11 Ostrava Kamera Oko 2019

Page 1



OSTRAVA KAMERA OKO 11

INTERNATIONA L CIN EMATOGRAPH ER S FILM FESTIVA L

3


The official catalogue of the 11th Ostrava Kamera Oko International Cinematographers Film Festival — Oficiální katalog 11. ročníku Mezinárodního filmového festivalu kameramanské tvorby Ostrava Kamera Oko

authors > autoři textů Gabriela Knýblová, Jakub Felcman, Václav Drozd, Martin Kohout, Martin Mazanec, Monika Omerzu Midriaková, Viktor Palák, Štěpánka Ištvánková, Tomáš Zetek, Klára Šebestová, Anna Tabášková, Nikola Kaprálová, oficiální texty soutěžních filmů překlad > translation Alexandra Vysloužilová official poster > oficiální plakát Radim Kučera graphic design > grafická úprava Radim Kučera print > tisk www.fizu.cz © Ostrava Kamera Oko 2019 4




CO N T EN T S OBSAH

07 12 14 17 25 35 55 59 71 75 80 80 90 92

FOREWORDS PŘEDMLUVY OFFICIAL SELECTION JURY POROTA OFICIÁLNÍHO VÝBĚRU SHORT FILM COMPETITION JURY POROTA KRÁTKOMETRÁŽNÍ SOUTĚŽE OFFICIAL SELECTION OFICIÁLNÍ VÝBĚR SHORT FILM COMPETITION KRÁTKOMETRÁŽNÍ SOUTĚŽ CURATOR‘S CHOICE KURÁTORSKÝ VÝBĚR CZECH SECTION ČESKÁ SEKCE INDUSTRY PROGRAMME INDUSTRY PROGRAM WORKS IN PROGRESS

AUDIOVIZUÁLNÍ VEČER STORY AUDIOVISUAL NIGHT STORY MALÍ FOTOGRAFOVÉ LITTLE PHOTOGRAPHERS OKO SPECIÁL OKO SPECIAL STAFF AND ACKNOWLEDGEMENTS ŠTÁB A PODĚKOVÁNÍ INDEXES REJSTŘÍK


8


FOREWORDS PŘEDMLUVY

9


VÁŽENÍ PŘÁTELÉ,

DEAR LADIES AND GENTLEMEN,

jsem hrdý Ostravák, kterého těší, když se naše město proslaví i něčím jiným než doly a hutěmi. Děkuji Mezinárodnímu filmovému festivalu Ostrava Kamera Oko, že nám v tom je už od roku 2009 nápomocen. Ostrava bývala léta přehlížená podobně jako byli často v minulosti mezi filmovými tvůrci přehlíženi kameramani a kameramanky. Přitom bez jejich vkladu by žádný dlouhometrážní ani krátkometrážní, hraný ani dokumentární film nebyl tím, čím je. Stendhal kdysi dávno před vynálezem kamery napsal, že „pohledem lze říci všechno, a přitom lze každý pohled zapřít, protože jeho obsah a význam nelze reprodukovat.“ Pohled kamery však přinesl revoluci. Pomáhá nám realitu popisovat, a dokonce i reprodukovat, vždy ovšem z úhlu toho, kdo za ní stojí. Každý umělec přitom má svůj nezaměnitelný rukopis. Tím víc mne coby diváka baví dívat se na svět očima tu toho, tu onoho tvůrce. Každý má jinou techniku, jiné svícení, jinou práci s celkem a detailem. I letos se v Ostravě setkává výkvět těch nejinspirativnějších tvůrců z celého světa. Pohledy mohou být různé, od zkoumavého až po skelný. Jsem proto rád, že organizátoři festivalu letos dali zelenou pěti kurátorským osobnostem z různých oborů, které jsou zárukou pestrého a rozmanitého přístupu k pohyblivému obrazu a dokáží nás světem filmu moudře a promyšleně provést. Chvályhodný je i nápad zaměřit se na prvotiny, umělecká díla mladých autorů, díla ohlížející se za minulou tvorbou, často publikovaná až v době, kdy je autor známý. Vím, že festival již v minulosti díky svému novátorství dokázal podchytit řadu talentů. Snad budou přicházet další a další. Už jako kluk jsem obdivoval staré kamery a staré promítačky, měly v sobě vždy nádech čehosi tajemného. Doba se změnila, v mnohém zdigitalizovala, už i na filmech se podepisují počítačové animace a další technické vymoženosti. Ovšem žádný robot, žádný automat nikdy nenatočí to, co člověk z masa a kostí. S empatií, fantazií, jiskrou v oku. Přeji všem kameramanům a kameramankám pevný pohled i pevnou ruku a nám, divákům a účastníkům jedenáctého ročníku Mezinárodního filmového festivalu Ostrava Kamera Oko, podnětné zážitky při sledování výsledků jejich práce.

I am proud to have been born in Ostrava, and I am also very pleased when our city is glorified by something other than mines and smelting plants. And therefore I would like to thank the International film festival Ostrava Kamera OKO to have been helping with just that since 2009. In the past Ostrava used to be overlooked, just as cinematographers were among the filmmakers. Yet without their contribution, no feature-length, short films, feature films, or documentaries would be what they are. Long ago, Stendhal wrote before the invention of the camera: “everything can be said in one look, yet looks can be denied, because their content and meaning cannot be repeated.” Looking through the lens of the camera changed everything. It helps to describe reality, to recreate it, however, only from the angle of the person standing behind the camera. Every artist has his own unique style. All the more I enjoy watching the world through the eyes of the creator. Each has a different technique, different lighting, different work with the whole and detail. This year again, the flourishing of the most inspiring filmmakers from all over the world meets in Ostrava. The views can vary. Therefore, I am glad that the organizers of this year have given the green light to five curators from different fields, which guarantee a varied and diverse approach to moving images and can guide us through the world of film wisely and thoughtfully. I would also like to praise the idea of focusing on the first art works of young authors, works reflecting the past work, often published only when the author is already recognized. I know that this innovative festival has been able to find many talents in the past, and I hope it will discover many more. Even as a kid, I admired old cameras and old projectors, which always had a touch of something mysterious. Times have changed; it has been digitized in many ways, and computer animations and other technical features are commonly used in filmmaking. But no robot, no slot machine will ever shoot the same thing as a living human being. With empathy, fantasy, and spark in the eye. I wish to all cinematographers a firm look and a firm hand and to us viewers and participants of the eleventh year of the International Film Festival Ostrava Kamera OKO inspiring experiences while watching the results of their work.

Lubomír Zaorálek ministr kultury České republiky

Lubomír Zaorálek Minister of Culture of the Czech Republic

10


VÁŽENÍ PŘÁTELÉ FILMU,

LADIES AND GENTLEMEN,

filmový festival Ostrava Kamera Oko právě vstupuje do svého 11. ročníku. Je jediným festivalem v České republice, který se zaměřuje na prezentaci kameramanské tvorby, ať u celovečerních snímků nebo krátkometrážních dokumentů. V letošním roce si v Ostravě připomínáme 30 let od sametové revoluce a zároveň 30 let svobodné tvorby. Na festival se proto můžeme podívat i v širším kontextu. Je dobrým příkladem toho, že ve svobodné společnosti může vzniknout zajímavý počin, jakým je tento festival. Neexistují zákazy, cenzura nebo omezení. Stačí mít dobrý nápad, potřebné znalosti, nadšení a houževnatost. Těší mne, že festival připravil projekce kromě Minikina také v Dolní oblasti Vítkovice nebo v galerii Plato. Zážitek z filmu tak bude umocněn prostředím, v němž jej diváci zhlédnou. Jsem přesvědčen, že s velkým diváckým zájmem se setká film Václava Marhoula Nabarvené ptáče a že podobně velký zájem diváků se soustředí i na brazilské mysteriózní drama Bacurau, rumunskou detektivku La Gomera nebo eroticky laděný snímek Liberté, který získal cenu na letošním filmovém festivalu v Cannes. Bez povšimnutí určitě nezůstane ani španělský film Longa Noite popisující tři desetiletí Francovy diktatury. Festival tvoří i dokumenty. Právě tyto filmy často dávají vyniknout práci kameramanů. Osobně mě těší, že festival nabízí prostor studentům filmových škol z Prahy, Bratislavy a Gdyně. V jejich prvotinách můžeme najít inovativní nápady a osobitý pohled na svět. Přeji divákům, aby si ostravský festival opravdu užili, a věřím, že hosté z různých koutů naší republiky a ze zahraničí najdou během festivalu čas, aby poznali naše město a odvezli si z Ostravy do svých domovů jen ty nejlepší zážitky.

The Ostrava Kamera Oko film festival is entering its 11th year. It is the only festival in the Czech Republic that focuses on the presentation of cinematography, for both feature films and short documentaries. This year marks the 30th anniversary of the Velvet Revolution and therefore 30 years of free art work. This gives us an opportunity to look at the festival in a broader context. It is a great example that in a free society projects such as this can be successful. There are no prohibitions, no censorship and no restrictions. The only thing needed is a good idea, knowhow, enthusiasm and persistence. I am personally pleased about the fact that the films will be screened, alongside Minikino, in Dolní oblast Vítkovice and at the Plato Gallery. Therefore, the experience from watching the film will be enhanced by the environment in which the audience sees it. I am convinced that the viewers will love The Painted Bird, a film directed by Václav Marhoul, as well as the Brazilian mysterious drama Bacurau, Romanian detective novel La Gomera, and the erotic film Liberté, which won this year’s Cannes Film Festival. Moreover, the Spanish film Longa Noite, describing Franco’s dictatorship over three decades, will certainly not be overlooked. The festival also features documentaries. These films often make the work of cinematographers stand out. I, myself, am really glad that the festival gives space to students of film schools from Prague, Bratislava and Gdynia. In their first works we can find innovative ideas and a distinctive view of the world. I wish the audience to really enjoy the Ostrava Festival and I believe that guests from different parts of the Czech Republic and abroad will, during the festival, find time to get to know our city and create their best memories here.

