Page 1

proč ne?!

KONEC LEGRACE?! Britský umělec Jake Chapman o nacistech v Praze, přemalování Goyových obrazů a příšerkách pro Louis Vuitton

pn_titulka_zari.indd Odd5:1

16.9.2013 15:46:14


PN001259

pn_titulka_zari.indd Odd1:2        

16.9.2013 15:46:51   


editorial

STRANA 3

Módní diktát (na motivy zářijového diktátu Zdeňka Svěráka) My, vaši přátelé z Proč ne?!, kteří mají rádi módu, jsme přišl_ s vynikajícím nápadem. Zřídit síť záchra_ých stanic pro módou týrané lidi. Stanice by plnil_ úlohu jakés_ polikliniky, kde by platil_ úplně jiná pravidla než v ošklivém sv_tě plném módních diktátorů, a_orektických modelek a nev_hovujících konfekčních vel_kostí. První pravidlo b_ říkalo, že pokud si už nějakou věc na nošení oblíb_te, můžete si ji koupit třeba desetkrát a není důvod ji každou sez_nu měnit. Třeba černý rolák. Druhým prav_dlem bychom stanovil_, že pokud se vám něco l_bí, třeba jako umělcům Chapmanům hrůzostrašné příšerky, můžete si to sam_ na své vlastní značkové věci namalovat. Díky třetímu pravidlu bychom si zv_kli, že slova jako luxus jsou zakázaná, protože, jak říká čínská designérka Shang Xia, nám přece jde o um_ní žít. A poslední, čtvrté prav_dlo by říkalo, že ve stylingu můžete udělat ch_b, kolik chcete, stejně jako v tomhle „módním diktátu“. Protože celá móda je stejně jako tenhle diktát jenom hra. Jenom vaše hra. Bezchybnou podzimní sezonu vám přeje Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

3-5 obsah.indd Odd1:3

19.9.2013 23:44:09


!jÜ œjẄœ˜

PN001247-4

3-5 obsah.indd Odd1:4

19.9.2013 23:44:14

ÜÜÜ°W?À̈jÀ°Wœ“ ‡ ?À̈jÀ œ?ˆˆjÀà ‡ +À?†? £ ‡ .Ì?Àk

jXÃ̜ ‡ +?ÀX‰âX Î@ Ó ‡ 0j° !œ° ³ |Óä ÓÓ£ Çä™ä ää


obsah

STRANA 5

Mix – 12 Pozveme vás na unikátní nákup do nemocničního pokoje, objevíme vůni alpské chalupy a pět zásad, podle kterých si vybavíte botník.

Rozhovor: Jake Chapman – 18 Do Prahy míří výstava bratří Chapmanů, o které se bude hodně mluvit. A my jsme zamířili do Londýna vyzpovídat jednoho z nich.

Úhel pohledu: Černý rolák – 34 Proč je černý rolák nejobyčejnější kus oblečení, který nikdy nevyjde z módy, zjistil antropolog módy Michael Josephy.

38

Štěstí: Asketa v době elektronického rokoka – 38 Recept na štěstí majitele Jablotronu vás uchvátí – zkusíte taky do zámrzu plavat každý den v přehradě?

k dostání každý měsíc jako příloha deníku

Fashion story: Woodoo – 42

42

Módní zjevení uprostřed lesa stylovala Maria Kohútik, fotografoval Matúš Tóth.

Storyboard: Shang Xia – 56 Šéfredaktor Hospodářských novin: Petr ŠABATA Zástupkyně šéfredaktora pro proč ne?!: Lucie TVARŮŽKOVÁ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Grafik: Petr PUCH Redaktorka: Nora GRUNDOVÁ Produkce: Irena TESARČÍKOVÁ Adresa redakce: Economia, a.s., Pernerova 47 180 07 Praha 8, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, ředitelka inzerce, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Jiří BUBENÍČEK, zástupce ředitelky inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz

Dlouhé roky Číňané hledali luxus na Západě, teď začínají objevovat jeho tradici doma. Nora Grundová vyzpovídala majitelku značky Shang Xia.

Menu: Superfood – 66 Dary přírody, které kudy sytí, tudy léčí. A nepotřebují marketing. Zkuste si zlepšit život superpotravinami.

Osobnost: David Koller – 74 Co přichází po krizi středního věku a jak ho bolel rozvod, řekl David Koller Renatě Kalenské.

Fotostory: Ona a on – 84

66

Produktová etiketa v podání Filipa Šlapala a Kláry Tománkové.

Proměna: Pro sebe – 92 Vyzkoušeli jsme, jestli má smysl najmout si kouče stylu, když je vám při pohledu do šatní skříně teskno.

Hodinky, parfémy a zoom – 98

Jan SAPOŽNIKOV, Key Account Manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz Milena HOUŽVIČKOVÁ, Key Account Manager pro oddělení agentur Tel.: 233 071 707, mobil: 605 232 395, 777 587 397 milena.houzvickova@economia.cz

TITULNÍ FOTOGRAFIE: Umělec Jake Chapman na fotografii Davida Tureckého

3-5 obsah.indd Odd1:5

98 Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem. Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového. Naše internetové stránky: life.ihned.cz/procne

19.9.2013 23:44:20




















    

 

     

            

Je znĂĄmĂ˝ jako nejlepĹĄĂ­ chronograf v hodinĂĄĹ™skĂŠm svÄ›tÄ›. Je potomkem legendĂĄrnĂ­ho strojku El Primero, kterĂ˝ byl poprvĂŠ pĹ™edstaven v roce 1969. HrdÄ› nese ikonickĂŠ barvy prvnĂ­ho vysokofrekvenÄ?nĂ­ho automatickĂŠho chronografu s vertikĂĄlnĂ­ spojkou. Jeho srdce bije frekvencĂ­ 36.000 kyvĹŻ za hodinu. Je ztÄ›lesnÄ›nĂ­m vĂ˝jimeÄ?nĂŠho hodinĂĄĹ™skĂŠho umÄ›nĂ­ Manufaktury.

Zenith boutique, PaříŞskå 4, 110 00 Praha 1 +420 222 318 631, zenith@jgap.eu.v

PN001234-1

6-7 autori.indd 6

19.9.2013 23:41:48


lidé proč ne?!

STRANA 7

NORA GRUNDOVÁ Miluje Čínu, takže zadání odjet do Šanghaje a prozkoumat tam to nejluxusnější, co se nabízí, jí bylo ušité na tělo. Do konceptu Shang Xia se zamilovala. Od té doby přemýšlí, jak by vypadala taková česká verze. Jako paličkovaná vánoční ozdoba?

DAVID TURECKÝ Milovník skateové módy umí parádně fotit i ty, kteří se fotit odmítají. Největší nervy ale měl při focení umělce Jakea Chapmana. Za to, že přišel o čtyři hodiny později, než měl, nasoukal téměř dvoumetrového čahouna do obleku od Vuittona, který byl minimálně o dvě čísla menší. A donutil ho usmát se.

KLÁRA TOMÁNKOVÁ Když někdo dokáže jít na halloween party v převleku za zubní kartáček, je jasné, že jeho kreativitu v Proč ne?! rádi využíváme. Nejlepší česká dekor stylistka, která by se ráda jednou vydala na dlouhou cestu kolem světa, pro vás každý měsíc připravuje produktovou fotostory. A jaké věcičky baví ji? Naposledy si oblíbila kabelky a doplňky značky & Other stories z Paříže.

OTTO M. URBAN Umělecký teoretik, učitel, autor knih a iniciátor a kurátor mnoha významných výstav (např. Dekadence NOW!) má zajímavé DJské jméno Satan. Žije v malé středočeské vesničce, odkud se vypravil do Londýna pro rozhovor do studia bratří Chapmanů. Právě on totiž vytvořil koncept jejich výstavy v Galerii Rudolfinum v Praze.

IRENA TESARČÍKOVÁ Fotoeditorka a produkční je žena činu a odvahy, dokáže si na sebe vzít zlatou koženou minisukni od Jana Kaplického pro Leedu a na letošním udělování cen Czech Grand design dokonce tvídové plavky s krajkou, které pro Proč ne?! navrhla Klára Nademlýnská. Na tomto čísle ji nejvíc bavilo ve společnosti Antonína Kratochvíla a Davida Kollera koštovat přímo na vinici v Mikulově.

RENATA KALENSKÁ Rozhovory dělá mnoho novinářů, ale pod kůži se umí dostat jen několik. Renata k nim patří. Jak jinak si vysvětlit, že by s ní David Koller jezdil tři hodiny dokola po pražské Jižní spojce? „Z jeho způsobu řazení jsem měla žaludeční potíže. Naštěstí s sebou pořád vozí Kinedryl!“ Touží po tom, stát se na jeden den tlumočnicí pro sluchově postižené v televizi. „Moc ráda bych tlumočila Miloše Zemana. Jenže místo toho, co skutečně říká, bych tlumočila, co si podle mě myslí.“

MICHAL JOSEPHY Zatímco do tohoto čísla Proč ne?! napsal tento antropolog módy esej o roli černého roláku (který si hned také koupil!), těší ho i právě dokončená kapitola o nudismu a sociální nahotě v období normalizace, kterou napsal do pokračování knihy o módních subkulturách Kmeny Vladimira 518.

MATÚŠ TÓTH Náš nejlepší módní fotograf si jako svou poslední fashion věc koupil koloběžku Swifty One. „Nedokázal jsem odolat jejímu designu!“ Na focení módní story do lesa poblíž Jílového u Prahy na ní ale nejel. Zato si tam podle svých slov užil „kombinaci vtipných lidí pobíhajících s červeným igelitem mezi stromy“. Tvrdí, že nejvíc bláznivý outfit, který si na sebe kdy vzal, je jeho vlastní tělo.

6-7 autori.indd 7

19.9.2013 23:41:56


PN001264-3

8-9 carolinum.indd 8

19.9.2013 21:06:32


8-9 carolinum.indd 9

19.9.2013 21:07:00


10-11 loreal.indd 10

19.9.2013 21:15:34


PN001362

10-11 loreal.indd 11

19.9.2013 21:15:43


mix

STRANA 12

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Nakup to!

Na podzim u nás bývají dny, kdy by se člověk chtěl teleportovat někam na jih. Udělejte to, ale ne druhý říjnový týden. To zajděte na Designblok. TEXT: Jan BABKA – FOTO: A. F. V.

J

estli je na patnácti letech Designbloku něco obdivuhodného, pak je to rozměr, do jakého tahle přehlídka designu, umění a módy vyrostla. V patnácti je už pořádně dospělá, každý rok krásnější. Jaké akce a jaká jména podle nás stojí letos za vaši pozornost? Francouzka Matali Crasset představí výstavu Cesta do Uchronie. Do neznámé krajiny ztracené v čase, v níž jakési neviditelné tělo obklopují její nábytkové soli-

12-17 mix.indd Odd1:12

téry. Vlámské návrhářské duo A. F. Vandevorst, které se do Simple concept storu v Pařížské nastěhuje se svým „Nejmenším cestovním obchodem na světě“. Instalace v podobě nemocničního pokoje vás možná bude atakovat zásadní otázkou: Budete vůbec myslet na módu ve chvíli, kdy jdou všechny trendy stranou? Designblok je ale hlavně skvělou přehlídkou pro české designéry. Baví mě, že to není jen překonceptualizovaná pře-

hlídka instalací, ale že sem prostě můžete přijít nakoupit, zkrášlit si domov, potěšit někoho originálním dárkem. A baví mě, jak se díky ní každý rok probouzí jeden nepovšimnutý kus pražského prostoru, který, jako by pokropen živou vodou, do několika let od Designbloku znovu ožívá. Stejně jako bývalá karlínská Kotlárna, sídlo našeho vydavatelství, kam se můžete letos v rámci Designbloku také podívat.

19.9.2013 23:06:24


PN001233-1

              " ! %% $$$#  

      

       



12-17 mix.indd Odd1:13

19.9.2013 23:06:27


mix

STRANA 14

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Jak to voní na chalupě v Alpách TEXT: Klára TOMÁNKOVÁ – FOTO: archiv Coty

Směrem na jih vidím módní Milán. Na sever zasněžené vrcholky Alp. Když se rozhlédnu kolem sebe, pokyne mi na pozdrav šéfka italského Vogue. Proč ne?! na party pánské vůně Bottega Veneta.

Z

jednatřicátého patra budovy Pirelli Tower je to úchvatný pohled nejen ven, ale i kolem. Dnes ale bude jedno, co nebo koho člověk vidí. Důležité bude, co cítí. Kreativní ředitel Bottegy Venety a milovník zapomenutých řemesel Tomas Maier nám dnes večer bude chtít ukázat, o čem je svět téhle superluxusní italské značky a potažmo její první pánské vůně. V době, kdy si žádná vyhlášená módní značka nenechá ujít možnost mít ve vlastním portfoliu vůni, která by nesla její jméno, na pánskou toaletní vodu Bottega Veneta Pour Homme jsme si museli chvíli počkat. Zatímco tahle italská značka vznikla už v roce 1966, prosycená italskými tradicemi a známá mistrovským uměním ve zpracování kůže ale s roky poněkud ztrácela svůj lesk. Až Tomas Maier s ní začal pracovat pěkně od začátku, nejdříve dobře postavil základ na kožených kabelách a doplňcích, přidal dámské a pak pánské oblečení, nábytek, dekorativní

12-17 mix.indd Odd1:14

předměty, nádobí, porcelán a textilie, hodinky, šperky a nakonec – vůně. A to vše bez toho, aby kdekoliv figurovalo jeho jméno. Když vaše iniciály mluví za vše – to je volně řečeno slogan značky, na jejíž výrobcích žádná masivní loga nenajdete. Má totiž sebevědomí. První vůní byla Eau De Parfum pro dámy, kterou vytvořil v roce 2011 parfumér Michel Almairac. Stejně tak jako o dva roky později Eau Legeré její mladší a lehčí sestřičku. A letos na podzim jsme se dočkali i vůně pro pány. „Nosy“ jsou dva vyhlášení parfuméři. Daniela Andrierová (vytvořila mnoho nádherných vůní pod značkami Prada, Marni, Gucci či Armani Prive) a Antoine Maisondieu (Armani, Gucci, Burberry, Paul Smith, Comme des Garsons a další). „Měli si představit, že jsou v Dolomitech, uprostřed svěží horské louky, kde leží statek – venkovský útěk od reality,“ popisuje zadání pro vůni Tomas Maier. Interiér obložený dřevem z borovic, skrze okna otevřená dokořán

můžou cítit mírný vánek přinášející vůni sena, jedlových šišek a jehličí z okolních lesů, v kombinaci s chladivým vzduchem ze studené říčky spolu s divokými kosatci. Dřevěné lavice poskytující pohodlí díky starým koženým polštářům. Chvíle pohody po hektickém týdnu stráveném ve městě. Jak taková chvíle voní? Po roční spolupráci dvou „nosů“ vznikla decentní a výjimečná vůně, jejíž jádro je destilované z vonné pryskyřice, extrahované z rostliny cist, která se může sbírat pouze od května do srpna. Osvěžující aromatické horní nóty kalábrijského bergamotu, borovice sibiřské a balkánského jalovce střídají hřejivé tóny v srdci z jamajského koření, kanadské jedle a středomořské šalvěje. Základ z indonéského pačuli a nostalgických kožených akordů (je to přece Bottega!) pak přidávají složení elegantní dotek. Ten dotek, který vás ujistí, že jen vlastní iniciály vašeho muže mluví samy za sebe.

19.9.2013 23:06:28


  

  

        

PN001348

12-17 mix.indd Odd1:15

19.9.2013 23:06:33


mix

STRANA 16

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Gentlemanovi v patách TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: archiv Loake

Více než sto třicet let dlouhá historie, pět generací, padesát milionů prodaných bot. Značka Loake je v pánském obuvnictví pojem. Vyzpovídali jsme proto šéfa britské rodinné firmy, která obouvá svět.

A

ndrew Loake dokonale naplňuje představu o tom, jak vypadá moderní anglický gentleman. Má pevný, ale vřelý pohled, sametový hlas, správně houpavý přízvuk, klasický styl s kapkou ležérnosti a dokonalé boty. Boty, které jeho rodina vyrábí již přes 130 let a které nyní koupíte i v Praze v Pánské pasáži. „Myslím, že kdyby moje rodina vyráběla plastové trubky, v tradici bych nepokračoval,“ směje se nad šálkem cappuccina, které mu prý zachraňuje život. „Fascinují mě přírodní materiály a už jako malého kluka mě bavilo si s nimi hrát a vyrábět z nich něco. A ze všech přírodních materiálů je kůže nejzajímavější – je to fascinující hmota, která vás svými proměnlivými vlastnostmi může dovádět k šílenství, ale pokud ji ovládnete, je výsledek dokonalý.“ Andrew Loake je potomkem Johna Loaka, jednoho ze tří bratrů, kteří společnost v roce 1880 založili. Odolal pokušení stát se profesionálním hudebníkem („Byl bych asi hodně chudý“) a svůj život nezasvětil kytaře a houslím, ale pánským botám. Jakmile mu noha vyrostla

12-17 mix.indd Odd1:16

do velikosti šest, byl jeho osud spjatý právě s rodinnou výrobou. „Do školy jsem chodil jen v našich botách. Zatímco já jsem spolužákům záviděl jejich laciné tenisky, oni záviděli mně.“ Jen málokdo tak rozumí pánskému obutí jako právě on. Tady jsou jeho tipy na dokonale padnoucí pánské boty. 1. NA VLASTNÍ NOHY Boty nekupujte přes internet. „Nevěřili byste, kolik lidí chodí po světě s úplně špatnou velikostí bot. Ať už jsou boty na internetu nafoceny sebelíp, nikdy nemáte takovou jistotu, že vám padnou tak, jako byste si je skutečně vyzkoušeli v obchodě.“ 2. VEČERNÍ NÁKUP Obuv si vybírejte a zkoušejte raději odpoledne či na večer. Během dne chodidla lehce natékají a zvětšují se. 3. S OZDOBNÝM DÍRKOVÁNÍM Nejuniverzálnější obuví, kterou podle Andrewa Loaka může mít muž v šatníku, jsou boty typu brogue – tedy klasické polobotky s ozdobným dírkováním. „Žádný muž

se neobejde bez tmavě hnědých bot typu brogue. Jsou naprosto všestranné – dají se nosit k džínám i k obleku. Dost elegantní do práce a zároveň dost ležérní na pochůzku městem.“ 4. PĚT PÁRŮ STAČÍ Andrew Loake sám vlastní zhruba jen pět párů bot. Sám je důkazem, že pánský botník na rozdíl od toho dámského nemusí být nijak početný, aby byl připraven na všechny možné módní nástrahy. Co ještě nesmí v pánském botníku chybět? „Určitě klasické oxfordky, tedy boty s uzavřeným šněrováním, které jsou určeny především k formálnímu oblečení. Pak sportovnější variantu brogue s gumovou podrážkou.“ Na zimu pak Loake doporučuje kotníkové boty s gumovými vsadkami typu chelsea. 5. ŽÁDNÉ SANDÁLY „Sandály má muž právo obout jenom na pustém ostrově. A to jen, když je tma,“ vtipkuje Loake. V letních měsících by vaše volba měla podle něj padnout hlavně na pohodlný pár mokasínů.

