoustu našich čtenářů přínosem. Připravujeme pro Vás novou rubriku o tom, jak správně uzavírat smlouvy, jak ošetřit autorská práva a přineseme i mnoho dalších užitečných právních rad. Jsme velice rádi, že Vám můžeme na červnové obálce poodkrýt kouzla počítačové grafiky, kterých je oproti jiným číslům opravdu požehnaně. Posuďte sami, do jaké míry je změněna výsledná fotografie oproti originálu. Ne že by na tom byl host na naší obálce tak špatně, ale chtěli jsme docílit co největší dramatičnosti a atmosféry na výsledné fotografii právě jako je tomu na zmíněném plakátu nového filmu. Práce maskéra tak byla plně v rukou grafika, stejně jako barvy a spousta dalších detailů. Možná Vás napadne, že jste v poslední době neviděli žádné Profashion video, ale věřte, že jsme na Vás nezapomněli a usilovně pracujeme na pravidelných reality show ZONE4YOU, Zážitkové gastronomii či Jak se dělá show, které připravujeme s šestiměsíčním předstihem. Chystáme pro Vás také zcela novou podobu proměn, nových článků o personalistice, designu, one man show či vaření. Profashion.cz se totiž již tradičně nechce škatulkovat a chce uspokojit každého svého čtenáře. Nově také můžete každý měsíc soutěžit s Národním divadlem Brno o lístky na libovolné představení pro dvě osoby. Děkuji Vám za Vaši přízeň a přeji Vám příjemné chvíle strávené nad články našeho časopisu a připomínám, že jeho obsah není pouze v rukou naší redakce, ale kdokoliv z Vás může přispět nápadem či článkem a stát se dopisovatelem časopisu Profashion.cz.


Fotografie a grafické zpracování Profashion.cz červen 2010

Za zmínku v grafických úpravách stojí změna barvy fotografie, která je provedena ve dvou vrstvách. Jedna světlejší je použita na barvu pleti a druhá na výraznější změnu barvy v okolí. Dále je důležitý i detail špíny na rukách či odřená tvář, které bylo docíleno prolnutím dalších vrstev s originální fotografií. Nakonec bych rád upozornil na detail hrotu šípu, který získal větší ostří než v originálním provedení. Doufám, že nás náš záměr docílit více dramatičnosti na fotografii přiblížil skvělému originálu, který nám posloužil jako inspirace. Přikládáme na ukázku i další úpravy fotografií, které naleznete dále v článku.

© foto: Libor Zhoř


© foto: Libor Zhoř, publisher: Profashion.cz


Dobrý den Jáne. Nebo jak vám mohu říkat? Většina přátel mě říká Jaco. A tykej mi.

Musím přiznat, že budíš dojem přísného a odměřeného člověka, ale při bližším kontaktu je opak pravdou. Ano. Napřed jsem to bral jako hendikep, ale časem jsem přišel na to, že mi můj vzhled a to jak působím na lidi pomáhá vybrat si ten správný okruh přátel.

Co pro tebe znamenalo účinkování v televizní show X – Factor se skupinou All X? Hlavně to byla vynikající zkušenost s lidmi a také mně to pomohlo nahlédnout do zákulisí českého showbyznysu. Ten pohled ovšem nebyl nijak moc inspirativní, dokonce jsem byl překvapen velkou dávkou povrchnosti, kterou tato sféra podnikání oplývá. Ale to je asi už obehraná písnička.

Slyšel jsem něco málo o natáčení desky. Chystá tedy All X nějaký projekt? Máš správné informace. Desku připravujeme již druhým rokem (široký úsměv). Je nás 6 prapodivných entit s naprosto rozdílnými energiemi a tak je někdy dost těžké se v tom našem imagináriu domluvit.

Narodil se 10.7.1978 na Slovensku. Pochází z města Lúčenec z rodiny úspěšné učitelky a politika s velkým srdcem. Vždy se chtěl věnovat divadlu a tato posedlost ho přivedla až ke studiu na brněnské JAMU. Divadelní fakultu dokončil v září 2003, ale v angažmá Městského divadla Brno je již od 1.6.2001.

Jsi členem Městského divadla Brno, považuješ toto angažmá za svou konečnou stanici? Ne. Konečnou stanici mám spojenou se svobodným prostorem v němž mohu realizovat své představy. Jsem prokletý idealista a romantik a to mě žene vstříc novým obzorům. Člověk by se neměl bát těch, kteří se mu snaží zlomit křídla a měl by vždy bojovat proti těm, co mu snaží vzít jeho sny.

Od této doby patří k nejobsazovanějším hercům divadla. V současné době ho můžete vidět nejen v divadle MdB, ale také se na něj můžete

těšit

v

chystaném

pokračování

oblíbeného seriálu Vyprávěj. Dále ho čeká práce na hlavní roli v muzikále Robin Hood v divadle Kalich. Do povědomí širší veřejnosti se dostal účinkováním v televizní show X – Factor se skupinou All X, jejíž je stále aktivním členem.

Tož, jaké bylo tvé putování ze Slovenska k nám na Moravu? A vůbec jaké to je hrát divadlo v českém jazyce. Nebylo pro tebe jednoduší hrát v jazyce rodném, tedy slovenském? Musel jsem se poměrně rychle rozhodnout, kterou cestou se mám vydat a musím zaklepat na dřevo, že


jsem si vybral tu správnou. Bylo sice dost složité hrát divadlo prakticky ihned v jiném jazyce než rodném, ale zase mě to posunulo dál a potkal jsem zde, díky tomu, spoustu nových přátel a příležitostí. Život v Čechách je pro mě určitě velkou zkušeností a jen se těším co bude dál.

jevem denně setkává asi spousta lidí. Není to nic výjimečného a je až děsivé, jak rychle vás mohou zničit lidé, kteří rozhodují o vaší práci.

Jsi rád za obor, který sis vybral?

Účinkuješ v jednom oblíbeném českém seriálu Vyprávěj, který obdržel cenu TýTý za nejlepší seriál roku. Můžeš čtenářům prozradit něco bližšího kolem tvé role v druhé řadě tohoto retro seriálu? No mohu prozradit jen to, že Lubomír Karpíšek (jméno seriálové role) projde určitou změnou. Ale jakým směrem se mladý komunista, který viděl smysl svého života v budování si levicové kariéry vydá, to zjistí diváci až na televizních obrazovkách. Jsem rád, že moje role dostane v druhé řadě větší příležitost, protože mě tahle práce opravdu hodně baví. Důležitý je ten kolektiv, který tento seriál vytváří. Ten je mimořádný a práci s těmito lidmi si doslova vychutnávám. (J.J. decentně zvedá číši Pinot Noir Réserve 2006 a z hluboka k ní přivoní)

Rozhodně ano, jen mě trochu mrzí, že je divadelní herectví v této části světa tak málo ceněné. Samozřejmě jsou lidé, kteří si vydělají herectvím dostatek peněz na život, ale pořád převažuje ta část “divadelníků“, kteří pracují za tzv. všimné. To dělá z naší profese trochu hadrářské zaměstnání a bohužel to vůbec nepřispívá ke kvalitě a rozvoje divadelního umění, ba naopak ho dost devalvuje.

Jaký máš názor na českou politiku? No byl bych rád, kdyby tato divadelní scéna už prošla určitou změnou. Myslím, že je na čase změnit obsazení, dramaturgii i režiséra této comedia dell´ arte a posunout současné drama zase o kus dál. Úroveň těchto parlamentních inscenací a politických her je hořká a tragická. Také bych měl takovou malou prosbu směřovanou na jednotlivé reprezentanty politických stran. Aby byl tento zážitek ničím nerušený, prosíme Vás, aby jste si vypnuli své mobilní telefony. Alespoň na prknech parlamentu české republiky.

Dozvěděl jsem se, že pokukuješ režírování nějaké divadelní inscenace.

po

To je také pravda. Budu režírovat pro divadelní soubor Slavěna hororovou hru v prostorách divadla Bolka Polívky v Brně. Ale další informace jsou ještě mým tajemstvím.

Nyní tě čeká účinkování v muzikále Gabriely Osvaldové a Ondřeje Soukupa v divadle Kalich. Jdná se o muzikál Robin Hood. Těšíš se na práci v novém kolektivu, jako i na spolupráci s režisérem Jánem Ďurovčíkem? Těším se a moc. Jsem tomu rád, že mi život přináší takovéto příležitosti. Nemám rád stereotyp. Miluji změnu. Protože jak říká můj kolega a kamarád Alan Novotný, všechno se mění jen změna trvá. Asi to někde vyčetl, ale je to trefné a velice chytré moudro. Bude to určitě dost náročné na čas, když počítám měsíc na hudební nastudování a pak 6 týdnů intenzivní, dennodenní příprava celé hry, až k její premiéře. Jenže to je přesně to co mě naplňuje. Je tam vynikající tým lidí a profesionálů, kteří navíc mají opravdu velký smysl pro humor.

To vypadá, jako že máš štěstí potkávat jen skvělé lidi? No, bohužel ne vždy tomu tak je. Jsou místa v mém životě, kde i kdybych běžel hlavou proti zdi, tak to s lidskou ignorací a až do nebe volající mamonem ovlivněnou povrchností nepohne. Ale ve světě, kde vládne prospěchářství a touha po moci se s tímto

Ted´se zeptám na pár rychlých otázek jen pro mou zvědavost, ano? Ano.

Tvůj oblíbený herec? Kevin Spacey, Javier Bardem, Paul Giamatti, Joaquin Phoenix.

Oblíbené filmy? Vše s těmito herci a ještě Světáci nebo třeba vynikající komedie Růžový Panter.

Oblíbené jídlo? Musaka s pečeným ledovým salátem.

Oblíbené pití? Zlatá tequila.

Oblíbená poloha? Uprostřed.

Moc děkuji za poskytnutý rozhor pro naši redakci a za celý Profashion ti přeji hodně úspěchů do dalších dnů. Děkuji a já zase na oplátku přeji Čechům tu správnou změnu k lepšímu a ať plachty Vašich korábů napne dobrý a silný vítr.

KONEC Autor článku: Dalibor Čadek, © publisher: Profashion.cz


© foto: Libor Zhoř, publisher: Profashion.cz


Jak jsi se dostal k focení? Tak to už je dlouhá historie. Dá se říct, že spíš náhoda. Když jsme se na základní škole přehrabovali v seznamech na střední školy, vyskočilo na mě slovo fotograf. Tím pádem šel na přihlášku gympl a střední umělecká škola. Samozřejmě že fotoaparát jsem do té doby ještě nedržel v ruce a o malování jsem věděl, že nejsem Michelangelo, tak jsem doufal, že moje dvoutýdenní soustředění zabere. Zabralo a začala moje fotografická éra.

Odkud pocházíš a co tě přivedlo k tomu zakořenit v ČR? Narodil jsem se na Slovensku v Bratislavě, respektive v té džungli, co se jmenuje Petržalka. Zůstat v Praze bylo logické vyústění, když moje putování po školách skončilo právě tady na FAMU. Není asi třeba vysvětlovat, že návrat na Slovensko po šesti letech v tomto městě nepřicházel moc v úvahu, spíš jen jako alternativa, kdyby to v Praze nevyšlo.

Odkud pocházíš a co tě přivedlo k tomu zakořenit v ČR?

pravý adrenalinový pocit mezi tvorbou a odezvou od diváka.

Před objektivem ti prošla celá řada známých osobností. S kým se ti nejlépe pracovalo? Není důležitá sláva či společenské renomé těchto lidí, ale jejich osobnost. S někým se trápíte od začátku a z někoho vám stojí až chlupy na rukou. Samozřejmě je to i šikovnost daných lidí, kteří se umí hýbat před fotoaparátem přirozeně. Lámat přes koleno někoho, kdo je sice uznávaná osobnost, ale k focení přistupuje jako k nutnosti, co vede částečně k jeho zviditelnění, je pro mě opravdu vyčerpávající záležitost.

Co je podle tebe receptem na úspěšnou a atraktivní fotografii? Dobrý nápad.

Narodil jsem se na Slovensku v Bratislavě, respektive v té džungli, co se jmenuje Petržalka. Zůstat v Praze bylo logické vyústění, když moje putování po školách skončilo právě tady na FAMU. Není asi třeba vysvětlovat, že návrat na Slovensko po šesti letech v tomto městě nepřicházel moc v úvahu, spíš jen jako alternativa, kdyby to v Praze nevyšlo.

