Page 1

© foto: Miloslav Svanovský, publisher: Profashion.cz


Naši milí čtenáři, hlavně muži, vítejte v únorovém vydání Profashion.cz! Tak si každý měsíc plánujeme, co pěkného pro Vás připravíme v tom měsíci následujícím. Těší nás, že časopis Profashion je v tomto směru v podstatě neomezený. Obsah měsíčníku se pohybuje od zábavných až po profesionální témata, která vybíráme s ohledem především na věkovou kategorii čtenářů. A tak se nám ten pomyslný jazýček vah celkem úspěšně drží v rovnováze. Co ovšem rovnováhu jaksi nabourává, je názor veřejnosti, že časopis je nejspíše ryze ženskou záležitostí. Že tomu tak zdaleka není, o tom se může každý muž ujistit při prvním prolistování, kdy zaručeně najde téma, které mu bude blízké. Abychom tak i v tomto směru udrželi rovnováhu a vyvrátili názory, že tvoříme čtení jen pro ženy, rozhodli jsme se dát mužům v časopise větší prostor. Začali jsme u rubriky Proměna, kde Vám poprvé v historii proměn představujeme muže. S dámskou proměnou se na našich stránkách budete nadále setkávat, my se Vás pokusíme nezklamat zařazením také pravidelné pánské proměny. Mimochodem, všimněte si, dámskou Proměnu češe muž! A není tomu náhodou, že jsou to právě muži, kteří nám přináší typicky mužská témata. Například Martin Kratochvíl, zakladatel vydavatelství Bonton, si s námi povídá o krásách i úskalí Himalájí. Dalším mužem a také průkopníkem sportu je Pavel Trčala. Ten nám odhalí právě v tomto zimním období aktuální sport jménem Snowkiting. O mužích lovcích v rubrice Sex, o skvělém voze v rubrice Auto, o módě metrosexuálů a o muži v umění, jakým je choreografie se dočtete v tomto čísle. Ženy v business a manažerských pozicích jsou dnes již běžnou záležitostí a pánové, právě muž jménem Radim Jančura si to uměl ukázkově zařídit. Jeho společnost Student Agenci, která se dnes již skládá z 950 zaměstnanců, tvoří z 95 % ženský tým! Stejně jako se mohou ženy točit okolo muže, točí se muži okolo žen. Důkazem toho je plastický chirurg Michal Puls. Jsou to hlavně muži, které nejen zpovídáme pro naše interview, ale také oblékáme. Tímto Vám představujeme hned dva pánské krejčovské salony, kterými jsou Mejta Zlín a salon Richter's, s jejihž majiteli jsme prošli hodně vyřčeného i nevyřčeného ze světa pánské módy. A tak vidíte, že muži nejen že mají v našem časopise co číst, muži také mají co psát a stejně tak rádi se mohou představit před objektivem některého z našich fotografů – mužů. Je zbytečné říkat, že obálku únorového vydání získal také muž. A protože víme, že muži se přeci jen raději dívají na krásné ženy, postaráme se o to, aby na březnové obálce časopisu Profashion byla nejkrásnější žena světa!

Partner videoprojektů


Podle mého názoru se svět ocitne na pomyslném ekonomickém dně mezi dubnem a srpnem, kdy se Saturn zastaví ve znamení Panny v opozici na Urana ve znamení Ryb. Pravděpodobně v této době zkolabují některé gigantické firmy, které strhnou do víru nezaměstnanosti a následné neschopnosti splácet své dluhy tisíce svých zaměstnanců. Uran – planeta změn – svět vybízí k tomu, aby trochu pozměnil svůj hodnotový systém, aby nechtěl pořád jen více konzumovat a stále extenzívněji exploatovat naši krásnou planetu, na které se vznášíme vesmírem a začal konečně aplikovat myšlenky trvale udržitelného rozvoje. Člověk by měl konečně také pochopit, že je spojením nesmrtelného ducha a smrtelného těla a zamýšlet se nad smyslem své existence. Měl by hledat harmonii mezi duchovním ( Uran v Rybách ) a materiálním ( Saturn v Panně ). Ten, kdo příliš myslí na otázky

majetku hmotného, by si měl přečíst d u c h o v n í k n í ž k y, m e d i t o v a t , navštěvovat koncerty duchovní hudby a přemýšlet o podstatě svého bytí. Ten, kdo má pořád hlavu ve hvězdách a ostentativně pohrdá těmi, kdo pilně pracují a vydělávají peníz na chléb svůj vezdejší, by zase měl více myslet na potřeby těla a na to, zda má z čeho platit složenky. Mezi zářím 2010 a lednem 2011 se bude na ekliptice pohybovat Jupiter v blízkosti Urana, a to je čas, kdy se rovnováha sil může překlápět více směrem k duchovnu. Tato převážně materialistická doba tak může dostat velmi pozitivní impulsy a svět jako celek by se měl být schopen lépe dohodnout při řešení globálních otázek týkající se např. životního prostředí a rozevírajících se sociálních nůžek mezi bohatou a chudou částí světové populace. Dá se očekávat zásadní vystoupení duchovních autorit naší planety a konečně by se mohlo blýskat na lepší


časy v řešení vleklých konfliktů zapříčiněných rozdílným náboženským vyznáním. Většina lidstva by měl pochopit, že Bůh je jen jeden a je jedno, zda mu říkáme Hospodin, Bůh, Alláh, Brahma apod. Ještě předtím však mohou přijít pro lidstvo tvrdší lekce, neboť vyšší síly se řídí heslem „ Chytrému napověz, hloupého trkni ! “ V důsledku toho může svět mezi dubnem a srpnem očekávat přírodní i společenské pohromy s obrovskými škodami jak na životech tak na majetku. Přijít mohou např. zemětřesení, sesuvy půdy, pády letadel či převraty. Snahy o reformy zdravotnictví se setkají s velkým odporem a jen stěží se je podaří prosadit, výrazný posun vpřed se dá předpokládat až v poslední třetině roku. Lidstvo ale může konečně ve větší míře pochopit, že zdraví je nesmírně cenná komodita a že je zapotřebí se hlouběji zamyslet nad podstatou a nad poselstvím nemocí.

Česká republika v roce 2010 Naši občané – zejména milovníci sportu – se mohou zase po letech radovat a dočkat slavných vítězství našich sportovců, a to hlavně koncem ledna, v únoru a v březnu. V těchto měsících bude ale naše republika dobře regenerovat své síly ve sféře ekonomické i politické. Mezi zářím a prosincem se pak zastaví Neptun ve znamení Vodnáře v opozici na Saturna republiky ve znamení Lva, z čehož lze usoudit na přijetí další z řady populistických a hodně deficitních státních rozpočtů, který nám ztíží cestu k přijetí Eura a díky němuž si náš může vysloužit pokárání ze strany Evropské unie. V těchto měsících nelze vyloučit ani řádění vodního živlu či epidemií infekčních chorob. Váznout bude výběr daní a mnoho lidí se ocitne v ohrožení exekucí. Hroutit se mohou některé finanční ústavy, což může strhnout do záhuby mnoho firem i jednotlivců. KONEC

Autor článku: Richard Stříbrný http: www.stribrny.cz

Doufejme, že se předpověď pro rok 2010 naplní a obohatí naši zemi o tyhle klenoty! Vencouver 2010 bude plný očekávání.


© foto: Miloslav Svanovský, publisher: Profashion.cz


„Český Sinatra“. Tato přezdívka se mu už před dávnou dobou stala synonymem. Ale Laďa Kerndl je nejen českým Sinatrou. Je to muž s obrovským charisma, co si člověka dokáže získat už při podání ruky. Muž sdílný, galantní, co „má rád humor a sladkosti“, jak na sebe v úvodu prozradil. A to jsem si během rozhovoru potvrdila. Také to, že má spoustu zajímavých plánů v započatém roce 2010, které si chce splnit i na počest svému jubileu – 65. narozeninám. Nová deska, kniha, dokončení filmu, koncerty, dlouho slibovaná dovolená…. Při našem interview jsme však neprocházeli, nebo dokonce neproplouvali pouze přítomností či budoucností, ale i zážitky a zkušenostmi z dosavadních životních etap Ládi Kerndla.

Pane Kerndle, na konci minulého roku jste vydal novou desku. Můžete nám ji prosím přiblížit? Čím je výjimečná? Ano, 11. listopadu minulého roku jsem vydal desku, již čtrnáctou v pořadí, pod názvem „Zdá se to pár dní“. Byl to pro mě významný den, protože v ten den měl v Praze koncert Tom Jones, kterého jsem si šel poslechnout. Mimochodem koncert to byl úžasný. Moje nové CD je výjimečné tím, že je vlastně první autorskou deskou natočenou v českém jazyce. Všechny předešlé byly v angličtině. I když musím podotknout, že česky zpívané skladby naleznete i na mém albu vydaném v roce 1995 s panem Gustavem Bromem a Antonínem Julinou. A pak na CD z roku 2004 „…pár příběhů“, kde zpívám i se svojí dcerou Terezou. Na desce ,, Zdá se to pár dní“ jsou písničky od českých autorů, nové věci napsané přímo pro mě. Dá se říct, že i směrované velkou částí k mému životu, který se odehrával spoustu let na moři a na místech po téměř celém světě. Hudbu k tomuto ojedinělému albu složil náš skvělý jazzový kytarista Roman Pokorný. Podílel se i na některých textech. Skladby na této desce jsou ve stylu blues, folku, balad, rocku, swingu i funky. Píseň „Magdalena“ složil a otextoval Jiří Březík.


Dalšími textaři jsou Karel Klusáček, Petr Šiška, Jaroslav Cedidla, Helena Procházková a Jan Slabý. Na tomto CD se hudebně podíleli Ondřej Pivec, Mirek Hloukal, Igor Shikula z Ukrajiny, Dudu Morais z Brazílie a Eli Khentov z Izraele. Naleznete zde i bonus „Connect Me, Baby!“, což je jediná věc v anglickém jazyce. Na desce pracovalo vlastně sedm textařů, z nichž jeden je nevidomý. Jmenuje se Jan Slabý a je to člověk, se kterým se znám spoustu let. Několikrát mi nabídl krásné texty k písničkám, ale nebyla nikdy příležitost je použít, protože všechny mé dosavadní skladby, jak jsem se už zmínil, byly v angličtině. Až na tuto desku se mi konečně podařilo zařadit skladbu od něj, s názvem „Moře a já“, která mě dostala a vystihuje můj vztah k moři a životu.

Máte image zpěváka, který interpretuje zejména americké evergreeny 40. až 60. let. Proč jste vždy dával přednost této hudební oblasti. Kdy a jak se Vám stala tak blízkou? Když jsem jako kluk poslouchal zakázané rozhlasové stanice Radio Luxembourg, Radio London, Deutsche Welle, Svobodná Evropa. Tyto stanice můj táta velice vyhledával a poslouchal. Před zprávami, které vždycky byly v celou hodinu, i po zprávách, už to nebylo tak rušené. Tak jsem mohl poslouchat skvělou muziku, jazz, swing a evergreeny 40. až 60. let. Díky tomu se mi začala tato hudba líbit a imponovat mi. Snažil jsem se do toho trošičku zažít zapojovat a zpívat tyto věci, které dodneška mám vlastně v sobě a mám díky nim široký repertoár. A také díky tomu, že jsem se potom dostal jako muzikant na americkou výletní loď, kde jsem působil spoustu let, prakticky nejen na lodi, ale vůbec celkově v zahraničí. V zahraničí jsem pracoval téměř 24 roků, samozřejmě s přestávkami, kdy jsme se vraceli domů. No a tam jsem v zásadě tuto muziku dál do sebe čerpal a učil se další evergreeny, světové šlágry, které jsou i dnes neustále aktuální. Tak jak se vysílají klasické věci od Chopina nebo Beethovena, tak se taky vysílají od Duka Ellingtona nebo Irvinga Berlina a Cole Portera a dalších. To jsou světové melodie, které jsou zažité stejně jako klasika. Už se dostávají na stejnou úroveň. Těchhle skladeb je nepřeberné množství. Samozřejmě některé jsou slavnější, některé méně slavné, ale je potřeba znát i ty méně slavné. Protože i mezi nimi jsou velice pěkné a líbivé skladby. Lidi je ale neznají, protože se pořád dokola omílají jen ty nejslavnější. A ještě k Vaší otázce. Mě zkrátka tahle muzika baví. Samozřejmě, když jsme hráli na lodích, hráli jsme i popové věci, v té době populární. Od ABBY, Beatles, to jsme museli mít taky nastudované, protože lidi si to žádali. Ale naší parketou byly na prvním místě světové evergreeny. Na lodích jsme doprovázeli také americké zpěváky, tanečníky a umělce z celého světa. Musím říct, že to tak frčelo, že člověk někdy nestačil ani otáčet noty, ale zvládli jsme to. A byli jsme rádi, že jsme mohli konkurovat americkým orchestrům, i když jsme oproti nim hráli za poloviční peníze a z toho jsme ještě polovinu platili u nás Pragokoncertu. Jako jedni z mála jsme ale mohli

jezdit do světa a podívat se tak za hranice železné opony, která byla jinak neproniknutelná. Samozřejmě jsme se domů vraceli, na dva až tři měsíce, když byla loď v suchém doku na opravě. To jsme vystupovali v hotelích po celé republice, například v Hotelu Alexandria v Luhačovicích, v Hotelu International v Brně… a tak dále.

V Hotelu Praha v Praze? V hotelu Praha taky, ano. Hráli jsme na různých, velmi exkluzivních pracovištích, protože jsme měli široký repertoár, který tu nikdo neměl, anebo málokdo. Měli jsme luxusní šaty, ty nejlepší aparatury, velmi kvalitní hudební nástroje, ale hlavně vynikající repertoár. Bylo to pro nás velice prestižní. V té době jsme byli atraktivní mladí umělci. Dá se říct, byli jsme na výsluní.

Doposud jste nejen zpíval americké evergreeny, ale i vydával desky zejména těchto melodií. Co Vás tedy vedlo k natočení desky v češtině? Toto české cédéčko vzniklo z důvodu, že se mě spousta lidí ptala, proč nezpívám v našem krásném českém jazyce. Doposud jsem vždycky odpověděl způsobem, že přeci zpívám americké evergreeny, které jsou psané v angličtině. Už se mi ale do hlavy zavrtal červ, že by to chtělo vlastní desku. A pak to přišlo. Jednou mi můj kamarád Roman Pokorný, špičkový kytarista, říká: „Víš co, tak uděláme spolu desku. Napíšu ti hudbu, abys měl svoje vlastní věci. A nazpíváš to s českými texty.“ Tak vznikla tato moje deska, kterou jsem určitě potěšil ty, co ode mne čekali česky nazpívané skladby. Dle prodejnosti je o ni zájem, a to mě těší.. Myslím si, že všechno chce svůj čas. Na této desce jsem pracoval téměř tři roky.

A jak se Vám zpívá česky? Je čeština pro zpěv těžší než angličtina? Je to trošičku těžší. Obzvlášť pro mě, jako pro Brňáka, protože mám už v sobě ten brněnskej slang. S tím se člověk velice těžce vyrovnává, protože s tím se člověk už narodí. Musím si na to vždycky dávat pozor. Ale nestěžuji si, čeština je pěkná a čeština je i zpěvná. Samozřejmě ne tolik, jako angličtina, italština nebo francouzština, tady ty tři jazyky jsou nejzpěvnější. Ale čeština je dobrá. Záleží na konkrétním textu, jak ho textař napíše, aby se dal nafrázovat podle melodie.

Což mě přivádí k dalšímu dotazu. Jakým způsobem vzniká text písničky. Vy do něj zasahujete, že si řeknete, o čem chcete, aby písnička byla? Nebo Vám ho textař dodá už kompletně hotový. V této poslední desce „Zdá se to pár dní“, to je název i úvodní skladby, jsme to dělali v zásadě ve spolupráci. To znamená, byl nějaký nástřel toho, o čem by písnička měla být. Dejme tomu o moři anebo o touze být doma. Nebo o láskách, které jsou po světě, anebo o Riu de Janeiru, kde to frčí v rytmu samby. Toto jsou takové ty náměty. Je tam taky písnička, od Jirky Březíka, která se jmenuje „Magdalena“. Pro mě je


úplně jedno, jestli je název „Magdalena“ nebo „Ivana“ nebo „Marie“, je to prostě písnička o tom, že každému z nás chlapů se stalo v mládí to, že toužil po nějaké dívce, kterou tajně miloval, a ona měla oči pro někoho jiného. Což je úplně běžné, prostě to tak někdy v životě je a vždycky bude. Takže v této skladbě je hlavním motivem touha po dívce. Musím říct, že to byla vyloženě jeho skladba, která mě ale natolik oslnila, že jsem si řekl, že ji na tuto svoji desku musím dát. A tak jako Walda Matuška měl svoji Terezu, Jirka Korn Ivetu nebo Karel Hála Matyldu, já budu mít svoji Magdalenu. V některých písničkách, ke kterým už byly napsané texty, se třeba přehodily slova nebo se malilinko něco poopravilo tak, aby se to dalo dobře nafrázovat. Musím říct, že textaři hodně vystihli ve svých textech můj život, moje pocity, a dostali se mi jak se říká, pod kůži.

A co se týká melodie? Taky ji společně upravujete, aby se Vám písnička lépe zpívala? Ano, někdy se částečně změní i melodie, ale aby zůstala v té určité harmonii, v tom akordu, aby harmonická linka byla zachovaná. Musí to být přirozenou cestou, aby nebyl poškozen nádech skladby, jaký měl autor ve svých myšlenkách. Skladba se tak vylepší. Ale samozřejmě se všechny změny vždycky dělají po souhlasu autora nebo diskuzi k dané skladbě. Se svolením, aby se potom ten dotyčný autor necítil dotčený, že jsme z toho udělali něco jiného.

Pojďme se vrátit k Vašim plánům pro rok 2010. Co dalšího chystáte, jaké plány si hodláte splnit? Na letošní rok chystám další desku. Je to již u mě asi taková tradice, že každý rok vydám jednu. Dokud mi budou síly stačit, tak se o to budu snažit dál. Pro tento rok jsem si naplánoval vydání nejslavnějších melodií z filmů. Bude tam asi patnáct skladeb. Názvy ale neprozradím, abyste se měli na co těšit a bylo to pro posluchače překvapení. Aranžmá mi připravuje skvělý hudebník Honza Gajdoš, který mi produkoval a aranžoval desku Golden Evergeens ve spolupráci s agenturou ArtOne. Naše spolupráce je naprosto skvělá. Již teď má pro mě připravená nová moderní aranžmá nesmrtelných filmových melodií. Už se nemůžu dočkat, až na tom začneme pracovat. A protože v tomto roce mám pětašedesát let a je to takové kulaté výročí, můj další životní zlom, rozhodl jsem se, že budu pokračovat na druhém díle knížky o mém životě. Před třemi lety vyšel první díl „Moře, přístavy a lásky“, který už je beznadějně vyprodaný. A tak k tomu chci přidat druhý díl, který se bude jmenovat „Kariéra na druhý dech“. Bude to vlastně takové zmapování mého života od roku 1994, kdy jsem onemocněl rakovinou a dostal se z této nemoci, o mé hudební dráze a o tom, co se povedlo a nepovedlo, až do dnešní doby. O tom, jak to prostě bylo dál. Knížku bych chtěl ozdobit hudebním a filmovým cédéčkem. Jako amatér jsem totiž natočil přes třicet pět hodin filmu na svých cestách po světě,

který dneska vypadá už úplně jinak. To znamená od roku 1971 do roku 1994. To jsem projel velký kus světa a nafilmoval různá místa. Film by mělo provázet příjemné mluvené slovo. Jelikož se nedomnívám, že můj hlas je na mluvené slovo dost dobrý, požádám asi nějakého svého kamaráda, z herecké či moderátorské branže, aby svým hlasem namluvil moje myšlenky. Chystám také koncerty ke svým 65. narozeninám. Chtěl bych je zrealizovat u sebe na statku, kde mám sál, k tomu jako stvořený, s podiem a osvětlením. Počítám, že by to bylo v druhé polovině června a tentokrát pro změnu s velkým Big Bandem.

Jak si stojíte s premiérou film, ve kterém hrajete hlavní roli? Už několik let pracuji na filmu s panem režisérem Vlastimilem Šimůnkem. Ano, film by měl konečně spatřit tento rok světlo světa. Nese pracovní název Ostrov Svatá Helena, kde hraji hlavní roli. Už se o něm hodně mluvilo, až se za to i stydím, že se o něm pořád mluví, ale zatím nepřišel na plátna. Ale věřím, že to konečně letos vyjde. Pan režisér to slíbil. Tak uvidím, jak dostojí svému slovu.

Z části je natáčen v Rumunsku. Proč? Je to natáčené z velké části v Rumunsku. Ve filmu jsem ztvárnil rozvedeného umělce, zpěváka, který hledá svoji dceru. Točili jsme tři týdny scény o tom, že mě moje dcera opustila a utekla právě do Rumunska, aby mě už nikdy nemusela vidět. Je učitelkou v české vesnici, která se jmenuje Svatá Helena. A já ji tam jedu hledat. Při natáčení jsem se setkal se spoustou lidí krásných na mysli i duši. Velmi dobrosrdeční lidé to byli. Když si na ně vzpomenu, zachvěje se mi u srdíčka. Tito lidé se z toho mála, co mají, s vámi ještě o všechno podělí. Do dneška mám na ně milé vzpomínky, specielně na rodinu Táborských. Film je ze života, o problémech a propadech. Ve filmu zazní i skladby, které přímo pro tento film složil Luboš Malina a já je s českým textem interpretuji. Jeden text jsem složil dokonce sám.