19.9.2013 23:06:33

5(3 &(&$


PN001357

12-17 mix.indd Odd1:17 5(3 &(&$ [ 352& 1( 0 6HSWLQGG 

19.9.2013 23:06:40  


STRANA 18

rozhovor

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Se svým bratrem Dinosem patří ke špičce současného světového umění.

Jake Chapman nás jen pár týdnů před vernisáží pražské výstavy uvítal v jejich londýnském studiu a mimo jiné pověděl, proč byli nacisté prvními recyklátory a jak mu chutnají rybí prsty z „mekáče“. TEXT: Otto M. URBAN – FOTO: David TURECKÝ, archiv JDC

18-33 rozhovor.indd 18

19.9.2013 22:42:46


STRANA 19

18-33 rozhovor.indd 19

19.9.2013 22:43:08


STRANA 20

rozhovor

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Zdánlivě autentické kmenové plastiky obsahují číselné kódy, připomínající katalogová inventární čísla z muzejních sbírek, jedná se ale o telefonní čísla vybraných londýnských provozoven McDonald’s. Také místní názvy post-koloniálních regionů Camgib, Seirf and Ekoc mají skrytou symboliku.

18-33 rozhovor.indd 20

19.9.2013 22:43:32


STRANA 21

J

ejich díla najdete v nejlepších sbírkách současného umění, od Charlese Saatchiho přes Tate Modern po kolekci Thomase Olbrichta. Od října můžete vidět jejich díla v pražské Galerii Rudolfinum. Hrůzné výjevy s nacistickými vojáky, šamanské plastiky s ďábelskými hamburgerovými symboly, dětské postavy a obličeje s falickými symboly a zvířecími tlamami. S Chapmanovými je umění hrou. Je to skutečně unikátní moment být přímo v jejich ateliéru. Přezdívka „zlí hoši” britského umění není daleko od pravdy a oni si k sobě nikoho příliš blízko nepouštějí. Nás ano. Ale zatímco Dinos je kdesi v zahraničí na dovolené, ani setkání s jeho bratrem není jen tak. Jake dnes nemá svůj den. Čekáme na něj v ateliéru ve východním Londýně skoro čtyři hodiny. O to větší máme šanci prohlédnout si industriálem ošlehaný ateliér v bývalých garážích, který funguje jako to kdysi bývalo v renesančních dílnách. Mistři Jake a Dinos Chapmanové tu kolem sebe soustřeďují okruh svých následovníků a vytvářejí umění, které provokuje svou přímočarostí. Dá se říct, že vaším velkým tématem je již od 90. let Goya. Jeho soubor leptů Disasters of War jste získali a různým způsobem přemalovali a přetvořili. Některé grafické listy jsou dokonce zcela začerněny. Co tím sledujete? Na příkladu Goyi jsme si uvědomili zásadní moment spolupráce, tedy co to znamená pro dva umělce dělat umění. Také jsme se rozhodli prozkoumat vztah k originálnímu dílu jako takovému. A k tomuto účelů jsme si vybrali Goyu jako výrazného modernistického autora. Postavu, která se vymanila z ikonografických tendencí tehdejšího umění a dovolila si vyjádřit určitou svobodu uměleckého vyjádření. A byl to Goya, první modernistický autor, který si dovolil mít psychologickou hloubku. Vybrali jste si sérii, v níž jsou vyobrazeny hrůzy války. Vizuálně zhmotněné ty nejhorší stránky lidského života – smrt, mučení, sexuální násilí... Vlastně se tu jedná o estetizované výjevy násilí, to přesně je Goya. Podle nás byl velkým experimentátorem. Estetizované výjevy násilí v cyklu Disasters of War mají spoustu morálních detailů. Důležitá je intenzita sdělení: kastrova-

18-33 rozhovor.indd 21

ní vojáci, sexuální násilí – tyto náměty vytvářejí rámec pro nejrůznější morální interpretace, proto jsme se chtěli podívat pod povrch. Pro mne to znamená jediné: pokud takovýmto poměrně nemilosrdným způsobem zasahujete do Goyi, naprosto měníte perspektivu toho, kdo vlastně Goya byl. Ano, dá se říct, že se snažíme změnit úhel pohledu na to, kým Goya byl a jaký význam může mít i po staletích jeho dílo. V této souvislosti je pro nás Goya důležitý jako člověk silných vášní a tužeb. Možná, že jsme chtěli zásahem do Goyových děl zachránit určitý pesimistický pohled na něj, na jeho morbidní a cynický charakter, dovolit mu, aby takový mohl být. Znovu připomenout temné poselství jeho cyklu, namísto té moralistně humanistické interpretace jeho tvorby.

Van Goghovo šílenství je šílenství génia, Hitler je ve srovnání s ním pouhý psychopat.

Nepředěláváte pouze Goyu, jedním z vašich děl je také zásah do originálního akvarelu Adolfa Hitlera. Na příkladu Goyi jsme chtěli nabourat tu sérii trapných morálních interpretací jeho děl a nakopat do zadku humanistickou morálku, která bývá tolik s jeho díly spojována. Hitler je opak. Na příkladu „Hitlerovy estetiky“, kterou se snažil jako neúspěšný umělec vyjádřit i ve svých dílech, jsme chtěli ukázat, že v jeho výtvorech musí být viditelné stopy patologie způsobující genocidu. Když se podíváte na Van Goghovy obrazy, na zářivé slunečnice a turbulentní nebe nad nimi, říkáte si ano, vidím v jeho malbě stopy šílenství – protože způsob jeho tahů štětcem mi připadá šílený, ta malba obsahuje aspekt viditelného šílenství muže, který si uřízl ucho. Přemalováním Hitlerova akvarelu jsme chtěli ukázat na přímou linku vztahu mezi patologií umělce a jeho tvorbou – vezměte si Rothkovy deprese, Goghovo šílenství. Když se díváme na Hitlerovy akvarely, můžeme v nich spatřovat mix Rothkových depresí a Goghova šílenství. Je to jako kapka vody padající do oceánu, u níž pak jen sledujeme následky, které mohou v kontextu vyjádření jeho personality vyvstat. V jeho dílech nic není, významy jsou prázdné, nedávají prostor pro jakoukoli interpretaci. Van Goghovo šílenství je kreativní povahy, je to šílenství génia, zatímco Hitler je ve srovnání s ním pouhý psychopat.

19.9.2013 22:43:49


STRANA 22

Co vás tolik zajímá na fenoménu nacismu? Co je na něm tolik lákavého? Zajímá nás myšlenka osvícenství. To civilizované chování, myšlenka „industrializace humanity“, racionalizace krásy a estetiky. A u nacismu je to idea industriální genocidy. Co myslíte termínem industriální genocida? Industriální genocida vytváří jakýsi „užitný svět“. Snaží se přeměnit vše v něco, co má nějakou praktickou výhodu. V jejím podání mohou mít lidský život i smrt užitnou hodnotu. Podívejme se na všechny ty značky našeho světa, obrovskou produkci, kterou lidstvo vytváří. Hodnota světa i lidského života může být vyčíslená v něco užitečného, hmatatelného. A to je něco, co pro nás nacistická ideologie ztělesňuje. Nacisté byli mimochodem vůbec prvními recyklátory. Recyklátory? V jejich podání muselo být vše nějakým smysluplným způsobem využito, těžili z každé situace, každé okolnosti. V čem spatřujete největší chybu té ideologie? Myslím, že jednou z velkých chyb lidského myšlení je určitá fobie z plýtvání. Z tohoto úhlu nás zajímá nacifikace světa. Dnešní svět je založen na plýtvání jedné věci, která vytváří něco, co bude předmětem dalšího plýtvání. Naše civilizace se zoufale snaží uchovat energii k nějakému lepšímu, morálnímu užití. A nacisté byli přímo fascinováni snahou vše zužitkovat, vydolovat maximum z přírody, ze všeho, co nás obklopuje. A to je největší problém nacismu a fašismu, totiž že vše musí být za každou cenu nějakým způsobem užitečné, využité. Myslím, že vidíme jak sebevražedná je takhle tendence kontrolovat energii, za každou cenu vymezovat její přirozené směřování. CHUŤ PLASTU Ve svých dílech využíváte mnoho korporátních symbolů – v cyklu Chapman Family Collection, který připomíná sbírku domorodého umění, nebo spíše kolekci fetišů, si pohráváte se symboly jako Nike nebo McDonald‘s, které jste přímo do soch vetkli. Africká maska má tak ve své tváři výrazné žluté „M“, rituální socha zase drží v ruce hranolky a hamburger. Chodíte do McDonald‘s?

18-33 rozhovor.indd 22

rozhovor Jistě, obyčejně si dávám fishburger. Mám rád tu umělou chuť, připomínající plast! Svastika, smajlíci či nacistické symboly nám slouží jako komunikační zkratky, vyjadřují jakýsi lexikon emocionálního spektra; McDonald‘s je hlad, smajlíci znamenají štěstí, boty Nike rychlost, nacisté představují zlo. Okruh lidských emocí a očekávání je poměrně malý, proto je prostě zajímavé tyto zkratky trochu pomíchat a přičlenit jim jiný význam. K postavám ohořelých nacistů přidat smajlíky na rukávech a ztížit tím schopnost posoudit, zda je to dílo dobré, či špatné. Je to hodný nácek, protože se dokáže pěkně usmívat? Nebo je to zlý nácek, neboť jeho škleb je horší než úsměv ďábla?

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Je nácek hodný, protože se dokáže pěkně usmívat? Nebo zlý, protože má úsměv ďábla?

Letos se motivy vašich kreseb objevil v pánské kolekcí módního domu Louis Vuitton. Jak osobně vnímáte takovýhle úkrok do světa módy v kontextu vaší tvorby? S velkou nadsázkou řečeno: Když jste namol opilí, zkuste vyslovit slovo fašismus a móda (fashism a fashion) – nezní to podobně? Vtipné. Teď vážně – jsou dvě vysvětlení, proč jsme se pustili do spolupráce s Louisem Vuittonem. Jednak proto, že tahle značka je známá spoluprací s mnoha umělci mimo módu. Vuitton navíc pořádá přednášky umělců, organizuje různé programy a se současným uměním pracuje určitým filantropickým způsobem. A druhým důvodem je, že Kim Jones, který je hlavním designerem pánské kolekce Louis Vuitton, je můj dobrý přítel. Jednou, když jsme se namol váleli na podlaze, mě ve stadiu největší opilosti požádal, abych pro Louise Vuittona něco vytvořil. A já sice sotva mohl odpovědět, ale slíbil jsem to. A tak to paradoxně celé začalo, to byl první impuls ke spolupráci. Nakolik jste ovlivnili výslednou podobu kolekce? S Dinosem jsme navrhli motiv látky, který vycházel z našich nových kreseb a Kim z nich navrhl celou kolekci pánského oblečení. Zábavné na spolupráci s touhle pařížskou značkou bylo, že nám vlastně jen zadali, ať uděláme návrh látky. A oni že z ní navrhnou možná tričko, nebo kravatu, nebo tašku... Řekli jsme dobrá, dělejte si co chcete. A nakonec z látky navrhli skoro všechno – sako, kravatu, tašku,

19.9.2013 22:43:57


18-33 rozhovor.indd 23

19.9.2013 22:44:07


rozhovor

STRANA 24

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Když jste namol opilí, zkuste v angličtině vyslovit slovo fašismus a móda – nezní to podobně?

Díla ze sbírky Chapmanovy rodiny: kresby odkazující k art brut

a dokonce i boty. Připadá mi to jako skvělý virální přístup k módě a umění. JAK PŘEŽÍT MUČENÍ Je o vás známo, že jste autorem několika knih, nedávno jste vydal tři knihy, které můžeme vnímat jako trilogii. O čem jsou vaše příběhy? První kniha je Meatphysics, jde o nelineární text, jakousi filozofickou rozpravu s mým počítačem. Psal jsem text a pak do něj vložil nahodilé znaky, které jsem

18-33 rozhovor.indd 24

jednoduše do dokumentu naťukal v uspořádaném rytmu. Další kniha Memoirs of my Writer‘s Block je více memoárová kniha. Stylizuji se v ní do role malé staré dámy, která žije v přízemí svého bytu na periferii Londýna a snaží se napsat příběh skutečné události. Třetí kniha The Marriage of Mr. Reason and Mr. Squalor je romantická novela. Některé vaše knihy se na první pohled číst nedají, v půlce stránky chybí text,

který nahrazujete znaky, symboly nebo obrázky. Snažil jsem se v tom najít nějaký smysl a musel jsem přistoupit na hru, že jde o zcela jiný způsob čtení textu. Jeden z možných způsobů čtení je podobný, jako když čtete příběh 120 dnů Sodomy Markýze de Sada. Abyste přežili všechny ty úmorně nudné pasáže, líčící dlouhé scény plné mučení a násilí, musíte zapojit intuici. Díky intuitivnímu čtení můžete příběh přežít a porozumět mu.

19.9.2013 22:44:29


PN001280-1

18-33 rozhovor.indd 25

19.9.2013 22:45:03


STRANA 26

18-33 rozhovor.indd 26

rozhovor

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

19.9.2013 22:45:03


STRANA 27

Studio Jakea a Dinose Chapmanových ve východním Londýně: funguje jako renesanční dílna, kde se od mistrů učí jejich žáci. V pátek je tu ale klid.

18-33 rozhovor.indd 27

19.9.2013 22:45:25


rozhovor

STRANA 28

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Figurky kupujeme v obchodě, kdežto kostry je problematické koupit. Tak si je raději vytváříme sami.

Podobným způsobem můžete číst i mé příběhy, v nichž místy text schází. Vaše tvorba je charakteristická také tím, že pracujete s různými médii – malujete obrazy, děláte kresby, vytváříte sochy, v cyklu Chapman Family Collection jste se dokonce pustili do práce se dřevem. Interakce s materiálem je pro nás důležitá. Při zhotovování dřevěných soch z kolekce Chapman Family Collection

18-33 rozhovor.indd 28

jsme se museli naučit techniku dřevořezby. Abychom mohli udělat zhruba čtyřicet soch a zpracovat dohromady deset tun dřeva, bylo opravdu nutné absolvovat speciální tříměsíční kurz práce se dřevem, přičemž když jsme začali, nevěděli jsme o tomto řemeslu zhola nic. Materiálovost v naší tvorbě hraje důležitou roli, reprezentuje určitou akvizici technik – odlíváme sochy z bronzu, děláme plastové manekýny, lepty, tisky, malby, kresby.

Kde kupujete figurky, které se objevují ve vašich dioramatech? Jsou jich tisíce, vyrábíte si je sami? Některé figurky si vyrábíme sami, některé figurky, zejména vojáčky, kupujeme v obchodě. Pak je přetváříme, ručně malujeme a manipulujeme do konečné podoby a inscenací. Je problematické koupit kostry, tak ty si raději vytváříme sami. Na druhou stranu figurka Adolfa Hitlera jde, ač je to celkem překvapivé, normálně koupit.

19.9.2013 22:45:49


   

PN001361

    

18-33 rozhovor.indd 29

19.9.2013 22:46:18


STRANA 30

rozhovor

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

JAKE A DINOS CHAPMANOVÉ (47 a 51) Umělci tvořící v Londýně patří ke slavné generaci Young British Artists z 90. let a dodnes jsou jedněmi z nejvýraznějších současných umělců. Známí jsou díky svým sériím zmutovaných manekýnů a dětí, nafukovacím pannám oddávajícím se sexu či přetvořením originálních leptů Francisca Goyi či maleb Adolfa Hitlera. Jejich umění v sobě spojuje dětskou naivitu a krutost, ironie a černý humor se v něm mísí s vážnými odkazy k zásadním morálním otázkám. Nyní jejich díla můžete vidět od 3. října, a to v Galerii Rudolfinum v rámci výstavy Slepý vede slepého.

ŠPINAVÉ PROMĚNY Cestou z Prahy do Londýna jsem znovu přemýšlel o společném jmenovateli vaší tvorby a v této souvislosti mne napadlo jediné: metamorfóza. Vaše díla obsahují postavy, které jsou metamorfované a transformované v něco dalšího. Nedá mi to nespojit tento princip neustálé proměny s Franzem Kafkou a jeho povídkou Metamorphosis. Máte rádi Kafku, je pro vás inspirativní? Ano, jsme s bratrem dlouholetými fanoušky Kafkova díla. Nyní zrovna pra-

18-33 rozhovor.indd 30

cujeme na divadelním projektu (bude mít premiéru v New Yorku v listopadu 2013, pozn. red.) na téma metamorfózy, které ovšem transformujeme do jakési „metamorfované metamorfózy“. Takže namísto toho, aby se v příběhu muž proměnil v hmyz, je to hmyz, který se jednoho rána probudí a zjistí, že se stal člověkem. Transformace je v naší tvorbě velice podstatná. To, co je na principu metamorfózy tolik zajímavé, je proměna jedné

věci v druhou. Připadá mi to mnohem zajímavější, než kdybychom byli svědky originální tvorby nějakého díla. Celá přeměna odkazuje spíše k myšlence „stávání se“, kdežto za kreativním aktem tvorby najdeme spíš vlastní ego. Námět metamorfózy jste využili i ve filmu The Organ Grinder’s Monkey, v němž hlavní postava, šváb Pablo, má životní přání – žít život opravdového umělce se všemi jeho vzlety a pády.

19.9.2013 22:46:32


STRANA 31

Chapmanové jsou od 90. let známí svými anatomicky zmutovanými manekýny

Plastika s hlavou Ronalda McDonalda odkazuje k primitivnímu umění

Zpitvořené dětské tvářičky poukazují na proměnu čisté duše v dravce

Sex: lidské maso již téměř zmizelo, orgiastická hostina much a červů končí

18-33 rozhovor.indd 31

19.9.2013 22:46:58


rozhovor

STRANA 32

Návrhář Kim Jones z Louis Vuitton miluje naše zmutované a strašidelné příšerky.

Líbila se mi myšlenka stvořit hmyzí postavu s lidskými emocemi. Film je krátká verze dlouhého scénáře, který ústí ve dvě cesty – jedna je poměrně patetická, kdy se umělec chce stát úspěšným, ale nemá příliš mnoho šancí, protože nepochází z těch správných poměrů. Dělá chyby, a navíc trpí různými patologiemi. To vše sleduje v druhé lince příběhu šváb jménem Pablo, který má mnohem komplikovanější představy o tom, jaké to je, stát se umělcem.

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Tenhle film je zajímavý nejen námětem, ale také tím, že je kombinací živých herců a klasické animace. Podobný postup využíval ve svých filmech Jan Švankmajer. Ano, naprosto to připomíná Švankmajerovy filmy z raného období. Švankmajer měl nedávno velkou retrospektivní výstavu v Praze, málokdo o něm ale do té doby věděl, že kromě filmů vytvářel koláže, sochy a objekty. Hovořím o tom taky proto, že mi jeho tvorba v mnoha ohledech připomíná vaše díla. Odkud vůbec znáte Švankmajera? Jako student jsem se při semináři o expresionisticky laděných filmech prostřednictvím našeho profesora s tvorbou Švankmajera setkal poprvé. Byl jsem v úžasu. To, co mne na Švankmajerovi uchvátilo, je princip „zlověstnosti“, který popsal Freud. Je to moment, kdy vám něco, určitý podnět, situace, vzpomínka, může připadat známé a současně naprosto cizí. U Švankmajera je také zajímavá myšlenka antinaturalismu namísto surrealismu. Nesmyslné fantazírování a úniky z reality není zrovna to, co nás zajímá. Mnohem zajímavější je výpověď o napětí mezi vztahem vědomí a nevědomí. Zmínil jste surrealismus. Je dost těch, kdo vaši tvorbu se surrealismem spojují. Řekli byste o sobě, že jste surrealisté? Odjakživa mám problém s termínem surrealismus, podle mne je zavádějící. Odkazuje k určitému druhu úniku z reality, nabízí se tu i spojení s antimaterialistickými tendencemi. A to mne příliš nezajímá, je to příliš poetické, nadreálné. Připomíná mi to aristokratický únik ze špíny všedního života. Co se nás týče, myslím, že preferujeme styk se špínou.

