Page 1

GU FANG BU ZI SHANG Novela Země původu: Čína

AUTOR: FENG NONG UMĚLCI: WANG YI & ZI GUI ANGLICKÝ PŘEKLAD: XAH ČESKÝ PŘEKLAD: PRECLIK KOREKTURA: MI


Obsah OBSAH............................................................................................................................................................... - 2 POZNÁMKY: ........................................................................................................................................................ - 3 KNIHA 1.............................................................................................................................................................. - 4 1.

KAPITOLA .................................................................................................................................................... - 5 -

2.

KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 13 -

3.

KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 21 -

4.

KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 30 -

5.

KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 40 -

6. 7.

KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 47 -

8.

KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 61 -

9.

KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 73 -

KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 55 -

10. KAPITOLA .................................................................................................................................................... - 80 11. KAPITOLA .................................................................................................................................................... - 91 12. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 100 13. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 102 14. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 109 15. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 112 16. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 115 17. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 118 18. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 123 19. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 130 20. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 135 21. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 145 22. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 153 23. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 156 24. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 161 25. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 168 26. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 172 27. KAPITOLA .................................................................................................................................................. - 175 -

-2-


Kniha -1-

Poznámky: QIN - tradiční čínský hudební nástroj, neplést s 'zheng' GU - starý, nebo starověký PODZIMNÍ TYGR UKÁZAL SVOU DIVOKOST - podzim byl stále docela teplý HUDEBNÍ KRITIK - v tomto případě znamená 'spřízněná duše': přítel, nebo láska, z toho plyne zmínka o domýšlivosti Chu Beijie DONG LIN - doslova znamená - východní les. Takže když Pingting a Dongzhuo utekli z Dong Lin, jeli na západ. Dong Lin leží na západ od Gui Le. BEI MO - jedna ze čtyř zemí (Poslední je Yun Chang), Bei Mo v ní má literární význam 'Místo na severu'. VLAJKA VELITELE - většina králů nejde do války a tak vyberou někoho, kdo bude vystupovat jejich jménem. Takový člověk, velitel armády, získá tento prapor. SANHUA - celý vymyšlený MEDVĚDÍ ŽLUČ: v dnešní době je možné ji koupit za více než 24.000 (USD) za kg. Přibližně poloviční cena zlata podle wiki. V základě je to další z krutých průmyslových odvětví. Používá se v tradiční čínské medicíně. DVOJITÝ PÁS ZLATÉHO FÉNIXE: symbolizuje štěstí v páru HLÍDAT SI SVÉ NOHY: trest pro sluhy, když udělají chybu, jsou jim zbičovány nohy

-3-


Kniha 1


Kniha -2-

1. kapitola Červenec, území Gui Le Slunce zářilo vysoko na obloze, tak intenzivně, že stromy na obou stranách cesty vypadaly, jako by se v hanbě klaněly. Čtyři nebo pět cestovatelů, kteří nemohli vydržet to vedro, se schoulilo ve stínu stromu v zoufalé snaze se ochladit. Díky tomu měl starý muž prodávající čaj u cesty více zákazníků, než bylo obvyklé. "Šálek čaje" Cestovatel opatrně vyndal svůj váček s penězi a vytáhl ven několik mincí. Položil je na stůl, zatímco se zběsile ovíval. "Tady, šálek pro vás. Uklidní vaše játra a ochladí tělo." Starý muž prodávající čas se na něj usmál. "Dnes je horko. Kam míříte, Pane?" "Ano, tento prokletý den je opravdu dostatečně horký, aby jednoho dovedl k smrti" Zdálo se, že jediný doušek ukojil jeho žízeň, když svlažil jeho hrdlo. Jako by byl o něco šťastnější, když řekl: "Jen spěchám doručit zprávu k hranicím. Povzdech, vypadá to, že si Dong Lin začalo hrát na hranicích. Bude to těžké pro nás obchodníky, vydělávající si na živobytí. Naštěstí markýz z Jing-An tlačí na Bei-jak-jen-je-jeho jméno. Na druhou stranu nikdo neví, kdy dorazí." "Ano, maršál z Jing-An je úžasný!" "Vím, o kom mluvíš, ale bratr krále z Dong Lin je také silný." Lidé v okolí se rozesmáli. "Koho zajímá jeho síla? Je vždy donucen se stáhnout, když stojí proti markýzi z JingAn, eh?" Dopil šálek a položil na stůl další mince. "Další šálek prosím." "Pane!" Slyšíce to, prodejce čaje přikývl. " Slyšel jsem, že nikdy neprohrál žádnou bitvu, titul nejsilnějšího velitele Gui Le, mu naprosto sedí." Najednou je přerušil hlas. "Opovažuješ se zmínit markýze Jing-An? V současné době je označován jako zrádce Gui Le." To zasáhlo lidi pijící čaj, jako blesk. Jejich ústa zůstala omámením dokořán. Prodavač čaje prolomil ticho. "O čem to mluvíte? Markýz z Jing-An..." "Vy všichni to ještě nevíte?" Nováček se posadil a použil svůj rukáv jako větrák. "Odešel jsem z města teprve včera. Zřejmě se pokusil zavraždit krále a pak unikl ven z hlavního města. Král přikázal, aby ho zajali. Slyšel jsem, že odměna je docela vysoká." "Ale nevrátil se do města poté, co uklidnil situaci na hranicích, aby obdržel svou odměnu?"


Kniha -1"Heh, není to divné? V noci, kdy se vrátil do města, se pokusí zabít krále. Zajímalo by mě, jakou zbraň použil?" Nováček dramatizoval své zprávy, jelikož přilákal pozornost většiny přítomných. "Musel to být vzácný meč." Hádal někdo. "Neposlouchejte ty hlouposti." Řekl někdo jiný. "Není tu šance, abych uvěřil, že by nás markýz z Jing-An mohl zradit. Je nejloajálnějším úředníkem Gui Le, není tu možnost, že by překročil právo." Nováček viděl podezření žhnoucí v očích lidí kolem sebe. "Použil drahocenný meč Heimo, který mu osobně daroval král. A vy všichni víte, že zranění tímto mečem zanechá zvláštní škaredou černou jizvu, která nikdy nevybledne, nezáleží na velikosti zranění." "Ale..." Uprostřed této diskuze náhle uslyšeli blížící se zvuk kopyt. Přijel povoz, pravděpodobně obyčejného obchodníka. Měl pevně zatažené závěsy a řidič byl muž s obrovskými svaly. Hodil dolů dvě mince a zařval. "Hej, staříku! Dej sem nějaký čaj!" "Už jdu." "V tenhle zatracenej den je moc horko!" "To je pravda, to je pravda. Pojďte se ochladit pod strom, zrovna diskutujeme o markýzi z Jing-An." "Tch. Zajímám se jen o obchod, nezajímá mě politika, ani šlechta." Hlučně dopil zbytek svého šálku a vytáhl velikou nádobu na vodu. "Naplň ji, musím už jet." Prodavač čaje rychle naplnil nádobu. Muž jí sebral, nasedl na koně, který zaržál a vydal se kupředu.

Uvnitř povozu, Pingting konečně otevřela oči, kvůli nekonečným výmolům na nezpevněné cestě. Byl to vlhký den a po šíji jí stékal pot. Její oči se zúžily, jak se snažily přizpůsobit světlu. Její hlava neskutečně bolela a svírala jí závrať, bylo to, jako by jí vlny hrozily, že ji pohltí. Kde to jsem? Pingting se nepřítomně podívala kolem sebe a pak se zdálo, že se plně probudila. Vzpomínky, scény plné ohně a zvuků bitvy se jí vrátily. "Pingting, počkej za městem. Půjdeme zachránit otce." "Potom... Pane, znovu se uvidíme za úsvitu na útesu." Kde byl vévoda? Pane? A co ten zlomyslný, vždy-působící-potíže, Dongzhuo?

-6-


Kniha -1Vzpomněla si, že poté co dala tento slib, vyrazila k útesu. Poslední vzpomínky ukazují, že tam rozhodně dorazila, ale náhle jí v zadní části hlavy začala pulzovat prudká bolest a před očima se jí setmělo. "Jsi vzhůru?" Záclony byli odhrnuté stranou a dovnitř nahlížela mužská tvář. "Neprobouzela ses věky, skoro jsem si myslel, že jsem tě ubil k smrti." Jsou tito lidé obchodníci s lidmi? Pingting si je pečlivě prohlédla. Je možné, že jsem byla chycena obchodníky s lidmi, zrovna když mě pán nejvíce potřebuje? Pingting opouštěla residenci sama velice zřídka a teď, když je jí naléhavě zapotřebí jí musí chytit obchodníci s lidmi. "Dobrá, na něco se tě zeptám." Muž vstoupil do kočáru a vytáhl Pingting roubík z úst. Musel jí ho dát do úst, aby jí zabránil křičet o pomoc, kdyby se probudila během cesty. Věnoval jí zastrašující pohled. "Pokud mi neřekneš pravdu, nakrmím tebou vlky." Pingting se málem této dětské hrozbě vysmála. Proč by se měla bát? Byla služebnou maršála Jing-An, He Xia, byla jedinou ženou, které dovoloval, aby ho následovala na jeho cestách. I když byla mladá, viděla už mnoho bitev. Pingting nečekala, až muž položí otázku a místo toho řekla vlastní. "Chytil jsi mě ve městě?" Muž vypadal překvapený jejím uvolněným výrazem a zasmál se, nikoli však naštvaně. "Jo." "Jak dlouho jsem spala?" "Dva a půl dne." Pingting zbledla, když to uslyšela, ohromil jí šok. Jestli spala poslední dva dny, vojáci krále už začali prohledávat okolí hlavního města, pro pána a ostatní bude velice těžké zdržovat se na dohodnutém místě poblíž útesu. Její srdce začalo bít rychleji, když se zeptala. "Kam mě vezeš?" "Do..." Muž náhle ztichnul, když si uvědomil, že je něco špatně. "Eh? Víš, že to já bych tady měl pokládat otázky, že?" Nasadil zuřivý výraz. "Řekni, z jaké bohaté rodiny jsi utekla, jsi uprchlá manželka? Kde je tvůj domov?" Uprchlá manželka? Pingting zaváhala, sklonila hlavu a prohlédla si sama sebe. Ačkoli byla jen služebná v rezidenci, její pán jí vždy opatroval a tak dostala spoustu věcí, které byli dražší než to, co měli dámy z normálních domů. Její oblečení vypadalo draze a odjížděla z města v neobvyklou hodinu, takže pro obchodníky s lidmi bylo jen přirození myslet si, že utekla od svého manžela. Není divu, že se o ni celé dva dny staral, pravděpodobně v ní vyděl budoucí vysokou hodnotu. Pingting zavrtěla hlavou a zasmála se. "Jsem jen služka, ne uprchlá manželka z bohaté rodiny." -7-


Kniha -1"Tch, odkdy nosí služky hedvábné oblečení?" Pingting si opatrně rozmýšlela co na to odpovědět. S největší pravděpodobností král nařídil všem občanům lov na lidi z Jing-An vévodské residence a tak se rozhodla, že nebude odkrývat svou skutečnou identitu. Proto místo toho protočila oči a řekla. "Utekla jsem z města, abych viděla svého milého, ale protože jsem chtěla vypadat hezky, vzala jsem nějaké šaty své paní." Gui Le bylo poněkud hlučné místo, a proto mnoho žen vyklouzávalo ven, aby vidělo své milence. Muž se zamračil a hned na to rozrazil závěsy. "Zhang Boy! Poď sem!" "Už jdu." Jak se zdálo, byl ve voze více než jeden otrokář. Chvíli poté, vykoukla z okna buclatá tvář. "Fu Erge, co je?" Tak jeho jméno je Fu Erge. "Co je s tvou hlavou! Neříkal jsi, že tahle holka je uprchlá manželka z bohaté rodiny a hodí nám spoustu peněz?" Fu Erge pohlédl na Pingting a bodl proti ní obviňujícím prstem. "Je to jenom služka, sakra! A spala dva dny!" Zhang Boy se poškrábal na hlavě a pozorně si Pingting prohlédl. Pak se zasmál. "Fu Erge, nezlob se. Co se stalo, stalo se. I tak bude mít pravděpodobně nějakou hodnotu." "Oh, tak ty dokážeš prodat tenhle odpad?" Ušklíbl se muž a popichoval obviňujícím prstem směrem k jejímu nosu. Pravda, Pingting nebyla, co se vzhledu týče moc hezká. Dokonce i v Jing-An residenci, vypadala celkem průměrně, pravděpodobně častěji by o ní řekli, že je prostě jen "upravená." Ale všichni v Jing-An residenci uznávali její důležitost. Nicméně když ten muž bodal proti ní prstem a říkal, že je bezcenná, nemohla se ubránit obrátit k němu oči. Fu Erge dvakrát zakašlal a předstíral depresivní tón. "Tahle zlodějská mrcha opravdu dala jednomu naději. Dokonce jsem jí nechal ve svém soukromém kočáře. Sakra, vezmi jí do druhého vozu k ostatním." V okamžiku, kdy vstoupila do druhého kočáru, jí zaplavil vnímání hrozný zápach. Uvědomila si, proč byl Fu Erge tak naštvaný. Ve srovnání s prvním byl tento potrhaný, přeplněný, špinavý a bylo v něm parné horko. Už tam bylo nacpáno sedm, nebo osm dalších dívek. Jejich ruce byly svázány stejně jako ty Pingting, měly roubík a zcela evidentní strach v očích. Všechny oči se se sympatiemi podívali na Pingting, která byla nový přírůstek do této skupiny nešťastných dívek. "Hněte se! Je tu ještě jedna." Zhang Boy strčil Pingting dovnitř a začal dívkám sundávat roubíky. "Právě teď jsme v divočině, tak vám dovolím mluvit. Některým z vás je stejně souzeno tu v tom horku zemřít. Tak buďte hodné a zůstaňte na místě, jo!" Potom co to dořekl, odešel, asi řídit povoz, nebo dělat něco jiného. -8-


Kniha -1Pingting klopýtla jak jí Zhang Boy strčil a s obtíží se sesula do kouta. "Kašel, kašel... kašel..." Vůz se hodně otřásal a velmi jí bolelo hrdlo, takže se ještě několikrát během cesty bolestivě rozkašlala. Najednou, jí mysl zčeřil neklid. Ještě jsem se nevzpamatovala z té doby, co jsem šla s pánem k doktorovi? Pingting se zamračila, zavřela oči a opřela hlavu o zeď vozu. Přestože se cítila pohodlněji, nemohla se ubránit obavám. Jing-An vévodská rezidence, místo kde žila celý svůj život, bylo pravděpodobně obráceno v popel, že? Princ Su, ne, nyní byl novým králem. Král nenávidí bohaté vojenské rodiny z Jing-An rostoucí den po dni. Nedávno její pán triumfoval ve válce a král se nakonec rozhodl ho sesadit a obvinit z povstání v den, kdy se vrátil. Naštěstí byl dům Jing-An ostražitý, takže škoda nebyla příliš vysoká. Její pán už by teď měl být na dobré únikové cestě. Ne že by věděla, kde se schoval, ale bylo to v pořádku, protože to bude bezpečné místo, kde ho nikdo nenajde. Jejich pronásledovatelé nebudou vědět, kde je hledat a proto je nikdy nenajdou. Náhle kolem vybuchl zvuk, zatímco většina dívek začala plakat nad svým neštěstím, otevřela oči a rozhlédla se pomalu kolem. Ano, všechny jsou opravdu krásné. Jsem tu asi nejošklivější, že? Obchodníci s lidmi jdou vždy po krásných dívkách, které mohou být prodány za vysokou cenu jako konkubíny. Pingting přemýšlela o Fu Erge a o tom jak odhadl její hodnotu na padesát mincí a uchechtl se. Bylo to určitě dost snadné, uplatit ho penězi, které jí dával každý týden její pán. Kdo ví, co za výraz by Fu Erge nasadil, kdyby zjistil, kdo skutečně je. "Um Sis..." Dívka vedle Pingting se plaše dotkla jejího ramene. "Taky tě chytili?" Byla opravdu roztomilá, nebylo divu, že jí chytli obchodníci s lidmi. Přikývla. "Ano." "Nejsi vyděšená?" "Ne." Malá dívka na ní udiveně hleděla. "Ty nejsi vyděšená?" Pingting viděla, že bude pravděpodobně pokračovat a tak se zeptala první. "Jak se jmenuješ?" "Moje... jméno je Qing. A tvé?" -9-


Kniha -1"Jsem Hong." Automaticky lhala o svém jméně. Rozhodla se, že určitě nebude používat své jméno, ale nebylo dobré nemít žádné. "Dobrá Sis, pak..." "Víš, kam nás vezou?" Přerušila znovu Qing a využila svou situaci. Nebála se, jen byla trochu rozrušená. Bylo to trochu, jako když doprovázela pána, zjišťovala motivy nepřátel z různých záchytných bodů. S tím rozdílem, že teď bojovala sama. "Podle toho tlustého chlapa bychom měly být prodány v Dong Lin." V zemi nepřítele? Pingting ještě víc svraštila obočí. Poslední bitva jejího pána na hranicích byla s vojskem Dong Lin. Pingting záměrně zavedla armádu Dong Lin do hor a tam díky řízení toku řeky byli nepřátelé nuceni úplně ustoupit kvůli hrozbě povodní. Tehdy její pán řekl. "Nyní už celá armáda ví, že máme v armádě ženu jako poradce. Až se vrátíme, doporučím otci, aby tě odměnil. Co by jsi chtěla tentokrát?" Kdyby byla odhalena v Dong Lin, mohlo by to mít následky... Zdálo se, že uniknout hněvu krále ve voze obchodníků s lidmi bylo neuvěřitelné. Potřebovala najít vhodnou příležitost pro útěk, opustit vůz a najít pána a ostatní. Ve středu jejího myšlení náhle cítila, jak se jí v těle zvedá energie, ovládá jí a začala znovu kašlat. "Kašel, kašel..." "Sis..." Qing se na ní ustaraně podívala. "Jsem v pořádku." Konečně přestala kašlat, ale v ústech jí zůstala chuť krve. Pingting najednou ztuhla, znovu vykašlává krev? Všechno pěkně popořádku, jak utéct? Nebyla nezdravá, ale její nemoc se skrze ni pomalu prožírala. Neřekla to svému pánu na bojišti, protože ho tím nechtěla znepokojovat. A když se tu noc stal ten incident, tak se vrátil. Její myšlenky byly v neustálém zmatku, není divu, že se její nemoc zhoršila. Pingting se zamyslela o něco déle a povzdechla si. "Dobrý, je to Dong Lin." Rozhodla se jít do Dong Lin s obchodníky s lidmi. Po tom všem, příkaz chytit všech tisíc členů Jing-An vévodské rezidence byl platný pouze na území Gui Le. Nepřátelské území nebylo tak špatná volba, tak dlouho dokud zůstane její identita utajena.

O pár dní později dojel vůz do Dong Lin. - 10 -


Kniha -1Ale obchodníci s lidmi nebyli hloupý, aby prodávali dívky v chudých vesnicích na hranicích Dong Lin a tak pokračovali dále ještě několik dní. Když dorazili do hlavního města Dong Lin Moen, vyvedli dívky z vozu, přikázali jim se omýt a obléct si čisté šaty. I přes válku, obchod se ženami z okolních zemí nebyl neobvyklý. Jak se zdálo místo na trhu pro obchodníky s lidmi bylo v každém větším městě. Každá z nich byla vytažena na pódium a jedna po druhé byly vydraženy. O Pingting nebyl příliš veliký zájem a byla umístěna až nakonec. Hedvábné oblečení, které měla původně na sobě, dostala Qing, která byla prodána za velmi vysokou cenu. "Krásky z Gui Le! Hej, krásné ženy z Gui Le!" Pingting pomyslela na to, jak byla nejdůležitější služkou ve vévodské rezidence Jing-An v Gui Le a jak teď byla prodána jako úplný nikdo. Zavrtěla hlavou a hořce se zasmála. Není divu, že lidé říkají, že se život rychle mění. Stála na podiu a studovala ostatní dívky, většina z nich už byla prodána. Ten kdo koupil Qing byl malíř, vypadal laskavě a velmi bohatě. Qing byla docela hlučná. "Sis! Sis!" Odmítala pustit Pingting ruku. Ale Pingting věděla, že Qing, která byla z chudé rodiny, měla veliké štěstí, že byla prodána do hezké bohaté rodiny. Kdyby ona sama nebyla před dávnou dobou koupena pánem, dávno by zemřela hladem na ulici. "Běž, neboj se." Pingting ji poplácala po ruce a následovala očima, když odcházela. Byla prodána jako poslední. To že je ošklivá jí tentokrát opravdu hodně znevýhodnilo. Obchodníci s lidmi se snažili přesvědčit lidi a nakonec jí prodali hospodyni hledající služku za čtyřicet centů. Kdyby její pán věděl, že ji prodali za čtyřicet centů, nejspíš by umřel smíchy. Byla dovedena k hezky zdobeným předním dveřím obrovské rezidence. "Tohle je hlavní vchod, chápeš? Ačkoli zaměstnanci vchází bočními dveřmi." Hospodyně ukázala na znamení ve štítě. Pingting vzhlédla a četla velké znaky ve štítě. "Residence Hua." Naštěstí to nebyla vévodská rezidence Zhen-Bei, nebo by musela utéct. Vévoda ze Zhen-Bei, Chu Beijie, byl slavný mladší bratr krále Dong Lin. Byl nejlepším vojenským velitelem Dong Lin a jeden z těch, kdo musel ustoupit při poslední bitvě. "Ano, to není špatné, alespoň umíš číst." Hospodyně rodiny Hua přikývla a vedla jí k bočním dveřím. "Od teď je toto tvůj nový domov. Pán a jeho dcera, jsou velmi milý, takže když budeš dělat řádně svou práci, bude s tebou dobře zacházeno." Přesně takto získala rezidence Hua další normální služku.

- 11 -


Kniha -1Hlavní prací Pingting bylo praní prádla. Bylo to pro ni šokující, když zjistila, kolik prádla se pere každý den. Zpětně v Jing-An vévodské rezidence, ačkoli byla její hodnost služebná, byla brána jako mladší sestra pána. Nikdy nedělala nic víc než nošení čaje, nebo doprovázení pána při malování či hraní na qin. Co se týče jejího vlastního oblečení, vždy ho dávala ostatním služkám k vyprání. "Konečně hotovo." Vzala těžce vyčištěné šaty a pověsila je na nádvoří, aby uschly. Pingting zamumlala. "Geez Pingting, nevíš, že bys neměla zanedbávat své každodenní povinnosti? Teď víš, co to skutečně znamená být služkou, že? Tohle není poprvé, kdy máš v něčem nízkou úroveň." Usmála se ukázaje dva ďolíčky. Její černé oči zářily, odhaluje skrytý lesk, který zahltil své okolí. Ačkoli byl její vzhled poměrně prostý, její výraz měl v sobě ukrytou jakousi mladou ladnost. Kdyby jí Fu Erge viděl teď, určitě by litoval, že jí prodal za pouhých čtyřicet centů. Lidé v rezidenci Hua byli ke svým sluhům laskavý. Paní Hua si všimla, že Pingting hodně kašle a dokonce jí koupila nějakou medicínu. Ačkoli nebyla přesně udělaná, cítila se po ní trochu lépe. Pingting tajně čekala na své uzdravení, ale jeden malý incident zničil všechny její plány na útěk.

- 12 -


Kniha -1-

2. kapitola Počasí bylo relativně příjemné, slunce se schovávalo za mraky, takže nebylo tak horko, jako v předchozích dnech. Pingting už dokončila praní přiděleného prádla a utírala si z obličeje pot, když k ní přistoupila Matka Chen. "Hong, máš chvilku čas?" "Právě jsem dokončila prádlo. Co potřebuješ, Matko Chen? Dodělala jsem i včerejší várku, ale přesto jí musím ještě složit..." "Nedělej si s tím starosti." Matka Chen následovala Pingting k prádelní šňůře a uchechtla se. "Můžeš si to pro teď dát támhle. Potřebuji s tebou mluvit." Pingting položila koš s prádlem. "Ano?" "Zašíval jsi dvě díry na mém oblečení, pamatuješ?" "Viděla jsem je tak jsem je zašila. Je to špatně?" Matka Chen se znovu uchechtla. "Není to 'nedobře.' Stěží mohu říct, že tam předtím nějaká díra byla! Nikdy bych nehádala, že máš tak hbité prsty!" Popadla ruku Pingting, prohlédla si jí a řekla, "Proč jsi nám neřekla o svých schopnostech? Řeknu ti toto, svatba mé paní se blíží a my máme naspěch s přípravou oblečení. Jen tři děvčata uvnitř rezidence si poradí s výšivkou, tak se bojím, abychom to stihli včas. Odedneška už nebudeš dělat manuální práce a pomůžeš se šitím!" Ona byla pečovatelka paní Hua, takže byla extrémně vzrušená, když pomyslela na svatbu své paní. "Tohle je..." V posledních dnech se její zdraví zlepšilo, takže plánovala brzy utéct. Bylo by to o tolik jednodušší uniknout, když by byla obyčejnou pradlenou. "Tohle je co? Chceš dělat pořád manuální práce?" Matka Chen poklepala Pingting po ruce. "Je to úžasná příležitost. Řeknu o tom hospodyni. Jdi dovnitř a ničeho se neboj." Vyrazila šťastně pryč předtím, než stihla Pingting odpovědět. Pingting neměla jinou možnost než posbírat si své věci a jít dovnitř. Rodina Hua byla, jedou z nejvýznamnějších rodin Dong Lin. Hlava rodiny měla jedinou dceru a tak byla její svatba nesmírně důležitá. Na jejím oblečení museli dělat nejméně čtyři švadleny a nyní jim přibyl nový přírůstek. Oproti tomu, když dělala Pingting manuální práce se její jídlo a oblečení značně zlepšilo. Ačkoli byla Pingting dlouho hýčkána v Jing-An vévodské rezidenci, takové změny jí nevadily. Ačkoli se její životní úroveň hodně snížila, pružně se přizpůsobila a nestěžovala si. - 13 -


Kniha -1Z neznámých důvodů, byly švadleny umístěny poblíž budov slečny Hua. "Jaká nádherná látka, přála bych si mít při své svatbě také něco takového. Nemohu si ani představit, jak nádherná bych byla!" Švadleny seděli v kruhu, hlavy sehnuté, zatímco jejich jehly tančili po látce. "Nebuď hloupá, jaké štěstí bys tím získala?" Ruo'er, dívka, která mluvila první, byla povýšena na švadlenu ve stejnou dobu jako Pingting. Když slyšela, jak se jí Zihua vysmívá, odsekla. "Jak si tím můžeš být tak jistá?" "Dobrá, dobrá, pospěšte si zpátky do práce." Matka Hong vzala výšivku Pingting a prohlížela si živého, realistického fénixe. Pracovala v rezidenci Hua už mnoho let, avšak toto bylo poprvé, co v ní někdo zažehl zájem. Najednou si pomyslela. "Tato technika... Pochybuji, že bys našla dva lidi v Dong Lin, se stejnými schopnostmi. Ano, myslím, že křídla tvého fénixe nejsou typicky podle tradicí Dong Lin, je to spíš jako..." Pingting se prudce rozbušilo srdce a zatímco si brala výšivku zpět, se nervózně zasmála. "Úplně tomu nerozumím, ale vypadá to opravdu dobře, ne?" Její šití v Gui Le bylo považováno za senzační stejně. Ačkoli v rezidenci Jing-An ho moc nevyužila, občas dostala nějaké soukromé žádosti o své vyšívání. Pingting byla vždy líná osoba a v šití nespatřovala nic úžasného, takže až na pár výjimek pro svého pána, všechny žádosti odmítla. To znamenalo, že po jejím šití nebylo ve vévodské rezidenci Jing-An mnoho stop. Zatímco se Matka Chen nekoukala, vypárala křídla fénixe. Právě nechávala odpočinout oči, když do místnosti vstoupila krásná dívka. Měla štíhlé tělo, veliké hloubavé oči a její nos budil dokonalý dojem. Měla na sobě vyšívané světle purpurové šaty a náhrdelník z perel se jí třpytil kolem krku. Matka Chen se rychle postavila a zeptala. "Proč jsi tady, slečno?" Tak tohle byla slečna rodiny Hua. Pingting dělala venku manuální práce, takže toto bylo poprvé, kdy viděla slečnu. Všechny služky se postavily. "Oh Chen, ty jsi tu také?" "Jistě, toto jsou svatební šaty mladé slečny, není přirozené, že dávám pozor na každou maličkost? Podívejte se na tento flitr, jeho ztvárnění trvalo opravdu velmi dlouho..." Zdálo se, že slečna Hua ztratila zájem o slova Matky Chen. Zírala na červenou látku a mrzutě zkřížila oči. Obrátila se směrem k služkám a prohlížela si je, jako by někoho hledala. Pečlivě si všechny změřila očima a konečně je nechala spočinout na Pingting. "Ty, pojď se mnou." Slečna Hua popadla Pingting a táhla jí pryč, bez čekání na jakoukoli odpověď. "Já." Pingting na sebe s překvapením ukázala a podívala se na Matku Chen. "Má paní ti řekla, abys šla, tak co tady tak postáváš? Běž." Matka Chen lehce zatlačila na její rameno. - 14 -


Kniha -1Co ode mě slečna Hua potřebuje? Neříkej mi... odhalila mojí skutečnou identitu? Pingting jí následovala do hlavní místnosti slečny Hua a uvolnila se díky příjemné vůni ve vzduchu. Pingting se zhluboka nadechla a pomyslela si, pán Hua má svou dceru opravdu rád. Tento druh ledové vůně je tak luxusní, že si ho mohou dovolit jen králové. Slečna Hua ukázala Pingting, aby vešla. "Pojď sem." Pingting ji následovala a slečna Hua jí hodila nějaké oblečení a poručila. "Obleč si je." Šaty byly velmi kvalitní ukázkou řemeslné práce. Bylo zřejmé, že se jedná o šaty dámy. Viděla zmatek, který se zračil v tváři Pingting, přepnula svůj jazyk a usmála se. "Víš, tvoje postava se docela podobné té mé. Geez, neměla jsem v úmyslu hledat náhradu, ale Dong'er si prostě najednou musela onemocnět." "Perfektní!" Slečna pomohla Pingting do šatů a otočila jí dokola. Vypadala velmi šťastně, když řekla. "Tvar tvého těla je přesně stejný, jako mého. Tak dlouho dokud se ti někdo nepodívá do tváře, budou tě považovat za krásku." Slečna byla naivě romantická do té míry, že skutečně věřila, že v jejích slovech nejsou žádné špatné úmysly. Pingting se nervózně zachichotala, jelikož nevěděla co dělat. "Jaké je tvé jméno?" "Hong." "Hong, potřebuji laskavost." Slečna Hua se zhluboka nadechla a zašeptala. "Pokud budeš úspěšně předstírat, že jsi já, bohatě tě odměním. Pokud to pokazíš... čeká tě trest jako z pekel. Také o tom samozřejmě nikomu nesmíš říct! Jestli se o tom někdo dozví, poradím pánu Hua, aby tě zbičoval!" Její slova hrozily, ale v hlase nebyla žádná síla. Pingting nevěděla, jestli se má smát nebo ne. "Má paní, slibuji, že to nikomu neřeknu. Udělám, co mi slečna řekne." "Hmm, to je dobré. Neboj se, nejsem násilná osoba." Slečna Hua se zastavila předtím, než řekla. "Potřebuju, abys se mnou šla mimo město do svatyně na kopci. Až tam budeme, musíš si obléct mé šaty a hrát na qin, bez poprasku. Oh ano, zapomněla jsem, umíš hrát na qin?" Teprve teď si vzpomněla na takový důležitý detail. Pingting viděla, jak je slečna Hua úzkostlivá a nemohla si pomoci neříct. "Trochu..." "To je v pořádku." Slečna Hua znovu zopakovala, jak to bude probíhat a nakonec dodala. "Neboj se. Pokud se něco pokazí, stále jsem tu já." Poplácala se po hrudníku a zatřepetala řasami. Vypadala velmi roztomile. Pingting ihned uhodla, že jde za svým milým. Bylo jí líto snoubence slečny, který se ožení s takovou odvážnou a lehkovážnou dívkou.

- 15 -


Kniha -1Vůz byl připraven na odpoledne. Komorník již stál venku. I když jí její otec velmi milovat, byla stále slečnou významné rodiny, takže neměla mnoho příležitostí opustit rezidenci. To také znamenalo, že příležitostí vidět svého milence neměla mnoho a právě proto byla velmi rozrušená a nervózní. "Hong mě bude ve voze doprovázet." Prohlásila slečna, když vyšli ven. Slečna Hua vedla Pingting do kočáru. Žádosti slečny Hua nebyli neobvyklé kvůli její rozmazlenosti, takže to, že si s sebou vzala švadlenu, nebylo vůbec zvláštní. Pingting na sobě měla své obvyklé oblečení a věci na převlečení měla v tašce. Tento výlet jí připomněl jeden z těch, které podnikla s pánem. Vidět, jak je slečna Hua roztomilá a naivní, jí vrátilo energii a zatoužila jí bezvýhradně pomoci. Naštěstí byl kočár opravdu veliký, takže dvě dívky v něm, měli dostatek prostoru. "Nikdy předtím jsem tě neviděla." Pingting se dotkla svých vlasů. "Prala jsem venku prádlo. Jak by mě mohla slečna Hua zahlédnout na takovém místě?" "Prala jsi prádlo? To je únavné." Slečna Hua se na svém místě zavrtěla. Dala si do pusy kousek koláče Osmanthus a zvedla další kousek. "Chceš nějaký?" Pingting měla také ráda sladké. Její pán vždy přikázal, aby pro ni kousek schovali, kdykoli měli pěkné sladkosti. I dnes si nemohla pomoci při pohledu na koláč Osmanthus a přikývla. "Ano prosím." Slečna Hua se rozesmála a strčila Pingting kousek do pusy. Ve chvíli, kdy koláč vstoupil do jejích úst, slabé aroma Osmanthus zahrálo na špičku jejího jazyka. Pingting byla přes dva měsíce považována za obyčejnou služebnou. Teď její obličej vyjadřoval neskutečné nadšení z toho, že jí tuto pochoutku. "Je opravdu vynikající." Jak tyto dvě slečny mluvily, postupně si začali více a více rozumět. Brzy opustil kočár brány města. Když kočár zastavil, uctivě slečně Hua pokynuly. "Slečno, dorazili jsme." Slečna Hua odpověděla a vedla Pingting ven. Mnich, který na ně čekal, je přivítal. Vypadalo to, že rodina Hua je zde pravidelným návštěvníkem. Komorník a lokajové nesměli jít dovnitř, jen Pingting a slečně Hua bylo povoleno tak učinit. Zamknuli za nimi dveře. "Paní Hua se občas dívá skrz okno, tak mi dej své šaty, sedni si támhle a hraj na qin." Slečna se zamračila. "Pamatuj, že nesmíš přestat na moc dlouho. Když neuslyší qin, mnich nebo paní Hua by mohli přijít zjišťovat, co se děje."

- 16 -


Kniha -1Mluvila, zatímco se spěšně převlékala do připraveného oblečení. Setřela si make-up a okamžitě se změnila do pohledného muže. Dala své původní oblečení Pingting a mrkla. Byla velice rychlá, takže to už musela dělat mnohokrát předtím. "Já jdu. Vrátím se zpět včas." Šla do rohu místnost a nějakým způsobem otevřela tajnou chodbu a samolibě dodala. "Pouze on a já víme o tomto tajném průchodu, nikdo jiný." Pingting viděla tajné chodby už v Jing-An vévodské rezidenci. Vypadalo to, že všechny veliké domy nějaké mají. Nemohla se ubránit úsměvu a zavrtěla hlavou, zatímco postava slečny Hua zmizela. Sedla si, kam byla požádána a prsy lehce spustila na struny qinu. Pěti prsty se dotkla strun, byl to dotek na uvítanou. Milovala hrát na qin. Čím rychlejší byli noty, tím více se podobali kvalitnímu vínu, které má schopnost plně omámit pijáka. Ve vévodské rezidence Jing-An, byla legendární dívkou. Nebylo mnoho lidí, kteří jí viděli, avšak všichni věděli o jejích bojových taktikách, vyšívání a velkolepé hře na qin... Dokonce i král věděl, že je tu služebná pracující pro vévodu z Jing-An. Zeng... Pingting utnula jeden řádek, takže basová poznámka zůstala viset ve vzduchu, jako předkrm vykouzlený na velkolepou hostinu. Hluboké, ne tupé. Lehké, přesto velice melodické. Po hlubokých notách přišla šťastná vysoká pronikavá melodie. Bylo to jako ladná volavka mávající svými mocnými křídly a stoupající přes svěže zelené lesy za svítání. Koutky jejích úst se pohnuly do úsměvu, když její prsty zatančili po strunách. Hudba i nadále stoupala, zanechávaje své posluchače vzdychat rozkoší. Již po kousku byla unavená. Pingting sáhla po kapesníku a setřela si pot z obličeje. Vzpomněla si, co jí slečna Hua řekla a věnovala jí pořádný úsměv. "Řekla, že na qin je třeba hrát stále, dokonce i když si budeš chtít oddychnout. To jen dokazuje, jak málo ví o hraní na qin." Najednou zaslechla mužský hlas zpoza dveří. "Ještě nikdy v životě jsem neslyšel takovou nebeskou hudbu. Mohu spatřit božskou tvář paní, která je schopná hrát takovou hudbu?" Jeho hlas zněl vzdělaně a jeden hned cítil uvolněně, když ho slyšel. Ta osoba musela stát venku dlouhou chvíli, čekajíc až dohraji tuto část. Musí to být někdo, kdo ví mnoho o hudbě.

- 17 -


Kniha -1Pingting se najednou cítila trochu nervózně, protože dočasně zapomněla na své rozkazy. "Geez Pingting, co jen to děláš v zemi nepřítele? Ve chvíli, kdy je slečna se svým milým, tak jestli tato osoba vstoupí dovnitř, tak bude náš podvod odhalen." Použila svůj palec, aby lehce zahrála na jednu strunu. Nicméně, předtím než mohla odmítnout, ji náhle ten člověk přerušil. "Hudba mé paní je plná lítosti. Jelikož se zdá, že si nepřejete mě opět vidět, pak mohu jen čekat do příhodnějšího dne." Takový slušný gentleman. Pingting pozorně naslouchala a poté se začala pomalu usmívat. Ticho. Po špičkách došla k oknu a vyhlédla ven. Nikdo tam nebyl. "Opravdu odešel?" V jejích očích se objevil záblesk lítosti, zatímco se jí pomalu zklidňoval puls. Zatímco Pingting vyhlížela z okna, spatřila paní Hua hledící jejím směrem a spěšně sklopila hlavu. Do večera se slečna Hua vrátila skrze tajnou chodbu. Její obličej byl rudý a vypadalo to, že prožila šťastný den. Slečna Hua a Pingting si znovu prohodili oblečení a informovali paní Hua, že mohou vyrazit nazpět do rezidence. Ve voze se slečna Hua svěřila Pingting o své lásce a co spolu zažili. Když se dostala do nejšťastnějších okamžiků, nemohla si odpustit veselý smích a tak si zakrývala ústa. Pingting viděla jak je šťastný a tak se za ní cítila opravdu ráda. "Povzdech, den uběhl příliš rychle." Když si slečna Hua znovu povzdechla, tak řekla. "Nebylo by to krásné, kdybych se nechystala na svatbu?" Pingting přemýšlela, jak podivné to bylo. "Pán se opravdu zajímá o mou paní, to je nejspíš důvod proč si vás spojit s rodinou Chen bez toho aby se jako první zajímal o vaše pocity." Tvář slečny Hua při zmínce o svatbě potemněla. "Tatínek mě možná miluje, ale tento obchod je jen konkurence rodině Xu. Není možnost, že by mě nechal provdat se za syna rodiny, kterou nejvíce nesnáší. Neříkej to Tatínkovi, nebo uspíší mou svatbu." "Má paní, vaše svatba se velice rychle blíží. Už to nebudete moci o mnoho déle skrývat." "Ano, já vím..." Slečna Hua si povzdechla a podívala se na Pingting. Najednou jí napadlo něco jiného a prosebně vzala Pingting za ruku. "Když nedokončíte mé svatební šaty, neznamená to, že nebudu mít svatbu? To je dobrý nápad, jen udělej malou dírku do svatebních šatů každý den a přidej tak Matce Chen a ostatním práci, prosím?" Zatřepetala řasami, zjevně spokojená sama se sebou. Pingting se zasmála a protočila oči z toho dětského nápadu. Chystala se jí říci, že to nebude fungovat, když v tom kočár zastavil. Dav neznámých mužů je objel a pomalu se blížil. Bylo jich asi deset a všichni byli na koních. - 18 -


Kniha -1Tito muži měli na sobě rolnické šaty, ale jejich výrazy tomu příliš vzdělané a akce organizované. Slunce začínalo zapadat a kočár Hua byl stále mimo město. Na cestě nebyl nikdo jiný. Lokaj věděl, že pokud zaútočí jako banditi, tak nemají možnost se ubránit. Komorná sebrala odvahu, sotva se jí podařilo zůstat v přední části kočáru, její baculatý obličej sebou zaškubal, když mladý muž, který tomu zdá se velel, sesedl z koně. "Pane, má paní je v kočáře. Právě se vracíme ze svatyně, kde jsem, jako dar nechali většinu peněz, co jsme měli s sebou, takže nám toho moc nezbylo..." Mladý muž nesoucí nádech důležitosti viděl, jak se komorná zakoktává. Zasmál se. "Paničko, nepochopila jste mě. Jsem tu jménem svého Pána." Obracejí se k vozu, znovu promluvil. "Prosím odpusťte mou hrubost, má paní, a přijměte toto." Slečna Hua si nebyla jistá, co přesně se děje, ale zdálo se, že jí to velmi pobavilo. "Co se mi chystáte darovat?" "Technika qin mé paní byla pozoruhodná. Pán mě požádal, jestli bych proto nepředal paní tento guqin." Pingting unikl tichý zvuk uznání, když si najednou vzpomněla na muže, který jí chtěl vidět. Naklonila se dopředu a zašeptala slečně do ucha. "Kdo je tvůj pán?" Zeptala se pak slečna Hua. Muž zdvořile odpověděl. "Prosím omluv mě, má paní. Pán si přeje prozatím uchovat své jméno v tajnosti. Ale pán také řekl, že až přijde ten správný čas, přijde, aby vás znovu viděl." Poté, co to dořekl, znovu se uklonil a opatrně předal guqin komorné. Poté nasedl zpět na koně a odjel. Ostatní ho postupně následovali. Komorná viděla, že všichni odjíždí a ihned se uvolnila. Předala guqin dovnitř a uchechtla se. "To byla překvapující, hehe. Má paní musela dnes hrát opravdu velmi dobře, když zaujala tak bohatého muže. Také jsem si pomyslela, že dnes hrajete krásně. Je to trochu záhadné!" Pingting se sklonila a prohlédla si guqin. Tělo bylo vyrobené ze starého dřeva Paulownia a pouhým přiložením prstu získala zvučný zvuk. Pingting najednou zbledla. "Paulownia-Guqin Fénix?" Paulownia-Guqin Fénix byla naprostá rarita. Bylo to něco, co si nemohl koupit ani její pán. Předchozí vlastník tohoto předmětu musel být někdo speciální, když byl ochotný vzdát se takto vzácného předmětu a darovat ho někomu. "Dobrý qin pro krásu, huh. Nevědomky jsem sebrala talentovanou dívku. Zajímavé, velmi zajímavé." Prohlásila slečna Hua, vypadala opravdu šťastně a šťouchla Pingting. "Ta osoba řekla, že přijde, aby tě viděl. Jsem si jistá, že se o tebe zajímá." Gui Le a Dong Lin byla bohatá města a ženy neměli problémy mluvit o lásce. "Zajímá se o mě?" Pingting pohladila qin. Její srdce se rozbušilo a ona si nebyla jistá, co dělat. - 19 -


Kniha -1Ta osoba byla opravdu velice mazaná, jeho akce nebyly moc rychlé, ani moc pomalé. Nejprve potichu poslouchal qin, poté se zeptal na schůzku a zatímco jí opustil beze slova, daroval jí drahý qin. Vše bylo pečlivě vypočítáno s různými motivy, stejně jako umění války. Ačkoli se ještě nesetkali, stačilo to, aby podnítil zvědavost Pingting. "Hong." Slečna ji šťouchla a zachichotala se. "Podívej, na svůj omámený výraz." Pingting se rozpačitě zasmála v odezvě, ale její oči nikdy neopustili guqin. "Dong Lin není hřiště, musím zůstat ve střehu."

- 20 -


Kniha -1-

3. kapitola Od chvíle, kdy navštívila s Pingting svatyni, k ní slečna Hua velmi přilnula a měla neskuteční přísun námětů, o kterých s ní chtěla mluvit. Byla Pingting blíže mnohem víc, než jakákoli jiná dívka v posledních několika letech. Shodou okolností, služka slečny Hua, Dong'er byla velmi nemocná a odjela zpět k rodičům, aby se vyléčila. Slečna Hua pak požadovala, aby se Pingting stala její osobní služebnou. Přesně takto se Pingting dostala od manuální práce služky přes šití svatebních šatů až na osobní služku slečny. To jak rychle přeskočila několik etap, všechny velmi překvapilo. Září se neslo ve znamení konce léta a podzimní tygr už ukazoval svou divokost. Mezi stromy bylo často slyšet smích dvou dívek z pokojů slečny. "Jako takhle?" "Ne." "Potom... takhle?" "Ne." Slečna Hua se celý den snažila šít, ale stále jí to nešlo. Zahodila šití a dramaticky si povzdechla. "Odmítám se to učit, není to zábavné a mé prsty jsou kvůli tomu plné ran." Pingting se zasmála. "Už jsem slečnu varovala, že šití není zábava. Když jsem se to učila poprvé, zranila jsem si všech deset prstů. Rány mé paní jsou proti tomu opravdu malé." Pingting měla v plánu utéci dříve, ale stále neměla žádné zprávy o pánovi, proto se rozhodla tu prodloužit svůj pobyt. Ten guqin byl opravdu velmi dobrý. Ačkoli ho měla Pingting ráda, musela vždy požádat o povolení na něj hrát v pokoji slečny Hua. Po tom všem byl přeci jenom darován mladé slečně rezidence Hua. "Chtěla jsem mu něco ušít..." Slečna Hua připomněla svou tajnou lásku. "Má paní." Paní Hua jí zdá se hledala. Její tvář se roztáhla do úsměvu, když je viděla a spěšně se pousmála. "On, tak má paní byla zde, bylo opravdu těžké vás najít. Někdo se s vámi chce setkat." "Někdo se se mnou chce setkat?" "Pohledný mladý muž a ta osoba, které vám doručila ten qin, jsou zde. Tvrdí, že se jmenuje Dong Dingnan." Výraz Pingting potemněl. "On opravdu přišel." "Uveď ho dovnitř." Řekla slečna Hua předtím, než se otočila a popadla Pingting za ruku. Její oči zářily, když řekla. "Vidíš? Hádala jsem správně, nebo ne? Opravdu přišel, aby tě viděl." Pingting se zasmála. "Přišel, aby viděl mou paní, ne mě." - 21 -


Kniha -1Slečna Hua na to odpověděla. "Geez, to se k tomu pořád vracíme? Pojď se mnou." Dotáhla Pingting do místnosti pro hosty a posadila ji za slepou stěnu dříve, než komorná uvedla hosta. "Má paní, pan Dong je zde." "Dobrá. Paní Hua, můžete odejít." Slečna Hua a Pingting pokukovaly po onom muži. Komorná a druhý muž odešli. Zbyl zde pouze mladý muž v drahém dosud vkusném oblečení z hedvábí. Jeho obočí bylo černé a vyzařoval královskou auru, což z něj činilo neskutečně pohledného muže. Slečna Hua zírala a zašeptala Pingting do ucha. "Tvá qin technika musí být opravdu velmi dobrá, když přilákala tak dobře vypadajícího muže." Pingting byla v šoku stejně jako slečna Hua, ačkoli její myšlenky byly smíšené. Byla ve vévodské rezidence Jing-An příliš mnoho let na to aby nepoznala, že tento muž není jen tak obyčejný průměrný bohatý člověk. Mohl by to být úředník Dong Lin? Ne, mohl by dokonce být z královské rodiny? Nebylo zcela nemožné se s někým takovým setkat, protože toto bylo hlavní město Dong Lin. Jeho chování a formální způsob, kterým daroval ten qin, byli stejně podezřelé. "Já, Dong Dingnan, jsem sobecky přišel navštívit slečnu." Dong Dingnan vstoupil do místnosti. Když uviděl závěsy, okamžitě poznal, že byl tiše pozorován. Byl nesmírně sebevědomí a trochu se zasmál.

Jméno jeho rodiny skutečně nebylo 'Dong' a jeho jméno jistě není 'Dingnan'. Byl vlastním bratrem současného vládce Dong Lin, vévoda ze Zhen-Bei, Chu Beijie. Často byl venku na bojišti a kazil plány nepřátel. Právě procházel kolem vnější strany svatyně a velmi se nudil, když zaslechl qin, hrající mystickou hudbu, která uklidňovala jeho srdce. Kdo by si nechal ujít příležitost, setkat se s takovou nádherou? Jako bratr krále Dong Lin a nejdůležitější vévoda, vévoda ze Zhen-Bei, vše pečlivě plánoval. Nejprve čekat a poslouchat, později se zeptat, darovat qin, udělat průzkum rodiny Hua a teprve poté přijít do rezidence.

Slečna Hua viděla, jak Pingting beze slova zírá na onoho muže a předpokládala, že je zamilovaná do dobře vypadajícího gentlemana, od kterého byla oddělena žaluzií. Nevěděla moc co říci a tak jen protočila oči. "Jelikož už víte, jak je to nepohodlné, ptám se na důvod, který jste měl, abyste sem přišel vidět mou paní. Paní obvykle nepřijímá návštěvy zvenčí." - 22 -


Kniha -1Pingting povytáhla obočí, ale slečna Hua se sebou byla zjevně spokojená. "Zvuk qinu, který jsem tehdy zaslechl je nezapomenutelný, proto jsem sem přišel s nadějí, že mi bude dopřáno dalšího potěšení je zaslechnout." Odvětil žoviálně Chu Beijie, a ukázal zářivý úsměv. Pingting začala analyzovat Dong Dingnana, ale nemohla si vzpomenout na žádnou významnou rodinu v Dong Lin se jménem 'Dong'. Ten muž používá falešné jméno, což je extrémně podezřelé. Pokud zjistí, kdo jsem, mohla bych se dostat do mnoha problémů. Když viděla, že se slečna Hua chystá znovu promluvit, předběhla jí. "Jste zde skutečně pro píseň?" "Ano." "Takže jste mi daroval drahý Fénix Paulownia-Guqin jen proto, abyste mě slyšel hrát?" "To je pravda." Pingting položila qin před sebe a drnkla na strunu. Měkká melodie qinu se vyřinula zpoza žaluzií. Byla jako malý potok tekoucí horami a čerstvou jarní trávou. Bylo to strhující. Dokonce i lidé, kteří melodii zvenku zaslechli, dýchali v dokonalém souzvuku. Melodie začala silně a mocně, postupně však slábla až do pomalé, jemné a sladké části, která skončila vysokým trylkem. Poté co skončila Pingting řekla. "Zvuk se skutečně zdá být podobný větru mizí, přestože je všudypřítomný. Hádám, že pán bude chtít slyšet další část?" Dong Dingnan se usmál. "Má paní je velmi chápavá, ano. Rád si poslechnu další část." "Ráda bych vrátila laskavost písní, kterou teď zahraji." Hlas Pingting byl náhle chladný. "Hrát na qin mi nevadí, ale hrát pro někoho, kdo se schovává za falešné jméno, mi není příjemné." Chu Beijie se zdál být trochu ohromený. "Proč si má paní myslí, že používám falešné jméno?" "Pán to nepotřebuje vědět." Pingting věděla, že její podezření bylo správné a po obličeji se jí mihl mazaný úsměv. "Stačí, pouze pokud mi pán řekne, jestli hádám správně, či nikoli." Chu Beijie se rozzářili oči a upřel je na žaluzie. Slyšel, že slečna rezidence Hua je kráska a jediná svého druhu s technikou qin, ale zdálo se, že její dovednosti byly větší, než její jméno. Bylo obecně velice těžké najít někoho s podobnými schopnostmi. "Má paní má pravdu. Dong Dingnana je jeden z mých pseudonymů, ačkoli si nejsem schopný představit, jak na to má paní přišla." "Proč pán používá falešné jméno?"

- 23 -


Kniha -1Chu Beijie si pomyslel, že dívka za závěsem je velice chytrá. Jejich konverzace byla vzrušující, jako svrhnutí nepřítele, ale vše bylo skryto. Místo odpovědi se zasmál a oplatil otázku svou vlastní. "Proč se paní schovává za žaluziemi?" "Je má tvář tak důležitá?" "Pak jsou jména tak důležitá?" "Jak může pán porovnávat tyto dvě věci? Chtěl jste po mě skladbu, tak jsem oplatila laskavost. Jistěže jste měl použít pravé jméno." Chu Beijie seděl u stolu a usrkával studený čaj. "Nechce má paní nic?" "Eh?" Pingting povytáhla obočí. "Co bych měla chtít?" "To co má paní chce je přirozeně hudební kritik." Prostě se zasmál hlubokým hlasem. Pingting si krátce pomyslela, že je velmi obtížné ho odhadnout, ale musela uznat, že měl jistý šarm, který ospravedlňoval jeho aroganci. Srdce jí nahlas bušilo, nedokázala si pomoci, přišla blíže k závěsu a tajně vykoukla. Chu Beijie tam hrdě seděl se samolibým výrazem na tváři, který jako by hlásal: 'Já vím, že mě tajně pozoruješ.' Pingting si všimla ozdobného stehu na jeho oblečení, a nakonec nechala oči padnout na jeho nefritový přívěšek, visící mu u pasu. Její štíhlá postava překvapením ztuhla. Nefritový přívěšek byl lesklý a hladký, byla to samozřejmě práce nejlepší kvality. To co jí překvapilo, byl erb královské rodiny Dong Lin. Byl někým z královské rodiny Dong Lin. Oči Pingting se náhle rozzářily. Neslyšela žádné zprávy o vévodovi z Jing-An od té doby co přišla do Dong Lin před několika měsíci. Věřila, že je to dobrá příležitost něco zjistit, proč se nezeptat tohoto 'Dong Dingnana'? S touto myšlenou v hlavě, se tmavě černé oči Pingting zaplnily vychytralostí. "Vidím, že pán je hudební kritik, uděláte si názor již po jedné skladbě?" "Můj názor?" Chu Beijie zíral na žaluzie a koutky jeho úst se náhle pozvedly v úsměvu. Zmateně odvětil. "Skladba byla jako mystická labuť letící skrze mraky a silný orel podrobující si obzor. To dokazuje, že paní je zvědavá a zajímají jí všechny aspekty života a nestará se o bohatství. Má paní je jako muž ve více, než jedné své vlastnosti." Pingting mlčela. Chu Beijie byl chytřejší než si myslela. Byl schopný říci, jaká je po jedné skladbě. I když si plně uvědomovala možné nebezpečí, které to představovalo, nemohla si pomoci a věnovala mu pohled plný obdivu. - 24 -


Kniha -1Pingting odpověděla. "Pán má skutečně pravdu, ale na rozdíl od mužů, nemohu nic dělat. Například, svět venku musí být ohromný a nádherný, ale já ho nemohu sama vidět." To bylo něco, co muselo přejít mnoho žen, které byli, vázány rodinami a svým postavením. I slečna Hua naslouchaje jejich rozhovoru, pokývala hlavou. Pingting se zhluboka nadechla. "Slyšela jsem... že kromě Dong Lin, je tu také krásná země jmenující se Gui Le. Nemilují tam všichni zpěv?" "To je pravda. Gui Le má mnoho krásných horských scenérií, lidé tam milují tanec a zpěv, ale nejcennější věcí na Gui Le je jejich měď. Gui Le vyprodukuje během roku mnohem více mědi než Dong Lin za roky tři." Chu Beijie se rozzářil při zmínce o Gui Le, jelikož to byl jeden z jeho nemnoha zájmů. Trávil část téměř každého dne přemýšlením nad mapou Gui Le a bez rozmyslu o ní mluvil. "Není divu, že o Gui Le říkají, že je bohatá. Musí to být jejich bronzem." "Ve skutečnosti ačkoli jsou bohatou zemí, jsou příliš uvolnění a kvůli tomu i slabý, protože král a šlechta tráví většinu času šarvátkami a boji mezi sebou navzájem." Chu Beijie shrnul problémy Gui Le v pár větách. Pingting si povzdechla. Dům Jing-An byl v jádru Gui Le a od té doby, co Pingting vyrůstala v rezidenci, věděla mnoho podrobností, které se průměrný rolník neměl jak dozvědět. Kdyby král tolik nežárlil na starý dům Jing-An, nebyla by rezidence spálena přes noc, ne? Když Pingting slyšela o největších problémech Gui Le od 'nepřítele', navíc řečené takovým nonšalantním tónem, nemohla si pomoci a zeptala se. "Takže Gui Le nemá žádnou formu monarchie, nebo guvernéra?" "Dobrý ano, Gui Le má vévodu, vévodu z Jing-An. Dohlížel na armádu a mnoho let řídil zemi." Jeho úsměv odhalil potěšení. "Ale protože armáda domu Jing-An byla příliš velká a úspěšná, tak se je nový král rozhodl vyhladit." "Cože!" Zpoza závěsu se ozval šustivý zvuk. "Neříkal jste, že lidé z domu Jing-An byli dobří? V tom případě musí být král Gui Le velice podivný. Chu Beijie se napřímil, jeho výraz se změnil. Zasmál se. "Dům Jing-An byl možná věrný Gui Le, ale nenáviděl Dong Lin. Nyní, když jsou pryč a Gui Le je bez silného vůdce, Dong Lin může snadněji dobýt Gui Le." Pingting bolestivě zareagovala na zprávy, ale předstírala štěstí. "Chápu, takže je díky tomu naše Dong Lin silnější. Takže... nikdo z vévodské rezidence Jing-An nepřežil?" "Jsou zde nějací mazaní lidé z vévodské rezidence Jing-An, zvláště mladý pán, He Xia. Slyšel jsem, že nebyl v rezidenci, když začalo hořet. Předpokládá se, že unikl z Gui Le. He Su se ho stále snaží chytit, přestože jsou na

- 25 -


Kniha -1'stejné straně'. Skutečně škoda." To co skutečně myslel posledními dvěma větami, bylo: 'Je skutečně škoda, že He Su neuspěl při skončení s domem Jing-An'. Konečně se dozvěděla, že pán nebyl chycen a trošku se jí díky tomu ulevilo. Její pán a ostatní jsou nejspíše v pořádku, že? I kdyby se snažila, neví kde je hledat. Proč tu tedy nezůstat o trochu déle, doprovázet slečnu Hua a využít ho k zjišťování nejnovějších zpráv? Myslíce na to, drnkla do další struny. Na druhé straně, Chu Beijie zaslechl ten tón a melodii, která následovala. Měla široký harmonický rozsah, přesto byla hladká a stékala jako voda. Byla velmi inspirující, stejně jako první, kromě toho byla však i o něco ženštější. Než mohl jeden začít vzdychat rozkoší, poněkud hluboký hlas začal doprovázet zvuk qinu.

"Když jsou tu potíže, jsou tu hrdinové... Když jsou tu hrdinové, jsou tu krásné ženy... Přežívajíc zmatek, přežívajíc nepokoj..."

Sladký hlas rezonoval jako anděl. Chu Beijie byl dočasně zaskočen jejím hlasem a tématem této písně. Jeho srdce se povzneslo při zvuku její hudby. Ačkoli mu bylo teprve dvacet let, naučil se umění války, jelikož už jako malý vynikal ve všech zvolených studiích. Vyrůstal v královském paláci, to neznamená, že v životě už viděl mnoho krásných žen a v průběhu času si k nim vypěstoval jen odpor a pohrdání. Slíbil si najít skutečnou, opravdovou krásu. Byl si jistý, že osoba za závěsem, byla určitě nejlepší hráčka na qin, kterou kdy měl možnost slyšet. Bylo nemožné něco takového kritizovat. Ačkoli neměl možnost jí vidět, věděl, že je krásná z portrétu, který si vyžádal během svého počátečního vyšetřování. Při pohledu na tvar její figury za žaluziemi věděl, že to musí být ona. Každé slovo naplnilo srdce a mysl publika jako nefritový korálek řinčící po talíři, zatímco ticho bylo jako šálek nehlučně umístěný na stůl. Pingting skončila píseň 'Přežívajíc zmatek.' Několikrát pohladila struny a nechala je tiše odumírat.