Je o Vás známo, že pomáháte potřebným lidem. Co z těchto aktivit plánujete pro letošní rok? Ano. Na našem statku jsem tři roky po sobě uspořádal Benefiční koncert pro vozíčkáře z Blanenského okresu. Výtěžek byl určen těmto postiženým lidem. Také se podílíme s mojí ženou a primářkou MUDr. Renatou Neumanovou na pořádání pravidelných seminářů pro ženy nemocné rakovinou prsu. Je to celodenní akce, kde se sejdou ženy nemocné nebo již vyléčené z této nemoci. Mohou tam slyšet velmi zajímavé přednášky od lékařů o prevenci a léčbě rakoviny. Ženy mají možnost diskutovat o svých problémech jak s lékaři, tak mezi sebou. Letos chceme uskutečnit již pátý ročník. Mým dárkem pro tyto ženy je můj koncert. Spolupracujeme také s Nadací Nike, která pomáhá dětem, jež onemocněli spinální svalovou atrofií. Měli jsme na statku dražbu obrázků a obrazů a peníze se věnovaly těmto dětem. Letos to chceme znovu


uskutečnit. Pravidelně vystupuji před Vánocemi se svým orchestrem na Masarykově onkologickém ústavu. Letos to bude již pojedenácté. Pro pana Václava Krásu pravidelně vystupuji na akci Mosty, kde se udělují ceny za skvělé projekty a činy pro postižené občany. A pořádám také ve spolupráci s firmou Avanti a Optimont koncert pro nemocné na Světový den nemocných, 11. února, v Refektáři Domova sv. Karla Boromejského v Praze. Ale ani už nechci mluvit o dalších svých charitativních a benefičních činnostech a koncertních vystoupeních. Dělám to rád a od srdce. Sám jsem si sáhl na dno a vím, jaké to je.

Zažil jste i jednu velmi specifickou životní etapu. Život na lodi. Jaký to byl život? Je to trošičku jiné, jak na břehu, protože člověk vlastně nemá úniku. Když se chce nějakým způsobem osamostatnit, užít si soukromí, má na výběr pouze kajutu, která je tak mrňavá, že se tam stejně cítí stísněně. No a touha po domově, alespoň v mém případě, byla vždycky velmi silná. Jsem takový typ člověka, který inklinuje k rodině a ke kamarádům. Tak to mě tam hodně trápilo. Na lodích jsme pracovali někdy sedm měsíců, někdy i třináct. Nejhorší to bylo vždy v období Vánoc, Velikonoc a dalších velkých svátků. Nebo při výročí, kdy máma nebo táta měli narozeniny a já jsem u toho nemohl být. Postrádal jsem taky velice svého syna Roberta, který mi moc chyběl. Přestože jsem byl rozveden, měl jsem k němu a mám do dneška velmi silný vztah. Když jsem se v roce 1984 oženil, postrádal jsem velmi silně také svoji ženu. A když se narodila o dva roky později moje dcera Tereza, byla touha po domově ještě silnější. A jaký byl život na lodi? Hlavně pracovní… Zkoušení nového repertoáru a hudební produkce od večera do ranních hodin, bez volného času. Ale také setkání se spousty zajímavých lidí, třeba v Los Angeles to byl Floyd Peterson, několikanásobný mistr světa v boxu, astronaut Apolla 7 Walter Cunningham, herec Hainz Ruhmann, Elizabeth Taylor nebo komik Benny Hill, hudebníci jako Alan Parsons, zpěvačka Nancy Wilson a další. Potkal jsem se i s českým cestovatelem a spisovatelem Miloslavem Stinglem a strávil v jeho společnosti pár chvil. Díky svému hudebnímu angažmá na lodi jsem projel 158 zemí a ostrovů a měl jsem tak možnost získat nezapomenutelné zážitky. Vidět nádhernou přírodu. Zažít ale i strach, když se loď několikrát dostala do silných bouřek, když narazila na kru, když hořelo… Byl to život, na který budu s láskou vzpomínat.

Bezesporu důležitou výbavou při cestě do zahraničí je znalost cizího jazyka. Uměl jste anglicky předtím, než jste odjel na loď? Velmi málo. Než jsem odjel do zahraničí, chodil jsem do kurzu angličtiny, ale jen velmi krátce. Samozřejmě jsem potom litoval každé hodiny, kterou jsem ošidil. Protože když se člověk dostane mezi anglicky mluvící lidi a zná sám jen pár slovíček, mluví velmi sporadicky. Je to pro něj takové trapné a většinou se stydí mluvit,

protože si myslí, že řekne něco špatně. Na lodi pracovali lidé z celého světa a hlavním jazykem tam byla angličtina, druhým jazykem pak španělština. Španělsky umím jen trošku. My jsme využívali toho, že člověk je přímo v prostředí, kde se mluví jenom anglicky, takže se ta angličtina potom velice rychle naučí. Člověk jinou možnost nemá, a navíc ji slyší všude kolem sebe. A tak je vlastně nucen se učit. Časem se vám to dostane pod kůži, aniž byste chtěli. Když se navíc člověk trochu snažil, mohl tomu pomoci ještě víc. A já jsem se snažil vehementně. Skvělé učitelky byly vždycky děvčata, to je jasně dané. V té době, co jsem jezdil do zahraničí, jsem byl rozvedený, takže si můžu dovolit o tom mluvit. Měl jsem tam spoustu kamarádek, od kterých jsem se učil docela rychle. Některé jezdily za mnou i potom do tehdejšího Československa. Tak to byly momenty, kdy se člověk učil velmi dobře. V každém případě, pokud jste a žijete delší dobu v prostředí, kde se mluví jinou než vaší rodnou řečí, velmi rychle se učíte. To je skvělá škola.

Máte velké plány pro letošní rok. Určitě stojí spoustu sil. Kde je berete? Máte nějaký recept, jak získávat energii, čím se „dobít“? Musím Vám upřímně říct, že moc neodpočívám. Mě právě motivuje ta práce, kdy můžu něco tvořit a dělat. Kdybych nic nedělal, tak bych pravděpodobně energii ztratil. Protože se domnívám, že jsem workoholik, který neustále musí vymýšlet něco nového. Teď mě ještě napadá, že bych taky chtěl konečně, po spoustě letech, vyjet do zahraničí. Jelikož jsem své ženě slíbil před dvěma lety, když měla padesát let, že jí dávám jako dárek zahraniční zájezd pro čtyři osoby dle jejího vlastního výběru. Zatím k tomu nedošlo, tak si říkám, že to musíme letos uskutečnit. Jsem zvědav, kam bude chtít jet. Mně je to v zásadě jedno, zkrátka jsem jí to slíbil a svoje sliby dodržím. Takže toto je další úkol, který bych chtěl splnit.


Německá společnost Carlsson proslula především svými úpravami modelů od automobilky Mercedes-Benz. Bylo jen otázkou času, kdy si vezmou do parády sportovní cupé Mercedes-Benz SL. Model vozu Carlsson C25 bude bezesporu patřit mezi exkluzivní zboží – světlo světa totiž spatří pouhých 25 kusů. Prohlášení výrobce určitě zamrzí i všechny vášnivé sběratele z míst kde z kohoutků teče ropa, jelikož do každé země bude prodán pouze jediný kus. Dokonalý punc výjímečnosti nemyslíte? Automobil bude vybaven přeplňovaným dvanáctiválecem o objemu šesti litrů s úctyhodnými 753 koňmi a 1150 Nm točivého momentu. Zrychlení 0-100 km/h za 3,7 vteřiny, maximální rychlost činí 352 km/h. Stejně exkluzivní jako vozidlo samo bude i jeho cena, kterou výrobce ovšem zatím nezveřejnil. Naprostou samozřejmostí, která do značné míry ovlivní také cenu bude i postavení vozu na přání zákazníka. Ve své světové premiéře se automobil představí na ženevském autosalonu. Foto: Carlsson, autor článku: Petr Korytar, zdroj: www.carlsson.de


Máte snad tolik zákazníků, že byste je musel odmítat? Nouzi o klienty určitě nemám, ale ještě jsem nikdy nikoho neodmítl, protože na termínu se vždycky nějak domluvíme. Navíc mí zaměstnanci jsou natolik loajální, že když je potřeba, zůstanou v práci déle, aby se všechno stihlo. Ale může to být i tak, že na první zkoušku přijdete v pondělí a oblek už máte na víkend doma.

Dotkla se vás nějak krize, na kterou tolik lidí naříká? Na počtu zakázek se neprojevila. Jinak je ale vidět, že klienti o tom, co budou chtít, víc přemýšlejí. To by ostatně měla být samozřejmost, takže je to jen dobře.

V čem se liší ručně šitý oblek od konfekce? Nechat si šít oblek znamená vsadit na moderní eleganci, dokonalé zpracování a originalitu. Muži se chtějí cítit v obleku pohodlně, chtějí si užívat pocit luxusu a výjimečnosti. To vše slibuje zajistit Jaroslav Mejta, majitel luxusního pánského krejčovství ve Zlíně. Jeho dílnou prošlo za osmnáct let existence salónu přes sto krejčích. Jaroslav Mejta s těmi, kteří jeho náročné požadavky splňovali, vytvořil tým, který udělá z každého muže dokonalého džentlmena.

Chtěl jste být vždycky módním arbitrem? Vůbec ne! Otec mi nedovolil stát se fotografem, tak jsem se natruc vyučil krejčím. Ještě před maturitou jsem tvrdil, že tohle řemeslo nikdy dělat nebudu. Šití jsem si ostatně vybral z recese. Říkal jsem si, že tam aspoň budou holky, bude sranda. Pak jsem se vyučil a zjistil jsem, že bych potřeboval něco dalšího. Šel jsem tedy na oděvní a dál na návrhářství.

Kdy vás začalo vaše povolání bavit? Konečně mě to chytlo v zlínském divadle, kde jsem po studiích zůstal dvanáct let. Měl jsem na všechny nápady obrovský prostor. Dostal jsem návrh, materiál a všechno bylo na mně.

Konfekce je šitá tak, aby co největšímu počtu lidí sedl oblek v určité velikosti. To je všechno. S oblekem šitým na zakázku se nabízí i osobní přístup od začátku až do konce. Zákazník si vybere materiál, střih, zpracování, všechno je na něm. A hlavně je takový oblek proporčně vyvážený. Někdo je malý, někdo tlustý, ale každý musí v obleku vypadat souměrně a esteticky.

Proč by by k vám potom měl přijít muž se zcela konfekční postavou? Hlavní rozdíl je v pocitu, v tom, jak se v obleku cítíte. Poznají to i ostatní, když se na vás podívají. Většina lidí si řekne, že pokud sako dopnou v pase a pokud má dost dlouhé rukávy, že to je ono. To je ovšem nesmysl. Když si u mne objedná oblek muž s konfekční postavou, je pak překvapený: „No ne, vždycky jsem myslel, jak je můj starý oblek pohodlný… Takový rozdíl jsem nečekal.“ Žádný div, vždyť každá postava se liší i osově, každá ruka je jinak dlouhá, rameno jinak široké!

A vy sám šijete každý oblek, který si u vás zákazníci objednají? Bohužel. Podílím se totiž na každé zakázce a jsem u všech klíčových momentů výroby obleku, od nastřihnutí přes zkoušení až k odevzdání. Jsem ale zároveň věčně na cestách, takže pak nestíhám všechno tak, jak bych si přál.

Jak vypadá váš typický zákazník? Nevím. Mám velmi bohaté klienty i důchodce, muže ve věku od šestnácti do pětasedmdesáti. Spojuje je snad jen to, že jsou nároční na to, co si přejí, a chtějí se alespoň trochu odlišit.


Jak se liší požadavky jednotlivých mužů? Záleží na osobnosti dotyčného. Co je pro jednoho těsné, může být pro jiného volné, to je naprosto individuální pocit srovnatelný s chutí jídla - co je pro jednoho přesolené, je pro jiného málo slané. Třeba jistému zákazníkovi z Vídně šiju obleky úplně, ale úplně těsné. Povídám mu, že se v tom přece ani nepohne. A on na to, že nemá přece oblek na tenis, že v tom bude leda tak pokuřovat a telefonovat. Do jeho saka se nevejde náprsní taška ani krabička cigaret. Ale to je to pravé, pořídíte si přece oblek podle toho, co od něj očekáváte. Ve chvíli, kdy je oblek z kvalitního materiálu a dokonale sedí, je nepřehlédnutelný.

Jaké mají Češi povědomí o tom, jak a co se nosí? Třeba v Itálii si na tom, aby mu oblek sedl, dá každý muž záležet. Tady vám přijde klient v autě za tři a půl milionu a je oblečen jako z tržnice. Kultura oblékání u nás chybí. Když říkáte, že ostatním může být jedno, co nosíte, nejde o nekonformitu, ale ukazujete tím jistou neúctu k okolí. Na lyže také nejdete v saku, ne?

si stojí stojí za svým: „Já na tom trvám, trvám, trvám!“ Tak si to všechno poznačím a ať je po jeho. A on se pak diví, že je něco krátké, že to nesedí, a podvědomě připíše chybu mně. Málokdo si přizná vlastní chybu a já často potřebuji hodně diplomacie, aby byl zákazník spokojený. Je nějaký požadavek zákazníků, který vás spolehlivě rozladí? Když řeknou, že jsou „konzervativní“. Zní to tak hrdě, ale znamená to, že nemají odvahu, styl ani vkus. Největší odvaz je, když se licituje, jestli udělat zapínaní na dva nebo tři knoflíky. I tlustí lidé se přece mohou obléct zajímavě a vtipně. Mám ale často oporu v manželkách zákazníků. Ty jsou někdy přesvědčené, že jsou jejich muži negramotní, a často pak už jednám jen s nimi.

Co může být na pánském obleku vtipného? Třeba materiál, taková imitace hadí kůže…

To spoustu lidí spíše vyděsí, ne? Zbytečně, jako separé sako ke kalhotám vypadá moc pěkně. Dyftýnových a plátěných sak už je moc.

Říká se, že se obecně jako národ v oblékání bojíme… Muži chtějí často při oblékání zdůraznit svou osobnost, chtějí vynikat. Nakonec na to ale nemají odvahu.

Snažíte se je k něčemu ponouknout? Nakupuji zvláštní látky a prodejci mě odrazují, že je nikdo nebude chtít. Ale tak to přece nejde, pokud zákazníkům nenabídnu nic nového, ani nezjistí, že to existuje. Ale jsem vždy překvapený, když za mnou přijde klient a vykládá, že někdo, koho ve společnosti potkal, tvrdí, že na něm poznal „oblek od Mejty“. To přece nemůžete poznat, říkám jim.

No a jak to tedy poznali? To vůbec netuším! Kdyby jim někdo pochválil pěkně padnoucí oblek, prosím… Ale nikdy jsem si nemyslel, že bych měl nějak osobitý rukopis, ačkoliv to tak zřejmě je.

Co kdyby za vámi přišel někdo, že chce červený oblek s bílými puntíky? Perfektní! Takovéhle zakázky mám rád! Jednou jsem byl koncertě Čtyřtetu a pak v pauze mi to nedalo a šel jsem za nimi. Řekl jsem jim, zpíváte pěkně, ale máte tak strašně dlouhé rukávy, že se na to nedá dívat. Já vám je aspoň zkrátím. Nezlobte se, je to má profesionální deformace, ale mně to kazí umělecký dojem. A tak jsem pro ně začal šít krásné extravagantní věci.

Jaké bylo nejkurióznější přání, které kdy klient měl? Vycházkovou pánskou sukni. V Asii se sukně nosí běžně, je to pohodlné a praktické, ale u nás je to opravdu rarita.

Co považujete za největší pánský prohřešek proti vkusu? Stalo se někdy, že by zákazník byl nespokojený s tím, co jste ušil? Jistě, lhal bych, kdybych řekl, že ne. Stává se také, že zákazník chce něco, o čem vím, že to bude špatné. Když u mne byl poprvé Laďa Kerndl, nemohli jsme se shodnout, on pořád tvrdil, že tohle ne a tohle také ne, až jsem mu pověděl, že když se mu nebude hotový oblek líbit, ať mi ho v dílně nechá. To platí ostatně pro všechny.

Vysvětlíte zákazníkovi, že váš návrh by byl lepší? Nebo nakonec šaty ušijete tak, jak si přeje? Snažím se ho přesvědčit: „Výstřih máte hluboký, máte dlouhé tělo, krátké nohy, nebude vám to slušet…“ O on

Jednoznačně batůžky na saku. Pak také špatné boty, krátké košile, velká saka, dlouhé rukávy. Typický představitel je Gross, nosí oblek větší o dvě čísla… Barbar. Navíc třebas doplňky nejsou jen o sladěném opasku a botách. Muž musí být upravený, ostříhaný a oholený. Dokonalost je v detailech.

Platí stále ještě pravidlo, že do sedmi večer se nosí vycházkový oblek, pak už společenský? Platit by to mělo. Ale mnozí klienti z řad byznysmenů chtějí oblek, ve kterém ráno půjdou do práce, budou celý den sedět v kanceláři a večer v něm budou vypadat dobře na party. To ovšem nejde.


Co byste poradil třeba mladým mužům, kteří mají často pocit, že je téměř nemožné vypadat moderně, elegantně a zároveň se vyhnout označení „šampón“? Ať rozlišují. Goratex na sport, casual na odpoledne. Ať se

nesnaží

nacpat

jedno

oblečení

na

všechny

příležitosti. Ať se zkusí zkusí vyhnout džínům, které působí tak brutálně, vezmou si volnočasové kalhoty, polokošili nebo lupeto a třeba sportovní sako. Mladíci dnes mají kolikrát šest drahých bund s nejrůznějšími membránami, fleecem, kdesi cosi, ale stejný výběr na běžné nošení nebo na večer nemají.

Autor: Lucie Vaškeová, Profashion.cz

www.mejta.cz


Žena za pultem bude vybírat Sympaťáka roku 2010 22. května večer 2010 budou Česká a Slovenská republika znát svého nejsympatičtějšího muže. To totiž proběhne slavnostní finále soutěže Sympaťák roku 2010, soutěž, která nehledá pouhé krasavce, ale muže chytré, inteligentní, charismatické a úspěšné.

S

ympaťák roku je projekt, kde se uchazeči o titul Sympaťák roku hlásí prostřednictvím oficiálních internetových stránek, procházejí castingovým kolem a dvanáct finalistů změří své síly v rámci slavnostní finálové show. Vítěz soutěže postupuje do soutěže Man of Europe, tedy podobná akce, ovšem v rámci celé Evropy. Finálový večer Sympaťáka roku ozdobí přítomnost celé řady VIP, v rámci show zazpívají populární zpěváci a zpěvačky. Svoji účast v porotě již přislíbily – Jitka Asterová, Heidi Janků, Zuzana Belohorcová, Eva Decastelo, Eva Jurinová nebo legendární Žena za pultem Jiřina Švorcová.

Do soutěže Sympaťák roku se může přihlásit každý muž, který má trvalé bydliště na území České či Slovenské republiky a je mu nejméně sedmnáct let. Registrovat se lze na internetových stránkách www.sympatak-roku.cz. Magazín, který právě čtete je oficiálním mediálním partnerem soutěže Sympaťák roku a bude vám pravidelně přinášet všechny novinky a informace, které Sympaťáka potkají…

Heidi Janků

Eva Decastelo

Jitka Asterová

Zuzana Belohorcová

Jiřina Švorcová

„Ráda se podívám na sympatické chlapy, velmi se ne ten finálový večer těším. Myslím si, že sympaťáka sympaťákem nedělá jen hezké tělo a obličej, ale hlavně, co má v hlavě. Jako porotkyně budu asi velmi přísná.“

„Ano, mám konkrétní představu o tom, jak má vypadat sympaťák. Není to jen fyzické hledisko, ale dost záleží na tom, jak je šarmantní, milý, vtipný… jedním z hledisek, je určitě i úspěch, ten my ženy u mužů vidíme rády. Finalisty budu hodnotit zodpovědně, jsem na ně velmi zvědavá.“

„Sympaťák roku nemusí být ani moc vysoký a měl by být inteligentní, bohatý… něco jako Honza Kraus.“

„Měl by být fešák, měl by mít charisma a energii. Měl by mít něco navíc…“

„Tato soutěž si klade za cíl propagovat pozitivní pohled na svět, podporovat myšlenku fair play, oslavovat zdravý životní styl, a to byly důvody, proč jsem nabídku být v porotě přijala. Zkrátka to nebude jen o vzhledu.“

www.sympatak-roku.cz


www.sympatak-roku.cz

www.sympatak-roku.cz


Radim Jančura *12.1.1972 Autor článku: Michaela Lejsková Foto: Pavol Bigoš Produkce: Petr Korytar


Podnikáte již řadu let, prozraďte nám, na co v podnikání kladete největší důraz? Ono to vypadá, že se v dnešní době podniká hůř než před patnácti roky, což je tak trochu pravda. Ale před patnácti roky taky lidé neviděli všechny možnosti a díry na trhu. My jsme přišli s takovou kombinací, která funguje alespoň u služeb. Služba je levnější a přitom není méně kvalitní. Jinak je obvyklé, že se dle ceny dělí služby na méně kvalitní a více kvalitní. Je vidět, že lze být levný a kvalitní. To vede k dosažení obrovského podílu na trhu a taky k obratu. Tento obrat, když se použije ve prospěch zákazníků a v neprospěch dodavatelů, konkurenci.

vytváří To

by

ještě každý

větší

nárůst

podnikatel

proti

usnul

na

vavřínech. To je taková přirozená vlastnost člověka i v soukromém životě.