Bratři Chapmanové vytvořili na popud návrháře Kima Jonese nové kresby, které zdobí pánskou podzimní kolekci Louis Vuitton.

18-33 rozhovor.indd 32

19.9.2013 22:49:53

$GYHUWLVLQJ9


PN001299-1

18-33 rozhovor.indd 33 $GYHUWLVLQJ9LVXDOB[B:KLWHB5HSB7FKHTXHLQGG 

19.9.2013 22:50:30  


úhel pohledu

Je to nejobyčejnější kus oblečení. Antropolog módy Michael Josephy zjistil, proč černý "želví krk" nikdy nevyjde z módy.

TEXT: Michael JOSEPHY – FOTO: Matej SLÁVIK

34-37 rolak.indd 34

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Černý rolák z viskózy a elastenu, design: DNB - Denisa Nová, 5600 Kč.

STRANA 34

19.9.2013 21:39:47


STRANA 35

R

oláku jsem měl už od mládí doslova pokrk. V čase dospívání jsem nesčetněkrát proklínal jeho obyčejnou praktičnost, kterou sice oceňovali příslušníci US Navy na živly bičovaných palubách, ale nikoliv můj módní vkus. Člověk sice nemusel mít kolem krku omotanou „anakondu“ v podobě šály, ale zato se stejně cítil sevřený v jakémsi želvím krunýři – nakonec od toho Angličané používají pro rolák výraz turtleneck. Rolák je výsledkem „evolučního procesu“, v jehož rámci se koncem 19. století adaptoval přímo na tělo nádeníkům, atletům či mořským vlkům, kterým také často v náročném životním prostředí zachránil krk. Pro městem zhýčkaného studenta však černý rolák vždy představoval zcela něco jiného. Pytlově slitý tvar, který svým upnutým „nákrčníkem“ ztělesňoval sexuální upjatost, nesvobodu a komisnost kněžského kolárku. K vysokému vyrolovanému límci jsem měl podobný vztah jako Jack Nicholson ve filmu Lepší pozdě nežli později, kde jej ani za boha nemohl vystát na eroticky poněkud svázané Diane Keatonové. Oproti roláku byla pro mě ztělesněním mužnosti černá, na knoflík či dva rozepnutá černá košile. Ta vyjadřovala volnost, instinkt a jistou romantickou rozervanost. Na krku srolované roušce jsem se vyhýbal, protože po spodní čelist zahalený chlap se mi jevil krajně nedůvěryhodný a podezřelý – jako by něco skrýval. Nechvalně proslulým nositelem černého turtlenecku byl ostatně i charismatický módeman Ted Bundy, který se však kromě módy zabýval zejména masovými vraždami, a tak pod ním ukrýval výrazné pigmentové „ďáblovo znamínko“, které by usnadňovalo jeho identifikaci. „Nosit rolák je podobné jako být po celý den škrcen velmi slabým mužem,“ bývalo oblíbenou hláškou stand-up komika Mi-

34-37 rolak.indd 35

tche Hedberga, což v souvislosti s Bundyho modem operandi získává na kvalitě opravdu černého humoru. Buď jak buď, rolák v kombinaci s černou barvou neměl ve své kulturní historii zrovna dobrou pověst a byl po dlouhou dobu znamením čehosi zlého, temného a eroticky perverzního, ale i upjatého, potlačeného a puritánského. Obhájení existence roláku ve světě módy přišlo až ruku v ruce s francouzskými existencialisty, androgynním stylem Coco Chanel a především beatniky, kteří si jej vybrali jako znak intelektuální bohémy. Zlatý věk černého roláku podle historičky módy Valerie Steelové představují 50. léta. Tehdy jej široce proslavila populární Usměvavá tvář Audrey Hepburnové a v mužském podání – doplněn černými brýlemi a koženými bundami – se stal znakem buržoazní a revoltující inteligence. Skrytost, tajemná zahalenost a barva alchymického nigreda tak tehdy učinila rolák něčím, co bylo nebezpečné, odtažité a chladné, ale zároveň cool a sexy. Zahalený krk opticky zvýrazňoval hlavu, a to jak fyzicky, tak metaforicky. Zdůrazňoval sílu intelektu a průraznost ducha vůdčích hlav z řad filozofů, umělců či architektů a všech ostatních, kteří stavějí své „vzdušné zámky“. Druhý výrazný zlom v evoluci „želvího krku“ nastal dle historičky umění a designu Francescy Granatyové v 60. letech. Návrháři Pierre Cardin a Yves Saint Laurent přišli s novou verzí mužského obleku, ve kterém rolák nahradil košili s knoflíčky a ve své podstatě i vázanku. Legendární Beatles na obalu svého „prvního amerického alba“ Meet the Beatles! a zejména pak Steve McQueen rehabilitoval mužnou roli roláku, kdy jej v černé variantě nosil pod blejzr. Nastupující 70. léta jsou oproti tomu dobou rolákového úpadku. Americká no-

vinářka a scenáristka Nora Ephronová v této souvislosti napsala, že „naše tváře jsou lží, naše šíje pravdou“, čímž poukázala na to, že nošení roláku bylo považováno za maskování a přetvářku. Kromě toho se stal rolák symbolem jednotvárného unisexu, feminismu a také serióznosti středního věku. Ducha této doby vystihuje i spisovatel Grégoire Bouillier ve svých memoárech Tajemný host . Vzpomíná v nich na to, jak mu černý rolák sloužil jako „emocionální bandáž“, do které se obvazoval poté, co jej před deseti lety bez jakéhokoli vysvětlení opustila přítelkyně. V černém, u krku utaženém hábitu nacházel bezpečí, objetí a útěchu, ale také byl pro něj výrazem revolty. Pro ženské pohlaví té doby byl však rolák znakem „pseudosportovce s tím nejubožejším límečkem“. Sám autor si nadto přiznával, že už téměř nepamatuje na to, jaké je to cítit vítr, svrchovaný to výraz svobody, na nezahaleném krku. Rolák – v jeho reverzní bílé formě – však v této době povýšil na ikonu francouzský filozof Michel Foucault, který

Je znakem pseudosportovce s tím nejubožejším límečkem, nebo sexy jako bondáž?

19.9.2013 21:39:55


proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

3 2 5

FOTO: ČTK, Isifa, Getty Images

úhel pohledu

STRANA 36

4

1 GURU ROLÁKU: 1) Michel Foucault 2) Andy Warhol 3) Steve McQueen 4) Audrey Hepburn 5) Yves Saint-Laurent

34-37 rolak.indd 36

jej kombinoval s černým křivákem, a ne náhodou se ve svém díle zabýval mocí, sexualitou, kriminalitou či šílenstvím. Černý nebo bílý rolák se tak stal, s ohledem na binární myšlení, trade markem „sexy mozku“, s obzvláštní přitažlivostí pro studentky (či studenty) poststrukturalismu či postmoderní filozofie. Ikram Goldmanová, návrhářka a stylistka Michelle Obamové, dokonce přiznává svébytné erotické vlastnosti samotnému roláku: „Je jako odlévací forma: obejme vaše tělo, paže – a charakteristická těsnost u krku je jako bondáž. Proč by tedy neměl být sexy?“ Po životě na módní periferii se černý rolák dostává do světla reflektorů až spolu se Stevem Jobsem. Archetypální „osobní uniforma“, kterou mu navrhl na tělo a v počtu 100 ks dodal prestižní japonský návrhář Issey Miyake, podpořila Jobsovo

vůdčí charisma a upevnila jeho post kreativního lídra. Přestože se po smrti technologického vizionáře z Applu mnohonásobně zvedla poptávka po tomto typu oděvu, černý turtleneck si za sebou stále táhl dinosauří ocas své „pravěké minulosti“. Jaký je tedy rolák 21. století? Cílem současných návrhářů bylo vzít tuto posvátnou relikvii geeků a nerdů a přepracovat ji tak, aby byla moderní, elegantní, silná a sofistikovaná. „Ponechali jsme klasický feel amerického roláku 50. let, ale dodali mu větší volnost, tvárnost a také elegantní siluetu s vlastnostmi power-dressu,“ říká návrhář Ralph Lauren. A první dáma „temné módy“ Valerie Steelová lakonicky konstatuje: „Černý rolák unese jen vyhraněná osobnost.“ Ačkoliv jsem sám neměl rolák od puberty na sobě, myslím, že bych mu mohl dát ještě jednu šanci.

19.9.2013 21:39:55


PN001376-2

34-37 rolak.indd 37

19.9.2013 21:40:00


STRANA 38

štěstí

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Asketa v době elektronického rokoka Dalibor Dědek je slavný a úspěšný vynálezce a majitel firmy Jablotron. Podle něj se být šťastným musí „umět“.

TEXT: Nora GRUNDOVÁ FOTO: Michael ČÁP a Tomáš NOSEK / POLAROIDLOVE

38-41 stesti.indd 38

19.9.2013 21:53:26


STRANA 39

M

luví překotně a přitom vizionářsky prostě. Je to vysoký, kosmatý muž, typ, který bude s věkem vypadat pořád lépe. Patří k nejúspěšnějším podnikatelům v Česku. Vymýšlí inovativní zabezpečovací zařízení a elektroniku, kterou vyváží do 80 zemí. Když v 90. letech chtěli Evropané alarmy raději z Tchaj-wanu a nikoliv z postkomunistického Česka, nabízel Dalibor Dědek české zboží odtamtud. Ve světě i u nás uspěl jeho velký mobil pro seniory. Málokdo vlastně ví, jak šestapadesátiletý Dalibor Dědek vypadá, více se ví o jeho filantropických aktivitách. Bezdomovcům pořídil na zimu halu, zaplatil nasvícení jabloneckých přechodů pro chodce, zrekonstruoval Prezidentskou chatu a právě zakoupil budovu bývalé Bižuterie, kde hodlá vybudovat domov důchodců. Je občerstvující být nablízku zakladateli a šéfovi Jablotron Holding, firmy, která má dnes hodnotu 1,5 miliardy korun. Nemá nic z manažerských manýrů, je nápadně skromný a laskavý. Svou askezi završil tím, že svůj život podnikatele s elektronikou od vší elektroniky oprostil.

38-41 stesti.indd 39

NAPOJENÝ „Nemohu být obklopen technikou a elektronikou. Jsem hrozně nerad závislý na čemkoliv. Když jsem zjistil, že v Asii, kam jsem často jezdil, si musím dát každý den ve čtyři odpoledne kafe, začalo mi to vadit. Nechci, aby něco mělo nade mnou vládu. Dům, ve kterém jsem bydlel, jsem si vybavil veškerou elektronikou. Když jsem někam vstoupil, tak se rozsvítilo světlo a spustil ventilátor. Fajn. Ale pak jsem si uvědomil, že je můj život nějak příliš na elektroniku napojený. A když ještě sedím a tu samou elektroniku a techniku vymýšlím a píšu návody budoucích výrobků, odpočinu si jedině tak, když se od všeho odpojím. Ten dům jsem prodal. Vím, že když mám všeho plné zuby, je čas jednat. Nejdříve jsem si ulevoval tak, že jsem jezdil spoustu kilometrů na kole. Ale pak mě někdo musel někde vyzvednout. Hrozně rád někam jedu, ale ohromně nerad se vracím. Takže kolega s dodávkou mě vždycky někde ulovil. Potíž byla v tom, že moje potřeba od všeho si odpočinout byla čím dál silnější, takže jsem občas dojel až na druhý konec Rakouska. I pro kolegu to začalo být náročné.

Jednou jsem takhle šlapal po Jizerských horách. Projížděl jsem kolem chatičky, která byla na prodej. Spal jsem tam čtrnáct dní na zkoušku a pak na tom místě postavil domeček. Žijeme tam s manželkou už dva roky. Dal jsem si ale základní pravidla: Zaprvé tam nebudu kupovat nic nového, protože už jsme měli spoustu věcí. A zadruhé, že tam nebudu nosit nic, co bychom skutečně nepotřebovali. S tím jsem spojil i závazek, že tam nebude nic, co tam nebudu schopen dovézt na kole. Musel jsem sice slevit, když se nám porouchala vodárna a já tam asi třikrát vezl na kole montérům různé hasáky a další nářadí, ale víc se nedalo. Naším nejmodernějším vybavením domu jsou kamna na dříví, retrorádio a televize z roku 1957. Ale ta běžela za ty dva roky snad jen pár hodin. MÁM RÁD MLHU Život na horách je fantastický. Ticho a les. Teď nám nastává velmi podstatná etapa v roce, protože začínají troubit jeleni. Když jsme to zažívali poprvé, tak jsem opatřil dalekohled. Ale oni troubili přímo před pod našimi okny. Máme štěstí, že jsme na jižní hraně Jizerek, takže když je dobrá

19.9.2013 21:53:43


STRANA 40

viditelnost, přehlédneme zhruba čtvrtinu České republiky. Pouhým okem je večer vidět Žižkovská věž. A je to hodina jízdy na mezinárodní letiště po dálnici, která je víceméně poloprázdná. Do práce v Jablonci to mám jedenáct kilometrů. Na kole je to dvacet minut dolů a padesát nahoru. Teď ale spíš jezdím do práce autem a na kolo sedám na horách. Do zámrzu taky plavu v přehradě. Jako dítě jsem byl přitom vždycky hrozný kripl na sport. Celou školní docházku jsem byl omluvený z tělocviku, protože moje výkony byly tristní. Byl jsem ten, co když se do půl těla svlékl, všichni si z něj dělali srandu. Ale i tělo je stroj, který potřebuje údržbu. Navíc rád jím. Takže když jsme se přestěhovali do hor, začal jsem ke kolu a plavání ještě běžkovat. V zimě chodím každý den před prací nebo po práci s čelovkou. Spočítal jsem si, že za minulou sezonu jsem ujel na běžkách dva tisíce kilometrů. Už se mi nelíbí dny, kdy je azuro, slunce a kolem lidi. Mám rád, když je mlha, jemně mrholí a já jedu sám bílou stopou a váhám, hrome, kde vlastně jsem. Oprošťuju se od fyzického jsoucna, neumím to popsat.

38-41 stesti.indd 40

štěstí

Jak mám nalinkovanou práci, nesnesl bych, kdybych měl takhle nalinkované volno. Když se mi to na konkrétní křižovatce líbí doleva, zatočím doleva. Moje děti by mohly o tatínkových zkratkách vyprávět. Často jsme skončili v nějaké hrozné strži, odkud jsme pak kola odnášeli na zádech. Nezatracuju navigace, ale ono to člověka blbne. Když jsem podle navigace jezdil, nevěděl jsem už vůbec, kde zrovna jsem. Tak jsem si ji zakázal. Na Jizerkách jsem jezdíval na Prezidentskou chatu na boršč. A jednou jsem se tam takhle zastavil a oni mi řekli, že boršč není a už nikdy nebude. Prezidentská kancelář tu chatu prodala a nový majitel vypověděl té hospodě smlouvu. Hrozně mě to mrzelo. Ale pak jsem se rozhodl obšlápnout terén a podařilo se mi pět minut po dvanácté odkoupit tu chatu od nového majitele. On ji koupil na rodinnou rekreaci, a když si chatu důkladně prohlédl, tak to celkem rád prodal. Pro mě byl skoro větší problém přesvědčit lidi, co to tam vedli, aby přestali balit a zase se tam vrátili. Oni už to oplakali, rozprodali a rozpustili lidi, a v tu chvíli jsem přišel já a přesvědčoval

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

je. Po roce tam znovu otevřeli. V ten den jsem se tam nedostal, protože tam bylo tak narváno! To byl fantastický pocit. HNED TEĎ Je to troufalé od člověka, který vyrábí elektroniku, ale tvrdím, že žijeme v době elektronického rokoka. Naučili jsme se dělat kraječky a ornamenty z techniky a elektroniky a teď to děláme všude. Na mikrovlnku se připevní sofistikované ovládání, které neovládne ani promovaný inženýr, aby si v ní ohřál polévku. Až to naši potomci za několik set let budou vykopávat, budou se smát a říkat, no podívejte, kam oni všude ten touchscreen nacpali. Silný pro mě byl moment, kdy jsem si uvědomil, že se moje firma rozrostla natolik, že už ji nestíhám uřídit sám. Pořád jsem makal a trávil v kanceláři i víkendy. Až pak mi jednou v letadle vysoko nad vším došlo, že jsem přestal být hnacím motorem a najednou se stal úzkým hrdlem. Začal jsem podnikat kroky k tomu, aby se firma ode mě osamostatnila. Hrozně dlouho jsem hledal svého nástupce a byl neúspěšný. Bylo pro mě těžké předat otěže. Jsem

19.9.2013 21:54:19


0HVVL FHNFH [DL





 30

INZERCE

člověk netrpělivý, chci vidět, že se věci posouvají mnou zvoleným směrem a hned. Nakonec jsem sehnal kolegu, který byl ochotný se firmy ujmout, ale hned od začátku si stanovil, že mu nebudu do jeho práce zasahovat. Pak už jsem se některým místům a jednáním vyhýbal, protože jsem nedokázal sám sebe ovládnout, abych do věcí nezasahoval. Chvíli nastalo dvouvládí. Třeba jsem se zašel podívat do vývoje, zaujalo mě tam něco zajímavého a začal jsem se na to ptát. A když se o to zajímal Dědek, došli ti lidé k názoru, že to má důležitost, a hned se na to zaměřili. Nový kolega na konci měsíce zjistil, že lidé uhnuli z priorit jen proto, že jsem se tam byl kouknout. Tak jsem si nakonec vyčlenil minitým lidí a s nimi pracuji. Sladkokyselým pocitem pro mě bylo zjištění, že nový ředitel vedení firmy převzal a zvládl to beze mě. Řada lidí pod jeho novým řízením rozkvetla, on má silnější empatii a je mnohem diplomatičtější a trpělivější než já. Na jednu stranu jsem byl moc rád, že jsem to odšpuntoval a na druhou stranu jsem se přistihl, že na něj skoro žárlím. Takže teď jsem si zavedl takzvaný dvacetiprocentní důchod. Rozdělil jsem si týden na dvě půlky. Mám volné středy, a tehdy vypínám mobil a nečtu e-maily. Ohromně mě to zklidnilo, mám čas o věcech přemýšlet. Dnes chtějí mít lidé všechno hned a aby to bylo fantastické a plné adrenalinu. A podle mě jsou to náhražky. Sebelepší virtuální realita nemůže nahradit hezkou a procítěnou soulož. V tom technika člověka nikdy nedožene.“

PN001369

38-41 stesti.indd 41

19.9.2013 21:54:41


STRANA 42

fashion story

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Henrieta: šaty a boty, Dolce & Gabbana. Zoltán: Sako, vesta, košile, kravata, kalhoty, boty, vše Dolce & Gabbana.

