Page 1

STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE

OBSAH ― 3 Předmluva ― 5 Úvod ― 7 DŮL MEIHSNER (1917 – 1945) ― 11 DŮL ŠATRA – LIBUŠE (1945 – 1958) ― 16 Pamětníci, svědkové historie DNT vzpomínají… ― 21 DŮL NÁSTUP n. p., PRUNÉŘOV (1958 – 1966) ― 33 DOLY NÁSTUP n. p., TUŠIMICE (1967 – 1993) ― 57 DOLY NÁSTUP TUŠIMICE V SD a.s. (1994 – současnost) ― 67 Redakční poznámka ―

hornické listy Speciální příloha Hornických listů 4/2017 VYDAVATEL Severočeské doly a.s (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov. Číslo registrace MK ČR: E 3126 ŠÉFREDATOR Tomáš Vrba TISK Tiskárna AKORD Chomutov, s.r.o. TEXT Miroslav Klvaňa, redakční rada DNT: Pavlína Vašková, Marie Kasperová, Marie Kopecká a Marek Herčzík FOTOGRAFIE archiv SD, Tomáš Vrba Pro Severočeské doly a.s. zajistil INFO-PRINCIP, s.r.o. TITULNÍ STRANA: Výřez z ortofotomapy těžebních front uhelného lomu i skývky v těžebním poli Libouš II sever a výsypek v roce 2016. 2 · 100 let Dolů Nástup Tušimice


PŘEDMLUVA ― Vážené kolegyně, vážení kolegové, otvíráte publikaci pečlivě připravenou tvůrčím týmem Redakční rady DNT a vydanou ke stému výročí existence povrchové těžby na naší tuši‑ mické lokalitě. Od doby, kdy v roce 1917 zahájil provoz nevelký povrchový důl Meissner v Prunéřově, se hodně změnilo – nejen názvy a majitelé, ale především tě‑ žební a dopravní technika, objemy těžeb uhlí i skrývky, počty pracovníků a vztah k pracovnímu a životnímu prostředí. Doly Nástup Tušimice, ač právě zaznamenávají stoleté jubileum, jsou stále aktivním, svěžím oslavencem v plné síle. Charakterizují ho hluboce zakořeněné hornické tradice a těs‑ né sepětí s regionem, kde působí. Hnědé uhlí sem stále patří a je nadále zdrojem poctivé obživy i obecné prosperity. Publikace připomene nejdůležitější milníky rekordní stoleté historie DNT i jejich předchůdců. Nové společenské poměry několikrát zasáhly do vlastnické i organizační struktury. Přes všechny změny povrchová těžba hnědého uhlí na Tušimicku souvisle pokračuje – a to podle slov autorů publikace „od roku 1994 již v elitní akciové společnosti Severočeské doly“. Redakční rada DNT dokázala přes propast sta let zdokumentovat z dostup‑ ných pramenů, map a fotografií všechny důležité události a poskládat co nejúplnější mozaiku doloženou autentickými výpověďmi pamětníků. Není třeba zdůrazňovat, že to byly celé generace lidí, které přispěly k úspěchu báňského podnikání, rozvoji kontinuální technologie povrchové těžby i vy‑ soké úrovni bezpečnosti hornické práce nejen na Tušimicku, ale v celém severočeském hnědouhelném revíru. DNT tedy mají co slavit a my všichni spříznění volbou a životem s hnědým uhlím jim srdečně přejeme k jubileu i k budoucí aktivní činnosti. Zdař Bůh!

IVO PĚGŘÍMEK předseda představenstva a generální ředitel Severočeské doly a.s.

100 let Dolů Nástup Tušimice · 3


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE

4 · 100 let Dolů Nástup Tušimice


ÚVOD ― Jen mezi staršími důchodci by se snad našel člověk, který by mohl říct, že pracoval na Libuši, zatímco jeho vnuk dnes pracuje na Libouši – a přitom jsou oba „nástupáci“. Přitom je to docela možné, vždyť to, že vnuk vykonává hornické povolání stejně jako kdysi jeho děda, není nic neobvyklého. A že přitom oba jsou „nástupáci“? I to může platit. Důl Libuše byl totiž v roce 1958 přejmenován na Nástup a dnes Doly Nástup provozují lom Libouš. Ale vraťme se v čase do hornické his‑ torie. Těžba hnědého uhlí na ploše dnešního dobývacího prostoru Tuši‑ mice probíhala přibližně od posledních desetiletí 18. století. Vznikala zde řada malých dolů, většinou hlubinných, ale v menší míře i povrchových. Některé z nich brzy zanikly, jiné dobývání uhlí pouze přerušily a po nějaké době obno‑ vily. Byly i takové doly, které po několika letech provozu změnily majitele, ten jim dal nové jméno a bez přerušení těž‑ by je provozoval dále, než se situace pod dalším majitelem znovu opakovala. A konec konců, při změnách názvů dolu se ani ten jeho majitel měnit ne‑ musel. A to je i případ dnešních Dolů Nástup Tušimice, jejichž předchůdce – malý uhelný lom – při zahájení provozu v roce 1917 získal podle příjmení teh‑ dejší majitelky jméno Meissner. Nikdo tehdy netušil, že lom bude nepřetržitě provozován pod jinými názvy po dal‑ ších více než sto let a že jeho těžba uhlí bude po určitou dobu nejvyšší v celé zemi. Původně to tedy byl důl Meissner, a protože majitelka byla německé národnosti, používal se název dolu v německé podobě Meissnerschacht. Za změnu názvu nepovažujeme, když důl získal jiný člen rodiny, který psal své příjmení v podobě Meihsner, což se přeneslo i do pojmenování dolu. Navíc ani přesně nevíme, kdy k tomu došlo. Pro první přehled uveďme nejstruč‑ nější změny pojmenování či postavení dolu:

• 1917 Důl Meissner (Meihsner), Prunéřov • 1945  Důl Šatra, Prunéřov • 1947  Důl Libuše, Prunéřov • 1958  Důl Nástup, Prunéřov • 1967  Doly Nástup, Tušimice • 1994 DNT součástí SD a.s., Chomutov Takové zestručnění je velkým zjed‑ nodušením, ukazuje především změny názvu jednoho a téhož povrchového dolu a v posledním uvedeném případě změnu majitele. Neukazuje organi‑ zační, technické a administrativní změny, jako jsou podřízení vyšším hospodářským celkům či začlenění do nich, slučování a rozdělování dolů, členění na závody, provozy, úseky, tě‑ žební jednotky či lokality atp., a pře‑ devším nenaznačuje změny těžební a dopravní techniky, výši těžeb uhlí a množství skrývaných nadložních hmot, počty pracovníků a řadu dal‑ ších hodnot, ukazatelů a problémů, které bylo nutno řešit, neodráží běžný provoz či život dolu. To vše ale najdete v dalších kapitolách této útlé publikace, vydané ke stému výročí založení dolu Meihsner jako předchůdce Dolů Nástup v řadě přímé i k představení jeho potomků – pokud použijeme pro doly pojmy používané v lidských rodokmenech. Řeč je tedy o celém jednom století existence jednoho dolu pod postupně se měnícím názvem Jinými slovy: Sto let Dolů Nástup Tušimice.  

← Letecký snímek těžební lokality Libouš II sever – pohled od severu. V levé části snímku jsou skrývkové řezy, postupující k východu, za nimi uhelný lom. Zprava postupují výsypkové etáže. V popředí jsou ochranné valy obce Černovice, v pozadí vodní nádrž Nechranice a čtyři chladicí věže elektrárny Tušimice II. (Foto převzato z článku D. Grünbauma v Ročence DNT 2015)

100 let Dolů Nástup Tušimice · 5


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1917 – 1945

6 · 100 let Dolů Nástup Tušimice


Důl Meihsner (1917 – 1945) V dolovém poli, tvořeném důlními mírami Alma I, II a III a Wilhelm I a II mezi Prunéřovem a Bystřicí u Kadaně, byl krátce před koncem 1. světové války v roce 1917 založen povrchový hnědouhelný důl. V publikaci Dějiny hornictví na Chomutovsku se uvádí, že po své majitelce nesl název Meissnerschacht (česky Důl Meissner). V této podobě je název dolu uveden i na jižním okraji důlní mapy sousedního dolu Anna. Později se v důlních mapách a dalších firemních dokumentech objevuje v názvu dolu jméno Meihsner. (Dědic původní majitelky měl zřejmě své příjmení v matrice uvedeno odlišně.) P o složitých přípravných pracích za‑ hájil lom intenzivní těžbu v roce 1920. Údajně se zde dobývaly dvě uhelné lávky o mocnosti 3 až 8 m do hloubky kolem 10 až 15 m. Pro dopravu uhlí důlními vozíky z dolu do třídírny byla vybudována lanovka, zpočátku o délce 300 m. S postupem těžby byla prodlužována, v roce 1926 dosáhla konečné délky zhruba 500 metrů. V třídírně byl mimo třídiče i drtič. Budova třídírny se nacházela na roz‑ šířeném železničním náspu a spolu se zásobníky, nakládací rampou a kanceláří tvořila povrchový areál dolu. K nakládací rampě byla z teh‑ dejší rychlíkové železniční stanice Prunéřov přivedena vlečka o délce asi 300 m. V roce 1920, kdy v dole pracovalo téměř 100 zaměstnanců, dosáhla výše těžby přes 50 000 tun. V dalších letech však postupně klesala a od roku 1926 se stabilizovala na ročním průměru kolem 20 000 tun. Lom postupoval již‑ ním směrem a pozvolna se snižovala mocnost sloje i nadloží.

Dochovaná důlní mapa byla založe‑ na roku 1929. Postupy uhelného lomu však zachycuje už od roku 1920. Název mapy zní Přehledná mapa lomového provozu dolu Meihsner v Prunéřově (Übersichts­‑Karte des Tagebaubet‑ riebes des Meihsner­‑Schachtes in Brunnersdorf). Převážná část dolo‑ vého pole leží na katastrálním úze‑ mí Bystřice u Kadaně. V názvu dolu je uveden Prunéřov podle umístění sídla těžebního závodu. Důlní mapa v měřítku 1 : 1 000 byla kreslena na transparentním kreslicím plátně. V rastru 10 × 10 cm je v mapě zakres‑ lena souřadnicová síť Gusterberg. Vy‑ značeny jsou i hranice propůjčených důlních měr a měřické body. Nechybí ani pozemkové parcely s čísly. Vpravo dole jsou údaje o doplňování mapy s podpisy důlního měřiče. Z povrchové situace jsou zakresleny vodní toky: na východním okraji do‑ lového pole je to Jezerní příkop (bez označení), na západní straně Pruné‑ řovský potok. Podél jeho toku je čer‑ veně vyznačeno ochranné pásmo či

← Důlní mapa dolu Meihsner, měřítko 1 : 1 000, rozměry originálu 935 × 698 mm. Mapa byla založena v roce 1929 a zobrazuje postup lomu po letech od jeho počátku až do roku 1946, kdy již nesl název Šatra.

100 let Dolů Nástup Tušimice · 7


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1917 – 1945

↑ První výřez z důlní mapy dolu Meihsner. Na výřezu je severozápadní část mapy. Fialově je vybarven původní násep železniční trati Chomutov – Cheb východně od bývalé stanice Prunéřov. Na rozšířeném náspu trati je zobrazen povrchový areál dolu. Zprava, tj. od východu, k němu vede lanovka (Seilbahn) pro dopravu vytěženého uhlí z lomu. Koncová část lanovky je vedena po dřevěném těžebním mostě (Förderbrücke) a zaústěna do horního patra třídírny (Sortierung). Popisem je uvedeno umístění pohonů lanovky, třídiče, drtiče a výtahu. Vlevo od třídírny jsou nakládací zásobníky (Silos) a kancelář.

← Druhý výřez z důlní mapy dolu Meihsner. Výřez je z jihovýchodní části důlní mapy. Jsou zde zakresleny roční těžební postupy asi od roku 1934 do roku 1946. Dokládá to kontinuitu těžby dolu i po roce 1945. Od května roku 1945 důl těžil již pod názvem Šatra.

8 · 100 let Dolů Nástup Tušimice


pilíř, stanovený v roce 1907, černě je zakreslena hráz (Damm) jako ochrana proti rozlití potoka do lomu. V levém horním rohu mapy je zakresleno těleso trati Buštěhradské dráhy s podjezdem silnice z Kadaně do Kralup u Chomu‑ tova. Podrobný je zákres povrchových objektů dolu Meihsner. Zleva je to kan‑ celář, zásobníky s nakládací rampou podél vlečkové koleje a třídírna. Na objektu třídírny je zakresleno umís‑ tění motorů pro pohon výtahu, drtiče, třídiče a lanovky. Lanová dráha (Seil‑ bahn) je do horního patra třídírny přivedena po dřevěném mostě, u něhož je tužkou uvedeno označení těžební most (Förderbrücke). Od Prunéřov‑ ského potoka vyznačuje tenká svět‑ le modrá čára podél lanovky přívod vody do povrchového areálu. Červe‑ ně je zakreslena elektrická přípojka o napětí 5 000 V s transformátorem na 380/220 V o přenosovém výkonu 70 kVA. Uhelné bloky, vytěžené v jednotli‑ vých letech, jsou vyšrafovány a opat‑ řeny rokem těžby. Zakreslen je stav skrývkového řezu v říjnu 1921, ale v dalším období není doplňován. Stav výsypky (Halde) není označen ani datem. Z provozních objektů je zakreslena pouze lanovka a dřevěná budova dílny. Z odvodňovacího systé‑ mu je doplňováno pouze umístění čer‑ pacích stanic. Malé obdélníky asi na dvaceti místech představují zřejmě průzkumné šachtice s vyznačením těžitelné mocnosti sloje a zbytků nad‑ loží. V jižní části dolového pole jsou tři průzkumné šachtice s plnou moc‑ ností nadloží a těžitelného uhlí. V se‑ verovýchodním rohu dolového pole je zeleně ohraničena rekultivovaná plo‑ cha o rozloze přibližně 0,5 hektaru. V publikaci DNT – minulost a sou‑ časnost je kopie ručně psané tabul‑ ky těžeb a počtu dělníků a dozorců. Při jejím porovnáním s dílčími údaji o těžbě v monografii Dějiny hornictví na Chomutovsku a se zakreslenými ročními těžebními plochami v důlní mapě dolu Meihsner je zřejmé, že v ta‑ bulce je chybně uvedena hranice tě‑ žeb v metrických centech a v tunách. Správně má být položena mezi roky 1925 a 1926. Údaj za rok 1924 není znám. Po‑ kud ho nahradíme kvalifikovaným

ROČNÍ TĚŽBY DOLU MEIHSNER V PRUNÉŘOVĚ A POČTY DĚLNÍKŮ A DOZORCŮ PODLE OPRAVENÉ TABULKY: Rok 1917 1918 1919 1920 1921 1922 1923 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 Celkem

Těžba t   629,1   2 565,7 12 754,8 52 349,7 46 260,0 34 939,0 25 383,0 19 000,0 18 491,0 19 877,0 23 391,0 21 684,0 21 548,0 23 497,0 27 339,0 34 783,0 34 818,0 30 730,0 24 382,0 23 467,0 27 531,0 31 089,0 35 352,0 33 039,0 37 173,0 41 104,0 42 645,0 33 438,0 779 259,5 t

odhadem, vychází přibližné množství uhlí vytěženého v dole Meihsner od roku 1917 po jeho přejmenování na důl Šatra na 800 tisíc tun. V květnu 1945 skončila jedna etapa povrchové těžby uhlí v dolovém poli Alma a Wilhelm, charakterizovaná výhradně ručním dobýváním uhlí. Etapa byla formálně ukončena změ‑ nou názvu dolu. Závodní správa Hně‑ douhelného dolu Meihsner, Prunéřov oznámila tuto změnu Revírnímu báň‑ skému úřadu Chomutov dopisem ze dne 17. srpna 1945 takto: „Dovolujeme si Vám oznámiti, že na základě rozhodnutí místní závodní

Dělníci 13 26 49 96 90 45 35 0 27 24 29 32 28 27 36 41 50 ― ― ― ― 40 45 45 50 59 65 56

Dozorci 1 2 3 3 2 2 0 ― 1 1 1 0 0 0 0 0 0 ― ― ― ― 0 0 0 0 0 0 0

rady, byla podána žádost k okresní správní komisi v Kadani o změnu jména závodu. Tato žádost byla vyřízena kladně dne 10. srpna 1945 pod čís. jed. 2055/45 tak, že se nyní bude jmenovati „Hně‑ douhelný důl ŠATRA“, Prunéřov, okr. Kadaň. Prosíme báňský revírní úřad, aby si tuto změnu poznamenal.“ Zbývá dodat, že přejmenování na důl Šatra bylo provedeno podle pří‑ jmení předsedy první správní komise v Kadani. Změna názvu však ještě ne‑ znamenala změnu vlastnických vzta‑ hů. Důl byl nadále majetkem Karla Meihsnera.   100 let Dolů Nástup Tušimice · 9


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1945 – 1958

10 · 100 let Dolů Nástup Tušimice


Důl Šatra – Libuše (1945 – 1958) Pod novým jménem Šatra pokračoval důl v těžbě pouze rok a sedm měsíců. To je v historii dolu velmi krátká doba a v daném případě máme jen velmi málo archivních dokumentů. Proto jsme tuto epizodu spojili v jedné kapitole s dalším jedenáctiletým obdobím, ve kterém důl nesl název Libuše. J e namístě uvést, co se vlastně od května 1945 dělo, nejen s dolem Meih‑ sner, v severočeském hnědouhelném revíru. Do 8. 5. 1945 byla většina důl‑ ního majetku součástí německé spo‑ lečnosti SUBAG (Sudetenländische Bergbau Aktiengesellschaft). Pouze asi 20 % dolů, mezi něž patřil i důl Meihsner, patřilo jiným majitelům. V květnu 1945 byly na majetkové pod‑ staty všech dolů jmenovány národní správy – stalo se tak v souladu s Ko‑ šickým vládním programem. Společ‑ nosti SUBAG bylo jméno změněno na Hnědouhelné doly v severozápadních Čechách a následně 15. 8. 1945 upra‑ veno na Severočeské hnědouhelné doly v Mostě. Nejvýznamnější změ‑ nu představoval dekret prezidenta republiky z 24. 10. 1945 č. 100/45 Sb., vyhlášený 28. 10. 1945. Na základě jeho paragrafů 12 a 13 a vládního nařízení č. 6/1946 Sb. převedl čes‑ koslovenský stát ke dni 1. 1. 1946 na nově zřízený národní podnik Severo‑ české hnědouhelné doly majetkovou podstatu všech dolů v rozsahu jejich znárodnění. Přehledně můžeme všechny orga‑ nizační změny, jež se týkaly dolu Ša‑ tra/Libuše, zpřehlednit v několika bodech:

• 10. 8. 1945  důl Meihsner změnil do‑ savadní název za nový název Šatra • 1. 1. 1946  důl Šatra se stal součástí SHD, n. p., v jehož rámci byl přičle‑ něn k provoznímu ředitelství Lomy Západ pod Inspektorát Komořany • 1. 1. 1947  důl Šatra byl přejmenován na Libuši • 1. 1. 1952  místo n. p. SHD byl vytvo‑ řen Kombinát SHD s podřízenými Obvodními ředitelstvími; změnil se statut dolu Libuše na Důl Libuše, národní podnik. Tím získal právní subjektivitu, ale jeho samostatnost byla současně omezena podřízením Obvodnímu ředitelství n. p. Chomu‑ tov (právní subjektivitou se rozumí schopnost vystupovat jako subjekt práva, tj. schopnost být nositelem i vykonavatelem práv a povinností) • 1. 1. 1957 k Dolu Libuše, n. p., byl jako závod přičleněn hlubinný Důl Františka Radonice, statut závodu získal i nově otvíraný lom Nástup • 1. 2. 1958 Důl Libuše, n. p. získal nové jméno Důl Nástup, jeho sídlo zůstalo v Prunéřově. Těžba uhlí v lomu Šatra v letech 1945 a 1946 je ještě zakreslena na důlní mapě dolu Meihsner. Těžební postupy roku 1945 jsou zde vyšrafovány červe‑ ně a roku 1946 světle zeleně. V mapě

← Výřez pochází z důlní mapy, která podle záhlaví i podle vnitřního popisu zobrazuje důl Libuše. Přitom její výchozí stav byl podle záhlaví mapy „vyměřen dne 26. VI. 1946“, kdy důl nesl ještě název Šatra. Zakresleny jsou dále stavy skrývkového řezu k 3. 1. 1947 a k 30. 4. 1949. Řez postupoval vějířovitě s otočným bodem na východě. Stavy uhelného řezu nejsou označeny datem. Zakreslena je pevná kolej na výsypku s úvratí, výchozí část lanovky pro dopravu uhlí a další náležitosti. 100 let Dolů Nástup Tušimice · 11


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1945 – 1958

↑ Výřez z důlní mapy dolu Libuše 1 : 1 000. Zachycuje postup tzv. „nového lomu“ v prostoru mezi státní dráhou a silnicí č. I/13 v letech 1952 a 1953. Mapa je vyhotovena na kreslicím papíru, podlepeném plátnem. Základní situace je předtištěna. Dokresleny jsou postupy lomu v roce 1952 a v 1. a 2. pololetí 1953. Červené linie po stranách představují ochranné pilíře železnice Chomutov – Cheb a silnice I/13.

← Mapa dolového pole Wenzel v měřítku 1 : 11 520. V tomto dolovém poli, ležícím západně od obce Prunéřov (v mapě uvedena německy Brunnersdorf), těžil koncem 19. století hlubinný důl Wenzel. Pro výhledové založení dolu Nástup bylo již v roce 1950 toto pole přiděleno dolu Libuše.

je vidět i několik průzkumných šach‑ tic, z toho však před dalším postupem lomu pouze jedna. Vedení dolu Šatra si proto nechalo provést další vrtný průzkum. Z něj vyplynulo, že kvalita uhlí i úložní poměry sloje se při jižním postupu těžby směrem k výchozu po‑ stupně zhoršují. Uhlí se přitom v roce 1946 stále ještě těžilo ručně, jen na skrývce nadloží již bylo nasazeno malé dieselové lopatové rýpadlo o obsahu lžíce 1 m³. Lom Šatra vytěžil: v roce 1945 33 438 tun uhlí v roce 1946 47 616 tun uhlí. 12 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

Těžba roku 1945 je uvedena v celo‑ ročním souhrnu včetně uhlí, které lom vytěžil ještě pod názvem Meihsner. V roce 1947 se strojní vybavení dolu Libuše rozšířilo o jedno lopatové die‑ selové rýpadlo o obsahu lžíce 0,75 m³. Nasazeno bylo na těžbu uhlí. Takže i těžba uhlí byla mechanizována, ov‑ šem až na výjimky. Rozvoj dolu Libuše probíhal pomalu. V Rozboru poměrů na dole Libuše z 10. 7. 1950 se o těžebních poměrech v dole uvádí: „Dolové pole je rozděle‑ no na jihovýchodní a severozápadní

část, sloj je uložena ve dvou muldách a rozdělena jílovým proplástkem na dvě lávky. V celé jihovýchodní části je vrchní lávka kvalitního uhlí vy‑ rubána a spodní lávka vyrubána až k bývalému ochrannému pilíři Bystřického (Prunéřovského) poto‑ ka, který byl v roce 1949 ve vlastní režii závodem přeložen západním směrem na vzdálenost 100 – 150 m za účelem uvolnění předpolí uhelného lomu. Toho času doluje se v severo‑ západní části dolového pole, kde vrchní lávka uhelné sloje vykazuje


mocnost 1,5 – 7,5 m, pak následuje jílový proplástek o mocnosti 0,3 – 1,1 m a spodní lávka o mocnosti 2,4 m méně kvalitního, jílem prorostlého uhlí. Uhlí z vrchní lávky vykazuje vý‑ hřevnost 3 500 cal a ze spodní lávky 2 500 cal. Mocnost nadloží obnáší v průměru 5 m. Uhlí se dobývá Di rý‑ padlem č. 700 o obsahu lžíce 0,75 m³ a dopravuje se Di lokomotivou ve výklopných vozících o obsahu 1 m³ a rozchodu 580 mm k sýpu a odtud lanovkou 625 m dlouhou na třídičku. Na skrývce je nasazeno Di rýpadlo č. 734 o obsahu lžíce 1 m³. Skrývka pro‑ vádí se jedním řezem s dodatečným čištěním uhelné sloje „housenkou“ a zeminy se dopravují (na výsypku) 2 parními lokomotivami ve výklop‑ ných vozech o obsahu 2 m³ o rozcho‑ du 600 mm… Čerpání vody z lomu provádí se 2 čerpadly o výkonu 2 000 a 1 400 l/min. V přítomné době čerpá se denně cca 1 000 m³ vody, v jarních měsících pak 3 000 – 3 500 m³.“ Podrobně je v rozboru popsáno tří‑ dění uhlí: „Třídička se skládá v podstatě ze 2 sít, upevněných na dřevěných pá‑ rech a poháněných výstředníky. Její kapacita obnáší 30 t za hodinu a lze ji přetížit až o 10 %. Těžené uhlí se třídí na 3 druhy: kusy + kostka I + kostka II 1. druh ořech I + ořech II 2. druh ořech III + mour 3. druh Výklopník je poháněn elmotorem. Tříděné uhlí padá do 3 zásobníků, odtud pomocí článkových pásů do vagonových zásobníků. Nakládání všech 3 druhů do vagonů provádí se na jedné koleji. Vážení vagonů se děje od r. 1948 na vlastní váze, do té doby vagony byly váženy na stanici a docházelo k technickým obtížím při přeložení neb naložení vagonů.“ Poměrně stroze, ale výstižně, je pak popsáno další povrchové zaří‑ zení dolu: „Dílny jsou vybaveny pouze pro běž‑ né opravy a nalézají se tam: 1 sou‑ struh, 1 vrtačka, 1 žepink (?), 1 buchar a svářecí aparát. Koupelny jsou vybaveny 2 vanami a 6 sprchami, jakož i místností pro odkládání šatstva. S koupelnou sou‑ visí zápisna a místnost pro závodní stráž.

Kanceláře jsou umístěny v dřevě‑ ném baráku s jednoduchými okny a v zimě jsou tyto místnosti velmi chladné. Skladiště je umístěno celkem ve 2 zděných a 7 dřevěných boudách.“ Z dalšího odstavce rozboru zmíní‑ me pouze zkráceně údaje o zaměst‑ nancích dolu: „Na závodě je zaměstnáno celkem 65 dělníků kmenových, 4 brigádníci, 3 ženy a 6 úředníků… V lomu se do‑ bývá uhlí téměř výhradně strojně a pouze na 2 pracovištích dobývá se ručně. Vzhledem k tomu pak, že těchto havířů se používá i k různým příležitostným pracem, činí jejich průměrný výkon v I. pololetí 579 kg/ hod. Celkový výkon na závodě za I. pololetí t. r. obnáší 498 kg/hod. na hlavu…“. Důležitou informaci přináší posled‑ ní odstavec rozboru. Říká, že důl měl k 1. 1. 1950 zásobu uhelné substance asi 500 tisíc tun, z toho ale 64 % mé‑ něcenného uhlí ve spodní lávce, pro které není zajištěn odbyt. Vzhledem k tomuto stavu bylo dolu přiděleno dolové pole západně od Prunéřova,

kde podle hrubého odhadu se měla nalézat zásoba 12 milionů tun uhlí. V září 1951 zahájil důl Libuše otvír‑ ku „nového lomu“ v úzkém prostoru mezi severní patou drážního tělesa trati ČSD a státní silnicí I/13. Další rozbor provozní situace na dole Libu‑ še je z roku 1952 a nese se v podobném duchu jako ten předchozí. Konstatuje, že důl má již čtyři rýpadla, ovšem v provozu jsou pouze dvě. Třetí rýpad‑ lo je v generální opravě v ÚDK a čtvrté v montáži na dole. Podobně vyznívá hodnocení stavu lokomotiv rozchodu 600 mm, parních i naftových. Situaci dokresluje hodnocení stavu lokomo‑ tiv rozchodu 900 mm. „S ohledem na to, že důl od 1. XII. 1952 přechází na dopravu o rozch. 900 mm, zaopatřil si již 3 lokomotivy rozch. 900 mm o vý‑ konu 140–160 Hp. Z toho 1 lokomotiva je ihned schopna provozu, jedna po‑ třebuje opravu na dole a třetí lokomo‑ tiva vyžaduje generální opravu. Další potřebné lokomotivy o výk. 140–160 Hp budou uvolňovány doly (z centrální části revíru), jež obdrží nové lokomo‑ tivy 900/200, které již v dohledné době podle sdělení investičního odboru

Parní lokomotiva BS 200 – čištění trubek.

