Page 1

Gu Fang Bu Zi Shang Volume 01 Chapter 06 Pingting hleděla nešťastně do svého talíře. Neočekávaně, Chu Beijie, jí ten den nenavštívil, ale ona nicméně očekávala, že přijde a už si na něj připravila mnoho otázek. Ticho bylo tak trapné, že si slečna Hua pomyslela, že se Pingting chová divně. Nenechala Pingting vést večeři a hned po její skončení jí nechala jít spát. Pingting celou minulou noc nespala a jak očekávala, byla unavená, stále si však nemohla odpočinout. Doširoka vytřeštila oči a zírala do stropu, a cítila v sobě šílené bušení. Vykulila se z postele a vyhlédla ven oknem. Jak očekávala, před dveřmi slečny Hua stála zvláštní postava. Měl vážný, tajemný a trochu arogantní úsměv a Pingting ho tiše pozorovala. Zpočátku se snažila přesvědčit sama sebe, že je to prostě blázen, ale po dlouhé době se rozhodla, že nemá to srdce ho tam nechat takhle samotného. Chu Beijie tam znovu stál celou noc. Měl mnoho práce ve vévodské rezidenci Zhen-Bei už dříve a až se zítra vrátí, bude vázám ještě větším množstvím práce. Přesto i tak přišel a jen tak tu stál, přemýšleje o hře slečny na qin a jejich konverzaci se usmíval. Zaslechl za sebou kroky a otočil se. "Znovu ty?" Pingting sklopila oči. V jejích rukou byla židle s koženým polštářem. Ukázala na Chu Beijie a poté na židli. "Nejsem unavený, nepotřebuji si sednout." Její oči, které byly pravděpodobně nejjasnější na světě, vypadaly najednou smutně, což ho bodlo u srdce. Ty oči vypadali tak smutně, že odmítl její laskavost. Hleděla na něj s úzkostí, obavami a zmatkem skrytými ve svých očích. Útočili na něj, dokud to nakonec nevzdal a neřekl. "Fajn, fajn. Děkuji." Její roztomilé oči se náhle rozzářily, jako kdyby v nich byly dvě vzácné zářící perly. Bylo to, jako kdyby led v srdci Chu Beijie roztál, aby byl nahrazen pohodou a volba posadit se, se mu náhle zdála velice dobrá. Pingting koukala, jak se Chu Beijie posadil a otočila se, aby odešla do svého pokoje. Chu Beijie jí sledoval, dokud nevstoupila do vnitřní části domu a pak upadl do rozpaků. Protože si vzpomněla na svůj slib, chránit svou fénix a odvrátil se.


Po chvíli opět uslyšel blížící se kroky. Chu Beijie zúžil oči, ale neotočil se. Podle očekávání se Pingting opět vrátila. Položila na zem tác, na kterém byly malé hrnečky a konvička. Dokonce na něm bylo i nějaké drobné občerstvení. "Ty bez pochyby věci promýšlíš." Pingting ušla dlouhou cestu, aby přinesla svačinu z kuchyně. Když od něj uslyšela pochvalu, nemohla si pomoci a usmála se v náhlé odezvě. Její úsměv pomalu vykvetl, nicméně nebylo to tak, že by se usmívali pouze rty, ale vypadalo to, že každý píď jejího obličeje září v úsměvu. Náhle byl úplně omámený, ona byla opravdu krásná, ale když se podíval blíže, uvědomil si, že byla jen němou služkou, se dvěma velikýma očima, ale přesto stále spíše prostá. Viděl portrét slečny Hua, byla nádherná. Pingting byla obklopena slunečním světlem a Chu Beijie jen zíral, jako by byl trochu přiopilý. Tento muž měl opravdu silnou přítomnost, i zde, v rezidenci Hua. Ačkoli mohl sedět nyní na židli, jeho postava byla stále větší, než kohokoli jiného. Je to opravdu muž? Jak se na něj pokradmu dívala, nepříjemný hlas jí švihl myslí, připomínal jí pána. "Ano, kdybych se ho teď zeptala na pána, odpověděl by? Měsíc je měkký a výraz je trochu jemný. Pravděpodobně by nebylo