Maximum illud - neoficiální český překlad Papežských misijních děl

MAXIMUM ILLUD APOŠTOLSKÝ LIST PAPEŽE BENEDIKTA XV. PATRIARCHŮM, PRIMASŮM, ARCIBISKUPŮM A BISKUPŮM KATOLICKÉHO SVĚTA PRO ŠÍŘENÍ VÍRY PO CELÉM SVĚTĚ

30. listopadu 1919

Neoficiální překlad Papežských misijních děl

2

Benedikt XV. dokumentem Maximum illud reagoval na většinu problémů své doby.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

3

Poznámka k překladu Apoštolský list vydal 30. listopadu 1919 papež Benedikt XV., aby jím reagoval na většinu palčivých problémů své doby (podrobněji viz Misijní zpravodaj č. 26).

Oficiálního českého překladu se tento významný misijní dokument zatím nedočkal.

Papežská misijní díla v České republice (PMD) si ho proto nechala přeložit pro svou potřebu jako součást oslav Mimořádného misijního měsíce října 2019, který Svatý otec František vyhlásil právě u příležitosti 100. výročí vydání Maximum illud. Českému čtenáři jej zpřístupňujeme ve dvojjazyčné anglicko-české verzi.

Zdroj anglického originálu: https://w2.vatican.va/content/benedict-xv/en/apost_letters/documents/hf_benxv_apl_19191130_maximum-illud.html Autorkou českého překladu je Ing. Irena Němcová a vyhotovila jej pro PMD bez nároku na honorář.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

4

APOSTOLIC LETTER

MAXIMUM ILLUD

OF THE SUPREME PONTIFF BENEDICT XV TO THE PATRIARCHS, PRIMATES, ARCHBISHOPS AND BISHOPS OF THE CATHOLIC WORLD ON THE PROPAGATION OF THE FAITH THROUGHOUT THE WORLD

Introduction 1. Before He returned to His Father, Our Lord Jesus Christ addressed to His disciples the words: “Go into the whole world and preach the Gospel to all creation” (Mk 16:15). With these words He committed to them a duty, a momentous and a holy charge, that was not to lapse with the death of the Apostles but would bind their successors, one after another, until the end of the world – as long, that is, as there remained on this earth men whom the truth might set free. Entrusted with this mandate, “they went forth and preached everywhere” (Mk 16:20) the word of God, so that “through all the earth their voice resounds, and to the ends of the world, their message” (Ps 19:4). From that time on, as the centuries have passed, the Church has never forgotten that command God gave her, and never yet has she ceased to dispatch to every corner of the world her couriers of the doctrine He entrusted to her, and her ministers of the eternal salvation that was delivered through Christ to the human race.

Great Apostles of the Gospel 2. Even in the first three centuries, when persecution after persecution, inspired by Hell, fell upon the infant Church in a raging attempt to crush her, even when the whole of civilization was deluged with Christian blood, out on the far frontiers of the Roman Empire the heralds of the Gospel journeyed, announcing their tidings. Then, after peace and religious freedom had been officially granted to the Church, her apostolate to the world made far greater progress. In this achievement, a number of men of striking sanctity played outstanding roles. One of them was Gregory the Illuminator, who brought the Faith to Armenia. Another was Victorinus, the apostle of Styria. Frumentius, who evangelized Ethiopia, was a third. Later on Patrick brought forth the Irish in Christ; Augustine introduced the Faith among the English; and Columba and Palladius preached the Gospel to the Scots. Later still Clement Willibrord, the first Bishop of Utrecht, brought the radiance of the Gospel to Holland; Boniface and Ansgar carried the Faith to the Germans; and Cyril and Methodius won Slavonia for the Church.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

5

APOŠTOLSKÝ LIST MAXIMUM ILLUD PAPEŽE BENEDIKTA XV. PATRIARCHŮM, PRIMASŮM, ARCIBISKUPŮM A BISKUPŮM KATOLICKÉHO SVĚTA PRO ŠÍŘENÍ VÍRY PO CELÉM SVĚTĚ

Úvod 1. Dříve než vystoupil ke svému Otci, obrátil se Ježíš Kristus ke svým učedníkům a řekl: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření“ (Mk 16,15). Těmito slovy jim svěřil povinnost, důležitý a svatý úkol, který neměl zaniknout smrtí apoštolů, ale zavazoval všechny jejich následníky, jednoho po druhém, až do konce světa – dokud budou na této zemi existovat lidé, které by pravda mohla osvobodit. S tímto svěřeným mandátem pak „vyšli a všude kázali“ (Mk 16,20) Boží slovo, aby „jejich hlas zazněl po celé zemi a jejich zpráva se rozléhala do všech končin světa“ (srov. Ž 19,5).

Od těch dob uplynulo mnoho staletí. Církev nikdy nezapomněla na tento příkaz, který jí Bůh dal, a nepřestala vysílat do celého světa své posly hlásající učení, které jí bylo svěřeno, a vyslance věčné spásy, která byla skrze Krista dána lidskému pokolení.

Velcí apoštolové evangelia 2. Již v prvních třech staletích, kdy na dosud nezralou církev dopadalo jedno pronásledování za druhým v zuřivé snaze ji zlikvidovat, kdy celá civilizace byla smáčena Kristovou krví, daleko na hranicích Římské říše, se vydávali na cesty poslové evangelia a hlásali své poselství. Když pak církev oficiálně získala náboženskou svobodu, její apoštolát se ještě více rozšířil do světa. V uskutečňování tohoto díla hrálo významnou roli mnoho mužů pozoruhodné svatosti. Jedním z nich byl Řehoř Illuminátor, který přinesl víru do Arménie. Dalším byl Viktorinus, apoštol v Sýrii.

Třetím byl Frumentius, který evangelizoval Etiopii. Později Patrik dal vzniknout církvi v Irsku, Augustin přinesl víru Angličanům, Kolumba a Palladius hlásali evangelium Skotům. Následně Klement Willibrord, první biskup utrechtský, přinesl jas evangelia do Holandska. Bonifác a Ansgar přinesli víru Germáncům a Cyril a Metoděj získali pro církev Slavonii.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

6

Expansion of Missions 3. With the further passing of time, a far wider field for missionary work began to appear. William of Rubruck pointed it out when he carried the fire of the Faith to the Mongols. Soon afterward Blessed Gregory X sent out the first missionaries to China.

Disciples of Francis of Assisi followed them and founded there in China a sizable community of Christians, a community that a short time later, unfortunately, went down under the blows of a persecution.

4. Upon the discovery of America, an army of apostolic men set out for the New World. This great host, which included that glorious son of Saint Dominic, Bartholomew de Las Casas, undertook there the twin tasks of protecting the unfortunate indigenous people from human oppression and wresting them from their grinding subjection to the powers of darkness. To the same period belongs the work of Francis Xavier, a missionary worthy of comparison with the Apostles themselves.

For Christ’s glory and the salvation of souls, he spent himself relentlessly in the East Indies and in Japan. And when he died he was on the threshold of the Chinese Empire, attempting to enter it. It was as though, by his death, he was breaking open for the Gospel a way into those vast territories that in years to come would be the arena where the sons and daughters of numerous religious orders and missionary congregations would, in the pursuance of their apostolate, contend with all the formidable obstacles thrown against them by shifting conditions and varying circumstances.

Recent History 5. More recent years have seen the last of the unknown territories – Australia and the interior of Africa – yield to the relentless assaults of modern exploration. These years have also seen the emissaries of the Church follow the newly blazed trails into the new lands. In all the vast reaches of the Pacific it would now be difficult to find an island remote enough to have escaped the vigilance and the energy of our missionaries. In speaking of all these achievements, however, we must not overlook a very significant fact about those who performed them. Very many of these, while working for the salvation of their brethren, themselves attained the heights of sanctity, just as the Apostles did before them. Many of them too, crowned their apostolate with the glory of martyrdom, entrenching the Faith at the cost of their blood.

6. Anyone who studies the facts of this great saga cannot help being profoundly impressed by them: by all the stupendous hardships our missionaries have undergone in extending the Faith, the magnificent devotion they have shown, and the overwhelming examples of intrepid endurance they have afforded us. And to anyone who weighs these facts the realization must come as a shock that right now, there still remain in the world immense multitudes of people who dwell in darkness and in the shadow of death. According to a recent estimate, the number of nonbelievers in the world approximates one billion souls.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

7

Šíření misií 3. Postupem času se pro misijní práci objevilo širší pole působnosti. Důkazem toho je William z Rubrucku, který přinesl oheň víry Mongolům. Brzy poté blahoslavený Řehoř X. vyslal první misionáře do Číny. Po něm sem přišli následovníci Františka z Assisi, kteří zde založili početnou komunitu křesťanů. Tato komunita však bohužel krátce poté po vlně pronásledování zanikla.