100 let Dolů Nástup Tušimice · 13


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1945 – 1958

mají docházeti. Celkem důl bude po‑ třebovati 6 lokomotiv 900/140 – 160 pro plný provoz.“ Uvedené věty uka‑ zují, že důl Libuše byl tehdy v rámci SHD opomíjenou popelkou. Byla zde sice snaha provoz modernizovat, ale v řadě případů technikou, vyřazenou z jiných dolů. Otvírku „nového lomu“ i následný provoz provázela nadále řada problé‑ mů, které je možno na základě další zprávy z ledna 1953 a vzpomínek pa‑ mětníků shrnout do dvanácti bodů: • otvírka začala bez dostačujícího předchozího průzkumu a bez tech‑ nického plánu • důsledkem bylo chybné vedení pr‑ votního odklizu nadloží a opožděné uvolnění hlavy sloje, technický pro‑ jekt dokončen opožděně 31. 1. 1952 • kádrové změny ve vedení dolu • pozdní zjištění geologických poruch • vyšší obsah vody v uhlí, vylamování uhlí ve velkých kusech, zastaralá třídírna nestačila třídit • zastaralé strojní vybavení, nedo‑ statečná údržba, špatně zacviče‑ né osádky, opožděná výměna kolejí z rozchodu 600 mm na 900 mm • nedostatečná kvalifikace technic‑ kých pracovníků • nedůsledné opravy v Ústředních dílnách Komořany • postup lomu „po vodě“ (ve směru úklonu sloje), přitom velké přítoky vody ze severního bočního svahu, nepřetržité budování odvodňova‑ cích šachtic • nepříznivé spádové poměry pro dopravu skrytého nadložního materiálu • po částečném zklidnění situace v roce 1954 velký sesuv svahu skrýv‑ ky včetně státní silnice I/13 s ná‑ sledným přerušením těžby. Těžba uhlí v „novém lomu“ při po‑ stupném řešení všech problémů po‑ kračovala do konce roku 1955. Poté byla přenesena zpět do původního těžebního prostoru jižně od trati ČSD. Zde však již bylo kvalitní uhlí téměř zcela vytěženo. Proto se přistoupilo k těžbě spodní partie uhelné sloje. Ta však již byla překryta vnitřní výsyp‑ kou, protože se zde s obnovením těžby nepočítalo. Výsypkové hmoty byly pro‑ to skrývány jako nadloží. Podle důlní mapy z roku 1947 byla tato „skrývka“ 14 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

těžena ve dvou řezech o průměrné mocnosti 6,7 a 2,3 m, uhelný řez měl průměrnou mocnost 3,20 m. V mapě je zakreslena i výchozí část nové trasy lanovky pro dopravu uhlí do třídír‑ ny. Původní trasa byla totiž zčásti převrstvena výsypkou. Těžené uhlí mělo velmi nízkou kvalitu, což bylo předmětem častých reklamací. Potvr‑ dil to i rozbor vzorků z provedeného záseku. Proto byly dodávky pro ma‑ lospotřebitele ukončeny a v posled‑ ních měsících se uhlí dodávalo do Úpravny uhlí v Komořanech, kde se míchalo do kotlové směsi pro tamní elektrárnu. V prvním čtvrtletí roku 1958 byl provoz lomu Libuše ukončen. Důl Libuše, n. p., se v roce 1957 roz‑ rostl o dva závody. 1. ledna 1957 byl pod jeho správu začleněn hlubinný důl Františka v Radonicích v jihozápad‑ ním výběžku severočeské hnědouhel‑ né pánve pod Doupovskými horami. Důl byl založen na jihozádním okra‑ ji Radonic v roce 1934 podnikatelem Karlem Aschermannem z Falknova (dnešního Sokolova). Pojmenován byl Karel. V roce 1940 byl nuceně prodán Těžařstvu dolu Gustav Goldenhohe se sídlem v Chodově a přitom získal nové jméno Františka. V prvních letech po prodeji byl nazýván Františka II pro odlišení od sousedního historického dolu Františka, který byl ovšem již od roku 1934 mimo provoz. Situaci v dole přibližuje publikace DNT – minulost a současnost. Těžní jáma dolu Františka se začala hloubit v roce 1933 a dosáhla hloub‑ ky 75 m. Následně byla vyhloubena větrná jáma o hloubce 62 m. Těžní zařízení s důlními vozíky o obsahu 780 kg mělo kapacitu 160 tun uhlí za směnu. Tříděné uhlí se pro místní spotřebu prodávalo přímo na dole a asi 75 % produkce se převáželo auto‑ mobily na nádraží v Radonicích, kde se překládalo do železničních vagonů. K dopravě v dole sloužila lanovka. Ta byla několik let před uzavřením dolu zčásti nahrazena pásovým dopravní‑ kem. Až do roku 1950 bylo dobývání uhlí prováděno ručním komorováním na plnou mocnost na zával s ruční nebo vrátkovou dopravou ke stanici lanovky. Celkově bylo vybavení dolu Františka na nízké úrovni. Až do roku 1950 neměl koupelny ani převlékárny,

postrádal sklad materiálu. Ve stavu pracovníků chyběl důlní měřič a důl‑ ní situace nebyla tudíž měřena ani dokumentována. Uhelná sloj v dole Františka byla narušena četnými geologickými po‑ ruchami. Od těžní jámy západním směrem upadala a důlní doprava plných vozů k jámě zde překonávala stoupání až 15 %. Mocnost dobývané sloje kolísala od 5 do 11 metrů. Výhřev‑ nost uhlí byla v souvislosti s ulože‑ ním sloje proměnlivá. Nejnižší kva‑ litu měla povšechně spodní partie sloje. V nejkvalitnější části sloje do‑ sahovala výhřevnost hodnot 3 000 až 3 200 kcal/kg. Průměrná výhřevnost však byla vlivem proplástků nižší. Ve sloji se vyskytoval primární metan, který se uvolňoval zejména při ražení důlních chodeb. Důl Františka byl proto zařazen do 1. třídy nebezpe‑ čí podle předpisu ČBÚ č. 2300/1955. V důsledku nekázně a nízké úrovně dodržování bezpečnostních předpisů došlo od roku 1945 do uzavření dolu ke třem výbuchům metanu. Přinesly šest smrtelných úrazů a čtyři horníci byli zraněni. V roce 1950 bylo rozhodnuto o ote‑ vření západního pole a proto byly vloženy určité investice do vybavení dolu – na povrchu se týkaly výstavby koupelen a skladu a také obnovy bytů po odsunutých Němcích v Radonicích, v podzemí pak nových žlabových a pá‑ sových pohonů. I tak nebylo o dalším rozvoji těžby uhlí na Radonicku v roce 1950 jasno. Předpokládalo se, že zdejší uhlí bude v budoucnu přímo v podze‑ mí zplyňováno a plyn využit k energe‑ tickým účelům. Reálnost podzemního zplyňování uhlí ale nebyla tehdy vů‑ bec vyzkoušena. Ve druhé polovině 50. let již bylo zřejmé, že důl Františka bude v průběhu dalších let uzavřen. Proto byl k 1. 1. 1957 přičleněn jako závod k národnímu podniku Důl Libuše. K tomuto kroku přistoupilo vedení SHD proto, aby byl po uzavření dolu Františka zajištěn bezproblémo‑ vý přechod jeho zaměstnanců do nově otvíraných lomových provozů. Dlouhodobé problémy s nízkou kvalitou uhlí a nedostatečnými zá‑ sobami na malém lomu Libuše měly být řešeny otvírkou nového lomu zá‑ padně od obce Prunéřov a severně od


tehdejšího nádraží Prunéřov. Dolu Li‑ buše bylo pro tento účel již v roce 1950 přiděleno dolové pole Wenzel. Komisi‑ onelní výběr staveniště pro výstavbu dolu se uskutečnil 25. 8. 1955. Otvír‑ kové práce byly zahájeny 12. 5. 1956 skrývkou nadloží. Prováděly ji Báň‑ ské stavby Most (do 31. 12. 1956 Důlní stavby Teplice). Protože se jednalo o lom s kolejovou dopravou, otvírka byla zahájena klasickou otvírkovou hruškou. Po skrytí plánované plochy hlavy sloje začalo dobývání uhlí. To se psal již rok 1957 a veškerou těžbu nadložních zemin i uhlí převzal nový lomový závod, který dostal název Nástup. Po hlubinném dole Františka se stal druhým závodem dolu Libuše. K těžbě skrývky se v lomu po‑ užívala elektrická rýpadla E 25 s ob‑ sahem lopaty 2,5 m³, k dopravě parní lokomotivy BS 200 a vozy o obsahu 6,3 m³. Skrývka se zakládala na výsyp‑ ce v prostoru končícího lomu Libuše. 1. února 1958 pak došlo ke změně názvu Dolu Libuše na Důl Nástup. Tím začala další etapa lomové těžby uhlí jihovýchodně od obce Prunéřov, kterou zahájil v roce 1917 důl Meih‑ sner, jenž v roce 1945 přijal jméno Šatra, v roce 1947 ho v pomyslné důl‑ ní matrice přejmenovali na Libuši a měsíc po Novém roce 1958 mu při‑ dělili úderné jméno Nástup a s ním i nový úkol – z obtížného dobývání uhlí v malém lomu nastoupit na novou technologii a s její pomocí během ně‑ kolika let přebudovat lokalitu Nástup na moderní těžební podnik s velkolo‑ movou koncepcí.  

Dieselové rýpadlo D 700 v uhelném řezu dolu Libuše v roce 1950.

TĚŽBA UHLÍ NA DOLE LIBUŠE Rok Těžba t 1947 73 539 1948 95 182 1949 80 744 1950 86 125 1951 160 425 1952 52 336 1953 105 806 1954 119 066 1955 93 512 1956 88 731 1957 354 427 1958 23 623 Celkem 1 333 516

100 let Dolů Nástup Tušimice · 15


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE

PAMĚTNÍCI, SV ĚDKOV É HISTORIE DNT VZPOMÍNAJÍ… ―

JAN PODOLSKÝ

bývalý pracovník ekonomických útvarů

Přestože jsem s hornickou prací při‑ šel do styku již v době totálního na‑ sazení v průběhu války a později při takzvané Lánské akci (masově orga‑ nizovaném náboru hornických učňů), jednalo se tenkrát vždy o hlubinu. Povrchový důl jsem neznal. Na Libuši jsem nastoupil v dubnu 1953, tedy v témže roce, kdy na důl nastoupil jako hlavní mechanik můj přítel Bedřich Vágner. Důl Libuše byl tehdy malolomem bez větší me‑ chanizace – jen po jednom lžícovém rýpadlu na skrývce a na lomu. Na skrývce byla nízkorozchodná kolejo‑ vá doprava s parními lokomotivami, v lomu pak malé dieselové mašinky. Později došlo k zvětšení na rozchod 900 milimetrů spolu s příslušnou technologií. Nejsem pravý báňský odborník a proto mi, jako laikovi, byla z báň‑ ského hlediska nepochopitelná otvír‑ ka lomu, neboť se nalézala v těsném trojúhelníkovém prostoru, ohrani‑ čeném ze dvou stran dráhou a ze strany třetí silnicí první třídy číslo 13. Navíc byl těžební prostor takový, že se šlo po vodě, takže lom byl stále pod vodou. To vyžadovalo nepřetržité budování odvodňovacích šachtic. Ne‑ příznivé byly i spádové poměry, kdy na skrývce bylo někdy obtížné vyjet se třemi vyklápěcími vozíky. Konečný výsledek taky tomu všemu odpovídal – část silnice číslo 13 se sesula do lomu a provoz musel být na čas přerušen. Vzhledem k tomu, že ani kvalita tě‑ ženého uhlí nebyla valná, je pochopi‑ telné (a to i přes nevelké plánované úkoly), že důl nebyl schopen řádně plnit plán. Dle mého názoru se na tom podílela i skutečnost, že Libu‑ še spadala po organizační stránce 16 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

pod trust Chomutov, který se mimo Libuše skládal pouze z hlubinných dolů, a nebyli tu odborníci pro lomo‑ vé dobývání. Svědčí o tom i to, že po zrušení trustu Chomutov byla Libuše začleněna do trustu Most jih (výhrad‑ ně lomové dobývání) a od té doby se jak provozní, tak ekonomická situace výrazně zlepšila. Vzpomínám si maně na doby, kdy jsem jezdil do Komořan na porady. Kolegové se mi tam smáli a ptali se, kolik jsme toho tím jedním rýpa‑ dlem vytěžili a zda jsme neohrozili výsledky trustu. Na Libuši bylo teh‑ dy zhruba sto dvacet zaměstnanců a v porovnání se současným stavem na Dolech Nástup musím konstato‑ vat, že se lidé na Libuši nadřeli mno‑ honásobně víc a za žebrácké výdělky, a to i na tehdejší poměry. Nikomu bych nepřál tu dřinu žen na třídír‑ ně při hodinové sazbě 3,95 Kčs nebo topičů bez zkoušek na lokomotivách za 4,20 Kčs. Vzpomínám při tom na štajgra Varteckého, který chlapům, kteří hloubili odvodňovací šachtice, sliboval, že když budou dobře dělat, dostanou 6,20 Kčs za hodinu. I tak si myslím, že pamětníci – přes všechny těžkosti těch dob – vzpomí‑ nají na Libuši s nostalgií. Byla to malá šachta, ale jak se říkalo, byla naše, Prunéřova a okolních vesnic. Pracovníci se skládali z různých ná‑ rodností – ponejvíce tu byli Češi, pak Němci, Maďaři, Slováci a Rusíni. Ni‑ kdy to však nevyvolávalo národnostní problémy. Navíc na Libuši pracovaly celé rodiny. Že poměry na dole byly velmi přátelské, o tom svědčí jedna příhoda. Když jsem nastoupil na důl, jistě jsem byl řádně představen. Ale asi jsem při tom nebyl dost pozorný,

neboť jsem se asi tak za čtrnáct dnů zeptal svého vedoucího, kdo je ten člo‑ věk, který často posedává v kanceláři (to není úplně správný výraz, byla to pouze místnost v malém dřevěném baráčku) v montérkách, s červenou rádiovkou na hlavě a každý mu říká Franto sem, Franto tam! A já sa‑ mozřejmě také. Bylo mi řečeno, že je to ředitel podniku! Byl to Franta Hráský – dobrý člověk, ale na ředite‑ le pravděpodobně málo rázný. Proto byl ještě v průběhu roku 1953 nahra‑ zen novým ředitelem Bedřichem Šul‑ cem. Ten se později zasloužil o rozvoj dolu. A na jeho doporučení byla také naše šachta přejmenována na Důl Nástup podle stejnojmenného romá‑ nu ředitelem uctívaného spisovatele Václava Řezáče. Ale i pak vládly na dole přátelské poměry. Nebylo rozdílů mezi dělníky a vedením. Bylo také samozřejmostí, že když bylo někde banko (vykolejený vůz), tak pomáhali jak dělníci, tak úředníci. Rovněž když bylo nutné odpracovat mimořádné směny pro splnění plánu, zúčastňovali se jich manuální prací i ouřadové. To bylo samozřejmostí. Navíc se celý kolektiv scházel v hospodě U lípy a nikomu ne‑ vadilo, že má někdo montérky a někdo bílý límeček. Mechanizace práce v té době prak‑ ticky neexistovala – všechno se dělalo hej­‑rup, tedy ručně. Přesto se našel čas ke sportování. Bylo obvyklé, že se po šichtě hrál volejbal nebo stolní tenis. Sportovalo se za každého po‑ časí, a to i v zimě, kdy na hřišti ležel sníh. Hrálo se třeba o párky a každý úsek měl své družstvo. Bylo by pro každého hanbou, kdyby se soutěží nezúčastnil a to ředitelem počínaje


a posledním dělníkem konče. Když se někdo do družstva nedostal, cítil se dotčen a situace se musela řešit. O téměř rodinných vztazích svědčí i některé humorné příběhy z těch dob: – Když jsme jednou zakoupili deset koleček, tak po inventuře jsme našli pouze dvě. Ostatní jsme dohledali v Prunéřově. Pro transport nového rýpadla bylo nutné zesílit můstek hranoly. Když jsme ráno přišli do práce, byly hranoly pryč. Věděli jsme, že si je „vypůjčil“ někdo z Prunéřova a skutečně, do hodiny byly zpátky. – Tehdejší hlavní inženýr Karel Kobyl‑ ka byl vtipálek, ačkoli se tvářil vždy velmi vážně. Před Vánocemi napří‑ klad vypisoval výdejky na ořechy, bonboniéry, rum a podobné zboží, i když věděl, že ve skladu nic tako‑ vého není. Skladník – starší pán – z toho byl nešťastný. Vzpomínám si, jak jednou vystavil Karel Kobylka výdejku na dvě kila ořechů pro ráz‑ nou paní Vavrouškovou. Skladník

už byl dost nervózní a milou paní ze skladu rázně vystrnadil. Tak se vrátila k hlavnímu inženýrovi se stížností a ten jí s vážnou tvá‑ ří řekl, že jí skladník asi nechtěl ořechy dát proto, že má dvě dcery. Paní Vavroušková nelenila, běže‑ la zpátky do skladu a nedovedete si představit ten rachot. Mysleli jsme tenkrát, že skladník dostane infarkt. – Obdobným žertéřem byl i vedoucí úseku Pepík Černohorský. Ten té‑ měř pravidelně prodával housata, kůzlata a jiné domácí zvířectvo. Kupce posílal s poukázkou k sed‑ lákům do Přezetic. Jednou takhle prodal celou třešeň. Kupující ji oče‑ sal, jenomže její majitel ho nača‑ pal, sundal ze žebříku a požadoval odškodné. – Po sloučení našeho dolu s dolem Františka v Radonicích se ředite‑ lem společného podniku stal Be‑ dřich Šulc, což těžko nesl ředitel

Františky Hajdl. Aby nás přesvědčil o těžkostech hlubinného dobývání, které jsme podle něj jako povrcháři nechápali, jezdili jsme na Františ‑ ku fárat. S ředitelem Šulcem jsme procházeli různými chodbami a prolézali různé závaly. Protože se mi zdálo, že na tak malé šachtě nemůže být tolik chodeb, označil jsem si některé stojky. A podle těch značek jsme přišli na to, že nás ša‑ chtou protahovali z různých stran, aby to dlouho trvalo a aby doká‑ zali, jak je hlubina složitý provoz a o kolik víc prostředků potřebuje k plnění plánu. Byly však i méně radostné a méně veselé chvíle. A to například tehdy, když došlo k útlumu těžby a téměř třetina zaměstnanců musela odejít jinam. Žádná radost nepanovala ani v době, kdy vedení podniku sídlilo v takzvaném domě hrůzy, který stál na hraně lomu, a hrozilo nebezpečí, že se zřítí.  

dovrchních lanovkách k jámě. Dobý‑ vání se dělalo komorováním a ruční nakládkou. Chodby se razily ručně. Vykopal se šrám a spodek, vršek se několika ranami odstřelil. Za dvě směny po dvou hornících byl postup 80–100 cm. Když jsme končili v roce 1959, doká‑ zali jsme ve dvou lidech postup 6 m, přestože nebyly kvůli metanu dovole‑ ny milisekundové rozbušky. Při dvou výbuších metanu v roce 1956 zůstalo na Františce 6 mrtvých. Postupem času se začal důl mecha‑ nizovat pásovými dopravníky, žlaby, elektrickými vrátky a vrtačkami, ale všechno bylo velmi těžké, protože to muselo být provedeno v nevýbušném provedení. Metan se měřil benzíno‑ vou lampou před každým odstřelem. Stalo se, že při špatném rozfárání pole bylo málo uhlí ve stropě, asi 7 m místo 15 m. Docházelo tak k rychlým závalům porubů a k velkým tlakům. Těžba musela být zastavena, chodby

se musely honem zmáhat výdřevou, aby se mašiny dostaly rychle ven a neohrozilo je zavalení. Vyrazili jsme úpadnici a tím nabrali plnou mocnost sloje. V úpadě na nás čekala voda, velké teplo a metan. Pracovalo se tam bez oblečení, jenom přilba a zástěrka kolem pasu. Po vyrubání pravé strany sloje, tzv. Černé hory, jsme vyrazili dvě dovrchní chodby o délce 205 m. Při stoupání takřka 45° po sto metrech propojené pře‑ kopem. To přineslo lepší ovětrání celého nového pole, zvaného námi havíři „Opičí hory“. Pásovky se razily po úbočí sloje a přírubné chodby 50 m dlouhé proti stoupání. Tím se dosáh‑ lo větší výtěžnosti ložiska. Při ražbě nás párkrát potrápil výron metanu, který se v různých tektonických po‑ ruchách při vrtání uvolňoval do díla a muselo se pečlivě měřit a odvětrá‑ vat, aby nedošlo k výbuchu. Pracovní kolektivy byly již zaběh‑ nuté, a když nebyly výpadky proudu

FRANTIŠEK HEREJK bývalý horník

Vzpomínka na důl Františka v Rado‑ nicích v době od 3. 8. 1953 do 30. 4. 1959 Po absolvování učiliště hornických záloh v Královském Poříčí u Sokolova jsme fárali na tamějších dolech Jiří, Jednota a Marie Majerová. Poslední jmenovaný důl těžil ve sloji Antonín na tři lávky. Mocnost sloje byla 36 m. Důl byl na tehdejší dobu dostateč‑ ně mechanizován – a to dopravními pásy, žlaby a nakladači typu Joy. Já, Zdeněk Horák a Karel Štíbr jsme byli vybráni na jednoroční pří‑ pravku hornické školy do Duchcova. Měsíc jsme měli pracovat na Dole Maršál Koněv v Dřínově u Chomuto‑ va. Byli jsme však zklamáni, neboť došlo ke zrušení přípravky. Na jede‑ náctiletku neměli rodiče peníze. V té době byl agitovat na Koněvu ředitel Haidl z dolu Františka v Radonicích, a tak jsme tam šli fárat. Františka byl malý důl se 176 zaměstnanci. Ulo‑ žení sloje bylo jako do mísy. Jáma na kopci a všechna těžba šla po dvou

100 let Dolů Nástup Tušimice · 17


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE

a byl dostatek vagonů, šla šachta jak hodinky. Mladí vyučení horníci většinou zaujali místa na předcích, bylo nás kolem čtyřiceti. Většinou jsme do‑ stali desetiletý odklad od vojenské služby, protože nás šachta nemohla postrádat. Většina z nás se oženila a založila rodinu. Po absolvování střelmistrovských zkoušek jsem si střílel na předku sám a několikrát z příkazu ředitele jsem musel dělat palného i na komorách. Když byly velké tlaky, tak se člověk dostal do porubu tak, že se plížil po žlabech po břiše a střelivo strkal před sebou. Jednou se stalo, že se chytil větší kus o stropnici a horníci Slavíček a Skoč‑ dopole se zafedrovali, až se mašina přetížením zastavila. Revírník Štorek se mohl zbláznit, tak jsme ho vyhnali, ať zajistí chod lanovky a pásů a oba horníky jsme vyprostili. Různých zážitků bylo za tu dobu moc. Na jedné straně jeden smrtelný úraz, jedna zlomená ruka a rozbitá hlava. To jsou ty smutnější zážit‑ ky. Jeden z těch příběhů byl, když

brigádníci přinesli v ruksaku kočku, ta jim utekla a dlouhou dobu žila v šachtě. Pan Klum jí nosil mléko a krmení a ona mu dělala u strojovny společnost. Jednou se zatoulala i do revíru a mě s kolegou Golem pěkně vystrašila. Při zmáhání pásové chod‑ by, kde byly velké tlaky, bylo potřeba vyprostit techniku, aby nezůstala v závalech. Při noční směně jsme svačili a trochu podřimovali. Kočka skočila z boku výdřevy na plechovou vanu od pásu, ozval se zvuk jako za‑ hřmění, a protože jsme měli kahany zakryté přilbou, byla v chodbě skoro tma, ze které na nás zářily dva zelené uhlíky. V tu ránu by jeden věřil na permoníky. Roky ubíhaly, přes slavné hornic‑ ké dny, slavené vždy začátkem září v Radonicích v sokolovně. To se konaly tradiční fotbalové turnaje o hornický kahan, kde hrály Radonice, Vilémov, Kadaň, Klášterec, Přísečnice, Údli‑ ce. Bralo se věrnostní a večer bývala zábava s tombolou. Jednou se o první cenu – berana – přetahoval kolega s ředitelem Haidlem. Na hornických

bálech hrávala Amati Kraslice, někte‑ ré kluky z kapely jsem znal, chodili jsme spolu v Plané u Mariánských Lázní do školy a měli jsme tam tři roky dětskou třicetičlennou dechov‑ ku. A tak přijížděli rádi havířům za‑ hrát. Při hraní se točili od nástroje k nástroji, a jak to pěkně váleli až do rána! Všechno jednou skončí a tak při útlumu těžby v roce 1958 – 59 došlo i na náš důl Františka. Přesto, že bylo rozfáráno pole a připraveno k vytěže‑ ní 80 000 tun, z dolu vyjel poslední vůz uhlí a bylo po slávě. Skončila poslední estráda s baviči z Brna v sokolovně a osazenstvo dolu se rozešlo do všech stran a dolů v republice. Na Kladno, do Bíliny, na Ludmilu v Kralupech. Dokonce i na Handlovou. Největší část odešla na Libuši – později důl Nástup v Prunéřově. S jejich jmény se setkáváme v pěk‑ ných publikacích o historii hornictví na Kadaňsku. Chtěl jsem přispět jen malou vzpo‑ mínkou na moji práci na dole Fran‑ tiška v Radonicích.  

řada problémů technických i ekono‑ mických. A v takové situaci – to mi každý, kdo řídil a zodpovídal, musí potvrdit – se každý i sebevětší ma‑ lér lépe řeší, může­‑li se člověk opřít o šikovné, obětavé a schopné lidi. A ta‑ kových malérů bylo nespočetně. Ať to byl zatopený lom nebo zamrzlé die‑ sellokomotivy, poruchy třídírny nebo nedostatek náhradních dílů – vždy se našli lidé, kteří bez ohledu na čas, počasí a neděle byli ochotni pomoci. Já vím, dnes se na to mnozí dívají se shovívavým úsměvem, ale prosím vás, lidi, uvědomte si, že to bylo osm let po válce a o dole Libuše pomalu nikdo nevěděl. Nelze jmenovat samozřejmě všechny, ale nemohu nezmínit staré řemeslníky Hergeta a Pešla, buldo‑ zeristu Surika, mechanika Vágnera a zejména řemeslníka a pozdějšího technika Václava Vydru – tátu šachty,

dělníka a pozdějšího technika Fran‑ tiška Kabeláka, štajgra Františka Gallera, Karla Knola, bratry Stiboro‑ vy a Františka Hráského. Omlouvám se těm, které jsem jmenovitě neuvedl. Vzpomínám si, že největší překáž‑ kou na šachtě – a to ať se jednalo o dobývání u obce Bystřice, v pro‑ storu mezi státní silnicí číslo 13 a drahou ČSD Chomuto–Prunéřov nebo na otvírce nového lomu Pruné‑ řov – byla voda. Ze svahů Krušných hor proudily mocné přítoky vody ve všech horizontech. Z nadloží crčela voda, ze sloje tekla voda a z podloží také. Přirozeně, že dobývání zvod‑ nělé skrývky v Prunéřově, vlhkého jílovitého uhlí u Bystřice nebo mezi tratí a silnicí přinášelo nepředstavi‑ telné problémy. Ptal jsem se starých zaměstnanců Hergeta a Pešla – to byli Němci – jak to dělali dřív, a oni

BEDŘICH ŠULC

bývalý ředitel Dolu Nástup

Na šachtu jsem přišel 16. října 1953 a odešel 14. března 1961. Chtěl bych vzpomenout několika větami na lidi a události, které mi z té doby utkvěly v paměti a pokusit se čtenáře vtáh‑ nout do tehdejší atmosféry. Myslím si totiž, že každá událost se má po‑ pisovat v souvislosti s místem a ča‑ sem, ve kterém se udála. Především bych chtěl říci, že hlavním – nejhlav‑ nějším činitelem v té době byli lidé. Na šachtě v té době pracovalo něco přes sto lidí a valná většina poctivě. Spíše by se nechalo říci, že trpělivě snášeli těžkosti a problémy, které vytvářela nejasná koncepce rozvoje dolu Libuše. To bylo spojeno zejmé‑ na s tím, že se na šachtě dobývalo nekvalitní uhlí, které v maloprodeji nemělo naději na odbyt. A velkospo‑ třebitelé měli v té době dostatek uhlí z jiných šachet. S tím souvisela celá 18 · 100 let Dolů Nástup Tušimice


mi vždycky říkali: „No jo, my jsme ale neměli takový kvalt jako vy. My jsme tu sloj nejdříve rozřezali do jed‑ notlivých bloků a teprve až se uhlí odcedilo, vyschlo, tak jsme dobývali a odváželi na třídírnu. Takové uhlí na sítech třídírny jen šustělo – žádné problémy!“ Uvědomoval jsem si, že se nejedná o žádný převratný objev, ale my jsme takové podmínky, aby nebyl kvalt, prostě nikdy neměli. V tom se ukazoval, jak dnes vidím, nedosta‑ tek plánovitého hospodářství. Někde nahoře se usoudilo, že Libuše může vyfedrovat tolik a tolik skrývky a uhlí a ani se kolikrát nevzalo na vědomí, že kvalita takového uhlí není vhodná pro spotřebování v domácnosti a vel‑ kospotřebitelé žádní nebyli. Prostě my jsme museli plnit plán, aby se prokázalo, že národní hospodářství má vzestupnou tendenci. Technické vybavení na dole Libuše bylo v počátcích mého působení velmi nedokonalé. Pokoušel jsem se mno‑ hokrát tento stav změnit. Měl jsem podporu Josefa Zíky, ředitele Oblast‑ ního ředitelství Severočeských hně‑ douhelných dolů v Chomutově, pod které Libuše spadala. Šachta dosta‑ la od Severočeských hnědouhelných dolů Most lžícový bagr M 82. Ten byl však v generální opravě v Ústředních dílnách v Komořanech a bylo nutno zajistit jeho dopravu do Prunéřova. Transport prováděli 1. ledna 1955 pracovníci z Řetenic. Ředitel Zíka mě pověřil, abych transport osobně řídil a pro tento účel mi přidělil osobní automobil, protože naše šachta žádné auto neměla. Řetenice však trajler pro přepravu bagrů také nevlastnily. K dispozici byl jen přepravník pro lokomotivy BS 200 rozchodu 900 mi‑ limetrů. Na jeho plošině byly napevno navařeny kolejnice. A na tento trajler se tedy housenicový bagr naložil a vy‑ jelo se. A my jsme doprovázeli. Na Nový rok byl pěkný mráz, osád‑ ka trajleru po silvestru ještě plná optimismu, silnice namrzlé a tak jsme jeli pomalu. Všechno dobře pro‑ bíhalo, ale když jsme přijeli na svah mezi Pesvicemi a Údlicemi, trajler na umrzlé vozovce uklouzl a milý bagr z trajleru sjel. Kdo to tam zná, ví, že v tom místě u lesa odjakživa byla a dosud snad je takzvaná prachárna,

čili vojenský sklad munice. A bagr zrovna sjel do lesíka u prachárny. A vojáci hned u nás. Tak jsem vy‑ jednal s velitelem, aby mě nechal zatelefonovat Josefu Zíkovi domů. Ten vyjednal telefonicky s velitelem posádky, že můžeme vstoupit do vo‑ jenského prostoru, pokácet několik stromů a natáhnout spadlý bagr na podvozek. Jeli jsme dál. Jenže v Úd‑ licích nám na zamrzlé vozovce opět trajler sklouzl a milý bagr spadl do rybníka. Představte si – Nový rok, mrzlo jen praštělo, rybník zamrzlý a bagr v rybníku. Bylo třeba vlézt do studené vody, bagr uvázat na lano a vytáhnout. Se mnou v autě dopro‑ vázel transport Václav Vydra, tehdy zámečník a výtečný bagrák. Vlezl do ledové vody a uvázal lano na bagr, tahač zabral, bagr vyjel, osádka traj‑ leru bagr natáhla na trajler a pak už jsme dojeli šťastně až do Prunéřova, tedy do Bystřice. A druhý den už byl bagr ve figuře a fedroval. Co myslíte, co to tehdy bylo – zbytek válečného hrdinství, fanfarónství, obětavost nebo co vlastně? Na klasifikaci tohoto činu velmi málo záleží. Venca Vydra už je v Pánu, jak se říká, ale jedno je jisté – poctivým lidem záleželo na tom, jak se na ně společnost dívá, rádi překonávali sami sebe, rádi sou‑ těžili o nejlepší výkon. Sami od sebe. Poznamenávám, že Venca Vydra byl zapřisáhlým nepřítelem formální, takzvané socialistické soutěže s vy‑ hlašováním závazků, což mu později přineslo nemalé potíže. Ještě bych chtěl říci několik slov ke společenské úloze šachty, tedy přiro‑ zeně ve významu, jaký se tehdy takové úloze šachty přikládal. Dnes se slovu společenské přikládá jiný význam, například jaké kravaty kdo nosí, jakého plesu se zúčastnil ten který politik atakdále. V tehdejší době se slovu společenský přikládal význam širší. Já chci říci, že my jsme si, a to zejména v letech 1956 a letech dal‑ ších, kdy se začínal rýsovat význam kadaňských šachet v souvislostech budoucí palivoenergetické základ‑ ny, uvědomovali, že budoucí šach‑ ty v oblasti musí plnit nejen úlohu zaměstnavatele, ale zejména úlohu tvůrce krajiny a prostředí a úlohu sociální v tom nejobecnějším smyslu

slova. Prvním takovým počinem byla výstavba kulturního domu v Kadani. Kadaň do té doby neměla a myslím, že ani dnes nemá jiné místo, kde by se odehrávaly události, které činí město městem. Šachta postavila kulturní dům a potom celou řadu staveb, které vyjadřovaly společenskou zodpověd‑ nost hornického kolektivu za život v Kadani a okolí. My jsme si tehdy mysleli, že havíři, jako jedna z nej‑ revolučnější skupiny dělnické třídy, jsou povinni vytvářet neustále lepší a lepší podmínky pro život všech lidí. Problémy s rozvíjející se výstavbou velkolomů Merkur a Březno a zejména neutěšené odběratelsko­‑dodavatelské vztahy, jak se tehdy říkalo, mě utvr‑ dily v přesvědčení, že je potřeba dát příležitost jiným, aby se zasloužili o vybudování palivoenergetické zá‑ kladny na Chomutovsku. V březnu 1961 jsem odešel na Teplicko, kde jsem pracoval až do důchodu. Jen bych chtěl na závěr říci: veške‑ rý úspěch při budování jakéhokoliv díla záleží na těch nejdrobnějších lidech. Nejsou nic platné velkolepé plány, sebelépe promyšlené, spočí‑ tané, prokalkulované, když nejsou k dispozici lidé – drobní, nepatrní, poslušní, důvěřiví realizátoři, kteří projektované dílo uskuteční. Na těch záleží nejvíc. Když se dostanou na úroveň projektovaného díla, neexis‑ tují překážky, které by nepřekonali. A na tuto úroveň je musí dostat pro‑ jektant díla, musí je pro myšlenku realizace získat, musí je přesvědčit o tom, že když dílo uskuteční, uči‑ ní dobrou věc. Já vím, dnes se cení jiné hodnoty, ale dovolte mi vyslovit přesvědčení, že dnešní doba je doba pomíjivá. Až se lidé vzpamatují a po‑ chopí, že hlavním cílem není hroma‑ dění majetku pro sebe, ale hromadění hodnot pro celek, potom nastane ten sociální stav, který bude vyhovovat všem. Já si myslím, že kolektiv pracov‑ níků dolu Libuše, aniž si to přirozeně uvědomoval, o dosažení takového cíle usiloval. Přišel jsem na šachtu a bylo mi devětadvacet let. Dnes je mi přes sedmdesát a na svůj život na Libuši se dívám s časovým odstupem. A do‑ dnes si myslím, že ideály, se kterými jsme v té době žili, mají svou obecnou platnost dodnes.   100 let Dolů Nástup Tušimice · 19


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1958 – 1966

20 · 100 let Dolů Nástup Tušimice


Důl Nástup n. p., Prunéřov (1958 – 1966) Ke změně názvu Dolu Libuše na Důl Nástup podle dobově populárního románu Václava Řezáče došlo údajně na doporučení jeho obdivovatele, ředitele Bedřicha Šulce. A to přesto, že stejný název již nesl prunéřovský závod Nástup. P od novým názvem pak těžil Důl Ná‑ stup téměř deset let. Před vlastním popisem událostí uveďme organizač‑ ní a administrativní změny, které se dolu v té dekádě přímo dotýkaly: • 1. 2. 1958  národní podnik Důl Li‑ buše změnil svůj název na Důl Ná‑ stup; zůstaly k němu přičleněny stávající dva závody – Františka v Radonicích a Nástup v Prunéřo‑ vě, a nově byl ustaven závod Mer‑ kur se sídlem v Milžanech; sídlem Dolu Nástup, n. p., se stal zámek v Prunéřově • 1. 4. 1958  zrušen Kombinát SHD a současně zřízeno Sdružení SHD v Mostě, jemuž byly podří‑ zeny všechny dosavadní důlní národní podniky v severočeském hnědouhelném revíru včetně Dolu Nástup  n. p. • 1. 8. 1959  zrušen hlubinný závod Františka v Radonicích • 22. 1. 1962  Ministerstvo paliv sta‑ novilo pro těžbu vypálených jílů dobývací prostor Lužice o výměře 72 ha 51 a 86 m² (pozn.: ha = hektar = 10 000 m²; a = ar = 100 m²) • 1. 1. 1963  založen Výstavbový závod v Tušimicích • 1. 7. 1965  zrušeno Sdružení SHD a všechny těžební podniky v revíru byly nově podřízeny Severočeským

hnědouhelným dolům, oborovému ředitelství, Most • 1966  založen závod Březno a jeho úsek skrývka • 1. 1. 1967  sloučením n. p. Důl Nástup Prunéřov a n. p. Doly Jana Žižky Chomutov vzniká n. p. Doly Nástup Tušimice. Koncem 50. let 20. století těžba v severočeském hnědouhelném reví‑ ru vzrůstala. Výstavba nových elek‑ tráren se však teprve připravovala. V roce 1959 tak vznikl dočasně pře‑ bytek energetického uhlí. Proto bylo rozhodnuto těžbu snížit, a to omeze‑ ním na těch dolech, kde byl provoz nejdražší, nebo zastavením těžby tam, kde se sloje dorubávaly a nebyly provedeny přípravné práce pro dal‑ ší provoz. Na dole Františka tehdy bylo připraveno k těžbě asi 80 000 tun uhlí, což umožňovalo provoz ještě asi na tři čtvrtě roku. Přesto zde byla těžba k 1. květnu 1959 po řadě jed‑ nání ukončena a následně byl důl likvidován. Protože důl Františka byl tehdy závodem Dolu Nástup Prunéřov, přešla většina zaměstnanců na nově otvíraný závod Merkur v Milžanech nebo na lom Nástup v Prunéřově. Pro jejich dopravu do práce a zpět byla zřízena z Radonic pravidelná auto‑ busová linka.