na škodu zeptat se na jednu nebo dvě otázky." Obličej Chu Beijie vrátil Pingting zpět do reality. "Není možné, abych to mohla udělat. On není jen průměrný muž posedlý láskou." Její myšlenky byly smíchány a v nepořádku, rychle si vzpomněla na svou skutečnou identitu. "Služka Pingting, lhářka Pingting." Cítila se naprosto k ničemu a skrz naskrz zkaženě. Náhle vstala, nedělaje si starosti s pohledem Chu Beijie a vrátila se do svého pokoje. Schovaná za oknem pozorovala Chu Beijie celou noc. Další den byl Chu Beijie pryč. Ale Pingting nespala už dvě noci a její kašel opět začal. Dokonce měla horečku a byla velmi nemocná. Slečna Hua zjistila, že je nemocná a nařídila svým lidem přivést lékaře. Pak klidně řekla. "Vezmi si svůj lék. Seženu někoho jiného, kdo se o mě bude chvíli starat, takže se neopovažuj troufnout si opustit dnes tuto postel!" Pingting to cítila spíše jako slabost, ale věděla, že její zdravotní stav je důležitý. Vzala si slova slečny Hua k srdci, vypila lék a pořádně si odpočala. Když se probudila, nebe už bylo temné. Slečna Hua právě dojedla večeři a přišla jí zkontrolovat. "Opravdu jsi spala celý den. Řekla bych, že už vypadáš mnohem lépe. Tvůj 'Dong Dingnan' dnes přišel, ale neodvažovala jsem se s ním mluvit, tak jsem předstírala, že mě bolí hrdlo a poslala ho pryč." Pingting odpověděla "Huh" a urychleně se posadila, klepaje se na postel. "Neboj, jestli tě opravdu má rád, přijde znovu."


Pingting byla opravdu naštvaná, protože jí utekla dobrá příležitost zjistit něco více o pánovi. Čas neúprosně letěl a ona stále nevěděla, kdy se vrátí zpět do vévodské rezidence Jing-An. Mnohem důležitější bylo, že čím déle zůstávala v rezidenci Hua, tím více, jako by její srdce šílelo a vymykalo se jí z rukou. Cítila se, jako by byla na pohyblivém písku. Nebylo snadné se pohybovat, ale nebylo dobré zůstat v klidu. Slečna Hua nevěděla, o čem přemýšlí, tak usoudila, že Pingting stále mučí nesmírná bolest hlavy. Řekla ostatním služkám, aby přinesli Pingting nějaké jídlo a léky a pak potichu odešla. Tu noc, Chu Beijie znovu přišel. Stále stál před dveřmi do ložnice slečny Hua, ale neustále pečlivě naslouchal svému okolí. Zdálo se, že postava němé služky kroužila kolem něj, ale kdykoli se jí snažil chytit, zmizela. Chu Beijie ze sebe nebyl moc šťastný, nejsem zde, abych chránil svou fénix? Byl ze sebe klamaný, že není loajální k osobě, kterou má rád, ale naneštěstí pro něj, nemohl prostě zapomenout na oči té služky. Zdálo se, jako by ty lesklé zorničky tiše sdělovali tisíc slov. Opět uslyšel kroky a do jeho mysli vstoupila šťastná nálada. Dychtivě se otočil. Náhle jeho tvář potemněla. "Co se děje?" Pingting šla pomalými kroky, jako kdyby měla co chvíli zkolabovat. Chu Beijie natáhl ruku a pak uchopil její zápěstí, aby ji podepřel. Její ruka byla nepřirozeně horká. "Ty jsi nemocná?" Řekl. Pingting rychle zavrtěla hlavou a snažila se zakrýt slzy v očích. Strávila dlouhou dobu o samotě, přestože slečna Hua, Pan Hua a Matka Chen o ni měli strach, nikdy se necítila šťastnější, než když slyšela, jak jí tato osoba položila tuto krátkou otázku. Tyto tři slova stačila na to, aby jí utěšil. Věnovala mu drobný úsměv a Chu Beijie viděl její smutné dolíčky. Ten pohled zasáhl Chu Beijie srdce. Úplně zapomněl na svou milovanou fénix. Vrhl se kupředu a ochranitelsky jí vzal do