4. Po objevení Ameriky se armáda apoštolů vydala do Nového světa. Tito apoštolové, mezi nimiž byl slavný syn sv. Dominika Bartoloměj de Las Casas, vzali na sebe dvojí úkol: ochránit nešťastné domorodce před útlakem a vyrvat je z jejich mučivé závislosti na temných silách. Do stejného období spadá činnost Františka Xaverského – misionáře, který snese srovnání se samotnými apoštoly. Působil ve východní Indii a v Japonsku a pro Kristovu slávu a spásu duší se obětoval až k smrti. A když zemřel, ocitl se na prahu Čínské říše, pokoušeje se do ní vstoupit. Bylo to, jako by svou smrtí otevřel evangeliu cestu do těchto rozlehlých oblastí, které se v nadcházejících letech měly stát místem, kde se synové a dcery četných náboženských řádů a misijních kongregací při vykonávání svého apoštolátu budou potýkat s hrozivými překážkami vyvolanými měnícími se podmínkami a rozličnými okolnostmi.

Nedávná historie 5. V poslední době se předmětem vytrvalého moderního bádání stávají dvě poslední neznámá území – Austrálie a vnitrozemí Afriky. Po nových cestách se do těchto oblastí vydávají i vyslanci církve. V rozlehlých dálavách Pacifiku by se dnes jen stěží našel ostrov dostatečně vzdálený na to, aby unikl bdělosti a energii našich misionářů.

Když hovoříme o všech těchto úspěších, nesmíme přehlédnout jeden důležitý fakt týkající se těch, kteří se na nich podíleli. Mnoho z těch, kteří pracovali pro spásu svých bratří, sami dosáhli vrcholu svatosti tak jako apoštolové před nimi. Mnozí z nich také korunovali svůj apoštolát slávou mučedníků, pevně zakotvených ve své víře i za cenu prolití vlastní krve.

6. Každý, kdo studuje fakta o těchto hrdinských příbězích, jimi musí být nutně zasažen – nesmírnými potížemi, které při šíření víry museli naši misionáři podstoupit; úžasnou oddaností, kterou prokázali a ohromujícími příklady neohrožené vytrvalosti, které nám poskytli. Při zvážení všech těchto faktů se zdá být šokující, že ještě dnes existuje ve světě ohromné množství lidí, kteří přebývají v temnotě a ve stínu smrti. Podle posledních odhadů se počet nevěřících v celém světě blíží jedné miliardě.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

8

Purpose of this Letter 7. The misfortune of this vast number of souls is for Us a source of great sorrow.

From the days when We first took up the responsibilities of this apostolic office We have yearned to share with them the divine blessings of the Redemption. So We are delighted to see that, under the inspiration of the Spirit of God, efforts to promote and develop the foreign missions have in many quarters of the world increased and intensified. It is Our duty to foster these enterprises and do all We can to encourage them; and this duty coincides perfectly with Our own most profound desires. Before writing this letter, venerable Brethren, We begged the Lord for His light and His aid.

While writing it, We had two purposes in mind: to encourage you, your clergy, and your people in these efforts, and secondly, to point out methods you can adopt to further the fulfilment of this momentous undertaking.

To Those In Charge of the Missions 8. First We want to address those who are in charge of the missions, whether as Bishops or as Vicars or Prefects Apostolic. All the responsibility for the propagation of the Faith rests immediately upon them, and it is to them especially that the Church has entrusted her prospects of expansion. We know very well the burning intensity of their zeal for the apostolate, and We are also well aware of the immense difficulties they have had to overcome and the crises they have had to face, especially in the last few years. This was the price they had to pay to remain at their stations and outposts and to go on extending the Kingdom of God. And so they paid it willingly.

Role of Superiors of Missions 9. Cognizant as We are, however, of their respect for this Apostolic See and their devotion to it, We do not hesitate to act as a father with his sons, and open Our mind to them. We want them to make this their guiding principle, that each of them must be, so to speak, the soul of the mission in his care. They should interest themselves deeply in the work of their priests, and in the work, too, of all others who assist them in the fulfilment of their duty. They should use every means they have – speech, action, writing – to encourage and stimulate these aides of theirs to ever higher achievements. Everyone who works in any capacity in the particular vineyard of the Lord over which He has authority should know by personal experience, and should know with complete conviction, that the government of the mission is in the hands of a true father – an alert, efficient man, a man filled with charity, deeply interested in everyone and everything, a man who rejoices when things go well with his subjects and sympathizes when things go badly. They must see him favour and promote those of their projects and undertakings that merit his approval. To put it briefly, they must see that he looks on everything that concerns his subjects as something that concerns him personally.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

9

Účel tohoto dopisu 7. Neštěstí tohoto obrovského počtu duší je pro nás zdrojem velkého smutku. Ode dne, kdy jsme na sebe vzali zodpovědnost za tento apoštolský úřad, si toužebně přejeme dělit se s nimi o požehnání Božího vykoupení. S radostí vidíme, že působením Božího Ducha se v mnoha oblastech světa zvýšilo a zintenzivnilo úsilí o šíření a rozvoj zahraničních misií. Je naší povinností posilovat tyto snahy a uděláme vše pro jejich podporu. Tato povinnost je v dokonalém souladu s našimi nejhlubšími tužbami. Před napsáním tohoto dopisu jsem, ctihodní bratři, prosil Boha o Jeho světlo a pomoc. Při psaní jsem měl na mysli dva cíle: povzbudit v tomto úsilí vás, vaše duchovenstvo a váš lid a poukázat na metody dalšího plnění tohoto důležitého závazku.

Těm, kdo mají zodpovědnost za misie 8. Nejprve chceme oslovit ty, kdo mají zodpovědnost za misie, ať už jako biskupové nebo jako vikáři či apoštolští prefekti. Na nich spočívá bezprostřední zodpovědnost za misie a zejména jim církev svěřila možnosti dalšího rozvoje. Velmi dobře známe jejich hořící zápal pro apoštolát a také si velmi dobře uvědomujeme, jaké obrovské těžkosti museli překonávat a jakým krizím museli čelit, zvláště v několika posledních letech.

Tuto cenu museli zaplatit, aby mohli zůstat na svých misijních stanicích a stanovištích, a mohli tak dále šířit Boží Království. A zaplatili ji rádi.

Role představených misií 9. Uvědomujeme si jejich úctu a oddanost Apoštolskému Stolci, a proto s nimi jednáme s otevřenou myslí jako otec se syny. Rádi bychom, aby se vůdčím principem jejich jednání stala zásada, že každý z nich musí být ve své práci tak říkajíc duší misií.

Měli by se hluboce zajímat o práci svých kněží i o práci těch, kteří jim pomáhají plnit jejich povinnosti. Měli by využívat všechny prostředky, kterými disponují – řeč, jednání i psaný projev, aby povzbuzovali a stimulovali tyto své pomocníky pro dosažení ještě lepších výsledků. Každý, kdo pracuje v jakékoliv funkci na vinici Páně, by měl z vlastní zkušenosti vědět, a měl by o tom být hluboce přesvědčen, že vedení misií je v rukou skutečného otce – bystrého schopného muže naplněného láskou a hlubokým zájmem o všechny a o všechno, muže radujícího se, když se jeho podřízeným daří a projevujícího soucit, když věci nejdou podle plánu. Musejí mít u něho zastání a podporovat takové projekty a podniky, které si zaslouží jeho schválení. Stručně řečeno – musejí vědět, že on sleduje vše, co se týká jeho podřízených, jako by se to týkalo jeho samotného.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

10

The Superior and the Success of the Mission 10. It is indisputable that the condition and success of the missions depend on the way they are governed. They can suffer very severely if a man is put in charge of them who does not have the ability for the office or who is in some other way unsuitable for it. The individual missionary has given up his country and his family in order to aid in the extension of the Faith. When he sets out on his long and often dangerous journey he is, as a rule, eager and ready to brave the most gruelling hardships, and all he asks is an opportunity to win for Christ as many souls as possible. Now if a man like this encounters an attentive superior who always treats him with prudence and charity, his work cannot fail to be fruitful. But if the contrary occurs, then there is every reason to fear that the labours and hardships he meets will gradually wear him out, until he finally loses heart and gives himself over to idleness.

A Primary Concern 11. Furthermore, the superior of a mission should make it one of his primary concerns to expand and fully develop his mission. The entire region within the boundaries of his mission has been committed to his care. Consequently, he must work for the eternal salvation of every person living there. If, out of an immense populace, he has converted a few thousand people, he has no reason to lapse into complacency. He must become a guide and a protector for these children he has brought forth in Jesus Christ; he must see to their spiritual nourishment and he must not let a single one of them slip away and perish. But he must do more than this. He must not consider that he is properly discharging the duties of his office unless he is working constantly and with all the vigour he can muster to bring the other, far more numerous, inhabitants of the area to partake of the Christian truth and the Christian life.

An Effective Means In this connection, the preaching of the Gospel can be brought more immediately and more effectively to everyone in an area if more mission stations and posts are established as soon as it is practicable to do so. Then, when the time comes to divide the mission, these will be ready to serve as centres for new Vicariates and Prefectures. While We are on this subject, We wish to single out for commendation some Vicars Apostolic who have richly earned it: those who have kept this future development steadily in mind and are constantly engaged in the work of readying new provinces for the kingdom of God. If they find that their own order or congregation is not supplying enough manpower for the task, they are perfectly willing to call in helpers from other religious groups.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

11

Představený a úspěch misií 10. Je nepopiratelné, že podmínky a úspěch misií záleží na jejich řízení. Může jim velmi vážně uškodit, bude-li za ně zodpovídat někdo, kdo nemá potřebné schopnosti vykonávat tento úřad nebo kdo je pro ně nevhodný z nějakého jiného důvodu.