← Konec roku 1967. Nové elektrické důlní lokomotivy E 17 na lomu Prunéřov před nasazením do provozu.

100 let Dolů Nástup Tušimice · 21


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1958 – 1966

Pro těžbu a dopravu uhlí v lomu Nástup byla použita nová technika stejného typu jako na skrývce – elek‑ trická rýpadla E 25, parní lokomo‑ tivy BS 200 a vozy s objemem 6,3 m³ na kolejích rozchodu 900 mm. První tuny uhlí byly v lomu Nástup vytěženy v červnu 1958. Vytěžené uhlí se dočasně nakládalo na nákladní au‑ tomobily Tatra 111. Ty ho odvážely na provizorní nakládací rampu RAKO, vybudovanou za západním zhlavím prunéřovského nádraží. Zde se pak uhlí sypalo do vagonů WaP. Bylo to uhlí netříděné, tzv. těžné. Vyvstal však problém. V místech kde se měl stavět hlubinný zásobník, se objevila hlava sloje o osm metrů výše, než předpokládal projekt. Sloj tam vytvořila antiklinálu, kterou vrt‑ ný průzkum s poměrně řídkou sítí vrtů neobjevil. Uhlí z tohoto prosto‑ ru bylo nutno před stavbou základů zásobníku odtěžit. Automobilovou dopravu však nebylo možno pro její nízkou kapacitu využít. K dispozici byly RAKO a nakládací zásobník s do‑ pravním mostem. Chybělo propojení mezi lomem a dopravním mostem. 22 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

Nabízelo se řešení tohoto propojení pásovou dopravou. A jak se pak rea‑ lizovalo, popsal Jiří Janota v Ročen‑ ce DNT 2002. Realizace vycházela ze známé skutečnosti, že v SHR se na hlubinných dolech provozovala páso‑ vá doprava šíře 650 a 800 mm, tehdy vyráběná v Ostroji Opava. V revíru se podařilo sehnat pohonné stanice, vá‑ lečky, pásmo a další potřebné díly a za pomoci zaměstnanců z řad bývalých horníků z dolu Františka 600 metrů takové pásové dopravy zkompletovat a následně s úspěchem provozovat. Krátkým dopravním páskem byl tok těžby zaústěn do dopravního mostu a odtud již těžené uhlí směřovalo do povrchového zásobníku a do vagonů. Pro úplnost nutno dodat, že na pás nakládalo uhlí dieselové lopatové rýpadlo Mb 2 o obsahu nakládacího zařízení 1 m³. Nastal tak jev trochu neobvyklý, kdy rýpadlo s přetržitým pracovním cyklem spolupracovalo se zařízením pracujícím kontinuál‑ ně. Sice to odporovalo technickým zásadám, ale v praxi to fungovalo. Těžba byla zachráněna. Tento pro‑ vizorní způsob dopravy bylo možno

provozovat jen proto, že v té době se v místě těžby vyskytovalo uhlí vyslo‑ veně drobné, bez velkých kusů. Původní dílenský objekt v závodě Nástup byl velmi nízký, přízemní, bez jeřábů. Zámečnická dílna měla skromné vybavení – starší univerzál‑ ní soustruh, sloupovou vrtačku, ko‑ vářskou výheň s kovadlinou, rotační svářečky a pracovní stoly. Vedle byla dílna pro údržbu buldozerů. Dílna pro údržbu lokomotiv BS 200 byla spo‑ lečně s výtopnou v objektu zvaném Remíza mezi silnicí č. 13 a tratí ČSD Prunéřov–Chomutov v blízkosti jejich křížení. I její vybavení odpovídalo tehdejším možnostem a potřebám. Pro svou výhodnou polohu sloužila pak Remíza i pro údržbu lokomotiv BS 200 a vagonů typu BH při otvírce lomu Merkur. Práce na výstavbě definitivní úprav‑ ny uhlí na závodě Nástup v Prunéřově byly zahájeny 15. září 1959. Sestávala ze čtyř objektů: • povrchového zásobníku na severní straně kolejiště železniční stanice Prunéřov, sloužícího k nakládání uhlí do velkoprostorových drážních vagonů • krytého spojovacího mostu vedené‑ ho přes silnici I/13 • drtírny uhlí pro drcení na zrnitost 0 – 40 mm • hlubinného zásobníku. Výstavba byla kompletně dokončena v roce 1961. V té době začínala na zá‑ vodě i výstavba doprovodných objektů jako jsou dílny, trafostanice, šatny a koupelny. Postavena byla i závodní jídelna. V roce 1963 byla dokončena a do provozu uvedena vlečka či přes‑ něji důlní dráha Prunéřov–Tušimice, po které se začalo přepravovat uhlí z lomu Nástup do elektrárny Tuši‑ mice I. S výstavbou elektráren a důl‑ ních provozů úzce souvisel i příliv nových zaměstnanců. Z toho důvodu, ale částečně i v souvislosti s likvidací obce Prunéřov, se v Kadani součas‑ ně stavělo sídliště B včetně občanské vybavenosti. V roce 1961 se začaly připravovat projekty na zvýšení těžební kapaci‑ ty lomu Nástup v Prunéřově z 1,4 na 2 miliony tun uhlí ročně, tj. o 43 % více oproti kapacitě stávající. To vy‑ žadovalo úplnou rekonstrukci lomu


↑ Červen 1958. Tatra 111 odváží první tuny uhlí z lomu Nástup v Prunéřově. ← Zámek v Prunéřově – v letech 1958 až 1966 sídlo vedení Dolu Nástup n. p. Prunéřov. → Rok 1960. Souprava BH vozů tažených lokomotivou BS 200 na výsypce lomu Milžany.

s přechodem na modernější techno‑ logii. Rekonstrukce byla napláno‑ vána na léta 1966 a 1967. Bez přímé souvislosti s touto rozsáhlou akcí rozhodly později centrální orgány o úplném zastavení těžby uhlí na lomu Nástup počínaje rokem 1966. V letech 1966 a 1967 zde byla v provozu pouze skrývka nadloží, a to pouze v třísměnném cyklu. Od srpna 1967 pracoval již jen jeden skrývkový řez. Ve stejných dvou letech prováděly Báň‑ ské stavby Most modernizaci lomu. V jejím rámci bylo nutno odstranit 16 kilometrů starých kolejí, postavit 24 km nové elektrifikované trati s ko‑ lejí T, čtyřicet výhybek, měnírnu atd. Dosavadní dopravní park byl nahra‑ zen elektrickými lokomotivami E 17 a vozy LH o obsahu 16 m³. V roce 1958 byla zahájena i otvírka lomu Merkur se sídlem v Milžanech. Lom se otvíral od jihu. Měla se zde vytvořit porubní fronta o délce tří kilometrů, která pak měla plynule postupovat k severu. Uhelná sloj zde však tvořila dva laloky, mezi nimiž se rozkládalo neuhelné či bezesloj‑ né pásmo o šířce téměř jednoho

kilometru. Bylo proto rozhodnuto roz‑ dělit otvírku na dvě části, dva úseky. Úsek Milžany, který ležel západně od obce ve směru k Prunéřovu a úsek Přezetice východně od Milžan u osa‑ dy Přezetice. Často se uvádí, že to byly dva samostatné lomy. Pojem „sa‑ mostatné“ musíme brát jako určitou nadsázku, protože měly společnou kolejovou dopravu, společnou drtír‑ nu uhlí, společnou údržbu, společné sociální zázemí a konečně byly to dva těžební úseky jednoho závodu a pro‑ jekt jim předurčoval vytvořit společně jednu souvislou porubní frontu. Otvírka lomu Milžany byla zahá‑ jena v roce 1958. Nejdříve bylo nut‑ no vyčerpat jezero ve zbytkové jámě dolu Ella, který zde ukončil lomovou těžbu uhlí v roce 1923 a na který lom Milžany navázal. V březnu 1958 byla zahájena těžba skrývky. O rok poz‑ ději, v roce 1959 se již vytěžilo 239 367 tun uhlí. Důl Milžany se rozrostl do poměrně velkých rozměrů s bezvadně provedenou kolejovou dopravou včetně zabezpečovacího zařízení. Zrušením jižních řezů kvůli výběhu uhelné sloje byla však její velká část snesena. Tím

byl narušen celý okruh zabezpečovací signalizace a zařízení pak bylo zru‑ šeno, aniž bylo použito. Strojová mechanizace byla na Milžanech stejná jako na lomu Ná‑ stup v jeho počátcích, tj. rýpadla E 25, parní lokomotivy BS 200 a vozy BH o obsahu 6,3 m³. Tento jejich obsah byl však pomocí pevných nástavců zvyšován. Uhlí bylo dopravováno na provizorní drtírnu uhlí o kapacitě 1,7 milionů tun, vybudovanou poblíž železniční stanice Tušimice na teh‑ dejší trati Březno–Prunéřov. Drcené uhlí bylo dopravováno k odběratelům prostřednictvím ČSD. Po výstavbě tra‑ ti normálního rozchodu od provizor‑ ní drtírny do elektrárny Tušimice I v roce 1963 bylo uhlí přepravováno do Tušimic ve vypůjčených Wa vagonech. Provizorní drtírna uhlí ukončila svůj provoz současně s ukončením malolo‑ mové těžby uhlí s kolejovým provozem na úseku Milžany k 30. červnu 1964. Větší problémy než těžba a doprava vyvolávalo samotné zpracování uhlí na drtírně. Vzpomínal na to v pub‑ likaci DNT – minulost a současnost tehdejší mechanik úseku uhelný lom 100 let Dolů Nástup Tušimice · 23


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1958 – 1966

↑ Čištění BH vozů nástrojem připevněným na lopatě rýpadla E 25. ← Vytváření prvotního zářezu v lomu Přezetice – rýpadlo E 25, BH vozy. → Rok 1960. Vyklápění vozů BH na výsypce lomu Milžany.

Jiří Žibřid: „Uhlí bylo kusové, obsaho‑ valo tvrdé uhlovce a špatně propada‑ lo skrz rošty. Kusy se rozbíjely ručně palicemi… Téměř ke konci životnosti drtírny byl ve zlepšovatelské dílně, kterou vedl inženýr František Essler, vyvinut drtič… Další problém přiná‑ šela poruchovost vynášecích stolů, na nichž docházelo k nalepování jílů a drobného uhlí. To se odstraňovalo seškrabáváním dlouhými škrabkami skrz otvory roštů. Zlepšení přineslo vykládání plechových stěracích ploch novodurovými deskami. Ty přinesly dobrý skluz materiálu po stěně a men‑ ší nalepování, ale na druhé straně se zrychlil jeho posun. Tím docházelo k zavalování odtahového dopravníko‑ vého pásu. Proto se na vynášecí stoly zavěšovaly silné řetězy, se kterými se manipulovalo podle kvality uhlí… Na pásové dopravě k nakládacímu zásobníku nebyly – mimo občasného závalu nebo vybočení gurty – žádné velké problémy…“ Na skrývkových řezech úseku Milža‑ ny trval malostrojový provoz od roku 1958 do roku 1966, ale to již předbí‑ háme čas, vymezený Dolu Nástup, n. 24 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

p. Prunéřov. Rýpadla E 25 se pak stala pomocnými mechanismy, úzkokolej‑ ná doprava s parní trakcí byla zruše‑ na bez náhrady. Těžební podmínky úseku Milžany se jevily po celou dobu jeho existence vcelku dobré, klidné. Nebyly zde žádné větší přítoky důl‑ ních vod, skrývané nadložní mate‑ riály nebyly nadmíru lepivé a uhlí mělo relativně dobrou kvalitu. Mě‑ síční výkony lopatových rýpadel E 25 dosahovaly většinou hodnot 70 000 až 80 000 m³, výjimkou nebyl ani výkon přes 100 000 m³. Otvírka lomu Přezetice byla zahá‑ jena v roce 1959. Těžební i dopravní technologie byla stejná jako v lomu Milžany. Hruškovitý otvírkový zářez se prováděl od výchozu sloje. Těžební podmínky však tady byly nesrovna‑ telně horší. Výkony těžebních rýpa‑ del dosahovaly proto na Přezeticích pouze 40 000 až 60 000 m³ těžených hmot měsíčně. Jiří Kalkuš o tom v Ro‑ čence DNT 2001 říká: „V tomto přípa‑ dě jedinečnost spočívala v nasycení veškerého těženého materiálu vodou. V podstatě by se to dalo srovnat s od‑ těžováním rybníku, či říční delty ap.

Čím jsme se víc zahlubovali, tím pro‑ blémů přibývalo, hlavně vody přibýva‑ lo, a také lepivého materiálu. Kde se koplo, tam byla voda, a když ne hned, tak do 24 hodin určitě. Lopaty rýpadel na skrývce byly stále zalepené směsí rybničního bahna a zvodnělého kapu‑ cínu, vagony taktéž, a tak se muselo čistit, samozřejmě ručně, lom se čas‑ to zatápěl a těžené uhlí zalepovalo starou drtírnu. Dosahované těžby byly abnormálně nízké a Přezetice sloužily jako zdroj pro špatné vtipy.“ Zde je potřeba uvést, na jaké úseky se důl Merkur ve svých malolomových počátcích členil. V roce 1961 to byly úseky: • Milžany skrývka • Přezetice skrývka • uhelný lom • údržba, dílny. Úsek či provoz kolejová doprava spadal zpočátku pod závod Nástup v Prunéřově, protože jeho hlavním úkolem v té době bylo zásobovat uh‑ lím z lomu Nástup elektrárnu Tušimi‑ ce I. Ustaven byl po dokončení důlní dráhy Prunéřov – Tušimice v roce 1963. Neměl vlastní opravny, proto


byly pro opravy lokomotiv řady T 211, T 144 a T 435 využívány dílny ČSD. Byla pronajata výtopna železniční stanice Kadaň a zapůjčeny vozy typu Wap, které se opravovaly v kolejišti dopravny T 1. Otvírka lomu Merkur si vyžádala vznik nového údržbářského středis‑ ka v Milžanech. Využity k tomu byly stávající objekty v obci, především stodoly. Opravovala se tam přede‑ vším rýpadla E 25, zpočátku i Mb 2. Údržba lokomotiv BS 200 se pro‑ váděla v tzv. Remíze, společné pro závody Merkur i Nástup v Prunéřo‑ vě. Pro opravy pásových dopravníků a prvních velkostrojů se struktura údržby změnila, v roce 1963 vznik‑ la četa gumařů a četa slaboproudé údržby. Dílny se doplnily novými obráběcími stroji a vznikla taky technická příprava. V Milžanech se centralizovala i údržba buldozerů a automobilů. Roku 1966 byla ukon‑ čena výstavba nových dílenských hal v Tušimicích, kam se údržbářská zá‑ kladna z milžanských stodol začala postupně stěhovat. O začátcích autodopravy psala v Ročence DNT 2002 Lenka Varclo‑ vá: „Otevření nového lomu Prunéřov s sebou přinášelo spoustu nových problémů a požadavků. Mimo jiné nastaly požadavky na zřízení malé autodopravy. Byly tedy přistavěny dvě garáže, kde se prováděly drobné opra‑ vy. Stávající vozový park čítal sedm vozidel, a sice osobní Tudor 1102, Škoda 1202, 4 nákladní vozidla Tat‑ ra 111 a autojeřáb HC 4 na podvozku Tatra 111. Takto vzniklá autodoprava zajišťovala dopravu materiálu pro kolejářské práce a podílela se na odstraňování poruch na technolo‑ gii provozu. V roce 1964 autodoprava posílila, pracovalo zde kolem 40 zaměstnan‑ ců. Část dopravní kapacity i opra‑ várenská základna se přesunuly do Milžan, kde byly prováděny opravy nákladních vozidel. O tři roky poz‑ ději byla celá autodoprava přestěho‑ vána do nově vybudovaného areálu v Tušimicích…“. Další osudy autodopravy již časově spadají do příští kapitoly. V roce 1963 se začal lom Přezetice „natahovat“ východním směrem. Byl

vytvořen prvotní zářez na skrývce a rozšířen tak, aby na odkryté hlavě sloje bylo možné položit první pásové dopravníky pro velkostrojovou těžbu nadloží. Následně byl rovněž ještě v roce 1963 vytvořen podél výchozu sloje prvotní zářez v uhelné sloji. Vytvářen byl rýpadlem Mb 2 s pod‑ kopovou lopatou. V zářezu byly po‑ loženy pásové dopravníky č. 22 a 21 o šíři pásu 1 200 mm a rychlosti 3,14 m/s. Na ně navazovaly pro pří‑ mou dodávku uhlí do elektrárny od‑ tahové dopravníky č. 2, 3 a 4 včetně drticího zařízení anglické výroby DIXI. Zkušební provoz byl zahájen 23. března 1964 ještě s lopatovým rýpadlem E 25. První velkostroj – kolesové rýpadlo K 300/44 – zahájil plynulou těžbu uhlí v červnu 1964. Rýpadlo na housenicovém podvozku mělo koleso o průměru 6 m, jednot‑ livé korečky na obvodu kolesa měly obsah 300 litrů. Následovalo postupné rozjíždění skrývkových řezů. Terén před postu‑ pem lomu Přezetice ve směru postu‑ pu lomu severním směrem mírně stoupal. Taková konfigurace terénu

umožnila postupnou přípravu a roz‑ jíždění jednotlivých skrývkových řezů od nejspodnějšího třetího až po svrch‑ ní první řez. Skrývkové řezy již byly uváděny do provozu pod označením Merkur. Na 3. skrývkový řez Merkur bylo v květnu roku 1964 nasazeno rýpadlo K 800/45 a na jeho výsypku zakladač ZP 1 500/68. Jednalo se o vnější výsypku v prostoru polí někdejšího statku Jezerka. Rýpadlo se zakladačem a pásovou dopravou tvořilo technologický celek I. výkon‑ nostní řady. Kolesové rýpadlo K 800 mělo koleso o průměru 7,5 m s korečky o obsahu 800 litrů, bylo na houseni‑ cových podvozcích. Zakladače typu ZP 1500 měly kráčivý podvozek s hyd‑ raulickým ovládáním. Vnější „šlapu“ představovala spodní kuželovitá část zakladače. K napájení technologické‑ ho celku elektrickou energií sloužily přetažné trafostanice 35/6 kV, posa‑ zené na ližinách. Z báňského hledis‑ ka byly na 3. řezu nepříznivé úložní podmínky skrývaných jílů až jílovců. Vrstvy byly uloženy šikmo, s mírnou svaživostí do lomu. Situaci výrazně zhoršovala podzemní voda. Pamětníci 100 let Dolů Nástup Tušimice · 25


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1958 – 1966

Montáž rýpadla K 800 na montážním místě v Tušimicích.

uvádějí, že již od počátku byla těžební stěna silně zvodnělá, snad každých padesát metrů z ní vytékala voda. Někde z první lávky, někde z druhé. Důsledkem bylo sesouvání těžební stěny. Těžený materiál byl značně lepivý a přitom kladl při těžbě silný rypný odpor. Nejhorší byla lepivost. Korečky i podvozky se musely od nále‑ pů neustále čistit. Ručním nářadím, bez patřičné mechanizace. V prosinci 1964 bylo na montážním místě dokončeno rýpadlo K 800/47, následně nasazené na skrývkovém řezu Merkur 2. Na výsypce ho doplňoval zakladač ZP 1 500/69, pásové dopravníky měly šířku 1 600 mm. Na každém řezu musel při těžbě skrývky asistovat buldozer, tenkrát typu S 100. Prováděl zejména čištění pláně kvůli odvodnění, pojez‑ du vozidel a mechanismů apod. Na snímku rýpadla asi z konce roku 1965 vidíme, že těžební stěna zde „drží“, tedy alespoň těsně za rýpadlem se nesesouvá. Názorně je zde vidět pět těžebních lávek. V roce 1965 byla ukončena montáž rýpadla K 800/48, které 26 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

následně rozfáralo 1. skrývkový řez Merkur. Samozřejmě opět s pásovou dopravou šíře 1 600 mm a se zaklada‑ čem typu ZP 1 500. Těžební stěna se téměř po celé délce řezu sesouvala, podobně jako na 3. řezu. Příčinou i zde byla voda, především podpo‑ vrchová. Průniku povrchových vod z předpolí do lomu bránil záchytný příkop. Těženým materiálem byl jíl, téměř vůbec nezpevněný. Stabilitu řezu zhoršovaly i štěrkopísky místy se vyskytující pod ornicí, která se ovšem před postupem lomu skrýva‑ la. Problém byl zpočátku na prvním i druhém skrývkovém řezu s odvod‑ něním pojezdových rovin rýpadel. Ty byly totiž původně projektovány s nulovým podélným sklonem, což při deštích nebo při tání sněhu způ‑ sobovalo jejich rozbahnění. Řešení přinesla úprava pojezdových rovin do podélného sklonu 1,5 ‰, která se prováděla „za pochodu“. Ze všech tří skrývkových řezů byly vytěžené hmoty v této počáteční fázi velkolomu Merkur směrovány na vněj‑ ší výsypku v prostoru Jezerka. V mi‑ nulosti tady bylo bezodtoké jezero,

později odvodněné štolou. Odtaho‑ vé pásové dopravníky byly vedeny po zemním tělese, vybudovaném po etapách v letech 1963 – 1965. Těleso v západní části lomu Přezetice pře‑ cházelo severojižním směrem přes partii, ve které bylo uhlí vytěženo v letech 1958 – 1963. Plocha po vytě‑ žení byla zamokřená, těleso bylo sy‑ páno zakladačem a nebylo hutněno. 5. ledna 1966 se objevily značné sesuvy zeminy, způsobující deformace pá‑ sových dopravníků včetně poháně‑ cích stanic. Nejhořejší stupeň tělesa poklesl o 5 až 7 metrů. V patě náspu došlo k vytlačení zeminy, vytvořil se až 6 metrů vysoký val, na jehož teme‑ no byl vyzvednut a směrově vychýlen odtahový pás 3. řezu. Báňský znalec z oboru mechaniky zemin, ostravský profesor Limberk, uvedl jako příči‑ nu sesuvu výsypkového tělesa změ‑ nu konzistence podloží, způsobenou jeho přetížením. Nepříznivě byl tento stav ovlivněn dlouhotrvajícími dešti v předcházejícím období a nesoudrž‑ ným skrývkovým materiálem, kterým bylo těleso tvořeno. Pro úplnost je třeba dodat, že tehdy v revíru nebyl žádný specialista v oboru mechaniky hornin a zemin, který by v případech podobných sesuvů určil jejich příči‑ nu a stanovil podmínky pro obnovu stability. Spolupracovat bylo nutno s odborníky z Vysoké školy báňské v Ostravě. Ostatně s projektováním a stavbou výsypek o výškách až ko‑ lem 100 metrů z jílovitých materiálů severočeské hnědouhelné pánve ne‑ existovaly zkušenosti nikde v naší republice ani jinde. Do uhelného lomu, na jeho 2. řez, byl v roce 1966 nasazen druhý velkostroj – rýpadlo KU 300/1/49. Byl to první stroj tohoto typu, což vyja‑ dřuje jednička v jeho označení. Rý‑ padlo bylo vyrobeno v Uničovských strojírnách. Bohužel mělo nízké stou‑ pavé parametry, a jako prototyp vyka‑ zovalo vysokou poruchovost. Průměr kolesa byl 7,5 m. Celkově mělo mít rý‑ padlo KU 300 ve srovnání se starším K 300 více než dvojnásobný teoretický výkon. Skutečný výkon však byl zpo‑ čátku ani ne poloviční. Způsobova‑ la to vysoká poruchovost podvozku, otočné kulové dráhy a pohonu kolesa. Výkonově se rýpadlo KU 300 přiblížilo


Rok 1964. První kolesové rýpadlo na DNT – K 300/44 – těží uhlí podél jižního výchozu sloje u Přezetic. V popředí špička kolesového výložníku rýpadla K 800/45 na 3. skrývkovém řezu Merkur.

svému předchůdci až ve třetím roce provozu. Zbývá dodat, že všechny velkostroje se stavěly na montážním místě v Tu‑ šimicích. Jednotlivé díly se dovážely pochopitelně po kolejích. Montážní místo bylo proto kolejově napojeno na stanici Březno u Chomutova pro‑ střednictvím bývalé trati Březno Prunéřov, která tehdy již byla před Prunéřovem přerušena. Po dostavbě důlní dráhy Tušimice – Prunéřov (po dlouhá léta se o ní mluvilo jako o vlečce) byla doprava montážních dílů možná i z tohoto směru. Součástí závodu Merkur se v roce 1964 stala i Ústřední drtírna uhlí Tušimice. Stavěna byla v letech 1963 a 1964 na kapacitu 8 milionů tun uhlí ročně, což se rovnalo projektované ka‑ pacitě lomu Merkur. Problematickým se stalo její provozní odzkoušení na konci roku 1964. V publikaci DNT – mi‑ nulost a současnost na to vzpomínal Jiří Žibřid: „Koncem roku 1964 byly zahájeny in‑ dividuální zkoušky jednotlivých částí nové technologie. V tu dobu přibyli na drtírnu noví pracovníci, kteří se

seznamovali s jejím provozem. V prů‑ běhu zkušebního provozu přicházeli další pracovníci, kteří se učili mani‑ pulovat se zařízením a sledovali jeho chod, neboť muselo naběhat určité hodiny a přitom se provádělo seřizo‑ vání a potřebné opravy. Individuální zkoušky proběhly dobře. Poněkud slo‑ žitější byly komplexní zkoušky, a to hlavně vzhledem k elektrozařízení. Spouštění technologického zařízení z velínu a mechanické části relátek se musely oběhat a vadné pak vyměnit… Po komplexních zkouškách, které trvaly několik dnů, přišla chvíle, kdy na požádání dodavatelů technologie bylo zpracováno první uhlí. Tato slav‑ nostní chvíle ale dlouho slavnostní nebyla. Právě zkouška s materiá‑ lem ukázala celou řadu nedostatků a problémů při zpracování uhlí. Byla to na příklad velká prašnost nebo vypadávání uhlí z pásů. Bylo proto nutné provádět nové seřizování pásů, nastavování štěrbin u zásobníků, muselo se řešit zahlcování třídičů a drtičů, nalepování vratných bub‑ nů, nevyhovující konstrukce páso‑ vých dopravníků s rovnými válečky,

utěsnění přesypů a čepových spojek pohonů, nalepování skluzů odprašo‑ vacího zařízení s pěnovými odlučova‑ či a zařízení k zachytávání kovových předmětů. Zkušební provoz zazname‑ nal takových závad, že musel být asi po týdnu zastaven a závady a nedo‑ statky se odstraňovaly. Tato odysea trvala řadu týdnů. Mnohé se zlepšilo při odstávce, mnohé se řešilo i v dal‑ ších obdobích za provozu, mnohé se nedořešilo vůbec – například funkce odlučovačů uhelného prachu.“ V roce 1966 byl ustaven závod Březno. Téhož roku byl zkompletován jeden skrývkový řez s rýpadlem K 800, pásovou dopravou šíře 1 600 mm a za‑ kladačem ZP 1 500. Těžba skrývky se úspěšně rozjela. Bohužel ale další roz‑ voj závodu nepokračoval. Roku 1967 byl závod z rozhodnutí ústředních orgánů zastaven a technologie zakon‑ zervována. Na nový rozjezd čekal lom Březno do roku 1970, ovšem již v nové organizační struktuře. Vrátíme se k němu v další kapitole. Popisem provozu jednotlivých dolů či lomů DNT a částečně i provozu ně‑ kterých obslužných středisek jsme 100 let Dolů Nástup Tušimice · 27


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1958 – 1966

Konec roku 1965. Kolesové rýpadlo K 800/47 na 2. skrývkovém řezu lomu Merkur.