Tomáš Macura primátor statutárního města Ostravy

Tomáš Macura Mayor of the City of Ostrava

11


VÁŽENÍ NÁVŠTĚVNÍCI,

VÁŽENÍ NÁVŠTĚVNÍCI,

jedenáctý ročník mezinárodního filmového festivalu kameramanské tvorby Ostrava Kamera Oko 2019 zahajuje druhou dekádu své historie. Věříme, že bude i nadále popularizovat kameramanskou profesi, která je součástí kinematografického umění. V letošním roce si připomínáme 100 let od vzniku ­americké kameramanské asociace - American Society of Cinematographers (ASC), kterou založila v roce 1919 malá skupina kameramanů sloučením dvou starších kameramanských klubů - Cinema camera Club z New Yorku a Static Club of America z Los Angeles. Sídlo měli v Hollywoodu a snažili se o rozvoj umění a vědy kinematografie, o spojování kameramanů za účelem propagace a udržování profesní prestiže a kvality. Čeští kameramani budou toto kulaté 100. výročí slavit v příštím roce. V Československu totiž vzniklo první kameramanské sdružení v roce 1920 pod názvem Český Klub Kino Fotografů (ČKKF), k jehož tradici se Asociace českých kameramanů hlásí ve svých stanovách. I českým kameramanů šlo od počátku o udržení kvality a prestiže kameramanské práce a o boj za prosazení myšlenky, že film je uměním.

11th International Film Festival of Cinematography Ostrava Kamera Oko 2019 is entering its second decade. We believe that it will continue to promote the cinematographic profession, which is a part of the cinematographic art. This year marks the 100th anniversary of the establishment of the American Society of Cinematographers (ASC), founded in 1919 by a small group of cinematographers that merged two older camera clubs, the Cinema camera Club of New York and the Static Club of America of Los Angeles. They were based in Hollywood and sought to develop the arts and cinematography science by bringing together cinematographers to promote and maintain professional prestige and quality. Also the Czech cinematographers will celebrate the 100th anniversary next year. In Czechoslovakia, the first cameraman association was established in 1920 under the name Czech Club of Motion Picture Photographers (ČKKF), and it was the organization that gave rise to the Association of Czech Cinematographers (ACK). Czech cinematographers were also interested in maintaining the quality and prestige of cinematographic work from the outset and fighting for the idea that film is art.

Jedenáctý ročník Ostrava Kamera Oko je v rukou kurátorů, kteří si překvapivě kladou otázky: Vytrácí se kameramanské řemeslo? Potřebujeme jej ještě vůbec? A kde se v dnešní době nachází hranice kamery? Že by kameramanské řemeslo již nebylo potřebné? Vždyť i dnes se natáčejí filmy vysoké umělecké a řemeslné úrovně. Těmi jistě jsou: Nabarvené ptáče kameramana Vladimíra Smutného, Ostrým nožom kameramanky Denisy Buranové a Ja teraz klamie kameramana Arkadiusze Tomiaka. Jde o zástupce středoevropských kameramanských asociací českého, slovenského a polského regionu Evropské unie, kteří se účastní mezinárodního festivalu OKO v sekci Industry program a drží otázku kameramanského řemesla pevně v rukou. Asociace českých kameramanů na kurátorské otázky odpovídá jasně: ano, potřebujeme kameramanské řemeslo stále, hovoříme-li ovšem o filmu. Či snad existují jiné audiovizuální obory, ve kterých takové řemeslo potřebné není? Asociace českých kameramanů zve do Ostravy na film ­Nabarvené ptáče. Příběh vzniku tohoto filmu je příkladem nedobré situace v české kinematografii. Prostředky na kvalitní tvorbu se dnes shání jen velmi obtížně. Současné filmové produkce natáčejí převážně jen historizující, pro producenty a sponzory srozumitelná témata, což znemožňuje rozvoj mladé progresivní kinematografie. Ta by měla reflektovat současný život lidí, současná mladá témata. Autorita Evropské Unie má dle našeho názoru na tomto nedobrém stavu značný podíl. Evropa slibovala kulturní rozmanitost a podporu regionálních kulturních zdrojů a přirovnávala se k velké květině čítající mnoho různobarevných květů. Podpora kultury v EU ale strádá, filmaři v České republice nemohou realizovat svoje projekty, mnoho talentovaných režisérů vůbec nic nenatáčí, kameramani jsou nuceni fotografovat nekvalitní komerční a podbízivé komedie jen proto, aby se nějak uživili. Věříme proto, že akce typu mezinárodních filmových festivalů, jakým Ostrava Kamera Oko je, pomohou otevřít správcům Evropy i vedení České republiky oči, aby začali nabízet kvalitativně o několik řádů vyšší podporu kulturního vyžití svých občanů, třeba i formou tvorby filmů. Jak říká pan kameraman a professor FAMU Jaromír Šofr: “Jde o s nímky tzv. krásné kinematografie”. Bohužel ale ani on nesehnal dostatečnou podporu na oslavu svého významného životního jubilea festivalovou projekcí kvalitně digitálně restaurovaného snímku Postřižiny, jím vyvinutou a certifikovanou metodikou DRA, protože mu to bylo malostí ve vedení české kinematografie znemožněno. Přejeme proto festivalu Ostrava kamera Oko více peněz pro pořádání tohoto prestižního tvůrčího setkání evropských a světových filmových tvůrců a nám ostatním důstojné a kvalifikované vedení české kinematografie. Marek Jícha prezident Asociace českých kameramanů 12

11th OKO is in the hands of the curators who are surprisingly asking themselves: Is the cinematographic craft disappearing? Do we still need it? And where is the boundary of the camera today? Is there a chance the cinematographic craft will not be needed anymore? After all, films on a high artistic and craft level are being made. To name just a few: The Painted Bird, by cinematographer Vladimir Smutný, By a Sharp Knife of the cinematographer Denisa Buranová or Arkadiusz Tomiak’s I am Lying Now. They are representatives of the Central European Cinematographer’s Associations of the Czech, Slovak and Polish Regions of the EU, who participate in the international festival OKO and hold the issue of cinematographic craft firmly in their hands. ACK responds to the curatorial questions clearly: Yes, we still need the cinematographic craft in the film industry. But are there any other audio-visual fields that do not need the cinematographic craft? ACK would like to invite you to Ostrava to see The Painted Bird as the story of its creation shows an example about the bad state of the Czech cinematography. It has become a real challenge to obtain funds needed for creative filmmaking. Contemporary film productions are mainly focusing on historical themes that are straightforward and easily grasped by the producers and sponsors and so the young and progressive cinematography is suppressed. Today’s cinematography should map the present lifestyle and modern issues. In our view, this situation might partly be caused by the authority of the EU. Europe has been promising cultural diversity and support of regional cultural resources, it has been comparing to a big flower with many colourful petals. And yet the culture under the govern of the EU suffers and filmmakers in the Czech Republic cannot realize their projects, many talented directors cannot even work, cinematographers are forced to do commercial and pandering comedies just to make living. We believe, international film festivals such as OKO are precisely the events that could help the governors of Europe and the leadership of the Czech Republic see the hunger for culture, and it may be the stimulus to offer more funds and support for the cultural activities of their citizens also in the form of a quality film. As FAMU cameraman and professor Jaromír Šofr says: “These are films of so-called beautiful cinematography”. Unfortunately, he did not get enough support to celebrate his important jubilee with the festival projection of a quality digitally restored film Cutting It Short, done by a certified DRA method he himself developed due to the short-sighted decision of the Czech cinematography. We wish the Ostrava Kamera Oko more resources for organising this prestigious creative meeting of European and world filmmakers and for the rest of us dignified and qualified management of the Czech cinematography. Marek Jícha President of the Association of Czech Cinematographers


VÁŽENÍ NÁVŠTĚVNÍCI,

DEAR VISITORS,

jeden z generálních tajemníků mezinárodního olympijského výboru měl zvyk označit každé právě skončené olympijské hry za “nejlepší v historii”. (Učinil jednu výjimku, ale to teď necháme stranou). V tom rozhodnutí i v tom výroku je něco opravdu milého a vstřícného. Vyčerpanému organizačnímu týmu a sportovcům (pro něž v případě účasti na olympiádě jistě více než kdy jindy platí, že hlavní bylo se zúčastnit, ne vyhrát) se tak dá mile najevo důležitá věc. Že právě to všechno, myslíme nasazení a účast, celá ta práce, byla náležitě zúročena. Nejen, že nebyla zbytečná, ona byla hodnotná, výjimečná, nejlepší v historii. A všechny organizátory a účastníky ročníků minulých ten výrok nezamrzí, vždyť i oni byli ve své chvíli t­ akoví.

One of the Secretaries-General of the International Olympic Committee had the habit of calling each finished Olympic games as “the best in history“. (He made one exception, but that’s not important.). His decision to do so and the statement itself hide within something quite nice and kind. These words send an important and lively message to the exhausted organisers and athletes (for whom it most certainly applies, especially in the case of the Olympics, that the important thing is not winning, but taking part). The message that it was their enthusiasm and participation, their whole work that has paid off. And it has not only paid off, it was valuable, exceptional, the best in history. And all the organisers and participants of the past games cannot feel bad about it, as it was them who were the best in that moment. When writing this text, we are not at the end of the festival, but rather awaiting its beginning. Therefore, we cannot and do not want to evaluate it, but what we can and do want to do is to review the state of its programme, the unceasing work of our colleagues, the deployment of our curators, and lastly selfless support of our friends.