Misionář opouští svou zemi a rodinu, aby napomáhal šíření víry. Když se vydává na svou dlouhou a často nebezpečnou cestu, bývá zpravidla velmi dychtivý a připravený vzdorovat vyčerpávajícímu strádání a jeho jediným přáním je získat pro Krista co největší počet duší. Setká-li se takový člověk s pozorným a laskavým představeným, který s ním jedná rozvážně a s láskou, jeho práce nemůže nepřinášet ovoce. Ale jestliže nastane opak, pak je na místě se obávat, že úkoly a obtíže, které před ním budou stát, ho budou postupně vyčerpávat, až nakonec ztratí srdce a upadne do nečinnosti.

Prvotní zájem 11. Kromě toho by představený misií měl mít na prvním místě zájem šířit a plně rozvíjet svou misii. Do jeho péče byla svěřena celá oblast daná hranicemi jeho misie.

V důsledku toho musí pracovat pro věčnou spásu všech lidí, kteří v ní žijí. Jestliže se mu v oblasti s nadměrným počtem obyvatel podaří obrátit na křesťanství několik tisíc lidí, není důvod upadnout do přehnaného uspokojení. Musí se stát vůdcem a ochráncem těchto dětí, které přivedl k Ježíši Kristu, musí se postarat o jejich duchovní pokrm a nesmí ani jediného z nich nechat uklouznout a zahynout. Ale musí vykonat ještě více než to. Nesmí se domnívat, že bude správně vykonávat povinnosti svého úřadu, nebude-li pracovat vytrvale a ze všech svých sil, aby přivedl i další, mnohem početnější část obyvatel dané oblasti k účasti na Kristově pravdě a na křesťanském životu.

Efektivní prostředky V této souvislosti, hlásání evangelia by bylo bezprostřednější a účinnější, kdyby bylo zřízeno, jak jen to je možné, více misijních stanic a míst. Kdyby pak nastal čas misie rozdělit, mohla by tato místa sloužit jako střediska pro nové vikariáty a prefektury.

Když jsme u této věci, rádi bychom vyzdvihli některé apoštolské vikáře, kteří si to opravdu zaslouží: ty, kteří mají neustále na zřeteli rozvoj misií do budoucnosti a kteří neustále pracují na přípravě nových provincií pro Boží království. Jestliže zjistí, že jejich řád nebo kongregace nemají dostatek pracovníků pro tento úkol, ochotně přivolají na pomoc členy jiných náboženských skupin.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

12

12. On the other hand, We can hardly commend a man who takes the section of the Lord’s vineyard that has been allotted to him for cultivation, and proceeds to treat it as a piece of private property, a domain not to be touched by the hands of an outsider. Dwell for a moment upon the severity of God’s judgement on a man like this, particularly if the case is like some that have been brought to Our attention at different times – a rather small community of the faithful surrounded by an immense population of unbelievers whom the superior cannot catechize because he does not have enough men for the work and refuses to accept the help of others. The man entrusted with a Catholic mission, if he is working single-mindedly for the glory of God and the salvation of souls, goes out whenever it is necessary and searches, searches everywhere, for helpers in his holy ministry. He does not mind who they are; he does not mind whether they belong to his order or to another, or whether or not they are of his nationality, “provided only that, in every way... Christ is being proclaimed” (Phil 1:18). Moreover, he does not limit his welcome to men, either. He will bring in sisters to open schools, orphanages, and hospitals, to found their hostels and establish other charitable institutions. He is happy and eager to do this, because he realizes how remarkably works of this kind, with God’s help, contribute to the spread of the Faith.

13. In the pursuit of his objectives the conscientious mission head refuses, too, to limit his interests to the boundaries of his mission and to act as though he considered everything going on elsewhere as no concern of his. Fired with the charity of Christ, he feels that anything that affects Christ’s glory affects him, and he does all he can to develop close and friendly relations with his colleagues in neighbouring districts. For situations frequently arise that affect all the missions in some particular area, and that demand joint action if they are to be handled successfully. But even apart from this, the Church would benefit a great deal if the men in charge of missions met at fixed intervals as frequently as they could to confer and to encourage one another.

Local Clergy 14. There is one final, and very important, point for anyone who has charge of a mission. He must make it his special concern to secure and train local candidates for the sacred ministry. In this policy lies the greatest hope of the new churches. For the local priest, one with his people by birth, by nature, by his sympathies and his aspirations, is remarkably effective in appealing to their mentality and thus attracting them to the Faith. Far better than anyone else, he knows the kind of argument they will listen to, and as a result, he often has easy access to places where a foreign priest would not be tolerated.

15. If, however, the indigenous clergy is to achieve the results We hope for, it is absolutely necessary that they be well trained and well prepared. We do not mean a rudimentary and slipshod preparation, the bare minimum for ordination. No, their education should be complete and finished, excellent in all its phases, the same kind of education for the priesthood that a European would receive. For the local clergy is not to be trained merely to perform the humbler duties of the ministry, acting as the assistants of foreign priests. On the contrary, they must take up God’s work as equals, so that some day they will be able to enter upon the spiritual leadership of their people.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

13

12. Naopak, stěží můžeme pochválit někoho, kdo s úsekem vinice Páně, který mu byl svěřen ke kultivaci, zachází jako se svým soukromým majetkem, jako s půdou, které by se neměla dotknout ruka cizího člověka. Zastavme se na chvíli u představy, jak přísně bude Bůh soudit takového člověka. Tato situace může nastávat v různých dobách – poměrně malá komunita věřících je obklopena silnou většinou populace nevěřících, ke kterým představený nemůže promlouvat, protože k této práci nemá dostatečný počet lidí a odmítá přijmout pomoc druhých. Jestliže má člověk, kterému byla svěřena katolická misie, cílevědomě pracovat ke slávě Boží a spáse lidí, hledá a hledá, kdykoliv a kdekoliv, je-li to nutné, pomocníky pro svou svatou službu. Nedbá na to, kdo to je – zda patří k jeho řádu či k nějakému jinému, zda jsou stejné nebo jiné národnosti, „jen když se jakýmkoliv způsobem zvěstuje Kristus“ (Fil 1,18). Kromě toho nezná ani omezení v tom, koho přijímá. Přivádí sestry, aby otevíraly školy, sirotčince a nemocnice, zakládaly ubytovny a zřizovaly další charitativní instituce. Dělá to s radostí a dychtivostí, protože si uvědomuje, jak pozoruhodně taková práce s Boží pomocí přispívá šíření víry.

13. Svědomité vykonávání misie znamená také odmítnout myšlenku omezit své zájmy jen v rámci hranic své misie a dělat, jako by se ho vše, co se děje mimo ni, vůbec netýkalo.

Zapálen láskou ke Kristu misionář cítí, že všechno, co napomáhá ke Kristově slávě, napomáhá i jemu a dělá všechno proto, aby rozvíjel blízké a přátelské vztahy s kolegy v přilehlých oblastech. Protože často nastávají situace, že misijní činnost v dané oblasti vyžaduje společné jednání, pokud má být úspěšná. A kromě toho, pro církev by bylo velmi prospěšné, kdyby se ti, kteří mají na starosti misie, setkávali v určitých intervalech, aby se mohli poradit a navzájem se povzbudit.

Místní církev 14. Pro všechny, kdo mají na starosti misie, je důležitá ještě jedna věc. Zvláštní pozornost musejí věnovat získávání a přípravě místních kandidátů pro tuto svatou službu. V této politice spočívá největší naděje nových církví. Místní kněz má se svým lidem společný původ, charakter, duševní spřízněnost a touhy, a dokáže tedy mnohem efektivněji oslovit jeho mentalitu a přivést ho k víře. Lépe než kdokoli jiný dokáže argumentovat tak, aby mu lidé naslouchali a v důsledku toho má snadnější přístup tam, kde by cizí kněz nebyl vítán.

15. Aby však domorodí duchovní dosáhli žádoucích výsledků, je naprosto nezbytné, aby byli dobře formováni a připraveni. Nemáme tím na mysli tu základní a povrchní přípravu představující naprosté minimum pro jejich vysvěcení. Ne, jejich vzdělání by mělo být ukončené a kompletní, vynikající ve všech jeho fázích, stejné jako se dostává kněžím v Evropě. Místní kněz by neměl být formován pouze pro plnění jednoduchých povinností jako pomocník zahraničních kněží. Naopak, měl by být veden k práci na Božím díle ve stejném rozsahu jako oni, aby jednou mohl převzít duchovní vedení svého lidu.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

14

Church not Alien 16. The Catholic Church is not an intruder in any country; nor is she alien to any people.

It is only right, then, that those who exercise her sacred ministry should come from every nation, so that their countrymen can look to them for instruction in the law of God and leadership on the way to salvation. Wherever the local clergy exist in sufficient numbers, and are suitably trained and worthy of their holy vocation, there you can justly assume that the work of the missionary has been successful and that the Church has laid her foundations well. And if, after these foundations have been laid and these roots sunk, a persecution should be raised to dislodge her, there need be no reason to fear that she could not withstand the blow.