Co fotíš nejraději? V mém případě to byla na škole spíš koncepční tvorba, ale jak jsem přesedlal na výdělečně výkonnější činnost komerční fotografie, užívám si největší svobodu ve focení módy. Tady zažívám ten

Jak velkou roli podle tebe hraje ve fashion focení práce vizážistů? Je to neodmyslitelná část módní fotografie a základ, bez kterého se nepohnete. Módní fotografie je rozhodně týmová práce, ne úspěch jednotlivce.


© foto: Matúš Tóth

To mě přivádí k otázce: Tvá přítelkyně je vizážistka. Pracujete spolu často a klape vám to? Já využívám její potenciál výrazně :). Samozřejmě není jednoduché pracovat s člověkem, se kterým trávíte veškerý svůj čas, takže to jiskří občas i na focení, ale zato můžu říct, že žiji fotografií na plný úvazek.

Podílíš se osobně na úpravě fotografií, děláš retuše atd.?

Jaké jsou tvé ambice do budoucna jako fotografa? Vždy se dá jít dál, stále soupeřit s ostatními a lahodit svému egu, což je pro chlapa součást života. Pro mě je důležité, aby mě tato práce stále bavila, naplňovala a inspirovala. Nechci jednoho dne zjistit, že jsem tak vyčerpaný, že už v tom nevidím žádný smysl.

Máš nějaký sen, koho nebo co by sis chtěl kdy nafotit?

Co se týče módní fotografie, tu si zpracovávám sám, přece jen jde ve velké míře o osobní tvorbu. Při reklamních fotkách, kde je zpracování často závislé na šikovnosti grafika, tam rád přenechám práci profesionálům, kteří se tím živí.

Asi nemám žádný. Je to proces, který přináší různé výzvy za běhu, takže adrenalinu je až až. Jsem spíš typ člověka, který si počká na to, co má přijít.

Jak často a v jakém rozsahu dnes projde tvá fotografie grafickým zpracováním?

Krásné klišé o krásných ženách.

Každá fotografie prochází grafickým zpracováním. Dnes je pro diváka sice často démonizovaná jako totální změna modelky (u modelů to přirozeně nikdo neřeší), zúžené nohy, boky, vyhlazená pokožka atd. Je to dost zavádějící, protože často jde o barevnou úpravu, dotvoření atmosféry či vyčištění fotografie od špíny na čočce. V dnešní době už po vás nikdo nechce modelky, které vypadají jako dokonalé bytosti bez chyb, žádané jsou osobnosti, které mají svůj charakter a svoji reálnou tvář.

Kuriózní je už to, že tvoříme módní fotografie bez toho, abychom přednostně mysleli na slečny a ženy, které si časopisem budou listovat. Vytváříme svět, který se líbí nám, vkládáme do něho své představy a obrazy, ale já opravdu netuším, jestli se ta práce vůbec líbí lidem, kteří nemají nic společného s tímto malým uzavřeným světem, který my považujeme za smysl našeho života.

Co si myslíš o tom, že české a slovenské ženy patří mezi nejkrásnější na světě? Vzpomeneš si na nějakou kuriózní situaci z focení?


Podílíš se často na produkci focení a v jakém rozsahu? Fotograf je součástí celého projektu od začátku do konce, takže se mi často stává, že koukám na internet, kde se dá co sehnat. Naštěstí je v Čechách dost šikovných produkčních, na které se můžete spolehnout.

Máš nějaký recept na ostych a trému před objektivem?

Jako součást každého byznysu. Co vás nezabije, to vás posilní.

Co ti přinesla tahle práce? Smysl života od seberealizace až po finanční zabezpečení. Fotograf: Matúš Tóth, Autor článku: Petr Korytar

© foto: Matúš Tóth

Jak vnímáš v této branži konkurenci?

© foto: Matúš Tóth

Dobrá hudba a váš charakter. Nemůžete se spolehnout na to, že vám každý před fotoaparátem vykouzlí kreace, jaké si vy představujete. Pracujete s lidmi, takže se musíte naučit komunikovat, být za každých okolností milý a bezprostřední. To, co vy chcete od druhých, musíte sami zvládnout. Je ale pravda, že i já sám jsem občas bezradný.


© foto: Matúš Tóth


© foto: Matúš Tóth


© foto: Matúš Tóth


© foto: Matúš Tóth


© foto: Matúš Tóth


© foto: Matúš Tóth


© foto: Matúš Tóth


© foto: Matúš Tóth


© foto: Matúš Tóth


© foto: Matúš Tóth


© foto: Matúš Tóth

© foto: Matúš Tóth


KONEC VĂ­ce na: www.matustoth.cz


rozdíl barvy obličeje a barvy vašeho krku a případně i uší.

A

příliš

světlý

odstín

make-upu

zvýrazní

nedostatky v podobě pupínků nebo barevných skvrn. Správnou barvu make-upu vybírejte pečlivě a odstín zkoušejte na obličeji, nikoliv na ruce, jak jsou některé z vás zvyklé. Obličej a ruce mívají jinou barvu. Ačkoliv vás nedostatky pleti mohou nutit použít co největší množství make-upu, takovému postupu se vyvarujte. Čím silnější vrstvu si dopřejete, tím více na ně upozorníte. Pro maskování pouze některých částí obličeje použijte včetně make-upu i korektor, který je k tomu určený.

Špatně vytrhané obočí Obočí vždy trhejte ve spodní části, horní linii musíte zachovat. Netrhejte však příliš, ani tenké obočí není pěkné. Čím je žena starší, tím méně obočí dorůstá a tenká linka by se vám mohla brzy změnit v holé místo

Slepené řasy Slepit řasy umí nekvalitní, ale také úplně nová řasenka. Štěteček před nanesením na řasy pečlivě otřete o hranu řasenky, tím odstraníte přebytečné množství. Pro rozčesání řas můžete použít speciální kartáček.

Pozor na tmavé rty Tmavý odstín je svůdný, tajemný, není ale příliš

Dokonalá pleť? Bez vrásek a dolíčků Snad každá žena touží po perfektní hladké pleti, bez vrásek, dolíčků, skvrnek, nevzhledných pupínků a s dokonalou barvou, která nikdy nevybledne. Podobná kombinace je sice úžasná, ale dočká se jí pouze malé procento žen. Všechny ostatní se každé ráno snaží své nedostatky zakrýt, aby byly vidět co nejméně, anebo vůbec.

vhodný pro zvýraznění rtů a kontur. Tmavá sluší pouze některým ženám a navíc s pěkně tvarovanými a plnými rty. Světlá rtěnka, lesk i konturovací tužka dodá rtům zcela jiný vzhled a opticky je zvětší.

.

Pozor na odstín make-upu Nejdůležitějším a nepostradatelným pomocníkem je make-up, který dokáže při správném výběru a použití divy. Odstín by měl být téměř stejný, jako barva vaší pleti. Při použití příliš tmavého make-upu bude vidět Autor článku: Petra Doubková

KONEC


www.petme.cz


postaráme, aby mu to nejen slušelo, ale aby se cítil příjemně.

Jaká je historie oblékání zvířat? Zvířata se oblékala především v zimě, a to nejen ta malá, ale třeba i koně. Postupem času se oblečky staly spíše módní záležitostí a přesunuly se tak na menší rasy psů. Oblékání pejsků, jak ho známe dnes, se do Evropy dostalo z USA a Japonska. Především Japonsko produkuje nejvíce zboží. Existují zde i módní přehlídky a tzv. týdny módy pro pejsky a kočičky.

Dá se porovnat oblékání u nás a v zahraničí? Jak jste se dostala k nápadu otevřít si obchod s potřebami pro domácí mazlíčky? Sama mám dva pejsky, jorkšírské teriéry, které jsem jako štěňata začala v zimě oblékat. Postupem času jsem jim pořídila i oblečky na léto a pro různé příležitosti. V České republice byl v té době velmi omezený trh nabízející tyto produkty, a tak jsem se začínala zajímat o výrobce v zahraničí. Potom už byl jenom malý krůček k tomu, že jsem se rozhodla oblečky a doplňky pro pejsky a kočičky sama prodávat.

Co všechno si můžeme ve Vašem obchodě pořídit? Vlastně cokoliv na co si vzpomenete :) od oblečení přes obojky, vodítka, kšírečky, až po oblečení určené k významným příležitostem jako svatba nebo různé svátky (Vánoce, Velikonoce, Halloween). V zimě se stávají pro pejsky, kteří bydlí ve městě, hitem botičky. Tlapky jsou tak chráněny proti soli, kterou se sypou chodníky. Pro kočičky máme i škrabadla, toalety a různé hračky.

Pokud nemám s oblečením pro psy a kočky žádné zkušenosti, mohu se na Vás obrátit s radou o pomoc? To je samozřejmostí. Někdy bývá těžké určit velikost oblečku nebo zda je daný typ pro pejska či kočičku vhodný. Tady jsou asi nejproblémovější jezevčíci, kteří mají o trošku delší trup než ostatní rasy. Stačí, když zákazník zašle rozměry pejska a my už se

V České republice se tato část trhu stále vyvíjí, existuje několik ryze českých výrobců, ale většina zboží je dovážena. Oproti USA, Japonsku a Koreji máme co dohánět. :)

Proč majitelé oblékají své čtyřnohé miláčky? Existují dvě skupiny majitelů, kteří oblečky kupují. Nejvíce je těch, kteří své mazlíčky oblékají především v zimě a v chladném počasí kvůli zdraví pejsků. Potom jsou ti, kteří je oblékají celoročně, aby byl pejsek nejen chráněný před zimou, ale aby mu to i slušelo.

Co rozhoduje u majitelů zvířecích miláčků při nákupu oblečení nejvíce? Především módní vkus páníčka a potom samozřejmě pohlaví pejska.

Je oblékání psů záležitostí pouze pro malá plemena? Záleží na ročním období. V zimě čím dál častěji potkáváme i větší pejsky ve slušivém oblečku, který je ochrání před zimou a deštěm. V létě je to spíše záležitost menších plemen.

Jaké zdravotní problémy mohou u psů a koček vyřešit oblečky? V zimě je to pro pejsky, kteří tráví většinu času v teple bytu, ochrana před nastydnutím. V létě může obleček nebo doplněk ochránit před sluníčkem. V této oblasti jsou velmi náchylní pejsci známí jako naháči, kteří na svém těle nemají téměř žádnou srst. V případě, že by pejsek nebyl oblečený, mohlo by dojít ke spálení nebo omrznutí kůže. Dalším příkladem mohou být botičky pro psy. Chrání pejskovu tlapičku např. před solí nebo v případě zranění před infekcí.


Podléhají tyhle oblečky módním trendům? Oblečky a doplňky se stále vyvíjí, ale globálně existuje kolekce na jaro/léto a kolekce na podzim/zimu. Každý rok většina výrobců své zboží doplňuje a inovuje. Oblečky a doplňky podléhají módním trendům stejně jako oblečení pro nás dvounohé :).

Prozraďte nám trendy a novinky pro letošní a příští rok. Letos jsou velkým hitem hračky a pelíšky imitující výrobky slavných návrhářů. Společnost, která je vyrábí, se dokonce i soudila se slavnou společností Louis Vuitton. V oblečení na jaro a léto jsou oblíbené světlejší barvy a pro psí holčičky i šaty a sukýnky. Samozřejmě můžeme nabídnout i plavky a další doplňky k vodě. Na zimu jsou velkým hitem nepromokavé bundy a pláštěnky.

Majitelé které rasy u Vás nejvíce nakupují? Nejčastěji jsou to majitelé čivav, jorkšírských teriérů a pinčů, ale mezi naše zákazníky patří i maltézáčci, pekingští psíci nebo třeba kokršpanělé.

Jak se cenově pohybují modely z nejnovější kolekce? Oblečení v kolekci na jaro/léto se cenově pohybuje již od tří set korun, záleží na materiálu a značce zboží.

Jaké jsou další možnosti parádění zvířecích miláčků? Mimo oblečky lze koupit vodítka, obojky, kšíry a potom také velmi oblíbené doplňky na ven. Mezi ně patří různé zásobníky na sáčky na psí exkrementy, zásobníky na pamlsky nebo různé šperky.