V momentě, kdy píšeme tento text, se neocitáme na konci f­estivalu, ale před jeho začátkem. Nemůžeme a nechceme tedy posuzovat jeho budoucí průběh, zato můžeme (­a chceme) ­posoudit stav jeho programu, tu několikaměsíční práci našich kolegů, nasazení našich pozvaných kurátorů, nezištnou podporu našich přátel. A víc než kdy dříve se nám chce napsat: program Ostrava Kamera Oko je v letošním 11. ročníku nejlepší v historii. Hlavní soutěže se účastní nejnovější díla čtyř autorů, o jejichž kinematografii jsme - silami, které jsme měli k dispozici - pečovali v průběhu minulých let; La Gomera, Liberté, ­B acurau i Le Daim jsou snímky, o nichž nepochybujeme, že se zapíší do kinematografické historie a budou se s „podobou kinematografie v roce 2019” spojovat. A zároveň jsou tu dva autoři noví, jimž se ale rádi budeme věnovat i v budoucnu , s filmy ­Transnistra a Longa noite. Filmový program s námi spoluutvářejí přizvaní kurátoři, kteří jsou sami etablovanými tvůrci. To je krok, ke kterému jsme se odhodlávali dlouho. Ubezpečujeme se stále, že vnímání audiovize se neustále proměňuje a že festival musí dávat najevo svoji schopnost odrážet i tyto proměny. Jsme pyšní na utvrzení spolupráce se středoevropskými kameramanskými asociacemi a filmovými školami, na živost programu krátkých děl mladých kameramanů i filmů v přípravách. A pak, samozřejmě, je tu STORY, program spojující film a audiovizi, výtvarné umění, hudbu, architekturu a konceptuální umění v jeden celek. Film je film a kino je kino, oboje tu tak už bude (“navždy”) a festival tu skutečnost bude pečlivě reflektovat. Ale kameramanská práce zasahuje mnohem dál a umožňuje vzniknout nečekanému, něčemu, co je neuchopitelné, mimo kategorie. Audiovizuální site-specific program Story je naším závazkem o to “uchopit neuchopitelné”. Gabriela Knýblová ředitelka festivalu Jakub Felcman dramaturg Oficiálního výběru

And more than ever we feel like writing: the programme of the 11th Ostrava Kamera Oko is the best in history! There are brand new works of four authors in the main competition, whose cinematography we have carefully tended – as much as we could have – in the past years - La Gomera, ­Liberté, Bacurau and Le Daim are pictures that will, undoubtedly, form the cinematographic history and will represent the “shape of the cinematography of 2019”. On top of that there are two new authors that have caught our attention, presenting the films ­Transnistra and Longa noite. The film programme is co-created by invited curators, who are established artists themselves. It took us a long time to take this step. We have been reassuring ourselves that the perception of audio-visual art constantly changes and that the festival should keep up with this trend. We are proud to have established and maintained cooperation with central European cinematographic associations and film schools, and it makes us happy to introduce short works of young cinematographers and films that are being prepared. And finally there is the STORY programme bringing together film and audio-vision, visual arts, music, architecture and conceptual art in one whole. Film is film is film. Cinema is a cinema is a cinema, and both will be there (“forever”), and the festival will reflect that fact wisely. But the work of cinematographers goes much further and enables creation of something unexpected, something that cannot be grasped, something outside the box. The audio-visual site-specific programme Story is our commitment to “grasp the ungraspable”. Gabriela Knýblová Director of the Festival Jakub Felcman Official Selection, dramaturgy

13


O F F IC IA L S EL ECT IO N J U RY POROTA OFICIÁLNÍHO VÝBĚRU

MA RT IN KOHOUT

MARTIN KOHOUT Umělec a nakladatel (TLTRPreß) Martin Kohout je absolventem Katedry kamery na pražské FAMU. Svá studia zakončil na Städelschule ve Frankfurtu nad Mohanem, v ateliéru Simona Starlinga. Jako formu vyjádření používá pohyblivý obraz, objekt či instalaci. Aktuálně se ve svých snímcích About Night Shifts a Slides přiblížil i filmovému médiu. Kohoutovým častým tématem jsou zvyky a typy lidského chování, které vychází z naší zkušenosti s digitální komunikací. Svou tvorbu prezentuje v České republice i v zahraničí. V roce 2006 založil výběrový kulturní portál jlbjlt.net, který funguje dodnes.

MARTIN KOHOUT Artist and publisher (TLTRPreß) Martin Kohout uses motion picture, installation or an object as a form of expression. Currently he nearly reached film media in his new works called About Night Shifts and Slides. He graduated from Cinematography Department at Film and TV school of the Academy of Performing Arts in Prague. He also studied in Frankfurt at Städelschule in Simon Starling’s atelier. He founded upmarket cultural net jlbjlt.net, which is still being used. Kohout mainly focuses on habits, customs and types of human behaviour that origin from our own experience with digital communication. He presents his work in the Czech republic or abroad.

14


A DÈL E PERRIN

RA DKA ŠIŠULÁKOVÁ

ADÈLE PERRIN

RADKA ŠIŠULÁKOVÁ

Adèle Perrin je francouzská kameramanka žijící v Praze, momentálně pracuje na mezinárodních filmových projektech. Studovala humanitní vědy (CPGE, Edouard Herriot v Lyonu) se zaměřením na literaturu, filozofii a film. Poté absolvovala magisterské studium kamery na Národní filmové škole v Toulouse (ENSAV) a nakonec své vzdělání ukončila dvěma lety na fotografickém oddělení FAMU v Praze. Opravdu ráda pracuje s filmovým materiálem a analogovou fotografií. Pracovala převážně na narativním krátkém filmu, ale také na videích a dokumentárních filmech. Hledá náročné a umělecké projekty a touží se setkat a pomoci talentovaným tvůrcům z celého světa.

Absolventka Kameramanské tvorby na VŠMU. Ve své tvorbě se věnuje především dokumentárním filmům. V uplynulých letech spolupracovala na dokumentu Hotel Úsvit, absolventských hraných filmech Magic Moments a Manžel Ján s rodinou. V loňském roce se podílela na dokumentárním snímku Můj neznámý vojín a absolventském filmu Martiny Buchelové Kto chce byť hrdina. Za poetický snímek ze života dvou sester Magic Moments získala v roce 2018 Cenu Ostrava Kamera Oko za nejlepší kameru v sekci Krátkometrážní soutěž.

ADÈLE PERRIN

RADKA ŠIŠULÁKOVÁ

Adèle Perrin is a French cinematographer established in Prague and currently working on international film projects. She started her studies with a humanist programme (CPGE, Edouard Herriot, in Lyon) specialised in literature, philosophy and cinema. Then she did a master in cinematography in the national cinema school in Toulouse (ENSAV), and finally completed her education with two years in the photography department of FAMU in Prague. She particularly likes working on film material and with analogue photography. She has been working mostly on narrative short film, but also on video art and documentary. She is looking for challenging and artistic projects and wishes to meet and help talented filmmakers from all over the world.

Radka Šišuláková graduated in cinematography from the Academy of Performing Arts in Bratislava. In her work, she focuses predominantly on documentary films. In recent years, she worked on the documentary Sunrise Hotel and graduate live-action films Magic Moments and Husband Ján and Family. In 2018 she worked on the documentary My Unknown Soldier and Martina Buchelova’s graduate film Who Wants to be a Hero. For her poetic film from the life of two sisters called Magic Moments, she won the Ostrava Kamera Oko Prize for the best camera in the Short Film Competition in 2018.

15


S H O RT F I LM COM P ET IT IO N J U RY POROTA KRÁTKOMETRÁŽNÍ SOUTĚŽE

S HAZ ZU LA

SHAZZULA Shazzula je belgická filmová a hudební umělkyně, aktuálně působí v temné bruselské kapele Wolvennest. Bezpočet spřízněných muzikantů (mj. Aluk Todolo, Master Musicians of Bukkake) přizvala i na svůj dosud největší projekt Black Mass Rising (2011), který byl českému publiku představen v experimentální sekci MFF Karlovy Vary. Na svých aktuálních projektech úzce spolupracuje s matematikem a spisovatelem Danielem Dujeuxem a taky hudebním producentem, který vystupuje pod jménem Déhà.

SHAZZULA

Shazzula is a Belgian film and music artist currently working in the dark Brussels band Wolvennest. Countless related musicians (including Aluk Todolo, Master of Musicians of Bukkake) has been invited to join her so-far biggest project called Black Mass Rising (2011) that have been introduced to the Czech audiences within the experimental section of MFF Karlovy Vary. Her current projects involve a mathematician and writer Daniel Dujeux and also a music producer who performs under the name Déhà.

16


DOM IN I K STRYCHARSKI

IGOR STOKFISZEWSKI

DOMINIK STRYCHARSKI

IGOR STOKFISZEWSKI

Dominik Strycharski je polský skladatel, flétnista, zpěvák, improvizátor, performer a učitel. V každé z těchto oblastí se vzdělával především sám, podporován studiem hudební výchovy na Slezské Univerzitě v Těšíně. Jeho obrovská produkce zahrnuje alba, koncerty, filmové partitury a jednorázové akce s jazzovou hudbou, improvizací, experimentem, hlukem, klubem, post-divadlem a divadlem. Zabývá se jak hudbou, tak i zvukem jako takovým. Hraje a skládá současný jazz a to na mnoha elektrických a akustických scénách, věnuje se hudbě soudobé, elektronické, divadelní, post -hiphopové, hlukové a samozřejmě taky improvizuje. Je podepsán pod projekty jako Doministry, působí v kapelách the Core, Pulsarus, Organic Panic a Prophetic Fall.

Igor Stokfiszewski je vědec, aktivista, novinář a umělec. Autor děl Zwrot Polityczny (Politický Zvrat, 2009) a Prawo do kultury (Právo na kulturu, 2018), editor knihy Culture and Development: Beyond Neoliberal Reason (2017) a spoluautor knihy Built the City: Perspectives on Commons and Culture (2015). Je spoluautorem scénáře a druhým režisérem snímku Symfonia Fabryki Ursus (2018) režisérky Jaśminy Wójcikové, se kterou spolupracuje od roku 2013 v komunitních uměleckých projektech. Je členem organizačního týmu Krytyka Polityczna a správní rady organizace European Alternatives.

DOMINIK STRYCHARSKI

IGOR STOKFISZEWSKI

Dominik Strycharski - Polish composer, recorder player, vocalist, improviser, performer and teacher. He practically self-taught in each of the cultivated fields, supported by studies at Musical Education at the University of Silesia in Cieszyn. His huge output includes albums, concerts, film scores and one-off events with jazz music, improvised, experimental, noise, club and post-theater, and theater. He deals with both music and sound in itself. He plays and composes contemporary jazz, in many electric and acoustic scenes, contemporary music, electronic, theatrical, post-hiphop, noise as well as various varieties of improvised music, in his own projects Doministry and in the Core, Pulsarus, Organic Panic and Prophetic Fall bands.