- 26 -


Kniha -1Chu Beijie měl zavřené oči a oceňoval hudbu, nechal si nějaký čas, než se vrátil z říše smyslů. "Tato píseň 'Přežívání zmatků.' je inspirována bolestí a utrpením 'krásy'. Ačkoli ve vašem podání z toho jde naprosto jiný pocit. Je to více vítězné s menší částí bolesti a utrpení." "Děkuji ti, pane." Odpověděla Pingting míně hlubokým hlasem a s prázdnou tváří. Zpívání a hraní na qin pro ni bylo velmi namáhavé, ale chtěla stále vědět více a proto si musela udržet jeho zájem a uklidnit ho. "Slyšela jsem o He Xia z domu Jing-An také. Neříkají o něm všichni, že je nejlepším velitelem Gui Le?" "To je pravda." "Poté... je náš vévoda z Dong Lin silnější než on?" Chu Beijie se při zmínce o sobě pousmál. "Co si má paní myslí?" "Byla jsem zavřena uvnitř příliš dlouho, jak bych to mohla vědět? Slyšela jsem od nejnovějších zaměstnanců, že He Xia bojoval s Chu Beijie před nějakou dobou na hranicích Gui Le." "Ano." "Kdo vyhrál bitvu?" Pingting věděla, že vítězství připadlo jejímu pánovy, ale věděla, že jeho vítězství nebylo tak snadné. Jistě, ona dovedla nepřítele do pasti, ale vojska vévody ze Zhen-Bei byla dostatečně velká, aby ukázali dobrý boj. Nicméně přiznali porážku a trochu příliš rychle ustoupili. Když se vévoda ze Zhen-Bei vrátil do Dong Lin, byl potrestán za svou porážku? Kdyby král z Dong Lin odejmul Chu Beijie jeho autoritu, tak by to Gui Le nesmírně pomohlo. "He Xia vyhrál." Chu Beijie to řekl bez jakékoli známky emocí. "Takže jinými slovy vévoda z Zhen-Bei prohrál?" "Ne, vévoda ze Zhen-Bei vyhrál také." "Oh?" Chu Beijie ukázal temný ambiciózní úsměv. "He Xia měl malé vítězství a Chu Beijie veliké." Mnoho lidí by tomu nerozumělo, ale Pingting to hluboce šokovalo. Znala tu bitvu velmi dobře, Dong Lin v posledních dvou letech neustále napadalo hranici. Nejprve král vytrvale odmítal tam vyslat jejího pána. Bylo to do doby, než tamější armády přiznali porážku a byl spěšně vydán rozkaz, že musí chránit hraniční město za každou cenu. Nedostatek zdravotnického materiálu a špatné skladování potravin. Kromě ohromné velikosti nepřátelské armády tu bylo mnoho věcí, které ohrožovali armádu její země. Ale jak je možné, že vyhrál? Promyslela si mnoho možných scénářů, aby si odpověděla na tuto otázku už předtím a potvrdila si tím svůj největší strach. "Proč je má paní tak potichu?" Promluvil hlubokým hlasem. - 27 -


Kniha -1Pingting ještě chvíli uvažovala a poté si povzdechla. "Lidé neumí přestat válčit, jak nepříjemné." Chu Beijie slyšel mrzutost v jejím hlase a nerozuměl tomu. "Má paní, proč se obtěžovat s politickými záležitostmi. Pojďme se bavit o něčem lehčím." "Pravda. Mluvit o přírodě by bylo příjemnější." Pingting nechtěla vzbudit jeho podezření a tak změnila téma na literaturu a umění. Měla stále obavy, že mohla omylem odhalit svou pravou totožnost. Držela se krátkých odpovědí a vždy mluvila zvědavě. Toto byla dobrá šance pro Chu Beijie se pochlubit, ačkoli se předtím snažil udržet si nízký profil, začal postupovat přímo vpřed. Ale stále mu kolovala žilami královská krev, takže odbočil mimo kurz. Začal mluvit o místech, na které útočil, nebo odkud na něj byl veden protiútok. Pak vysvětlil, jak otevřeně zaútočil, i když už plánoval atentáty. I jeho poznámky k vládním systémům byly dobře vysvětleny. Slyšíce ticho za žaluziemi, pokusil se o úsměv. "Má témata nejsou moc zajímavá. Opět jsem se vrátil k válce." Pingting za závěsy si myslela, že tento muž, musí být alespoň bojovník z armády Dong Lin. Najednou však měla jiný názor, mohl by tento muž být vévoda ze Zhen-Bei sám? Nemožné... jaká by mohla existovat taková náhoda? Několikrát zavrtěla hlavou, aby zahnala tu myšlenku. Pak zašeptala. "Děkuji ti, pane. Jak víš, jsem žena, takže nerozumím těmto věcem." Dva lidé, nevšímaje si času, takto nevědomky prohovořili celé odpoledne. Těsně před západem slunce se ozvali dvě zaklepání zpoza dveří a mladý muž, který doručil qin přišel a něco pošeptal Chu Beijie do ucha. Pingting to viděla a cítila, že mluví o válce, možná dokonce o jejím pánovi samotném. Snažila se zaslechnout, o čem mluví, ale byla příliš daleko. Chu Beijie se napřímil. "Mluvit s paní a poslouchat její hru na qin bylo velmi příjemné. Nebudu již více paní obtěžovat, Dingnan vám skládá svou vděčnost. Dingnan se do dvou dnů vrátí zpět." Vstal příliš rychle, příliš náhle. Pingting měla ještě stále podezření, že to mělo něco společného s jejím pánem. Nepřátelsky se otočila. "Možná další dívka přišla o svůj domov."

Dong Dingnan se nemohl zbavit dojmu, že byla najednou velmi hrubá a chystala se něco odseknout zpět, když se Pingting znenadání zasmála. "Já vím, já vím. Ženy nezajímají pana Dong, válka je to, co má rád. Jistěže, neměl bych držet pána pozadu." Její teplý smích ho ovinul a pohnul s ním. V očích, mu blýsknul humor. "Maršál z Jing-An, Gui Le, koho má paní zmínila dnes, možná ho má paní uvidí už za pár dní." To jí zasáhlo jako blesk. Pingting málem upustila svůj šálek čaje. Mohlo by to být tak, že byl její pán nalezen, chycen a držen v hlavním městě Dong Lin? - 28 -


Kniha -1Chystala se znovu zeptat, ale Chu Beijie už vstal. "Omlouvám se, má paní, ale musím už odejít, na shledanou." Pingting vydala přiškrcený zvuk. "Prosím, pane, neodcházej ještě." Zdálo se, že Chu Beijie opravu pospíchá. Jen zamával na rozloučenou předtím, že rychle odešel do noci.

- 29 -


Kniha -1-

4. kapitola "Ah, přehlídka skončila." Poté, co Chu Beijie odešel, si Lady Hua konečně povzdychla, vyskočila a vytáhla závěsy s obličejem, ve kterém se zračila naprostá znuděnost. "Je to úplný válečný magor. Jen jeho vzhled je dobrý. Neříkal nic zábavného. Nechápu, jak sis s ním mohla povídat tak dlouho. Hej Hong, proč jsi tak potichu?" Pingting cítila úzkost a přemýšlela o tom, co odcházející Chu Beijie řekl. Jsou tu nějaké zprávy o jejím pánovi? Jsou všichni lidé z vévodské rezidence Jing-An v bezpeční? Co teď dělá 'Dong Dingnan'? Vyvolal hluboký dojem a úsměv, když diskutoval o politice. Chápal všechny detaily války, tak dobře jako Pingting, to znamenalo, že musel být důležitý vojenský generál. Vojenský generál? Začala přemýšlet o všech důležitých generálech Dong Lin. Vévoda ze Zhen-Bei byl první, kdo jí přišel na mysl. Zamrkala, zalitovala, že si dříve nenechala přinést portrét Chu Beijie. Ale nebyla by to příliš složitá shoda okolností, aby vévoda ze Zhen-Bei dal jí, služce z domu Jing-An, qin s žádostí o setkání s ní? Slečna Hua viděla její omámenost a zasmála se. "On už je dávno pryč a podívejme na tvůj omámený výraz. To už ti chybí?" Hravě zavlnila rukou na obličeji Pingting. Cítíce dotyk se Pingting probrala a řekla slečně Hua. "Omlouvám se, jsem opravdu unavená. Chtěla bych se vrátit do svého pokoje." "Ještě jsi nejedla večeři." "Zítra ráno se najím víc." Když se Pingting vrátila do svého pokoje, položila se tvrdou, ale čistou postel a začala znovu přemýšlet. "Pane..." Zaskřípala zuby. Jako by jí v hrudi srdce hořelo mírným plamenem. Začala se propadat do úzkosti. "Nebuď nervózní, Pingting, když budeš nervózní, všechno zničíš." Řekla tiše sama sobě. Pomalu se její neuspořádané myšlenky začali srovnávat za sebe. Dvakrát se zhluboka nadechla a zavřela oči. Představila si vlajku vévody z Jing-An, vzpomněla si na svého pána, Jing-An vévodskou rezidenci, poslední vítězství a cestu domů...

- 30 -


Kniha -1Maršál z Jing-An právě vyhrál bitvu a armáda pomalu pochodovala. Zářivá vlajka vévody z Jing-An vlála vysoko ve větru. Generál vpředu jel na obrovském nádherném koni. Nosil fialovou uniformu zdobenou emblémem draka. Na ramenech mu zářili pásy kovu. Drahokamy, zlato a nefrity vysely z jeho pásu. Byl legendárním He Xia. Ten den, ačkoli He Xia vyhrál válku, neusmíval se, místo toho se hluboce mračil. "Pane!" Z davu zazněl dívčí hlas a uslyšel zezadu zvuk kopyt. Ačkoli He Xia neotočil hlavu, věděl kdo to je. "Pingting, neříkal jsem ti, abys cestovala ve voze, když ses posledních několik dní necítila dobře? Proč jsi zase v sedle koně?" Pingting dohnala He Xia a zadýchaně řekla. "Kdo řekl, že potřebuji takovou péči? Jen jsem párkrát zakašlala, ale ten zatracený Dongzhuo se vyděsil a hned to řekl pánovi. Bála jsem se, že pán si pán bude myslet, že jsem nemocná příliš často a příště mě s sebou nevezme." "Není to tak, že bys mě poslechla, i kdybych ti řekla, abys zůstala doma, že? Jen cítím lítost s tebou, dívkou, která je bezbranná proti meči. Dokonce, i když jsi nemocná, není tu žádný manžel, který by tě opatroval." Pingting se podařil vykouzlit malý úsměv a zatočila si rozcuchané vlasy. "Není třeba cítit lítost. Která služka má tak dobrý život a může jít se svým pánem do války? Znovu se zasmála, ale pak se zamračila a rozkašlala se. He Xia otočil hlavu. "Co je špatně? Pokud si se ještě neuzdravila, netlač na sebe. Slunce je stále velmi silné a ty jsi přesto chtěla jet se mnou na koni. Pokud nebudeš poslouchat, opravdu tě příště nevezmu se svou armádou." Pingting rychle skryla ústa, aby zadržela kašel. Vzhlédla, viděla, že tvář He Xia vyzařuje obavy a lehce se zasmála. "Nedělejte si starosti, pane, jsem zdravější než kůň. Její korálkové oči si chvíli prohlíželi He Xia, než je spustila, tiše řekla. "Jen se obáván, že... povzdech, že když pán cítí starosti, není po vašem boku nikdo, kdo by vás rozveselil." Zhluboka si povzdechla a srdce He Xia roztálo. Pokřiveně se usmál, zatímco vrtěl hlavou. "Jsi taková zvláštní služebná. Nemohu před tebou nic skrývat." Když viděl, že Pingting nemá svou obvyklou růžovou barvu, usmál se. "Tak pojď sem. Nech mě jet za tebou na stejném koni, nebudeš se tam muset příliš strachovat. Pojďme sdílet naše myšlenky." "Dobře." Pingting přikývla a sklouzla ze svého koně. He Xia natáhl ruku a vytáhl Pingting na svého koně. Pro jistotu jí položil jednu ruku kolem pasu a druhou držel otěže. Pomalu si shromáždil myšlenky a pečlivě volil slova. "Náš nepřítel byla armáda Dong Lin. Tato válka s Chu Beijie trvá už dva měsíce, na povrchu jsme vyhrály, ale pod ním je to naopak." Pingting přikývla. "Pán má pravdu. Dong Lin může ustoupit, Gui Le má obrovské ztráty. Když Dong Lin zaútočí znovu, není tu možnost, že je armáda Gui Le znovu porazí. Kdyby král tvrdošíjně neodmítal poslední dva roky poslat sem pána, pak by situace nebyla tak špatná." - 31 -


Kniha -1"Pingting nekritizuj lehkomyslně krále." He Xia se na chvíli zamyslel. "Jen pamatuj, že nový král není, ten princ Su předtím, kterého jsme znali předtím, než nastoupil na trůn. Pingting se kousla do rtu a zamyslela se. Poté, co prince Su, nastoupil na trůn, se naneštěstí hodně změnil. Polkla své starosti a konejšivě se pokusila říct. "Rozumím, proč se pán cítí tak rozrušeně, ale ztráty v naší armádě nejsou pánova chyba. Byly to obtížné dva roky. Král konečně vyslal pána převzít toto místo, protože tě chtěl znemožnit." Vidíce vlastní malou služebnou se mračit nad problémy šlechtické vrstvy vyvolalo na tváři He Xia úsměv. Natáhl ruku a palcem jemně vyhladil vrásky na jejím čele. "Přestaň už o tom přemýšlet. Pojďme mluvit o něčem veselém. Jen díky tobě a tvému extrémně vychytralému plánu se změnou toku řeky jsme ohrozili nepřátelské vojsko záplavami a vylákali je do hor. Chu Beijie zcela prohrál a musel ustoupit. Teď všichni v armádě vědí, že máme ženského poradce. Až se vrátíme do hlavního města. Musím se ujistit, že ti otec dá nějakou velikou odměnu. Řekni, co by si chtěla?" "Další odměna? Vévoda mi již dal tolik odměn, že mi vystačí na deset životů." Pingting se podívala na oblohu, slunce se klonilo mírně k jedné straně, vedle vysoko vytažené vlajky vévody z Jing-An. Pozorně se ohlédla zpět na He Xia, než se otočila zpět. Pak tiše zamumlala. "Pane, je tu něco, co nevím, jestli bych měla říct, nebo ne." "Co mi nemůžeš říct?" Pingting vypadala nervózně a pak náhle prosákl její úsměv. "Vlastně to neřeknu. Kdybych to udělala, opět byste byl naštvaný." Zdálo se, že He Xia uhodl, co Pingting chtěla říct a jeho mírný úsměv se vrátil. Ani jeden z nich nemluvil a kůň se ploužil vpřed. Dusot kopyt koně o sluncem vypečené bahno vynášelo do vzduchu obláčky prachu. Pingting se klidně dívala dopředu a o něčem hluboce přemýšlela. He Xia, že jeho chytrá malá služebná o něčem hluboce přemýšlí, tak nechal koně zpomalit ještě více a usadil se pohodlně v sedle. Po chvíli Pingting řekla. "Myslím, že se to stejně pokusím říct." "Poslouchám." Když He Xia viděl, že na něj Pingting hledí s vážnou tváří začal ihned pozorně poslouchat. "Pane, jestli je má předpověď správná, věci budou horší, než byli. Nedělám si srandu." Pingting otočila hlavu a upřela pohled do očí He Xia. Nervózním hlasem řekla. "Je pravděpodobné, že Chu Beijie ví, jak slabá je naše armáda a že nemůže už déle bojovat. Pokud se během dvou měsíců vrátí, armáda Gui Le bude definitivně vyhlazena. Jsem si jistá, že ustoupil úmyslně, když jsme byly nejzranitelnější, takže... pán se mohl vrátit zpět do hlavního města." "Máš pravdu, ale proč to udělal?"

- 32 -


Kniha -1Pingting rychle dvakrát pozvedla černé obočí, vypadala to, že už měla odpověď, ale povzdechla si. "Kdyby pán prohrál bitvu, král by to mohl čistě hypoteticky využít k odříznutí obrovské vojenské síly domu Jing-An. Řekni, pane, nejspíš by to neudělal po jedné porážce, že?" He Xia zatřásl hlavou. "Jistěže ne. Dům Jing-An byl v historii důležitou součástí Gui Le. Kdyby se král opravdu rozhodl mě zabít, bude zbytečně prolita krev a způsobí to nepokoje." "Takže, když pán vyhraje a vrátí se zpět, odmění král pána?" "Pokud vyhrajeme, král nás samozřejmě odmění." Poté He Xia dodal. "Ačkoli to není tak, že bych chtěl odměnu, ale král musí odměňovat a trestat svobodně a získat si tak respekt všech." "Když pán vyhraje a vrátí se zpět do hlavního města, rolníci budou pána milovat ještě více. Jsem si jistá, že král dá pánovy dar, ale v hloubi duše, bude nesnášet dům Jing-An ještě víc. Poté bude dům Jing-An v nebezpečí." "Jinak řečeno, král se bude cítit ohroženě a bude se snažit zbavit domu Jing-An. Jakmile vévoda z Jing-An padne, Gui Le bude nestabilní a Dong Lin využije tuto příležitost k útoku. Haha, Chu Beijie je jistě blázen. To co chce, není jen pár měst, ale zabrat celou naši zemi Gui Le." "To je pravda!" Pingting zatleskala rukama, v jejích očích svítilo potěšení. Okamžitě se změnila z vážného vojenského poradce v energickou sladkou služku. Na jejím kulatém obličeji se objevily dva dolíčky. Ohlédla se zpět na He Xia a usmála se. "Pán je chytrý. S čímkoli Chu Beijie přijde, pán odhalí a snadno odpoví." He Xia se nemohl ubránit smíchu. "Nejchytřejší osoba, kterou znám je náš vojenský poradce, Bai. Kdybys byla mužem, nebyl bych již více hlavním poradcem já, nemyslíš?" Oba dva se rozesmáli. Ačkoli to byl veselý zvuk, nezračil se v jejich srdcích, kde cítili neklid. Bláto vpředu vypadalo pro cestování velmi nepříjemně. Ačkoli byla jejich srdce připravená, ani ve svých nejdivočejších snech by nehádali, že se mrknutím oka vše změní. Navždy.

Cestovali ještě dalších pět dní, než konečně dorazili do hlavního města. Král Gui Le, He Su sám, je přišel přivítat. Rolníci ve městě věděli, že slavný markýz z Jing-An vyhrál a vrací se zpět. Spěchali, aby ho pozdravili a bylo jich tolik, že je řady vojáků museli držet zpět. Všichni natahovali hlavy kupředu snažíce se mít lepší výhled na pódium. "Který z nich je markýz z Jing-An?" "Ty hlupáku. Ještě nikdy předtím jsi neviděl markýze z Jing-An?" Někdo poznamenal. "To je on, v čele armády. Geez, kdo v hlavním městě nemůže znát markýze z Jing-An?" "Haha, jsem v hlavním městě poprvé. Přišel jsem navštívit příbuzné. Nikdy bych si nepředstavil, že uvidím markýze z Jing-An na vlastní oči! Až se vrátím domů, budu mít spoustu příběhů k vyprávění!" - 33 -


Kniha -1Zatímco dav pokračoval v hovoru, armáda už zastavila u městských bran. He Xia sesedl z koně a hlasitě zakřičel. "Sláva králi. Já He Xia jsem vyhrál bitvu a Dong Lin oficiálně ustoupilo." He Su byl celý oblečený v žluto-zlatém oblečení. Na hlavě měl posazenou čelenku zdobenou drahokamy a mnoho dalších se třpytilo na jeho oblečení. Mírně se usmál a osobně pomohl He Xia povstat. "Můj milovaný úředníku, můžeš povstat. Děkuji ti, že jsi vyřešil další z mých mnoha problémů. Gui Le je hrdá, že má dům JingAn a děkuje mu, že se již nemusíme ničeho obávat od našich nepřátel." Pozvedl ruce He Xia a lehce je otočil. "Podívej! To je on!" "Markýz z Jing-An!" Dav rolníků zčeřilo vzrušení. He Su se na He Xia usmál. Nemohu ti dostatečně vyjádřit svou vděčnost, můj milovaný úředníku." Vyšel nahoru po připraveném jevišti a zvedl pohár nejlepšího vína v Gui Le. Pomalu oznámil. "Všichni, kteří jste se tu dnes sešli, prosím poslouchejte. Dong Lin bylo dlouho nepřítelem Gui Le. Po dnešním vítězství, už nebudeme více žít ve strachu a za to můžeme poděkovat našemu hrdinovy, který nám získal vítězství." Všichni dychtivě přikyvovali, chovali se přesně tak, jak bylo v plánu při odměňování He Xia. He Xia poklekl. "Vítězství bylo dosaženo díky králi, který vše řídil. Vše co He Xia udělal, bylo, že řídil armádu a následoval královi plány. Nezasluhuji si žádné odměny." "Ne, ne, jsi nejlepší úředník Gui Le. Jak bych tě jen mohl neodměnit?" He Su napadlo něco dalšího. "Daruji ti tři odměny. První, udělím ti pohár nejlepšího vína v Gui Le." Někdo za He Xia mu podal pohár dobrého vína. He Xia ho přijal a pozvedl nad hlavu s pohledem upřeným na krále. He Su přikývl. "Můžeš se napít." He Su se ujistil, že dopil pohár předtím, než pokračoval. "Jako druhou ti dám drahocenný meč. Doneste ho prosím někdo." He Xia byl obdarován dlouhou červenou krabicí. He Xia začala bolet hlava. Byl jsi stále méně jistý, skutečnými záměry He Su. Mohl jen odpovědět. "Děkuji, králi." Otevřel víko a jeho oči se rozšířili. "Ahh..." Uvnitř byl nesmírně vzácný meč. Nebylo na něm stopy rzi a rukojeť byla černá. Byl to dávno ztracený meč, známý jako 'Věčný meč Heimo'. Bylo známo, že čepel měla nesmírné ničivé účinky, jedem malý řez mohl zanechat ošklivou jizvu na celý život. He Xia žil celý svůj život v bohatství a tak neměl žádný zájem ve špercích a podobně, ale miloval dobré zbraně a když viděl vzácný meč, vykřikl překvapením. He Su se na vyvýšeném pódiu zasmál "Jaký je? Líbí se ti?" - 34 -


Kniha -1"Tento meč je příliš drahocenný. Jak mohl král..." "To je důvod, proč ti ho dávám. Všichni vědí, jak miluješ vojáky a zbraně. Jen si ho vezmi." He Xia nevěděl, jestli má být šokovaný, nebo šťastný. "Děkuji, můj králi." Otočil se zpět a obdržel krabici. Pingting vystoupila zezadu a vzala krabici od pána. Chystala se k odchodu, když si jí všiml He Su. "O můj, nejsi ty Pingting?" Sestoupil z pódia a na tvář se mu vkradl úsměv. "Proč jsi tu znova s He Xia?" Pingting se uklonila. "Jsem zde, můj králi." Není třeba držet se zpět, když jsi ještě v učení u He Xia, zapamatovala sis všechno rychleji než my a byla jsi uznávána jako ženský genius. Ale poté jsme mnohokrát navštívili královskou rezidenci a bylo tam mnoho krásných žen, ale žádná nebyla tak chytrá jako ty! He Xia jste šťastnější než já." He Su otočil svou hlavu a zasmál se. "Tak jako tak, třetí je poněkud fádní, šperky a zlato. Vím, že nemáš rád tento druh věcí, takže to prostě dám někomu, aby je dopravil do Jing-An vévodské rezidence." "Děkuji, králi!" "Vyrostli jsme spolu, jsme jako bratři, nač ta zdvořilost?" He Su se laskavě podíval na He Xia a Pingting, která se chystala odejít. "Pingting." Pingting se cítila poněkud unaveně a tak plánovala se tiše vrátit do klidu v kočáře. Naneštěstí slyšela, jak jí volá a tak musela odpovědět. "Jak ti mohu pomoci, můj králi?" Ona rozhodně nebyla hezká, ale její hlas byl půvabný, jako by každé slovo tančilo na jejím jazyku. He Su se tiše díval na její skloněnou hlavu s myšlenkami jinde. "Můj králi?" "Eh?" He Su se vrátil zpět do přítomnosti a zarazil se předtím, než řekl. "Můžeš odejít." Pingting rychle odešla, předala krabici jiné osobě a přikázala. "Buď s tím opatrný, pán má opravdu rád tyto těžké černé věci." Její schopnost učení byla lepší než většiny ostatních a tak věděla, že je to vzácní meč Heimo, ona sama neměla zbraně ráda. Vždy označovala 'miláčky' He Xia jako 'věci'. Pán se vrátil s vítězstvím a král mu věnoval mnoho darů. Všichni v rezidenci nakonec dostanou svůj podíl.

Vojáci zaplnili přes dvanáct stolů a vévoda z Jing-An, He Mo, seděl u hlavního stolu a zubil se, když zaslechl komplimenty z davu. He Xia také vypil mnoho vína, nejspíše už tři celé velké džbány. Pingting mohla být počítána mezi nejdůležitější lidi rezidence, ale tento večer nebyla přítomna. Její pokoj byl daleko od všeho ruchu, byl velmi tichý. Pingting seděla uvnitř u rozsvícené lampy, takže zvenčí byla jen černou siluetou. - 35 -


Kniha -1"Pingting?" He Xia náhle vpadl do místnosti. Pingting položila vyšívání, zvedla oči a zasmála se. "Proč je pán zde, když je tam ještě tolik hostů?" "Vidět tě." He Xia spatřil její napůl vzniklou Mandarínskou kachnu. "Říkali, že nikdo není perfektní, ale upřímně, musím nesouhlasit. Ty zvládneš všechno, nejen že jsi dobrá v hudbě a poezii, ale vyznáš se i v obrazu války. Nemluvě o tvých složitých výšivkách, které vypadají jako dary z nebe." Pingting se uchechtla. "Není tu žádné srovnání s výšivkami z nebe, víš? Přestaň si hrát se slovy." Vzala si šití zpět a udělala ještě několik stehů, než si najednou povzdechla. "Pingting, řekl ti to otec?" "Ano." "Sám jsem se to teprve dozvěděl od Dongzhuo." He Xia hleděl na zamrzlý úsměv Pingting, takže si vzal židli a pečlivě volil slova. "Geez, můj otec, měl to se mnou nejdříve probrat." "Vévoda mi řekl, že ačkoli nejsem konkubína, můj současný status se tomu hodně blíží. Řekl, že všichni v rezidenci by mě volali "Paní", na rozdíl od budoucí manželky pána, která by byla "Vévodkyně". He Xia viděl, jak se Pingting pomalu otevírá a jeho srdce začalo bolet. "Pingting, chceš si mě vzít?" "Mám Vám nevyhovět?" Prudce otočila hlavu a upřeně se zadívala He Xia do očí. "V žádném případě!" He Xia zavrtěl hlavou, najednou vstal a začal obcházet stůl. "Rozumím. Za několik posledních let, jsme si spolu hráli i učili, dokonce jak bojovat a vypořádat se s koňmi. Vše dohromady, ale jsem pro tebe jen starší bratr a ty jsi pro mě jen mladší sestra. Jestli si mě vezmeš jen kvůli tomu, nebudeš kvůli tomu nešťastná?" Když viděl výraz v obličeji Pingting, zkusil to znovu. "Jsi jiná než většina dívek. Máš svůj vlastní názor a já jen nechci, abys byla nešťastná." Po chvíli mlčení Pingting tiše zašeptala. "Když mě vévoda chce, tak co můžu dělat? Pán by měl vědět, že vévoda našel Pingting na ulici a postaral se o ní, jako o vlastní dceru. Pingting je vévodovi nesmírně vděčná, takže když si bude přát její život, dá mu ho." "Tenkrát, kdo řekl, že ti najdou toho nejlepšího možného manžela nebo se raději nikdy nevdáš a zemřeš v osamění?" Obvykle je velmi chytrá, tak proč je dnes tak sentimentální? He Xia byl naštvaný, ze stenů a vzdychů Pingting a stůl začal praskat z jeho bušení. Tito dva lidé spolu stále hovořili, když Dongzhua vběhl dovnitř. "Pane, pojďte prosím na přední nádvoří. Král vydal příkaz. A podle všeho má jí Pingting také." He Xia se zeptal. "Co má s těmi příkazy společného Pingting?" "Na to se neptejte, zjistíte to, až tam dojdete." "Všichni tři si pospíšili na nádvoří.

- 36 -


Kniha -1Přední nádvoří už nepřekypovalo aktivitou jako před chvílí. Bylo pozdě v noci a většina hostů už odešla. Zbytek byl příliš opilý a někteří z nich dokonce chrápali slintající pod stolem. Stál tam muž oblečený do barev králova sluhy. Když je uviděl, řekl. "King vydává příkaz: Prosím, může syn vévody z Jing-An a Pingting navštívit Jeho Výsost v královském paláci." Poté, co přečetl vzkaz, se do jeho tváře vloudil úsměv. "Prosím, může syn vévody z Jing-An také přinést vzácný meč Heimo. Tak řekl král." He Xia nahlas uvažoval. "Proč nás chce král vidět, když už je tak pozdě?" "Hádám, že vím." posel se uchechtl a řekl. "Královna mluvila s králem o tom jak je dnešní večer rezidence JingAn hlučná. Nevím, co přesně královna řekla, ale král začal mluvit o tom, jak by si chtěl vidět sira cvičit s mečem, jako v minulosti, když studoval. Slečna Pingting, jejíž inteligence je neskutečně vzácná, by tam také měla být, sloužíce na jedné straně a hrát na qin." "Ah, král nás chce jistě dnes ještě jednou pochválit." "Ano, ano, ano, takže jak vidíte, králova chvála, dala vzniknout královnině požadavku, zda může vidět meč sira tančícího za zvuku nejkrásnější hudby hrané na qin." Pingting vešla dovnitř a o chvilku déle už spěchala zpět a držela qin. Také si přes obličej přetáhla látku. He Xia sebou vzal pět sloužících včetně Pingting a Dongzhuo. Nikdo nejel v kočáře, každý mě vlastního koně. Všechny obchody už měli dlouho zavřeno. Nebylo tam žádné světlo, všichni spali. Jediný zvuk nesoucí se nocí byl tlukot kopyt o kamennou dlažbu. Viděje posla a jeho společníky nedaleko vpředu se Pingting naklonila ke svému pánovi a klidně zašeptala. "Pane, král udělal svůj pohyb." "Ano, nemám z toho vůbec dobrý pocit." He Xia viděl poslův pohled zpět. "S výjimkou posla jsou to všechno špičkoví vrazi." "Král chtěl po pánovi, aby přinesl vzácný meč Heimo, ale není to jasně uvedeno v příkazu. Poslal posla místo... tohle musí být past." Kroky koní byly pomalé a váhavé, jako kdyby očekávali nebezpečí. Pingting natáhla ruku, aby poplácala a uklidnila koně, zatímco řekla. "Obávám se, že král vyzval pána, aby přinesl vzácný meč Heimo do královského paláce, protože až vyvolá chaos, tak král bude moci označit pána za zrádce, když přijde královská armáda." He Xia se rozhlédl. "Jeho vojáci postávají kolem ve stínech. Když se pokusíme o útěk, určitě zaútočí." Dongzhu jel vedle nic a poslouchat každé slovo. Sevřel okraj svého sedla, ztišil hlas a zamumlal. "Jo, všude kolem nás jsou vrazi." Už byl s He Xi také, nějakou tu dobu, takže si všiml blížícího se nebezpečí. Ostatní byli také bdělý a pečlivě sledovali své okolí. Byli stále na půli cesty, ale věděli, že kdyby se je král skutečně rozhodl označit za zrádce, tak vstup do královského paláce znamená jistou smrt. - 37 -


Kniha -1"Co budeme děla?" Zeptal se He Xia. Pingting nepatrně přikývla. "Dobrá, řekla jsem vévodovi o svém podezření, když jsem si šla pro qin. I když v rezidenci Jing-An žije mnoho lidí, měli by být schopni utéct z hlavního města pod rouškou tmy. Stejně jako my..." Otevřela dlaň a odhalila pět inkoustově černých kuliček. Sám He Xia věděl, co to znamená. "Dobře!" Stále mluvil potichu, He Xia a Pingting kývli na ostatní. "Pane vpředu... prosím zastavte na chvíli." Zazněl vysoký, pisklavý hlas Pingting. Posel a jeho společníci se otočili a Pingting pečlivě vypočítávala ten správný čas na hození kuliček z dlaně. Vyletěly jiskřičky, a nastalé intenzivní světlo odřízlo skupinu He Xia od posla. Cvak! Vzácný meč Heimo byl tasen. "Král chce ublížit pánovi! Probojujme se ven!" Zařval Dongzhuo. Jak očekávali, na obou stranách ulice se objevili vojáci. Obloha byla plná výkřiků bitvy. "ZABTE JE!" "BĚŽTE! NENECHTE NIKOHO Z NICH UTÉCT!" "Král vydal rozkaz: ZAJMĚTE HE XIA A TU HOLKU ŽIVÉ!!" Pingting zvedla hlavu a zaznamenala, že na straně nepřítele nebylo mnoho vojáků. Tajně si vydechla úlevou. Takhle to bylo. Dům Jing-An řídil armádu několik posledních desetiletí, takže použít vojáky jako vrahy nešlo. Ale nemá He Su obavy, že bychom mohli podniknout protiútok a napadnout ho za to? "ZABTE JE!" Všichni muži, které He Xia vybral, byli výborní bojovníci, kteří přežili stovky bitev, až na samotnou Pingting. Nebylo to tak dlouho, co se jim podařilo uniknout z obklíčení nepřítelem. "Dům z Jing-An se vzbouřil!" "Král zradil vlastního věrného služebníka! Král zradil vlastního věrného služebníka!" "Dům z Jing-An se vzbouřil!" "Dům z Jing-An musí být zničen!" Výkřiky vraždění se odráželi oblohou, krev stříkala mezi výkřiky bojovníků a obě strany stále volali po válce. Pingting nemohla bojovat a jako obvykle se schovala za He Xia. Mohla hodit nanejvýš dvě nebo tři světelné bomby. Věděla, že musí způsobit co největší chaos, aby mohli lidé z Jing-An vévodské rezidence utéct. - 38 -


Kniha -1V době, kdy jí došli bomby, už byla skupina He Xia v bezpečí za městskými hradbami. Všichni byli pokryti krví a Dongzho měl dvě zranění, ale ani jedno nebylo život ohrožující. Nechat brány města za sebou, bylo jako skončit s bojem. Chladnou nocí bylo slyšet jen hluboké dýchání válečných koní. Pingting se podívala do dálky a ukázala na sloup plamenů. "Podívej, pane, královský palác se začal hýbat. Doufám, že je vévoda v pořádku. Hádám, že král si myslel, že nám může chytit, takže neposlal mnoho lidí k rezidenci." He Xia sledoval její prst, ukazující směrem k jeho domovu. Nemohl se přestat obávat o otce, proto otočil koně zpět. "Pingting, počkej venku. Najdeme otce a brzy se vrátíme zpět." Pingting věděla, že nemůže bojovat a tak jako tak nebude k ničemu. Seskočila z koně a řekla. "Všichni se potkáme na místě v horách, kam často chodíme." He Xia přikývl. "Dobře." Vedl Dongzhua a ostatní zpět do města. Pingting sledovala tyto příbuzné, jak mizí. He Su, může být král a k tomu zlý, ale odváží se použít jen vybrané loajální lidi. Armáda si nevybere stranu nejméně do zítřejšího rána, dokud se chaos nestane srozumitelnějším. S neutrální armádou bude moci vévodská rezidence z Jing-An utéci bez větších problémů. Co, udělá zítra ráno He Su, není tak podstatné, jako to, že její lidé bezpečně utečou. Prošla si třikrát své myšlenky a hledala případné chyby, poté se trochu uvolnila a pomalu se vydala k horskému útesu, kde slíbila, že se potkají. Útes byl vzdálený dvě míle. Bylo by to snadné, kdyby jela na koni, bylo to však o něco složitější, když musela jít po svých. Šla o něco déle, než si myslela. Nahoře spatřila měnící se oblohu šedobílou s horou v popředí. Udělala několik kroků, když za sebou náhle zaslechla šustivý zvuk...

- 39 -


Kniha -1-

5. kapitola Za oknem, mňoukala kočka a Pingting se zavrtěla. Otevřela své velké, lesklé černé oči a otočila se k oknu, tiše se zasmála. "Ty jsi ale nepříjemná kočka, zítra určitě najdu způsob jak tě dostat zpátky." Náhle si vzpomněla, že dům Jing-An je stále v nebezpečí a její úsměv zmizel. "Co můžu dělat?" Je ještě tma a většina obyvatel stále spí. Vstala a zašátrala po stole. Vypila šálek studeného čaje a pokračovala v obavách. Kdyby mě nechytili obchodníci s lidmi, byla bych stále na straně Pána a nemusela bych se o něj bát. Dongzhuo je příliš drzý a aktivní, doufám, že nebude příliš obtěžovat pána. Kdybych zítra odešla, kde bych měla hledat pána? Ačkoli byla nesmírně chytrá, byla stále poměrně mladá a nemohla si pomoci necítit se slabě bez ostatních, kteří by jí podporovali. Najednou jí před očima vyskočila tvář Chu Beijie, jeho oči zdánlivě schopné nahlédnout do duše. "Měla bych pozvat falešného pana Dong sem a požadovat novější zprávy?" Ale někdo hluboko uvnitř věděla, že 'Dong Dingnan' je s velkou pravděpodobností Chu Beijie a proto, když se pohybuje kolem, má uvnitř nepříjemný pocit. "Jestli to pokazím..." Pomyslela na okamžik, kdy obdržela Fénix Paulownia-Qin, jak jí to rozbušilo srdce. Přemýšlela o své konverzaci s Dong Dingnan, Dong Dingnananovi zkušenosti, Dong Dingnanova smělost a extravagantní akce... a její tvář začala z nějakého důvodu velmi hřát. Pingting se bouchla a hladíce se po tváři prohlásila. "Pingting, o čem to přemýšlíš? V tuhle chvíli je to nejdůležitější najít pána." Jak tíhla k tendenci sledovat náhodné myšlenky, nebo snít, sluce zatím vyšlo. Poté, co se omyla, vyšla ven, aby obsloužila slečnu. Když jí slečna Hua viděla, zatleskala rukama a zahihňala se. "Usnula jsi tak brzy, že jsi ani neměla večeři, tek proč máš pod očima tmavé kruhy? Jsem si jistá, že jsi celou noc přemýšlela o své lásce, nemám pravdu?" Pingting se otočila a pohlédla do zrcadla. Podle očekávání, měla pod očima tmavé fialové šmouhy. Mírně se začervenala. "Proč o tom slečna žertuje? Řekněte to znovu a už nikdy nebudu slečnu obsluhovat." Vzato zpětně, vždy takto mluvila s pánem ve vévodské rezidenci Jing-An a nemyslela si, že se chová hrubě. Naštěstí bylo slečně Hua celý život lichoceno a měla ráda její temperament. Snažila se držet zpět, zasmála se a řekla. "Nebuď naštvaná, úplně ti rozumím. Když jsem já poprvé spatřila muže svých snů, nemohla jsem také několik prvních nocí spát."

- 40 -


Kniha -1Pingting to takto původně nemyslela, ale slova slečny Hua jí rozbušili srdce a ona sklopila oči. "Nechte mě pomoci při mytí slečny, voda už chladne." "Nepotřebuji tě, nemotorná holko, mohu se umýt sama." Popadla Pingting z ruky suchá ručník. "V první řadě ses nikdy nehodila na sloužení druhým." "Nehodím se na sloužení druhým?" Oči Pingting se rozšířily. Vždy sloužila ostatním, speciálně svému zlomyslnému pánovy a nikdy si na její práci nikdo nestěžoval. Uměla hrát na qin a stejně dobře zvládala šachy, byla talentovaná v obojím, literatuře i umění, zároveň byla známá pro svou zábavnost při konverzaci a byla považována za velmi laskavou. Jak to, že se nehodí na sloužení druhým? Pingting zaprotestovala nazpět. "Ale v předešlých dnech, když jsem vás myla, jsem polámala jen několik pramínků vašich vlasů." "Samozřejmě, protože jsi nikdy nikomu nepomáhala předtím mýt vlasy." Slečna Hua měla pravdu. Ve vévodské rezidenci Jing-An měla vlastní služebnou, která jí pomáhala mýt vlasy. Sotva si umyla vlastní vlasy, natož pomáhat umývat vlasy někomu jinému. Jednou nebo dvakrát se snažila umýt vlasy pánovy, ale He Xia po několika vteřinách zaječel bolestí a tak se té myšlenky vzdala. Poté, co se slečna Hua omyla, pokračovala ve svém vyšívání. Naneštěstí se několikrát bodla a za chvíli už brečela bolestí. Pingting se snažila zkrátit dlouhou chvíli. "Říkala jsem, že je to náročná práce, tak proč se to slečna chce i tak učit? Každý den slečna chce mou pomoc a poté si způsobí bolest... Jaký to má všechno smysl?" Slečna Hua si povzdechla a nepřítomně zírala na své šití. "Co můžu dělat? Stýská se mi po něm, tak pro něj šiju, ale pak se píchnu a tak ho nenávidím, protože je to jeho vina, že to dělám. Pak si však vzpomenu, že mě nevidí a neví, co dělám. Oh bože, jsem tak naštvaná!" Pingting se chtěla zasmát, ale když viděla slečnu v takové depresi, nedokázala se k tomu přimět. Obraz 'Dong Dingnan' se jí zase vrátil, její vidění se rozmazalo a jehla se začala nebezpečně kroutit. "Ouch!" Slečna Hua zatleskala, oči jí zářily. "Konečně ses píchla. Říkám, že tahle jehla je zaujatá, ráda ďobe jen můj palec." Tyto dvě slečny se daly spolu do řeči, ačkoli se Pingting zdála být plně zapojena do diskuze, cítila se nervózně. Tajně doufala, že 'Dong Dingnan' přijde, aby mohla zjistit více o svém pánovi. Její oči běhaly ze západu na východ a den rychle skončil, ale nikdo je nepřišel navštívit. Slečna Hua viděla sevřené rty Pingting a vykouzlila sladký úsměv. "Neboj se, řekl, že se vrátí za tři dny. Když ne, tak ho budeme prostě ignorovat." K večeru, dvě dívky seděly uvnitř a jedly večeři, když přispěchala komorná. "Má paní, někdo vás chce vidět." Pingting zvedla prudce a dychtivě hlavu. Slečna Hua se otočila a řekla. "Nech ho vejít." - 41 -


Kniha -1Rolety byly spuštěny a srdce Pingting začalo rychle bít. S očekáváním zírala na dveře. Brzy zaslechly kroky blížící se ke dveřím a objevila se velká pohybující se silueta. Vstoupil dovnitř a uctivě se uklonil slečně a všem za žaluziemi. "Dobrý večer má paní, mé jméno je Chu Moran a jsem zde, abych vám předal dar." Oh, tak to není 'Dong Dingnan', ale osoba, která předtím předala qin. Pomyslela si pohrdavě. Měla pocit, jako by na ní někdo vylil vědro ledové vody a její ohnivá energie zmizela. Byla naprosto zklamaná. Chu Moran se zdvořile usmál. "Toto je jedna z mnoha bronzových ozdob Gui Le. Není tak drahá, ale detaily jsou opravdu působivé." Pingting vyhlédla zpoza závěsů a mohla na první pohled říci, že ozdoba, kterou Chu Moran ukazoval, neměla žádnou chybu. Nejen, že byla drahá, ale vyřezal jí slavný mistr Gui Le, Lu Bing. Lu Bing byl legendární řemeslník, který zemřel před třiceti lety. Ozdoba znázorňovala ženu hrající na qin na horách, její výraz byl realistický a vyrovnaný. Bylo to tak krásné, že mnoha lidem nevadilo mít takový obraz. 'Dong Dingnan' jí pravděpodobně dal tento dar jako porovnání s velkoleposti její schopností hry na qin. Pingting usoudila, že 'Dong Dingnan' utrácí extravagantně peníze a obdivovala jeho taktiku. "Tak drahý dar je těžké přijmout. Prosím, vezmi si ho zpět." Její hlas byl pozoruhodně chladný. Chu Moran zaprotestoval. "Slečno Hua, toto je dar od pána, speciálně pro vás." "Minule to byl qin, dnes je to bronzová ozdoba, tak co to bude zítra?" Pingting udělala pauzu předtím, než řekla. "Jestliže je jeho zájem ve výměně věcí, nemám nic, co bych nabídla na oplátku, jelikož jsem žena. Nicméně pokud tvůj pán chce na oplátku něco jiného, nebude to tak jednoduché." Slečna Hua byla chytrá a přidala k tomu další větu. "A dokonce poslal někoho jiného, aby předal dar jeho jménem? Jak neupřímné, nedivím se, že je má paní naštvaná." Ačkoli s úsměvem opáčila. "Slečno Hua, pošleme ho pryč." "Slečno, prosím poslouchejte Morana, vlastně..." Ale slečna Hua to nepřipustila. "Neposlouchá, neposlouchá, neposlouchá! Vy muži víte pouze, jak zranit srdce ženy." Možná to bylo proto, že myslela na svého milého a teď si ventilovala svou nelibost na Chu Moran a rozhodla se zavolat komornou. Komorná, která předtím přivedla Chu Moran se to pokusila vysvětlit. Popadla jeho ruku. "Pane, prosím, nebuďte naštvaný, má paní je unavená, to je vše. Potřebuje trochu odpočinek, když se setmí." Beze slova ho vzala jeho i bronzovou sochu ven z rezidence Hua. Chu Moran nebyl nikdy tak ponížený rozkazy svého pána, vévody ze Zhen-Bei rezidence. V rezidenci Hua, se snažil být zdvořilý tak moc, jak jen to bylo možné, jelikož si byl vědom toho, že je to rezidence, kterou jeho

- 42 -


Kniha -1pán hýčká. Vrátil se zpět do vévodské rezidence Zhen-Bei a poctivě řekl svému pánovi, Chu Beijie, o všem, co se přihodilo. Poté, co dokončil svou zprávu, položil bronzovou sochu zpět na stůl. Chu Beijie četl oficiální dokument, když Moran vešel. Když Moran konečně skončil svou řeč, položil dokument, zvedl hlavu a srdečně se zasmál. "Nikdy bych nevěřil, že bude mít takový temperament! Kdyby byla mužem, určitě bych jí dal na starosti svou armádu. To jsou kvality těch, se schopností velet tisíci vojáků." Poté co se zasmál, se mu najednou zúžily oči. "Ona je chytrá, nemohu si dovolit, jí podceňovat." Chu Moran si povzdechl. "Je velmi krásná a její hra na qin je mimořádná. Pokud se pánovi líbí, proč zítra oficiálně nenavrhne sňatek se znakem vévody ze Zhen-Bei?" "Ne." Chu Beijie se zamyslel, než řekl. "Je to příjemná změna od obvyklého dramatu. Ona je fénix a já jsem jednoduše ctitel. "Vstal a jeho plášť zavlál. "Dobrá, půjdu vyhlásit svůj obdiv k ní." "Teď...?" Pingting ten večer nemohla ještě usnout. Zajímalo by jí, jestli 'Dong Dingnan' přijde další den, když jeho posla vyhnala s ostudou pryč. Pokud přijde, ona musí nejprve uklidnit svůj vztek, pak... přirozeně mluvit o domu Jing-An samozřejmě... povzdechla si. Její oči těkaly za strany na stranu s pocitem úzkosti. Přemýšlela o možnostech, ale bylo velmi pravděpodobné, že zítra s tím mužem, neznámého původu, bude mít rozhovor, jistě jí aktivně sleduje. Nemohla si přestat dělat starosti. Na to že jí, Bai Pingting, aktivně sledují, byla zvyklá, přestože nebyla považována za dostatečně pěknou ještě ve vévodské rezidenci Jing-An měla mnoho obdivovatelů. Ale tento muž byl tak dominantní a dobrý v psychologickém pletichaření a to ještě jistě neviděla vše. Vše na něm vyvolávalo jistý přirozený pocit, ne v nepříjemném slova smyslu. "Pingting o čem to přemýšlíš?" Zeptala se sama sebe, stojíce před oknem. Venku bylo měsíční světlo roztroušeno po celé zemi. Trochu se oblékla a vyšla ven obdivovat měsíční světlo. Replika rezidence Hua na fontáně vypadala obvykle v denním světle zastarale, ale v noci, to byl spíše uklidňující vzhled. Rezidence byla úplně tichá, dokonce i hmyz byl potichu. Vzhlédla, nemohla si pomoci a dívala se na měsíc. Koutkem oka viděla záblesk. Vytáhlá postava seděla na zdi, to způsobilo že Pingting uskočila dozadu. Vrah! Pingting se právě chystala zakřičet o pomoc, když postava slétla, jako by jí narostly křídla, na ni. Nezmohla se ani na otevření pusy předtím, než jí je zakryla veliká ruka i s nosem. Vůně obyčejného muže zaplavila její chřpí. "Nemluv." Přikázal muž. - 43 -


Kniha -1Oči Pingting se pohnuly v úžasu. To je on? Chu Beijie se pohnul, uvolnil sevření a tiše jí zašeptal do ucha. "Jsi služka slečny Hua? Já, Dong Dingnan, ti neublížím. Když tě pustím, nezačneš křičet o pomoc, ano?" Poplácal meč u pasu, jeho slova byla zdvořilá, zatímco jeho tón, byl přátelský. Pingting kývla a Chu Beijie zahlédl jiskru inteligence v jejích očích a úplně jí pustil, zatímco se tiše zasmál. Jeho obočí bylo temné, jeho oči zářily, jeho nos byl vysoký a na rtech měl neustále náznak úsměvu. Bylo to poprvé, co ho viděla zblízka, když si vzpomněla na své předchozí vzpomínky na něj, úsměv mu oplatila. Chu Beijie vždy oceňoval a chválil služky ve své rezidence, tak si ani nevšiml pozornosti Pingting. Místo toho řekl. "Lady už spí?" Pingting se obávala, že by mohl poznat její hlas a tak jednoduše přikývla. Chu Beijie si pomyslel, že když se vydáváte do války, musíte nejdříve prozkoumat nepřítele. Tato služka musí být neustále v okolí slečny, tak musí i vědět, co má ráda. S touto myšlenkou se zeptal. "Tvá paní ráda hraje na qin, ale víš, kde se naučila takto hrát?" Pingting si ukázala na krk a dvakrát otevřela ústa. Chu Beijie okamžitě porozuměl. "Ty nemůžeš mluvit." Vstal a šel přímo ke dveřím slečny Hua, zastavil se a zaposlouchal. Pak se tam jen postavil. Co to ta osoba dělá? Pingting měla obavy a odmítla Chu Beijie opustit. Chtěla mluvit o pánovi, ale nyní byla služka a němá, takže si nemohla dovolit být nervózní a klást otázky. Chu Beijie uviděl obavy v jejích očích a myslel si, že špatně pochopila jeho záměry. "Neobávej se, nebudu rušit tvou paní. Jen zde držím noční hlídku, pro svou milovanou fénix." Pingting byla ohromena, když si vzpomněla na tradici Dong Lin. Muž stojí venku přede dveřmi své milé a drží po tři noci noční hlídku. Chrání osobu, kterou má rád a obvykle se to koná tři noci před svatbou. Tento 'Dong Dingnan' opravdu odvážný, držet noční hlídku pro dívku, která mu ještě nebyla přislíbena. Její srdce bylo duté, protože mu stále lhala. Oči Pingting poklesly, nemám jinou možnost. Pokud zjistí, kdo jsem, nebo že jsem částí vévodské rezidence Jing-An, odvede mě do vězení, okamžitě. "Můžeš jít zase spát." Pingting na něj pohlédla, zůstat tam nebylo v pořádku, ale zůstat tam bylo poněkud trapné. Pokud zjistí, že 'slečna Hua' která s ním mluví, není ve skutečnosti ona, pak... "Běž, běž zpátky spát. Toto je věc mužů Dong Lin." Chu Beijie se to rozhodl udělat, aby získal důvěru dámy. Pingting na to opět nemohla nic říct a tak se vrátila zpět do své místnosti, s pokleslou hlavou.

- 44 -


Kniha -1Mohu vůbec usnout? Čtyřikrát nebo pětkrát se otočila na posteli, říkajíc si. Neříkala jsem mu, aby držel noční hlídku, tak to není můj problém, ne? Ale po chvíli si opět uvědomila celý význam této věci. Nemohla si pomoci a znovu tiše vstala. Vykoukla ven oknem. Chu Beijie stál stále tam, kde ho Pingting viděla naposledy a vzhlížel ke hvězdám. Byl vysoký a impozantní. Šerý měsíční svit na něj rovnoměrně dopadal, stejně jako vojsko sestupující z nebes. Pingting studovala jeho orlí nos, jako řezbář věnovala pozornost nejmenším detailům. Chu Beijie se najednou posunul a ona se přikrčila, jako vyděšený králík. Pak se začervenala. Přitiskla si ruku k hrudi. Měla pocit, jako by tam její srdce více nebylo. Proč on se na chvíli neposadí a neodpočine si? Jsi hloupý, proč bereš noční hlídku tak vážně? Není to tak, jako by tu byl někdo, kdo tě přijde zkontrolovat, jestli stojíš, nebo ne, že? Pingting doufala, že brzy přijde ráno, pak bude schopen si trochu odpočinout a ona si už o něj taky nebude muset dělat starosti. Nebe začalo konečně světla a Pingting rychle otevřela dveře. Ale předtím, než mohla skutečně vyjít, dostala pocit, že má želatinové nohy a zhroutila se. Nespal celou noc a ona ho také celou noc pozorovala. "Nejsme my blázni?" Pingting se neobratně zasmála sama sobě. Uklonila se přede dveřmi, aby pozdravila Chu Beijie. Chu Beijie stál několik hodin, ale přesto nevypadal nijak unaveně. Slyšel její kroky a uviděl včerejší němou služku, jak se k němu blíží. "Jsi dnes brzy vzhůru, je to proto, že jdeš pomoci své paní se umýt?" Pingting přikývla. Chu Beijie na ní neměl v plánu promluvit, ale když jí viděl, měl nepochopitelný příjemně hřejivý pocit. Už předtím viděl mnoho dívek, ale žádná z nich neměla takovou zlatou auru, nemluvě o tom, že jí má služka. Jejich oči se náhodou setkaly. Její zorničky zářili jako černé krystaly. Její zorničky mohli mluvit. Na první pohled, to vypadalo, jako by jí světlo vtékalo do temnoty očí, ale čím více se na ně díval, tím hlubší měl pocit, že její oči schovávají tisíce slov. Chu Beijie si nemohl pomoci a řekl. "Tvé paní se musí líbit tvé neobyčejné oči."

- 45 -


Kniha -1Pingting se v odpověď mírně pousmála a Chu Beijie dodal. "Mít takovouto služku, dává jednomu lepší představu, co má slečna ráda." Pingting cítila, jako by jí někdo udeřil. Její výraz se nezměnil, ani když vešla do pokojů slečny Hua. Slečna Hua se při zvuku kroků Pingting teprve vzbudila. Pingting byla klidná po celou dobu, při obvyklé rutině mytí. "Co je dnes s tebou špatně?" Zeptala se slečna Hua. "Nic." Pingting uvažovala, jestli má říct slečně Hua o 'Dong Dingnan', ale vybrala si o tom pomlčet, protože slečna Hua by jí zesměšňovala. Stále se velmi obávala o pána, ale více se bála, že někdo odhalí její pravou totožnost, když bude příliš mluvit. Ten tlak na jejím hrudníku byl nesnesitelný, takže samozřejmě nechtěla, aby se jí slečna Hua smála. Ať si ten chlap stojí, kdekoli se mu zachce. Slečně Hua a Pingting se nakonec podařilo dostat se ven z ložnice. Když Pingting vyšla ven, nebyl Chu Beijie nikde v dohledu. "Na co se koukáš? Je dvůr náhle hezčí?" Pingting se rozhlédla znovu, ale Chu Beijie tu opravdu nebyl. Myslela si, že další den řekne slečně, že celou noc držel noční hlídku. Nepomyslela na to, že by ráno tiše odešel, když se slečna Hua vzbudila. Slečna Hua jí strčila do zad. "Pojďme. Květinář souhlasil, že mi přiveze dva svazky fialových pivoněk, pojďme na přední nádvoří zjistit, jestli je přinesl nebo ne." Pingting byla stále hluboce zamyšlená, přibližně v půli myšlenky najednou vykřikla. "Ai-yaa!" Slečna Hua uskočila zpět. "Co?" Kdyby tu Chu Beijie zůstal ráno stát, kdybychom na něj, slečna a já, náhodou narazili, nebude naše krytí prozrazeno? Je v pořádku, když se dozví, že jsem jen služebná, ale jak pak vysvětlím svůj zájem o novinky o pánovi? Pingting polil studený pot, co se to se mnou minulou noc dělo? Takové věci mě ani nenapadly, jen jsem tupě sledovala, jak ten chlap celou noc stojí! Ale kdykoli pomyslela na něj a tu noc, cítila se nepochopitelně šťastná.

- 46 -


Kniha -1-

6. kapitola Pingting hleděla nešťastně do svého talíře. Neočekávaně, Chu Beijie, jí ten den nenavštívil, ale ona nicméně očekávala, že přijde a už si na něj připravila mnoho otázek. Ticho bylo tak trapné, že si slečna Hua pomyslela, že se Pingting chová divně. Nenechala Pingting vést večeři a hned po její skončení jí nechala jít spát. Pingting celou minulou noc nespala a jak očekávala, byla unavená, stále si však nemohla odpočinout. Doširoka vytřeštila oči a zírala do stropu, a cítila v sobě šílené bušení. Vykulila se z postele a vyhlédla ven oknem. Jak očekávala, před dveřmi slečny Hua stála zvláštní postava. Měl vážný, tajemný a trochu arogantní úsměv a Pingting ho tiše pozorovala. Zpočátku se snažila přesvědčit sama sebe, že je to prostě blázen, ale po dlouhé době se rozhodla, že nemá to srdce ho tam nechat takhle samotného. Chu Beijie tam znovu stál celou noc. Měl mnoho práce ve vévodské rezidenci Zhen-Bei už dříve a až se zítra vrátí, bude vázám ještě větším množstvím práce. Přesto i tak přišel a jen tak tu stál, přemýšleje o hře slečny na qin a jejich konverzaci se usmíval. Zaslechl za sebou kroky a otočil se. "Znovu ty?" Pingting sklopila oči. V jejích rukou byla židle s koženým polštářem. Ukázala na Chu Beijie a poté na židli. "Nejsem unavený, nepotřebuji si sednout." Její oči, které byly pravděpodobně nejjasnější na světě, vypadaly najednou smutně, což ho bodlo u srdce. Ty oči vypadali tak smutně, že odmítl její laskavost. Hleděla na něj s úzkostí, obavami a zmatkem skrytými ve svých očích. Útočili na něj, dokud to nakonec nevzdal a neřekl. "Fajn, fajn. Děkuji." Její roztomilé oči se náhle rozzářily, jako kdyby v nich byly dvě vzácné zářící perly. Bylo to, jako kdyby led v srdci Chu Beijie roztál, aby byl nahrazen pohodou a volba posadit se, se mu náhle zdála velice dobrá. Pingting koukala, jak se Chu Beijie posadil a otočila se, aby odešla do svého pokoje. Chu Beijie jí sledoval, dokud nevstoupila do vnitřní části domu a pak upadl do rozpaků. Protože si vzpomněla na svůj slib, chránit svou fénix a odvrátil se. Po chvíli opět uslyšel blížící se kroky. Chu Beijie zúžil oči, ale neotočil se. Podle očekávání se Pingting opět vrátila. Položila na zem tác, na kterém byly malé hrnečky a konvička. Dokonce na něm bylo i nějaké drobné občerstvení. "Ty bez pochyby věci promýšlíš." - 47 -


Kniha -1Pingting ušla dlouhou cestu, aby přinesla svačinu z kuchyně. Když od něj uslyšela pochvalu, nemohla si pomoci a usmála se v náhlé odezvě. Její úsměv pomalu vykvetl, nicméně nebylo to tak, že by se usmívali pouze rty, ale vypadalo to, že každý píď jejího obličeje září v úsměvu. Náhle byl úplně omámený, ona byla opravdu krásná, ale když se podíval blíže, uvědomil si, že byla jen němou služkou, se dvěma velikýma očima, ale přesto stále spíše prostá. Viděl portrét slečny Hua, byla nádherná. Pingting byla obklopena slunečním světlem a Chu Beijie jen zíral, jako by byl trochu přiopilý. Tento muž měl opravdu silnou přítomnost, i zde, v rezidenci Hua. Ačkoli mohl sedět nyní na židli, jeho postava byla stále větší, než kohokoli jiného. Je to opravdu muž? Jak se na něj pokradmu dívala, nepříjemný hlas jí švihl myslí, připomínal jí pána. "Ano, kdybych se ho teď zeptala na pána, odpověděl by? Měsíc je měkký a výraz je trochu jemný. Pravděpodobně by nebylo na škodu zeptat se na jednu nebo dvě otázky." Obličej Chu Beijie vrátil Pingting zpět do reality. "Není možné, abych to mohla udělat. On není jen průměrný muž posedlý láskou." Její myšlenky byly smíchány a v nepořádku, rychle si vzpomněla na svou skutečnou identitu. "Služka Pingting, lhářka Pingting." Cítila se naprosto k ničemu a skrz naskrz zkaženě. Náhle vstala, nedělaje si starosti s pohledem Chu Beijie a vrátila se do svého pokoje. Schovaná za oknem pozorovala Chu Beijie celou noc. Další den byl Chu Beijie pryč. Ale Pingting nespala už dvě noci a její kašel opět začal. Dokonce měla horečku a byla velmi nemocná. Slečna Hua zjistila, že je nemocná a nařídila svým lidem přivést lékaře. Pak klidně řekla. "Vezmi si svůj lék. Seženu někoho jiného, kdo se o mě bude chvíli starat, takže se neopovažuj troufnout si opustit dnes tuto postel!" Pingting to cítila spíše jako slabost, ale věděla, že její zdravotní stav je důležitý. Vzala si slova slečny Hua k srdci, vypila lék a pořádně si odpočala. Když se probudila, nebe už bylo temné. Slečna Hua právě dojedla večeři a přišla jí zkontrolovat. "Opravdu jsi spala celý den. Řekla bych, že už vypadáš mnohem lépe. Tvůj 'Dong Dingnan' dnes přišel, ale neodvažovala jsem se s ním mluvit, tak jsem předstírala, že mě bolí hrdlo a poslala ho pryč." Pingting odpověděla "Huh" a urychleně se posadila, klepaje se na postel. "Neboj, jestli tě opravdu má rád, přijde znovu."