Concern for Training of Local Clergy 17. The Apostolic See has always urged the directors of missions to realize that this is a very serious obligation of their office and vigorously to put it into action. Here in Rome the colleges – both the old colleges and the newer ones – that train clergy for the foreign missions, have already shown their earnestness in the matter. This is particularly true of those training men for the Oriental rites. And yet it is a deplorable fact that, even after the Popes have insisted upon it, there still remain sections of the world that have heard the Faith preached for several centuries, and still have a local clergy that is of inferior quality. It is also true that there are countries that have been deeply penetrated by the light of the Faith, and have, besides, reached such a level of civilization that they produce eminent men in all the fields of secular life – and yet, though they have lived under the strengthening influence of the Church and the Gospel for hundreds of years, they still cannot produce Bishops for their spiritual government or priests for their spiritual guidance. From these facts it is obvious that in some places the system ordinarily used in training future missionaries has up to now been feeble and faulty. To correct this difficulty, We are ordering the Sacred Congregation for the Propagation of the Faith to apply remedies adapted to the various regions of the world, and to see to the founding of seminaries for both individual regions and groups of dioceses. Where seminaries already exist, this Congregation will see to it that they are adequately administered. However, the task to which the Congregation is to devote itself with particular care is the supervision of the growth and development of the local clergy in our Vicariates and other missions.

To the Missionaries 18. Now We turn to you, beloved sons, the workers in the Lord’s vineyard. In your hands lies the immediate responsibility for disseminating the wisdom of Christ, and with this responsibility the salvation of innumerable souls. Our first admonition is this: never for a moment forget the lofty and splendid character of the task to which you have devoted yourselves. Your task is a divine one, a task far beyond the feeble reach of human reasoning. You have been called to carry light to men who lie in the shadow of death and to open the way to heaven for souls that are hurtling to destruction. Assure yourselves that God was speaking to you, to each one of you, when He said: “Forget your people and your father’s house” (Ps 45:10). Remember that your duty is not the extension of a human realm, but of Christ’s; and remember too that your goal is the acquisition of citizens for a heavenly fatherland, and not for an earthly one.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

15

Církev není nepřítel 16. Církev není vetřelcem v žádné zemi ani nepřítelem žádného národa. Bylo by jen správné, aby ti, kteří vykonávají svou svatou službu, pocházeli ze všech národů, aby se na ně mohli obracet jejich krajané při vysvětlování Božího zákona a na cestě ke spáse.

Kdekoliv místní církev disponuje dostatečným počtem členů, kteří jsou řádně formováni a hodni svého svatého povolání, tam lze oprávněně předpokládat, že misijní práce bude úspěšná a že církev zde položila dobré základy. A kdyby po položení těchto základů a pevném zakořenění církve došlo k jejímu pronásledování s cílem ji odtud vyhnat, pak nebude důvod ke strachu, že by těmto ranám neměla odolat.

Zájem vychovávat místní duchovenstvo 17. Apoštolský Stolec již naléhal na ředitele misií, aby si uvědomili, že toto je velmi závažná povinnost jejich úřadu, kterou je nutné uvést rázně do chodu. Zde v Římě mí starší i mladší kolegové již prokázali v této věci velkou dychtivost. To se týká zejména výchovy mužů pro východní rity. A je odsouzeníhodné, že přes naléhání papeže stále přetrvávají ve světě oblasti, ve kterých je víra hlásána po mnoho staletí, a přesto zde místní církve mají podřadnou kvalitu. Je také pravda, že existují země hluboce proniknuté světlem víry, které vydávají vynikající jedince ve všech oblastech sekulárního života, a přesto, ačkoli mnoho staletí žijí pod silným vlivem církve a evangelia, stále nejsou schopné poskytnout biskupy pro svou duchovní vládu nebo kněze pro duchovní vedení.

Z těchto údajů je zřejmé, že systém výchovy budoucích misionářů běžně používaný na některých místech, se v dnešní době jeví jako chabý a špatný. Pro napravení těchto obtíží nařizujeme Svaté kongregaci pro šíření víry přijmout opatření s přihlédnutím k situaci v různých částech světa a dohlédnout na zakládání seminářů v jednotlivých regionech i v rámci diecézí. Tam, kde semináře už existují, se kongregace postará o to, aby byly řádně spravovány. Hlavním úkolem, kterému se má kongregace věnovat se zvláštní péčí, je však dohlížet na růst a rozvoj místního duchovenstva v našich vikariátech a jiných misiích.

Misionářům 18. Nyní se obracím k vám, milovaní synové, pracovníci na vinici Páně. Ve vašich rukou leží bezprostřední zodpovědnost v šíření Kristovy moudrosti a s touto zodpovědností i spása bezpočetných duší. Za prvé vás chci varovat, abyste ani na chvíli nezapomínali na vznešenost a nádheru tohoto úkolu, kterému jste se zasvětili. Váš úkol je božský úkol, daleko přesahující chabé lidské logické myšlení. Byli jste povoláni, abyste přinášeli světlo lidem ležícím ve stínu smrti a otevírali cestu do nebe duším, které se ženou do zkázy.

Buďte si jisti, že Bůh promlouval k vám, ke každému z vás, když řekl: „Zapomeň na svůj lid a dům svého otce“ (Ž 45,11). Pamatujte, že vaší povinností není šíření lidského, ale Kristova království, a že vaším cílem je získávání lidí ne pro pozemskou, ale nebeskou otčinu.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

16

A Spiritual Goal 19. It would be tragic indeed if any of our missionaries forgot the dignity of their office so completely as to busy themselves with the interests of their terrestrial homeland instead of with those of their homeland in heaven. It would be a tragedy indeed if an apostolic man were to spend himself in attempts to increase and exalt the prestige of the native land he once left behind him. Such behaviour would infect his apostolate like a plague. It would destroy in him, the representative of the Gospel, the sinews of his love for souls and it would destroy his reputation with the populace. For no matter how wild and barbarous a people may be, they are well aware of what the missionary is doing in their country and of what he wants for them. They will subject him in their own way to a very searching investigation, and if he has any object in view other than their spiritual good, they will find out about it. Suppose it becomes clear that he is involved in worldly schemes of some kind, and that, instead of devoting himself exclusively to the work of the apostolate, he is serving the interests of his homeland as well. The people immediately suspect everything he does. And in addition, such a situation could easily give rise to the conviction that the Christian religion is the national religion of some foreign people and that anyone converted to it is abandoning his loyalty to his own people and submitting to the pretensions and domination of a foreign power.

20. We have been deeply saddened by some recent accounts of missionary life, accounts that displayed more zeal for the profit of some particular nation than for the growth of the kingdom of God. We have been astonished at the indifference of their authors to the amount of hostility these works stir up in the minds of unbelievers. This is not the way of the Catholic missionary, not if he is worthy of the name. No, the true missionary is always aware that he is not working as an agent of his country, but as an ambassador of Christ. And his conduct is such that it is perfectly obvious to anyone watching him that he represents a Faith that is alien to no nation on earth, since it embraces all who worship God in spirit and in truth, a Faith in which “there is no Gentile, no Jew, no circumcised, no uncircumcised, no barbarian, no Scythian, no slave, no free man, but Christ is everything in each of us” (Col 3:11).

Selfless Work 21. There is another failing that the missionary must scrupulously avoid, and that is the desire to make any profit beyond the acquisition of souls. There is, of course, no need to delay on this point. If a man is the victim of a craving for financial gain, how can he fulfil his obligations of working single-mindedly for the glory of God? And how can he, for the increase of God’s glory, hold himself ready to sacrifice everything he has, even his life, to the work of calling others back to a state of spiritual health? There is also the fact that this weakness would cost him a great part of his influence with unbelievers – a fact especially cogent if his craving should descend, as it tends to do, to the level of avarice.

For as men judge things, this is the meanest of vices. Nothing is more unworthy of the kingdom of God. In this matter then, the truly apostolic man will again follow the advice of the Apostle of the Gentiles, who in a well-known passage wrote to Timothy: “Let us be content if we have food and clothing” (1 Tim 6:8). He will remember too, that Saint Paul set such great store by self-denial that, despite the demands of his arduous ministry, he used to provide for his own needs by manual labour.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

17

Duchovní úkol 19. Bylo by vskutku tragické, kdyby jakýkoliv náš misionář zapomněl na důstojnost svého úřadu a plně se zabýval zájmy svého pozemského domova namísto domova nebeského.