42-53 FS.indd 42

19.9.2013 21:23:46


STRANA 43

Woodoo Nikdy nevíte, kde se objeví. Vynořují se ze zapomenutých zákoutí lesa a zase mizí. Elfové z módní budoucnosti. FOTO: Matúš TÓTH – STYLING: Maria KOHÚTIK

42-53 FS.indd 43

19.9.2013 21:24:09


STRANA 44

42-53 FS.indd 44

fashion story

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

19.9.2013 21:24:30


STRANA 45

Zoltán: kabát, sako, košile, kravata, kalhoty, boty, vše Versace.

Henrieta: šaty, pletená vesta, pásek, boty, vše Louis Vuitton.

42-53 FS.indd 45

19.9.2013 21:24:55


STRANA 46

fashion story

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Henrieta: kabátek a sukně, Prada

Zoltán: sako, košile, kravata, kalhoty, boty, vše Bottega Veneta.

42-53 FS.indd 46

19.9.2013 21:25:43


STRANA 47

42-53 FS.indd 47

19.9.2013 21:26:26


STRANA 48

fashion story

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Henrieta: kožich Fendi. Zoltán: kabát a svetr Fendi.

42-53 FS.indd 48

19.9.2013 21:26:49


STRANA 49

42-53 FS.indd 49

19.9.2013 21:27:13


STRANA 50

42-53 FS.indd 50

fashion story

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

19.9.2013 21:27:35


STRANA 51

Zoltán: sako, košile, kalhoty, vše Dior Homme.

Henrieta: kabát a šaty, Salvatore Ferragamo.

42-53 FS.indd 51

19.9.2013 21:27:58


STRANA 52

fashion story

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Zoltán: kabát a triko s límečkem, Burberry.

MAKE-UP a VLASY: Renata ZELINKOVÁ (L‘Oréal Paris / L‘Oréal Profesionnel), MODELKA: Henrieta M. (Elite Model Management), MODEL: Zoltán CS (Exit Model Management), STYLING ASISTENCE: Milina HAVRLANTOVÁ, FOTO ASISTENCE: Šimon GUT

42-53 FS.indd 52

19.9.2013 21:28:47

3


PN001326

3URF1H [  LQGG  42-53 FS.indd 53

    19.9.2013 21:29:22


PN001365

54-55 csob.indd 42 B&62%BSULYDWHEDQNLQJB[[B3URF1HB]HQDLQGG 

19.9.2013 21:16:16


54-55 csob.indd 43

19.9.2013 21:16:20  


STRANA 56

storyboard

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Shang Xia Je jedinečná v Číně i ve světě. Značka Shang Xia v Číně a pro Číňany objevuje novou dimenzi luxusu, po kterém ani nevěděli, že touží. Je to příběh o šťastném setkání jedné šanghajské designérky, dvou mužů z Hermèsu a čajovém obřadu. TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: archiv SHANG XIA

56-65 cina.indd 56

19.9.2013 21:30:47


STRANA 57

N

aši zákazníci se stávají našimi přáteli. Někdy si dokonce přinesou čaj, který právě koupili, a chtějí si ho s námi vypít. Sedíme v tichu. Občas se tu i rozpláčou, tak nějak úlevně. Žena nebo muž tu mají prostor a čas soustředit se na své emoce. Povolit. A to je Shang Xia.“ Zenově klidně se usměje Jiang Qiong'er do svého šálku čaje. Splnil se jí sen. Musí příběh Shang Xia vyprávět znova a znova, nejen mně, ale i svým krajanům, tolik je existence téhle značky neobyčejná. Prostor a čas jsou právě v Šanghaji vzácné komodity. V metropoli žije jak o život pětadvacet milionů lidí. Šanghajské podzemí je v podstatě duté. Pod chodníky a domy pulzuje dvanáct linek metra o třech stovkách stanic, od kterých se vinou nekonečné chodby, obchody a restaurace. Denně tudy proteče proud osmi a půl milionu lidí, jeden ven, druhý dovnitř. Nadjezdy a podjezdy v několika úrovních a dvě vytížená letiště. Splašený rytmus nezpomalí ani v létě, žádný „čas dovolených“, nic takového. Kdo tu zůstane pár týdnů bez práce, propadne panice. Vydělávání peněz je tu na prvním, druhém i třetím místě. Velký počet Šanghajanů se těší platům srovnatelným s Pražany, ale Šanghaj je významně dražší metropole. Jasná, zářící, úžasná výkladní skříň čínského režimu, ať už je jeho pravá podstata jakákoliv. Tudy do Číny historicky vstupoval cizí svět a tady se rodily progresivní myšlenky země. V roce 1921 tu byla založena komunistická strana. Ten dům dodnes stojí. Odolal vášnivému bourání starého města proto, že se v jeho okolí, místě zvaném Xintiandi, z historických domů vybudovala exkluzivní a nevídaně populární čtvrť plná obchodů a restaurací. Sice bylo odsud vystěhováno na 3500 rodin a rekonstrukce v místním pojetí znamená spíše demolici a postavení repliky. I kdyby se pětadvacet milionů lidí rozhodlo v jeden moment rozsvítit světlo a spláchnout záchod, město to ustojí. A mrakodrapy proti Bundu dál budou metat barevné blesky. Proto se tenhle obchod v přízemí obchodního mrakodrapu Hong Kong Plaza zdá tak surreálný. Tichá, meditativní hudba vyplňuje prostor, který jako by vznikl jako skulina mezi oblaky. Podél bílých zdí se na policích blýskají čajové soubory a mísy. Na bambusových ramínkách visí objemné kašmírové kabátce i šaty z hedvábí. Pocit po vstupu z udýchané ulice nemůže být

56-65 cina.indd 57

kontrastnější. Tady vám naloží velké porce času. Vše nese logo složené ze dvou jednoduchých znaků. Shang a Xia. Znamená to nahoru a dolů, v jistých slovních spojeních také minulé a příští. Píší se zrcadlově, tahy v shang míří nahoru, tahy v xia dolů. Znak shang by se ve vodě odrážel jako xia. Jsem usazena za stolek z vínově rudého dřeva zvaného zitan. Podobné kousky znám z muzeí. Nejdůležitější je teď čaj oolong. Čajovým obřadem totiž všechno v Shang Xia začíná a končí.

Na bambusových ramínkách visí objemné kašmírové kabátce i šaty z hedvábí.

SHANG A XIA Musím tu předeslat, že celý život silně obdivuji tradiční čínskou kulturu. Dosud jsem myslela, že to nejkrásnější a nejvýjimečnější jsem viděla v Národním palácovém muzeu na sever od tchajwanské Taipeje. Kaligrafie z 3. století, delikátní porcelán nejméně tisíc let starý, sofistikované nefritové sochy, obrazy, které visely v císařských komnatách. A náhle mi tu ve čtvrti poseté Starbucksy, Häagen-Dazs a Swarowskými ukazuje příjemná a sebevědomá designérka Jiang Qiong'er, jak svými výrobky navázala na císařskou kvalitu. Žádné repliky, ale moderní odpověď něčemu, co bylo dokonalé už před tisícovkou let. Podává mi do rukou porcelán zvaný skořepinový, protože je tenký jako vaječná skořápka. Lehkostí mi div nevyletí z ruky. Je to neuvěřitelná krása. „Už chápete, proč tu lidé občas slzí?“ Chápu to. Po dvacetileté epoše chrlení levného zboží pro svět, neurvale konzumním životním stylu a oddaném podléhání „západním“ značkám se mladá bohatá Čína začíná zajímat sama o sebe. A investovat do své historie. V roce 2010 Shang Xia otevřela svůj první butik v Šanghaji a o dva roky později v Pekingu. Oba prostory navrhl japonský architekt Kengo Kuma. V Šanghaji vytvořil zdání bílé jeskyně v oblaku a v Pekingu si hrál s motivem Velké čínské zdi. Před dvěma týdny Shang Xia otevřela svůj třetí a mimo Čínu první butik v Paříži. Na roku v ulici Rue de Sévres, na dohled od obchodu Hermès. Šest tisíc bíle glazovaných keramických cihel tu vyvolává atmosféru tradičního chu-tchungu. Blízkost Hermèsu není náhoda, francouzská společnost stojí za existencí čínské firmy, vlastní v ní 90 procent a do značky Shang Xia od jejího založení investuje zhruba 10 milionů eur ročně. Za pár let by se podle jejich odhadů mohly investice začít vracet. Ale nikdo na nikoho nespěchá. Na nejlepší mistry se totiž naléhat nesmí. Zbylých 10 procent

19.9.2013 21:30:56


STRANA 58

storyboard

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Porcelánové šálky i konvice jsou oplétané štípanými méně než půl milimetru tenkými vlákny bambusu, jednotlivě zlacenými pěti vrstvami osmnáctikarátového zlatého prachu. Vzor má připomínat dračí šupiny. Minimalistický design doplňuje zlatý úchyt. Jde o sběratelskou soupravu, proto jich bylo vyrobeno jen osm.

56-65 cina.indd 58

19.9.2013 21:30:56


STRANA 59

V názvu Da Tian Di se objevují proti sobě nebesa a země. Křeslo z této kolekce je evolucí tradičního vysokého křesla mingského úředníka. Santalová konstrukce je ručně vyplétaná tenkými pásky hovězí kůže.

Dva roky stará fotografie Jiang Qiong'er a její rodiny. Otec Jiang Qiong'er Xing Tonghe je známý čínský architekt. Je autorem Šanghajského muzea. Na čajovém stolku je rozložený čajový soubor, který navrhla Jiang Qiong'er.

56-65 cina.indd 59

a veškerá umělecká i výrobní rozhodnutí má v rukou výše zmíněná, subtilní, elegantní a vtipná šestatřicetiletá Jiang Qiong'er. Svoji vnitřní sílu točí na špičce prstu lehce jako žonglér talíř. Vede firmu, která jako první vyrábí exkluzivní čínské zboží vyrobené nejlepšími čínskými mistry pro Číňany, kteří to ocení. Idea firmy Shang Xia se zrodila v roce 2007. Duchovní síla firmy, CEO, umělecká ředitelka, designérka a umělkyně Jiang Qiong'er mi s potutelným úsměvem vykládá, kterak dostala od firmy Hermès v přecházejícím roce zakázku vytvořit všechny jejich výkladní skříně v Číně. Tehdy jednoho dne zapředla hovor s CEO Hermèsu Patrickem Thomasem a jeho uměleckým ředitelem Pierrem-Alexisem Dumasem. „Je to tak, Shang Xia je výsledkem jednoho šťastného setkání tří lidí, mě, Patricka a Pierra-Alexise. Prosté lidské setkání a souznění. Žádné akvizice, diskuse, vyjednávání. Snila jsem celý život o tom, že bych ráda oživila dávnou čínskou tradici prostřednictvím designu. A jak se ukázalo, oni také.“ Qiong'er v té době vedla čtyři obchody s vlastními šperky a designem. „Trvalo to jen pár hodin. Jako chemie mezi mužem a ženou. Taky nepotřebujete roky, abyste poznali, jestli to bude mezi vámi fungovat nebo ne. Nevnímala jsem to tak, že se spojuji se skupinou Hermès. Chtěla jsem prostě pracovat s těmito dvěma muži. Děti také máte s jedním konkrétním mužem.“ Půjdeme si povídat jinam. Procházíme zachované ulice bývalé francouzské koncese. Je tu více cizinců než místních starousedlíků. A na venkovních stolech restaurací to vyhrává parmská šunka a olivy. O deset minut později vcházíme do elegantního hotelu, v jehož třetím patře má Shang Xia své apartmá. Říkají mu Experience Center. Místo zážitku. Tři propojené místnosti, zaslíbené čajovému obřadu, obřadu vonných esencí, meditaci a odpočinku. Sem se mohou uchýlit věrní klienti. Pokud snad byl v butiku ještě náznak byznysu, tady je klid stoprocentní. Nad nádobíčkem k tradičnímu vonnému obřadu sedí stejně nadpozemská slečna Wendy. Jen čínsky špitá, do nádobky s popelem obřadně zahrabe žhavý uhlík a na povrch na plátek dřeva nasype vonný prášek. Po chvíli si nádobku posíláme a soustředěně nabíráme nosem vycházející vůni. Je jemná, teplá, vytříbená a libá. Mimochodem, tento obřad byl v Číně rozšířený za Songů, tedy zhruba od 10. do 13.

19.9.2013 21:31:03


STRANA 60

storyboard

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Psací stůl Da Tian Di je z červeného santalového dřeva. Dřevo, kterému Číňané říkají zitan, je velmi vzácné a už za dynastie Ming si jej mohla dovolit pouze velice bohatá elita. Dřevo je tvrdé a před zpracovaním musí být nejméně šest měsíců ve voskové lázni, aby se zbavilo vody. Stůl vychází z tradičního mingského designu, deska stolu leží na stejně širokých podstavcích. Pět měsíců práce. Tento stůl by měl tradičně stát před oknem. Příroda pak může inspirovat autorův štětec.

56-65 cina.indd 60

19.9.2013 21:31:14


PN001242-3

56-65 cina.indd 61

Čaj se připravuje na stolku ze dřeva zitan, do konviček z achátu a bambusem opleteného porcelánu.

INZERCE

století. Později se z Číny vytratil a přesunul se do Japonska. V Šanghaji se k němu v posledních letech začala elita opět vracet. Účelem je zklidnit tělo a utišit mysl. Stejný obřad bude k dispozici i pro pařížské zákazníky a přátele. Další zážitek mě čeká v tmavé místnosti, vyložené cihlami lisovaného čaje pu'er. Drží se tu vůně spadaného a lehce tlejícího listí. Wendy zalévá další konvičku čaje vodou. Už je mi jasné, že právě chvíle pití čaje je pro Shang Xio klíčová. Všechny její výrobky nějak z čajového obřadu vycházejí. Čaj se připravuje na čajovém stolku ze dřeva zitan do konviček z achátu a bambusem opleteného porcelánu a vlévá se do sady skořepinových kalíšků. A je dobré být k němu oblečen ve volném, pohodlném oblečení z plsti, vlny a hedvábí a krásně upraven, proto šperky z bílého zlata, nefritu, briliantů a santalového dřeva. Jiang Qiong'er je Šanghajankou par excellence. Narodila se v tomhle městě a zažila jeho zásadní proměny. Pamatuje ho ještě bez mrakodrapů, zato plné bicyklů. Od Šanghaje vždy foukal vítr do celé čínské ekonomiky a teprve v 90. letech se mohla metropole věnovat věnovat sama sobě. V její šanghajské rodině se bralo umění, talent a tradice vážně. Dědeček Jiang Xuanyi byl proslavený malíř a otec Qiong'er Xing Tonghe je architekt, který navrhl Šanghajské muzeum. Výstřední budova uprostřed Šanghaje je složená z čtyřhranného základu a kruhového prstence připomíná gigantickou, tisíce let starou bronzovou nádobu ding s uchy. Tady také pečují o artefakty, které přežily běsnění Mao Zedongovy kulturní revoluce. Malá Qiong'er sem chodila jako domů. Její talent byl evidentní, a tak už od základní školy na její kresbu a kaligrafii dohlíželi rodinní přátelé – umělci. Vystudovala design na prestižní Tongji University v Šanghaji a chystala se pokračovat ve studiu v Kalifornii. Její bratr už tam žil deset let, Qiong'er uspěla v jazykových zkouškách a testech, vše bylo připraveno. Ale pak se v posledním ročníku rozjela na výlet do Evropy. Francie, Německo, Itálie. Evropská kultura k ní promluvila tak silně, že se rozhodla vystudovat design nábytku na École Nationale Superieure des Arts Decoratifs v Paříži. Neuměla francouzsky, žádnou školu domluvenou neměla a neznala tam nikoho. „Nemohla jsem najít slova, jakými ten pocit rodičům popsat. Ale cítila jsem bezpečně, že to je osudové. Chtěla jsem se naučit evropský jazyk

a poznat Evropu. A moji rodiče prokázali vzácné pochopení. Sice nerozuměli, o co mi přesně jde, ale podpořili mě. Téměř sto procent čínských rodičů by donutilo své děti pokračovat ve studiu v USA. Studium je tam lepší, mluvila jsem anglicky, měla jsem tam bratra. Moji rodiče se zachovali fantasticky. Jejich jediná podmínka byla, že se musím svého rozhodnutí držet.“ Francie je ostatně pro čínské intelektuály a myslitele tradičním cílem. Od počátku minulého století se sem rozjela alespoň na chvíli řada Číňanů, kteří později měli zásadní slovo při zrodu moderní Číny. Zakladatel a první prezident Číny Sun Yat-sen, první premiér ČLR Zhou Enlai, reformátor, díky němuž se Čína vzpamatovala z politiky Mao Zedonga Deng Xiaoping, jeden z nejslavnějších čínských spisovatelů první poloviny 20. století Pa Ťin, stejně tak slavný malíř Xu Beihong, první čínská moderní malířka Pan Yuliang... Mimochodem, právě tady se začali čínští studenti seriózně zaobírat marxismem a odsud si vozili na východ politický aktivismus, ale to je jiný příběh. Qiong'er si tu vyzkoušela svobodu v tvorbě. Na rozdíl od čínské metody dosažení dokonalosti vlastního stylu prostřednictvím dlouholetého kopírování mistrů, Qiong'er v Paříži dostala zadání tvořit bez zadání. „Otevřelo mi to mysl. A začala jsem se dívat na čínskou tradici osvobozeně.“

19.9.2013 21:31:23


STRANA 62

storyboard

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Na stříbrných náhrdelnících Dragon Cloud je opět patrný vzor s motivem dračí kůže. Drak je v Číně symbolem síly, štěstí a úspěchu.