- 48 -


Kniha -1Pingting byla opravdu naštvaná, protože jí utekla dobrá příležitost zjistit něco více o pánovi. Čas neúprosně letěl a ona stále nevěděla, kdy se vrátí zpět do vévodské rezidence Jing-An. Mnohem důležitější bylo, že čím déle zůstávala v rezidenci Hua, tím více, jako by její srdce šílelo a vymykalo se jí z rukou. Cítila se, jako by byla na pohyblivém písku. Nebylo snadné se pohybovat, ale nebylo dobré zůstat v klidu. Slečna Hua nevěděla, o čem přemýšlí, tak usoudila, že Pingting stále mučí nesmírná bolest hlavy. Řekla ostatním služkám, aby přinesli Pingting nějaké jídlo a léky a pak potichu odešla. Tu noc, Chu Beijie znovu přišel. Stále stál před dveřmi do ložnice slečny Hua, ale neustále pečlivě naslouchal svému okolí. Zdálo se, že postava němé služky kroužila kolem něj, ale kdykoli se jí snažil chytit, zmizela. Chu Beijie ze sebe nebyl moc šťastný, nejsem zde, abych chránil svou fénix? Byl ze sebe klamaný, že není loajální k osobě, kterou má rád, ale naneštěstí pro něj, nemohl prostě zapomenout na oči té služky. Zdálo se, jako by ty lesklé zorničky tiše sdělovali tisíc slov. Opět uslyšel kroky a do jeho mysli vstoupila šťastná nálada. Dychtivě se otočil. Náhle jeho tvář potemněla. "Co se děje?" Pingting šla pomalými kroky, jako kdyby měla co chvíli zkolabovat. Chu Beijie natáhl ruku a pak uchopil její zápěstí, aby ji podepřel. Její ruka byla nepřirozeně horká. "Ty jsi nemocná?" Řekl. Pingting rychle zavrtěla hlavou a snažila se zakrýt slzy v očích. Strávila dlouhou dobu o samotě, přestože slečna Hua, Pan Hua a Matka Chen o ni měli strach, nikdy se necítila šťastnější, než když slyšela, jak jí tato osoba položila tuto krátkou otázku. Tyto tři slova stačila na to, aby jí utěšil. Věnovala mu drobný úsměv a Chu Beijie viděl její smutné dolíčky. Ten pohled zasáhl Chu Beijie srdce. Úplně zapomněl na svou milovanou fénix. Vrhl se kupředu a ochranitelsky jí vzal do náruče. "Je tohle tvůj pokoj? Zeptal se. Pingting přikývla. Chtěla protestovat, ale místo toho se tvrdě kousla do rtu. Chu Beijie jí rychle odnesl do jejího pokoje. "Odpočívej. Je velmi pozdě a ty jsi nemocná. Nestará se tvá paní o tebe?" Vešel do jejího pokoje a něžně jí položil na postel. Vždy dělal to, co chtěl a nestaral se o rozdílné zvyky žen a mužů. Nešikovně jí přikryl pokrývkou, než se narovnal.

- 49 -


Kniha -1"Spi." Sledoval, jak se oči, které měl rád, zavírají. Jeho hlas ztratil svou obvyklou barvu, když jí řekl, aby šla spát, bylo to více jako, každodenní hlas, kterým rozkazoval svým vojákům. Pingting však cítila pouze útěchu. Zavřela poslušně oči, ale po chvilce je zase otevřela. Chu Beijie si už myslel, že odejde, když si uvědomil, že tento 'voják' ho neuposlechl. "Zavři své oči a běž spát." Pingting se cítila pobaveně, připomnělo jí to škádlení jejího pána. Znovu otevřela oči a tiše je upírala na Chu Beijie. Chu Beijie náhle cítil, jak mu srdce zrychluje, když se setkal s jejím pohledem, cítil něco, co nikdy předtím a úplně ho to zaplavilo. Bylo ještě úžasnější než potěšení, které cítil na bojišti. Nebyl z toho šťastný, jelikož prošel už všemi možnými druhy situací a vždy byl schopen mít to, co chtěl. Bylo to, jako kdyby jedna část jeho srdce byla roztržená a zanechávala ho s těžkým dechem. Ta malá němá na posteli byla nepochybně krásná, ignoruje její obličej, nos a ústa. Měla nezastupitelnou eleganci, kterou nikdo jiný neměl, a to bylo to, co jí dělalo tak krásnou. "Zavři oči." Chu Beijie si odkašlal. "Jdu ven." Pingting se cítila trochu zklamaně, ale protentokrát opravdu zavřela oči. Chu Beijie byl pravý gentleman a opravdu odešel. Další noc. Odolnější, než minulou noc, tvrdší než předchozí noc. Pingting usnula až v ranních hodinách a spala až do poledne. Slečna Hua si pospíšila do jejího pokoje a zašeptala jí do ucha. "Víš, kdo Dong Dingnan je?" Pingting se trochu rozbušilo srdce. "Řeknu ti to, on je vévoda Dong Lin ze Zhen-Bei! Viděla jsem včera jeho portrét, ale oh bože, on je mocný vévoda ze Zhen-Bei!" Pingting náhle zbledla, její tělo to dvakrát vzdalo předtím, než se jí podařilo se podepřít a s obtížemi zvednout. Vévoda ze Zhen-Bei? Dong Dingnan, že byl ten, kdo držel noční hlídku. Muž, který jí nesl, byl vévoda ze ZhenBei - vévoda Dong Lin, nejsilnější vojevůdce Dong Lin, nepřítel Gui Le a pánův nejstrašidelnější protivník. Slečna Hua si musela myslet, že je to zázrak a stále Pingting chválila. Pak jí poplácala po rameni a řekla. "Hong, jsme jako sestry, tak mi pomůžeš, ano?" "Eh?" "Je to snadné. Už jsem poslala paní Hua doručit dopis vévodovi ze Zhen-Bei. Praví se v něm, že slečna Hua je nyní zasnoubená a není volná. Říká, že pokud je ochoten využít své autority a vymazat mé manželství, bylo by snadnější provést věci v budoucnosti." Slečna Hua se tvářila spokojená sama se sebou. "Tentokrát nemůže - 50 -


Kniha -1můj otec znovu protestovat a až bude mé zasnoubení zrušeno. Řeknu vévodovi ze Zhen-Bei pravdu. Dokonce ti dám krásné svatební šaty. Oh ano! Můžeš mít moje." Tvář Pingting se v půlce štěbetání slečny Hua zachmuřila. "Ty... jsi... blázen? Vévoda ze Zhen-Bei je mnohem silnější, desetkrát silnější, než tvá rodina. Pokud zjistí, že jsme mu lhali, lidé v rezidenci Hua budou mít veliké potíže." Byla stále velmi nemocná, tak nemohla plně zdůraznit vážnost situace. Slečna Hua si toho nevšímala. "Má tě rád. Jsem si jistá, že mu nebude vadit to, že sis vypůjčila mou identitu." "Tak to není!" Pingting jí popadla. "Řekněte paní Hua, aby neposílala ten dopis." Slečna Hua byla trochu vyděšená, když viděla jak je Pingting rozzlobená. Její hlava poklesla v hanbě. "Ale paní Hua se právě vrátila zpět, zrovna mi řekla odpověď vévody ze Zhen-Bei." "Co řekl?" "Řekl, zítra bude slečna Hua opět volná." "Zítra?" Slečna Hua viděla Pingting zvláštní výraz a našpulila rty. "Musím cvičit na qin, zítra si promluvíme." Pak odešla. Pingting chvíli zírala do prázdna, dokud si nepřeorganizovala v hlavě události. "To není možné, vévoda ze Zhen-Bei, opravdu byl vévoda ze Zhen-Bei..." Pingting chvíli hluboce přemýšlela, než jí v očích blýsklo světlo, ukazující, že došla ke konečnému rozhodnutí. "I přesto jsem nenašla pána, nemůžu zde být bezdůvodně vázána. Takže rezidence Hua... hodně štěstí." Nějak se jí podařilo vstát a sbalit své věci. Cítila se trochu bezcitně, když si vzpomněla, jak laskavý k ní lidé z rezidence Hua byli. Bez ohledu na to však stále musela jít. Byla v Dong Lin, v zemi nepřítele, a jestli vévoda ze Zhen-Bei někdy zjistí její pravou totožnost, rodina Hua bude v mnohem větších problémech než teď. Prošla zřídka používanými zadními dveřmi a nikdo si toho nevšiml. Přesně takto Pingting opustila zadem rezidenci Hua. V noci zůstala v hostinci. Byla zřejmě uvyklá sledovat Chu Beijie při noční hlídce tak proto nemohla usnout, opouštěla své myšlenky, aby jí opakovaně trápily po celou noc. Co bylo skutečně znepokojující, však byla skutečnost, že se její kašel zhoršuje. Kašel za kašlem a žádná známka nejmenšího zlepšení. Toto město bylo další den velmi tiché. Byla příliš nemocná, aby vyšla ven, tak se zeptala obsluhy na to, co se děje venku, ale podle všeho, se nic pozoruhodného nestalo. Prokašlala další noc. Ráno třetího dne jí obsluha dala nějakou vařící vodu. "Něco velkého se stalo minulou noc! Bohatý dům rodiny Hua z nějakého důvodu rozčílil vévodu ze Zhen-Bei tak, že je nařídil všechny setnout." Pingting se náhle probrala, ale snažila se nedat najevo příliš zájmu. "Cože? Všichni mají být popraveni?" - 51 -


Kniha -1"Nevím, co vévodu ze Zhen-Bei tak rozzuřilo." Servírka si povzdechla. "Rodina Hua musela udělat něco nesmírně ostudného, že si vysloužila něco takového. Náš vévoda ze Zhen-Bei je ve skutečnosti velice laskavá osoba." Pingting neslyšela poslední dvě věty. Hádala, že Chu Beijie bude velmi naštvaný, ale nepředstavila si, že by odsoudil tolik lidí k smrti. Chu Beijie silný, přesto neústupný obličej se jí mihl myslí, zavřela oči. Ano, vždy věděla, že se mu nedá věřit. Mohl být gentleman, ale když přišlo na válku, stal se z něj nejkrvavější démon. Pingting slyšela o krutosti vévody ze Zhen-Bei a prolitá krev vojáků Gui Le by vydala dost na tok řeky. "Popraví všechny lidi z rezidence Hua?" Pingting zírala na stůl a židli před sebou, které se pomalu rozmazávali kvůli jejím slzám. Zavrtěla hlavou. "Nemožné..." Dokonce, i když vévoda ze Zhen-Bei zničí deset velkých rodin, jako je rodina Hua, lidé Dong Lin nebudou protestovat. Pan Hua, slečna Hua, paní Hua, Matka Chen, You'er, Zi Hua... hlavy všech těchto lidí budou sťaty, upuštěny do odpadu. Hruď Pingting se stáhla, jako by se chytala zvracet. "Ne, nemůžu jen sedět a dívat se, jak umírají." Sevřela strany postele a pomalu se vytáhla nahoru. Vévodská rezidence Zhen-Bei byla ještě slavnostnější než obvykle a venku stály dvě řady strážců. Služky, sloužící uvnitř našlapovali po špičkách, a pokud náhodou některou svědilo v krku, musela jít na tajné místo daleko od vévody a tam se vykašlat. Dokonce i Chu Moran, který byl obvykle tak klidný, se potil, když stál v jeho kanceláři. Chu Beijie si prohlížel nějaké oficiální papíry. "Je ti horko?" "Ne." "Poté si setři pot z obličeje." "Ano." Chu Beijie nebyl tak nervózní, jak si Pingting představovala. Před dvěma dny, když vyřídil záležitost se snoubencem slečny, se vrátil zpět. Strávil celou noc přípravami pro slečnu, ale když ji znovu navštívil, řekla mu pravdu. Nekroutil očima, nekřičel, neztratil nervy. Jen na malou chvíli postál před dveřmi do pokoje Pingting a pak odešel. Zpětně, slečna Hua si myslela, že nebezpečí pominulo. Nevinně se usmívala a komorné řekla. "Dobře, jsem v pořádku, nejsem? Vévoda ze Zhen-Bei je opravdu laskavá osoba, Hong opravdu měla zbytečné obavy." Když se vrátil do rezidence, Chu Beijie se posadil a pomalu upil ze šálku horkého čaje. Chu Moran stál na druhé straně, se snažil udržet svůj dech v klidu, protože věděl, že jeho pán byl někde jinde. Byl nesmírně naštvaný. - 52 -


Kniha -1Jak se dalo očekávat, po šálku horkého čaje tiše nařídil. "Zítra, při západu slunce bude provedena poprava rodiny Hua z hlavní části rezidence." Nakonec zazněl hlas Chu Beijie, Chu Moran si vydechl úlevou. "Ano." "Nevynech nikoho, dokonce ani psa." Přidal Chu Beijie. Nyní se slunce blížilo k západu. Všichni členové rezidence Hua byli svázaní a plakali. Ostří gilotiny bylo nabroušené, jako by čekalo na příkaz vévody ze Zhen-Bei, sekat štíhlé krky svých obětí. "Vévodo." Chu Moran pohlédl k nebi. "Je čas." "Je čas?" Chu Beijie se rozhlédl kolem, bylo nepřirozené ticho. Pohlédl k obloze. Zázrak, v který doufal, nepřišel. Jeho tvář se změnila v chladný kámen a na tváři se mu objevil neobvyklý krvežíznivý úšklebek. "Popravte je." Ale než mohla být jeho slova zaregistrována, byla nahrazena měkkou hudbou. Teto úžasný zvuk, se odrazil od zdi vévodské rezidence, přímo do okna a ucha Chu Beijie.

"Když jsou tu problémy, jsou tu hrdinové... Když jsou tu hrdinové, jsou tu krásné ženy... Přežívajíc zmatek, přežívajíc vřavu..." Bylo to slabé, ale jisto to byla ta píseň. Nemohl si pomoci a usmál se při tom teplém a příjemném tónu...

"Když jsou tu vojáci, bude tu sláva... Když je tu sláva, bude tu podvod... Vojáci znají podvod, vojáci znají podvod..." Bylo velmi příjemné poslouchat melodii tohoto qinu. Občas byla tak jemná, jako pavoučí vlákno a jinde se zdálo, že stoupá k obloze jako pták, vysoko do mraků, jinde letící nízko, těsně nad travnatou plání nížin. Koutky úst Chu Beijie se pozvedly. Chu Moran byl tak překvapený tou úžasnou hudbou a teprve teď si vzpomněl na pánův předchozí příkaz. Ale náhle slyšel Chu Beijie říci. "Ještě je nezabíjejte. Přiveďte tu dívku, která hraje na qin do mé rezidence." "Ano!" Brzy Chu Beijie oči pohlédli do duhovek černých jako uhel, které miloval a stejnou měrou nenáviděl. - 53 -


Kniha -1Tentokrát na něj byly její oči upřeny, nebyl v nich hněv, nebyla v nich škodolibost, strach a dokonce ani špetka potěšení. Pingting se na něj jen podívala a pokorně se uklonila. "Jsem zde, vévodo." Chu Beijie byl překvapen, když zaslechl hlas, který slýchal zpoza závěsů. Sevřel rty. Přimhouřil na ni oči a řekl. "Dnes se mé vnímání života zdá se rozšířilo. Jsi paní a služka. Jsi němá a stále můžeš zpívat. Jestli je tu něco dalšího, co dovedeš, nech mě to vidět." Hlas vévody ze Zhen-Bei byl hrozivý, což obvykle stačilo na to, aby se i ti nejstatečnější z bojovníků roztřásli, přesto na ní nebylo známky po vzteku ani strachu. Pingting se usmála, předstírala, že vypadá zraněně. "Vévoda se zlobí?" Chu Beijie si chladně odkašlal a místo odpovědi položil otázku. "Předpokládám, že jsi plně porozuměla tomu: 'Vojáci znají podvod.' Že i když někdy podvod vede k vítězství, může vésti i ke katastrofální porážce?" "Vítěz vždy rozhoduje o osudu poražených." Obličej Pingting zvážněl a ona si povzdechla. "Jestli je to tak, pak mě neváhejte potrestat, vévodo." Sklonila svou hlavu. Chu Beijie se tajně usmál na její skloněnou hlavu. Popadl nefritový přívěšek ze stolu a pomalu ho stiskl. "Vím, o co ti jde. Nechceš, aby byla rodina Hua zničena. Myslím si, že toto je velmi dobré svědomí na služku. Dobře, pro teď zapomenu na rodinu Hua, ale..." Na okamžik se zamyslel a pak chladně řekl. "Musíš zůstat tady." "Zůstat ve vévodské rezidenci a sloužit vévodovi?" Chu Beijie zauvažoval. "Nebo snad plánuješ stát se mou vévodkyní nebo něco?" Bez dalšího slova se mu pomalu uklonila.

- 54 -


Kniha -1-

7. kapitola Hong, její jméno bylo Hong. To jméno nebylo tak zajímavé, jako osoba sama. Chu Beijie právě získal další běžnou služku, ale cítil mnohem větší radost než obvykle a to bez nějakého určitého důvodu. Bylo to, jako kdyby 'jednou za život' narazil na vzácnou a lahodně exotickou kuchyni a nemohl se dočkat, až ochutná, ale ve stejnou chvíli jí zničí medvěd. Nová služka, Hong, který lhala vévodovi ze Zhen-Bei, byla chycena a nyní je zavřena v malé místnosti v jeho vévodské rezidenci, daleko od kohokoli. Chu Beijie jí chtěl vidět, ale z nějakého důvodu se zastavil. Nebyl bůh, takže byl samozřejmě naštvaný. Několikrát se vzbudil uprostřed noci, zaskřípal zuby a zatnul pěsti, přemýšleje, jak všechno, on, vévoda, zkazil a kvůli služebné držel noční hlídku před dveřmi jiné ženy. Jeho hrdost, jako muže byla úplně roztrhána na kusy. Chtěl mučit tu zatracenou holku, vrhnout jí do žaláře, odvést jí do hlubokého lesa a nechat ji vlkům a pak jí svrhnout z útesu. "Někdo!" "Tady! Co si vévoda přeje?" Chu Moran se objevil ve dveřích, ale Chu Beijie pak se znovu uklidnil. Ne, nenechá jí umřít tak snadno. Ta dívka by měla zůstat v jeho rezidenci po celý zbytek života, litovat svých zločinů. Měl by jí občas trápit a rozbrečet. Další den Pingting onemocněla, právě když Chu Beijie plánoval jít se jí vysmát. "Nemocná?" Oči Chu Beijie blýskly směrem Chu Moran a chladně se zasmál. "Je tohle další její klam, na 'vojáci znají podvod'?" "Doktor už jí viděl. Je opravdu nemocná." Chu Moran odpověděl a jeho hlas byl vážný. Oči Chu Beijie blýskly. "Co jí je?" "Je to dlouhodobá nemoc, neustále kašle a je ospalá Chu Beijie přemýšlel o noci, když Pingting byla také nemocná a on jí odnesl do jejího pokoje. Pamatoval si ty živé oči, které se pomalu zavíraly a měsíční světlo, které jí rámovalo, opravdu si myslel, že je krásná. "Vévodo... chcete jí vidět?" S ostrým pohledem se obrátil k Chu Moran a donutil ho o krok ustoupit. Ten sklonil hlavu a pak váhavě řekl. "J-j-já jen mysle... možná..."

- 55 -


Kniha -1Chu Beijie pohlédl jinam a posadil se zpět za stůl, popadl nějaké dokumenty a pečlivě je četl. Pak se vyrovnaným hlasem zeptal. "Který doktor jí vyšetřil?" "Chen Guanzhi." "Ona je jen služka, není potřeba k ní volat slavného lékaře." Chu Moran nebyl často svým pánem kritizován a proto pobledl. "Dobrý, ihned ho vyměním..." "Není třeba." Chu Beijie uchopil štětec, okázale napsal dvě linie a dokument schválil. Zdálo se, že se trochu uklidnil. "Už jsi ho najal, tak není třeba ho více měnit." "Ano." "Vzala si svůj lék?" "Právě jsme šli koupit byliny podle receptu Chen Guanzhi a musí se to uvařit." Chu Beijie se zachmuřil. "Ona, se proti mně vzbouřila, a přesto jí najímám slavného lékaře a nechávám vařit lék. Krásný čas na onemocnění. Bohužel pro ni, jsem válečník z krvavé pouště, ne naivní chlapec z květinových plání. Až jí bude lépe, řekni jí, aby přestala hrát své hry v mé rezidenci." Chu Moran mohl vidět hněv svého pána a zůstal tiše, jen přikývl s tichým "Ano." Už se chystal odejít, když se Chu Beijie znovu zahleděl do dokumentů, jako kdyby dostal nový nápad. "Král mi dal dvě krabičky prášků z Yumei Tianxiang. Jelikož nemáme žádnou vysoce postavenou ženu v rezidenci, myslel jsem, že by přišli nazmar. Teď tu máme nemocnou ženu, můžeme jí je dát." Pingting byla opravdu nemocná. Ačkoli byla přirozeně zdravá, nikdy se úplně nedostala z nachlazení, které měla od posledního výletu, kterému následovala řada událostí. Síla postupně opouštěla její tělo. Během posledního krátkého rozhovoru, který měla s Chu Beijie, její oblečení úplně nasáklo potem a mohla se sotva postavit. Chu Moran měl na starosti péči o Pingting. Nedokázal zjistit skutečné úmysly svého pána, neodvažoval se jednat příliš mile nebo se o ni příliš zajímat. Po dlouhém uvažování jí nakonec umístil do malé budovy v odlehlé části vévodské rezidence. Každý den, Chu Moran přišel nahlásit stav zdraví Pingting. "Slečna Hong byla dnes velmi ospalá." "Slečna Hong snědla nějakou ovesnou kaši." "Slečna Hong poslední noc kašlala trochu méně, ale ráno měla vysokou horečku." Chu Beijie nic neříkal a předstíral, že neposlouchá. Pátého dne se však, Chu Beijie, cítil trochu podrážděně. Když slyšel Chu Moran říkat. "Slečna Hong dnes opět kašlala..." Náhle se zuřivě otočil. "Kašle! Kašle! Kašle! Proč pořád kašle? Nedal jsi jí už pilulky z Yumei Tianxiang? Ten Chu Guanzhi je také na vině... nemůže vyléčit ani malou holku." - 56 -


Kniha -1Chu Moran odešel a druhý den byl horlivý, neudělat znovu stejnou chybu. "Její kašel je již lepší. Brzy by měla být schopna vstát." "A kdy to bude?" Chu Moran nečekal, že jeho pán odpoví, natož položí otázku, přesto odpověděl. "Možná... okolo deseti dnů." Řekl nejistě, jak by to mohl vědět? Chu Beijie si jednou odkašlal, ne v uznání, nebo zamítnutí jeho prohlášení. Desátého dne, dříve než Chu Moran mohl začít se svou zprávou, se Chu Beijie postavil a prohlásil. "Půjdu jí navštívit, abych zjistil, jestli její 'zoufalá opatření' došla konce." Rázně prošel kanceláří a zamířil k místnosti, ve které Pingting žila. Budova měla malé nádvoří, na kterém byly vysázeny neznámé červené květy. Chu Beijie šel přímo ke dveřím, ale náhle se zastavil a přesunul se k oknu. Slyšel rozhovor, jeden z hlasů mu byl velice známý. "Ještě něco jiného?" "Mnohem víc." Měkký jemný hlas s nádechem humoru. "Například, když děláš polévku z kostí, nasekej kosti rovnoběžně, horizontálně, odhalujíc řadu dřeně. Nelámej je, nebo ztratí svou jedinečnou chuť. Smíchej rozchodnici, cynomorium, sušené kořeny citrónové trávy. Po smíchání dej směs do polévky. Přidej kosti a čekej, až to bude z poloviny uvařené, přidej čerstvé lotosové kořeny a mrkev. Potom to zavři pokličkou a lehce vař, dokud to nebude hotové." "Podivné, pracuji v kuchyni už mnoho let, ale nikdy jsem neslyšela takovýhle recept. Jee, dostávám na to chuť, jen to poslouchám." Chu Beijie pokračoval ještě chvíli v poslouchání. Všechno to byly vrcholné kuchařské techniky, přesto o většině z nich ještě neslyšel. Pingting se cítila o něco lépe a tak si začala povídat s Matkou Zhang z kuchyně, který jí nosila její lék pokaždé, když byla nemocná. Její nadšení bylo zpět a tak přihodila k dobru několik z jejích technik přípravy jídla. Ani jedna z nich neslyšela venku Chu Beijie, takže když Matka Zhang vzhlédla a uviděla ho, polil jí studený pot. "Ah! Vévodo..." Matka Zhang vyskočila a podařilo se jí vratce uklonit. Chu Beijie se na Matku Zhang ani nepodíval, jeho oči byly přilepené na tváři Pingting, která stále ještě nenabyla své obvyklé narůžovělé záře. Matka Zhang se nervózně omluvila. "Já.. měla bych se vrátit zpět do kuchyně." Rychle zvedla nádobu na lék a odcházela, až skoro zakopla. Pokoj byl ještě klidnější teď, když ho jedna osoba opustila a zdálo se, že v něm je jakýsi prázdný druh chladu. Chu Beijie pohledné jemně řezané rysy byly bez výrazu, měl stejnou teplotu, jako zimní den. - 57 -


Kniha -1Pingting se setkala s jeho očima, ale rychle je sklonila, když cítila jak jí šíleně buší srdce. "Vévoda je zde?" Pomalu se začala soukat z postele a lehce se uklonila. "Přeji vévodovy dobré zdraví." Chu Beijie zúžil oči, sepjal ruce na hrudi a použil přezíravý hlas, který používala většina šlechticů. "Slyšel jsem, že jsi byla nemocná?" Pingting si původně myslela, že když byla nemocná, Chu Beijie jí přijde navštívit, protože si vzpomene na dřívější čas, kdy spolu mluvili a byl na ni milý. Pak se zeptá na svého pána a uteče. Ale byla deset dní nemocná a neměla nové zprávy od Chu Beijie. Řekla si, že je to jen přirozené, ale hluboko v srdci to hořce bolelo. Posměšně pokračoval další otázkou. "Nejsi krásná a bez žaluzií nemůžeš hrát své sváděcí hry, tak jsi je vyměnila za hru zoufalých opatření?" Vidět Chu Beijie jí udělalo šťastnou, ale slyšet jeho chladná slova jí naprosto rozrušilo. Zamumlala si pro sebe. "Já JSEM nemocná." V tu chvíli veškerá bolest v jejím srdci z událostí, které se stali od odloučení se od jejího pána, jí zdálo se, přemohla. Dvě lesklé průhledné slzy jí stekly po tváři. Chu Beijie neslyšel odpověď na svou otázku a chystal se na ni zakřičet, když uviděl, jak se její ramena zachvěla. Sehnul se a uviděl dvě zarudlé oči a slzy obarvené tváří. Ta osoba v odpověď začala zmateně plakat, velice tiše. "Pro co brečíš? Zamračil se. "Přestaň." Ona nechtěla brečet před vévodou ze Zhen-Bei nebo ho rozzuřit, tak se tvrdě kousla do rtu. Chu Beijie na ní hleděl. Pak jí popadl za ramena, pomohl jí vstát a řekl. "Nekousej se. Už můžeš plakat." Pingting vlhké oči těkali jeho směrem, její hlava ne nehýbala, odmítala pustit ret. Chu Beijie byl nerad neuposlechnut. Zvedl její bradu a přinutil ji, se na něj podívat. "Když budeš brečet, zabiju lidi z rezidence Hua." Pingting hleděla do očí Chu Beijie, byly vážné. Tak jako tak, co je pro něj Hua residence? Když konečně pustila své rty, zůstal na nich slabý otisk. Rychle si utřela slzy a zvedla k Chu Beijie neúprosnou tvář, nezakolísala ani o kousek. Co nevěděla, bylo, že její výraz přiměl srdce Chu Beijie jednou vynechat. "Viděl jsem brečet už mnoho žen. Je to naprosto k ničemu." Mluvil velice blízko u ucha Pingting a její srdce tlouklo tak, že hrozilo vyskočit z hrudi. "Sedni si tady." Řekl nenuceně a přitáhl si ji do náruče. "Ah..."

- 58 -


Kniha -1"Nehýbej se, jinak spadneš." Neobvyklá vůně naplnila jeho chřpí. Nechal svou ruku přejít důvěrně přes obličej Pingting, pak se zeptal. "Hej, jakou vůni používáš na své oblečení?" Pingting byla obojí, nervózní i rozpačitá, z Chu Beijie vůně a teplo zahalilo její myšlenky. Slabě se zmítala, snažíc odtlačit to tělo velikosti hory pryč, polovina to však chtěla a polovina ne. Po chvíli to vzdala a začala odpočívat, ale stále s obavou v očích. Přijmula sebe a trpěla v náručí Chu Beijie. "Není ta vůně příjemná?" Úmyslně změkčila svůj hlas a její tón byl jako ženy v nevěstinci. Byla v tom dobrá, proto cítila, jak Chu Beijie tuhne. Usmála se ještě sladčeji a podívala se mu přímo do očí. "Jste vzdělaný člověk, takže jsem si jistá, že jste už slyšel o trávě Sifang, správně?" Oči Chu Beijie byly jako laser, chtěl proniknout tváří Pingting. "Tráva Sifang je silný jed, jeho listy se vyskytují ve čtyřech barvách a vůně je spíše sladká." Pingting odpověděla. "Znovu jsem se vzepřela vévodovi, což znamená, že můj život se promění v peklo, tak bych to mohla stejně rovnou skončit a umřít." Ona je jen služka, kde by mohla získat jedovatou rostlinu? Chu Beijie jí vůbec nevěřil, ale její sladké oči ho přinutily trochu zaváhat. "Jelikož je to takový vzácný jed, musím ho rozhodně vyzkoušet." Stiskli Pingting rameno, uzamkl jí pevně ve svém náručí a pomalu zvedl její rty k sobě. Cítila na tváři jeho dech. Pingting, ačkoli byla hýčkaná ve své rezidenci, nikdy předtím nezažila takovou situaci. Když si jí muž přitáhl, byla náhle v rozpacích. Nehledě na její zmatek se jí podařilo zakřičet. "Moran! Pospěš si a řekni králi, že mě vévoda ze Zhen-Bei políbil!" Chu Beijie byl zmatený. Uslyšeli zvenku náraz. Chu Moran byl opravdu venku a slyšel vše. Překvapením převrhl květináč, když na něj Pingting začala křičet. "Běž říct králi, že Jeho Výsost a Královna prohráli sázku! Vévoda ze Zhen-Bei mě opravdu políbil!" Bylo to všechno příliš náhlé a Chu Beijie si myslel, že spadl do nějakého druhu pasti. Pingting využila této příležitosti k osvobození a celou zbývající silou se odvalila a teď seděla na opačném konci postele. Objímala si kolena v obraně, zatímco na něj zírala. Jak se odsunula, Chu Beijie zúžil oči, když si uvědomil, že spadl do její pasti. "Podvedla jsi mě." Řekl nebezpečným hlasem. "Krásné ženy se jen hrnou k vévodovi a jako vlny mu dopadají k nohám, proč chce vévoda podřadnou služku, jako jsem já?"

- 59 -


Kniha -1"Mohu si vybrat, jakoukoli ženu budu chtít, tak proč bych si nemohl vybrat služku, z mé vlastní rezidence?" Chu Beijie se andělsky usmál a ukázal vedle sebe. "Pojď sem." Pingting byla opravdu vyděšená a dokonce i nyní odmítala ustoupit. Nicméně uprostřed toho jí něco napadlo a pak potlačila úsměv. "Je snadné mít Hong, ale vévoda se se mnou musí nejprve vsadit. Jestli vévoda vyhraje, Hong bude ochotna udělat cokoli, vévoda bude chtít." Často uzavírala sázky se svým pánem a už ve zlomku vteřiny věděla o co sázet. "Sázka?" Chu Beijie předstíral, že hluboce přemýšlí a po chvíli se srdečně zasmál. "Nepotřebujeme sázku nebo cokoli jiného, ty už jsi má, nebo to tak není?" Pingting mlčela, zřetelně nezaujatá. Překvapivě, Chu Beijie přidal. "Ale nechci tě nyní. Nejdřív se zlepši." Věnoval jí významný pohled a rychle opustil malou místnost. Tentokrát to byla Pingting, kdo byl zmatený. Po chvíli, když jí zmizel z dohledu, se zase vrátila k rozumu. "Geez, jaká obtížná osoba k vypořádání. Využívá ústupy k postupům dále, hraje opravdu těžce. Dívčí pocity jako by mu tančili na dlani." Přes mrak jejích temných myšlenek se náhle začervenala jasnou červení, když hleděla oknem na zapadající slunce.

- 60 -


Kniha -1-

8. kapitola Pingting strávila poslední tři dny odpočinkem, ale přesto byla zřetelně roztržitá. Květiny venku byli v plném květu a zářili nesmírně oslňující červení. Nicméně oči Pingting utkvívaly častěji na bujné zeleni a odpočívaly. Chu Beijie jí za poslední tři dny nenavštívil. "Je v pořádku, když nepřijdeš..." Strávila poslední tři dny obavami, jestli ji Chu Beijie znovu navštíví, ale také se bála, že se do jejího malého pokoje vrátí. "Jaký druh rozkazu je, 'nejdříve se zlepši'?" Pokračovala v přemýšlení a zčervenala do světle růžové, jako by si s jejím srdcem hrálo malé roztomilé kotě. Matka Zhang jen řekla. "Slečno Hong, už vypadáš mnohem lépe, tvoje líce jsou růžové a jemné." To odpoledne, Chu Moran vstoupil do jejího pokoje a předal vzkaz od Chu Beijie. "Vévoda nemá chuť k jídlo, takže udělej nějaký chutný pokrm, a odnes ho do vévodova pokoje." Vařit? Pingting se kousla do rtu a pomalu zamířila ke kuchyni. Chu Beijie měl dnes dobrou náladu. Čekal tři dny, kdy obvykle, jako vévoda ze Zhen-Bei, měl cokoli, kdykoli to chtěl. Těšil se, až zůstane sám, se svou roztomilou inteligentní služkou. Hong nebyla krásná, ale byla natolik zajímavá, že si zasloužila jeho úsilí a čas. Jak o ní a času, který spolu stráví, přemýšlel, objevil se mu na tváři lehký úsměv. Jejich setkání, byla jakási hříčka osudu, protože po tom všem, on byl vévoda a ona jen obyčejná služebná. "Kromě toho, trpěla tou nemocí snad celá staletí, bylo to pro ni jako boží trest." Pomyslel si a přesvědčoval sám sebe. Chu Beijie obvykle lidem neodpouštěl, přesto však snadno prominul této talentované dívce. Byl to pěkný den. Měl v plánu ochutnat něco z kuchařských dovedností Hong, poslouchat její hru na qin a pak ji svést svým šarmem. Tyto kýčovité myšlenky se mu rojily vy mysli, na rozdíl od obvyklých scén plných zabíjení, všechno kvůli dívce, která nebyla ani moc hezká. Tedy až do chvíle, kdy upil z polévky, kterou mu naservírovala Pingting. Jeho úsměv okamžitě pohasl, až zmizel úplně. Pingting dychtivě studovala jeho reakce. "Můj pán nikdy neochutnal nic, co jsem uvařila."

- 61 -


Kniha -1Chu Beijie výraz byl naprosto podivný, když přikývl. "Tvůj pán je velice chytrý, že?" Na chvíli zaváhal, než řekl. "Tahle polévka je nechutná." Pingting byla vlastně velmi znepokojena, ale když viděla jeho obvyklý hezký obličej zkreslený tímto výrazem, připadalo jí to zábavné a usmála se, ukazujíc uznání. Chu Beijie si povzdechl. "Teď už opravdu chápu, proč říkají, že ti, kdo tvoří nejlepší recepty, nejsou vždy dobří ve vaření." Pingting přikývla. "Rovněž, ti kteří znají vojenskou taktiku, nemusí vždy ve válkách bojovat." Její poznámka se přesně trefila do Chu Beijie zálib. V reakci uhodil pěstí o koleno a rozesmál se. "Dobře řečeno! Dobře řečeno!" Znovu se rozesmál, ale najednou přestal a upřeně pohlédl na Pingting. "Už jsi se plně zotavila?" Jeho hlas byl chraplavý, plný náklonosti. Vycítila jeho ego, znervózněla a udělala krok zpět. Bylo by bývalo lepší, kdyby se nepohnula, neboť Chu Beijie se pohyboval ještě rychleji. Uchopil její ruku, přitáhl si ji blíž a objal ji kolem pasu. "Kyaa!" Pingting zalapala po dechu překvapením a když si ji přitáhl k hrudi, tak vzhlédla. Uviděla jeho černé oči, které jí hravě sledovali. Chu Beijie měl jednu ruku nad ní, takže se nemohla pohnout. Sklonil hlavu a zašeptal jí do ucha. "Nebezpečná situace. Jak se jí chystá má paní zvrátit?" Jeho šepot jí přivodil takový šok, že jí srdce málem vyskočilo z těla. Byla trochu vyděšená, ale z nějakého důvodu, také cítil nutkání se usmát. Zamračila se, když se na něj podívala. "Vítěz bude vždy rozhodovat o osudu poražených, což znamená, že další vyhlazení je zbytečné?" Chu Beijie nebyl přesvědčen a zavrtěl hlavou. "Kde jsou ti tak zvaní poražení, protože já jsem dosud neslyšel žádnou píseň o porážce?" Jeho ústa byla velice blízko u krku Pingting a ona tak mohla cítit jeho dech. Vynervovaná, se zdálo, že se mu zmenšuje v náručí. Delikátním a okouzlujícím hlasem, se zeptala. "Od starověku, tu byly jen písně o vítězství. Tak od kdy tu jsou i písně o porážce?" "Můžeš zazpívat první a poté již bude existovat." Chu Beijie se výhružně usmál. "Když nezazpíváš, nedávej mi za vinu, pokud tě zničím." Pohnul se a políbil ji. "Ne..." Pingting se cítila bezmocně, protože tato osoba byla prostě příliš mazaná, mohla na něj jen vyčítavě hledět. Chu Beijie byl dočasně ohromený jejím pohledem, ale chtěl jí velice políbit a tak si ji přitáhl ještě blíž, v tu samou chvíli však začala zlehka zpívat. "Vlaštovky přinesly štěstí, - 62 -


Kniha -1ale moc štěstí přináší škodu. S radostí se dívám, s radostí hledím..." Jak se dalo očekávat, hlas Pingting byl dojemný a Chu Beijie zavřel oči a vděčně naslouchal. Znovu oči otevřel až chvíli poté, co píseň skončila. "Od této chvíle, nesmíš už nikdy zpívat před ostatními, vyvoláváš příliš mnoho emocí a skončilo by to zlomením jejich srdce." Dvakrát si povzdechl, jeho šťastný výraz se změnil do vážného. "Jsi příliš speciální, než abys byla pouhou služkou rodiny Hua. Kdo opravdu jsi?" To jí zasáhlo jako světlo. Doprovázela svého pána několikrát do bitvy, byla považována za čestného vojenského poradce, který má taktiku jako své vlastní boty. Dokonce nepřímo bojovala proti proslulému vévodovi ze Zhen-Bei, s tímto člověkem před sebou, před nějakou dobou. Chu Beijie hleděl na její bledou tvář, cítil k ní lásku a náklonnost. Pohladil jí po vlasech a zašeptal. "Neboj se, jen mi řekni pravdu. Rozhodně tě ochráním. Nedovolím nikomu, aby ti ublížil:" Pingting se hořce usmála. Kdyby Chu Beijie věděl, že je z Gui Le, vévodské rezidence Jing-An, Bai Pingting, věděl by i, že jednou téměř utopila jeho, Zhen-Bei, armádu. Není žádná šance, že by jí ochránil, když by věděl, že zná nejrůznější tajemství o domu Jing-An. Následky byly nemyslitelné. "Řekni mi." Upřeně hleděl do jejích černých očí. "Pomůžu ti, ať jsi kdokoli." "Já..." "Řekni mi." Oči Pingting těkali k očím Chu Beijie, které jí byly oporou. Zhluboka se nadechla. "Byla jsem vychovávána jako služka hrající na qin v rezidenci prince, dnešního krále Gui Le." Chu Beijie byl ohromený. "Pravé jméno Hong, je Yangfeng, a byla jsem přivedena do princovy rezidence jako dítě. Nicméně, princ Su, mě měl opravdu rád, a tak jsem byla učena ve hře na qin, takže jsem ho mohla bavit, když pil víno v zahradách." "Yangfeng?" Chu Beijie byl trochu zvědavý. "Tak jak jsi skončila v rezidenci Hua?" Pingting sklopila oči a povzdechla si. "Abych byla upřímná, začala jsem být u pána opravdu populární. Někteří lidé v Gui Le se začali cítit ohroženě mým vlivem. Byla jsem hloupá a naivní. Nějak jsem se dostala do hrozných potíží. Byla jsem odsouzena k smrti, ale dva moji přátelé mi pomohli utéct, pak jsem narazila na obchodníky s lidmi. A takto jsem skončila v Dong Lin a pak.. jsem potkala vévodu." Pokrčila rameny a nenuceně se zasmála. "Řada náhod."

- 63 -


Kniha -1Chu Beijie si ji prohlížel. "Měl jsem pravdu. Opravdu jsi z královské rezidence." Věděl vše o životě v královské rezidenci a tak s ní přirozeně soucítil. "Neboj se, vsadím se, že ani královna Gui Le ani He Su sám, ti nemohou nic udělat." Z nějakého důvodu byly špičky uší Pingting trochu načervenalé. Když viděla, jak je Chu Beijie laskavý, rychle sklopila oči a uklonila se. "Děkuji, vévodo." Chu Beijie se usmál. "Už můžeš vstát." Pomohl jí, se postavit a věnoval přitom pozornost jejím dlaním. "Toto jsou dobré ruce ke hře na qin." Pevně jí držel a nyní pravděpodobně neměl v úmyslu jí pustit. Pingting se chtěla schovat, ale nemohla. Bylo to jako by Chu Beijie kontroloval její srdce. Předstírala, že si chce otřít ruku, ale nepomohlo to. "Vévodo..." Odpověděl škádlivým úsměvem. Její myšlenky byly v naprostém nepořádku. Chu Beijie ji pustil, až když konečně viděl její zrudlou tvář. "Slyšel jsem tě zpívat, ale nyní chci slyšet tvou hru na qin. Hong, ne, Yangfeng, zahraj mi něco." Pingting přikývla a pohlédla směrem, kterým Chu Beijie ukázal, viděla guqin položený na desce stolu. Když se posadila, nemohla si nevšimnout, že se jedná o Fénix Paulownia-Guqin. Hudba začala... Bylo to jako poprvé vidět Alp, borové větve zdobené sněhem a prudký vítr ženoucí se kolem. Scéna smutku. Pomalu vítr umíral a sníh se vytrácel. Ačkoli bylo ještě chladno, bylo tam více života. Sníh se ještě neztratil, ale některá malá zvířátka už vyšla ven hledat potravu. Pobíhali po stromech nahoru a sbírali nějaké bobule. Pak se náhle zastavili, jako by něco zaslechli. Zmizeli dříve, než by si to kdokoli stačil uvědomit. Hory byly tiché. Brzy, bylo možné zaslechnout z daleka radostný smích. Přiběhly asi čtyři děti a začali znenadání hrát sněhovou válku, všude létaly sněhové koule. Napůl křičeli, napůl se smáli, hráli si kolem a jednoduše se bavili. Hudba qinu došla radostného konce. Chu Beijie seděl pohodlně opřený v židli, po konci otevřel oči a řekl. "Krásné, ale proč nemá dohru?" "Není žádný způsob jak uzavřít do norem interpretaci hudby, tak proč se nezastavit v nejšťastnějším okamžiku, přijatelné?" Kousla se do rtu. Jejich oči se setkaly a oni přemýšleli, proč jejich srdce bijí tak rychle. Konečně si Chu Beijie odkašlal a dvakrát zatleskal, jako při objednávce. "Yangfeng, pojď sem." Pingting se postavila od guqinu a pomalu se šourala k němu. Stále mezi nimi byla vzdálenost stolu, když se uličnicky zeptala. "Má vévoda stále v plánu jíst mou polévku?" Při vzpomínce na nechutnou polévku, Chu Beijie energicky zavrtěl hlavou. - 64 -


Kniha -1"Poté... Já jí tedy odnesu." Uchopila talíř a rychle couvala ven z místnosti. Chu Beijie sledoval její zmizení se zmatkem. Poté tiše zatleskal. Chu Moran se zjevil ve dveřích. "Vévodo." "Je tu služka hrající na qin v Gui Le, která se jmenuje Yangfeng." Chu Beijie pokrčil rameny. "Prověř ji." "Ano, okamžitě začnu." Pingting se začala usazovat v Zhen-Bei vévodské rezidenci. Nebylo těžké sloužit Chu Beijie, bylo to jako, když sloužila v Jing-An vévodské rezidenci v minulosti. Nemusela připravovat žádný čaj, ani dělat těžké práce. Vše co dělala, bylo hraní na qin a poslouchání ho. Všichni v rezidenci věděli, že je pro Chu Beijie speciální a nikdo se neodvážil chovat se k ní špatně. Všichni jí oslovovali. 'Slečno Yangfeng'. Léto ještě neskončilo, když lekníny začali kvést. Jednoho dne, si ti dva po obědě povídali. "Jak velký je svět?" "Měla bych se místo toho zeptat vévody. Jak bych to mohla vědět?" Pingting naklonila hlavu a mírně vykulila oči. "Neříkej mi, že vévoda to chce vědět, protože vévoda chce díky vojsku celý ovládnout?" Chu Beijie se zasmál. "Proč ne?" Pingting pozdvihla obočí. "Nevěřím, že by bylo tak snadné dobýt svět. Jsou tu čtyři země. Dong Lin má Vévodu samozřejmě, ale ostatní tři... dobrá, dokonce ani Markýz z Jing-An v Gui Le, nepadne tak snadno." "He Xia?" Chu Beijie zabručel a do tváře se mu vloupal tajemný úsměv. "Oh ano, tehdy, co jste myslel tím, že se s markýzem brzy setkáte?" Pingting předstírala vzpomínání. "Viděla jsem ho jednou zpoza závěsů v rezidenci prince. Vypadal jako hrdina a měla jsem z něj opravdu dobrý dojem. Výjimečný člověk, řekla bych." Dříve, než si to uvědomila, Chu Beijie jí znovu obejmul. "Dobrý dojem? Výjimečná osoba?" Hlas Chu Beijie zněl nebezpečně. Avšak Pingting se tomu zasmála. "Žárlíte, vévodo?" Když viděla, jak Chu Beijie opravdu žárlí, tiše přidala. "Vévodo, prosím, nebuďte lakomý. Tak jako tak, slyšela jsem, že byl cílem králem Gui Le. Možná je již mrtvý." Chu Beijie se temně zasmál, když vrtěl hlavou. "Kdyby zemřel tak snadno, už by nebyl více He Xia." Srdce Pingting začalo rychle bít, protože toto byla chvíle, na kterou čekala velice dlouho. "Jinými slovy, vévoda ví, kde je?" Nemohla kontrolovat své vzrušení.

- 65 -


Kniha -1"He Xia utekl z hlavního města Gui Le a Gui Le ho v současné době nahání svými vojáky. 'Povzdech'. Skoro jsem ho před několika dny chytil." Ucítil, jak se její tělo chvěje a zeptal se. "Yangfeng, jsi v pořádku?" "Ne, ne." Pingting zavrtěla hlavou, její obličej byl bledý. Aby se jevila méně podezřele, povytáhla obočí. "Posledně to bylo v Osmanthus. Tentokrát to je Čínská růže. Co to bude příště?" "Eh?" Pingting mu pohlédla do očí. "Vévoda neustále používá mnoho různých vůní." Předstírala rozzlobenost. Všechny jeho stopy po podezření byly pryč. Zasmál se a řekl. "Proč se zlobíš, někdy je opravdu velice těžké některé květiny získat. Když si budu vybírat vévodkyni, nebudu hledat někoho dobře vypadajícího, ale někoho, kdo mě bude moci doprovázet do boje." "Vévodo, nedokončil jsi příběh o He Xia." "Co k tomu dodat? Můj špeh mi nahlásil, když dorazil do Dong Lin, ale nějak se mu podařilo zjistit, co máme v plánu. Uniknul z mé léčky a dokonce zabil mého špeha. Je teď zpět, někde v Gui Le. Vše bylo pro nic." Pingting si tiše úlevou vydechla. Věděla, že je He Xia v bezpečí a to byl čas k odchodu. Ve skutečnosti, měla odejít už dávno. Často se ptala Chu Beijie, jestli může vyjít z rezidence. Obvykle někoho poslal, aby ji doprovázel, ale po čase už mohla vycházet ven sama. Neměla žádné peníze na cestu, ale tři vlásenky, které jí Chu Beijie dal, vydají na více, než potřebuje. Cestu už také měla zhruba naplánovanou. Měla věci promyšlené skrz naskrz, ale nemohla se rozhodnout, kdy odejít. O deset dní později přišel podzim. Listy byly den po dni žlutější a padaly častě ji a častěji. Byl čas odejít, ale ona se nedokázala donutit. Chu Beijie každý den poslouchal její hru na qin. Při jejím zpěvu zavíral oči, často se rozkošnicky usmíval. Ty úsměvy se Pingting vtiskly do paměti. Byly tak sladké. Byla používána k hraní a zpívání pro něj. Poznala, že se stalo něco velkého, když jí Chu Beijie ten den nenavštívil. Stalo se buď něco nešťastného v rezidenci, nebo úředníci udělali něco špatně. Samozřejmě, bylo tu i spousta jiných možných důvodů. Stejně jako předchozí den, ji Chu Beijie nenechal hrát na qin. "Opravdu jsi minulou noc kašlala? Nepředstírej. Jako bych mohl vědět všechno, co se děje v mé rezidenci. Není to tak, že si nemohu dovolit dvakrát doktora, tak proč jsi mi to neřekla?"

- 66 -


Kniha -1Pingting nebyla minulou noc u večeře, ale věděla, že tam nebyl ani Chu Moran. Noc strávil přípravami na její přestěhování do lepších pokojů a schůzkou s Chen Guanzhi. "Proč?" Zírala z okna, kde poletovaly listy chycené větrem. "Mohli jsme být nepřáteli. Týral jste mě, ale pak jste ke mně byl milý. Někdy říkáte velice krutá slova a málokdy utrousíte něco laskavého. Jindy zase jednáte jako opravdový gentleman, ale pak se zase změníte ve zkaženého vévodu." Povzdychla si. "Jaká nepochopitelná osoba. Kdo je s ním prostě trpí." Služka jí přišla požádat o návštěvu Chu Beijie. Ve chvíli, kdy Pingting vstoupila do místnosti, Chu Beijie řekl. "Rozhodně si dnešní menu zamiluješ." S velkou jistotou, byl tam veliký výběr delikates. Mezi nimi byl dušený lilek a 'osm pokladů nakládané zeleniny', všechno slaná kuchyně z celého světa. "Poslední dny jsi toho mnoho nesnědla. Měla bys dnes sníst něco víc. Víš, najal jsem kuchaře z Gui Le, aby udělal toto." Chu Beijie jí napjatě pozoroval, když jí přizval k jídlu. Pingting ochutnala a chuť lilku se jí rozlila v ústech. Pak se pustila do osmi tajemství nakládané zeleniny, ale ihned se zasmála. "Vévoda ví o kuchyni ještě méně než já. Najal jsi kuchaře z Gui Le, ale ne všechny z těchto pokrmů jsou z Gui Le. Například, toto tajemství je slavná pochoutka Bei Mo, tak co dělá zde?" Chu Beijie si povzdechl. "Chápu. Poté pošlu pro někoho jiného, aby ti vařil." Ale Pingting místo toho ukázala na osm pokladů nakládané zeleniny, zavrtěla hlavou a řekla. "Miluji to. Vévoda po tom všem neví, že jsem z Bei Mo." "Eh?" "Ano, ale byla jsem prodána do Gui Le, když jsem byla velmi malá. Tohle je mé oblíbené jídlo." Položila kousek do misky Chu Beijie. "Proč také neochutnáte, vévodo?" Světlo svíčky jí krásně osvětlovalo tvář a Chu Beijie si nemohl pomoci si jí nepřitáhnout blíž. "Já chci ochutnat tebe." Zazněla jeho slova. Srdce Pingting se téměř zastavilo. Byl příliš blízko a pevně jí držel. Bylo těžké se pohnout. Stočila hlavu mírně dolů a kousla ho do ucha. "AU!" Jeho hůlky spadly s řinčením na podlahu. "Vévodo... ne..." "Co 'ne'?" Zeptal se Chu Beijie raněným hlasem, zatímco si mnul ucho. "Už dávno jsem si tě vybral a odmítám nechat tě utéct. Chystám se tě vzít s sebou v budoucnu i na bitevní pole." Její rty vytvořily tenkou linku, ale oči jí planuly, připravené spálit všechno a všechny. "Chci si tě vzít." Nechal ji popadnout dech, než řekl tento návrh. - 67 -


Kniha -1"Vévodo?" Pingting na něj zmateně hleděla. Mračila se, všechno se stalo příliš rychle a zdálo se, že nic se neděje podle jejího původního plánu. Jednala jsem nejednoznačně? Byla údajně Yangfeng, služka z Gui Le hrající na qin, uprchlá služka. On byl vévoda ze Zhen-Bei a přece si ji chce vzít za ženu. Chu Beijie vypadal nešťastně. "Ty nechceš?" Pingting se rozšířili oči, Chu Beijie byl tak blízko a ona cítila velké horko. Byl opravdu moc hezký. Vše kolem něho bylo podivně okouzlující. Byl vždy hrdým, arogantním mužem. "Vezmi si mě." "Proč?" "Nejen, že umíš hrán na qin a zpívat, ale také máš hbité ruce a zlato v srdci." Úsměv Chu Beijie byl jako nebezpečná, jedovatá květina. "Mnohem raději bych si vybral tebe, než z řadu jiných žen." "Já..." "Pojďme přísahat na měsíc, že se nikdy neobrátíme proti sobě." Pingting se smutně usmála. Jeho slova byla jako teplá voda, která jí hřála zevnitř. Chu Beijie jí pomohl vstát. "Nikdy se neobrátíme proti sobě?" Každé slovo jí pomalu vypadlo z úst. Chu Beijie ji pevně objal. "Ano, poté budeš mou vévodkyní a já tvým manželem." Vzpomínka na vévodu ze Zhen-Bei na bojišti ji přiměla o krok ustoupit. "Ne..." Snažila se odpovědět. "Proč ne?" "Jsem jen... služka hrající na qin." "Miluji tvou hru na qin." "Nejsem pro vévodu dost dobrá." "Já jsem dost dobrý pro tebe." Stále zatvrzele vrtěla hlavou, kousla se do rtu a řekla. "Já.. nejsem hezká." Chu Beijie předstíral, že ji studuje. "Myslím, že jsi na pohled v pořádku." Zazubil se.

- 68 -


Kniha -1Pingting byla zticha. Obrátila své černé krystalové oči, ale stále cítila mírný žal. Odejdi, zítra, musím odejít. Muži tohoto muže zaútočili na zemi, kde jsem se narodila a vyrostla a nyní sedí vzadu a manipuluje králem, aby ubližoval lidem z mého domu. Ale objetí Chu Beijie bylo vždy tak hřejivé, bylo velmi těžké ho opustit. I přesto ho odstrčila a dokonce mu řekla 'ne'. Bušení jejího srdce se začínalo uklidňovat. Ještě se jí plně nevrátilo racionální uvažování, takže její myšlenky byly velmi nelogické. Musí jít. Musela odejít, ale potřebovala něco, kvůli čemu by se neohlédla zpět. Slovo 'nesplněný' jí několikrát vyvstalo na mysli. "Vévodo." Zamumlala tiše, pozvedla hlavu a řekla. "Nechci být tvou vévodkyní, ale já..." Kousla se do rtu, aby zůstala v klidu. Chu Beijie se na ni laskavě usmál. "Pokračuj." "Ne, obtěžuji." Bylo to jako by slyšela dojemnou píseň a Pingting sotva zadržovala slzy. Zhluboka se nadechla, náhle Chu Beijie pevně objala a pomalu vzhlédla. Pak řekla. "Je to osud, že jsme se setkali, takže můžeme se tentokrát spojit?" Bylo pro ni těžké se zeptat, ale konečně věděla, co chce. Myšlenky na její zemi zůstali stranou. Zítra to bude jiný příběh. Už se více nestarala. Dnešní večer byl její. A ona byla jeho. Chu Beijie si myslel, že se přeslechl a proto vypadal opravdu zmateně, dokud mu porozumění nezaplavilo oči. Usmál se. Pak ji zvedl a rázně vešel do své ložnice, kde ji něžně uložil na postel. Hleděl na ní dolů a studoval její bílou, elegantní ruku. "Buďme spolu navždy." "Ano." Pingting přikývla a po tváři jí sklouzla slza. Pod šaty byla jedním jediným skutečným květem. Vidět ji, donutilo něco v jeho mysli zalapat po dechu a zadívat se na ni. "Překrásná..." Dotkl se jí rty a vdechoval její vůni. Voněla jako sladká květina. "Vévodo..." "Ne vévoda." Vydechla. "Beijie." "Předtím Dingnan a nyní Beijie." Všiml si, že je trochu nervózní. - 69 -


Kniha -1Venku svítil měsíc v úplňku. Tu noc v tiché vévodské rezidenci Zhen-Bei, dva lidé, jeden z Gui Le a druhý Dong Lin, ulehli spolu. Jeden ztrácející duši a druhý ztrácející srdce. Její spící tvář byla klidná v měsíčním světle. Pingting se usmívala ze sna a dýchala potichu a pravidelně. Byla unavená. Poznal to předtím z jejích rozmazaných očí, stejně jako hvězdy pro ni byly příliš jasné. Její perfektní rty, štíhlá postava a štíhlé dlouhé nohy, všechno se mu vtisklo do mysli. Chu Beijie výraz štěstí pak však z nějakého důvodu zmizel a on se zamračil. Odešel z ložnice a tiše za sebou zavřel dveře. Chu Moran na něj čekal v jeho kanceláři. Chu Beijie vstoupil těžkými kroky a bez výrazu se posadil. Chu Moran mu podal list papíru. - Yangfeng, z Bei Mo, prodaná do Gui Le. Hráčka na qin, je jednou ze dvou slavných hráček na qin z Gui Le. Preferována He Su, ale náhle zmizela z veřejnosti. Miluje květiny a stromy. Oblíbené jídlo: Osm pokladů nakládané zeleniny. Oblíbená barva: Modrá Nikdy nebyla viděna od doby, co byla obviněna z trestného činu. Pozdvihl list papíru a znovu se na něj podíval. Zdálo se, jako by teplota o několik stupňů poklesla. Chu Moran se cítil trochu nesvůj. "Vůbec nic podezřelého." Chu Beijie se hořce zasmál. Zřídka viděl svého pána vypadat tak bezmocně a Chu Moran si nemohl pomoci, sklonil hlavu a řekl. "Vévodo, je možné, že..." "Dvě slavné hráčky na qin..." Chu Beijie se zeptal hlubokým hlasem. "Kdo je ta druhá?" "Je to jedna ze služek z rezidence Jing-An, rodným jménem, Bai." Chu Beijie zavřel oči a když je opět otevřel, bylo v nich nové světlo. Z jeho úst vyšla jednoduchá věta. "Najdi ji." "Ano." Pingting se vzbudila s příchodem rána. Někdo ji políbil na rameno.

- 70 -


Kniha -1Přetočila se a uviděla pár inteligentních černých očí a náhle si vzpomněla, co se minulou noc stalo. Skryla svou rudou tvář pod přikrývku. "Co se stalo, stalo se. Není třeba se skrývat." Chu Beijie se na její vlasy něžně usmál. Když viděl, že se stále ukrývá, zasmál se a hravě jí kousl do ramene. "Ow!" Pingting prudce vykoukla vzhůru, jen aby byla zajata čekajícím Chu Beijie, který jí prudce políbit přímo na rudé rty. "Hehe, nejvíce chutná snídaně na světě." "Ty... ty..." "Co? Od této chvíle mě musíš říkat 'manželi'." Pingting se zúžily oči, jasně nespokojena. "Kdo souhlasil, že si tě vezme?" Chu Beijie uchopil její ruku a upřeně se jí zadíval do očí, pak vážným hlasem řekl. "Vezmi si mě. Nikdy mě neopusť." Pingting se cítila, jako by jí bodli. Jen zírala. Chu Beijie byl opravdu vážný. "Nepřemýšlej o tom. Pojď se mnou. Jsem ochoten tě následovat do pekla i nebe." Nebe i peklo? Pozvedla obočí a tázavě na něj hleděla. Tak silný, jaký hrdost, jaké temné obočí... není on ideálním mužem, pro jakoukoli ženu?" Kdyby byl na mé straně, můj život by byl mnohem jednodušší. Ale ona... ale ona musí jít. V očích Pingting se začali objevovat slzy. Odvrátila se, odmítala nechat je téct. Chu Beijie položil svou drsnou ruku na tvář Pingting. "Hej, proč pláčeš?" "Nevím, proč pláču." Pingting si utírala slzy a podařil se jí vratký úsměv. Čím víc o tom přemýšlela, tím více to bolelo, ale ona už sama sebe přesvědčila, musí jít. Proč ho opouštím? Musela opustit Chu Beijie smích, bolest, zlost a štěstí. Pán je v nebezpečí. Nemůžu se prostě stát vévodkyní bez důvodu. Jít, musí jít. Byl to pravděpodobně tak jako tak, slibný rok. Pečlivě si prohlížela Chu Beijie kdykoli mohla. Přičemž ho objala, vždy to mělo za následek bezesné noci. Nicméně bylo špatné počasí v každém myslitelném směru, nemohla usnout, když ji objímal svou teplou paží. - 71 -


Kniha -1Někdy, jí hluboký dech Chu Beijie zněl přímo u ucha a její srce bolelo. Často přemýšlela, jak může být tak divoký. Politiky, kampaně a krvavé bitvy. Dokonce si odmítal odpočinout i ve spánku. Musí jít, ona musí jít. Spadla do života připomínajícího tekuté písky, byla těžké se z toho dostat, ale musela. "Říjnová vůně Osmanthus ti naplní hlavu..." Sladká vůně jí naplnila plíce a ona se ohlédla. Ačkoli bylo její srce chladné, vzpomněla si na sladký úsměv Chu Beijie. Chu Beijie jí pošeptal. "Když přijde léto, všechny květiny zde budou v plném květu. Když ten čas přijde, budu ti je osobně každý den nosit." "Nejsem hezká. Takže, neměla bych být zastíněna krásnou květinou?" "Dobrá. Můžeš zpívat. Zazpívej až do kořínků květin. Zvuk smíchu Chu Beijie zaplnil prázdné nádvoří. Ve svém srdci se Pingting rozplakala smutkem. Až přijde léto, až budou všechny květiny v plném květu, ty budeš v Dong Lin, a kde budu já?

