Issuu on Google+


Kapitola I

Život v hlubině

Co je to vnitřní život? Jsme naplněni pocity, myšlenkami, vjemy a dojmy, které v nás rezonují s odlišnou intenzitou. Někdo si je těchto hnutí dobře vědom a  dokáže je rozpoznávat. Jiným to dá větší práci, ale nikdo nežije ve stavu naprosté lhostejnosti a necitlivosti. Kromě toho vnitřní život není podmíněn vírou v Boha nebo příslušenstvím k nějakému náboženství, patří totiž k důstojnosti lidské bytosti. Občas se stává zdrojem utrpení, protože tato vloha může vést k pocitu úzkosti, ale i tím člověka obohacuje. Pomáhá mu totiž, aby se skutečně vědomě angažoval v tom, čím žije. Tato přítomnost sobě a podstatným otázkám souvisí s potřebou člověka dát smysl svému životu – kdo jsme, kam jdeme, proč je tu zlo a láska, co je to smrt, proč jsme nedokonalí, proč jsem dnes právě tím, čím jsem? Tyto otázky důvěrně známe. Pokusíme se jich dotknout, ne však z intelektuálního hlediska, ale nasloucháním tomu, co se v nás bude dít při následujícím vyučování a praktických cvičeních. Zastavit se a dívat se Často se vyhýbáme otázkám, především když na ně nenacházíme uspokojující odpovědi nebo když jsou příliš bolestivé na to, abychom se jim postavili tváří v tvář. 17


Jednoho dne však můžeme pocítit potřebu zastavit se. Možná v momentě nějaké zkoušky, důležitého setkání, jistého vnitřního osvícení nebo estetického zážitku. V tu chvíli vstoupíme sami do  sebe a  dotkneme se svých nejhlubších dimenzí. Teď nemluvím v  kategoriích psychologických teorií ani psychoanalýzy. Přicházím s pozváním, abychom si vzpomněli na události, pocity a setkání, které se do nás hluboko vryly, a v jejich světle byli přítomnější nynějšímu okamžiku. Někdo se může domnívat, že se niternost dá omezit na otázku introspekce (vhledu do sebe), nebo že je to jen zástěrka útěku před světem a před zodpovědností, což by bylo morbidní. My se na to díváme jinak. Otevřít se vnitřnímu životu znamená sestoupit do hlubiny svého srdce, být jí přítomný, objevit to, co v nás dává smysl nebo co v nás po smyslu volá. Žádná z těchto zkušeností nemusí být nutně náboženská, vezmeme-li v úvahu, že podle náboženské tradice se náboženská zkušenost vyjadřuje jistými formami modliteb, příslušnosti, rituálů a  věroučných představ typických pro dané náboženství. Může se zde jednat o psychologické otevření se hlubšímu vědomí sebe sama a cítěnému, o cestu moudrosti nebo o získání nadhledu, se kterým se člověku jeví věci jasněji. Opravdu, v tomto všem se dá zažívat určitá forma niternosti. Nejde tu jen o filozofické hledání. Myslím si, že se člověku jeho duchovní rozměr vyjeví ve chvíli, kdy začíná chápat, že  v  jeho hlubině tryská pramen. Jiné tradice mluví o plameni či energii. Odvolávají se na to, co je za životem, na poslední věci. Lidé vždycky hledají slova, kterými by mohli vyjádřit tyto skutečnosti. Onen pramen se nachází v hlubině našeho srdce. Zjistíme, že to, co prožíváme a cítíme, nepochází jen z nás, našeho superega či nevědomí, že tu nejde jen o hlas 18