Bylo by opravdu trestuhodné, kdyby se apoštol zabýval snahou zdůrazňovat a povznášet věhlas své rodné země, kterou zanechal za sebou. Takové chování by ovlivnilo jeho apoštolát jako morová nákaza. Zničilo by to v něm, reprezentantovi evangelia, lásku, která ho pohání k duším a zničilo by to jeho pověst mezi místními obyvateli. Ať už jsou lidé jakkoliv divocí a barbarští, jsou si dobře vědomi toho, co misionář v jejich zemi dělá a co pro ně chce. Podrobí ho velmi důkladnému zkoumání a přijdou na to, má-li na zřeteli něco jiného než jejich duchovní dobro. Předpokládejme, že se přijde na to, že má své zájmy jinde ve světě a místo toho, aby se oddal výlučně své apoštolské práci, slouží také zájmům své vlasti. Lidé ho začnou podezírat ve všem, co dělá. A nadto, taková situace může snadno dát vzniknout domněnkám, že křesťanství je národní náboženství nějakých cizinců a že každý, kdo k němu konvertuje, se vzdává loajality ke svému národu a podřizuje ho záměrům a nadvládě cizí moci.

20. Hluboce nás zarmoutily některé poslední zprávy ze života na misiích, které odhalily větší zápal pro profit jednotlivého národa než pro růst Božího království. Velmi nás udivila lhostejnost jejich autorů k projevům silného nepřátelství, které toto jednání vyvolává v myslích nevěřících. Toto není cesta katolického misionáře, pokud chce být hoden tohoto jména. Ne, pravý misionář si je vždy vědom toho, že nejedná jako zástupce své země, ale jako vyslanec Krista. A chová se tak, že každému, kdo ho pozoruje, je dokonalé jasné, že je reprezentantem Víry, že nechová nepřátelství k žádnému národu na zemi, protože víra přijímá všechny, kdo uctívají Boha v duchu a v pravdě, protože ve víře „už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný, ale všechno a ve všech Kristus“ (Kol 3,11).

Nesobecká práce 21. Misionář by se měl úzkostlivě vyhýbat touze mít ze své práce jakýkoliv jiný prospěch než je získávání duší. V tomto bodě nelze připustit žádné otálení. Stane-li se člověk obětí touhy po finančním zisku, jak může plnit své povinnosti pracovat soustředěně ke slávě Boží? A jak může být neustále připraven obětovat vše, co má, dokonce i svůj život, kvůli tomu, aby povolal druhé do stavu duchovního zdraví pro zvýšení Boží slávy? Tato touha by silně oslabila jeho působení na nevěřící, zvláště kdyby se postupně proměnila v hrabivost, jak tomu obvykle bývá. Neboť nejubožejší z neřestí je být závislý na věcech.

Nic není nehodnější Božího království. V této souvislosti se bude pravý apoštol neustále řídit radou Apoštola jinověrců, který ve známém úryvku píše Timoteovi: „Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím“ (1 Tim 6,8). Bude také mít na paměti, že sv. Pavel projevil tak velkou míru sebeodříkání, že navzdory požadavkům na svou náročnou službu si zajišťoval své potřeby manuální prací.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

18

Training 22. Before he enters upon his apostolate the missionary should have very careful training. This is true despite the possible objection that a man destined to preach Christ in places far removed from civilization has no need of a broad education. It is beyond dispute, of course, that for the work of converting the minds of men the refinements of virtue are more valuable than a knowledge of the fine points of literature. If, however, a man has not been supplied with a creditable provision of learning, it is going to be brought home to him quite frequently that he lacks what could have been an important asset in the fruitful fulfilment of his ministry. It is not a rare occurrence for a missionary to find himself without books and with no opportunity to consult someone more learned than himself. Yet he has to reply to any arguments against the Faith that are brought to him and he is often required to provide answers to very difficult questions. The more learned he proves himself in circumstances like these the greater will be his reputation and his authority, especially if he is dealing with people who hold scholarship and learning in high regard. In such a situation it would be a shocking anomaly to see those entrusted with the message of truth bested by teachers of error.

Proficiency in all Branches of Learning 23. Because of these demands of the apostolate, the students whom the Lord has called to sacred studies must acquire proficiency in all the branches of learning while they are being trained for their future work. These branches will include both sacred and profane subjects, anything they might need on the missions. We want this procedure adopted, as is proper, in the courses given at the Urbanianum, the Pontifical College of the Propagation of the Faith. We also enjoin the directors of this College to make adequate provision for the teaching of the science of missiology, a branch of study that from now on is to be included in their curriculum.

Knowledge of Language 24. Among the attainments necessary for the life of a missionary, a place of paramount importance must obviously be granted to the language of the people to whose salvation he will devote himself. He should not be content with a smattering of the language, but should be able to speak it readily and competently. For in this respect he is under an obligation to all those he deals with, the learned and the ignorant alike, and he will soon realize the advantage a command of their language gives him in the task of winning the confidence of the populace. If he is earnest about his work, he will be particularly reluctant to delegate the explanation of Christian doctrine to his catechists. He will insist upon reserving this duty to himself. Since he has been sent to the missions for no other purpose, after all, than to preach the Gospel, he will even come to look on these instruction periods as the most important part of his work. There will also be occasions when, in his position as representative and interpreter of our holy Faith, he will have to associate with the dignitaries of the district. Or he may be invited to appear at scholarly gatherings. How will he maintain his dignity under these circumstances if he cannot make himself understood because he does not know the language?

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

19

Příprava 22. Dříve než misionář nastoupí svůj apoštolát, měl by projít velmi pečlivou přípravou.

To platí navzdory případným námitkám, že člověk předurčený k hlásání Krista na místech vzdálených od civilizace nepotřebuje mít široké vzdělání. Samozřejmě je bez diskuze, že pro obrácení myslí jsou vytříbené ctnosti mnohem cennější než znalost vybraných literárních děl. Pokud však člověk nedisponuje solidní dávkou vzdělání, bude ho to stále více usvědčovat o tom, že postrádá něco důležitého pro úspěšné splnění své misie. Nezřídka se stává, že nacházíme misionáře bez knih a bez možnosti poradit se s někým vzdělanějším než je on. Často musí reagovat na různé argumenty proti víře a často je žádán, aby poskytl odpovědi na velmi těžké otázky. Čím lepší vzdělání v takových situacích projeví, tím lepší pověst a vážnost si získá, zvláště pokud bude jednat s lidmi, kteří mají učení a vzdělanost ve velké úctě. V této situaci by bylo naprosto šokující vidět, že ti, kterým bylo svěřeno poselství víry, jsou učitelé omylu.

Znalost všech vyučovacích oborů 23. Protože apoštolát s sebou nese tyto požadavky, musejí studenti, které Pán povolal k zasvěcenému studiu, během přípravy na svou budoucí práci získat znalosti ve všech studijních oborech. Jsou to předměty pro přípravu duchovní i světskou – vše, co by mohli na misiích potřebovat. Chceme, aby se tímto pravidlem řídily vyučovací kurzy na Urbaniu, Papežské univerzitě pro šíření víry. Přikazujeme ředitelům této univerzity, aby vyčlenili určitou část výuky pro misiologii – studijní obor, který bude od této chvíle zařazen do jejich učiva.

Znalost jazyka 24. Pro misionáře se musí stát naprosto zásadní nezbytností znát jazyk lidí, jejichž spáse se bude věnovat. Neměl by se spokojit jen s povrchní znalostí jazyka, ale měl by být schopen mluvit jím dostatečně přiměřeně, protože z tohoto hlediska je zavázán povinností všem, kteří mu budou svěřeni – vzdělaným i nevzdělaným – a brzy si uvědomí, jakou výhodou je znalost jazyka pro získání jejich důvěry. Pokud bude brát svou práci vážně, nenechá svou povinnost vysvětlovat Kristovo učení katechistům.

Bude trvat na tom, že si tuto povinnost vyhradí pro sebe. Konec konců, protože byl vyslán na misie pouze za účelem hlásat evangelium, bude toto přípravné období považovat za nejdůležitější část své práce. Nastanou situace, kdy misionář ze své pozice představitele a vykladatele naší svaté víry bude muset spolupracovat s církevními hodnostáři daného okrsku. Nebo bude pozván, aby vystoupil na odborných shromážděních. Jak si bude moci zachovat svou důstojnost za předpokladu, že se nebude schopen dorozumět, protože neovládá jazyk?

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

20

25. We made some provision for this need a short time ago when We were planning for the increase and expansion of the Church in the East. We established here in Rome a special house of studies for those who are destined for the apostolate in that part of the world. There they will acquire fluency in Eastern languages and an intimate acquaintance with Eastern ways, along with a thorough mastery of various other skills that will be of use to them. Our enthusiasm for the advantages afforded by the work of this institute prompts Us to take this opportunity to urge the superiors of all religious orders doing mission work in the East to take advantage of this training and use it to bring to full maturity the abilities of those of their students who have been chosen for these missions.

Necessity of Sanctity 26. But for the man who enters upon the apostolic life there is one attribute that is indispensable. It is of the most critical importance, as We have mentioned before, that he have sanctity of life. For the man who preaches God must himself be a man of God. The man who urges others to despise sin must despise it himself. Preaching by example is a far more effective procedure than vocal preaching, especially among unbelievers, who tend to be more impressed by what they see for themselves than by any arguments that can be presented to them. Give the missionary, if you will, every imaginable talent of mind and intellect, endow him with the most extensive learning and the most brilliant culture. Unless these qualities are accompanied by moral integrity they will be of little or no value in the apostolate. On the contrary, they can be the cause of disaster, both to himself and to others.