- 72 -


Kniha -1-

9. kapitola Dalších asi dvacet dnu, ji Chu Beijie odmítal opustit, jako kdyby se bál o její ztrátu. Sledoval ji jako jestřáb, jako hladová osoba sleduje jídlo před sebou. Srdce Pingting tálo jako led vzdorující letním vedrům. "Kde je v těchto dnech Moran?" "Dal jsem mu nějakou práci, zítra se vrátí." "Co bylo tak důležitého, že jsi ho poslal pryč?" Chu Beijie viděl pozdvihlá obočí na její tváři a povzdychl si. "Ta nejdůležitější věc na tomto světě je, že jsi u mě." Pingting obrátila oči v sloup a svraštila nos. "Lichocení." "Nemýlíš se, má ústa lichotí. Vévodkyně, zkus to." Využil příležitosti a políbil ji, pustil ji, až když od ní zaslechl slabé "nnn". Odtrhl se, nasadil vážný výraz a řekl. "Pojďme zpět dovnitř." "Ne!" Pingting zaťala ruce v pěst a tloukla ho do zad. "Úchyláku, nepůjdu dovnitř." Zakňučela, ale to už ji Chu Beijie zvednul. "Geez, znovu ne... dej mi přestávku." Chu Beijie se zasmál. "Můžeš si ji vzít později." Byl už čas padajících sněhových vloček, ale Pingting zatím stále nenašla dobrou příležitost odejít z vévodské rezidence. Málem obavami roztrhla kapesník. Dnes měl být nejlepší den, protože Chu Beijie bude celý den pryč, ale on prostě musel říct Chu Moran. "Dávej pozor na budoucí vévodkyni, dokud se nevrátím." Pingting byla rozhodnuta si tentokrát nenechat ujít příležitost. Dlouhou dobu stála přede dveřmi a sledovala, jak se od ní vzdaluje na svém koni, jako by to bylo naposledy, kdy ho vidí. Chu Moran k ní přistoupil, zastavil se však uctivě v určité vzdálenosti. "Slečno Yangfeng, je chladno, pojďte prosím dovnitř." Jak jí postava Chu Beijie zmizela z dohledu, Pingting posbírala své myšlenky. Otočila se a na rtech jí zahrál úsměv. "Předpokládám, že bude zítra sněžit." Vstoupila zpět do hlavní brány a viděla, jak Chu Moran stojí přímo za ní. "Moran, měl bys dělat svou obvyklou práci." - 73 -


Kniha -1"Vévoda mi přikázal dnes ochraňovat slečnu Yangfeng." Tvář Pingting byla tak chladná jako kámen. "Ty mě sleduješ?" "To bych se neodvážil." "Chci jít ven. Svážeš mě a podáš zprávu vévodovi?" "To bych se neodvážil." Jak se od Morana dalo očekávat, jeho hlas si držel úroveň a tvář byla stále bez výrazu. Pingting zamyšleně sklopila hlavu. Začala kašlat. "Hádám, že chyba byla ve mně. Necítím se dnes velmi dobře, protože tu není vévoda a tak si na tobě vylévám svou frustraci." Moran jí studoval. Její tvář byla přívětivá. Uspávací plyn, nebo pilulky? Pingting tiše přemítala, když šla dovnitř. Naneštěstí neměla ani jedno z toho k dispozici. Obsah uspávacího plynu bylo těžké získat a bylo tu příliš mnoho způsobů, jak udělat uspávací prášek. Byly tu relativně snadné recepty, ale všechny vyžadovali nějakou určitou bylinku. Ona, která nenáviděla čas, kdy se musela učit tyto věci se svým pánem, nyní zjišťuje, že jsou to informace, které mohou být velmi užitečné.. Poté to budou uspávací pilulky. "Kašel... kašel..." Dvakrát zakašlala. Chu Moran k ní udělal dva opatrné kroky. "Necítí se slečna Yangfeng v pořádku? Přivolám Chen Guanzhi..." "Není třeba, byliny, které předepisuje, nezabírají. I když jich mám hodně, neúčinkují rychle." Pingting předstírala zamračení. "Jsem si jistá, že můj lék bude mnohem účinnější, než ten jeho." Posadila se za stůl a napsala na list papíru. "Tady. Kup je pro mě." Pingting klidně sledovala jak si Chu Moran prohlíží papír. Nenašel nic podezřelého, a proto souhlasil. Obrátil se na nejbližší stráž a nechal ho vyzvednout ingredience, které Pingting napsala. Nic nevypadalo podezřele, Chu Moran souhlasně přikývl. "Dobře." Podal papír stráži. "Běž a sežeň byliny napsané na tomto papíře." Pingting se usmála, poté co ustoupila do svého pokoje a zavřela za sebou dveře. Chu Moran stál za dveřmi. Pokuj byl nádherný, Chu Beijie osobně navrhl a vybral každý kus uvnitř. Bronzové zrcadlo zářilo a překrásné řezby zdobily strop. Na nádherném toaletním stolku, který byl umístěn v rohu, byly tři prameny temně černých vlasů. Ty spadly, když jí Chu Beijie dnes umýval vlasy. - 74 -


Kniha -1Pingting cítila, jak jí prochází vlna nostalgie a povzdechla si. Doloudala se k toaletnímu stolku a otevřela šperkovnici. Celoživotní touhou každé ženy je mýt takou krabičku. Zlaté spony do vlasů, nefritové prsteny a brože a úžasné perlové náhrdelníky. Vybrala tři nejvšednější a uschovala je do rukávu. Teď bylo vše připraveno. Tak rychle jak vyrobí uspávací pilulky, použije je na Morana a poté bude vše mnohem jednodušší. Zhluboka se nadechla a vytlačila všechny své touhy do zadní části své mysli. Stráži trvalo dlouho, skoro dvě hodiny, než se vrátila. Pingting se nechtěla ptát Chu Morana, aby nezískal nějaké podezření v tomto kritickém čase. Znovu začala kašlat. Venku, Chu Moran slyšel její 'nemoc' a teprve poté pocítil povinnost se zeptat. "Proč tu ještě nejsou byliny?" Jednoho ze strážců za sebou. Bylo to ve chvíli, kdy někdo náhle přišel. "Co je špatně, znovu se necítíš dobře?" Chu Beijie kráčel k ní. "Dnes je chladno, tak tam jen neseď." Zamumlal. "Proč jsi zpět tak brzy?" Pingting byla překvapená, nečekala, že Chu Beijie dnes vedle sebe uvidí. "Už jsi dokončil svou práci?" "Ještě ne, ale Moran řekl, že jsi nemocná a škaredě kašleš a poslal někoho, aby mi to sdělil." Pingting okamžitě začala nenávidět Chu Moran. Kousla se do rtu, zničil její šanci uniknout. Rozzářila se. "Jsem v pořádku. Moran přehání, nemusíš se o mě obávat. Měl by ses vrátit zpět ke své práci. Jsi vévoda, tak neztrácej všechen svůj čas s ženou." Jemně ho odsunula. "Haha, konečně se chováš jako vévodkyně." Chu Beijie ji pustil a řekl. "Ačkoli to není nic důležitého. Jen jsem chytil někoho, kdo je blízký He Xia a byl jsem uprostřed výslechu, když jsem slyšel, že jsi nemocná, tak jsem přišel." Tělo Pingting sebou škublo při zmínce o jejím společníkovi, ale schovala to za předstíraný kašel. Chu Beijie jí poplácal po zádech. "Co se děje? Řekla jsi, že jsi v pořádku, ale řekl bych, že jsme ještě nevyléčili kořen tvého onemocnění. Okamžitě přikážu, aby našli nejlepší lék." Pingting přestala kašlat, vzhlédla a zeptala se. "A co ty? Jestli nevyslechneš tu osobu, jak budeš moci podat králi zprávu?" "Už jsem řekl nějakým lidem, aby ho přivedli sem. Mohu ho vyslechnout ve své rezidenci." "Kdo je ta velmi důležitá osoba?" "On není tak důležitý, jen spratek jmenující se Dongzhuo."

- 75 -


Kniha -1Pingting si zapsala údaje v hlavě a tvářila se bezvýrazně. "Už jsem slyšela jeho jméno předtím, je jedním z oblíbených, markýze z Jing-An. Jednou doprovázel markýze z Jing-An, když navštívil princovu rezidenci. Chu Beijie ji pohladil po vlasech. "Chceš mě doprovodit?" Hlavní výslech se konal v kobce. Oheň vzplál, jasný jako den, ve svícnech a ozářil různé nástroje určené k mučení. Stěny a strop byly zbarveny zčernalou krví. Pingting tu nikdy předtím nebyla, proto těsně následovala Chu Beijie, zatímco on pečlivě studoval její chování. Z robustních vězeňských zdí, rozhodně nebylo snadné uniknout, pomyslela si tajně. Dech Chu Beijie byl teplý, když jí zašeptal do ucha. "Pokud se začneš bát, nebo budeš nervózní, nezapomeň se mě pevně chytit." Pingting přikývla a cítila se pateticky. Chu Beijie vybuchl smíchem. Na konci dlouhé kamenné chodby, plameny náhle ozářili stěnu. Mladý kluk tam vysel ve vzduchu, ruce a nohy spoutané těžkými okovy. Jeho hlava byla svěšená. Pingting se na něj podívala a okamžitě poznala, že je to opravdu Dongzhuo. Jeho oblečení bylo rozedrané, ale neměl mnoho ran. Rychle si uvědomila, že nebyl ještě mučen. "Spratku, vzbuď se! Náš vévoda je zde." Řekl člověk, který měl na starosti vězně a šťouchl ho bičem. Dongzhuo zvedl bradu a podíval se na Chu Beijie. V očích Dongzhuo byla neviditelná, ale mrazivá záře, když zíral na Chu Beijie. "Hmph, Chu Beijie." Nejzapřisáhlejší nepřítel domu Jing-An stál přímo před ním. "Neplánuji ti ublížit. Jsem pouhým obdivovatelem markýze z Jing-An a rád bych ho přesvědčil, aby se spojil s Dong Lin." Chu Beijie se opět usmál, velmi upřímně. "Po tom všem, markýz z Jing-An už se více nemůže vrátit do Gui Le, tak není to pro něj dobrý návrh, aby si našel nového pána?" "Ať řekneš cokoli, nic ti nepovím." Zazněla Dongzhuo chladná odpověď. Chu Beijie zavrtěl svou hlavou s milým a sympatickým obličejem a řekl. "Obdivuji tvrdé chlapce, ale naneštěstí jich v mé péči nezůstalo tvrdých mnoho." Udělal krok zpět a pokynul jednomu ze svých mužů. Pingting, která se schovávala za Chu Beijie okamžitě poznala, že ho budou bičovat. Pak zvuk biče proklál vzduch. Chaa! Bič se dotkl masa a Pingting se při tom zvuku otřásla. Chaa! Chaa! Chaa! - 76 -


Kniha -1Bylo slyšet více silných zvuků po sobě, mocné házení něčeho velkého a těžký dech. Zvuk kovového řetězu cinkajícího na protest minutu po minutě slábnul. Bič Dongzhuo těžce zranil, ale on trpěl v tichosti, neřekl ani slovo. Chu Beijie blokoval Pingting pohled, patrně si všiml, že se třese. Jemně ji poplácal po zádech. Pohlédla vzhůru a spatřila jeho nemilosrdný výraz. "Stále mi nic neřekneš?" Chu Beijie se naštval. "Víš, bič je nejběžnější mučicí nástroj ve vězení. Přesto může být počítán jako předkrm, protože kdybych použil hlavní chod, mohlo by to skončit ztrátou tvého života." Chraplavým hlasem Dongzhuo odpověděl. "Ve vévodské rezidenci Jing-An není jediná osoba, která by se bála umřít!" Chu Beijie se tomu uchechtl a Pingting mohla téměř vidět jeho zlé úmysly z jeho chladného, nebezpečného úsměvu. Věci se pro Dongzhuo nevyvíjely dobře. Když se otočil na Pingting, Chu Beijie jí jemně ujistil. "Proč je tvůj obličej tak bledý? Jsi vyděšená? Neboj se, já jsem tady." "Je tu tolik krve." Odpověděla plaše a zamrkala. Řetěz náhle zařinčel, jako by si Dongzhuo něco uvědomil. "Strach z krve?" Chu Beijie zavrtěl hlavou a vtipně dodal. "Jestli se má žena bojí krve, jak by mě mohla doprovázet na bitevní pole?" Jemná a hezká tvář Pingting se na Chu Beijie slabě usmála. Koutkem oka viděla Dongzhuo zavěšeného ve vzduchu a pokrytého krví. Oči Dongzhuo se rozšířili nedůvěrou, ale nějak se mu podařilo pochopit její situaci a proto jen sklonil hlavu. "Necítím se dobře." Dotkla se čela Chu Beijie a opřela se o něj. Bylo pro něj vzácné vidět tuto její ženskou stránku. Přirozeně ho zaplavil pocit soucitu a lásky a proto se zeptal. "Kde se cítíš špatně? Neměl jsem tě žádat, abys šla se mnou." Pingting ignorovala Dongzhuo. Zahleděla se Chu Beijie do očí. "Je tu dusno, chci kašlat, ale nemůžu. Pošli někoho, aby mě doprovodil a dokonči svou práci sám." "Půjdu s tebou." "Tvá práce..." "Ty jsi mnohem důležitější." Dříve než mohla zaprotestovat, už jí vedl do náručí.

- 77 -


Kniha -1"Ah!" Pingting vyjekla překvapením a zrudla, když si uvědomila, že se Dongzhuo dívá. Zabořila svou hlavu studem do paží Chu Beijie. Žalářník udělal krok vpřed s krví potřísněným bičem v ruce. "Vévodo, vězeň..." "Hlídej ho pečlivě, je to někdo z rezidence Jing-An. Hmm, přijdu pokládat otázky opět zítra." "Ano." Žalářníka napadlo ještě něco. "Máme poslat více lidí, aby ho hlídali?" Chu Beijie vyštěkl. "Je možné, že by se He Xia vloupal do mé rezidence?" "Ano, ano, chápu." Chu Beijie ji odnesl na svých rukou pryč. Ačkoli se Pingting stále skrývala v jeho náručí, její oči byly rozšířené, jako talíře. Učila se a v duchu si dělal poznámky, kde stojí strážní a kolik jich je. A snažila se zapamatovat si cestu zpět. V okamžiku, kdy vstoupili do jejího pokoje, pocítila jak se skrze ni šíří teplý pocit. Bylo tu mnohem vřeleji než vzduch v kobkách. "Nenastydni." Chu Beijie ji vložil do postele a nařídil někomu, aby přinesl horký čaj. "Nemám žízeň." Řekla Pingting zamračeně. Nařídil přinést lehké občerstvení. "Ještě nejsem hladová." Stále protestovala, ale pak snědla veškeré občerstvení. Po jídle, přišel čas, kdy si Chu Beijie dal svůj 'dezert'. "Hej... ty... nejsi vážný..." "Nikdy s tebou nejsem vážný." Políbil ji a jeho jazyk procházel jak vítr skrz její rty. Snažila se, ale byl příliš silný, nakonec nad sebou začala ztrácet kontrolu. Nakonec, se jí podařilo vykopnout, její o oči byly prosebné. "Já.. ahh, um... kašel, kašel." Odmítla podlehnout jeho síle, a proto měla jedinou možnost jak uniknout Chu Beijie a to s pomocí kašle. Chu Beijie byl překvapený a spěšně udělal krok zpět. "Ty jsi opravdu nemocná? Vím, že se bojíš krve, ale brzy si na ni zvykneš." Pak zvýšil hlas. "Někdo! Pošlete pro Chen Guanzhi!" Pingting ho zatahala za rukáv. "Není třeba. Pokud budu mít dostatek odpočinku, bude to stačit. Kromě toho nemám ráda předpisy Chen Guanzhi. Jsou jednoduše příliš hořké." "Hořká medicína je dobrá medicína." Chu Beijie pohlédl zpět na ni, jeho tvář byla okouzlující. "Jestli ho opravdu nemáš ráda, najdu jiného lékaře." "Proč bys hledal jiného? Už jsem požádala, aby mi Moran přinesl byliny na můj recept..." - 78 -


Kniha -1Náhle zaslechli něco za dveřmi. "Vévodo, povolal Vás král." Chu Beijie se dotkl ruky Pingting. "Proč uprostřed noci?" Odpověď Chu Moran byla strohá. "Skupina, kterou jsme poslali do Bei Mo se zdá se, dostala do potíží..." Chu Beijie zděšeně vzdychl. Pingting, která čekala, až odejde, ho dychtivě zatlačila do ramene. "Tvá práce je důležitá, nepřidělávej královi starosti." "Pak... ty musíš zůstat tady, přikáži jim uvařit ty byliny." "Nezdržuj se, řeknu jim to. Běž." Ve tváři Chu Beijie se zrcadlila vina. "Vrátím se zpět tak rychle, jak jen to bude možné." "Dobře." Sledovala, jak Chu Beijie mizí, pocitem vzrušení poskočila na posteli. Trpělivě chvíli počkala, zhluboka se nadechla, než přešla k oknu. Její bystré oči zkontrolovaly venek malou mezerou. Vypadalo to, že Chu Moran odešel s Chu Beijie, protože už nestál přede dveřmi. Její rty se roztáhly v mazaném úsměvu, pak se otočila a dala se do mletí bylinek na stole. "Unikátní prostředky a uspávací plyn." Řekla si pro sebe. "V podzemí není mnoho stráží, takže by to mělo více než stačit." Vytáhla zpod postele krabičku, ve které byli uspávací bomby. "Kdyby to věděl, nevím, co by mi udělal." Její srdce trochu bolelo a tvář Pingting nesla nádech nelibosti. Povzdechla si. "Oh dobře, nezáleží na tom, jestli se ho bojím..." Odstrčila takové myšlenky stranou. "Nepřemýšlej o tom, musím pomoci pánovi a Dongzhuo." Ačkoli jí připadalo, že to trvá věky, bylo to za nějakých patnáct minut hotové. Pingting vykoukla ven. Chu Moran se ještě nevrátil. Vyzbrojená uspávací plynovou bombou tiše opustila pokoj.

- 79 -


Kniha -1-

10. kapitola Hmyz se už dávno uložil k zimnímu spánku a přišly zimní noci. Zakřivený měsíc visel na obloze a vyzařoval studené, bledé světlo. Nafoukla se při chůzi směrem k podzemní kobce. Kvůli jejímu horlivému pozorování v posledních několika dnech si všimla, že projít skrz zabezpečení je v podstatě snadné. Jak Pingting šla, zahlédla nějaké služky, které jí zamávaly a poté odspěchaly pryč. Kolem umělého kopce a bambusu došla až ke vchodu do podzemních kobek. Dozorce viděl, jak se z dálky někdo blíží a byl překvapený, když poznal Pingting. Pozdravil ji s úsměvem. "Proč se slečna Yangfeng rozhodla poctít nás návštěvou? Ou, jsem si jistý, že je dnes chladno." "Ztratila jsem vlásenku, jen ji hledám." "Vlásenku?" Dozorce zaváhal. "Nemohla jste ji ztratit ve svém pokoji?" "Koukala jsem se, ale není tam. Myslím, že jsem ji asi ztratila v podzemí." Pingting ztišila hlas. "Dostala jsem ji od vévody dnes ráno a měla jsem ji jen jednou. Jak to zítra vévodovi vysvětlím? Prosím, prosím pomoz mi ji najít." "To..." Hlídač vypadal nerozhodně. "Toto podzemí je důležité místo, obvykle je zakázáno vstoupit." "Nešla jsem tam ráno?" Dozorce sevřel rty do tenké linky a předstíral veselí. "Slečno, neohýbáte náhodou moje hodnoty? Pokud se zeptáte vévody..." Pingting nic dalšího nedodala, místo toho předstírala eleganci. "Tak, můžeš jít prosím dovnitř a podívat se místo mě? Pečlivě prohlédni podlahu a kobku. Počkám tady." Okamžitě začala kašlat, předstírala, že nastydla ze zimy. Severní vítr byl lezavý. Dokonce i stráži byla zima, ale kašel Pingting ho nahlodal. "Slečno, vraťte se prosím. Když ji najdu, osobně Vám ji doručím." "Ne, ne, počkat bude lepší. Kašli, kašli, kašli... kašli.. Já... kašli... cítím vlhkost na hrudi a čelo jako by mi hořelo, ale nemám pocit, že bych byla nemocná." Její slova měla na stráž překvapivý vliv. Stráž podzemí věděla, že vévoda zbožňuje tuto dívku. Kvůli její nemoci dokonce zavolal slavného lékaře, Chen Guanzhi, aby se na ni podíval. Bylo velmi pravděpodobné, že bude je budoucí, oficiální manželkou, jeho vévodkyní. Jestli onemocní venku před jeho podzemím, pak... - 80 -


Kniha -1Po zvážení svých možností, hlava podzemí zaťala zuby. "V tom případě, pojďte dovnitř, je tam trochu tepleji, než zde. Bude jistější, když se po ní kouknete sama, slečno." Otevřel veliké dveře do podzemí, vpustil Pingting dovnitř a opatrně za ní zavřel dveře. Na druhém konci tmavé místnosti ležel Dongzhuo. Necítil chlad. Zaschlá krev, která pokrývala jeho tělo, byla cítit jako tisíc pekel. Lpěla na jeho těla a i sebemenší pohyb mu trhal otevřené rány. Odpočíval opřený o zeď a snažil se uchránit, co nejvíce sil mohl. Vrz... Zvuk opatrně otevřených dveří do podzemí zlomil ticho. Objevil se paprsek světla. Oči Dongzhua se zablýskly v odezvě. "Dongzhuo?" Pingting se objevila ve dveřích, držíce pochodeň. Dongzhuova ústa se zaškubaly v úsměvu, nesoucím náznak jeho obvyklého šibalského chování. "Čekal jsem na tebe." Postavil se a rány na jeho nohou hrozili, že se opět otevřou. Poté, co byly jeho rány obvázány se Dongzhuo zeptal. "Co se stalo s lidmi venku?" "Leží." Pingting pozvedla své krystalově černé oči. "Dokonce jsem ani nemusela použít uspávací plyn." "Mluvíš o tom přípravku, který málem uspal celou rezidenci Jing-An?" Koutky úst Pingting se pozvedly v samolibém úsměvu. "Následuj mě." Opustili kobku, dozorce a jeho tři strážci leželi na podlaze. Oba dva měli za sebou mnoho válek, a proto rychle vyměnili své oblečení za to gardy rezidence a to beze slova. Pingting znala toto místo velmi dobře vedla je přímo do stájí. Nebe před rozedněním a zdejší čeledín stále tvrdě spal. Dongzhuo vybral dva nejlepší koně. Jednoho pro Pingting, druhého pro sebe. "Vypadá to, že Chu Beijie ještě není zpět, díky bohu." Pingting pohlédla k obloze. "V tuhle dobu bude zadní dveře hlídat pan Zhang. Není příliš silný, takže přes něj snadno projdeme." Poté co vyřadili pana Zhang u malé zadní brány odjeli. Právě takto utekli z vévodské rezidence Zhen-Bei bez větších problémů. Usmáli se na sebe, nebylo třeba oslavy. Kromě toho, se dále bezpečně vzdalovali. - 81 -


Kniha -1Brzy opustili hradby města, cválali polem žluté trávy a kolem nektarinek. Myslíce si, že nebezpečí už je za nimi poněkud zpomalili. Oba dva byli unavení, proto se na chvíli zastavili a odpočinuli si. Dongzhuo sklonil hlavu v hlubokém zamyšlení. Nemohl si pomoct, a proto se zeptal. "Bylo by možná lepší zeptat se na to později, ale... Pingting, jak jsi skončila v rezidenci Chu Beijie?" Úsměv na tváři Pingting na chvíli zakolísal, ale byl rychle vyměněn jejím obvyklým výrazem. "Pojď blíž. Nech mě ti to říct." Dongzhuo se naklonil blíže a Pingting mu zašeptala do ucha. To co slyšel, změnilo jeho výraz, a když skončila, otočil hlavu vzhůru a zíral na Pingting. Pingting udržovala neutrální výraz. "Co?" "Takže ten příběh..." "Tak jako tak, zpět k pointě." Pingting řekla. "Rezidence ztratila vězně. Chu Beijie určitě vyšle vojáky, aby nás pronásledovali. Jeden z nás musí odvést jejich pozornost, druhý se musí vrátit k pánovi." "Pingting, myslím, že bychom se měli vzdát." Její výraz byl chladný. "Jak bychom se teď mohli vzdát? Já půjdu na západ a ty na východ. Běž." Neodpověděl, tak ho Pingting vystrkala na koně a plácla ho. Pak sledovala, jak kůň mizí v dálce. "Pingting tě opět může vidět, pane." Pingting zkontrolovala, jestli Dongzhuo opravdu zmizel předtím, než zamířila ke svému cíli. Pingting měla pravdu, brzy začalo sněžit. Časně z rána ukázalo slunce svou tvář, ale velmi rychle se vrhlo zpět co šedých mraků, zakrývajících oblohu. Pingting byla stále v sedle, věděla, že se jí nad hlavou shlukují mračna. "Ah, to jsou velké sněhové vločky." Natáhla ruku a uchopila vločku ve vzduchu. Pozorovala jak jí taje na červené ruce a na tváři se jí objevil dětský úsměv. Už dlouho neviděla tak dobrý sníh. Několik minulých let, jí v tuto dobu pán vždy vzal ven. "Pospěš si! Je čas obdivovat sníh, nezapomeň qin, vzpomeň si, že máš vzít qin." Ačkoli se pán skrývá, měl by teď být také spokojen díky sněhu, že? Nebyla na koni příliš rychlá, obvykle oceňovala okolní scenérii. Už svlékla z koně plášť z bílé lišky a přehodila si ho přes sebe.

- 82 -


Kniha -1Chu Beijie jí ho nedávno dal. Zdálo se, že je to specialita Dong Lin. Bylo opravdu příjemné mít ho na sobě, protože se zdálo, že jím neprojde ani kousek zachvění větru. Když přišel sníh, byla dobře připravena.

"Když jsou tu problémy, jsou tu hrdinové. Když jsou tu hrdinové, jsou tu krásné ženy. Přežívajíc vřavu, přežívajíc zmatek..." Ačkoli bylo chladno, měla Pingting dobrou náladu, uprostřed nádherné scenérie si začala zpívat. Její mysl byla zaměstnána, navzdory úsměvu na její tváři byla nezaměnitelná stopa zmatku. Ale její hlas byl tak jemná jako vždy.

"Když jsou tu vojáci, je tu sláva. Když je tu sláva, je tu podvod. Vojáci znají podvod, vojáci znají podvod...." Náhle pomyslela na Chu Beijie. Její obličej náhle zčervenal, jako by jí někdo natřel líce načerveno. Ta osoba, ten muž. Pingting přestala zpívat a měkce si povzdechla. Žádné slovo ho nedokáže popsat. Po další tři dny hustě sněžilo, zatímco pokračovala v jízdě na východ. O tři dny později sněžení ustalo. Dosáhla okraje Dong Lin. Zatavila na místě vzdáleném přesně jeden den od Gui Le. Země byla bílá. Pingting poprvé zastavila a zeptala se kolemjdoucího. "Omluvte mě, pane, víte, kde je útes tří vlaštovek?" "Přímo před námi. Vidíš pás půdy, kde se pasou ovce? Běž tam a na rozcestí se vydej doprava. Na koni tam budeš během půl dne." Muž držel zimní trvanlivé potraviny. Vzhlédl. "Je tak zima a přesto chceš stále pokračovat?" "Ano!" Poděkovala starému muži a pak zamumlala. "Ovce pasoucí se na pásu země..." Bylo to přímo vpředu. - 83 -


Kniha -1Myslela na pánův úsměv a hádala, jak se bude tvářit, až ji uvidí. Nedokázala potlačit radost ve svém srdci a donutila koně jet trochu rychleji. Když dorazila na úzký pruh trávy, viděla, že cesta do údolí je dost široká, aby po ní jeli tři jezdci vedle sebe, ale z oblohy už zbývala jen úzká mezera. Tou mezerou prosvítalo šedobílé světlo. Pingting se zastavila před vchodem do údolí. Vítr profukující údolím byl lezavý a jeho chlad pronikal do kostí. Chlad uzavřel zvuk křupajícího štěrku. Vzduch byl jako znamení smrti. "Pronásledovatelé..." Jemná ústa Pingting si povzdechla, jako by chtěla cítit nebezpečí. Pingting náhle tvrdě popohnala koně a šlehla bičem. "Běž!" Zdálo se, že malý černý kůň také cítí nebezpečí. Vztyčil se před spojením údolí. Pak přišli jejich děsivý dravci. Slyšeli hřmění kopyt za sebou. Postavy se objevily náhle, jako když ze země vyrostou démoni. Sleduj vojáky, sleduj vojáky! Byli tu vojáci vévody ze Zhen-Bei! Bylo to, jako by se snažili přemoci bílou zemi. Byli stále blíž a blíž, bylo to téměř ohlušující. Nebylo těžké poznat ve vzduchu vražedný záměr, se všemi těmi vojáky a meči bičovanými stříbrným světlem. Pingting se neohlížela, jen ujížděla tryskem vpřed. Něco v ní zaburácelo, ale ten pocit byl okamžitě nahrazen zděšením. "Yangfeng!" Dolehl k ní sytý hlas, sladký jejím uším. Chu Beijie byl tady. Její štíhlé tělo se třáslo, ale předstírala, že neslyší a pokračovala tryskem stále vpřed. Rychleji, rychleji! Vítr jí prudce bodal do tváře. "Bai Pingting!" Byl to stejný hlas s výjimkou toho, že v něm zazníval hněv. Pingting se třásla. Znala tento sladký hlas této osoby. - 84 -


Kniha -1Řekl, že nikdy nebudou odděleni. Řekl, že až přijde léto, bude jí osobně nosit každý den květiny. Ale nyní byl naštvaný, jako lev, který hledá krev. Vše co viděla, byl obraz bojiště. Když silná armáda porazí svého nepřítele, zbyde jen žízeň po krvi, křik a masakr démonního generála. Zdálo se, že zvuk kopyt se přiblížil natolik, že jsou přímo za ní. Ze všech sil se snažila ještě zrychlit pomocí biče. Ale dříve, než mohl bič vůbec dopadnout, jí někdo vytrhl bič z ruky a obtočil jí paži kolem pasu, jako by se snažil získat nějaké body. "Ah!" Vyjekla, když padla do obětí člověka, které byl cítit po střelném prachu. Otevřela oči a uviděla pár velmi nebezpečně vypadajících černých zorniček. "Rozhodně jsi utekla daleko." Používal jednu ruku k ovládání koně, a druhou uchopil svou zajatkyni. Chu Beijie se donutil k úsměvu. "Podívej se na sebe, jak neposlušná, utéct tak daleko." Přestože vnímala nebezpečí, se ho Pingting zeptala. "Kdy sis uvědomil, že jsem Bai Pingting?" "No dobře, není to tak dlouho." Zadíval se na ni, jako by jí přepočítával. Štíhlé prsty, bílé paže a jemná tvář. Její oči byly v klidu. Určitě nevěděla, jak vypadá skutečné mučení a ani to, jak nebezpečný je vztek vévody ze Zhen-Bei. Jak jí potrestám? "Kde je Dongzhuo?" Vzdala se boje, protože věděla, že není možné uniknout z jeho paží. "Utekl. Neboj se, brzy ho chytím a pak budete mít šťastné shledání." Chu Beijie chladně dodal. "Byl to útes tří vlaštovek?" Pingting začala kašlat. Chu Beijie řekl sladkým hlasem. "Mnohem víc jsem se bál, že začneš plakat. Tvé slzy zcela lámou mé srdce." Pingting se přestala usmívat. "Vévoda musí mít opravdu spolehlivé zdroje." "To je pravda." "Podezíral pravost mé identity od samého začátku. Chytil jsi někoho z rezidence Jing-An, abys mě otestoval." "Možná, že máš pravdu. Kdybys mě nechala zabít toho kluka, pak bych ztratil jakékoli podezření." - 85 -


Kniha -1"Vévoda předstíral odchod, ale následoval jsi nás hned poté, co jsem ho zachránila. Udělal jsi to, aby jsi našel mého pána." Chu Beijie se na ni zmateně podíval. "Armáda se již shromáždila na útesu tří vlaštovek, takže vaše výpadové techniky jsou k ničemu." "Vévodovo objetí je vždy nejhřejivější." Zdálo se, že se Pingting vzdala, zavřela oči a poslušně se přitiskla k Chu Beijie. "Když je vévoda tak silný, jak je možné, že nechytil Dongzhuo?" Hlas Pingting musel způsobit, že Chu Beijie něco napadlo a proto zakřičel. "Ústup! Ustupte z tohoto místa!" Pingting se něžně usmála. "Příliš pozdě." Všichni vypadali zmateně. Pochopili až, když zaslechli nad hlavou výkřiky. Vzhlédli a spatřili mnoho luků a šípů, které na ně z obou stran mířily. S tolika šípy by i nejzkušenější měli problém utéct. "Tohle je past!" "Ah! Lidé z vévodské rezidence Jing-An!" "Sakra! Utečte! Ah..." Dav zařval a pokusil se o útěk na koních, ale šípy jim nesmiřitelně probodaly břicho. Křičeli a mrtvý padali z koňů. Ržání koní a krev byly všude. Šipky se snesly jen na ty, kteří se pokusili utéct. Nějaký člověk na útesu vykřikl. "Ti kdo se vzdají, nebudou zabiti! Ti kdo se vzdají, nebudou zabiti!" Bylo už docela jasné, že je o vítězi rozhodnuto. Chu Beijie věděl, že byl příliš neopatrný a tento incident zanechá trvalé skvrny na jeho profilu. Zvedl ruku a vykřikl. "Zastavte se. Všichni sesednout a držet koně." Dvakrát zopakoval svůj rozkaz a jeho vojáci se uklidnili. Jak se dalo očekávat, sesedli a shromáždili se kolem něho. Jeho armáda vládla meči všeho druhu, jejich ostří se ve světle blýskala. Sklonil pohled a spatřil pár mazaných očí. "Takže jsi si záměrně vybrala opustit toho spratka a našeptáváním mě dovést na toto místo přímo do pasti. Všechno byl tvůj plán." "Lichotíš mi, vévodo. Dovést tě na toto místo bylo velice obtížné a zařídit zmizení tvých špionů mi trvalo poměrně dlouho." - 86 -


Kniha -1Její pomalá cesta sněhem, byl také trik, jak dát Dongzhuo čas nahlásit situaci jejímu pánovi. Naštěstí hodně četla a docela nedávno se dočetla o tomto údolí na hranicích. To jí pomohlo s jejím plánem. Chu Beijie přemýšlel o tom, co řekla. "Naneštěstí jsi se v jedné věci přepočítala." "Oh?" "Pokud by ses nepřepočítala, jak bys mohla skončit v mých rukách?" Po chvíli dodal. "Kdyby na mě zamířilo tisíc šípů, pochybuji, že budu žít dlouho, ale to samé platí o tobě." Pingting pozvedla obočí a lehkým hlasem řekla. "Prodala jsem tě. Takže záleží na tom, jestli tě budu doprovázet ve smrti, nebo ne?" Ostrý zrak Chu Beijie spočinul na jejích vlasech a zdálo se, že pronikne její lebkou. "To byla řečnická otázka a kromě toho pochybuji, že bys chtěla umřít." Pingting odpověděla. "Vévoda je velký hrdina, takže samozřejmě nebude chtít umřít pro nic? Vlastně si vůbec nepřeji vévodovu smrti, ale musíš mi slíbit jednu věc. Jeden jediný slib a všechny ty luky a šípy zmizí bez toho, aby kohokoli zranily." "Mluv." "Je to jednoduché, příštích pět let, nevstoupí vojáci Dong Lin do Gui Le." Chu Beijie ztišil svůj hlas. "Jen král může rozhodnout o bitvách." "Vévoda je bratrem krále a také jsi nejlepším generálem, takže musíš mít nějaký vliv, že? Gui Le získá pět let míru za život vévody. Myslím si, že je to fér." Kousla se do rtu a také ztišila hlas. "Pokud žiješ, žiji. Pokud zemřeš, mohu tě ve smrti pouze následovat." Chu Beijie zjistil, že má slabost pro velmi mazané ženy, ale jeho srdce se odmítalo vzdát. Jemně si stále pamatoval její doznívající dotyky. Mohla být jemná, ale zároveň v ní byl schovaný nezměrný klam a podvod. Chu Beijie zaskřípal zuby a vyvstaly mu žíly na krku. Nikdy nebyl nikým zmanipulovaný. Toto byla naprosto neodpustitelná urážka. Pingting se neuvědomila vztek Chu Beijie. Její srdce se zamotalo při pohledu na jeho tvář. Už nemohla dále snášet jeho despotický pohled a tiše ho vyzvala. "Vévodo, musíš se rozhodnout teď." Jeho myšlenky byly prázdné. - 87 -


Kniha -1"Ha, ha, hahahaha!" Chu Beijie zaklonil hlavu a zasmál se, ti co ho sledovali, přemýšleli, jestli se nezbláznil. Zlostně na Pingting hleděl s očima plnýma nenávisti. "Jak si přeješ." Vytáhl svůj vzácný meč, který mu visel u pasu a zabodl ho do země silou ohně. "Já, vévoda Dong Lin ze Zhen-Bei, Chu Beijie, slibuji na mou královskou krev, že příštích pět let, žádný voják Dong Lin nevkročí na území Gui Le. Nechám tu svůj meč, jako důkaz toho slibu." Jeho rozčilený hlas se odrážel údolím, jako hluboký smutný nářek na konci času. Jeho hlas byl silný a hlasitý. Poté, co to Chu Beijie řekl, na vrcholu útesu se objevila postava a dívala se dolů s úsměvem. "Vévoda ze ZhenBei je pravý gentleman. Já, He Xia, věřím, že dodržíš svůj slib a jménem všech rolníků této země, kteří nechtějí bojovat, bych ti chtěl poděkovat." Támhle byl, markýz z Jing-An, půvabný, ale ne nenápadný, v oblečení bílém jako sníh. Byl osobou, kterou chtěl král Gui Le zabít, ze všech nejvíc. Pingting viděla svého pána a nemohla si pomoct potěšeně nezvolat. "Pane!" He Xia se k ní otočil a přikývl. "Pingting, vedla sis dobře, já..." Slova se mu zasekla v hrdle, jako by to bylo příliš soukromé, než aby to jen tak řekl. Otočil se na Chu Beijie. "Prosím, nech mou služebnou jít. Nyní když je dohoda ujednána, měl by vévoda ze Zhen-Bei odjet. Nenapadneme vás." Chu Beijie neřekl ani slovo, jen se podíval dolů na Pingting. Odejít? Pustit ji a pomoci jí dolů z koně. Byl to jednoduchý úkon, ale Chu Beijie se nemohl ubránit držet ji pevněji a pevněji. Tato nesmírně štíhlá žena, která byla stejně jedovatá jako had nebo štír s ním bez rozmyšlení manipulovala. Měla by být jeho nepřítel, další, kdo by měl být rychle zabit. Zatímco on ji svírá v náručí. Nechtěl ji... nechat odejít. Její teplé tělo, její štíhlé prsty a její jemná tvář byly zmrazeny chladem. Přejel jí prsty přes rty. Tak jako dřív. Dostal chuť poslechnout si její hru na qin, poslouchat její vtipy o počasí, užívat si s ní celonoční lenošení na posteli, zatímco pročítá dokumenty. Kdyby jen znal její skutečný původ, mohl zabránit těmto událostem a žít s ní v klidu. Jeho štěstí ho pouze vlákala do pasti. - 88 -


Kniha -1Co si myslel, narostla mu křídla a on odletěl spolu s ní k jejímu pánovi. Zatím nedokázal snést pomyšlení na to, nechat ji jít. Byl zvyklý ji držet, objímat, líbat. Líbat jí... Jeho nenávist byla nesmírná a jeho láska řídla. Byl využit pro... Mezi nebem a zemí, tato žena musí být nejvíce zlou a nenáviděnou osobou vůbec. Přesto mezi nebem a zemí nebylo měkčí a jemnější osoby. A on se snažil polapit tuto neobyčejnou ženu. Chu Beijie zavřel oči, přemýšlel, přemítal. "Vévodo, prosím, nech odejít mou služebnou." Dolehl k němu slabý hlas He Xia. Zdálo se, že Chu Beijie spadl z oblak zpět do reality. Shlédl dolů, byla stále tady, hleděla na něj svýma jasnýma očima. "Vévodo, prosím dovol mi sesednout." Zašeptala. Chu Beijie si nebyl jistý, jestli jí slyšel správně. Sesednout? Kam jdeš? Lhala jsi mi, proč bych tě měl prostě nechat odejít, jen proto, že to říkáš? Na celém tomto světě potřebuji tebe, jen tebe. Moje nenávist je silná, přestože má láska je hluboká. Chci tvé tělo a mysl. Není úniku. Chu Beijie mrazivě odpověděl. "Slíbil jsem pouze mír pod dobu pěti let pro Gui Le. Neslíbil jsem, že se tě vzdám." Pingting zavrtěla hlavou a řekla. "Vojáci mé země ještě neustoupili. Nevypadá to pro tebe dobře, vévodo." "Jak se dalo očekávat od He Xia ženského vojenského poradce." Rty Chu Beijie byly těsně sevřené, ale poté se usmál. "Co myslíš, že se stane, když tě teď a tady zabiju?" Pingting nebyla vůbec vyděšená a namísto toho se sladce zasmála. "Pingting zemře ve stejný den a čas jako vévoda." "Špatně." Chu Beijie se uvolnil předtím, než řekl. "He Xia nedovolí nikomu, aby na mě vystřelil. Nechá mě odejít tak dlouho, jak budu dodržovat svůj slib o míru." Ve tváři Pingting se objevila nejistota, ačkoli ji okamžitě vystřídal její normální výraz. Neuniklo to však žraločímu pohledu Chu Beijie. - 89 -


Kniha -1Chu Beijie vykřikl. "Jsi osobní služkou He Xia, copak nevíš, že je to slavný generál? Co je slavné, říkáš. Odlišuje důležité od nedůležitého. Život Bai Pingting je zanedbatelný v porovnání s pěti lety míru." Pingting na chvíli zaváhala předtím, než smutně řekla. "Vévodo, opravdu mě tak moc nenávidíš?" Chu Beijie se na ni díval hlubokým pohledem. Neřekl ani slovo. Pingting se lehce usmála. "Dobrá. Zabij mě." V okamžiku, kdy to dořekla, se její nohy zlehka dotkly země. Vzhlédla, spatřila toho tak známého muže. "Toto je tvá poslední šance." Chu Beijie se povzdechl. "Nasedni se mnou na koně a řekni sbohem He Xia. Od té chvíle už nebudeš více nazývána Bai Pingting, tvé jméno bude Chu." Jeho slova Pingting otřásla, přestože ho zradila, jí stále dává šanci. Jak bych mohla nebýt vděčná? Jeho jasné oči na ní hleděly, šeptali o jejich nesmírné lásce. Guqin vévodské rezidence Zhen-Bei.

Květiny zmizeli na místo, které nikdo neznal. Já jsem duše, která se vine přes zasněžené pláně, ty jsi nejostřejší nůž na světě. Mezi námi leží hory nenávisti a zrady. Vysoké hory zasypané sněhem. Ty nemůžeš vidět mě, já nemohu vidět tebe. Trýzní srdce bez přestání. Pingting pohlédla do dálky, kde viděla čekajícího He Xia. Kousla tvrdě do rtu a udělala krok zpět předtím, než řekla. "Prosím odejdi, vévodo, Pingting tě nedoprovodí." Tvář Chu Beijie byla bez výrazu, opustila ji vřelost. Přikývl. "Dobře, dobře, dobře..." Řekl a chladně dodal. "Jednoho dne ti ukážu jaký je nesnesitelný zármutek." S tím se otočil a prudce uhodil svého koně bičem. Kůň hlasitě zaržál předtím, než se vyřítil z údolí, zanechávaje za sebou oblak prachu. Osamělá postava směřovala k zapadajícímu slunci.

- 90 -


Kniha -1-

11. kapitola Přešla zima a nastalo jaro. Květiny kvetly a obletovali je motýli, někdy se na květy dokonce na chvíli usadili. V rezidenci umístěné při hranicích Gui Le s Bei Mo, Pingting zírala netečně do neznáma. "Poslední dobou jsi zhubla." He Xia stojící vedle ní si povzdychl. "Pingting, změnila jsi se." "Změnila?" Pingting se uchechtla, pokrčila rameny a motýli se rozlétli. Vzhlédla. "Kdo se změnil? Příjmení Pingting je stále Bai, stále patří pánovi, stále hraje každý večer pánovi na qin." He Xia si jí prohlížel, dokud nesklopila oči. Pak se náhle otočil a vytáhl něco zpoza zad. "Pro tebe." "Co?" Pingting vypadala opatrně, byl to zcela zřejmě meč, který po sobě zanechal Chu Beijie jako projev příměří. "Toto je symbol míru, mezi dvěma zeměmi. Nemůžeš mi ho prostě dát." "Chu Beijie má určitý zvyk. Do každé bitvy nese dva meče, jeden na každém boku. Toto je meč, který nosí po levici." He Xia se zastavil, ztišil hlas a řekl. "Tento meč je znám jako 'Odcházející duše'." Pingting stočila oči k staletím starému meči, natáhla ruku a pomalu ho pohladila. "Odcházející duše?" Zopakovala. "Když se nad tím zpětně zamyslím, nerozumím, proč se vzdal svého nejdůležitějšího meče, místo toho, aby tu zanechal pravý meč 'Božský'. Ale teď už to chápu. Nechal tu ten meč pro tebe, protože tvá duše odešla z tohoto světa." He Xia vložil meč Pingting do rukou, znovu si povzdychl a odešel z místnosti. Odcházející duše. Pingting sevřela meč, studená pochva se jí přitlačila na kůži. Zírala do prázdna. To je pravda, její duše odešla se zmizením té postavy na koni. Jak bych mohla zapomenout na Chu Beijie? Bylo jaro, nejlepší doba na sbírání květin. Po tom všem co se konečně zastavila a trávila své dny a noci, opatrným a pečlivým přemýšlením o Chu Beijie. Proč její srdce bylo tak smutné, když se počasí změnilo, nevěděla. Nemohla si vzpomenout na podvody ani na nic jiného, co vedlo k porážce Chu Beijie. Mohla přemýšlet jen o těch třech nocích v rezidenci Hua, na tu dobu, kdy jeho tvář byla nesmírně upřímná, zatímco v noci tiše bděl. "Co za člověka jsi?" Pingting vzhlédla k oblakům. "Nenávidíš mě, nebo miluješ? Předtím, než jsi odjel, jsi předstíral zděšení, nebo je to lež?" - 91 -


Kniha -1Byl jemný dnem i nocí. To byla pravda. Ačkoli jeho lži a podvody nebyly nepravdivé. Byla nesmírně chytrá, ale v této chvíli byla také nesmírně zmatená, jako kdyby uvízla v pohyblivém písku, neschopná vytáhnout se nahoru. Náhle ucítila těžký dotek na rameni, Pingting se náhle otočila a zírala. "Haha, znovu sníš ve dne?" Dongzhuo předstíral úšklebek, ale když viděl bledou tvář Pingting, zastavil se předtím, než se rozesmál. "Eh, eh? Proč brečíš?" Pingting si spěšně otřela oči, podívala se na něj a řekla. "Nikdy nejsi vážný. Konečně jsi se rozhodl změnit své návyky po tom incidentu, ale o pár dní později jsi se rozhodl opět se k nim vrátit, tvé vystupování je opět drzé." Dongzhuo zavrtěl hlavou, hleděl na ni, posadil se a nalil si čaj. "Přišel jsem se na tebe podívat a povzbudit tě. Namísto toho se na mě mračíš, říkajíc mi běž, nebo tak něco." Pingting se cítila špatně, když to slyšela. Sklonila hlavu a zamumlala. "Nemusíš si o mě dělat starosti. Jsem naprosto zdravá a budu za pár dní úplně v pořádku." "Za pár dní? Dnes odcházíme, tak se rozvesel." "Dnes?" Pingting zaváhala. "Kam odcházíme?" Dongzhuo vypadal ohromeně, jako by čekal, že Pingting celou dobu věděla. Něco nepřirozeného se mu objevilo ve tváři, ale zmizelo to tak rychle, jako to přišlo. Zamrkal. "Jen jsem matně slyšel, jak pán párkrát říkal něco jako, že... 'Ačkoli je toto místo tajná skrýš naší rodiny už mnoho let, stále je na území Gui Le. Král nás stále hledá, takže bude nejlepší odejít tak rychle, jak to bude možné...' Ačkoli nevím, kam půjdeme." Zamyšleně se podrbal na hlavě. "Mimochodem, pán mě požádal, aby něco udělal a já to ještě neudělal." Pingting sledovala, jak Dongzhuo spěšně odchází a odvrátila se až dlouho poté, co odešel. Její pán a Dongzhuo nenesli vinu za propagandu Gui Le. Od té doby co se vrátila na stranu svého pána, byla jako ztracená duše. Ostatní by řekli deset vět, zatímco ona sotva nešikovně složila jednu jedinou. Dříve dělala částečně nějako domácí práce, ale od té doby, co se dostala do rukou Dong Lin, byla její práce rozdělena mezi ostatní služky. Její návrat neovlivnil každodenní život. Přesně tak, život pokračuje dál. Její pán měl pravdu, i když bylo umístění poměrně tajné, bylo to stále místo, na které se mohl král volně dostat a přípravy musí být rychle udělány. V minulosti, by si to uvědomila dříve, než by to řekl její pán, ale teď... opravdu ztratila svou inteligenci? - 92 -


Kniha -1Podle očekávání, ten den přišla služka, aby jí sbalila oblečení. Pingting se zeptala. "Kam jdeme?" "Nevím." "Kde je pán?" "Pán je zaneprázdněný." Následovala lidi své rezidence do vozu, když si uvědomila, že nikde nevidí Dongzhuo. "Kde je Dongzhuo?" "Jak bych to měla vědět? Sestro Pingting, nedělej si starosti a klidně seď." "V jakém voze je pán? Vždy jsem byla ve stejném voze, jako on." "Sestro Pingting, pán chtěl, abys byla ve voze s námi, a nevím, kde je pán." Pouze jedna odpověď mohla odpovědět na deset otázek, cesta byla bez problémů a oni dorazili na nové bydliště. Zdálo se, že bylo připraveno tajně domem Jing-An před několika lety. Podezřelé, Pingting si nemohla pomoci, ale zapomněla na Chu Beijie, studovala nové místo svého pobytu. Její neklid vzrostl. Ještě neviděla svého pána a doteď si neuvědomovala, co se předtím dělo, teď jí to však došlo. "Kde je pán, kde je Vévoda?" "Vévoda ještě neví, že jsme tady." "Kde to je?" "Nevím." Uvědomila si, že služka opravdu nic neví, snažila se vyjít ven a jít hledat svého pána, ale bylo jí v tom zabráněno. "Ráda bych viděla pána, prosím, nech mě jít." Tváře, které viděla, náhle získaly prázdné výrazy. "Pán je pryč, vyhledá sestru, až se vrátí." Neviděla He Xia několik dalších dní a získala jen několik zpráv. Pingting si nemohla prohlédnout své okolí, zvenku, nebo zevnitř. Vše bylo zvláštní. Nemohla si pomoci a cítila se chladně. Jak se věci mohly tak změnit, v tak krátké době? Změnila se rezidence, nebo ona? Brzy se vrátila její nemoc z minulého roku. Pingting se vzbudila uprostřed noci, kašlala. Poslala pro doktora a ten u ní strávil celou noc. He Xia se konečně ten den objevil. - 93 -


Kniha -1"Proč jsi opět nemocná?" Zamračil se a vyčítavě řekl. "Nikdy na sebe nedáváš pořádně pozor. Vidíš, znovu jsi oslabila své tělo. Co je cílem?" Osobně jí přinesl a připravil lék. Pingting hleděla na He Xia a poté se usmála. "Pán je jistě v těchto dnech zaneprázdněný, nedostala jsem ani šanci tě vidět." "Obával jsem se, že bych tě rozrušil. Obával jsem se, že budeš pracovat příliš tvrdě, tak jsem skryl vše co by tě rozrušovalo a kvůli čemu bys byla opět přepracovaná." "Řešil jsi už s Vévodou budoucnost naši a královské rodiny?" "Chápu, chápu. Jak jsem řekl, stále ti přidělávám starosti. O vše se postarám." Pingting se opřela, vypila lék a zavřela oči. He Xia nespěchal pryč. He Xia seděl vedle ní a jemně jí masíroval rameno. "Běž spát, jsi tenká jako kost. Více jez a spi a budeš lepší. V těchto dnech jsi příliš tichá, ale připomíná mi to doby, kdy jsme byli mladší a ty jsi byla zvyklá házet talíře do studny." "Být mladší a nevinnější je hezké." "Jsme stále dobří." Po úzké tváři Pingting se rozšířil úsměv, když se náhle na něco zeptala. "Pane, Chu Beijie mi jednou něco řekl." "Co řekl?" "Řekl, že jsem dosud služka He Xia a nevěděla jsem, že je slavný generál. Co je slavný, říkáš? Je to rozdíl mezi tím, co je důležité a co ne. Život Bai Pingting je... zanedbatelný v porovnání spěti lety míru." He Xia zavrtěl hlavou. "Hloupá dívko. Po celou dobu věříš jeho slovům?" "Může být nepřátelský generál, ale věřím jeho slovům." Pingting něžně hleděla na tvář He Xia a zašeptala. "Pán je slavný generál." He Xia neodpověděl. "Pingting, od té doby, co jsi se vrátila, jsi mi o vévodovi ze Zhen-Bei nic neřekla." "Chu Beijie byl ohledně mě od začátku podezřívavý, ačkoli jsem s ním bývala v pokoji, když četl oficiální dokumenty, nemohla jsem z nich nic přečíst." Nebylo tu nic vřelého v tomto posledním bytě. Stejně jako ošumělé stěny v nejkrásnějším domě vévodské rodiny Jing-An v Gui Le. Čekala ji porážka, tak jak se něčí cnosti nezmění? "Gui Le má nyní pět let míru, během těchto pěti let, král může vybudovat silnější armádu k boji proti Dong Lin. Každý krok přijmeme, jsou hodny naší země. Nezáleží na tom, co He Su říká, on je král Gui Le, pokud nás nemá rád, nemůžeme s tím nic udělat. Právě teď, dům Jing-An již déle neexistuje, budeme ustupovat do hor a nikdy - 94 -


Kniha -1se znovu neobjevíme na veřejnosti." He Xia se zastavil, pak dodal. "Problém však je, že dům Jing-An má příliš mnoho nepřátel. Mnoho lidí by nás rádo zabilo, včetně krále. Proto se naše bezpečí bude spoléhat na jednu jedinou věc a tou je naše poloha." Kostmi ji náhle proběhl chladný vítr a zmrazil její srdce, jako by lano náhle ukončilo její život. "Pane..." Pingting zaskřípala zuby a konečně se jí podařilo to říct. "Ty mě podezříváš?" "Podvedla jsi Chu Beijie a získala ztracený čas pro Gui Le. Jsi dobrý člověk. Věřím v tebe." He Xai zvedl hlavu a zavřel oči. Pak je otevřel a měkce se zeptal. "Ale Pingting, věříš sama sobě?" Těchto pět slov jí šokovalo. Pingting byla naprosto šokovaná. V její tváři byla vepsána bolest a nedůvěra. "Co to říkáš?" Pingting se zakuckala poté, co se jí vrátil hlas. He Xia neodpověděl na její otázku. "Co to svíráš?" "Odcházející duši." Odvětila Pingting. "Dal jsi mi ji." "Ne, Chu Beijie ti jí dal." He Xia si povzdechl. "Pokud bys posledně Odcházející duši odmítla, měl bych alespoň nejmenší stopu naděje. Doufal jsem, že jsi nepřišla o svou duši a rozum kvůli Chu Beijie. Ale tys ho přijala. Myslíš jen na Chu Beijie, zapomínáš na Gui Le. Když jsi přijala Odcházející duši, přemýšlela jsi o ní někdy jen jako o symbolu míru mezi oběma zeměmi a všemi rolníky?" "Pokud bych zapomněla na Gui Le, mohla bych dovést Chu Beijie do pasti?" He Xia na ni hleděl. "Nestálá láska zrozená uprostřed nebezpečí. Pouze když si spojíš části, uvědomíš si hloubku té lásky." "Ne..." "Pingting, od té doby, co jsi se vrátila, jsi vždy odmítla sedět se mnou ve voze. Předtím jsme si vždy byli tak blízcí jako sourozenci. Ten den, se ti pokusil pomoci, ženě, z koně. Dobrá, není mnoho mužů, co by to zvládlo..." "Už víc neříkej, už víc neříkej!" Pingting kroutila hlavou s knedlíkem v krku. Zavřela oči, lesklá slza jí utkvěla na řasách. "Rozumím." Vykreslení selhalo. Byla pravda, že oklamala Chu Beijie, zatímco Chu Beijie používal své skutečné pocity, aby ji obelstil. Láska byla pravda a podvod byl pravda také. Osmnáct let s pánem ve vévodské rezidenci Jing-An bylo ničím proti jednoduchému triku Chu Beijie.

- 95 -


Kniha -1Poprvé ve svém životě si Pingting uvědomila, jak bezmocně spadla do jeho pasti. Už nemohl opět získat plnou důvěru He Xia, protože byla pravda, že byla skutečně zamilovaná. Na tomto světě, ti kdo byli zamilovaní, nemohli dělat jasná rozhodnutí. Kdyby se s Chu Beijie měla v budoucnosti setkat, její akce by byly zcela nepředvídatelné. Podezření He Xia vůči ní bylo naprosto omluvitelné. Zcela přirozené. To byl závěrečný trik Chu Beijie. Zanechal její srdce v nesmírné bolesti. Měla oči otevřené až do svítání, kdy slyšela kokrhání kohouta, Pingting se náhle posadila na posteli. Chvíli tápala rukou kolem, jako by přišla o rozum, dokud konečně nenahmatala známé vzory na pochvě meče. 'Odcházející' a 'Duše', to byly dva velmi staré znaky, které do ní byly vyryty. Vrátila se v myšlenkách zpět do doby, kdy Chu Beijie odchodil svůj meč, oči mu plály vztekem a pak se vrátila zpět k tomu, co jí He Xia řekl. Kdyby jí nepřijala, byla by tu stále ještě naděje. Zatímco když to udělala... Osmnáct let služby bylo odstraněno jediným mečem. Obvykle plakala nerada, ale dnes měla slz více než kdy jindy. Její srdce bylo jako zmrzlá voda. Chtěla brečet, ale už nemohla. Strnule seděla na posteli a cítila, jak se její myšlenky vzdouvají. Promnula si čelo. Uvědomila si, že se jí opět vrátila vysoká teplota a přitiskla si studené konečky prstů na hořící čelo. Služku jménem Lingdang, pověřená He Xia vstoupila opatrně dovnitř a otázala se. "Sesto, je čas vstávat?" Zopakovala svou otázku třikrát, dokud se Pingting prudce neotočila a tím se nedostala zpět do přítomnosti. "Eh?" Lingdang přinesla horkou vodu, pozvedla suchý hadřík a podala ho Pingting. Po celé místnosti byly roztroušené různé věci. Lingdang hledala hřeben, který Pingting obvykle používala. Pingting, která stála za ní, řekla. "Neobtěžuj se s tím. Místo toho pro mě sežeň Dongzhuo." "Dongzhuo?" "On tu není?" Lingdang naklonila hlavu a usmála se. "Najdu ho."

- 96 -


Kniha -1Slunce zářilo a vůně jara byla stále silnější a silnější. Korálková opona na dveřích zacinkala třpytíc se na slunci a Lingdang odešla. V ten moment si Pingting vzpomněla na závěsy v rezidenci Hua. Ona a slečna Hua se ukrývali za závěsy a tajně nahlíželi na svého hosta. To bylo poprvé, co se setkala s Chu Beijie. Byla jediná osoba v místnosti, ve které se náhle ochladilo, tak ochladilo, že i Pingting nemohla tak moc přemýšlet o minulosti. Poté, co se dostala z postele, našla kartáč a pomalu si odhrnula dlouhé černé vlasy, stála u okna a oči upírala na vnější svět zářící barvami. Červené a fialové květiny už byly napůl otevřené. Vedle rybníka rostla svěží zelená tráva, ačkoli to byla krásné, vše bylo neznámé. Nebyla to vévodská rezidence Jing-An ani Zhen-Bei. "Zůstaň na koni a řekni sbohem He Xia. Poté už nebude tvé jméno více Bai Pingting, budeš nazývána Chu." "Přemýšlíš jen o Chu Beijie a zapomínáš na Gui Le. Když jsi přijmula Odcházející duši, přemýšlela jsi o ní někdy jen jako o symbolu míru, mezi dvěma zeměmi, pro všechny rolníky?" Zamračila se, jako by opravdu chtěla ukončit svůj život co nejdříve, ruce pevně sevřené na hrudi, zatímco oči opět upírala na podivný, drahocenný meč vedle postele. Odcházející duše. Opustila Chu Beijie, ale nemůže se už více vrátit do vévodské rezidence Jing-An. Jak by mohla ona, Bai Pingting, která byla nejdůvěryhodnější služkou markýze z Jing-An, poctěná být ženský vojenský poradce. Dívka, která zajistila pět let míru pro Gui Le. Jak mohla mít osamělou duši? "Pingting." Zpoza jejích zad se ozval hlas Dongzhua. "Sháněla jsi mě?" Pingting položila kartáč, otočila se a její rty stvořili úsměv. "Chci ti něco říct." Dongzuo vypadal trochu překvapeně, neviděl Pingting už několik dní. Byl stále zaneprázdněný, ale přesto věděl, že se s ní děje něco znepokojujícího. Viděl svou přítelkyni, která je rozrušená a jeho hravý úsměv zmizel a byl nahrazený vážnější dospělou tváří. Sklonil hlavu. "Pověz mi to." "Odcházím." Srdce Dongzhuo pokleslo, když slyšel tato slovo. "Odcházíš?" Trhl hlavou vzhůru a zavrtal se pohledem do černých očí Pingting. Zapomněl na všechny své předchozí problémy. Zdálo se mu, že padá, zatímco se slova, která chtěl říci, tlačila vzhůru, až se nakonec nešikovně zeptal. "Ví to pán?"