Jak se stavíte ke konkurenci? Bez konkurence to nejde. Ale pokud je slabá konkurence, dá se šetřit na reklamě. V okamžiku, kdy má firma dominantní postavení, což je už zhruba od 40% na trhu, tak to bude dělat dobře a tak levně, aby jí na ten trh nikdo nevlezl. Vždycky je důležitá cena a kvalita a to je má strategie. Vloni jsme vyprodukovali zisk 100 milionů korun a letos bychom chtěli vyprodukovat přes 200 milionů korun. Ten zisk není

Tým časopisu Profashion.cz s potěšením představuje na svých stránkách významnou osobnost z oblasti businessu, Radima Jančuru. Po osobním setkání vážně váhám, zda začít fakty, jako jsou: Tento muž je majitelem společnosti Student Agency a Orbix, také je vlastníkem společnosti DPL Real. Vtrhnutím na trh autobusové dopravy způsobil malou/velkou revoluci v těchto službách, která se dnes pozitivně odráží především v očích zákazníka jak co do ceny, tak do kvality. Společnost Student Agency zaměstnává okolo 950 zaměstnanců. Nebylo překvapením, že byl Radim Jančura zvolen Podnikatelem roku 2005. Nebo dát přednost faktu, který jsem vyhodnotila z osobní zkušenosti, a to je ten, že Radim Jančura je bezesporu člověk s otevřenými názory i srdcem, protože ví, že jedna věc vede k druhé a že jeden krok na jeho cestě ho zásobí tím, co bude potřebovat pro cesty další.

pro ukojení mé potřeby, ale souvisí s vizí investovat do vlakové dopravy.

Jaké tři vlastnosti považujete v podnikání za klíčové? Z hlediska vlastnosti podnikatele je to určitě pevná vůle. U Student Agency to byla otázka patnácti let, než se výsledky začaly ukazovat ve větší míře. Poctivost, se kterou člověk nejdál dojde. A pak jsou to vize. Vize přichází postupně, můžete mít vizi na dva - tři roky, a vaše vize se může postupně měnit a růst.

Jak si myslíte, že si stojí ženy v podnikání? Na ženy se dívám jako na bohyně. Asi proto, že jsem je vždy chtěl a ony mě nechtěly. Tohle je v podstatě dívčí firma. Ze šestnácti manažerů jsou tady dva chlapi, z toho jeden, to je náš finanční ředitel, odchází na rodičovskou

dovolenou.

Manažerská

pozice

a

podnikání si jsou trochu podobné. Co se týká Student Agency,

zaměstnává

95%

žen.

Jsou

věrnější,

loajálnější a pracovitější. Žena je připravená pracovat tvrdě celý život, kdežto chlap je připraven pracovat rok a pak přemýšlí, jak pracovat méně za více peněz. S muži nemám tak dobré zkušenosti jako se ženami.


Jak se Vám podařilo zajistit vyšší standard a nízkou cenu v rámci vnitrostátních linek? Na vnitrostátních linkách to je jednoduchý princip. My jsme přišli s vyšším standardem, který měli zaplatit ne cestující, ale kapacita autobusu. Do našeho autobusu se vejde 63 cestujících, zato do konkurenčního 50. Rozdíl obsazenosti zaplatí stevardku, kafe a autobus.

Přišel jste na trh s možností rezervace a placení pomocí otevřených nebo kreditových jízdenek. Jakou největší výhodu v tom vidíte pro zákazníka a jakou pro firmu? Pro firmu je v tom výhoda právě v souvislosti s délkou autobusu. Nedá se očekávat, že přijde na slepo 63 cestujících a budou chtít jet ve stejný čas. Takto máme z půlky prodané jízdenky dopředu a zbytek jsou ti, co chodí na slepo. Pro zákazníka je tady možnost získat jízdenku levněji a pohodlněji. My pak máme větší jistotu, že autobus pojede plný.

Někdy se mezi konkurenty a kritiky používalo v souvislosti s Vašimi autobusy a expanzivním způsobem „šíření“ linek sousloví „žlutý mor“. Jak jste se na toto kousavé označení díval Vy? Na Slovensku říkali „Žltá rakovina“. Smyslem podnikání je získat trh, důležité je, aby ta firma byla osvícená. Ovládnutí trhu může být velmi krátkodobé. Linku Praha - Brno můžete celkem snadno začít jezdit také a konkurovat. Zneužívat silného postavení je velmi nebezpečné. Klient musí vědět, že jezdí za dobrou cenu díky tomu, že se drží ten trh. Statisticky lidé více jezdí autobusem. Ačkoliv je dálnice D1 mizerná, co se týká nehodovosti, pořád je zpoždění méně časté než u vlaků. O kom se mluví, ten žije. Může se mluvit kousavě a pro mě je to pořád reklama. Tohle je banánová republika a my jsme našim autobusům říkali banány.

Proč je Vaší barvou zrovna žlutá? Byla to spíše náhoda. Když jsem vybíral první autobusy, volil jsem mezi krásnou červenou a touhle tou žlutou. Španělský výrobce mi poradil, ať je to určitě žlutá, protože pak budou autobusy v ponuré zemi pěkně svítit.

Jak si stojí Vaše plány rozšířit dopravu o vlaky? S vlaky to není tak úplně jednoduché. Po kolejích dneska může jezdit kdokoliv. Problém je, že když zaplatí cestující 100,- Kč, tak dalších 200,- Kč přijde na dotacích. Bez dotací se nedá veřejná doprava vůbec provozovat. Ať už MHD, regionální autobusová doprava nebo veškerá železniční doprava. Všechna tato doprava se dělá s obrovskými dotacemi. Smysl těch tendrů je tendrovat dopravce za danou službu podle daného jízdního řádu. Prostě menší dotace. A to je ten důvod, proč jsme bojovali o tendry, které by

měly být. Protože by ušetřily veřejnému rozpočtu, nasadily by konkurenci a vyšší kvalitu. My samozřejmě staré vlaky nemáme, takže bychom museli koupit pouze nové soupravy.

Co předchází této realizaci? Nejdříve musíme získat regionální soubor tratí na základě tendrů, které se vyhlásí, abychom si mohli sáhnout taky na dotace. My dokážeme být levnější o 15-20% než ČD, ale nedokážeme být levnější o 66%, což jsou ty 2/3 nákladů, co tvoří dotace. To prostě nejde. Bez dotací se jezdit nedá. Dotace, ty nejdou do státního podniku ČD, ale do ČD akciová společnost, která jako jeden z dopravců pobírá dotace. Problém je, že se hejtmani rozhodli zadat všechny zakázky v rozporu s evropskou legislativou Českým drahám. Takže záleží na tom, jak nám v tomto pomůže Brusel a donutí objednavatele, což jsou kraje, aby ty železnice, tendrovali. Jedinou výjimkou, kde dotace nejsou, jsou Pendolina, která prodělávají 500 milionů ročně.

Jste v tomhle boji optimista? Jednoznačně! Tohle je předem vyhraný boj. Ale může to trvat i několik let.

Získal jste ocenění Podnikatel roku 2005 udělované společností Ernst & Young. Usilujete o tak skvělé výsledky i v jiné sféře, než je business? Třeba milenec roku? (smích) No, třeba jako politik bych byl kokta, který má sice dobré myšlenky, ale nemá tu správnou rétoriku, aby to dobře prodal.


Přikláníte se k některým politickým názorům nebo stranám? V současné době jsou lidé jakoby zaškatulkovaní. Cítí se být levicoví, pravicoví, nebo věřící. To jsou takové tři škatulky. A to je blbě, protože myšlenka levicová i pravicová je v pořádku. Když tady bude levicový stát a bude motivovat lidi pracovat, tak bude politika ČSSD absolutně v pořádku. Problém je ten, že politici, kteří stojí v čele velkých stran, jsou lidé, kterým se nedá věřit. Je tam obrovská korupce a snaha o zajišťování vlastních zájmů, zájmů určitých skupin nebo určitých podniků. Nedá se říct, že politika levicová či pravicová je špatná. Špatní jsou hlavní lídři, kteří ty strany řídí. Takže kampaň proti hejtmanům, kteří jsou právě z ČSSD, není proti politice či myšlence ČSSD. Jde opravdu o to, že ani jedna ani druhá strana nesmí vytvářet politiku, která nemotivuje lidi pracovat.

Proslýchá se, že plánujete jakousi kampaň na podporu menších politických stran. Co je na tom pravdy? Já a ředitelka firmy, paní Ševčíková, jsme se setkali s vedením menších stran, s Milošem Zemanem, Radkem Johnem, Janou Bobošíkovou, s panem Havlíkem z Občané CZ , panem Kalouskem a Markétou Reedovou. Přemýšlíme, kdo je dobrá alternativa vůči těm velkým politickým stranám a taky jak těm malým stranám pomoci, aby se pokusily politiku změnit, nepůjdou-li obě velké strany „do sebe“.

Co Vás přimělo k tomu rozhodnutí? Musíme vědět, že to je lepší alternativa než tyto dvě velké politické strany, jako jsou ODS a ČSSD, které na první pohled hrají divadlo, že jsou nesmiřitelné, ale každý může mezi řádky vyčíst, že tyto dvě strany si navzájem chrání business. Takové ty akce čisté ruce, které přichází po volbách, vytahování kostlivců ze skříně a podobně, to je jen prázdné mlácení slámy. Ani jedna strana na tu druhou nic nevytáhne, protože obě na sebe stále něco vědí. Takže tyto dvě strany pořád fungují jako jedna strana, tedy v případě kšeftu. To podporuje korupci. Odborníci tvrdí, že se v tomto státě ročně rozkrade 100 až 200 miliard navíc, což odpovídá zrovna tomu schodku. Zadlužování vzniká právě proto, že zakázky jsou nakonec dražší.

zakopáno těch 100 až 200 miliard ročně, o které přicházíme z rozpočtu. Dnes je naše republika rozdána, rozprodána nebo rozkradena. De facto celý tzv. národní majetek, jak se tomu říkalo, je dneska nějakým způsobem zprivatizován. Tedy kromě pár podniků, jako jsou České dráhy, ČEZ nebo Lesy ČR. Stát v podstatě za tyhle obrovské peníze postavil možná 400 kilometrů nových dálnic, ale nic víc. Tyto peníze se mohly investovat, ale to se nestalo. Lidé na vysokých pozicích by měli být příkladem společnosti.

Jste mužem na vysoké pozici a takoví lidé, jak sám říkáte, bývají nebo by být měli druhým lidem příkladem. V čem jste přesvědčený, že Vy sám jste příkladem společnosti? Určitě je tou vlastností skromnost. Říká se, že v naší republice panuje vlastnost jménem Závist. Pokud jde o mě, tak asi závist neexistuje, protože já ji neznám. Nepoznal jsem nikdy v životě náznak závisti. A tak jsem přesvědčený o tom, že to souvisí s tím, jak člověk vystupuje.

Vaše odpověď mě přivádí k domnění, že takové vlastnosti člověk získává hlavně výchovou. Podíleli se rodiče na této vlastnosti, která je dnes Vaší předností? Měl jsem tvrdou výchovu. Většinu dětství jsem prožil hlavně s mámou a ta byla na mě velmi přísná. Rozhodně nejsem ten takzvaný „mamánek“, jak by mohlo vyplynout. Mám dva táty. Jednoho vlastního a druhého nevlastního. Moje máma mě vychovávala sama a byla na mě velmi tvrdá. Za což jí dneska vděčím, ale na druhou stranu, když je člověk vychováván tvrdou komunistickou výchovou, tak se to odrazí na sebevědomí. To já mám dneska možná z 50% na úrovni dnešního teenagera.

Dá se tedy říci, že skromnost je Vaší image? Dá se to tak říci. A mohu také říci, že když firma bude vydělávat závratné sumy, tak mě už to nikdy neovlivní, protože jsem se k těm penězům dostal postupně, a tak jsem se s nimi naučil zacházet. Nepotřebuji si plnit zvýšené nároky na svůj životní standard. Stačí mi to, co mám, a nic ostatního pro mě není životně důležité natolik, abych tomu podléhal.

Kdybyste se v politice nakonec opravdu angažoval, co byste ze své pozice považoval za největší přínos lidem?

S kým se nejčastěji radíte, když děláte důležitá rozhodnutí?

Boj o moc souvisí vždycky s bojem o peníze. To je mimo politiku opravdu to základní. Korupce znamená nějak pokřivené veřejné zakázky. Takže je to špatný zákon o veřejných zakázkách, který umožňuje lidem od politiků na vysokých pozicích až po zastupitele obcí -dělat takové zadávání zakázek, které dále umožňuje vybrat předem vybranou firmu, aby tu drahou zakázku dostala. Pokud bych někdy vstoupil do politiky, bojoval bych právě s tímhle. Protože tam je

Doposud jsem všechno rozhodoval já. Teď se to všechno mění. Mám ve firmě dvě ředitelky a ty mi stáhly pracovní úvazek o dvě hodiny. Ale mám pořád osmihodinové přesčasy (smích). Firmu se snaží vzít do rukou moji mladí manažeři, kteří mají dnes daleko více sil než já, a já se je snažím kontrolovat, aby nedělali chyby a dodržovali dobrý standard vůči našim zaměstnancům a především vůči zákazníkům. To je dnes moje hlavní práce ve firmě.


Předáváte své znalosti a zkušenosti na nějakých přednáškách?

Když dovolená, tak kam raději? Hory, moře, město…?

Ano, dělám přednášky, ale nesmí to být o víkendu a nesmí to být daleko.

Raději hory, ale je pravdou, že s partou kamarádů připravujeme projekt na Zanzibaru. Jde o projekt luxusního hotelu na jedné z nejkrásnějších pláží v jižní Africe a tam budeme brát lidi odpočívat. Zanzibar je kouzelná země. Je to sice země velmi chudá, ale žijí tam úžasní lidé, kteří se k sobě chovají moc hezky. Pěkná země, pěkná příroda a pro mě je to takový únik, kam bych chtěl jezdit několikrát do roka. Je to splnění klukovského snu.

Jakou motivační myšlenku prosazujete u svých zaměstnanců? Prosazuji a udržuji krédo, že na prvním místě je klient a pak až zaměstnanec. Ve spoustě firem je to naopak, což je možná taky správné, protože zaměstnanec by měl být na prvním místě, ale u nás je to takto. Učíme zaměstnance, aby pochopili, že ten, kdo je platí, nejsme my, ale klient. My mu ty příjmy jen distribuujeme.

Jak nakládáte se svým volným časem? Dneska ráno jsem nad tím zrovna přemýšlel, že si času asi necením. Já mám práci, pak jdu na pivo a pak přichází spánek a chodí to u mě takhle dokola. Do práce chodím na tolik hodin, na kolik mě to baví, a tak jsem tam třeba 10 – 12 hodin denně. Ale víkendy, ty nepracuji. Víkendy jsou pro mě svaté a ctím nejen neděli, já ctím i sobotu.

Jaký máte vztah ke sportu? Včera jsem slyšel v televizi, že tělo je naprogramováno tak, aby se dožilo 120 let. Tak si myslím, že nakonec se může dožít déle ten člověk, který nesportuje, ale potlačuje stres třeba spánkem nebo něčím podobně přirozeným. Když se podíváte na starší lidi, tak většinou není jejich problémem to, že nemůžou dýchat, ale že nemůžou chodit. Plno sportů odrovnává klouby a řada čekatelů na klouby je tak dlouhá, že se mi nechce ji stát. Určitě by člověk měl žít takovým způsobem života, aby neměl nadváhu či si sám své tělo dobrovolně nehuntoval.

Student Agency umožňuje mladým lidem cestovat za studiem a prací. Je to rychlé, spolehlivé a praktické. Jaký je Váš vztah k cestování? Tím, že mám ten svůj koloběh, moc necestuji. Zatím jsem nikde moc nebyl, protože od vysoké školy pracuji. Plánuji si cestování začít užívat. Každopádně jsem zastáncem toho, že by každý Čech měl vycestovat do zahraničí alespoň na rok a tam žít a pracovat nebo třeba studovat. Zakusit mentalitu jiné země nebo více zemí, aby dokázal rozlišit, jaká je mentalita lidí v těch kterých zemích. Nemusí použít ani naši agenturu, může jet klidně na slepo, a vzít zodpovědnost do svých rukou. Pobyt v zahraničí je pro život víc než celá vysoká škola v Česku. Česko, co se týče kultury vztahů mezi lidmi, vztahu ke komunitám a dále, na tom není bůhví jak dobře, že bychom se neměli koukat na západ od nás. Ideální by bylo, být rok někde na západě a rok někde na východě, abychom si více vážili toho, co máme tady.

Sníte ještě o něčem, co byste si rád splnil? Už o ničem. Jen ty vlaky a pak už můžu umřít (smích).

Takže máte rád výzvy a jdete raději tou strmou cestou? Právě naopak. Jsem člověk, co jde tou snazší cestou a to tam, kde je mizerná konkurence. Po šesti letech s provozem autobusové dopravy se nám podařila taková malá revoluce ve zvednutí standardu a udržení nízké ceny. Úplně stejnou revoluci bych rád uskutečnil v rámci železniční dopravy. Spousta lidí mi říká, že si brzy otevřu i leteckou společnost. Což je blbost. Každá letecká společnost, která dnes lítá, je relativně dobrá, a cpát se mezi ně, je velmi špatně vložená investice.

Tedy nejde o výzvu, ale obchodní čich, který Vás táhne do Vašich projektů? Když se řekne obchodní čich, tak to může vypadat, že chceme být bohatší a bohatší. A to je blbost. Smysl je už jen v tom, dělat dobré a smysluplné projekty. K čemu jsou jinak peníze? Jinak k ničemu.

KONEC


První dojem je obzvlášť důležitý, protože ten přetrvává po určitou dobu. Může se nám zdát nespravedlivé posuzovat lidi, které zatím neznáme, na základě prvního dojmu, ale všichni to děláme (nejen u lidí, ale také u nového prostředí, v kterém se ocitneme, u nového jídla, knihy a podobně). Velice často se rozhodujeme na základě prvního dojmu (hlavně v současné uspěchané době), když nemáme jiné informace k dispozici. První dojem se vytváří během několika vteřin. V těchto vteřinách si podvědomě vytváříme obraz o postavení, stupni vzdělání, úspěšnosti, finanční situaci, zdraví i důvěryhodnosti člověka, s kterým se setkáváme a zatím o něm nic nevíme. Image je naprosto rozhodující při vytváření prvního dojmu z člověka i z instituce. Většina z nás, jak ukazují výzkumy, si jej z člověka nebo firmy vytvoří během prvních čtyř minut, a pak ho jen s obtížemi mění. Podle amerického psychologa Mehrabiana, si první dojem vytváříme jen ze sedmi procent na základě toho, co druhý řekne, zbývající část si utvoříme z neverbálního hlasového doprovodu a z toho, jak druhý vypadá.

Jak ovlivňuje řeč těla první dojem? Oči schopnost navázat oční kontakt vyvolává pocit důvěryhodnosti. Klopení očí působí submisivně, vyhýbání se očnímu kontaktu nejistě.

otázky typu: Jde o profesionální nebo jen tak "na koleně" dělaný podnik? Jsou tu lidé informovaní? Považují mne za někoho, kdo obtěžuje, volá nevhod nebo za toho, kvůli kterému vlastně ráno přišli do práce? Mají na mě čas nebo jsou nervózní (je slyšet z hlasu)? Jsou vstřícní (ochota přepojit, podat informaci, kterou běžně podává někdo, kdo tu není)? Je ve firmě pořádek nebo je třeba všechno dlouze hledat (číslo mobilu na kolegu, spis XY)? Jaká je vnitrofiremní komunikace (ví sekretářka, kde je šéf?), jak dobře využívají pracovní dobu (slyším v pozadí osobní hovor, mluví s plnými ústy) atd. Na prvním dojmu můžeme buďto hned v počátku "zkrachovat" nebo na něm dále s úspěchem stavět. Mějte proto při každém kontaktu s novým partnerem na paměti: Lidé chtějí obchodovat s firmou, která projevuje respekt a uznání. Dobré chování a profesionální vystupování má vliv na úspěšnost. Zdržíte-li se hovorem se zákazníkem, možná svou trpělivostí, ochotou a vlídností uděláte víc, než kdybyste vyřídili všechny papíry.

Držení těla

Co dělat, abychom působili profesionálně?

rovné vyjadřuje dobré sebevědomí, shrbené opak.

Profesionální image lze vyjádřit v pěti základních vlastnostech. Zamysleme se postupně nad každou z nich, abychom poznali, kde jsou naše silné stránky a co ještě můžeme zlepšit.

Hlava zakloněná vyjadřuje přezírání.