se dostali do roku 1966 a nakonec nahlédli do roku 1970. Opomněli jsme přitom Výstavbový závod, který na DNT působil v letech 1963 – 1967, ale montáž velkostrojů a výstavba pro‑ vozních i mimoprovozních objektů, kterou po všech stránkách zajišťo‑ val, tam probíhala ještě několik let po jeho zrušení. K jeho začátkům i k pochopení důvodů, jež k jeho vzniku vedly, se musíme vrátit do roku 1961. V té době bylo již rozhodnuto, že na Chomutovsku bude vybudován největší palivoenergetický komplex v republice. Jeho energetickou částí se měly postupně stát čtyři výkon‑ né tepelné elektrárny v Tušimicích a v Prunéřově, které měly spalovat místní energetické uhlí. Jediným zdejším důlním podnikem, který v té době uhlí těžil, byl Důl Nástup Prunéřov. Ve svých dvou závodech Nástup a Merkur vytěžil v roce 1960 malolomovou technologií cca 1,2 mi‑ lionu tun uhlí. Před takový téměř nevýznamný podnik byl postaven náročný až grandiózní úkol – sou‑ časně s dokončováním v ýstavby 28 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

elektráren postupně mnohonásobně zvyšovat svou těžební kapacitu, bu‑ dovat a technicky vybavovat obsluž‑ ná střediska, postavit důlní dráhu, nabírat a zaučovat zaměstnance, zajistit jim stravování, vystavět pro ně nejen šatny a koupelny, ale i byty včetně občanské vybavenosti. Bylo by logické, aby výstavbu elek‑ tráren a výstavbu dolů prováděli dva rovnocenní partneři. Skutečnost však byla úplně jiná. Výstavba elektráren se stala vládou sledovanou stavbou, dodavatelé proto byli za včasnost a kvalitu dodávek přímo zodpovědní vládě a podle toho se chovali. Finance pro výstavbu elektráren byly zajišťo‑ vány ve státním rozpočtu. Důl Nástup Prunéřov si naopak musel na finan‑ cování výstavby velkolomů půjčovat peníze od Státní banky českosloven‑ ské a ani u dodavatelů neměl žádnou prioritu. Ve vedení dolu sice existovaly útvary vývoje a investic, oba však měly v souhrnu pouze šestnáct zaměst‑ nanců. Lapidárně řečeno – pro výstav‑ bu palivové základny pro čtyři velké elektrárny neměl důl Nástup ani pe‑ níze, ani lidi, ani zkušenosti. Vedení

dolu považovalo za nutné informovat nadřízené orgány o celkové situaci v zajišťování tak rozsáhlé investiční výstavby. Vypracovalo proto situač‑ ní zprávu z 1. května 1961, ve které požadovalo jednak prostřednictvím Sdružení SHD pomoc zkušenými pra‑ covníky z revíru a jednak prostřed‑ nictvím Ministerstva paliv a energe‑ tiky pomoc v dodávkách a v urychlení vývoje strojních kapacit v republice. Odezva ve formě očekávané pomoci však nepřišla. K pochopení dalšího vývoje situace můžeme využít vzpomínání Jiřího Janoty v publikaci DNT – minulost a současnost a v Ročence DNT 2013. V té době se na Nástupu zrodil ná‑ pad, zřídit pro zajištění vývoje a in‑ vestiční výstavby samostatný závod. K 1. lednu 1963 tak byl zřízen Výstavbový závod se sídlem v Tušimicích. Vedením závodu byl pově‑ řen ředitel, kterým se stal Jaroslav Stárek, do funkce hlavního inženýra byl jmenován Jiří Janota, vedením staveb byl pověřen Jan Slaba a vede‑ ním vývoje Ladislav Sedláček. Závod zajišťoval výstavbu komplexně, tj.


včetně financování, účtování, uby‑ tování cizích pracovníků a sociální péče. Vedení závodu bylo vybaveno rozsáhlými pravomocemi v oblasti dodavatelsko­‑ odběratelských vzta‑ hů, a to přesto, že závody obecně tehdy neměly právní subjektivitu. Uvedené složité vztahy můžeme jed‑ noduše popsat dvěma větami: „Inves‑ torem výstavby velkolomů Merkur a Březno a dalších tzv. vyvolaných investic byl národní podnik Důl Nástup Prunéřov. Ten svou funkci investora delegoval na pracovníky Výstavbového závodu.“ Pro tento závod byl v Tušimicích vybudován přízemní objekt z likusových panelů (třívrstvé desky, kde vnější vrstvy z poddyžek a vnitřní vrstva z váleč‑ ků kukuřičných oklasků, rozřeza‑ ných na stejnou délku, jsou spojeny slisováním ve vyhřívaném lisu). Na závodě pracovalo kolem sedmdesáti zaměstnanců. Autorem koncepce velkolomové těžby na Nástupu byl zmíněný Ladi‑ slav Sedláček. Jeho myšlenkou bylo vybudování dvoukřídlého velkolo‑ mu, ve kterém západní křídlo bude tvořit lom Merkur a východní křídlo lom Březno (později přejmenovaný na Libouš). Oba lomy budou mít tři kilometry dlouhou uhelnou porubní frontu. Obě fronty budou generelně postupovat od jižního výchozu sloje k severu. Otvírka lomů na jižní straně dobývacího prostoru umožní jejich rychlý rozjezd a tím i včasné záso‑ bování elektráren uhlím, protože vlivem dostatečné mocnosti uhel‑ né sloje a malé mocnosti nadloží je zde nejnižší příkryvný poměr (ten vyjadřuje kolik m³ nadloží je nutno skrýt z hlavy sloje pro vytěžení jedné tuny uhlí). Na demarkaci obou lomů budou položeny odtahové pásové do‑ pravníky, které budou vytěžené uhlí dopravovat k drtírnám, aby se roz‑ drtilo na kusovitost, na jakou jsou projektovány elektrárenské kotle. Do tušimických elektráren bude uhlí dopravováno pásovými dopravníky přímo, do prunéřovských elektráren prostřednictvím důlní dráhy. Před postupem uhelných lomů bude tře‑ mi řezy skrýváno nadloží. Doprava skrývky na výsypky stejně jako do‑ prava uhlí se bude provádět pásovými

Rok 1966. Rýpadlo KU 300/1/49 na 2. uhelném řezu lomu Merkur.

dopravníky. Těžbu uhlí i skrývku či odkliz nadloží a jeho zakládání na výsypkách budou zajišťovat kolesová rýpadla a zakladače odpovídajícího výkonu. Středně velký lom Nástup v Prunéřově s lopatovými rýpadly E 25, případně E 32, a elektrifikova‑ nou kolejovou dopravou bude v této koncepci vyrovnávacím článkem při zvýšených potřebách elektráren nebo při výpadcích některého technologic‑ kého článku na velkolomech z důvodu větších oprav, klimatických kalamit a podobně. Můžeme zodpovědně pro‑ hlásit, že tato koncepce, nebo vzlet‑ něji vyjádřeno vize, byla beze zbytku uskutečněna. Dokonce bylo při její realizaci provedeno i něco navíc. Na‑ příklad závodu Nástup v Prunéřově nezůstala jen vyrovnávací role, jeho zaměstnanci pracovali trvale (jaká‑ si „vyrovnávací zaměstnanost“ je ze sociálního i ekonomického hlediska iluzorní pojem). I proto mohla být ne‑ malá část produkce uhlí vyvážena do elektráren mimo tušimickou oblast. Zbývá uvést, co vlastně práce in‑ vestora obnáší, co všechno lidé na Výstavbovém závodě dělali, aby bylo

možno uvedenou vizi uskutečnit. Použijme k tomu opět slova Jiřího Janoty z publikace DNT – minulost a současnost: „Popis způsobu zajišťování in‑ vestiční výstavby slouží k utvoření představy o technicko­‑ organizačním propletenci, který vznikal, když se měla nějaká stavba připravit. Pod pojmem „stavba“ není možné vidět prostou budovu, ale ve smyslu legis‑ lativního sloganu je nutné vidět pod pojmem „stavba“ celý komplex zaříze‑ ní strojního, energetického a nakonec vlastní stavební objekt. Můžeme­‑ li práci na vypracovává‑ ní studií, investičních úkolů, spo‑ luúčast investora na vypracovává‑ ní zadávacích projektů a zejména pak celkové koncepce definovat jako práci technicko­‑tvůrčí, vyžadovalo zpracovávání ekonomických částí příslušné dokumentace hluboké ekonomické znalosti a zejména do‑ statek schopností k vypracování solidní prognózy předpokládaného vývoje. To všechno musel pracovník, zodpovídající za zajišťování těchto úkolů ovládat. Avšak nejnáročnější 100 let Dolů Nástup Tušimice · 29


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE

bylo přizpůsobit chování v prostředí trojúhelníku – investor, projektant, dodavatel – legislativním normám, které v oblasti investiční výstavby platily a kterých bylo požehnaně. Tvůrčí technik z oboru báňského, strojního nebo elektrotechnického musel svou invenci přizpůsobit pří‑ slušným vyhláškám, ceníkům, me‑ todickým pokynům a tak dále a tak dále. Když se investorovi podařilo zajistit zamýšlenou stavbu v před‑ pokládané lhůtě, v požadovaném rozsahu i kvalitě a navíc při dodr‑ žení rozpočtových nákladů, mohlo se konstatovat, že mu byly nadpřiroze‑ né síly obzvláště příznivě nakloněny. A to jsme se ještě nezmínili o takzvaném dozoru na stavbě, bez kterého by byla realizace investice nemyslitelná a který nesl hlavní tíhu zodpovědnosti za to, aby jednotlivé části stavby byly hotové včas a v po‑ žadované kvalitě. Byli to pracovní‑ ci technického dozoru, kteří v zimě, v létě, v blátě a dešti předávali sta‑ veniště stavbařům a montážníkům a kteří po celou dobu výstavby s nimi prožívali dobré i zlé, odolávali tla‑ kům dodavatelů i budoucích uživa‑ telů, kontrolovali věcně i finančně provedené práce a snášeli, mnohdy oprávněné, výtky z různých stran – zejména pak od lidí, kteří si předsta‑ vovali, že když investor má peníze, může si na stavbě poručit cokoliv. Jak hluboký omyl!“ Dostáváme se k výčtu všeho, co pracovníci Výstavbového závodu prostřednictvím projektantů a dodavatelů stavebních a montážních prací pro n. p. Důl Nástup Prunéřov (od roku 1967 Doly Nástup Tušimice) a pro jejich zaměstnance dokázali zrealizovat. Je toho velké množství, vyžaduje rozdělení do několika sku‑ pin či souborů objektů. Zahrnuty jsou objekty, které vznikly v době existen‑ ce Výstavbového závodu, tj. v letech 1963 – 1967 a v několika dalších letech, kdy dobíhaly montáže a stavby, jejichž projekty a rozjezd realizace zaměst‑ nanci Výstavbového závodu zajišťova‑ li nebo s dodavateli závazně smluvně dojednali (názvy stavebních objektů v areálu Tušimice jsou udávány podle koordinační mapy výstavby): 30 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

• Roku 1963 byla dokončena stavba důlní dráhy Tušimice – Prunéřov. • V letech 1963 a 1964 byla postavena Ústřední drtírna uhlí Tušimice I. • Roku 1964 byla dokončena trafosta‑ nice s rozvodnou TR II a podružná trafostanice v Tušimicích. •  V  uhelném lomu Merkur bylo v roce 1964 nasazeno rýpadlo K 300 a v roce 1966 KU 300. •  Na skrývkových řezech Merkur byly v letech 1964 – 1966 uvedeny do provozu tři technologické celky 1. výkonové řady, sestávající z rý‑ padel K 800, pásových dopravníků a zakladačů ZP 1 500. • V letech 1966 – 1968 byla provedena rekonstrukce a modernizace lomu Nástup v Prunéřově. • V roce 1966 se začala budovat v Pru‑ néřově trafostanice s rozvodnou TR I. V její blízkosti byla zahájena výstavba nového objektu šaten a bu‑ dovy správy skrývkových řezů Mer‑ kur. Později, od září 1970, se tento areál stal sídlem závodu skrývek Merkur a Březno. • Roku 1966 byla dokončena stavba dí‑ lenského areálu v Tušimicích, která zahrnovala: inženýrské sítě, halu dílen a skladů, venkovní skládku s jeřábem 32 t, vulkanizační dílnu, opravnu vozidel, parkoviště těžkých vozidel, garáže pohotovostních vozů, plochu mytí vozidel, sklad pohonných hmot, tesárnu, opravnu lokomotiv. • Postaveno bylo autobusové nádraží. • V roce 1966 byl na závodě Březno zkompletován jeden skrývkový řez s rýpadlem K 800, pásovou dopra‑ vou šíře 1 600 mm a zakladačem ZP  1 500. • V roce 1967 byla postavena závodní jídelna, zdravotní středisko, admi‑ nistrativní budova, šatny a koupel‑ ny, požární zbrojnice. •  V roce 1967 bylo nasazeno do skr ý vkového provozu r ý pad‑ lo SRs 1 500/55 se zakladačem ZP 5 500 a pásovou dopravou šíře 1 600 mm (TC 2), v roce 1968 rýpad‑ lo SRs 1 500/60 s pásovou dopravou a zakladačem stejného typu. • Podíl na bytové výstavbě, stavbách občanské vybavenosti a další vý‑ stavbě v Kadani, Klášterci nad Ohří, Chomutově a v okolních obcích.  


Zakladač typu ZP 1 500. V roce 1966 již pracovaly na výsypkových etážích lomu Merkur tři zakladače tohoto typu.

100 let Dolů Nástup Tušimice · 31


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – 1993

32 · 100 let Dolů Nástup Tušimice


Doly Nástup n. p., Tušimice ­­(1967  –  1993) Název Doly Nástup, n. p. Tušimice platil 27 let, přičemž se měnila jenom zkratka n. p. To když se z národního podniku stal koncernový podnik, později odštěpný závod a nakonec státní podnik. Během té doby došlo k řadě významných událostí a organizačních změn jak v DNT, tak i v jeho nadřízených orgánech: ROK 1967 •  Doly Nástup Tušimice byly vytvořeny 1. ledna 1967 sloučením dosavadního Dolu Nástup n. p. Prunéřov, který provozoval povrchové závody a Dolů Jana Žižky, n. p., Chomutov, které provozovaly hlubinné závody. Od vzniku Dolů Nástup Tušimice byly jejich součástí následující závody: 01 Prunéřov, Prunéřov 02 Merkur, Tušimice 03 Březno, Březno 04 Jan Žižka, Chomutov, s úsekem Běta, Okořín 05 Ludmila, Kralupy u Chomutova 06 Výstavbový závod, Tušimice • Začátkem roku 1967 se údržbář‑ ská základna kompletně přestě‑ hovala z Milžan do nových objektů v Tušimicích. • Na skrývce Merkur byl nasazen první TC 2, sestávající z rýpadla SRs 1 500, zakladače ZP 5 500 a pá‑ sové dopravy o šíři 1 600 mm s rych‑ lostí 5 m/s. • Dne 23. 9. 1967 byla zastavena otvír‑ ka lomu Březno. • Ke dni 31. 12. 1967 byl zrušen Výstav‑ bový závod.

• Dne 29. 12. 1967 byl z dolu Ludmi‑ la vytažen poslední důlní vozík s uhlím. • Oficiálně byla těžba na závodě Lud‑ mila ukončena 31. prosince 1967. Následná likvidace dolu skončila v roce 1970. ROK 1968 • K 1. lednu 1968 byla v lomové části DNT zrušena závodová struktu‑ ra řízení a z povrchových závodů se staly provozy, řízené přímo z podniku: · provoz Prunéřov · provoz skrývka Merkur · provoz lom Merkur · zastavený provoz skrývka Březno V hlubinné části DNT zůstala závo‑ dová struktura. • V provozu Prunéřov byla po od‑ stávce spojené s modernizací opět zahájena těžba uhlí (2. ledna 1968) i odkliz nadloží (březen 1968), obojí v přetržitém provozu. • 5. prosince 1968 byl na Merkuru II nasazen druhý TC II – SRs 1 500/60, ZP 5 500/77 a pásová doprava šíře 1 600 mm.

← Rok 1967. Ústřední drtírna uhlí Tušimice I s nakládacím zásobníkem a obslužným kolejištěm. V pozadí šatny a koupelny a dokončovaná správní budova DNT. Vpředu prostor pro budoucí stavbu ÚDUT II a NZ II.

100 let Dolů Nástup Tušimice · 33


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – 1993

↑ Poslední vůz uhlí z hlubinného dolu Ludmila. ← Zima 1968. Souprava LH vozů s lokomotivou E 17 v elektrifikovaném kolejišti lomu Prunéřov.

ROK 1969 • V uhelném lomu Merkur byly poprvé použity nátřasné trhací práce pro snížení rypných odporů. • Provoz zahájilo rekreační středisko Nástup na Klínovci. • Uhelný lom Merkur byl od květ‑ na 1969 kapacitně posílen o rýpadlo K 800/48 z 2. skrývkového řezu. •  Dne 11. 8. 1969 Ministerstvo průmyslu ČSR – správa hornictví – stanovilo pro lom Prunéřov dobývací prostor Prunéřov o výměře 388,9928 ha. •  Dne 18. 11. 1969 Ministerstvo průmyslu ČSR – správa hornictví – stanovilo pro lom Březno dobývací prostor Tušimice o výměře 1 359,0478 ha. V této rozloze byla zahrnuta i plocha dosavadního DP Lužice, stanoveného pro těžbu vy‑ pálených jílů, který byl do nového DP Tušimice začleněn. •  Dne 20. 11. 1969 Ministerstvo hornictví ČSR – správa hornictví – stanovilo pro lom Merkur dobývací prostor Kralupy o výměře 1 857,6940 ha. ROK 1970 • Od poloviny roku 1970 byla obnove‑ na těžba nadloží v provozu skrývka Březno. 34 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

• 1. 9. 1970 se DNT jako celek vrátily k závodovému organizačnímu sché‑ matu. Byly ustaveny nové závody, na obou velkolomech v tzv. horizontál‑ ní struktuře: 01 závod Prunéřov 02 závod skrývek Merkur a Březno (ZSMB) 03 závod uhelných lomů Merkur a Březno (ZUL) 04 závod Jan Žižka Chomutov s úsekem Běta Okořín 05 závod dílen a technických služeb (ZDTS) • Z SMB a ZUL se dále členily na úseky. Na ZSMB to byly jednotlivé skrývkové řezy na obou dolech, na ZUL úseky lom Merkur, lom Březno, ÚDUT a pomocné Středisko vrtných a trhacích prací. • V následujících letech byl závod uhelných lomů doplněn o Středis‑ ko technologické kolejové dopra‑ vy (TKD), Středisko odvodňování a likvidace zápar (OLZ) a Kvalitový dispečink (KD). ROK 1971 • 3. ledna 1971 byla zahájena v lomu Březno těžba uhlí.

• V květnu 1971 začal pracovat prv‑ ní těžební celek na 1. řezu skrývky Březno. • V průběhu roku 1971 začala v Pruné‑ řově výstavba nového montážního místa pro montáž rýpadel KU 800, zakladačů ZP 6 600 a dalších strojů včetně pásové dopravy. ROK 1976 •  1 . ledna  1976 se Severočeské hně‑ douhelné doly Most staly koncer‑ nem a Doly Nástup Tušimice koncernovým podnikem. •  Hlubinný důl Jan Žižka byl jako závod převeden od DNT k hlubinářskému koncernovému podniku Doly Vítězného února v Záluží, úsek Běta ukončil těžbu a byl zrušen. •  D o provozu byla v Tušimicích uvedena Ústřední drtírna uhlí II (ÚDUT II). • Zahájen byl provoz na důlní dráze z Tušimic do Března u Chomutova. ROK 1977 • Federální ministerstvo paliv a ener‑ getiky vydalo 25. října 1977 rozhodnu‑ tí o změně DP Tušimice pro velkolom Březno, kterým se dobývací prostor na severu rozšiřuje o 401,0813 ha, jeho nová výměra činí 1 760,1291 ha.


ROK 1980 •  Na závodě Prunéřov bylo zřízeno středisko Severní lom I. Dobýva‑ cími stroji zde byla lopatová rýpad‑ la E 302, dopravními prostředky kolová vozidla (dumpery), výsypka buldozerová. Středisko provozova‑ lo odlehčovací řez, který odtěžoval před postupem budoucího Sever‑ ního lomu II původní terén s po‑ rostem četných vzrostlých stromů a křovin. ROK 1981 •  Počátkem roku bylo na závodě Prunéřov zřízeno středisko Severní lom II. Provoz střediska byl zahájen v prosinci 1981. Důvody ote‑ vření Severního lomu před postu‑ pem lomu Merkur byly: · zvýšit roční těžební kapacitu DNT až o 2 miliony tun uhlí · postupem ve směru západ­‑východ podél severní hranice DP Kralu‑ py odtěžit smíšenými řezy strmě uloženou výchozovou partii uhel‑ né sloje, kterou by nebylo možné odtěžit velkostrojovou technolo‑ gií lomu Merkur; při přímém po‑ stupu lomu Merkur až k výchozu sloje by tato partie byla značně nestabilní · zachytit v předstihu přítoky vod ze severních svahů a tím zlepšit stabilitní poměry v hlavní porub‑ ní frontě Merkur · minimalizovat dopravní nákla‑ dy na dopravu uhlí přímým za‑ vedením pásových dopravníků do elektrárny Prunéřov II. ROK 1982 •  V dubnu 1982 bylo dokončeno zdvojkolejnění důlní dráhy Tušimice–Prunéřov (s výjimkou pod‑ jezdů a nadjezdů silnic) současně s její elektrifikací. ROK 1984 •  Doly Nástup Tušimice dosáhly v lomech Prunéřov, Merkur a Břez‑ no v souhrnu historicky nejvyšší roční těžby uhlí 22 498 189 tun. ROK 1985 • V říjnu 1985 došlo na výsypce Mer‑ kur k největšímu sesuvu zemin v historii revíru. Do pohybu se dalo

zhruba 150 milionů krychlových me‑ trů zeminy. ROK 1986 • 1. ledna 1986 byl povrchovému dolu Březno změněn název – přejme‑ nováním na důl Libouš. Tím došlo současně ke změnám názvů obou závodů, které v jeho dobývacím pro‑ storu prováděly hornickou činnost. Nově získaly názvy Závod skrývek Merkur a Libouš a Závod uhelných lomů Merkur a Libouš. •  V březnu 1986 byl vyuhlen lom Prunéřov. ROK 1988 •  1 . srpna 1988 se z koncernu Severočeské hnědouhelné doly stal SHD, státní podnik Most a Doly Nástup Tušimice se z koncernového podniku změnily v jeho odštěpný závod. Řídící struktura DNT však zůstala zachována. Za‑ chovány zůstaly i závody, které od roku 1970 dospěly k následujícímu členění na střediska: · Závod Prunéřov – Severní lom I a II, zemník Ušák · Závod skrývek Merkur a Libouš – Merkur I, II, III, Libouš I, II, III ·  Závod uhelných lomů Merkur a Libouš – Lom Merkur, Lom Libouš, Technologická kolejová doprava (TKD), Ústřední drtír‑ na uhlí Tušimice (ÚDUT), Vrtné a trhací práce (VTP), Odvodnění a likvidace zápar (OLZ) · Závod důlně technického provo‑ zu – Důlní doplňková mechaniza‑ ce (DDM), Technologická kolová doprava, Dílny­‑údržba, Čistička odpadních vod. • Rozhodnutím Federálního minis‑ terstva paliv a energetiky ze dne 22. listopadu 1988 se opravuje pů‑ vodní rozsah dobývacího prosto‑ ru Kralupy 18 576 940 m², který byl nesprávný, na správnou hodnotu 18 578 573 m²; ·  dále se DP Kralupy rozšiřuje o část A o rozsahu 137 529 m², což umožňuje vytěžit navíc cca 1 milion tun uhlí; ·  dále se DP Kralupy rozšiřuje o části B a C o plošném rozsahu 49 958 m² a 20 133 m² za účelem sa‑ načních prací a stavebních úprav

pro zajištění stability tratě ČSD a úpravy svahu skrývky. Nový plošný rozsah DP Kralupy činí 18 786 193 m². ROK 1989 • Rekreační středisko DNT v Rozto‑ kách u Křivoklátu bylo předáno do pronájmu a posléze privatizováno. ROK 1991 • Dnem 1. ledna 1991 byly Doly Nástup Tušimice rozhodnutím mini‑ stra hospodářství ČSFR vyčleněny ze státního podniku SHD Most jako samostatný státní podnik. • Ve vyčleněných objektech na mon‑ tážním místě Březno byla zahájena výroba plastových oken. ROK 1992 •  V 1. pololetí byla ukončena těžba uhlí na Severním lomu. •  Ke dni 30. září 1992 byla oficiálně ukončena činnost závodu Prunéřov. ROK 1993 • Do provozu bylo uvedeno rekreační středisko DNT v Bítově nad vodní nádrží Vranov na jižní Moravě. •  Dnem 31. prosince 1993 přestávají být Doly Nástup Tušimice státním podnikem a ztrácejí právní subjektivitu.  

To vše jsme zařadili do přehledu hlavních organizačních, technologických a jiných důležitých změn a událostí, které se přímo dotýkaly Dolů Nástup Tušimice v období od jejich vzniku v roce 1967 až po jejich začlenění do akciové společnosti Severočeské doly. To ovšem nestačí k ucelené představě o důlních provozech, o problematice těžby uhlí a skrývky nadloží, údržbě těžební a dopravní technologie, odvodnění lomů a o dalších skutečnostech, které se zaměstnanců DNT dotýkaly. Pokusíme se o podrobnější rozvedení na několika dalších stranách. ―

100 let Dolů Nástup Tušimice · 35


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – 1993

Technické obslužné provozy ―

technicko­‑hospodářských pracovní‑ ků (THP) a dělníků (D) v roce 1971): • středisko dílen (21 THP a 303 D) • středisko kolejové dopravy (10 THP a 95 D) • středisko lomové mechanizace (4 THP a 110 D) • středisko silniční dopravy (4 THP a 116 D) • středisko trafostanice (2 THP a 38 D)

Výstavba dílenských hal v Tušimicích byla prakticky ukončena v roce 1966 a údržbářská základna postupně opouštěla upravené, pů‑ vodně zemědělské, objekty v Milža‑ nech. Začátkem roku 1967 byla již kompletně přestěhována do nových prostorných budov v tušimickém povrchovém areálu DNT. Samotná dílenská hala byla vyprojektová‑ na pro údržbu rýpadel, zakladačů a pásových dopravníků TC 1. Pozdě‑ ji, po nasazení velkostrojů řady TC 2 (SRs 1 500, ZP 5 500), se potvrdila potřeba montážní haly pro těžkou montáž s jeřábem o vyšší nosnosti a dovybavení obrobny o horizontální vyvrtávačku a karusel. Přestože byla těžební technologie nová, vyžadovala od zaměstnanců střediska dílen od začátku plné nasazení. Řada stroj‑ ních i elektročástí na těžební techno‑ logii se v provozním zatížení ukázala jako nevyhovující, což vyžadovalo pro‑ vedení četných úprav a rekonstrukcí. Ty se prováděly prakticky za pocho‑ du ve spolupráci s technickým roz‑ vojem dolu i s výrobci a dodavateli. Někteří z nich byli ke spolupráci vstřícní, považovali ji za přínosnou při aplikaci osvědčených úprav při výrobě a montáži dalších strojů do obdobných provozních podmínek. Pro jiné byla potřebná účast na úpravách nemístným požadavkem nad rámec jejich povinností. Již tehdy stejně jako dnes platilo, že každý člověk se chová jinak, každá firma je jiná. K 1. září 1970 se Doly Nástup Tu‑ šimice vrátily k závodové struktu‑ ře těžebních i obslužných provozů a středisek. Dílny nebyly jediným obslužným střediskem. A tak byla do nového Závodu dílen a technických služeb převedena následující střediska (v závorce uvádíme počet

Vedení závodu bylo obsazeno šesti technicko ­‑ hospodářskými pracovníky. Mechanické dílny zajišťovaly pre‑ ventivní údržbu, odstraňování men‑ ších i vážných poruch na technologic‑ kých celcích včetně ÚDUT, prováděly pravidelné technické revize, údržbu a opravy pásových dopravníků spo‑ lečně s vulkanizéry úseků a vyráběly řadu náhradních dílů, které neza‑ jišťovali výrobci strojů. Dále to byla výroba pro technický rozvoj a malou mechanizaci jako například desítky drtičů různých konstrukcí pro uhlí i nadložní jílovce s tvrdými proplást‑ ky, kruhadla do koles na rýpadlech, mechanické lopaty pro čištění koreč‑ ků, přesypů a otěrů pod pásovou do‑ pravou, tlumicí štíty aj. Ve spolupráci s KSK vyřešily pohon koles KU 800 a úpravu zařízení pro automatickou tvorbu pojezdové roviny u rýpadel SRs 1 500 a KU 800. Úplný výčet čin‑ ností pracovníků mechanických dílen by snad byl téměř nekonečný. Mimo‑ řádný přínos měla i práce techniků přípravy výroby dílen. Za kritický článek technologických celků byla považována pásová dopra‑ va, protože každá závada na části jednoho z dopravníků vyřazovala z provozu celý komplex. Vedle poruch převodových skříní a hydrospojek to byly zejména poruchy dopravních pásů, ať již průrazy nebo povolová‑ ní spojů. Vulkanizační dílna byla proto brána jako významná součást dílenského komplexu a gumaři či vulkanizéři byli považováni za jed‑ nu z nejtěžších profesí v těžebních provozech. Zpočátku byly na každém provozním úseku dvě party guma‑ řů po pěti lidech v cyklu A, B, které pracovaly především v rámci preven‑ tivních plánovaných oprav (PPO). Ve

