Issuu on Google+

Informace o životě a aktivitách paulínek v České republice www.paulinky.cz

paulinky@paulinky.cz

Editorial Milí přátelé, ačkoli jsme zvyklí v červnu slavit svátek dvojice velkých apoštolů sv. Petra a Pavla společně, přece si Pavla z Tarsu běžně představujeme spíše jako o samotě stojícího muže s  knihou a mečem, jako osamělého poutníka, autora dopisů církevním obcím či vězně pro Krista. Apoštol Pavel však není samotář. Podle svědectví Skutků apoštolů a podle údajů z jeho listů bychom kolem něj mohli napočítat přibližně padesát osob, s nimiž byl různým způsobem v kontaktu. Už samotný seznam jmen v  šestnácté kapitole listu Římanům je krásným důkazem toho, kolik lidí dokázal Pavel zapojit do hlásání evangelia. Mezi jeho blízkými spolupracovníky jsou muži (Timotej, Titus, Sosthenes, Silván, Klement, Lukios, Jason, Sosipater...), manželské páry (např. Akvila a Priska), ženy (Foibe, Lýdie, Nymfa, Perside, Evodie, Syntyche...), bohatí (jako např. Epafrodit) i otroci (jímž byl Onezimus). Přítomnost těchto osob různého postavení kolem Pavla dokazuje, že církev nikdy nebyla a ani nemá být anonymní masou lidí, nýbrž organickým tělem sestávajícím z mnoha údů, z nichž každý má své jméno a své vlastní povolání od Pána, svou specifickou úlohu

tel./fax: 222 311 206, 224 818 757

a nepopíratelnou důstojnost, a mezi nimiž má panovat vzájemná láska a soudržnost. A toto je také naší touhou a přáním – aby se rok věnovaný sv. Pavlovi stal v celé církvi příležitostí nejen k nabytí nových vědomostí o apoštolovi národů, ale také k tomu, aby mezi všemi těmi, kdo se hlásí ke Kristu, vzrůstala touha vzájemně se poznávat a sbližovat. Také proto k Vám přicházíme prostřednictvím nového katalogu a nového čísla přílohy Jako Pavel. Není v našich možnostech osobně znát a oslovit jménem všechny naše čtenáře a příznivce. Přece jste však všichni přítomni v našich myšlenkách a modlitbách a  právě prostřednictvím našeho katalogu a jeho přílohyVás chceme pozdravit a  popřát Vám v tomto roce věnovaném apoštolu Pavlovi hojnost milosti a pokoje od našeho nebeského Otce. Můžeme se od sv. Pavla naučit velmi důležitou věc: To, na čem záleží, je

postavit do středu svého života

Ježíše Krista,

takže naše identita bude podstatně poznamenána setkáním a společenstvím s Kristem a s jeho slovem. Benedikt XVI.


Blahoslavení ti, kteří jako Pavel vědí, že Bůh si nás vyv ještě před stvořením světa (srov. Ef 1,4), neboť každý den žijí podle jeho plánu.

Blahoslavení ti, kteří jako Pavel nepřestávají za vše děkovat Bohu (srov. Kol 1,3), neboť oni budou obdařeni pokorou a naplněni pokojem Blahoslavení ti, kteří jako Pavel považují věci minulé za škodu ve srovnání s poznáním Krista (srov. Flp 3,7), neboť oni budou žít v dynamice neustálého hledání. Blahoslavení ti, kteří si nenamlouvají, že už dosáhli cíle (srov. Flp 3,13), neboť jistě dosáhnou plnosti života.

Blahoslavení ti, kteří se jako Pavel, ač nezávislí na všec stali všech služebníky (srov. 1 Kor 9,19), neboť na své cestě potkají mnoho přátel. Blahoslavení ti, kteří jako Pavel vědí, že poklad víry máme v nádobě hliněné (srov. 2 Kor 4,7), neboť odhalí nesmírnou moc Boží.

Blahoslavení ti, kteří se jako Pavel naučili být spokojen co mají, a dovedou žít v odříkání i v hojnosti (srov. Flp neboť každou situací projdou s pokojem.

Blahoslavení ti, kteří jako Pavel pro evangelium podstupují mnohá nebezpečenství (srov. 2 Kor 11,23-29 neboť nežijí nadarmo.


volil

m.

ch,

ni s tĂ­m, p 4,11-12),

9),


Spolupracovníci evangelia Barnabáš Asi těžko bychom mohli říct, že zařazení památky sv. Barnabáše na 11. června, tedy krátce před slavnost sv. Petra a Pavla (29. června), bylo záměrné. Nicméně, tato blízkost v liturgii nám může připomenout zajímavou skutečnost, které si možná při letmém čtení Skutků apoštolů ani nepovšimneme. Právě Barnabáš, „výborný muž, plný Ducha svatého a  víry“ (Sk  11,24), je totiž tím, kdo „připravuje cestu“ velikému apoštolu Pavlovi nejen v  liturgickém kalendáři, ale připravil ji také v rodících se církevních obcích Malé Asie. Barnabáš, „syn útěchy“, byl levita pocházející z Kypru a původně se jmenoval Josef. Skutky apoštolů o něm kromě toho uvádí, že „měl pole, které prodal, a peníze přinesl a položil apoštolům k nohám“ (srov. Sk 4,36-37). On se v  Jeruzalémě ujal krátce pokřtěného Šavla, který měl kvůli své minulosti s navazováním kontaktů s Ježíšovými učedníky pochopitelné potíže (viz Sk 9,26-30). O Barnabášovi můžeme usuzovat, že byl moudrým, spolehlivým a odpovědným mužem. Společenství Ježíšových následovníků v  Jeruzalémě totiž vyslalo do rodící se církevní obce v Antiochii právě jeho. A byl to zase on, kdo vyhledal v Tarsu Šavla a vzal ho do tohoto nového a živého společenství s sebou (viz Sk 11,19-26). Dokázal se upřímně radovat z působení Boží milosti a ve  službě evangeliu nikdy nehledal svou vlastní slávu nebo úspěch. Spolu s Pavlem sdílel všechnu námahu a  útrapy první misijní cesty z Antiochie na Kypr a pak do Perge, Antiochie pisidské, Lystry, Ikónia a Derbe. I on patřil k  těm, kdo jako Pavel věrně hájili pravdu o tom,

že nikoli zachovávání Mojžíšova Zákona, nýbrž křest a víra v Krista vedou ke spáse (Sk 15,1-35). Před Pavlovou druhou misijní cestou se však cesty těchto dvou poslů radostné zvěsti rozdělují a Barnabáš míří spolu s Markem na Kypr (viz Sk 15,36). Jak velká asi musela být jeho pokora, když „dovolil, aby jej zastínil“ jeho vlastní žák. Od šestnácté kapitoly se totiž Skutky apoštolů o něm nezmiňují už ani slovem a jejich autor věnuje svou pozornost pouze misijnímu působení apoštola Pavla. Podle tradice Barnabáš zemřel mučednickou smrtí ve své vlasti, na ostrově Kypr, a byl pohřben blízko Salaminy na severovýchodním pobřeží ostrova. Zde bylo jeho tělo údajně koncem 5. století nalezeno spolu se svitkem evangelia na hrudi. I díky tomu se svatý Barnabáš zobrazuje s evangeliem v rukou. Jiná tradice ho uctívá jako prvního hlasatele evangelia v  Římě a následně v  Miláně. Právě zde se jeho památka slaví se zvláštní oblibou.

Sv. Barnabáš 18. stol., neznámý lombardský umělec, Miláno


Jako Pavel (3)