Page 1

Gu Fang Bu Zi Shang Volume 1 Chapter 13 Divoká stále mladá tráva byla tak krásná, jak Yangfeng tvrdila. Konečně dorazila do Bei Mo. Rozkládal se před ní svět přírody, možná to bylo způsobeno hrdými horami nebo odcházející zimou, ale pocit z jara tu byl mnohem silnější, než na jihu ze kterého přišla. Uprostřed svěžích zelených lesů viděla nově obražené keře nasvícené sluncem. Jasný proud běžel z vrcholků hor až do údolí. Nějací jiní lidé přivázali své koně u stromu a začali plnit své nádoby čistou vodou. Mírný chladivý vánek se hnal okolo jejího drobného těla, které nebylo nijak zvlášť pěkné, ale poněkud vyzáblé. Její oči se leskly jasněji než černé krystaly. Krátce se dotkla svého čela předtím, než vyrazila tryskem dál, své oči nikdy nespustila z obzoru. Nedaleko si pastýři zpívali při sbírání svých zásob. "Orel letí, nebe je vyšší. Ah, krásná dívka, honí mladá hříbata po pastvinách..." Pingting si nemohla pomoci a zasmála se, když popadla vak s vodou u pasu. Tak chladná. To musí být roztátý led z vrcholků hor. Znovu se hravě napila a tentokrát navíc zavřela oči. Tak sladká. Téměř tam. Tento únavný, přesto hodnotný dojem lidé obvykle měli, byl v zadní části její mysli, ale vše na co myslela, byl úkryt její přítelkyně. Vybrala si starý strom, opřela se o něj a při odpočinku zavřela oči. Yangfeng si vybrala útěk bez ohledu na cokoli, byla to dobrá volba? V polovině dne už byla schopná zjistit odpověď. Co si na této cestě vybere Pingting? Vydat se do Bei Mo nebyl špatný nápad, jelikož tu byla modrá obloha a zelená tráva. Možná se hodí na takové místo, mezi drsné, ale čisté a poctivé lidi, mezi méně lidí. Bublání vody, velkolepé hory. Měla stále zavřené oči, když zaslechla blížící se kroky. Někdo je tady? Pingting otevřela oči. Další cestovatel zřejmě obdivoval výhled a držel otěže koně v ruce. Muž se širokými rameny, meč u pasu a luk na zádech se zdá se považoval za nejdůležitější. Bylo těžké určit jeho věk kvůli jeho vousům, ale oči měl jasné.


Když si uvědomil přítomnost někoho dalšího, zvláště poté, co uviděl dívku s velkýma očima, vypadal trochu ohromeně. "Krásný kůň." Muž neměl zájem o Pingting samotnou, ale o jejího koně jak bylo vidět z jeho uznalého výrazu. Pingting se usmála a odvázala svého koně, čas jít. "Slečno, nechtěla byste ho prodat?" Jeho hlas byl hlasitý, rozhodně je to muž z pastvin. Měl pravdu. Tento kůň byl jeden z nejlepších, který ve vévodské rezidenci Jing-An byli. Dongzhuo, ten kluk, byl vážně dobrý, když měl zvolit dobrého koně a dal Pingting dost peněz. "Není na prodej." Nedbale vyskočila do sedla snažíce se setřást radost. Pingting na okamžik zavřela oči a po pár vteřinách je opět otevřela. "Pane, Dům okvětních lístků je před námi, že?" "Ty jdeš do Domu okvětních lístků?" "Ano." "Žiješ v Domě okvětních lístků?" "Ne, jen jedu někoho navštívit." Muž se zasmál, "Tento dům je opuštěný. Nikoho tam nenajdeš." "Odstěhovali se?" Pingting byla překvapená. "Proč odešli? Kam šli?" Náhle byly její myšlenky zmatené. Yangfeng se nikdy nepřesouvá, pokud se něco neděje. Pingting usoudila, že Yangfeng jí nedala vědět o novém bydlišti kvůli bezpečnosti, ale jí to jen způsobí více starostí o její kamarádku. "Odešli docela nedávno." "Kam odešli?" "Hej, slečno, prodej mi toho koně." Dobrý kůň byl pro pastýře stejně důležitý jako dívka, kterou miloval. Koutky úst Pingting se pozvedly. "Víš, co se stalo s Domem okvětních lístků? Jaké je tvé jméno?" "Jsem A-Han. Teď, prodáš mi svého koně, nebo ne?" Seskočila a položila otěže do jeho čekajících rukou. "Dám ti ho bez jakékoli odplaty. Vše co chci vědět je, co se stalo s mou kamarádkou." A-Han důrazně zavrtěl hlavou. "Nechci něco bez toho, aniž bych za to dal něco na oplátku." Vytáhl dostatek stříbra na dva dobré koně a mince jí podal. "Řeknu ti toto: pán Domu okvětních lístků je důležitá osoba! Je to slavný generál Ze Yin! Kdo by si pomyslel, že bude mít malou chaloupku v horách? Ale jelikož ho král vyhledal, dal mu odměnu a udělal z něj předního úředníka Bei Mo, rozhodl se odstěhovat z hor. Všichni ostatní, kteří žili v horách, jsou také pryč."