36 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

vulkanizační dílně byly další skupiny gumařů v počtu deseti lidí, pracující v dvanáctihodinovém režimu, které prováděly vulkanizační činnost pře‑ devším při revizích komplexu. Záro‑ veň se v dílně opravovaly průrazy tak, aby pás mohl být dále provozován. O začátcích elektrodílny a vůbec elektro oprav v rámci silnoproudé i slaboproudé elektřiny při zrodu a dalším provozu ZDTS dobře vypo‑ vídají příspěvky Petra Obermaiera v publikaci Velkostrojová technika na DNT (2005), dále Jaroslava Toma‑ na, Jaroslava Levinského a Jaromíra Vávry v publikaci DNT údržba – pro‑ měny – vzpomínky (2007). Při přechodu dobývací technologie od rýpadel E 25 k velkostrojům a pře‑ pravní techniky od kolejové k pásové se měnila i hlavní činnost elektrodílny. Přibyla odbornost na reléovou techni‑ ku, později i první řídicí systémy, ale vždy zůstala především těžká manu‑ ální práce při přestavbách kabeláží zejména na DPD, opravách elektro‑ motorů atd. Od počátku byla součástí elektrodílny navijárna, která pro celý podnik prováděla opravy a převinutí motorů, elder, cívek, transformátorů, elektromagnetických spojek a růz‑ ných elektrických spotřebičů. Dále zde byla tzv. režijní skupina, která zabezpečovala opravy jeřábů na díl‑ nách a zabývala se kompletní údržbou dílenské techniky a její manipulací. Mimoto se v elektrodílně prováděla výroba rozvaděčů a ovládacích pul‑ tů, a to zejména v akcích technického rozvoje a investic ve vlastní režii. Zde se dostáváme ke slaboproudé elek‑ trotechnice. Již v roce 1968 založil Ján Horvát slaboproudou dílnu tech‑ nického rozvoje. Byl to zárodek auto‑ matizační služby. Pracovní skupina s názvem Reléová služba byla založe‑ na o rok dříve, v roce 1967. Sloučením Reléové služby se skupinou automa‑ tizační a telefonní vzniká roku 1971 Reléová a automatizační služba, známá pod zkratkou RAS. Nadále se členila na tři skupiny: •  Reléová služba – seřizování a opra‑ vy všech ochran na DNT, složitější měření na elektrických zařízeních, výpočty zkratových proudů, měření na kabelových rozvodech VN, vy‑ tyčování kabelových tras, údržba


a seřizování převodníků U, I, W, VAr na trafostanicích aj. •  Automatizační služba – seřizo‑ vání a opravy elektronických za‑ řízení na celém DNT (například elektronické regulace zdvihů, otočí, pojezdů, výsuvů těžebních zařízení, regulace pohonů KU 300, KU 800). Dále opravy anemometrů a složitějšího elektronického zaří‑ zení, práce na všech druzích vysí‑ laček a sítích pro radiové spojení v provozu DNT aj. •  Slaboproudá údržba – údržba a opravy slaboproudých zařízení telefonního typu, telefonních ústře‑ den provozních úseků a dorozumí‑ vacích zařízení na velkostrojích. Dále údržba dálkového ovládání měníren a revize EPS (elektrická požární signalizace). RAS pracovala na DNT až do roku 2002, kdy byla převedena do 1. stro‑ jírenské, a. s., a následně do První Elektro, s. r. o. Středisko lomové mechanizace zajišťovalo pro těžební závody zem‑ ní stroje – v roce 1971 to byly buldo‑ zery od S 80 po DET 250 a pomocné mechanismy jako kolesová hlubidla KH 500, hydraulické otočné nakla‑ dače HON 050 a UNČ 300, scrapery, dumpery, překladače pásových do‑ pravníků a kolejí, mechanické lopaty pro čištění prostorů pod pásovými dopravníky, čističe korečků a skluzů na rýpadlech. Údržba strojového par‑ ku se zpočátku prováděla v provizor‑ ních podmínkách, teprve v roce 1974 se středisko přestěhovalo do nového areálu v Tušimicích. Středisko provádělo veškeré pomoc‑ né zemní práce – rovnání plání u rý‑ padel a zakladačů, přípravu a čištění dopravních cest, přestavby pásových dopravníků a čištění pod nimi a pod přesypy, hloubení odvodňovacích pří‑ kopů a další. Středisko trafostanic mělo na starosti v první řadě dvě trafosta‑ nice 110/35 kV s rozvodnami TR I v Prunéřově a TR II v Tušimicích. Dále středisko pečovalo o podružnou trafostanici TR 21 6/0,5 kV a TR 22 22/6 kV, dvanáct přetažných a pět po‑ jízdných trafostanic. Pro provoz důlní dráhy tu byly usměrňovací stanice USN 35/1,5 kV. V péči střediska bylo

↑ Rozestavěné dílny závodu Prunéřov, přibližně rok 1967. ↓ Dílna silniční dopravy Tušimice – automobily na montážních kanálech.

i jedenáct napájecích vedení 35 kV včetně spínacích kiosků. Pro lom Pru‑ néřov sloužila napájecí linka 22 kV. K napájení všech těžebních zaří‑ zení bylo zpočátku používáno napě‑ tí 6 kV a tak se postupně rozšiřoval počet přetažných trafostanic 35/6 kV, napájených z trafostanic TR I a TR II. To vyvolalo i rozšíření údržbářské základny pro tato zařízení. Středisko silniční dopravy ob‑ starávalo přepravu spotřebního materiálu pro materiálně technické

zásobování a veškerou dopravu mezi těžebními úseky a dílnami. Význam‑ ný objem prací představovala do‑ prava vypálených jílů zejména pro skrývkové provozy, ale i pro další úseky – například v roce 1971 ve výši 397 tis. m³, jakož i přeprava tumeri‑ tu (obchodní název pro jíly, vhodné k použití při vyzdívkách vysokých pecí) – 54 tis. m³ v roce 1971. V témž roce mělo středisko k dispozici 118 nákladních vozidel, 5 lopatových rý‑ padel a 7 autojeřábů.   100 let Dolů Nástup Tušimice · 37


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – 1993

Skrývka nadloží a těžba uhlí ― Léta 1967 – 1970 Lom Prunéřov po rekonstrukci zahájil 2. ledna 1968 těžbu uhlí a v březnu téhož roku těžbu skrývky. V uhelném lomu i na skrývce byla nasazena rýpadla E 25. V samotném lomu byla dvě, na skrývce (včetně rý‑ padlové výsypky) jich bylo šest plus jedno jako rezervní. Dopravu těže‑ ných hmot zajišťovalo jedenáct elek‑ trických lokomotiv E 17 a padesát pět LH vozů. V uhelném lomu se od června 1968 odtěžovalo tzv. spodkové uhlí, tj. uhlí ze spodních partií uhelné sloje, které nebylo na dně lomu v minulosti do‑ těženo. Mimořádně nekvalitní uhlí zalepovalo vše, hlavně však násypky zásobníků. Proto byly jejich stěny po‑ tahovány novodurovými deskami, což situaci částečně zlepšilo. Nicméně vý‑ hřevnost těženého uhlí klesla během roku šestapadesátkrát pod spodní hranici energodokumentu, což nega‑ tivně ovlivnilo ekonomiku dolu. Směnový provoz byl na Prunéřo‑ vě v letech 1968 i 1969 přetržitý, tedy bez pracovních sobot a nedělí. Pro nedostatek zaměstnanců se však pře‑ vážně o sobotách a mnohdy i v neděli pracovalo na mimořádných směnách. Skrývka prováděla v lomu Prunéřov přípravu pro těžbu uhlí v severním výběžku, tj. v úzké severní části dobý‑ vacího prostoru. Zde byly velmi složité úložní poměry sloje s meziložními proplástky, skrývka se musela těžit převážně hloubkovými řezy, přítoky povrchových i spodních vod z Kruš‑ ných hor způsobovaly značnou lepi‑ vost těžených hmot. Navíc zde byly velmi časté přestavby kolejí. Pro skrývku Merkur byl v roce 1967 smontován první technologický celek druhé výkonové řady 38 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

(TC 2), tvořený rýpadlem SRs 1 500/55, zakladačem ZP 5 500 a dálkovou pá‑ sovou dopravou šíře 1 600 mm o rych‑ losti 5 m/s. Rýpadlo bylo výrobkem německé firmy Lauchhammerwerk (LHW) z bývalé NDR. Montáž prová‑ děly Uničovské strojírny ve spolupráci s montéry z Lauchhammeru a budou‑ cí základní osádkou velkostroje. V té době to bylo největší rýpadlo v revíru s největším projektovaným výkonem 5 000 m³ sypané zeminy za hodinu. Plného výkonu však dosáhlo až po řadě úprav. Do provozu bylo rýpadlo nasazeno na 1. skrývkovém řezu Mer‑ kur v jeho milžanské části. Porubní dopravníky transportovaly odtěžené nadloží západním směrem, odtahové dopravníky pak směřovaly podél de‑ markace s lomem Prunéřov na jih. Skrývkové hmoty byly zakládány na dosavadní výsypce lomu Milžany. Rýpadlo SRs 1 500/55 stihlo odtěžit 1 435 367 m³ nadložních hmot (za 1 397 provozních hodin), než 20. září 1967 došlo k havárii celé jeho horní stavby. Příčinou byla závada na hydraulické kočce zdvihu, špatně fungovaly její koncové vypínače. Po havárii byla celá zkroucená horní stavba svázána lany a rýpadlo přejelo na montážní místo.

Opravu zde provedli pracovníci LHW, protože stroj byl ještě v záruce, ovšem za účasti zaměstnanců lomu Merkur. Oprava byla dokončena v srpnu 1969, tj. po necelých dvou letech. Hydraulic‑ ká kočka zdvihu přitom byla nahraze‑ na mechanickou na lanech. Havárie byla tehdy největší v revíru a měla velmi nepříznivé výsledky na rozvoj porubní fronty velkolomu Merkur a na jeho dobyvatelné zásoby uhlí. Pro zmenšení ztráty předstihu skrýv‑ ky bylo na čtvrtý řez skrývky Merkur převedeno rýpadlo K 800/48. Druhé rýpadlo typu SRs 1 500 s ozna‑ čením 60 (60. kolesové rýpadlo v re‑ víru) bylo dokončeno v roce 1968. Do těžby bylo nasazeno 5. prosince 1968 na 1. skrývkovém řezu Merkur. Na‑ místo těžebních postupů, které pro něj byly původně plánovány, muselo zpočátku nahradit těžební výkony havarovaného stroje SRs 1 500/55 a havárií špičky kolesového výložníku poškozeného rýpadla K 800/47 a po‑ sléze i podobnou havárií postiženého rýpadla K 800/45. 16.  srpna 1969 bylo r ý padlo SRs 1 500/55 po opravě škod způso‑ bených havárií odtransportováno na 2. skrývkový řez Merkur. Rýpadlo


↑ Vrtná souprava PZV na podvozku Tatra 138. ← Nakládka LH vozů tažených lokomotivou E 17 – skrývka Prunéřov. → Výsypkový pásový dopravník u čachovického kostela.

K 800/48 tak mohlo být uvolněno a bylo převedeno ze skrývky do uhel‑ ného lomu. Při opravě havarovaných strojů K 800/47 a 45 byla provedena jejich částečná modernizace – u obou bylo komorové koleso vyměněno za bezkomorové. V roce 1969 se začaly na DNT používat nátřasné trhací práce, které měly vést ke snížení rypných odporů těžených materiálů a tím ke zvýšení výkonů rýpadel. Nejdříve byly použi‑ ty v uhelném lomu Merkur. Vrty do uhelné sloje se prováděly z pojezdo‑ vé roviny čtvrtého skrývkového řezu. Používala se starší vrtná souprava vyřazená z armády a provozovaná na dole Šmeral, kde ovšem neměla valné využití. Vrtačka byla poruchová a nebyla k ní dokumentace. Zejména hydraulika se opravovala zkusmo, odborník na hydrauliku nebyl. Přes počáteční potíže bylo zřejmé, že tr‑ hací práce mají očekávaný přínos. Začalo se uvažovat i o jejich rozšíření na skrývku, protože s postupem lomu do větších hloubek docházelo k rozší‑ ření poloh pevných jílovců. Výrazně to snižovalo výkony velkostrojů na skrývce a ztrácel se předstih před postupem uhelného lomu. Zejména

na třetím řezu se vylamovaly velké bloky jílovců. Při zkoumání údajů lo‑ žiskového průzkumu se zjistilo, že od hloubky asi 50 metrů pod povrchem jsou nadložní jíly natolik zpevněné, že všechna kolesová rýpadla zde bu‑ dou mít problémy s překonáváním rypných odporů. Nebylo možné čekat, až se problémy vyhrotí. V polovině roku 1970 byl znovu uveden do provozu zastavený provoz skrývky Březno. Aby se co nejrychle‑ ji uvolnily uhelné zásoby, byl zvolen postup rýpadla K 800/47 na zkrácené těžební frontě na východní straně demarkace Merkur­‑Březno. Vnější výsypka se zakládala u čachovické hráze, trasa dálkové pásové dopravy technologického celku byla opravdu dlouhá, měřila 6,5 km. Největším problémem při zahájení skrývkových prací byla voda a bahno. Podloží vý‑ sypky v místě bývalých čachovických lázní bylo zvodnělé. Nejinak to vypa‑ dalo u rýpadla K 800/47, které těžilo v prostoru likvidovaného montážního místa v Tušimicích, pod nímž byly spraše a především nesmírně lepivý zvodnělý horizont oxyhumolitů. To způsobovalo velmi časté „zašlemová‑ ní“ poháněcích stanic, pásových vozů

i pásů na rýpadle. Čištění se prová‑ dělo ručně. Následkem byly dlouhé tě‑ žební výpadky a nízká měsíční těžba, která dosáhla hodnoty pod 20 000 m³ bahnité zeminy. Bezzávodová struktura řízení tě‑ žebních provozů, uplatňovaná od 1. ledna 1968 se neosvědčila, nepři‑ nesla žádoucí efekt. Dnem 1. září 1970 se proto DNT vrátily k závodovému or‑ ganizačnímu schématu, ovšem v po‑ změněné podobě. Nově bylo ustaveno pět závodů: • 01  – závod Prunéřov • 02  – závod skrývek Merkur a Březno – ZSMB • 03 – závod uhelných lomů Merkur a Březno – ZUL • 04 – závod Jan Žižka, Chomutov • 05 – závod dílen a technických služeb O závodě 05 – ZDTS jsme psali po‑ drobněji již na předchozích stranách.

Léta 1971 – 1975 Závod Prunéřov zůstával lomem střední velikosti s elektrifikovanou kolejovou dopravou a s lopatovými rý‑ padly E 25. To trvalo prakticky až do 100 let Dolů Nástup Tušimice · 39


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – 1993

skrývek Merkur a Březno se síd‑ lem v Prunéřově a Závod uhelných lomů Merkur a Březno se sídlem v Tušimicích.

Těžba skrývky v lomu Prunéřov rýpadlem E 25.

jeho vyuhlení. Technologicky se tedy lom Prunéřov výrazně lišil od lomů Merkur a Březno, vybavených velkolo‑ movou těžební, zakládací i dopravní technikou. Proto se odlišoval i v ob‑ lasti organizace a zejména v oblasti údržby. Měl vlastní dílny, zaměřené na opravy elektrických lokomotiv E 17, rýpadel E 25 a LH vozů, a také vlastní opravnu lomové mechanizace. Dále měl vlastní sklad, drtírnu a naklá‑ dací zásobník, rozvodnu a pro elek‑ trickou trakci měnírnu. Samostatný byl i v oblasti sociálních služeb pro zaměstnance – disponoval sprchami a šatnami, závodní jídelnou a zdra‑ votním střediskem. V oblasti těžebních výkonů přines‑ la rekonstrukce očekávaný výsledek. Těžby uhlí se stabilizovaly na slušné úrovni, odpovídající nasazené techno‑ logii. Maximálního objemu ve výši 2 043 487 tun dosáhl lom Prunéřov v roce 1973. LOMY MERKUR A BŘEZNO Výrazná organizační změna byla při návratu k závodovému organi‑ začnímu uspořádání uplatněna u lomů Merkur a Březno. Původně 40 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

převládal názor vrátit se ke staré tzv. vertikální struktuře, při které každý z obou závodů (Merkur a Březno) pro‑ vozoval ve svém dobývacím prostoru skrývku i uhelný lom. Vladimír Pe‑ trovský, tehdejší výrobní náměstek ředitele DNT, k tomu v publikaci DNT – minulost a současnost v roce 1996 uvedl: „…zachování obhajova‑ ného stavu by v těžbě a odbytu uhlí do elektráren vyžadovalo každoden‑ ní působnost arbitra, který by spo‑ lečně s představiteli obou závodů řešil sporné situace – a těch nebylo málo. Řízení obou provozů nutně vy‑ žadovalo jednoho náčelníka s plnou odpovědností. Ale i na skrývkových provozech byla velká řada společ‑ ných problémů, prostoupených ne‑ jen těžbou, ale i údržbou, pomocnou mechanizací, zásobováním náhrad‑ ními díly a podobně. Jsem nesmírně rád, že se prosadila (nová) koncepce řízení, která se úspěšně prosazuje již pětadvacet let a prokazuje tak svou oprávněnost.“ Zmíněnou (no‑ vou) koncepci řízení představovala tzv. horizontální struktura uspořá‑ dání závodů, při které byly pro lomy Merkur a Březno založeny Závod

ZÁVOD UHELNÝCH LOMŮ Začátkem roku 1971 přetrvával na lomu Merkur nedostatek dobyvatel‑ ných zásob. Proto bylo v 1. pololetí na elektrárnu Prunéřov I dopraveno 200 000 tun uhlí ze Sokolovska. Při‑ tom se hned na začátku roku – 3. ledna 1971 – rozjela těžba uhlí na lomu Březno. Řízena byla zpočátku z úse‑ ku Merkur. Do těžby bylo nasazeno osvědčené rýpadlo K 300/44. Zpočát‑ ku těžilo na jeden pásový dopravník s vějířovitými přestavbami v jihozá‑ padní části dobývacího prostoru u vý‑ chozu sloje. Uhlí zde bylo velmi lepi‑ vé a s nízkou výhřevností, dobývání komplikovaly problémy s odvodněním sloje i pojezdové roviny rýpadla. Podobné problémy existovaly podél celého jižního výchozu uhlí v lomu Březno. Linie výchozu sloje byla rozdělena na čtyři oblasti, které se odtěžovaly postupně v první polovině 70. let. Pouze 3. oblast, která se nacházela v prostoru ložiska pří‑ rodně vypálených jílů, byla vytěžena až v letech 1979 – 1983. Zde totiž 1. a 2. uhelná lávka v geologické minulosti vyhořely a vypálením nadloží a svrch‑ ního meziloží vznikly vypálené jíly (tzv. erdbrandt), významná surovina pro úpravu provozních cest a podsy‑ pávku kolejí na lomu Prunéřov. Třetí uhelná lávka zde však nebyla pod‑ zemním požárem zasažena. K jejímu vytěžení ale bylo možno přistoupit až po odtěžení dané části vypálených jílů v jejím nadloží. V roce 1971 a dalších letech dochá‑ zelo ke zvyšování stavu dobyvatelných zásob a situace v těžbě uhlí se po‑ stupně stabilizovala. Teprve na konci roku 1972 byl ustaven těžební úsek lom Březno. V roce 1972 a 1973 byla pro lom Březno prováděna investiční výstavba uhelných pásových doprav‑ níků šíře 1 200 mm na hlavě sloje po celé délce této lokality a současně výstavba hlavního odtahu z úseku na drtírnu (3. odtah na demarkaci Merkur­–Březno). V roce 1972 byla za‑ hájena výstavba Ústřední drtírny uhlí Tušimice II. Zahájena byla i montáž


rýpadla KU 300/9/64. Po jejím do‑ končení na začátku roku 1973 došlo ke snížení odbytu uhlí a rýpadlo bylo zpočátku nasazeno na těžbu nadlo‑ ží na 3. skrývkovém řezu Březno. Od dubna 1973 pak zahájilo těžbu nadloží nad jižními výchozovými oblastmi lomu Březno. V úplném závěru roku 1973 bylo uvedeno do provozu rýpadlo KU 300/10/66. Zpočátku hrabalo skrývku. V roce 1975 bylo převedeno na těžbu smíšeného řezu v milžan‑ ské části lomu Merkur. Teprve tím došlo k postupnému spojování milžanského a přezetického křídla uhelného lomu Merkur. Rýpadlo těžilo severně od vyhluchlého, tj. be‑ zeslojného prostoru, který původní malolomy Milžany a Přezetice od‑ děloval. Uhelná sloj zde velmi str‑ mě klesala a navíc bylo toto území poddolováno někdejším hlubinným dolem Merkur. Po nafárání stařin došlo k důlnímu požáru, k jeho uha‑ šení musela být nasazena technika hasičského záchranného sboru. Tě‑ žené hmoty byly na pásovou dopravu nakládány dovrchně pomocí rozdě‑ lovacího pásového vozu – nadložní skrývka a výkliz ze stařin na sever‑ ní stranu na pásové dopravníky 2. skrývkového řezu Merkur, uhlí na jižní stranu na pásový dopravník, vedený přes odtahy 3. skrývkového řezu k uhelným odtahům na demar‑ kaci Merkur­–Březno. Od února 1975 bylo v uhelném lomu Březno nasazeno nové rýpadlo KU 300/15/70. To umožnilo provést generální opravu rýpadel K 300/44 a KU 300/1/49, převedených na lom Březno z Merkuru. Problematický prototypový stroj KU 300/1/49 se po generální opravě stal spolehlivým (s výjimkou podvozků), a to až do lik‑ vidace v roce 1992. Těžba uhlí na lomu Březno se natolik zvýšila (v roce 1975 již 3,77 milionů tun), že si na hlavním uhelném odtahu vyžádala náhradu pásových dopravníků šíře 1 200 mm novými o šíři 1 600 mm. Celkově přesáhla těžba uhlí na DNT v roce 1975 hodnotu 10 milionů tun: • lom Prunéřov 1 466 436 tun • lom Merkur 5 281 631 tun • lom Březno 3 769 182 tun • DNT celkem 10 517 249 tun.

Pásový dopravník postavený do oblouku na skrývce Březno (rok 1972).

ZÁVOD SKRÝVEK MERKUR A BŘEZNO Rýpadlo K 800/45 na 3. řezu skrývky Merkur nevydrželo těžbu v tvrdých jílovcích a během roku 1971 ho bylo nutno dvakrát opravovat a zesilovat. To vyvolalo snížení stavu doby‑ vatelných zásob. Jako náhradní stroj bylo nasazeno rýpadlo E 25. V nesou‑ rodé kombinaci lopatové rýpadlo­ ‑pásová doprava vytěžilo v roce 1971 pouhých 93 125 m³ nadloží. Taková vý‑ pomoc se ukázala jako nedostačující. Proto bylo jako další posila převedeno na 3. řez Merkur rýpadlo K 800/52 z 1. skrývkového řezu Březno. To stihlo do konce roku 1971 vytěžit 423 210 m³ nadložních materiálů. Bylo to nutné i za cenu dočasného zastavení postu‑ pu znovu začínajícího 2. skrývkového řezu Březno. I v dalších letech byla pomoc při uvolňování uhelných zásob k těžbě prakticky nezbytná. Jednak bylo na 2. skrývkovém řezu Merkur na‑ sazeno rýpadlo KU 300/10, a jednak se na 2. a 3. řezu skrývky Merkur ve velkém rozsahu zkoušelo používání trhací práce. V době od 1. června 1970 do 28. úno‑ ra 1972 bylo pomocí buldozerů DET 250

přesunuto z předpolí skrývky Merkur deset železobetonových vojenských pevnůstek, vybudovaných na Kralupském vrchu v letech 1937 a 1938. Přemístěny byly na výsypku lomu Prunéřov, založenou na vyuhleném podloží. Jednalo se o čtyři velké a šest malých pevnůstek. Na výsypce 2. skrývkového řezu Březno byl v roce 1972 poprvé postaven pásový dopravník v zakřivení (kruhový oblouk o velkém průměru). Důvodem byl nedostatek prostoru pro jeho přímé postavení, způsobe‑ ný sesuvem výsypkové etáže. Provoz dopravníku i se shazovacím vozem byl úspěšný, a tak bylo obloukové polože‑ ní pásového dopravníku na DNT v dal‑ ších letech použito ještě několikrát. 3. řez skrývky Březno byl uveden do provozu v březnu 1973. Jeho tech‑ nologický celek sestával z rýpadla KU 300/9/64, zakladače ZP 2 200/10/70 a pásové dopravy šíře 1 200 mm. Rý‑ padlo začalo těžit na východním kon‑ ci řezu v místech, kde stávala obec Libouš. Bylo zde množství základů a dalších zbytků domů, a navíc i silné vývěry vody. Po překonání počáteč‑ ních problémů dosahovalo rýpadlo 100 let Dolů Nástup Tušimice · 41


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – 1993

na 3. řezu skrývky Merkur. Místo dosud používaných housenicových podvozků spojovacího mostu zde byl použit kráčivý podvozek zvaný Apollo. Jeho směrování i válce kráčení byly ovládány hydraulikou. Byl to ovšem prototyp. Velmi špatně se řídil a velmi špatně opravoval, pro údržbu měl stís‑ něný prostor. Byl značně nebezpečný tím, že se někdy začal pohybovat ne‑ vypočitatelným směrem. Opět přišly na řadu zlepšovací návrhy a nakonec byl podvozek po čtrnácti letech zre‑ konstruován na housenicový. Specifickým problémem byla gu‑ rta na pásových dopravnících. Měla krátkou životnost a často docházelo k jejímu přetržení nebo rozlepení. Někde byla považována za nejkritič‑ tější článek technologického celku. Problém byl vyřešen až po řadě let změnou studené technologie vulkani‑ zace za teplou. Vyžadovalo to vybavit vulkanizéry novou technikou a věno‑ vat zvýšenou pozornost a peníze ob‑ měně gumového pásma.

Rýpadlo Srs 1 500, dokončené v roce 1968 (snímek z 90. let).

v rámci SHR značně vysokých těžeb, přestože jeho provoz byl komplikován těžbou tzv. nulté sloje, která na řezu představovala kolem deseti procent těžených hmot. Rýpadlo K 800/47 na 2. skrývkovém řezu Březno vytvořilo v květnu 1973 měsíční československý rekord v těžbě rýpadel tohoto typu, a to ve výši 785 036  m³. Stroj byl dříve nasa‑ zen na 2. skrývkovém řezu Merkur, kde pracoval od prosince 1964. Pokračovaly stabilitní problémy na výsypkách. V říjnu 1973 došlo k sesu‑ vu zemin na vnější výsypce Merkur, v prostoru někdejší vesnice Bystřice u Kadaně. Sesuvné území bylo nut‑ no sanovat a upravit postup výsyp‑ ky. K dalšímu sesuvu, tentokrát na vnitřní výsypce Merkur, došlo v říj‑ nu 1974. Ukazovalo se, že ve zdejších jílovitých materiálech není možno dosáhnout takové celkové výšky a tak strmých generálních svahů výsypek, s jakými počítal původní projekt. Ni‑ kde v republice ani ve světě nebyly do té doby s vysokými výsypkovými těle‑ sy z jílovitých hmot zkušenosti. Rov‑ něž metodika stabilitních výpočtů 42 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

nebyla tak exaktně propracována jako dnes. Jak rostly těžby, objevovaly se slabé články nasazených technologií. Byly to zejména: • pohony koles obou rýpadel SRs 1 500 • poháněcí bubny na pásových dopravnících • hydrospojky • vratné stanice s dodávanou regulací pásma. Řada takových problémů byla vy‑ řešena zlepšovacími návrhy zaměst‑ nanců DNT, které se pak realizovaly i jinde v revíru nebo při výrobě nových technologických celků. Nepříjemnosti připravovala sama příroda. V těženém nadloží to byly například měkké a lepivé materiá‑ ly a na druhé straně tvrdé a pevné pelosideritové čočky, které na 1. a 2. řezu skrývky Březno doslova ničily rypné prvky rypadel. V roce 1974 bylo dočasným řešením nasazení pomoc‑ ného rýpadla E 25 na předpolí 2. řezu a drtiče na pásový dopravník. V roce 1975 byl dokončen zakladač ZP 6 600/4/80, smontovaný pro TC 2

Léta 1976 – 1980 ZÁVOD PRUNÉŘOV Posuňme se v čase do dalšího pětile‑ tého období. Na lomu Prunéřov byl začátek úspěšný, těžba uhlí se v roce 1976 oproti předchozímu roku zvýši‑ la o 34,2 %. Přitom byl od července obnoven provoz v Severním výběžku. V dalších letech však opět docházelo ke snížení těžebních výkonů. Příčin bylo několik: • značné dopravní vzdálenosti ze Severního výběžku • špatný stav kolejových dopravních cest • poruchy dopravního i těžebního zařízení • odvodňování pracovních plošin • velmi lepivý materiál • značné prostoje. Na prostojích se podepisovala mj. doprava na pracoviště. Zatímco na lomech Merkur a Březno byla zajiš‑ ťována skříňovými vozy Praga V3S, na Prunéřově se osádky na pracovi‑ ště dopravovaly vlaky. To snižovalo fond pracovní doby jak při těžbě, tak i při opravách. Lepivý materiál zase způsoboval nalepování a namrzání


těženého materiálu ve vagonech, což se řešilo prakticky neustálým čiště‑ ním, aby vozy mohly být plněny na celý objem. V roce 1978 situaci zhoršil sesuv výsypek a v roce 1979 došlo k se‑ suvu na výsypkách i na skrývkových řezech. V témž roce bylo do lomu Prunéřov přesunuto první (i do budoucna jedi‑ né) kolesové rýpadlo KU 300/9/64. Představy, že se tím i přes problema‑ tické spojení kolesového rýpadla s ko‑ lejovou dopravou zvýší výkon skrýv‑ ky, se ukázaly jako mylné. Negativně k tomu přispěly i další nepříznivé okolnosti, jako špatný stav kolejiště, způsobující poruchovost lokomotiv, chybějící osádky na velkostroji i na lokomotivách, podmáčení výsypek s nutností odvodnění. Výsledkem byl nedostatečný předstih skrývky s nut‑ ností těžby nekvalitního spodkového uhlí. Vyplynula z toho nezbytnost pro‑ vedení rozsáhlých úprav na rýpadle KU 300, aby bylo lépe přizpůsobeno báňským a geologickým podmínkám lomu Prunéřov, odlišným od skrývky 2. řezu Březno. V roce 1980 byl zahájen provoz hospodářského střediska Severní lom I, které bylo organizačně začleněno do závodu Prunéřov. Byl to v podstatě odlehčovací řez před budoucím postu‑ pem Severního lomu II. Středisko bylo vybaveno lopatovými rýpadly E 302 a dumpery T 200. Těžena byla svrchní vrstva nadloží s náletovým porostem stromů a křovin. Těžený materiál vy‑ klápěly dumpery na rýpadlové výsyp‑ ce, založené na uvolněném podloží v severní části demarkace Prunéřov­– Merkur. Roční kapacita střediska SL I představovala 500 000 až 800 000 m³. ZÁVOD UHELNÝCH LOMŮ Začátkem roku 1976 nebyla dobrá si‑ tuace v odbytu uhlí. Příčiny byly jak vnější, tak vnitřní. Ty vnější spočívaly v odstávkách tušimických elektráren. Na ETU II byl odstaven mimo provoz jeden blok a na ETU I se přechodně zvýšila poruchovost vlivem spékání popela. Vnitřní příčina byla dlouho‑ dobější. Byla to vysoká poruchovost lo‑ komotiv řady Faur rumunské výroby, spojená s nedostatkem náhradních dílů. Důsledkem byla nerovnoměrnost dodávek uhlí do elektráren Prunéřov,

Koncové poháněcí stanice porubních pásových linek lomu Březno a rozdělovací pásové vozy v koridoru Merkur – Březno, v pozadí komín ETU I.

nebylo odvezeno požadované množ‑ ství vlakových souprav. V březnu 1976 byla pro středisko TKD zakoupena lokomotiva řady T 448. Sloužila však jen do 14. dubna 1976, kdy došlo na důlní dráze k největší ha‑ várii za celou dobu provozu střediska. Důlní dráha Tušimice - Prunéřov byla tehdy ještě jednokolejná. Dvě protije‑ doucí soupravy se čelně srazily v plné rychlosti v nepřehledném oblouku pod Semprou, kde se osádky mohly spatřit až na poslední chvíli. Výsled‑ kem byl jeden smrtelný úraz a čtyři zranění, dvě zničené lokomotivy, řada zničených nebo poškozených vagonů, silně poškozená trať a přetržené ve‑ dení vysokého napětí. Příčinou byla nezodpovědnost osádky lokomotivy, která vezla prázdný vlak z Prunéřo‑ va do Tušimic. V kabině lokomotivy byla bez povolení přítomna mazačka vozů. Osádka se s ní za jízdy bavila, a proto přehlédla návěstidlo v polo‑ ze „Stůj!“. Tato nehoda byla jednou z příčin, kvůli kterým se provoz důl‑ ní dráhy do konce roku 1976 potýkal s nedostatkem lokomotiv, vozů Wap a vyškolených osádek.