56-65 cina.indd 62

19.9.2013 21:31:24


To se vĂĄm to navazuje, kdyĹž vaĹĄe kultura mÄ›la pÄ›t tisĂ­c let na zdokonalovĂĄnĂ­ porcelĂĄnu a leĹĄtÄ›nĂ­ nĂĄbytku. Jiang Qiong'er sice kĂ˝ve, ale se smĂ­chem vyklĂĄdĂĄ, o jak dvojseÄ?nou vÄ›c jde. „KdyĹž si pĹ™edstavĂ­te, Ĺže jste v tÄ›ch dlouhĂ˝ch dÄ›jinĂĄch jen dalĹĄĂ­ generace, dojde vĂĄm, Ĺže jste jen malĂĄ, nevĂ˝znamnĂĄ. PotĹ™ebujete k tomu filozofii. A tu mĂĄ i Shang Xia. Jen velice nenĂĄpadnou. MĂĄ souvislost s taoismem. DvÄ› vÄ›ci v opozici. Riziko v sobÄ› skrĂ˝vĂĄ moĹžnost skvÄ›lĂŠho zisku a naopak. KdyĹž by neexistovalo Dole, neexistovalo by NahoĹ™e. Bez SoukromĂ­ by nebylo SpoleÄ?nĂŠ. Bez Tradice nenĂ­ moĹžnĂŠ nic nazvat ModernĂ­m. Moje mise je vzĂ­t tradiÄ?nĂ­ umÄ›nĂ­ a pĹ™eloĹžit je modernĂ­m zpĹŻsobem.“ Shang Xia vytvåří Ä?tyĹ™i kolekce: ĹĄperky, nĂĄbytek, odÄ›vy a domĂĄcĂ­ doplĹˆky. MajĂ­ spoleÄ?nĂŠ vlastnosti: jejich design se uĹž nÄ›kdy v prĹŻbÄ›hu tisĂ­cĹŻ let v Ä?Ă­nskĂŠm umÄ›nĂ­ objevil, vyrobit je trvĂĄ aĹž mÄ›sĂ­ce prĂĄce a na kaĹždĂŠm kousku musĂ­ pracovat zkuĹĄenĂ˝ Ĺ™emeslnĂ­k. KrabiÄ?ky na vonnĂŠ tyÄ?inky jsou zdobenĂŠ titÄ›rnou vyklĂĄdanou strukturou z bambusovĂ˝ch vlĂĄken, nefritovĂ˝ ĹĄperk mĂĄ Ĺ™etĂ­zek vyĹ™ezĂĄvanĂ˝ z jednoho kusu kamene. Co stolek, to prĂ˝ tĹ™i a pĹŻl tisĂ­ce pracovnĂ­ch hodin. Jak říkĂĄ Ĺ™emeslnĂ­k, kterĂ˝ pro Shang Xia nĂĄbytek stavĂ­, v leĹĄtÄ›nĂ­ dĹ™eva je sedmdesĂĄt procent ĂşspÄ›chu. NĂĄbytek ze zitanu neboli Ä?ervenĂŠho santalu mĂĄ shodnĂ˝, jen omlazenĂ˝ a vĹĄech ornamentĹŻ prostĂ˝ tvar jako stoly a stolice dynastie Ming (14.–17. stol.). I dnes se spojuje vĂ˝hradnÄ› pomocĂ­ Ä?epĹŻ. KonferenÄ?nĂ­ stolek stojĂ­ kolem

470 000 korun, kĹ™eslo zhruba 786 000 korun. MĂ­sy z prĹŻsvitnÄ› tenkĂŠho porcelĂĄnu se v ÄŒĂ­nÄ› takĂŠ objevily uĹž za MingĹŻ. Jsou jak z jinĂŠho svÄ›ta, pĹ™i sebemenĹĄĂ­m doteku zvonĂ­. NÄ›kterĂŠ misky jsou bĂ­lĂŠ, jinĂŠ zåří cĂ­saĹ™skou ĹžlutĂ­ nebo kobaltovou modří. Na mĂŠnÄ› neĹž milimetr tenkĂ˝ porcelĂĄn je zapotĹ™ebĂ­ mistra, kterĂ˝ namĂ­chĂĄ a umele ideĂĄlnĂ­ pomÄ›r kaolinu a pĂ­skĹŻ. A pÄ›t misek je za bratru 53 000 korun. TradiÄ?nĂ­ verze koĹženĂ˝ch balerĂ­nek stojĂ­ kolem 7000 korun. JednĂ­m z nejvĂ˝raznÄ›jĹĄĂ­ch vĂ˝robkĹŻ Shang Xia jsou filcovĂŠ kabĂĄty. HĂĄbity, kabĂĄtce a koĹĄile vychĂĄzejĂ­ z dva tisĂ­ce let starĂ˝ch liniĂ­ z obdobĂ­ dynastie Han. NetkanĂŠ, ruÄ?nÄ› plstÄ›nĂŠ kusy z kaĹĄmĂ­rovĂŠ vlny jsou pomocĂ­ horkĂŠ vody a mĂ˝dla tvarovĂĄny vÄ?etnÄ› rukĂĄvĹŻ, kapes a knoflĂ­kĹŻ tak, Ĺže na nich nenĂ­ jedinĂ˝ steh. NejzruÄ?nÄ›jĹĄĂ­ Ĺ™emeslnĂ­ky, doslova sochaĹ™e s plstĂ­ naĹĄla Jiang Qiong'er v Mongolsku. KaĹĄmĂ­rovĂ˝ filc je lehkĂ˝, hĹ™ejivĂ˝ a omamnÄ› mazlivĂ˝ na dotek. A stojĂ­ kolem 95 000 korun. NejextravagantnÄ›jĹĄĂ­ Ĺ™emeslnou hrĂĄtkou je Ä?ajovĂ˝ servis z bĂ­lĂŠho porcelĂĄnu opletenĂ˝ pozlacenĂ˝mi bambusovĂ˝mi nitkami v draÄ?Ă­m vzoru. TÄ›ch je jen osm na svÄ›tÄ› a kaĹždĂ˝ trval pĹ™es tisĂ­c hodin prĂĄce. S firmou Hermès si dali dvacet let hĂĄjenĂ­. Jak mi Qiong'er sugestivnÄ› lĂ­Ä?Ă­, nehodlĂĄ otevĂ­rat butik za butikem a poÄ?Ă­tat zisk. Po zbytek Ĺživota hodlĂĄ prostÄ› posouvat dÄ›dictvĂ­ Ĺ™emesel do budoucnosti. FirmÄ› by proto mÄ›l staÄ?it mĂ­rnĂ˝ ekonomickĂ˝ rĹŻst a stabilnĂ­ trh. NedÄ›lĂĄ si ani hlavu z pĹ™ipravovĂĄnĂ­ kolekcĂ­. Opakuje nÄ›kolikrĂĄt,

KdyŞ si představíte, Şe jste v těch dlouhých dějinåch jen dalťí generace, dojde våm, Şe jste jen malå, nevýznamnå.

INZERCE

PN001223-2

  

     

 

56-65 cina.indd 63

 

19.9.2013 21:31:34


STRANA 64

storyboard

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

že nejsou módní firmou, trendy ji míjejí. Každý kus oblečení je v podání Shang Xia umělecký objekt. „Oblečení z dynastie Chan je navýsost moderní, když se podíváte na nábytek z dynastie Ming, je to neskutečně současný design. Estetika nemusí stárnout. Nevytváříme nic nového. A nespěcháme. I otevření butiku v Paříži jsme už dvakrát posunuli.“

Kabát Jin Yi vychází z tradičního čínského zimního oděvu, bavlněného vatovaného kabátce. Tento kus je podšitý hedvábím. Boty Couple jsou sešívané z dvou kusů kůže, která je ve špičce stočená do tvaru symbolu yinyang.

Krabičky na vonné esence a šperky zvané Twilight jsou z červeného santalového dřeva a z vyřezávaného a skládaného bambusu. Deset čtverečních centimetrů obsahuje tisícovku malých částí bambusu.

NEJSME LUXUS! Šanghajský butik je v jedné z obchodních věží Hong Kong Plaza v srdci velkoměsta. Na třídě Huaihai Lu kvetou ty nejluxusnější značky, pro které je i oblíbený bulvár Nanjing Lu málo exkluzivní. „Neříkejte luxusní, tomu slovu se vyhýbám, jde o umění žít,“ slovíčkaří Qiong'er. Hodnota věcí nespočívá prý totiž ve značce, ale v jedinečné kvalitě materiálu a jeho zpracování. Umění žít, prý. Pozoruji ji, k jak šťastné kombinaci v tomto člověku došlo. Výjimečný talent, vhodný čas a místo narození, důvěra ve vlastní schopnosti, silné finanční a především rodinné zázemí. K rozvětvené čínské umělecké rodině má dvě malé děti a francouzského manžela. „Rodina se mi opravdu povedla, je to taky můj úspěch,“ srdečně se rozesměje. Asi jsem vypila toho oolongu příliš, při malých kalíškách se množství špatně sleduje. Každopádně napojit zákazníka oolongem nemusí být vůbec špatná strategie. Excitovaně se loučíme, cítím vlastní cirkulaci krve a vzápětí projdu rázným krokem celou Šanghají až k historickému nábřeží. Možná se slovu luxusní Qiong'er brání, nicméně čínské celebrity o Shang Xia smýšlejí jinak. Například s kalíškem z bambusem opleteného porcelánu si při několika rozhovorech nápadně pohrávala čínská superstar, mocná mediální magnátka a televizní moderátorka Hung Huang a ta po ničem jiném než vrcholně luxusním a designovém nesahá. Qiong'er však o nějakém trendu nechce ani slyšet. Je to pochopitelné. V Číně trendy umírají rychlostí blesku. Co se v Evropě udrží několik let, to se v Číně omrzí v řádu týdnů. A je jedno, jestli je to frappuccino, víno z Bordeaux nebo souprava luxusních kabelek na lokti. „Chci, aby tu Shang Xia byla třeba dvě stě let. Aby ji pochopili a starali se o ni naši vnuci. A jejich děti.“ Shang Xia záměrně nemá ani reklamu. I otevírání butiku v Paříži se odehrálo na evropské poměry cudně. Do butiku vcházeli lidé po hrstkách a čekal je – jak jinak – tichý obřad čaje. Hektolitry zeleného čaje.

P

56-65 cina.indd 64

19.9.2013 21:31:35


        

$(' ("&+  1% 1, ,)($* , +*(*

" -0&! + 5 # &"   * (   )%  (  )# &)&(  #)% $&(  )         "   ) &'#"  )    &"  &'#*" #*   "%     %* " "     "&  % )""     # &  '"#" & &   "     #" &   )#" & " ) " "*  )  &

"   *  " &'#*"    "% ) "" )    $   "   )" &()# #   &( #  &"  (  &(%

  ,&&#        " ,00 , 3! ( ,$16 &-( #(+)(+0&!( &#(3& 03!* 444*+*5.#(+)(+0& 2&#(3& 03 PN001372

56-65 cina.indd 65

19.9.2013 21:31:59


STRANA 66

menu

proč ne?! – ZAŘÍ 2013

Med a pyl Od včel člověku svědčí všechno. Vynikající superpotravinou je královská mateří kašička. Tou se celý život živí včelí královna. A díky obrovskému množství vitaminu B5 prožije svůj čtyřicetkrát delší život než obyčejná včela bez stresu, únavy, nespavosti a s pěknou pletí a lesklými vlasy. Superpotravinou je také včelí pyl. Jsou to kuličky, které se nabalí včelám na nohy při sběru pylu. Obsahují 19 aminokyselin, bílkoviny, peptony, globuliny, uhlovodany, lipidy, minerály… Na to, jak málo se o něm ví, je obdivuhodně léčivý. Od snížení chudokrevnosti přes lepší hojivost, sílu, energii po léčení jater.

66-73 jidlo.indd 66

19.9.2013 21:33:13


STRANA 67

SUPERFOOD Milujeme superpotraviny. Jde o dary přírody, které kudy sytí, tudy léčí. A nepotřebují marketing. TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: Petr KARŠULÍN

P

ředstavte si, že byste zjistili, že prsten, který maně nosíte a myslíte si o něm, že je z kočičího zlata, je ve skutečnosti ze zlata ryzího. Začnete si ho minimálně lépe všímat, ne? Stejným způsobem můžete přijít na to, že třeba takový špenát, červená řepa, avokádo nebo borůvky nejsou jen hmota se skvělou (nebo nechutnou) příchutí. Že existuje řada potravin, kterými nám mává příroda před nosem, abychom pochopili, že to s námi ještě pořád myslí dobře. A že nás v našem přirozeném úsilí vytřískat z mála co nejvíc zase předběhla. Nutriční specialisté jim začali říkat superpotraviny. Jejich mimořádnost spočívá v tom, že ve výjimečně velkém a koncentrovaném množství obsahují člověku prospěšné cenné látky, které jeho organismu prokazatelně prospívají. Běžné i vzácné vitaminy, minerály, proteiny, enzymy a koenzymy, antioxidanty a vlákninu. A většinou to zvládnou při pár kaloriích. Superpotravina přitom není žádný industriálně vyrobený zázrak. A to je na tom osvěžující. Naopak, o jejich síle věděly už dávné civilizace, většina superpotravin také

66-73 jidlo.indd 67

z oněch míst pochází. I superpotraviny mají své celebrity. Před deseti lety Západ objevil mocné účinky semínek quinoa, zatímco poslední dva roky se uvědomělá Amerika intenzivně oddává zeleným listům kadeřávku. Saláty, polévky, smoothies i krekry z kadeřávku se objevují v restauracích, na letištích a v každé tělocvičně. Jde přitom o listovou zeleninu, která je příbuzná brokolici a růžičkové kapustě a vzdáleně i špenátu. Roste si nenáročně a některým z druhů dělá dobře, když na zahrádce přejdou mrazem. V Evropě se kadeřávek jedl od 6. století před naším letopočtem a ve středověku na něm lidstvo doslova přežilo. Proto si ho koneckonců s sebou odvezli i emigranti do Ameriky. Český venkov jeho světle zelenou variantu dobře zná. S kadeřávkem se to má tak, že hrnek jeho listů obsahuje celou doporučenou denní dávku vitaminu A, C a K. Je bohatý na lutein a zeaxanthin, žlutá barviva, která chrání zdravý zrak. A jen tak mimochodem obsahuje spoustu potasia, železa, fosforu a hořčíku. Superpotraviny vnášejí harmonii mezi různé dietáře. Mají je v oblibě všichni, od vše-

žravců přes vegetariány, vegany, vitariány až po… no snad jen breatheriáni ne. Leda by museli borůvky vdechnout. Často se v souvislosti se superpotravinami mluví o tzv. raw food, tedy syrové stravě. Jde o životní styl, při kterém člověk nevystaví žádnou potravinu teplotě vyšší než 42 stupňů. Tehdy se totiž většina na teplotu citlivých vitaminů ničí. Ale není třeba hned najet na špagety z cukety. Stačí, když se budeme snažit pozřít syrové právě alespoň superpotraviny. Seznam každého nutričního specialisty (ano, i Oprah Winfreyové) obsahuje trochu jiné potraviny, i když řada z nich se opakuje. My jsme si je – vlastně jen kvůli přehlednosti – rozdělili do pěti skupin a vybrali z nich hlavní favority. Ve skupině listové a kořenové vítězí zmíněný kadeřávek, brokolice, mangold, kapusta, červená řepa a sladké brambory. Za ovoce, ořechy, semena a luštěniny jsou to borůvky, citrusy, avokádo, chia, quinoa, goji berries (kustovnice čínská), syrové kakaové boby a mandle. Z bylin jsou výrazně prospěšné kopřivy, aloe vera, echinacea a zelený čaj, ze včelích produktů všechno a z mořských řas nori, wakame, arame, dulse a chaluha.

19.9.2013 21:33:39


menu

STRANA NA 68

Chia

Citrusy

Chia neboli šalvěj španělská byla populární už u Aztéků. Semínka veliká jako sezam jsou nejbohatším zdrojem omega-3 nenasycených mastných kyselin rostlinného původu vůbec. Jsou plná proteinů, aminokyselin, minerálů, jako je vápník, železo a hořčík, a antioxidantů. Vláknina v nich čistí střeva. Sama chia semínka nechutnají nijak, takže se dají přidat do čehokoliv. Nasypat do salátu, do polévek nebo dezertů.

O limetce se v ajurvédě říká, že nemá nepřítele. Její šťáva, ač kyselá, má zásaditý – tedy dobrý – vliv na žaludek. Obsahuje významné množství vitaminu C, který je pro zdravý organismus zásadní. Dále přináší flavonoidy, které pomáhají trávicímu traktu a vylučování žluči. Limetková šťáva je darem pro lidi trpící zácpou.

Borůvky

Grapefruit

Kdo ve středověku dokázal to, co borůvky, toho upálili. Jsou plné flavonoidů, rozpustné vlákniny a zdrojem silných antioxidantů. Jsou nejlepší prevencí proti chorobám, jako je cukrovka, žaludeční vředy, vysoký krevní tlak a srdeční problémy. Jsou přírodní ochranou před rakovinou prostaty a velmi bohaté na železo. Barviva z borůvek antokyany léčí sliznice od úst až po konečník.

Pravidelné pojídání grapefruitu vede ke snížení váhy. Omezuje totiž množství inzulinu v těle, které tak nemá takovou potřebu doplňovat energii. Grapefruit má skvělý poměr mezi množstvím kalorií (málo) a vlákniny (hodně). Je plný vitaminu C, kyseliny listové, lykopenu, vápníku a fosforu. Jeho šťáva však může snižovat účinnost léků.

proč ne?! – ZAŘÍ 2013

Goji Na goji, tedy kustovnici čínskou, nedá dopustit čínská medicína. Z 15 procent ji tvoří bílkoviny. Plody jsou plné vitaminu C, B1 a B2, stopových minerálů (hlavně zinku, selenu, železa a vápníku) a aminokyselin. Už čínští císaři ji hojně jedli, protože prokazatelně omlazovala. Zlepšuje krvetvorbu, podporuje imunitu, snižuje krevní tlak a posiluje ostrost vidění. Sušené plody se dají pojídat jen tak, v salátech nebo v müsli.

66-73 jidlo.indd 68

19.9.2013 21:33:39


STRANA 69

66-73 jidlo.indd 69

19.9.2013 21:33:50


STRANA 70

menu jídlo

proč ne?! – ZAŘÍ 2013

Sladká brambora Zářivě oranžový vnitřek hlízy je zřejmě nepřekonatelným zdrojem beta-karotenu, zapomeňte na mrkev. Podle posledních výzkumů také vysoce zvyšuje množství vitaminu A v krvi. Následuje vitamin C a B6, draslík a mangan. Pomáhá jim vaření a pečení a pro absorpci beta-karotenu do těla je dobré k nim přidat jakýkoli olej.

Kapusta Kapusta už se snad na žádný nevábný způsob nevaří. Je to skvělá zelenina. Je plná proteinů, vitaminu A, B6, C a K, vápníku, fosforu, mědi, hořčíku, draslíku a manganu. Pro kyselinu listovou je nejlepší jíst listy šťavnatě zelené. Žaludku zase prospívá velké množství vlákniny. Kdo cítí ke kapustě zášť, ať zkusí na olivovém oleji orestovat česnek a nechat rozpustit pár ančoviček. Na tom pak orestovat na nudličky nakrájenou kapustu.

66-73 jidlo.indd 70

19.9.2013 21:34:01


STRANA 71

Aloe vera Je to sukulent, kterému se nejlépe daří ve slunných tropických a subtropických divočinách. Její šťáva léčí popáleniny kůže nebo ekzémy. Obsahuje totiž velké množství síry, která kůži hojí. Pomáhá také na překyselení žaludku, uklidňuje pálení žáhy a vředy. Obsahuje přírodní steroidy, aminokyseliny, minerály a enzymy. Prostě klasická superpotravina.

Zelený čaj Technicky není čaj potravina, ale tělu slouží tak významně, že se na seznam superpotravin dostal. Dva až tři šálky zeleného čaje přinesou tělu už významné zdravotní zlepšení. Je plný antioxidantů zvaných katechiny, které bojují proti růstu rakovinných buněk. Obsahuje také neesenciální aminokyselinu l-theanin, která snižuje stres. Už do půlhodiny po napití se tělo bude cítit mnohem uvolněněji.

66-73 jidlo.indd 71

19.9.2013 21:34:51


STRANA 72

66-73 jidlo.indd 72

jídlo

19.9.2013 21:35:41


STRANA ST S TR ANA 73

Mořské řasy Těžko říci, komu byly mořské řasy původně určeny, ale lidskému druhu dělají nesmírně dobře. Jsou plné minerálů, například jódu. Obsahují desetkrát více vápníku než mléko. Jsou blaho na překyselený žaludek, pomáhají alkalizovat organismus. A na jejich chlorofyl přísahá každý, kdo se zabývá detoxikací těla. Jako první po nich zřejmě sáhli Japonci a dali jednotlivým druhům jedlých řas jména: nori, arame, wakame, kombu. Najdete je však také pod názvy dulse a kelp neboli chaluha. Lze je jíst suché, pražené, namočené nebo v salátech. Rawfoodisté si z nich vyrábějí raw špagety.