"Vážně?" Pingting se zamračila a chvíli uvažovala. Vrátila peníze A-Han. "Vezmi si tohle. Použiji je na koupi tvého koně. Po tom všem jednoho potřebuji. Měla by změnit koně, aniž by ohrozila bezpečnost domu Jing-An. "Ne, můj kůň není tak dobrý. Nemohu zneužít výhody v takovém případě." Pingting odvázala jeho koně a vyskočila na něj, pak se otočila zpátky k němu a vesele mrkla. "Velký chlape, našetři nějaké peníze a vezmi si dobrou ženu. Jsi dobrý člověk!" Něžně popohnala svého nového koně a zanechala za sebou zvonivý smích. Chladivý vzduch nad travnatým porostem jí vylepšil náladu, vůně čerstvě sečené trávy byla nesrovnatelná s tím, co cítila v Gui Le a Dong Lin. Pastýři pokračovali ve své živé hudbě, která se odrážela do uší Pingting. "Má milovaná prérie, tyto krávy a koně, potok, který protéká stébly mladé trávy. Toto všechno, nemůže být srovnáváno s mou nádhernou dívkou..." Pingting se usmála, ale její ustarané zamračení to zakrylo jen málo. Ze Yin, mocný generál z Bei Mo. Neslíbil, že udělá Yangfeng šťastnou, ať to bude stát cokoli? Ale teď se rozhodl odpovědět na vyzvání krále Bei Mo na návrat do světa politiky, co to znamená? Původně potřebovala už jen půl dne na koni, než by se znovu setkala s Yangfeng v Domě okvětních lístků. Ale nyní, vypadá to, že musí ještě dál až do hlavního města Bei Mo, do Bei Yali. "Nebude mi dáno ani pár dní štěstí?" Pingting pokrčila nos vzhůru k obloze. Při osamělém cestování si vytvořila zvyk mluvit sama k sobě. Je to opravdu dobře, že dům Jing-An už není mou součástí? A co Dong Lin? Povzdech, Chu Beijie... Nevědomky se začala mračit. Prsty si pomalu třela obočí, jako kdyby tření odhánělo bolest, kterou cítila. Naučila se, jak hlasitě lidé pastvin vykřiknou, když prásknete těžce bičem. Prach se opět vznesl a zmenšoval se stejně jako elegantní postava v dálce. Prach a západ slunce, kde byli lidé se zlomeným srdcem? Doufám, že nebe má duši. Tu, která bude dávat trávu i odpuštění. Nezáleží na tom, kam jdu, doufám, že mě štěstí následuje. Generál Bei Mo, Ze Yin, jen se vrátil do světa politiky poté, co ho král třikrát vyzval. Není to tak, že by si král Bei Mo nevážil Ze Yin. Tehdy měl pověst mladého a statečného idola krále Bei Mo, ale pak se náhle rozhodl odejít na odpočinek a vzdal se slibné budoucnosti z důvodu, který odmítl sdělit. "Musí to být láska." Usoudil král Bei Mo. Není to jen o tom říct, že si muž vybral místo své země krásnou ženu. Ze Yin stál před králem Bei Mo a jeho rty hrály v bezstarostném úsměvu. Jeho úsměv byl tak nevinný, že král Bei Mo uvažoval, jestli opravdu bude moci udržet nejlepšího generála Bei Mo na své straně.