Co na oblékání říkají pejsci, je lepší začít s oblečky už od štěněte? Záleží na povaze pejska. Někteří se nechtějí oblékat téměř vůbec a někteří, když uvidí obleček, vědí, že se jde ven, a na oblékaní se těší. Myslím, že každý pejsek nebo kočička se může oblékat, jen musíme dát pozor, abychom pejskovi napoprvé neublížili a tím ho neodradili.

Jaká další zvířata lze u Vás nebo ve světě standardně obléci? Oblékají se nejen pejsci, ale trička sedí i kočičkám. V současné době, především v USA, si lidé kupují malá čínská prasátka a i pro ně už se vyrábí oblečky. U menších zvířátek, jako jsou fretky, zakrslí králíčci nebo morčata, je to spíše o hračkách a různých prolézačkách.

KONEC

Autor článku: Petr Korytar Zdroj: Michala Holomková, www.petme.cz


Divadlo Reduta připravuje inscenaci s názvem Stanice: Tančírna. Příběh bude tlumočen tancem, gesty, mimikou a … hudbou. To znamená jaký díl váhy představení leží přímo na vás ? Těžko říct. Způsob, kterým se Dodo Gombár rozhodl pojmout toto představení je poněkud netradiční, ostatně jako jeho veškerá dřívější pojetí všech inscenací, které jsem viděl, a tak ačkoliv je jasné, že hudba bude jeden z podstatných elementů, mám zatím jen zdánlivou představu jak k ní přistupovat. Nicméně s Dodem nedělám poprvé, a tak vím, že společnou řeč určitě najdeme a bude nás to oba moc bavit.

Na jakou hudbu se mohou diváci těšít? Na slavné melodie nebo něco jiného? Jak už jsem říkal. Nebude to klasická Tančírna, takže nepůjde o balíček slavných hitů, které by charakterizovaly danou dobu jak je u této incenace zvykem. Ostatně, stejným klasickým způsobem jsme ji uvedli před rokem u nás v Divadle Radka Brzobohatého. Tohoto divácky vděčného způsobu interpretace se právě Dodo ve své verzi vzdal, a tak bude hudba zcela nebo určitě z drtivé většiny původní.

Zaveďte nás trochu do zákulisí… Jak probíhá spolupráce mezi vámi a režisérem Dodo G o m b á r e m a d ra m a t u r g y n í D o r o u Viceníkovou? Je to boj? Boj to určitě není a nebude. Stejně jako já je I Dodo velice komunikativní člověk. Navíc se nestaví do pozice nějakého absolutistického reřiséra, ale rád a velmi podnětně o věcech diskutuje, dokud nenastne vzájemný konsenzus.

Pomáhají vám při skladbě k inscenaci nějakým způsobem zkušenosti z herectví a moderátorství? Víte, obecně mi moje zkušenosti ať už z moderování a, říkejme tomu tedy herectví, velice pomáhají ve všem co dělám. Měl jsem to štěstí, že jsem si mohl vyzkoušet různé interpretační profese, a poznat tak přístup k práci z mnoha úhlů. Člověk nejenom zjistí na co má a co je už nad jeho síly, ale zároveň ho to naučí k pokoře v tom čemu se chce věnovat naplno a u mě to je právě hudba.

Přijedete na premiéru v červnu do brněnské Reduty? Velice rád. Autor článku: -ota-

KONEC


kreativní ředitel Petr Malina má velké zkušenosti ze světových reklamních agentur, stejně jako já jsem získal mnoho zkušenostní na tuzemském trhu. Takže doufám, že my jsme přidanou hodnotou pro naše klienty. A naše krédo je snažit se dodávat stejná řešení jako velké agentury ale za mnohem méně peněz. Kreativní myšlenky a servis na úrovni velkých agentur, ale za menší ceny, což je v době krize velmi aktuální. Středně velkých agentur není na trhu mnoho. Náš kreativní přístup je spíše ojedinělý. Takže věřím, že bude na trhu vždycky prostor pro agentury, jako je Jazz.

Na vašich webových stránkach visí citát „Jazz stojí na kreativitě a vyjádření vlastního hlasu. Jazz je demokratický.“ Jak ve vašem podání vypadá demokratický přístup? Nehrajeme si na žádnou hierarchii, já i přesto že mám na vizitce ředitel, dělám i normální práci ostatních. Např. accountuji klienty a nemám s tím žádný problém.

A jak vypadá osobní přístup, na kterém si zakládáte, v praxi? Je to jednoduché, snažíme se s klientem být co nejvíc. Navíc u nás je každý mnohem univerzálnější. Account manager je nejen account, ale dokáže si spoustu věcí obstarat sám a nedeleguje svou práci dál. Nosíme toho proto mnohem víc v hlavě. A také v Jazzu každý ví, jaké je finanční pozadí zakázky, co si můžeme dovolit klientovi navrhnout a vymyslet a s jakým rozpočtem pracujeme.

Proč zrovna Jazz, je to váš oblíbený hudební styl? Já osobně jsem u zakládání firmy v roce 2002 nebyl, ale vím, že Jazz je považován za pohodovou hudbu a my tak chceme i fungovat. Ale můj oblíbený styl to není, mám rád spíše funky.

V čem se Jazz od ostatních agentur liší? Nechci se vůči ostatním agenturám vymezovat a nemyslím si, že rozdíl mezi námi je nějak zásadní. Ale naši přednost vidím v personálním obsazení. Náš

Jak si stojí Jazz do budoucna, máte nějakou vizi, za kterou jdete? Rozhodně netoužíme narůst do žádné velké agentury. Teď máme naprosto ideální stav, máme deset zaměstnanců plus externisty. Všichni se dobře známe, všichni jsou v obraze. Kdyby nás bylo víc, vznikal by větší nátlak a celá firemní komunikace a provoz by byl náročnější na koordinaci. Všichni tuhle zkušenost z velkých agentur již máme, takže nám to nechybí. Ale spíše bych si v ideálním případě přál mít takové klienty a dodavatele, aby byli více kreativní a rozhodovali se pro odvážnější řešení. Mou vizí je navázat s klientem


větší důvěru. V Česku bohužel existuje trend, kdy je vztah klient a agentura asymetrický, agentura má méně rozhodovacích hlasů. Máme sice příjemné klienty, ale občas cítíme z jejich strany menší důvěru. Pokud se pro nás někdo rozhodne v tendru, měl by na nás nechat celé řešení kampaně a vložit do nás svoji důvěru. A také můžu ze své zkušenosti říct, že čím více lidí má firma v marketingu tím těžší komunikace s klientem potom je.

na reklamě nejvíc baví je vidět zpětnou vazbu, že kampaň opravdu funguje. Sledovat jak oslovíte spotřebitele a oni jdou a výrobek si koupí. Člověk začne cítit až pokoru vůči mechanizmům trhu. Budoucnost reklamy obecně vidím jednoznačně v přímé komunikaci s klientem.

Co se ve vaší práci změnilo během krize? Mění se struktura klientů, máme více klientů, kteří si objednávají menší věci. Oproti několika málo velkým klientů máme více klientů menších s menším objemem zakázek. Ale pořád se angažujeme v různých tendrech a nemůžeme si stěžovat, práce máme vcelku hodně i vzhledem ke krizi.

A co negativní stránky této práce? Negativní je neustálý stres. Pořád musíte shánět nové klienty, nevíte s kým budete spolupracovat za rok. Horizont událostí v tomto oboru je velmi krátký, všechno se děje z minuty na minuty. A čím je člověk starší pociťuje tyto vlivy stále více, ale základem je nepadat na zadek z problémů, které vypadají na první pohled neřešitelně.

Jaký styl reklamy vás baví, inspirovala vás během vaší kariéra nějaká konkrétní reklama? Ano, ale je to opravdu absurdní. Jedná se o první reklamu, která hned po revoluci běžela v televizi a já na ni jako malý kluk koukal jako blázen. Byla to reklama na běžecké boty Adidas Torsion, nijak kreativní, ale pro mě v té době naprosté zjevení. Baví mě virální typ reklamy, který šokuje. Funguje to například tak, že klient pustí do světa neoficiální verzi reklamy, která běží v televizi. Například mě oslovil předvolební klip „Přemluv bábu“, ale přesto si nemyslím, že tento počin bude mít kýžený efekt. Málokdo půjde opravdu přemluvit svoje prarodiče, aby nevolili levici, což je u takového typu reklamy problematické.

Když už mluvíme o předvolebním klipu, jak by měla podle vás vypadat dobře udělaná politická reklama? Mě osloví taková reklama, která není masová a má hlavu a patu. Dokáže vám nějakým stručným, rozumným a smysluplným headlinem, který však není dramatický, sdělit filozofii politické strany a zanechá ve vás pozitivní pocit. A potom je už jenom na vás, jestli si vyhledáte politický program dané strany a budete se o ni dále zajímat.

Jak vidíte svou budoucnost v reklamě? Co vás na této práci baví? Vidím před sebou horizont deseti let reklamní práce, protože tato práce se asi opravdu nedá dělat v padesáti. V reklamě nikdy nevíte, co bude třeba za půl roku, je to neustálá změna, což mi vyhovuje. A co mě

Kde jako člověk se zkušenostmi z různých agentur vidíte zásadní rozdíl mezi malou velkou reklamkou? Malá agentura slibuje všechno, ale nemá se vším zkušenosti. Velká agentura má naopak velké zkušenosti, ale nedotahuje malé věci do konce. V poslední době se nám třeba stalo, že si od nás klient nechal vymyslet spot a dotáhnout ho do storyboardů, ale chtěl si ho nechat natočit od někoho snad přímo v garáži. A nechci používat výraz garážová agentura, ale v dnešní době může v tomto oboru dělat skoro každý. Spot se nám nakonec vrátil zpátky a tím nechci říct, že jsme géniové a umíme všechno, ale ukazuje to, že někdo sice slibuje velké věci, ale nedokáže je. My jako střední agentura umíme velké věci, ale nechceme za ně velké peníze.

Za vaši práci jste obdrželi mnoho ocenění, máte z nich radost? Jaký pro vás mají význam? Ceny jsou pro nás samozřejmě důležité nejen jako PR. Nejvíce si vážím cen za efektivitu, za to že něco opravdu fungovalo. Občas klienty musíme přemlouvat, zda se můžeme přihlásit do takové soutěže, protože jsou i tací, kteří nechtějí pouštět informace o efektivitě dané reklamní kampaně. Jaký byl rozpočet, jak to fungovalo, kolik se prodalo, zda to splnilo to očekávání, což je škoda. Co mě opravdu nejvíc potěší je, když se klient ozve sám s tím, že o nás slyšel a chce nás pozvat do tendru. Zpětná vazba klientů je pro mě doslova fantazie. KONEC

Autor: Kristýna Vobecká, Profashion.cz


FASHION

SENSATION

je

první

ročník

módních

přehlídek pořádaných na podporu renomovaných českých oděvních designérů, kde výtěžek z přehlídek bude vždy věnován českým nadacím na podporu charitativních činností výhradně v České republice. Módní přehlídka, nad kterou převzal záštitu magistrát města Brna se bude konat ve čtvrtek dne 10.6. 2010

v Brně v Galerii Wannieck. Welcome drink a káva se podává od 20:00, začátek přehlídky je v 20:45. S l av n o s t n í m moderátorka

ve č e r e m Halina

Vás

Pawlowská.

bude

p r ov á ze t

Návštěvníci

se

mohou těšit na známé tváře českých modelek, na ojedinělou choreografii, kterou vytvoří mezinárodně uznávaná choreografka Eva Fiderická a kromě jiného i na kreativitu vizážistů a kadeřníků značek Estée Lauder a L´Oréal Professionnel. První ročník přehlídek otevírá svojí jedinečnou kolekcí s názvem XXX návrhářka Iveta Řádková, vítěz soutěže Top Styl designér roku 2003. Iveta Řádková je právem považovaná za další článek vrcholné české módní scény. Na brněnských veletrzích módy Styl a Kabo představil zpěvák a malíř Karel Gott modely návrhářky Ivety Řádkové, které byly potištěny právě jeho olejomalbami v životní velikosti. V průběhu večera proběhne dražba šatů z dílny Ivety Řádkové a výtěžek z této dražby bude věnován na charitativní účely. Na ojedinělou fashion show srdečně zve organizátor večera, produkční a modelingová agentura