Igor Stokfiszewski is a researcher, activist, journalist and artist. Author of Zwrot Polityczny [Political Turn] (2009) and Prawo do kultury [The Right to Culture] (2018), editor of Culture and Development: Beyond Neoliberal Reason (2017), co-editor of – ­ among other books – Built the City: Perspectives on Commons and Culture (2015). He’s script’s co-author and second director of Symphony of the Ursus Factory (2018) directed by Jaśmina Wójcik who he collaborates in community arts practices with since 2013. He’s a member of the Krytyka Polityczna organisation team and board of trustees of European Alternatives organisation.

17


18


OFFICIAL SELECTION OFICIÁLNÍ VÝBĚR Gustavo Pessoa BACURAU

18

Tudor Mircea LA GOMERA The Whistlers

Mauro Herce LONGA NOITE

Virginie Surdej TRANSNISTRA

22

19

QuentinDupieux LE DAIM Deerskin

20

Artur Tort LIBERTÉ

21

23

Only films that were made after ­January 1, 2018 and haven´t been screened at any other Czech film festival may be ­submitted to the Official Selection competition section. The jury will award the director of photography of the winning picture with the IFF Ostrava Kamera Oko Grand Prix along with 1,000 Euro prize money. The jury may also award the ­Special Jury Prize.

Do soutěže Oficiální výběr mohou být přihlášeny celovečerní filmy, které ­vznikly po 1. lednu 2018 a které dosud nebyly promítány na jiném českém filmovém festivalu. Kameraman vítězného filmu v sekci Oficiální výběr obdrží cenu Grand Prix MFF Ostrava Kamera Oko a s ní spojenou odměnu 1 000 eur. Porota může navíc udělit i Zvláštní cenu poroty.

19


P EDRO SORETO

Bacurau

Brazil, France > Brazílie, Francie 2019, 130 min. director > režie Kleber Mendonça Filho, Juliano Dornelles camera > kamera Pedro Soreto screenplay > scénář Kleber Mendonça Filho, Juliano Dornelles

cast > hrají Sonia Braga, Udo Kier, Barbara Colen, Thomas Aquino, Silvero Pereira contact > kontakt assistant@sbs-productions.com (Edouard van Dijk)

BACURAU

V blízké budoucnosti… Bacurau, vesnička v brazilské poušti, oplakává ztrátu Carmelity, jejich vůdkyně, která se dožila devadesáti čtyř let. O několik dní později si vesničané všimnou, že jejich komunita zmizela z většiny map.

BACURAU

A few years from now… Bacurau, a small town in the Brazilian sertão, mourns the loss of its matriarch, Carmelita, who lived to be 94. Days later, its inhabitants notice that their community has vanished from most maps.

20

OFFICIAL SELECTION

OFICIÁLNÍ VÝBĚR

selected filmography > vybraná filmografie 2019 Swinguerra 2018 Rudá 2017 Gabriel e a montanha 2016 Aquarius 2014 Casa Grande


T U DO R MIRCEA

La Gomera

Romania, France > Rumunsko, Francie 2019, 98 min. director > režie Corneliu Porumboiu camera > kamera Tudor Mircea screenplay > scénář Corneliu Porumboiu

cast > hrají Vlad Ivanov, Catrinel Marlon, Rodica Lazar, Antonio Buil, Agusti Villaronga, Sabin Tambrea contact > kontakt anna@aerofilms.cz

selected filmography > vybraná filmografie 2018 Fotbal Infinit 2015 Comoara 2013 Când se lasa seara peste Bucuresti sau metabolism 2012 Rocker 2010 Morgen

LA GOMERA

Rumunský policista a mafiánská volavka Cristi se vydává na kanárský ostrov La Gomera naučit se prastarý hvízdavý jazyk. V Rumunsku jej sleduje a odposlouchává policie a tajný jazyk je nejspíš jediný způsob, jak pokračovat v komunikaci s gangstery. Cristi chce totiž pomoci z vězení Zsoltovi, který jako jediný ví, kde je ulitých 30 milionů euro.

THE WHISTLERS

Cristi, a Romanian police officer who is a whistleblower for mafia, is going to La Gomera Island to learn an ancestral whistling language. In Romania he is under police surveillance and by using this coded language he will continue to communicate with the mobsters to get Zsolt out of prison. Zsolt is the only one who knows where 30 millions of euros are hidden.

OFICIÁLNÍ VÝBĚR

OFFICIAL SELECTION

21


Q U EN T IN DUPIEUX

Le Daim

France > Francie 2019, 77 min. director > režie Quentin Dupieux camera > kamera Quentin Dupieux screenplay > scénář Quentin Dupieux

cast > hrají Jean Dujardin, Adèle Haenel contact > kontakt clara@wtfilms.com

LE DAIM

Georges, věk 44 let, a jeho bunda, materiál 100% jelenice, mají plán.

DEERSKIN

Georges, 44 years old, and his jacket, 100% deerskin, have a plan.

22

OFFICIAL SELECTION

OFICIÁLNÍ VÝBĚR

selected filmography > vybraná filmografie 2018 Au poste! 2015 Being Flat 2014 Réalité 2013 Wrong Cops 2012 Wrong


A RT U R TORT

Liberté

France, Spain, Portugal > Francie, Španělsko, Portugalsko 2019, 132 min. director > režie Albert Serra camera > kamera Artur Tort screenplay > scénář Albert Serra

cast > hrají Helmut Berger, Theodora Marcade, Marc Susini, Iliana Zabeth contact > kontakt ruta@filmsboutique.com

selected filmography > vybraná filmografie 2018 Roi Soleil 2016 La mort de Louis XIV 2013 Història de la meva mort 2012 Els tres porquets

LIBERTÉ

1774, krátce před vypuknutím francouzské řízeno jen těmi zákony, které naplňují j­ejich revoluce, někde mezi Postupimí a Berlínem. nesplněné touhy. Madame de Dumeval, Duc de Tesis a Duc de Wand, hýřilové vyloučeni z puritánského dvoru Ludvíka XVI. se vydávají na cestu za legendárním německým volnomyšlenkářem Ducem de Walchenem, který žije sám v zemi, kde vládne přetvářka a faleš. Jejich hlavním posláním se stává šíření libertinismu, osvícené filozofie, která je založena na odmítání morálních hranic a autorit. Hledají však taky místo, kde se budou moci oddávat hrátkám, při nichž je objevování rozkoše

LIBERTÉ

1774, shortly before the French Revolution, somewhere between Potsdam and Berlin. Madame de Dumeval, the Duc de Tesis and the Duc de Wand, libertines expelled from the puritanical court of Louis XVI, seek the support of the legendary Duc de Walchen, German freethinker, lonely in a country where hypocrisy and false virtue reign. Their mission is to export libertinage, a philosophy of enlightenment founded on the rejection of moral boundaries and authorities, but

moreover to find a safe place to pursue their errant games, where the quest for pleasure no longer obeys laws other than those dictated by unfulfilled desires.

OFICIÁLNÍ VÝBĚR

OFFICIAL SELECTION

23


MAU RO HERCE

Longa noite

Spain > Španělsko 2019, 93 min. director > režie Eloy Enciso camera > kamera Mauro Herce screenplay > scénář Eloy Enciso

cast > hrají Micha Bies Golas, Nuria Lestegás, Manuel Pozas, Verónica Quintela, Manuel Pumares contact > kontakt Filmika Galaika

LONGA NOITE

Anxo se několik let po válce rozhodl vrátit do své domovské vesnice na galicijském venkově. Ne všichni jsou však z jeho návratu nadšeni. Spolu s ním přichází i vzpomínky, které by měly být raději zapomenuty.

ENDLESS NIGHT

Anxo returns to his home village in the Galician countryside. There, he is greeted with concern by the victorious and the defeated, who see in him the danger of diving back into their silenced memories.

24

OFFICIAL SELECTION

OFICIÁLNÍ VÝBĚR

selected filmography > vybraná filmografie 2019 Lonely Rivers, O que arde 2018 Dos Fridas, La estrella errante 2017 Pour le réconfort, El mar nos mira de lejos 2016 Mimosas 2015 Une histoire américaine


V I R G IN IE SURDEJ

Transnistra

Sweden, Denmark, Belgium > Švédsko, Dánsko, Belgie, 2019, 93 min. director > režie Anna Eborn camera > kamera Virginie Surdej screenplay > scénář Anna Eborn

cast > hrají Tatyana Lipovskaya, Anatoly Nikolaevich, Alexander Stadnik contact > kontakt maelle@catndocs.com (Maëlle Guénégues)

selected filmography > vybraná filmografie 2019 Nuestras madres, Adam, Parwareshghah, By the Name of Tania 2017 Dream by the Sea, Razzia, Lida, Insyriated

TRANSNISTRA

Dokumentární snímek z Podněstří sleduje skupinu dospívajících protagonistů při jejich cestě za lepším životem. Hlavní postavy provází diváka bezčasím letní krajiny, jejich rodinné zázemí ztělesňuje nespokojenost a chudobu místního obyvatelstva, stejně jako věčnou touhu po zvýšení vlastního komfortu. Film byl natáčen na 16mm kameru a meditativní způsob obrazového zpracování podtrhuje samotné plynutí příběhu.

TRANSNISTRA

The documentary from Transnistria follows a group of teenagers on their way towards a better life. The main characters guide the viewer through the endlessness of the summer landscape, while their family background embodies their dissatisfaction and the poverty of the local population. The eternal desire to increase their own comfort is profound. The film was shot on 16mm camera and the meditative image processing underlines the story itself. OFICIÁLNÍ VÝBĚR

OFFICIAL SELECTION

25


26


SHORT FILM C OM P ET I T I O N KRÁTKOMETRÁŽNÍ SOUTĚŽ Tomáš Frkal CUKR Sugar

26

FIlip Knoll ČEREŠNĚ Cherries

27

Tomáš Šťastný INIMICAL

28

Yelizavjeta Nedayvoda NESPÍM I don’t sleep

29

Staislav Adam NOC S AGAMOU The Night of the Agama

30

The jury of the Short Film Competition will award the director of photography of the winning picture with the Ostrava Kamera Oko Prize for best film in Short Film Competition. The jury may also award the Special Jury Prize.

