Page 1

Gu Fang Bu Zi Shang Volume 1 Chapter 7 Hong, její jméno bylo Hong. To jméno nebylo tak zajímavé, jako osoba sama. Chu Beijie právě získal další běžnou služku, ale cítil mnohem větší radost než obvykle a to bez nějakého určitého důvodu. Bylo to, jako kdyby 'jednou za život' narazil na vzácnou a lahodně exotickou kuchyni a nemohl se dočkat, až ochutná, ale ve stejnou chvíli jí zničí medvěd. Nová služka, Hong, který lhala vévodovi ze Zhen-Bei, byla chycena a nyní je zavřena v malé místnosti v jeho vévodské rezidenci, daleko od kohokoli. Chu Beijie jí chtěl vidět, ale z nějakého důvodu se zastavil. Nebyl bůh, takže byl samozřejmě naštvaný. Několikrát se vzbudil uprostřed noci, zaskřípal zuby a zatnul pěsti, přemýšleje, jak všechno, on, vévoda, zkazil a kvůli služebné držel noční hlídku před dveřmi jiné ženy. Jeho hrdost, jako muže byla úplně roztrhána na kusy. Chtěl mučit tu zatracenou holku, vrhnout jí do žaláře, odvést jí do hlubokého lesa a nechat ji vlkům a pak jí svrhnout z útesu. "Někdo!" "Tady! Co si vévoda přeje?" Chu Moran se objevil ve dveřích, ale Chu Beijie pak se znovu uklidnil. Ne, nenechá jí umřít tak snadno. Ta dívka by měla zůstat v jeho rezidenci po celý zbytek života, litovat svých zločinů. Měl by jí občas trápit a rozbrečet. Další den Pingting onemocněla, právě když Chu Beijie plánoval jít se jí vysmát. "Nemocná?" Oči Chu Beijie blýskly směrem Chu Moran a chladně se zasmál. "Je tohle další její klam, na 'vojáci znají podvod'?" "Doktor už jí viděl. Je opravdu nemocná." Chu Moran odpověděl a jeho hlas byl vážný. Oči Chu Beijie blýskly. "Co jí je?" "Je to dlouhodobá nemoc, neustále kašle a je ospalá Chu Beijie přemýšlel o noci, když Pingting byla také nemocná a on jí odnesl do jejího pokoje. Pamatoval si ty živé oči, které se pomalu zavíraly a měsíční světlo, které jí rámovalo, opravdu si myslel, že je krásná. "Vévodo... chcete jí vidět?" S ostrým pohledem se obrátil k Chu Moran a donutil ho o krok ustoupit. Ten sklonil hlavu a pak váhavě řekl. "J-j-já jen mysle... možná..."