FS Production s.r.o. Prodej vstupenek: Ticketstream,Ticketpto, IBC Příkop 4 Brno - salón Iveta Řádková Cena: 250,- Kč předprodej, 300,- Kč na místě


Dlouho očekávaná deska elektronicky beatujících Prodigy s poutavým názvem Invaders Must Die je již přes rok na pultech a zdánlivě nerozlučná trojice Liam Howlett, Keith Flint a Maxim Reality pokračuje v nekončícím světovém turné. Po osmi měsících, co vystoupili v Tesle Aréně, bude opět toto „zázračné dítě“ rozvášňovat české publikum, tentokrát jako headliner na hlavní scéně v Hradci Králové. Téměř všechny hudební plátky popisují Prodigy částečně jako punkovou a techno záležitost. Nejméně nápadný a přitom nepostradatelný člen kapely Liam Howlett, hlavní zdroj hudebních idejí a zároveň zakladatel této elektro partičky, se svěřil: „Nemyslím si, že bychom kdy byli inspirovaní punkem, to je jen jedno velké klišé. Imponuje nám p u n k o v é c h o v á n í , j e h o j i s k ra , individualita a životní postoj ve stylu kašlání na všechno. Naše mentalita je: ´Tady jsme, buď nás milujte, nebo nenáviďte!´ Jestli tohle je punk, tak jsme punkoví. Často jsme doma sledovali ostatní muzikanty v televizi a učili se od nich, jakých chyb se máme vyvarovat. A to, jak se Keith obléká, je přirozené, ne póza. Má to už odmalička, vždycky se zajímal o módu a styl.“ Maxim se přidává a staví na rovinu i další z ustálených tvrzení: „Prodigy nejsou techno. Jediný důvod, proč nás lidi takhle škatulkují, je ten, že skládáme hudbu na počítači. Když se nad tím ale zamyslíš, musíš si položit otázku, co je technologie? Kytara je taky technologie, nebo ne? Takže může být braná taky za techno. Vstoupili jsme na hudební scénu a postupně jsme se vyvinuli. Máme rádi prvky, které nutí posluchače hýbat se. Náš ideální dav byl na prvním festivalu v roce 1993. Vedle nás vystoupili The Red Hot Chili


Peppers, Helmet a Biohazard. To je náš dav a hudba, která nás baví. První nedorozumění přišlo až s cestou do Ameriky. Lidi si mysleli ´ha, elektronika, Prodigy´. Prostě si vsugerovali, že jsme jenom součást taneční muziky, ale vůbec nevěděli, o čem naše podstata je. Je o energii, úderné muzice, z toho my vycházíme. Jedna z našich oblíbených kapel, se kterými jsme vystupovali, byli Rage Against The Machine, protože jsme nabití stejným nábojem. Byl to nezapomenutelný moment, když jsme je viděli na Fuji Rock Festivalu, pak s nimi vystoupili na jednom pódiu a dělali free style. Rád bych viděl lidi v Americe přijít v plném počtu na náš koncert, aby jim to zhatilo předsudky o taneční hudbě. Navíc britská taneční scéna se stala anemickou, nudnou a jednoduše orientovanou. Nasměrovali jsme se k tvrdšímu energickému zvuku, což oslovuje naše fanoušky více.“

Pět let zpátky Prodigy vydali CD a DVD, obojí nazvané Their Law, ačkoli ze slov Liama k tomu byli paradoxně donuceni nahrávací společností, jejíž právo se uplatnilo především: “Nechtěli jsme do toho jít, protože jsme měli spoustu čerstvých myšlenek na zbrusu nový materiál. Nakonec to ale přišlo v pravou dobu. Jakožto pátá deska je ohlédnutím za kompilací nejúspěšnějších singlů. Zpočátku jsme si mysleli, že nám to nic nepřinese a nebude to dost cool, ale přistoupili jsme k desce kreativně. Přidali jsme tracky z live show a některé z nových tracků. Představovali jsme si, že vytváříme novou desku. Bylo to pro nás pročištění, jako dělat tlustou čáru za vším, co se v posledních 15 letech událo. Přesně tak jsme to uložili k ledu a teď máme prostor pro novou tvorbu. Poslouchat staré věci bylo celkem zábavné. Snadno se zapomíná, především když se zážitky kupí a kupí. Nejvíc jsme se nasmáli u starých fotek. Člověk by nevěřil, co za ´hadry´ je schopen na sebe vzít. Kolikrát jsem si říkal, že mi někdo měl rozsvítit a dát ránu pěstí.“ Členové nepovažují Their Law za greatest hits, zní to pro ně moc lacině.

Ptáte se, jak popisují samotní Prodigy nejnovější album Invaders Must Die? Očividně jako vlasy nahánějící a páteř rozklepávající album. Nejedná se o retroaktivní materiál, nebo nostalgickou cestu, ale o burácející set zuřícího punku. První věc, která vás při poslechu praští do uší, je kompaktní zvuk alba. Na předchozích deskách se vždy našly slabší momenty, některé ze skladeb nepasovaly do koncepce a nesledovaly pointu alba. Tohle všechno už najdeme na prozatím posledním počinu Prodigy. Invaders Must Die je prostě sladěná konzistentní kolekce hitů vystřelená z jediného kanónu. Další z věcí je melodická stránka. Nejen že Keith a Maxim podali doposud nejfajnovější výkony, ale klávesová sekce prošla slyšitelným rozkvětem. Pokud se Prodigy naučili něco na turné k Their Law, pak to, že oldschoolové třeštění stále stojí za to a že se stalo ikonou jejich generace stejně tak, jako punk sedmdesátých let. Prodigy mají svá kritéria, podle kterých posuzují nový materiál: „Skladby musí být hratelné naživo a musí mít stejný dopad, když se hrají live, aby se hudba nestávala až příliš abstraktní. Když hrajeme nové věci, musí být v porovnání s osvědčenými hitovkami nabité podobnou, nebo dokonce větší energií. Pokaždé, když píšu song, představuji si ho vizuálně také na pódiu,“říká Liam a v hlavě vykresluje reakci davu, sílu tónů, dopad a explozi na pódiu. „Je to ale i chemie mezi členy kapely. Prostě víme, kdy to bude trhák a skladba bude stát za to.“

Navíc po tahanicích v letech 20034, kdy se Maxim a Keith rozkmotřili s Liamem, když odmítl jejich vokály pro album Always Outnumbered, Never Outgunned, je album maximálně stmelilo dohromady a slaví s ním tudíž také pomyslný osobní triumf. „Nikdo z nás v podstatě tehdy neudělal nic špatného, byl to jen tlak okolí. Přestali jsme spolu komunikovat, především já a Keith. Tvrdohlavost

převládla, následovala paranoia, a čím déle ji necháš působit, tím se prohlubuje a zvětšuje. To, co rozmázly noviny, nás až tak nezajímalo. Mnohem důležitější byla roztržka v kapele. Rozhodli jsme se ale všichni udělat krok zpátky a pokračovat v hraní. Vše se vyřešilo v hotelovém pokoji. Diskutovali jsme do tří, do čtyř do rána, vyříkali si problémy a uhladili situaci. Jsme teď všichni na stejné vlně. Tihle chlapci jsou jako moji b ra t ř i . “ M c M a x i m d o d á v á : „Konečně teď pracujeme jako skupina. Liam skládá hudbu, ale my s ním úzce spolupracujeme, píšeme texty a písně. Žádné jiné album to tak nemělo, v tom je tohle výjimečné. Momentálně jsme jako třínohý stativ. Podraz mu jednu nohu a nebude stát.“

Hudební linka songu Run With The Wolves je podkreslená bicími riffy, ke kterým se hrdě hlásí Dave Grohl. Liam se k tomu vyjádřil: „Nešlo o spolupráci jako takovou. Skoro na konci nahrávání mi Dave zavolal a nabídl mi některé tracky, které by k nám mohly pasovat. Těsně potom přišel s hromadou materiálu. Vůbec jsem ho po něm nechtěl, byl to jeho nápad. Ale když jsem zkombinoval jeho bicí a Keithův zpěv, zdálo se mi, že to dává albu ten správný směr. Sice vůbec ne takový, jaký jsem si zpočátku přestavoval, ale ve výsledku to byla zábava.“ Vypadá to, že si ti tři bubenické schopnosti bývalého „nirvanisty“ oblíbili, stejně jako jeho nový projekt. „Sledovali jsme Joshe, Dava a Johna Paula (tedy kapelu Them Crooked Vultures – pozn. aut.) v Paříži a rozhodně jsme byli svědky něčeho speciálního. Mistři v práci… Davovo bubnování… neuvěřitelné!“ Trochu zvláštní je neustálé ohlížení se za minulostí. Většina kapel se snaží propagovat nejčerstvější materiál a vyzdvihovat nejnovější hity. Prodigy to na jednu stranu dělají, na druhou naopak ne. Když jim položíte otázku, na jakou skladbu jsou nejpyšnější, navzdory všemu vychvalování posledního alba všichni do jednoho odpoví Smack My Bitch Up. Nehledě na to, že si klipem k této písni vysloužili masivní reklamu, když ho velká část


britských televizí nazvala "směsicí sexu, drog a násilí " a odmítla ho vysílat. Na otázku, zda je tato negativní reakce nějakým způsobem utlumila v hudební tvorbě, odpovídají: „Ale kdepak, nic jsme si z kritiky nedělali. Netvoříme kontroverzní věci jen tak bez příčiny. Udělali jsme to naschvál navzdory britské striktní cenzuře. Bavili jsme se mediální reakcí. Nebyla to pro nás přítěž, spíš legrace. O našem klipu probíhaly dlouhé diskuze a někteří ze sebe udělali blázny, když nám vážně tvrdili, že takhle nesmíme dál pokračovat – mám na mysli Beastie Boys.“ Oficiální stránky přetékají chvalozpěvem na poslední album a sami členové přiznávají, že to zní až trochu nafoukaně. Ale proč ne, když přihlédneme ke všem těm fanouškům, tisícům prodaných desek a bombastickým živým show. Prodigy si můžou si dovolit vstupovat do míst, o kterých se ostatním interpretům elektronické hudby jen může zdát. „Představujeme všechno, o čem je Británie, a měli bychom proto být uctíváni jako národní dědictví,“ chvástá se s úsměvem Liam. Může mít pravdu, ale teprve čas prověří nesmrtelnost dosavadních dvacetiletých elektroniků. A pokud nemůžete bez oblíbených interpretů vydržet, zkuste si zakoupit knihu fotografií, dokumentující období 2008 - 2009 a jejich světové turné k Invaders Must Die. Ale pozor, jedná se o limitovanou edici!

Díky nečekané erupci islandské sopky a následnému zrušení všech evropských letů nebylo jednoduché vystopovat principála The Prodigy Liama Howletta. Po netrpělivém čekání na druhém konci sluchátka se konečně ozval samotný guru electro rocku. Svůj čas trávil zrovna v jednom luxusním milánském hotelu, pochopitelně pod falešným jménem, kde si umělec dopřával odpočinku před dalším koncertem. Nebylo vůbec jednoduché Liama zastihnout, až po dlouhém přemlouvání se nakonec dohodnutý telefonát mohl uskutečnit. Naštěstí byl hlavní mozek The Prodigy dobře naladěný, nijak se nenechal vytočit krizí leteckého provozu kvůli soptění islandského vulkánu („My jezdíme vlakem!“ smál se) a se silným londýnským pouličním přízvukem zodpověděl více otázek, než jsem vůbec doufal. Jak bys zpětně zhodnotil vaše Dava známe už z festivalů, kde hrál poslední album Invaders Must s Foo Fighters, a my se často potkávali v zákulisí. Vždycky jsme Die z roku 2009? Já jsem s ním pořád spokojený. Myslím, že vyšlo v takové podobě, jakou jsme si opravdu přáli. Na toto album jsem velmi hrdý. Přesně takové album jsme potřebovali v dané chvíli udělat. Ale až na podiu zjistíš, jak skladby nakonec znějí. A protože lidi na to reagují pozitivně a nadšeně se přitom baví, pocity mám z toho rozhodně pozitivní. Už se nemůžu dočkat, abych byl zpátky ve studiu a začal pracovat na dalším albu!

