Page 1

100 let české státnosti: Od TGM k druhé inauguraci Miloše Zemana POLICY BRIEF / BŘEZEN 2018 TEREZA CHMELÍKOVÁ

POLICY BRIEF | březen 2018


100 let české státnosti: Od TGM k druhé inauguraci Miloše Zemana Policy Brief – Tereza Chmelíková, březen 2018 Aklamace. To byl způsob volby, kterým byl přesně před sto lety zvolen první prezident samostatného Československa. Bouřlivým potleskem zástupců tehdejšího Revolučního národního shromáždění byl 14. prosince 1918 do funkce hlavy státu ustaven Tomáš Garrigue Masaryk. Zvolen byl Masaryk za své nepřítomnosti, do Prahy se z USA vrátil až o týden později. „Pane presidente! Způsobem triumfálním, tak jako dosud ještě nikoho, vítal Vás na cestě Prahou český lid,“ uvítal 21. prosince 1918 Masaryka v hlavním městě nově vzniklé republiky předseda Revolučního Národního shromáždění František Tomášek (Lustigová 2013). Inaugurační ceremonie proběhla ještě ten den. „Symbolika Masarykovy inaugurace byla zřejmá. Už při svém příjezdu na nádraží se zdravil s představiteli Anglie, Francie a Itálie. Přiklonil se k Západu a jasně tak naznačil orientaci nového státu. Od minulosti se pak oddělil velmi symbolickým aktem, kdy odmítl jet kočárem, místo kterého zvolil 'demokratický' automobil“ (Hájková 2013).

Budování prestiže prezidentského úřadu Zajímavostí je, že jako první vznesl návrh na zvolení TGM na plénu Revolučního národního shromáždění národní demokrat Karel Kramář, který s Masarykem soupeřil už od konce 19. století o to, kdo bude prvním mužem české politiky. A byl to právě Masarykův politický rival Kramář, se kterým se nový prezident Československa po svém příjezdu přátelsky přivítal, aby tak společnosti demonstroval soudržnost českých politiků v jejich společné snaze POLICY BRIEF | březen 2018

vybudovat jednotný stát. V tomto duchu začal Masaryk kolem sebe soustřeďovat své příznivce i zástupce státotvorných politických stran, čímž postupně vytvořil klíčové mocenské centrum zvané Hrad, specifický fenomén české politiky. „Hrad v podstatě vytvářel československou zahraniční politiku a ovlivňoval politiku domácí“ (Rokoský 2017). Prvorepublikový parlamentní systém byl tak charakterizován silnou autoritou prezidenta. „Masaryk dokázal díky síle své osobnosti velmi výrazně překračovat limity dané jeho úřadu ústavním vymezením a v povědomí české politické elity, ale zejména české veřejnosti, tak etabloval představu jakéhosi ideálu aktivního (byť ne nutně aktivistického) prezidenta působícího jako politický a morální arbitr“ (Holoušek 2008: str. 264). Také proto byl Masaryk zvolen do funkce hlavy státu celkem 4krát, přestože jeho následovná znovuzvolení neprobíhala ani zdaleka tak hladce jako jeho uvedení do úřadu v roce 1918. Téměř dvě desetiletí TGM ve funkci hlavy státu se jednoznačně velmi výrazným způsobem promítly do tradičního chápání prezidentského úřadu a role prezidenta v českém ústavním systému. To, že prezident republiky hraje v české politice velice významnou roli potvrzuje i fakt, že funkce prezidenta byla zachována, na rozdíl od ostatních zemí komunistického bloku, i po nastolení nedemokratického režimu v roce 1948. Silného vlivu prezidenta na českou společnost bylo ovšem využíváno v zásadě pouze k propagandistickým účelům. Hlava státu tehdy byla spíše maskotem režimu nežli


vlivným politickým aktérem. K navázání na tradici prvorepublikového řádu pak došlo po Sametové revoluci v listopadu 1989. „Během demokratického převratu nabyl úřad prezidenta opět plně svého autoritativního postavení. Stal se dokonce jakýmsi symbolem nově vznikajícího demokratického uspořádání ztělesněného v osobě prezidenta Václava Havla“ (Chmelíková 2014: str. 42). „Na náměstích se skandovalo „Havel na Hrad“, nikoliv „Havel do Strakovy akademie“, sídla československých a dnes českých vlád. V očích českých občanů tak hlava státu nikdy nebyla pouhou ceremoniální funkcí“ (Drahokoupil 2013).