Když se muž zamiluje, nic ho nezastaví, když bude chtít udělat něco hloupého. Král Bei Mo tomu nemohl zabránit, ale přikývl. A nyní byl Ze Yin zpět. Zpráva o tom, že slavný generál Bei Mo se vrátil, aby chránil zemi, přinášela radost a potěšení všem lidem. Bei Yali byla jediná scéna radostí a oslavných písní za návrat Ze Yin do města, který tam vstoupil v čele lidí z Domu okvětních lístků. Byl uvítán nejen samotným králem Bei Mo, ale také dychtivým jásotem hlasů tisíce rolníků. Nově zřízená rezidence již čekala na příjezd Ze Yin, zdobená a třpytivě nádherná. Yangfeng byla v nejnádhernější budově a poslouchala brebentění, kterému se podařilo dostat za tlustou stěnu. Ze Yin byl povolán zpět do politiky. Byla příjemně překvapena, když ji navštívil starý přítel. Služka u dveří odmítla sdělit její jméno a oči Yangfeng byly tak veliké, že to skoro vypadalo, jako by měly vypadnout. "Jak dlouho se na mě chystáš ještě zírat?" Pingting se posadila do křesla, když to s úsměvem řekla. "Dlouho jsme se neviděli, tak proč mě nenecháš se na tebe dobře podívat?" Yangfeng si slabě povzdechla a natáhla se směrem k Pingting prsty bílými, jako ze slonoviny. "Pingting, pojď sem. Nech mě se na tebe dobře podívat." Pingting se zašklebila a rozesmála. "Ano pane, můj generále... no, manželko generála." Šla směrem k Yangfeng a posadila se k ní na postel. Dva páry stejně inteligentních očí hleděli do svého protějšku a navzájem se odráželi a dokonale se do nich odráželi. "Trochu jsi shodila." Pingting si nemohla pomoci a usmála se. "Ty ses stala krásnější." "Opravdu jsi mi chyběla. Nemohla jsem přestat vzpomínat na naše dětství. Nemůžu o tom mluvit s nikým jiným, než s tebou." "Yangfeng..." Pingting ji přerušila. "Proč se na to nezeptáš?" "Zeptat se?" Úsměv Yangfeng lehce zakolísal, proto sklonila hlavu. "Neodvažuji se zeptat. Proč bys měla opouštět svého pána, je to z nějakého nevyslovitelného důvodu? Ten důvod musí být velmi, velmi děsivý." Jako dunění bubnu Pingting zakašlala. "Je to opravdu vzrušující, když se nad tím zamyslíš. Zahraj pro mě a já ti to řeknu všechno od začátku." Qin byl na malém stolku vedle postele. Yangfeng se na ni podívala v hlubokém zamyšlení. Zvedla qin a konečky prstů se lehce dotkla strun. Chvění.


Její srdce se třepotalo na neslyšitelné, ale stále zvuk držící utrhnuté struně. Tlak, smutek, v jejím srdci vyskočil a prolomil dni postavené nad jejími emocemi. "Yangfeng!" Pingting plakala, vznášela se v náručí Yangfeng a slzy jí stékaly po tvářích. Nechala slzy stékat k zemi. Toto nebylo Gui Le, ani Dong Lin. Ta osoba, která způsobovala její smutek, zde nebyla a nebyl tu ani člověk, který jí vzal duši. Jak měla zapomenout na ten krásný zimní den, na ty jemné noci, vysokou postavu, křišťálově čisté vzpomínky na osmnáct let života v rezidenci? Jak by to mohla vysvětlit Yangfeng, že se zamilovala do muže? Milovala ho, ale ubližovala a lhala mu. Dokonce se rozhodla ho opustit, i kdyby to znamenalo smrt, jen aby si uvědomila, že už se nemůže vrátit do vévodské rezidence Jing-An? Dnes, pod slavnostníma očima Yangfeng, se Pingting nakonec podařilo vyplakat bolest, kterou cítila a ta vyšla ven jako hrášek z lusku. Pod tímto nebem snad jen Yangfeng rozumí jejímu srdci. Pingting prostě jen beze slova plakala, zanechala Yangfeng hádající co se stalo. Muselo to mít něco společného s láskou, jinak by Pingting nebyla tak rozrušená. Ale kdo měl takové schopnosti, aby přinutil arogantní Pingting se zamilovat? "Jaké je jeho jméno?" Yangfeng ji poplácala po hlavě. Pingting byla stále plná slz, skrz zaťaté zuby se jí prodrala slova plná bolesti. "Chu. Bei. Jie." Vévoda Dong Lin ze Zhen-Bei? Yangfeng vypadala lehce nepozorně, ale poté si znovu povzdechla a tiše řekla. "Plač. Vyplakej se." Stěny se sevřely, když Pingting opět padla Yangfeng do náručí a slzy dát tekly. "Yangfeng, už jsem konečně..." Pingting se pomalu vytáhla nahoru, ale pak se náhle zastavila, když ucítila něco v krku. Vykřikla "waah", když vykašlala červenou krev. "Pingting!" Yangfeng vstala a zadívala se na své červeně obarvené šaty. "Pojďte sem! Někdo, rychle!" A tak, po jejím velkém pláči se její opět vrátila. Teprve včera si myslela, že už nebude více tak osamělá. Nemoc Pingting byla vážná. Působila intenzivněji a nebezpečněji než dříve. Díky pohotovému zásahu lidí z rezidence okamžitě začala její léčba. V péči Ze Yin a Yangfeng se Pingting cítila pomalu lépe. Po několika dnech odpočinku byla Pingting opět schopná se posadit. Díky tomu velikému pláči, už se její hrudník nesvíral bolestí, a ačkoli byla velmi nemocná, zotavovala se rychleji, než při předchozí léčbě.