Obličej mysleme na to, abychom se podvědomě nemračili, usmívejme se. Druzí pak budou jako zrcadlo - usmějí se na nás také.

Gesta příliš divoká gestikulace působí agresivně, malá nudně až zaraženě.

Hlas hlubší a klidný hlas je důležitou součástí profesního vystupování, nezvyšujme jej.

Co může pokazit první dojem? Například: divoké líčení, účes a la vrabčí hnízdo či výstřední barva vlasů, nevhodný výběr a kombinace barev pro oblečení, roztodivné střihy a materiál oblečení neladící s postavou absence harmonizujících doplňků. Více než padesát procent veškerých obchodních záležitostí se dnes vyřizuje telefonicky, takže první dojem se často utváří už po telefonu. V tomto případě je také nejvíce patrno, jak osobní styl - tentokrát hlasový projev a způsob komunikace - úzce souvisí s firemním image. Svým projevem v telefonu reprezentujete a vyjadřujete svůj vztah (potažmo vztah vaší firmy) k tomu, kdo volá. Zákazník si při prvním telefonním kontaktu odpovídá na mnohé

Kompetentnost lze charakterizovat jako soubor schopností, které máme, co dokážeme dělat. Patří sem kvalifikace, zkušenosti,... Zkuste si napsat na papír odpovědi na následující tři otázky: V čem vynikám? Co dobře umím? Co dokážu zvládnout?

Sebedůvěra vychází z vědomí, že máme o sobě dobré mínění a realistický obraz. Každý zažije občas neúspěch nebo vyslechne kritiku - nenechme si vzít svoji sebedůvěru. Přiznání chyby nebo přijetí kritiky by mělo být součástí profesionálního image. Dejme si pozor na váhavost v projevu - je znakem malé sebedůvěry. Nebojte se přijmout kompliment. Člověk, který má dobré sebevědomí, věří, že kompliment byl myšlen vážně.

Důvěryhodnost se projevuje v tom, že vyvoláme v druhých dojem, že jsme schopni dělat to, co děláme. K důvěryhodnosti také patří správná volba jazyka, používání cizích slov a odborných termínů správně, jasné vyjadřování, respektování společenských konvencí a kulturních zvyklostí. Vyhýbání se nepříjemným telefonům, obcházení konfliktních situací, stejně jako nepřipravenost a neznalost, třeba firemní politiky, neomlouvá.


Důslednost - image bychom neměli odkládat o polední přestávce do zásuvky. Měl by být naší stálou součástí, jinak bude vypadat jako maska. Buďte vždy dobře oblečení, i když plánujete "úklidový den" v kanceláři, nikdy nevíte, kdy přijde nečekaná návštěva.

Sebekontrola - spočívá ve schopnosti zvládat své emoce, nedat najevo nesympatie ke klientovi, který se nám nelíbí. Znamená však také schopnost zorganizovat si práci, zvládat své úkoly, efektivně hospodařit s časem. Projevy špatného duševního rozpoložení a nedostatečná vnitřní kázeň, stejně jako nedodržování termínů a permanentní stres mohou náš image velmi poškodit.

KONEC

Autor: Pavlína Langerová, AUDICA www.audica.cz


říká ředitel a prezident AKA (Asociace komunikačních agentur) v jedné osobě Petr Havlíček. V pracovně nabitém dni si udělal čas na krátký rozhovor a Profashion tak získal možnost nahlédnout pod pokličku reklamních mágů z pražské pobočky Young&Rubicam. Byl to váš sen pracovat v reklamě? Práce v reklamě rozhodně nebyla mým snem. Původně jsem studoval Pedagogickou fakultu v Praze. Už v době studií jsem si ale uvědomil, že učitelem nebudu. Při studiu jsem se věnoval muzice a chtěl jsem se s ní původně i živit. V době kdy jsem končil vysokou školu, došlo bohudík k politickému převratu, ale nebylo už pak tak jednoduché si hudbou vydělávat. S kamarádem jsme si alespoň přivydělávali nahráváním jinglů pro některé rozhlasové nebo televizní stanice. V tomto období jsem potkal člověka, který pracoval v čerstvě založeném Young&Rubicam a díky němu jsem se zúčastnil pracovního pohovoru. Žádal jsem tehdy o místo copywrightera (textaře), tedy místo v kreativním oddělení, kde jsem se cítil být. Bohužel v „kreáči“ bylo plno a tak jsem začal pracovat pro Y&R v médiích. Teď po 19 letech v reklamním odvětví, nejsem ani muzikantem ani copywrighterem ani kreativcem (pouze rekreačně) , ale ředitelem této agentury (smích).

Má na vás reklama nějaký účinek nebo jste imunní? Proti reklamě vůbec nejsem imunní, naopak. Když děláte tu práci tak dlouhou dobu jako já a já se jí živím opravdu celý svůj profesní život tak jí ani nemůžu ignorovat. Z pohledu ředitele agentury zvažuji, jestli je daná reklama dobře zpracovaná, a tudíž na ni mohou být tvůrci pyšní nebo je to spíše něco, za co se mají stydět. Z hlediska zákazníka mě samozřejmě reklama ovlivňuje také. Pokud je kampaň propracovaná a dobře zacílená pak mě osloví a pobídne k tomu něco si vyzkoušet nebo koupit.

A je nějaká reklama z poslední doby, která se Vám líbila? Snažím se vybavit si nějaký konkrétní příklad, něco co na mě zanechalo stopu, ale za loňsky rok si toho moc nevybavuji. Období roku 2009 nebylo nejjednodušší ani nejvhodnější dobou pro tvorbu nových kampaní. Naopak se objevila spousta recyklovaných věcí. Třeba reklama na kofolu (s prasátkem) běží už několik let po sobě.

Nestala se z ní součást Vánoc třeba jako Mrazík a podobně? Možná. Já si ale myslím, že to není dobře. Každá značka by se měla vyvíjet a posunovat a inovovat i takovou reklamu. Ano je to krásná věc, vyhrála spoustu cen. Hraje tam dítě, zvířátko – přesně to, co se lidem líbí - ale i tak si myslím, že je čas ukázat něco jiného.

Když jsme u recyklace a opakování reklam, opakování nápadů, myslíte si, že si u nás agentury navzájem vykrádají nápady? Nemyslím. U nás si agentury nápady mezi sebou určitě nekradou. Problémem je spíše recyklace nápadů zvenčí. Třeba anglická pobočka reklamní agentury BBDO udělala kampaň o tom, že knížky se mají přečíst předtím, než z nich Hollywood udělá filmy. Agentura Leo Burnett pak vyhrávala ceny za kampaň Přečtěte si knihy dřív, než to udělají v Hollywoodu. Často se stává, že zaměstnanci reklamních společností sledují televizi, projíždějí internet a dívají se na to, co už se někde udělalo. Samozřejmě je v pořádku vytvářet si základnu znalostí, vědět co se děje ve světě a jak k tomu přistupují různé společnosti. Co však není v pořádku a co osobně velmi nemám rád je kopírování. Mrzí a vadí mi přístup


ve stylu ctrl + C (kopírování) a ctrl + V (vložení) + nějaké malé úpravy, aby se nemohlo říct, že jde vyloženě o krádež. Netvrdím, že člověk nemůže mít stejný nápad jako někdo jiný, to se stává často. Problematické ale je ztvárnit tu samou věc znovu, novým způsobem, aby to nebylo jen převzetí starého nápadu.

Která reklama produkce Y&R?

je

Vaše

oblíbenkyně

z

Zmíním tři top věci, které jsou všeobecně známé. První je Jiří Macháček v reklamě pro Oskara – Chtěl bych se jmenovat Jan. Vtipná a dobrá reklama naprosto nečekaná na telekomunikačního operátora a navíc vznikla těsně po Samotářích, takže to načasování bylo perfektní. Druhá reklama je na Antirezin - Až to budu natírat příště, vy už tady nebudete, maminko. A poslední třetí věc z předloňska - vypuštěná dívka z reklamy na Fernet (http://www.youtube.com/watch?v=77HJA9C6SXc).

Co nabízíte klientům jiného než ostatní agentury? Dobrá otázka. To, co si myslím, že tady funguje – nechci říct úplně na rozdíl od ostatních agentur – je vysoká kvalita. Zkušenost se nedá přeskočit, nemůžete říct, že někdo kdo dělá něco deset let má stejnou profesní kvalitu a výbavu jako někdo, kdo to dělá půl roku – to prostě nejde. Nechci říct, že někdo nemůže mít od přírody talent (třeba textaři, kteří umí pracovat dobře se slovy apod.), ale stejně je potřeba nasbírat zkušenosti. V agentuře Y&R je tým talentovaných, loajálních lidí, který může nabídnout vysokou kvalitu a profesionální úroveň odevzdávané práce. Dokázali pomoct už mnoha značkám. A klientům to zatraceně dobře fungovalo. Naší další předností je Strategic Planning. Často v našich prezentacích používáme větu „Magic based on logic“ – na základě dobré strategie přidat kampaním kouzlo. Kreativita jde ruku v ruce s efektivitou. Spousta agentur Strategic Planning nabízí, ale ve skutečnosti jej pak neumějí dodat. Další důležitou částí je kreativní produkt. To je přeci to, co nakonec každý může soudit z hlediska toho, co vidí, slyší a vnímá. Normální člověk, který si jde nakoupit do samoobsluhy cestou uvidí hotovou reklamu – finální výsledek. Nikoho nezajímá celá ta práce předtím, než vznikl nějaký obrázek, film nebo banner na internetu. Jako poslední bod bych zmínil naše nástroje a případové studie, kterými můžeme dokázat, že jsme pro klienty odvedli dobrou práci. Posuzujeme přitom jak strategickou tak i kreativní stránku kampaně.

Patří mezi ony nástroje také BAV, 3D Plannig, 4C´s, Y&Rchetypes a další studie uváděné na vašich stránkách? Ano, například. Ale i spousta dalších věcí minoritního druhu výzkumného charakteru, které samozřejmě musíme k naší práci používat. To jsou tzv. naše „lopaty“. Různé agentury mohou mít podobné nástroje a to díky určitým teoriím o životě značek, které už se staly praxí. Ale některé z těchto nástrojů jsou vyloženě naše originály. Používáme je, abychom mohli dát klientům doporučení, která budou správná.

Máte také globální strategii (doporučení) pro klienty? Samozřejmě mohou existovat platformy, které běží všude po světě a měly by být zachovány v rámci jednotlivých klientů. Vzhledem k regionálním rozdílům je však potřeba dělat lokální úpravy téhož. Takže mezi jednotlivými pobočkami funguje mezinárodní spolupráce? Pokud se jedná o mezinárodní tender, můžeme ze strany Y&R dostat podporu. Pro globální klienty většinou existují určité platformy, koncepce, které fungují mezinárodně. Často je v téhle souvislosti používán pojem glocal – mix lokálního a globálního. Souvisí to s tím, že jsou tady mezi jednotlivým regiony rozdíly jak národnostní tak kulturní a je potřeba udělat lokální úpravy a adaptace daného globálního konceptu.

Jak se pracuje v době krize? Hůř (smích). V současnosti je málo oblastí, kde se manažeři usmívají. Irituje mě, když někdo říká, není nic lepšího než taková pěkná krize – to je nesmysl. Krize v žádném případě není nikdy pozitivní záležitost. Jestli byla k něčemu dobrá tak k tomu, že nás probudila. Dostali jsme basebalovou pálkou přímo mezi oči – a řekli nám:“ Vstávejte, už je to jinak.“ Museli jsme se opět vrátit ke kořenům, na které jsme mnohdy pozapomněli. Musíme si uvědomit, že v budoucnu už reklamní trh nebude stejný, jako býval. Dobře je to ilustrováno na automobilovém průmyslu. Došlo k jasné změně trendu od velkých aut k malým. Evropská výroba začala konkurovat americkým automobilkám. Mnoho známých značek výrobců automobilů bylo odkoupeno čínskými a indickými investory.

Co klienti? Spousta klientů se zakonzervovalo do stavu, kde byli léta zpět. Začali hodně šetřit, přišli s novými podmínkami a přitom chtějí stále kvalitní servis. Je otázkou jestli se tomu chceme přizpůsobit a respektovat to tak, jak to přichází nebo jestli přenastavíme naše partnerství s klienty. Nechci, aby si klient vybíral pouze podle ceny. Aby přišel a řekl: “Vás je tady 15 stejných agentur a my si vybereme toho, kdo nám nabídne lepší cenu.“ O takové klienty opravdu nemáme zájem – stavět cenu před kvalitou. Co bych si naopak přál, je víc odvahy na trhu. Je málo klientů, kteří se nebojí udělat něco odvážného, provokativního. Neuvědomují si, že pokud by ten“ pseudo-risk“ vyšel, dostali by se na úplně jinou úroveň, než kam původně mířili. Případem takové odvahy byl kdysi Oskar. To s čím šli na trh bylo velmi odvážné a pro nás to byla úžasná a neskutečně zábavná práce. A hlavně - výborně to fungovalo. Mohli


vstoupit na trh v podobném duchu, v jakém se zde už prezentovali dva další mobilní operátoři, fungovalo to celkem dobře, takže mohli zvolit stejnou strategii jako oni. Ale Oskar to neudělal.

Myslíte si, že to přijde? Doba kdy budou klienti a investoři více odvážní? Myslím, že tato doba musí v blízkém budoucnu nastat. Vyměnilo se hodně lidí z řad zaměstnanců a vedení na straně agentur i klientů. Pochopili, že nejde hrát zákopovou válku, že tím nic moc nevyhrají. Musí přejít do útoku s novými zbraněmi. Aby i běžní uživatelé, kterých se reklama na každém rohu dotýká, z ní měli potěšení. Aby toho „pojišťováka“ hned ze dveří nevyháněli, ale rádi ho pozvali dál…

Poslední otázka. Máte nějaký profesní sen nebo cíl, kterého chcete dosáhnout? Chci aby Y&R byla nejlepší agentura na trhu. Ale takový sen by asi sdílel každý ředitel podobné společnosti. Ne za každou cenu největší agentura. Samozřejmě, že velikost sebou přináší určité ekonomické výhody, ale nechci takový mamutismus stavit na úkor kvality. Chci, abychom měli reputaci nejkvalitnější agentury na trhu a poskytovali nejlepší služby. Aby agentura Y&R byla stále na špičce, kam, troufám si říct, patříme dlouhodobě. Neustále pracujeme na vylepšení této pozice. Můj sen je vést špičkovou agenturu odvádějící špičkové výkony. Co se týká veřejnosti, těch koncových zákazníků, nedělám si iluze, že by věděli kdo je Y&R. Ale chci, aby znali naše reklamy. Aby říkali: „To je nejlepší reklama, kterou jsme teď viděli, líbí se nám, inspiruje nás ke koupi a navíc, neštve nás tolik jako ty ostatní.“ Tím mám na mysli třeba reklamy typu Oskar nebo Fernet, na které jsem pyšný. Takových bychom měli dělat víc. Za celou reklamní branži bych si přál, aby se v určitých oblastech trochu ubralo. Když přednáším studentům, tak říkám takovou definici: „Reklama je jako noha pojišťováka vražená do dveří.“ Taková ta reklama opravdu je. Její všudypřítomnost vám nedovolí před ní uhnout. Myslím si, že to leze lidem na nervy. Jako prezident AKA bych s tím chtěl něco udělat. Předpokládám, že spoustu lidí iritují billboardy u dálnic, nebo zesilování zvuku v komerčních televizích v průběhu reklamních spotů. Budu se snažit tyto nešvary v reklamě změnit.

KONEC

Autor: Darina Hlavicová Profashion.cz


Čerstvé fíky obsahují cca 80% vody, provitamín A, malé množství vitamínu C, vitamín B2, bílkoviny, aminokyseliny, draslík,

pektiny,

organické

kyseliny,

vlákninu,

fermenty, slizovité látky a 20 až 26% sacharidů. Svým obsahem

jednoduchých

cukrů,

jsou

ideálním

energetickým doplňkem.

Sušené fíky obsahují až 75% sacharidů, 6% bílkovin, asi 1% tuků, neobsahují téměř žádný vitamín C. Sušené fíky jsou ideálním pomocníkem při redukčních dietách, avšak pouze v malém množství. Díky ztrátě 80% vody při sušení, stoupá podíl sacharidů a jejich nadměrná konzumace by nám příliš neprospěla.

Další léčivé účinky fíky jsou pomocníky při poruchách zažívání, při potížích

činnosti

střev,

jsou

lékem

na

nemoci

dýchacích cest, pomáhají při nervozitě, duševní i fyzické únavě, zlepšují soustředění a působí mírně močopudně. Odvar v mléce je účinným kloktadlem při zánětech v krku a angíně.

Další využití jako surovina na výrobu džusů, kompotů, salátů, marmelád, vín a likérů, kandování.

Léčivý čaj na chřipku 2 sušené fíky uvařte v hrnku vody, oslaďte medem a horký vypijte. (Recept je původem z Orientu).

KONEC Zdroj: www.beautyart.cz


Tento talentovaný fotograf patří bezesporu do kategorie profesionálů, kteří se velmi citlivě zaměřují na fotografovaný objekt. Nepamatuji se, že bych osobně zažila, aby Bigi (jak Pavlovi mezi přáteli říkáme) šel fotit tzv. naslepo. Velkou pozornost věnuje informacím, které může o fotografovaném člověku získat, aby se na něj dokázal naladit a pozitivně tak ovlivnit výsledek fotografování. Přesně to jsou ty okamžiky, kdy každý může přesně cítit, že práce s lidmi je Bigiho parketa. Takže ať už bude uvažovat o svatebních fotografiích, či profesionálním booku a obrátíte se na tohoto nadějného mladého muže, můžete si být jisti, že jdete tam, kde se vám maximálně pokusí být rozuměno. Váhavý klient s nejasnou koncepcí se může těšit na iniciativu, kterou Pavol Bigoš umí uchopit do svých rukou. Pavle, do jakého uměleckého směru se jako fotograf nejraději stylizujete? Mám rád fotografiu, ktorá ukazuje svet a život v pozitívnom svetle. Fotografia musí diváka obohatiť, upozorniť ho, že existujú okamihy, ktoré stojí za to vidieť a či bude zhotovená technikou fotografickej montáže, piktorializmu, alebo iba jednoduchým postprocesom už nie je také dôležité...

Podle čeho si vybíráte prostředí, ve kterém chcete fotit. Přesněji řečeno, kde vzniká nápad? Výber prostredia veľmi záleží na tom, čo sa bude fotiť. V prípade módy je na výber nespočetné množstvo rôznych prostredí, jeho konkrétny výber záleží na

tom, či má byť fotografia štylizovaná skôr luxusne, naturálne, prírodne, alebo technicky. Pre mňa osobne však prostredie nie je tou najnosnejšou časťou fotenia, oveľa dôležitejšie je dobre zvládnuté svetlo, dobrý styling a hlavne emócie, ktoré do fotenia vnesie fotografovaná osoba za podpory fotografa.

Pokud by jste se mohl opravdu odvázat, udělat neobvyklou fotku. Koho a kde by jste si vybral fotit? Keby som si konečne našiel čas na fotenie s mojou priateľkou Evou, predstavovalo by to pre mňa skutočne už dlho očakávanú udalosť. Chodíme spolu už nejakú tú dobu a za celý ten čas som ju poriadne necvakol.


Fotíte svatební fotografie a stejně tak umělecké fotografie, portréty, společenské akce. Připravujete se na každou z akcí nějak zvlášť? Vyžadují různé produkce odlišnou přípravu? Fotenie svadieb je všeobecne medzi fotografmi považované za akúsi druhú ligu, kde vznikajú gýčovité fotky bez nálady. Ja osobne práve fotenie svadieb považujem za priestor, kde sa uplatní ako portrétna fotografia, tak aj reportáž ale i architektúra a detail. Všetko je to fotené s minimálnou možnou prípravou a v časovo veľmi obmedzených podmienkach. Dobrú svadobnú fotku teda považujem za skutočné majstrovstvo. Ťažko to ale porovnávať; rozličné fotografické žánre vyžadujú každý z nich úplne iný prístup. Pri niektorých je možné si všetko pripraviť do posledného detailu, nenesie to ten náhodný prvok ako reportážna fotografia. Pri každom fotení je však dôležitá komunikácia s modelom, správne naladenie, dobrá nálada a jasná myseľ. Takže najlepšia príprava je dobre sa vyspať.

Jaké

jsou

Vaše

ambice

ve

fotografii?

Urobiť fotky, na ktoré by som mohol byť skutočné hrdý. Mediálny priestor, v ktorom budú zverejnené, je už irelevantný.

Dnes už jste zkušený a profesionální fotograf, jakou začátečnickou chybu by jste dnes už neudělal, se kterou se právě na začátku kariéry často fotografové setkávají? Asi najväčšou chybou začínajúcich je to, že príliš dlho zostávajú na rovnakom mieste. Pre rozvoj je nutné neustále prekonávať nové výzvy, obmedziť nedôležité ve c i a s m e r ova ť s vo j u e n e r g i u n a c i e ľ .