Ústřední drtírna uhlí Tušimice II zahájila se značným zpožděním zku‑ šební provoz v březnu 1976. Zkušební provoz ukázal celou řadu závad. Po‑ kolaudační závady pak vyvrcholily v srpnu 1976 havárií bočních skluzů zásobníku. Do provozu byla drtírna převzata s technickými závadami je‑ nom proto, aby se včas rozjela a elek‑ trárny nečekaly na uhlí. V srpnu 1976 bylo do lomu Merkur převedeno rýpadlo K 800/45 ze skrýv‑ ky Merkur. Zakladač ZP 1 500/68 ze stejného technologického celku pře‑ kráčel na proplástkovou výsypku uhelného lomu Březno k zakládání meziložních proplástků a výklizu ze závalů. Rýpadlo K 800/45 zahájilo těž‑ bu ve stařinovém bloku bývalého dolu Ludmila v místech, kde se v minulosti provádělo stěnové dobývání v lávkách. Po hlubinné těžbě zde zůstalo značné množství cizích předmětů, které čini‑ ly těžbě kolesovým rýpadlem značné problémy. Šlo o drátěné pletivo, které se používalo jako umělý mezistrop mezi dvěma těžebními lávkami, oce‑ lové stojky a stropnice, dřevěnou výztuž, plechové žlaby, čerpadla 100 let Dolů Nástup Tušimice · 43


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – 1993

Výkopové práce pro výstavbu nakládacího zásobníku II (rok 1977). Rýpadlo K 800/45 při těžbě sesuvů uhelné stěny v zátince odtahových pásů v roce 1978.

44 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

s potrubím, cihlové i špalíkové zdi, kolejnice a větrací lutny. V roce 1977 se zvýšily požadavky skrývky na výkony Střediska vrtných a trhacích prací. Rypná síla rýpadel KU 800 totiž nebyla taková, jak se předpokládalo. Proto byly stanoveny normy výkonů pro jednotlivé vrtné soupravy. Zajišťována byla řada akcí v inves‑ tiční výstavbě: • zahájena rekonstrukce střední dr‑ ticí linky na pásový dopravník šíře 1 600 mm • zahájena stavba nakládacího zá‑ sobníku II (NZ II) • zahájena souvislá výměna nevyho‑ vujících pražců typu RS v doprav‑ ním úseku T1–EPRU I za provozu důlní dráhy – četou vězňů • na DNT dodána poslední lokomotiva typu Faur •  provedena přístavba hradla T1 a rekonstrukce kolejiště dopravny T1 v souvislosti se stavbou nazva‑ nou Dopravní zařízení elektráren Počerady • provedena rekonstrukce železniční stanice Březno u Chomutova pro zajištění vývozu uhlí mimo oblast • zakoupeno jedenáct elektrických lokomotiv typu E 479. V roce 1978 se projevovalo zpoždění v investiční výstavbě NZ II a předáva‑ cího nádraží Březno. DNT nestačily plnit požadavky dodávek uhlí mimo oblast. Jako dočasné náhradní naklá‑ dací místo bylo v areálu ETU II vybu‑ dováno Depo č. 3. Do vagonů Wap zde uhlí nakládalo rýpadlo E 25 a někdy i nakladač KNA 250. Uhlí na depu bylo drcené, ale volně ložené, nehutněné, a proto docházelo k jeho záparům. Přesto bylo Depo č. 3 v omezené míře využíváno i v dalších dvou letech. V roce 1978 byla uvedena do provozu i Velkokapacitní skládka (VKS) v Tu‑ šimicích. Vybavena byla kombinova‑ ným zakládacím a nakládacím stro‑ jem ZNKk 20/40. Stroj zakládal na dvě deponie drcené uhlí, které bylo na skládku dopravováno pásovou dopra‑ vou. Zajišťoval i opačnou funkci, tj. odebírání uhlí z deponie a nakládání na pásovou dopravu, vedenou dále na ÚDUT. Skládka byla koncipována jako vyrovnávací, měla vyrovnávat ne‑ rovnoměrnosti v těžbě a odbytu uhlí.


Roku 1980, po ukončení nakládky na Depu č. 3, bylo na VKS postaveno ko‑ lejiště, které umožnilo nakládku uhlí do vagonů. Tím však došlo ke snížení kapacity skládky (v roce 2016 prošla VKS rekonstrukcí, aby mohla fungo‑ vat jako homogenizační). Přednádraží Březno bylo do zku‑ šebního provozu předáno až v květnu 1978 a nakládací zásobník II se znač‑ nými závadami teprve v září téhož roku. První napěťové a pantografové zkoušky trakčního vedení na důlní dráze Tušimice–Březno u Chomutova se konaly začátkem roku 1979. Násled‑ ně začaly zkušební jízdy. Pro úplnost je nezbytné uvést, že investorem staveb se souhrnným ná‑ zvem Dopravní zařízení elektráren Počerady nebyly Doly Nástup Tušimi‑ ce, ale Energoinvest Praha. Zmíněné stavby zahrnovaly: • elektrifikaci důlní dráhy Tušimice–Březno • výstavbu předávacího nádraží Březno • přestavbu prahelského trojúhelníku • výstavbu zdroje stejnosměrného proudu • výstavbu údržbářské základny pro vozy, elektrické lokomotivy a trakční vedení. V roce 1980 se pro vyšší využití uhelné substance zahájila přibír‑ ka zhruba tři metry mocné vrstvy nebilančního uhlí při patě sloje ve východní polovině uhelného lomu Březno. Mohla se však provádět pou‑ ze v suchém období, nikoliv v době trvalejších dešťů. ZÁVOD SKRÝVEK MERKUR A LIBOUŠ Na 3. skrývkovém řezu Merkur ukončilo v roce 1976 těžbu rýpadlo K 800/45 a bylo převedeno do uhelné‑ ho lomu na těžbu uhlí. Nahrazeno bylo novým rýpadlem KU 800/6/72. To tvořilo spolu se zakladačem ZP 5 500 a pásovou dopravou šíře 1 800 mm technologický celek druhé výkono‑ vé řady, později se též začalo říkat „druhé generace“. TC 2 měl podle zadávacích podmínek vytěžit a na výsypce založit zhruba 10 000 000 m³ skrývky ročně. Skutečnost však byla v případě rýpadla KU 800/6/72 horší,

Velkokapacitní skládka drceného uhlí (VKS) – dokončena roku 1978.

dosahované výsledky neumožňova‑ ly odkrýt projektované a plánované množství zásob uhlí. Pro dočasné v yřešení tohoto problému byl na skrývce Merkur v roce 1979 vytvo‑ řen pomocný řez s rýpadlem KU 300 a pásovými dopravníky šíře 1 200 mm se sesypem na DPD druhého řezu skrývky Merkur. Na pr oblémy s r ý pa d lem KU 800/6/72 vzpomínal v publikaci DNT – minulost a současnost teh‑ dejší technický náměstek ředitele DNT Pavel Musil: „Rýpadlo KU 800/6 mělo oproti rýpadlům na Dolech Bílina řadu zlepšení, bylo zesílené a těžší. Řada našich připomínek a požadavků na změny a úpravy se však nerealizovala. Z hlediska pod‑ mínek nasazení stroje se neudělalo to podstatné – to je úprava špičky kolesového výložníku, vlastních ko‑ rečků a dopravní cesty. Na třetím řezu skrývky Merkur byla rozhodu‑ jícím problémem kusovitost těže‑ ného materiálu. Kusy o hmotnosti několika tun se do korečků o obsahu 2 600 litrů pohodlně vešly, ale na do‑ pravních cestách rozbíjely jednotlivé části dopravníků a způsobovaly tak

vysokou poruchovost jak rypadla, tak pásové dopravy.“ A dále: „Rea‑ lizoval se prstenec na koleso, který umožňoval nasazení korečků z rý‑ padla SRs 1 500, instalovaly se různé zábrany do sýpky kolesa proti vni‑ kání velkých kusů a podobná jiná zařízení.“ A konečně: „…v úzké spo‑ lupráci se podařilo vyřešit drcení na rýpadle – nový systém pohonu kolesa a drtič v jeho sýpce – i na dálkové pá‑ sové dopravě – obkročné drtiče DSOH na šíři 1 800 milimetrů. Sám výrobce rýpadla KU 800 potvrdil, že v našich podmínkách nedosáhne většího vý‑ konu, než je šest milionů kubíků za rok.“ Ze statistických údajů víme, že v roce 1985, to je po devíti „letech rekonstrukcí, úprav, obrovské práce lidí a značných finančních nákladů dosáhlo rýpadlo KU 800/6 výkonu přes deset milionů kubíků za rok.“ 26. dubna 1977 došlo k další velké havárii na stejném velkostroji jako v roce 1967 – na rýpadle SRs 1 500/55 na druhém skrývkovém řezu lomu Merkur. Příčina ovšem byla jiná než v roce 1967: kolesový výložník byl na špičce zasažen velkým sesuvem zemi‑ ny z těženého bloku. Vyjetá zemina se 100 let Dolů Nástup Tušimice · 45


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – 1993

Pilotová stěna nad západní částí Severního lomu. Vpravo nahoře jsou vidět stožáry trolejového vedení trati ČSD Chomutov – Cheb.

ze strany opřela o koleso, tím došlo ke ztrátě rovnováhy horní stavby a ta se celá zřítila. K následné opravě či rekonstrukci horní stavby uvedl tehdejší mecha‑ nik 2. skrývkového řezu Josef Louda: „Požadavek na rekonstrukci předlo‑ žila skrývka s podporou technického rozvoje. Tenkrát se rozhodlo, že to bude podle typu SRs 2 400 s patnácti korečky zesílené konstrukce, s jinou kočkou zdvihu (vyrobenou v Krušno‑ horských strojírnách v Komořanech) a kvůli vylamování zubů se zesílenou převodovkou. Od té doby, co se re‑ konstrukce provedla, poruchovost stroje se podstatně snížila. Výkovky kol přišly z plzeňské Škodovky, ji‑ nak všechno vyráběly Krušnohorské strojírny.“ Doplnil ho tehdejší mechanik zá‑ vodu skrývek Jiří Červený: „Ještě k poruchám převodovek a pohonů kolesa SRs. Zcela jednoznačně se ukázalo, že původní provedení je do našich podmínek poddimenzované. Pro poměry německý, kde hrabaly na písečku, to bylo v pořádku. Jak jsme se na Merkuru II dostali do tvrdých 46 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

materiálů, tak to nevyhovovalo, i když tam byla pojistná spojka, která se nastavovala a kontrolovala. My jsme se s Němcema dlouho dohadovali. Oni měli svůj názor, my jsme říkali, že je to slabý, oni, že je to v pořádku. Nebýt Franty Willa (tehdejší ředitel Krušnohorských strojíren), tak jsme to nedokázali, protože Škodovka to dělat nechtěla a Němci taky ne.“ Oprava a rekonstrukce rýpadla SRs 1 500/55 trvala do 26. září 1978. Kolesový výložník byl přitom zkrá‑ cen a zesílen. Namontovalo se nové koleso, zesílila se převodovka a místo původních motorů 2× 400 kW byly in‑ stalovány motory o výkonu 2× 630 kW. V době opravy rýpadla byla provede‑ na i rekonstrukce středního přesypu zakladače ZP 2 200/77 podle provede‑ ní odzkoušeného na 1. řezu skrývky Merkur. 30. června 1978 byla dokončena pře‑ ložka trati ČSD Chomutov–Klášterec nad Ohří. Tím se uvolnilo předpolí lomu Merkur před postupem skrývky. S postupem lomu Merkur do větších hloubek s tvrdými jílovci narůstaly na skrývce Merkur problémy s vrtnými

Vrtná souprava Hausherr HBM 120 při práci v předpolí skrývky.

soupravami při trhacích pracích vel‑ kého rozsahu. U vrtných souprav na 2. a 3. řezu byly problémy s dosaže‑ ním hloubky 30 metrů, s vynášením či vyfoukáním vrtné drtě. Zkoušelo se několik typů vrtných souprav tuzem‑ ských i zahraničních. Dobré výsled‑ ky v podmínkách skrývky Merkur se dostavily až se soupravami německé firmy Böhler v roce 1977. Koncem roku 1978 proběhlo přejímkové řízení nového rýpadla KU 800/8/77. Z řízení vzešel poža‑ davek provést před uvedením stro‑ je do provozu dvaaosmdesát úprav. Teprve v květnu 1979 vyjelo rýpadlo z montážního místa Prunéřov přes celý lom Merkur na 3. skrývkový řez Březno. Do provozu bylo nasazeno spolu se zakladačem ZP 6 600/7/83 a pásovou dopravou 1 800 mm. Problém kusovitosti materiálu tě‑ ženého rýpadly KU 800 se v roce 1978 řešil až na úrovni dvou federálních ministerstev „paliv a energetiky“ a „hutnictví a těžkého strojírenství“. Provedena byla dílčí rekonstrukce ko‑ lesa na rýpadle KU 800/6 výměnou ko‑ rečků a zvýšením jejich počtu z osmi


na šestnáct. Rovněž na 3. skrývkovém řezu Merkur byl uveden do provozu ko‑ lejový drtič. O dva roky později, roku 1980 bylo u rýpadla KU 800/6 nutno přistoupit k výměně lan a kladek. To byla náročná operace s dlouhým vý‑ padkem v těžbě. V roce 1980 byla provedena další rekonstrukce rýpadla KU 800/8 s vý‑ měnou bezkomorového kolesa za ko‑ morové. Koleso bylo zpevněno pro těž‑ bu v tvrdých podmínkách a změnou pohonu ze dvou těžkých planetových převodovek na čtyři parciální pohony se dosáhlo větší provozní spolehlivos‑ ti a nižší energetické náročnosti. Pro‑ voz byl dále doplněn drtičem DSOH na housenicovém obkročném podvozku. Úpravám se nevyhnula ani pásová doprava. Na 2. řezu skrývky Merkur byla kompletně vybavena pásy o šíři 1 800 mm. Zahájena byla strojní i elek‑ tro modernizace poháněcích stanic. Přecházelo se na teplou vulkanizaci. To vše spolehlivost pásové dopravy zvyšovalo. Pokračovaly problémy se stabilitou výsypek na lomu Merkur. Při sanaci sesuvů se začal projevovat chronický nedostatek výkonných a spolehlivých buldozerů.

Léta 1981 – 1985 ZÁVOD PRUNÉŘOV Začátkem roku 1981 bylo na závodě Prunéřov ustaveno hospodářské středisko Severní lom II. V předsti‑ hu před zahájením provozu Severního lomu byla přeložena severním smě‑ rem rychlíková trať ČSD Chomutov– Cheb, státní silnice I/13, vodovodní řady podkrušnohorského vodovodu, elektrické linky vysokého napětí, tla‑ kový plynovod, horkovod z elektráren Prunéřov do Chomutova, telekomuni‑ kační linky a zčásti i koryto přivadě‑ če vody z Ohře na Mostecko. V letech 1980 – 1981 byla v místech projekto‑ vaného těsného přiblížení Severního lomu k trati ČSD vybudována piloto‑ vá stěna (délka 474 m, 119 železobe‑ tenových pilotů o průměru až 1,8 m, zapuštěných do hloubky 9 – 25,5 me‑ trů). V horních 5 až 6 metrech zůstala pilotová stěna z jižní strany obnaže‑ na. Jižně od stěny pak pokračovalo

Těžební a dopravní technologie Severního lomu I, provozovaného v letech 1980 – 1990.

odtěžování skrývky. V říjnu 1983 do‑ šlo k narůstajícímu narušení svahu a tím i pilotové stěny „v místě skryté fosilní kry ve složitém tektonickém pásmu“. Proto byla stěna dodatečně ukotvena do svahu šikmými předpja‑ tými kabelovými kotvami. Navíc byl rulový masiv za stěnou odvodněn sys‑ témem dlouhých horizontálních vrtů. Pilotová stěna byla po dokončení ve stanovených intervalech pravidelně měřicky monitorována. V prosinci 1983 byly zjištěny výrazné deformace pilotové stěny. K jejich definitivnímu zastavení došlo až po vybudování ob‑ jemné zatěžovací lavice v první polo‑ vině roku 1984. Po celou dobu stabi‑ litních problémů byla železniční trať v provozu, vlaky zde však projížděly sníženou rychlostí. V případě projevů deformací kolejového svršku byly obě koleje střídavě rektifikovány. Pouze v té době docházelo ke krátkodobému přerušení provozu. Důvody ke zřízení Severního lomu byly již zmíněny v úvodní části této kapitoly. Koncem roku 1981 byl Severní lom II vybaven tě‑ žební technologií. Tvořilo ji nové

rýpadlo KU 300/27/88 se zakladačem ZP 2 200/70 z lomu Březno a pásová doprava šíře 1 200 mm na těžební straně a 1 600 mm na výsypce. Pro‑ voz lomu se rozjel v prosinci 1981 a do konce roku vytěžil 33 887 tun uhlí a odpovídající množství skrývky. Koncem roku 1982 začal transport rýpadla KU 300/9/64 z lomu Pruné‑ řov na druhý řez Severního lomu II. V předstihu k němu byla na montáž‑ ním místě Prunéřov dokončena mon‑ táž zakladače ZP 2 500 a předávacího pásového vozu. Oba těžební řezy v Severním lomu byly smíšené, těžily jak skrývku, tak uhlí. Bylo to dáno úložními poměry sloje na výchozu. Uhelný odtahový dopravník směřo‑ val přímo do elektrárny Prunéřov II, a proto na něm byl osazen drtič. Problémem Severního lomu II byla i krátká, pro velkostrojovou těžbu ne‑ typická délka porubní fronty 300 m, což si vynucovalo časté přestavby pásové dopravy. V letech 1981 – 1985 pokračoval i provoz střediska Severní lom I. Stále stejnou technologií, tj. rýpad‑ ly E 302 zde bylo odtěžováno nadloží 100 let Dolů Nástup Tušimice · 47


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – 1993

s množstvím kořenových systémů ná‑ letového stromového a křovinatého porostu před východním postupem Severního lomu II. Toto „zčištění před‑ polí SL II“ bohužel nebylo dokonalé. Doprava těženého materiálu na vý‑ sypku byla prováděna dumpery T 200. Mimo těžební lokality Severní lom provozoval závod Prunéřov nadále těžbu uhlí a skrývku nadloží i na své původní těžební lokalitě – lomu Prunéřov. Na skrývce zde bylo do‑ saženo v roce 1982 od počátku těžby nejvyššího výkonu – 3 265 259 m³. Skrývku přitom těžila dvě rýpadla s použitím smíšené dopravy. Od rý‑ padla KU 300/9 transportovala vy‑ těžený materiál na výsypku kolejová doprava, od rýpadla E 25 pro nepří‑ znivé spádové poměry automobilová doprava, a to až do října 1982. Těžba skrývky v lomu Prunéřov skončila v roce 1984. Podobné jako na skrývce to bylo s dopravou v roce 1982 v uhelném lomu Prunéřov, kde těžila dvě lopa‑ tová rýpadla. Od jednoho z nich bylo uhlí ze stejného důvodu jako na skrýv‑ ce dopravováno uhlí k hlubinnému zásobníku pomocí automobilové do‑ pravy. Automobily byly objednávány u ČSAD Prunéřov. V roce 1984 dosáhl závod Prunéřov své nejvyšší těžby uhlí. Podílel se na tom jak lom Pru‑ néřov, tak i Severní lom: lom Prunéřov 1 866 024 tun Severní lom II 573 698 tun závod Prunéřov celkem 2 439 722 tun. Již v minulosti, v roce 1973, naří‑ dilo ministerstvo paliv uvolnit severní výběžek lomu Prunéřov pro plavení popílků z prunéřovských elektráren. Po vyuhlení severního výběžku zde skutečně elektrárny pla‑ viště vybudovaly a popílek se sem plavil. Ovšem v 80. letech se vyhrotil nedostatek výsypných prostor pro zakládání skrývky z lomu Merkur. Elektrárny byly nuceny severní vý‑ běžek opustit a vrátit ho DNT pro výsypku lomu Merkur. Rozhodnutím ředitelství koncernu SHD bylo proto Dolům Nástup Tušimice uloženo vy‑ budovat elektrárnám jako náhradu nové úložiště popílku zvané Ušák, v prostoru mezi severním výběžkem lomu Prunéřov a státní silnicí I/13. 48 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

Realizací této stavby byl pověřen zá‑ vod Prunéřov. Stavba byla zahájena 1. března 1985. Jako subdodavatelé se na tomto díle účastnilo více než deset podniků z celého Českosloven‑ ska, jedna firma dokonce až z Košic. Z hlediska historie DNT se jedna‑ lo o podružnou akci, ale z pohledu tehdejšího závodu Prunéřov o orga‑ nizačně velmi náročnou záležitost. ZÁVOD UHELNÝCH LOMŮ V roce 1981 vyvrcholily problémy s li‑ kvidací ohňů a zápar. Největší potíže způsoboval požár na demarkaci lomů Merkur a Libouš. Postup uhelného lomu Merkur v předstihu před lomem Libouš obnažil na liboušské straně uhelných odtahových pásů uhelnou sloj nad úrovní pásových dopravní‑ ků. Spodkové partie uhlí pod jejich úrovní zůstávaly nevytěžené. V době nedostatku doby vatelných zásob, způsobeného mj. zastavením lomu Březno v roce 1970, byly i tyto uhelné partie se sníženou kvalitou odtěže‑ ny. Navíc se při patě sloje vytváře‑ la napadávka uhlí z celé obnažené stěny. To vedlo k zapařování uhlí. Úzký prostor nedovoloval použít k likvidaci zápar větší mechanizaci a tak došlo k rozsáhlému požáru ve frontě dlouhé asi 200 metrů. Oheň byl ochlazován pouze vodou, která likvidaci příliš nepomáhala. Navíc těžební úseky Merkur i Březno tě‑ žily i jinde ve svých dobývacích pro‑ storech v místech výskytu starých hlubinných důlních děl a zápary byly patrné i na velkokapacitní skládce. Neúnosná situace vyžadovala syste‑ matické řešení. Proto bylo zřízeno středisko odvodňování a likvidace zápar (OLZ). To pak likvidovalo zá‑ pary a požáry a zajišťovalo odvodně‑ ní v rámci celého závodu uhelných lomů. Podle původních záměrů mělo provádět i opravy čerpací techniky, k tomu však nikdy nedošlo. V roce 1977 rozhodla federální vlá‑ da o výstavbě Elektrárny Prunéřov II (EPRU II). Po nezbytných administra‑ tivních přípravách se rozběhla i sou‑ visející rozsáhlá stavební akce, která měla zajistit přepravu uhlí z Tušimic do EPRU II. Údaje o stavbě jsme čerpa‑ li z příspěvku Karla Frice v Ročence DNT 2008.

Důlní dráha z DNT do Prunéřo‑ va již existovala. Byla vybudována pro EPRU I v letech 1962 – 1964 jako jednokolejná se dvěma výhybnami a byla stavěna pro motorovou trakci s dieselovými lokomotivami. Stávají‑ cí EPRU I měla výkon 660 MW. Nová EPRU II měla mít výkon téměř dvoj‑ násobný – 1 250 MW. Kapacitu důlní dráhy bylo nutno výrazně zvýšit, aby mohla zajistit dopravu uhlí do obou elektráren. Předmětem stavby, kte‑ rá dostala název Přeprava paliva do EPRU, byla tedy rekonstrukce, inten‑ zifikace a elektrifikace důlní dráhy Tušimice – Prunéřov. V obvodu T1 v Tu‑ šimicích měla navázat na stavbu Do‑ pravní zařízení elektráren Počerady. Báňské projekty Teplice jako gene‑ rální projektant připravily Průvodní zprávu s úvodním projektem – sou‑ hrnné řešení stavby. Následovala řada navazující projekční dokumentace. Generálním dodavatelem stavby byly Stavby silnic a železnic Praha (SSŽ). Stavba měla dále řadu subdodavatelů z celého Československa a jednoho za‑ hraničního – WSSB Berlin. Důležitá byla i spolupráce s polskými organi‑ zacemi, které pro Energoprojekt Pra‑ ha a Škodaexport Praha zajišťovaly projektovou dokumentaci a dodávku vlastní stavby Elektrárny Prunéřov II včetně nového hradla a provozní ko‑ leje pro zauhlování. Stavba Přeprava paliva do EPRU II zahrnovala: • zdvojkolejnění dráhy s výjimkou dvou úseků v podjezdech silnice Kadaň – Březno u Chomutova a jed‑ noho úseku v přemostění silnice Kadaň – Prunéřov • elektrifikaci celé důlní dráhy na‑ pětím 3 000 V ss • ochranu inženýrských sítí kolem dráhy proti bludným proudům • úpravu linek VN a VVN v místech jejich křížení a souběhu s elektri‑ fikovanou dráhou • postavení dvoukolejného mostu přes novou trať ČSD Chomutov–Cheb • výstavbu nových hradel T2 a T3 • kolejovou přestavbu středního zhla‑ ví v obvodu NZ I • rozšíření zářezu pro druhou kolej ve svahu Zlatého vrchu za kadaň‑ ským hřbitovem •  v ýstavbu opěrné zdi u Sempry a další.


Stavba probíhala za provozu pře‑ pravy paliva do EPRU I, což vyža‑ dovalo koordinaci mezi výstavbou a vedením provozu důlní dráhy. Re‑ konstrukce důlní dráhy byla ukonče‑ na 31. března 1982, kdy oficiálně odjel první vlak tažený elektrickou loko‑ motivou z Tušimic do EPRU. Kolejiště EPRU II ale bylo připojeno k napětí až 23. prosince  1982. Roku 1983 bylo zakoupeno zaříze‑ ní na čištění tlakovou vodou od ra‑ kouského dodavatele Austrowaren. Skončilo tak nebezpečné ruční čištění zásobníků a skluzů na obou ústřed‑ ních drtírnách uhlí. Rok 1984 patří mezi významná ob‑ dobí Dolů Nástup Tušimice. V tomto roce bylo na DNT dosaženo historicky nejvyšší roční těžby uhlí v celkové výši 22 498 189 tun. Na tomto úspěchu se podílely jednot‑ livé těžební lokality DNT následovně: • lom Prunéřov 1 866 024 tun • lom Merkur 8 606 692 tun • lom Březno 11 231 086 tun •  Severní lom 573 698 tun •  3. oblast 220 689 tun •  DNT celkem 22 498 189 tun. V následujících letech se celková těžba DNT pohybovala mezi 21 a 22mi‑ liony tun a v roce 1987 se přiblížila rekordní hodnotě, když bylo vytěženo 22 132 244 tun uhlí, v dalších letech pak v souvislosti se snižující se po‑ ptávkou postupně klesala. Ještě je třeba vysvětlit, že ve 3. vý‑ chozové oblasti lomu Březno, u jižní hranice dobývacího prostoru, se uhlí nacházelo pod ložiskem vypálených jílů v místech, kde v geologické histo‑ rii vyhořely pouze svrchní dvě lávky uhelné sloje, a tím došlo k přírodní‑ mu vypálení jílů svrchního meziloží a nadloží. Těžila se nevyhořelá spodní uhelná lávka. Uhlí se těžilo rýpad‑ ly E 25 závodu Prunéřov a kolovými vozidly závodu dílen a technických služeb bylo odváženo na mostové pásy ÚDUT I v prostoru předávacího místa lomu Merkur. Těžba uhlí zde probíha‑ la v letech 1982 – 1988. O středisku technologické kolejo‑ vé dopravy jsme doposud psali v sou‑ vislosti s přepravou vytěženého uhlí, protože bezprostředně navazovalo na výrobní proces dobývání a drcení uhlí. Administrativně však spadalo

Rýpadlo K 300/27 těžilo na Severním lomu II od roku 1981 do roku 1991.

pod závod dílen a technických slu‑ žeb. V roce 1984 se to však změnilo a technologická kolejová doprava byla začleněna do závodu uhelných lomů. Doly Nástup Tušimice produkovaly od roku 1958 jediný druh energetické‑ ho uhlí – průmyslovou směs 2 (ps 2). Jednalo se o drcené uhlí o velikosti zrna 0 – 40 mm. Na závodě uhelných lomů však byli schopni v omezeném množství selektivně vytěžit a vytří‑ dit kvalitativně lepší druhy paliva. V roce 1985 DNT zareagovaly na po‑ ptávku po kvalitním palivu a zahá‑ jily výrobu průmyslové směsi 1 (ps 1), v dalších letech pak i topné směsi 1 (ts 1) a uhlí tříděného – ořech 1 (o 1). To vše za podmínky, že se nesníží výsledná kvalita dodávek energetic‑ kého paliva. Těžba lepších druhů uhlí pozitivně ovlivňovala tržby DNT a proto se postupně zvyšovala. V roce 1989 dosáhla výroba kvalitních dru‑ hů objemu 2 125 121 tun, z toho byl největší podíl v kvalitě ts 1 – 1 718 858 tun. Později se výroba kvalitnějšího paliva snižovala a ukončena byla v roce 2000, kdy dosáhla pouhých 46 618 tun.

ZÁVOD SKRÝVEK MERKUR A BŘEZNO Od prvopočátku velkolomové těžby na lomech Merkur a Březno byly jednot‑ livé výsypkové etáže, zakládané úpad‑ ně i dovrchně, projektovány na výšku dvacet metrů, celé výsypkové těleso pak na výšku až sto metrů. Výsyp‑ ky tak měly sahat až do nadmořské výšky 400 metrů. Přitom nebyl brán ohled na převážně jílovitý charakter zakládaných hmot. Nové stabilitní po‑ sudky snižovaly maximální mocnost zemin založených na výsypce na 55 až 65 metrů. Skutečné projevy nesta‑ bility výsypek potvrzovaly správnost nových posudků. Vyžadovalo to ná‑ ročná opatření, zejména snižování výsypkových etáží a přesuny pásové dopravy na nižší horizonty. Nutný byl nákup i pronájem výkonné lomové mechanizace – buldozerů Komatsu a Caterpillar. Na skrývkových řezech se řešily problémy strojního i báňského cha‑ rakteru, spojené: • s intenzifikací pásové dopravy na 1. řezu Merkur • s drticí technikou

100 let Dolů Nástup Tušimice · 49


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – 1993

Schematická mapa stavu lomových provozů v roce 1990.

• se stařinami pod pojezdovou rovi‑ nou 3. řezu Merkur • se zvedáním poháněcí stanice při otáčení podvozků •  s e zkouškami ocelokordov ých pásů a s girlandovým zavěšením válečků. Přes veškeré problémy překročil závod skrývek v roce 1983 poprvé hranici 50 milionů m³ vytěženého nadloží. 29. února 1984 došlo na 1. řezu Břez‑ no k celkové havárii horní stavby rý‑ padla K 800/52. Příčinou byla velká vůle v závitech šroubů, které držely příhradovou konstrukci horní stav‑ by. Opravu rýpadla provedly Kruš‑ nohorské strojírny s přispěním za‑ městnanců DNT přímo v řezu. Po dobu opravy byl havarovaný stroj nahrazen rýpadlem K 800/47 z 2. skrývkového řezu. Po opravě odtěžoval 1. řez údolní nivu potoka Hutná. Zde čekaly zcela nestandardní podmínky – drobné rybníky, bláto, stromy, pařezy, nebez‑ pečí zaboření. Příprava území před postupem skrývky se jaksi nepovedla, nebo ani neprovedla. 3. skrývkový řez Březno byl po dlou‑ hou dobu řezem smíšeným. Těžila se 50 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

zde tzv. 3. sloj, která vybíhala do spod‑ ní těžební lávky. Na řezu byla nová pásová doprava šíře 1 800 mm. Z odta‑ hové linky se uhlí přehazovalo pomocí S­‑vozu na pomocný dopravník délky 200 m a šíře 1 200 mm. Ten kapacitně nestačil, zahlcoval se. Řešení problé‑ mu popsal v publikaci DNT – minu‑ lost a současnost mechanik úseku Vladimír Havlátko: „Vlastními silami úseku a se zámečníky, kteří byli na place i ve směnách, se v délce dvě stě metrů vyměnily všechny stolice, zvýšila se korýtkovost, šíře přeprav‑ ního pásma a zvýšila se i rychlost, a to na 6,15 metru za vteřinu. Oba poháněcí bubny byly zrekonstruovány na průměr 1 310 milimetrů. Kapacit‑ ně se pak pásový dopravník číslo 42 vyrovnal pásovým dopravníkům šíře 1 800 milimetrů a nedocházelo k jeho zahlcování. To sloužilo až do skončení výskytu uhlí na Březně…“. Již v 1. pololetí roku 1978 se obje‑ vily dlouhé úzké trhliny ve východ‑ ním svahu vnější výsypky Merkur. Na doporučení geotechnika Jiřího Zmítka z Báňských projektů Teplice se svah začal měřicky monitorovat. V květnu 1978 byl zjištěn pohyb svahu

poměrně malou rychlostí 5 – 11 mm za den. Až do roku 1985 se pohyb nezvy‑ šoval. K dramatické změně došlo od 29. října do 6. listopadu 1985. Rychlost pohybu sledovaných bodů se zvýši‑ la dvěstěkrát, přesáhla 2 metry za den. Do pohybu se dostalo přibližně 150 milionů m³. Sesouval se východní boční svah souvislého tělesa vnější a vnitřní výsypky Merkur v délce kolem 2 500 metrů. Na jihu končilo sesuvné území v místech, kde byla pod výsypkou severní hráz někdejší‑ ho plaviště elektrárenského popílku. Rozloha sesuvného území byla obrov‑ ská – tři kilometry čtvereční. Výškový rozdíl mezi podložkou výsypky a její horní plochou dosahoval hodnot 70 až 105 metrů. Jednalo se o největší sesuv výsypky na území celého Československa. Řada objektů byla sesuvem ohrože‑ na. Autobusové nádraží se nacházelo asi 200 metrů od paty vnější výsypky. Ještě blíže k výsypce stály stožáry přívodní linky vysokého napětí 110 kV. Ty byly urychleně, ale nadvakrát přeloženy. Ohrožena byla i závodní jídelna a budova ubytovny za KOH­‑INOOREM. Energie sesuvu se pomalu vyčerpávala, známky samovolného zastavení však nejevil. Urychleně se pracovalo na účinném technic‑ kém řešení. Postup sesuvu zastavila před autobusovým nádražím a jídel‑ nou stabilizační žebra z lomového kamene, v krátké době zbudovaná v roztečích stanovených geotechniky. Dvoupatrová ubytovna byla ve spěchu vyklizena a ponechána svému osu‑ du, byla zbořena tlakem výsypky. Její základy a ruiny samy přejaly funkci stabilizačního žebra. V roce 1985 je třeba ještě připome‑ nout začátek používání geotextilie. Prvně byla úspěšně použita při úpravě provozní cesty podél pásového dopravníku na 1. řezu skrývky Březno. Zdánlivě nevýznamná událost, ovšem její všeobecné zavedení se v budouc‑ nosti ukázalo jako nedocenitelné.