Kameraman vítězného filmu v sekci Krátkometrážní soutěže obdrží Cenu Ostrava Kamera Oko za nejlepší kameru. Porota navíc může udělit Zvláštní cenu poroty.

27


TOMÁ Š FRKAL

Cukr Sugar

Czech Republic > Česko, 2019, 25 min. director > režie Tereza Vejvodová camera > kamera Tomáš Frkal screenplay > scénář Tereza Vejvodová

TOMÁŠ FRKAL

Tomáš Frkal se k natáčení videí dostal díky jízdě na skateboardu. Vystudoval střední průmyslovou školu v oboru filmová a televizní tvorba a po prvním ročníku kamery filmové školy v Písku byl přijat na kameru pražské FAMU. V rámci hrané tvorby nejvíce natáčel se Šimonem Štefanidesem, jehož film Nehoda se objevil na shortlistu BAFTA v roce 2017, a s Terezou Vejvodovou, jejíž film Místo byl nominován na Českých lvech v ceně Magnesia v roce 2018. V současné době dokončuje s Jindřichem Andršem celovečerní časosběrný dokument ­Nová šichta.

TOMÁŠ FRKAL

Tomáš Frkal started shooting videos while skateboarding. He graduated from the Secondary Technical School of Film and Television and after the first year of studying cinematography at the Film Academy in Písek was admitted to study cinematography at FAMU Prague. He has created most of his feature films with Simon Štefanides, whose film Collision appeared on the BAFTA shortlist in 2017, and with Tereza Vejvodová, whose film A Part was nominated for the 28

SHORT FILM COMPETITION

cast > hrají Ruth Magdaléna Schmidtová, Jan Vondráček, Petr Jeřábek contact > kontakt FAMU, alexandra.hroncova@famu.cz

Pracuje také na experimentálním hudebním dokumentu Piano Pripyat o opuštěných piánech v Pripjati vedle Černobylu. Kromě natáčení krátkých filmů se věnuje i reklamním spotům a zároveň dokončuje magisterský program kamery na FAMU.

Czech Lion Award at the Magnesia Award in 2018. He is currently completing the feature-length documentary A New Shift with Jindřich Andrš. He is also working on an experimental music documentary ­­­­Piano ­Pripyat about abandoned pianos in Pripyat in the vicinity of Chernobyl. In addition to making short films, he also shoots commercials and is also completing a Master’s pro­ gram at FAMU.

selected filmography > vybraná filmografie 2015 Ventolin 2016 Nehoda 2017 Místo, Kov o kov, Poslední šichta Tomáše Hisema 2018 Plavání pro pokročilé 2018 Cukr 2019 Nebát se ničeho, Piano Pripjať, Nová šichta

CUKR

Osmnáctiletá Marie se snaží postavit na vlastní nohy. Žije se svým přítelem, ale tajně přitom pracuje jako „sugarbaby“ a poskytuje společnost starším mužům. Tyto dvě skutečnosti se začnou nesnesitelně spojovat. Film zkoumá téma blízkosti ve společnosti, kde kapitalistické principy stírají­ osobní vztahy.

SUGAR

Eighteen-year-old Marie is trying to cut herself loose. She lives with her boyfriend, but secretly works as a “sugarbaby” keeping older men company. But then these two “worlds” become too entwined. A short film exploring the theme of closeness as a commodity in a society where capitalist principles rub off onto personal relationships.

K R ÁT KO M E T R Á Ž N Í S O U T Ě Ž


F I L IP KNOLL

Čerešně Cherries

Czech Republic / Slovakia > Česko / Slovensko, 2019, 29 min. director > režie Katarína Gramatová camera > kamera Filip Knoll screenplay > scénář Katarína Gramatová

FILIP KNOLL

ČEREŠNĚ

FILIP KNOLL

CHERRIES

Krátký film Čerešně je Knollovým debutem rok poté, co vystudoval univerzitu ve Zlíně. Absolvoval s krátkým sci-fi filmem NATIVA, který spolurežíroval. Během studia natočil i krátkometrážní film z prostředí pašeráků na slovensko-polských hranicích Pašovaný tovar. Momentálně působí hlavně v Praze, kde se věnuje komerční tvorbě a hudebním videoklipům.

The short film Cherries is Knoll’s debut one year after graduating from the University of Zlín. He graduated co-directing a short scifi film NATIVA. During his studies he made a short film Dark Hand looking into the world of smugglers operating on the Slovak-Polish border. He lives in Prague where he shoots commercials and music videos.

cast > hrají Tereza Marečková, Oldřich Vlček, Dávid Hartl, Maria Ludvíková contact > kontakt Flow production, Juliana Rychlíková

selected filmography > vybraná filmografie 2016 Nativa 2019 Pašovaný tovar 2019 Čerešně

Hana je dítě s vyspělými názory. Během svých šestnáctin přesvědčuje otce o vlastních postojích a názorech na život. Ten ji však odmítá. Očekává sice od Hany dospělé chování, ovšem při rozhovoru ji stále vnímá jako dítě. Každý má svou pravdu. Hana zažívá dilema, zda za svůj názor dále bojovat, anebo se kousnout do jazyka.

Hana is a mature child. On her 16th birthday she is trying to convince her father of her attitudes and beliefs about life. But he rejects her. He expects Hana to behave as an adult, but still sees her as a child. Everyone has their own truth. Hana is faced with the dilemma of fighting for her opinion or holding her tongue.

K R ÁT KO M E T R Á Ž N Í S O U T Ě Ž

SHORT FILM COMPETITION

29


TOMÁ Š ŠŤASTNÝ

Inimical

Czech Republic > Česko, 2019, 4 min. director > režie Tomáš Šťastný, Oliver Beaujard, Nino Zardalishvili camera > kamera Tomáš Šťastný screenplay > scénář Jan Razima, Tomáš Šťastný

TOMÁŠ ŠŤASTNÝ

INIMICAL

TOMÁŠ ŠŤASTNÝ

INIMICAL

Tomáš Šťastný našel svoje místo za kamerou díky otci. Na FAMU se pokusil přihlásit po dvou letech studia filmové školy v Písku. V současné době zde dokončuje magisterský stupeň oboru kamera. Mezi jeho nejbližší spolupracovníky patří režisérka Myro Klochko, se kterou získal ocenění studentské ceny AČK a nominaci na festivalu CAMERIMAGE.

Tomáš Šťastný found himself behind the camera thanks to his father. He tried to apply to FAMU after two years of studying at the Film Academy in Písek. Now he is finishing his master’s degree in cinematography. Among his closest associates is the director Myro Klochko with whom he won the ACC Prize and has been nominated at the CAMERIMAGE festival.

30

SHORT FILM COMPETITION

cast > hrají Natálie Podešvová contact > kontakt FAMU, alexandra.hroncova@famu.cz

Nejvíce postrádáme věci, které jsme nadobro ztratili. Nemoc je v tomto případě úplně nejhorší, jelikož si vezme to nejcennější v momentě, kdy to nejméně čekáme. Zoufale potom toužíme po pocitu normálnosti bez okovů. Přesně takový pocit můžete zažít s hlavní představitelkou filmu. Něco se ve vás mění. I když to na povrchu ještě není znát, cosi se v hlubinách pohnulo.

The thing we lost forever is the one we miss the most. Disease is in this case the worst as it takes the most precious things when we least expect it. And only then one longs for the feeling of “normality” without the burden of being ill. This is exactly the feeling you will face together with the main character of this film. Something is changing inside you. Even though the outside world can’t tell, something has changed deep down.

K R ÁT KO M E T R Á Ž N Í S O U T Ě Ž

selected filmography > vybraná filmografie 2015 Na hraně, Řezník 2016 Kittchen - Až budu proměněný, Lehká 2017 WEMOVE 2018 Ale aj ja sa těším, A Pale Blue Dot 2019 Evian mezi ohni, Do dálky a lodí, František Skála - Jediná jistota je nejistota, Proč se cítím jako kluk?


Y E L I Z A V I ETA NEDAYVODA

Nespím I don’t sleep

Slovakia > Slovensko, 2018, 4 min. direction and camera > režie a kamera Yelizavieta Nedayvoda screenplay > scénář Katarína Gramatová

YELIZAVIETA NEDAYVODA

NESPÍM

YELIZAVIETA NEDAYVODA

I DON’T SLEEP

Ze svého rodného města - přímořské Odessy na jihu Ukrajiny - se Yelizavieta přesunula do Bratislavy, kde momentálně studuje kameru na VŠMU. Pracuje na školních projektech, mezi kterými má nejradši hrané filmy s jistou mírou stylizace. Inspiruje se fashion fotografií a experimentální filmovou tvorbou. Snaží se ve své tvorbě hledat průniky indiánského šamanismu v současné společnosti, fascinuje ji element vody.

From her hometown - the Odessa seaside in the south of Ukraine – Yelizavieta moved to Bratislava, where she is currently studying cinematography at VŠMU. Yelizavieta is working on school projects favouring short feature films with a certain degree of stylisation. She seeks her inspiration from fashion photography and experimental filmmaking. In her work she strives to find the meeting of Indian shamanism in contemporary society and is fascinated by the element of water.

cast > hrají Boris Javorský, Paulína Repčíková, Bibiana Hallová, Adriana Hoštáková contact > kontakt FTF VŠMU, festivals@vsmu.sk

selected filmography > vybraná filmografie 2019 OXT 2018 Nespím 2018 M

Krátký film mapuje poruchu spánku a nespavost jako takovou. Sledujeme pokřivené vnímání mladého chlapce. Jsme svědky jeho pozměněné optiky a rytmu dne.

This short film maps sleep disorders such as insomnia. We watch the distorted perception of a young boy and witness the way he sees the world and experiences the rhythm of the day.