27. Let us have him, then, be an example to those he deals with. Let him be humble and obedient and chaste. And especially let him be a devout man, dedicated to prayer and constant union with God, a man who goes before the Divine Majesty and fervently pleads the cause of souls. For as he binds himself more and more closely to God, he will receive the grace and assistance of God to a greater and greater degree. Particularly applicable here are the words of Saint Paul: “Therefore, as God’s chosen ones, holy and well beloved, clothe yourselves with sentiments of compassion, kindness, humility, meekness, patience” (Col 3:12). With these virtues the missionary will open for the Faith he preaches a smooth and unobstructed entrance into people’s hearts. All obstacles will melt from his path, for no man’s will is obdurate enough to oppose their attraction with equanimity.

The Missionary’s Model 28. Like his model, the Lord Jesus, the good missionary burns with charity, and he numbers even the most abandoned unbelievers among God’s children, redeemed like everyone else with the ransom of the divine blood. Their lowly difference does not exasperate him; their immorality does not dishearten him. His bearing toward them is neither scornful nor fastidious; his treatment of them is neither harsh nor rough.

Instead, he makes use of all the arts of Christian kindness to attract them to himself, so that he may eventually lead them into the arms of Christ, into the embrace of the Good Shepherd. He makes it a custom to ponder the thought expressed in Holy Scripture: “Thy kindly influence, Lord, Thy gracious influence is all about us. At the first false step, none is so ready to rebuke us, to remind and warn us of our error, bidding us come back and renew our loyalty to Thee... With such power at Thy disposal, a lenient judge Thou

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

21

25. V této souvislosti jsme nedávno učinili určitá opatření, když jsme plánovali růst a šíření církve na Východě. Založili jsme zde v Římě speciální studijní dům pro ty, kterým byl svěřen apoštolát v této části světa. Zde získají schopnost plynule se domluvit východními jazyky, důvěrně se seznámí se způsobem života na Východě a získají různé další dovednosti, které jim budou užitečné. Naše nadšení pro výhody, které plynou z práce tohoto institutu, nás vede k tomu, abychom naléhavě vybízeli představitele náboženských řádů vykonávajících misii na Východě k využití této přípravy pro získání plné zralosti těch studentů, kteří byli vybráni pro tyto misie.

Nezbytná svatost 26. Člověk, který se vydává na cestu apoštolského života, musí mít jednu nepostradatelnou vlastnost. Jak jsme se už zmínili, je nanejvýš důležité, aby vedl svatý život. Neboť člověk, který hlásá Boha, musí být sám člověkem Božím. Ten, kdo nabádá ostatní k opovrhování hříchem, musí sám hříchem opovrhovat. Kázání vlastním příkladem je mnohem účinnější než kázání slovem, zvláště mezi nevěřícími, kteří jsou více ovlivněni tím, co sami vidí než různými argumenty, které jsou jim předkládány. Obdarujte misionáře, chcete-li, veškerou možnou schopností chápat a přemýšlet, obdarujte ho širokým vzděláním a vynikající kulturností, ale nebudou-li tyto kvality doprovázeny morální integritou, budou mít pro jeho apoštolát jen velmi malou nebo vůbec žádnou hodnotu. Naopak, mohou způsobit katastrofu jak jemu, tak i jiným.

27. Kéž je příkladem pro ty, kteří mu byli svěřeni. Kéž je pokorný, poslušný a cudný.

A především ať je horlivý, oddaný modlitbě a neustálému spojení s Bohem - ten, kdo kráčí před Božím Majestátem a vášnivě bojuje za duše. Čím bližšího spojení s Bohem dosáhne, tím více milosti a Boží pomoci se mu bude dostávat. Zde lze použít slova sv.

Pavla: „Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost“ (Kol 3,12). Těmito ctnostmi misionář vstoupí do lidských srdcí snadno a bez překážek pro hlásání víry. Všechny překážky budou z jeho cesty odstraněny, protože žádná lidská vůle není dost nepoddajná na to, aby s klidem čelila jejich přitažlivosti.

Vzor misionáře 28. Dobrý misionář stejně jako jeho vzor Ježíš Kristus hoří láskou a počítá i s těmi nejopuštěnějšími nevěřícími mezi Božími dětmi, vykoupenými jako kdokoliv jiný božskou krví. Nepohrdá jejich nízkým původem, jejich nemravnost mu nebere odvahu. Nechová se k nim opovržlivě ani úzkostlivě, nezachází s nimi tvrdě ani hrubě. Naopak, využívá všechny projevy Kristovy laskavosti, aby je k sobě přitáhl, aby je vedl do rukou Kristových, do náruče Dobrého Pastýře. Neustále má na mysli úryvek Písma svatého: „Tvůj neporušitelný duch je všude kolem nás. Proto jen pozvolna káráš chybující, připomínáš nám, v čem hřešíme, a napomínáš nás, abychom opustili zlo a uvěřili v tebe, Hospodine.

Ačkoliv vládneš silou, soudíš mírně a zacházíš s námi s velkou shovívavostí. Neboť

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

22

provest thyself, riding us with a light rein, and keeping Thy terrors in reserve” (Wis 12:12.18). What obstacle can arise, what annoyance or danger exists that could deter this emissary of Jesus Christ from fulfilling the task he has begun? There is none. This man, who has attained great favour with God by his free choice of the lofty work he has taken upon himself, will cheerfully endure whatever adversity or hardship befalls him. Toil, scorn, want, hunger, even a dreadful death – he will gladly accept them all, as long as there remains a slight chance that he can free even one soul from the jaws of hell.

29. The missionary who is motivated and inspired by the example of Christ Our Lord and of the Apostles can go out confidently to his ministry. But he must recognize that the basis of his confidence rests entirely on God. As We have said before, this whole work is a divine work. Only God can enter men’s hearts and illumine their minds with the radiance of truth; only God can enkindle their wills with the spark of virtue; only God can give them the strength to pursue the truth and do the good they have seen. The emissary will spend himself in vain unless his Lord helps him as he works. Yet he has every reason to go bravely on with the task allotted to him, for he can rely on divine grace which is never withheld from the one who asks for it.

Praise of Religious Sisters 30. We must not go further without saying something about the work that is being done by women, for since the very earliest days of the Church they have always been remarkable for their diligence and zeal in assisting the preachers of the Gospel. We want to single out here, and single out for Our highest praise, those many women who have vowed their virginity to God and have gone to pursue their vocation on the missions.

There they have devoted themselves to the education of children and to a great many other works of charity and devotion. This recognition of their achievements will, We hope, encourage and inspire them to further efforts on behalf of the Church. We hope too that they will hold fast to the conviction that the usefulness of their work will increase in proportion to the care they give to their own spiritual perfection.

To All Catholics 31. And now We would like to address all those who, thanks to the mercy of God, possess the true Faith and participate in the innumerable benefits that flow from it. First We should like to point out the fact that the sacred obligation of assisting in the conversion of unbelievers applies also to them. For “God gave commandment to each of them concerning his neighbour” (Sir 17:14); and the strictness of this command varies in proportion to the seriousness of the neighbour’s need. Now what class of people is more in need of fraternal help than unbelievers, who live in ignorance of God, and consequently, bound by the chains of their blind and violent desires, are enslaved in the most hideous of all the forms of slavery, the service of Satan? Anyone then who contributes whatever services he can to the work of bringing the light of faith to them – and helping the work of the missions is the best means – would accomplish two purposes at the same time. He would be fulfilling his obligation in this important matter, and he would also be thanking God in a particularly appropriate way for the faith that has been given to him.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

23

kdykoliv bys chtěl své moci užít, je ti po ruce“ (srov. Mdr 12,1-2.18). Neboť jaké překážky, jaké mrzutosti by mohly tohoto posla Ježíšova odradit od splnění úkolu, který započal?

Není žádný takový. Neboť člověk tím, že na sebe dobrovolně vzal tento vznešený úkol, dosáhl přízně u Boha, a s radostí bude snášet všechny strasti a trápení, které ho postihnou. Lopota, opovržení, nedostatek, hlad, dokonce i strašlivá smrt – s radostí přijme všechno, pokud bude existovat i jen maličká naděje, že může osvobodit třebas jen jedinou duši ze spárů pekla.

29. Misionář, který je motivován a inspirován příkladem Krista našeho Pána a apoštolů, může s jistotou nastoupit svou misijní službu. Ale musí mít stále na mysli, že základ této jistoty plně spočívá v Bohu. Jak jsme už řekli, celá tato práce je božská práce. Jen Bůh může vstoupit do lidských srdcí a osvětlit jejich mysl září pravdy; jen Bůh může zapálit jejich vůli jiskrou ctnosti; jen Bůh jim může dát sílu jít za pravdou a dělat dobro. Misionář bude zbytečně marnit čas, pokud mu Bůh nebude pomáhat v jeho práci. Má všechny důvody k tomu, aby bez přestání pracoval na svěřeném úkolu, neboť se může spoléhat na Boží milost, která nikdy není odepřena tomu, kdo o ni žádá.