V Invaders Must Die na bicí hostuje Dave Grohl. Jaká s ním byla spolupráce? Vše bylo velmi snadné, šlo to neuvěřitelně hladce. Samotné nahrávání jsme udělali velmi rychle.

se navzájem respektovali. Sám z ničeho nic zavolal, vůbec netušil, že právě děláme desku, a chtěl jen tak pro sebe s námi natočit jeden track. No a nakonec jsme nahráli spoustu materiálu a něco z toho se dostalo na desku. Bylo to jednoduché, přišlo to znenadání a tím pádem to vyznělo velmi energicky a čerstvě. Dave je hroznej sympaťák. Ale pro nás celá akce nebyl žádnej „Big Deal“. Nic velkýho. Jasně, že jsme byli rádi, že je na desce, ale nechtěli jsme na tom stavět naši popularitu jako že máme velkou rockovou hvězdu na desce, nebo něco takového. Víš, jak to myslím.


Pamatuji si, jak jste hned po vašem prvním albu, tedy kolem roku 1992, v televizi mluvil o tom, že byste rád v budoucnu spojil elektrické kytary s elektronikou, což jste vlastně dokázal a dnes je to normou. Celkem vizionářské, ne? To j e z a j í m a v é . V ů b e c s i nepamatuji, že bych něco takového řekl. (smích) Ale kytary jsem měl v hlavě už od začátku. Problém byl v tom, že pro taneční kulturu byla elektrická kytara tehdy naprostým tabu. Ale já jsem vždycky chtěl, abychom byli kapela, která náš pocit vyjádří přes všechny možné a dostupné prostředky. Aby se střetávaly různé kultury a styly a dohromady přitom vytvářely energii.

Nebyli jsme šokovaní, ale jen neuvěřitelně zklamaní. Už jenom to, že prostě nemůžeš přijet do cizí země, nic nechápat a požadovat stažení skladby, která je hitem po celé zemi, je naprosto nehorázný. Nenávidím skupiny, co jdou na podiu a začnou kázat, co se smí a co se nesmí. Co to je? Kde to žijeme? Navíc si myslím, že toho nakonec dost litovali a sami se museli cítit jako totální blbci. Mně to bylo osobně moc líto, protože jsem Beastie Boys opravdu miloval. A texty na jejich prvních deskách byly plný vtipu, nadsázky a ne moc slušnejch výrazů, takže co nám oni budou najednou kázat? Američani prostě nikdy nepochopí ironii a evropský smysl pro humor. Jsou úplně mimo.

méně vidět, proto nikdo o mně moc neví. Na premiéry filmů nechodím a nenechávám se fotit se slavnými osobnostmi. Stačí nehrát tu jejich hru a máš je na háku. Občas mě někdo přátelsky osloví na ulici, ale většinou to je milé, protože z toho cítím, že mi chtějí vyjádřit respekt k naší hudbě. A to potěší.

Opravdu to nedával. Hned poté, co vyšel klip k Firestarter, ho lidé začali poznávat na ulici, začali na něj tlačit a on to opravdu neustál. Je to kluk z ulice, který by udělal cokoliv, jen aby se nedostal do role nějaké celebrity. Já mám to štěstí, že jsem

punk nějak aktivně prožil, protože mi bylo sedm let, když to vypuklo. Nicméně dobře si pamatuji na okamžik, když jsem poprvé viděl Sex Pistols v televizi a jak mi to vyrazilo dech. Prostě vždycky něco bude.

V 90. letech jste byli na špičce taneční kultury. Myslíte, že to bylo na dlouho poslední velké hnutí mládeže? Nemluvě o tom, že se to celé později nechutně zpolitizovalo - viz. Jak Keith Flint, tak Maxim C r i m i n a l J u s t i c e A c t R e a l i t y s i s v é h o č a s u postihující taneční party. stěžovali, že po úspěchu Tak bylo to velké, o tom není sporu. Prodigy se dostali do stádia, Nevím, jestli bych to nazval posledním hnutím mládeže a vůbec kdy měli slávy, mejdanů a ne, jestli mladým. Ale je pravda, že klubů plné zuby. Už jen proto, to byla generační záležitost a že je všichni otravovali a tlačili spojovalo to předtím nesourodé do póz a situací, které jim byli skupiny. (Po delší odmlce - pozn. proti srsti. Dostal jste se autora) Tuhle jsme se o tom mezi Tato kulturní otevřenost během kariéry do obdobné sebou bavili, že jsme nakonec velký šťastlivci, že jsme zažili začátky pochází z vaší celoživotní situace? punku, hip-hopu a taneční scény. lásky k hip-hopu? Pro Maxima to bylo velmi těžké. Teda nemůžu zrovna říct, že bych

Jasně, ale já to měl vždycky takhle hozený. Hudba musí mít své ostří, svojí energii, svoje napětí. Jako kapela se snažíme udržet si to „Keep Real“. (Oblíbená hip-hopová hláška, něco jako: „Obuj se do toho, Vydrž, Nehraj si na něco“ atd… – pozn. autora.). Venku je hromada skupin, které se tváří a jednají, jako by byly na celý svět nasraný, a přitom to je jen póza. U nás nic takového není. Když nás něco štve, tak se tak opravdu cítíme a snažíme se to dát do hudby. Žádný falešný vztek! Jsme, co jsme.

Když už jsem u minulosti: váš singl Smack My Bitch Up byl svého času, a to i kvůli klipu obsahující násilí, konzumaci drog a nahotu, značně kontroverzní. Co ale na tom bylo podivuhodné, je to, že vás veřejně na anglickém festivalu v Readingu (1998) kritizovali Beastie Boys a žádali po vás nehrát tuto skladbu. To musel být celkem šok, ne?


Zpětně to vypadá, že 90. léta Musí tam být ta energie. Prodigy byla ve znamení crossoveru, jsou prostě velmi organická skupina. kdy se všechny styly hudby spojovaly a teď naopak jsou všichni ve svém malém ghettu. Jo. Nemůžu než souhlasit. Tak se to teď jeví, ale myslím si a doufám, že jen na povrchu.

Chodíte ven na koncerty? Zaujali vás nějaké mladé Jak vlastně vypadají naživo kapely nebo projekty? Něco Prodigy model 2010? Kdo je nového? Styl? Zvuk? Bydlím v Londýně, přímo v Camden na podiu? Town. Setkáš se tu s hudbou na každém rohu a natrefíš na hodně malých klubů, kde se hraje. Když někde zaslechnu pořádný brajgl a zdá se mi to zajímavé, tak vylezu ven a poslechnu si to. (smích) Normálně chodím ven a vnímám hudbu kolem sebe. Když mě něco zaujme, tak zajdu i na koncerty. Ale přiznám se, že mě nic moc poslední dobou nezaujalo.

V roce 1999 jste vydal The Dirtchamber Sessions Volume One, což byl v podstatě zaznamenaný DJ set, kde jste míchal tracky od Public Enemy, Primal Scream nebo Herbie Hancocka. Zajímáte se o práci DJ? Plánujete v budoucnu něco podobné zase vydat? Ne! Být DJem mě absolutně nezajímá. V žádném případě! Co chci hlavně, je psát vlastní hudbu, dělat desky a pak je hrát naživo. Ta deska vyšla v takovém podivném období, kdy jsme si řekli, že by bylo lepší dát si na chvilku pauzu. Každý si začal dělat své vlastní projekty a mě to v tu chvíli přišlo jako dobrý nápad. Nevím. Možná, kdybychom si zase dali pauzu, tak bych se do nějakého podobného projektu pustil, ale momentálně o tom rozhodně neuvažuji.

Když hrajete naživo, stává se vám někdy, že improvizujete? Ano a celkem dost! To je vždy ten moment, co mě nejvíc nakopne. Máme pár skladeb, které jsou totálně „freestyle“ a jsou na tom prakticky postavený. A pak to někdy schválně pošlu úplně jinam. Máme rádi, když je to drsný, špinavý a trochu mimo. Svobodu si při vystupování ceníme úplně nejvíc!

Je to naprostej nářez! Šílený show, kde se do toho snažíme dát úplně všechno. Jinak už pár let máme stálou sestavu: já, Flint, Maxim a znovu se navrátil Leeroy (Thornhill – tanečník a občasný klávesista v letech 1990–2000 – pozn. autora). Jinak nám pomáhá na bicí Leo Crabtree a na kytaru Rob Holliday. Co dodat, je to fakt jízda!

KONEC

The Prodigy se u nás představí na festivalu Rock For People, který se uskuteční od 3. do 6. července. Vedle zmiňovaného headlinera se představí celá řádka zvučných a zajímavých jmen. Kromě alternativně laděných a jemných kapel Archive, Morcheeby, Trickyho či Gallows sázejí pořadatelé na čím dál tvrdší jména. Proto se na festivalu představí i legendární Jello Biafra z Dead Kennedys, Suicidal Tendencies, Coheed And Cambria, Alexisonfire, Skindred, či stále u nás oblíbenější The Subways. Pořadatelská agentura Ameba Production letos nabídku rozšířila o dvě scény na celkových osm, zvýšila počet účinkujících ze 150 na 170, přidala divadelní scénu a chystá nápaditý program pro děti. Prostě jedinečný český Woodstock!

Autor článku: Tom Komárek Vytvořeno ve spolupráci s časopisem Rock & Pop


Francouzský lev se v posledních měsících utrhl z řetězu a chrlí jeden zajímavý koncept za druhým. Doufejme, že aspoň některý z těchto vozů se jednou stane realitou. Tentokrát Peugeot představil koncept SR1, který v sobě snoubí ladné linie a dlouhou příď. SR1 vypadá, jako kdyby byl vytesán z jednoho kusu železa, protože jeho křivky takovéto tvrzení jen podtrhují. Oficiálně bude tento vůz představen na Ženevském autosalonu, který se bude konat v Březnu tohoto roku. Samozřejmě, stejně jako většina posledních konceptů světových značek, je i tento vůz hybrid. O pohon se stará hybridní systém Hybrid4. Tento systém využívá výkon přeplňovaného čtyřválce o objemu 1,6 l a elektromotoru. Spalovací motor (výkon 160 kW) je tradičně umístěn pod kapotou a elektromotor (70 kW) je umístěn u zadní nápravy. V případě potřeby jsou v činnosti oba motory (akcelerace apod.). Díky tomuto hybridnímu pohonu dokáže Peugeot SR1 zrychlit z 0 na 100 km/h za 4,7 s. Přestože je karoserie vozu z karbonových vláken, tak celková hmotnost dosáhla 1525 kg. Pro řidiče, kteří při placení u čerpací stanice neradi sahají hluboko do peněženky máme dobrou zprávu. Koncept SR1 má kombinovanou spotřebu 4,9 litru benzínu na 100 km. Rozložení sedadel v konceptu Peugeot SR1 je poměrně netradiční, protože se jedná o 2+1 (tedy dva cestující v předu a jeden v zadu). Zadní pasažér sedí uprostřed za předními sedadly (obrácené rozložení sedadel bylo použitou například u konceptu Nissan Mixim). Tento model disponuje také plastovou střechou, jejíž princip odkoukal Peugeot od plachetnic (nebylo zatím oficiálně řečeno o jaký princip se jedná). Takže pokud se tento model dostane do sériové výroby, tak si jistě najde fanoušky mezi milovníky vozů segmentu kabrio. Zajímavým designovým prvkem jsou štěrbinové zadní světlomety, kterými může volně protékat proudící vzduch.

KONEC

zdroj: www.koncepty.cz, autor článku: Ondřej Martinek


A opravdu. New York, americké město přeplněné lidmi z celého světa všech barev a jazyků, nemůže přece nikdy spát. Rychlost, jakou New York žije, vyrazí dech, kolik lidí je schopen pojmout a zase vyplivnout, je neuvěřitelné. Říká se že, NY musíte buď milovat, nebo nenávidět a něco na tom bude. Nemusíte ho však milovat, dokonce se vám nemusí ani líbit, ale určitě stojí za to ho alespoň jednou za život vidět. A nejlépe si tuto americkou metropoli vychutnáte, když se nebudete snažit ji pochopit a necháte se unášet jedinečným duchem města.