Chu Beijie pohlédl jinam a posadil se zpět za stůl, popadl nějaké dokumenty a pečlivě je četl. Pak se vyrovnaným hlasem zeptal. "Který doktor jí vyšetřil?" "Chen Guanzhi." "Ona je jen služka, není potřeba k ní volat slavného lékaře." Chu Moran nebyl často svým pánem kritizován a proto pobledl. "Dobrý, ihned ho vyměním..." "Není třeba." Chu Beijie uchopil štětec, okázale napsal dvě linie a dokument schválil. Zdálo se, že se trochu uklidnil. "Už jsi ho najal, tak není třeba ho více měnit." "Ano." "Vzala si svůj lék?" "Právě jsme šli koupit byliny podle receptu Chen Guanzhi a musí se to uvařit." Chu Beijie se zachmuřil. "Ona, se proti mně vzbouřila, a přesto jí najímám slavného lékaře a nechávám vařit lék. Krásný čas na onemocnění. Bohužel pro ni, jsem válečník z krvavé pouště, ne naivní chlapec z květinových plání. Až jí bude lépe, řekni jí, aby přestala hrát své hry v mé rezidenci." Chu Moran mohl vidět hněv svého pána a zůstal tiše, jen přikývl s tichým "Ano." Už se chystal odejít, když se Chu Beijie znovu zahleděl do dokumentů, jako kdyby dostal nový nápad. "Král mi dal dvě krabičky prášků z Yumei Tianxiang. Jelikož nemáme žádnou vysoce postavenou ženu v rezidenci, myslel jsem, že by přišli nazmar. Teď tu máme nemocnou ženu, můžeme jí je dát." Pingting byla opravdu nemocná. Ačkoli byla přirozeně zdravá, nikdy se úplně nedostala z nachlazení, které měla od posledního výletu, kterému následovala řada událostí. Síla postupně opouštěla její tělo. Během posledního krátkého rozhovoru, který měla s Chu Beijie, její oblečení úplně nasáklo potem a mohla se sotva postavit. Chu Moran měl na starosti péči o Pingting. Nedokázal zjistit skutečné úmysly svého pána, neodvažoval se jednat příliš mile nebo se o ni příliš zajímat. Po dlouhém uvažování jí nakonec umístil do malé budovy v odlehlé části vévodské rezidence. Každý den, Chu Moran přišel nahlásit stav zdraví Pingting. "Slečna Hong byla dnes velmi ospalá." "Slečna Hong snědla nějakou ovesnou kaši." "Slečna Hong poslední noc kašlala trochu méně, ale ráno měla vysokou horečku." Chu Beijie nic neříkal a předstíral, že neposlouchá. Pátého dne se však, Chu Beijie, cítil trochu podrážděně. Když slyšel Chu Moran říkat. "Slečna Hong dnes opět kašlala..." Náhle se zuřivě otočil. "Kašle! Kašle! Kašle! Proč pořád kašle? Nedal jsi jí už pilulky z Yumei Tianxiang? Ten Chu Guanzhi je také na vině... nemůže vyléčit ani malou holku." Chu Moran odešel a druhý den byl horlivý, neudělat znovu stejnou chybu. "Její kašel je již lepší. Brzy by měla být schopna vstát." "A kdy to bude?"


Chu Moran nečekal, že jeho pán odpoví, natož položí otázku, přesto odpověděl. "Možná... okolo deseti dnů." Řekl nejistě, jak by to mohl vědět? Chu Beijie si jednou odkašlal, ne v uznání, nebo zamítnutí jeho prohlášení. Desátého dne, dříve než Chu Moran mohl začít se svou zprávou, se Chu Beijie postavil a prohlásil. "Půjdu jí navštívit, abych zjistil, jestli její 'zoufalá opatření' došla konce." Rázně prošel kanceláří a zamířil k místnosti, ve které Pingting žila. Budova měla malé nádvoří, na kterém byly vysázeny neznámé červené květy. Chu Beijie šel přímo ke dveřím, ale náhle se zastavil a přesunul se k oknu. Slyšel rozhovor, jeden z hlasů mu byl velice známý. "Ještě něco jiného?" "Mnohem víc." Měkký jemný hlas s nádechem humoru. "Například, když děláš polévku z kostí, nasekej kosti rovnoběžně, horizontálně, odhalujíc řadu dřeně. Nelámej je, nebo ztratí svou jedinečnou chuť. Smíchej rozchodnici, cynomorium, sušené kořeny citrónové trávy. Po smíchání dej směs do polévky. Přidej kosti a čekej, až to bude z poloviny uvařené, přidej čerstvé lotosové kořeny a mrkev. Potom to zavři pokličkou a lehce vař, dokud to nebude hotové." "Podivné, pracuji v kuchyni už mnoho let, ale nikdy jsem neslyšela takovýhle recept. Jee, dostávám na to chuť, jen to poslouchám." Chu Beijie pokračoval ještě chvíli v poslouchání. Všechno to byly vrcholné kuchařské techniky, přesto o většině z nich ještě neslyšel. Pingting se cítila o něco lépe a tak si začala povídat s Matkou Zhang z kuchyně, který jí nosila její lék pokaždé, když byla nemocná. Její nadšení bylo zpět a tak přihodila k dobru několik z jejích technik přípravy jídla. Ani jedna z nich neslyšela venku Chu Beijie, takže když Matka Zhang vzhlédla a uviděla ho, polil jí studený pot. "Ah! Vévodo..." Matka Zhang vyskočila a podařilo se jí vratce uklonit. Chu Beijie se na Matku Zhang ani nepodíval, jeho oči byly přilepené na tváři Pingting, která stále ještě nenabyla své obvyklé narůžovělé záře. Matka Zhang se nervózně omluvila. "Já.. měla bych se vrátit zpět do kuchyně." Rychle zvedla nádobu na lék a odcházela, až skoro zakopla. Pokoj byl ještě klidnější teď, když ho jedna osoba opustila a zdálo se, že v něm je jakýsi prázdný druh chladu. Chu Beijie pohledné jemně řezané rysy byly bez výrazu, měl stejnou teplotu, jako zimní den. Pingting se setkala s jeho očima, ale rychle je sklonila, když cítila jak jí šíleně buší srdce. "Vévoda je zde?" Pomalu se začala soukat z postele a lehce se uklonila. "Přeji vévodovy dobré zdraví." Chu Beijie zúžil oči, sepjal ruce na hrudi a použil přezíravý hlas, který používala většina šlechticů. "Slyšel jsem, že jsi byla nemocná?"