Chvála řeholním sestrám 30. Než půjdeme dál, musíme si něco říci o práci, kterou vykonávají ženy. Od prvních dnů církve projevují ženy svědomitost a zápal při pomáhání hlasatelům evangelia. Chceme zde vyzdvihnout a vyjádřit chválu těm mnoha ženám, které zasvětily své panenství Bohu s úmyslem následovat své misijní povolání. Na misiích se ženy plně oddávají vzdělávání dětí a mnoha dalším charitativním činnostem. Doufáme, že projevení uznání výsledkům jejich práce jim bude povzbuzením a inspirací pro další práci ve jménu církve. Doufáme také, že budou pevně přesvědčeny o tom, že užitečnost jejich díla bude růst v závislosti na tom, jakou péči budou věnovat své vlastní duchovní dokonalosti.

Všem katolíkům 31. A nyní chci oslovit všechny ty, kteří jsou díky Boží milosti majiteli pravé víry a mají podíl na nespočetných výhodách, které z toho vyplývají. Nejprve bychom chtěli upozornit na to, že svatá povinnost napomáhat konverzi nevěřících se vztahuje i na ně. Neboť „každému z nich přikázal, jak jednat s bližním“ (Sir 17,14). Přísnost tohoto příkazu je proměnlivá podle závažnosti potřeb bližního. Ale která skupina lidí potřebuje více bratrské pomoci než nevěřící, kteří žijí v neznalosti Boha a v důsledku toho jsou svázáni řetězy slepoty a vášnivými touhami, jsou zotročeni nejodpornější formou otroctví – působením Satana? Každý, kdo může jakoukoliv službou přispět k přinášení světla víry nevěřícím, a pomáhat práci na misiích, je tím nejlepším prostředkem – splní současně dva záměry: splní svou povinnost v této důležité věci a poděkuje obzvlášť vhodným způsobem Bohu za víru, která mu byla dána.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

24

Three Ways to Help 32. There are three general ways in which a Catholic can assist the missionary effort, and missionaries themselves constantly remind us of them. The first is within everyone’s capacity. This first means is prayer, prayer that God may grant the missions His merciful aid. We have already insisted that the toil of our missionaries would be futile and barren unless divine grace rendered it vital and fruitful. Saint Paul referred to this fact when he said, “It was I who planted the seed; it is Apollo who waters it; but it is God Who makes it grow” (1 Cor 3:6). We must remember, however, that we have a way of obtaining this grace – the way of humble and persevering prayer. As Our Lord said, “regarding anything they ask for, their prayer shall be granted by My Father in heaven” (Mt 18:19).

This kind of prayer cannot fail, especially in this cause. For no cause is dearer or more pleasing to God than this one. While the Israelites fought their battle with Amalek, Moses took his stand on a great hill and, lifting up his hands, implored God’s aid for his people. The teachers of the Gospel are manfully at work in the Lord’s vineyard, and it is the duty of all the faithful to follow the example of Moses and grant them the support of their prayers.

Role of the Apostleship of Prayer 33. It was to carry out this duty properly that the organization called the Apostleship of Prayer was established, and We take this occasion to recommend it warmly to all devout Christians. It is our hope that none of them will neglect to join this organization. We pray that they will all want to participate in the mission effort, and if they cannot assist in the field, they will, nevertheless, be willing to contribute their zeal and their devotion.

Fostering Vocations 34. Secondly, something must be done about the scarcity of missionaries. Their number was small enough a few years ago; but now, since the war, it has been so reduced that many areas of the Lord’s vineyard are without labourers. We appeal to you, venerable Brethren, for a particularly vigorous approach to this problem. You will be performing a service eminently worthy of your love of the Faith if you take pains to foster any signs of a missionary vocation that appear among your priests and seminarians. Do not be deceived by the claims of a false prudence; do not let human reasoning deter you with the plea that what you send to the foreign missions you will be subtracting from the resources of your diocese. To fill the place of each priest you send to the missions, God will give you many priests, and very able priests, for your work at home.

35. To the superiors of religious orders and institutes that serve the missions We address a most earnest request that they choose for this critical work only the best of their men, those who are outstanding in virtue, in devotion, in zeal for souls. And whenever it becomes evident that their missionaries have succeeded in converting a particular people from superstition to the divine wisdom of Christianity, and that the Church has been securely established there, then it is time for superiors to send their men on, so that these selected troops of Christ can wrest still another people from the clutches of the devil. What they have won they won for Christ. Do not balk now at leaving the harvest to be reaped by others. And remember that this type of procedure, this continual preparation of harvests, will bring down upon your congregations the richest gifts of God’s divine goodness.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

25

Tři způsoby pomoci 32. Existují tři způsoby, jak může katolík napomáhat misijnímu úsilí, a misionáři nám je neustále připomínají. První spočívá ve schopnostech každého jednotlivce. Znamená modlit se za to, aby Bůh poskytl misiím svou milosrdnou pomoc. Už jsme se zmínili o tom, že namáhavá práce našich misionářů bude zbytečná a neponese ovoce, pokud ji milost Boží neučiní živoucí a plodnou. Sv. Pavel odkazuje na tuto skutečnost a říká: „Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst“ (1Kor 3,6). Musíme však mít na paměti, že tuto milost získáme jen cestou pokory a vytrvalé modlitby. Jak řekl náš Pán: „budou-li prosit o cokoli, můj nebeský Otec jim to učiní“ (srov. Mt 18,19). Tento druh modlitby nemůže vést k neúspěchu, zvláště v tomto případě. Neboť žádná modlitba není Bohu dražší a milejší než právě tato. Když Izraelité bojovali s Amálekem, Mojžíš stanul na vysokém kopci, pozvedl ruce k Bohu a úpěnlivě ho prosil o pomoc pro svůj lid. Učitelé evangelia pracují s odhodláním na vinici Páně a povinností všech věřících je následovat Mojžíšova příkladu a pomáhat jim svou modlitbou.

Role apoštolátu modlitby 33. Aby byla tato povinnost správně prováděna, byla ustanovena organizace s názvem Apoštolát modlitby. Při této příležitosti bychom ji chtěli doporučit všem oddaným křesťanům. Doufáme, že si nikdo nenechá ujít tuto příležitost a připojí se k této organizaci. Budeme se modlit, aby se oni všichni chtěli podílet na tomto misijním úsilí.

Jestliže nemohou pomáhat přímo na misijním poli, budou ochotni přispět svým zápalem a oddaností.

Podpora povolání 34. Za druhé: bude nutné něco udělat s nedostatkem misionářů. Před několika lety byl jejich počet hodně nízký, ale nyní, od začátku války, se snížil natolik, že mnohé vinice Páně zůstaly bez pracovníků. Apelujeme na vás, ctihodní bratři, abyste k tomuto problému přistupovali se zvláštní rozhodností. Prokážete nesmírnou službu hodnou lásky k víře, vynaložíte-li veškeré úsilí k jakékoliv podpoře misijních povolání, která se mohou objevit mezi kněžími a seminaristy. Nenechte se oklamat projevy falešné moudrosti, nenechte se odradit argumenty a prohlášeními, že ti, kteří budou posláni na misie, budou pak chybět v jejich diecézích. Bůh vám dá mnoho kněží, a velmi schopných kněží, pro práci ve vaší diecézi místo těch, které jste vyslali na misie.

35. Obracíme se k představeným misijních náboženských řádů a institutů s naléhavou žádostí, aby pro tuto nanejvýš důležitou práci vybírali jen své nejlepší lidi – ty, kteří vynikají ve ctnostech, v oddanosti, v zanícení pro duše. A kdykoliv se prokáže, že jejich misionáři obrátili určitý národ od pověr ke křesťanské božské moudrosti a že na tom místě církev zapustila pevné kořeny, pak nastává chvíle, aby představení vyslali své lidi dále, aby tyto vybrané Kristovy oddíly dokázaly vyrvat další národy ze spárů ďábla. To, co získají, získají pro Krista. Neustávejte ve své práci a nedovolte, aby tuto žeň sklidili jiní.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

26

Economic Help 36. Finally, the missions need economic help, and a substantial amount of it. The war has enormously increased their difficulties. It has wiped out a great number of schools, hospitals and hostels, has destroyed organized charities and put an end to many other types of foundation they once operated. In this crisis We appeal to all good Christians for whatever liberality they can afford. “How can the love of God abide in him who possesses worldly goods, and, seeing his brother in need, closes his heart to him?” (1 Jn 3:17). When he said this, the Apostle John was referring to people who suffer physical need. But does not the law of charity bind even more strictly when there is even more at stake than the rescue of enormous numbers of people from hunger and destitution and the other forms of physical suffering? Does not this law bind us more stringently when the issue is also, and primarily, the rescue of this stupendous multitude of souls from the arrogant domination of Satan, and their entrance into the freedom of the children of God? Society for the Propagation of the Faith 37. We warmly urge Catholics to give generous assistance to the organizations that have been established for the support of the missions. The first of these is the Society for the Propagation of the Faith, an organization that has repeatedly earned the commendation of Our predecessors. In the hope that its work will be even more fruitful in the future, We recommend it to the particular attention of the Sacred Congregation for the Propagation of the Faith. For this organization has to supply a goodly proportion of the funds needed for the missions, both the missions already established and those that will be organized in the future. We are confident that in times like these when spokesmen for erroneous doctrines are numerous and affluent, the Catholic world will not permit its own missionaries, the sowers of the seeds of truth, to go without resources.