našeho svědomí a že to není jen výplod naší fantazie. Začneme cítit pouto s tím, co je za životem, s tím, co je nad námi, s hlubinou. V hinduistické tradici patří k posvátným textům Upanišady,7 a jedna z nich, Čhándógjógpanišad, vypráví: „V tomto brahmovském městě je drobný lotos, příbytek, a v něm drobný vnitřní prostor. Co je v jeho nitru, to je třeba hledat, to je třeba toužit poznat.“ V textu se dále říká, že v  tom drobném prostoru se  zároveň skrývá celý vesmír. V  hinduistické tradici se  totiž vesmír nachází v  opravdovém Já. Všechno ve světě podle ní proniká božská bráhma a její součást tvoří átman, duchovní podstata individuální osobnosti, lidské bytosti. Mezi nejstarší křesťanské spisovatele a  teology patří církevní Otcové a  jeden z  nich, Ignác Antiochijský, napsal těsně před svou mučednickou smrtí: „...není ve mně oheň lásky ke hmotě. Ale je ve mně živá, mluvící voda, která mi uvnitř říká: Pojď k Otci.“8 Duchovní rozměr je v nás přítomný od chvíle, kdy začneme objevovat pramen a  spojovat si ho se skutečností, která nás přesahuje. Některé životní situace nás mohou postavit jakoby na rozcestí. Tam si člověk musí vybrat mezi rozptýleností, to znamená pokušením přestat myslet a cítit, zapomenout, utéct před minulostí, dát se preventivně na útěk, a mezi rozhodnutím hledat nové cesty. Neodsuzuji nijak ty, kteří žijí ve znamení rozptýlenosti, protože možná momentálně ani nemají možnost jednak jinak. Existuje Citováno v překladu Dušana Zbavitele podle: Upanišady. Praha, DharmaGaia 2004, s. 186. Dušan Zbavitel připojuje následující komentář: Jako „brahmovské město“ (nebo „pevnost“) je často označováno tělo, „lotosem“ je zřejmě míněno srdce. 8 Listy Ignatia Antiochejského, Ignatios Římanům VII,2, česky citováno v  překladu Jana Sokola z knihy Spisy apoštolských otců. Praha, Kalich 2004, s. 131. 7

19


Kapitola II

Přítomnost celé bytosti

Kam nás povede dál naše společné hledání pramene? K lidské hlubině vede cesta, která začíná na fyzické rovině, prochází afektivitou a myslí a nakonec dospívá k  duchovnímu rozměru, člověk se totiž skládá z  těla, duše a ducha. Můžeme se tedy octnout v hlubině svého srdce,13 zakusit novou formu vztahu a přítomnosti sobě samému, druhým, kosmu a – ti, kteří míří až tam – Transcendentnu, Absolutnu, Zcela Jinému. K tomu, co je božské, se můžeme přiblížit jedině skrze svou každodenní skutečnost. Bůh, chápeme-li ho jako osobu, se na nás může obrátit jedině skrze naši tělesnou, duševní a duchovní realitu, naši osobnost, životní osudy a minulost. Naše identita je utvářena naším osobním příběhem, tím, co jsme zdědili, a našimi vztahy. Nemůžeme být přítomni božskému, pokud nejsme přítomni sami sobě, podobně jako bez přítomnosti sobě samým nemůžeme být skutečně přítomni druhému. Od čeho se odvíjí vztah? Na počátku mají rozhodující slovo dojmy, city a pocity; rozum zůstává na okraji. Jak bychom jinak mohli obstát při setkání s  druhým 13 Hlubinu srdce vysvětlím později. Už od nynějška si však můžeme pamatovat, že se týká duchovního postoje hluboké niternosti. „Hlubinou já“, o které jsem se zmínil v 1. kapitole, nazývám hloubku naší osobnosti, naše autentické já vnímané z psychologického a morálního hlediska.