Pingting si původně myslela, že když byla nemocná, Chu Beijie jí přijde navštívit, protože si vzpomene na dřívější čas, kdy spolu mluvili a byl na ni milý. Pak se zeptá na svého pána a uteče. Ale byla deset dní nemocná a neměla nové zprávy od Chu Beijie. Řekla si, že je to jen přirozené, ale hluboko v srdci to hořce bolelo. Posměšně pokračoval další otázkou. "Nejsi krásná a bez žaluzií nemůžeš hrát své sváděcí hry, tak jsi je vyměnila za hru zoufalých opatření?" Vidět Chu Beijie jí udělalo šťastnou, ale slyšet jeho chladná slova jí naprosto rozrušilo. Zamumlala si pro sebe. "Já JSEM nemocná." V tu chvíli veškerá bolest v jejím srdci z událostí, které se stali od odloučení se od jejího pána, jí zdálo se, přemohla. Dvě lesklé průhledné slzy jí stekly po tváři. Chu Beijie neslyšel odpověď na svou otázku a chystal se na ni zakřičet, když uviděl, jak se její ramena zachvěla. Sehnul se a uviděl dvě zarudlé oči a slzy obarvené tváří. Ta osoba v odpověď začala zmateně plakat, velice tiše. "Pro co brečíš? Zamračil se. "Přestaň." Ona nechtěla brečet před vévodou ze Zhen-Bei nebo ho rozzuřit, tak se tvrdě kousla do rtu. Chu Beijie na ní hleděl. Pak jí popadl za ramena, pomohl jí vstát a řekl. "Nekousej se. Už můžeš plakat." Pingting vlhké oči těkali jeho směrem, její hlava ne nehýbala, odmítala pustit ret. Chu Beijie byl nerad neuposlechnut. Zvedl její bradu a přinutil ji, se na něj podívat. "Když budeš brečet, zabiju lidi z rezidence Hua." Pingting hleděla do očí Chu Beijie, byly vážné. Tak jako tak, co je pro něj Hua residence? Když konečně pustila své rty, zůstal na nich slabý otisk. Rychle si utřela slzy a zvedla k Chu Beijie neúprosnou tvář, nezakolísala ani o kousek. Co nevěděla, bylo, že její výraz přiměl srdce Chu Beijie jednou vynechat. "Viděl jsem brečet už mnoho žen. Je to naprosto k ničemu." Mluvil velice blízko u ucha Pingting a její srdce tlouklo tak, že hrozilo vyskočit z hrudi. "Sedni si tady." Řekl nenuceně a přitáhl si ji do náruče. "Ah..." "Nehýbej se, jinak spadneš." Neobvyklá vůně naplnila jeho chřpí. Nechal svou ruku přejít důvěrně přes obličej Pingting, pak se zeptal. "Hej, jakou vůni používáš na své oblečení?" Pingting byla obojí, nervózní i rozpačitá, z Chu Beijie vůně a teplo zahalilo její myšlenky. Slabě se zmítala, snažíc odtlačit to tělo velikosti hory pryč, polovina to však chtěla a polovina ne. Po chvíli to vzdala a začala odpočívat, ale stále s obavou v očích. Přijmula sebe a trpěla v náručí Chu Beijie. "Není ta vůně příjemná?" Úmyslně změkčila svůj hlas a její tón byl jako ženy v nevěstinci. Byla v tom dobrá, proto cítila, jak Chu Beijie tuhne.