- 97 -


Kniha -1Pingting se zlehka zasmála, opřela se o parapet a mávla rukou. "Dongzhuo pojď blíž." Svírala ruku Dongzhuo, pečlivě přemýšlela o tom, co by měla říct. "Geez, vždy mi říkáš Pingting tohle, Pingting tamto, ale já jsem vlastně starší než ty o několik měsíců. Měl bys mi říkat 'sestři'." Dongzhuo byl tak rozrušený, že nuceně zamumlal "Sestři." skrz zaťaté zuby. "Hodný chlapec." Pingting vlastně předstírala, že se chová jako starší sestra, přednášela. "Nejtěžší věcí pro lidi je vědět, kdy se odhodlat k útoku a kdy zaútočit. Ten den, jsem napadla Chu Beijie. Ale dnes, je pro mě čas ustoupit." "Ale ty jsi člověk z vévodské rezidence Jing-An, kromě toho, kam půjdeš? Král útočí na všechny lidi sloužící domu Jing-An a ty jsi jeho součástí a Chu Beijie tě bude určitě honit." "Mám svůj vlastní plán." Dongzhuova zadržovaná frustrace nakonec explodovala. "Já vím o pánově podezření vůči tobě. Řeknu pánovi, že jsi dobrý člověk." "Nesmíš jít." "Já to nevydržím, vidět takto pána. Pokud takto zůstane, bude brzy tak špatný, jako náš král, že?" "Přestaň!" Pingting ho popadla, s důrazem na každé slovo. "Pán má právo mít podezření." Dongzhuo se okamžitě přestal mračit. "Co? Nemyslím si, že bys darovala svou loajalitu někomu mimo náš dům." Pingting vypadala na chvíli překvapeně, ale pak si povzdechla. "Neporozumíš, ani když ti to řeknu. Tak jako tak, až odejdu, řekni, že můj odchod je to nejlepší. Pro celou domácnost, pro pána a pro mě. Pán je v nepříjemné situaci, nemohu mu pomoci, ani rozrušovat." "Jak rozrušuješ pána?" "Dongzhuo..." Pingting na něj něžně hleděla, ale s hořkým úsměvem. "Přemýšlej o tom takto. Pán mě nemůže zanedbávat vzhledem k mé službě, ale nemůže se kvůli mně uvolnit, protože trpí stálým podezřením. Neodvažuje se o mě starat, škodit mi nebo mě udělat smutnou. 'Povzdech.' Je mi pána opravdu líto." "Ale jestli půjdeš..." "Pokud odejdu, nebudu již více spojována s rezidencí. Neměla bych být schopna říct nic, i kdybych chtěla." Dongzhuo stále vrtěl hlavou. "Ne. Pokud je to tak, neukazuješ tím svůj nevděk pánovi a nezneužíváš své autority?" Pingting lesklé oči zaplály. "To je důvod, proč potřebuji tvou pomoc. Potřebuji odejít bez toho, aby to pán věděl." "Ne, ne, ne. Nemůžu před pánem nic skrývat." - 98 -


Kniha -1"Samozřejmě, že ne, ale pán ti bude lhát. Pojďme se vsadit o to, jestli ví, co máme v plánu. A nejen, že to neoznámí, ale dokonce zorganizuje můj útěk." "Prostě ti nerozumím!" Dongzhuo si sevřel hlavu a úzkostlivě přecházel sem a tam po místnosti. Pak se prudce otočil k Pingting. "Je v pořádku, pokud ti pomůžu. Jestli je vina na straně pána nebo ne, všechno co vím je, jsi měla smůlu a že nás nikdy nezradíš. Ale... kam můžeš jít? Nezapomínej, že jsi nemocná a co kdybychom počkali ještě dva dny a pak..." Pingting ho přerušila. "Ne, odejdu dnes v noci." Její tón byl měkký, ale Dongzhuo v něm slyšel neochvějnou rozhodnost. Pozvedl obočí. "Pokud mi neřekneš, kam jdeš, odmítám ti pomoci. Budeš venku sama, a jestli se ti něco stane, už nikdy nebudu moct v noci spát." Sevřel si ruce na hrudi a čelil Pingting. "Poté co odsud odejdu, budu volná, takže bude snadné jít, kam budu chtít. Víš, že mě hledá spousta lidí a myslíš si, že bych to řekla takovému bezstarostnému klukovi, jako jsi ty? Ale směr, kterým se plánuji vydat je..." Pingting zašeptala do jeho ucha. "sever." Přichází na sever jaro později? V minulosti, když žila v královské rezidenci, její kamarádka Yangfeng jednou řekla, že místo jejích snů bylo plné nekonečných pastvin severu, kde je tisíce krav a ovcí a pasou se tam koně. Někdy se některý rozběhne cvalem a ostatní ho následují, až nakonec zvuk splyne v jeden, jako by zemi trhali na kusy. Nemohla zůstat v Gui Le, zatímco v Dong Lin bylo více nebezpečí, než v dračí sluji a tygřím doupěti. Proč ne Bei Mo? V dálce ještě stoupalo rudé slunce. Pingting se zhluboka nadechla čerstvého ranního vzduchu. Odpočívala příliš dlouho a v kostech cítila jakousi vratkost. Místo kde žila, bylo ukryto v údolí a dostalo se do něj málo slunce. Pokaždé, když vyšla ven, náhle pocítila závan nostalgie, když se dívala nahoru na velikou rozlehlou oblohu. Jak si myslela, zapomněla na všechno, jak se tryskem hnala pryč, aby našla kamarádku v Bei Mo. Úsměv Yangfeng by měl být zářivější, než kdy jindy.

- 99 -


Kniha -1-

12. kapitola Během noci Pingting bezpečně opustila svůj pokoj. V ruce měla malý batoh. Doprovázena Dongzhuo, Pingting pohlédla zpět a viděla záblesky světla skryté za horou. Který z nich šel z pánova pokoje? Pingting pocítila, jak jí náhle prošla vlna smutku. "Už mě nemusíš dále doprovázet." Řekla Pingting Dongzhuo. "Můžeš už jít zpět." "Já..." Dongzhuo se zastavil a váhavě podal otěže Pingting, zatímco mumlal. "Dávej na sebe pozor." Pingting nasedla na koně, což bylo trochu náhlé, protože se kvůli tomu kůň mírně zakymácel. Jako na rozloučenou řekl měkce Dongzhuo. "Sestři..." Pingting si nemohla pomoci a ohlédla se. Dongzhuo vypadal nejistě, ohledně toho co chce vlastně říct, ale pak zvedl svou hlavu a řekl. "Abych byl upřímný, řekl jsem všechno o dnešní noci pánovi." Pingting si Dongzhuo prohlížela, pak se ohlédla na klidné pokoje, kde spali lidé vévodské rezidence Jing-An. Zítra to měli zjistit, zanechala za sebou dobrý úkryt. Pocítila mírné bodnutí smutku. "Co ti pán řekl?" "Pán řekl, že jestli v sebe věříš, měla bys zůstat. Pokud ne, nezastavíme tě, ani toho nejsme schopni." "Nic jiného?" Dongzhuo zavrtěl hlavou. "Nic jiného." Koutky úst Pingting se pozvedli v úsměvu, předstírala povzdych. "Dongzhuo, nakonec jsi vyrostl dost, na lži." "Já..." Dongzhuo znovu zavrtěl hlavou a chvíli odmítal promluvit. "Pán řekl, že bys měla být schopná odejít sama, ale místo toho jsi mě požádala o pomoc. To bylo... Byl to ve skutečnosti poslední plán, jak přinutit pána k řešení dilema. Řekl, že chtěl padnout do tvé pasti a mít tě opět po svém boku, ale teď..." "Nyní je rozhodující okamžik, kdy se rozhoduje o osudu domu Jing-An. Není kruté vzdát se služky." Pingting pokračoval, zvednouc tvář k hvězdné obloze se hořce zasmála. "Řeknu ti toto, pán se nemýlí." Bez čekání na odpověď Dongzhuo Pingting práskla bičíkem. Nejlepší kůň její rezidence zaržál a vyrazil po cestě pryč. Pevně svírala otěže a slzy jí rozmazávali vidění. Sbohem, drahý dome Jing-An. Tvá záře a lesk, už nadále nemá nic společného s Pingting. Odcházející duše ležela na parapetu. Když příští ráno vyšlo slunce, odrazilo se od čepele hořící světlo a vrhlo se na prázdnou postel. Hra stínů, kterou jsme hráli, když jsme byly malé děti. - 100 -


Kniha -1Bohužel, Pingting není dostatečně nemilosrdná. Kdybych byla dost nemilosrdná, čepel by byla mírně nakloněna směrem k protější budově. Světlo by se odrazilo, jako od leštěného zrcadla přímo do velkého bronzového zvonu. Pak by se rozletělo do dálky a upozornilo pronásledovatele na tvou aktuální polohu. Pane, ne, He Xia, co by sis pak myslel? Slunce začalo pomalu stoupat k mrakům na východě. Když jela, následoval jí oblak prachu. Pokračovala po žluté cestě na sever. Třpytící slzy na tváři dávno vysušil písek. Pingting se ohlédla, napůl šilhajíc za oranžovo-červené slunce. Vycházelo brzy a s ním silný, hřejivý pocit, který prodchl celé její tělo. "Jeď!" Trochu se napila předtím, než pokračovala v cestě. Navzdory větru jela přes nekonečné pláně pokryté žlutým bahnem. Bei Mo ležela dál. Místo kde nebyl He Xia, ani Chu Beijie.

- 101 -


Kniha -1-

13. kapitola Divoká stále mladá tráva byla tak krásná, jak Yangfeng tvrdila. Konečně dorazila do Bei Mo. Rozkládal se před ní svět přírody, možná to bylo způsobeno hrdými horami nebo odcházející zimou, ale pocit z jara tu byl mnohem silnější, než na jihu ze kterého přišla. Uprostřed svěžích zelených lesů viděla nově obražené keře nasvícené sluncem. Jasný proud běžel z vrcholků hor až do údolí. Nějací jiní lidé přivázali své koně u stromu a začali plnit své nádoby čistou vodou. Mírný chladivý vánek se hnal okolo jejího drobného těla, které nebylo nijak zvlášť pěkné, ale poněkud vyzáblé. Její oči se leskly jasněji než černé krystaly. Krátce se dotkla svého čela předtím, než vyrazila tryskem dál, své oči nikdy nespustila z obzoru. Nedaleko si pastýři zpívali při sbírání svých zásob. "Orel letí, nebe je vyšší. Ah, krásná dívka, honí mladá hříbata po pastvinách..." Pingting si nemohla pomoci a zasmála se, když popadla vak s vodou u pasu. Tak chladná. To musí být roztátý led z vrcholků hor. Znovu se hravě napila a tentokrát navíc zavřela oči. Tak sladká. Téměř tam. Tento únavný, přesto hodnotný dojem lidé obvykle měli, byl v zadní části její mysli, ale vše na co myslela, byl úkryt její přítelkyně. Vybrala si starý strom, opřela se o něj a při odpočinku zavřela oči. Yangfeng si vybrala útěk bez ohledu na cokoli, byla to dobrá volba? V polovině dne už byla schopná zjistit odpověď. Co si na této cestě vybere Pingting? Vydat se do Bei Mo nebyl špatný nápad, jelikož tu byla modrá obloha a zelená tráva. Možná se hodí na takové místo, mezi drsné, ale čisté a poctivé lidi, mezi méně lidí. Bublání vody, velkolepé hory. Měla stále zavřené oči, když zaslechla blížící se kroky. Někdo je tady? Pingting otevřela oči. Další cestovatel zřejmě obdivoval výhled a držel otěže koně v ruce. Muž se širokými rameny, meč u pasu a luk na zádech se zdá se považoval za nejdůležitější. Bylo těžké určit jeho věk kvůli jeho vousům, ale oči měl jasné. Když si uvědomil přítomnost někoho dalšího, zvláště poté, co uviděl dívku s velkýma očima, vypadal trochu ohromeně. - 102 -


Kniha -1"Krásný kůň." Muž neměl zájem o Pingting samotnou, ale o jejího koně jak bylo vidět z jeho uznalého výrazu. Pingting se usmála a odvázala svého koně, čas jít. "Slečno, nechtěla byste ho prodat?" Jeho hlas byl hlasitý, rozhodně je to muž z pastvin. Měl pravdu. Tento kůň byl jeden z nejlepších, který ve vévodské rezidenci Jing-An byli. Dongzhuo, ten kluk, byl vážně dobrý, když měl zvolit dobrého koně a dal Pingting dost peněz. "Není na prodej." Nedbale vyskočila do sedla snažíce se setřást radost. Pingting na okamžik zavřela oči a po pár vteřinách je opět otevřela. "Pane, Dům okvětních lístků je před námi, že?" "Ty jdeš do Domu okvětních lístků?" "Ano." "Žiješ v Domě okvětních lístků?" "Ne, jen jedu někoho navštívit." Muž se zasmál, "Tento dům je opuštěný. Nikoho tam nenajdeš." "Odstěhovali se?" Pingting byla překvapená. "Proč odešli? Kam šli?" Náhle byly její myšlenky zmatené. Yangfeng se nikdy nepřesouvá, pokud se něco neděje. Pingting usoudila, že Yangfeng jí nedala vědět o novém bydlišti kvůli bezpečnosti, ale jí to jen způsobí více starostí o její kamarádku. "Odešli docela nedávno." "Kam odešli?" "Hej, slečno, prodej mi toho koně." Dobrý kůň byl pro pastýře stejně důležitý jako dívka, kterou miloval. Koutky úst Pingting se pozvedly. "Víš, co se stalo s Domem okvětních lístků? Jaké je tvé jméno?" "Jsem A-Han. Teď, prodáš mi svého koně, nebo ne?" Seskočila a položila otěže do jeho čekajících rukou. "Dám ti ho bez jakékoli odplaty. Vše co chci vědět je, co se stalo s mou kamarádkou." A-Han důrazně zavrtěl hlavou. "Nechci něco bez toho, aniž bych za to dal něco na oplátku." Vytáhl dostatek stříbra na dva dobré koně a mince jí podal. "Řeknu ti toto: pán Domu okvětních lístků je důležitá osoba! Je to slavný generál Ze Yin! Kdo by si pomyslel, že bude mít malou chaloupku v horách? Ale jelikož ho král vyhledal, dal mu odměnu a udělal z něj předního úředníka Bei Mo, rozhodl se odstěhovat z hor. Všichni ostatní, kteří žili v horách, jsou také pryč." "Vážně?" Pingting se zamračila a chvíli uvažovala. Vrátila peníze A-Han. "Vezmi si tohle. Použiji je na koupi tvého koně. Po tom všem jednoho potřebuji. Měla by změnit koně, aniž by ohrozila bezpečnost domu Jing-An. - 103 -


Kniha -1"Ne, můj kůň není tak dobrý. Nemohu zneužít výhody v takovém případě." Pingting odvázala jeho koně a vyskočila na něj, pak se otočila zpátky k němu a vesele mrkla. "Velký chlape, našetři nějaké peníze a vezmi si dobrou ženu. Jsi dobrý člověk!" Něžně popohnala svého nového koně a zanechala za sebou zvonivý smích. Chladivý vzduch nad travnatým porostem jí vylepšil náladu, vůně čerstvě sečené trávy byla nesrovnatelná s tím, co cítila v Gui Le a Dong Lin. Pastýři pokračovali ve své živé hudbě, která se odrážela do uší Pingting. "Má milovaná prérie, tyto krávy a koně, potok, který protéká stébly mladé trávy. Toto všechno, nemůže být srovnáváno s mou nádhernou dívkou..." Pingting se usmála, ale její ustarané zamračení to zakrylo jen málo. Ze Yin, mocný generál z Bei Mo. Neslíbil, že udělá Yangfeng šťastnou, ať to bude stát cokoli? Ale teď se rozhodl odpovědět na vyzvání krále Bei Mo na návrat do světa politiky, co to znamená? Původně potřebovala už jen půl dne na koni, než by se znovu setkala s Yangfeng v Domě okvětních lístků. Ale nyní, vypadá to, že musí ještě dál až do hlavního města Bei Mo, do Bei Yali. "Nebude mi dáno ani pár dní štěstí?" Pingting pokrčila nos vzhůru k obloze. Při osamělém cestování si vytvořila zvyk mluvit sama k sobě. Je to opravdu dobře, že dům Jing-An už není mou součástí? A co Dong Lin? Povzdech, Chu Beijie... Nevědomky se začala mračit. Prsty si pomalu třela obočí, jako kdyby tření odhánělo bolest, kterou cítila. Naučila se, jak hlasitě lidé pastvin vykřiknou, když prásknete těžce bičem. Prach se opět vznesl a zmenšoval se stejně jako elegantní postava v dálce. Prach a západ slunce, kde byli lidé se zlomeným srdcem? Doufám, že nebe má duši. Tu, která bude dávat trávu i odpuštění. Nezáleží na tom, kam jdu, doufám, že mě štěstí následuje. Generál Bei Mo, Ze Yin, jen se vrátil do světa politiky poté, co ho král třikrát vyzval. Není to tak, že by si král Bei Mo nevážil Ze Yin. Tehdy měl pověst mladého a statečného idola krále Bei Mo, ale pak se náhle rozhodl odejít na odpočinek a vzdal se slibné budoucnosti z důvodu, který odmítl sdělit. "Musí to být láska." Usoudil král Bei Mo. Není to jen o tom říct, že si muž vybral místo své země krásnou ženu. Ze Yin stál před králem Bei Mo a jeho rty hrály v bezstarostném úsměvu. Jeho úsměv byl tak nevinný, že král Bei Mo uvažoval, jestli opravdu bude moci udržet nejlepšího generála Bei Mo na své straně. - 104 -


Kniha -1Když se muž zamiluje, nic ho nezastaví, když bude chtít udělat něco hloupého. Král Bei Mo tomu nemohl zabránit, ale přikývl. A nyní byl Ze Yin zpět. Zpráva o tom, že slavný generál Bei Mo se vrátil, aby chránil zemi, přinášela radost a potěšení všem lidem. Bei Yali byla jediná scéna radostí a oslavných písní za návrat Ze Yin do města, který tam vstoupil v čele lidí z Domu okvětních lístků. Byl uvítán nejen samotným králem Bei Mo, ale také dychtivým jásotem hlasů tisíce rolníků. Nově zřízená rezidence již čekala na příjezd Ze Yin, zdobená a třpytivě nádherná. Yangfeng byla v nejnádhernější budově a poslouchala brebentění, kterému se podařilo dostat za tlustou stěnu. Ze Yin byl povolán zpět do politiky. Byla příjemně překvapena, když ji navštívil starý přítel. Služka u dveří odmítla sdělit její jméno a oči Yangfeng byly tak veliké, že to skoro vypadalo, jako by měly vypadnout. "Jak dlouho se na mě chystáš ještě zírat?" Pingting se posadila do křesla, když to s úsměvem řekla. "Dlouho jsme se neviděli, tak proč mě nenecháš se na tebe dobře podívat?" Yangfeng si slabě povzdechla a natáhla se směrem k Pingting prsty bílými, jako ze slonoviny. "Pingting, pojď sem. Nech mě se na tebe dobře podívat." Pingting se zašklebila a rozesmála. "Ano pane, můj generále... no, manželko generála." Šla směrem k Yangfeng a posadila se k ní na postel. Dva páry stejně inteligentních očí hleděli do svého protějšku a navzájem se odráželi a dokonale se do nich odráželi. "Trochu jsi shodila." Pingting si nemohla pomoci a usmála se. "Ty ses stala krásnější." "Opravdu jsi mi chyběla. Nemohla jsem přestat vzpomínat na naše dětství. Nemůžu o tom mluvit s nikým jiným, než s tebou." "Yangfeng..." Pingting ji přerušila. "Proč se na to nezeptáš?" "Zeptat se?" Úsměv Yangfeng lehce zakolísal, proto sklonila hlavu. "Neodvažuji se zeptat. Proč bys měla opouštět svého pána, je to z nějakého nevyslovitelného důvodu? Ten důvod musí být velmi, velmi děsivý." Jako dunění bubnu Pingting zakašlala. "Je to opravdu vzrušující, když se nad tím zamyslíš. Zahraj pro mě a já ti to řeknu všechno od začátku." Qin byl na malém stolku vedle postele. Yangfeng se na ni podívala v hlubokém zamyšlení. Zvedla qin a konečky prstů se lehce dotkla strun. - 105 -


Kniha -1Chvění. Její srdce se třepotalo na neslyšitelné, ale stále zvuk držící utrhnuté struně. Tlak, smutek, v jejím srdci vyskočil a prolomil dni postavené nad jejími emocemi. "Yangfeng!" Pingting plakala, vznášela se v náručí Yangfeng a slzy jí stékaly po tvářích. Nechala slzy stékat k zemi. Toto nebylo Gui Le, ani Dong Lin. Ta osoba, která způsobovala její smutek, zde nebyla a nebyl tu ani člověk, který jí vzal duši. Jak měla zapomenout na ten krásný zimní den, na ty jemné noci, vysokou postavu, křišťálově čisté vzpomínky na osmnáct let života v rezidenci? Jak by to mohla vysvětlit Yangfeng, že se zamilovala do muže? Milovala ho, ale ubližovala a lhala mu. Dokonce se rozhodla ho opustit, i kdyby to znamenalo smrt, jen aby si uvědomila, že už se nemůže vrátit do vévodské rezidence Jing-An? Dnes, pod slavnostníma očima Yangfeng, se Pingting nakonec podařilo vyplakat bolest, kterou cítila a ta vyšla ven jako hrášek z lusku. Pod tímto nebem snad jen Yangfeng rozumí jejímu srdci. Pingting prostě jen beze slova plakala, zanechala Yangfeng hádající co se stalo. Muselo to mít něco společného s láskou, jinak by Pingting nebyla tak rozrušená. Ale kdo měl takové schopnosti, aby přinutil arogantní Pingting se zamilovat? "Jaké je jeho jméno?" Yangfeng ji poplácala po hlavě. Pingting byla stále plná slz, skrz zaťaté zuby se jí prodrala slova plná bolesti. "Chu. Bei. Jie." Vévoda Dong Lin ze Zhen-Bei? Yangfeng vypadala lehce nepozorně, ale poté si znovu povzdechla a tiše řekla. "Plač. Vyplakej se." Stěny se sevřely, když Pingting opět padla Yangfeng do náručí a slzy dát tekly. "Yangfeng, už jsem konečně..." Pingting se pomalu vytáhla nahoru, ale pak se náhle zastavila, když ucítila něco v krku. Vykřikla "waah", když vykašlala červenou krev. "Pingting!" Yangfeng vstala a zadívala se na své červeně obarvené šaty. "Pojďte sem! Někdo, rychle!" A tak, po jejím velkém pláči se její opět vrátila. Teprve včera si myslela, že už nebude více tak osamělá. Nemoc Pingting byla vážná. Působila intenzivněji a nebezpečněji než dříve.

- 106 -


Kniha -1Díky pohotovému zásahu lidí z rezidence okamžitě začala její léčba. V péči Ze Yin a Yangfeng se Pingting cítila pomalu lépe. Po několika dnech odpočinku byla Pingting opět schopná se posadit. Díky tomu velikému pláči, už se její hrudník nesvíral bolestí, a ačkoli byla velmi nemocná, zotavovala se rychleji, než při předchozí léčbě. "Vypadáš lépe." Ozvala se známá postava na druhé straně žaluzií. Yangfeng vstoupila se smíchem. "Doktor říká, že by ses měla z postele dostat do dvou dnů. Ale vážně jsi mě vyděsila." "Pojď, posaď se." Pingting pohladila místo vedle svého lůžka. Yangfeng si sedla poté, co vyndala vlásenku, kterou pečlivě vložila do vlasů Pingting. Prohlížeje si ji, řekla. "Tohle dal král Ze Yin, nevypadám s tím tak dobře, takže ji dávám tobě." Pingting se prohlédla v zrcadle, které Yangfeng přinesla. "Přinesla jsi mi ji úmyslně?" Pingting se zastavila a zeptala. "Ví generál, odkud jsem přišla?" "Neptal se." Odpověděla Yangfeng. "Tak dlouho, jak jsi mou přítelkyní, tě bude ochraňovat, ale..." Obličej, který byl trochu baculatější, se zarmoutil. "Chystá se vést své vojáky z hlavního města." Atmosféra byla náhle tak těžká, jako když mraky zatáhnou slunce v létě. Pingting vzala zrcadlo z rukou Yangfeng, položila ho na noční stolek, ale neřekla nic. Yangfeng řekla. "Byly jsme si vždy blízké. Neprohrála jsem s tebou ve hře na qin, ale v intrikaření jsem oproti tobě na mnohem nižší úrovni." Pingting se přinutila usmát. "Vždy jsi byla tak arogantní. Kdy ses tolik snížila?" "Jsem jen trochu chytrá, někdo, kdo žije mezi zdmi, obklopená lidmi svého manžela. Ať je to Dům okvětních lístků nebo generálova rezidence. Pokud přijde na vojenské záležitosti, ty jsi ta, která zastupuje všechny ženy." Hluboké černé oči Yangfeng se zavrtaly do Pingting poté, co se lehce zeptala. "Proč chtěl král Bei Mo náhle získat vojenskou sílu Ze Yin? Ze Yin nezáleží na penězích a slávě, Bei Mo musí být ve velikých potížích. Nechtěl obětovat všechno a přivést mě sem, navzdory své přísaze. Nerozumím tomu, Pingting, můžeš mi říct, co se děje?" Yangfeng nechávala důraz na každé slabice. Život za oknem byl plný života, ale v místnosti bylo mrtvé ticho. Pingting byla tichá, hlavu měla skloněnou. Zvídavé oči Yangfeng jasně zářili. O něco později, Pingting vypadala unaveně a pozvedla hlavu, kterou opřela o měkký polštář. S ironickým úsměvem řekla. "Chu Beijie padl do pasti a byl donucen opustit svůj meč. Slíbil, že po příštích pět let nezaútočí na Gui Le. Král Dong Lin chce dobít všechny země, a jelikož nemůže v současné době na Gui Le, přirozeně změnil svůj cíl. Jednoduše to znamená, že Dong Lin začalo útočit na Bei Mo?"

- 107 -


Kniha -1"Jo." Yangfeng se unaveně zamračila. "V posledních dnech, Ze Yin často mluví o Chu Beijie, nejlepším generálovi Dong Lin, vévodovi ze Zhen-Bei... v těchto dnech ho lidé nazývají démoním králem z hlubin pekla. Mnoho lidí už zemřelo jeho rukou." Její oči sledovali Pingting a pak se na jejích rtech pomalu objevil měkký a květinový úsměv. "Nedělej si s tím starosti, nemáme žádnou moc nad záležitostmi mužů. Opravdu nechápu, proč se vždy snaží napadnout území jiného krále. Je mít veliký vliv opravdu tak důležité? Ze Yin se chystá brzy vyrazit, takže s ním chci v těchto dnech strávit více času." Vstala a rukama přitlačila na ramena Pingting. "Právě ses z toho dostala, tak ještě chvilku zůstaň ležet. Pokud se tu budeš nudit, zeptej se nějaké služky, jestli ti venku nenatrhá květiny. Budeš-li mít nějaký problém, pošli někoho, aby mě našel." Yangfeng odešla závěsem korálků. Zdálo se, že náhlý cinkavý zvuk Pingting rozrušil a ona se zamračila. Zdálo se, jako by to byla obrovská past, v každém případě lidé nemohli uniknout. A to bylo něco hrozného.

- 108 -


Kniha -1-

14. kapitola Zdálo se, že zelená pastviny odmítly být pro Pingting rájem. Kolem čtvrté, před východem slunce stála unavená postava tiše u okna. Ptáci a květiny, kteří tančili ve slunečních paprscích, byly dávno pryč a pokud jste šli ven, byly vidět jen svíčky. Květiny vypadali spíš jako pařáty, které se natahují po nedbalé kořisti. Manžel Yangfeng už vyrazil na svou cestu a Pingting, které se nacházela hluboko uvnitř rezidence, slyšela šeptání služebných o tom, jak velicí, hrdinní generálové všichni zároveň vyrazili v čele mnohých a jak to bude pravděpodobně jejich úspěch. Nepřemýšlej o tom. Pingting zavrtěla hlavou. Hleděla na nerozlišitelný travnatý porost a na jasný měsíc, ale pak náhle přimhouřila oči bolestí. "Pojďme přísahat na Měsíc, že se nikdy neobrátíme k sobě zády." Ta osoba mluvila na Měsíc svým neochvějným bohatě hlubokým hlasem. Srdce jí bušilo, jak o něm přemýšlela, rukama si svírala hruď a kousala se do rtu. Nepřemýšlej o tom, ale nemohla zapomenout. Zpětně, když o tom přemýšlela, když jsme přísahali na měsíc, ty ses zaslíbil mě a já se zaslíbila tobě. Byla v depresi, když zahlédla blikání světla v dálce. Pingting sledovala, jak se červené světlo přibližuje, ale kdo to je si uvědomila až tehdy, když se lampa velmi přiblížila. "Proč jsi stále vzhůru?" Yangfeng nečekala, že by byl někdo u okna a uskočila překvapením. "To bych se měla ptát já. Proč jsi stále vzhůru?" Zasmála se. "Neříkej mi, že jsem selhala jako hostitelka a nedokázala jsem vyhovět potřebám hosta?" Pingting vyšla ze dveří a zadívala se na služku, která zvědavě doprovázela Yangfeng. Vzala ji za ruku a odvedla dovnitř. "V poslední době jsme neměli čas to dohnat, tak jako host. Dnes se tu tedy jako hostitelka zdržím." Ty dvě, se společně posadili na postel a laskavě na sebe pohlédly. "Pálení kadidla tak pozdě?" Zeptala se Pingting. "Je pryč už několik dní, ale poslední noci nemůžu vůbec usnout." Yangfeng si tiše povzdechla. Opřela se o polštář a polovinu obličeje zakryla měkká bavlna. Zírala na Pingting s dětskou tváří. "Nesmíš se mi smát." Pingting si nemohla pomoci, ale usmála se tomu, ale neodvážila se vydat hlásku. - 109 -


Kniha -1"Řekla jsem, že se nemáš smát." Jak Yangfeng zahlédla úsměv Pingting vstala a štípla jí. "Není to nic špatného, že ti chybí manžel, tak proč na tom záleží, jestli se směju, nebo ne? Slyšela jsem, že nějaký slavný generál slíbil, že bude psát své manželce každý den domů dopis, aby zabránil jejím obavám, nebo se snad mílím?" Bílá tvář Yangfeng náhle úplně zrudla. "Ty se pořád směješ? Jestli se mi budeš posmívat, odejdu." Ale Pingting se kousla do rtu, aby skryla svůj smích a Yangfeng věděla, že to byla poslední bitva. Blýskla po Pingting zlým pohledem a opět si lehla. Ostrý smích zaplavil místnost jako proud tryskající z vrcholku hory. Zdálo se, jako by se vrátili zpět do minulosti, kdy se takto smáli po celou dobu. Yangfeng zlomila nostalgickou atmosféru s povzdechem. "Takto jsem se nezasmála od té doby, co jsem se stala ženou generála." Jen jedna věta a všechny vzpomínky byly opět odloženy stranou. Pingting se přestala smát a v tichu sklonila hlavu. Yangfeng váhala snad celé věky, než se měkce zeptala. "Potkají se na bitevním poli?" Nakonec se dotkla největšího problému, který způsoboval těžký vzduch. Yangfeng se zdála neochotná podívat se Pingting do očí a tak se otočila čelem ke zdi. "Když se potkají, kdo vyhraje?" Zeptala se. "Oba dva jsou výjimeční, vítězství závisí na Bohu. Já... Já nevím." Tvář Yangfeng byla bez výrazu. "Bůh nebojuje v bitvách, jen generálové a jejich taktika. Ze Yin proti Chu Beijie. Kdo myslíš, že vyhraje?" Pingting stále vrtěla hlavou, její oči dopadly na květiny kymácející se za oknem. "Ty vážně... chceš odpověď? Chu Beijie je nejlepší generál Dong Lin, jeho armáda a válečné umění jsou výjimečné, vynikající. Tvůj manžel je slavný generál v Bei Mo, ale nikdy jsem ho sama neviděla. Jak mám ty dva srovnat?" Chtěla se usmát a rozveselit Yangfeng, ale nedokázala sebrat sílu, aby to udělala. Drahý, měsíc je venku, nemusíš být tak bezcitný. Uvidíš lásku a přátelství lidstva, ale neuděláš nic k zastavení krveprolití těchto lidí. Knot svíčky zasyčel a Pingting se k němu otočila. Vítr zavál jako nezvaný host. Světla zablikala, vzplanula a zhasla. Ticho, které následovalo, bylo jako těžká drtivá opona. "Pingting..." Řekla Yangfeng smutně. "Nemáš nic ujišťujícího, co bys mi mohla říct?" Pingting byla překvapená. Rychle se posadila. "Yangfeng, proč se na to ptáš?"

- 110 -


Kniha -1Yangfeng se dívala na druhou stranu. Ticho. Pingting poznala, že se chvěje, jako by bojovala se slzami. "Nebreč, nemůžeme s touto bitvou nic udělat. Bůh požehná tvému manželovi, takže se vrátí v pořádku domů. Yangfeng... neříkala jsi, že bitvy nejsou naše práce?" Ramena Yangfeng se zatřásla ještě víc, obvykle byla vždy tak klidná a vyrovnaná a Pingting ji nikdy neviděla tak rozrušenou. Jemně Yangfeng otočila tak, aby k ní stála čelem. Yangfeng se náhle posadila a pohlédla na Pingting, její tvář zmáčely slzy. Pingting byla znepokojená a znovu se jemně zeptala. "Yangfeng?" Yangfeng neodpověděla, jednoduše vyskočila z postele a poklekla před Pingting. Pingting byla ohromená. Také vyskočila z postele a pomohla Yangfeng vstát. "Proč to děláš?" Ale Yangfeng se rozhodla, že nevstane. Zatahala Pingting za rukáv, dívala se rozhořčeně, ale její hlas byl smutný, když řekla. "Pingting, opravdu tomu nerozumíš?" Pingting byla v šoku, její tmavé oči tázavě hleděly na svou přítelkyni. "Když dokonce markýz z Jing-An nebyl schopen porazit Chu Beijie, jak by to mohl Ze Yin dokázat?" Každé to slovo vyšlo z úst Yangfeng, rukama uchopila Pingting za nohy, když brečela. "Udělala jsi dohodu a vytvořila pět let míru pro Gui Le, tak proč nemůžeš odvést Chu Beijie a jeho vojska z Bei Mo?" "Yangfeng, já..." Pingting udělala krok zpět a klesla na postel. "Nemůžu to udělat." Nedokázala čelit Chu Beijie, ale jak by tomu mohla Yangfeng porozumět? Ten muž, ačkoli u ní nebyl fyzicky, vždy jí následoval v jejích snech. Vzal si její duši a zanechal ji v kaluži slz. "Pingting, prosím. Já tě žádám." Žádající oči Yangfeng způsobili Pingting mrazení až u páteře. Nesnesla vidět její jemné, moudré oči pohlcené barvami zoufalství. Ale stále vrtěla hlavou. "Ne." Oba páry černých zorniček se otřásli a zdálo se, že se jim úplně zastavil dech. Yangfeng na ní dlouho hleděla. Smutně se usmála. "Nezazlívám ti to. Muži... vojenské záležitosti... Nevím o nic ani polovinu toho, co znáš ty." Uchechtla se, ale po tváři jí sklouzly další slzy, když se pohladila po podbřišku. Pingting si všimla, že se chová trochu jinak, než obvykle. Náhle se jí rozbřesklo. "Yangfeng, neříkej mi, že jsi..." Její hlas se vytratil, očima spočinula na spodní části jejího břicha. Yangfeng sevřela zuby a přikývla. Pingting si povzdechla a opřela se o zábradlí postele. Těm dvěma, Yangfeng a Pingting, nebylo koneckonců nikdy souzeno, být od všeho pryč. - 111 -


Kniha -1-

15. kapitola POZNÁMKA: ČEŠTINA JE JEDEN Z MÁLA JAZYKŮ, KTERÝ ROZLIŠUJE MUŽSKÝ A ŽENSKÝ ROD I V JINÝCH SLOVECH, NEŽ JSOU JEN ZÁJMENA!

Přišel večer, lehký vánek odešel. Mrazivé svítání. Barvy červeného slunce přicházejícího z východu, jako by byly odlity do královské rezidence Bei Mo. Král Bei Mo byl již vzhůru. Nespal dobře a navíc trpěl v posledních dnech nespavostí. Stejně, jako se vojsko Dong Lin blížilo. Spal méně a méně s každým dalším dnem a vojko se blížilo k hlavnímu město. Podle včerejší zprávy, Chu Beijie začal obléhání a mnozí vojáci Bei Mo byli raněni nebo zabiti. Díky úsilí Ze Yin, vojáci Dong Lin ještě nedosáhli hlavního města, ale současná velikost armády rozhodně nebyla dostatečně velká, aby vydržela obléhání. Ztráta Kanbu byla jen otázkou času. Když armáda Dong Lin napadla Kanbu, bylo to jako se dostat na nejrychlejší cestu k hlavnímu městu Bei Mo. Bei Mo bylo ve vážném nebezpečí. Yangfeng ho ten den brzy ráno přišla navštívit. "Králi, chtěla bych s tebou o něčem mluvit." Předtím, než promluvila, se uklonila, měla na sobě šaty, které jí daroval král sám. Králi Bei Mo se žena Ze Yin vždy líbila a teď byl Ze Yin pryč, byl ještě šťastnější, že ji vidí. Laskavě se na Yangfeng usmál. "Oh? Co je natolik důležité, že s tím potřebuješ jít osobně za mnou?" Yangfeng měkce odvětila. "Králi, ty jsi opravdu velmi chytrý. Tato osoba je nesmírně obratná a mohla by změnit průběh této války." Yangfeng přišla s Ze Yin, když se vrátil do hlavního města, ale už byla nejkrásnější ženou v královské rezidenci. Narodila se s jemným tvarem kostí. Takový, jaký zanechal trvalý dojem na ostatních, slyšel o její osobnosti od Ze Yin a věděl, že nemá ráda prázdné sliby. Nikdy by nic takového neřekla, kdyby si tím nebyla na sedmdesát, nebo osmdesát procent jistá. Král byl překvapen. "Kdo? Přiveď ho sem." Ale Yangfeng nebyla tak unáhlená. Padla na kolena a řekla. "Pane, příjmení té osoby je Bai a jméno je Pingting. Byly jsme přátelé v dětství. Pingting to nejdříve nechtěla udělat, ale Yangfeng prosila. Má přítelkyně nakonec souhlasila, ale pouze se třemi podmínkami." "Mluv." "Ano." Yangfeng odpověděla. "Zaprvé, pomoc poskytne pouze v případě, že Bei Mo bude v opravdovém nebezpečí. Když Dong Lin ustoupí, má přítelkyně odejde a nikdy nebude spojována znovu s Bei Mo."

- 112 -


Kniha -1Králi Bei Mo to byla v podstatě jedno. Po tom všem, tu nebylo téměř žádné zabezpečení hranic. Přikývl a řekl. "Nebudu nutit nikoho dělat něco, co sám dělat nechce." "Zadruhé. Žádná osoba v Bei Mo nebude pátrat po minulosti Bai Pingting." "To..." Od doby co čtyři země začaly bojovat, měla každá země své vlastní špehy. Když králové potřebovali lidi, museli důkladně prostudovat jejich minulost. Kdyby ne, nemohlo by to vést ke zničení jejich vlastní země? Proč je tahle Pingting tak tajnůstkářská? Král Bei Mo byl naštvaný, ale Yangfeng to nedal najevo, jelikož tu osobu znala osobně. Yangfeng viděla jeho výraz a tiše přidala. "Králi se nemusí bát. Má přítelkyně prožila mnoho bolestivých okamžiků a nechce, aby o nich někdo věděl. Nezradí nás, přísahám na svůj život, abych to prokázala." Po tomto se král Bei Mo okamžitě uvolnil. V koutcích úst mu zacukal úsměv. "Rozhodnutí ovšem zůstává na králi samotném, já rozhoduji o tom, zdali je tato osoba důvěryhodná či nikoli, tak jaký má smysl dávat svůj život vsázku při prokázání loajality? Co je třetí podmínka?" Yangfeng odpověděla. "Pokud si král nepřeje, aby bylo Bei Mo dobyto, musí uposlechnout každé slovo. Nic nesmí být změněno." To bylo to samé, jako udělat cizince guvernérem Bei Mo. Králův úsměv se okamžitě vypařil. Chladně odpověděl. "Jestli tvůj přítel touží po vojenské síle Bei Mo, neměl by jednoduše požádat o pozici vojenského generála?" Yangfeng nečekaně odpověděla. "Vojenská síla je jednou z věcí, kterou si žádá. Yangfeng prosí krále, aby předal veškerá rozhodovací práva Pingting. Ona rozhodně dokáže zahnat armádu Dong Lin." Výraz na tváři krále Bei Mo se změnil. Přinutil se k úsměvu, když přemýšlel o záchraně Ze Yin před hanbou. "Tvůj přítel má opravdu rád chvástání. Dokonce ani tvůj manžel se neodvažuje podceňovat mocného generála Dong Lin, Chu Beijie, přesto tvůj přítel..." Najednou mu poskočilo srdce a udiveně vykřikl. "Ona?" "Ano." Král Bei Mo vypadal ještě méně pobavený. Naklonil se dopředu. "Jak by mohla mít žena takové schopnosti? Dobře, dej jí nějaké peníze a pošli ji domů." Jak směšné. Nepřítel dorazil do jeho země, mnoho armádních generálů potřebovalo jeho odborné znalosti a on tu zatím poslouchá nesmyslné klábosení o idiotské ženě. Yangfeng se uklonila, je to jen otázka objasnění věci, ale ona v první řadě neočekávala jeho souhlas. Bez pomoci Pingting by mohl její manžel zemřít? Kousla se do rtu. "Prosím králi, vyslechni si mě do konce." Král Bei Mo se nedokázal přimět ji uvést do rozpaků a tak velkoryse přikývl. "Můžeš mluvit." Yangfeng zaváhala, než k němu popošla a zašeptala mu do ucha. "Slíbila jsem Pingting, že to nikomu neřeknu, ale když jsou životy lidí Bei Mo ohroženy, Yangfeng ti to musí říct. Král nesmí podceňovat Pingting. Ze Yin nemůže být Chu Beijie protivníkem, ale Pingting rozhodně ano." "Co tím myslíš?" - 113 -


Kniha -1"Jelikož Pingting přinutila Chu Beijie slíbit pět let příměří." Král Bei Mo byl překvapen. Otočil se, zíral na Yangfeng. Yangfeng nezaváhala pod přímým pohledem krále Bei Mo. Pomalu přikývla a zašeptala. "Chu Beijie chová k Pingting city. Pokud se dozví, že je v Bei Mo, nebude útočit tak tvrdě a Ze Yin bude mít větší šanci na vítězství." "Ale, co když..." "Co když jí Chu Beijie neodpustil, pak..." Yangfeng ucítila v krku knedlík a její tvář vypadala smutně. "Jak může král položit Yangfeng tak krutou otázku?" Přemýšleje o Pingting ve vedlejší místnosti, donutilo její srdce se sevřít. Potlačila své slzy, kráska promluvila. "Prosím králi, předvolej urychleně Pingting." "Předvolávám Pingting." "Předvolávám Pingting!" Hlas se předával od jednoho člověka k druhému, dokud nedosáhl čekající Pingting. Položila svůj šálek, zkontrolovala si šaty a zhluboka si povzdechla, než vstoupila do místnosti a klidnou chůzí šla ke králi Bei Mo. Kde na světě existuje místo, na kterém můžete uniknout všemu? Právě se zapletla do světa armády a politiky Bei Mo.

- 114 -


Kniha -1-

16. kapitola "Králi." Pingting se uklonila poté, co lehce vstoupila do hlavní haly královské rezidence Bei Mo. Král Bei Mo se neurazil, přestože se neuklonila nejvíce možným uctivým způsobem. Místo toho se zasmál. "Můžeš vstát. Zdá se, že tě Yangfeng má opravdu ráda, má paní, říká, že můžeš zahnat vojáky Dong Lin, je to pravda?" Pingting si povzdechla. Jestliže jí král neváhá nazývat 'má paní', znamená to, že situace armády není moc dobrá. A to, že žebrají u padlé hvězdy, jako je ona. Může opravdu porazit Chu Beijie? Byla zjevně rozrušená, ale bylo již příliš pozdě. Pingting viděla naději v očích Yangfeng, která stála před ní. "Váš pokorný služebník udělá, co bude v jeho silách." Odpověděla tiše. "Díky slovům mé paní, má Bei Mo novou naději." Král Bei Mo si s Yangfeng vyměnil pohled předtím, než zatleskal a zajásal. Jeho tvář pak lehce zjihla. Mluvil pokorným tónem. "Armáda je v bezprostředním nebezpečí. Armády Dong Lin se blíží ke Kanbu. Co má moje paní v plánu?" Od té doby, co se Pingting rozhodla pomoci Bei Mo, strávila celou noc studiem map, což jí dalo rychlou představu a předběžnou analýzu o možných formacích a taktice. Nevěděla však, že armáda Dong Lin dosáhla Kanbu, takže byla mírně překvapená. "Takže armáda Bei Mo už byla vytlačena k nejbližším vnějším vesnicím? Jak to, že o tom poslové nesoucí zprávy nevědí?" Všechny informace, které měla, pocházely od Yangfeng, takže si nemohla pomoci a podívala se na ni. Yangfeng o tom ještě nevěděla, její tvář byla bledá, jak vrtěla hlavou na Pingting. Král Bei Mo se ironicky usmál. "Informace přišla ve zprávě včera pozdě v noci. Lidé v Bei Yali mají strach, tak jsem zastavil šíření zpráv. Naštěstí máme Ze Yin, nebo by to bylo mnohem horší. Měli bychom být schopni zajistit bezpečí Kanbu o něco déle, díky velení Ze Yin, ale ani on ho neudrží o moc déle." Panovník rozevřel ruce a vzdychl ke stropu. Očima pak blýskl směrem k Pingting. Pingting upírala na krále Bei Mo pohled, pak kývla, že rozumí. "Není divu, že se král rozhodl využít cizince, jako jsem já." Situace byla mnohem horší, než si původně myslela. Chu Beijie si opravdu zasloužil svůj titul jako nejkrutější generál Dong Lin. Byla frustrovaná, ale věděla, že něco musí udělat, nebo bude nenarozené dítě Yangfeng bez otce. Přinutila se uklidnit, zavřela oči a hluboce přemýšlela. Král Bei Mo i Yangfeng poznali, jak moc přemýšlí. Nevydali ani hlásku a jen tiše čekali. V hlavním sále bylo takové ticho, že bylo obtížné i dýchat.

- 115 -


Kniha -1Po chvíli, Pingting pomalu otevřela své jasné oči, které se zdály být plné nově nalezené sebedůvěry. Usmála se na Yangfeng a poté se otočila ke králi Bei Mo. "Možná je tu něco co mohu udělat, ale potřebuji královu plnou podporu." Král Bei Mo si vzpomněl na předešlá slova Yangfeng. Bez stopy po zaváhání řekl. "Má paní může mít tolik žádostí, kolik bude chtít, až už půjde o peníze, nebo materiál." "Dobrá, poté chci, aby mi král řekl pravdu. Má Bei Mo špeha na straně krále Dong Lin?" Král náhle ztichl, myslel si, že Pingting bude jen vydávat příkazy armádě, ne se ptát na něco takového. V dobách válek, mají nepřátelské země vždy špehy, aby mohli získat nějaké důležité důvěrné informace. Každá země však byla ohledně svých špehů opatrná, zatímco oni pozorovali nepřítele, nepřátelští špehové zase pozorovali je. I když jich nebylo vysláno v poslední době mnoho, byli to ti nejlepší a zároveň se stali největším tajemstvím země. Pingting viděla váhání krále Bei Mo a ujala se vysvětlení. "Já, tvá služebnice, nepotřebuji vědět příliš mnoho. Jen to jen proto, že tento plán vyžaduje lidi v blízkosti krále Dong Lin. Král mi nemusí říkat jména špehů, jen mi řekni, jestli se někdo může dostat blízko k jídlu krále Dong Lin." "Eh!" Yangfeng vykřikla. "Neříkej mi Pingting, že chceš otrávit krále Dong Lin?" Král Bei Mo se zamračil. "To neuděláme. Nerad to říkám, má paní, právě teď mám jednoho nebo dva lidi v přítomnosti krále Dong Lin. Příležitostně mají přístup k jeho jídlu. Nicméně, všichni současní králové mají bezpečnostní pokyny, díky kterým se zabrání otravě jídla a specialisty na kontrolu přítomnosti jedu před konzumací. I kdyby moji lidé zvládli otrávit jídlo, nikdy by se nedostalo králi Dong Lin do úst. Byl by to zbytečný pokus a oni by zjistili, že v jejich rezidenci jsou špehové." Na toto Pingting klidně odpověděla. "To by neměl být problém, pokud jed nelze zjistit." "Takový jed existuje?" "Není to jed jako takový, více se to podobá anestetiku." Pingting se usmála. "Na recept jsem přišla sama před nějakou dobou. Můžete to dát do jídla a většina kontrolních metod to nezjistí. Dospělý může být v kómatu i více než deset dní a jeho puls bude velmi slabý, stejně jako u umírajícího člověka, ale po nějakém čase se opět probere." "Pokud nejde zjistit, pak jsou všechny problémy vyřešeny." Rozplýval se král Bei Mo. "Nikdy bych si nepředstavoval, že budeš takto chytrá. Jak dlouhou dobu potřebuješ na přípravu tohoto anestetika?" "Je to vyrobeno převážně z různých bylin, ale nemáme čas. Musíme uspat krále Dong Lin předtím, než dobijí Kanbu." Odpověděla zamyšleně Pingting a poté dodala. "Měla bych být schopna to připravit za den." "Výborně!" Král Bei Mo se usmál. "Jestli král Dong Lin náhle upadne do kómatu, královská rezidence Dong Lin určitě upadne do chaosu, jelikož nastane válka o trůn. Pak Chu Beijie bude nucen ustoupit a vrátit se domů." Zasmál se, ale jeho smích se brzy změnil v povzdech, jako by pomyslel na něco dalšího. - 116 -


Kniha -1Yangfeng nerozuměla, ale Pingting ano. V odpověď se lehce usmála. "Král si nejspíše povzdechl nad účinností tohoto anestetika, neboť jeho účinek trvá asi pouhých deset dní. Kdyby tu byl smrtelný jed, který by prošel přes kontrolu, nemohl by být král Dong Lin odstraněn jednou provždy?" To bylo přesně to, na co král Bei Mo myslel a ona si kvůli tomu povzdechla. "Strávila jsem opravdu dlouhý čas při vymýšlení tohoto receptu, ale nikdy to nebude schopné někoho zabít. Kdybych to mohla udělat, Gui Le by nebylo rozcupováno Dong Lin. Možná je to boží vůle. Kdybych mohla udělat takový jed, možná by každá země čelila hrozbám, místo aby přislíbila mír." Yangfeng pečlivě poslouchala a myslela na Ze Yin v Kanbu, bojuje. Její srdce bolelo, nemohla si pomoci a zašeptala. "Proč musí dobří lidé bojovat a zabíjet?" Král Bei Mo byl po tom všem stále králem. Okamžitě a velice praktickým způsobem se vrátil zpět k původnímu tématu. "Poté, co bude anestetikum vyrobeno a převezeno, Kanbu bude ve vážné situaci... Co udělá má paní poté?" "To je pravda, králi." Pingting tušila, že se na to král Bei Mo zeptá. "Jako první bychom měli poslat lidi kolem vojáků Dong Lin a začít šířit zvěsti, že uvnitř královské rodiny Dong Lin zuří vnitřní boje a král Dong Lin je vážně nemocný. Chu Beijie nebude zpočátku zvěstem přikládat větší význam, nicméně určitě přijede oficiální posel z Dong Lin. Potvrdí, že král Dong Lin leží v kómatu a přinutí Chu Beijie ustoupit." Oči krále Bei Mo zářily, když ji chválil. "Má paní, je to opravdu silný a komplexní plán. Zaútočíme na nepřátele dvojím způsobem, jak fyzicky, tak psychicky." "Král mi lichotí." Pingting zdvořile sklonila oči. "Na druhou stranu, pokud útok Dong Lin projde nejprve přes Kanbu, nepřátelská vojska zaútočí na Bei Yali. Pokud se to stane, obávám se, že oficiální poslové nebudou schopni dorazit k Chu Beijie v dostačující době. To je důvod, proč musí král přiřadit nějaké vojáky do okolí Bei Yali, aby Chu Beijie získal dojem, že město Bei Yali nebude zase tak snadné zdolat v krátkém čase." "Neznám nikoho, kdo by byl pro tento úkol povolanější než ty, má paní." Na to, král Bei Mo zaváhal předtím, než předal dlouho připravenou vlajku velení. Král Bei Mo hleděl na osobu před sebou, kterou se chystal jmenovat na post nejvyššího armádního velitele, ale která vypadala mnohem více jako slabá žena. Hlubokým hlasem prohlásil. "Buď opatrná, má paní. Osud Bei Mo je od teď ve tvých rukou, má paní." Yangfeng se zhluboka nadechla studeného vzduchu a popošla k Pingting. "Pošlu dopis Ze Yin a povím mu o tobě. S ním poblíž nebudeš narážet na problém s vojáky, kteří odmítají uposlechnout tvé rozkazy." Ruce Pingting se sevřeli na praporu velitele. Byla potichu, myšlenkami se vznášela nad Kanbu. Jak by mohla nebýt nervózní? Chystala se opět setkat s Chu Beijie. Ovšem tentokrát budou odděleni tisíci koní, lidí a krvavými poli. To bude čas na setkání.

- 117 -


Kniha -1-

17. kapitola Následujícího dne bylo anestetikum připraveno. Místo návratu do královské rezidence dala Pingting jednoduše anestetikum Yangfeng a vysvětlila jí jak ho užít. "Nepokaz to. Je tu dávka pouze pro jednu osobu." Yangfeng to opatrně převzala a tak úplně nechápala situaci. "Proč jsi neudělala dvě dávky pro případ, že by stalo něco nečekaného?" Pingting jí věnovala nezměrný úsměv. "Mám své důvody. Ti, kdo špehují na území nepřítele, musí být moudří, chytří a vypočítavý. Neztratí něco tak vzácného. Neboj se." Její postoj přesvědčil Yangfeng se uklidnit. Poté skryla anestetikum blízko u těla. "Až se vrátím do šlechtické čtvrti, předám anestetikum králi. Tvůj doprovod je připraven k odchodu a čeká jen na tvůj rozkaz." Vytáhla z jednoho svého rukávu dopis s úředním armádním razítkem a podala ho Pingting. "Vezmi tohle s sebou a předej to Ze Yin, až se s ním setkáš." "Napsala jsi tam všechno o mně?" "Je lepší, aby o tobě něco věděl, usnadní to tak věci pro vás oba a ulehčí řízení vojáků." Yangfeng viděla potutelný výraz v tmavých očích Pingting. Dva červené mraky se jí okamžitě objevily na tvářích. Varovným tónem řekla. "Nenakukuj. Část je o tobě, ale zbytek je jen mezi manželem a manželkou. Malá holka jako ty tomu nemůže rozumět." Pingting se zasmála. "Nechápu, proč tedy nemůžu, když bych stejně neporozuměla." Yangfeng v odpověď dupla nohou. Pingting zavrtěla hlavou a pokračovala. "Někdy je obtížné uvěřit, že jsi manželkou vysokého armádního úředníka. Lidé jako ty mají být nesmírně moudří. A ty se místo toho se mnou neustále dostáváš do úzkých. Pokud jde o mě, mám před sebou obrovskou zodpovědnost, chystám se odejít na bojiště. Zavolej teď můj doprovod. Už je čas vyrazit." Poté vyšla z místnosti. "Pingting!" "Co se děje?" Pingting se otočila se srdcem v tajné bolesti. Před chvílí měla na tváři svěží nenucený výraz, ale jestli Yangfeng začne se smutným projevem na rozloučenou, mohla by se opět rozbrečet. Chystala se znovu čelit Chu Beijie. V případě, že by armáda zjistila, že jejich nový velitel brečel, vzali by jí vůbec vážně? Yangfeng se vrhla ven z místnosti a zastavila čtyři, pět kroků před Pingting. Její tmavé oči hleděli po kratičký okamžik na Pingting. "Nezáleží na tom, co dělá, vždy budeš ženou. Budeš hlavní poradce armády, tak zůstaň v jejím sídle. Nenuť se jít ven na bojiště." Pingting byla ohromená. Chvíli jí trvalo, než pochopila, co vlastně slyší. Dotklo se to jejího srdce. Jemně uchopila Yangfeng za ruku. "Neboj se. Jak bych vůbec mohla neznat své vlastní limity? Byl to jen vtip, když

- 118 -


Kniha -1jsem řekla, že se chystám bojovat na bojišti. Sotva zvednu nůž, natož meč. Přijdu pozdě, opravdu bych už měla jít. Vrátím se zpět s vítězstvím pro tvé dítě. Oops, tou dobou ještě nebude na světě, že?" Yangfeng však byla přesto velmi rozrušená. Sotva zadržovala rychle tekoucí slzy. Kousla se do rtu. "Žertuješ, i když se stala velitelem celého národa." Byla chvíli potichu a slzy jí stékaly po tvářích. Když vzhlédla, Pingting už před ní více nestála. Daleko se zavřely dveře zahrady a postava zmizela. Koně kočáru vyrazily tryskem, zanechávali za sebou oblaka žlutého prachu tak hustého, že zabraňoval lidem v pohledu na silnici. O něco později, Pingting odtáhla závěs a zamžourala na své okolí. Z jízdy v kočáře jí bolela hlava. Opakovaně studovala mapy s okolím Kanbu, zapamatovala si jména všech svahů, hor a řek. Dokonce zhodnotila situaci armády Bei Mo podle posledních zpráv, které jí řekl král Bei Mo a mohla snadno odříkat jména generálů a jejich odborné znalosti. "Téměř v Kanbu." Zamumlala si Pingting pro sebe a nemohla si pomoci nepovzdechnout při té myšlence. Strávila každou minutu, každou vteřinu nad mapami a rozmístěním vojska. Vše si zaznamenala do paměti a nic nemohlo zastavit její bolest hlavy. Pomyšlení na setkání s Chu Beijie v Kanbu zvětšovalo pulzující bolest v její hlavě. Jestli slavný generál Bei Mo, Ze Yin, nebyl schopen nadále ubránit Kanbu, možná už se město dávno zhroutilo pod divokým útokem Chu Beijie. Může proti němu skutečně bojovat? Každé otočení kol kočáru jí přibližovalo k tomu muži. Představila si majestátnou auru Chu Beijie na bitevním poli. Pingting zavrtěla hlavou. Přestaň o něm přemýšlet. Přestaň o něm přemýšlet. Zhluboka se nadechla chladného vzduchu a pomalu otevřela své oči, třpytilo se v nich divoké odhodlání. Bojiště v okolí Kanbu nebylo více válkou mezi Dong Lin a Bei Mo, ale soutěž mezi Chu Beijie a Bai Pingting. Chci opravdu vyhrát? Zeptala se Pingting sama sebe, když hleděla na zastrašující armádní příkaz vedle sebe. Kočár se náhle otřásl a zastavil, přerušil tak její myšlenky. Zaslechla povědomý hlas generála, Han Shuxi, který stál venku. "Dorazili jsme do Kanbu, má paní. Můžete nyní vystoupit z kočáru. Hlavní generál vás přišel osobně pozdravit." Po otevření kočáru byla první věcí, kterou upoutala její pozornost hradba města, velice poničená a zahalená v kouři. To jí řeklo vše o brutalitě, ke které tu došlo v posledních několika dnech. Pingting pomalu vystoupila z kočáru, její oči se pohybovaly od hradeb k průvodu lidí, kteří jí zvláště přišli přivítat.