Mnohé ženy tvrdí, že nejsou fotogenické, a přitom jsou krásné. To stejné naopak. Jak je to vlastně s tou skutečnou krásou a foto krásou. Podle čeho posuzujete, zda žena je fotogenická, nebo není? Dnes napáchal veľa škody na fotografii kuriózne práve obrovský rozvoj fotoaparátov a fotografickej trechniky ako takej, kedy sa dá zohnať aparát za minimálnu cenu. Aj krásna žena fotená na široké ohnisko a obrovskú hĺbku ostrosti, ktoré tieto fotoaparáty ponúkajú, spôsobuje, že sa daná osoba na fotke nespozná a prehlási sa tak za nefotogenickú. V nie tak dávnych časoch, kedy sa fotilo ešte na film a bol rozšírený aparát typu praktica s pevným 50 mm objektívom, vznikali portréty s väčšou pôsobivosťou. Samozrejme fotogenickosť nie je len technickou


otázkou. Dobrý fotograf dokáže nájsť ten správny uhol, ktorý žene lichotí najviac. Komunikuje s modelkou takým spôsobom, aby sa mohla uvoľniť a dať na fotku zo seba to najlepšie. Dobrý portrét je kus práce.

Vzpomenete si na nějakou kuriózní příhodu při focení? Pri každom fotení nie je núdza aspoň o malú kuriozitu a tak sa mi všetky v spomienkach miešajú do jedného veľkého koktailu. Ale pamätám si na posledné fotenie, kde mi bolo veľmi sympatické, ako počas fotenia vyjadril svoj názor pán Jančura, keď bude daná fotka zverejnená, kuriozita situácie sa nezaprie.

A na co nějaké nebezpečné focení, to jste si už taky vyzkoušel, třeba v extrémních podmínkách? Adrenalín mám celkom rád, takže mi pri fotení nevadí. Fotil som na skalnom útese, kde nebol problém sa v ňom navždy stratiť, fotil som aj v idúcom aute vyklonený z dverí. Nič z toho však nie je také nebezpečné, ako keď sa po celodennom fotení musím premiestniť z jedného konca republiky na druhý, kde ma ráno čaká ďalšia akcia. Nemád rád ten pocit, keď v aute zápasím s mikrospánkom.

Vždy když něco děláme, je to na úkor něčeho jiného. Jak je tomu u fotografů? Čeho se musíte vzdát, omezit či stavět na vedlejší kolej, pokud chcete dělat profesionálního fotografa? Fotografia pohltí veľké množstvo času, nie je to len samotné fotenie, ale aj príprava, riešenie technických a administratívnych úloh, postprocesing, stretávanie sa s klientmi. Keď sa k tomu pripočíta čas na vzdelávanie, tak už toho voľného času veľa nezostane.

Čím byl naopak Váš život obohacen díky této profesi? Tak ako mi zobrala skoro všetok čas, tak ma zoznámila s mnohými príjemnými ľuďmi, ktorí ma obohatili a posunuli ďalej. Vďaka fotke sa pozerám na život okolo seba z úplne inej, radostnej perspektívy.

Potřebujete krom toho, jak osoba vypadá a kde budete fotit, vědět o ní ještě něco jiného, podrobnějšího, nebo pracujete raději s lidmi anonymně? Pred fotením sa snažím danú osobu spoznať čím najviac, veľmi to pomáha pri komunikácii s daným človekom. Keď fotografovaná osoba vidí, že poznám jej prácu a názory, tak sa počas fotenia otvorí a uvoľní viac a výsledná fotka má iskru.

Máte nějaký recept na ostych a trému pro osoby stojící před objektivem? Keď si fotograf je istý tým, čo robí, prenesie svoju suverenitu aj na fotografovanú osobu. Akékoľvek zaváhanie zo strany fotografa tréme nepomôže a tak si myslím, že fotograf by mal pôsobiť suverénnym dojmom a pritom pracovať uvoľnene a ľahko; jeho prístup k práci sa takto prenesie aj na model.

A co Vy, krom toho, že rád fotíte, necháváte se také rád fotit? Ja mám radšej tú druhú stranu. Pred foťákom stojím jedine v prípade, keď priateľka skúša niečo nové a potrebuje akýkoľvek ksicht. ;)

Jak vnímáte rozvoj oboru fotografie v dnešní době? Fotografická technika sa rozvíja nezadržateľným tempom, dnes nie je neobvyklé, že neprofesionálny fotograf má lepšie vybavenie než profesionál. Dnes je ľahšie preniknúť do fotografického remesla, lebo dnešné fotoaparáty toho zvládajú veľa. Čo do obsahu fotografie a jej umeleckej hodnoty, tak to je stále menšinová záležitosť a stále bude.

Jak hodnotíte konkurenci v této branži? Konkurencia je obrovská, ale ja to vítam, aspoň sa nedá zaspať na vavrínoch a navyše dobrá konkurencia aj motivuje. Medzi fotografmi mám veľa priateľov. Vieme, že rybník je dosť veľký na to, aby sme si nejako závideli.

autor článku: Michaela Lejskvová Foto: Pavol Bigoš


www.bigi.sk

Ukázka fotografií otoč:


www.bigi.sk


www.bigi.sk


www.bigi.sk


www.bigi.sk


www.bigi.sk


www.bigi.sk


www.bigi.sk


Adam Jablonský – model pro únorovou pánskou proměnu je oblečen do jednořadého obleku značky Richter's, který je vhodnější pro mladého muže. Fasona na 2 knoflíky působí více dynamicky. Čemu by měl mladý muž věnovat pozornost, když v takovém obleku vyrazí do společnosti, popřípadě co by nemělo chybět v obsahu jeho kapes? „Sako by mělo zůstat zapnuté. Vždy se zapíná první knoflík a poslední zůstává rozepnutý. Kapesník papírový, pokud má muž rýmu a bílý látkový na otírání potu z čela.“ Doporučujete k tomuto typu obleku barevnou košili, nebo se více hodí jen bílá? „Do společnosti se nosí zásadně světlá košile. Bílá, „šampaň“ nebo světle modrá. Jiné barvy nejsou přípustné.“ Co o muži vypovídá barva vázanky? „Mužům vázanky vybírají spíše ženy, proto by tato otázka pasovala spíše na druhé pohlaví.“ odpovídá Jitka Richterová, majitelka salonu Richter's. Úpravu nejen vlasů, jak můžete vidět na fotografiích, ale také vousů si vzala na starost kadeřnice Veronika Soukupová z kadeřnictví Honzy Hlaváčka. Pěstěné vousy mohou značit nedbalou eleganci, ale nikoliv zanedbanou, takže se Adam nevyhnul ani ostré břitvě. „Při volbě tohoto účesu je jasné, že se bez stylingu neobejdete. Tyto přípravky na finální vlasovou úpravu jsou dnes již běžnou součástí pánské kosmetické výbavy. Použití vlasového stylingu zaručí dlouhotrvající tvar účesu.“ komentuje Veronika. Vizážista Michal Zachar tvrdí: „Pánské líčení de facto neexistuje. Některé z kosmetických firem uvedly před pár lety na trh několik produktů, ale s nijak oslnivým záběrem. Líčilo se sice v starověku (řecko a řím), následně až v baroku - v současnosti je make-up pro muže tabu. Vyjímku tvoří herci, zpěváci a showmani, pohybující se především před filmovou či TV kamerou. Pánové si dávají maximálně korektor na akné. Náš pánský make-up byl tedy stvořen pro účely focení a měl za úkol lehce překrýt drobné vady a nedostatky pleti.“ A jak si tedy Michal Zachar poradil s první pánskou proměnou Profashion? „U Adama jsem použili několik produktů frimy Laurendor, specializující se na profi líčení a to sice tonikum na pleť pro její osvěžení, krém pro výživu pleti a její ochranu před vysušujícími účinky make-upu a pudru. V případě tohoto líčení jsem nemusel používat mnoho barevných korekcí, jelikož tvář Adama je ostřeji řezaná. Barevnou optickou korekcí jsem usiloval spíše o zjemnění rysů.“ Pozadí úvodní fotografie dokresluje atmosféra Business lounge, které nabízí svým hostům Corinthia hotel Prague ve 24. patře.


Co Vás přivedlo do oděvního průmyslu? Babička měla velkou krabici s knoflíky a já si s nimi vydržela hrát neskutečně dlouho. Dělala jsem z nich koláže, korále na krk a různě jsem je našívala na kousky látek. Pak jsem dostala malou štíhlou panenku Barbie, na kterou jsem začala šít modely. Myslím, že to byla slavná zpěvačka, a tak jsem jí toužila ušít spousty modelů. To bylo to období, kdy mi krejčovina začínala být blízká. Vedle nás v domě pracovala jedna dámská švadlena a pamatuji si, že z ostřižků, které vyhazovala, měla moje Barbie naprosto úžasné modely. A od toho byl už jen krůček, abych si začala šít pro sebe. Mým snem bylo mít malý módní salon. Dokonce mi kamarádka udělala i logo.

Vaší parketou je oblékání mužů. Setkáváte se u mužů s jasnou představou, nebo Vás berou spíše jako svoji berličku, rádce? Existují dva druhy zákazníků. Ti, kteří mají jasnou představu a já jim ji pomáhám zrealizovat, a pak ti, kteří tápou a nechávají mě tedy volné pole působnosti. Radu ovšem dokážou ocenit muži z obou kategorií.

Jaký mají podle Vás v dnešní době muži přehled o módních trendech pánských obleků? Muži, mezi kterými se pohybuji, se o oblečení baví relativně dost. Sledují módní trendy a úspěšně je zařazují do svého šatníku. Je to velmi dobré téma na hovor u obchodního oběda. Muži si navzájem chválí vázanky i košile.

Jitka Richtrová vystudovala oděvnictví na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci (VŠST). Absolvovala odbornou stáž na London College of Fashion a také ÚBOK Praha – kurz konstrukce střihu. Několik let pracovala v oděvních firmách – mimo jiné ve Wilvorst Pánská móda. Dva roky také spolupracovala s OP Prostějov na projektu MTM pánské obleky na míru. Od roku 1999 působí jako nezávislý oděvní poradce specializující se na oblast oblékání, firemního image, business looku a společenského protokolu. Společnost Richter's byla založena v roce 2001 poté, co její majitelka Jitka Richtrová dva roky působila jako nezávislá oděvní poradkyně a získala si stálý okruh zákazníků. Firma si postupně vytvořila síť ověřených dodavatelů, s jejichž pomocí tak nyní může nabízet prvotřídní služby šití a šití na míru.

Nabídka materiálů je na trhu opravdu veliká. Jakou máte radu, abychom se dokázali orientovat, která látka se hodí na jaký typ obleku? Světlé materiály se hodí pro teplé a slunečné dny, tmavé jsou zase víc vhodné na zimu a chladnější dny. Tmavý oblek se také nosí do společnosti. Čím více je materiál barevný, tím méně je konzervativní.

V čem vidíte přednost služby, kterou zákazníci právě u Vás mohou využívat, a to že docházíte za klientem? Moji klienti jsou velmi zaměstnaní manažeři a servis dodávky do kanceláře nebo domů jim především šetří čas. Tento servis je nadstandardní a pro zákazníka velmi pohodlný.

Jako jeden z mála salonů jste i na úkor nepříliš velkých prostor vybudovala ve své provozovně poměrně velkou zkušební kabinku, která působí spíše jako pokojíček. Je v tom nějaké skryté know-how? Myslím, že je to naprosto jasné. (smích) Zkušební kabinka je vlastně nejdůležitější prostor mého salonu,


je tam několik zrcadel a dostatečné světlo. Díky tomu si může klient pohodlně oblek vyzkoušet. Potřebuji, aby byl v našem obleku maximálně spokojený.

V čem dělají muži nejčastěji chybu při výběru svého oblečení? Nemyslím si, že by muži dělali nějakou chybu. Není to výběrem, ale spíše se mi zdá, že jsou zbytečně konzervativní, neradi experimentují s novými módními trendy a jsou velmi netrpěliví. Mnoho našich mužů tak chodí v dlouhých rukávech a dlouhých kalhotách.

Co nejčastěji muži podceňují společenského oblékání?

v

rámci

Každý muž by měl mít podle mého názoru v šatníku jeden tmavý hladký oblek, který bude nosit jen pro speciální společenské události, jako jsou plesy, oficiální večeře nebo svatby a pohřby. Běžný oblek nebo nějaké sako a kalhoty, které najdou zrovna v šatníku, které používají do zaměstnání, není pro tyto příležitosti vhodný. Záře reflektorů je velmi neúprosná a v obnošeném obleku se budou cítit trapně a neužijí si to. Také doporučuji kvalitní bavlněnou bílou nebo bleděmodrou košili. Bavlněná košile je pohodlnější, a to hlavně proto, že se v ní nebudou potit.

Jaký je Váš názor na zkrácené vázanky? Mají budoucnost, nebo se udrží vázanky končící v úrovni pánského opasku? Nedávám moc šancí některým výstřelkům. Myslím si naopak, že kravata je už celkově na ústupu.

Na kolik peněz přijde kompletní ušití obleku? Je cena obleku rozdílná podle toho, zda jde o smoking či vycházkový oblek? Cena se liší hlavně podle náročnosti vypracování ale také podle použitého materiálu. Používáme kvalitní italské a anglické látky, které jsou vyrobeny z té nejlepší vlny a zpracovávají se tou nejmodernější technologií. Tomu také odpovídá cena za metr látky. Ceny obleků se v našem salonu pohybují od 15 do 25 tisíc.

Jaký je průměrný časový horizont, v jakém je oblek šitý na míru vyhotoven? Je to relativně zdlouhavý proces, na kterém se u nás podílí celý tým lidí. Nicméně výroba obleku trvá přibližně jeden měsíc.

KONEC

Co muži například s kratšíma nohama, větším břichem nebo třeba úzkými rameny? Nemusí mít obavu, když chtějí vypadat ideálně a přitom mít perfektně padnoucí oblek? Když je správně zvolen vybraný materiál a střih saka, každý muž vždy může vypadat perfektně. Mimochodem pro takové muže šiji moc ráda, protože jsou velmi uznalí.

Muži s nesouměrnou postavou jsou asi nejčastěji zákazníci salonů, který šije na míru, nebo mi vymluvíte můj odhad? Nemůžu mluvit za ostatní kolegy, ale hodně mých klientů je konfekčních. Není to jen nekonfekčností, proč muži chodí do salonu. Myslím, že na prvním místě je mít něco jiného než ostatní, pak je to komfort šitého oblečení, úspora času a svým způsobem i peněz, protože u některých i dlouhodobě budujeme šatník a nestane se, že doporučím něco, co nebude nosit.

Jaké nové módní prvky můžeme sledovat u pánských obleků? Teď se nosí hodně úzké kalhoty. Letošní rok se také začnou nosit zase kostky a s trendem „uvolňování se“ se začínají nosit saka z úpletů. Mimochodem momentálně začínají být na ústupu obleky, více se budou nosit separátní saka a kalhoty.

Jitka Richtrová *5.4.1969 www.richterstyle.cz Dělnická 26, 170 00 Praha 7 Tel.: +420 604 236 190 E-mail: obleky@richterstyle.cz Autor článku: Michaela Lejsková


Corinthia Hotel Prague se nachází na jednom ze sedmi pražských kopců a je svou velikostí nepřehlédnutelnou budovou, která nabízí úchvatné výhledy na celé město. Pouhých pár minut od samotného centra Prahy, jen dvě zastávky metrem na Václavské náměstí a nedaleko hlavní dálnice – tato lokace činí z hotelu Corinthia Prague ideální místo pro konference, schůzky a setkání. Hotel nabízí tři exekutvní patra včetně lusuxního exekutivního lounge pro náročnější klientelu. Pro business klientelu jsou připraveny pokoje typu business spolu s business lounge – perfektní kombinace zejména pro korporátní hosty. Flexibilní hotelové služby jsou doplněny o vynikající servis v podobě kosmetického a kadeřnického salonu, Apollo Day Spa (moderní fitness centrum, sauna, pára, solárium a bazén umístěný ve 26.patře), restaurace The Grill a orientální Rickshaw, Blue Note Bar a Café Praha.

www.corinthia.com


Češky jsou chladné Jak tedy zařídit, abychom se skutečně líbily? Základem je zachovat chladnou hlavu a nejdříve zjistit, jaký jsme vlastně barevný typ. Základní jsou čtyři. Dva chladné - zimní a letní a dva teplé - jarní a podzimní. Každý má svá specifika. Že je to složité? Není, máme pro vás totiž potěšující zprávu. „ Jste-li Češka každým coulem, jste s největší pravděpodobností jedním ze studených typů. Je totiž statisticky dokázáno, že celkem 80 % českých žen jsou letní nebo zimní typy, či jejich kombinace, přičemž absolutní většina jich jsou typy letními. Pouze o zbývajících 20% se dělí teplé jarní a podzimní typy:“ říká J.Zacharová“ Zřejmě nejvzácnější je u nás typ podzimní, který se v čisté podobě najde jen velmi vzácně. Například mezi českými celebritami, jsem já osobně za celou svou desetiletou praxi nenašla ani jeden“. Když už víme, typově jaká jsme, pak to stačí jen sladit se správnými barvami a ty se pak naučit vzájemně správně kombinovat. A když se k tomu přidá trochu správné techniky líčení, výsledek se musí dostavit. Ale tak úplně jednoduché to zase není.

Typologie není dogma

„Vizážisté nejsou vynálezem pro horních desetitisíc, ale jsou skutečně pro všechny ženy. Bez ohledu na to zda žijí ve velkém městě nebo na vesnici, bez ohledu na jejich věk, či profesi. Všechny příslušnice něžného pohlaví do jedné se totiž jednoduše chtějí líbit, je to zcela normální a souvisí to s naší přirozenou sexualitou. A nic na tom nezmění skutečnost, že ne každá to otevřeně přizná „ říká Michal Zachar „ Je například skutečností, že za druhé světové války k nejpostrádanějším typicky ženským artiklům na černém trhu, nepatřily potraviny, ani káva, ale obyčejná rtěnka“. Problém je, že cesta k tomu líbit se, může někdy být pěkně trnitá a plná pokusů a omylů. Nedokážeme totiž často přesně rozlišit, že je rozdíl mezi tím, co se nám líbí a tím, co nám sluší. A tomu všemu na nás útočí různé módní trendy a reklamy slibující mnohdy zázraky.

„Víte, vzpomínám si, jak je mi přišla na typologii paní, která nemohla oči spustit z mé modré košile. Pak se svěřila, že má tuhle barvu velice ráda, dobře se v ní cítí, ale nesmí ji sama nosit, protože jí má od předešlého vizážisty zakázanou. To rozhodně není v pořádku, žena by nikdy neměla na sobě jen nosit představu někoho druhého, když s ní sama není vnitřně spokojená.“vypráví M. Zachar. „Barevná typologie nesmí být chápána jako nějaké absolutní dogma.“ Jak se dále dozvídáme, správný vizážista se proto v prvé řadě snaží pochopit jaké jsme, co máme rádi, v kterých barvách se cítíme opravdu dobře a teprve když to ví, snaží se tento osobitý styl citlivě poupravit, doladit a vylepšit.

Stříbrné a zlaté kouzlo Abychom si byly zcela jisté svým typem, je asi opravdu nejlepší navštívit odborníka. Ale jak nám prozradili manželé Zacharovi existuje pár jednoduchých triků, které nám leccos napoví. Možná jste si všimli, že někomu prostě jde k pleti spíše chladné bílé stříbro a někomu žluté hřejivé zlato. Je to správný postřeh. A tak když si přiložíte k obličeji tyto dva kovy, nejlépe formou šátku, nebo větší plochy ( posloužit může obyčejný kuchyňský alobal a zbylý zlatý vánoční papír) měly bychom se v jednom z těchto kontrastů cítit o poznání lépe. Jak vyplývá z výše uvedené statistiky, protože většinou jsme letní nebo zimní typy, měla by nás podtrhnout a zjemnit stříbrná.“ Zajímavý je také obyčejný test s otevřenou


dlaní.“ Dodává M.Zachar.“ Když jí otevřete na různých barevných odstínech, bude se také různě chovat. Příliš velký kontrast, napětí, pocit, že ruka a podklad si jsou cizí, je signál varovný. Pokud pokožka dlaně s barvou i materiálem vytvoří harmonii, je to ono“!

Tři hodiny pro krásu. Tříhodinové sezení u vizážisty, které zahrnuje určení typu, barevnou typologii a základní doporučení pro líčení obvykle pořídíte za 1500 až 3000 Kč. Je to hodně, nebo málo? Pokud si vyberete opravdu dobrého odborníka, stačí vám taková návštěva jedna za celý život. A když si spočítáte, kolik utratíte za oblečení, péči o pleť, líčidla , kadeřníka… a přece máte často pocit, že to tak nějak stále není ono? Je to tedy přinejmenším velice relativní.