K R ÁT KO M E T R Á Ž N Í S O U T Ě Ž

SHORT FILM COMPETITION

31


S TA N I S L A V ADAM

Noc s Agamou The Night of the Agama

Czech Republic > Česko, 2018, 32 min. director > režie Tomáš Janáček camera > kamera Stanislav Adam screenplay > scénář Tomáš Janáček

cast > hrají Johana Matoušková, Jan Hájek, Anežka Přikrylová Jan Hájek, Anežka Přikrylová contact > kontakt Martina Netíková, Background Films, +420 721 366 113, netikova@backgroundfilms.cz

selected filmography > vybraná filmografie 2014 Operace 2015 Střet 2016 Výchova k válce, Není pevná hranice 2017 Imitace 2017 Domov je tam, kde jsou hroby 2019 Noc s Agamou, Kiruna – překrásný nový svět

STANISLAV ADAM

NOC S AGAMOU

STANISLAV ADAM

THE NIGHT OF THE AGAMA

V letech 2013-2019 studoval na pražské FAMU. Za svůj bakalářský film Domov je tam, kde jsou hroby získal cenu AČK za nejlepší studentský počin. Jako hlavní kameraman natočil několik krátkých filmů a dokumentů – snímek ­Výchova k válce byl uveden na MFDF Jihlava 2016 a oceněn cenou Andreje Nikolaje Stankoviče, dokument Kiruna – překrásný nový svět byl tento rok uveden na švýcarském festivalu Visions du Réel v Nyonu. Adam se momentálně podílí na natáčení seriálu Slované s režisérem Michalem Blaškem.

Praha, noční nádraží v zimě. Radka vystupuje z autobusu s malou dcerou, kufrem na kolečkách a sportovní taškou v ruce. Ulicemi stejného města se domů pomalu vrací Luděk s vědomím, že na něj nikdo nečeká. Pár hodin před rozbřeskem může původně účelové protnutí osamělých osudů připomínat rodinu. Noc s Agamou je o setkání lidí, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých, a přesto si musí poradit především sami.

He studied at Prague’ s FAMU in 2013-2019. in ­filming the series Slavs with Slovakian di- Prague, a bus station on a winter night. He won the ACC Prize for Best Student rector Michal Blaško. ­adka, together with her little daughter, R Achievement with his student film Home is a suitcase and a gym bag, getting off a bus. where graves are. As the camera he made On the streets of the same city, Ludek is reseveral short films and documentaries - the turning home, aware that no-one is waiting documentary Teaching War was screened for him there. For a couple of hours before at the Jihlava IDFF 2016 and awarded with dawn, what was meant to be a fateful conthe Andrei Nikolai Stankovič Award, Kirunection with only one purpose might resemna - A Brand New World was screened at ble a family. The Night of the Agama is about the Swiss festival Visions du Réel festival an encounter of people who rely on others’ in Nyon this year. Adam is currently involved help, yet they must primarily help themselves. 32

SHORT FILM COMPETITION

K R ÁT KO M E T R Á Ž N Í S O U T Ě Ž


33




36

CURATOR’S CHOICE

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R


C U RAT O R ‘ S CHOICE KURÁTORSKÝ VÝBĚR Václav Drozd Attila Boa, Wolfgang Thaler THE FORGOTTEN SPACE

39

Václav Drozd Martin Kohout Kacper Czubak Oleg Mutu SYMFONIA FABRYKI URSUS GRZELI NATELI DGEEBI Symphony of the Ursus Factory In Bloom

39

41

Martin Kohout Philippe Grandrieux IL SE PEUT QUE LA BEAUTÉ AIT RENFORCÉ NOTRE RÉSOLUTION: MASAO ADACHI It May Be That Beauty Has Strengthened Our Resolve: Masao Adachi

42 Martin Kohout CHRISTOPHER BLAUVELT Meek’s Cutoff

43

Martin Mazanec Markéta Wagnerová DŽOK FILM

45

Martin Mazanec Jiří Rouš, David Šmitmajer, František Týmal TARAN

46

Monika Omerzu Midriaková Hélène Louvart CORPO CELESTE

Monika Omerzu Midriaková Viktor Palák EL ESPÍRITU DE LA COLMENA Shazzula The Spirit of the Beehive THE ESSOR

Viktor Palák Daniel Dujeux VISIONS PARTIELLES DE L’ENFER PART I

Viktor Palák Daniel Dujeux VISIONS PARTIELLES DE L’ENFER PART II

48

52

49

51

Monika Omerzu Midriaková Harris Savides ZROZENÍ Birth

48

Viktor Palák Shazzula RHIZOM

51

52

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R

CURATOR’S CHOICE

37


„FILM BY NEMĚL NAPOMÁHAT ESKAPISMU A PROHLUBOVAT POCIT, ŽE ŽIVOT PŮJDE NĚJAK DÁL NEPŮJDE, KAMERA SE MŮŽE STÁT OKEM, KTERÝM DO KLIMATICKÉ PROPASTI HLEDÍME.“

VÁ CL AV DROZD Václav Drozd vystudoval politologii na Univerzitě Karlově. V minulých letech pracoval jako redaktor internetového deníku Alarm, v současnosti přispívá do médii jako A2, Artyčok a Tvar. Působí jako odborový organizátor pro Central European Organising Center a pomáhá lidem v sektoru služeb zlepšovat jejich pracovní podmínky. Angažuje se také v hnutí za klimatickou spravedlnost.

“FILM SHOULD NOT AID ESCAPISM AND DEEPEN THE FEELING THAT LIFE WILL GO ON – AS IT WILL NOT. THE CAMERA CAN BE THE EYE THROUGH WHICH WE CAN LOOK INTO THE CLIMATIC ABYSS.”

Václav Drozd is a politology graduate of Charles’ University. In the past he worked as an editor of internet newspaper Alarm, nowadays he is involved with A2, Artyčok and Tvar. He works as an department organisator for Central European Organising Center and helps people in services improving their working conditions. He is also engaged with climate movement.

38

CURATOR’S CHOICE

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R


Oko nad propastí Eye over the Abyss

Při teplotách šplhajících ke čtyřiceti stupňům, uprostřed rozpáleného města, mě každá sebemenší úvaha o budoucnosti nutně vede k přemýšlení nad klimatickým rozvratem. Nad novým horizontem všeho jednání, ke kterému se teprve učíme vztahovat. Je to úplně nová existenciální situace nejen pro nás lidi jako původce krize, ale také pro veškeré živé organismy, se kterými planetu sdílíme. Se závratí hledíme do propasti budoucnosti, máme nakročeno, rukou pátráme ve vzduchu a snažíme se někoho nebo něčeho chytnout, abychom do nekonečné temné díry nespadli. Nebo do ní aspoň nespadli sami. Je stále obtížnější promýšlet film a další umělecké formy zobrazování bez toho, abychom současně brali v úvahu drastické vymírání živočišných druhů, rychle rostoucí majetkové nerovnosti a kolabující ekosystémy. Nejedná se totiž o pouhou změnu kvalitativní přechod mezi způsoby života, který bude možné z povzdálí kriticky nahlížet - nýbrž o zásadní obrat, před kterým není bezpečného úkrytu. With temperatures reaching forty degrees in the middle of a hot city, my every thought on future inevitably leads to considering climate change. This is on top of the new horizon of all actions to which we are still learning to relate. It creates a completely new existential situation, not only for us humans, who are the cause of the crisis, but also for all living creatures with which we share this planet. Dizzy, we are trying to peer into the abyss of the future, taking a step, trying to grasp something in the air, not to fall into the endless dark hole. Or at least, not to fall alone. It has become more and more difficult to think about filmmaking and other visual art forms without taking into account the drastic extinction of animal species, rapidly growing property inequalities and collapsing ecosystems. Because this time it isn’t a slight change – a qualitative transition between ways of life that can be critically viewed from a distance – it is a crucial change, and there is no place to hide.

Přestat se schovávat Stop hiding Film by neměl napomáhat eskapismu a prohlubovat pocit, že život půjde dál - nepůjde. Kamera se naopak může stát okem, kterým do klimatické propasti hledíme. Před audiovizuálními tvůrci leží náročný úkol, který spočívá ve snaze rozvrat klimatu zobrazovat takovým způsobem, jenž diváky sice povede k uvědomění nesmírného rozsahu krize, ale neochromí je strachem či cynismem. Film může probouzet emoce a soucit napříč živočišnými a rostlinnými druhy a pomáhat tak divákům vžít se do lidských i nelidských aktérů postižených rozvratem. Tím však nemyslím klišovité zobrazování hladovějících medvědů, tajících ledovců nebo kouřících fabrik - obrazy, na které jsme si snadno navykli a které mají blízko ke karikatuře. Úkol filmaře v tomto případě spočívá v neúnavném hledání konkrétních, dosud neodvyprávěných příběhů, se kterými se mohou diváci ztotožnit a nahlédnout přes komplexnost krize i své vlastní postavení ve světě. Audiovizuální díla by také měla reflektovat různé úrovně a škály, na kterých se klimatický rozvrat a reprodukce nespravedlnosti děje. Jde o spojení perspektivy velmi konkrétních cameraadů na (ne)lidské aktéry s perspektivou abstraktní, celoplanetární, takovou, která jedince výrazně přesahuje. Krize je totiž tak mnohorozměrná a komplexní, že člověku snadno poskytne útěchu v tom, že na něm vlastně nezáleží, a kdyby na něm přece jen záleželo, stejně nemůže tak složitý systém plně pochopit, a tedy nemůže ani vědět, jak má jednat. Podobné myšlení nás zbavuje spoluodpovědnosti za stav, ochromuje v jednání, vede k odkládání, útěše a hledání pohodlí, které si nemůžeme dovolit. Bez pitné vody není čas teoretizovat nad budoucností. K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R

Film should not aid escapism and deepen the feeling that life will go on – as it will not. On the contrary, the camera can be the eye through which we can look into the climatic abyss. There is a difficult task that lays ahead of audiovisual filmmakers, they ought to show climate change in a way that will make the viewers think about the devastating magnitude of the crisis, but will not paralyze them with fear or cynicism. Film can bring about emotions and compassion for animal and plant species, helping viewers emphasise with human and non-human actors affected by the climate disruption. By saying this, I do not mean showing starving bears, melting icebergs or smoking factories – things mankind has got used to and are close to cliché. The task of the filmmakers lies in an endless search for specific, sofar untold stories that viewers can identify with and see the complexity of the crises and realise their own position in the world. Audio-visual works should also reflect the different levels and scales at which climate disruption and reproduction of injustice happen. It is a connection of the perspective of very concrete impacts on (non) human actors with an abstract, all-planetary perspective, one that significantly exceeds an individual. Indeed, the crisis is so multidimensional and complex that it is easy to comfort oneself in the fact that it does not really matter, and if it does matter one cannot fully comprehend such a complex system and thus cannot even know how to act. Such thinking deprives us of co-responsibility for the state, cripples us by inaction, leads to postponement, comfort, and a search for comfort that we cannot afford. Without drinking water there is not the time to theorise about the future.

