Page 1

Gu Fang Bu Zi Shang

Volume 01 Chapter 22 Bylo horko, což způsobilo, že pot jí neustále tekl po tváři. "Dej Pingting poslední šanci. Nech Pingting ukázat ti pravdu o sobě. Pingting nikdy neudělala nic, co by ti ublížilo." Stále setrvávala v tom objetí a usmívala se vzhůru. "Pingting by se nikdy neodvážila ublížit lidem ve tvém okolí." "Budu na tebe čekat v Dong Lin." Pojďme přísahat na Měsíc... Nikdy se neobrátíme proti sobě... "Bože, Bože, Chu Beijie, ty jsi takový idiot!" Pronikavý smích, který následoval, jí bolestně trhal uši. Měla pocit, jako by jí někdo rozerval lebku, dral nervové buňky hřebíkem a kousal žraločími zuby. Sen, musí to být sen. Tak horký, tak horký jako láva. Byl to sen, ale ona se nemohla probudit. Pingting byla v tom snu a pomalu si zvykala na jeho lesní plody. Zdálo se, že plody jsou zralé, s krásnou rudou barvu, ale každý z nich byl hořčejší než ten předchozí. Bylo to hrozné. Proč tak hořké? Proč jsou tak hořké? Toto je sen, ze kterého se nemůžu probudit. Honosný kočár s ní směřoval k domovu. Na jeho vrcholu nevlál velitelský prapor a zvědavě přihlížející obyvatelé Bei Mo nevěděli, že ten, kdo zachránil jejich zemi, byl uvnitř. Žena, žena, která dokonce ani nepatřila do Bei Mo. Kdysi byla součástí Gui Le, možná Dong Lin, ale nyní už pravděpodobně více nenáleží ani sobě. "Budu na tebe čekat v Dong Lin." Čekat na tebe...


Šeptali jeden druhému a jejich oči byly naplněny láskou tak nežnou jako měsíční svit té noci. Ale byl to jen sen. Sen, ze kterého se nemohla probudit. Ale ona se musela probudit, aby zjistila, kdo ji zničil. Zničil Bai Pingting tak snadno. Zničil všechno, na co tak nedočkavě čekala. Stiskla zuby a se vší nenávistí bojovala, aby kousek po kousku otevřela svá těžká, tak těžká oční víčka. Světlo vniklo do jejích očí a tvrdě se do nich zabodlo. Doširoka je otevřela, rozhodnuta nepodlehnout tomu jasu. Sebrala všechny síly a tvrdě se zahleděla na osobu před sebou, jako kdyby byla rozhodnutá na ni zírat, dokud jí neprasknou zorničky. Manželka hlavního generála, Yangfeng. Vrátila se zpět k Yangfeng. Ležela na posteli, jako by strávila celou noc staráním se o ni. Hedvábné polštáře byly měkké a stále stejně nádherné jako předtím. Yangfeng, která u ní strávila několik posledních dnu, byla nesmírně potěšená, když viděla, že má Pingting otevřené oči. Ale když viděla výraz tváře Pingting, náhle pocítila strach a zachvěla se: "Pingting, konečně jsi se probrala." Tato slova bylo obvykle snadné říct, ale když sledovala Pingting, ucítila v krku knedlík. "Kdo ti dal další anestetikum?“ hlas Pingting byl ochraptělý. "Král..." "Setkal se král s někým další poté, co to dostal?" Yangfeng se kousla do rtu, a náhle se zeptala: "Proč jsi řekla, že je to jen anestetikum? Ačkoli to nemůže zabít dospělého se silným tělem, může usmrtit dítě. A nemusí toho být moc, stačí jen trochu." Pingting cítila, jak se jí kroutí srdce a zoufale ho sevřela svými tenkými prsty. Na několik okamžiků zavřela oči, a když je opět otevřela, zněla v jejím hlase síla. "Takže jsi dala to anestetikum dvěma princům Dong Lin a otrávila si je? Yangfeng, jsi tak krutá? Nepřemýšlela jsi o dělání lepších skutků, aby tvé nenarozené dítě mohlo mít požehnanější život?" Zdálo se, že ta slova Yangfeng bodla. Pohladila se po svém vypouklém bříšku a mimoděk udělala dva kroky zpět. Padla na kolena a po tvářích jí stékaly slzy. Tichým hlasem řekla: "Vzala jsem anestetikum do královské rezidence, ale král mě zavolal o chvíli později. Zeptal se mě, jestli vím, že ten jed může zabít dítě. Král řekl, že i kdyby král Dong Lin upadl do kómatu, nezpůsobilo by to v Dong Lin zmatek. Ale pokud jejich dva mladí princové zemřou, poté u nich zavládne chaos na několik let. Pingting, byla jsem uvězněna v královské rezidenci a nemohla jsem posílat žádné správy. Opravdu, nemohla jsem nic udělat! Ze Yin... Ze Yin ještě nebyl v Bai Yali..." Ve své živote žila ve strachu mnoho dní, ale v tom momentě se už nedokázala držet zpět a rozplakala se. "Yangfeng," Pingting se těžce nadzvedla a černé vlasy jí vysely po jedné straně vyzáblého obličeje. Stěží se jí podařilo dostat ven z postele a začala se šourat směrem k Yangfeng. Stiskla jí ramena. Pohlédla jí do očí a zeptala se: "Yangfeng, kdo řekl králi Bei Mo o dalších vlastnostech toho anestetika? Řekni mi to, víš to, že?"


"Já..." Yangfeng pozvedla k Pingting oči plné slz. Energicky zavrtěla hlavou: "Neptej se Pingting... neptej se." Pingting se ještě chvíli nepřestávala dívat na Yangfeng a v očích se jí náhle zjevil záblesk porozumění. Otočila se zpět. Její pohled nebyl více pronikavý, zračili se v něm smutek a nevíra. Zadržela dech a pak váhavě vyplivla dvě slova: "He Xia?" Yangfeng si nemohla pomoci a odvrátila pohled. Bezmocné, necitlivé prsty Pingting uvolnily sevření ramen Yangfeng a ona klesla na kolena. Její odkrvené rty se zachvěly. Trvalo nekonečně dlouho, než se jí na tváři vyloupl bezútěšný úsměv. "Ano, kromě něho, kdo jiný zná další účinky? Byli jsme to my, kdo společně sestavili ten recept." Zůstala zamračená ještě chvíli, jako by si vzpomněla na něco, co jí přimělo bojovat. Yangfeng jí vyšla vstříc, aby jí pomohla, ale ona jen jemně odstrčila její ruku. Místo toho použila křeslo, aby se svépomocí vytáhla nahoru. "Sežeň mi koně." Yangfeng viděla, že ještě není ani schopná sama stát a nasadila zvláštní výraz. Opatrně se zeptala: "Kam chceš jet?" "Najít He Xia." Bílé zadní zuby Pingting lehce skřípaly a její pohled se bezcílně potuloval v dálce. měla dutý, když pokračovala: "Chci se ho osobně zeptat... Proč mi to udělal?"

Hlas

Yangfeng byla chvíli potichu. Nakonec s povzdechem smutně řekla: "Nemusíš ho jít hledat. Právě teď se nachází v této rezidenci. Dokonce, co jsi se vrátila zpět, čeká na chvíli, kdy se probudíš."

Překlad: Preclik www.readlightnovel.com

Gu Fang Bu Zi Shang - Kapitola 22