Stejně jako si Paříž užijete s partnerem čí partnerkou, New York vás bude bavit s osobou stejného pohlaví tedy kamarádem nebo kamarádkou. Je to tak hektické a rychlé město, že na zamilované bloumání tady není moc prostoru. Za to pro chození po barech, hospodách a kavárnách je tu prostoru dost. Navíc pokud jste žena, stejně nakonec většinu času budete trávit v obchodech, protože pro Evropana jsou zde naprosto neuvěřitelně nízké ceny a neskutečná nabídka, čehokoliv na co si vzpomenete. Muže zase ohromí místní architektura, specializované obchody se značkovou a levnou elektronikou všeho druhu nebo noční život. Ještě než si koupíte letenku, ujasněte si zda, ke vstupu do USA použijete americké vízum nebo elektronický vstupní formulář ESTA. Doporučuji druhou možnost, je levnější a rychlejší. Stačí si pouze vyřídit biometrický pas a vyplnit formulář ESTA na www.esta.cbp.dhs.gov a můžete začít směle plánovat. Momentálně se dá zpáteční letenka do NY koupit přibližně za deseti tisíc korun. Pokud budete mít štěstí, seženete ji i za méně. K nákupu nejvýhodnější letenky sledujte např. www.studentagency.cz nebo www.letuska.cz. Ubytování hledejte přímo na amerických webech, přijde vás mnohem levněji. Doporučuji bydlení přímo na Manhattanu, oceníte ho po mnoha prochozených hodinách a taxíky většinou odmítají mimo Manhattan jezdit. Hledejte třeba na www.anyedit.org nebo www.apartmentsapart.com.


Newyorské počasí je stejné jako české, nezapomeňte však na pohodlné boty a deštník. A pokud hodláte v NY nakupovat, vezměte si na cestu tam příruční zavazadlo anebo poloprázdný kufr, nový si můžete koupit na místě za pár dolarů. Připravte se na bezpečností prověrky již na českém letišti. Otázky typu kdo a jak vám balil kufr, by vás neměly zaskočit. Po příletu do států vás čeká vstupní pohovor s celníkem. V této situaci se vyplatí nechat svůj ostrovtip stranou a rozhodně na celnici nevykládat, že jedete do USA pracovat a nemáte zpáteční letenku. Mohli by vás na místě poslat zpět a jediné co z Ameriky uvidíte, budou letištní záchodky. Samozřejmostí je cestovní pojištění, protože ošetření u tamního lékaře vás může stát víc než samotná letenka. Let do NY trvá přibližně 8 hodin, záleží na rychlosti větru nad Atlantikem a po příletu si nařiďte hodinky o šest hodin zpátky.

Ať už jedete do NY na výlet, nákupy, pracovně nebo jenom projíždíte, je pár míst, která musíte vidět. Začněte třeba 5th Avenue tzv. nejdražší ulicí na světě, začínající u Washington square a končící u Central parku. Vzhledem k cenám tamních obchodů není pro nákupy zrovna nejvhodnější, ale aspoň jednou si ji projděte. Prohlédněte si opulentní Trump Tower, legendární hotel Plaza nebo podzemní obchod Applu, vítající vás obřím jablkem. Kousek od páté se nachází Rockefeller Center, komplex několika budov zahrnující i Radio show hall. Celoročně je zde v provozu kluziště známé např. z filmu Sám doma. Nás však zajímá mrakodrap Top of The Rock, jistě znáte fotografii dělníků svačících ve vzduchu, která vznikla právě při jeho výstavbě. Vyhlídka z Top of The Rock obsáhne celý Manhattan a poskytne vám nádherný výhled na Central Park, Empire state building a hlavně zde můžete udělat pozoruhodné fotky. Nejlepší doba pro návštěvu je před západem slunce, vidět osvětlený ostrov stojí za to. Až se vám z vyhlídky zatočí hlava, zajděte na blízké Times Square, neomylně ho poznáte podle světelných reklam, které vás skoro oslepí. Náměstí je nazýváno Crossroads of the World a je také jedním ze symbolů NY. Každoročně zde probíhají gigantické silvestrovské oslavy a určitě stojí za to navštívit místní hračkářství, které chytne i zatvrzelé dospěláky. Během vaší návštěvy NY přijde chvíle, kdy budete mít hluku, betonu, troubících taxíků a hromady lidí dost a zatoužíte po přírodě. Ideální den pro výlet do Central parku. Jestli vám vyjde slunečné počasí, můžete v parku zkusit piknik po americku a trávit třeba celý den ležením v trávě a pozorováním kolemjdoucích. Central Park je oázou klidu v srdci hektického velkoměsta. Pokud se počasí nevydaří, schovejte se do blízkého Guggenheim muzea. Kromě sezónních výstav uvidíte Van Gogha nebo Rembranta a muzeum je jedinečné nejen svojí architekturou.


Za vidění jistě stojí i americká mecca bankovnictví

narazíte minimálně a spíše než na hamburgeru si zde

Wall street, vůni peněz ucítíte na každém kroku. Při té

pochutnáte na bio stravě, která je momentálně ve

příležitosti se běžte podívat na Ground Zero, místo na

všech

velkoměstech

opravdu

IN.

Doporučuji

kterém kdysi stáli Dvojčata. Potom se přesuňte k moři

nakupovat v potravinovém řetězci Whole foods. Jejich

a projděte se po promenádě s výhledem na Sochu

obchody najdete po celém Manhattanu a prodávají

svobody. Zatoužíte-li tento symbol Ameriky navštívit,

zdravé a čerstvé potraviny, navíc si zde můžete naložit

připravte se na kilometrové fronty. A kousek od Wall

jídlo sebou nebo si ho sníst přímo v prodejně. Nabízejí

street

širokou nabídku od polévek, přes saláty a hlavní jídla

stojí Brooklyn Bridge, projít se po tomhle

mostě je opravdu zážitek. Doporučuji podívat se i po Brooklynu. Pro pravé Newyorčany to už sice není New York, ale je to velmi příjemné místo o polovinu klidnější než Manhattan. Nemusíte veškerý čas v New Yorku trávit jen na Manhattanu, projeďte se třeba na Coney Island. Stačí 45 minut cesty metrem a jste na pláži. Projděte se po

až po dezerty. Všechno je zdravé, bio a velmi dobré. Dalším vítaným místem pro odpočinek pro vás bude Starbucks, jehož kavárny se nacházejí opravdu na každém rohu a za pár dolarů si můžete dát pořádnou kávu, zákusek nebo svačinu. Na rozdíl od Česka je v Americe tento řetězec velmi levný. V NY se navíc můžete doslova každý den stravovat v jiné zemi. Je libo Čínu nebo Japonsko, Indii, Mexiko,

promenádě a v blízké ruské čtvrti si dejte pořádný

Rusko nebo Libanon? Záleží jen na vás, na co máte

boršč.

zrovna chuť. A jestliže narazíte na restauraci, kde nabízejí All you can eat, určitě vyzkoušejte, počítejte však s tím, že nepůjde o lehkou svačinku, ale pořádný nášup. Ideálním dopravním prostředkem po Novém Yorku je taxík

Amerika je vyhlášená svým nezdravým stravováním a

nebo

možnostech

metro, a

míře

záleží

na

únavy.

vašich Cesta

finančních

taxíkem

po

obézními lidmi. Musím zdůraznit, že New York není

Manhattanu je velmi pohodlná, ale cesta metrem je

Amerika, tudíž tu na opravdu tlusté Američany

zase výborná pro pozorování Newyorčanů. V NY totiž


potkáte jedinečnou směs lidí z celého světa. Vzhledem k různorodosti obyvatel se může zdát těžké místní rodáky rozeznat, ale je to velmi jednoduché. Rodilý Newyorčan se totiž pohybuje třikrát rychleji než ostatní smrtelnicí a nestojí poslušně na červenou, nýbrž se prodírá mezi taxíky a nebojí se skákat autům přímo pod kola. New York je pro nakupování jako stvořený. Neuvěřitelné jsou hlavně tzv. outlety, kde najdete zboží, které do Česka ještě nedorazilo za velmi nízké ceny. Značky typu Calvin Klein, Armani, Donna Karan, Tommi Hilfiger a jiné jsou zde k dostání za pár dolarů a po návštěvě místních shopů, si už v předražených českých obchodech jen tak něco nekoupíte. Doporučuju navštívit obchod Century 21 kousek od Wall street, TJ Mexx pár kroků od Union Square a vyhlášený Macys na 34. ulici, což je jedna z nákupních tříd kousek od Times Square. A naprostou třešničkou na dortu je umělecká čtvrť Soho s velmi uvolněnou atmosférou, plná příjemných kaváren a galerii a samozřejmě obchodů. Pokud jste duší aspoň trošku bohém, budete tuto čtvrť opouštět s těžkým srdcem. Jestliže vás celodenní chození neunaví a zatoužíte okusit newyorský noční život, vyrazte třeba na muzikál na Broadway nebo do některého z jazzových klubů. Klubů, barů a diskoték je v NY nepřeberné množství, záleží jen na vašem vkusu a momentální náladě. New Yorku se vám třeba zalíbí a Česká republika pro vás bude po návratu už moc malá, neváhejte a zkuste najít v Americe práci nebo vhodný studijní program. Hledejte na www.studyline.cz, www.usajobs77.com nebo pracevusa.cz.

KONEC

Autor článku: Kristýna Vobecká


„Před tímto výzkumem jsme věděli překvapivě málo o procesech, které tyto změny ovládají. Teď začínáme objevovat cesty vedoucí k sexuálnímu vzrušení žen, takže budeme schopni nalézt lék, který by mohl pomoci ženám trpícím poruchou sexuálního vzrušení,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu Chris Wayman. Ovšem Pfizer není jediná společnost, která ženskou Viagru hledá a která má na tomto poli výzkumu úspěch. Odborníci na University of North Carolina totiž zjistili, že z neúčinného antidepresiva flibanserinu se vyklubal právě lék, který zvyšuje vzrušení u žen a usnadňuje jim dosažení orgasmu. „Flibanserin působí jako antidepresivum velmi špatně. Nicméně lékaři potvrdili, že zvyšuje libido jak u laboratorních zvířat, tak u prvních testovaných osob. Takže jsme zahájili mnohonásobné klinické testy na lidech,“ přednesl profesor John Thorp z University of North Carolina loni na podzim na setkání sexuologů ve francouzském Lyonu. KONEC

Přesto společnost Pfizer oznámila, že se blíží ke klinickým testům nového léku. Ten zvyšuje ženské vzrušení, ale neodstraní emocionální problémy, nezvýší touhu ani nezlepší náladu. Ženská sexualita je mnohem složitější než ta mužská, ženské vzrušení je komplexnější, a proto také vývoj léku má cestu poněkud klikatější, než byla ta vedoucí k Viagře, Cialis či Levitře. Nový lék společnosti Pfizer nese zatím pracovní označení UK-414,495. Účinkuje tak, že zvyšuje prokrvení ženských genitálií a zvyšuje sexuální vzrušení.

Autor článku: Petra Zemanová http://www.profashion.cz


Nová technika (audiovizuální), fotografie a film, které přišly s 20. Stoletím posunuly tyto příběhy, původně přenášené pouze orální a později grafickou formou, do nové dimenze a relativizovaly hranici mezi skutečností a fikcí. Vydejte se proto s námi na drobnou cestu skrze filmy, tu kratší tu delší, které tuhle hranici i nadále relativizují. Za sebe Vám mohu říct, že se stoprocentně budete bát, ale věřte mi, že to není hlavní důvod tohohle článku. Úmyslně se zde nepřikláním ani na jednu stranu názorového spektra, jsem kdesi uprostřed1 . Z této pozice Vám radím přemýšlet, co se kolem Vás děje a koneckonců se občas nechat postrašit, protože strach je předsíní zvědavosti. Jedná záhada, která to všechno spustila V roce 1999 přichází film, který mění pohled na hororový žánr. Na jeho počátku byl příběh tří studentů, kteří se v roce 1994 ztratili kdesi v tajemných hvozdech poblíž Burkitsvillu v Marilandu, když se snažili přijít na kloub tamější legendě. Jejich natočený materiál byl nalezen o rok později, aby mohl být zachován jako stopa tří ztracených životů. Mystifikační horor Eduarda Sáncheze a Daniela Myricka předvedl novou dimenzi pomalu poklesajícího žánru. Před diváky předstupuje příběh bez trapně kostýmovaných příšer z druhé říše, jenž trestají ty, které je vyrušili z jejich klidu, bez psychopatických monster, které kýbly krve uspokojují svou zvrácenou duši. Zde se fikce pro diváka stává realitou a realita fikcí. Dokumentární ráz celého filmu, vtahuje diváka do děje a kromě hranice realita- fikce, ruší pomyslnou hráz mezi plátnem a hledištěm. Záhada Blair Witch tedy stojí na počátku naší cesty, cesty skrze filmy, které posouvají hranice vnímání a toho, co od hororového žánru očekáváme. Nutno dodat, že


následující druhý díl už nebyl tak úspěšný, právě proto, že příběh vrací zpět do starých kolejí žánru2. Navíc v prvním filmu se dokonale podařilo sladit marketing (využití fiktivního příběhu a vytvoření reálné zprávy) a filmové zpracování.