29


člověkem, kdybychom si nebyli vědomi své afektivity (citovosti)14 a netušili, co se v nás hýbe? Nevyzývá nás ostatně láskyplný vztah právě k tomu, abychom si byli vědomi svých citů, abychom je rozpoznávali, vyjadřovali, dělili se o ně a připojili se tak k této hlubině, aniž bychom ztratili svou nezávislost? Musíme existovat jako osobnost, abychom se mohli setkávat s druhým v jeho rozdílnosti. V jaké hlubině má tedy být tato existence osobnosti zakotvená? Snaha o opravdovou přítomnost sobě samému Na počátku svého putování se učíme být lépe přítomni sami sobě, abychom díky tomu dokázali žít přítomností jiného, jiných a případně zcela Jiného, našeho Boha. Opravdovost našeho vztahu k jinému totiž závisí právě na  tom, jak dokážeme být přítomni sami sobě a uvědomovat si sebe (což nevyžaduje absolvování žádných zvláštních terapií). Naučme se tedy lépe existovat, abychom mohli lépe milovat. K tomu vede cesta vnímavosti, naslouchání, přijímání a otevřenosti. Nejprve budeme pracovat se svým tělem a dechem a uvědomovat si energii, kterou máme v sobě. Počítáme při tom s kosmickým rozměrem svého lidství a duchovního života, ale nebudeme se pokoušet probouzet čakry15 a  dosáhnout souznění s  vesmírem touto cestou. Inspirujeme se moudrostí Východu, tradicemi, které do hloubky pronikly k tělesnému, energeVědomi samozřejmě jen částečně, v  duchovním životě totiž nesmíme podceňovat podíl nevědomí. 15 Sedm čaker jsou „centra tzv. jemnohmotného těla, v němž se šíří proudy energie“. Živoucí kosmická energie, kundaliní spí v nejnižší čakře (coccyx). Podle hinduismu uvádí člověka probuzení čaker do kontaktu s kosmickou energií. Srov. Bernard Franck: Lexique du Nouvel-Age, 100 mots clés. Paris, Droguet-Ardant 1993, s. 247. 14

30


tickému a kosmickému rozměru lidské bytosti. Vždyť i na Západě se vědělo o jejím energetickém potenciálu, ale tato skutečnost upadla v zapomnění, když se objevila moderní medicína. Čím více jsme v kontaktu s hlubinou své bytosti a vnímáme stav rovnováhy svého těla, tím lepší je náš vztah s přírodou, se stvořením, jehož je naše bytost součástí. Jsme-li citliví ke kosmickému rozměru svého života, prospívá to našemu kontaktu s druhými i s Bohem, pokud Boha vnímáme jako osobu. Tento rozměr totiž souvisí se vtělením. Nesměřujeme k splynutí, v němž by zanikla naše identita, ale počítáme se svou osobností, která může na různých rovinách dosahovat sjednocení. Jaké roviny mám na mysli? Můžeme rozlišit rovinu tělesnou, fyzickou (i v ní je kosmos přítomný), rovinu emocionality čili afektivity a rovinu duševní. Duchovní rozměr je má pak v naší hlubině sjednocovat. Postupně je budeme rozpoznávat a ovládat díky tomu, že si začneme uvědomovat své tělo, kontrolovat své emoce a soustředit se. Tyto zkušenosti nás přiblíží k prameni souvisejícímu s hlubinou našeho srdce, sjednocením našeho vědomí a naším autentickým já, ke kterému se ve výkladu vrátím později. Na cestě za vnitřním pramenem pocítíme na těchto rovinách různá hnutí. Například tehdy, když si začneme uvědomovat své tělo, si možná občas budeme připadat „zašmodrchaní“. Nebo když se pokusíme o  uvolnění a  ztišení, může nás naplnit strach, smutek, úzkost nebo jiný negativní pocit. Patří to k nám a v tuto chvíli nás obývá právě tento prožitek. Můžeme se ho naučit ovládnout, stát se pánem sebe sama, přijímat se i se svými negativními pocity. A hlavně se za ně neobviňovat, protože pocit se nedá definovat jako dobrý nebo špatný. Pocit je tím, čím je, to znamená signálem, který vypovídá 31