Association of the Holy Childhood 38. A second organization that We strongly recommend to the charity of all Catholics is the Association of the Holy Childhood, a group that arranges for the administration of Baptism to dying children of non-Christian families. This organization is particularly commendable because of the fact that our Catholic children can take part in it and in this way learn to appreciate the value of the faith that has been given to them. If they learn this, they will also learn to associate themselves with the work of sharing this gift with others. Still another organization We wish to mention is the Society of Saint Peter the Apostle, an organization that aids in the education and training of local clergy for the missions.

39. Our predecessor of happy memory, Leo XIII, prescribed a means of assisting these various organizations, and it is Our will that this prescription be faithfully observed. We are speaking of the custom of taking up in all churches on the Feast of the Epiphany, a collection “for the ransom of captives from Africa”, and sending the proceeds to the Sacred Congregation for the Propagation of the Faith.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

27

A pamatujte, že tento postup, tato postupná příprava žně, přinese vaší kongregaci velmi bohaté dary Boží dobroty.

Ekonomická pomoc 36. Za třetí: misie potřebují ekonomickou pomoc, a to ve velké míře. Válka výrazně zvětšila jejich problémy. Mnoho škol, nemocnic a ubytoven srovnala se zemí, zničila charitativní organizace a ukončila činnost mnoha fungujících nadací. V této krizi se obracíme ke všem křesťanům o poskytnutí jakéhokoli daru, který si mohou dovolit. „Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska?“ (1Jn 3,17) Těmito slovy se apoštol Jan obracel k lidem trpícím hmotnou nouzí. Ale nezavazuje nás zákon lásky ještě přísněji, když je v sázce mnohem více než záchrana velkého počtu lidí před hladem a bídou a jiných forem fyzického strádání? Nezavazuje nás tento zákon přísněji, když se primárně jedná o záchranu nesmírného množství duší před arogantní vládou Satana a o jejich vstup do svobody Božích dětí?

Dílo pro šíření víry 37. Naléhavě žádáme katolíky o štědrou pomoc organizacím zřízeným na podporu misií. Na prvním místě je to Dílo pro šíření víry, organizace, která si opakovaně zasluhuje chválu našich předchůdců. V naději, že její práce přinese v budoucnu ještě větší plody, doporučujeme Kongregaci pro šíření víry, aby této práci věnovala zvláštní pozornost, neboť tato organizace stanovuje správný poměr fondů určených pro misie: jak těch, které už fungují, tak i těch, které se teprve budou připravovat. Jsme přesvědčeni, že v této době, plné hlasatelů mnoha chybných učení, katolický svět nepřipustí, aby jeho vlastní misionáři, tvořící živnou půdu pro pravdu, zůstali bez prostředků.

Misijní dílo dětí 38. Druhou organizací, kterou silně doporučujeme štědrosti katolíků, je Misijní dílo dětí, organizace, která zajišťuje přípravu křtu umírajících dětí z nekřesťanských rodin.

Tuto organizaci doporučuji zvláště proto, že jejími členy mohou být i naše katolické děti, které se tak mohou učit poznávat hodnotu víry, která jim byla dána. Jestliže se toto naučí, budou pak také umět podělit se o tento dar s ostatními. Rádi bychom se ještě zmínili o Díle sv. Petra apoštola, organizaci, která pomáhá vzdělávat a připravovat místní duchovní pro misie.

39. Náš předchůdce blahé paměti Lev XIII. stanovil prostředky pomoci těmto různým organizacím a my si přejeme, aby byly věrně dodržovány. Hovoříme o zvyku vyhlásit ve všech kostelích na svátek Zjevení Páně sbírku „na vykoupení otroků v Africe“ a výtěžky posílat Kongregaci pro šíření víry.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

28

Missionary Union of the Clergy 40. But if these hopes of Ours, venerable Brethren, are to be assured of very great success, you must adopt some special measure to direct the thoughts of your clergy toward the missions. The faithful are generally ready and willing to come to the assistance of this willingness so that the missions will gain as much as possible by it. To accomplish this end, We desire the establishment, in all the dioceses of the Catholic world, of the organization called the Missionary Union of the Clergy. This organization is under the direction of the Sacred Congregation for the Propagation of the Faith, and We have given the Congregation all the authorization necessary for its work. The Union was organized a short time ago in Italy, and has rapidly taken root in other places. Its work has Our complete approval, and We have already demonstrated Our pontifical approbation by granting it a number of privileges. With good reason, for the Union’s methods are admirably suited to the task of fostering among the clergy the readiness and ability to instil in Christian hearts a concern for the salvation of the non-Catholic multitudes and to promote the various enterprises that the Holy See has approved as effective channels for assistance to the missions.

Conclusion 41. We have now said, venerable Brethren, what We wanted to say to you about the work of propagating the Catholic Faith through the world. If all Catholics, both the missionaries in the field and the faithful at home, meet the obligations of this task as they should, then We have good reason to hope that our missions will quickly recover from the severe wounds and losses inflicted by the war, and that they will in a short time again show their old strength and vigour. As We look into the future, We seem to hear the Lord’s voice, urging Us to “Launch out into the deep water” (Lk 5:4), as He urged Peter long ago. Our paternal charity spurs Us to the work of leading into His welcoming arms the multitudes now living with us in this world. For the Church is sustained by the Spirit of God, and under the influence of this Spirit she remains always strong and vigorous. Then too, the work of the thousands of apostolic men who have laboured in the past and are labouring now to promote her growth cannot fail to have its effect. And their example will attract numerous others to imitate them, and to go out, supported by the generosity and devotion of the good Christian people, to reap for Christ a rich harvest of souls.

42. May the great Mother of God, the Queen of Apostles, hear our united prayers and call down upon the heralds of the Gospel the graces of the Holy Spirit. As a token of these graces, venerable Brethren, and as a proof of Our cordial good will, We very affectionately impart to you, and to the clergy and people in your charge, Our apostolic benediction.

Given in Rome at Saint Peter’s, on 30 November 1919, the sixth year of Our Pontificate.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

29

Misijní unie duchovních 40. Ale pokud se mají, ctihodní bratři, tyto naše naděje setkat s velkým úspěchem, musíte přijmout určitá opatření, jak nasměrovat myšlenky vašich duchovních směrem k misiím. Věřící jsou všeobecně připraveni a ochotni pomáhat tak, aby byli pro misie co největším přínosem. K dosažení tohoto cíle je žádoucí, aby ve všech katolických diecézích na světě byla založena organizace s názvem Misijní unie duchovních. Tato organizace je řízena Svatou Kongregací pro propagaci víry a my jsme této kongregaci dali zplnomocnění nezbytné pro její činnost. Unie vznikla nedávno v Itálii a rychle zapustila své kořeny i na jiných místech. Její práce má naši plnou podporu a souhlas, což jsme jí projevili poskytnutím mnoha výsad. Metody, které Unie používá ve své práci, se obdivuhodně hodí pro získávání podpory připravenosti a schopnosti duchovních vštěpovat křesťanům do jejich srdcí zájem o spásu četných nekatolických národů a o šíření různých aktivit, které Svatý Stolec schválil jako účinné cesty na podporu misiím.

Závěr 41. Řekli jsme, ctihodní bratři, co jsme chtěli říci o práci na propagaci katolické víry po celém světě. Jestliže všichni katolíci, jak misionáři ve světě, tak i věřící doma, splní své povinnosti tak, jak by měli, potom máme dobrý důvod se domnívat, že se naše misie brzy zotaví z hlubokých ran a ztrát způsobených válkou a že v blízké době zase prokáží svou sílu a energii. Zdá se, že s pohledem do budoucnosti slyšíme Pánův hlas pohánějící nás „Zajeď na hlubinu“ (Lk 5,4), tak jako poháněl Petra před dávnými časy.

Naše otcovská láska nás pohání do práce přivádět četné národy žijící s námi v tomto světě do Jeho otevřené náruče. Neboť církev je posilována Božím duchem a pod vlivem tohoto Ducha je stále silná a plná energie. Potom také práce tisíců apoštolů, kteří pracovali v minulosti a pracují i dnes na jejím růstu, nemůže ztratit svůj účinek.

A jejich příklad přitáhne mnoho dalších, kteří je budou napodobovat a vycházet do světa, podporováni štědrostí a oddaností dobrých křesťanů, aby pro Krista sklízeli bohatou úrodu duší.

42. Kéž velká Matka Boží, Královna apoštolů, vyslyší naše společné modlitby a sešle hlasatelům evangelia milosti Ducha svatého. Jako symbol těchto milostí, ctihodní bratři, a jako důkaz naší srdečné dobré vůle, vám i všemu duchovenstvu a lidem, které máte na starosti, dávám naše apoštolské požehnání

Vydáno v Římě u Svatého Petra 30. listopadu 1919 šestého roku našeho pontifikátu.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019

30

Benedikt XV.

MAXIMUM ILLUD – Neoficiální překlad určený pro potřeby Papežských misijních děl v ČR, 2019