Teresa Fildago

Když Vám v domě straší, pozvěte si kameru Současný filozof Paul Virilio se ve své knize zamýšlí nad příběhem Američanky June Hustonové, která měla pocit, že na ni doléhají přízraky a proto si do svého bytu nechala nainstalovat čtrnáct online kamer, které přenáší její byt na webovou stránku. Návštěvníci této stránky se pak stávají ghost watchers. Virilio o tom píše- „s takovým voyeurismem dostává teledohled nový význam: už se nejedná o zabezpečení proti vloupání, nýbrž o sdílení úzkosti, utkvělých představ s celým netem, a to prostřednictvím přeexponování místa, kde žiji.“ Na podobném principu sdílené úzkosti stojí i horor, thriller Parnormal Activity, režiséra Orena Peliho, který měl premiéru 19.11.2009. Patrně jste se už někdy setkali s typem pořadu, který se v některém ze svých dílů zabývá paranormálními jevy. Pro větší realističnost toho či onoho dílu se navštěvují tajemná místa a někdy se i podaří kamerou nějaký ten záhadný jev zachytit. Stále je diskutabilní, do jaké míry jde o šikovné triky filmařů, a do jaké míry je to realita. Na stejném principu stojí i příběh tohoto filmu. Setkáváme se zde s mladým párem, který žije v domě, kde se dějí divné věci. Zejména noční hodiny jsou pro zdejší obyvatele signálem k jejich řádění.

Duch z Londýna Nejznámější fotografie ducha, která byla profesionály označená jako skutečná fotografie!

Tak co je krucinál vůbec reálného? Ještě se nebojíte? Hm, tak to byste pomalu měli, protože teď trochu překročíme hranici mezi reálným x nereálným a předvedeme Vám příběh, o kterém si mnozí myslí, že je skutečný, jiní, že je to vlastně ten nejlepší a nejrealističtější horor na světě. Prozatím jsme se věnovali filmům, těm, kde se obyčejným lidem stávají neobyčejné věci, ale nyní. V roce 1983, došlo u portugalského města Sintry k vážné dopravní nehodě, při níž zahynula mladá žena Teresa Fildago (22). Na tom by nebylo nic tak závažného, kdyby se o mnoho let později neobjevil na internetu krátký asi sedmiminutový amatérský záznam v portugalštině, jehož je hlavní hrdinkou asi tohoto děje. Tři mladí lidé jedou autem do hor. Nezávazně konverzují (znáte to, když se sejdou dva kluci a jedna holka. Samé srandičky apod.). V jednom místě minou osvětlenou postavu, stopaře. Vrací se pro ni, zastavují. Do auta vstupuje mladá a hezká dívka. Ta druhá ji uvolní místo, avšak kamera se při každém záběru na stopařku chová divně. Stopařka je nemluvná a místy neklidná, což všichni přikládají nervozitě z kamery, a tak se mladíci tuto novou dívku snaží zapojit do debaty. Na otázku, jak se jmenuje, odpovídá prostě, Tereza a jede rovně a chce jen pochopit, co se stalo. Po krátké době ukazuje mladíkům před sebe. Tam je to místo, kde měla autonehodu a tam také zemřela. Po vteřině ticha, kamera zaměří (opět ve vteřině) na její obličej. Tereza

křičí hrůzou a vidíme, že její tvář je zdeformovaná jizvou, ozve se rána a ticho5. Následuje informace, že ze tří pasažérů v autě přežil akorát jeden chlapec, který si není schopen vybavit, co se té noci stalo. Terezin duch v tom místě prý udeřil ještě několikrát a vždy to skončilo nehodou. Ať už tomu filmečku věříte či nikoli jde o fascinující zážitek, po němž Vás budou děsit všechny zvuky ve Vašem pokojíčku, a na divné stopaře se pak budete dívat trochu jinak. Je pravda, že pro tvrzení, že jde o filmový trik, můžete nalézt sto a jeden důkaz6, ale pro pravdu, vlastně ani jediný. Pokud jde o film, pak zde máme před sebou jedno z nejdokonalejších děl hororového žánru, protože zcela překračuje hranici fikce a pokud jde o skutečný příběh, potom je tohle skutečně první, audiovizuální důkaz posmrtného života. Konečný soud nechám na Vás divácích a čtenářích. Tereza před autonehodou, nastupující do auta a krátce před havárií. Posuďte sami, jestli je to tvář ducha, anebo šikovný maskérský trik. Případu tohoto ducha se věnuje mimořádná pozornost a doposud nikdo nebyl schopen říci definitivní slovo. Tak třeba se jednou dočkáme rozuzlení. KONEC

Autor článku: Pavel Lopušník Zdroj: www.menstyle.cz


Jak to s těmi tuky vlastně je? Na jedné straně představují jednu z hlavích živin a v organismu zastávají řadu důležitých funkcí, na druhé straně lékaři upozorňují na jejich nadměrnou spotřebu přispívající k rozvoji obezity či srdečních onemocnění. Patří vůbec tuky do zdravého jídelníčku? ANO, podstatné je ovšem jejich množství a druh. Naše zdraví ohrožuje vysoká spotřeba „špatných“ tuků a naopak nízký příjem tuků „dobrých“. Pokud se dobře vyznáme v tucích, můžeme se správně rozhodnout, které je nutné omezit a příjem kterých naopak zvýšit. Díky tomu pak budeme vybírat takové potraviny, které nám zajistí dosažení požadovaného příjmu „dobrých“ tuků z hlediska zdravé výživy. Tuky by měly tvořit zhruba třetinu energie, kterou během celého dne přijmeme z jídla a pití. „Dobré“ tuky obsahují nenasycené mastné kyseliny a měly by tvořit 2/3 z doporučeného denního příjmu tuků „Dobré“ tuky jsou většinou rostlinného původu a najdeme je v: kvalitních rostlinných olejích a výrobcích z nich (např. margarínech) ořeších a olejnatých semenech kromě toho také v rybím mase „Dobré“ tuky prospívají našemu mozku a srdci, pomáhají udržovat správnou hladinu cholesterolu v

krvi a jsou důležité pro vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích, stejně jako pro tvorbu některých hormonů, jsou důležitým zdrojem energie a jedním z nejlepších zdrojů esenciálních mastných kyselin, které si naše tělo nedovede samo vytvořit a musí je proto přijímat s potravou, stejně jako vitaminy. „Špatných“ tuků, ve kterých převažují nasycené mastné kyseliny, bychom měli sníst maximálně 1/3 ze všech tuků za den. Toto množství většinou vyčerpáme konzumací skrytých tuků, viditelným tukům (např. máslu, sádlu apod.) bychom se proto měli vyhýbat. „Špatné“ tuky jsou zejména v potravinách živočišného původu a nejvíce se jich skrývá v: tučném mase a výrobcích z něho plnotučných mléčných výrobcích výrobcích ze ztužených tuků, různých polevách, oplatkách, zákuscích apod. másle, sádle „Špatné“ tuky mají neblahý vliv na zvyšování hladiny cholesterolu v krvi, a tak nepříznivě ovlivňují zdraví našich tepen a srdce, zvyšují také riziko vzniku civilizačních onemocnění, jako je např. obezita, diabetes mellitus II.typu nebo dna.


Je „dobré“ vědět: Aby „dobré“ tuky zůstaly opravdu dobré, měli bychom vědět, jak s nimi zacházet a pro jaký způsob použití, tedy jestli na mazání, pečení, vaření či smažení, se který tuk hodí. Při nesprávném používání, např. přepalování, můžeme i z „dobrých“ tuků nechtíc udělat i „špatné“.

Na pečivo a chléb se hodí: margarín

Do salátu přidáme: kvalitní rostlinný olej (např. olivový, řepkový) nebo majonézu

Krém připravíme z: margarínu

Na dušení a pečení masa použijeme: rostlinný olej a margarín s obsahem tuku 60 % a více nebo tekutý margarín

Když už smažíme, smažíme na: rostlinném oleji vhodném ke smažení nebo tekutém margarínu s obsahem tuku 85 %

Když fritujeme, použijeme: rostlinný olej nebo pokrmový tuk určené na fritování

Na pečení moučníků a cukroví poslouží: margarín na pečení nebo rostlinný olej

Na přípravu polevy se hodí: margarín s obsahem tuku 60 % a více

Nezapomínejte na pestrou vyváženou stravu a zdravý životní styl. KONEC

Autor článku: Petra Zemanová http://www.profashion.cz


Nadace Taťány Kuchařové – Krása pomoci vznikla v červnu 2008 a naše pomoc směřuje především k cílové skupině seniorů, na kterou se v minulosti při pomoci druhým, zapomínalo. Z Fondu seniorů podporujeme organizace a projekty jejichž náplní je péče o seniory v domácím či ústavním zařízení.

Aktivizační programy slouží seniorům k neustálému ověřování vlastních schopností, možností a zájmů. Zabraňují tak stagnaci a chátrání především duševního stavu člověka. Slouží k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností. Podporují jejich sociální začleňování. Kvalitní aktivizační program je důležitý pro fyzický i duševní stav seniorů, poskytuje nutnou dávku fyzické činnosti, adekvátní mentální stimulaci a příležitost pro seznamování – sdílení zejména s vrstevníky a společenský život. Aktivizační programy mohou pomoci při hledání cesty ze sociální izolace k aktivnímu začlenění do společnosti.

© foto: Karel Cudlín

Darované prostředky putují na aktivizační programy pro seniory, pečovatelské služby a osobní asistenci, nákup vybavení a kompenzačních pomůcek a dobrovolnické programy.

Cílem dobrovolnických programů je probudit v seniorech, kteří prožívají poslední období svého života v osamění a žijí v sociálním vyloučení, zájem o jejich osobu, který povede k naplnění jejich psychosociálních potřeb. Dobrovolníci jsou často jediným spojením se světem „tam venku“ a jsou to většinou lidé, kteří jako jediní o ně projevují osobní zájem. Senioři mnohdy nemají nikoho, kdo by se jim individuálně věnoval a měl čas jenom pro ně. Dobrovolníci fungují jako přátelští a empatičtí společníci, jež se snaží v seniorech probudit zájem o sebe sama.

Číslo účtu: 43-2710620297/0100

www.krasapomoci.cz

© foto: Štěpánka Stein & Salim Issa - Little Hanoi, Praha 2008

Přispíváme na kompenzační pomůcky seniorům a zdravotnické vybavení v sociálních a zdravotních zařízeních pro seniory. Pro udržení dobrého fyzického a psychického stavu je potřeba pracovat s nejmodernějšími kompenzačními pomůckami, které pomáhají předcházet nepříznivým vlivům a umožňují seniorům i v pokročilém věku a při nejrůznějších zdravotních problémech cítit se lépe.

© foto: Nikola Tacevski

Osobní asistence a pečovatelská služba zajišťuje seniorům, kteří mají problémy se sebeobsluhou z důvodů stáří nebo těžké nemoci, setrvat v domácím prostředí. Cílem těchto služeb je zachovat, popřípadě zlepšit podmínky pro kvalitní život seniorů, omezit nutnost jejich umísťování do ústavní péče, zachovat pocit vlastní hodnoty a důstojnosti, přispívat k udržení či zlepšení jejich soběstačnosti, a v neposlední řadě posilovat pocit potřebnosti. Díky práci osobních asistentů a pečovatelů mohou senioři důstojně žít v domácím prostředí, pracovat a plnohodnotně se zapojit do společnosti.