- 119 -


Kniha -1Vůdce skupiny byl celý zaprášený žlutým prachem a zarostlý hustými vousy. Ačkoli mu vousy zakrývaly polovinu tváře, jeho oči zářily odhodláním. Jeden mohl snadno odhadnout, že patřil mezi lidi, kteří se nevzdali, pokud něco považovali za nespravedlivé. Pingting ukázala plachý úsměv a uklonila se. "Vy musíte být hlavní generál Ze Yin. Aby někdo tak vysoce postavený vítal osobně malou holku, jako jsem já, je trochu příliš honosné." Ze Yin vyskočil kupředu a zabránil Pingting v kompletní úkloně, pak řekl. "Má paní je tu jako hlavní velitel, takže k nám, ke svým podřízeným, nemusí být takto formální." Ztišil hlas a přidal. "Král již vyslal posla a Ze Yin bude asistovat, mé paní, v čemkoli bude žádat. Budeme pokračovat uvnitř městských hradeb?" Pingting přikývla v souhlas a vyndala dopis od Yangfeng. Ze Yin okamžitě poznal rukopis Yangfeng. Po tváři se mu rozlil hřejivý úsměv, když na něj hleděl. Další generálové také přišli zasalutovat a přestavit se jménem a svou hodností. Celá skupina lidí vstoupila do silně střežené oblasti brány. Ze Yin k ní byl nejen přátelský, viděl Pingting jako vlastního poradce a dal jí své místnosti na spaní. Uvnitř místnosti na spaní byla většina věcí modrá, nebo černá. Bylo evidentní, že původní vlastník byl odvážný a velkorysí. Na zdi vysel obrovský tmavý luk. Topografické mapy Kanbu byly rozeseté po celé místnosti, z čehož vyčetla, že Ze Yin měl i nadále v plánu pokusit se porazit nepřítele. Pingting rozhlédla kolem sebe, všimla si, že místnost má jednoduché, ale efektivně zařízení a ona porozuměla Ze Yin o něco více. Pokud to nebylo pro jeho nádhernou ženu doma, nechtěl nechat na veřejnosti vypadat elegantně, protože elegance nebyla jeho styl. Je to opravdu boží zásah, že tak elitní žena z Gui Le jako Yangfeng se zamilovala do tak neskladného muže. Ze Yin požádal ostatní generály v doprovodu, aby na okamžik počkali venku. "Má paní, jsi spokojená s tímto místem?" Zeptal se. "Náš čas je omezen, takže se obávám, má paní, že to tu budeme muset chvíli snést. Pokud jsou barvy příliš tmavé, můžeš požádat některého z obsluhujících vojáků, aby přinesl světlé koberce nebo látky, i když nemusí být schopen žádné najít." Výraz Pingting byl klidný, ale věděla, že on si stále dělá obavy ohledně vojenské situace. Zářivě se usmála. "Hlavní generále, jsi příliš laskavý. V tuto chvíli je hlavní prioritou armáda. Nemáme čas na takové podřadné věci, jako je toto. Řekni mi prosím více o situaci v posledních dnech. Promluvme si o strategii." Ze Yin na toto celou dobu čekal. Vyzval ji k usednutí a řekl. "Prosím usaď se, má paní." Ti dva se posadili. Tvář Ze Yin zvážněla. Tichým hlasem řekl. "Třináct dní nazpět jsme já a má armáda ustoupili do Kanbu a Chu Beijie se nás rozhodl oblehnout. Díky vysokým a tlustým hradbám Kanbu, obrana byla doposud poměrně jednoduchá, ale i tak mnoho vojáků zemřelo jen proto, abychom přinutili vojáky Dong Lin

- 120 -


Kniha -1se stáhnout. Dong Lin má zřejmou výhodu vojska a zbraní. Ani já nemám důvěru toho, že je porazím. Chu Beijie je hoden své pověsti, když je opakovaně schopen prohlédnout mou taktiku." "Je tu něco, na co bych se ráda zeptala, hlavní generále. Doufám, že to nebude vadit." Pokračovala Pingting. "Obranná linie Bei Mo byla utěsněna s vedením hlavního generála. Jak mohla armáda Dong Lin projít skrz tuto obranu tak rychle, že se celá armáda Bei Mo musela stáhnout do Kanbu, na poslední obrannou linii?" Tato otázka Ze Yin překvapila a jeho oči ztvrdly, když se přímo podíval na Pingting. Nezahlédl v jejích lesknoucích se očích ignoranci. Pak v úžasu vykřikl. "Kdyby Yangfeng tolikrát nezmiňovala svou nejlepší přítelkyni, považoval bych tuto otázku za urážku mé hrdosti. Otázka, mé paní, to jednoduše shrnuje. Jak vidíš, moje armáda utrpěla obrovskou porážku a byla donucena ustoupit do Kanbu. Důvodem nebyla přesila. Velikost armády Dong Lin odhadujeme na sto tisíc vojáků, ale tam bylo jen něco kolem sedmdesáti tisíc. Odhady vojenského poradce byly hlavní příčinou neúspěchu." Ze Yin si nevšiml, kdy se výraz Pingting změnil. Postavil se a prohlížel si znovu mapy Kanbu, vzpomínal na věci tak, jak je viděl. "Já, Ze Yin, jsem pravděpodobně jeden z nejslavnějších generálů v Bei Mo, ale dokonce ani já jsem neměl tušení, co je nejlepší udělat, když jsem se setkal s Chu Beijie. Nejenže viděl skrz několik mých taktik, osobně vedl armádu do boje a výborně bojoval v předních liniích, ve třech secích porazil jednoho z mých nejlepších bojovníků, Menchu. To mělo negativní dopad na mé vojáky, neboť ztratili důvěru proti tak neporazitelné postavě. To je důvod naší prohry." Po jeho slovech, Pingting slyšela strach vojáků a nemohl pomoci a představila si Chu Beijie ve středu tisíce koní a mužů, porážeje divokého bojovníka třemi elegantními seky. Chvíli trvalo, než se přes to dostala, předtím než řekla. "Hlavní generále, nemusíte zoufat. Ačkoli je Chu Beijie děsivá osoba, udržel jste jej mimo zdi Kanbu po celých posledních třináct dní, že?" Ze Yin neodpověděl ihned. Po tom, co se zdálo jako věčnost, řekl. "Četl jsem dopis od Yangfeng předtím, než jsem sem přišel. Jelikož, má paní, zná Chu Beijie mnohem lépe než já, pravděpodobně má lepší porozumění situace. Nicméně každý ví, že jak Kanbu jednou padne, armáda Dong Lin okamžitě dosáhne na Bei Yali a my se staneme otroky ve vlastní zemi. Takže, i když každý ví, že Chu Beijie jednou vyhraje, budeme stále zoufale bojovat." "Dobré myšlení, hlavní generále." Pingting přikývla v souhlas. "Ústup do města dal tvým vojákům větší důvěru, jako vysoké zdi, které jim dávají větší výhodu. Nicméně pokud toto místo nedonutí armádu Dong Lin k ústupu, bude dříve nebo později dobyto." Být venku na bitevním poli a přežívat v královské rezidenci byly dvě zcela odlišné dovednosti a situace, Pingting byla velice schopná. Toto bylo mnohem obtížnější, jelikož jeden ze dvou oponentů byl ve značné výhodě proti ostatním. Myšlenkami se vrátila k Chu Beijie, který měl vše, co potřeboval, nemohla si pomoci a povzdechla si zklamáním. On řídil armádu nejlepších vojáků, zatímco ona vedla skupinu vyděšených mužů na bitevní pole. Nicméně, pocítila příval hrdosti. Na bojišti, kdo jiný na tomto světě může oponovat Chu Beijie?

- 121 -


Kniha -1Nechala se na několik okamžiků unést myšlenkami na něj, než si uvědomila, že je stále uprostřed rozhovoru se Ze Yin. Přestala zírat do prázdna. Tvářila se neutrálně, jako skutečný vojenský velitel, jehož oči nikdy nezakolísají. Ve dvou nebo třech větách odstranila Pingting obavy Ze Yin tak, že se na ni ne jednou zahleděl. "Má paní má pravdu. Chu Beijie se prvních pár dní snažil o přímé útoky a obě strany měli velké ztráty. Pak desátý den, armáda Dong Lin přestala a utichla. Počítám, že čeká na dobu, kdy mé vojsko přestane být na pozoru, aby zabránil ztrátám na své straně." "Ne." Pingting zlehka našpulila rty, nemračila se. Zvedla bradu a s vážnou tváří říkala svá slova jedno po druhém. "Jestli Chu Beijie přestal útočit, musel najít lepší způsob jak dobýt Kanbu. Se znalostí jeho vypočítavých metod, jeho útok bude neuvěřitelně překvapivý a dopad bude nepředvídatelný tak moc, že snadno rozbije vnitřní obranný systém Kanbu." Výraz Ze Yin vyjadřoval pochyby. "Je to vůbec možné?" Pingting se neobtěžovala odpovědět na otázku a místo toho se zeptala na vlastní. "Poslal jsi nějaké vojáky špehovat armádu Dong Lin?" "Mnoho, ale Chu Beijie je bere na vědomí a často vysílá mnoho vojáků, aby hledali špehy okolo jeho sídla. Špehové nemohou zůstat moc dlouho a jediné co zjistili je, že armáda zatím nic neudělá." Ze Yin si povzdechl. "Ti, kteří zůstanou o trochu déle, se obvykle vůbec nezvládnou vrátit." "To musí být proto, že Chu Beijie už tajně provádí svůj plán." Pingting analyzovala informace. "Hlavní generále, jako hlavní poradce řekni to, o čem jsme se bavili jen nejvyšším generálům a nikomu jinému." Ze Yin ochotně souhlasil. "Neobávej se, má paní. Lidé, se kterými ses dnes setkala, jsou všichni generálové, důvěřuji jim a jen oni vědí, že je, má paní, nový velitel. Jen já a doprovod, Ruohan, znají tvé pravé jméno, ale budeme tě všichni nazývat 'má paní'. Král to jasně uvedl ve svém posledním rozkazu." Tak to byl důvod proč on, hlavní generál, ji nazýval 'má paní'. Pingting přikývla, aby ukázala souhlas. Očima se zaměřila směrem ke dveřím na oblázkový chodník venku na chodbě. Potichu řekla. "Dobrá, pojďme se podívat na hradby." Na velkolepých hradbách města Kanbu, Pingting viděla pláně a hory, které ukazovaly atmosféru války. Bylo to opravdu všude. Ze Yin se postavil, ukázal k jihovýchodu a řekl. "To je tábořiště armády Dong Lin." Její srdce začalo hlasitě bušit. "Tábor armády Dong Lin, huh..." Pingting se snažila soustředit na tábor v dálce, ale bylo to příliš daleko. Nemohla rozpoznat prapory vlající ve vzduchu. Nemohla ještě vidět krásné rysy Chu Beijie. Hádej co, Chu Beijie? Pingting přišla. Pingting nemohla utéct a tak místo toho přišla blíže. - 122 -


Kniha -1-

18. kapitola Každá vteřina byla rozhodující pro tajný plán Chu Beijie. Pingting neměla žádný zájem o odměny. Prostě od krále chtěla kontrolu na armádou Bei Mo, aby měla snazší přístup k velení armády v těžkých časech. Na rozdíl od několika nejvýše postavených velitelů, kteří ji viděli krátce po příjezdu, se už na veřejnosti podruhé neukázala. Schůzky se konali v bývalém pokoji Ze Yin, který přenechal Pingting. On byl zároveň jediný, kdo s ní diskutoval o taktice boje. Byla také dobrou přítelkyní jeho ženy, její neznámý původ zůstal nepovšimnut. Ze Yin již dávno získal uznání Pingting. Byl více než jen užitečný. Současná situace armády Bei Mo nebyla způsobena nedostatkem schopností Ze Yin, ale důvtipem Chu Beijie. "O čem přemýšlíš, má paní?" Ze Yin konečně prolomil mlčení. Pokračoval se zprávou o posledních událostech. "Tentokrát jsme ztratili několik desítek špehů najednou. Zanechali pouze samé nevýznamné zprávy. Je to plýtvání." V duchu zprávu zpracovala, ale neodpověděla. Zaměřila se na mapu a bezcílně jí pohladila předtím, než ukázala k dolnímu rohu na pravé straně. Pak zamračeně zamumlala. "Jih je plný hustých lesů, ale to je všechno. Víš proč tam Chu Beijie každý den posílá vojáky?" Ze Yin se přesunul k mapě a také se zamračil, jakoby jen v hlubokém zamyšlení, ale zavrtěl hlavou. "Je nemožné, aby nás obklopili a zaútočili na Kanbu zezadu a projít přitom lesem. Není to jen ztráta času, ale také obrovská ztráta síly. Les je velice nebezpečný, jsou v něm jedovatí hadi, armáda by se zmenšila na více než polovinu, než by se vůbec dostala ke Kanbu." Pingting prolistovala knihu bojové historie Kanbu, když ji náhle zasáhla myšlenka. "Je tady zmínka o podobném okolí s hustým lesem?" "Ten les je temný, nebezpečný a děsivý. Není mnoho lidí, kteří by byli ochotni do něj vstoupit." Ze Yin pokračoval. "Ale jeden z vůdců předchozí stráže Kanbu se tomu věnoval a shromažďoval údaje o topografii v okolí Kanbu. Zachovalo se to. V těch knihách by mohlo být i něco o tom lese, ale nejsem si jistý, jak podrobné údaje budou. Pokud, má paní chce, seženu jí je." Osobně šel do knihovny získat několik velmi starých, zaprášených knih a položil je na stůl. Pingting doufala, že zprávy o králi Dong Lin, dosáhnou k nevědomému Chu Beijie dříve, než dá svůj plán do pohybu. Pokud se to nestane a Pingting nebude schopná jeho plán zastavit, bude to znamenat pád Kanbu a nakonec dobytí celé země Bei Mo. Již nyní, byl Ze Yin vytvořen nezničitelný dojem, který nebylo možné navrátit a jediná jiskra naděje pro Bei Mo byl nechvalně známý nepřítel Chu Beijie, Pingting. Jaká smůla, býval by byl v pořádku, kdyby jeho nepřítel nebyl nepříjemný, neporazitelný Chu Beijie, že? - 123 -


Kniha -1Pingting si uvědomila náhlou změnu atmosféry. Pohlédla na Ze Yin, jako by pochopila blikání v jeho očích. "Kolik dní už to je, co jsi nezavřel oči? Pro dobrý boj je třeba vyvážený životní styl. Měl by sis řádně odpočinout." "Jsem v pořádku." Pingting se uchechtla a změkčila svá slova. "Dobře, generále, nebudu tě nutit, ale jsi zmanipulován Chu Beijie. Víš, jeho oblíbená taktika je strašení protivníka a zabránit mu v jeho spánku, pak zaútočí, když je příliš unavený. Často se jeho protivník již zhroutil únavou, než se rozhodl zaútočit." Ze Yin přikývl v porozumění. "Má paní má pravdu. Příliš mnoho neklidu může vyčerpat naši energii." Koutky úst mu zacukaly v hořkém úsměvu. "Upřímně řečeno, od doby boje proti Chu Beijie jsem se řádně nevyspal snad po věky. Dnes se vyspím a získám více sebedůvěry v dalším boji s armádou Dong Lin." Postavil se. "Zkontroluji vojáky v odpočinkových prostorech předtím, než si půjdu lehnout." Poté opustil místnost. Zatím v části tábora určeného k odpočinku armády Dong Lin, již dávno všichni spali hlubokým spánkem jen s výjimkou několika nočních strážných. Nikdo neměl strach, že té noci budou napadeni armádou Bei Mo, jelikož jejich poslední pokus o překvapivý útok skončil neúspěchem. Nebylo možné, aby se k takové oběti odhodlali znovu. Nikdo se neobával, zda je dobytí Kanbu možné, či nikoli a nikdo nepochyboval o tom, že konečné vítězství je již jisté. Pod velením nejlepšího velitele na světě a pod praporem vévody ze Zhen-Bei vlající ve větru si byli jistí, že všechny rozkazy jsou pro postup nejlepší. Prapor vévody ze Zhen-Bei byl v tu chvíli pevně zaklíněn u centrálního stanu a hlasitě pleskal ve větru, který foukal z hustého, stovky akrů velikého lesa. Z centrálního, velitelského stanu vycházelo světlo. Chu Beijie ještě nemohl spát. Zlacené brnění viselo na protější zdi a občas odrazilo světlo blikající svíčky. Moran stál tiše na straně, čekal až Chu Beijie promluví. Chu Beijie neřekl jediné slovo od doby, kdy získali od svých špehů nejnovější zprávy. Zanedlouho Chu Beijie položil zprávu zpět do složky. Bez výrazu se zeptal. "Kdo by mohl být jejich nový poradce, povídá se, že je to žena?" Určité jméno vytanulo v myšlenkách Morana. Udělal krok vzad a odpověděl. "Jméno a minulost nového vojenského poradce jsou považovány za velice důvěrnou informaci našeho nepřítele. Naši lidé nemusí být vůbec schopni odhalit takové tajemství." Chu Beijie se posadil, prohlédl si Morana předtím, než klidně řekl. "Náš odhad může být správný." Moran na to reagoval zvednutím hlavy a pohlédnutím do očí Chu Beijie s polekaným výrazem. Rychle se vzpamatoval a váhavě se zeptal. "Jestli je to opravdu ta osoba, co máte poté v plánu, vévodo?" "Co tím myslíš?" - 124 -


Kniha -1"Nemůžeme si být jisti, zda je jejich poradce ona, nebo ne, takže co když náš původní plán..." Chu Beijie mávl rukou. "Není třeba si s tím dělat starosti, Moran. Řekni špehům, že není třeba nadále zkoumat nového vojenského poradce. Jestli je to opravdu Bai Pingting, měla by být schopna odhalit můj plán předtím, než bude příliš pozdě." Ale Moran argumentoval. "Jestli je to opravdu ona a neodhalí vévodův plán, nezemře poté se zbytkem armády Bei Mo v Kanbu?" Moran ucítil Chu Beijie pohled ostrý jako nůž a rychle zavřel ústa, odmítl pokračovat. "Nevím, ačkoli..." Ačkoli se zdálo, že Chu Beijie se trochu strachuje. Vstal a podíval se směrem k východu ze stanu. Podržel ho a obdivoval měsíc. Zhluboka se nadechl studeného nočního vzduchu, konečně se mu podařilo trochu zklidnit bušení svého srdce. Nakonec se mu v očích objevilo nové odhodlání a on zašeptal. "Jestli nemá takové schopnosti a inteligenci, je vůbec hodna mé lásky?" Otočil se, uklidnil svého podřízeného a uchechtl se. "Zdá se, že máš stále své pochybnosti. Můžeš mi je říct." Moran věděl, že ona je jeho slabostí, ale blížila se válka a hlavní generál musel mít vždy čistý a neochvějný smysl pro dosažení svého cíle. Zeptal se. "Nechce vévoda chytit Pingting živou?" "Tak Moran si myslí, že chci získat Bai Pingting kvůli pomstě?" Chu Beijie se usmál. "Pamatuj si toto. Žádný velitel se nezastaví po porážce, to by byla drahá chyba. Chci zajmout Bai Pingting živou pouze proto, že ji respektuji." Odstrčil papíry na stole a otevřel opotřebované mapy, myslíce na jedinou ženu, na kterou nemohl zapomenout. "Pokud by to nebylo o respektu, proč bych ji jinak chtěl získat živou?" "Zvažuje vévoda i to..." Moranovy oči opět zakolísaly. "Že i když bude schopná zjistit vévodův plán, možná nebude schopná proti němu zakročit?" "Mýlíš se. Pokud na něj přijde, rozhodně ho přelstí." Výraz Chu Beijie se nezměnil, když řekl. "Až slunce na východě vyjde, uvidíme, jestli má větší nárok na mou lásku, než kterákoli jiná žena na tomto světě. Dobře, dobře Pingting, jestli jsi opravdu v Kanbu, nezklam mě." Zpět v Kanbu, Ze Yin právě usnul. Naneštěstí jeho spánek trval jen krátce, brzy byl přerušen hlasitým bušením na dveře. To klepání mohla způsobit jen jediná osoba, taková, u které si nemohl stěžovat, že ho budí o půl čtvrté ráno. "Víc jaký je jeho plán." Buď vzrušení, nebo starosti zbarvili bledou tvář Pingting do bledě růžové. Vstoupila do místnosti, zapálila svíčku na stole a otevřela letitý svitek. "Naštěstí jsem v jedné té staré knize narazila na odkaz zanechaným předešlým kapitánem stráže, nebo jinak by naše armáda utrpěla nezměrné ztráty. Generále, podívejte se sem prosím." Ze Yin sledoval její perleťově bílou postavu. Jeho husté obočí se mírně pozvedlo. "Jedovaté vosičky?" "Tyto vosičky můžete nalézt jen hluboko v horách blízko Kanbu, jejich hnízda by měla být tam, kde jsou lesy nejhustší. Jejich jed je nesmírně silný, jedno bodnutí a dokonce i divoký být se zhroutí. Jsem obeznámena s medicínou a kdysi jsem slyšela o těchto vosičkách. Díky zprávě, kterou mi dal generál, jsem si uvědomila, že se - 125 -


Kniha -1děje něco divného a konečně jsem našla důvod. Poté jsem strávila celou noc prohlížením svitků a knih." Pingting si všimla úžasu a pochybovačného pohledu ve tváři Ze Yin. "Děje se něco, generále?" "Má paní hádá, že Chu Beijie chce použít jedovaté vosičky k útoku na mou armádu, že?" Ze Yin pokračoval. "To je jednodušší říci, než udělat. Vím o těch vosičkách. Ačkoli jsou dost silné, aby otrávili celou naši obrannou sílu. Bylo by nesmírně obtížné něco takového dokázat. Zaprvé, kde by získali tolik vosiček?" Pingting už o tom dlouho přemýšlela. Klidně odpověděla. "To je důvod, proč Chu Beijie vyslal vojsko do lesa. To je místo, kde jsou vosí hnízda a může jich tak získat dostatek pro svůj plán." "Chu Beijie může být silný, ale není neporazitelný. Není z Bei Mo, jak by o nich mohl vědět, natož s nimi manipulovat?" Pingting si povzdechla. "Generále, stále po tom všem Chu Beijie podceňujete. Jeho armáda, deset tisíc mužů a koní má zde vytvářet chaos, takže by nebylo divné, kdyby někteří muži zemřeli poté, co narušili hnízdo vosiček. Jakmile se Chu Beijie dozvěděl o tak silné přírodní zbrani, rozhodně vyslal lidi, aby zjistili zvyky těch vosiček. To je důvod, proč jeho armáda v poslední době neútočila." Ze Yin stále vrtěl hlavou, ale neřekl nic. Pingting pokračovala. "V knize se říká, že vosičky jsou velice citlivé na mízu ze stromu Sanhua. Jsou schopné ji ucítit i na obrovskou vzdálenost. Tato míza také dělá jejich jed ještě silnější. A tady jsou obrovské nálety stromu Sanhua na východní a západní straně hradeb města Kanbu. Pověz, co když Chu Beijie opravdu chce využít tyto vosičky k útoku? Musel nařídit svým vojákům, aby našli tyto stromy a nasekaly je. Pak použije větve ze stromu Sanhua, které jsou plné mízy, jako šipky a oheň je pošle z velké vzdálenosti na Kanbu, což přiláká veliké množství včeliček. Obranná síla se jistě sníží alespoň na polovinu. Když vosičky odletí, jak míza pomalu uschne, dobytí poslední obranné linie Bei Mo nebude žádný velký problém." Ze Yin slyšel naléhavost v hlase Pingting. Nemohl si pomoci, ale nebyl si jistý, zdali tomu má věřit, či nikoli. "Najdu okamžitě někoho, kdo zajistí, aby stromy Sanhua na západě a východě byly pokáceny." Krátce si promluvil se svým osobním asistentem, který přišel pro příkazy, než se otočil zpět k ní. "Jestli je to opravdu tak, plán Chu Beijie je opravdu riskantní a velice neuvěřitelný, ale Ze Yin tomu stále nemůže uvěřit." Zaváhal. "Prosím, nebuď uražena přímočarostí Ze Yin. Tento plán je spíše... neobvyklý, takže jsem zvědav, jak moc si je jím, má paní, jistá." "Jak jistá?" Pingting byla tou otázkou překvapená. Rychle skryla vzrušení nad odkrytím nepřátelského plánu. Sevřela opěrku svého křesla. O několik okamžiků později se jí po tváři rozlil úsměv. "Kdybych řekla, že jsem si jistá, že to bude takový neuvěřitelně podivný trik, generál by se mi určitě smál a nevěřil mi. Opravdu nevím proč. Když jsem přemýšlela o tomto plánu se včeličkami, byla jsem si jistá, že je to něco, co by Chu Beijie udělal." Přinutila pevně sevřené rty se usmát na Ze Yin. "Kdyby Bai Pingting nebyla schopná přijít na to, o čem přemýšlí Chu Beijie, k čemu by poté byla Bei Mo?" Světla svíček v místnosti zablikala, jak kolem nich tančily můry. - 126 -


Kniha -1Jasný měsíc visel vysoko na obloze a přelíval řeku stříbrného světla přes městské hradby. Jak uvnitř tak venku bylo mnoho vojáků snících o svých domovech. Jejich životy záviseli na rozhodnutí jejich velitelů, na správných a špatných odhadech. Bylo to jako krutá hra. A její soupeř prostě musí být zrovna on. Přehodila si vlasy na jednu stranu a vzpomněla na jeho silné ruce, které ji pomalu hladily po hedvábných kadeřích se slovy. "Tohle je moje." A drobným úsměvem. Nikdy předtím nepoznala takový bolestivý pocit. "Ví generál, co chci v tuto chvíli nejvíc udělat?" "Ze Yin nemá tušení." Pingting přitiskla rty k sobě a usmála se. "To samé, jako generál. Odpočinout si." Promnula si prstem hruď nad svým bolavým srdcem. "Ale na druhou stranu, kdo může řádně odpočívat po setkání s Chu Beijie?" Chtěla si povzdechnout, ale zadusila toto nutkání. Hlavní velitel by neměl vzdychat. Sama o sobě kvůli tomu uvažovala špatně. Pod měsícem vše vyšlo najevo. Ze Yin litoval své nezdvořilosti k smutné Pingting. Zakašlal a změnil téma. "Je tu další věc, kterou musím vědět. Je tu protilék na jed?" Pingting pokrčila rameny. "To je další důvod, proč jsem si jistá, že Chu Beijie chce použít vosičky. Jen když jejich jed vstoupí do krevního oběhu, může osoba zemřít, ale když on nebo ona nejdříve vypijí určitou směs bylin, které neutralizují mízu stromu Sanhua, budou odolní proti jedu. V minulosti, podle té knihy, ti kdo vstupovali do lesa, vždy nejdříve vypili tuto protilátku. Pokud všichni vojáci Dong Lin vypili protijed, nemusí se obávat bodnutí." "Opravdu?" Ze Yin se zamračila a zamyšleně si pohladil vousy. "Jestli je armáda Dong Lin odolná proti tomu jedu, naši vojáci se pokusí utéct od vosiček a nebudou řádně bránit město. Ti, kteří zůstanou, dostanou žihadlo." V této době neklidu se generálův asistent vrátil. Byl nervózní, když vstoupil do místnosti a oznámil. "Generále, stromy Sanhua na východě i západě už byly pokáceny!" Ze Yin se na něj otočil a hlubokým hlasem se dožadoval odpovědi. "Jak proboha mohli pokácet stromy u našich hradeb, aniž bychom si toho všimli?" Jeho asistent zavrtěl zmateně hlavou, ale věděl, že současná situace nebyla dobrá. "Les na východě a západě je stranou hradeb města. Když nám generál řekl, abychom bránili hradby plnou silou, vojáci umístěné na tu stranu tam ustoupili. Dong Lin to muselo udělat v té době, tajně pokácely stromy a spokojeni odešli poté, co jsme si ničeho nevšimli." Pingting ho přerušila. "Máš představu o tom, kolik stromů bylo pokáceno? Jak dlouho tam leží?" - 127 -


Kniha -1"Pařezy začaly osychat, takže to muselo být uděláno včera." Ze Yin a Pingting si vyměnili pohled, který říkal. "Jak se dalo čekat." Skřípaje zuby rozkázal. "Předej tento rozkaz, nechte připravit veliké pánve na výrobu léků a vyber nejlepší vojáky, aby pokácely zbývající stromy Sanhua." "Počkat!" Pingting zvedla ruku a spěšně vysvětlovala. "Je to jako by Chu Beijie měl poblíž umístěné nějaké vojáky, kteří čekají, až se přiblížíme s úmyslem pokácet zbývající stromy, nemluvě o nedostatku času na přípravu léku, i kdybychom zvládly uříznout stromy. Generále, je téměř ráno." Ukázala z okna na šednoucí oblohu. "Chu Beijie nemůže ještě vědět, že víme o jeho plánu s jedovatými vosami. Nemohl ještě shromáždit dostatek vosiček." Ze Yin hleděl z okna na nebe a ztišil svůj hlas. "Tak dlouho, dokud nemá v úmyslu zaútočit dnes, bychom měli mít šanci získat v tomto střetu vítězství." Pingting si povzdechla. "Chu Beijie by nikdy neudělal tak riskantní chybu. Je to den a půl od doby kdy pokácel stromy, udělal šípy s mízou a uvařil protijed. Stromy Sanhua byly pokáceny včera. Rozhodně zaútočí dnes." Ze Yin divoce zavrtěl hlavou a vytřeštil oči. Zdálo se to jako věčnost, než v ústech opět zformoval slova. "Co potom budeme dělat?" Pingting neodpověděla ihned. Nejprve do otevřela napůl otevřené okno. Zavřela oči a pomalu dýchala čerstvý ranní vzduch. Bylo to téměř, jako by potřebovala kyslík, aby se vlil do jejího unaveného těla předtím, než znovu otevřela oči. Velitelským tónem prohlásila. "Není třeba se obávat, generále. Po opuštění Bei Yali jsem celou dobu věděla, že přijde den, jako je tento. Nikdo, kdo by šel přímo proti Chu Beijie by nemohl předpokládat úspěšný výsledek, ledaže by předstíral slabost." Vzpomínala na 'vítězství' Gui Le, ten rok jí bolela hruď. Pingting si nemohla pomoci a zírala do dálky o trochu déle. Konečně se otočila zpět a zasmála se. "Pingting by ráda věděla, zdali je tu ještě stále hrající qin se všemi strunami." "Qin?" "Ano. Plánuji hrát někde vysoko tak, aby mě Chu Beijie mohl slyšet." "Já jsem hlavní velitel. Pokud generál neuposlechne, budu ho muset donutit, aby uposlechl." Pingting pozvedla symbol své autority. Hravě se zašklebila, ale zarazila se, když si všimla vážného výrazu ve tváři Ze Yin. "Generál byl požádán Yangfeng, jestli se postará o Pingting. Proč se trápit? Jestli mě Chu Beijie bude ochoten nechat zastřelit, možná to znamená, že mi slíbí svobodu." Když skončila, vyšla ven z místnosti. V armádě Dong Lin byli vojáci již dávno vzhůru. Všichni střídavě pili protijed, který nechutnal vůbec dobře z velké pánve. Vojáci stáli uspořádaně, meče v rukou.

- 128 -


Kniha -1Několik desítek kožených tašek bylo rozdáno mezi vojáky osobním asistentem Chu Beijie. Bzučení v nich nikdy neustávalo. Několik vojáků bylo zcela zahaleno do látek, byli to ti, kteří právě dokončili výrobu šípů z větví stromu Sanhua. Jejich dalším úkolem bylo vystřelit tyto šípy na Kanbu s cílem přilákat vosičky a zesílit jejich jed. Bylo pravděpodobné, že zbytky mízy Sanhua naláká vosičky i na ně, ačkoli měli protilátku, žihadlo je stále bolestivé a proto se rozhodli obalit do co nejvíce šatů, zakrývaje ruce, nohy a obličej, jak jen to šlo. Chu Beijie a Moran stáli venku, čekaje na ostatní generály, až dokončí své kontroly a ujistí se, že nedojde k žádným chybám po vydání rozkazů "Když moji vojáci napadnou město, kde bude?" Zeptal se Chu Beijie a zamračil se na zástup. V celém davu jen Moran rozuměl tomu, co Chu Beijie řekl. Věděl, že vévoda si dělá starosti. Nejlepší věc, co mohl Moran udělat, bylo předstírat, že také neví a čekat s ostatními na další rozkaz Chu Beijie. Po dlouhé chvíli, zástup ještě stále nedostal žádný rozkaz od Chu Beijie a lidé si začali vyměňovat mezi sebou zmatené pohledy. Nikdo se neodvážil přerušit myšlenky Chu Beijie, takže všichni zírali na Morana. Jako druhý nejvyšší velitel, Moran předstíral, že je natvrdlý a zavolal. "Vévodo, je čas." "Dobře." Chu Beijie zvedl svou hlavu, probral se z omámení a vrátil pohledy svým důvěryhodným generálům. Klidně se usmál a řekl. "Je to již dlouho, co jsem cítil takové očekávání, ale dnešek je výjimkou. Možná tento útok na Kanbu bude zajímavější, než předpovídám. Možná to bude konec, nebo nový začátek. Vše záleží na tom, jestli jejich nový velitel je dostatečně hoden jít proti mně. " Oči mu blýskly a vykřikl. "Na ně!" A všichni vykřikli "Ano!" Jeho rozkaz se šířil davem jako vlna a každému pozvedla bojového ducha. Mocná armáda Dong Lin, po krátkém příměří, pod vlivem mocného vévody ze Zhen-Bei, konečně zahájila svůj útok na Kanbu.

- 129 -


Kniha -1-

19. kapitola Rachot válečných bubnů se hnal po zemi. Armáda Dong Lin již byla rozmístěna v pravidelných útvarech při úpatí Kanbu. Zdálo se, jako by se jim v očích odrážela barva krve a jako by se jejich zbraně blýskali a byly připraveny zabíjet. Jen čekali na svůj rozkaz. Před velitelským praporem a zvukem píšťaly se mocná armáda rozdělila, aby mohl velitel projet. Pingting to zaznamenala při mžourání očima na vysoké budově. Na svém koni, přijel hlavní generál Dong Lin, Chu Beijie a držel hlavu hrdě vztyčenou. Jeho velkolepá postava vypadala více než jen připravena k boji, jeho nechvalně známý meč mu visel u pasu a luk držel u svého koně. Vydal se skrz zemi nikoho k bráně Kanbu, když náhle pohlédl vzhůru. Ona pohlédla dolů a jejich pohledy se setkaly, vyvolávajíc jiskry. Oba dva zachvátilo nesmírné vzrušení. Jeho armáda tisíců koní a mužů se ničeho nebála, přesto se Pingting bezstarostně posadila do nosítek. Když Pingting tu elektrickou, téměř ohnivou jiskru, její tělo vypadalo bezvládně, jako by přišla o veškerou energii ve svých končetinách, nebo jako by jí vyschla krev v žilách. Její vidění bylo chvíli rozmazané a tělo zůstalo bez koordinace, až se musela opřít o protější kamenný pilíř. Při pohledu dolů neviděla na vojáky stojící na hradbách Kanbu. Viděla jen ty oči, které jako by se skrz ni snažily propálit. Chu Beijie vždy způsobil, že ztratila vůli, energii a koncentraci. S ironickým úsměvem si uvědomila, že se nemůže dočkat, až si opět prohlédne každý kousek jeho těla. Trochu si uvědomovala, že její tělo udělalo nevědomky dva kroky vpřed. "Buď opatrná, má paní!" Varoval ji Ruohan, strážce, který jí byl přidělen. Vytrhla se z transu, uvědomila si, že stojí na hraně. Ještě několik málo kroků a padla by prudce ke své smrti. "Má paní?" Pingting se opět vrátily všechny smysly. Dobře, byla hlavní armádní velitel. Budoucnost Kanbu, Bei Mo a dokonce dítěte Yangfeng byla v jejích rukou. Do jejích černých očí se vrátila záře. Udělala čile pár kroků od okraje a posadila se za připravený starověký qin. Zklidnila ruce a rozvířila kadidlo, udělala vše. Pingting tiše nařídila. "Předej tento rozkaz: I nadále postupujte podle plánu." "Ano." Zespoda, Chu Beijie ani na okamžik nespustil oči z elegantní postavy na nosítkách. - 130 -


Kniha -1Nebála se ničeho, přesně jak čekal. Její lhostejnost a odvážné akce byly jedinečné. Moran dokončil svou obchůzku předtím, než se přiblížil k Chu Beijie, pak zašeptal. "Vévodo, byla to opravdu ona." Vzhlédl a mezi věžičkami uviděl upevněná nosítka a mezi nimi její pěknou postavu. "Uhodla to opravdu perfektně." Chu Beijie si povzdechl. "Máme okamžitě začít s útokem jedovatými vosičkami?" Chu Beijie se chystal odpovědět, ale pak se zamračil. Ping! Zvuk qinu se odrazil dolů z věžiček. Jen jeden tón, ostrý a vyrovnaný, pohnul se zástupy, jako jehla pronikající do srdce. Pevný pohled Chu Beijie, který snadno umlčel celou jeho armádu, byl náhle komplikovaný a směřoval k věžím města. Jeho oči se zúžily, když zamumlal. "Struna se přetrhla." Ping! Další zvuk byl hlubší, tentokrát rezonoval ještě hlasitěji, než předchozí. "Druhá struna." Ping! "Třetí struna... To je tvůj plán, jak mě přinutit ustoupit? Má malá Pingting." Chu Beijie pozoroval vzdálenou postavu a zároveň ho zaplavilo porozumění a na tváři se mu objevil ohromený výraz. Pozvedl jednu ruku a zavelel. "Předejte tento rozkaz: Ústup o deset kilometrů." "Ústup?" Moran byl v šoku a téměř zděšený. Ostatní velitelé si vyměnili pohledy a pak se opět zahleděli na svého hlavního velitele. "Ústup." Téměř to slovo vyplivl, Chu Beijie se naposledy podíval na svou ženu, než otočil svého koně. "Vévoda rozkázal, ústup!" "Předejte rozkaz: Ústup!" "Ústup! Ústup!" S hromovým pochodem celá armáda Dong Lin ustoupila jako příliv. Chu Beijie byl sám v přední linii ustupujících vojáků a jeho výraz jako obvykle nevyzařoval žádné emoce. Chu Beijie na okamžik vyjel a pak zpomalil ve středu vedle Morana. Chu Beijie náhle vyrazil tryskem vpřed a po chvíli zpomalil a dovolil, aby ho Moran dohnal. - 131 -


Kniha -1"Kdybychom zaútočili, Pingting by použila své tělo na obranu města. Kdybychom použili vosičky, nemohla by přežít." "Toto byl její plán?" Moran opatrně volil slova. "Na jiném světě, kdyby vévoda chtěl Pingting živou a v bezpečí, nebyl by plán s jedovatými vosičkami vůbec použit. Ona je opravdu velmi chytrá, vsadit na to takto svůj život. Kdyby se vévoda tolik nezajímal o minulost, ztratila by svůj život pro nic?" "To v podstatě shrnuje to, že si uvědomuješ, že nejsem tak dobrý jako Pingting." Chu Beijie se zasmál. "Nikdy bych nezavelel k pokračování v útoku. Ona je v tuto chvíli hlavní velitel armády Bei Mo, je nadějí armády Bei Mo a přesto neváhá obětovat své tělo. To má jeden významný dopad, dodala svým vojákům odvahu. Kdybych Pingting zabil přímo před jejím vojskem a pokračoval v útoku na armádu Bei Mo v naději, že dobiji Kanbu, její armáda by na nás zaútočila s pomstou za její smrt bez jakékoli zdrženlivosti. Naše ztráty by poté byly nepředstavitelné. Armádu, která je ovládána tak intenzivním hněvem nelze řídit běžnými prostředky, proto jsem dospěl k závěru, že smrt Pingting by znamenala pro Dong Lin porážku." Moran ihned porozuměl a pokýval svou hlavou s povzdechem. "Ne jen toto, ale i kdyby vévoda pokračoval, každý by nabyl dojmu, že jste použil jedovaté vosičky proti bezbranné dívce. To by mohla zničit vaší reputaci jako nejlepšího velitele a poškodit hrdost naší armády. Pozdější dopad by mohl být ještě horší." Chu Beijie pohlédl na chvíli obdivně na Morana předtím, než měkce řekl. "Ačkoli její vypočítavá taktika byla mnohem více psychologická, ulevilo se mi. Kdyby mi dokonale nedůvěřovala, nemohla by dát svůj život vsázku a použít tuto taktiku." Když Moran slyšel, v jak dobré náladě je Chu Beijie, tak se zasmál. "Myslím, že tomu se říká 'zahradit!' Vévoda okamžitě zareagoval a rychle navedl armádu k ústupu o deset kilometrů. Ačkoli je na tomto světě mnoho mužů, není tolik těch, kteří by se tak snadno vzdali města pro ženu." Poté, co se usmál, si opět povzdechl, bylo tu stále ještě něco, co chtěl vědět. "Vévodo, prosím nezlob se na Morana za jeho otevřenost, ale je tu stále něco, čím si Moran není jistý." Samozřejmě, Chu Beijie mohl odhadnout, co má jeho druhý velitel na mysli. Koutky jeho úst se zvedly do úšklebku. "I kdyby tu nebyla žádná uspokojivá omluva, nikdy bych nepokračoval v útoku na město. Ztratit Pingting by mi způsobilo více než jen životní lítost. Pouhé Kanbu by se nikdy nedalo porovnávat se ztrátou byť pramene jejích vlasů." Moran uhádl skutečný záměr svého pána již dávno, ale slyšet to způsobilo, že cítil nával hrdosti za tuto mužskou čest. "Slečna Pingting je jistě šťastná žena, když si od vévody vysloužila takovou lásku. Ale, co bude dělat naše armáda? Zastavíme a budeme odpočívat, když se vrátíme na značku deseti kilometrů?" Chu Beijie však již přišel s plánem, jak hleděl kupředu. "Ve tři hodiny zaútočíme znovu." "Útok na Kanbu?" Moran byl zaražený. "Dokonce, i kdybychom nepoužili vosičky, tak dlouho jak Pingting zůstane na střechách, nikdo z nás nemůže zaútočit. Nesmí ji zabít žádný zatoulaný šíp."

- 132 -


Kniha -1"Dobře Moran, víš, že nejsem tak dobrý jako Pingting, ale měl bys také vědět, že v tom samém čase, Pingting není tak dobrá jako já." Důvěra Chu Beijie byla zřejmá, když pokračoval. "Použije tu taktiku pouze jednou. Žena, kterou miluji, by nikdy nebyla natolik hloupá, aby dala své tělo vsázku pokaždé, když má armáda zaútočí. Mohu tě ujistit, v době, kdy má armáda znovu zaútočí, už bude mít nový plán." Pohodil svou hlavou a zaburácel smíchy. "S ní zde, tato bitva o Kanbu začala být opravdu mnohem napínavější. Je to tím ještě více nervy drásající bitva, já, Chu Beijie, jsem dosud v takové nestál." Nicméně, Moran vypadal, jako by měl bolest hlavy. "Takže, vévoda našel důstojného protivníka a vítězství je nejisté?" "Pamatuješ na meč, který jsem zanechal na důkaz dohody o pěti letech míru?" "Ano, byl to vévodův oblíbený 'Odcházející duše.'" "Musím tuto válku vyhrát jako cenu pro budoucnost vévodkyně ze Zhen-Bei." Zdálo se, že Chu Beijie o něčem přemýšlí, než řekl. "Ačkoli je Pingting chytrá, její duše již odešla ke mně, Chu Beijie." S posledním švihnutím biče byli pryč jako vítr. O tři hodiny později, armáda Dong Lin zaútočila znovu, jejich důvěra byla ještě silnější, než předtím. Byli inspirováni nepřemožitelnou postavou svého hlavního velitele a připraveni vyhrát proti poslední obraně Kanbu. Jejich prapory hlasitě pleskaly ve větru. Výraz Chu Beijie byl neutrální. Seděl na svém koni a klidně pozoroval Kanbu. Špehové, které vyslal, se vrátili se zprávou. "Vévodo, ve městě Kanbu není žádný voják. Museli všichni utéct!" Tato zpráva způsobila rozruch u ostatních generálů a dokonce i Chu Beijie se zamračil. "Zkontroluj to znovu!" "Ano!" "Moran." Chu Beijie vybral jeho jméno z davu. "Vysvětli to." Moran se zamyslel a pak nahrubo vysvětlil. "Nejdůležitější je v tuto chvíli porozumění pohybů armády Bei Mo. Jestli postupují k Bei Yali, můžeme je snadno chytit. Pokud prošli kolem Kanbu a zamířili do jižních lesů, pak je to velice špatné." V tu chvíli se vrátil špeh, s lapáním po dechu a poněkud vysokým hlasem řekl. "Vévodo, celá armáda Bei Mo vstoupila do lesa!" Všichni generálové zbledli, když si uvědomili záměr hlavního velitele Bei Mo. Ačkoli to byl obrovský risk, byla to ta nejlepší taktika, kterou mohli v tuto chvíli zvolit. - 133 -


Kniha -1"Jakmile jednou armáda Bei Mo vstoupí do hustého lesa, mohou kdykoli zaútočit na naše zásoby, obklíčit nás, odříznout od místa, kam bychom mohli ustoupit, donutí vojáky, které jsme získali od krále ustoupit. I kdybychom pokračovali přes Kanbu přímo na Bai Yali, byli bychom na to sami." Výraz tváře Chu Beijie byl velmi vážný, když propukl v ohromný smích. "Právě jsi zničila můj plán s jedovatými včeličkami, když jsi okamžitě pomyslela na využití lesa, jako další plán. Dobře, dobře Pingting. Jak bych tě nemohl milovat a respektovat? Ty víš, že tato taktika nezastaví mou armádu. Nanejvýš mě to může zadržet na pár dní... takže, co jen to plánuješ?" Po smíchu byl jeho výraz opět zamyšlený. "Generále Shenwei, vezmi své vojáky a obsaď Kanbu." Mávl rukou a někdo předal velitelskou vlajku generálu Shenwei. Na rtech Chu Beijie hrál mrazivý úsměv. "Vezmu si deset tisíc nejlepších vojáků, abychom zastavili její armádu v lese." "Prosím, vévodo, zvažte to znovu. Armáda Bei Mo má přibližně padesát tišíc. Dokonce, i když je to deset tišíc těch nejlepších, bude nemožné vyhrát." "Deset tisíc stačí." S veškerou svou arogancí se uchechtl. "Jak můžete vyhrát srdce nejlepší ženy, aniž byste měl dovednosti? Má drahá Pingting, porazím tě takovým způsobem, že nebudeš mít žádné výčitky." Skupina deseti tisíc vojáků začala se svým pronásledováním a hledáním armády Bei Mo, směrem k lesům, které zabíraly mnoho hektarů a na místo, které nebylo nikdy předtím prozkoumáno.

- 134 -


Kniha -1-

20. kapitola Chu Beijie vedl své vojsko skrz lesy a na odpočinek si zvolil co nejvíce otevřený prostor. Vyslal své nejlepší špehy, aby sledovali pohyb armády Bei Mo. Společně s Moranem vstoupili do velitelského stanu a začali studovat mapy. "Les obklopuje Kanbu a má stovky hektarů. Mnoho míst ještě není prozkoumáno, což znamená, že armáda Bei Mo nemohla dojít příliš daleko. Nejlepší místo, kde mohou zůstat, je tady, tady a tady." Chu Beijie přesunul prst a na mapě ukázal tři symboly hor. Moran souhlasil. "Armádu Bei Mo tvoří přibližně padesát tisíc mužů, takže je velmi nepravděpodobné, že v tak krátkém čase zmizí úplně v lese. Naši špehové určitě zjistí jejich pozici. Avšak, jestli opravdu obsadili horu a budou ji hájit, tato válka neskončí tak rychle." Chu Beijie se po tomto prohlášení usmál a hřejivě se zeptal. "Ví Moran, proč jsem si s sebou vzal právě deset tisíc mužů?" Po tomhle náznaku se v očích Morana objevilo pochopení. "Vévoda chce zaútočit první?" "Má armáda se s armádou Bei Mo střetává bez výsledku už po staletí. Ke zvýšení morálky potřebuji velké vítězství." Veselý úsměv Chu Beijie byl nečitelný. Otočil se zpět k mapám a ukázal na vysokou horu v jihovýchodní části. "Jestli je má analýza správná, Pingting rozmístila své vojáky zde." "Vévoda právě zmínil, že v úvahu připadají tři hory. Tak proč si je tedy vévoda tak jistý, že jsou na této hoře?" "Ačkoli jsou tu tři možnosti, toto místo Pingting nejvíc vyhovuje." Moran se chystal zeptat znovu, když se zvenčí stanu ozval hlas. "Vévodo, zjistil jsem, kde se nachází armáda Bei Mo." "Pojď dál a mluv." Špeh podal zprávu. "Armáda Bei Mo je v současné době rozmístěna na hoře Dianqing. Je to ta nejnebezpečnější. Podle map je tam poblíž malá silná řeka, která, jak je zdá, je zdrojem několika proudů zde." Chu Beijie se náhle zeptal. "Kdybys byl hlavní velitel Bei Mo, jak bys napadl mých deset tisíc vojáků, Moran?" Moran byl důvěrně seznámen s bitevním polem, a tak znal odpověď. "Jedna ze základních válečných taktik je zbudovat základnu u zdroje vody, aby k ní vojáci a jejich koně měli snadný přístup. Kdybych byl hlavní velitel Bei Mo, nejprve bych ovládl místní zdroje a pak bych přidal jed, který sníží morálku bojujících lidí." "S geografií jsem obeznámen a jak to vidím já, tento plán by mohl fungovat pouze pod jednou podmínkou. Pingting si musí myslet, že jsem příliš zaneprázdněn vojáky a tento les moc neznám. Ačkoli já si naopak vždy - 135 -


Kniha -1velmi pečlivě nastuduji geografii místa, na které vstupuji. Studoval jsem tolik map, kolik předem jen šlo." Chu Beijie si nemohl pomoci neušklíbnout se. "Předpokládám, že vody otráví v noci. Pak vyšle svou armádu dolů a obklíčí mých deset tisíc vojáků." Moran studoval výraz na tváři Chu Beijie a uvědomil si, že měl jasnou představu o tom, co se děje. "Vévodo, vydejte prosím rozkaz." Chu Beijie zvedl plachtu stanu a hleděl na měnící se mraky za vzdálenou horou. Jeho myšlenky se zdály být velmi vzdálené, když hlubokým hlasem plným očekávání řekl: "Pingting může mít svůj plán, ale myslí si, že skutečná bitva bude pod horou. Na vrcholu nebude mnoho vojáků, takže můžeme této příležitosti využít a překvapit ji." Pak odsekl. "Předej tento rozkaz: Všichni musí nařezat větve a vytvořit falešné osoby oblečené do brnění. V noci zůstaneme mimo stany, aby to vypadalo, že spíme, nepřipraveni na bitvu." Moran spěšně vyšel ven a předal rozkaz. Vojáci venku okamžitě začali pracovat. Netrvalo dlouho a Moran se vrátil zpět se zprávou. "Vévodův rozkaz byl dokončen." Chu Beijie přikývl a odřízl si vlastní brnění. S mečem v ruce vyšel ze stanu ven. "Nasedněte na koně! Pojedeme Údolím oblaků a porazíme generály Bei Mo!" Celá armáda vykřikla v odpověď 'Ano!' a vyrazila, zanechávaje za sebou prázdné stany a téměř devět tisíc falešných vojáků. Deset tisíc, jako nejrůznější stromy se maskujících vojáků, se nepozorovaně přiblížilo k hoře Dianqing. Jejich plížení bylo tak dobré, až se zdálo, jako by i jejich dech byl bez zvuku. Brzy se zastavili na horském úpatí protějšku hory Dianqing, připraveni přejít přes zlověstné Údolí mraků, kde byla Pingting. V armádě Bei Mo, bylo vše tak, jak Chu Beijie předpokládal. Pingting umístila armádu v blízkosti vodního zdroje. Stany byly kousek od vrcholu a jejich výhodná výška nechávala jasný výhled na okolní území. Všichni generálové odpočívali se zbytkem vojska. Jen Pingting, Ze Yin a Ruohan se v tuto chvíli nacházeli ve velitelském stanu. Ti tři seděli v kruhu a studovali tu nejvíce podrobnou mapu lesa, kterou našli. "Skvělý plán!" Ze Yin se při chvále plácl do nohy. "Má paní je opravdu nejsilnější protivník, kterého mohl Chu Beijie mít. Je to poprvé, co Dong Lin vstoupilo do tohoto lesa, takže nejsou s touto oblastí seznámení tak dobře jako my. Přidat jed do vody předtím, než si to uvědomí… Ze Yin pak může poté jít a zaútočit, zatímco budou stále přiotrávení. Humph, doufám, že Chu Beijie je v té skupině deseti tisíc, aby pochopil, že muži z Bei Mo jsou nejsilnější." Jak zbožňující výraz byl v očích Ruohana, když řekl. "Rozumíš Chu Beijie tak dobře. Má paní se jistě stane nejslavnější ženskou velitelkou ve čtyřech zemích." - 136 -


Kniha -1Výraz Pingting se nezměnil. Nebo spíše, vypadal víc jako bolestně naštvaný. Povzdechla si. "Generálové, ještě nejásejte. Zmíněná taktika Pingting může být úspěšná proti ostatním, ale nebude fungovat na Chu Beijie." Ze Yin měl opravdu hodně dobrou náladu, ale když to řekla, zarazil se. "Proč?" "Chu Beijie je v tuto chvíli ten nejsilnější generál na světě a způsob jeho myšlení zahrnuje vše. Nezapomínejte, že vyslal vojáky, aby pochytali jedovaté vosy, takže by nás nemělo překvapit, kdyby si už udělal průzkum topografie této oblasti, že ano? Podceňování nepřítele je smrtelný úder pro velení. Pingting by utržila obrovskou porážku, kdyby došla k závěru, že Chu Beijie se nechá snadno nachytat otrávenou vodou." Ruohan zblednul. "Chu Beijie je tak silný? Tak co budeme dělat?" Oči Pingting se opět upřely na mapu. Sladce se usmála. "Jakmile Chu Beijie od svých špehů zjistí, že jsme na hoře Dianqing, nebude mu trvat dlouho, aby si uvědomil skutečnost, že jsme otrávili vodu. Abych byla upřímná důvod, proč Pingting vybrala tuto horu je ten, abych vyvolala falešný dojem." Po tak dlouhém a důrazném prohlášení se Pingting několik krát zhluboka nadechla čerstvého vzduchu. Její tváře byly zrudlé. Protočila jednou své, jako krystal černé oči, než pokračovala. "Jakmile si Chu Beijie pomyslí, že odhalil můj plán, nechá vyrobit falešné vojáky, pak najde nejméně očekávatelnou cestu k útoku a nejspíše prázdné stany." Ze Yin a Ruohan věděli, že to, co řekla, je pravda. Brada Ze Yin se pohybovala nahoru a dolů, jak řekl. "Můžeme umístit většinu mužů v blízkosti stanů a napadnout armádu Chu Beijie." Pingting však zakroutila hlavou. "To není nejlepší nápad. Hora Dianqing není na přepadení vhodná." "Je tu něco, co bych chtěl, aby má paní objasnila." Vyslovil Ruohan otázku, o které přemýšlel. "Má paní řekla, že Chu Beijie bude hledat cestu, kterou nebudeme očekávat. Kterou cestu si tedy má paní myslí, že vybere?" "Generál Ruohan dostal nápad." Řekla Pingting a ukázala na cestu na mapě. Ze Yin a Ruohan shlédli a v šoku zírali. O pár okamžiků později Ruohan konečně vydechl. "Chu Beijie se opravdu odvažuje vzít deset tisíc mužů do známého Údolí mraků. Je opravu odvážný, huh. Ale na druhou stranu, kdybychom nebyli schopni předvídat jeho kroky, rozhodně by uspěl." "Miluje využívání zvláštních taktik. Tentokrát dostane ochutnat své vlastní medicíny." Ze Yin se málem ušklíbl. "Okamžitě vezmu nějaké vojáky, abychom ho zezadu obklíčili. Jsem si jistý, že zažije ošklivé překvapení." Zasalutoval před Pingting. "Dejte mi prosím rozkaz, hlavní veliteli." Pingting se usmála a pozvedla velitelský prapor. Pak jasným zvonivým hlasem, jako černý samet, rozkázala. "Poslouchejte, hlavní generále Ze Yin. Já, hlavní vojenský velitel, Vám přikazuji sejít z hory a zablokovat - 137 -


Kniha -1únikovou cestu nepřítele. Obkličte je zezadu. Měli by být stále na protějším kopci, hoře Bilei." Poté co to dořekla, náhle pocítila záplavu neklidu a tiše dodala. "Ačkoli máme více vojáků než Chu Beijie, v tuto chvíli je nejdůležitější je obklíčit. Neútočte bez mého rozkazu." "To je trochu..." Pingting mu to vysvětlila. "Chu Beijie je hlavní velitel a poradcem Dong Lin, a zároveň v ten samý čas bratrem krále Dong Lin. Pouze pokud ho zajmeme živého, zastavíme armádu Dong Lin." Vytáhla další velitelský prapor a řekla. "Generále Ruohan." "Jsem zde!" "Prosím, veďte dalších několik stovek vojáků a shromážděte je na druhém konci Údolí mraků. Tam zničte lanový most, aby se armáda Dong Lin nemohla dostat blíže k hoře Dianqing." Ruohan převzal prapor a hlasitě odpověděl. "Ano, madam!" Pingting pokračovala v rozkazech. "Jako zkušený bojovník, generále Ruohan, se nemusíte vracet zpět, abyste podal zprávu o dokončení úkolu. Pochodujte z kopce dolů a pomozte hlavnímu generálovi." Po provedení všech nezbytných příprav si oddechla. Její vidění bylo opět rozmazané. Věděla, že je to z přepracování, proto se posadila a zavřela oči, aby si odpočinula. Většina lidí odešla se Ze Yin. Jejich nadšení bylo očividné. Byli připraveni přepadnout svého nepřítele, armádu, která je stresovala a vyvíjela na ně tak dlouho nátlak. Jakmile burácení cvalu koní, ženoucích se tryskem, ustalo, její okolí se zklidnilo. Pingting klidně seděla uvnitř velitelského stanu a vzhůru poslouchala zvuk ticha, zvuk bez tónů větru tančícího v okolí. Další děj. Děj v ději. Zamračila se a nemohla si pomoci neprojmout si bolavé oči. Byl to zvyk. Zamrkala. Honosné příkazové vlajky byly na pohled opravdu příliš jasné, ale po tolika zhodnoceních si uvědomila, že nebyly součástí hry. Každé slovo, které řekla, mohlo vyslat mnoho vojáků, na které doma čekala rodina, na smrt. Co se týkalo Chu Beijie, který ustoupil deset kilometrů kvůli ní, opět se mýlil. Nikdy by si nepomyslel, že Pingting bude tak krutá, nemilosrdná. Její oči byly suché, nemohla uronit ani polovinu slzy. Někde v nesmírném, hustém lese leželo bojiště. Pingting pomalu vstala a vyšla ze stanu ven. - 138 -


Kniha -1Našla les hory Dianqing. Beijie, to jsem já, jsem to opět já. Pro Yangfeng a pro mnoho tisíc lidé Bei Mo, kteří ztratili své domovy. Bolest a lítost se jako vlna valili jejím tělem útočíc zevnitř. Přála si, aby to všechno byl jen sen. "Může to být trest za můj minulý život?" Pingting se kousla do rtu, nechtěla říci víc. Potenciál krveprolití komplikoval její zhodnocení. Jak to mohlo být fér k osobě, která jí kdysi tak něžně vplétala sedmikrásky do vlasů? Postrádala ho, postrádala ho! Pingting se sevřela hruď bolestí, ale připomněla si, že je stále hlavní velitel a slíbila to Yangfeng a jejímu nenarozenému dítěti. Odcházející duše. Její pán měl pravdu. Její duše odešla. Její duše bez domova chtěla, aby se zvedl vítr a odnesl jí do vévodské rezidence Zhen-Bei, kde by mohla ještě jednou hrát "Hrdinové a nádherné ženy". Byla to opravdu veliká škoda, že vítr ani hora nebyli místo, na kterém chtěla být. Místo toho se její vlasy zaplétaly ve větru a osamělá duše se nehýbala. "Říkají, že stovky let mine jako sen, ale tento sen je velmi dlouhý." Obklopena silným větrem Pingting zamumlala. "Příliš to bolí." Ze Yin pravděpodobně vedl svou armádu tam, kde se obloha pomalu barvila do červena. Ruohan nejspíš stále ničil most. I kdyby předstírala lhostejnost, věděla, že je příliš pozdě. Možná, že oni dva nikdy neměli další šanci vrátit se k sobě. Její myšlenky ji málem rozesmály. Jednou bylo o taktice rozhodnuto, nebylo již žádné využití pro poradce. Mohla volně přemýšlet o čemkoli a přemýšlela. Přibližně za dvě hodiny by měl Ze Yin úspěšně chytit Chu Beijie. Když bude Chu Beijie chycen, bude ji zcela nenávidět. Bude to nenávist prosakující kostmi. Na druhou stranu, s největší pravděpodobností bude schopen utéct. Její srdce začalo divoce bít, jako kdyby byl jeho útěk lepším řešením. Přesto však věděla, že by ji stále nenáviděl. Její srdce bylo při těchto myšlenkách potemnělé. Jestli Chu Beijie zahyne v bitvě... Pingting se té myšlence neustále vyhýbala, ale teď si nemohla pomoci a dělala si o něj starosti. "Když žiješ, já budu žít také. Pokud zemřeš, zemřu s tebou." Když to říkala, byla v objetí Chu Beijie, s pocitem, jako by se měla rozpustit ve vodě. Pingting se se smutným úsměvem kousla do rtu. Bylo by nejlepší, kdyby Chu Beijie zemřel. Poté by mu ona sama mohla snadno odevzdat svůj život a byli by spolu. - 139 -