Střípky z vizážistické práce: Paní Věra si postěžovala, že jí v práci stále nakládají více a více úkolů. Ukázalo se, že jí ani tak nevadí práce, ale spíše způsob, jakým je úkolována, převážně od mužů. Jak se posléze ukázalo, své v tomto příběhu sehrály barvy. Do práce totiž nosila převážně tmavé sako a bílou blůzu. Její oblečení působilo velice kontrastně a agresivně, když se v kanceláři hledal někdo, kdo vypadá tak výkonně, že je možné mu naložit prakticky jakoukoliv práci, oko nadřízeného nebo kolegy většinou spočinulo na ní. Způsob komunikace tomu jen odpovídal. Když paní Věra změnila svůj styl, začala nosit světlejší barvy, pořídila si do šatníku i světe div se, taky pár sukní, situace se pro ní do měsíce zlepšila. Když přišla poprvé k vizážistovi slečna Irena, zdálo se že takřka ničemu v jejím vzhledu nelze nic vytknout. Elegantní vínový kostým, v něm stříbrošedý přiléhavý svetřík. Výrazné, ale přitom vkusné stříbrné doplňky. To vše korunované hřívou vlasů složených z krásných hnědozlatých prstýnků. Vše jednotlivě dokonalé, a přece to v celku neladilo. Vizážista na to přišel hned. Stačil opravdu drobný detail, stáhnout vlasy do hladkého ohonu a výsledek byl ohromující. Prstýnků ve vlasech se Irena nevzdala, ale dnes už ví, že se lépe uplatní k úplně jiným šatům…

KONEC

Zdroj: www.beautyart.info, Michal Zachar, Foto: Jiří Šubrt


Proč jste si vybral zrovna toto povolání? Je absolventem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci v roce 1984 pracoval v oboru chirurgie a traumatologie ve Výzkumném ústavu traumatologickém v Brně. V roce 1987 složil atestaci I.stupně v oboru chirurgie a začal se oboru plně věnovat. Podílel se na řešení výzkumných úkolů, p ř e d n á š e l a spolupublikoval. Od roku 1990 jako odborný asistent 3. lékařské fakulty v Praze vyučoval na klinice popáleninové medicíny a dále získával zkušenosti v plastické chirurgii. Současně působil na katedře fyziologie a klinické fyziologie 3. LF UK v Praze a zde obhájil v roce 1996 kandidátskou disertační práci. Je autorem a spoluautorem řady domácích i zahraničních publikací a přednášek. V roce 1996 přešel na oddělení plastické chirurgie nestátního zdravotnického zařízení Lékařský dům, a.s. v Praze a věnoval se estetické plastické chirurgii. Absolvoval několik dlouhodobých klinických studijních stáží. V roce 1999 složil atestaci v oboru plastické chirurgie. Je členem Společnosti plastické chirurgie ČSL JEP. Držitel certifikátu pro práci s lasery. V současné době provozuje praxi plastického chirurga na pracovišti Medicom VIP. Od roku 1999 má licenci České lékařské komory v oboru plastické chirurgie a provozuje soukromou lékařskou praxi. V současnosti je odborným asistentem a vyučuje na klinice plastické chirurgie ve FN Na Bulovce v Praze.

Odmalička mne bavilo něco tvořit nebo kreslit. Začalo to stavebnicí Merkur a malováním krajiny. Na gymnáziu byla mým oblíbeným předmětem kromě historie,biologie i deskriptivní geometrie. Měl jsem velkou představivost, trpělivost a pečlivost při rýsování i smysl pro přesnost. Při volbě povolání jsem se rozhodoval mezi architekturou a medicínou. Jeden známý oční lékař mi řekl, že při přijímacích zkouškách na architekturu musím namalovat bustovou hlavu. Toho jsem se lekl a zvolil jsem medicínu. Ale pravdou také je, že to bylo i přání mé maminky, která pracovala v nemocnici a vedla mne k tomu, abych pomáhal nemocným lidem. Dnes vím, že jsem se rozhodl správně. Ale k oboru plastické chirurgie byla ještě dlouhá cesta. A ten správný směr mi dali v životě tři osobnosti: prof. MUDr. R. Königová, doc. MUDr. J. Válka a prof. MUDr. J. Veselý. Bylo mi velkou ctí s nimi pracovat a mnohému mne naučili.

V jakém rozsahu se plastického chirurga?

věnujete

praxi

Po lékařské fakultě jsem začínal na traumatologii. Tam při rekonstrukčních operacích jsem postupně poznával taje plastické chirurgie a už jsem ji neopustil. Později jsem plastickou chirurgii a popáleniny vyučoval na lékařské fakultě UK Praha. Po obhájení disertační práce jsem se plně začal věnovat estetické plastické chirurgii. Ale lékařské fakultě jsem zůstal věrný a jeden klinický den v týdnu na Klinice plastické chirurgie FN Na Bulovce přednáším a vedu praktika. Snažím se studentům předat nejen zkušenosti ale i lásku a cit k medicíně.


Jak vnímáte modernizaci v oblasti plastické chirurgie a v čem je její největší posun?

Jaký zákrok nejúspěšnější?

V celé medicíně je obrovský vývoj, tedy i v plastické chirurgii. Projevuje se ve větším zavádění e n d o s ko p i c k ý c h t e c h n i k a m i k r o c h i r u r g i e , transplantací tkání, využíváním nových biologických i syntetických materiálů, využíváním ultrazvuku a laseru při operování a velké naděje se vkládají do výzkumu kmenových buněk.

Ten, který nejen odstraní vadu nebo zlepší estetický vzhled, ale také odstraní pocit méněcennosti, vrátí klientovi důvěru v sebe sama a zvedne mu přiměřeně sebevědomí. Ten pocit štěstí je i pro mne největší odměnou za provedený zákrok. Může to být žena s krásně modelovanými prsy nebo žena či muž po korekci deformovaného nosu, boltců apod..

Kterým směrem se aktuálně posouvá výzkum v oblasti plastické chirurgie?

Kolik zákroků si tak nejvíc nechala nějaká žena na sobě provést?

Už jsem se zmínil, především kmenové buňky. Snad nám jednou pomohou při náhradách tkání a rekonstrukcích orgánů i obnově jejich funkce.

Na jaké úrovni myslíte že je plastická chirurgie ve střední Evropě? Mám zkušenosti ze sousedního Německa a Rakouska. Myslím, že úroveň české plastické chirurgie byla vždy výborná. Máme v historii i současnosti celou řadu vynikajících světově známých plastických chirurgů, počínaje prof. MUDr. F. Burianem, zakladatelem tohoto oboru v Čechách. Naši lékaři jsou v zahraničí známí vysokou úrovní znalostí a velkou schopností improvizace.

Vnímáte zvýšený zájem o nějakou konkrétní estetickou úpravu? Proč myslíte, že zrovna toto je v současné době nejvyhledávanějším problémem? Určujícím je především větší zájem žen než mužů o estetické operace. K nejžádanějším operacím tedy stále patří úpravy prsou a liposukce. Operace očních víček dnes již kromě žen stále častěji objednávají i muži.

Jsou zákazníci věkově limitováni v rámci estetických zákroků? Z pohledu provedení zákroku jsou limitováni svým zdravím, věkem nikoli. Právně u dětí a mladistvých do 18 let musí dát souhlas s provedením estetického zákroku, např. korekce odstálých boltců, rodiče.

V jakém případě zákrok klientům rozmlouváte? Můžete uvést nějakou zkušenost, kdy jste zákrok klientovi rozmluvil? Zklamání z nezdařené operace dopadá jak na operovaného, tak i na chirurga. Zákrok by měl být indikovaný, tedy smysluplný. Měl by odstranit vrozenou deformaci a zlepšit estetický vzhled. Nemohu-li klientovi takto pomoci nebo jsem-li přesvědčen, že ho jím navrhovaná změna poškodí, neoperuji. Jedné klientce jsem takto odmítl výměnu prsních implantátů za ještě větší. Trochu jsem však pochyboval, jestli nepůjde jinam. Nešla, potvrdilo se to, když se na mne obrátila později v jiné záležitosti a byla vděčná, že jsem se nenechal tehdy přesvědčit.

považujete

za

váš

Nejsem přítelem velkých kombinovaných plastik s mnohahodinovou narkózou. Tak maximálně jeden velký s menším krátkým, např. modelace prsou s operací očních víček apod. Když dobře provedete operaci, klientka se rychle a dobře zhojí, ona i operatér jsou s výsledkem spokojeni, pak se ráda s důvěrou vrátí. Jedné klientce jsem postupně provedl celkem asi pět zákroků.

Napsal jste několik odborných publikací. Povíte nám přesně o jaká témata se jednalo a zda jsou určené také široké veřejnosti, nejen odborníkům? Jednalo se o experimentální práce na téma ošetření poranění tkání fibrinovým lepidlem v rámci mé disertační práce, dále publikace o úrazech elektrickým proudem a v jedné publikaci jsme hodnotili statistiku úrazů dětí ošetřených na klinice popálenin v Praze během tří let. O jaké úrazy šlo, které jsou nejčastější, jaké jsou jejich příčiny a pozdější následky a navržená preventivní opatření, to by asi veřejnost nejvíce zaujalo. Všechny tyto zkušenosti při výuce na klinice předávám studentům medicíny, aby je sami využili v praxi a šířili dál.

Dá se vůbec kombinovat ošetření lasery s chirurgickým zákrokem? Uveďte nám nějaký příklad? Laser se užívá k plošnému ošetření kůže za účelem provedení její rejuvenace (omlazení). Potom lze laserem odstraňovat rozšířené kožní cévky, některé kožní výrůstky a pigmentace po předchozím kožním vyšetření. Tady se činnost chirurga překrývá i kooperuje s dermatologem. V plastické chirurgii se laserová transkonjunktivální operace dolních víček, čili spojivkou vedená operace prolapsů tuku dolních víček s následnou rejuvenací kůže dolních víček často spojuje i s operací horních víček, augmentací rtů či liftingem obličeje a krku nebo jinou estetickou plastickou operací. Účinku laseru se používá k rozpouštění tuku a následné retrakci kůže při liposukcích. Tyto se provádí samostatně nebo v kombinaci s operací povislé břišní stěny (abdominoplastikou).


Jaké jsou časté zásady, které po zákroku klienti podceňují, případně nedodržují a mohou tak ohrozit výsledný efekt? K operaci obličeje přijdou ženy nalíčené, nečtou předoperační pokyny nebo na ně nedbají, muži jsou více neukáznění v období rekonvalescence, neobkladují (např. oční víčka), některé ženy nenosí dostatečně dlouho nebo nedbale elastickou bandáž (lipoelastický návlek, podprsenka, prsní pás), nedodržují dostatečně dlouhou dobu rekonvalescence po operaci, brzy zatěžují operované partie nebo se brzy opalují.

Jsou zákroky, které lze dělat opakovaně, a které naopak na už upravovaném místě opakovaně nelze provézt? Tak jak elasticita kůže s věkem klesá, lze estetické zákroky v rozumné míře provést i opakovaně. Je třeba však pamatovat na omezenou pružnost tkání při těchto operacích. Je-li to indikované, lze opakovaně operovat oční víčka, povolený obličej či povislá prsa nebo opakovaně provést liposukci. Vždy jsou tyto opakované zákroky rizikovější při hojení a některé provádíme opravdu zřídka a přísně indikovaně, např. reoperace nosu.

Kde myslíte, že je zatím ještě slabina plastické chirurgie, a kde je naopak její silná stránka? Slabina je v tom, že řadu zdánlivě jednoduchých estetických plastických operací provádějí i lékaři jiných oborů, kteří nemají dostatečnou erudici v oboru plastické chirurgie. Naopak stále odvážnější a efektivnější je plastická chirurgie při rekonstrukci ztrátových poranění a deformací těla a v chirurgii ruky.

Jaké jsou nyní Vaše životní vize? Nespokojit se s dosaženým, pokračovat ve vědecké práci na lékařské fakultě a v dalším rozvoji osobnosti, absolvovat zahraniční stáž. V estetické plastické chirurgii pak doufám v úspěšné zavedení Palomar SlimLipo laserové liposukce v Medicom VIP klinice v Praze.

KONEC

As. MUDr. Michal Puls, CSc., *16.3.1958 Autor článku: Michaela Lejsková


PhDr. Martin Kratochvíl je významný jazzový a jazzrockový hudebník, průkopník tohoto hudebního žánru, hráč na elektrofonické klávesové nástroje, hudební skladatel, významný hudební podnikatel, cestovatel, horolezec, autor několika knih, kameraman a režisér. Jeho jméno je spojeno se skupinou Jazz Q a s vydavatelským koncernem Bonton, které spolu s Michalem Kocábem založili v roce 1989. V současnosti také často vystupuje v akustickém jazzovém duu s americkým Ackermanem.

jazzovým Dnes

spoluhráčem

Vám

Martina

To n y

Kratochvíla

představujeme jako cestovatele, velkého milovníka Himalájí a tamních hor.

Jakou radu by jste dal nadšenci, který

Kdy se u Vás poprvé projevila láska k horám

plánuje návštěvu Himalájí? Má rada je, ať si jde koupit letenku a odletí. Tam se

a touha je zdolávat? Od malička jsem inklinoval k vysokým horám, k lyžování a k horolezectví. V roce 1992 se mi poprvé podařilo objevit krásu Himalájí a od té doby tam jezdím dvakrát, někdy i třikrát za rok a úplně jsem Himalájím propadl.

určitě chytne a vše si vyjedná na místě. Nemusí mít ani stan a už vůbec nemusí mít žádného průvodce. Může si udělat výlet, přespat v chatrčích, které jsou k tomu na trasách stavěné. To je podle mě nejlepší doporučení pro začátečníky, protože si to člověk rozvrhne podle svých fyzických možností. Určitě

Takže je toto cestování pro Vás aktivní

nezapomeňte na dobré zdravotní pojištění, které lze

odpočinek?

obstarat přímo v cestovní kanceláři. Zdravotnictví ve

Nejen to. Mám rád ty vztahy, které jsou tam mezi

Spojených arabských emirátech je na velmi dobré

lidmi. Jsou jaksi daleko čistí, loajálnější, kriminalita

úrovni, avšak poplatky i za běžná ošetření jsou velmi

minimální. Mám rád ty krásné vztahy, které tam mezi

vysoké. Za ošetření je vyžadována peněžní hotovost,

sebou lidé mají. A tak mě těší prožívat tam intenzivně

tudíž je dobré disponovat větším finančním obnosem

život, protože o ten život tam každý den v podstatě

pro tyto účely. Dobře se vybavte nejrůznějšími léky, v

jde.

lékárničce by neměla chybět Smecta nebo Hylak, léky

Máte svoji oblíbenou trasu?

proti horečce a ibuprofen.

Začínali jsme tam s přáteli takovými standardním

Vzpomenete si na nějaký dramatický zážitek

čundry, jako jsou trasy okolo Everestu, Anapurny a

z cesty?

dalších. No a jak pomalu plynulo těch dvacet let, co už

Tak například naposledy jsme čekali na přistání

tam jezdím, tak jsme se začal dostávat k takovým těm

letadla. Na tom místě nebylo letiště, ale spíš plocha,

vyloženě

jsou

kde se dá přistát. To přistání bylo domluvené několik

naplánované do oblastí, kde veřejnost většinou vůbec

dní dopředu, protože telefonovat pro nás bylo

nejezdí, nejsou tam turisté a dokonce jsme byli ve

nemožné. Takže jsme čekali jestli to dobře dopadne.

vesnici, kde nikdy neviděli bílého člověka. Ta oblast se

No a když už jsme byli jen pár kilometrů od toho místa,

individuálním

destinacím,

které

jmenuje Dolpo. Je v západním Nepálu, až za

u řeky, která tam protéká obrovským kaňonem, tak

Anapurnou. Jsou tam asi sedmitisícové hory. Ne vždy

jsme

se nám podaří tam dojít, protože se mnohdy ztratíme,

nedoporučovali. Ale my jsme to už chtěli mít za sebou,

tak se zase vracíme. A to jsme třeba dvacetičlenná

unavení a nedočkaví cíle, že jsme do toho opravdu

výprava a nikdo z nás, ani koně ani jaci, nikdo tam

vlezli a brodili jsme se nakonec s batohy nad hlavou v

nikdy nebyl. Tak jsme se ptali lidí, co tam bydlí.

ledové vodě, do toho se nám setmělo a brodění trvalo

ji

chtěli

přebrodit.

Místní

lidé

nám

to

Nakonec se nám podařilo tam dojít, ač za trochu

několik hodin. To opravdu nikdo nečekal, protože ta

dramatických okolností.

vzdálenost nebyla veliká, jen asi 4 – 5 km. Takže jsme


na místo, kde mělo letadlo přistát přišli takhle zbídačení a mokří.

Takže něco jako relaxace? No, ono se to zdá, že je to relaxace. Já jsem tam teď přišel asi o sedm kg, a někteří i o jedenáct kg. Fyzicky je tento výlet velmi náročný. Ale svým způsobem tohle lezení a chození, tento fyzický výkon relaxací je. Záleží na úhlu pohledu.

Jaká je kultura lidí žijících v Nepálu? Žije tam 42 metrických skupin a jejich kultura je od sebe dost odlišná. Mnohdy si ani mezi sebou nerozumí. Obecně jsou to fantastičtí lidé, mnohdy na úrovni doby kamenné. Prožívají život ve velké bídě, ale jejich mezilidské vztahy fungují velice dobře. V chudých oblastech jsem našel větší intenzitu prožitku, než v oblastech zvyklých turismu. Tam se cítím dobře, vřele doporučuji všem milovníkům hor a jich krás i úskalí.

Angažujete s nějak v rámci pomoci lidem, kteří jsou ve slabé sociální situaci? Provozuji tam charitu a tak tam držíme pár lidí při životě, posíláme děti do školy. Rodiny dostávají zásilky léků, potřeb pro děti a různých jiných věcí, které jim mohou být užitečné. V odlehlých oblastech, kde turismus vůbec není, tak tam se lidé mají zle a jsou vyloženě závislí na pomoci z vnějšku. Američani a Japonci jim vozí rýži a jiné jídlo, jejich pomoc je tam hodně poznat. Každá pomoc lidí dobré vůle je oplácena vřelostí tamních obyvatel.

KONEC PhDr. Martin Krarochvíl *22.5.1946 Autor článku: Michaela Lejsková Foto: Magdalena Kratochvílová


Je jedno, kdo udělá první krok, zda muž či žena… Ano, souhlasím. Pokud pomineme ten nejzásadnější fakt, že potom celý vztah se ubírá právě tím směrem. Převezme-li žena roli lovkyně pokladů, těžko se k ní začne muž po třetí schůzce chovat jako ke křehké květince, kterou je třeba dobývat. Je přirozené, že máme svoje sexuální potřeby, touhy a sny. Proč bychom je neměly uspokojit? Vždyť nežijeme ve středověku a jsme tak moderní, říkáme si my ženy. Takže potkáme pana skvělého, a v lepším případě se s ním až na třetí schůzce pomilujeme. Je naprosto úžasný a skvělý a určitě by to mohl být ON. Náš vyvolený partner po zbytek života. Pokud možno mu toto geniální zjištění velmi nenápadně sdělíme. Například tím, že se jej zeptáme na vztah k dětem, jak si představuje svůj život za dva roky, a že nám už těch třicet taky bylo a že biologické hodiny mají i muži. Výsledkem je, že se ON při první vhodné příležitosti vypaří z našeho života a nezastaví ho ani fakt, že jsme mu předvedly svoje kulinářské umění, půlku kámasútry a červený diplom z vysoké školy. Proč? Když nepomáhají příručky o tom, že má být žena nedostupná a muž je od přírody lovec, nerozumíme jazyku, jimž k nám promlouvají klasici a rady starších jsou přinejmenším trapné, protože je jiná doba, zkusím promluvit řečí naší doby. Muži, neboli pětatřicetiletí kluci dnešní doby mají podstatně větší možnosti se zabavit než naši otcové nebo dědové. Muži jsou hravá zvídavá stvoření s přirozeným strachem ze z á va z k ů . A m y ž e n y j s m e j e j i c h nejoblíbenějším zkoumaným objektem. Zatímco před padesáti lety stálo hodně úsilí vidět nahá ženská prsa, dnes je vídáme i tam, kde je vídat nechceme. Takže si představme budování vztahu jako nějakou strategickou PC hru. Muž vydrží u hry hodiny, dny, pokud jej nějaká hra baví, dokupuje si další a další díly. Ovšem, představme si hru, kde jsou všechny poklady, které má objevit, od prvního levelu

označeny barevnou šipkou a pro jistotu se o nich několikrát samovolně zmíní okénko nápovědy, případní protivníci před ním sami uhýbají, či se sami zavraždí, zamčené dveře se bez jakéhokoliv přičinění otvírají… myslím, že podobnou hru by nehrál ani ten nejzarputilejší gambler. Nebo ji hrají ti, jejichž mozek dávno zdevastoval vliv špatných drog. Takže moje rada zní, chcete-li milé dámy dvořícího partnera, co je ochoten pro vás skály lámat, nechte ho, ať si vás vybere a pak mu dejte čas a prostor, ať si sám zjistí, jak úžasná bytost jste. I muži touží po ženách na úrovni. Pro lovce není větší potupa, než zjištění, že lovená zvěř se sama postřelila a naaranžovala do svůdné polohy ještě dřív, než vystřelil… A popravdě, když se podívám kolem sebe, mám dojem, že nás plachých, těžko lovitelných laní, je méně než šafránu… KONEC Autor článku: Emina Budurinová http://www.emina.cz


Indie Do 18. století byly Indie a Borneo jedinými producenty diamantů. Odsud pocházejí také některé velké a slavné diamanty, mezi jinými Koh-i-Noor, Velký Mogul, Orlov nebo modrý Hope. Dnešní význam indických ložisek je však zanedbatelný.

