In spring 2009, Ostrava announced candidacy for the European Capital of Culture 2015. At first it sounded like a joke especially as the rest of the country, and mainly the people in Prague, saw no connection of Ostrava and culture. Ostrava is after all reserved for another things, Ostrava is industry, blast furnaces, mines and mining towers, three-shift operation, night shifts, trams to work and trams away from the city during weekends. A year later, in 2010, things have changed. A year later no one in our entire country doubted that Ostrava is a city of culture. And what more, that Ostrava’s culture is unique, non-replicable and nontransferable. To experience and live culture in Ostrava is to feel it in its extremes – from suspicious disco clubs at the suburbs or in Stodolni street through labelled megaconcerts and megafestivals to festivals Days of New Music and Protimluv magazine and the Za krásnou Ostravu group seeking to beautify our city… The “popular” and the “high” is naturally present at other places and in other cities… but compared to Ostrava, it’s rather diluted and moderate. Ostrava is the subconscious of Czech culture. Other places could compete for “rankings” and standings when being compared to each other. But Ostrava doesn’t fit any comparison. Back then, in 2010, Ostrava lost its fight for the European Capital of Culture. We witnessed a defeatist evening after the results were made public. It took place in Stará Aréna club which was opened to support the candidacy so it was to close again soon. Singer Jaromír Nohavica came to the club for 100 people and said: “What did you expect? Ostrava never got anything for free. If Ostrava was supposed to be a cultural capital in 2015, then it will be.” Now it’s 2015. Blast furnaces, mines and mining towers in the National Cultural Monument – Dolní Vítkovice turned to giant scientific, educational and cultural centre unparalleled in the country as well as in Europe. The surroundings of the Ostravice River are revitalized according to the plan introduced back then. Stará Aréna is a vital and confident cultural centre. The family of Ostrava cinemas welcomed a new member, a unique film centre called Cineport. Its two modern screening halls are just the tip of the iceberg. Writer Jan Balabán who connected his life to Ostrava and now is one of Ostrava’s lighthouses for those who come here for the cultural subconscious wrote that Ostrava’s culture is defiant. Hmm… we know that it all sounds very pathetic. Let us now, after seven years, thank all those who in 2009 stirred up Ostrava’s unique cultural identity. At least to the city mayor Petr Kajnar, producer Čestmír Kopecký, dramaturges Dita Eibenová and Kateřina Ondřejková and producer Jarmila Hoznauerová.
Na jaře 2009 se rozhodla Ostrava přihlásit o titul „Evropské hlavní město kultury roku 2015“. První ohlášení znělo skoro jako recese, neboť zbytek země, a zejména lidé v hlavním městě, si Ostravu s kulturou zkrátka vůbec nespojovali. Ostravu, tu máme přece rezervovanou pro jinčí věci. Ostrava, to je průmysl, vysoké pece, doly a těžní věže, třísměnný provoz, noční šichty, tramvají do práce a o víkendu pryč z města. O rok později, v roce 2010, už bylo všechno jinak. O rok později už nikdo v celé zemi nepochyboval o tom, že Ostrava je městem kultury. A co víc, že zdejší kulturní identita je unikátní, nereplikovatelná, nepřenositelná. Zaží(va)t kulturu v Ostravě znamená pocítit její extrémní podoby – od suspektních diskoték na předměstích nebo na Stodolní přes onálepkované megakoncerty a megafestivaly po Dny nové hudby, po Protimluv, až po okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu… To „populární“ i to „vysoké“ je samozřejmě přítomné i na jiných místech a v jiných městech, ale oproti Ostravě jaksi zředěně, v mírnějších variantách. Ostrava je podvědomí české kultury. Ostatní místa by mohla soupeřit o „příčky“, o to, kdo si právě a jak vede v poměru k ostatním. Ostrava se do žádného poměřování nevejde. Tehdy, v roce 2010, Ostrava svůj boj o titul „hlavního města kultury“ prohrála. Uskutečnil se pak, po ohlášení výsledků, takový defétistický večer. Uskutečnil se v klubu Stará Aréna, který kvůli kandidatuře vznikl a měl se tedy brzo zavírat. Do sálu pro sto lidí tehdy přišel zpěvák Jaromír Nohavica a řekl: „Co jste čekali? Ostrava nikdy nic nedostala zadarmo. Jestli měla Ostrava být v roce 2015 kulturní metropolí, tak jí bude.“ Teď je ten rok 2015. Vysoká pec, doly a těžní věže se v národní kulturní památce – Dolních Vítkovicích – proměnily v ohromné vědecké, vzdělávací a kulturní centrum, které v zemi i v Evropě nemá obdoby. Okolí řeky Ostravice oživuje podle tehdejšího plánu. Stará Aréna je tepajícím, sebevědomým kulturním klubem. K stávajícím kinům přibylo celé nové, unikátní filmové centrum, Cineport. Dva nové skvěle vybavené sály jsou jen špičkou ledovce. Spisovatel Jan Balabán, který s Ostravou spojil svůj osud a dnes je jedním z těch majáků pro ty, kteří do Ostravy „již najisto“ přijíždějí za tím podvědomím kultury, napsal, že kultura v Ostravě je vyvzdorovaná. Hmm… víme, že to všechno zní hodně pateticky. Dovolte nám teď, s odstupem sedmi let, poděkovat těm, kteří v roce 2009 tu unikátní ostravskou kulturní identitu rozdmýchali. Přinejmenším tehdejšímu primátorovi Petru Kajnarovi, producentovi Čestmíru Kopeckému, dramaturgyním Ditě Eibenové a Kateřině Ondřejkové a produkční Jarmile Hoznauerové.
Anna Kopecká Festival Director
Anna Kopecká ředitelka festivalu
Jakub Felcman Festival Producer
Jakub Felcman producent festivalu
04