náruče. "Je tohle tvůj pokoj? Zeptal se. Pingting přikývla. Chtěla protestovat, ale místo toho se tvrdě kousla do rtu. Chu Beijie jí rychle odnesl do jejího pokoje. "Odpočívej. Je velmi pozdě a ty jsi nemocná. Nestará se tvá paní o tebe?" Vešel do jejího pokoje a něžně jí položil na postel. Vždy dělal to, co chtěl a nestaral se o rozdílné zvyky žen a mužů. Nešikovně jí přikryl pokrývkou, než se narovnal. "Spi." Sledoval, jak se oči, které měl rád, zavírají. Jeho hlas ztratil svou obvyklou barvu, když jí řekl, aby šla spát, bylo to více jako, každodenní hlas, kterým rozkazoval svým vojákům. Pingting však cítila pouze útěchu. Zavřela poslušně oči, ale po chvilce je zase otevřela.


Chu Beijie si už myslel, že odejde, když si uvědomil, že tento 'voják' ho neuposlechl. "Zavři své oči a běž spát." Pingting se cítila pobaveně, připomnělo jí to škádlení jejího pána. Znovu otevřela oči a tiše je upírala na Chu Beijie. Chu Beijie náhle cítil, jak mu srdce zrychluje, když se setkal s jejím pohledem, cítil něco, co nikdy předtím a úplně ho to zaplavilo. Bylo ještě úžasnější než potěšení, které cítil na bojišti. Nebyl z toho šťastný, jelikož prošel už všemi možnými druhy situací a vždy byl schopen mít to, co chtěl. Bylo to, jako kdyby jedna část jeho srdce byla roztržená a zanechávala ho s těžkým dechem. Ta malá němá na posteli byla nepochybně krásná, ignoruje její obličej, nos a ústa. Měla nezastupitelnou eleganci, kterou nikdo jiný neměl, a to bylo to, co jí dělalo tak krásnou. "Zavři oči." Chu Beijie si odkašlal. "Jdu ven." Pingting se cítila trochu zklamaně, ale protentokrát opravdu zavřela oči. Chu Beijie byl pravý gentleman a opravdu odešel. Další noc. Odolnější, než minulou noc, tvrdší než předchozí noc. Pingting usnula až v ranních hodinách a spala až do poledne. Slečna Hua si pospíšila do jejího pokoje a zašeptala jí do ucha. "Víš, kdo Dong Dingnan je?" Pingting se trochu rozbušilo srdce. "Řeknu ti to, on je vévoda Dong Lin ze Zhen-Bei! Viděla jsem včera jeho portrét, ale oh bože, on je mocný vévoda ze Zhen-Bei!" Pingting náhle zbledla, její tělo to dvakrát vzdalo předtím, než se jí podařilo se podepřít a s obtížemi zvednout. Vévoda ze Zhen-Bei? Dong Dingnan, že byl ten, kdo držel noční hlídku. Muž, který jí nesl, byl vévoda ze Zhen-Bei - vévoda Dong Lin, nejsilnější vojevůdce Dong Lin, nepřítel Gui Le a pánův nejstrašidelnější protivník. Slečna Hua si musela myslet, že je to zázrak a stále Pingting chválila. Pak jí poplácala po rameni a řekla. "Hong, jsme jako sestry, tak mi pomůžeš, ano?" "Eh?" "Je to snadné. Už jsem poslala paní Hua doručit dopis vévodovi ze Zhen-Bei. Praví se v něm, že slečna Hua je nyní zasnoubená a není volná. Říká, že pokud je ochoten využít své autority a vymazat mé manželství, bylo by snadnější provést věci v budoucnosti." Slečna Hua se tvářila spokojená sama se sebou. "Tentokrát nemůže můj otec znovu protestovat a až bude mé zasnoubení zrušeno. Řeknu vévodovi ze Zhen-Bei pravdu. Dokonce ti dám krásné svatební šaty. Oh ano! Můžeš mít moje." Tvář Pingting se v půlce štěbetání slečny Hua zachmuřila. "Ty... jsi... blázen? Vévoda ze Zhen-Bei je mnohem silnější, desetkrát silnější, než tvá rodina. Pokud zjistí, že jsme mu lhali, lidé v rezidenci Hua budou mít veliké potíže." Byla stále velmi nemocná, tak nemohla plně zdůraznit vážnost situace.