Léta 1986 – 1990 ZÁVOD PRUNÉŘOV Začátkem roku 1986 byla v lomu Pru‑ néřov prováděna již jen těžba uhlí.


Ukončena byla v únoru. Poslední tuny byly již těženy jenom na auta. Celko‑ vá těžba lomu Prunéřov v roce 1986 dosáhla hodnoty pouhých 27 613 tun. Zbytková jáma měla být dále vyu‑ žívána jako výsypný prostor, měly se sem zakládat zeminy ze Severního lomu II a z 1. skrývkového řezu Mer‑ kur. Podložka výsypky ovšem musela být řádně odvodněna. Proto byl na dně zbytkové jámy vytvořen odvod‑ ňovací systém, který sváděl všechny přítoky ke krátké odvodňovací štole. Ta končila v čerpací jímce pod jižním závěrným svahem, vyplněné pískem. Po převrstvení jednou etáží výsypky byly do této jímky navrtány čerpací vrty, kterými byla voda čerpána na povrch. V provozu byly až do ukončení zakládání zemin do tohoto prostoru. Na Severním lomu je třeba v před‑ mětném období připomenout tři vý‑ znamné události: • 17. dubna 1989 bylo do zkušebního provozu nasazeno nové rýpadlo K 800 N/1/103, výrobek Krušnohor‑ ských strojíren. • V roce 1990 dosáhl úsek nejvyššího vý‑ konu v těžbě skrývky – 5 876 992 m³. • V roce 1990 ukončilo těžební činnost středisko Severní lom I. Nebylo však rozpuštěno. V dalším období se za‑ bývalo prováděním rekultivačních prací. ZÁVOD UHELNÝCH LOMŮ K 1. lednu 1986 byl lom či povrchový důl Březno, provozovaný v dobývacím prostoru Tušimice, přejmenován na důl Libouš. To se dotklo obou závo‑ dů, které v jeho dobývacím prostoru provozovaly svoji činnost. Plný název Závodu uhelných lomů (ZUL) se tedy změnil na Závod uhelných lomů Mer‑ kur a Libouš“. V kapitole o ZSML v letech 1981 – 1985 byly zmíněny hlavní důsledky sesuvu výsypky v její jižní části. Slo‑ žitější bylo zastavení sesuvu v důlním provozu uhelného lomu. Sesuv zcela zlikvidoval sklad trhavin, který stál poměrně blízko paty výsypkové‑ ho tělesa, zhruba na rozhraní vněj‑ ší a vnitřní výsypky. V bezprostřed‑ ním ohrožení byly uhelné odtahové dopravníky z lomů Merkur i Libouš a linky vysokého napětí 35 kV do obou uhelných lomů. Po přeložení uhelných

ÚDUT I a II se vstupními mosty po roce 1991 „v novém kabátě“.

odtahů, el. linek a souběžné provoz‑ ní cesty východním směrem, byly při patě sesuvu založeny žeberní bloky z těžkého kameniva. Hlavním stabili‑ začním opatřením však bylo založení lavice o objemu zhruba osmi milionů m³ zemin, která sesuv definitivně za‑ stavila. Tato činnost byla ukončena až v roce 1989. Zakládání skrývkového materiálu na zatěžovací lavici prová‑ děl svou technologií 2. skrývkový řez Merkur. Následovalo zpětné přesta‑ vění uhelných odtahů a elektrických linek na zatěžovací lavici přibližně na demarkační linii dobývacích pro‑ storů Kralupy a Tušimice mezi lomy Merkur a Březno. Při likvidaci celé mimořádně roz‑ sáhlé havárie pracovalo bez pře‑ stání mimo lomové mechanizace samotných DNT i velké množství mechanizace z ostatních těžebních podniků revíru, zejména osmnáct těžkých buldozerů, a to nejen v uhel‑ ném lomu. Po uklidnění sesuvu v jis‑ tém rovnovážném stavu pokračovaly v práci do dosažení alespoň mini‑ málního stupně bezpečnosti svahu výsypkového tělesa. Celá likvidace obrovské havárie výsypkového tělesa

si vyžádala v tehdejších cenách asi sto milionů korun. Nepřízniv ým důsledkem byl i odpis zásob uhelné substance ve spodní uhelné lávce pod odtahovými dopravníky a pod zatěžovací lavicí. V západní části uhelného lomu Mer‑ kur se objevily staré důlní chodby bývalého dolu Otto. Na hlavě sloje bylo rozsáhlé pole propadlin, kde vznikaly zápary. Do jedné chodby se dokonce propadl buldozer CAT. Chodba začala hořet, buldozer byl až do vyproštění ochlazován vodou z cisterny protipo‑ žárního sboru. Na likvidaci zápar a požárů ote‑ vřených důlních chodeb se v té době a dalších letech podílela Hlavní báň‑ ská záchranná stanice Most. Největší díl její činnosti při tom spočíval v pro‑ vádění zděných uzavírek otevřených důlních chodeb. Zejména se to týkalo rozsáhlých stařin bývalého dolu Lud‑ mila v Kralupech u Chomutova. V roce 1986 byly zahájeny práce na zřízení Kvalitového dispečinku. O důvodech se vyjádřil v publikaci DNT – minulost a současnost Vrati‑ slav Rejman: „Prvním podkladem pro vybudování Kvalitového dispečinku 100 let Dolů Nástup Tušimice · 51


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – 1993

Britská čerpadla Warman na pomocné čerpací stanici Merkur.

byl podnět ze strany OŘKJ (odbor řízení a kontroly jakosti) ze dne 21. července 1986. V něm se uvádí potřeba vybudování systému, který by umožňoval na základě momentál‑ ního zjištění kvality těženého paliva operativně ovlivňovat řízení těžby, a to právě z hlediska dodržení této kvality. To bylo prozatím stanovo‑ váno z výsledků klasického rozboru laboratorních vzorků až s několi‑ kadenním zpožděním… Pro plnění zmíněných úkolů byla ustavena sku‑ pina pracovníků, jejichž vedoucím byl tehdejší ředitel závodu uhelných lomů Merkur a Libouš. Na prvním jednání 15. ledna 1987 byl navržen Program homogenizace paliva, roz‑ vržený do čtyř etap realizace v obdo‑ bí 1987 – 1988.“ Práce pochopitelně 52 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

pokračovaly i v dalších letech. Do provozu byl Kvalitový dispečink uve‑ den v roce 1992. V roce 1987 dosáhl závod uhelných lomů rekordní těžby ve výši 20 726 243 tun uhlí. Prakticky stejnou měrou se na tom podílely oba lomy: • lom Merkur 10 363 342 tun • lom Libouš 10 362 901 tun V těžbě závodu bylo zahrnuto kolem 1,5 milionu tun kvalitnějších druhů paliva včetně 200 tisíc tun tříděného uhlí. Celková těžba DNT byla ovšem vyšší, výkonem 22 132 244 tun se při‑ blížila rekordní hodnotě z roku 1984. Rozdíl mezi těžbou ZUL a celkovou těžbou DNT zajišťoval závod Prunéřov ze Severního lomu. V následujících sedmi letech se těžba uhlí postupně snižovala.

Vrcholných výsledků dosáhlo v roce 1987 i středisko vrtných a trhacích prací. Využívat již mohlo nový sklad trhavin, vybudovaný v blízkosti teh‑ dejší proplástkové výsypky lomu Březno. Trhací práce se v té době již omezovaly pouze na třetí skrývkové řezy Merkur a Březno. V roce 1987 bylo zahájeno pravidel‑ né sledování vlivu důlního provozu na životní prostředí. Sledování pro‑ váděli pracovníci příslušného odboru z tehdejšího Okresního národního výboru Chomutov. Došlo k přelomovému rozhodnutí likvidovat zápary vyčleněnou mechanizací hned v jejich zárodku prioritně před výrobou. V roce 1988 byla odstavena mimo provoz východní třetina porubní fron‑ ty uhelného lomu Merkur v délce té‑ měř jednoho kilometru. Hlavním dů‑ vodem byla tektonická porucha, která „shazovala“ uhelnou sloj v severním směru v průměru o 10 metrů. Největší hodnoty – 18 metrů – pokles dosahoval v prostoru těžní jámy bývalého dolu Ludmila. Ta se tehdy nacházela před severním postupem lomu přibližně na západní hranici tzv. odstavené po‑ rubní fronty. Na demarkaci Merkur­ ‑Libouš dosahoval pokles sloje osmi až deseti metrů a východním směrem vykliňoval. Druhým důvodem odsta‑ vení východní části lomu Merkur bylo rozsáhlé stařinové pole dolu Ludmila (Elsa), těžené hlubinně komorováním a stěnováním, které lomovou těžbu uhlí značně komplikovalo a zpomalo‑ valo. Odstavení bylo dočasné, trvalo několik následujících let. Na zkrácené porubní frontě uhel‑ ného lomu Merkur byly úložní poměry uhelné sloje pro těžbu velmi nepřízni‑ vé. Sloj zde tvořila vysokou antikliná‑ lu se strmými svahy, překračujícími stoupací parametry velkostrojů. Vy‑ žadovalo to těžbu v několika lávkách nad sebou s pomocí pásových vozů. Proto byla v letech 1989 a 1990 zamě‑ něna rýpadla typu K 800 z lomu Mer‑ kur za rýpadla KU 300 z lomu Libouš, která dokázala překonávat při těžbě větší stoupání. Vrchlík zmíněné antiklinály byl v podloží uhelné sloje tvořen ložiskem kaolinu. Jednalo se o hlubo‑ ce zvětralý suk krušnohorského


krystalinika. Kaolin téměř neobsa‑ hoval abrazivní složky, takže nebyl vhodný pro výrobu porcelánu. Měl ale vysokou bělost, což ho předur‑ čovalo k upotřebení v papírenském průmyslu. O využití projevila zájem kadaňská kaolínka (pozdější fir‑ ma Keramost a. s. Kadaň). Zaháje‑ na byla těžba ložiska rýpadly E 25 a E 302 s odvozem automobilovou dopravou. Těžbu prováděl ZDTP, stře‑ disko Těžba doprovodných surovin, až do roku 2001. Ročně se těžilo 100 000 až 140 000 tun kaolinu. V roce 1989 byla zahájena generální oprava důlní dráhy Tušimice - Březno. Přeprava paliva mimo tušimickou ob‑ last byla po dobu opravy zajišťována přes kolejiště Elektrárny Prunéřov do stanice Kadaň. ZÁVOD SKRÝVEK MERKUR A LIBOUŠ V roce 1986 začala na 1. skrývkovém řezu Merkur obnova pásové dopravy investiční výstavbou porubních do‑ pravníků šíře 1 800 mm. Pokračovala příprava předpolí pro postup těžeb‑ ních prací. V daném prostoru byla neobvykle náročná kvůli množství různorodých objektů, které bylo nut‑ no zlikvidovat. Nacházelo se zde: • nádvoří zrušeného hlubinného dolu Ludmila • kralupské nádraží • převážně náletový lesní porost •  drážní těleso původní trati Chomutov–Cheb • původní silnice I/13. V témže roce bylo dokončeno od‑ vodnění podložky výsypky v bývalém lomu Prunéřov pomocí štoly a odvod‑ ňovacích vrtů. To bylo podmínkou pro zakládání dalších etáží výsypky nad úroveň původního terénu. Na přelomu let 1986 a 1987 způso‑ bil velké problémy provozu skrývky Libouš vodní živel. Přišly extrémní dešťové srážky; jejich množství na zemském povrchu bylo označeno za pětadvacetiletou vodu. Retenční ná‑ drže v předpolí, krbická a černovická, ji svou kapacitou nestačily pojmout, došlo k přetoku vody přes jejich hrá‑ ze a voda se hrnula po skrývkových řezech dolů. Následky záplavy se likvidovaly déle než měsíc. Příčina tkvěla v projektu černovické nádrže.

Ten počítal s maximálně desetiletou vodou. Na výsypce 3. řezu Libouš byla zpro‑ vozněna tzv. podkova. Představovala takové vedení pásových dopravníků a takový způsob zakládání výsypky, při kterém zůstala uhelná sloj ve vý‑ chodním bočním svahu lomu obna‑ žena. To usnadňuje pozdější postup lomu do východní části dobývacího prostoru, ovšem za cenu provozování dvou pásových dopravníků navíc. V souvislosti s nárůstem mocnosti nadloží byla roku 1988 zahájena báň‑ ská příprava pro výstavbu nultého řezu Libouš. Největším problémem tohoto ob‑ dobí bylo zajištění výsypných pro‑ storů pro 1. skrývkový řez Merkur. V zakládání výsypky bránily objekty šaten a celého skrývkového závodu v Prunéřově, přilehlá trafostanice s rozvodnou TR I, provozní středis‑ ka skrývky a Báňských staveb Most a montážní místo. Výstavba nových objektů v Málkově se však opožďova‑ la. Částečně pomohlo provedení ge‑ nerální opravy rýpadla SRs 1 500/60 a zakladače ZP 5 500/0/74, kdy byla výsypka mimo provoz. Situace se stěhováním do Málkova byla někdy časově vyhrocená, docházelo i ke stěhování do nedokončených ob‑ jektů. Nakonec bylo vše v roce 1990 dokončeno. 3. řez skrývky Merkur měl při do‑ těžování hloubkového řezu v roce 1989 velmi obtížnou situaci. Rýpadlo KU 800/6 těžilo hloubkově, dovrchně i „na raka“. Při posledně jmenovaném způsobu těžby popraskala pláň řezu, začaly se trhat velké bloky jílovců, které vyjížděly do vyhrabaného pro‑ storu u pásového dopravníku. Rýpad‑ lo odjelo z ohroženého prostoru včas a bez poškození. Bylo rozhodnuto tuto těžební metodu dále nepoužívat. Na stejném úseku byla provedena první rekonstrukce podvozku spojovacího mostu zakladače typu ZP 6 600 z krá‑ čivého na housenicový. Odpadly tím přetrvávající problémy s hydraulic‑ kým ovládáním pohybu podvozku, seřizováním regulace a v zimě s při‑ mrzáním vnější šlapy. V květnu 1990 byl uveden do pro‑ vozu nultý řez skrývky Březno, ov‑ šem kvůli zpoždění dodávky nových

velkostrojů měl poněkud nevyváženou sestavu: rýpadlo K 800/52 – pásová doprava šíře 1 800 mm – zakladač ZP  2 500/70. Nová rýpadla K 800/N1 a K 800/ N2 byla montována na montážním místě nad východním bočním svahem lomu Libouš. Pro budoucí montáže nových velkostrojů KU 800 a ZP 6 800 bylo toto montážní místo plochou i vy‑ baveností nedostačující. Proto padlo rozhodnutí o výstavbě nového areálu jihozápadně od železniční stanice Březno u Chomutova. Jeho součástí mělo být nové montážní místo, tra‑ fostanice, kotelna, šatny a adminis‑ trativní budova. S novou politickou situací ve státě se měnily i ekonomické podmínky, což samozřejmě zasáhlo i Doly Nástup Tušimice. Vzhledem k tomu se jevila zastaralou i projektová dokumentace a bylo rozhodnuto vypracovat novou koncepci báňské činnosti. Ta byla schválena v červnu roku 1990. Byla dílem pracovníků DNT.

Léta 1991 – 1993 ZÁVOD PRUNÉŘOV Pro závod Prunéřov začalo poslední období jeho těžební činnosti. V prv‑ ním čtvrtletí 1991 bylo ze Severního lomu převedeno rýpadlo KU 300/27/88 na třetí skrývkový řez Merkur, pro‑ tože rýpadlo KU 800/6 zde nebylo schopno v nepříznivých úložních po‑ měrech sloje kopírovat hlavu uhelné sloje. I tak bylo vytěženo v roce 1991 na Severním lomu „standardních“ 1 064 386 tun uhlí, resp. včetně skrýv‑ ky 3 938 021 m³ těžených hmot. V roce 1992 vytěžil závod Pruné‑ řov na Severním lomu posledních 87 460 tun uhlí. V měsíci únoru 1992 se přetransportovalo rýpadlo K 800/ N1/103 na lom Libouš. V červnu 1992 pak následoval transport rýpadla KU 300/9/64 na lom Merkur a zakla‑ dače ZP 2 500/90 na lom Libouš. Definitivně byla činnost závodu Prunéřov ukončena 30. září 1992. Pracovníci, kteří měli zájem zůstat na DNT, byli převedeni do jiných provozů. Ostatní zaměstnanci odešli zčásti do důchodu a zčásti do jiných zaměstná‑ ní mimo DNT. 100 let Dolů Nástup Tušimice · 53


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE

Demolice správní budovy závodu Prunéřov a dalších objektů v jeho are‑ álu byla provedena teprve v roce 1995. Poté byl celý prostor rekultivován. ZÁVOD UHELNÝCH LOMŮ Zatímco v letech 1982 – 1988 roční těž‑ ba uhlí na DNT trvale překračovala hodnotu 21 milionů tun, v roce 1990 poklesla na 17,9 a v roce 1993 na 14,8 milionů tun. Tento výrazný pokles těžby uhlí byl vyvolán trendem klesající poptávky po energetickém uhlí. Pro Doly Nástup Tušimice z této situace vyplynulo, že některé těžební stroje se staly nadbytečnými. Prvním velkostrojem, který byl odstaven z těžby uhlí, bylo rýpadlo K 300/44, nasazené do těžby v lomu Merkur na někdejším úseku Přezetice již v roce 1964. V červenci 1991 rýpadlo ukončilo těžbu na lomu Merkur a bylo převedeno na velkokapacitní skládku, kde nahradilo lopatové rýpadlo sovět‑ ské provenience EKG 8 při nakládce drceného uhlí do vagonů Wap. Rovněž v roce 1991 bylo rýpadlo KU 300/27/88 převedeno z končícího Severního lomu do lomu Merkur a v závěru roku pak rýpadlo KU 300/10/66 z lomu Merkur na lom Libouš. V dalším roce změny pokračovaly. V březnu 1992 byl ukončen provoz rý‑ padla K 800/9/48, které bylo sešrotová‑ no. Ve stejném období skončilo ve šro‑ tu „nešťastné“ prototypové rýpadlo KU 300/1/49. Na lom Libouš byla trans‑ portována rýpadla K 800/N2 z nulté‑ ho řezu skrývky Libouš a K 800/N1 ze Severního lomu. Z výsypky Severního lomu byl přetransportován zakladač ZP 2 500/90, jenž nahradil nejstarší zakladač na DNT ZP 1 500/6/68 z roku 1964. I ten skončil ve šrotu. V západní části lomu Merkur se ve sloji začaly objevovat meziložní pro‑ plástky. Zvyšoval se obsah síry v uhlí a s postupem k severnímu výchozu sloje se zhoršily geologické podmín‑ ky. Souhrn těchto skutečností vedl k zájmu o podrobné sledování kva‑ litativních znaků těženého paliva v souvislosti s tržbami. Pokračovalo rozpracování podmínek pro sledo‑ vání zmíněných znaků. V publikaci DNT – minulost a současnost obsáh‑ le okomentoval toto dění Vratislav Rejman. Z jeho komentáře vyjímáme: 54 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

„Chody technologie a veškeré údaje z popeloměrů byly postupně shromažďovány v budově závodu uhelných lomů Merkur­‑Libouš. Pro sledování těchto ukazatelů byly vyčle‑ něny pracovnice – pozdější kvalitové dispečerky - a pracovníci pro údržbu přenosových linek a rádiového pro‑ vozu Radom. S postupným nárůstem evidovaných údajů a zdokonalová‑ ním výpočetní techniky se začalo pracovat na projektu komplexního zpracování získaných údajů. Ten byl nazván Komplexní systém sledování kvalitativních prvků těženého uhlí, ve zkratce KSSK… Koncem roku 1991 byla dodána většina hardwaro‑ vých prostředků a započalo se s bu‑ dováním počítačové sítě. V tomto roce se také na závodě uhelných lomů Merkur­‑Libouš vyčlenilo samostatné nákladové středisko, takzva‑ ný kvalitový dispečink. Tady byli soustředěni pracovníci pro řízení kooperace jednotlivých dispečinků, a to na základě shromažďovaných údajů a také pracovníci pro údržbu techniky. V roce 1992 se také počaly monto‑ vat nové typy popeloměrů GE 1100 S. Ty umožnily sledování kvalitativních parametrů uhlí i v těžších provozních podmínkách, při větších vrstvách a větší kusovitosti. Byly odolnější proti otřesům a klimatickým podmín‑ kám. Tyto popeloměry byly postupně do konce roku 1992 instalovány na hlavním odtahu lomu Merkur a na všech velkostrojích závodu uhelných lomů Merkur­‑Libouš. V témže roce pak vyvstal požadavek na sledování parametrů sirnatosti těženého uhlí. Proto bylo v roce 1993 – po odzkoušení v laboratorních podmínkách – při‑ stoupeno k montáži síroměru KA-92 na střední lince lomu Merkur… K dokončení první etapy Komplex‑ ního systému sledování kvalitativ‑ ních prvků těženého uhlí došlo v říjnu 1993, kdy byla předána do užívání počítačová síť. Nosným jádrem po‑ čítačové sítě zmíněného systému je propojení jednotlivých dispečinků tě‑ žebních lokalit – včetně Ústředních drtíren uhlí Tušimice – optickým vláknem…“. Vzhledem ke složitějším těžebním podmínkám lomu Merkur se stala

lokalita Libouš nosnou těžební lo‑ kalitou. Zajišťovala již přibližně dvě třetiny těžby, bohužel s vyklízením velkého podílu neuhelných mezilož‑ ních proplástků. V období let 1991 – 1993 se mnoho věcí změnilo k lepšímu. Začaly se provádět opravy budov a zařízení, na které do té doby nebyly finanč‑ ní prostředky ani snaha. Rozjely se generální opravy kolejí, příjezdové cesty sloužící ke střídání zaměst‑ nanců se upravily bezprašným ži‑ vičným povrchem. Zajistila se nová čerpací technika od britské firmy Warman. Je to zařízení nákladné, ale zato zcela spolehlivé. Pro tech‑ nologickou kolejovou dopravu byla zřízena nová rádiová síť, která již nebyla rušena cizojazyčnou směsí z vojenského výcvikového prostoru Doupov. Centrální výpočetní síť DNT a všechny provozy ZUL byly vybaveny výpočetní technikou. ZÁVOD SKRÝVEK MERKUR A LIBOUŠ Snížení těžby uhlí, vyvolané poklesem odbytu, se projevilo i na závodě skrý‑ vek – snížením počtu technologických celků, likvidací některých výrobních zařízení, výstavbou pásové dopravy větší šíře – a neobešlo se bohužel bez snížení počtu pracovníků. Počet za‑ městnanců závodu skrývek Merkur a Libouš poklesl ze stavu 1 236 (to byl plánovaný stav roku 1991) až na 681 v roce 1994. Při uvedených změnách docházelo k přesunům poháněcích stanic a sha‑ zovacích vozů všech velikostí na velké vzdálenosti a v nebývale velkém po‑ čtu. Pro tento účel byly vyrobeny dva transportní vozy rozdílných velikos‑ tí. Jejich nasazování bylo na ZSML po dobu deseti měsíců řízeno podle de‑ tailního harmonogramu. S výjimkou blátivého období v zimních měsících zajišťoval tyto transporty pro ostat‑ ní úseky první řez skrývky Merkur, později skrývky Libouš. Na závodě skrývek byla likvidová‑ na rýpadla K 800/11/52 a K 800/7/47 a zakladače ZP 2 200/69, ZP 2 500/72 a ZP 2 500/70. Tento proces provádě‑ ly externí firmy. Likvidace pásové dopravy šíře 1 200 mm od rušených TC 1 v délce asi 12 kilometrů byla


záležitostí Dolů Nástup Tušimice. Dopravníky byly zčásti sešrotovány, zčásti převedeny na závod uhelných lomů a zčásti deponovány na plo‑ chách mimo uvažovanou báňskou činnost. Stavba nov ých pásov ých dopravníků šíře 1 800 mm na jed‑ notlivých řezech byla sladěna s mo‑ dernizací poháněcích stanic a sha‑ zovacích vozů. Na všech úsecích byl na vytipovaných stanicích zaváděn bezobslužný provoz. Na 2. řezu skrývky Merkur byla začátkem roku 1991 zahájena gene‑ rální oprava rýpadla SRs 1 500/1/55. Od března bylo nahrazeno rýpa‑ dlem SRs 1 500/2/60. Současně s GO rýpadla byla prováděna i generální oprava zakladače ZP 5 500/74. Těž‑ ba skrývky byla proto směrována na zakladač ZP 2 500/90 na výsypku Severního lomu. Na nultý řez skrývky Libouš bylo na‑ sazeno nové rýpadlo K 800/N2/104. To umožnilo v březnu 1991 návrat stroje K 800/11/52 zpět na první skrývkový řez Libouš. Obě rýpadla ale sesypá‑ vala těženou zeminu do konce roku 1991 na zakladač ZP 2 500/70. V závě‑ ru roku 1991 byl provoz nultého řezu přerušen a rýpadlo K 800/N2/104 pře‑ transportováno na závod uhelných lomů. Zakladač ZP 2 200/69 zamířil do procesu likvidace. Nultý a první skrývkový řez Libouš byly organi‑ začně sloučeny do jednoho střediska. Na 3. skrývkovém řezu Libouš bylo rozhodnuto o dočasném zrušení uspo‑ řádání výsypkových pásových doprav‑ níků „do podkovy“. Zjednodušil se tím postup zakládání a zvýšila kapacita výsypky. Na zakladači ZP 6 600/83 byla provedena stejná rekonstruk‑ ce podvozku spojovacího mostu jako dříve na zakladači stejného typu na výsypce 3. řezu skrývky Merkur. Je‑ diný rozdíl byl v použití podvozku pásového vozu, který byl po požáru horní stavby určen do šrotu. Začátkem roku 1993 byl prováděn transport rýpadla KU 800/20/106 a zakladače ZP 6 800, které byly se zpožděním smontovány na nových montážních místech v areálu Břez‑ no. Náročná trasa vedla přes polnosti a křižovala několik linek vysokého napětí. Proto byla snaha o souběžný pohyb obou velkostrojů. To se dařilo

Zakladač ZP 6 600 na výsypce Merkur po rekonstrukci.

pouze v první třetině trasy. Dále krá‑ čelo rýpadlo samo, protože kráčení zakladače nebylo zcela funkční. Úspěšně pak později dokráčel na výsypku nultého skrývkového řezu Libouš. Do poloviny roku 1993 zde za‑ kládal zeminu od rýpadla K 800/52/11. To však bylo odstaveno z provozu a bylo zlikvidováno. V červenci 1993 byl k uvedenému zakladači směrován tok skrývkového materiálu od rýpad‑ la SRs 1 500, které bylo na skrývku Libouš převedeno z 1. skrývkového řezu Merkur. Rýpadlo KU 800/20 bylo nasazeno na 4. řezu skrývky Libouš a těžený materiál od něj směřoval na zakladač 6 600/83. Zpočátku, od břez‑ na do července 1993, zakládal tento velkostroj současně i zeminu od rý‑ padla KU 800/77/8 z 3. skrývkového řezu. To však bylo v červenci dopra‑ veno na montážní místo do generální opravy. Na 3. řezu skrývky Merkur se po‑ stupně zhoršovaly báňské podmín‑ ky na těžební i na výsypkové straně. V místech, kde sloj prudce zapadala do úzké podkrušnohorské deprese, došlo na krátký čas k tomu, že dno uhelného lomu se ocitlo výše než

pojezdová rovina 3. skrývkového řezu na hlavě sloje. Zakrátko ovšem stou‑ pala hlava sloje místně až o pět me‑ trů na každý záběr. Podobné výškové anomálie postihly pochopitelně s ur‑ čitým zpožděním i podložku výsypky. Na druhém skrývkovém řezu Mer‑ kur došlo během technologické od‑ stávky zahájené 25. září 1993, k pro‑ pojení pásové dopravy mezi výsypkou Merkur a porubní stranou skrývky Libouš. Propojení vedlo po pásové láv‑ ce ve výšce 14,45 metrů nad počvou uhelného lomu, na které byl položen pásový dopravník uhelného lomu Merkur, vedený na proplástkovou výsypku. V dílnách závodu dílen a technic‑ kého provozu byl vyroben druhý pá‑ sový transportní vůz TV 200 M, kde písmeno M v názvu značilo, že opro‑ ti předchozímu byl modernizován. Modernizace spočívala především ve zvětšení rozměrů, což umožňovalo přepravovat poháněcí stanice šíře 1 800 mm bez demontáže podvozků a náročné technologie nakládání a skládání. Ještě během roku 1993 bylo takto převezeno devět poháně‑ cích stanic.   100 let Dolů Nástup Tušimice · 55


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – SOUČASNOST

56 · 100 let Dolů Nástup Tušimice


Doly Nástup Tušimice v SD a.s. (1994 – současnost) Dostáváme se do závěrečné kapitoly, která popisuje zatím poslední etapu báňského provozu Dolů Nástup Tušimice. Etapu, která trvá více než dvacet tři let a má reálný předpoklad stát se etapou nejdelší. Uveďme nejdůležitější události, které báňský provoz DNT přinesl, nebo které ho ovlivnily, v časové posloupnosti. ·  Odbor zásobování ·  Odbor marketingu ·  Odbor inovací

ROK 1994 •  Z akladatelskou listinou ze dne 24. 11. 1993 byly k datu 1. 1. 1994 na základě žádosti Fondu národního majetku založeny Severočeské doly, akciová společnost, se síd‑ lem v Chomutově. Vnitřními organizačními jednotka‑ mi bez právní subjektivity se sou‑ časně staly Doly Nástup Tušimice a Doly Bílina. Generální ředitelství SD získalo sil‑ né řídící pravomoci a povinnosti, jak ukazuje jeho organizační členění:

• Technický ředitel · Odbor výstavby a rekultivací · Odbor technického rozvoje ·  Odbor báňský

• Generální ředitel · Odbor vnějších vztahů · Odbor rozvoje systému řízení

• Personální ředitel · Odbor ekonomiky práce · Odbor personální a sociální Dolům Nástup Tušimice zůstaly nadále vymezené řídící a organi‑ zační činnosti, ovšem zejména v ekonomické a personální oblasti v poněkud omezené míře. Dokumen‑ tuje to organizační struktura DNT:

• Finanční ředitel · Odbor informační soustavy ·  Odbor plánování a rozpočtování · Odbor financování · Odbor daní a poplatků · Referát ekonomické kontroly

• Obchodní ředitel ·  Odbor obchodní · Odbor ekonomiky odbytu ·  Odbor komerční

• Ředitel DNT · Odbor ochrany majetku ·  Odbor právní • Výrobně technický náměstek · Odbor hlavního měřiče a geologa · Odbor řízení výroby ·  Odbor bezpečnosti a hygieny práce · Odbor řízení a kontroly jakosti · Odbor péče o základní fondy

← Rýpadlo SchRs 1550/109 na prvním skrývkovém řezu bylo uvedeno do provozu v roce 2002.