Š foto: David Kraus


Velmi jednoduchá pomůcka, která je složena pouze ze dvou pevných popruhů nastavitelné délky a madel pro ruce či pro nohy. TRX lze zavěsit kamkoliv. Na konstrukci strojů a hrazd v posilovně, na fotbalovou branku či na větev v parku nebo dokonce za dveře v bytě. S TRX můžete provádět nekonečné množství cviků, kdy velikost odporu určuje úhel těla oproti závěsnému bodu a tělesná hmotnost.

TRX lze využít pro trénink v posilovně nebo zabalit s sebou na cestu či výlet. Po celou dobu využívání TRX je cvičeno pouze s váhou vlastního těla a to ve všech třech rovinách pohybu. To je optimální pro komplexní uplatnění pravidel funkčního tréninku. Intenzitu lze však také zvýšit či snížit změnou postoje TRX buduje svalovou sílu, rovnováhu, flexibilitu a

cvičence oproti závěsnému bodu. Je neuvěřitelné jak

aktivuje stabilizační svalstvo po celou dobu cvičení. Je

posunutí těla o pouhých pár centimetrů změní

určen pro cvičence všech fitness úrovní, tedy od

intenzitu prováděného cviku. Každý moment nebo

začátečníků až po elitní sportovce.

okamžik po každém opakování lze intenzitu velmi

Osobní trenéři ve fitness klubu ZONE4YOU, kteří

snadno znovu nastavit. Čím níže jsme pod závěsným

prošli školením instruktorů TRX systému, Roman

bodem, tím se intenzita zvyšuje a naopak. Nejlepší

Gemrot a Michal Kroupa shodně doporučují: “Díky

intenzita je taková, kde vnímáme, že posledních pár

TRX můžete vytvořit velmi efektivní trénink i za velmi

opakování je prováděno téměř do úplného vyčerpání

krátkou dobu cvičení a pouze s využitím jednoho

svalové síly.

druhu nářadí.“


Cvičení na TRX se může zdát jako velmi snadné. Opak je však pravdou. TRX systém byl

vyvinut

americkými

speciálními

vojenskými jednotkami, jejichž členové TRX hojně

využívají

při

tréninku

na

svých

základnách i mimo ně. TRX procvičí nejen svalové partie, které jste zvyklí procvičovat, ale zejména zapojí svaly o kterých jste doposud nevěděli. Při provádění každého cviku je maximálně aktivováno stabilizační svalstvo a jsou zachovány všechna pravidla funkčního tréninku.

KONEC

Další informace o aktivitách a fitness tréninku naleznete na: WWW.ZONE4YOU.CZ


Jelikož se astrologií zabývám více než čtvrt století a to jak teoreticky tak zejména prakticky, měl jsem možnost pozorovat tisíce lidských osudů a hledat jejich odraz za pomoci astrologických technik při vyhodnocování nejrůznějších typů horoskopů. Po čase jsem bohužel zjistil, že pro většinu lidí platí toto : pokud jde v jejich životech vše „normálně“, tak se chovají jako zdravá zvířata – jedí, pijí, vyměšují a příliš nepřemýšlí o podstatě svého bytí. Přičemž na své životní pouti mnohdy eticky selhávají, aby si zajistili dostatek smyslových požitků. Po delší či kratší době od etického selhání ( podle konstelací ) pak přichází problémy nejprve psychického a poté fyzického rázu. Mnohé životy mi pak připadají téměř jako přes „kopírák“ - selhání v partnerství, v práci, v postoji k majetku, v komunikaci s okolím atd. vedlo k podobným onemocněním. Lidé pak bohužel mylně vyhodnotí svou situaci a snaží se nemoci co nejrychleji zbavit namísto toho, aby pochopili význam jejího poselství. Podle mého názoru by se lidé měli v situaci, kdy nemoc přichází ( pokud není akutní ), měli zastavit a zamyslet se nad sebou samým, nehledat příčinu v druhých, v náhodě, v nevhodné stravě či poškozeném životním prostředí. Náš stvořitel nám pouze nastavuje zrcadlo – to, co jsme činili druhým ( v této či v minulých inkarnacích ), je nyní činěno nám a my hledáme chybu všude jinde jen ne tam, kde bychom ji hledat měli – sami v sobě ! Lékař či léčitel, který předá pacientovi lék a nehledá spolu s pacientem kořeny nemoci, které tkví v chybném modelu chování, pouze potlačí symptom a dané kvantum potíží se vyvalí jindy a jinde. Stejně tak astrolog, který svému klientovi řekne : vidím konstelace tyto a tyto, znamená to tyto a tyto nemoci, sice nemusí být daleko od pravdy, nicméně klientovi příliš nepomůže. Z tohoto pohledu je astrologie pouze nástrojem diagnostickým a má li být terapeutickou metodou, pak by podle mého soudu měla spojit své síly s etikoterapií. Po dlouholetém pozorování lidských životů jsem dospěl k názoru, že tato Zeměkoule je „polétavou“ vesmírnou školou, na kterou dělají „výsadek“ lidské duše v určitém druhu „skafandru“, který nazýváme tělem. A naše nesmrtelné duše spojené se smrtelnými těly jsou

zde vychovávány určitým systémem zkoušek, přičemž našimi učiteli a zároveň zkoušejícími jsou planety naší Sluneční soustavy ! Z tohoto úhlu pohledu výklad horoskopu naznačí to, co jsme dostali do vínku od našich učitelů ( Bohů či planet ) a také to, co máme v tomto zrození řešit. Jakmile astrologicky naznačené zkoušky nezvládáme, přichází dle povahy planet různé " nápovědy " ve formě psychického či fyzického utrpení, přičemž intenzita utrpení se postupně zvyšuje. Jakmile pochopíme danou lekci a navrátíme se na svou cestu, problémy pominou, avšak v případě, že pořád nechceme chápat, začnou se naši učitelé řídit heslem :

A zde je náznak, jak by dle mého názoru měly být chápány lekce jednotlivých učitelů.

1. Co po nás chce Slunce respektive znamení Lva? Abychom byli velkorysí, srdeční, ušlechtilí, zdravě sebevědomí a ctižádostiví. Pokud se projeví malá srdečnost, chlad, odtažitost, ješitnost, pýcha a přehnané sebevědomí či enormní ctižádost, pak nastupují nejprve bolesti zad, páteře a píchá nás u srdce. Pakliže neporozumíme této nápovědě, tak se bolesti zintenzivňují a v konečném důsledku posléze nastupují vážnější nemoci popřípadě i úrazy ve zmiňovaných partiích těla.


2. Co po nás chce Luna respektive znamení Raka ?

6. Co po nás chce Jupiter respektive znamení Střelce?

Abychom byli citliví na problémy druhých, abychom se láskyplně starali o své bližní, o příbuzné a o potomstvo, abychom se naučili je přijmout takové jací jsou. Pokud jsme chladní, nevlídní, lakomí, neumíme dávat druhým lásku a cit, pak mohou u nás nastoupit problémy psychického rázu, jako je např. náladovost, rozmary, zvláštní duševní stavy. Pravděpodobné jsou pak i komplikace s činností žaludku a problémy se zažíváním.

Abychom byli spravedliví, žoviální, upřímní a optimisticky naladění. Pokud jsme však upřímní až zdrcujícím způsobem, pokud fanaticky prosazujeme pouze své názory a postoje, pak můžeme čekat vážné komplikace se svými kyčelními klouby a třísly.

3A. Co po nás chce Merkur respektive znamení Blíženců? Abychom se dokázali přizpůsobit změněným podmínkám, abychom se pružně učili novým věcem a uvolněně komunikovali se svým okolím. Pokud jsme líní studovat a nechceme si vyměňovat názory s okolím, pak se mohou projevit problémy s průduškami a plícemi, můžeme být nestálí, těkaví, nespolehliví a neklidní. Vyloučit pak nemůžeme ani úrazy končetin, následované sníženou pohyblivostí.

3B. Co po nás chce Merkur respektive znamení Panny? Abychom byli přesní, pracovití, činorodí a ochotní pomáhat druhým. Jakmile jsme pohodlní, příliš kritičtí a nervózně argumentující, tak se mou u nás objevit potíže se střevním traktem ( špatně oddělujeme zrno od plev, jsme vybíraví ) a také s činností nervové soustavy.

4A. Co po nás chce Venuše respektive znamení Býka? Abychom se uměli postavit pevně nohama na zem a zabezpečili potřeby své i naší rodiny. Solidnost, praktičnost a spolehlivost to jsou požadavky tohoto pevného znamení. Pokud jsme však příliš smyslní, požitkářští a myslící pouze na sebe, pak mohou nastoupit problémy s nadváhou, bolesti krku a krční páteře.

4B. Co po nás chce Venuše respektive znamení Vah? Abychom vnímali krásu, hledali a nalézali rovnováhu mezi protiklady, uměli vyvažovat impulsy okolí a abychom konflikty spíše urovnávali než vyvolávali. Pokud jsme však přelétaví, citově nestálí a neschopni udržet fungující vztah po delší dobu pak mohou nastat vážné problémy v oblasti ledvin, u žen tak budou zlobit vaječníky.

5. Co po nás chce Mars respektive znamení Berana? Abychom byli odvážní, podnikaví, činorodí a uplatňovali ve svém životě nové myšlenky, nápady a techniky. Pokud jsme však agresivní, tvrdohlaví a příliš vnucující okolí svou vůli, pak můžeme očekávat úporné bolesti hlavy či zubů a nejsou vyloučeny ani zranění v oblasti hlavy a problémy se zrakem.

7. Co po nás chce Saturn respektive znamení Kozoroha ? Abychom byli přesní, dochvilní, houževnatí, vytrvalí a skromní. Pokud však jsme chladní, bezcitní, příliš ctižádostiví a tvrdí ke svým bližním, tak se budeme v životě setkávat se situacemi, kdy nás budou trápit klouby ( zejména kolenní ) a kůže. Můžeme se setkávat s vleklými obtížně řešitelnými problémy psychickými i fyzickými.

8. Co po nás chce Uran respektive znamení Vodnáře ? Abychom hledali nová a výjimečná řešení problémů, které máme v tomto zrození řešit. Neměli bychom názorově ustrnout a naučit se využívat i novinek vědy a techniky. Jakmile si však myslíme, že víme všechno nejlépe a že jsme neomylní, pak přichází oběhové potíže, záněty žilního systému, problémy s achilovkami a kolísavý krevní tlak.

9. Co po nás chce Neptun respektive znamení Ryb? Abychom byli soucitní, vlídní, obětaví a vnímaví pro nadsmyslové záležitosti, abychom dokázali i snít o ideálech. Jakmile jsme však chaotičtí, nespolehliví, příliš fabulující a žijící ve světě iluzí, pak obvykle přichází závislosti na látkách ovlivňujících vědomí, dluhy a velká nepraktičnost neumožňující nám vést spořádaný život. Ve fyzické sféře můžeme očekávat vleklé nemoci, které pozvolna přijdou a pozvolna odejdou, zlobit bude zejména oblast chodidel.

10. Co po nás chce Pluto respektive znamení Štíra? Abychom byli věrní, loajální, houževnatí a hloubaví, rozumně zacházející se svým sex-appealem . Pokud jsme však posedlí sexem, žárliví a mstiví, pak pravidelně přichází vážné nemoci pohlavních orgánů, močových cest a konečníku. Cítíme se neustále unavení a máme oslabenou imunitu, špatně regenerujeme. Věřím, že duchovně a eticky vyspělí čtenáři Regenerace tento článek přijmou vlídně a zamyslí se nad ním. Vždyť staré dobré heslo „ S poctivostí nejdál dojdeš“ v dnešním světě zní mnohým směšně...Ale pak ti mnozí nechápou, proč jsou nemocní... Zároveň chci podotknout, že by tento text měl být chápán pouze jako jednoduchý úvod do této složité problematiky, které s kolegou Zdeňkem Bohuslavem v naší Škole klasické astrologie věnujeme mnoho hodin.

KONEC Autor článku: Richard Stříbrný, www.stribrny.cz


Brno n

av

r áto ig

Už víte kam v Brně... tak si to užijte!

TopTep.cz – to nejlepší co tepe Brnem Internetový navigátor prezentující špičkové brněnské provozy

TopTep.cz…vytvořen jen pro Vás.

www.toptep.cz

Profashion.cz červen 2010  

První internetový časopis Vám přináší spoustu nového zajímavého a autorského čtení. Zoblasti hudby, fotografie, reklamy, módy, zdraví

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you