Issuu on Google+


Žila jsem ve svém malém domku v Nazaretě. Nazaret byl maličkou vesnicí: nikdo ji neznal a neměla tu čest, aby byla vzpomenuta v  Bibli..., ani jedním slovem. Byli jsme velmi chudí: naše domy tvořila  jeskyně vyhloubená ve skále a další místnost ohraničená třemi stěnami venku před jeskyní. To bylo vše. V té době nikdo z nás neznal přepych a pohodlí; každý se od rána do večera potýkal s mnoha oběťmi. Pro mě to byla krásná léta. Není pravda, že oběť nás činí nešťastnými; naopak, zaručuji vám, že je jednodušší být spokojený, když se každý den platí za to, co se jí..., obětí práce. Často jsem četla žalmy a byla jsem pohnuta při četbě těchto slov: „Doufej v Hospodina a čiň dobro, pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu. Raduj se v Hospodinu, a dá ti, po čem touží tvé srdce“(Žl 37,3-4). Stalo se to takto: byla jsem chudá, ale šťastná, protože jsem viděla Boha ve hvězdách v noci a v teplém slunci ve dne; viděla jsem Boha v květinách, které voněly v tichu, aby nerušily v  rozjímání; viděla jsem Boha v  prostých lidech, které jsem potkávala na cestě: všem jsem věnovala pozdrav a úsměv a cítila jsem se bohatší než královna. Žalmy mě povzbuzovaly a připomínaly mi, že „lepší je troška, kterou má spravedlivý, než velké bohatství bezbožníků“ (Žl 37,16). Zakoušela jsem pravdivost těchto slov. Večer jsem se často zastavovala, abych rozjímala, a moje myšlenky zůstávaly dlouho u zaslíbení, která dal Bůh mému národu. 12


Připomínala jsem si slavnostní slova Tóry: „Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a  jejím. Ono ti rozdrtí hlavu a  ty jemu rozdrtíš patu“ (Gn 3,15). Kladla jsem si otázku: kdo bude tato minořádná žena? A sémě té ženy, které rozdrtí hadovi hlavu...? Nedokázala jsem si představit, co se mělo později stát. Modlila jsem se, čekala, prosila a plná důvěry jsem se odevzdávala do Boží náruče. Četla jsem v Písmu: „Nebude odňato od Judy žezlo, ani vláda od  jeho nohou, dokud nepřijde ten, komu náleží: jemu se podřídí národy“ (Gn 49,10). Zdálo se mi, že království Judy už nemá žezlo! Přišla snad plnost časů? Přišel snad okamžik naplnění zaslíbení? Všechno mlčelo. Vše se zdálo nemožné... Ale v mém srdci zůstávalo svítit světlo důvěry v Boha, u kterého není nic nemožného. Jednou, když jsem četla z proroka Izaiáše, jsem cítila, že mé srdce začíná tlouct silněji. Nechápala jsem proč. Přečetla jsem si ta slova ještě jednou: „Hospodin promluvil znovu k Achazovi: »Vyžádej si znamení od  Hospodina, svého Boha, buď dole z  hlubin, nebo nahoře z  výšin.« Achaz odpověděl: »Nechci žádat a  nebudu pokoušet Hospodina.« I  řekl Izajáš: »Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel.«“ (Iz 7,10-14).  Různost psaní v textu odpovídá různosti psaní prorokova jména v liturgickém překladu a překladu ekumenickém (pozn. red.).

13


Zde jsem se zastavila. Zdálo se mi, že mi srdce vyskočí z hrudi. Pomalu jsem začala opakovat: „Dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel.“ Věděla jsem, že „Immanuel“ znamená „S námi Bůh“: tato slova mi připadala nádherná a tajemná zároveň. Kdo může pochopit Boží plán? Můj pohled se zastavil nad jiným úryvkem z proroka Izaiáše, který vyzařoval světlo a útěchu. Naučila jsem se ho nazpaměť, tak se mi zdál krásný a plný naděje: „Lid, který chodí v  temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost […]. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na  jehož rameni spočine vláda, a  bude mu dáno jméno: »Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje«“ (Iz 9,1-2.5). Kým bude toto dítě? A kdo bude matkou tohoto dítěte? A kdy se naplní toto prorocké slovo? Spontánně vyšla z mých úst prosba proroka Izaiáše: „Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil dolů, hory by se před tvou tváří potácely“ (Iz 63,19). Rozjímala jsem a modlila jsem se v tichu a prostotě svého domova, když tu jsem náhle uviděla velké světlo a někoho, koho jsem nikdy neviděla, jak se přede mnou uklání. Sevřelo se mi srdce a chtělo se mi křičet: „Kdo jsi? Odkud přicházíš? Co ode mě chceš?“ Ale on se na mě usmál a řekl: „Raduj se, milostiplná! Pán s tebou!“ (srov. Lk 1,28). „Raduj se!“ řekla mi ta neznámá osoba, která nečekaně přišla do mého domu a do mého života. „Raduj se!“ 14