100 let Dolů Nástup Tušimice · 57


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – SOUČASNOST

Skládkový stroj KSS 4 000/3 500 na homogenizační skládce.

• Ekonomicko­‑personální náměstek · Odbor informační soustavy ·  Odbor zásobování · Odbor ekonomiky práce ·  Odbor plánování a rozpočtování Beze změny zůstalo členění DNT na závody: • Závod skrývek Merkur a Libouš • Závod uhelných lomů Merkur a Libouš • Závod důlně technického provozu • V říjnu 1991 vydala vláda České republiky nařízení č. 444, ve kte‑ rém stanovila závazné limity těž‑ by. Podle návrhu Severočeských dolů a. s. a v souladu s uvedeným nařízením vlády vydal Obvodní báňský úřad v Mostě 9. srpna 1994 rozhodnutí, kterým zrušil stávající dobývací prostory Prunéřov, Kralu‑ py a Droužkovice. Dalším rozhod‑ nutím téhož dne změnil stávající dobývací prostor Tušimice. Nový dobývací prostor Tušimice získal po změně rozlohu 42,271 8999 km², tj. téměř o třetinu méně, než měla souhrnná ucelená plocha dosavad‑ ních dobývacích prostorů. Severní a východní hranice dobývacího prostoru se přitom vzdálila od obcí Málkov, Černovice, Spořice, Droužkovice a Březno u Chomutova a jihozápadní hranice se posunula mimo dokončené plochy rekultivací na výsypkách. ROK 1995 •  P robíhají v ýznamné investiční akce, které řeší ekologické po‑ žadavky okolních obcí. Jedná se o ochranná protihluková a proti‑ prašná opatření. Před obcí Černo‑ vice jsou to zalesněné valy, u Spořic, Droužkovic a Března lesní pásy. • Pokračuje modernizace pásových dopravníků na skrývkovém závodě na bezobslužný provoz s centrál‑ ním řízením ze dvou dispečinků. • Pro povrchový areál DNT v Tušimi‑ cích byla vybudována nová výmění‑ ková stanice, napojená na parovod v Elektrárně Tušimice II. • Závodní stravování privatizováno firmou Sodexho.

58 · 100 let Dolů Nástup Tušimice


• Založena Bezpečnostní služba IBIS. ROK 1996 • Založena Skládka Tušimice, a. s., jako dceřiná společnost Severočes‑ kých dolů. Předmětem její činnosti se stalo provozování skládky tuhé‑ ho komunálního odpadu na vnější výsypce lomu Libouš. • Byly privatizovány úklidové služby. • Byla založena První elektro, s. r. o. (později a. s. Chomutov), která pri‑ vatizovala elektrodílny DNT. ROK 1997 • Byla založena dceřiná společnost SD – Vrtné a trhací práce, a. s., se sídlem v Bílině. • Byl zrušen Provoz péče o pracující. Jeho činnosti převzal Závod důlně technického provozu, resp. jeho nově založené Středisko služeb. ROK 1998 • Byla založena dceřiná společnost SD – Autodoprava, a. s., se sídlem v Bílině (zatím bez autodopravy DNT). • Zásobování DNT bylo převedeno z úseku ekonomicko personálního náměstka do odboru zásobování správy a. s. (s výjimkou řízení skla‑ dového hospodářství DNT). ROK 1999 • Od 1. 7. do 30. 9. byla provedena mo‑ dernizace ÚDUT I, přičemž byly de‑ montovány vntřní třídiče a drtiče a nahrazeny jedním venkovním drtičem. ROK 2000 • Zrušen byl referát obrany a ochra‑ ny majetku DNT. Ochranu majetku kompletně převzala Bezpečnostní služba IBIS. • V dubnu byl na výsypce 4. skrývko‑ vého řezu uveden do provozu nový zakladač ZPDH 6 300 na houseni‑ covém podvozku. • V červenci byla uvedena do zku‑ šebního provozu homogenizační skládka. ROK 2001 • Byla podepsána smlouva mezi akciov ými společnostmi SD a ČEZ o ukládání vedlejších energetických produktů z ETU II,

EPRU I a EPRU II na výsypkách a pozemcích DNT. •  3 1. prosince byl zrušen Závod důlně technického provozu.

ROK 2003 • Právní činnosti z úseku ředitele DNT byly převedeny do působnosti generálního ředitele SD a. s.

ROK 2002 •  1 . ledna 2002 byla založena dceřiná společnost SD – 1. strojírenská, a. s. s dílenskými provozy Tu‑ šimice a Bílina. Sídlem společnosti se stala Bílina. •  1 . ledna 2002 byla založena dceřiná společnost SD – Kolejová doprava, a. s., se sídlem v Tušimicích. Do společnosti byl převeden provoz důlních a vlečkových drah Tušimice a vlečky Ledvice. • Ke dni 1. 1. 2002 byly provozy a hos‑ podářská střediska zrušeného Závodu důlně technického provo‑ zu převedeny do následujících spo‑ lečností, závodů a středisek: · Provoz údržby do dceřiné akciové společnosti 1. strojírenská, · Tepelné hospodářství a správa budov a šaten na Závod uhelných lomů k provozu ÚDUT, · Provoz technologické kolové do‑ pravy do dceřiné SD – Autodopra‑ va, a. s., · Provoz důlní doplňkové mecha‑ nizace spolu s hospodářským střediskem Těžba doprovodných surovin do Závodu skrývek, · HS Trafostanice do Odboru péče o majetek, · HS Čistírny odpadních vod do Zá‑ vodu uhelných lomů ke středisku Odvodnění a likvidace zápar, · HS Povrch bylo rozděleno, při‑ čemž budova Severočeských dolů a. s. spolu s přilehlým par‑ kovištěm byla převedena do sprá‑ vy akciové společnosti, činnosti související s provozem DNT byly převedeny do Závodu uhelných lomů a ostatní aktiva (prodej bytů, Hotel Bítov, Hotel Nástup) do přímého řízení ekonomicko personálního náměstka. • Skladové hospodářství DNT bylo převedeno z úseku ekonomicko per‑ sonálního náměstka DNT do odbo‑ ru zásobování v úseku obchodního ředitele SD a. s. • Na 1. skrývkovém řezu bylo uve‑ deno do provozu nové rýpadlo SchRs  1 550.

ROK 2004 •  Z ávod skrývek a Závod uhelných lomů byly zrušeny. Současně byly zřízeny Provoz skrývka a Provoz lom. • Na DNT byl zrušen odbor informač‑ ní soustavy. Jeho činnosti byly pře‑ vedeny do oddělení účtárny DNT, začleněného do odboru informační soustavy na správě SD a. s. v úseku finančního ředitele. • Na DNT byl zrušen odbor perso‑ nální. Jeho činnost byla převede‑ na do úseku personálního ředitele SD  a. s. • Činnosti Střediska služeb ze zru‑ šeného Závodu uhelných lomů byly převedeny zčásti na Provoz lom a zčásti na správu SD a. s., do no‑ vého odboru správy a realizace majetku. • Referát ekologie DNT byl převeden na správu SD a. s., do odboru ekolo‑ gie v úseku technického ředitele. ROK 2005 • Provozní úseky Lom 1 a Lom 2 v Pro‑ vozu lom byly sloučeny do jednoho provozního úseku Lom. • Na Provozu skrývka se tři provozní úseky zredukovaly na dva. Došlo k tomu sloučením dvou do té doby samostatných úseků S1 a S3 v nový sloučený S1. ROK 2006 • 6. ledna byla zahájena těžba skrýv‑ ky ze západního těžebního kříd‑ la v prostoru odstavené porubní fronty. •  Obvodní báňský úřad schválil 29. února plán otvírky, přípravy a dobývání pro lokalitu Libouš II – sever na Dolech Nástup. Následně povolil hornickou činnost až do dosažení polohy skrývkových a těžebních řezů, uvedené v mapové dokumentaci POPD, podle předpo‑ kladů v roce 2015. • 1. dubna bylo od výrobce převzato nové tzv. těžké rýpadlo SchRs 1 320, bohužel s nedořešeným problémem převodovky pohonu kolesa. 100 let Dolů Nástup Tušimice · 59


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE

Homogenizační skládka se dvěma kombinovanými skládkovými stroji KSS.

60 · 100 let Dolů Nástup Tušimice


100 let Dolů Nástup Tušimice · 61


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – SOUČASNOST

funkce jmenován Pavel Smatana. Organizačně byly sloučeny odborné útvary obou lokalit. Jejich vedoucí jsou podřízeni přímo výrobnímu řediteli SD. • Na 2. skrývkovém řezu byla v dub‑ nu a květnu provedena rýpadlem SchRs 1 320 otvírka východní de‑ markace řezu v prostoru odtaho‑ vého dopravníku 227. Jednalo se již o přípravu pro vstup do nové těžeb‑ ní fronty s východním postupem v roce 2009.

Rýpadlo SchRs 1 320/K 110 na skrývkovém řezu. (Foto převzato z článku S. Dejla v Ročence DNT 2013)

• Generálním dodavatelem investiční výstavby pro Doly Nástup Tušimice (i pro Doly Bílina) se v roce 2006 stala dceřiná akciová společnost SD – 1. strojírenská. •  V  závěru roku 2006 zahájil 1. skrývkový řez – rýpadlo SchRs 1 550 – generální postup východním směrem. Vstoupil tak do těžební lokality Libouš II sever. V této první fázi byl zatím východní postup omezován železniční tra‑ tí Chomutov–Březno u Chomuto‑ va, na jejíž přeložce se ještě stále pracovalo.

Přeložku trati financovaly Severo‑ české doly a. s. • Na Ústřední drtírně uhlí I proved‑ la 1. strojírenská, a. s. realizaci systému odprášení celého objektu odsáváním. Tato investiční akce byla zahájena 1. září a ukončena v závěru téhož roku. • Další investiční akcí pro Provoz lom byla výstavba vyrovnávací a sedi‑ mentační nádrže Libouš jih I s aku‑ mulační kapacitou 160 000 m³. • Zahájena byla modernizace tra‑ fostanice s rozvodnou TR II v části 35 kV.

ROK 2007 • 16. března projel poslední vlak po trati Českých drah Chomutov– Březno u Chomutova. Následně byla trať snesena. Tím se pro po‑ stup celého lomu Libouš uvolnila východní část dobývacího prosto‑ ru. Na přeložený traťový úsek byl drážní provoz převeden 1. dubna. Zčásti prochází nová trať tunelem. Svou délkou 1 758 m je to nejdelší jednokolejný tunel Českých drah.

ROK 2008 • K 1. lednu byla dokončena optimali‑ zace organizační struktury a v pl‑ ném rozsahu bylo zavedeno tzv. procesní řízení. Na obou těžebních lokalitách byly zrušeny funkce ře‑ ditelů a jejich náměstků. Ve vedení akciové společnosti byla ustavena funkce výrobního ředitele SD. Stal se jím Jiří Neruda. Na těžebních lokalitách mu byli podřízeni ředi‑ telé pro výrobu. Na DNT byl do této

62 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

ROK 2009 •  Cena za bezpečnost v hornictví Zlatý Permon, v kategorii Hornická činnost prováděná povrchovým způsobem – uhelný lom, byla za rok 2008 udělena Dolům Nástup Tušimice. Cena je udělo‑ vána vždy po vyhodnocení bezpeč‑ nosti v příslušném roce. Proto byla předána zástupcům Severočes‑ kých dolů a DNT až v červnu 2009 na slavnostním vyhlášení výsledků v sídle Českého báňského úřadu v Praze. • 29. května 2009 předaly Doly Nástup Tušimice zaměstnancům Dolů Bí‑ lina rýpadlo KU 300/15/70. Stroj pracoval na lomu Březno od roku 1975, od jara 2005 se stal pouze zá‑ lohovým. Po více než dvou letech demontáže, transportu a opětovné montáže spojené s modernizací byl na DB nasazen na šestý skrývkový řez. ROK 2010 • Dnem 21. února byly změněny smluv‑ ní kvalitativní parametry pro do‑ dávky energetického uhlí pro vý‑ robní bloky elektráren ČEZ. Je to reakce na postupný přechod těžby uhlí z hlavní a odstavené porubní fronty do těžební lokality Libouš II sever ve východní části dobývacího prostoru. Zde má uhlí horší kvali‑ tativní parametry a ve sloji je větší množství neuhelných proplástků. Se zhoršením kvality uhlí počítá i program modernizace elektráren Tušimice a Prunéřov. •  Dne 7. července 2010 zahájil provoz Lom těžbu uhlí v lokalitě Libouš II sever. Do těžby zde bylo na‑ sazeno rýpadlo K 800 N/1. Současně


Rok 2012 – výměna hydraulických válců kráčení na rýpadle KU 800/20/106. (Foto převzato z článku V. Borla v Ročence DNT 2012)

Rok 2012 – ražení průzkumné štoly v rámci přípravy uvažované hlubinné těžby pod závěrnými svahy. (Foto převzato z článku P. Filingra v Ročence DNT 2012)

byl na novou výklizovou výsypku nasazen zakladač ZP 3 500/8. • První skrývkový řez těžil již po celý rok 2010 ve výškových a hloubko‑ vých řezech lokality Libouš II sever. Rýpadlo SchRs 1 550/109 zde těžilo převážně smíšený řez s výskytem svrchní uhelné lávky a tvrdých čoček pelosideritu. • Na druhém skrývkovém řezu těžila rýpadla SchRs 1 320/110 a KU 800/8 skrývku jak na dosavadní hlavní porubní frontě, kde vytvářejí zá‑ věrný svah, tak na lokalitě Libouš II sever. Rýpadlo KU 800/8 dne 8. října 2010, po třiceti dvou letech, během kterých vytěžilo téměř 270 milionů m³, definitivně ukončilo těžbu. Později přejelo na montážní místo Březno, kde mu byla svěřena role draka Severuse, pro veřejnost industriální památky a symbolu velkolomové těžby na Dolech Ná‑ stup Tušimice.

tun, což je nejvyšší číslo od roku 1997. • I při zhoršující se kvalitě uhlí při postupné otvírce těžební lokality Libouš II sever bylo dosaženo vyso‑ kého podílu zbilančněného uhlí – 19,7 % z celkového množství vytě‑ ženého uhlí. • Na homogenizační skládce byl po‑ čátkem roku spuštěn do zkušební‑ ho provozu systém termovizních kamer, který skládku střeží před samovznícením uloženého uhlí a před dalšími riziky. • V letních měsících byla provedena modernizace drtiče uhlí na 1. uhel‑ ném odtahu. • Postupné přesouvání těžby uhlí i nadložních hmot z hlavní i odsta‑ vené porubní fronty na východ do prostoru Libouš II sever se promítlo i na provozním úseku odvodnění a čistíren vod. Rok 2011 byl rokem základní změny celkového systému odvodnění dolu, rokem testování nových možností používaných tech‑ nologií odvodnění i rokem organi‑ začních změn.

ROK 2011 •  Odbytová těžba uhlí na DNT dosáhla v roce 2011 objemu 15 006 804

• Za vynikající výsledky v oblasti bez‑ pečnosti práce v roce 2011 získaly Doly Nástup Tušimice již potřetí nejvyšší cenu – Zlatého Permona. Ocenění předal zástupcům dolu předseda ČBÚ Ivo Pěgřímek v dubnu 2012. ROK 2012 • Uhelný lom byl i v roce 2012 rozkro‑ čen mezi starou a novou těžební frontou. Na nové frontě těžila obě rýpadla K 800/N a rýpadlo KU 300/9. V hlavní porubní fron‑ tě těžilo rýpadlo KU 300/27 na prvním a KU 300/29 na druhém uhelném řezu. S postupem k se‑ veru se porubní fronta od západu zkracovala a vytvářely se závěrné svahy. V odstavené porubní frontě rýpadlo KU 300/22 těžilo zbývající uhelné zásoby, od června s přímým zakládáním v ýklizov ých hmot. 26. prosince byla odstavená po‑ rubní fronta douhlena a rýpadlo se čtyřmi pásovými vozy zahájilo náročný transport na hlavní po‑ rubní frontu. 100 let Dolů Nástup Tušimice · 63


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE

↑ Uhelná sloj na jihu lokality Libouš II sever se zřetelnými jílovitými proplástky, které sloj štěpí na množství kvalitativně rozdílných horizontů. (Foto převzato z článku P. Coufala v Ročence DNT 2014) ← Rok 2013 – výstavba 3. uhelného odtahu s napojením na zauhlovací pás drtiče č. 45. (Foto převzato z článku R. Kukala v Ročence DNT 2013) ↓ Čerpací stanice s automatizovanou rozvodnou 6 kV. (Foto převzato z článku J. Hlaváčka v Ročence DNT 2013)

64 · 100 let Dolů Nástup Tušimice


• Pro přípravu uvažované hlubinné těžby uhlí pod závěrnými svahy byla v uhelné stěně třetího skrývkového řezu HPF vyražena pomocí razicího kombajnu průzkumná štola v délce 60 metrů. Zkoušely se tři různé typy výztuže. Ražení štoly bylo provede‑ no od 17. května do 4. června 2012. Následně byl prováděn měřický a geotechnický monitoring. Li‑ kvidační práce proběhly od 3. do 6. listopadu  2012. • 23. listopadu 2012 došlo na prvním skrývkovém řezu k vážné havárii rýpadla SchRs 1 550/109. • V roce 2012 se podařilo dosáhnout rekordního podílu zbilančnění uhelných zásob – konkrétně 20,9 % z celkové hrubé těžby. ROK 2013 • R ýpadlo KU 300/22 po přejezdu na hlavní porubní frontu začalo těžit nestabilní uhelný blok, pro zajištění báňské bezpečnosti těžilo nestandardním způsobem. Po odtě‑ žení bloku postupovalo od 9. března běžným způsobem. • 31. března převzal provozní úsek Lom remontovaný a částečně mo‑ dernizovaný 3. uhelný odtah (po re‑ montáži odtahové trasy z odstavené porubní fronty). Tím byl položen další stavební kámen pro rozvoj těžební lokality Libouš II sever. • Z hlediska horního práva byl pro DNT snad nejvýznamnějším dnem roku 16. květen, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Obvodního báň‑ ského úřadu pro území Ústeckého kraje ze dne 27. prosince 2012 o po‑ volení hornické činnosti na výhrad‑ ním ložisku hnědého uhlí na lomu DNT v rozsahu dokumentace POPD ze září 2012. To umožňuje provádět exploataci ložiska v souladu se zmí‑ něným POPD až do roku 2029. • Květen 2013 byl pro DNT z hlediska odbytu rekordní. Řečeno ekonomic‑ kou terminologií odbytová těžba uhlí (realizace) dosáhla v tomto měsíci hodnoty 1 461 158 tun, což je nejvyšší množství od prosince 1997. • Ve dnech 17. – 19. června se usku‑ tečnil přejezd rýpadla KU 300/27 z hlavní porubní fronty na Li‑ bouš II sever na 3. porubní pásovou linku.

• Těžbu skrývky komplikovala po celý rok 2013 havárie rýpadla SchRs 1 550/106. Pro udržení opti‑ málního předstihu 2. skrývkové‑ ho řezu těžilo rýpadlo KU 800/20 na 3. skrývkovém řezu v období od 14. května do 8. července uhlí z hloubkového řezu na západní straně porubních pásových do‑ pravníků. Na uhelný odtah bylo uhlí transportováno pomocí pásového vozu předávacího. •  Středisko Důlně doplňkové mechanizace (DDM) se 1. července 2013 stalo součástí dceřiné akciové společnosti Revitrans. • Rýpadlo SchRs 1 550/109 na 1. skrýv‑ kovém řezu bylo po opravě převzato od dceřiné akciové společnosti Pro‑ deco 31. října 2013. Do provozu bylo uvedeno 4. listopadu. Pro zvýšení těžby skrývky byla zaměstnanci úseku Skrývka obsazena i původně neprovozní směna D. • Přestože se kvalita těženého uhlí zhoršuje, bylo v roce 2013 dosaže‑ no rekordního podílu zbilančně‑ ní uhelných zásob 21,6 % z celko‑ vé hrubé těžby. Přispěla k tomu

i úprava smluvních kvalitativních parametrů, která lépe odpovídá kvalitě těženého uhlí. ROK 2014 • Ve dnech 1. dubna až 5. května bylo malostrojovou technikou definitivně dotěženo uhlí na odstavené porubní frontě. Následně bylo zahájeno pře‑ sypání tohoto prostoru výsypkou 2. skrývkového řezu. Do poslední chvíle přitom bylo udržováno v chodu odvodnění podložky výsypky. • Ke konci října byl ukončen provoz severní větve 2. uhelného odtahu z hlavní porubní fronty. Poté byla zprovozněna východní větev 3. uhel‑ ného odtahu z lokality Libouš II sever. Takových akcí se účastní vždy mimo provozních úseků Lomu a Skrývky i Řídicí systémy. • V průběhu roku 2014 bylo realizo‑ váno několik modernizací, investič‑ ních akcí a oprav, jako modernizace tří pásových vozů a S­‑vozu, výměna otočového věnce na NZ 2, oprava ku‑ lové dráhy KU 300/9, modernizace obchodních vah na 2. a 4. koleji a další.

Slavnostní akt převzetí Zlatého Permona – ceny za bezpečnost v hornictví.

100 let Dolů Nástup Tušimice · 65


STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE 1966 – SOUČASNOST

↑ Ochranný val III s maximální výškou 15 metrů u obce Březno. ← Zakladač ZP 6 800/1/ Z 100, na kterém byla v roce 2015 provedena modernizace elektrovýzbroje. (Foto převzato z článku V. Krause v Ročence DNT 2015)

• Na 3. skrývkovém řezu vyjel 17. červ‑ na čelní sesuv na špičku kolesového výložníku KU 800/20. Opravy byly ukončeny 30. června. • Ve 4. čtvrtletí 2014 byly zahájeny práce na dokončení likvidace těžní jámy a větrné jámy bývalého dolu Václav v katastru Krbice. Obě jámy měly být dle dochované dokumenta‑ ce řádně zlikvidovány v roce 1962. Při báňské činnosti bylo zjištěno, že skutečnost byla jiná. Likvidaci bylo nutno řádným způsobem dokončit. Likvidační práce prováděla HBZS Most, dokončeny byly v roce 2015. • V průběhu roku byly na skrývce dokončovány sanace sesuvů ze‑ min v oblasti severních svahů. Ve 4. čtvrtletí zde byly zahájeny práce na budování žeberních bloků. • S koncem roku 2014 byla na hlavní porubní frontě ukončena těžba rý‑ padla KU 300/22. Dále bude dobývat uhlí na lokalitě Libouš II sever. • V roce 2014 se podařilo zbilančnit 3,2 miliony tun uhlí, což předsta‑ vuje 26,5 % z celkové hrubé těžby. •  V roce 2014 dosáhly Doly Nástup Tušimice úctyhodných výsledků v oblasti bezpečnosti práce – ne‑ byla zaznamenána žádná havárie ani provozní nehoda, pouze jedi‑ ný úraz s nemocností delší než tři pracovní dny. Díky tomu předseda 66 · 100 let Dolů Nástup Tušimice

ČBÚ udělil DNT cenu Zlatého Permona, pochopitelně po vyhodno‑ cení údajů ze všech dolů byla cena předána v průběhu roku 2015. ROK 2015 • Rok 2015 byl prvním rokem po pro‑ vedení úsporných opatření ve všech oblastech včetně personální. Z toho důvodu přešla skrývka na střídavý provoz dvou technologických celků resp. skrývkových řezů ze tří, a to v závislosti na hlavních technolo‑ gických odstávkách a na přípravě výroby. • V roce 2015 proběhl proces EIA pro připravovanou hlubinnou těžbu pod závěrnými svahy, včetně veřejné‑ ho projednání. Závěrečný protokol z Ministerstva životního prostředí ČR nebyl do konce roku doručen. • 1. srpna byla zahájena moderniza‑ ce a rekonstrukce velkokapacitní skládky včetně centrálního velínu. Ukončena byla v roce 2016. • U obce Březno u Chomutova byl do‑ končen ochranný val III, který je součástí opatření pro snížení hluku a prašnosti z dolu. Val má délku 500 m, šíku 87 m, výšku 15 m, objem 300 tisíc m³ zeminy. • Na 1. skrývkovém řezu se v období 24. 6.–24. 9. 2016 uskutečnila tech‑ nologická odstávka. Byla přitom

provedena elektro modernizace zakladače a rekonstrukce kulové dráhy rýpadla SchRs 1 550/109. • V rámci investiční akce byly budo‑ vány na skrývce kamenivové, asfal‑ tové či štěrkové obslužné komuni‑ kace na všech třech řezech. •  Posledního dne roku 2015 byla ukončena těžba uhlí v lokalitě Libouš východ (HPF). Těžbu zde končilo rýpadlo KU 300/29. Od roku 2016 již budou všechna rýpadla až do vyuhlení dobývacího prostoru Tušimice těžit v lokalitě Libouš II sever. • V roce 2015 se podařilo vytěžit a zbi‑ lančnit 2,7 milonů tun nebilančního uhlí, což představuje 23,5 % z celko‑ vé roční hrubé těžby. Bylo dosaženo výrubnosti 98,3 %.   Lomová těžba hnědého energetického uhlí v Dolech Nástup Tušimice pokračuje dál. Předpokládáme, že DNT mají před sebou vyhlídku minimálně dvaceti pěti let těžby a po jejím ukončení léta rekultivací, aby našim potomkům byla po vytěžení uhlí předána krajina příjemná pro život dalších generací. ―


REDA KČNÍ POZN Á MK A ― Útlá publikace Sto let Dolů Nástup Tušimice si vzala za cíl připomenout čtenářům uplynulou stovku let sou‑ vislé povrchové těžby uhlí v tušimické oblasti. Nepřináší nově objevné sku‑ tečnosti. Pouze ve stručnosti shrnuje údaje z dosavadních publikací a ro‑ čenek, které připravovala k vydání redakční rada DNT a doplňuje je o ně‑ která fakta z úředních dokumentů či z mapové dokumentace. Vydané publikace si můžeme připomenout: • Doly Nástup Tušimice – minulost a současnost (1996) • Lidé na Dolech Nástup ve fotografii 1947–1997 (1998) • Velkostrojová technika na Dolech Nástup Tušimice (2005) • DNT 1945–2005 Údržba – proměny – vzpomínky (2007) • Doly Nástup Tušimice, Uhlí je vzácný nerost (2008) • Doly Nástup Tušimice, Důlní měřiči a geologové (2011) • Ročenky Dolů Nástup Tušimice 1998–2016 Pokud doslovně citujeme autory vzpomínek nebo příspěvků a kapitol z uvedených publikací, jejich jména přímo uvádíme a citace je psána v uvozovkách kurzívou. Jinde jsou vyjádření konkrétních osob uváděna v drobně upravené či neúplné podobě. V takovém případě samozřejmě uvá‑ díme jméno autora, jeho slova však nikoli jako doslovnou citací. V publikaci Doly Nástup Tušimi‑ ce – minulost a současnost, která pro nás byla hlavním zdrojem in‑ formací, byli uvedeni pouze autoři úvodních kapitol o paleontologii a archeologii Kadaňska a Chomu‑ tovska a o historii horního práva a dále pak statí o historii zdejších měst a samozřejmě autoři konkrét‑ ních vzpomínkových článků na stra‑ nách 219 až 290. U většiny dalšího textu však jména autorů chybí. Víme však, že se jedná vesměs o autorské kapitoly tehdejších členů redakční rady Zdeňka Brázdy, Zdeňka Filin‑ gra, Jiřího Janoty, Jiřího Kalkuše,

Vlastimila Krause, Jána Lendvorské‑ ho a Vladimíra Petrovského. V úvodu zmíněné publikace tehdejší redakč‑ ní rada vyzdvihla podíl pouze dvou svých členů: „Nesmírnou zásluhu na zpracování podstatné a také nejob‑ sáhlejší kapitoly nazvané Doly Ná‑ stup Tušimice v letech 1994 – 1995 mají inženýři Zdeněk Filingr a Jiří Kalkuš … “ Podíl ostatních členů teh‑ dejší redakční rady na autorství dalších kapitol můžeme pouze od‑ hadovat. V takovém případě jejich jména neuvádíme. Přesná data hlavních organizač‑ ních změn, jako je vznik či rušení důlních podniků a závodů nebo jejich nadřízených orgánů apod., jsme čer‑ pali především ze dvou zdrojů: 1. Technicko­‑ ekonomický zpravodaj Hnědé uhlí, číslo 7/1988, vydaný koncernem SHD, GŘ Most a po‑ bočkou ČSVTS při GŘ koncernu SHD Most; 2. článek Miroslava Karbana Vývoj organizačního uspořádání Dolů Nástup publikovaný v Ročence DNT 2005. Použité fotografie mají rovněž vět‑ šinou svůj původ v citovaných dříve vydaných publikacích. Řada firem si v dnešní době zaklá‑ dá na své dlouhodobé tradici. Do‑ dává jim to punc solidnosti, jejich

zákazníci či odběratelé v tom vidí záruku kvality. V rámci skupiny Se‑ veročeských dolů mezi takové firmy patří Prodeco, a. s. Vznikla v Tep‑ licích v roce 1945 jako Technická projekčně konstrukční kancelář Vítkovických železáren Ostrava, označení Prodeco se v jejím názvu objevilo v rámci restruktualizace tehdejší mateřské společnosti Vítko‑ vice v roce 1992. V roce 2015 oslavila společnost Prodeco již sedmdesáté výročí svého založení. Doly Nástup Tušimice oslavily v roce 2017 již sté výročí svého založení. Vznikly v roce 1917 jako Důl Meissner. Pětadvacáté výročí svého vzniku slavily jako Hnědouhelný důl Meihsner Prunéřov, třicáté a čtyřicá‑ té výročí již jako Důl Libuše Prunéřov, čtyřicáté páté jako Důl Nástup Pru‑ néřov, a teprve padesáté výročí jako Doly Nástup Tušimice. Tento název se používá dalších padesát let, přitom od roku 1994 již v elitní akciové společnosti Severočeské doly. Sto let není pro uhelný důl výjimeč‑ ný věk. Dokonce ani pro povrchový uhelný důl. Dokladem dlouhověkosti dolů jsou i Doly Bílina. Jejich nepře‑ tržitá těžba hnědého uhlí lomovým způsobem trvá téměř stejnou dobu, jako tomu je v případě tušimického Nástupu.   100 let Dolů Nástup Tušimice · 67


1917 1918 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017

STO LET DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE

Sto let Dolů Nástup Tušimice  
Sto let Dolů Nástup Tušimice  
Advertisement