Austrálie Austrálie je jedním z největších světových producentů

šperkařské účely. Všechny botswanské doly jsou

diamantů.

provozovány

V

současné

době

probíhá

těžba

v

společností

Debswana

Diamond

primárním ložisku Argyle na pni s názvem AKl, jenž se

Company Ltd. Jedná se o spojení společnosti De Beers

nachází v západní Austrálii v oblasti Kimberley

a

(nezaměňovat s Kimberley v Jižní Africe) a podle

společnosti.

dostupných informací je to zatím nejproduktivnější

Rusko

botswanské

vlády,

stejnými

podíly

v

této

důl na světě. V roce 1998 dosáhl důl maxima –

Velmi bohatá jsou i ruská ložiska, z nichž největší byla

vytěžilo se přes 43 milionů karátů diamantů za jediný

objevena mezi roky 1954 a 1959. Od té doby

rok. Jeho vytěžení se odhaduje na rok 2018.

vyprodukovaly ruské doly přes 150 milionů karátů

Koncentrace diamantů v australských lamproitech je

diamantů, z toho pětina je vhodná do šperkařství a

několikanásobně vyšší, než je průměrná koncentrace

investic. Diamantonosné sopouchy se nacházejí v

světových

ložisek

v

kimberlitech.

Sopouch

AKl

Jakutské oblasti na Sibiři. Diamanty obsahují jen

obsahuje diamanty v koncentracích až 7 ct na tunu

některé z několika stovek zdejších kimberlitových

horniny. Z velké části se jedná o levné šperkařské

sopouchů. Mezi nejznámější patří ložiska Mir a

kameny. Vzácně se však vyskytují na tomto ložisku

Udačnyj – čtvrtý nejproduktivnější důl světa. Důl

unikátní růžové diamanty, o které je velký zájem, a

Jubilejnyj zabírá osmou příčku. Kameny jsou v

jsou prodávány zpravidla individuálně na speciálních

průměru větší než v jiných světových ložiscích a jejich

aukcích.

kvalita je obvykle dosti vysoká. Asi 37 procent

Botswana

diamantů se hodí pro použití ve šperkařství. Těží za

Země sousedící s Jihoafrickou republikou vlastní

velmi náročných podmínek, teploty místy klesají i

bohatá ložiska diamantů výjimečné kvality. Většina

několik desítek stupňů pod bod mrazu a půda je

povrchu Botswany je pokryta písečnou pouští. Nález

zmrzlá až do hloubky 300 metrů, což také výrazně

několika diamantů v říčních sedimentech dal podnět k

prodražuje celkovou těžbu. Tu ovládá společnost

započetí geologického průzkumu, kterým byl objeven

Alrosa, v níž má hlavní vlastnický podíl ruský stát.

nejprve kimberlitový sopouch Orapa (v roce 1967) –

Jihoafrická republika

dodnes třetí nejproduktivnější důl, a následně v roce

Jedny

z

nejslavnějších

diamantových

dolů

se

1973 sopouchy Jwaneng a v roce 1977 Letlhakane,

nacházejí v Jižní Africe, kde také na sklonku 19. století

který je již vytěžen. Při otvírce sopouchu Jwaneng bylo

vypukla diamantová horečka. Příběh diamantů v JAR

nutné mimo jiné přivést vodu potrubím ze vzdálenosti

začíná v roce 1866, kdy si farmář Schalk van Niekerk

50 km. Dále byla postavena elektrárna pro zásobování

povšiml v rukou patnáctiletého chlapce ze sousedství

diamantového dolu a města, nově vystaveného

třpytivého kamínku. Kámen dostal jméno Eureka,

uprostřed pouště. Město má veškeré potřebné zázemí

nyní je vystaven v muzeu v Kimberley a váží přes 21

a poskytuje ubytovaným pracovníkům nejvyšší míru

karátů. V roce 1869 přišel další objev - krásný diamant

komfortu možnou uprostřed nehostinné pouště. Důl

o váze 83,5 karátu, který dostal jméno Hvězda Jižní

dnes produkuje přibližně čtvrtinu celkové světové

Afriky. Právě on rozpoutal diamantovou horečku.

druhým

Během několika málo let byly objeveny důležité

nejproduktivnějším dolem současnosti. Pouze méně

výchozy diamantonosných kimberlitů - Jagersfontein

než 1 procento vytěžených kamenů se nehodí pro

v srpnu 1870, následovaly Dutoitspan v září 1870,

těžby

šperkařských

diamantů

a

je


Bultfontein počátkem roku 1871, De Beers na jaře 1871, Kimberley v červenci 1871, Wesselton v září 1890, Premier v roce 1896 a jako jeden z posledních Finsch

v

roce

1965.

V

současné

době

je

nejproduktivnějším dolem v JAR kimberlit nazvaný Finsch – desátý nejproduktivnější důl světa, jenž byl objeven jako poslední. Některá ložiska byla definitivně uzavřena (Jagersfontein, Kimberley), jiná pokračují v těžbě dodnes (Dutoitspan aj.). Produktivita kimberlitů v JAR se pohybuje okolo 1 ct diamantu na 1 tunu vytěžené horniny. Mnoho kamenů je velmi kvalitních. V jihoafrických dolech byl nalezen například největší dosud nalezený surový diamant - Cullinan, který vážil v surovém stavu přes 3000 ct.

Kanada Nejmladším velkým ložiskem diamantů jsou doly Diavik (6. nejproduktivnější na světě, připravující se na hlubinnou těžbu) a Ekati (7. nejproduktivnější důl světa), oba ležící na severu Kanady. V roce 1985 nalezli geologové Chuck Fipke a Stewan Blusson v po většinu roku zamrzlé severokanadské oblasti Lac de Gras

těžké

minerály,

které

indikují

přítomnost

diamantonosných kimberlitů. Následný podrobný průzkum

prokázal

sopouchu

s

přítomnost

obsahem

kimberlitového

diamantů

velmi

dobré

šperkařské kvality. Následovala výstavba dolu a v roce 1999 začala těžba. Majoritní vlastník, firma BHP Diamonds Inc., uvádí na trh pouze kameny vysoké kvality broušené přímo v Kanadě. Každý diamant z Ekati musí mít hmotnost minimálně 0,30 ct a je dodáván spolu se třemi certifikáty: certifikátem o pravosti

a

kvalitě

od

American

Gem

Society

Laboratories (AGS), certifikátem vlády kanadského Severozápadního teritoria potvrzujícím, že diamant je kanadského původu, a nakonec firemním certifikátem zaručujícím, že kámen pochází z dolu Ekati. Životnost dolu se odhaduje na 25 let. tj. do roku 2023. Zajímavostí je, že důl je po zemi přístupný pouze v zimě po zamrzlém terénu.

Angola Devátým nejvýkonnějším dolem je Důl Catoca v Angole. Byl založen teprve v roce 1997 a jeho produkce neustále stoupá. V roce 2007 těžil již 6,1 miliónů karátů ročně. Namibie Neobyvatelné

pobřeží

Namibie

bylo

námořníky

odedávna nazýváno „Pobřeží koster". Dlouho však nikdo netušil, že právě pod písky tohoto pobřeží jsou ukryty vysoké koncentrace kvalitních diamantů. Těžba v této oblasti je velmi obtížná. V první řadě je nutno odstranit několik metrů mocné sedimenty, jež žádné diamanty neobsahují. Vytěžená skrývka je použita na budování až 20 m vysokých příbřežních


valů. Těžbu provázejí striktní bezpečnostní opatření: žádné zařízení (rypadla, nákladní vozy, úpravnické stroje),

které

bylo

jednou

vpuštěno

dovnitř

diamantonosné oblasti, ji nesmí nikdy opustit, jelikož kompletní prohlídka strojů opouštějících území či případná ztráta kamenů by byla dražší, než je cena stroje, který je ponechán uvnitř. Rovněž hranice území jak směrem do vnitrozemí, tak směrem do oceánu

jsou

velmi

přísně

p a t r o l o v á n y.

Skutečnost, že diamanty usazené v příbřežních sedimentech vykonaly extrémně dlouhý transport, se projevila ve vynikajícím vytřídění kamenů. Transport přečkaly jen kameny nejvyšší kvality. Ostatní byly cestou dlouhou stovky kilometrů za neustálého omílání

s

dalšími

složkami

usazenin

zničeny.

Výsledkem je, že 95 procent těžených kamenů je šperkařské kvality.

Další světová ložiska V Africe se diamanty vyskytují a těží v řadě dalších zemí - v Lesothu, Zairu, Tanzanii, Středoafrické republice, dále na sever v rovníkové Africe jsou to Ghana, Pobřeží slonoviny, Burkina Faso, Guinea, Libérie a Sierra Leone. Celkově světová těžba surových diamantů přesahuje 100 miliónů karátů ročně. Z toho asi 80 procent jsou průmyslové diamanty a asi 20 procent šperkařské kameny. De Beers těží ve 20 dolech na jihu Afriky celkem asi 30 miliónů karátů, které tvoří asi 40 procent hodnoty světové produkce.

Zdroj: D.I.C. a.s. Hana Oujezdská 721 708 123 Email: hanaoujezdska@atlas.cz Jan Motl 604 480 933 Email: jan.motl@dic.as


Metrosexuál v knize a filmu Asi nejkontroverznější podání metrosexuála naleznete v knize a následující, podle mého soudu, nepříliš šťastné filmové adaptaci, spisovatele Breta Eastona Ellise, Americké psycho. Vraždící elegán, jehož jedinou životní starostí je péče o sebe, nepůsobí jako zrovna ideální vizitka nějakého životního stylu. Ellisova kniha však má za úkol něco jiného než hanobení metrosexuality. Snaží se odhalovat psychopatii tehdejší americké společnosti, která na jednu stranu považuje sama sebe za nejdokonalejší lidský výtvor, na druhé straně však stojí na animálních (pudových) základech1. Většina diváků však tuto skutečnost přehlídla a pohodlně se přilnula k jedné jediné interpretaci. Metrosexuál je podivínský psychopat, který více pečuje o své tělo než o duši. Že takový pohled přežívá i nadále, se lze přesvědčit v současné české společnosti.

Čeští a světoví metrosexuálové Hned na úvod informace: moc nás není, anebo snad lépe řečeno, není moc těch, kteří by se za to nestyděli. Pokud se podíváme do malého „rybníčku“ českého showbyznysu např. za metrosexuála bývá považován např. Sámer Issa, ale upřímně, v porovnání se zahraničím, tvoří svým stylem ani ne průměr. Za skutečného metrosexuála se však, v rámci českého prostředí, obecně považuje moderátor Leoš Mareš. O něco lepší je situace mezi sportovci, kde určitě nalezneme víc příkladů mužů, pro které se péče o sebe stala vyjádřením svého stylu. Snad je to tím, že i světovým metrosexuálům kralují spíše sportovci než herci a zpěváci2. V první řadě je to samozřejmě David Beckham, pro něhož se metrosexualita stala vyjádřením image. Zároveň je jedním z těch, kteří ukazují, že i po magické3 třicítce lze vypadat dobře. Ihned za Davidem Beckhamem lze řadit dalšího fotbalistu Cristiana Ronalda, v poslední době spojovaného spíš s lukrativní částkou za přestup. Věřte však nebo ne, je nás víc a 12. prosince nás odvážnější můžete poznat. Kdy se zrodil metrosexuál? Správná odpověď na tuhle otázku by měla znít: v roce 1994, kdy byl tento termín použit novinářem a spisovatelem Markem Simpsonem a označoval tak muže velkoměsta (metropole), který dokáže využít jeho výhody k zušlechťování sama sebe. Metrosexuála tak charakterizuje nejenom péče o sebe samého, ale sebevědomí a touha po zviditelnění svého úspěchu. I když tento termín vznikl fakticky až ve 20. Stol. určitě lze nalézt v dějinách jedince, které by za metrosexuály označit šlo (Alexander Veliký,

Casanova, Caruso apod.). Metrosexuála však nelze směšovat s tzv. dandismem, protože dandismus je filosofický postoj, blízký antickému cynismu, kdyžto metrosexuál má blízko spíše k hédonismu („užívej si sám sebe a světa kolem tebe“). Metrosexuál není automaticky homosexuál, ba přímo naopak. Jeho úspěšnost u opačného pohlaví je však podle mého soudu dána, nikoli a pouze fyzickým vzhledem, ale schopnostmi a sebevědomím. Metrosexuál má totiž pochopení pro ženskou každodennost, i když je pravda, že většinu času věnuje sám sobě. Touží vždy po tom nejlepším, protože on sám se za toho nejlepšího považuje a upřímně, která žena se za tu nejlepší nepovažuje a o tom nejlepším alespoň nesní. Možná je to právě tahle vlastnost, která ženy na jednu stranu přitahuje, ale je v podstatě „parodií“ jich samých4. Zkrátka metrosexuál přitahuje ženu tím, čím je a ne tím, čím by mohl být.

Metrosexuálem snadno a rychle Metrosexuál je především znalec. Bez váhání Vám odpoví na to, který parfém je momentálně in, co na sebe v tu a tu denní dobu, jaké jsou současné trendy ve zdravé výživě, a které kadeřnictví Vám poskytne ty nejlepší služby. Pro mladého muže to znamená začít se zajímat o několik oborů, anebo věnovat pozornost našemu ezinu, v němž se snažíme o ty nejčerstvější informace. Pokud se člověk věnuje tolika oblastem, musí si umět uspořádat čas. Vše v metrosexuálově každodennosti má svoji přesnou dobu. Ranní péče o sebe, ranní cvičení, zdravá snídaně atd. je uspořádáno tak, aby to vytvářelo harmonii. Sebevědomí metrosexuál si vše zařizuje a obstarává sám. Je to vlastně i image jeho stylu, který zakládá na znalostech a zkušenostech. Sám si nakupuje oblečení, vyzná se v parfumérii a je dobrým společníkem v tom nejexkluzivnějším podniku. Je prostě sám sebou a to za každých okolností, neboť ono já je jeho vizitkou. Kromě toho zná umění přesvědčovat druhé tak, aby to nezranilo jeho důstojnost. Existují totiž techniky, jak dosáhnout svého a neztratit při tom svou hrdost. Metrosexuál je komunikativní, stejně tak jako to žádá doba. Ona komunikativnost neznamená však hloupé žvanění o ničem, ale jeho promluva má vždy formu a obsah. Dokáže také v řeči nenápadně zdůrazňovat sám sebe, i když to působí jako zájem o druhé. Konečně metrosexuál zná sám sebe. Ze svých slabin udělá přednosti. Důstojnost a sebevědomí jsou pro


něho vším a umí obě tyto vlastnosti dát patřičně najevo. Metrosexuál umí své sny přetavovat ve skutečnost a dokonce lze říct, že nesní on zkrátka je. Přejme si, abychom toho 12. prosince našli toho, který bude, alespoň na rok, důstojným reprezentantem fenoménu zvaného metrosexuál.

1. Ostatně proto se stala do určité míry kultovní.

2. Výjimku snad tvoří zpěvák Robbie Williams.

3. Magické s poukazem na kult tzv. věčného mládí, kdy je některými 30 let vnímáno jako přechod ke skutečné dospělosti (pro druhé spíše krokem do stáří).

4. Anebo alespoň na viktoriánské rozlišení pohlaví na to, které o sebe pečuje (žena) a to, které o sebe nesmí pečovat vůbec (muž). Metrosexuál je zkrátka mužem (jiným mužem) a ví o tom.

KONEC

Autor: Pavel Lopušník Zdroj: www.menstyle.com


Pave l Tr č a l a p a t ř í k p r ů ko p n í k ů m snowkitingu a jako první snowkitoval na různých místech světa. V roce 2005 pokořil světový výškový rekord v tomto sportu a stal se historicky prvním snowkiterem na Mount Everestu. Pavel se vám pokusí vysvětlit proč jsou u nás ideální podmínky pro tento sport a třeba se mu podaří nadchnout i vás. Snowkiting Chcete se prohánět po sněhu s větrem o závod? Nechce se vám ale jezdit daleko na hory? Zkuste snowkiting! Královna Zima nám letos dopřává opravdu štědrou sněhovou nadílku a to nejen na horách. Dokonce i v okolí velkých měst je sněhu dostatek. Sníh a vítr tvořící návěje na cestách jsou noční můrou pro řidiče. Příznivci mladého sportu zvaného snowkiting tuto kombinaci naopak radostně vítají. Zasněžená krajina Čech a Moravy je rájem pro tento nový sport. Bez placení za vleky a čekání ve frontě si můžete zajezdit na každé louce. Padák pak pohodlně sbalíte do batůžku. Tento sport vzikl relativně nedávno kombinací lyžovaní nebo snowboardingu a powerkitingu, tedy jízdou za tažným drakem. Místo vleku nebo lanovky se používají speciální hrazdou řízené padáky. Pokud je sníh a vítr, může člověk každý den objevovat nové terény.

Terén Kde zkusit snowkiting? Alpy s výbornými sjezdovkami a rychlými lanovkami nabízejí ideální podmínky pro lyžování a snowboarding. Jejich ostré hřebeny však nejsou ideální pro snowkiting. Pro tento sport jsou naše české a moravské hory mnohem vhodnější.

Naše hory jsou starší než Alpy a díky tomu jsou také samozřejmě v nižší kategorii, co se týče výšky. Díky ledovcové činnosti jsou naše hory relativně oblé a jejich vrcholy často vytvářejí velké náhorní plošiny ideální pro snowkiting. Poháněni větrem můžete stoupat nad mraky na horách, nebo se jen tak projíždět po loukách či polích v blízkosti velkých měst. Naše rozsáhlé pláně z období jednotných zemědělských družstev jsou sice neustále kritizovány za jejich negativní dopad na místní ekosystémy. Paradoxně však poskytují ideální podmínky pro snowkiting. Mezi Plzní a Ostravou je spousta míst, kde můžete svištět po sněhu bez překážek i několik kilometrů v jednom směru.

Vítr Hory lemující Čechy a Moravu jsou první velkou překážku pro frontální větry, které přicházejí, buď ze Severního moře nebo z Baltského moře, přes poměrně plochý reliéf Německa a Polska. Obecně lze říci, že se u nás na určitém místě dá snowkiting provozovat téměř každý zimní den.

Komunita Není divu, že je v Čechách a na Moravě jedna z nejaktivnějších snowkitových komunit v Evropě. Noví nadšenci nepřicházejí pouze z kitesurfingu nebo windsurfingu. Mnoho lyžařů, snowboardistů, paraglidistů, a dalších outdoorových duší vidí snowkiting jako atraktivní alternativu k stání ve frontách lanovek a klouzání se po přeplněných sjezdovkách. Osobně znám mnoho podnikatelů a manažerů, kteří si během zimy vozí své hračky stále v autě. Když zrovna projíždějí atraktivními terény na cestě z obchodního jednání, prostě nastartují draka. Díky aktivní roli Mushow komunity, navštěvuje Českou republiku p rav i d e l n ě s n o w k i t ov á l e g e n d a G u i l l a u m e Chastagnol. Naše hory a louky jsou také vynikající živnou půdou pro nové šampióny. Jedním z nich je Český snowkiter Marek Zach, který se často objevuje na stupních vítězů světového poháru.


Naši snowkiteři, a nejen ti, kteří závodí ve světovém poháru, rádi posunují hranice tohoto sportu. Můj kamarád, úspěšný podnikatel a otec dvou dětí, chtěl zopakovat některé bláznivé kousky, které u nás předvedl mistr světa Guillaume Chastagnol. Díky větru, který se odráží od svahu, vás může padák vyzvednout k dlouhým skokům. Když se dostanete do stoupavého proudu, může vás drak vytáhnout do výšek, při kterých se přihlížejícím zvedají vlasy na hlavě. Můj kamarád při jednom obvyklém skoku takto neplánovaně najednou vystoupal vysoko nad svah a několik minut tam setrval. K velké radosti všech zúčastněných, a samozřejmě zejména jeho manželky, nakonec i bezpečně přistál. Všichni mu teď říkají Luckyman.

Zkuste to Nemusíte zrovna létat vysoko nad svahy, stačí, když se projedete po louce, nebo si skočíte z meze. Snowkiting vás zaručeně chytne a nepustí. Jen pozor, tento sport je extrémně návykový. Mezi vedlejší účinky patří například snížení zájmu o ostatní společensko-ekonomické aktivity. V období nového prašanu, dobrého větru a modré oblohy u postižených často dochází k absenci ve škole či v práci. Varoval jsem vás.

KONEC

Autor: Pavel Trčala Foto: Pavel Trčala, Pavel Khodabocus, Martin Haleš


V listopadu 2009 měl úspěšný choreograf španělského původu Cayetano Soto premiéru celovečerního baletu “Carmen” v Dortmundu. Na premiéru téhož baletu se mohou těšit diváci Janáčkova divadla v Brně právě od února 2010. Sotova Carmen je současnou baletní inscenací s nevídanými krokovými variacemi, zvedačkami, akrobacií, výbornou kompozicí a působivými obrazy. Energií nabitá choreografie není pouhým tanečním uchopením známé opery George Bizeta, nýbrž sahá se tu zpět, k literárním kořenům, k novele Prospera Meriméa Carmen. Vznikl tak balet vrhající zcela nové, originální světlo na ženu, která svou touhu po svobodě prožívala tak důsledně, že za ni dala v sázku svůj život. Pracoval jsi v USA, Brazílii, v Německu, v Holandsku a teď jsi navštívil i Českou republiku. Pozoruješ na baletním sále nějaké rozdíly ve stylu práce? Taneční technika je všude zhruba stejná, i když pochopitelně každá země je trochu jiná. Třeba tanečníci ve Španělsku jsou víc temperamentní a v Brazílii zase neuvěřitelně přirození. Nikdo jiný se neumí pohybovat tak, jako brazilský tanečník. Ale v podstatě žádné velké rozdíly nevidím, taneční svět je smíchaný a naprosto univerzální.