Kniha -1"Dej mi svůj život." Když to řekla, smysly se jí vrátily jen aby si uvědomila, že sedí na trávníku v blízkosti stanů. Ostražité oči hrstky vojáků, kteří tu byli ponecháni, aby chránili hlavního vojenského poradce, ji pozorovali. Obloha se stále ještě nezměnila, když nedaleko ní vybuchla bomba. Vzduch se na chvíli naplnil popelem. Pingting vstala a tiše se proklínala, že znovu snila ve dne. "Zabít!" "Zabít! Zabít! Zabít! Zabít!" Nebyla přímo před velitelským stanem, ale stále slyšela blížící se válečný křik. Pingting byla zděšená. Otočila se zpět a její oči se rozšířily. Armáda Dong Lin! Nemožné, jak se to mohlo stát? "Zabít! Chyťte nepřátelského velitele živého!" "Vévoda vydal rozkaz zajmout velitele nepřátel živého!" Objevil se velitelský prapor Chu Beijie a na okraj tábora vyběhlo z lesa nespočet vojáků Dong Lin. Obloha byla krvavě rudá. "Chraňte hlavního velitele! Chraňte hlavního velitele!" Několik zbývajících vojáků přispěchalo na obranu, ale jelikož většina armády byla se Ze Yin, jejich úsilí, proti masivní armádě Dong Lin, bylo marné. Její vojáci, zmáčeni krví, ustoupili k ní s meči v rukou. "Musíme se vzdát tábora! Má paní, nasedněte na koně!" Vzdát se? Porážka. Byla poražena Chu Beijie. Bylo to více než zřejmé. Na konce stejně prohrála. Pingting se rozšířily oči a donucená svými vojáky, omámeně vysedla na koně. Vyzáblý, krví potřísněný obličej, se jí dostal do zorného pole. "Má paní! Musíme se vzdát tábora! Utečte! Utečte!" Chraptivé, divoké výkřiky umírajících vojáků jí dolehly k uším. Pingting se konečně vzpamatovala. "Hyjé! Běž! Běž!" V uších jí zvonilo a červené kaluže krve se jí odrážely v lesklých černých zorničkách. - 140 -


Kniha -1Poté, co ji její vojáci dostali na koně, vrátili se zpět do boje proti vetřelcům. "Ahh!" Někdo opět vykřikl. Pingting se otočila, její zděšené oči se setkali s jiným párem očí, což jí téměř zastavilo srdce. Beijie, chceš mě zabít? V okamžiku, kdy se jejich oči setkali, se srdce Pingting roztříštilo. Nikdy si neuvědomila, že srdce člověka se může roztříštit na tisíce kousků tak snadno a tiše. Skrze své slzy, Pingting strnula, když zahlédla, jak Chu Beijie přeskakuje plot obklopující tábořiště. Proti své vůli obrátila koně a šlehla bičem. Utíkej, utíkej do toho hustého lesa. Pryč od této osoby, kterou jsi už nikdy nechtěla neviděla. Ten pocit byl tak známý, bylo to jako tenkrát. Stejná opatření přinesla i stejné pocity. "Pingting!" Ozval se někde vzadu hluboký hlas Chu Beijie. Pingting zavřela oči a opět popohnala koně. Vítr se jí silné opíral do bledých, bílých tváří. Nepronásleduj mě, je příliš pozdě. Už mezi námi nic není. Bai Pingting už dávno ztratila svou duši. Proto se už nemůže vrátit do svého starého domova ve vévodské rezidenci Jing-An, ani do tvé vévodské rezidence ZhenBei. Pojďme přísahat na měsíc, že se nikdy neobrátíme proti sobě. Slzy jí rozmazaly vidění, ale ona si jasně vzpomínala na jeho uklidňující úsměv z těch dob. Nikdy se to nestane. Skrz slzy viděla rozmazaně a vzpomněla si na jeho milý úsměv z toho dne. Práskni, práskni znovu! Nezajímala se o studený vítr, který jí narážel do tváří. Utéci z jeho zorného pole, ze světa, kde dýchal vzduch. To byla v tu chvíli jediná věc, kterou chtěla. Ale zvuk kopyt dalšího koně se stále ozýval za ní. Chu Beijie ji nepřestával pronásledovat. Pingting cítila šílenství a vše, o co se starala, bylo uhánět tryskem vpřed. Na cíli nezáleželo. Dva lidé, dva koně jedoucí se západem slunce, na světle žlutém nebi, k vrcholku hory Dianqing. Kdysi šílený kůň se postupně unavil. A když Pingting znovu práskla bičem, kůň hlasitě zaržál a shodil ji dolů. Padala. - 141 -


Kniha -1"Dávej pozor!" Zařval Chu Beijie. Pingting těžce spadla na zem a chvíli byla omráčená. Když zaťala zuby a vstala, konečně si uvědomila, proč kůň zastavil. Nedaleko byl neuvěřitelně strmý útes. Neuvědomila si, že Ze Yin jí dal tak chytrého koně, ale věděla, že brzy musí něco udělat. Nikdy by se nemohla na stranu Chu Beijie vrátit v postavení uvězněného nepřátelského velitele. S pohledem na strmé skalní stěny se Pingting uklidnila. Stála blízko okraje. Tajně se ohlédla zpět na Chu Beijie a usmála se. "Toto místo je opravdu krásné a Pingting má díky tomu inspiraci k písni. Smí Pingting zazpívat píseň pro Chu Beijie?" Vypadala velmi přátelsky a její oči zářily, když sledovaly pohyby Chu Beijie. Chu Beijie si uvědomil, že jedná příliš klidně a věděl, že je něco špatně. Věděl, že to, co chtěl říct, nebylo vhodné v tak kritickém okamžiku a pokud by to udělal, tato nádherná žena, kterou chytit bylo ještě těžší než chytit obláčky kouře, by neváhala skočit. Při tom pomyšlení se mu sevřel žaludek. Na oplátku se na ni usmál a ztišil svůj hlas. "Pět let míru pro Gui Le je dohoda mezi mnou a Pingting. Jestli Pingting skočí, dohoda již nebude platná a já povedu armádu Dong Lin k okamžitému útoku na Gui Le. Prosím, zvaž to znovu." V momentě, kdy to řekl, zmizel Pingting její falešný úsměv a ona ztuhla. Chu Beijie využil tento okamžik, aby se k ní přiblížil a zastavil před ní. V očích Pingting byly slzy, ale žádná z nich nespadla. Tichým hlasem zašeptala. "Proč vévoda přišel?" "Pro tebe." Odpověděl Chu Beijie. Jakmile zajistil sebe a koně, natáhl ruku a prohlížel si Pingting. "Nasedni na tohoto koně se mnou. Jestli to uděláš, už více nebudeš Bai, ale tvé příjmení bude Chu." Pingting se zatřásla, jako by byla zasažena bleskem. Pozvedla hlavu a vykřikla. "Beijie!" Navzdory pocitu zlosti, cítila ty sladké, slané, pikantní a hořké emoce, které tak pečlivě střežila. Její nekontrolovatelné slzy byly jediným projevem štěstím. Jeho silná láska patřila, i po tom všem, jen Bai Pingting. Chu Beijie byl chvíli ticho, pak si povzdechl. "Když mi říkáš Beijie, jaký smysl má pokračovat v útoku na Bei Mo?" Potěšen se zasmál. Pohlédl zpět na Pingting a jeho oči se naplnili teplem. Natáhl se. "Pingting, pojď sem." Pingting si prohlížela linie jeho veliké ruky. Pamatuje si její teplo? Kdysi hladila její vlasy, tváře, slzy a úsměv... Tato samá ruka. - 142 -


Kniha -1Zdálo se, že tato ruka stabilizovala její svět. Jako by se její duše vrátila zpět. Byla volná a mohla zapomenout na krále, Jing-An vévodskou rezidenci, Gui Le, Bei Mo a Yangfeng. Opravdu si může zvolit nebýt Bai? Znala tu odpověď, když hleděla na jeho ruku. Kousek po kousku došla k němu. Přes nespočetné hory, svou zemi, prostřednictvím zuřivých bojů svých armád a tím, že zapomene na svou minulost. Poté, Bai Pingting už déle nebude Bai. Nebezpečí v Bei Mo bylo zažehnáno a jednoho dne, Yangfeng pravděpodobně zapomene na Pingting a její dítě si nejspíš nikdy neuvědomí, že jeho matka měla kdysi velmi dobrou přítelkyni. Kousek po kousku se dostala blíž, až se konečně dotkla těch milovaných rukou. "Ah!" Pingting se zvedla od pasu v okamžiku, kdy se její ruka zachytila kolem něho. Během několika vteřin byly její nohy ve vzduchu a ona se ocitla na koni v jeho náručí. Důvěrně známý úsměv Chu Beijie jí vstoupil do zorného pole. "Hej, Pingting, vyšel Měsíc." Zvedla hlavu. Byla to pravda, Měsíc stoupal. Byl jasný a zářivý, jako stříbrná mísa, která se smála tolik, že se jí úsměv trvale vryl do povrchu. "Pojďme přísahat na Měsíc, že nikdy nezradíme jeden druhého." Každé slovo řekl vážně. Prohlížela si jeho slavnostní výraz a odpověděla. "Slibuji na Měsíc, že nikdy nezradíme jeden druhého." Pod chladným světlem Měsíce překročil vůdce vítězné armády Dong Lin Údolí mraků a odnášel si svou jedinou ženu zpět do tábora. "Proč se mračíš?" Chu Beijie shlédl dolů, na poklad ve svém náručí, kvůli kterému vynaložil mnoho času, než ho získal. Pingting se přestala mračit a zmateně odpověděla. "Divný pocit, který nejsem schopna popsat, ale mohlo by to být něco jako frustrace." "Pročpak?" Chu Beijie ji nežne políbil do vlasů. "Prohrávat a vyhrávat je v boji běžné. Nemělo by tě uvádět do rozpaků, že tě porazil tvůj manžel, víš?" Údolí mraků se rozkládalo před nimi. "Můžu... se tě potom zeptat na něco ohledně bitvy?" Před pár okamžiky byla ještě stále nepřítel a hlavní velitel nepřátelské armády. Dokonce ani teď si nemohla pomoci a cítila se trochu neklidně. Výraz Chu Beijie se nezměnil, když odpověděl. "Jistě." - 143 -


Kniha -1"Jak se vévoda chystá potrestat Ze Yin? Je manželem Yangfeng a já..." " Nemám v úmyslu ho potrestat vůbec. To je důvod, proč jsem zvolil cestu Údolím mraků." Chu Beijie se uchechtl. "Věděl jsem, že se chystáš otrávit vodní zdroj a pak zaútočit na náš tábor, takže jsem se rozhodl jednat první a napadnout tvůj tábor. Pokud jde o Ze Yin, jen ať se žene k mým prázdným stanům a falešným vojákům. Pingting se zastavil dech, když si uvědomila, proč prohrála. Její odhady byly naprosto správné, ale zapomněla na jednu věc. Jeho vojáci se pohybovali neobvykle rychlým tempem. Jeho rychlost byla opravdu ohromující. Zaútočil o několik hodin dřív, než předpokládala. Neuvědomila si to, když jej viděla poprvé, protože tehdy byla rozpolcená mezi utrpením a štěstím. Tak jednoduchý důvod způsobil její porážku. Když je to tak, znamená to, že Chu Beijie nemá tušení, že Ze Yin byl na druhé straně cesty. Žene se za zmizelými vojáky? Zatímco mozek Pingting jen stěží pracoval, kůň dosáhl Údolí mraků a provazového mostu. Ještě stále byla, ze setkání s Chu Beijie, jako v transu. Armáda Dong Lin si udržela rychlost, překročila provazový most a skryla se v lese předtím, než ho Ruohan zničil. Ne, Ruohan nevěděl, že Chu Beijie už most překročil. Znamená to, že ho zničil podle plánu. Ale... proč tedy most vypadá naprosto v pořádku? Během této záhadné chvíle se ozval ošklivě praskavý zvuk a most se začal kymácet. Pravda zasáhla Pingting jako rána bleskem. Ruohan se skutečně držel plánu a nevěděl, že vojáci Chu Beijie most dávno překročili. Bez problémů ho zničil a stále čekal až ho nepřátel překročí. Chu Beijie nepadl do pasti, když přišel, ale padl do pasti, když se vracel. Bylo to jako boží vtip. Křup... Křup... Praskající lanový most vydával zvuky, které se zarývaly do uší. Pingting se probrala z transu a divoce vykřikla na Chu Beijie. "Vrať se! Most byl nařezaný..." Nedořekla, když se most s ránou zlomil v půli. Tělo Pingting ztratilo veškerou oporu a její slova se propadla spolu s jejím tělem. "Ahh!" Byla stále ve vzduchu, když ucítila, jak Chu Beijie zachytil její pas. Vítr opět bičoval jejich tváře, když jí pevně držel. Pevně zavřeli oči a vrhli se směrem do temnoty údolí, které ještě nebylo zaznamenáno na mapách.

- 144 -


Kniha -1-

21. kapitola Zvuk větru jim silně burácel v uších. Oči Pingting byly pevně sevřené a cítila jen silné paže Chu Beijie, které jí pevně svíraly. Ačkoli Chu Beijie začal padat později, ve vzduchu se s Pingting převrátil, takže jeho záda směřovala k údolí. Když propadávali příkrovem, bylo slyšet mnoho praskavých zvuků a ulomené větve padali ledabyle spolu s nimi. Uprostřed hustého lesa vysokých staletých stromů se lámavý zvuk šířil dáli, ačkoli se zdálo, že jejich pád byl díky nim trochu zmírněn. Pingting a Chu Beijie se objali ještě více, odmítajíc se pustit, jelikož věděli, že se velmi rychle blíží k zemi a přežití bylo nepravděpodobné. A i když zemřou, aspoň byli spolu. Buch! Buch! Dva tlumené zvuky se rozlehly tichem starobylého lesa. Neozval se žádný zvuk tříštících se kostí, když dopadli na zem. Jen dva podivné zvuky. Vypadalo to, že země byla měkká jako bavlna, a proto výrazně zpomalila rychlost jejich pádu. Pingting a Chu Beijie otevřeli oči, neodvažujíc ani pomyslet na to, že jsou stále naživu. Rozhlédli se kolem a náhle vykřikli: "Ahh!" jak radostí, tak i šokem. Okolní stromy rostly na neznámém druhu bobulí. Vzhledem ke své odlehlosti, jejich květy kvetli a bobule nikdo nesbíral. Prostě jen padaly na zem. Proto se rok od roku vrstva lesních plodů a listů zvětšovala, až dosáhla této velikosti. V tomhle ročném období bobule právě dozrávaly a padali, takže vrstva byla natolik silná, že zabránila jejich pádu. Zeleň, která si tu poklidně rostla, posloužila jako přistávající polštář a zachránila je. Tak o tom rozhodl osud. Pingting blýskla na Chu Beijie sladký úsměv. Byli na místě, které se nikdo před nimi neodvážil navštívit. Koutky úst Chu Beijie se zcela nepozvedli. Najednou zamrzly, odhalujíc místo toho zvláštní výraz. Když to Pingting viděla, také si nemohla pomoci. Zatvrdila svou tvář a tiše sledovala Chu Beijie. Zdálo se, že Chu Beijie o něčem přemýšlel a jeho výraz každou vteřinou temněl. Pak, jako by pokryt vrstvou námrazy, se otočil pryč z 'ovocné směsi' a pro odpočinek si vybral poněkud méně zarostlé místo. Když začal odcházet, Pingting zalapala po dechu a dívala se vpřed trochu omámeně. Viděla, že Chu Beijie zvedá svůj válečný batoh a po pravé paži mu stéká, a na zem kape, čerstvá krev. To poznání jí vyděsilo. Natáhla se k němu, s hlavou skloněnou v hanbě. "Pomůžu ti," zašeptala. "Běž pryč!" zavrčel Chu Beijie, chladný a nemilosrdný. Slyšel, jak Pingting ztuhla a s očima upřenýma na něho udělala krok zpět. Chu Beijie jí ignoroval a vytáhnul z batohu jakousi drahou mast, kterou měl v naléhavých případech vždy sebou ve svém vojenském vaku. Potřel ní ránu, přičemž od bolesti zaskřípal zubama, a pak ji obvázal. - 145 -


Kniha -1"Cesta Údolím mraků..." Pingting věděla, že byl naštvaný a ztišila svůj hlas, "Já byla ta, kdo rozkázal, aby tě zastavili dříve, než dosáhneš našeho tábora. Omlouvám se, že jsem ti to zapomněla říct." Nevypadalo to, že by ji Chu Beijie poslouchal. Hlavu měl skloněnou, jak dál pokračoval v ošetřování rány na své pravé paži. "Tehdy se měli střetnout dvě armády, a jako hlavní vojenský poradce jsem musela rozhodnout o taktice. Já... Kdo věděl, že se tou cestou budeš chtít i vrátit..." Chu Beijie trhl hlavou a žraločím pohledem probodl Pingting. Chladným hlasem řekl: "Přijít nebo odejít, tou cestou bych šel tak jako tak. Takže jsi původně... původní plán byl zabít mě. Hezké, vážně hezké." Zíral na ni stále tvrději. Jak nemohl nebýt naštvaný. Nejprve zažít pocit štěstí a pak si uvědomit, že ho mohl zabít ten samý člověk, jeho milá? Když odpověděl, už neskřípal zuby, jen se chladně usmíval“ "Pojďme přísahat na Měsíc, že se nikdy neobrátíme proti sobě..." "Haha..." zopakoval to dvakrát, pak pohodil hlavou a hlasitě, přesto smutně, se rozesmál. "Geez, geez, Chu Beijie, jsi takový idiot!" Srdce Pingting při těch slovech zamrzlo. Dokonce, i když byla mezi věžičkami na nosítkách, sama tváří tvář zástupu několika tisíců nepřátelských vojáků, necítila takové mrazení. Z její tváře se vytratila barva, když sotva vykoktala, "Já... Já..." Rozkázala Ruohan, aby zničil most v Údolí mraků, ale už nečekala, že to udělá tak, aby to vypadalo, že se nepřátelské vojsko vrhlo na smrt bez podezření. Nicméně, pokud to brala z pohledu Ruohana, zabít co nejvíce nepřátelských vojáků bylo ve válce žádoucí, takže to bylo pochopitelné. Pingting s koktáním pokračovala: "Já...", ještě dlouhou dobu. Při pohledu na Chu Beijie, jí tekli po tvářích slzy a nezmohla se na jediné slovo. Měsíc vysel vysoko na obloze a les byl až hrobově tichý. Pingting se třásla kolena. Opírajíc se o strom místo opory, se pomalu vytáhla do sedu a zašeptala: "Nesmíš onemocnět, když jsi zraněný. Bude to v pořádku, když rozdělám oheň?" Chu Beijie seděl se zkříženýma nohama u jiného stromu. Bez výrazu hleděl do dálky. "Když rozděláš oheň, zajímalo by mě, kdo nás najde první. Moje nebo Bei Mo armáda." Bylo to, jako kdyby uhodil Pingting do hrudi. Bolelo to tak moc, že chvíli nemohla promluvit. Oči se jí opět zalili slzami a zadržela je jen s velkými obtížemi. Měla pocit, jako by se její srdce roztavilo, ale on si přesto stále myslel, že Pingting je spíš jako jed hada nebo štír, než cokoli jiného. Otřela si rukávem slzy, za pomocí stromu se postavila a obrátila se k odchodu. "Kam jdeš?" Chu Beijie slyšel její pohyb, ačkoli stále odmítal na ni pohlédnout a jeho hlas by pořád chladný. Pingting si povzdechla: "Samozřejmě jdu najít armádu Bei Mo." Nečekala na reakce Chu Beijie a bez váhání odešla. - 146 -


Kniha -1Chu Beijie si odkašlal, ohlédl se a čekal, až ho opustí. V temnotě se jemně odrazilo světlo od dlouhé vlásenky v jejích hedvábných vlasech. Yangfeng jí dala drahou, velice rafinovanou, nefritovou vlásenku. Chu Beijie viděl, že se jen posadila v blízkém křoví a tajně se mu ulevilo, že nešla příliš daleko. V tomto lese bylo mnoho divokých šelem a jedovatých rostlin, což znamenalo, že většina normálních lidí neměla šanci odtud bezpečně vyjít. S touto myšlenkou se jeho hněv zmenšil a jeho pohled se odmítal vzdálit od Pingting. Netrvalo dlouho a Pingting se vrátila zpět. Její válečný batoh byl naplněn nejrůznějšími věcmi a ona je vyskládala před Chu Beijie. Bylo tam nějaké sotva zralé ovoce a pár kořenů rostlin, které neznal. Chu Beijie už dávno odvrátil svůj zrak a navrátil se k původnímu, lhostejnému výrazu. Pingting se posadila a pozvedla jedno ovoce. "V tomto lese je hodně divokých bobulí, které nám naplní žaludky, ale rozhodla jsem se tě zabít, takže bude lepší, když nebudeš jíst." Chu Beijie neodpověděl, tak Pingting zvedla kořen, který zrovna vyndala. "Samozřejmě, tyto kořeny jsou také jedovatě, takže by bylo lepší, kdybys na ně nešahal. Tak jako tak, je lepší být jednoruký armádní generál, než být zabit zlou ženou." Otráveně trucovala, ale Chu Beijie pokračoval se zíráním bez zájmu a ona rychle ztratila své nadšení. Uklidnila se, rozžvýkala několik bobulí, ale rychle je vyplivla, protože zanechávali v ústech hořkost. Posadila se zpět ke stromu. O půlnoci byl vítr v lese ještě divočejší a chladil něčí srdce. Ti dva byli naprosto potichu, jejich pohledy se nesetkali. Pingting hleděla dolů na své nohy a Chu Beijie měl tvář otočenou k severu. Byli od sebe jen pár stop, ale přesto se to zdálo jako tisíc mil. Nezáleželo na tom, jak moc se snažili, nikdy se nedostali blíže a oba byli nepopsatelně sklíčení. To, co se stalo předtím na cestě, bylo jako sen. Byl to sen, ze kterého se probudili příliš rychle. Pingting unaveně zamrkala očima, a přesto je odmítla úplně zavřít, ačkoli se chtěli jednoduše zhroutit. Koutkem oka sledovala nehybného Chu Beijie. Opět zamrkala a slzy jí začali tiše téci. Z počátku se je snažila utřít, ale po chvíli to vzdala. Nech je téct, pomyslela si, odplaví se sebou i trochu bolesti. Chu Beijie poslouchal Pingting. Jeho srdce při zvuku jejího pláče zaškubalo, ale stále se odmítal ohlédnout. V duchu proklínal sám sebe, že ačkoli je součástí královského rodu Dong Lin, postrádá vytrvalost. O okamžik později zaslechl tlumený kašel. Vypadalo to, že si zacpala pusu, takže skrz prošel jen sotva slyšitelný zvuk. Pomalu se otočil, neschopný déle vytrvat. Popadl svůj plášť, který vysušil vítr a jemně ho hodil. Letěl a dopadl do těsné blízkosti dohledu Pingting. Pingting ztuhla a zírala na plášť, jako by to bylo něco co nikdy předtím neviděla, kterou nikdy předtím neviděla. Až za dlouhou chvíli si jej dala kolem ramen. Její smutné oči se zvedli směrem k Chu Beijie a když vstávala, kousla se do rtu. Zvedla ze země kořeny a připlížila se k Chu Beijie. - 147 -


Kniha -1Nejistě se dotkla jeho špatně zavázané pravé ruky. Tento muž nebyl téměř nikdy raněn a při ošetřování byl velmi nemotorný. Tělo Chu Beijie bylo ztuhlé a výraz temný. Kupodivu nijak nezareagoval, ani zvukem, ani činem. Pingting si povzdechla úlevou, vsála si svůj ret a rozvázala jeho otrhaný obvaz. Hledala skálu, o kterou by mohla rozetřít pastu z kořene a rovnoměrně ji nanést na zranění. Jeho pravá ruka byla chladná a nepopsatelně známá. Pingting se hbitými prsty něžně dotýkala vyvinutých svalů Chu Beijie. Pokračovala v práci a poté mu zranění převázala. Pingting ho poněkud s unaveným výrazem prohlédla a spokojně přikývla. Pak vstala a chtěla se vrátit ke svému stromu. Její kolena se napjala a pak si uvědomila, že Chu Beijie ji drží kolem kotníku. Pingting se opatrně otočila a pohlédla na něj. Chu Beijie nic neřekl, jen si přitáhl Pingting dolů a sevřel ji svou levou paží v náručí. Pak pozvedl pravou a lehce s ní přejel Pingting přes tvář. Pingting se třesoucíma očima podívala na Chu Beijie, který byl v měsíčním světle sotva vidět. Láskyplně ho uposlechla a stoulila se v jeho náručí. Buch buch, buch buch... Rytmus srdce Chu Beijie jí zněl v jejích uších. Možná to bylo její vlastní srdce. "Mýlím se?" povzdechl si Chu Beijie. "Pověz, Pingting." "Měla by tím být Pingting poctěna?" odpověděla Pingting tiše. "Kdo na tomto světě by mohl způsobit, že se Chu Beijie mýlí?" Chu Beijie se cítil bezmocně. Byl to pocit, který od narození nikdy nezažil. "Jak se s tebou mám vypořádat? O čem dalším jsi mi lhala?" "Budeš mi věřit, když ti to povím?" "Pověz mi, od té doby, co jsi se stala hlavním velitelem armády Bei Mo, proč jsi používala zdržovací taktiku? Čekala jsi na něco?" Oči Pingting zářili jako hvězdy, když se podívala na Chu Beijie a upřímně odpověděla: "Čekala jsem na nejnovější zprávy od krále Dong Lin." Cítila, jak Chu Beijie ztuhl. Pingting se tiše zasmála, opírajíc se pohodlně v jeho náručí. "Dej Pingting poslední šanci. Nechť Pingting ukázat ti pravdu o sobě. Pingting nikdy neudělá nic, co by tě zranilo." Chu Beijie zašeptal: "Co se stalo v královské rezidenci?"

- 148 -


Kniha -1"Nezáleží na tom, jak špatné budou zprávy, je to nedorozumění." Nádherné oči Pingting měkce zářili ve slabém světle. Sladkým, zasněným hlasem řekla: "Když se vrátíš do Dong Lin, uvidíš, že by se Pingting nikdy neodvážila zranit, nebo ublížit lidem ve tvém okolí. Beijie, běž zpět do Dong Lin a pohlédni na můj pravý záměr." V měsíčním světle to byla překrásná scéna. Zdálo se, že i drsný lesní vítr byl trochu lehčí. Hořký pocit chladu odešel, opouštěje příjemné teplo za sebou. Nic dalšího nebylo třeba říkat a nic dalšího se nezměnilo. Přesně takto, s klidem v mysli i v okolí, srdce naslouchalo srdci. Ti dva se choulili k sobě, pozorovali mizející měsíc, jak slunce vycházelo na východě a poslouchali veselé švitoření ptáků. Pingting se zdálo, jako by se probudila z iluze, která byla nevýslovně nádherná a líně se protáhla. "Zajímalo by mě, co se děje venku." "Obě dvě armády ztratily svého hlavního velitele. Armáda Dong Lin bude zmatená, ale jestli tvá armáda Bei Mo čeká, ještě nezaútočili." Zhodnocoval klidně Chu Beijie situaci. "Obě strany jsou na tom stejně. Jedna strana neví, co se děje s jejich nepřítelem, zatímco druhá prohledává horu a hledá nás." Vyměnili si pohledy a myšlenkami se vrátili zpět k válce. Zaslechli lidské hlasy. Chu Beijie náhle vstal a rychle couval. Skryl se do shluku stromů a zavolal. "To je armáda Bei Mo." Výraz tváře Pingting se změnil: "Pokud tě najdou, dokonce ani já tě neochráním." Sundala svůj batoh, podala ho zpět Chu Beijie a naléhavě zašeptala: "Chystám se vyjít ven tak, aby mě pátrací skupina našla a neměli víc potřebu prohledávat to tu ještě ve větším měřítku. Zůstaň skrytý, dokud se tu neobjeví pátrací skupina armády Dong Lin." Chu Beijie jí popadl a divoce políbil. Pak ztišil svůj hlas: "Až se vrátíš, najdi způsob, jak se jich zbavit. Budu na tebe čekat v Dong Lin." Pingting zčervenala a zoufale na něho hleděla, když se loučili. Pátrací skupina Bei Mo byla nadšená, když našla svého hlavního velitele. Pingting jim pověděla o dobrodružství, které zažila a o pádu na zem. Všichni se shodli na tom, že to byl osud, když přežila. Nikdo se nezajímal o Chu Beijie, kromě pátrací skupiny armády Dong Lin, která by způsobila okamžité krveprolití, kdyby se náhodou setkali. Tak jako tak, nalezení hlavního velitele byl veliký úspěch. Okamžitě jí doprovodili zpět do hlavního tábora.

- 149 -


Kniha -1V hlavním táboře Ze Yin osobně vedl ostatní generály, aby jí přivítali zpět. Ostatní ženy sloužící v armádě byli požádáni, aby jí pomohli s koupelí. Poté, co se oblékla do čistého oblečení a byla zbavena zápachu, odvedli jí do velitelského stanu, kde na ní netrpělivě čekal Ze Yin s ostatními. "Gratuluji mé paní k naprostému vítězství! Vítězná čára Chu Beijie dosáhla konečně svého konce." Ze Yin se chvíli smál a pak dodal: "Škoda, že akce Chu Beijie byly tak rychlé a on překročil cestu ještě předtím, než jsme dokončili přípravy. Jinak bychom armádu Dong Lin zcela porazili." Hlas Ruohana byl stále rozrušený: "Kdyby nebylo rad mé paní, nikdy bychom nebyli schopni obrátit situaci tak, aby to nepřítel vzdal, nebo bychom byli, díky Chu Beijie, dávno mrtví." "Co je mnohem překvapující, je odvaha mé paní zemřít a namířit si to s nepřítelem přímo do pasti. To je něco, co bychom ani my, muži, neudělali." Silný hlas Sen Rong, generále pravého křídla, se zlomil. Pingting se zastyděla, jelikož to generálové Bei Mo pochopili špatně. Toto nedorozumění bylo velice obtížné vysvětlit, a proto to prostě vzdala. Zčervenala a zašeptala: "Moji generálové mě přeceňují, kdybych neměla podporu vás všech, jak by mohla Pingting, slabá dívka, dokázat toto všechno? Naneštěstí je dole v údolí mnoho bobulí, takže Dong Lin pravděpodobně svého neporazitelného generála neztratil." Doufala, že armáda Dong Lin už našla Chu Beijie a vzpomněla si na poslední slova. "Počkám na tebe v Dong Lin." Její srdce už nebylo nadále osamělé, jako by místo toho vykvetli všude květiny. Ze Yin hleděl na rudou Pingting a myslel si, že se cítí provinile za to, že nemohla zemřít společně s nepřátelským velitelem. Rychle dodal: "Má paní již dokončila svou úlohu. Dnes ráno jsme obdrželi zprávu, že královská rezidence Dong Lin je v chaosu." Tajně si myslel, že ona je ženou, která spadla do hustého lesa a jen s pomocí štěstí se jí podařilo přetočit se a dopadnout na bezpečné místo. Taková loajalita byla v tomto světě neuvěřitelně vzácná. Yangfeng měla pravdu o její osobností a s tím, že její neústupnost přinutí každého, aby ji následoval bez ohledu na to, jak absurdně zní rozkaz. Vzpomněl si na svou doma čekající ženu. Jeho srdce se zahřálo a on se usmál. "Královskou rezidenci Dong Lin ovládnul zmatek, takže armáda Dong Lin dostane nové příkazy. Jinými slovy, nebezpečí nad Bei Mo bude zažehnáno, až Chu Beijie uslyší tyto novinky." Ujistila je Pingting. "Je si má paní jistá?" Sen Rong stále trochu pochyboval. Ještě před pár dny se stále snažil tvrdě bránit Bei Mo, až do poslední kapky hořkého odhodlání, a teď se najednou chystá armáda Dong Lin k ústupu? Pingting mu měkce, s ujišťujícím výraz, přikývla: "Generál Sen, je to něco, čím si Pingting jako hlavním vojenský poradce, může být více než jistá." "Odcházejí!" Zakřičel hlas před stanem. Plachta vylétla do vzduchu a špeh hlasitě oznámil: "Odcházejí! Oznamuji všem generálům, armáda Dong Lin ustupuje! Armáda Dong Lin odchází!" Zvuk duněl jeho vzrušením. Ze Yin si nemohl pomoci a polekal se. Udělal dva kroky vpřed, popadl špeha za ramena a řekl: "Zkontroloval jsi to pořádně? Dong Lin opravdu ustupuje? Není to další trik?" - 150 -


Kniha -1"Je to pravda!" Zvěd vzhlédl s uslzenýma očima, v hlase se mu začal ozývat pláč z radosti. "Když to naši bratři slyšeli, nemohli uvěřit a šli to zkontrolovat sami ještě předtím, než jsme to oznámili generálům. Armáda Dong Lin se dala na řádný ústup spolu se svými věcmi. Dokonce i jejich generál Moran vypadal, že je pod tlakem. Oni opravdu ustupují!" Ačkoli to Pingting dlouho plánovala, když se to opravdu stalo, bylo to stále něco nepochopitelného. Díky této sázce bylo Bei Mo zachráněno? Jako vlk, jako tygr, armáda Dong Lin poslušně ustupovala, aniž by udělala byť jen jediný poslední překvapivý útok? Krví potřísněné nebe, zoufalé oči na krvavém bojišti už zde více nebyly? Ve stanu bylo hrobové ticho, jako by nemohli tak úžasné zprávě uvěřit. Po chvíli ticha se ozval hlasitý jásot, když Sen Rong vyskočil ze svého křesla a strhl si plášť z ramen. Padl s žuchnutím na jedno koleno před Pingting, ruce svíral na svém, krví potřísněném a špinavém plášti. Pohlédl vzhůru a řekl: "Tento plášť byl se Sen Rong na mnoha úžasných cestách, přijměte ho prosím, má paní." Pingting něco takového nemohla přijmout, vstala a mávla rukou. "Jak bych si jen mohla vzít tak důležitou věc?" "Má paní... Podívá se má paní dolů na mě? Já Sen Rong, vděčím za svou vlast a svou rodinu mé paní, která je všechny zachránila." Tvář tohoto muže byla neudržovaná, a ačkoli jeho hlas zněl jako hlas tygra, právě teď v sobě dusil spoustu emocí. Pingting byla trochu překvapená a zaťala zuby. "Dobrá, přijmu ho." Jakmile převzala plášť z rukou Sen Rong, zaslechla další dunivý zvuk uvnitř stanu. Všichni generálové padli na koleno, následujíc příklad Sen Rong. Ruohan nečekal, až Pingting otevře ústa a předběhl jí: "V celém Bei Mo, jen my, kteří jsme po boku mé paní bojovali bitvu o Kanbu víme, že to jen díky naší paní se karta v tomto boji otočila a Bei Mo nebylo podmaněno. Jen my známe srdcervoucí utrpení, který kvůli nám musela projít. Tento plášť nese krev všech našich zesnulých bratrů a všechno uznání a obdiv k naši paní. Jestli to má paní nechce přijmout, spal to prosím." Pingting byla z těch slov na rozpacích a její křišťálové oči se pomalu rozhlédly. Obrátila se k davu a s vážným výrazem jím procházela. Tiše a jemně přitom sbírala pláště z jejich rukou. Včetně toho Ze Yin, tam bylo dohromady dvanáct plášťů. Položila je na stůl a prohlédla si oblečení nasáklé krví jejich spojenců i nepřátel. Povzdechla: "Válka je opravdu velmi děsivá. Doufám, že už se nikdy více nebudu muset žádné zúčastnit." "Armáda Dong Lin ustoupila, proto válka skončila." Ze Yin se postavil, barva se mu vrátila zpět do tváří a on potřásl Pingting rukou. "Rozkaz od krále zní, aby má paní vrátila velitelský prapor a odjela do hlavního města Bei Yali, přijat svou odměnu." Jeho výraz nebyl bez viny. Pingting přikývla: "Tak by to mělo být." Vytáhla velitelský prapor a předala ho Ze Yin. Byla opět volná a mohla se trochu uvolnit. Se smíchem řekla: "Dokonce i na nejrychlejším koni to zprávám z hlavního města Dong Lin do Kanbu trvá nejméně pět dní, což znamená, že král Dong Lin je v kómatu pět nebo šest dní." Když zahlédla ohromený výraz Ze Yin, vážně se zeptala: "Co se děje?"

- 151 -


Kniha -1Sen Rong otočil hlavou a zakřičel: "Má paní nezná poslední zprávy? Královská rezidence Dong Lin není v chaosu, protože je král Dong Lin v kómatu, ale jelikož dva princové, kteří ještě nedosáhli deseti let, byli zabiti jedem. Nyní celý královský palác bojuje o místo korunního prince." Pingting se rozšířili oči, jako kdyby jí do hlavy udeřil blesk a její svět se zatřásl. V uších jí bzučelo a nejasně viděla, jak generálové otevírají a zavírají ústa, ale neslyšela ani slovo. "Co jsi říkal..." Slabě zachraptěla slova, její hrdlo bylo vyprahlé. Pingting vykřikla a v šoku vykašlala čerstvou krev. V mysli jí zablesklo oslepující bílé světlo a ona zdrceně padla obklopená temnotou.

- 152 -


Kniha -1-

22. kapitola Bylo horko, což způsobilo, že pot jí neustále tekl po tváři. "Dej Pingting poslední šanci. Nech Pingting ukázat ti pravdu o sobě. Pingting nikdy neudělala nic, co by ti ublížilo." Stále setrvávala v tom objetí a usmívala se vzhůru. "Pingting by se nikdy neodvážila ublížit lidem ve tvém okolí." "Budu na tebe čekat v Dong Lin." Pojďme přísahat na Měsíc... Nikdy se neobrátíme proti sobě... "Bože, Bože, Chu Beijie, ty jsi takový idiot!" Pronikavý smích, který následoval, jí bolestně trhal uši. Měla pocit, jako by jí někdo rozerval lebku, dral nervové buňky hřebíkem a kousal žraločími zuby. Sen, musí to být sen. Tak horký, tak horký jako láva. Byl to sen, ale ona se nemohla probudit. Pingting byla v tom snu a pomalu si zvykala na jeho lesní plody. Zdálo se, že plody jsou zralé, s krásnou rudou barvu, ale každý z nich byl hořčejší než ten předchozí. Bylo to hrozné. Proč tak hořké? Proč jsou tak hořké? Toto je sen, ze kterého se nemůžu probudit. Honosný kočár s ní směřoval k domovu. Na jeho vrcholu nevlál velitelský prapor a zvědavě přihlížející obyvatelé Bei Mo nevěděli, že ten, kdo zachránil jejich zemi, byl uvnitř. Žena, žena, která dokonce ani nepatřila do Bei Mo. Kdysi byla součástí Gui Le, možná Dong Lin, ale nyní už pravděpodobně více nenáleží ani sobě. "Budu na tebe čekat v Dong Lin." Čekat na tebe... Šeptali jeden druhému a jejich oči byly naplněny láskou tak nežnou jako měsíční svit té noci. Ale byl to jen sen. Sen, ze kterého se nemohla probudit.

- 153 -


Kniha -1Ale ona se musela probudit, aby zjistila, kdo ji zničil. Zničil Bai Pingting tak snadno. Zničil všechno, na co tak nedočkavě čekala. Stiskla zuby a se vší nenávistí bojovala, aby kousek po kousku otevřela svá těžká, tak těžká oční víčka. Světlo vniklo do jejích očí a tvrdě se do nich zabodlo. Doširoka je otevřela, rozhodnuta nepodlehnout tomu jasu. Sebrala všechny síly a tvrdě se zahleděla na osobu před sebou, jako kdyby byla rozhodnutá na ni zírat, dokud jí neprasknou zorničky. Manželka hlavního generála, Yangfeng. Vrátila se zpět k Yangfeng. Ležela na posteli, jako by strávila celou noc staráním se o ni. Hedvábné polštáře byly měkké a stále stejně nádherné jako předtím. Yangfeng, která u ní strávila několik posledních dnu, byla nesmírně potěšená, když viděla, že má Pingting otevřené oči. Ale když viděla výraz tváře Pingting, náhle pocítila strach a zachvěla se: "Pingting, konečně jsi se probrala." Tato slova bylo obvykle snadné říct, ale když sledovala Pingting, ucítila v krku knedlík. "Kdo ti dal další anestetikum?“ hlas Pingting byl ochraptělý. "Král..." "Setkal se král s někým další poté, co to dostal?" Yangfeng se kousla do rtu, a náhle se zeptala: "Proč jsi řekla, že je to jen anestetikum? Ačkoli to nemůže zabít dospělého se silným tělem, může usmrtit dítě. A nemusí toho být moc, stačí jen trochu." Pingting cítila, jak se jí kroutí srdce a zoufale ho sevřela svými tenkými prsty. Na několik okamžiků zavřela oči, a když je opět otevřela, zněla v jejím hlase síla. "Takže jsi dala to anestetikum dvěma princům Dong Lin a otrávila si je? Yangfeng, jsi tak krutá? Nepřemýšlela jsi o dělání lepších skutků, aby tvé nenarozené dítě mohlo mít požehnanější život?" Zdálo se, že ta slova Yangfeng bodla. Pohladila se po svém vypouklém bříšku a mimoděk udělala dva kroky zpět. Padla na kolena a po tvářích jí stékaly slzy. Tichým hlasem řekla: "Vzala jsem anestetikum do královské rezidence, ale král mě zavolal o chvíli později. Zeptal se mě, jestli vím, že ten jed může zabít dítě. Král řekl, že i kdyby král Dong Lin upadl do kómatu, nezpůsobilo by to v Dong Lin zmatek. Ale pokud jejich dva mladí princové zemřou, poté u nich zavládne chaos na několik let. Pingting, byla jsem uvězněna v královské rezidenci a nemohla jsem posílat žádné správy. Opravdu, nemohla jsem nic udělat! Ze Yin... Ze Yin ještě nebyl v Bai Yali..." Ve své živote žila ve strachu mnoho dní, ale v tom momentě se už nedokázala držet zpět a rozplakala se. "Yangfeng," Pingting se těžce nadzvedla a černé vlasy jí vysely po jedné straně vyzáblého obličeje. Stěží se jí podařilo dostat ven z postele a začala se šourat směrem k Yangfeng. Stiskla jí ramena. Pohlédla jí do očí a zeptala se: "Yangfeng, kdo řekl králi Bei Mo o dalších vlastnostech toho anestetika? Řekni mi to, víš to, že?" "Já..." Yangfeng pozvedla k Pingting oči plné slz. Energicky zavrtěla hlavou: "Neptej se Pingting... neptej se." - 154 -


Kniha -1Pingting se ještě chvíli nepřestávala dívat na Yangfeng a v očích se jí náhle zjevil záblesk porozumění. Otočila se zpět. Její pohled nebyl více pronikavý, zračili se v něm smutek a nevíra. Zadržela dech a pak váhavě vyplivla dvě slova: "He Xia?" Yangfeng si nemohla pomoci a odvrátila pohled. Bezmocné, necitlivé prsty Pingting uvolnily sevření ramen Yangfeng a ona klesla na kolena. Její odkrvené rty se zachvěly. Trvalo nekonečně dlouho, než se jí na tváři vyloupl bezútěšný úsměv. "Ano, kromě něho, kdo jiný zná další účinky? Byli jsme to my, kdo společně sestavili ten recept." Zůstala zamračená ještě chvíli, jako by si vzpomněla na něco, co jí přimělo bojovat. Yangfeng jí vyšla vstříc, aby jí pomohla, ale ona jen jemně odstrčila její ruku. Místo toho použila křeslo, aby se svépomocí vytáhla nahoru. "Sežeň mi koně." Yangfeng viděla, že ještě není ani schopná sama stát a nasadila zvláštní výraz. Opatrně se zeptala: "Kam chceš jet?" "Najít He Xia." Bílé zadní zuby Pingting lehce skřípaly a její pohled se bezcílně potuloval v dálce. Hlas měla dutý, když pokračovala: "Chci se ho osobně zeptat... Proč mi to udělal?" Yangfeng byla chvíli potichu. Nakonec s povzdechem smutně řekla: "Nemusíš ho jít hledat. Právě teď se nachází v této rezidenci. Dokonce, co jsi se vrátila zpět, čeká na chvíli, kdy se probudíš."

- 155 -


Kniha -1-

23. kapitola He Xia vešel klenutým vchodem z vnější zahrady. Viděl sedící Pingting už z dálky skrz otevřené okno mezi čerstvými květinami. Byla pohublá, až žalostně štíhlá. Měla vychrtlou tvář, už nebyla více jako ta věčně se usmívající služka z vévodské rezidence Jing-An. Byla tak kostnatá až bylo srdcervoucí ji vidět. He Xia rozhrnul korálkový závěs a tiše vstoupil do místnosti. Několik posledních dní čekal po boku Pingting až se probudí, cítil se až nesměle, když doktor před dvěma dny řekl, že se brzy probudí. Nebyl si jistý zda bude schopen snést její výraz až se probudí a proto se po jistém váhání rohodl opustit místnost, když to vypadalo že se už s největší pravděpodobností probudí. Ačkoli to bylo něco, co nechtěl udělat, nebylo úniku. "Pingting..." He Xia měkce promluvil a opatrně se přiblížil. Jeho chytrá a inteligentní služka byla před ním, ale vypadala jako vyřezaná z nefritu, jen tělo bez duše. Kde byl ten jemný klenot s teplou vůní krásy? Kde bylo teplo v této mrtvole té, která se o něj kdysi důvěrně opírala, jela s ním na koni a obdivovala s ním náherný výhled? He Xia si nemohl pomoci a natáhl se, aby se jí dotkl. "Nedotýkej se mě." Její hlas zchladil jeho srdce a zdálo se, jako by ta slova přecedila skrz zuby. Konečky jeho prstů se na poslední chvíli zastavili, vznášeli se ve vzduchu, jako by se nemohli více přiblížit. Pingting se na něj podívala, ale zdálo se, jako by její oči neviděli nic, co bylo přítomno. Ta jemná, mazaná, chytrá, zláštní dívka byla pryč. He Xia mohl pouze sledovat její mrazivý chlad, stejně jako střípky rozpaků a úzkost. He Xia nechal svou ruku klesnout. "Pingting, změnila jsi se." Řekl a sklopil zrak. "Pingting už nadále není tou Pingting z minulosti." Pingting se trochu smutně usmála a slabě se zeptala. "Je pán ten samý pán jako v minulosti?" He Xia jí čelil tváří tvář a opatrně si Pingting prohlížel. Minulost byla pryč, smetena ze země okamžiku prozření. Povzdechl si, výřili v něm různé pocity. Měkkým hlasem řekl. "Pamatuješ, když jsme byli děti? Já procvičoval kaligrafii, zatímco tys mi brousila inkoust. Já cvičil s mečem, zatímco jsi mi hrála na qin. Byla jsi se mnou všude, kam jsem šel a odmítala jsi mě opustit. Když jsme vyrostli, když jsem se někam vydal, vždy jsi mě následovala. Nejméně polovina mé slávy jako maršála z Jing-An je celá díky tvému plánování. Kdybychom se mohli vrátit do minulosti, bylo by to úžasné."

- 156 -


Kniha -1"Do minulosti?" Pingting se na chvíli zdála ztracená v myšlenkách, ale pak její oči opět zmatněly. "To je pravda, když vyrobili tu drogu, byl jsi to ty, kdo mi řekl, že může fungovat jako jed pro malé děti, ale nebylo by to k nim spravedlivé, takže to budeme používat jen jako anestetikum, ne na vraždění." Její hlas byl slabý. He Xia se otřásl, byl tak naštvaný, že i jeho hlas se začal chvět, chladně odpověděl. "Tenkrát ještě existovala vévodská rezidence Jing-An a moji rodiče nebyly zavražděni spehy." Zdálo se, že krvavě červený záblesk protrhl nebe. Pingting ztratila hlas, spěšně vstala, ale padla zpět do postele, když se jí podlomila kolena. "Dům Jing-An udělal pro Gui Le tolik a nyní se rozhodl vzdát všeho a vést mírumilovný život v horách. Kdo mohl vědět, že špehové He Su mají rozkaz nás zabíz za každou cenu. Je to jistým způsobem má chyba, rozdělil jsem nás na dvě skupiny a rodiče jeli s druhou. He Su, jestli já, He Xia, se nebudu mstít, pak nejsem člověk!" Vycenil zuby a jeho černé zorničky se upřeli na Pingting. Tichým hlasem řekl. "Moji rodiče jsou nyní pryč a jelikož nemám žádné sourozence, ty jsi tou nejdražší osoubou, která mi zbyla." Pingting se polekala. Vévoda z Jing-An byl pryč... Vévodkyně byla pryč... Dobrodinci, kteří jí pomáhali posledních osmnáct let byli pryč. Bez nich, nezůstala by z ní jen hromada kostí před městem, zlomená hladem a zimou? Může opravdu necít vztek nad tím, co se stalo v domě Jing-An? Pokud ano, pak by měla být schopna odpustit novému králi Gi Le, He Su, který nevděčně nařídil odsoudit své úředníky k smrti, kvůli němu skončila v Dong Lin, potkala nejhoršího nepřítele Gui Le, Chu Beijie, který nakonec vytrhl její srdce. Její myšlenky ulétly tisíc mil a dosedli na nyní spálenou zemi původně patřící vévodské rezidenci Jing-An. Tam, milující vévodkyně poprvé držela její buclatou ručku zatímco jí vyprávěla o He Xia, který si prohlížel své písmo. Zasmála se. "Podívej, jaká je to sympatická holčička. Byla ponechána v blízkosti vchodu, tak to nejspíš znamená, že jí je souzeno stát se součástí vévodské rezidence Jing-An. Xia, víš co je to osud?" He Xia odložil štětec a jen se zasmál, když viděl Pingting. "Nehýbej se, jen tam stůj. Nakreslím tě, bude to pěkné." O jeden úder později se stala osobní služkou He Xia, studijní kamarád, spoluhráč, vojenský poradce a na chvíli se málem stala jednou z jeho konkubín. "Vévodo, pán mě naučil jak držen štětec." "Vévodkyně říkala že jsem lepší ve hře na qin než pán." "Jestli se nebudeš řádně učit umění války jak jsem řekl, povím to vévodkyni." - 157 -


Kniha -1Jemné zvuky smíchu zcela zmizely. Natáhla ruku, ale střípky minulosti jí proklouzly skrz konečky prstů. Nemohli zůstat. Nedalo se jít zpět. Kdyby nebyla služkou He Xia, jak by poté mohl vzniknout plán, jehož příčinou nalákali Chu Beijie do pasti a on slíbil pět let míru pro Gui Le? Pokud by Chu Beijie nepřísahal na mír svým jménem královského rodu Dong Lin, pak by He Su nikdy nemohl vyslat své vojáky pronásledovat vévody z Jing-An bez obav a možná i vévoda by nepolevil v ostražitosti a nepadl do léčky nastražené královými vojáky? Události se propletly do příčin a následků. Příliš přemýšlís, Pingting se cítila dutě na hrudi. Dokonce ztratila svou sílu se zlopit a ztrápeným hlasem řekla. "Je pochopitelné, že pán nenávidí He Su, ale proč jsi spolu s králem Bei Mo naplánoval zabití dvou princů Dong Lin? Řekni, jestli Dong Lin bude schopna rychle vyřešit tuto záležitost, pak se Bei Mo bude muset vypořádat s katastrofou jen o něco později." He Xia se na Pingting soucitně podíval a povzdechl si. "Bez ohledu na to, jaká je budoucnost Bei Mo, udělám cokoli, abych tě udržel po svém boku, Pingting." Pingting ztuhla, pomalu se zahleděla zpět na He Xia a usmála se. "Pán nemá podezření, že má loajalita přešla k Chu Beijie, že? V opačném případě by se Pingting nevrátila z vlastní vůle zpět poté, co by donutila Chu Beijie udělat takovou dohodu a zajistila tak bezpečí celé skupiny." "Není to stejné jak tenkrát, může se Pingting ještě vrátit k Chu Beijie?" He Xia se odvrátil a zeptal se hlubokým hlasem. "Může Chu Beijie stále věřit slovům Pingting?" Pingting nebyla otřesená tolik, jak si He Xia myslel. Pouze se zeptala. "Vévoda a vévodkyně jsou nyní pryč, co má tedy pán v plánu nyní?" "Vzít tě pryč. Budeme žít hluboko v horách a já o tebe budu pečovat lépek, než kdykoli přetím." Krystalicky černé oči Pingting zíraly na He Xia. Z nějakého důvodu se jí vrátila energie a ona pomalu vstala, pohled upírala na He Xia když k němu popošla blíž, jako by se snažila si každou jeho píď uložit do paměti. Zahleděla se do bezedných očí He Xia, její obličej byl nedaleko od jeho. Pingting zdůraznila každé slovo. "Může Pingting stále věřit slovům pána?" Lehce pozvedla koutky úst v temném úsměvu, když se otočila a ztišila hlas. "Od té doby, kdy jsem odešla, Pingting již nemá více spojení s domem Jing-An. Pane He, odejděte prosím." Pokoj byl podivně tichý. Po několika málo zadržených, ale stále těžce znějících výděších za sebou zaslechla těžké kroky. Korálkový závěs se zatřáls. He Xia byl pryč. Pingting ztratila všechnu svou energii a zkolabovala do křesla.

- 158 -


Kniha -1Na rozdíl od manželky hlavního generála a jeho dítěte, kteří měli strach, byl kupodivu zbytek zaměstnanců v rezidenci velmi spokojen. Hranice už nebyly více ve válce a armáda Dong Ling odešla. Hlavní generál byl po tom všem úžasný, uchránil Bei Mo jako štít. Všichni lidé v rezidenci generála Ze Yin byli spokojení, jelikož král Bei Mo do ní zaslal velké množsví darů. Všichni věděli, že to byla pouhá maličkost. Král čekal, až Ze Yin skončí se záležitostmi na hranicích a vrátí se zpět do Bei Yali, aby mu předal pravou odměnu. Yangfeng vypadala znuděna dary ze zlata stříbra a opulentními šperky v malé místnosti. Měla starosti o Pingting, která už tak dlouho setrvávala v postely, ale překvapivě se náhle stala mnohem silnější v několika posledních dnech. Přijala všechny léky a jídlo jedla v čas, navíc nebrečela. Yangfeng se opravdu ulevilo, že se zdraví Pingting neustále zlepšuje. Přišlo mnoho dalších dobrých zpráv. Kurýr z Kanbu přinesl zprávu, že se Ze Yin brzy vrátí do Bei Yali. Yangfeng sevřela dopis od Ze Yin a její srdce se šíleně roztlouklo. Zajímalo jí, jaká bude reakce Ze Yin, až uvidí její bříško, jak bude šťastný. Nejméně polovina z jejích starostí se okamžitě rozpustila a ona odešla do kuchyně připravit jeden ze svých nejlepších pokurmů, který k Pingting do pokoje. "Proč vstáváš?" Yangfeng položila podnos na stůl a spěchala jí pomoci vstát. "Říkala jsem ti, aby sis nedělala starosti, zotavuješ se kousek po kousku ze své nemoci. Ze Yin se do dvou dnů vrátí. Poprosila jsem ho, aby na cestě zpět nakoupil nějaký dobrý ženšen a medvědí žluč." Pingting otočila hlavu. "Naodpočívala jsem se v posledních dnech dost. Je čas, abych šla." Yangfeng byla ohromená. "Pingting, právě teď, ty..." Povzdechla si a ztišila hlas. "Jak bych si nemohla dělat starosti?" "Soustřeďuje se sem příliš mnoho pozornosti, nemůžu tu zůstat déle." Pingtig vzala ruku Yangfeng do své a taktéž ztišila hlas. "Jsme sestry a víš všechno o tom, jak jsem zde skončila. Chystám se ti tady zanechat pár slov, nezapoměň na ně." Yangfeng se sevřelo srdce, když přikývla. "Pověz mi je." "Politicá situace se změnila a čtyři země budou ve větším zmatku, než kdykoli předtím. Hlavní generál dosáhl něčeno úžasného, proto je dobrý čas na odchod. A.." Pingting zaváhala předtím, než řekla. "Buď opatrná, pokud bude v okolí maršál z Jing-An." "Maršál z Jing-An?" "Už není tím He Xia, kterého jsme znaly." Myšlenky obou se v tu chvíli stočily k mrtvým princům v Dong Lin a utichly.

- 159 -


Kniha -1Yangfeng se podívala koutkem oka na chladnoucí jídlo a cítila jak jí těžkne srdce. Se smutným výrazem řekla. "Opravdu odcházíš?" "Ano." "Svět je obrovský, kam plánuješ jít?" Yangfeng sevřela Pingting v náručí a postupně utahovala sevření. Přidušeným hlasem pak řekla. "Jak budu moci v noci spát, když budu přemýšlet o tobě, bloudící dívce? Jsou tu lidé z Gui Le, kteří tě chtějí zajmout a Chu Beijie nepochybně věří tomu, že jsi zabila jeho synovce." "Půjdu domů?" "Půjdeš domů?" Pingting se slabě usmála, něha a předvídání se zatřepetalo v jejím hlase. Pomalu odpověděla. "Je tam někdo, kdo na mě čeká." Pozvedla svou ruku a vítr jí rozcuchal vlasy, když se postavila a pohlédla z okna směrem k Dong Lin. Stejně jako si navzájem slíbili.

- 160 -


Kniha -1-

24. kapitola Dong Lin bylo zahaleno v jednobarevném dekoru. Podle rozkazu krále, všichni bez ohledu, šlechta i obyčejní rolníci, měli zakázáno nosit cokoli barevného po další tři měsíce. Oblečení i závěsy byly prosté, bez jakýchkoli znaků bohatství a štěstí. Všechno bylo sundáno. Vzduch byl prosycen nádechem smrti. Dva princové, dva královi synové, byli otráveni bez naděje na léčbu. Byli tak mladí, nebylo jim ani deset let. Dle tradice králů Dong Lin, ještě neměli právo být pohřbeni na královském hřbitově, ale museli být zpopelněni, dle tradic Dong Lin. Jejich popel měl být vysypán do řeky, aby mohli zmizet do země. Chu Beijie obdržel špatné zprávy a urychleně se vydal s vojáky domů. Asi 50 mil před hlavním městem čekal Sangtan, starší úředník Levého Křídla a zastavil je. „Stát!“ podzvedl ruku Chu Beijie, když v dálce viděl slabě vát hnědou královskou vlajku. Sto tisíc vyčerpaných vojáků se zastavilo. Jejich zaprášené tváře viděli na tvářích královských stráží ustarané výrazy. „Rozkaz krále!“ Sangtan držel v ruce rozkaz ve žluté látce říkajíc: „Hlavní město v současné době truchlí nad smrtí dvou princů. Nepřátelské komunity jako vojáci, sú nepředvídatelné, a proto v těchto dobách nesmí vpustit do města. Všichni vojáci a koně musí zůstat před branami, vévoda Fu-Lang se o ně postará.“ Skupina velitelů ticho sesedla a poslouchala. Jen Sangutanova slova bez emocí jim zněla v uších. Západ slunce se blížil a zkosené stíny se dloužily. Mráz proběhl po zádech Morana, když uslyšel ta slova a tajně se podíval na Chu Beijie. Výraz tváře Chu Beijie nebyl chladný, ani naštvaný. Oběma rukama převzal rozkaz od krále a postavil se. Sangtan se tvářil rezervovaně, ruce ukryté v rukávech. Konejšivým tónem dodal: „Vévoda je konečně zpět. Vévoda je králův vlastní bratr, proto se prosím snažte krále uklidnit, aby si svým smutkem už více neničil zdraví. Král rozkázal, abych vévodu osobně doprovodil do města.“ Udělal krok zpět a za ním se ukázalo asi padesát královských stráží. Zdálo se, že po smrti princů byli všichni služebníci královského dvora vyměnění. V zástupu nebyl nikdo, koho by poznával. „Vévodo…“ Moran stál vedle Chu Beijie a jeho hlas byl trochu přiškrcený: „Vojáci odešli ze svých domovů už před dlouhou dobou a těší se na návrat domů. Teď jim zakážete vstup. Obávám se, že by to mohlo vyvolat nepokoje. Nemuselo by to být nic velkého, ale nebude to dobré, až půjdou znovu do boje. Co bychom měli dělat, prosím vévodo, řekni.“ Výraz Sangtana se nezměnil, pouze si odkašlal a odvětil Moranovi: „Copak velitel neposlouchal, když jsem četl rozkaz krále? Postará se o ně vévoda z Fu-Lang.“

- 161 -


Kniha -1„Starší úředníku, možná, že se Moran jen příliš obává, ale armádní záležitosti je obtížné předvídat. Je zde mnoho vojáků, pokud se něco stane…“ „Mlč!“ dosud mlčící Chu Beijie je přerušil s mělkým kašlem. Moran utichl a sklonil hlavu. Sangtan si dělal starosti s tím, jak se vypořádat s Moranem, a když Chu Beijie náhle promluvil, rychle dodal: „Je již docela pozdě. Král stále čeká, proto prosím, můj vévodo, nasedni na koně a pojeď se mnou do města.“ Nařídil někomu přivést koně Chu Beijie. Chu Beijie kontroloval vojenskou sílu Dong Lin po dlouhou dobu a neměl rád lichotky. Proto se v jeho tváři objevila výtka. Tento přístup vyvolával ve šlechticích obojí, nenávist i strach vůči němu. Nebál se jich, ale tato událost byla obrovská. Dva princové byli zavražděni, když on bojoval daleko na frontě. Kdyby armáda nebyla pryč, nepřátelští špehové by nikdy nebyli schopni využít této příležitosti k vraždě. Pro krále muselo být obtížné nepodezřívat ho. Moran znal tenhle způsob myšlení a věděl, že nesmí nechat jít vévodu samotného, proto řekl: „Moran a několik osobních sluhů doprovodí vévodu do města.“ Neočekával ale, že to bylo přesně to, na co Sangtan čekal, když se uchechtl: „Vévodovi osobní poradci nemusí vévodu následovat do města a být mu po boku. Král také řekl, že vítězství s Bei Mo bylo téměř jisté a později štědře odmění všechny vojáky zde. Slyšel jsem, že generál Moran má v této válce také velké zásluhy. Král řekl, že dovolí generálu Moran vstoupit společně s vévodou ze Zhen-Bei. Král tě osobně odmění.“ Sangtan nasadil laskavý úsměv, ale srdce davu poklesla. Jeho slova odhalovala příliš málo a bylo těžké nevzít si je k srdci. Jejich ruce se pohnuly směrem k pochvám mečů, zatímco pohledy se obrátili k Chu Beijie. Vypadalo to, že Chu Beijie jen s obtížemi udržuje svůj přímý postoj. Tenký úsměv na jeho rtech se zdál být dostatečně ostří, aby roztříštil jeho siluetu v západu slunce. Byl bez výrazu. Pohlédl na velkolepé, vzdálené hlavní město. Hlas Chu Beijie byl jasný: „Sangtan, mám otázku.“ Sangtan byl tím ledovým hlasem šokován. Koneckonců, čelil nejsmrtonosnějšímu muži ze všech čtyř zemí, nejsilnějšímu generálu Dong Lin, který se právě vrátil z války a velel tisícům mužů. Kdyby řekl slovo špatně, vévoda ze Zhen-Bei by mohl jeho, staršího úředníka, bez námahy rozdrtit jako mravence. Neodvážil se střetnout s ostrým pohledem Chu Beijie. Sklonil hlavu: „Prosím, ptej se vévodo. Sangtan odpoví tak dobře, jak bude schopen.“ „Věříš, že mám něco společného se smrtí princů?“ Byla to ošemetná otázka. Pokud by se Chu Beijie zeptal: „Myslí si král, že mám něco společného se smrtí princů?“, pak by se Sangtan mohl chovat jako svědomitý úředník a řekl by, že se neodváži ani hádat, co si král myslí a řekl by, že je jen úředník plnící královy rozkazy.