Budoucnost je konflikt The future is a struggle Další výzva pro film spočívá ve způsobech, jak zobrazovat odpor proti fosilnímu kapitalismu a hnutí, které dnes viditelně probublává zejména v zemích globálního severu. Lidé se bouří především tam, kde cítí odpovědnost za stovky let spalování fosilních paliv, jehož následky nesou především obyvatelé globálního jihu. Při tomto vývoji nutně roste napětí, a je třeba důkladně promýšlet, jak přistupovat k jeho audiovizuálnímu zobrazování. Některé běžné způsoby vizuální prezentace protestů v divácích posilují dojem, že mezi nimi a protestujícími leží nepřekročitelná propast. Součástí protestů za klimatickou spravedlnost je totiž často, vedle silné vzájemnosti a solidarity, také velmi brutální násilí ze strany státního i nestátního bezpečnostního aparátu, který ochraňuje fosilní infrastrukturu a zájmy těžařů. My, spořádaní a rozumní občané, versus oni, šílenci vrhající se proti kordonům. Tuto logiku může film pomoci překonat hledáním sdílených zájmů a témat, která spojí radikálnější část společnosti s tou méně bojovnou. Potřebujeme obrazy, které umožňují bariéry zdolávat, nikoliv obrazy, které rozdělují a poštvávají. Podobná logika „my versus oni” se naplno projevila například ve vnímání utečenců. Hlavním zdrojem strachu a ohrožení se pro velkou část společnosti stali právě kvůli způsobu, jakým byli zobrazování. Přílišné zaměření kamer na násilí a konflikt na zadrátovaných hranicích nahnalo vodu na mlýn obranářům kmenů, národů a ras. Také fosilní průmysl má ve svých službách podobné obranáře, kteří budou štvát proti klimatickým demonstrantům i uprchlíkům. Dnešní polarizovaná politika je závislá na obrazech, je proto odpovědností jejich tvůrců, jak danou výseč reality prezentují a jaké politice tím prospívají. O budoucnost budeme svádět konflikt a způsob, jak bude audiovizuálně zobrazen, může hrát důležitou roli v jeho dalším vývoji. Pokud máme vyschnutí a vyhynutí předejít, musíme spolupracovat na bezodkladné změně systému výroby a organizace mezilidských vztahů, který je aktuálně založen na spalování fosilních paliv, nerovnosti a vzájemném vykořisťování. CURATOR’S CHOICE

39


Do programu festivalu jsem vybral dva snímky, které mě v poslední době zasáhly a v obecné rovině se zabývají cameraady globalizace a modernity. Oba filmy se z různých perspektiv dotýkají problému výroby a toho, jak se způsoby produkce otiskují do lidských životů, do uspořádání mezilidských vztahů i do krajiny. Filmová esej Noëla Burche a Allana Sekuly The Forgotten Space vychází z předpokladu, že moře představuje hlavní dějiště globalizace. Přepravuje se po něm 90% veškerého vyprodukovaného nákladu uloženého z velké části do unifikovaných kontejnerů. Zároveň slouží jako odpadní stoka a odkladiště zahozených a opotřebených věcí a chemikálií. Film sleduje automatizovaný přístav v Rotterdamu pohledem operátorů jeřábů, nechává promlouvat prekarizované řidiče náklaďáků v Kalifornii nebo anonymní filipínské námořníky. The Forgotten Space otevírá pandořinu skříňku kapitalismu, kterou nejlépe ztělesňuje právě kontejner. Esej jsem vybral také proto, že můj otec pracuje jako námořní kapitán na nákladních lodích. Druhý snímek Symphony of the Ursus Factory režisérky Jaśminy Wójcik a scénáristy Igora Stokfiszewského se dotýká tématu výroby z velmi osobní perspektivy bývalých dělníků a dělnic zaniklé polské továrny na traktory, která zaměstnávala až 20 tisíc lidí. Film citlivě dokumentuje, jak se společná práce stala základem identity i zdrojem hrdosti zaměstnanců fabriky. Režisérka jim dává možnost vrátit se na dnes už neexistující pracovní místo a znovu si rozpomenout na pohyby, které při práci vykonávali. Zatímco The Forgotten Space se dívá na globalizaci nelítostným realistickým okem, Symphony of the Ursus Factory nechává prostor pro nostalgii po zašlých zlatých časech budování polské modernity. Film Jaśminy Wójcik je výjimečné kolektivní dílo vytvořené díky dlouhodobé spolupráci s hrdiny a hrdinkami, dělníky a dělnicemi. Na diváky přenáší melancholii a smutek z nenahraditelné ztráty milovaného zaměstnání, které skončilo v troskách zbourané továrny Ursus. Neuzavírá se však v minulosti a pokládá aktuální otázku, nakolik se kolektivní a individuální identita lidí odvozuje od jejich rychle se proměňující a mizející práce. Snímek jsem vybral také proto, že pocházím ze Zlína, továrního města, ve kterém ještě nedávno vyráběly boty desítky tisíc lidí. Another challenge for film dwells in how to interpret resistance to fossil capitalism and a movement that is now visibly bubbling, especially in the countries of the global north. People rebel especially when they feel responsible for hundreds of years of burning fossil fuels, the consequences of which are borne mainly by the people of the global south. There is increasing tension accompanying this development and it is essential to consider the ways to approach audiovisual presentations. Some of the usual ways of audio-visual presentation of protests make the audience feel as if there is an unbridgeable gap between them and the protesters. It is often because part of the protests for climate justice involve, besides a strong feeling of reciprocity and solidarity, very brutal violence by the state and non-state security apparatus, which protects the fossil infrastructure and the interests of the miners. We, the orderly and sensible citizens, versus them, the madmen rushing against the cordons. This logic can help bridge this by finding shared interests and themes that connect the more radical part of society with the less activist. We need pictures that will help overcome barriers, not pictures that tear society apart and against each other. Similar logic “us versus them” has emerged in perceiving refugees. These refugees became the source of fear and endangerment for larger parts of society simply due to the way they had been pictured. The over-focus of the cameras on violence and conflict at the barbed-wired borders is water on the mill to defenders of tribes, nations and races. The fossil industry, too, has similar defenders in its service that will spread hate against climate protesters 40

CURATOR’S CHOICE

and refugees. Today’ s polarised politics is dependent on images, so it is the responsibility of their creators to present that piece of reality in the right way and to realise on whose side they stand. There will be a struggle in the future and the way it will be audio-visually pictured will play an important role within that struggle. If we are to prevent desertification and extinction, we must work together to urgently change the system of production and the organisation of peopleto-people relationships, which is currently based on burning fossil fuels, inequality and mutual exploitation. I chose two films for the festival programme that have recently struck me and that generally deal with the impacts of globalisation and modernity. From different perspectives, both films touch on the problem of production and on how production methods are imprinted on people’ s lives, the organisation of interpersonal relationships, and the landscape. The film essay by Noël Burch and Allan Sekula’ s The Forgotten Space is based on the assumption that the sea is the main scene of globalisation. It transports 90% of all produced cargo, which is largely stored in unified containers. At the same time, it serves as a sewer and storage for discarded and worn items and chemicals. The film follows an automated port in Rotterdam from the view of crane operators, listening to precarious truck drivers in California or anonymous Filipino sailors. The Forgotten Space opens a pandora’ s box of capitalism, best represented by the container. I also chose the essay because my father works as a sea captain on cargo ships. The second film, Symphony of the Ursus Factory, directed by Jaśmina Wójcik and screenwriter Igor Stokfiszewski, touches on the topic of production from a very personal perspective of the former workers of the defunct Polish tractor factory, which employed nearly 20,000 people. The film sensitively documents how collaborative work has become the basis of identity and a source of pride for factory employees. The director gives them the opportunity to return to a job that no longer exists and to recall the movements they performed while working. Where The Forgotten Space looks at globalisation with a ruthless, realistic eye, Symphony of the Ursus Factory leaves room for nostalgia after the faded golden times of building Polish modernity. Jaśminy Wójcik’ s film is an exceptional collective work created through long-term cooperation with men and women who lost their job at the factory. It portrays to the viewers the melancholy and sadness that came with the irreplaceable job loss that resulted in the ruin of a demolished factory. However, it does not only deal with the past but ultimately asks the topical question of changing and disappearing jobs. I also chose this film because I come from Zlín, a factory town, where up until recently tens of thousands of people have been making shoes.

Václav Drozd

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R


The Forgotten Space

Symfonia Fabryki Ursus Symphony of the Ursus Factory

Netherland > Nizozemsko, 2010, 112 min. director > režie Allan Sekula, Noël Burch camera > kamera Attila Boa, Wolfgang Thaler screenplay > scénář Allan Sekula, Noël Burch cast > hrají N/A contact > kontakt Doc.Eye Film, www.doceyefilm.nl, info@doceyefilm.nl, +31 (0)20 6865687

Poland > Polsko, 2018, 61 min. director > režie Jaśmina Wójcik camera > kamera Kacper Czubak screenplay > scénář Igor Stokfiszewski, Jaśmina Wójcik cast > hrají N/A contact > kontakt Monoduo Films, www.monoduofilms.com, ben@monoduo.net, +49-178-187-6787

Filmová esej vychází z předpokladu, že moře představuje hlavní dějiště globalizace. Sleduje plavbu obrovských nákladních lodí, automatizovaný přístav v Rotterdamu pohledem operátorů jeřábů, nechává promlouvat prekarizované řidiče náklaďáků v Kalifornii, vymístěné zemědělce nebo anonymní námořníky. Snímek otevírá pandořinu skříňku kapitalismu, kterou nejlépe ztělesňuje kontejner jako hlavní jednotka systému přepravy. Mísí se v něm prvky observačního dokumentu s rozhovory a archivními záběry.