66-73 jidlo.indd 73

19.9.2013 21:59:59


STRANA 74

74-83 koler.indd 74

osobnost

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

19.9.2013 22:02:29


STRANA 75

Stojí na křižovatce a čeká, co se bude dít. Směje se a říká, že je starý. Ví, že není. Rozvedl se, ta ztráta bolela. S bývalou ženou se střídavě starají o dva syny. Přesto jede v práci naplno. TEXT: Renata KALENSKÁ FOTO: Antonín KRATOCHVÍL

K

dyž se Lucie rozpadla, komentoval to David Koller slovy, že svou roli sehrála i ega členů kapely. Ega se zjevně uklidnila a příští rok znovu vyjíždí na turné. Letos ovšem Kollera čeká jiná nálož – unplugged turné jeho bandu, sedmnáct akcí se Sletem bubeníků. Jak se mu do toho vejdou dva malí synové, které má s bývalou ženou ve střídavé péči, už nechápu vůbec. Najít čas na rozhovor je samozřejmě svízel. První plán zní: uděláme to u mě doma. Druhý plán zní – uděláme to u něj doma. Třetí plán: pojedeme na Slovensko, kde má koncert, a rozhovor uděláme za jízdy. Já si vystoupím v Brně a zpět pojedu vlakem. I tenhle nápad krachuje, protože na Slovensko si s sebou Koller bere své děti. Po koncertě totiž spolu s nimi zamíří do Mikulova, kde má dům a vinici – a kde s nimi strávil podstatnou část léta. Nakonec jezdíme kolem Prahy. Obvykle velmi introvertní muzikant uvolněně a otevřeně popisuje, jak ho rodiče vychovávali a kdy on sám ještě dnes brečí. Po naší okružní jízdě míří rovnou do Hudebního divadla Karlín, kde právě finišuje s přípravou muzikálu „Lucie – Větší než malé množství lásky“. Velkou roli tu má třeba herečka Bára Poláková, se kterou Koller před rokem nazpíval protestní song

74-83 koler.indd 75

19.9.2013 22:02:40


STRANA 76

osobnost

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

„Jsme v prdeli“. Zdá se, že načasování bylo ale špatné. Podle toho, co o politice říká Koller v našem rozhovoru, je tato píseň aktuální právě teď. Za pár dní vám bude třiapadesát. Je to hodně, nebo málo? Je to moc. Příliš mladej na smrt a příliš starej na rokenrol. To zní jako nová definice krize středního věku. To je možný. Ale já už ji mám za sebou. Sporťák jsem měl před deseti lety a blondýnu taky. Určitě svůj věk vnímám, ale krémy proti vráskám si nekupuju. I když je pravda, že je občas dostávám. Podle psychologů stojí za krizí středního věku i neúměrná idealizace mládí, které současná společnost vyznává, zatímco starší lidé jsou vnímáni jako problematičtí, nezajímaví, nemocní. Pamatuji si, že když mé mámě bylo čtyřicet, vlastně jsem ji už měla za starou. Když mojí mámě bylo čtyřicet, tak mi byly dva, takže já ji bral jako mladou holku i v padesáti. Dneska je mamince 91, sice už není úplně nejmladší, ale pořád ještě komentuje politické dění, čte denně troje noviny a knížky k tomu. Záleží od kusu. Někdo je vychován tak, že je starej už mladej. Vzpomínám, jak mi kamarádi ve dvaceti říkali, abych si udělal konzervatoř, protože co prý budu dělat, až mi bude pětadvacet a budu starý na pop-music. Oni možná od té doby učí v lidušce, ale mně ta jistota zas tak zajímavá nepřišla. A to vám zůstalo? Nevím. Od dvaadvaceti se živím muzikou, což je velmi nejisté povolání. Ale v každém případě vzrušující. Tak jasně že mě z bubnování bolí ruce, ramena… A občas, když necvičím a jdu hrát, tak mě bolí zápěstí tak, že mi tečou slzy. Ale to k tomu prostě patří. Mluvil jste o mamince. Co táta? Táta se, člověče, naštěstí dožil konce komunismu. Umřel v devadesátém roce. Moji rodiče byli super. Nevidíte žádné vlastnosti, které vás u rodičů štvaly a teď je s nelibostí pozorujete sám u sebe? Slováci mají takové rčení: „Aká matka, taká Katka.“ Doufám, že to tak není stoprocentně, ale podle vzorů se člověk

74-83 koler.indd 76

19.9.2013 21:38:07


STRANA 77

podvědomě prostě chová. A s genetikou neuděláte už nic… Jste spíš po mámě? Máma se zlobila, že byl táta víc na holky než na kluky. To my, muži, často jsme. Když vidím, že jsem rodičům v něčem podobný, připadá mi to normální. To ano. Ale měla jsem na mysli, jestli se něčemu z toho systematicky bráníte. Nás je pět sourozenců. A my jsme si celý život říkali a říkáme: „No to je bezvadný, ty seš celej fotr.“ Jsme s tím srovnaní. Tipla bych si, že vy jste nejmladší. Jsem. Byl jste benjamínek? No jasně. To páté dítě si vždycky může dělat, co chce, protože rodiče už na něho fakt nemají energii. Kdysi jste o sobě řekl, že vás vyhodili ze základní školy. Někdy jsem odcházel sám. Počkejte, jak vás vlastně mohli vyhodit? To jste mohl maximálně propadnout, ne? Vyhodili mě z učňáku. Ze základky jsem šel sám, protože paní učitelka se spletla a trojku mi místo z počtů napsala z češtiny. Tak jsem jí šel říct, že se spletla, ona na mě začala řvát, co si to dovoluju – a já řekl mámě, že tam už nepůjdu. Ať mě dá na nějakou jinou školu. To zas bylo hezké, že máma tohle tolerovala. Já jsem totiž ještě předtím odešel ze školky. Co vám udělali tam? Nějaká holka mi dala facku kvůli tomu, že jsem si vzal její hračku. Velmi dobře si tu situaci pamatuju. Křičela, že to auto, o které jsem se s ní rval, patří jí. Dala mi facku – a já jí tu facku vrátil. A paní učitelka mě nechala klečet v rohu. Byl jsem rád, že už nefrčí hrách. Ale stejně jsem řekl mámě, že už tam nepůjdu. To bylo ve čtvrtek, první týden ve školce. A v sobotu už jsem jel k babičce a byl jsem rok u ní. A doma jste nemusel klečet? Doma jsem nikdy nebyl trestaný. Ale nikdo z nás pěti! U nás se vychovávalo pohledem. Což je horší než facka.

74-83 koler.indd 77

To uplatňujete i na svých dětech? Já mám ty dva malé chlapce. A když to přehánějí, tak občas jednu na zadek dostanou. Ale v ten okamžik. Když to teda stihnu. Jinak jim dávám fyzické tresty. Myslím cvičení. Třeba dvacet dřepů? Nebo víc? Tak do sto dřepů s výskokem. Anebo děleno dvěma angličáky. Co to je? Angličák je výskok s tlesknutím na zem, klik, výskok s tlesknutím… Kolik jim je? Vždyť jsou malí. Malí, ano. A namakaní!

Sporťák jsem měl před deseti lety a blondýnu taky. Svůj věk vnímám, ale krémy proti vráskám si nekupuju.

Po rozvodu vychováváte děti sám? Máme je ve střídavé péči. Jak to kluci zvládají? My jsme oba v Praze, o prázdninách byli kluci v Mikulově a my jsme se tam na nich střídali. Myslím, že to zvládají dobře. Střídavou péči považuju za dobrý model. Určitě je to lepší, než když má děti jen jeden rodič. Pokud ten druhý není tak nespolehlivý nebo bez zájmu, tak mi to připadá normální. Naše děti vychovává hlavně moje bývalá žena, já se snažím s nimi trávit všechen svůj volný čas. Vaše bývalá žena v MfD otevřeně popisovala, jaké problém měla s mentální anorexií a bulimií. Bylo hodně těžké spolu žít, když mezi vámi tahle choroba stála? Ono se to moc neprojevovalo. Vlastně až před pár lety se to zkombinovalo s dalšími psychickými problémy a pak z toho byl průšvih. V té době jsem musel zastávat víc funkcí najednou. Byl jsem rád, že jsem to nějak zvládal. Být táta, máma, nakupovat, hrát… Fakt jsem byl rád, že jsem to zvládl. Ještě k tomu stárnutí. Psychologové tvrdí, že je důležité si stanovit priority a plány do budoucna. Člověk by se prý měl oprostit od toho, co chtěl ve dvaceti. Máte nějaké cíle a přehodnotil jste třeba i své priority? Nebo si žijete ze dne na den? Já si nepotřebuju každý měsíc stanovovat plány, aby se to pak nestalo a já byl zklamaný. Ale pochopitelně nějaký dlouhodobější plán mít musím. Asi si ho nestanovuju ve svém osobním životě. To se fakt nedá programovat. Sedmdesát procent lidí ze sta, kteří se v Praze vezmou, si nastaví svůj dlouhodobý cíl, že s tímhle

19.9.2013 21:38:14


STRANA 78

JĂĄ uĹž teÄ? mĂĄm krizi „starĂŠho“ vÄ›ku. ZatĂ­m nevĂ­m, jak se projevuje. Jsem na zaÄ?ĂĄtku.

osobnost Ä?lovÄ›kem budou do konce Ĺživota. A za dva roky jsou rozvedenĂ­. PĹ™ipadĂĄ mi docela legraÄ?nĂ­ nÄ›co takovĂŠho si plĂĄnovat. Vy jste se s tĂ­mto cĂ­lem neĹženil? Ne. Ve svĂŠm osobnĂ­m ĹživotÄ› si teda – jsa pouÄ?en! – nebudu dÄ›lat uĹž vĹŻbec ŞådnĂŠ plĂĄny. VlastnÄ› to taky patří ke krizi stĹ™ednĂ­ho vÄ›ku – radĂ­ vĂĄm soustĹ™edit se na pozitivnĂ­ aspekty Ĺživota‌ Ale jĂĄ fakt myslĂ­m, Ĺže ji uĹž mĂĄm za sebou. JĂĄ uĹž teÄ? mĂĄm krizi starĂŠho vÄ›ku. Jak se projevuje? JeĹĄtÄ› nevĂ­m. Jsem na zaÄ?ĂĄtku. ÄŒekĂĄm, co bude. NeplĂĄnuju. U krize stĹ™ednĂ­ho vÄ›ku se říkĂĄ „plĂĄnovat“. Pak uĹž se říkĂĄ „hlavnÄ› neplĂĄnovat“. NicmĂŠnÄ› v krizi je prĂ˝ dobrĂŠ napsat si na papĂ­r vĹĄechno dobrĂŠ, co se Ä?lovÄ›ku za Ĺživot podaĹ™ilo. A nemusĂ­ jĂ­t prĂ˝ o ŞådnĂŠ svÄ›tobornĂŠ udĂĄlosti. StaÄ?Ă­ si na seznam napsat i to, Ĺže jste pĹ™ed lety udÄ›lal dobrou podezdĂ­vku plotu. Tak na kolik svĂ˝ch podezdĂ­vek jste za svĹŻj Ĺživot hrdĂ˝? Berte to jako metaforu. MÄ›l jsem takovĂ˝ puberĹĽĂĄckĂ˝ cĂ­l – Ĺže chci mĂ­t nejlepĹĄĂ­ kapelu na svÄ›tÄ›. To se mi vĹĄichni hudebnĂ­ci, kterĂ˝m jsem se svěřil, smĂĄli. StraĹĄnÄ› se smĂĄli! Ale mnÄ› to nepĹ™iĹĄlo směťnĂ˝. PĹ™ece je lepĹĄĂ­ chtĂ­t mĂ­t dobrou kapelu neĹž blbou. TÄ›ch blbĂ˝ch je bohuĹžel vĂ­c neĹž tÄ›ch dobrĂ˝ch. Tak mĂĄm pocit, Ĺže se mi to do urÄ?itĂŠ mĂ­ry splnilo. V tom mĂŠm svÄ›tÄ›. A jinak‌ NevĂ­m. S lidmi kolem sebe mĂĄm dobrĂŠ vztahy a mĹŻĹžu si vlastnÄ› odmaliÄ?ka dÄ›lat, co chci. Nikdo mi nekecĂĄ do toho, co a jak mĂĄm dÄ›lat. ŽådnĂ­ manaĹžeĹ™i nebo nabrĂ­fovanĂ­ naspĂ­dovanĂ­ agenti‌ Jsem rĂĄd, Ĺže si za svĂŠ prĹŻsery mĹŻĹžu sĂĄm. KdyĹž jste se rozpadli, Ĺ™ekl jste, Ĺže to bylo vlivem tlaku veĹ™ejnosti a navzĂĄjem se v kapele bila vaĹĄe ega. VidÄ›l jste v tomto smÄ›ru nÄ›jakou zmÄ›nu, kdyĹž jste se po letech zas setkali? Co se s tÄ›mi egy stalo? JĂĄ myslĂ­m, Ĺže se lidi nemÄ›nĂ­. Fakt ne. Ale pĹ™i tĂŠ prĂĄci – kdyĹž vynechĂĄm natĂĄÄ?enĂ­ nÄ›jakĂ˝ch poslednĂ­ch desek, kdy to příjemnĂŠ nebylo, respektive jsme se v tom studiu moc nepotkĂĄvali – jsme to zvlĂĄdali dobĹ™e. MyslĂ­m, Ĺže vĹĄichni chceme pokraÄ?ovat. A plĂĄnovat toho moc dopĹ™edu naopak nechceme. Ĺ˜ekli jsme si, Ĺže pojedeme na ĹĄĹˆĹŻru, bavili jsme se o nÄ›jakĂ˝ch nahrĂĄvkĂĄch, Robert to nejdřív chtÄ›l, pak

74-83 koler.indd 78

proÄ? ne?! – ZĂ Ĺ˜Ă? 2013

to nechtÄ›l‌ A pak jsem si Ĺ™ekl, Ĺže nenĂ­ potĹ™eba tlaÄ?it na pilu. Žårlili jste na sebe dřív? KdyĹž lidi dÄ›lajĂ­ na stejnĂŠ vÄ›ci, musĂ­ dochĂĄzet ke konfliktĹŻm. KdyĹž nÄ›kdo vyhodĂ­ kus vaĹĄeho textu nebo kus vaĹĄĂ­ pĂ­sniÄ?ky, tak to proŞívĂĄte osobnÄ›, protoĹže jste si pod tĂ­m nÄ›co pĹ™edstavovala. A nechcete, aby o tom vaĹĄem kusu nÄ›kdo Ĺ™ekl, Ĺže to je blbĂ˝. Pak se to shromaĹžÄ?uje a vytvåří negace. To majĂ­ i vĹĄechny autorskĂŠ dvojice, ne? Uspokojuje vĂĄs vĂĄĹĄ Ĺživot? Fakt jo. MĂĄm bĂ˝t naĹĄtvanĂ˝? JĂĄ nechci bĂ˝t naĹĄtvanĂ˝! Ani na sebe, ani na nikoho jinĂŠho. Nenapadla vĂĄs nikdy myĹĄlenka po smyslu Ĺživota? Ne. Na to jsem moc jednoduchĂ˝. To pĹ™ece nenĂ­ jednoduchost. ÄŒlovÄ›k si tĹ™eba Ĺ™ekne, Ĺže se tu narodĂ­, nÄ›jak to tu odchodĂ­ a zas umĹ™e – a k Ä?emu to vlastnÄ› bylo. Tohle mÄ› fakt netrĂĄpĂ­. TakĹže nejezdĂ­te hledat smysl Ĺživota do‌ Do NepĂĄlu? To fakt ne. JĂĄ bych tam jel, ale nenĂ­ Ä?as. KdyĹž mĂĄm malĂŠ dÄ›ti, tak nemĂĄm ĹĄanci. Ale tÄ›m lidem, co tam jedou ten smysl Ĺživota hledat, bych přål, aĹĽ ho hlavnÄ› najdou. Vy jste musel za Ĺživot dĂĄt uĹž urÄ?itÄ› vĂ­c neĹž milion podpisů‌ To jo. PoÄ?Ă­tadlo nemĂĄm, ale milion urÄ?itÄ›. Ale pořåd jsem si říkal, Ĺže se bojĂ­m, aĹž pĹ™ijde nÄ›jakĂĄ dĂ­vka a Ĺ™ekne, Ĺže chce podpis pro babiÄ?ku. Ale uĹž pĹ™iĹĄel chlapec, kterĂ˝ chtÄ›l podpis pro dÄ›deÄ?ka. TeÄ? jsme hrĂĄli v ĂšstĂ­ nad Labem a pĹ™iĹĄla nÄ›jakĂĄ babiÄ?ka, Ĺže chce podpis pro vnuÄ?ku. OpaÄ?nÄ› se to stalo! Jak jako introvertnĂ­ Ä?lovÄ›k snĂĄĹĄĂ­te fanynky? NevĂ­m tedy, jestli vĂĄm nÄ›kdy pĹ™istĂĄvaly přímo kalhotky na hlavě‌ MĂĄlo. MĂĄlo bylo kalhotek! To se mi lĂ­bilo v Revivalu Alice Nellis. Kluci z Revivalu mÄ›li v jednĂŠ scĂŠnÄ› vĂ­c kalhotek na hlavÄ› neĹž Lucie za celou svou kariĂŠru! MÄ› Revival zklamal. JĂĄ mÄ›l k tomu filmu blĂ­zko profesnÄ›, protoĹže jsem podobnĂŠ situace znal. NĂĄĹĄ manaĹžer nĂĄs sice nepĹ™emlouval, abychom udÄ›lali poslednĂ­ ĹĄĹˆĹŻru, a ani nikdo z nĂĄs jeĹĄtÄ› nenatĂĄhl brka‌ Ale jinak tam tÄ›ch

19.9.2013 21:38:14

 (< ,Q]


PN001370

C9 < HGLű=:MB= KNÆ&#x2021;B KEQKD ANGL9& Là E F9àE B= <ĸD9L KNĸL D=Hà& Z]ll]j Z]_afk `]j]2 ]q&[ge'Z]ll]jogjcaf_ogjd\ Z]ll]jogjcaf_ogjd\

74-83 koler.indd 79  (< ,Q]HUFH LPDJH 352Ã&#x2030;1( [LQGG 

19.9.2013 21:38:16  


STRANA 80

Jestli pláču? Přiznám se, že při rozchodu se ženou jsem i brečel.

osobnost

situací je hodně podobných. V půlce filmu jsem se přestal ovládat a už jsem se smál skoro do konce. Tak třeba jednou opravdu budou vaši synové své fanynky přes sebe tahat na váš koncert. To jo. Je fakt, že míra té trapnosti v tom byla neskutečná. Já mám tohle rád. To je asi hodně těžké, odhadnout okamžik, kdy slézt z pódia. Máte představu, jak to jednou poznáte? Bojím se, že ne. Nemohla byste mi, až to přijde, poslat esemesku? Můžeme se na tom domluvit. Jsou tu zpěváci, kteří už dávno na tom pódiu neměli být? Mně už to vyčítal Petr Janda – řekli jsme s Michalem Dvořákem, že až na tom budeme jako Olympic, tak si navzájem na odpočítání ustřelíme hlavy. Ale my jsme to nemysleli na Petra Jandu zle. Je nám jasný, že on tou hudbou taky žije. Ale obecně – to umění odejít je těžké. Jenže když pak vidíme pianistu od Franka Zap-