Slečna Hua si toho nevšímala. "Má tě rád. Jsem si jistá, že mu nebude vadit to, že sis vypůjčila mou identitu." "Tak to není!" Pingting jí popadla. "Řekněte paní Hua, aby neposílala ten dopis." Slečna Hua byla trochu vyděšená, když viděla jak je Pingting rozzlobená. Její hlava poklesla v hanbě. "Ale paní Hua se právě vrátila zpět, zrovna mi řekla odpověď vévody ze Zhen-Bei." "Co řekl?" "Řekl, zítra bude slečna Hua opět volná." "Zítra?" Slečna Hua viděla Pingting zvláštní výraz a našpulila rty. "Musím cvičit na qin, zítra si promluvíme." Pak odešla. Pingting chvíli zírala do prázdna, dokud si nepřeorganizovala v hlavě události. "To není možné, vévoda ze Zhen-Bei, opravdu byl vévoda ze Zhen-Bei..." Pingting chvíli hluboce přemýšlela, než jí v očích blýsklo světlo, ukazující, že došla ke konečnému rozhodnutí. "I přesto jsem nenašla pána, nemůžu zde být bezdůvodně vázána. Takže rezidence Hua... hodně štěstí." Nějak se jí podařilo vstát a sbalit své věci. Cítila se trochu bezcitně, když si vzpomněla, jak laskavý k ní lidé z rezidence Hua byli. Bez ohledu na to však stále musela jít. Byla v Dong Lin, v zemi nepřítele, a jestli vévoda ze Zhen-Bei někdy zjistí její pravou totožnost, rodina Hua bude v mnohem větších problémech než teď. Prošla zřídka používanými zadními dveřmi a nikdo si toho nevšiml. Přesně takto Pingting opustila zadem rezidenci Hua. V noci zůstala v hostinci. Byla zřejmě uvyklá sledovat Chu Beijie při noční hlídce tak proto nemohla usnout, opouštěla své myšlenky, aby jí opakovaně trápily po celou noc. Co bylo skutečně znepokojující, však byla skutečnost, že se její kašel zhoršuje. Kašel za kašlem a žádná známka nejmenšího zlepšení. Toto město bylo další den velmi tiché. Byla příliš nemocná, aby vyšla ven, tak se zeptala obsluhy na to, co se děje venku, ale podle všeho, se nic pozoruhodného nestalo. Prokašlala další noc. Ráno třetího dne jí obsluha dala nějakou vařící vodu. "Něco velkého se stalo minulou noc! Bohatý dům rodiny Hua z nějakého důvodu rozčílil vévodu ze Zhen-Bei tak, že je nařídil všechny setnout." Pingting se náhle probrala, ale snažila se nedat najevo příliš zájmu. "Cože? Všichni mají být popraveni?" "Nevím, co vévodu ze Zhen-Bei tak rozzuřilo." Servírka si povzdechla. "Rodina Hua musela udělat něco nesmírně ostudného, že si vysloužila něco takového. Náš vévoda ze Zhen-Bei je ve skutečnosti velice laskavá osoba." Pingting neslyšela poslední dvě věty. Hádala, že Chu Beijie bude velmi naštvaný, ale nepředstavila si, že by odsoudil tolik lidí k smrti.