- 162 -


Kniha -1Ale slova Chu Beijie byla volena pečlivěji. Zeptal se přesně tak, jak se Sangtan obával. Kdyby řekl, že neví, byl by obviněn ze lži. Jinými slovy, tu byly jen dvě možnosti, pokud Sangtan nechtěl Chu Beijie urazit. Pravda nebo lež. Samozřejmě, Sangtan si nemohl dovolit Chu Beijie urazit, proto pravda rozhodně nepřipadala v úvahu. Prakticky se to rovnalo přiložit svůj krk na meč Chu Beijie a říznout. Nicméně, pokud by před všemi vojáky řekl: „Sangtan rozhodně nevěří, že vévoda má něco společného se smrtí princů,“ pomluvy by se mohli rychle rozšířit a dosáhnout uší krále. A pokud by byl vévoda opravdu vinný, mohl by být potrestán za spiknutí. I jeho rodina by se mohla dostat do problémů. V tu chvíli zaplavili mysl Sangtana všechny druhy představ, a přestože byl v Dong Lin slavný svým klidným vystupováním, teď se velice potil. Jeho tvář zbledla a on zakoktal: „Vévodo… to je… to je…“ „Je tu otázku příliš těžké zodpovědět?“ Chu Beijie se zasmál, ale neznělo to přívětivě: „Starší úředníku Levého Křídla, stačí jen odpovědět. Myslíš si, že s tím mám něco společného, nebo ne?“ Chu Beijie propíchl Sangtana, který udělal krok zpět, pohledem: „Neodvažuji se… neodvažuji…“ „Haha…“ Chu Beijie nečekal na odpověď Sangtana. Zvedl hlavu a rozesmál se, tvář plná nepopsatelné bolesti. Po chvíli se smát přestal a jeho výraz opět zvážněl. Tichým hlasem se zeptal: „Byl dům Zhen-Bei rozpuštěn?“ Sangtan byl ohromený: „V žádném případě! Kdo… kdo řekl něco takového?“ Ruce v rukávech se mu šíleně třásly. Možná, že na tomto světě byl jen jediný člověk, žena, která mohla mluvit s vévodou ze Zhen-Bei beze strachu v očích. Chu Beijie se k němu obrátil a klidně si ho prohlížel. Pak pokračoval s pohledem upřeným k městu. Jeho výraz naznačoval, že se přenesl padesát mil a byl zpátky ve své rezidenci. O něco později otevřel ústa a povzdechl si: „Ve východním cípu rezidence je malá budova. Před ní kvetou květiny a uvnitř je qin.“ Opět si povzdechl a po chvíli chladne rozkázal: „Zatkněte ho.“ Sangtan cítil, jak ztuhl zimou, když slyšel rozkaz Chu Beijie a přinutil se jednat. Moran se na něj obratně vrhl, jako by útočil na králův rozkaz v jeho ruce. Jeho oponent byl učenec, a proto nebyl soupeřem pro zkušeného generála, který ho tak snadno zajal. Sangtan ležel na podlaze a třásl se jak šokem, tak strachem. „Pouze jsem předal rozkaz krále, zatímco vy se takto bouříte.“ Jeden z osobních strážců Chu Beijie ho přinutil vstát a svázal ho. Když Sangtanovi vojáci viděli jeho porážku, několik desítek z nich se pokusilo o útěk. Vojáci však zareagovali mnohem rychleji a obklíčili je s meči vytaženými z pochev. V okamžiku byla skupina, která měla uvítat Chu Beijie zpět, svázána jako dušený rýžový knedlíček. Moran dotlačil Sangtana k nohám Chu Beijie a ohlásil: „Vévodo, v jeho rukávu je skrytá krátká kuše. Je to tak zákeřné, že na ní je i trochu jedu. Pokud by vystřelil z blízka, většina lidí by nebyla schopna uhnout.“ - 163 -


Kniha -1Tlumené bouchnutí. Kuše a šipky byly vyhozeny na sluneční výheň přímo do spečeného bahna a vyslali do vzduchu jemný oblak žlutého prachu. Chu Beijie spočinul pohledem na hlavě Sangtana. Sangtan se třásl. Jeho rodiče a žena za branami města mu řekli, že před Chu Beijie nikdy nesmí prosit o život, nebo bude okamžitě zabit. Bylo by lepší, kdyby jednal více tvrdohlavě a neměnil svůj původní záměr: „Chu Beijie, víš, že dva princové navždy odešli a ty jsi se tím stal přímým následníkem trůnu Dong Lin? Jak jednoduchý plán. Jak by to mohl král nevidět? Nech mě ti říct, dům Zhen-Bei byl vypálen a vše, co jsi vlastnil, se vrátilo králi! Zatraceně mě mrzí, že jsem jen učenec a nevím, jak být dost krutý a vystřelit otrávenou šipku z kuše.“ Chu Beijie ignoroval jeho šílená slova připomínající štěkání vzteklého psa. Jen se zamračil, když se podíval na tmavě zelené hlavice šipek. „Tyto šipky, je to králův požadavek?“ zeptal se mdle. „Pche! Kdyby tvůj bratr nebyl králem, nikdy by nebyl schopen snést tvé zabití. Doufá, že bys přišel do královské rezidence a vyvrátils by všechna nedorozumění, jestli by nějaká byla. Ale jak bych prostě nemohl nevyužít všechny ty příležitosti pomstít se za ně?“ Obličej Sangtana byl plný výčitek a hněvu. Hlas Chu Beijie byl pohrdavý: „Jakmile bys vystřelil, nezáleželo by na tom, jestli bys mě zabil nebo ne. Jsi uprostřed deset tisíců vojáku, celkem jistě bys zemřel krutou smrtí hned nato. Nakonec by ses to neodvážil udělat ze strachu ze smrti, což je v pořádku. Jenže ty jsi dokonce zašel tak daleko, že říkáš taková směšná slova.“ Stará tvář Sangtana zrudla jasně červenou a oči se mu rozšířily jako žábě. Obrátil je v sloup, ale na svou obranu nemohl říci ani slovo. Chu Beijie měl ruce složené za zády. Jeho pohled ani nezavadil o Sangtana, když pokračoval: „Jsem opravdu jeden z nejvíc podezřelých lidí, kteří by mohli být spojováni s vraždou obou princů, ale proč si král myslí, že jsem ten jediný, kdo to udělal?“ Sangtan jednal tvrdohlavě a odmítal promluvit. Moran mu chladně oznámil: „Starší úředník levého křídla nikdy nepracoval s vojskem a neví téměř nic o pravidlech kasáren. Pokud se setkáme s nespolupracujícím vězněm, zbavíme ho jeho oděvu a necháme ho našim bratřím, aby se s ním před mučením pobavili.“ Tvář Sangtana najednou zbledla. V armádě nebyly žádné ženy, a to také znamenalo, že několik tisíc vojáků muselo nakonec trpět abstinencí i po dobu několika měsíců. Kdokoli by uhlodl, co to „pobavit se“ znamená. Mučení už samo o sobě bylo dost špatné, ale pokud ho svléknou a takto zostudí, i kdyby zemřel, ztratil by svou tvář a už nikdy by se nemohl podívat svým předkům do očí. Znovu se otřásl strachem a už se více nesnažil být statečný. „Mluv!“ Chu Beijie stál na místě, jako by se nic nedělo. - 164 -


Kniha -1Ze Sangtana doslova prýštil pot a v očích zášť, když zíral na Morana. Se zaťatými zuby řekl: „Opravdu si vévoda myslí, že jeho plán s jedem byl bez chyby? Král polapil špehy ještě tu noc a ti po tvrdém mučení přiznali, že jsou z Bei Mo. Osoba, která jim dala jed, byla dívka jménem Bai Pingting. Hmph, není to žena, kterou miluješ?“ Moran byl ohromený a trhnutím hlavy pohlédl na Chu Beijie. Chu Beijie byl stále jako skála, nikdo nemohl spatřit jeho výraz. Armáda byla také tichá. Neodvážili se ani zakašlat, jen zírali na svého generála. Ve stínu posledních paprsků slábnoucího světla zapadajícího slunce se Chu Beijie tiše zeptal: „Moran, co si myslíš o nynější situaci?“ Z nějakého důvodu byl i Moran tak nervózní, že se mu obě ruce třásly. Poklekl a vylekaným tónem řekl: „Pokud Sangtan říká pravdu, pak může být pro krále těžké přestat vévodu podezřívat.“ Náhle se pláněmi rozneslo ticho. Ostatní generálové vpředu poslouchali každé slovo konverzace Chu Beijie a Morana. „Věříš, že jsem zabil prince?“ „Ne.“ „Ale král by mohl, že ano?“ Moran na okamžik zaváhal a poté rozhodně řekl: „Král tomu bude věřit. Podle hierarchie královské rodiny, pokud nemá král žádné syny, bude vévoda další v královské linii. Člověk, který jim poskytl jed, byla Pingting, která byla s vévodou v kontaktu. Nyní, když se vévoda vrátil s armádou, jak by vás mohl král nepodezřívat?“ Chu Beijie obrátil oči k blížící se noci a sledoval poslední mizící zbytky světla: „Můžeš vidět pod jakým tlakem je král. Pokud vstoupíme do města, my a všichni lidé nám blízcí budou chyceni a zabiti pro dobro míru Dong Lin. A kdybych byl králem Dong Lin já, udělal bych to samé.“ Bum, bum. Několik úderů a všichni lidé za ním poklekli se slavnostními výrazy ve tváři. Generál Shenwei řekl: „Nevadí mi samotnému projít skrz městské brány a přesvědčit krále, že vévoda je nevinný. Mohu přísahat na všechny své předky, i žijící rodinu, že je to pravda.“ „Jsem také ochoten přísahat, že vévoda je nevinný!“ pod těžkou oblohou se davem ozývali sliby. „Doprovázel jsi mě v mnoha různých bojích po mnoho let. Král dokonce podezřívá i mě, tak jak by mohl nesmýšlet špatně o nás všech? Vstup do města znamená pouze okamžitou smrt. Jediné dvě naše možnosti jsou smrt. Jít do města je v pořádku, když jsem potrestán, ale duch armády Dong Lin výrazně poklesne, kvůli chybějícímu hlavnímu veliteli. I přestože Dong Lin v minulosti proslavili jeho silní vojáci, možná teď nebudou mít dostatek energie bránit se. Ačkoli, pokud nevstoupíme do města, král si to může vyložit jako vzpouru.“

- 165 -


Kniha -1Moran byl nejvěrnější. Byl to sirotek a doprovázel Chu Beijie už od mlada. Divoce zaťal zuby: „Vstup je nemožný, ale nevstoupit je také nemožné. Přes královo podezření, neodpustí vévodovi. Je to skutečná dilema. Druhou možností je sebrat vojsko a napadnout město. Po tom všem, vévoda je příští dědic trůnu.“ „Napadnout město by nebylo složité, když všichni nejlepší vojáci jsou pod mou kontrolou. To je další důvod, proč mě král chce odstranit.“ Chu Beijie zavrtěl hlavou: „Ale dokonce i když napadneme hlavní město, zabijeme krále a vezmeme si trůn, co se stane s lidmi v Dong Lin? Jakmile je v královské rodině zmatek, srdce lidu se trápí a úředníci mají různé názory. Ostatní země to mohou vzít jako příležitost a napadnout nás. Opravdu chceme, aby bylo Dong Lin poraženo nepřátelskou zemí?“ To stačilo, aby Moran sklonil hlavu. Všichni v zástupu věděli, že Chu Beijie probírá další možnosti. Neodvažovali se jej přerušit, jen beze slova klečeli na zemi. Vítr na pláních začínal být agresivnější, což způsobil, že prapor bil proti svému stožáru nad hlavami deseti tisíc vojáků, v tichu čekajících, až se jejich hlavní generál rozhodne. „Aby mi ublížila, nemělo by jí vadit odhalit, že je vrahyně. I kdyby to bylo v Dong Lin, bylo by jí to jedno…“ Pomalu se otočil a na tváři se mu objevil hořký úsměv: „Nejen, že se jí podařilo dostat Dong Lin do chaosu, dokonce zařídila, aby se Bei Mo stalo zapřisáhlým nepřítelem Dong Lin. Krása, pěkná taktika.“ Ještě chvíli se hořce usmíval. Pak přestal, jeho výraz zmrzl na místě. Pohled upíral daleko, na tisíc mil vzdálené bojiště. Jeho tvář značila, že přebývá v minulosti. Náhle hlasitě vykřikl: „Všichni velitelé, poslouchejte můj rozkaz!“ „Tady!“ „Okamžitě zaútočíme na město. Po překonání městských hradeb neútočte na nikoho, kdo se nebude snažit odporovat. Zažeňte všechen lid do jejich domovů, spoutejte šlechtice a pak vyčkejte na další pokyny.“ Chu Beijie vyštěkl další rozkaz: „Generále Shenwei!“ „Zde!“ „Jakmile dobijeme hlavní město, vezmete deset tisíc mužů, kteří budou zodpovědní za udržení pořádku ve městě. Vojáci budou hlídat v okolí královské rezidence a sídel důležitých úředníků se striktní zákazem nechat kohokoli vstoupit.“ „Ano!“ „Generále Shenyong!“ „Zde!“ „Jakmile bude město dobito, povedete dvacet tisíc vojáků a budete hlídat hradby města. Za žádnou cenu nesmí nikdo utéct, tak neuniknou žádné zprávy o dobití města.“ „Ano!“ - 166 -


Kniha -1„Generále Shenwu, půjdete se mnou. Obklíčíme královskou rezidenci a probojujeme se dovnitř, abychom mohli vidět krále.“ „Ano!“ Navzdory mnoha rozkazům, výraz tváře Chu Beijie byl klidný, jak plánoval strategii. Na rtech mu hrál lehký úsměv, když se rozhlédl po svých generálech: „Toto je pro Dong Lin a pro sebeobranu. Všichni si pamatujte toto, tentokrát to není jako předchozí útoky. Nejsilnější vojáci už na naší straně jsou, takže ostatní stráže budou dostatečně zastrašeni. Mělo by být snadné dostat město pod kontrolu, proto zabíjejte tak málo, jak jen to bude možné.“ „Podřídíme se rozkazům vévody ze Zhen-Bei, ať to stojí cokoli!“ K hlavnímu městu Dong Lin se pod nočním nebem, jako plíživý had, rychle blížila temná silueta armády.

- 167 -


Kniha -1-

25. kapitola Té noci za úplňku zněly zvuky bitvy. V Dong Lin se králův vlastní bratr rozhodl něco udělat a rozpoutal mírnou rebelii. Král Dong Lin stál na vyhlídce královské rezidence a na noční obloze sledoval rychle se blížíce dračí plameny. Slyšel boj. „Králi!“ stráž zmáčená krví přispěchala dovnitř. „Královskou rezidenci napadli zrádci! Není bezpečné tu zůstat! Utečte, prosím, králi!“ Královna a zbytek rodiny stáli s bledými tvářemi. Na sobě měla stále oblečené smuteční oblečení a elegantně skloněnou hlavu. „Už zabil mé syny a nyní plánuje zabít i nás. Již nyní jeho vojáci hlídají město. Kam jinam můžeme jít?“ otočila se ke králi a poklekla v slzách: „Králi, je mi to líto, ale nechci trpět ponížením. Když královský dům padne, dovol mi prosím, můj králi, uvázat si oprátku.“ „Ne, králi!“ mnoho služebných, které královnu doprovázeli spoustu let, hořce plakalo. Najednou byl hlavní sál naplněn zvukem pláče. Král se pomalu ohlédl a řekl: „Chu Lei.“ „Chu Lei je zde, králi.“ Král Dong Lin se na okamžik zamyslel, pak se najednou zeptal: „Co je s lidem?“ „Králi?“ „Masakruje můj mladší bratr obyčejný lid?“ „Vzbouřenecká armáda vstoupila do města a rozkázala všem zůstat ve svých domovech. Také jim zakázali dívat se ven, takže vojáci zatím do žádných domů nevstoupili. Nemají v plánu způsobit mnoho chaosu a zbytečně promarnit životy.“ Král pomalu přikývl, položil další otázku: „A co úředníci? Byli ti, co nevycházejí s mým bratrem zabiti?“ Chu Lei slyšel rychle se blížící zvuky bitvy, ale král nevypadal, že by měl v úmyslu jít se schovat a zdánlivě ztrácel čas bez jakéhokoli zájmu. Jako úředník měl ale stále svou povinnost, kterou musel splnit, proto se zamračením odpověděl: „Slyšel jsem, že rezidence úředníků byly chráněny. Zrádce zná dobře všechny úředníky a já slyšel, že chytí každého, koho spatří. Nevím, kde je drží, nebo zda jsou stále naživu. Králi, čas je drahocenný. Prosím utečte.“ „Kam bych mohl utéct?“ Král Dong Lin se hořce usmál: „Věděl jsem, že se to může stát už ve chvíli, kdy jsem poslal staršího úředníka setkat se s Chu Beijie před branami města. Důvěřoval jsem našemu bratrskému poutu

- 168 -


Kniha -1a svěřil mu veškerou vojenskou sílu. Je to taky moje vina. Běda, moje Dong Lin je nyní v bezprostředním nebezpečí a já mohu pouze doufat…“ Ještě zcela neskončil, když lomoz prudko vzrostl. Bylo to, jako by se boj odehrával přímo před nimi, ale náhle vše utichlo. Vše bylo podivně klidné a zdálo se, jako by srdce všech přítomných tloukla současně. Prásk! Dveře se prudce rozlétly. Malý třesoucí se eunuch vběhl dovnitř a zakoktal: „Králi, hlášení pro krále… oo-o-on…“ Královna zbledla ještě více, její srdce porozumělo situaci, ale ona sama se zdála naprosto klidná. Otevřela oči, postavila se a plácla malého eunucha. Chladným hlasem řekla: „Hlas jenom, když je něco důležité a při podávaní zpráv oznamuj čistě a precizně. Co se děje?“ Stáhla ruku, pevně ji sevřela v pěst a odhalila bělavé klouby. Polovina tváře malého eunucha byla nateklá, ale jeho artikulace se opravdu zlepšila: „Sluha by měl být potrestán, sluha by měl být potrestán. Řekni králi, vévoda ze Zhen-Bei si ho přeje vidět.“ I když věděli, že vojsko vévody ze Zhen-Bei je už napadlo, slyšet jeho jméno teď, zapůsobilo na celý shromážděný dav tak, že se všichni zachvěli. Tón královny byl plný smutku: „Je lepší přijít sám, aby mohl osobně zabít svého staršího bratra a jeho ženu?“ „Králi!“ bělovlasí starší úředník Pravého Křídla, Chu Zairan, náhle vyjekl a s brekem se vrhnul k nohám krále Dong Lin. „Tenkrát jsem prosil krále vydat přísnější rozkazy ohledně vévody ze Zhen-Bei tak, aby nemohl rozpoutat žádnou vzpouru. Král vyslal jenom Sangtana, protože pro krále bylo příliš bolestivé setkat se s ním osobně. Jak může Jeho Výsost vidět, on skutečně způsobil Dong Lin mnoho problémů. Prosím, poslouchejte co říkám, a pokud král neposlechne, okamžitě se před Královýma nohama zabiji.“ Král Dong Lin si povzdechl: „Proč pláč, rozumím. Mé milované děti jsou pryč zanechaly tu spoustu záchytných důkazů, ukazujících na mého bratra. Byl jsem jen dočasně zaslepen tím, že vede vojsko, aby napadl město a rozpoutal chaos. Děkuji za připomenutí mistře, ale hleď, nebyl tu žádný důvod zabít mé dva syny, když mi trůn mohl prostě vzít jen pomocí své vojenské síly.“ „Králi!“ královna byla popuzená. „Nevěří snad král, že Chu Beijie má opravdu divoké ambice? Osoba, která zabila mé prince, musí být on. Proč si to král dosud neuvědomil?“ „Nyní už nejsem více zmatený,“ král Dong Lin směre ke královně ztišil hlas a pohlédl na Chu Zairan, který brečel na podlaze. Znovu si povzdechl: „Ale politická situace se změnila a není možné vrátit to zpět. Pokračuj a řekni vše, co jsi chtěl.“ Tělu Chu Zairana se třáslo a on skřípal zuby. „Budu stručný. Předejte prosím korunu vévodovi ze Zhen-Bei.“ „Co? Zbláznil jsi se?“ ostatní byli v šoku a začali jimi přetékat emoce. „Chu Zairan, rozumíš tomu, co říkáš?“ - 169 -


Kniha -1„Pane Chu, vezměte to zpět. Už musíte být moc starý!“ „Nejsem blázen, králi,“ Chu Zairan zvedl hlavu k tichému králi Dong Lin, slzy tekly v proudech z jeho starých očí. „Čtyři země jsou ve válce už po mnoho let, armáda Dong Lin zaútočila čtyřikrát, což způsobuje hlubokou zášť. Jejich armáda je velmi silná, zatímco zbytek naší země je slabý, proto v případě, že armáda odejde, první země, která bude zničena, bude náš Dong Lin. Pro ochranu Dong Lin, předej prosím trůn, králi, abychom zabránili dalším vnitřním konfliktům. Já… Já vím, že taková slova znamenají zradu a trest pro zrádce je smrt, ale já jsem ochotný zemřít.“ Bouchl několikrát svou hlavou o kamennou podlahu a s každým bouchnutím na ní zůstalo trochu čerstvé krve, dokud jeho hlava nebyla úplně od krve. Bílé vlasy a zkrvavený výraz, divokost v bezútěšnosti. Královna, která byla zvyklá kárat ostatní, už déle nemohla snášet pohled na něj. V hlavním sále nebylo vůbec nic slyšet. Malý eunuch stále klečel na podlaze, ačkoli nervózní, plaše zašeptal: „Králi, vévoda ze Zhen-Bei… stále čeká venku.“ Srdce lidí v shromáždění byly oduševnělé i navzdory tichu v hlavním sálu. Bylo to jako klid před bouří, oddělen těžkou stěnou a kdo ví, jaké peklo přijde, až stěna padne. Král Dong Lin si těžce povzdechl: „Dobrá, pak ho uveď. Královna by měla jít s ostatními dozadu. Starší úředníku Pravého Křídla, zůstaň prosím zde.“ „Králi…“ královna pomalu vydechla. „Královno, můžete jít.“ Skupina služek pomohla královně odejít, zanechajíc v rozlehlé hlavní hale jen krále Dong Lin a Chu Zairan. O chvíli později slyšeli, jak se vchod jemně otevřel a v očích se jim odrazilo ostré světlo ohňů zvenčí. Plameny se zableskly a byly pryč v okamžiku, kdy se velké vstupní dveře opět zavřely. Před nimi stál člověk v zaprášeném brnění. Jeho tvář byla pohledná a přítomnost impozantní. Ruku měl položenou na meči, když si povzdechl: „Starší bratr se musí cítit velmi špatně, že vidí Chu Beijie.“ Ano, on byl vévoda ze Zhen-Bei, kterému svěřil král Dong Lin vojenskou sílu. Když neviděl od krále Dong Lin žádnou odezvu, Chu Beijie se smutně uchechtnul: „Pocit, který měl Beijie, když viděl bratrův rozkaz, není to to samé, co teď cítí bratr?“ „Přestože se stala velká chyba, nemá smysl toho více litovat.“ Král Dong Lin se odvrátil a tiše promluvil na Chu Zairan: „Starší úředníku Pravého Křídla, začni s návrhy.“ „Ano, králi.“ Chu Zairan vytáhl své peru, chvíli ním psal a poté ho položil. Psal pro krále rozkazy po celá desetiletí, a proto měl spoustu zkušeností. Bez přestávky mohl popsat i dlouhý svitek. Své pero zastavil pouze, když skončil. Naneštěstí však tentokrát byl papír plný slz a mnoho znaků bylo rozmazaných. Chu Zairan odložil pero a oběma rukama podal svitek králi Dong Lin: „Králi… zpečeťte ho prosím…“ Jeho hlas byl přidušený. - 170 -


Kniha -1Král Dong Lin nepřítomně hleděl na Chu Beijie. Jejich vzájemný bratrský vztah byl láskyplný a při státních záležitostech se vždy vesele nasmáli. Kdo věděl, jak situace dnes skončí. Vytáhl královskou nefritovou pečeť a přitlačil ji na rozkaz. Podal rozkaz i nefritovou pečeť Chu Zairan a nuceně se zasmál: „Předej to dalšímu vládci Dong Lin.“ Chu Beijie jen vpovzdálí tiše stál. Neřekl jediné slovo, dokud Chu Zairan neodložil pero. Jako by se z něj stala socha, stvořená k proklínání. Jeho oči bylo nemožné rozluštit, jak studoval každý pohyb ve velkém sále. Přijal rozkaz od krále oběma rukama. Chu Beijie byl na okamžik potichu, pak náhle zvedl hlavu: „Hej, bratře, výměnou za trůn, mohl bych místo toho požádat o dvě věci?“ Král Dong Lin se k němu otočil a pohnul rty v jediném slovu: „Mluv.“ „Bratře, musíš prostě jen slíbit, že nebudeš pokračovat v invazi a necháš Dong Lin tak, jak je,“ řekl Chu Beijie. „Co se týká mě, jsem z toho unaven. Nechci, abys po mě pátral a chytil mě. Prosím, dovol mi odejít.“ „Opravdu si myslíš, že budu souhlasit s tím, že nebudu pořádat štvanici na zrádce?“ Chu Beijie přikývl plný důvěry: „Odsoudit všechny vojáky, kteří zradili, by velmi poškodilo vojenskou sílu Dong Lin. Byla by to provokace vyššího zla. Bratr měl v úmyslu zabránit ztrátě příliš mnoha životů, a proto se rozhodl tak rychle vzdát trůnu, nemám pravdu? Víš, ačkoli jsem vynikající generál, dokonce vévoda, nejsem nic ve srovnání se skvělým srdcem mého bratra.“ Král Dong Lin hleděl na Chu Beijie: „Co je druhá věc, kterou bratr chtěl?“ Tváří Chu Beijie zaškubala bolest. „Ve vévodské rezidenci Zhen-Bei byla ve východním bloku malá budova. Uvnitř na stole byl…“ ztišil hlas, „guqin.“

- 171 -


Kniha -1-

26. kapitola Zákony Dong Lin byli dvakrát změněny a v hlavním městě jen někteří vybraní rozuměli šokujícím událostem, které se zde udály. Druhý den brzy ráno obyvatelé opatrně vyšli ze svých domovů, kde byly skryti po celou noc, jak jim bylo nakázáno. Navzdory nekončícím požárům a zvukům bitvy předešlou noc, král byl stále králem a královská rezidence byla stále královskou rezidencí. Lidé byli ujištěny o bezpečí, zatímco uvěznění úředníci byli předvedeni do královského sídla. Král Dong Lin si je po jednom předvolával. Nevynadal jim, ale místo toho je pochválil, stejně tak, jako jim starší úředník Pravého Křídla nabídl pomoc. Všichni věděli, co to značilo a byli potěšeni. Kromě několika, kteří tvrdošíjně vzdorovali během invaze, nebylo mnoho zranění a úmrtí. Král ale přesto vydal důchod jejím rodinám. Mocné vojsko Dong Lin zůstalo, ale slavný generál, vévoda ze Zhen-Bei, s ním už nebyl. Venku, na žluté blátivé cestě, se skupina koní a kočárů bez vlajek pomalu pohybovala vpřed. Tváře jezdců byly vzdálené, zřejmě nedobrovolně, a zdálo se, že do jejich očí vstoupí nějaké světlo jen vzácně. Dva kočáry uprostřed byly pro ženy a děti, zatímco obsah dvou zbývajících byl neznámý, i když se zdánlivě zdály být těžké, protože jejich kola nechávala v blátě hlubokou stopu. Jeden z nich nebyl příliš honosně zdoben, ale i tak vypadal velmi draze, protože jak jeho rám tak kola, byla vyrobena z extrémně vzácného a dobrého dřeva. Jednoduchý, ale velkorysý. Po dlouhé noci v kočáře, ležel Chu Beijie se zavřenýma očima. Problémy Dong Lin skončily. Po tomto incidentu ho už král Dong Lin nebude déle podezřívat z vraždy obou princů. Ale otec ztratil svého syna a starší bratr ztratil bratra mladšího. Dong Lin již více nemělo generála, který by ochraňoval zemi. Dong Lin se bude muset vypořádávat s hroznými důsledky po mnoho let. Dokonce ani Chu Beijie se neodvažoval představit si to. Ale jed přišel z jejích rukou. Chu Beijie zvedl své ruce. Pohlédl na hrubé, hutné mozoly způsobené tím, že vládnul mečem příliš dlouhý čas. Vzpomněl si její ruce, její štíhle prsty, bílé a křehké. Ruce, které se dotýkali quinu, zvedaly květiny a mohli také připravit jed. - 172 -


Kniha -1„Nejjedovatější ze všeho… je po tom všem opravdu srdce ženy?“ přimhouřil své inkoustově černé oči. Nepřál si, aby někdo viděl hloubku jeho očí, a proto je zavřel, ztracen v myšlenkách. Po chvíli se jeho dech stal vyrovnaný a postupně se zdálo, že se propadl do spánku. Cesta byla plná výmolů což způsobovalo, že kočár nadskakoval. Krok za krokem se vzdaloval dál od minulosti. Kočí kočáru nejspíš najel na kámen a na okamžik ztratil rovnováhu. Pravidelný dech Chu Beijie se zastavil a on narovnal záda. Pak, jako by se mu vrátily všechny pocity, zvolal: „Zastavte kočár.“ Rozevřel závěsy kočáru a jeho tělo se začalo třást. Na kraji cesty stála křehká postava. Jednou rukou poplácala koně, zatímco druhou držela otěže na své straně, špičkami nohou se dotýkajíc nekosené trávy. Projíždějící skupina zastavila a ona se k nim obrátila, odhalujíc spíše ohromený než šokovaný výraz, když spatřila Chu Beijie. Tiše řekla: „Vévodo, Pingting přišla, jak slíbila.“ Nejen Chu Beijie, ale všichni lidé, kteří s ním cestovali, zamrzli jako řezba ze dřeva. Červená ústa Bai Pingting se nenuceně usmála: „Abych byla upřímná, Pingting si chvíli dělala starosti, když nevěděla, jak se setkat s vévodou. Proto musela čekat u cesty. Pokud vévoda Pingting mine, pak to znamená, že náš osud skončil. Přijela jsem do Dong Lin, ale zdá se, že vévoda už není více jeho součástí.“ Chu Beijie pohled nemohl opustit její usmívající se tvář. Ztišil svůj hlas: „Uvědomil jsem si to.“ „Pak…“ Bai Pingting vyslovovala svá slova velice pečlivě, „Bai Pingting je nyní členem rodiny Chu.“ „Člen rodiny Chu?“ „Vévoda zapomněl? Pojďme přísahat na Měsíc, že se nikdy neotočíme zády k sobě.“ Chu Beijie zopakoval každé slovo chladně a za každým z nich udělal pauzu: „Pojďme přísahat na Měsíc, že se nikdy neotočíme zády k sobě?“ Oči Bai Pingting byly tak krásné, jako když se poprvé setkali: „Zapomněl vévoda na náš slib?“ „Pamatuji si ho,“ Chu Beijie přikývl. „Ten slib stále platí,“ Bai Pingting ladně kráčela k němu a pozvedla jednu ruku: „Prosím, nech Pingting následovat vévodu až na konec světa. Vévoda rozhodne o mé cti a vévoda rozhodne o mé smrti.“ Chu Beijie měl v dohledu známou, malou, bílou ruku. Mohl se jí snadno dotknout. Dotkl se té ruky více než tisíckrát. Ten dotek ho těšil, zatímco ho velebil. Vzpomněl si na jeho teplo a jeho hladkost. Hbitý a křehký. Nikdy dříve o tom nepřemýšlel, ale vždy byl to mazaný pár rukou. Zdálo se, že mohou uchopit mraky a vyvolat déšť dle libosti.

- 173 -


Kniha -1Pingting nebyla překvapená, ani neměla strach. Jen stála a poslušně mu čelila. Stejně jako předtím, zpívá o krásných ženách a hrdinech, a vojácích znajících zradu. Její křišťálové oči stále mohly promlouvat a světlo v nich svítilo ze všech stran. Chu Beijie po dlouhý čas mlčel, a pak konečně prolomil ticho, říkajíc: „Pingting, odpověz na několik mých otázek.“ „Pokračuj, vévodo.“ „Ta droga, použitá špehem z Bei Mo, pracoval podle tvého rozkazu?“ „Ano.“ Výraz tváře Bai Pingting se nezměnil, když vyslovila to jediné slovo. „Věděla jsi, že tam byly dva princové Dong Lin, mí vlastní synovci?“ Bai Pingting na něj pohlédla, světlo v jejích očích zablýsklo, když si povzdechla: „Věděla.“ „Pamatuješ, že jsi přísahala, že neublížíš mé rodině.“ „Pamatuji.“ „Já, Chu Beijie, nejsem muž, který by se vzdal pomsty za svou vlastní rodinu jen proto, že je to žena .“ Bai Pingting mohla slyšet vztek Chu Beijie a na rtech jí zahrál smutný úsměv: „Rozumím. Pingting rozumí všemu, co vévoda říká. Jestli chtěl vévoda Pingting najít, není tu jediný důvod, aby se Pingting snažila ukrýt, takže vévoda může dělat cokoli chce.“ „Poslední otázka,“ Chu Beijie na okamžik zaváhal, pak se přísně zeptal: „Věděla jsi, že bys tak jako tak zemřela, ale proč jsi mi postavila do cesty balvan?“ Bai Pingting měla pocit, jako by byla bodnuta do srdce. Její tělo se náhle trochu zakymácelo, zatímco její mnohomluvné oči tiše pozorovali Chu Beijie. Hlas měla smutný: „Pingting je blázen, ale vévoda je blázen také. I kdybych mluvila tak dlouho, až by má ústa vyschla, uvěřil by vévoda těm slovům? Vše, co se stalo, byla veliká chyba a my se už nemůžeme vrátit zpět k tomu, jací jsme byli.“ Už nebyla schopná říct další slovo a po tvářích jí k zemi klouzaly slzy. Západ slunce. Na žluté, suché silnici nezůstaly žádné mrtvoly. Štíhlá, tichá postava se připojila k tiché skupině vozů a koní. Chu Beijie si uvědomil, že ruce, které drží obojí, srdce i meč, nejsou vždy ve shodě.

- 174 -


Kniha -1-

27. kapitola První sníh se na Bei Mo snesl v polovině listopadu. Generál Ze Yin si tento čas vybral k návštěvě královské rezidence, podat králi Bei Mo zprávu o svém odchodu z armády. „Proč tak náhle?“ král Bei Mo se zájmem obdivoval sníh, když se náhle otočil a zadíval se na Ze Yin. Ze Yin odpověděl: „Nebezpečí útoku na teď pominulo, takže Ze Yin by měl také splnit svůj slib Yangfeng.“ „Neplést se více do vojenských záležitostí, zůstat se svou ženou až do stáří a v průběhu let při pozorovaní přírody rozvíjet sám sebe, nemám pravdu? Velice galantní slib.“ Král Bei Mo se odvrátil a odmítal říct něco víc. Po chvíli konečně dodal: „Yangfeng se stále zlobí kvůli otrávení dvou princů Dong Lin?“ Ze Yin si ztěžka povzdechl a ztišil hlas: „Ženská laskavost by stejně neměla zasahovat do vnitrostátních záležitostí. Není to vina krále.“ „I tak se zdá, že stále vůči mne cítí zášť. Škoda, nic nemůže nahradit dobré přátele.“ Král Bei Mo se hořce usmál a přikývl: „Co jiného bych mohl ještě říct? Oh, dobrá, dobrá. Generále Ze Yin, můžete odejít.“ Rezidence hlavního generála Bei Mo, uprostřed zasněženého nebe a země, měla jeho znak nad hlavním vchodem na znamení, že to král osobně podepsal. Ze Yin své záměry o rezignaci nějakou dobu naznačoval i zástupu sluhů v rezidenci, kteří s ním byli už po mnoho let a všichni byli naprosto loajální. Kamkoli Ze Yin šel, následovali ho, takže když bylo oficiálně rozhodnuto, rezidence zůstala klidná jako vždy. Všichni vypadali, že rozumí, protože sami od sebe zabalili svá zavazadla a bez ptaní se připravili opustit Bei Yali. Sníh nadále padal bez zastavení po dobu sedmi dnů. Cesta z Bei Yali byla sněhově bílá, zatímco se po něj malá skupina vozů loudala vpřed. Kola kočárů stláčeli sníh na silnici a zanechávali za sebou jen dvě dlouhé koleje. Nejzdobnější z vozů jel uprostřed a z malých kamen se mu kouřilo. Yangfeng měla skloněnou hlavu a hleděla na děťátko ve svém náručí. To dítě mělo příliš mnoho energie, stejně jako jeho otec, který konečně po dlouhém přemlouvání usnul. Sladký úsměv se začal rozprostírat na jejích rtech, když položila dítě na malou přikrývku a opatrně ho přebalila. Yangfeng tiše kýchla, jak se usadila u okna. „Usnul?“ Ze Yin se pohnul a posadil se před ty dva, opatrně zkoumajíc spící dítě. Byl zvyklý vládnout mečem a zabíjet, ale vidět to jemné novorozeně , mohl myslet jen na to, že mu může ublížit, když se s ním pokusí pomazlit. Když se stal poprvé otcem, cítil mnohem větší strach, než když prvně stanul na bitevním poli. - 175 -


Kniha -1Yangfeng viděla jeho výraz a lehce se překvapeně zasmála. Přitáhla si ho blíž a sledovali své dítě spolu. Milujícím hlasem řekla: „Podívej na jeho nos a malinká ústa. Vypadá přesně jako malý Ze Yin.“ „Jeho obličej se podobá jeho matce.“ Ze Yin byl šťastný: „Syn vypadá jako jeho matka. Má rozhodně slibnou budoucnost. Yangfeng, to vše je díky tobě.“ Yangfeng byla ohromená: „Díky mně?“ „Je to vše díky tobě. Jak jinak bych mohl mít tak roztomilého syna?“ „O čem to mluvíš?“ Yangfeng byla naštvaná i potěšená. Nechtěla probudit dítě, tak zatahala Ze Yin za rukáv. Ti dva seděli tiše na svých místech, které byly polstrované hustou kožešinou. Yangfeng zašeptala: „Myslí si manžel, že jsem příliš tvrdohlavá?“ „Proč bych měl?“ „Yangfeng donutila manžela opustit jeho pozici hlavního generála, dokonce opustit Bei Yali a usadit se jinde. Yangfeng tě donutila odejít, ačkoli sníh stále nepřestává padat, nemluvě o tom, že Qing’er ještě není ani měsíc. Když se to tak vezme, bylo to ode mě příliš tvrdohlavé.“ Ze Yin se usmál, jeho hlas byl hluboký a jemný, zatímco svou velkou mozolnatou rukou pohladil tvář Yangfeng. Zeptal se: „Je tu snad někdo jiný, kdo může donutit mě, Ze Yin, odejít na odpočinek? Odejít na důchod a opustit Bei Yali bylo tvé přání. A pokud je to tvé přání, pak to rozhodně udělám, ochotně.“ Na okamžik se odmlčel, jeho hlas zjihl: „Kromě toho, vím, že se stále cítíš nepříjemně kvůli tomu, co se stalo Pingting. Stále nám přicházeli dary od krále a ty jsi vypadala čím déle víc nervózní.“ Při zmínce o Pingting se tvář Yangfeng stáhla smutkem. Slabým hlasem promluvila: „Včera v noci se mi zdálo o Pingting. Stála přede mnou, nesmála se, nemluvila. Natáhla jsem se, abych se jí dotkla, ale byla jako stín. Něco, čeho jsem se mohla dotknout. Ze Yin, já jsem Pingting poprosila vymyslet plán záchrany pro Bei Mo.“ „Já vím,“ Zen Yin si vtáhl Yangfeng do náručí. Z očí mu vyzařovala bolest. „Moje země, Bei Mo, je jí hluboce zavázána, a přesto na ni hodili všechnu vinu za zabití obou princů Dong Lin. Ze Yin by se před ní příliš styděl.“ „Ona není ochotná to nedorozumění vysvětlit.“ Yangfeng byla rozrušená: „Od chvíle, kdy jsi zjistil, kde Chu Beijie žije, jsem poslala někoho doručit mé dopisy. Psala jsem jí, aby vše objasnila Chu Beijie, že He Xia byl ten, kdo zabil oba synovce Chu Beijie. Ale ona mi nic neodepsala.“ „Právě teď by mohla být v domácím vězení. Je možné, že dopisy, které jsme jí poslali, neobdržela, ale zadrželi je lidé Chu Beijie?“ Yangfeng zavrtěla hlavou: „Nebylo by pro Chu Beijie lepší, kdyby si je přečetl? Ale nezdá se, že by armáda Dong Lin právě teď pronásledovala He Xia, což znamená, že velmi pravděpodobně ještě stále neví, co He Xia udělal. Hádám, že Chu Beijie je příliš arogantní, to je důvod, proč nezastaví nebo neprohledá dopisy Pingting. Jen si dělám starosti, co když Pingting nehodlá prokázat svou nevinnu?“

- 176 -


Kniha -1Ze Yin nechápavě pozvedl obočí: „Ačkoli ví, že se He Xia změnil, proč je stále ochotná nechat se potrestat místo něho?“ Zdálo se, že Yangfeng je trochu zima. Zavrtala se do obětí Ze Yin tak, že slyšela srdce svého manžela mnohem hlasitěji. Její pohled byl zaměřený na dítě spící poblíž. Pak tiše vzdychla: „Být někým zklamaný je jedna věc, ale nenávidět ho, je něco jiného. Pingting velmi dobře ví, že v okamžiku, kdy řekne pravdu, se He Xia okamžitě stane nejhledanějším zločincem Dong Lin. Jak velmi se to liší od toho, než kdyby ho zabila sama? Jejich přátelství, budované posledních patnáct let, nebude tak snadno zničeno.“ Hlas Yangfeng byl tišší a tišší, jako by její myšlenky byly zamotanější než předtím. Dlouho váhala, než pokračovala: „Jen se obávám, že vzhledem k tomu, jak je chytrá, místo snahy vyřešit toto nedorozumění, využívá ho jako zkoušku citů Chu Beijie k ní. Povzdech, jak jen může být zkoušeno srdce muže?“ Ze Yin slyšel v jejím hlase smutek. Dělal si starosti, aby neonemocněla, neboť to nebylo více než padesát dní co porodila a v její hlavně bylo příliš mnoho starostí. Poplácal její ramena a láskyplně ji ujisti: „Nepřemýšlej o tom tolik. Ačkoli jsem v důchodu, není to tak, že bych už neměl žádný vliv. Jestli Pingting bude něco potřebovat, můžeme jí rozhodně pomoci.“ „Doufám, že bůh Pingting ochrání,“ Yangfeng sevřela ruce na hrudi a pomodlila se. Skupina kočárů Ze Yin pomalu pokračovala po zasněžené krajině, zatímco obloha byla plná ohňostrojů cizí královské rezidence země Yun Chang.

Královská rezidence v zemi Yun Chang. Královská rezidence byla celá zahalena do červeného hedvábí, zatímco služky, celé oděné ve velkolepých, slavnostních šatech, se jako voda přesouvali dovnitř a ven z místnosti, přinášejíc všechny možné druhy barevných desertů. Radostné zvuky bubnů se rozléhaly celou královskou rezidenci a i po okolí, což způsobilo, že obyvatelé Yun Chang se shromažďovali při diskusích. „Princezna se bude vdávat!“ „Heh, naše Yun Chang má konečně knížecího chotě?“ „Mněla mít knížecího chotě už před lety. Ačkoli je princezna opravdu chytrá, pro ženu není dobré, aby se příliš pletla do politiky, ne? Je lepší najít si manžela, usadit se a taky porodit syna.“ „Hahaha, to dává smysl.“ „Jak jsem řekl, naše princezna má dobrý vkus. Od té doby, co král zemřel, počet lidí žádající jí o ruku náhle neúnosně vzrost a dveře královské rezidence musí být úplně rozdupané. Princezna odmítla všechny, ale vybrala si tohoto.“ - 177 -


Kniha -1„To jo! To jo! Jak se dalo od naší princezny Yun Chang očekávat, má velmi dobrý vkus. S ním, jako knížecím chotěm, se naše Yun Chang už více nemusí bát Chu Beijie z Dong Lin a Ze Yin z Bei Mo! Hahaha, pojď, připijeme princezně a jejímu knížecímu choti trochou vína!“ Lahodné víno volně telko z lahví. Gui Changqing prošla kolem davu služek, které se rozlétly jako motýli, zatímco přes slavnostní dvoranu za sebou táhla těžké šaty směrem k malé, mírumilovné budově v západní části královské rezidence. Nejvlivnější služka v královské rezidenci Yun Chang, Luiy, stála před vchodem, zatímco instruovala dvě služky: „Doneste dar, Dvojitý pás Zlatého Fénixe, doručený před několika dny. Také připravte nějaký suchý hloh a nezapomeňte je dát na červené talíře. Připravte dva talíře a na každý dejte přesně devadesát devět plátků suchého hlohu. Pamatujte, devadesát devět plátků, ne více, ne méně. Je snad jasné, že dnešek je důležitý den. Pokud se některá z vás odváži udělat jakoukoli chybu, bude si hlídat své nohy.“ To vše řekla jedním dechem a když se rozhlédla, spatřila Gui Changqing. Spěšně se usmála: „Starší úřednice Gui, prosím, pojďte dál. Princezna už bude brzy hotová, ale starší úřednice ještě nemůže vstoupit. Nebude to trvat dlouho, než se princezna přichystá přivítat mou paní.“ Gui Changqing se skromně usmála a vstoupila do místnosti. Z pokoje se linula vůně kadidla. Ačkoli venku bylo plno radostné hudby, tady to vše bylo tlumené jen s útržky zvuku. Skrz závěsy viděla štíhlou postavu osaměle sedící před zrcadlem. Gui Changqing jasně slyšela ostrý hlas princeznu Yaotian ještě předtím, než odhrnula závěsy. „Prosím vstupte, starší úřednice.“ Gui Changqing odhrnula závěsy a prošla k zrcadlu. Princezna v zrcadle už dávno překonala svůj obvyklý okouzlující vzhled. Na hlavě měla úhledně posazenou korunku posetou mnoha drahokamy. V dekoltu měla perlový náhrdelník, který se nepřestával třást, ale nic z toho se nevyrovnalo záři světla v jejích očích. Princezna Yaotian odložila tužku na obočí a pečlivě se prohlížela v bronzovém zrcadle. Lehce zavtipkovala: „Starší úřednice, je dnes Yaotian dost krásně oděna?“ Gui Changqing na ní pozorně pohlédla a přikývla: „Naprosto ohromující.“ Nastala krátká odmlka. Pak, jako by to bylo něco, co musí říci, dlouze si povzdechla: „Princezna se bude konečně vdávat. Malá dívka, která donutila všechny služky v rezidenci, aby za ní utíkali dokud jim nedošel dech, bude mít brzy manžela. Čas rozhodně letí. Je princezna šťastná?“ „Šťastná a ustaraná zároveň,“ Yaotian na sebe pohlédla do zrcadla. „Když byla ještě naživu matka, říkala, že svatba je jako dosáhnout černé díry. Není způsob jak zjistit, jestli vytáhnete vzácný poklad, nebo smrtelného hada. Starší úřednice je nejloajálnější úředník v královské rezidenci Yun Chang. Kdyby poté, co otec zemřel, nebylo pomoci starší úřednice, nikdy bych nebyla schopna zvládnout státní záležitosti. Chci položit starší úřednice otázku, proto mi prosím dej pravdivou odpověď.“ - 178 -


Kniha -1Gui Changqing odpověděla zřetelným hlasem: „Jen do toho, princezno.“ „Když jsem si vybrala He Xia, úředníci a lid byli šťastní, ale proč si starší úřednice dělala v posledních dnech tolik starostí?“ Gui Changqing by si nepomyslela, že princezna Yaotian položí takovou otázku a vypadala trochu překvapeně. Odpověděla až po dlouhém přemýšlení: „Král umřel brzy a nezanechal syna. Princezna jako žena rozhoduje o politice a všichni chápou, že ten, kdo si vezme princeznu, stane se knížecím chotěm Yun Chang a může s Yun Chang dělat cokoli, co chce. To je důvod, proč jsem stále varovala princeznu, aby byla při výběru manžela opatrná a nezvolila si někoho, kdo přinese Yun Chang zkázu.“ „He Xia je k ničemu?“ „Přece jen, princezna je příliš vnímavá. He Xia je v současné době obviněn a loven králem Gui Le a potřebuje útočiště.“ „I když je jeho rodina zničena, pochází z dobré rodiny, takže jeho chování je naprosto úžasný, nemluvně o jeho neobvyklém talentu. V této době, když nad námi stále jako mrak visí hrozba války, válečníci budou nejcennější ze všech. Princeznino rozhodnutí o svatbě v této době je jako přinést do Yun Chang ocelovou bariéru. Ale…“ Gui Changqing zavrtěla hlavou a její hlas změkl: „On je příliš silný, příliš ambiciózní. Nebude lehké držet tohoto muže zpátky dlouho.“ Princezna Yaotian sklonila hlavu a přemýšlela. Váhavým hlasem se zeptala: „Pokud je to tak, proč mi to starší úřednice neřekla dříve? Já bych vždy zvážila názor starší úřednice.“ „I kdybych to řekla, změnilo by to princeznino rozhodnutí?“ Gui Changqing si povzdechla: „Sloužím už dvacet let a znám princeznu od narození. Jak bych nemohla nevidět, že princezna již zakalila srdce v železo, pevně rozhodnuta o této věci?“ Princezna Yaotian si olízla rty. Přemýšlela a pak se usmála: „Jak se dalo očekávat od starší úřednice. Je to pravda, svůj názor bych nezměnila. Už v okamžiku, kdy He Xia vstoupil do královské rezidenci, jsem se rozhodla, že se nevdám za nikoho jiného. Jaká dívka by se nechtěla provdat za muže, který je hoden být nazýván hrdinou? Nemluvě o tom, že tady není zase tolik hrdinů, proto když už budeš mít štěstí jednoho potkat, nemůžeš se odvážit doufat v příliš mnoho.“ Postavila se, ozdoby v jejích vlasech zacinkaly. „Ale starší úřednice má také pravdu, že jsem musela těžce pracovat, abych dostala toho muže na svou stranu.“ Yaotian se otočila a pohlédla na Gui Changqing, odhalujíc nevinný úsměv: „Starší úřednice, můžeš mi pomoci přemýšlet o tom, jak získat srdce He Xia.“ Gui Changqing se uklonila: „Vložím do toho celé své srdce.“ „Velmi dobře,“ Yaotian se šourala ke dveřím, směrem k druhé straně královské rezidence a mumlala si pro sebe: „Hudba je blíž. He Xia… měl by už dosáhnout vchodu do centrální haly, že?“ - 179 -


Kniha -1-

V další vzdálené zemi, v královské rezidenci Gui Le, He Su tiše hleděl na šedivé mraky. Královna se k němu zezadu přiblížila a tázavě se podívala: „Po přečtení toho dopisu to vypadá, že má král starosti. Byly to opravdu tak špatné zprávy?“ He Su přikývl: „Princezna Yaotian z Yun Chang se dohodla na sňatku s He Xia a dnes budou oddáni.“ Královna zalapala po dechu: „Princezna Yaotian opravdu souhlasila s manželstvím s He Xia, který nic nemá? Proč je tak pochabá?“ „Je to dobré rozhodnutí,“ He Su se ohlédl a krátce se setkal s pohledem královny. „He Xia nemá nic. Jeho největší bohatství je v něm. Na tomto světě je mnoho lidí s hmotným bohatstvím, ale lidé s vnitřním bohatstvím jsou vzácní. Princezna Yaotian to viděla a zalíbilo se jí to.“ Královna slyšela v jeho hlase obvinění a poslušně sklonila hlavu. „Když je král rozmrzelý, budu trochu hrát,“ zašeptala. „Není třeba,“ He Su stál u okna a hleděl k místu, kde kdysi stála vévodská rezidence Jing-An, zamumlal: „Co dalšího jsem udělal špatně? Dvě proslulé hráčky na qin z Gui Le již více Gui Le nepatří.“ Yangfeng odešla právě proto, že královna věřila v pomluvy a rozhodla se jí zbavit. Když slyšela He Su zmínit se o ní, královnino srdce se šokem sevřelo: „Bylo to kvůli mé hlouposti. Přijmu jakýkoli trest.“ Zvedla své dlouhé šaty a poklekla se skloněnou hlavu. He Su byl po dlouhý čas zticha. Zdánlivě různé myšlenky křižovali jeho myslí a pak se náhle začal smát: „Můžeš vstát, královno.“ Obrátil se a pomohl královně se postavit. Jeho hlas byl trochu potěšený, když říkal: „Schopnosti Yangfeng hry na qin mohou být okázalé, ale je to jen žena z harému. Pokud bychom mluvili o stratégy, není to nic v porovnání s Bai Pingting. Nevadí mi ztráta Yangfeng. Jsem překvapený, že He Xia se vzdal Bai Pingting kvůli nějakému přechodnému záměru. V budoucnu bude muset těžce platit.“ Královně to bylo náhle podezřelé: „Je Bai Pingting opravdu tak úžasná?“ „Setkala se královna někdy předtím s Bai Pingting?“ Královna se na ni snažila vzpomenout: „Vzácně navštěvovala královskou rezidenci, viděla jsem jí pouze jednou nebo dvakrát. Nerada mluví a její vzhled je průměrný.“ „Bai Pingting nemusí být krásná, ale je v ní jiný druh šarmu. Dokáže přimět lidi chtít zůstat s ní, být v její společnosti navždy.“ He Su pohlédl na královnu s náznakem úsměvu na rtech: „Muži se mohou snadno zamilovat do nádherných žen a je snadné bavit se s nimi, ale kolik žen je hodno toho, aby chtěl člověk zůstat po jejich boku navždy?“ „Znamená to, že se He Xia vzdal?“ - 180 -


Kniha -1„He Xia bude litovat, možná, že už lituje, ale k čemu to je?“ He Su přimhouřil oči a vypadalo to, jako by mu v nich zasvítilo kruté světýlko, které se zračilo v jeho zorničkách: „Nenechám ho získat Bai Pingting tak snadno zpět.“ Po večeři zůstal He Su v hlavním sále a řešil státní problémy. Královna se omluvila. Opřela se do rohu stěny v boční chodbě, zastavila a setřela si slzy rukávem. Královnina komorná, matka Cheng Xiang, která přišla, aby jí doprovodila, byla zmatená: „Co se děje, královno?“ „Král se zamiloval.“ „Do koho?“ „Do Bai Pingting z vévodské rezidence Jing-An.“ Matka Cheng Xiang utichla. Když král rozkázal zbavit se domu Jing-An, osobně požadoval přivést He Xia a Bai Pingting do královské rezidenci. Bylo striktně nařízeno, že pokud kdokoli z domu Jing-An, nebo jejich služebníků zareaguje, mají být okamžitě zabiti. Pouze jedna osoba musela přežít, jen jí nesmělo být neublíženo. Bai Pingting z vévodské rezidence Jing-An.

Svatební síň byla krásně nazdobená a vevnitř, rudě svítili tváře nevěsty. Červený závoj lehce sklouzl k zemi, jako by byl odvátý jemným vánkem a pohledný muž jí vstoupil před oči. Jeden z nejvznešenějších mužů čtyř zemí, slavný maršál z Jing-An, stál přímo před ní. „Princezno.“ „Knížecí choti.“ Jejich šepot byl sotva slyšitelný a když se jejich pohledy setkaly, srdce jí nemohlo přestat nepravidelně bít. He Xia rozvázal červený květ popruhu na prsou a oběma rukama sundal princezně Yaotian čelenku, zatímco si s úsměvem povzdychl: „He Xia od té doby, co přišel o domov, nečekal, že by se mu dostalo takového štěstí, získat princezninu přízeň, když mu nikdo jiný nebyl ochoten pomoci. Bůh ke mně opravdu není nespravedlivý.“ Jemně se usmál, berouc tichou tvář Yaotian: „Možná si Princezna dělá s něčím starosti?“ Yaotian se provinile zachichotala, odpověděla: „Jen přemýšlím. Pokud by dům Jing-An nebyl zničen, byla by Yaotian stále natolik požehnána a stala by se ženou manžela, nebo ne.“ Z očí jí vyhrkly slzy a zastavili se, žádná nespadla na pokrývky. Povzdechla si: „Toto je svatební noc, svatební pokoj a muž přede mnou je talentovaný v obojím, literatuře i válce, skutečný hrdina. Je to opravdu jako krásny sen, proto se trochu bojím, že je to opravdu jen sen.“ - 181 -


Kniha -1He Xia se zamračil: „Proč to říkáte princezno? Nevěříte ve věrnost srdce He Xia?“ „Oh, přeřeknutí,“ Princezna Yaotian se otočila zpět a sladce se na He Xia usmála: „Pokud bych v manžela nevěřila, jak bych pak mohla slíbit, že navždy zůstaneme spolu?“ He Xia hvězdné oči si pečlivě prohlíželi Yaotian. Jeho zorničky byly jako jezera a magicky ji přitahovali. To v Yaotian vzbuzovalo pocit, jako by byla do nich vtahována. Klečel před princeznou Yaotian na jednom koleni a laskavě se dotkl její ruky. Zvedl hlavu a řekl: „Nedělej si starosti princezno. He Xia právě teď přísahal, že jednou přijde den, kdy z princezny udělá nejvznešenější ženu na světě a princeznu osobně korunuje královnou Čtyř zemí.“ Oči princezny Yaotian se náhle rozzářily: „Má manžel opravdu tak vznešené ambice?“ He Xia pohodil hlavou a na dlouho se rozesmál: „Život je příliš krátký a pokud neudělám něco úžasného, jak bych se pak mohl cítit být hoden pohlédnout na mé rodiče, kteří mě vychovali?“ Princezna slyšela, jak jeho hlas přetéká důvěrou a zněl nesmírně hrdinsky. Byla tajně potěšena a ztišila hlas: „Jestli je manžel tak samolibý, patrně už má plán, jak čtyři země sjednotit.“ He Xia se přestal smát a předtím, než odpověděl, usilovně přemýšlel: „První věcí, co udělám, bude rozhodně zabránit návratu mého životního nepřítele do královského domu Dong Lin a poskytnout mu tím podporu.“ Princezna Yaotian měla na chvíli zodpovědnost za politiku a proto znala nejdůležitější lidí z ostatních zemí. Okamžitě ho přerušila: „Chu Beijie odešel na odpočinek do hor. Nezajímá se o vládnutí, ale hory rozhodně opustí, pokud bude Dong Lin v nebezpečí. Jak má manžel v plánu zlomit Chu Beijie krev spojenou s královským domem Dong Lin?“ He Xia tajně obdivoval důvtip této dívky, za tak dobrou znalost situace ve čtyřech královstvích. Blýskl po ní pohledem a sevřel její, jako vrbový proutek tenký pas, aby jí pomohl nahoru a oba mohli spolu obdivovat měsíc za oknem. „Pouze v jednom případě se Chu Beijie nikdy nevrátí do královského domu Dong Lin. Dokonce i když bude jejich královský dům v nebezpečí a kdy by se ani Chu Beijie neodvážil nezasahovat. Bude se prostě držet zpátky a vše sledovat.“ Princezna Yaotian se dlouho mračila, pak zavrtěla hlavou: „Nemám nejmenšího tušení. V jakém případě by Chu Beijie opustil svou rodinu?“ Její nádherné, inteligentní a moudré oči byly upřeny na He Xia a hledaly odpověď. Malé zaváhaní je objevilo na krásném obličeji He Xia. Hleděl na měsíc a trochu se zatřásl. Pak, jako by si vzpomněl, že otázka princezny Yaotian stále nebyla zodpovězena, pomalu vydechl a zašeptal: „To se stane, když Chu Beijie z královského domu Dong Lin, ztratí svou nejmilovanější ženu.“ „Chu Beijie nejmilovanější ženu?“

- 182 -


Kniha -1„Její jméno je…“ rty He Xia se zdály být těžké jako zlato. Vyplivl to důvěrně známé jméno s velkými obtížemi: „…Bai Pingting.“ Princezna Yaotian byla šokovaná a v odpověď sevřela rty. Pingting, Bai Pingting. Opravdový genius vévodské rezidence Jing-An. Nejmilovanější služka He Xia. Zvěsti říkaly, že Bai Pingting stála za vynuceným slibem Dong Lin pro Gui Le se závazkem pěti let míru. Zvěsti říkaly, že Bai Pingting byla ta, kdo zachránil Bei Mo a zabil dva mladé prince Dong Lin. Zvěsti říkaly, že Bai Pingting je v současné době uvězněna naprosto zuřivým Chu Beijie. Co za ženu to ve skutečnosti je?

- 183 -


Kniha -1-

Konec 1. knihy

- 184 -

Gu Fang Bu Zi Shang - 1.kniha  
Advertisement