74-83 koler.indd 80

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

py, jakou má super kapelu a jak skvěle hraje… Nechci si lhát do kapsy, ale možná že věková hranice, kdy člověk ještě může něco aktivně sdělovat, žádná není. Koneckonců já nevím, dokdy dělal Dalí nebo Buňuel. Ale určitě až do smrti, ne? Tak to už Dalí za sebe nechával malovat ostatní… Bachovo skládání taky dělala celá famílie a nikomu to dneska nevadí. Co Karel Gott? Má tam ještě stát? Já si myslím, že po osmdesátém osmém Slavíku mohl říct: „Já si tady beru toho diamantového Slavíka, a už mě tady neuvidíte, vy hajzlové. Najděte si někoho jinýho.“ Jak vnímáte fungování umělců v různých režimech? Co mě u Gotta překvapilo, respektive v co jsem doufal a čím bych si ho rehabilitoval… Mně se na konci šedesátých let líbil. Když jsem byl na základce, měl jsem sice radši Waldu, protože mi připadal víc cool, ale Karla jsem vnímal taky pozitivně. Pak jsem ale doufal, že napíše nějaký pa-

19.9.2013 21:38:16




 

   

PN001222-2

74-83 koler.indd 81

19.9.2013 21:38:28


osobnost

STRANA 82

měti, kde řekne, jak to bylo. Že se posral strachy a šel do Národního divadla kvůli antichartě. Určitě by mu to každý odpustil, protože si nikdo nedovede představit, do jakých tlaků se tehdy všichni dostávali. Tak to mě na Karlovi mrzí. Vnímáte tyhle odchody včas i u politiků? Myslím, že časově to přetáhl Miloš Zeman. Je to už fakt starší člověk a nemusel se v tomhle stavu do takového boje pouštět. Je škoda, že naše společnost nedokáže vystředit lidi, kteří by opravdu dokázali kultivovat okolí. Karla Schwarzenberga jste ovšem podporoval. Po prezidentské volbě jste byl dva týdny v depresi a pak jste si řekl, že už na to kašlete a že zpěváci mají prostě zpívat, a ne se plést do politiky… To byla jen nějaká emoce, nebo to myslíte vážně? Tak jasně že to byl jen výkřik. Jak se znám, asi se nějak zapojovat budu. Byl jste spoluautorem výzvy „S komunisty se nemluví“. S kým by se nemělo mluvit teď? Dnes by spíš byla namístě výzva, s kým by se mělo mluvit. Všechny politické strany se tak zdiskreditovaly… Jen si vezměte zelené. Lidem, kteří znají mladého Stropnického, stojí vlasy hrůzou na hlavě, jaký je to bláznivý ultralevičák, který chodí dávat květiny na hroby komunistů… To už mi připadá na hlavu. ODS? To je škoda slov. Politické strany jsou dnes už jedna jako druhá. Možná ještě v topce najdeme pár dobrých lidí. Když tedy pomineme Richelieuho… Miroslavu Kalouskovi říkáte Richelieu? Myslím, že to na něj sedí. A víte, koho budete volit? Nevím. Jen si jsem jistý, že horší strana než Věci veřejné ultrafízláka Víta Bárty tu už nebude nikdy. I když paní Bobošíková s Klausem a třeba s Tomiem, to by byla taky dobrá parta… Politické strany fungují

jako církev. Kdejaký katolík může udělat cokoli, pak si dá sedmkrát zdrávas a může přefiknout dítě – a stejně je ti odpuštěno. A ještě se navzájem kryjí. Zavřel bych je všechny a museli by se vykoupit dobrými skutky. Jenže to se neděje. A politické strany vycházejí ze stejného principu – něco jiného hlásají a do toho pijí víno. Klidně si hrábnou do rozpočtu a vezmou si z něj, co chtějí… Co by ne? Vždyť oni ho sestavovali, takže to je jejich rozpočet! Soudruzi. Dobré shrnutí politiky. Jistě. Soudruzi napříč politickými stranami si nakoupí anonymní akcie, celé se to pěkně zabalí do zákona ušitého na míru, tudíž je to v pořádku… Kam potom jde celá morálka? Moje maminka, které je 91 let, mi často říká: „Tohle je, Davídku, úpadek.“ Vystihla to přesně. Já věřím lidem, kteří nevstupují do politických stran, protože ti se zdiskreditují už čtrnáct dní po vstupu do strany. Ale – za vším hledej Klause. Proč? Když nedávno umřel Valtr Komárek a konečně jsem si přečetl jeho životopis, tak kdo mohl dělat poradce Fidelu Castrovi? Kdo? Jedině ruskej fízl. A tenhle ruskej fízl vedl ten super prognosťák a hoši, kteří se tam upíchli, už tady dvacátý rok otravují svými kontakty na Rusáky. A všichni na to koukáme a děláme, že to nevidíme. Tečka. Tím se zřejmě pomalu dostáváte k Miloši Zemanovi. Tak když dva maníci od něho mají kanceláře u Lukoilu… A říkají na to: „Jo? Opravdu? My máme kancl v baráku, který patří Lukoilu? To jsme nevěděli!“ A jedeme dál. SPOZ jsou staré struktury, které se kamarádí s Kremlem. Nechápu, že to nikdo nevidí. Bohužel ani BIS. Jak by ovšem mohla, když ti dva – Klaus i Zeman – jsou z jedné líhně. Pojďme od politiky. Co vás dokáže dojmout?

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Teď zkoušíme tu operetku, a když někdo zahraje nějakou scénu tak, že do toho dá cit, tak mi běhá mráz po zádech. Chce se mi smát nebo brečet… Teď se nechávám dojímat divadlem. Pláčete někdy? Pláču? Přiznám se, že při rozchodu se ženou jsem i brečel. Milan Knížák mi říkal, že pláče při starých filmech. Já myslím, že pláče, když mu volá Klaus. A to si spolu vykládají, jak je nikdo nemá rád. Myslím, že jsou spíš rádi. Žejo? To jsou nátury… Styděl jste se někdy sám za sebe? Samozřejmě. Občas člověk udělá průser… Třeba když jste se sochařem Davidem Černým vymlátili hotel… Jo, to bylo v jižních Čechách. On do toho natáhl i mě. Takový bordel v hotelu jsem fakt nikdy neviděl. Vzali celou snídani a udělali si hřiště a jako míče používali různé potraviny včetně koblih. Že bych se já zapojoval… Buďto jsem byl tak ožralý, že si to nepamatuju… Ale myslím, že jsem v tom nejel. Jel v tom určitě můj nejstarší syn. Jak to máte s Bohem? Mně stačí, že jsem vychovaný v křesťanství. Máma je evangelík, táta byl vychovaný katolicky, ale nechodil do kostela… Já jsem chodil do kostela zpívat. Ale nevěřím v Boha. Myslím, že by světu stačilo, kdybychom se chovali podle Desatera. To by se nám žilo… Jednou jsem se ptala Miroslava Kalouska, jestli vyjmenuje Desatero. A jak když bičem mrská… Jo? Taky si dává zdrávas? Po ránu pár otčenášů… A odpustí si.

Všichni na ty naše fízláky koukáme a děláme, že to nevidíme. Tečka.

74-83 koler.indd 82

19.9.2013 21:38:28


74-83 koler.indd 83

19.9.2013 21:38:28


fotostory

84-91 fotostory.indd 84

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ – FOTO: Filip ŠLAPAL

ONA A ON

STRANA 84

19.9.2013 23:01:05


STRANA 85

Design v první řadě Sklenička na likér, vodku, Cuckers, Artěl, design: Karen Feldman, Artěl, 1600 Kč; peněženka Sarah, Louis Vuitton, 15 000 Kč; miniatura židle RAR, design. Eames, Vitra, 3687 Kč; jídelní nůž, Empire Flame, Clive Christian, Arthur Price, Wedgwood, 1464 Kč; prsten B Flower, Baccarat, 8000 Kč; dámská bota, Alexander McQueen, Simple Concept Store, 14 750 Kč.

84-91 fotostory.indd 85

19.9.2013 23:01:14


STRANA 86

fotostory

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Gentleman Kožené pánské boty Cesiol, Hugo Boss, 8680 Kč; stříbrný flash disk, USB 8GB, Christofle, Potten & Pannen Staněk, 3867 Kč; hodinky Calibre de Cartier, ocel, Cartier, 166 000 Kč; dvoustěnné kalíšky Kazaar, Pixie Espresso, Nespresso, 560 Kč/sada 2 ks; kávové kapsle Darkhan a Kazaar, Nespresso, 109 Kč/balení.

84-91 fotostory.indd 86

19.9.2013 22:27:23


STRANA 87

Svůdná Náhrdelník z kolekce Diva, 1 734 000 Kč, náramek z téže kolekce, 995 000 Kč, obojí Bulgari; rtěnka Rouge Allure Velvet, 37 l’Exubérante, Chanel.

84-91 fotostory.indd 87

19.9.2013 22:27:59


STRANA 88

fotostory

proÄ? ne?! â&#x20AC;&#x201C; ZĂ Ĺ&#x2DC;Ă? 2013

MyĹĄĂĄk TalĂ­Ĺ&#x2122; Fornasetti, Prague kabinet, praguekabinet.cz, 3750 KÄ?/ks; Ä?ernĂĄ sklenka na bĂ­lĂŠ vĂ­no, Decci black, design: Llev, de-sign.cz, 1650 KÄ?/sada 2 ks; hedvĂĄbnĂ˝ ĹĄĂĄtek, Dolce & Gabbana, info o cenÄ&#x203A; v butiku; vykĹ&#x2122;iÄ?nĂ­k, Ä?ĂĄst dĹ&#x2122;evÄ&#x203A;nĂŠ stavebnice, PlayShapes, ooikidoo.com, 2370 KÄ?; miska Lilia, design: SvÄ&#x203A;tlana KozhenovĂĄ, de-sign.cz, 1200 KÄ?; vĂ˝vrtka na vĂ­no, Peugeot, Mathus Basalte, Potten & Pannen StanÄ&#x203A;k, 565 KÄ?; psanĂ­Ä?ko, Alexander McQueen, Simple Concept Store, 39 950 KÄ?.

84-91 fotostory.indd 88

19.9.2013 22:28:10

 


        

           

=4CF>A:

!

BP\b^]XcT ^aXVX]P[ bc^aT) 0caXd\ 5[^aP EX]^WaPSbZÈ !'!' $  ?aPWP ~ 2T]cad\ 2Ta]ä <^bc 2W[d\TRZÈ &%$' ?aPWP ~ 2T]caP[ <Tc^S^eP % 1aPcXb[PeP ~ eÔRT ]P fffbP\b^]XcTR^\ PN001321

           84-91 fotostory.indd 89

    

  19.9.2013 22:28:26


STRANA 90

fotostory

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Němý sluha Obal na iPad Rimowa, info o ceně v butiku Rimowa; porcelánový talíř Ashlar, Octagonal, Wedgwood, 595 Kč; motýlek Noeud, Louis Vuitton, 3150 Kč; vidlička Empire Flame, Clive Christian, Arthur Price, Wedgwood, 1150 Kč; deodorant Bleu de Chanel; kožená peněženka Constance, Hermés, 78 500 Kč; dřevěný knír, část dřevěné stavebnice, PlayShapes, ooikidoo.com, 2370 Kč.

84-91 fotostory.indd 90

19.9.2013 22:28:28


PN001221-3

84-91 fotostory.indd 91

19.9.2013 22:29:06


STRANA 92

proměna

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

PRO SEBE Jak může vhodná barva probudit krásu ženy k životu, jsme se přesvědčili v Proč ne?!. Strávili jsme den s koučkou stylu a její klientkou. A byli svědky nečekané proměny. TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: David TURECKÝ

N

ěkdy to člověk prostě potřebuje. Rázné slovo, které řekne, že to, co máte na sobě, vás dělá tlustší a starší. Nemilosrdnou ruku, která vám z šatníku vyhází všechno, o čem v skrytu duše už tušíte, že vám to tak úplně nesluší. Ale vyhoďte svou deset let starou fetiš. V Proč ne?! jsme se rozhodli takový příběh prožít na vlastní kůži. Tedy v roli observanta. Na prvním místě jsme měli naši Modelku. Začali jsme jí tak spontánně říkat, ač šlo o autentickou třicetiletou Magdu, matku dvou malých dcer, která se z rodičovské dovolené rozhodla vrátit zpátky do práce koordinátorky akcí v jedné kosmetické firmě. Setkali jsme se daleko na předměstí Prahy ve chvíli, kdy se za svým dosavadním životem chystala udělat několik tlustých čar. Hodně tlustých, pro jistotu. Ve vzduchu je cítit zásadní rozhodnutí. To se nám hodilo, navíc byla už v tričku, džínách a bez stopy make-upu výrazně hezká. Vlastní labutí šíji, skvělý sestřih na kaštanových vlasech a melancholické zelené oči. Jako typická česká žena byla ve vztahu málo

92-97 promena.indd 92

chválená a vlastně od sebe komplimenty odastrkovala. V předcházejících měsících zhubla deset kilo a na ramínkách jí visely kalhoty, do kterých by se vešla naležato. Ideální adeptka pro naši proměnu. Na stranu druhou jsme dosadili style koučku. Jmenuje se Dagmar Gabulová, style coaching studovala v Londýně a svůj život zasvětila vysvětlování ženám, jak využít svůj potenciál na maximum. A že lze začít pozorným zhodnocením sebe sama a chytrým kombinováním vhodných barev a doplňků na svém oblečení. Vzhledem k tomu, jak nás všechny kolem celý den válcuje svým zářivým úsměvem, espritem a pozitivním naladěním, něco na tom bude. Typologie barev, tvar těla á la jablko, hruška nebo krabice, teplý versus studený typ, to vše se tu objevilo a ve velkém probralo v ženských časopisech v první polovině 90. let. Ale dorostla jiná generace, čelíme jiné módě a proč si to vlastně nezopakovat. Dagmar Gabulová má celý den věnovaný style coachingu přesně strukturovaný. Polovina z něj připomíná seminář, ta dru-

há nácvik nakupování oblečení v terénu. Za investici od deseti do pětadvaceti tisíc se klientka odpoutá od starého vidění sebe sama. Modelka nejdříve vyplní detailní dotazník. Které má ráda barvy, jaké šperky a co by na sebe vzala jen s pistolí u hlavy. Modelka je roztomile nepopsaný list. Před mateřstvím vycházela mezi lidi v černém uniformním kostýmku. Dnes nosí co nejpraktičtější kousky. „Můj styl? Pánský. Největším výstřelkem mé kreativity byl asi lososový svetřík a k tomu mě ještě donutila kamarádka. Zato kalhoty vždycky černé, klasické. Šperky vůbec. Nic nápadného. Nebyla jsem k tomu ani vychovaná, ale teď se chci na sobě naučit zvýraznit, co je na mně hezké.“ A co to je? ptá se koučka. „Aj... tak třeba oči, mám, myslím, pěkné. A pak jsem vysoká. Jinak jsem k sobě hodně kritická.“ Díváme se s kolegy po sobě, nám se zdá pěkná celá. Ale to je na jinou terapii. Na sobě má bílou halenku s modrými kvítky, drobné stříbrné šperky a černé kalhoty. Mrazivé, studené tóny, jak je zhodnotí koučka Dagmar. Dá se do práce. Rozloží si po stole čtyři pásy barevných

19.9.2013 22:14:40


STRANA 93

Žlutý rolák Assuan z cupra, vlny a kašmíru, 5 700 Kč, legíny z ekokůže Ines, 4 100 Kč, vše MARELLA. MAKE-UP: JŮLIE NOVOTNÁ

ČISTÁ ELEGANCE

92-97 promena.indd 93

kousků látky. Liší se intenzitou a odstíny. Na jednu hromádku bižuterii z bílého kovu, na druhou ze žlutého. Začne čarovat. Posadí si Modelku na židli před zrcadlo. Začne jednotlivé pruhy látky přehazovat Modelce před obličej. Vzájemným působením barev na látkách, v pleti, ve vlasech a očích se Modelčina tvář střídavě rozsvěcuje a pohasíná. „Vidíte to?“ ptá se Dagmar roztomilou češtinou, která skrývá slovenský původ. Podívá se na Modelku i na nás. Hledíme na Modelku jak na zjevení. Kdysi se takhle hledal signál na střeše, nejodvážnější točil anténou na všechny strany a dole zbylí hlídali zrnění. V jeden moment obraz naskočil a všichni vykřikli. Nejlepší obraz pro Modelku je v teplých podzimních barvách. S podobnou razancí se na tváři Modelky ukázalo, že její celoživotní obliba stříbrných šperků a studených barev byl omyl. Dagmar k jejímu obličeji přikládá střídavě náramek stříbrný a zlatý. Ten druhý jí sluší mnohem víc. Dostat za úkol vyměnit stříbrné zásoby za zlato se koneckonců poslouchá pěkně. Dagmar se obrací k nám: „To je zajímavé, jakou má řada žen averzi ke žlutému zlatu. Přitom jarním a podzimním typům jeho hřejivá barva může tak prospět.“ Ač se mi zdálo, že stříbro na Modelce pěkně svítilo, Dagmar mi vysvětlila, že sice ano, děje se tak však na úkor právě

19.9.2013 22:15:00


STRANA 94

proměna

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Modelčiny tváře. Modelce sluší žluté kovy a máslově béžové perly. „Má to fungovat tak, že barvy podpoří a zdůrazní pěkný tón pleti, očí a vlasů. Nebudete přesně vědět, jak a proč to funguje, ale ucítíte, že to funguje. Nevhodné barvy nejsou s námi v harmonii. Vypadáme unaveně, nemocně, prostě hůř, než bychom musely.“ Přesunuli jsme se k modelčině šatníku, už tak dost prořídlém čtyřletou rodičovskou dovolenou a zhubnutím. Nicméně Dagmar do něj zabořila své pěstěné ruce a brutálně ho vykostila. Všechny studené barvy, nápadné stříbrné zipy a řetízky létaly ven a dopadaly na hromadu odsouzenou k charitě. Milované žmolkaté svetry, kilogramy šál a šátků, všechno pryč. Modelka dostala vzorkovníček barev, s kterým bude propříště nakupovat. Z nákresů postav se viděla jako žena hruška, s krejčovským metrem v ruce však Dagmar Modelku přesvědčila, že má ideální poměr á la přesýpací hodiny. Poté si ujasnily, kudy se bude její šatník ubírat. Přece jen když se do svých třiceti let cítila bezpečně v konzervativním šatstvu, měl by v podobném duchu vznikat i šatník budoucí. Jen ženštější, prosím, přeje si Modelka. Ve Stodůlkách jsme skončili, teď se přemístíme někam, kde svou proměnu Modelka skutečně prožije. K tomu se nám hodí butik DUSNI3, kde jaksi eklekticky

92-97 promena.indd 94

Kalhotový kostým Vivienne Westwood, 28 990 Kč, halenka Vivienne Westwood, 12 990 Kč, kabelka Vivienne Westwood, 6690 Kč, boty Mellow Yellow, 5190 Kč, vše DUSNI3.