Přímá volba hlavy státu Úcta k silné autoritě prezidentského úřadu i problémy se zvolením hlavy státu v rámci nepřímé volby v roce 2008 vedly k eskalaci celospolečenské debaty o zavedení institutu přímé volby prezidenta. Tlak veřejnosti převážil nad názory odborníků, kteří upozorňovali na neodůvodněnost tohoto zásahu do českého ústavního pořádku. V roce 2012 tak byla Parlamentem ČR schválena novela Ústavy ČR, která upravila formu výběru prezidenta republiky z nepřímé volby zákonodárným sborem na všelidové hlasování. Zavedení přímé všelidové volby přineslo do českého politického prostředí nový typ předvolebních kampaní. Devět kandidátů na post hlavy státu se občanům České republiky poprvé v historii představilo v rámci svých kampaní v průběhu roku 2012, nejintenzivněji pak v tzv. horké fázi kampaně v lednu 2013, kdy během předvolebních televizních debat docházelo k výraznějším střetům všech kandidátů. K vyostření kampaně došlo ovšem zejména před druhým kolem volby, kdy proti sobě stáli Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Dynamika kampaně se nesla v rovině osobních útoků a negativních emocí,

POLICY BRIEF | březen 2018

výsledkem čehož bylo hluboké rozdělení české společnosti. Volební rok 2018 nepřinesl v tomto ohledu mnoho změn. Před prvním kolem voleb byla volební kampaň založená na artikulování priorit jednotlivých kandidátů spíše než na vymezování se jeden vůči druhému. Úřadující prezident Zeman se nejprve držel stranou předvolebního dění a do kampaně se zapojil až před druhým kolem voleb, kdy došlo k jejímu výraznému přiostření. „Důkazem toho mohou být třeba negativní inzeráty v tisku s heslem „Stop imigrantům a Drahošovi“, které zadala firma Euro-Agency a zhotovitelem jsou Přátelé Miloše Zemana“ (Rekonstrukce státu 2018). V rámci televizních duelů Miloše Zemana s Jiřím Drahošem pak docházelo i k osobním invektivám. Závěr kampaně tak stejně jako v roce 2013 jitřil emoce českých voličů. Velmi těsný výsledek prezidentských voleb pak opět ukázal na to, že je česká společnost rozdělena ve dví.

Miloš Zeman podruhé Miloš Zeman označil obhajobu svého prezidentského mandátu za „politické vítězství, za kterým už nebude žádná politická porážka“ (iRozhlas.cz 2018). Při projevu zdůraznil, že sílu jeho mandátu posílil zhruba stotisícový nárůst počtu hlasů, které obdržel oproti volbám v roce 2013. Zdá se ale, že silného vlivu svého prezidentského úřadu nemíní Miloš Zeman využívat k sjednocení české společnosti ani k nalezení smíru v rámci fragmentované politické scény. Zatímco Tomáš G. Masaryk si v den uvedení do úřadu potřásal rukou se svým politickým rivalem Karlem Kramářem, aby ukázal občanům, že jednota je v nejlepším zájmu národa a prosperity nově vzniklé republiky, prezident Zeman ve svém inauguračním projevu své politické nepříznivce otevřeně kritizoval. Vystoupil navíc i proti veřejnoprávní České televizi, které přiřkl pokusy o manipulaci české veřejnosti ve prospěch strany TOP 09.


Ponecháme-li stranou, že je hlavní úlohou prezidenta – reprezentanta a nejvyššího ústavního představitele České republiky – obhajoba demokratických hodnot z pozice garanta ústavního řádu, jakákoliv negativní rétorika zaměřená proti nezávislosti veřejnoprávních médií je pro ceremonii, která je ústavním aktem, jednoduše zcela nepatřičná. Emoce k inauguraci hlavy státu v určitých přelomových historických momentech bezesporu patří. Například první ceremoniál v roce 1918 byl doprovázen bouřlivým potleskem hostů, jiné symboly pak můžeme nalézt v inauguračním obřadu Emila Háchy v roce 1938 (Hájková 2013). V klidných dobách ale není důvod k tomu, aby byl inaugurační ceremoniál platformou pro ostentativní výroky či zdrojem silných emocí. Inaugurační projev Miloše Zemana tuto premisu nenaplnil. Část poslanců dokonce jako výraz nesouhlasu s jeho vyjádřeními opustila sál. Odchod ze slavnostního shromáždění zákonodárného sboru během ceremonie nepochybně nekoresponduje se všeobecně sdíleným respektem a úctou k prezidentskému úřadu, a je proto nutné vnímat tento akt jako významné politické sdělení. Během uplynulých 100 let došlo k obdobné události pouze jednou v roce 1920, kdy skupina poslanců německých národních stran opustila sál během druhé inaugurace TGM. Tehdy ovšem poslanci „protestovali obecně proti v jejich očích malému prostoru, který byl vyčleněn německému obyvatelstvu“ (Forejt 2018).