Musí mít tvoji interpreti klasické taneční vzdělání, nebo ti stačí jen talent? Určitě musejí mít klasické taneční vzdělání, bez toho nejde nic. I když dělám moderní věci, klasický balet je pro mě základ.

Jaké tanečníky potřebuješ pro svoji práci? Popiš mi ideálního tanečníka. Jeho rodiče pocházejí z Brazílie, má duši Španěla, pracuje tvrdě jako Američan a má disciplínu Němce. Jak se stal z tanečníka Sota choreograf Soto? Choreografie byla prakticky můj cíl už od začátku školy.

Můžeš prozradit, jestli jsi měl na začátku nějaký choreografický idol? Všechny „Velké“! To byl vlastně důvod, proč jsem vůbec začal tancovat, když jsem chtěl tančit jejich balety. Ale choreografovat jsem nezačal, že bych chtěl být jako oni. Chtěl jsem sám něco sdělit, ale především najít sám sebe. Cayetana Sota. Ale ty chceš slyšet nějaké jméno…tak dobrá. Ten největší. Mistr Jiří Kylián.

Co pro tebe znamená tanec jako umělecká forma? Tanec je jediné umění, které dokáže pohybovat s prostorem. To je základní kámen mé práce. Nejde mi o to, něco pantomimicky sdělovat divákovi jako v klasických baletech ale chci naopak rozpohybovat

prostor, který je pak pro mne uměleckým médiem. Proto nepoužívám patetickou gestikulaci klasických baletů.

Jaký je tvůj názor na současný trend v tanečním umění, smazávat rozdíl mezi mužem a ženou, ve světě módy zvaný unisex? V hodně svých kusech jsem ani já nekladl velký důraz na rozlišení pohlaví, dívky u mne nikdy neobouvají špičky i kostýmy jsou často stejné. Nezáleží mi moc na tom, jestli je tanečník dívka nebo chlapec, důležité pro mne je, co mezi nimi je, jaký lidský vztah ovlivňuje jejich jednání. V případě Carmen je to jiné. Tady má mýtos ženy a mýtos muže tak obrovskou váhu, že se to nedá nijak obejít.

Pojďme tedy ke tvému novému baletu Carmen. Diváci, kteří znají operu Carmen, budou podobně jako v opeře očekávat velké scény, líbivá sóla a vášnivé duety. Na co by se měli připravit ve tvé inscenaci. Já nepracuji podle operního libreta, vycházím z původní předlohy románu Prospera Merimeého. Některé postavy se oproti opeře v mém baletu neobjevují, jiné zase přibyly. Objevil jsem v původní předloze více scén a detailů, které se lépe hodí pro taneční zpracování. Rozhodně by tedy nikdo neměl očekávat baletní přepis opery. Mám sice představu o celku ale zatím s tím materiálem pracuji na sále, výsledek nemůžu popsat, protože se k němu teprve musíme propracovat. I k těm vášnivým duetům.

Carmen je něco jako superžena, symbol erotiky, „la femme fatale“ a taky trochu děvka, čím je pro tebe? Carmen je charakter ženy, který se vyskytuje v každé kultuře a také ve vícero divadelních inscenacích, jen ve Španělsku se zrovna jmenuje Carmen. Já vidím Carmen jako ženu, která jde pevně za svým cílem ale přitom má v sobě něco humorného. Takto ještě


Carmen přede mnou nikdo nepředstavil. Když se setkáme s něčím tragickým, zkoušíme to zlehčit, překonat to humorem. Taková bude moje Carmen, ale ať si nikdo nemyslí, že půjde o veselohru.

A co toreador Escamilio jako supermuž? Všiml jsem si při zkouškách, že si z jeho postavy děláš legraci. Ano, ale není to parodie, jen v prvním jeho výstupu jsem se nechal inspirovat fotkou rodičů, kteří jsou u takového toho billboardu s toreadorem, kde chybí hlavy a kde se každý může vyfotit. Potřeboval jsem zlomit to dominantní hudební téma a kromě toho něco směšného na té postavě je. Pokud si chce někdo dělat z jakékoli kulturní tradice srandu, měl by podle mně z této kulturní tradice pocházet a já jsem Španěl, takže vše je v pořádku. Kromě toho, já rád diváky překvapuji novými pohledy na postavy a děj, u mě nedostanou naservírováno to, co čekají. Ve většině operních inscenací najdeš často všechna klišé najednou, všechny ty vějíře a kastaněty… to je parodie.

Zasadíš někam děj, myslím do nějaké doby nebo do konkrétního prostoru? Ne, že bych to chtěl úmyslně. Řekněme, že se to odehrává ve Španělsku v neurčitém čase. Za nějakou dobu se automaticky projeví časovost divadelního kusu, třeba naše kostýmy vycházejí z návrhů módních návrhářů. Ale v současné době by divák neměl poznat, jestli je to minulost, přítomnost nebo budoucnost.

V Česku byl kdysi velmi populární taneční film Carmen z dílny režiséra Carlose Saury s Antoniem Gadesem, kde ani tak nešlo o děj, ale o tanec, konkrétně flamenco. Inspiroval tě nějak tento pohled? Neřekl bych, že mne ten film inspiroval k tomu, abych udělal balet, i když ten film znám moc dobře, viděl jsem ho, když jsem byl ještě malý kluk. Ale s tím flamencem máš pravdu. Moc miluji flamenco a je to moje inspirace.

Máš toho na svůj věk dost za sebou, Mnichov, Stuttgart, Augsburg, Santa Fe, Sao Paulo, Dortmund. Se kterým souborem se ti nejlépe pracovalo? Strašně rád jsem pracoval v Sao Paulu, protože jsem tam našel výrazné osobnosti, ze kterých energie přímo stříká. V průměru byli starší, než třeba tanečníci ve Stuttgartském baletu. Nechci to nijak zvlášť hodnotit, ale je velký rozdíl, jestli pracuješ s mladými nebo se staršími tanečníky. Dosud jsem naštěstí nezažil soubor, se kterým bych už pracovat nechtěl.

V Brně jsi zatím strávil dva dny, jak na tebe zapůsobil zdejší soubor? Výborně, opravdu. Dokonce tak dobře, že se mi ani nechtělo hned odjíždět. Už se na tu práci s nimi moc těším.

Viděl jsi v Brně i něco jiného, co tě zaujalo? Zaujaly mne tramvaje. Jdu po skoro prázdné ulici a kolem jezdí tramvaje plné lidí. Tak jsem si říkal, že v Brně se život odehrává asi v tramvaji. Tak jsem se hned musel projet… a možná se bude můj příští balet pro Brno hrát v tramvaji.

KONEC

Cayetano Soto 13.02.1975 Autor článku: Rudolf Kubičko


Nadace Archa Chantal se v tomto roce zaměří hlavně na projekt dětského pavilónu Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Tato psychiatrická léčebna se v loňském roce rozhodla zrekonstruovat pavilón č. 28, který slouží jako dětské a dorostové psychiatrické oddělení a požádala Nadaci Archa Chantal o spolupráci. Dětské a dorostové psychiatrické oddělení je určeno k léčbě celého spektra psychiatrických poruch u dětí a adolescentů ve věku nejčastěji od 10-18 let (u chlapců většinou pouze do 16 let). U chlapců se většinou jedná o duševní poruchy jako je porucha aktivity a pozornosti, která je často již kombinovaná s poruchami chování, které se projevují např. konflikty v rodině nebo záškoláctvím, lhaním, někdy krádežemi, útěky z domova atd. Také se zde léčí chlapci s emočními poruchami, s tikovou poruchou, s psychózou, s autismem, někdy i chlapci s psychosexuální nezralostí či abnormitou. U dívek se jedná hlavně o poruchy emocí a chování, často v kombinaci se sebepoškozováním a se sebevražednými pokusy. Dále se zde pravidelně nachází dívky s psychózou, s poruchami příjmu potravy, s poruchou přizpůsobení na různá traumata, jako je sexuální zneužití nebo hrubé zanedbávání v rodině. Součástí pavilonu je základní škola a základní škola praktická, kterou pacienti navštěvují po celou dobu své léčby. Budova se skládá ze tří podlaží a nově vybudovaného suterénu. Tento prostor bude určen k různým druhům terapeutické práce s dětmi a adolescenty. Bude zde probíhat arteterapie a činnostní terapie obecně. Do celkové rekonstrukce bude zahrnuto i vnější okolí kolem pavilónů. Je zde v plánu vybudovat víceúčelové hřiště, altánek, lavečky pro odpočinek, velké šachy a kuželky. Cílem nové koncepce dětského a dorostového psychiatrického oddělení Psychiatrické léčebny v Bohnicích bude nabídnout pacientům komplexní terapeutický program v moderně vybaveném, přátelském prostředí. Nadace Archa Chantal se kromě spolupráce na celkové výstavbě pavilonu soustředí výtvarné řešení interiérů, které přispěje ke zlepšení psychického stavu dětských pacientů a bude se takto snažit zpříjemnit a zkrátit pobyt dětí v léčebně.

NADACE ARCHA CHANTAL číslo účtu 27-9427940297/0100 www.archa-chantal.cz

www.kalendarpromeny.cz


Proto je tak důležitá hlava, nalíčení obličeje, tvorba řas, krásná rtěnka. Avšak oním důvěrným prvkem vodícím nitky našeho poznávání až na hranici našeho nevědomí jsou především vlasy. Ať se svým účesem děláme cokoli, nevědomky tím dáváme něco najevo. Vlasy jsou poznávacím znakem naší povahy, založení, zdraví a fyzické kondice. Odrážejí se v nich naše pocity, nálady, touhy a přání. Vlasy jsou velmi důležité pro první dojem, který si na nás okolí vytváří, přinejmenším jsou stejně významné jako naše oblečení nebo gesta. Jsou jejich rovnocenným partnerem. Z rozsáhlých vědeckých výzkumů vyplývá, že slova jsou pro člověka důležitá asi tak ze sedmi, maximálně z deseti procent. Naopak klíčové je to, co vidíme (vnímáme vizuálně), a podle toho se také rozhodujeme. Jednoduše řečeno: buď se nám něco nebo někdo líbí, anebo nelíbí. Vytvoření prvního dojmu je dnes skutečně prokázanou psychologickou skutečností a je časově vzato otázkou jedné až dvou vteřin.

Víc než gesta Neverbální signály, tedy naše gesta, postoje, mimiku i další projevy, vnímáme a činíme většinou podvědomě. Tvrdíme (na základě teorie 3 AXIS Visual language), že účes má v téhle hře často mnohem větší roli než ,řeč těla'. Většina systému řeči těla je dnes naprosto zastaralá a většina dnešních manažerských školení na toto téma je bohužel něco podobného jako když byste se v autoškole školily na jízdu ve formuli F1, ovšem jakožto tréninkové vozidlo jste měli nákladní V3S. Pro zpřesnění toto co tu tvrdíme = „Jeden pohyb je vlastně časově zanedbatelný. Člověk by musel být neustále v pozoru a na dvě stě procent vnímat sebe i druhé, aby byl schopný vytvořit si ze všech těch drobných pohybů a nepatrných postojů ihned jasný závěr! Účes si sice upravujeme každý den, ale jeho tvar a barvu změníme maximálně jednou, dvakrát do měsíce! Proto jsou vlasy jako výrazový prostředek daleko stálejšího charakteru než cokoli jiného. Informace zapsaná v gestikulaci nebo účes? Skutečně se z nich dá relativně

hodně poznat a zjistit o člověku, pokud ovšem nechcete svého komunikačního partnera šoupnout do boudičky, kterou mu ve svém vnímání vyhradíte a nic více...“ Nové systémy tzv. kontextové komunikace pracují se vzhledem člověka více a více do podrobna, avšak v souvislostech. Co by se tedy zjednodušeně a vlastně vytrženo z kontextu dalo zveřejnit o vlasech? Platí např., že čím upravenější a zajímavější účes, tím lepší dojem uděláme na své okolí? Co je to mít upravenější vlasy? Barevně to znamená, že vezme-li si barvu na vlasy, jenž není příliš přírodní a ani nepodobná odstínům našich přirozených vlasů vzdalujeme se své přirozené podobě. Matka příroda vždy dobře věděla, co a proč nadělila na naši hlavu. Původní vlasový porost vytváří s tělem většinou perfektní optickou harmonii. A z toho by se také mělo vycházet například při barvení vlasů. Pokud si vlasy ztmavujete nebo zesvětlujete, formujete i svou osobnost – a sdělujete to také svému okolí. Chcete mu něco naznačit. Na základě dlouhodobého pozorování a porovnávání se dnes specialisté vyškolení v metodou 3 AXIS odvažují zevšeobecnit a rozdělit lidi do určitých kategorií. Ten kdo si barví vlasy např. na tmavší odstín, přidává si na svém výkonu (i fyzickém). Je spíš praktický a chce řešit všechny problémy a záležitosti, tady a teď'. Naopak zesvětlování vlasů svědčí o tom, že člověk inklinuje spíše k teoretickému řešení situací a do ničeho se nehrne bezhlavě. Raději si nejprve vytvoří


kostru, podle které dále postupuje. Aby bylo jasno – není naším cílem lidi nějak hodnotit – spíše jde o to nalézat cesty k pochopení jejich myšlenek. Vše co člověka opravdu nějak zajímá se odehrává v našem podvědomí, a pokud dokážeme tyto signály číst, naučíme se lépe rozumět ostatním lidem, potažmo sobě. Také tvar a délka vlasů o člověku leccos vypovídá. I když podle dlouhodobého průzkumu jednoho amerického kadeřnického institutu vedou na světě stále u žen delší a polodlouhé délky vlasů, stále více a více se vlasy začínají zkracovat. Pro ženy je to sice výhoda z hlediska pracnosti a praktických činností – lépe se udržují a barví. tohoto hlediska je to jasné, ale málo z nás si uvědomuje, že delší vlasy vytvářejí okolo hlavy ženy jakési ochranné pásmo. Dlouhovlasým lidem totiž automaticky necháváme delší čas na rozmyšlenou. Úsloví o dlouhých vlasech a krátkém rozumu neplatí ovšem doslovně: nemyslíme si, že ten člověk je hloupý, ale podvědomě si uvědomujeme, že si potřebuje vše důkladně rozmyslet. Ženy s krátkými vlasy vlastně přejímají mužský (rychlý) pohled na věc. A také jejich blízké i vzdálenější okolí od nich očekává rychlejší reakce. Ne vždy je tedy zkrácení vlasů tím pravým ořechovým – obzvláště, když nevíte, že místo očekávaného posunu v práci, té práce vlastně nyní dostáváte 3x více.

Jak přeložit řeč vlasů Délka vlasů naznačuje, jak rychle jsme schopni reagovat v diskusi, při konfliktu či v zátěžové situaci. Barva vlasů zase mluví víc o našich pocitech a názorech. Hodně žen si dnes nechává probarvovat vlasy do červených a oranžových tónů. Červená souvisí s nespokojeností, až energickou – často s vnitřní agresivitou v partnerských vztazích. Je to neverbální signál směrem k mužům. Přidejte pánové! Tím myslíme v péči o ženy, protože asi se mnou budete souhlasit, že největším problémem žen dneška, jsou jejich vlastní muži. A nepochopení ve vztazích, může vést až k jejich agresivním koncům. Vždy je nutno brát v potaz i druhou možnost. Vlasy takovéto barvy si vezme lvice salónu, která prostě umí ukázat svou ženskost až na dno... Tóny do oranžova a žluta zase poukazují na to, že člověk není spokojený sám se sebou, nebo naopak chápe, že okolí ho nepřijímá úplně pozitivně. Vlastně změnou barvy vlasů chce něco dokázat sobě i ostatním, v práci i v soukromí. A tvar účesu? Člověk, který má rovné vlasy, většinou více využívá levou polovinu mozku, tedy tu racionální a praktickou. Uvažuje logicky, rychleji, je výkonnější. O lidech s kudrnatými vlasy se říká, že mají ,kudrnaté myšlenky'. Používají totiž více tu polovinu mozku, která je intuitivní a fantazijní. Lidé, kteří si daleko víc vymýšlejí, jejich myšlení je obsahově složitější, jsou více společenští a kreativní. Pokud si někdo vlasy narovnává, potřebuje na sobě asi zapracovat i při komunikaci a jednání s lidmi. Chce být přesnější a rychlejší, racionálnější. Také používání stylingových přípravků lze vysvětlit a přeložit si: čím

více máte fixovaný účes, tím tvrdší bude reakce okolí. Když necháte vlasy volnější a jemnější, odezva lidí okolo vás bude také méně důrazná. A co nám vlastně může nový pohled na sebe sama skrze svoje vlasy může přinést? Jakmile víme co nás utváří a jak vlastně „mluvíme“ směrem k veřejnosti, můžeme být vůči druhým tolerantnější. Dokážeme-li pochopit ty kolem nás, umíme nakonec chápat i sami sebe... Pak můžeme pochopit proč jsou např. vlasy jedním z klíčových prvků našeho zdraví. Jsou totiž skvělým indikátorem procesů, které se odehrávají v našem těle. Jelikož tělo vyživuje a přednostně přiděluje energii těm orgánům, které má za důležité, jsou vlasy skvělým poznávacím znamením. Rizika, která ohrožují zdraví vlasů jsou stále větší. Špatná životospráva, či znečištěné životní prostředí, špatně zvolené technologické postupy při úpravě vlasů a mnohé další faktory si žádají svou daň. Na otázku, jak si vypěstovat a udržet vlasy a vlasovou pokožku v dobré formě dává odpověď vědní obor – trichologie. Ptejte se ve svých kadeřnictvích po těchto službách. Pomohou vám. Zabijákem vlasů je stress, velmi negativní dopady mají i hormonální změny. Tedy i pocitové stavy. Všimly jste si, jak krásné vlasy mají ženy, když jsou zamilované? Nemají-li vaše vlasy společně s vámi emoční problémy, pak jsou ve výhodě. Jakékoliv excesy v péči o něco co vyrůstá relativně dlouho z nás samých jsou z dlouhodobého hlediska nepřijatelné. A protože opakování je matkou moudrosti, což je stav do kterého by měl každý z nás jednou dospět dovolte nám opakovat základní zásady péče o vlasy.

Aby vlasy byly zdravé, silné… ? Spěte osm hodin denně a pijte pravidelně hodně vody. ? Jezte potraviny bohaté na omega-3 mastné kyseliny, které zvyšují pružnost vlasů. Najdete je v rybách, například v lososech, makrelách a sardinkách. ? Zahrňte do svého jídelníčku potraviny s vitaminy B a C, zinkem, vápníkem a proteiny, které jsou velice důležité pro zdravé vlasy. ? Pokud nedostáváte potřebné látky ve stravě, jezte alespoň potravinové doplňky. Ale pouze ty v bioaktivní formě, což znamená, že jsou dobře vstřebatelné organismem (například od firmy Pharma Nord, Walmark, další vhodné přípravky vám doporučí v každé lékárně). ? Pravidelně dopřejte svým vlasům hloubkový kondicionér a jednou týdně pročišťující šampon, který je zbaví zbytků stylingových přípravků. Podle potřeby, alespoň jednou za týden, je ošetřete regenerační maskou. ? Používejte přípravky od jedné značky, protože látky v nich obsažené spolu lépe ,pracují' a jejich účinky se navzájem podporují. ? Vždy si vybírejte přípravky vhodné pro váš typ vlasů. Ostatní by vlasy zbytečně zatěžovaly a neměly by správný efekt.

KONEC Autor článku: Michal Zachar – imagemaker www.pei-academy.cz zachar@pei.cz Foto: Jiří Šubrt Vlasový design: Pavel Filandr, Petra Pavlasová, Hana Jurová


Brno n

av

r áto ig

Už víte kam v Brně... tak si to užijte!

TopTep.cz – to nejlepší co tepe Brnem Internetový navigátor prezentující špičkové brněnské provozy

TopTep.cz…vytvořen jen pro Vás.

www.toptep.cz


Kadeřnickou úpravu pánské Proměny Profashin v měsíci únor 2010 si vzal do parády Honza Hlaváček ruku v ruce s kadeřnicí Veronikou Soukupovou. Kadeřník Honza Hlaváček se může pochlubit skvělým umístěním v soutěži L'Oréal Coplor Trophy 2009 , kde za ČR a SR obhájil 1.místo za pánský účes. Honza je také držitelem mnoha jiných ocenění získaných například na mistrovství republiky a nebo mistrovství světa v Moskvě v roce 2006. Na mistrovství Evropy obhájil titul Vicemistr Evropy v prodlužování vlasů. Dne 5. 2. 2010 zasedne také jako porotce školního kola soutěže v účesové tvorbě v Brně. ADRESA: Honza Hlaváček and friends Corinthia Towers Hotel Kongresová 1 140 69 Praha 4 Telefon: Honza Hlaváček +420 737 056 634


Profashion NEW únor 2010  

Internetový časopis ze sveta, mody, fotografie, reklamy, modelingu

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you