KREATIVNÍ BYZNYS

19.9.2013 22:15:36


STRANA 95

4(  1) ! # 0 !  75 - $ 4 & ! (1-!  !  1& !#3 ')$

!2&!! 0  !1 !1 "8.*+  "*8 88 &  *  %/8 //8 8 "8   ! 0 $ 6

 PN001230-1

92-97 promena.indd 95

19.9.2013 22:15:53


STRANA 96

proměna

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

nabízejí výběr z kolekcí různých značek, právě tak kreativně konzervativní, jak si Modelka přeje. Konzervativní á la Vivienne Westwood. Je tu příhodný salónek se spoustou zrcadel. Čerstvě profesionálně nalíčená Modelka se překvapivě ani nezdráhá. Je praktická a skromná i v komentářích. „Tak tuhle barvu bych na sebe nikdy nevzala,“ jen utrousí, když si do kabinky odnáší hráškově zelenou halenku od Vivienne Westwood. Když se v ní vyloupne z kabinky ven, v černém kalhotovém kostýmu, je někdo jiný. Usmívá se! A my taky, ono to funguje. Jako když dveře zapadnou do správných pantů. Dagmar taky září, její jednodenní terapie se jí povedla. A zafungovaly i všechny ostatní. Pak už to šlo ráz naráz. Ať už v butiku Dušní 3, nebo později v Marelle. Ve zvolených teplých barvách slušelo Modelce všechno. Jen jsme si říkali, že nám určitě nikdo ze čtenářů neuvěří, že naše Modelka není modelka. Když jí telefonuji o týden později, trnu, co náš módní kulový blesk vlastně způsobil. „Měla jsem až strach, že se tak daleko nedokážu posunout. Ale jde to. Po malých změnách, ale i těch si lidé kolem mě všímají. Pomohlo mi, že mě někdo postrčil mnohem dál, než bych se dostala sama.“

92-97 promena.indd 96

Kabát Vivienne Westwood, 22 390 Kč, tunika Tsumori Chisato, 17 290 Kč, náhrdelník Monies, 22 390 Kč, kozačky Atelier Mercadal, 12 890 Kč, vše DUSNI3.

VEČER VE MĚSTĚ

19.9.2013 22:15:57


     

       



PN001347

92-97 promena.indd 97

  

   

19.9.2013 22:16:47


STRANA 98

hodinky y

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Správné kódy ve správný čas Přichází sezona večírků a bujarých koktejlových party. A ke správnému dress codu patří i adekvátní hodinky. TEXT: Jan BABKA

WHITE TIE Nestává se to v Česku velice často, ale pokud je na pozvánce uveden dress code „white tie“, jedná se o velmi formální akci. Ta sice vyžaduje oblečení na nejvyšší společenské úrovni, na druhou stranu se můžete těšit, že na tomhle večírku high society skutečně o něco půjde a žádného nahodilého vetřelce zde nepotkáte. Pro muže: Frak s bílou košilí, vestou a bílým motýlkem, černé lakýrky. Prostě luxusní tučňák. Pro ženy: Dlouhá večerní róba, honosná, ale decentní v designu. Diamanty jsou žádoucí.

BLACK TIE Vždycky se najde alespoň jeden chytrý angličtinář, který na takovou akci přijde v černé kravatě. Právem se pak stává terčem posměšných pohledů těch pánů, kteří dress code znají a přišli ve smokingu, tedy s motýlkem. Pro muže: Smoking s lesklou klopou, motýlek, černé lakýrky. Nikdy ne kravata! Nechcete-li, aby si vás lidé pletli s číšníkem, přestaňte ostatním dolévat sklenky. Pro ženy: Dlouhé večerní společenské šaty. Co se týká barev a střihu, není třeba zůstat jen u tmavé, naopak barevná róba obvykle působí svěže v záplavě dvoubarevných mužů. K tomu samozřejmě boty na podpatku a psaníčko.

98-99 hodiny.indd 98

FORMAL Pro formální dress code platí stejná pravidla jako u black tie, zároveň dovoluje býtt tr bý troš trošku ošku ku u uvolněnější v lněnější v pravidlech vo pravidlech. h Pro muže: Smoking, bílá košile s motýlkem, případně černá košile (vždy bez kravaty!). Pro ženy: Dlouhé večerní šaty jsou první volbou. Koktejlky nebo tmavý večerní kostýmek je tolerovatelný, zvlášť když vám bude slušet.

19.9.2013 23:15:29


SEMIFORMAL PodĂ­vejte se na hodinky. VyråŞíte-li do spoleÄ?nosti po 18. hodinÄ&#x203A;, bude poloformĂĄlnĂ­ dress code vyĹžadovat jinĂŠ obleÄ?enĂ­, neĹž kdyĹž se akce konĂĄ pĹ&#x2122;es den. Pro muĹže: po 18. hodinÄ&#x203A;: tmavĂ˝ oblek; pĹ&#x2122;ed 18. hodinou: oblek, moĹžno i svÄ&#x203A;tlejĹĄĂ­ch barev Pro Ĺženy: po 18. hodinÄ&#x203A;: elegantnĂ­ kostĂ˝mek, pouzdrovĂŠ nebo koktejlovĂŠ ĹĄaty; pĹ&#x2122;ed 18. hodinou: pouze koktejlovĂŠ ĹĄaty

COCKTAIL CHIC Ä&#x152;ekĂĄ vĂĄs obvykle uvolnÄ&#x203A;nĂ˝ veÄ?Ă­rek plnĂ˝ networkingu, kterĂ˝ mĹŻĹže pĹ&#x2122;ejĂ­t i v nÄ&#x203A;co vĂ­c, zĂĄleŞí, jak moc jste ĹĄik a jak moc koktejlĹŻ vypijete. Pro muĹže: JelikoĹž Ĺženy v koktejlkĂĄch zĂĄĹ&#x2122;Ă­, mĹŻĹžete bĂ˝t buÄ? jejich decentnĂ­m doplĹ&#x2C6;kem v klasickĂŠm obleku, nebo soumÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;itelnĂ˝m partnerem napĹ&#x2122;Ă­klad s barevnĂ˝m kapesnĂ­Ä?kem Pro Ĺženy: elegantnĂ­ koktejlovĂŠ (tedy krĂĄtkĂŠ) ĹĄaty, lodiÄ?ky na vysokĂŠm podpatku, malĂĄ kabelka

SMART CASUAL Pokud Ä?tete ProÄ? ne?!, tak se tĂ­mto dress codem ani nemusĂ­te tolik zabĂ˝vat, nedbale elegantnĂ­ je totiĹž minimĂĄlnĂ­ ĂşroveĹ&#x2C6; vaĹĄeho odĂ­vĂĄnĂ­. Ale radÄ&#x203A;ji pro poĹ&#x2122;ĂĄdek: smart casual neznamenĂĄ dŞíny. Pro muĹže: HezkĂĄ koĹĄile, blazer, kalhoty, v lĂŠtÄ&#x203A; mokasĂ­ny â&#x20AC;&#x201C; hlavnÄ&#x203A; se nebojte barev. Pro Ĺženy: Pro Ĺženy je paradoxnÄ&#x203A; tÄ&#x203A;Şťí: jak oblĂŠct ĹĄaty nebo kostĂ˝mek, aby byl dostateÄ?nÄ&#x203A; casual? NejlĂŠpe takovĂ˝, kterĂ˝ je tuhle sezonu trendy.

INZERCE

      98-99 hodiny.indd 99

PN001349

    19.9.2013 23:15:58


STRANA 100

parfémy

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Snílkům Ačkoliv podzim přeje vůním s bohatým buketem a lehkou melancholií, najde se mezi nimi i křehká kreace slušící snílkům, čirý optimismus nebo mrazivý erotikon. Na své si přijde ona i on… TEXT: Beauty Queen

ZPÁTKY NA PALUBĚ

PRIMABALERINA VŮNĚ: Repetto, Repetto Paris PARFUMÉR: Olivier Polge HLAVA: hruška, třešňové květy SRDCE: růže, pomerančové květy ZÁKLAD: ambra, dřevo, vanilka Saténová stuha ovázaná kolem kotníku. Tělo vznášející se ve vzduchu popírající všechny fyzikální zákony. Vábení třepotajícího se tylu. Ruku na srdce, která z nás nechtěla být v dětství baletkou. Ztělesnit absolutní ladnost, která prostřednictvím pohybu promlouvá přímo v srdcích diváků. Symbolem éterického světa je značka Repetto, proslavená ručně šitými špičkami metodou zpětného stehu a neméně slavnými popelkovskými balerínami. Konečně se odhodlala udělat své pas de deux a zhmotnila baletní sen do tekuté podoby. Pro svůj debut přivolali Oliviera Polge, momentálního dvorního parfuméra značky Chanel a udělali dobře. Polge vyšvihl rytmickou choreografii s optimistickými akordy hrušky a třešňových květů s okouzlujícím květinovým srdcem a pudrovým základem. Uchopte oblý flakon a stříkněte pár kapek esence na krk stejně jako Dorothée Gilbertová, tvář vůně a primabalerína Národní opery v Paříži. Vystupte na prkna jeviště svět a budete se vznášet. Prožijete znovu dětský sen a tvář zalije úsměv bez ohledu na podzimní počasí.

100-101 parfemy.indd Odd1:100

VŮNĚ: Jean Paul Gaultier Le Beau Male PARFUMÉR: Francis Kurkdjian HLAVA: máta, pelyněk SRDCE: levandule, pomerančový květ ZÁKLAD: pižmo Smyslný námořník s měkkým srdcem, kterého do světa parfémů před osmnácti lety uvedlo duo Jean Paul Gaultier a Francis Kurkdjian je zpět a s ním i nový mužský archetyp. „Homme fatal“, který jako oxymóron chladí tak, až svůj protějšek dokonale rozpálí. Nová vůně má tak za úkol nejenom připomenout bratra v triku, ale zároveň posílit erotický potenciál svého nositele. Proto Kurkdjian vůni velkoryse naplnil mátou, bylinou harémů a mocným sexuálním stimulantem v doprovodu hořkého pelyňku. Tak mrazivým džusem, že evokuje ústní vodu, z níž trnou zuby. Chladivá nálada pokračuje levandulovými nótami v energické hře s pomerančovým květem a bylinnou šalvějí, aby nakonec eskalovala živočišným pižmem. Máte-li chuť vyjádřit svou žádostivost, obsah flakonu v ikonickém tvaru námořníkova torza vám nabízí mocnou zbraň.

ANO, ANO... VŮNĚ: Giorgio Armani Sì PARFUMÉRKA: Christine Nagelová HLAVA: černý rybíz, vanilka SRDCE: májová růže, frézie, pačuli ZÁKLAD: dřevo, orcanox Neznám nikoho, kdo by se nechtěl nechat utopit v pomněnkových očích elfky Cate Blanchettové, a tak už jen za volbu „tváře“ týmu Giorgia Armaniho volám „ano!“. Navzdory české reklamě na pivo, která nám říká, že ne z nás dělá to, co jsme, filmová diva v italské režii říká ano naprosto všemu. Lásce, snům, svobodě i sobě samé. Řeknete-li ano vonné kompozici, umně zabalené do minimalistického flakonu odkazujícího na řadu Armaniho Privé parfémů, těšte se na menu z ingrediencí, které má Giorgio zvlášť v oblibě. Osobně si nadiktoval seznam, ze kterého parfumérka Christine Nagelová nakonec vůni „uvařila“. Na úvod servíruje znovuobjevený akord černého rybízu s vášnivým doprovodem hned dvojího druhu vanilky. Hlavní chod obstará elegantní frézie a májová růže pro osvěžení se slabým dotykem mistrova milovaného pačuli. Sbíhají se vám sliny? Rozhodně vydržte na dezert, který kromě akordu dřeva vygraduje i díky intenzivnímu orcanoxu – patentované přísadě parfumérského domu.

19.9.2013 22:30:22


PN001363

    

100-101 parfemy.indd Odd1:101

19.9.2013 22:30:26


STRANA 102

Letošní podzim nebude šedivý, ale pořádně barevný. Vybrali jsme pro vás to nejlepší z aktuálních kolekcí luxusních butiků.

zoom

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Dámský top z aktuální kolekce značky Alexander McQueen nezapře inspiraci královniným šatníkem. Cena cca 49 000 Kč, prodává SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE.

Rudé kožené psaníčko pro ty nejdůležitější psaní (a také večerní akce) vašeho života. Cena 33 000 Kč, prodává butik CARTIER.

Nepřehlédnutelné kozačky z lakované telecí kůže se sexy odhaleným nártem a průzorem na lýtko. Cena cca 30 000 Kč, prodává butik SALVATORE FERRAGAMO.

100-106 zoom.indd 102

19.9.2013 22:24:27


STRANA 103

Náramky TIFFANY & CO z kolekce Atlas, inspirované hodinami s římskými číslicemi. Shora: 18karátové růžové zlato s diamanty (238 000 Kč), 18 karátové zlato (153 000 Kč), 18karátové bílé zlato s diamanty (238 000 Kč), 18karátové zlato (153 000 Kč).

Dámská vesta Armenia z kolekce italské značky MAX MARA je z mývalí kožešiny. Cena 36 600 Kč.

Doslova srdeční záležitost: kožená kabelka od návrhářky Vivienne Westwoodové. Cena 13 190 Kč. Prodává butik DUŠNÍ 3.

100-106 zoom.indd 103

19.9.2013 22:24:38


zoom

STRANA 104

proÄ? ne?! â&#x20AC;&#x201C; ZĂ Ĺ&#x2DC;Ă? 2013

PĂĄnskĂĄ aktovka z jemnĂŠ krokodĂ˝lĂ­ kĹŻĹže. Cena cca 418 000 KÄ?. ProdĂĄvĂĄ butik ERMENEGILDO ZEGNA.

Novinka mezi pĂĄnskĂ˝mi znaÄ?kami v Praze, italskĂĄ rodinnĂĄ firma TOMBOLINI. Byznys blazer s kapsiÄ?kou na doutnĂ­k a noviny. Info o cenÄ&#x203A; v butiku.

INZERCE

        

       



     

   ! #    ! "->?7-/"9>+ *A0A".7,#(0 ,6-0>79>+ 6/0<A7,@ */79*9<9 > 6A" "->?7-/"9>+ >#!7, /79*9<90 "6>/9"7 "7, "/96 A"(0<6*7. 2/*7( 0<6*79 %&" -.7,# A790<2"/+ .$797, 79 6( :    "    >0!, .*"/9" 6"79<6" %<7*0/ (09"- 26'<" *06'*0 6./* 07."9*7  "*/","/ 6%<."6*" 0<'-7    2?60/        "<>" -*5<09   #  !   #  ) 0*-"       33 3*33 694/9*5<" 6(*9",9 0-" *9 "7*'/  0." ;1 

 "069*0/ -7( 69 6*//" ?!-"/+ !*0 1 *9?""3A "7*'/.'A*/3A "7*'/'<*!"3A A"(!"7*'/3A "--"3A %7(*0/00,3A *0/*53A */>0'<"3A *(/"!3A (0.." 2609*7"!*3A *-",-.        -"6*" 0.<7 "6./ !*9*0/ 33 33 33 3*33 96*<. "7*'/<. -7( 69  "    

    0* 0*

  

-"6*" ->/+(0 .$79 6(?  6'0

  

 

   

 

 

PN001315

100-106 zoom.indd 104

19.9.2013 22:24:49


STRANA 105

DĂĄmskĂĄ kabelka PRADA z podzimnĂ­ kolekce zve na karibskou dovolenou. Info o cenÄ&#x203A; v butiku.

LimitovanĂĄ edice psacĂ­ch potĹ&#x2122;eb k poctÄ&#x203A; spisovatele HonorĂŠho de Balzaca. Ceny od 16 400 KÄ?, prodĂĄvĂĄ butik MONTBLANC. OboustrannĂĄ bunda ve stylu bomber z prvotĹ&#x2122;Ă­dnĂ­ho norka. Cena cca 400 000 KÄ?. ProdĂĄvĂĄ butik BRUNELLO CUCINELLI.

     "       

 !   "   

  

 ! !  "      "  !  

INZERCE

PN001285-2

5

100-106 zoom.indd 105

19.9.2013 22:24:55


zoom

STRANA 106

proč ne?! – ZÁŘÍ 2013

Nová vůně RALPH LAUREN POLO RED je pikantní směsí červeného šafránu, svěžího červeného grapefruitu a hlubokého červeného dřeva. Cena 125 ml EdT je 1900 Kč, prodávají vybrané parfumerie.

Nepromokavá, ale zároveň prodyšná pánská bunda s koženými detaily od švédské hightech značky Peak Performance, která je nově k dostání i v Česku. Odepínatelná umělá kožešina. Cena 12 399 Kč, prodává PEAK PERFORMANCE.

Černobílé dámské jehly TOD’s z kůže poníka, cena cca 18 000 Kč, prodává PAŘÍŽSKÁ 13.

adresář

100-106 zoom.indd 106

AUDEMARS PIGUET, Pařížská 5, Praha 1, tel.: 222 312 230; BANG & OLUFSEN, Jáchymova 1,

Praha 1, tel.: 296 150 675; LOUIS VUITTON, Pařížská 13, Praha 1, tel.: 224 812 774;

Praha 1, tel.: 224 811 234; BELL & ROSS, Staroměstské náměstí 16, Praha 1, tel.: 222 312 535;

MONTBLANC, Pařížská 9, Praha 1, tel.: 221 771 670; PAŘÍŽSKÁ 13, Praha 1, tel.: 222 313 608;

CAROLLINUM, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; CARTIER, Pařížská 2, Praha 1,

PAŘÍŽSKÁ 17, Praha 1, tel.: 222 320 260; PEAK PERFORMANCE, Metropole Zličín,

tel.: 221 709 000; DUŠNÍ3, Dušní 3, Praha 1, tel.: 234 095 870, ERMENEGILDO ZEGNA,

Řevnická 1, Praha 5, nebo OC CHODOV, Roztylská 2321, 148 00 Praha 11; PRADA,

Pařížská 18, Praha 1, tel.: 224 210 083; FENDI, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 226 216 570;

Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; SALVATORE FERRAGAMO, Pařížská 20, Praha 1,

HERMÈS, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545; HUBLOT, Pařížská 1, Praha 1,

tel.: 224 814 779; SEPHORA, www.sephora.cz; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE,

tel.: 222 310 907; CHOPARD, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 222 310 026; KLENOTNICTVÍ

Pařížská 20, Praha 1, tel.: 221 771 677; TIFFANY & CO., Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966,

DUŠÁK, Na Příkopě 17, Praha 1, tel.: 224 213 025; KORRES, pasáž Myslbek, Na Příkopě 19,

TOMBOLINI, Břehová 7, Praha 1.

19.9.2013 22:24:59


  

PN001371

pn_titulka_zari.indd Odd1:3

16.9.2013 15:46:55


111&#!1-*&#!

# %"-" #) %#-#)% " # /*- -#  -  2 */" *--" " - -1 - *2&  1*-)" #)3#"  3* 1- 0)"" ** # #  " )&  !#!"- # %)- * "- )-#" %***  -## '/ 2& - $ ". #   * )-  1- 1#* ) #  /*-)  - )*/ - # " )-/  " # #  #%%) " % /!  * 1#)-2 # - !#*- !!#)  */"*-& * 1#)  %)!)(* # #/) 1 *%)  00 2 1"  -#/*" */"*-* 0 " #)#--"& *#0) !#) #/- ".  #2 #" 111&#!1-*&#!+*"

     t 4UBSPNFÂ&#x2C6;TUTLĂ? OĂ&#x2C6;NFÂ&#x2C6;TUĂ&#x201C;  1SBIB  t 5FM     PN001303

pn_titulka_zari.indd Odd1:4

16.9.2013 15:46:56

proc ne?! September  

Hospodarske noviny

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you