Závěr Přímá volba generuje zcela logicky a přirozeně výrazné osobnosti. Zavedením tohoto institutu do mechanismu volby hlavy státu došlo navíc k dalšímu posílení už tak velmi vysoké společenské legitimity prezidentského úřadu. Historické dědictví aktivních prezidentů pak spolu s mandátem vzešlým z všelidového hlasování představují pro prezidenta POLICY BRIEF | březen 2018

Miloše Zemana odrazový můstek k tomu, aby využíval silného postavení hlavy státu a nástrojů, kterými disponuje, k časté prezentaci vlastních politických názorů a k intenzivnímu vymezování se vůči svým politickým oponentům, vybraným veřejně činným osobám, institucím i společenským skupinám. Prezident republiky by měl být ovšem především moderátorem, člověkem, který překlene propasti, sjednocuje národ a který nevyužívá polarizace ke svému prospěchu. Plnění jeho role nestranného politického a morálního arbitra je pak o to více potřebné v časech, kdy ve společnosti výrazně stoupá podpora nesystémových a extrémistických stran, které představují ohrožení demokracie. O co více formálních odkazů na Masaryka – od historického stolu a křesla TGM až po originál ústavy z roku 1920 - však bylo během inaugurační ceremonie představeno občanům ČR, o to méně masarykovského obsahu jsme mohli slyšet v inauguračním projevu hlavy státu. Zbývá zřejmě než čekat, zda se prezidentský úřad vrátí k odkazu prvního prezidenta samostatného československého státu po volbách v roce 2023. Do té doby je nezbytné hájit před útoky všechny instituce liberální demokracie. Zejména pak ty instituce, které jsou přímými nositeli svobody slova, neboť, jak pronesl Tomáš G. Masaryk ve svém projevu při příležitosti 10. výročí vzniku republiky, „demokracie je diskuse. Demokracie je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností“ (TGM 1928). Prezident Miloš Zeman si ve svém inauguračním projevu, v roce, kdy si připomínáme výročí 100 let české státnosti, na Masarykovy ideály demokracie bohužel vůbec nevzpomněl.


Zdroje ČT. Reakce České televize na inaugurační projev prezidenta Zemana. 8. března 2018. Dostupné z: https://www.facebook.com/newsroomct24/photos/a.1588145741422408.1073741828.15828 43041952678/2074505116119799/?type=3&theater DEVČEVOVÁ, Ivana. Prezidentské volby za první republiky nebyly tak hladké, jak se traduje. Český rozhlas, 26. 6. 2017. Vysílání studia Plus s hostem historikem Jaroslavem Rokoským. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/plus/jaktobylo/_zprava/1737326 DOSTÁL, Vít a Vít, BORČANY. Role prezidenta v zahraniční politice po zavedení přímé volby. AMO, leden 2018. Briefing paper. Dostupné z: http://www.amo.cz/wpcontent/uploads/2018/01/AMO_role-prezidenta-v-zahranicni-politice-po-zavedeni-primevolby.pdf DRAHOKOUPIL, Štěpán. Reflexe současné politické krize v ČR: Zavedení přímé volby prezidenta a fungování poloprezidentského systému v ČR. Political Capital Policy Research and Consulting Institute Heinrich-Böll-Stiftung, Praha, 7. 8. 2013. Dostupné z: http://www.cz.boell.org/web/19-1303.html HOLOUŠEK, Vít: Přímá volba prezidenta: český kontext. In: NOVÁK, Miroslav – BRUNCLÍK, Miloš (edd.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha: Dokořán, 2008. CHMELÍKOVÁ, Tereza. Přímá volba prezidenta v České republice [online]. Praha, květen 2014. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/127561 LUSTIGOVÁ, Martina. TGM: Čtyři prezidentské volby a každá úplně jiná. ČT24, 8. 3. 2013. Hostem vysílání Studia 6 byla historička Dagmar Hájková. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1113014-tgm-ctyri-prezidentske-volby-a-kazdauplne-jina MAN, Vojtěch. Vítězná řeč Miloše Zemana: Do dalších pěti let jdu nabit důvěrou 2,8 milionu občanů. iRozhlas.cz, 27. ledna 2018. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/volby/prezidentske-volby-2018-milos-zeman-prezidentreakce_1801271625_vman REKONSTRUKCE STÁTU. Prezidentské kampaně v 2. kole: ještě ostřejší, méně transparentní? 23. ledna 2018. Dostupné z: http://www.rekonstrukcestatu.cz/cs/archivnovinek/11973-prezidentske-kampane-v-2.-kole-jeste-ostrejsi-mene-transparentniTGM. O demokracii. Projev k příležitosti 10. výročí vzniku republiky. 28. 10. 1928. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=EmMQ1IVCNO8 TRÁVNÍK, Tomáš. První schůze revolučního národního shromáždění a zvolení Tomáše G. Masaryka prezidentem republiky. Informační centrum vlády, 11. 11. 2011. Dostupné z: http://icv.vlada.cz/cz/tema/prvni-schuze-revolucniho-narodniho-shromazdeni-a-zvoleni-t-g--masaryka-prezidentem-republiky-89251/tmplid-560/ POLICY BRIEF | březen 2018


ŽÁK, Michal. Přísahá, že nerozdělí národ, a hned ve druhé větě to poruší? Toho nebudu svědkem, vysvětlila Němcová odchod. iRozhlas.cz, 8. 3. 2018. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/miroslava-nemcova-vysvetluje-proc-odesla-zinaugurace_1803081645_miz

POLICY BRIEF | březen 2018

100 let české státnosti: Od TGM k druhé inauguraci Miloše Zemana  
100 let české státnosti: Od TGM k druhé inauguraci Miloše Zemana  
Advertisement