Chu Beijie silný, přesto neústupný obličej se jí mihl myslí, zavřela oči. Ano, vždy věděla, že se mu nedá věřit. Mohl být gentleman, ale když přišlo na válku, stal se z něj nejkrvavější démon. Pingting slyšela o krutosti vévody ze Zhen-Bei a prolitá krev vojáků Gui Le by vydala dost na tok řeky. "Popraví všechny lidi z rezidence Hua?" Pingting zírala na stůl a židli před sebou, které se pomalu rozmazávali kvůli jejím slzám. Zavrtěla hlavou. "Nemožné..." Dokonce, i když vévoda ze Zhen-Bei zničí deset velkých rodin, jako je rodina Hua, lidé Dong Lin nebudou protestovat. Pan Hua, slečna Hua, paní Hua, Matka Chen, You'er, Zi Hua... hlavy všech těchto lidí budou sťaty, upuštěny do odpadu. Hruď Pingting se stáhla, jako by se chytala zvracet. "Ne, nemůžu jen sedět a dívat se, jak umírají." Sevřela strany postele a pomalu se vytáhla nahoru. Vévodská rezidence Zhen-Bei byla ještě slavnostnější než obvykle a venku stály dvě řady strážců. Služky, sloužící uvnitř našlapovali po špičkách, a pokud náhodou některou svědilo v krku, musela jít na tajné místo daleko od vévody a tam se vykašlat. Dokonce i Chu Moran, který byl obvykle tak klidný, se potil, když stál v jeho kanceláři. Chu Beijie si prohlížel nějaké oficiální papíry. "Je ti horko?" "Ne." "Poté si setři pot z obličeje." "Ano." Chu Beijie nebyl tak nervózní, jak si Pingting představovala. Před dvěma dny, když vyřídil záležitost se snoubencem slečny, se vrátil zpět. Strávil celou noc přípravami pro slečnu, ale když ji znovu navštívil, řekla mu pravdu. Nekroutil očima, nekřičel, neztratil nervy. Jen na malou chvíli postál před dveřmi do pokoje Pingting a pak odešel. Zpětně, slečna Hua si myslela, že nebezpečí pominulo. Nevinně se usmívala a komorné řekla. "Dobře, jsem v pořádku, nejsem? Vévoda ze Zhen-Bei je opravdu laskavá osoba, Hong opravdu měla zbytečné obavy." Když se vrátil do rezidence, Chu Beijie se posadil a pomalu upil ze šálku horkého čaje. Chu Moran stál na druhé straně, se snažil udržet svůj dech v klidu, protože věděl, že jeho pán byl někde jinde. Byl nesmírně naštvaný. Jak se dalo očekávat, po šálku horkého čaje tiše nařídil. "Zítra, při západu slunce bude provedena poprava rodiny Hua z hlavní části rezidence." Nakonec zazněl hlas Chu Beijie, Chu Moran si vydechl úlevou. "Ano." "Nevynech nikoho, dokonce ani psa." Přidal Chu Beijie. Nyní se slunce blížilo k západu. Všichni členové rezidence Hua byli svázaní a plakali. Ostří gilotiny bylo nabroušené, jako by čekalo na příkaz vévody ze Zhen-Bei, sekat štíhlé krky svých obětí.