Hned mně přišlo na mysl, že pozvání k radosti má předcházet velkým vykupitelským zvěstováním. Znala jsem je dobře a rychle jsem si je vybavila v tichu svého srdce: „Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol, Izraeli! Raduj se a  jásej z  celého srdce, dcero jeruzalémská! Neboj se, Sijóne, nechť tvé ruce neochabnou! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který tě zachraňuje“ (Sof 3,14.16-17). Začínají se snad naplňovat tato slova? Přišla snad chvíle vysněná proroky i celou dlouhou historií mého národa? Vzpomněla jsem si také na  slova Zachariáše: „Plesej a  raduj se, sijónská dcero, neboť už přicházím a  budu bydlet uprostřed tebe, je výrok Hospodinův“ (Zach 2,14). Avšak slova, která následovala po pozvání k radosti, se mi zdála ohromná jako balvan a určitým způsobem mně zabraňovala radovat se: „Milostiplná!“ Kdo je tato žena plná milosti? Jsem to já? Ano, jsem to já. Cítila jsem, jak mně krev silně tepe v žilách a zakoušela jsem pocit strachu, nepřiměřenosti a zmatku. Dívala jsem se na tu osobu a pochopila jsem, že je to anděl z nebe, který přišel od Boha! Bůh na  mě myslel! Bůh poslal anděla... ke  mně..., do mého domu, kam by se neuráčil vejít nikdo tohoto světa! Anděl si všiml mého zmatku, četl mi ho v  srdci, a hned řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u  Boha. Počneš a  porodíš syna a  dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a  bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce“ (Lk 1,30-33).

15


Začínala jsem chápat. Ženou ohlášenou Bohem po hříchu člověka... jsem já! Dívkou, která má počít a porodit syna a dát mu jméno Immanuel, jsem já! Mám se stát matkou, dokonce matkou očekávanou po staletí: očekávanou Bohem i lidstvem! Jaké pohnutí! Jaká úzkost! Cítila jsem se malá, cítila jsem se nehodna, zdálo se mi, že jsem ve  víru nenadálé bouře, která v  několika málo minutách promění celý scénář. Hned jsem si však vzpomněla, že ve skrytu mé duše už nějakou dobu zrálo rozhodnutí zůstat pannou, být celá Boží, věnovat mu veškerý svůj cit... a čekala jsem na okamžik, kdy o tom promluvím s Josefem. Ale teď se vše nečekaným způsobem mění. Už jako děvče mě naplňovala úžasem Boží slova oznamovaná Ozeášem: „Chci milosrdenství, ne oběť“ (Oz 6,6). A rozhodla jsem se dát svou lásku Bohu. Trhla jsem sebou, když jsem četla v Izaiášově svitku: „Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil“ (Iz 54,5). A ještě: „Jako se mladík žení s pannou, tak se tví synové ožení s tebou. A jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe“  (Iz 62,5). Poznala jsem se v těchto slovech... Ale nyní se přihodilo něco, co mě přesahovalo, co mě uvedlo v pochybnost, co zcela převrátilo mé plány.  Doslovný překlad z italštiny zní: „… tak se s tebou ožení ten, který tě učinil“ (pozn. překl.).

16


Obsah 

Předmluva................................................................................................. 5 Panno očekávání!.....................................................................................................7 Část první  MŮJ ŽIVOT S JEŽÍŠEM V NAZARETĚ

Zvěstování...............................................................................................11 Zdrávas, Maria......................................................................................................19 Pod ochranu tvou..................................................................................................20

První cesta do Judska: Ain-Karim...................................................... 21 V jeho lůně bydlela všechna stvoření.................................................................29 Zdrávas, Královno................................................................................................30

Druhá cesta do Judska: Betlém.......................................................... 31 Zdrávas, svatá Paní, přesvatá Královno............................................................40

„Uviděli jsme jeho hvězdu na východě,  a proto jsme se mu přišli poklonit“................................................... 43 Panenská matko, dcero syna svého....................................................................51

Vracíme se do Nazaretu...................................................................... 53 Dívej se na hvězdu, pros Marii!..........................................................................62

126


Část druhá  DOPROVÁZENÍ JEŽÍŠE NA CESTÁCH GALILEJÍ A JUDSKEM

A přišel ten den!.................................................................................... 67 Pamatuj...................................................................................................................73

Ukřižovali ho mezi dvěma zločinci... a dále křižují!...................... 75 Jidáši, můj bratře...................................................................................................83

Vstal z mrtvých! Radost trvá!............................................................ 87 K Marii, Matce církve...........................................................................................92 Část třetí  „VŠICHNI JSOU MÉ DĚTI“

Po Nanebevzetí Panny Marie... – Maria je stále Matkou............. 97 Mariin styl........................................................................................................98 Zjevení Panny Marie v Lurdech.....................................................................100 Jaké je lurdské poselství?.................................................................................103 Modlitba je nezbytná......................................................................................104 Pokání dělá dobře............................................................................................105 „Já jsem Neposkvrněné početí“.......................................................................107 Bernadetina závěť...............................................................................................108

Fatima – 13. květen 1917......................................................................111 Přicházím z nebe!............................................................................................112 Neposkvrněné Srdce Panny Marie.................................................................113 Fatimské tajemství..........................................................................................114 „Pokání, pokání, pokání!“...............................................................................117 Pláč Matky a pláč dětí........................................................................................121

Závěr.......................................................................................................123

127


Anděl mi řekl - Maria vypráví...