Obsah

Poděkování............................................................................................... 5 Úvod........................................................................................................... 9 Kapitola I. Život v hlubině................................................................. 17 Zastavit se a dívat se.............................................................................. 17 Milovat znamená být obýván............................................................... 23 Praktické cvičení.............................................................................. 25 Tělesné pocity..................................................................................... 25 Kapitola II. Přítomnost celé bytosti................................................ 29 Snaha o opravdovou přítomnost sobě samému................................ 30 Znovuobjevení důležitosti těla............................................................. 34 Praktické cvičení.............................................................................. 38 Jak usnadnit dýchání......................................................................... 38 Kapitola III. Ztišení a dech................................................................. 41 Naslouchání vnitřnímu tichu............................................................... 41 Duchovní rozměr dechu....................................................................... 46 Praktické cvičení.............................................................................. 51 Meditační pozice................................................................................ 51 Kapitola IV. Vstoupit do hlubiny srdce........................................... 57 Srdce jako duchovní místo.................................................................... 58 Rozpoznat své velké hledání................................................................ 61 Praktické cvičení.............................................................................. 66 Dosáhnout trojího zklidnění............................................................. 66

188


Kapitola V. Překonání tísně............................................................... 69 Zkušenost tísně....................................................................................... 70 Meditací k osvobození........................................................................... 72 Otázky a odpovědi............................................................................. 77 Jak si může člověk ověřit, že v meditaci dělá pokroky?............... 77 Když medituji, mohu říkat, že se modlím?.................................... 77 Kapitola VI. Meditací k plnému životu............................................ 79 Jedinečný a nevyčerpatelný pramen................................................... 79 Meditace – zdroj síly, světla a lásky..................................................... 84 Překonat tíseň meditací......................................................................... 86 Několik praktických rad................................................................. 89 Žít ve spojitosti se sebou samým..................................................... 89 Medituji pravidelně, ale mám velký problém uvolnit se ze sevření v rovině mysli.............................................................. 90 Kapitola VII. Cesta proměnění........................................................... 93 Když se člověk nenechá milovat Bohem............................................ 94 Bůh hledající člověka............................................................................. 97 Jak nás meditace proměňuje............................................................... 100 Několik praktických připomínek.................................................. 106 Najít bez netrpělivosti svůj rytmus............................................... 106 Kapitola VIII. Modlitba srdce (1).................................................... 109 Hledání Ruského poutníka................................................................. 110 Moc Jména............................................................................................. 117 Dýchat Ducha svatého......................................................................... 119 Praktické rady................................................................................. 123 Jednat s nadhledem.......................................................................... 123 Kapitola IX. Modlitba srdce (2)....................................................... 127 Osvícení u křesťanů............................................................................. 128 Jméno, které uzdravuje....................................................................... 131 Očekávat neočekávané........................................................................ 133 Modlitba bdělosti................................................................................. 135 Praktické rady................................................................................. 138 Modlit se s moudrostí a trpělivostí................................................ 138

189


Kapitola X. Meditace jako cesta k rozlišování............................ 141 Vidět Boha ve všech věcech................................................................ 143 Ignác z Loyoly objevuje duchovní rozlišování................................ 145 Vysvětlovat hnutí v nitru.................................................................... 148 Nově číst svůj život v Duchu.............................................................. 150 Praktické rady................................................................................. 154 Několik orientačních bodů pro meditaci...................................... 154 Kapitola XI. Křesťanská modlitba.................................................. 159 Praktické rady................................................................................. 165 Několik konkrétních návrhů.......................................................... 165 Rady pro modlitbu........................................................................... 165 Příklad modlitby založené na biblickém textu............................ 173 Shrnutí. Očekávat neočekávané....................................................... 177 Doplněk. Relaxační cvičení.............................................................. 181 Relaxace se zakončuje s opatrností.................................................... 185

190


Hledání vnitřního pramene