Gu Fang Bu Zi Shang - 1.kniha

Kniha -1"Dávej pozor!" Zařval Chu Beijie.

Pingting těžce spadla na zem a chvíli byla omráčená. Když zaťala zuby a vstala, konečně si uvědomila, proč kůň zastavil. Nedaleko byl neuvěřitelně strmý útes.

Neuvědomila si, že Ze Yin jí dal tak chytrého koně, ale věděla, že brzy musí něco udělat. Nikdy by se nemohla na stranu Chu Beijie vrátit v postavení uvězněného nepřátelského velitele.

S pohledem na strmé skalní stěny se Pingting uklidnila. Stála blízko okraje. Tajně se ohlédla zpět na Chu Beijie a usmála se.

"Toto místo je opravdu krásné a Pingting má díky tomu inspiraci k písni. Smí Pingting zazpívat píseň pro Chu Beijie?" Vypadala velmi přátelsky a její oči zářily, když sledovaly pohyby Chu Beijie.

Chu Beijie si uvědomil, že jedná příliš klidně a věděl, že je něco špatně. Věděl, že to, co chtěl říct, nebylo vhodné v tak kritickém okamžiku a pokud by to udělal, tato nádherná žena, kterou chytit bylo ještě těžší než chytit obláčky kouře, by neváhala skočit. Při tom pomyšlení se mu sevřel žaludek. Na oplátku se na ni usmál a ztišil svůj hlas.

"Pět let míru pro Gui Le je dohoda mezi mnou a Pingting. Jestli Pingting skočí, dohoda již nebude platná a já povedu armádu Dong Lin k okamžitému útoku na Gui Le. Prosím, zvaž to znovu."

V momentě, kdy to řekl, zmizel Pingting její falešný úsměv a ona ztuhla.

Chu Beijie využil tento okamžik, aby se k ní přiblížil a zastavil před ní.

V očích Pingting byly slzy, ale žádná z nich nespadla.

Tichým hlasem zašeptala. "Proč vévoda přišel?"

"Pro tebe." Odpověděl Chu Beijie. Jakmile zajistil sebe a koně, natáhl ruku a prohlížel si Pingting.

"Nasedni na tohoto koně se mnou. Jestli to uděláš, už více nebudeš Bai, ale tvé příjmení bude Chu." Pingting se zatřásla, jako by byla zasažena bleskem.

Pozvedla hlavu a vykřikla. "Beijie!" Navzdory pocitu zlosti, cítila ty sladké, slané, pikantní a hořké emoce, které tak pečlivě střežila. Její nekontrolovatelné slzy byly jediným projevem štěstím.

Jeho silná láska patřila, i po tom všem, jen Bai Pingting.

Chu Beijie byl chvíli ticho, pak si povzdechl. "Když mi říkáš Beijie, jaký smysl má pokračovat v útoku na Bei Mo?" Potěšen se zasmál.

Pohlédl zpět na Pingting a jeho oči se naplnili teplem. Natáhl se. "Pingting, pojď sem."

Pingting si prohlížela linie jeho veliké ruky. Pamatuje si její teplo? Kdysi hladila její vlasy, tváře, slzy a úsměv...

Tato samá ruka.

- 142 -