Usmála se ještě sladčeji a podívala se mu přímo do očí. "Jste vzdělaný člověk, takže jsem si jistá, že jste už slyšel o trávě Sifang, správně?" Oči Chu Beijie byly jako laser, chtěl proniknout tváří Pingting. "Tráva Sifang je silný jed, jeho listy se vyskytují ve čtyřech barvách a vůně je spíše sladká." Pingting odpověděla. "Znovu jsem se vzepřela vévodovi, což znamená, že můj život se promění v peklo, tak bych to mohla stejně rovnou skončit a umřít." Ona je jen služka, kde by mohla získat jedovatou rostlinu? Chu Beijie jí vůbec nevěřil, ale její sladké oči ho přinutily trochu zaváhat. "Jelikož je to takový vzácný jed, musím ho rozhodně vyzkoušet." Stiskli Pingting rameno, uzamkl jí pevně ve svém náručí a pomalu zvedl její rty k sobě. Cítila na tváři jeho dech. Pingting, ačkoli byla hýčkaná ve své rezidenci, nikdy předtím nezažila takovou situaci. Když si jí muž přitáhl, byla náhle v rozpacích. Nehledě na její zmatek se jí podařilo zakřičet. "Moran! Pospěš si a řekni králi, že mě vévoda ze Zhen-Bei políbil!" Chu Beijie byl zmatený. Uslyšeli zvenku náraz. Chu Moran byl opravdu venku a slyšel vše. Překvapením převrhl květináč, když na něj Pingting začala křičet. "Běž říct králi, že Jeho Výsost a Královna prohráli sázku! Vévoda ze Zhen-Bei mě opravdu políbil!" Bylo to všechno příliš náhlé a Chu Beijie si myslel, že spadl do nějakého druhu pasti. Pingting využila této příležitosti k osvobození a celou zbývající silou se odvalila a teď seděla na opačném konci postele. Objímala si kolena v obraně, zatímco na něj zírala. Jak se odsunula, Chu Beijie zúžil oči, když si uvědomil, že spadl do její pasti. "Podvedla jsi mě." Řekl nebezpečným hlasem. "Krásné ženy se jen hrnou k vévodovi a jako vlny mu dopadají k nohám, proč chce vévoda podřadnou služku, jako jsem já?" "Mohu si vybrat, jakoukoli ženu budu chtít, tak proč bych si nemohl vybrat služku, z mé vlastní rezidence?" Chu Beijie se andělsky usmál a ukázal vedle sebe. "Pojď sem." Pingting byla opravdu vyděšená a dokonce i nyní odmítala ustoupit. Nicméně uprostřed toho jí něco napadlo a pak potlačila úsměv. "Je snadné mít Hong, ale vévoda se se mnou musí nejprve vsadit. Jestli vévoda vyhraje, Hong bude ochotna udělat cokoli, vévoda bude chtít." Často uzavírala sázky se svým pánem a už ve zlomku vteřiny věděla o co sázet. "Sázka?" Chu Beijie předstíral, že hluboce přemýšlí a po chvíli se srdečně zasmál. "Nepotřebujeme sázku nebo cokoli jiného, ty už jsi má, nebo to tak není?" Pingting mlčela, zřetelně nezaujatá. Překvapivě, Chu Beijie přidal. "Ale nechci tě nyní. Nejdřív se zlepši." Věnoval jí významný pohled a rychle opustil malou místnost. Tentokrát to byla Pingting, kdo byl zmatený.


Po chvíli, když jí zmizel z dohledu, se zase vrátila k rozumu. "Geez, jaká obtížná osoba k vypořádání. Využívá ústupy k postupům dále, hraje opravdu těžce. Dívčí pocity jako by mu tančili na dlani." Přes mrak jejích temných myšlenek se náhle začervenala jasnou červení, když hleděla oknem na zapadající slunce.

Překlad: Preclik http://www.readlightnovel.com/

Gu Fang Bu Zhi Shang - 7.kapitola  
Gu Fang Bu Zhi Shang - 7.kapitola  
Advertisement