"Vypadáš lépe." Ozvala se známá postava na druhé straně žaluzií. Yangfeng vstoupila se smíchem. "Doktor říká, že by ses měla z postele dostat do dvou dnů. Ale vážně jsi mě vyděsila." "Pojď, posaď se." Pingting pohladila místo vedle svého lůžka. Yangfeng si sedla poté, co vyndala vlásenku, kterou pečlivě vložila do vlasů Pingting. Prohlížeje si ji, řekla. "Tohle dal král Ze Yin, nevypadám s tím tak dobře, takže ji dávám tobě." Pingting se prohlédla v zrcadle, které Yangfeng přinesla. "Přinesla jsi mi ji úmyslně?" Pingting se zastavila a zeptala. "Ví generál, odkud jsem přišla?" "Neptal se." Odpověděla Yangfeng. "Tak dlouho, jak jsi mou přítelkyní, tě bude ochraňovat, ale..." Obličej, který byl trochu baculatější, se zarmoutil. "Chystá se vést své vojáky z hlavního města." Atmosféra byla náhle tak těžká, jako když mraky zatáhnou slunce v létě. Pingting vzala zrcadlo z rukou Yangfeng, položila ho na noční stolek, ale neřekla nic. Yangfeng řekla. "Byly jsme si vždy blízké. Neprohrála jsem s tebou ve hře na qin, ale v intrikaření jsem oproti tobě na mnohem nižší úrovni." Pingting se přinutila usmát. "Vždy jsi byla tak arogantní. Kdy ses tolik snížila?" "Jsem jen trochu chytrá, někdo, kdo žije mezi zdmi, obklopená lidmi svého manžela. Ať je to Dům okvětních lístků nebo generálova rezidence. Pokud přijde na vojenské záležitosti, ty jsi ta, která zastupuje všechny ženy." Hluboké černé oči Yangfeng se zavrtaly do Pingting poté, co se lehce zeptala. "Proč chtěl král Bei Mo náhle získat vojenskou sílu Ze Yin? Ze Yin nezáleží na penězích a slávě, Bei Mo musí být ve velikých potížích. Nechtěl obětovat všechno a přivést mě sem, navzdory své přísaze. Nerozumím tomu, Pingting, můžeš mi říct, co se děje?" Yangfeng nechávala důraz na každé slabice. Život za oknem byl plný života, ale v místnosti bylo mrtvé ticho. Pingting byla tichá, hlavu měla skloněnou. Zvídavé oči Yangfeng jasně zářili. O něco později, Pingting vypadala unaveně a pozvedla hlavu, kterou opřela o měkký polštář. S ironickým úsměvem řekla. "Chu Beijie padl do pasti a byl donucen opustit svůj meč. Slíbil, že po příštích pět let nezaútočí na Gui Le. Král Dong Lin chce dobít všechny země, a jelikož nemůže v současné době na Gui Le, přirozeně změnil svůj cíl. Jednoduše to znamená, že Dong Lin začalo útočit na Bei Mo?" "Jo." Yangfeng se unaveně zamračila. "V posledních dnech, Ze Yin často mluví o Chu Beijie, nejlepším generálovi Dong Lin, vévodovi ze Zhen-Bei... v těchto dnech ho lidé nazývají démoním králem z hlubin pekla. Mnoho lidí už zemřelo jeho rukou." Její oči sledovali Pingting a pak se na jejích rtech pomalu objevil měkký a květinový úsměv. "Nedělej si s tím starosti, nemáme žádnou moc nad záležitostmi mužů. Opravdu nechápu, proč se vždy snaží napadnout území jiného krále. Je mít veliký vliv opravdu tak důležité? Ze Yin se chystá brzy vyrazit, takže s ním chci v těchto dnech strávit více času." Vstala a rukama přitlačila na ramena Pingting. "Právě ses z toho dostala, tak ještě chvilku zůstaň ležet. Pokud se tu budeš nudit, zeptej se nějaké služky, jestli ti venku nenatrhá květiny. Budeš-li mít nějaký problém, pošli někoho, aby mě našel."


Yangfeng odešla závěsem korálků. Zdálo se, že náhlý cinkavý zvuk Pingting rozrušil a ona se zamračila. Zdálo se, jako by to byla obrovská past, v každém případě lidé nemohli uniknout. A to bylo něco hrozného.

Překlad: Preclik www.readlightnovel.com

Gu Fang Bu Zhi Shang - 13. kapitola