"Vévodo." Chu Moran pohlédl k nebi. "Je čas." "Je čas?" Chu Beijie se rozhlédl kolem, bylo nepřirozené ticho. Pohlédl k obloze. Zázrak, v který doufal, nepřišel. Jeho tvář se změnila v chladný kámen a na tváři se mu objevil neobvyklý krvežíznivý úšklebek. "Popravte je." Ale než mohla být jeho slova zaregistrována, byla nahrazena měkkou hudbou. Teto úžasný zvuk, se odrazil od zdi vévodské rezidence, přímo do okna a ucha Chu Beijie. "Když jsou tu problémy, jsou tu hrdinové... Když jsou tu hrdinové, jsou tu krásné ženy... Přežívajíc zmatek, přežívajíc vřavu..." Bylo to slabé, ale jisto to byla ta píseň. Nemohl si pomoci a usmál se při tom teplém a příjemném tónu... "Když jsou tu vojáci, bude tu sláva... Když je tu sláva, bude tu podvod... Vojáci znají podvod, vojáci znají podvod..." Bylo velmi příjemné poslouchat melodii tohoto qinu. Občas byla tak jemná, jako pavoučí vlákno a jinde se zdálo, že stoupá k obloze jako pták, vysoko do mraků, jinde letící nízko, těsně nad travnatou plání nížin. Koutky úst Chu Beijie se pozvedly. Chu Moran byl tak překvapený tou úžasnou hudbou a teprve teď si vzpomněl na pánův předchozí příkaz. Ale náhle slyšel Chu Beijie říci. "Ještě je nezabíjejte. Přiveďte tu dívku, která hraje na qin do mé rezidence." "Ano!" Brzy Chu Beijie oči pohlédli do duhovek černých jako uhel, které miloval a stejnou měrou nenáviděl. Tentokrát na něj byly její oči upřeny, nebyl v nich hněv, nebyla v nich škodolibost, strach a dokonce ani špetka potěšení. Pingting se na něj jen podívala a pokorně se uklonila. "Jsem zde, vévodo." Chu Beijie byl překvapen, když zaslechl hlas, který slýchal zpoza závěsů. Sevřel rty. Přimhouřil na ni oči a řekl. "Dnes se mé vnímání života zdá se rozšířilo. Jsi paní a služka. Jsi němá a stále můžeš zpívat. Jestli je tu něco dalšího, co dovedeš, nech mě to vidět." Hlas vévody ze Zhen-Bei byl hrozivý, což obvykle stačilo na to, aby se i ti nejstatečnější z bojovníků roztřásli, přesto na ní nebylo známky po vzteku ani strachu. Pingting se usmála, předstírala, že vypadá zraněně. "Vévoda se zlobí?"


Chu Beijie si chladně odkašlal a místo odpovědi položil otázku. "Předpokládám, že jsi plně porozuměla tomu: 'Vojáci znají podvod.' Že i když někdy podvod vede k vítězství, může vésti i ke katastrofální porážce?" "Vítěz vždy rozhoduje o osudu poražených." Obličej Pingting zvážněl a ona si povzdechla. "Jestli je to tak, pak mě neváhejte potrestat, vévodo." Sklonila svou hlavu. Chu Beijie se tajně usmál na její skloněnou hlavu. Popadl nefritový přívěšek ze stolu a pomalu ho stiskl. "Vím, o co ti jde. Nechceš, aby byla rodina Hua zničena. Myslím si, že toto je velmi dobré svědomí na služku. Dobře, pro teď zapomenu na rodinu Hua, ale..." Na okamžik se zamyslel a pak chladně řekl. "Musíš zůstat tady." "Zůstat ve vévodské rezidenci a sloužit vévodovi?" Chu Beijie zauvažoval. "Nebo snad plánuješ stát se mou vévodkyní nebo něco?" Bez dalšího slova se mu pomalu uklonila.

Překlad: Preclik http://www.readlightnovel.com/

Gu Fang Bu Zhi Shang - 6 kapitola