Hlavními aktéry filmu jsou bývalí dělníci a dělnice zaniklé polské továrny na traktory Ursus. Režisérka jim dává možnost vrátit se na dnes už neexistující pracovní místo a znovu se rozpomenout na pohyby, které při práci vykonávali. Snímek citlivě dokumentuje, jak se společná práce stala základem jejich identity i zdrojem hrdosti. Jedná se o kolektivní dílo vytvořené díky dlouhodobé spolupráci s aktéry filmu. Na diváky přenáší melancholii a smutek z nenahraditelné ztráty zaměstnání, které skončilo v troskách zbourané továrny.

The film essay is based on the assumption that the sea represents the main scene of globalisation. It follows the voyage of huge cargo ships and Rotterdam’s automated port from the perspective of crane operators, and gives an insight into precarited truck drivers in California, displaced farmers and anonymous sailors. The film opens a Pandora’s box of capitalism, best represented by the container as the main unit of the transportation system. It combines elements of an observation documentary with interviews and archive footage.

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R

The main characters in the film are the former workers of the defunct Polish Ursus tractor factory. The director gives them the opportunity to return to a job that no longer exists and to recall the movements they performed while working. The film sensitively documents how collaborative work became the core of their identity and a source of pride. It is a collective work created through long-term cooperation with the factory workers bringing a melancholy and sadness to the viewers that comes with the irreplaceable job loss that resulted in the ruins of a demolished factory.

CURATOR’S CHOICE

41


„U PŘÍLEŽITOSTI UVAŽOVÁNÍ NAD MOU KURÁTORSKOU SELEKCÍ JSEM SE ZAČAL HODNĚ ZAJÍMAT O PŘEDNÁŠKY THE NEUTRAL OD ROLANDA BARTHESE, JEŽ BERU JAKO ODRAZOVÝ MŮSTEK.“

MA RT IN KOHOUT Umělec a nakladatel (TLTRPreß) Martin Kohout je absolventem Katedry kamery na pražské FAMU. Svá studia zakončil na Städelschule ve Frankfurtu nad Mohanem, v ateliéru Simona Starlinga. Jako formu vyjádření používá pohyblivý obraz, objekt či instalaci. Aktuálně se ve svých snímcích About Night Shifts a Slides přiblížil i filmovému médiu. Kohoutovým častým tématem jsou zvyky a typy lidského chování, které vychází z naší zkušenosti s digitální komunikací. Svou tvorbu prezentuje v České republice i v zahraničí. V roce 2006 založil výběrový kulturní portál jlbjlt.net, který funguje dodnes.

“AS I CONTEMPLATED MY CURATORIAL SELECTION, I BECAME VERY INTERESTED IN ROLAND BARTHES’ THE NEUTRAL, WHICH I TAKE AS A SPRINGBOARD.”

Artist and publisher (TLTRPreß) Martin Kohout uses motion picture, installation or an object as a form of expression. Currently he nearly reached film media in his new works called About Night Shifts and Slides. He graduated from Cinematography Department at Film and TV school of the Academy of Performing Arts in Prague. He also studied in Frankfurt at Städelschule in Simon Starling’s atelier. He founded upmarket cultural net jlbjlt.net, which is still being used. Kohout mainly focuses on habits, customs and types of human behaviour that origin from our own experience with digital communication. He presents his work in the Czech republic or abroad.

42

CURATOR’S CHOICE

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R


Grzeli nateli dgeebi In Bloom Georgia / Germany / France > Gruzie / Německo / Francie, 2013, 102 min. director > režie Nana Ekvtimishvili, Simon Gross camera > kamera Oleg Mutu screenplay > scénář Nana Ekvtimishvili

Bylo jim jen čtrnáct, obě ale musely předčasně dospět. Tbilisi, 1992, po pádu Sovětského svazu. Strhující bildungsromán na plátně režijního dua Nana Ekvtimishvili a Simon Groß. Oleg Mutu za kamerou. A hlavně síla dvou hlavních postav, které se časem stávají čím dál víc skutečné. Pomyslíte i na Elenu Ferrante. „No, ale víš; pak je tam ta taneční scéna. Ze všeho nejvíc sem ti chtěl totiž říct o tom momentu, kdy Eka pro Natiu začne beze slova tančit. A jak mě z toho mrazí, když to znovu sleduju. Jak ona každým svým pohybem jde o krok dál k dospělosti a k tomu, co ví, že musí přijmout i odmítnout o jejich přátelství, ale i o tom, kde vyrůstají. A jak silný je ten moment, kdy je ti jasné, že to nedokáže říct líp, než právě tím tancem.“

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R

cast > hrají Lika Babluani, Mariam Bokeria, Zurab Gogaladze, Data Zakareishvili, Ana Nijaradze, Maiko Ninua, Tamar Bukhnikashvili, Temiko Chichinadze, Berta Khapava, Sandro Shanshiashvili, Endi Dzidzava, Zaza Salia, Marina Janashia, Giorgi Aladashvili, Gia Shonia, Nino Tvauri, Shota Meskhadze, Petre Revazishvili, Kote Janjgava, Koka Kvanchakhadze, Bejan Geldiashvili, Vakho Chipashvili, Mikheil Sagenelidze, Natia Gvasalia, Ani Mrelashvili, Ani Gongadze, Niko Amirashvili, Salome Manjgaladze, Tsasia Qumsishvili contact > kontakt 9 cité Paradis, 75010 Paris, France, Tel: +33 153 34 90 20, sales@memento-films.com festival@memento-films.com They were only fourteen, and both had to grow up too quickly. Tbilisi, 1992 —after the fall of the Soviet Union. Breathtaking bildungsroman on the screen of directing duo Nana Ekvtimishvili and Simon Groß. Oleg Muta behind the camera. And above all, the power of the two main characters, who become more and more real. You will think of Elena Ferrante. “You know and then there’s the dancing scene. I really wanted to tell you about the moment when Eka suddenly starts dancing for Natia. It gives me the chills every time I watch it again. Seeing how with her every move she edges towards maturity and towards what she knows that she must accept and refuse about their friendship and about where they’re growing up. And how strong the moment is, the moment, when you realize that there is not a better way for her to have then expressed it by dancing.”

CURATOR’S CHOICE

43


Il se peut que la beauté ait renforcé notre résolution: Masao Adachi It May Be That Beauty Has ­Strengthened Our Resolve: Masao Adachi France > Francie, 2011, 73 min. director > režie Philippe Grandrieux camera > kamera Philippe Grandrieux screenplay > scénář Philippe Grandrieux cast > hrají Masao Adachi, Naruhiko Onozawa contact > kontakt www.en.unifrance.org

Kde začít u filmu, který bloudí sám sebou, aby proměnil význam toho, co právě řekl, nebo z prohlášení udělal otázku, či sám sebe popřel, aby mohl jít dál a odtamtud se zase ohlédnout zpět. Ale ne. Ten film je přeci jednoduchý. Šerý, vřelý a hypnotický. Komplikovaný je stařec Adachi se svým nekončícím monologem a překrásným hlasem. Co si o něm mám myslet? Však byl revolucionář, člen Japonské rudé armády, bojující pro osvobození Palestiny. Terorista. Ale však byl nejdřív také režisér, člen Japonské nové vlny, autor „mistrovských děl militantní kinematografie“ jako jsou například snímky Sexual Play (1969) či A Woman in Revolt (1970). Za revolucí z Japonska prchl do Bejrútu. Prý i před zklamáním z japonské komerční kultury. O Adachiově biografii se z filmu moc nedozvíme. Není se ale čemu divit, že ho portrétuje právě Philippe Grandrieux. Přirozeně proplouvá přítmím Adachiovy zpovědi o jeho mysli a reflexích vlastní minulosti. Jakoby tam vůbec nebyl a při tom je to tak jasně jeho film. Čí?

Where to begin when describing a film that wanders through itself to guess the meaning of what has just been said or made a statement into a question or denied itself to move forward in order to look back. Well anyway… The film is clearly simple. Dusky, warm and hypnotic. Only the old Adachi with his endless monologue and beautiful voice is complicated. What should I think of him? He was a revolutionary, a member of the Japanese Red Army, fighting for the liberation of Palestine. A terrorist. But before - he was a director, a member of the Japanese New Wave, author of “masterpieces of militant cinematography” such as Sexual Play (1969) and A Woman in Revolt (1970). He fled Japan and followed the revolution to Beirut. Claiming he did so to avoid the dissatisfaction with Japanese commercial culture. We will not learn much about Adachi’s life. But it is no wonder that Philippe Granrieux is portraying him. He naturally floats through the twilight of Adachi’s confession and reflections of his own past. As if he was not there at all and yet it is so clearly his film. Whose film?

44

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R

CURATOR’S CHOICE


Meek’s Cutoff Great Britain > Velká Británie, 2010, 104 min. director > režie Kelly Reichardt camera > kamera Christopher Blauvelt screenplay > scénář Jonathan Raymond cast > hrají Michelle Williams, Bruce Greenwood, Will Patton, Zoe Kazan, Paul Dano, Shirley Henderson, Neal Huff, Tommy nelson, Rod Rondeaux contact > kontakt www.meekscutoff.vhx.tv, info@oscilloscope.net

Kelly Reichardtová natočila western prodchlý krásou pustiny, zaprášeným větrem ve vlasech, špínou za nehty a rty popraskanými žízní. Sleduje tři povozy novoosadníků, jež zabloudily - i s jejich průvodcem Stephenem Meekem - při hledání zkratky napříč Oregonskou pouští. Dochází jim voda a jídlo, okolo Meeka, který nechce přiznat, že neví, kde jsou, roste napětí. A tak slepě a v tichosti kráčí dál. Manželkám osadníků však dojde trpělivost se selhávajícími muži, kteří je při poradách ignorují a vydávají se na smrt. Pomalu a epicky proto začnou jednat samy, s naprosto odlišnou silou, než je ta, po které touží jejich muži. Kelly Reichardtová natočila veledílo, jež se velmi rozvážně a s odvahou bouří proti žánru, který ona tak strhujícím způsobem posunula a snad i znovu učinila relevantním. Based on a true story.

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R

Kelly Reichardt shot a western overflowing with the beauty of the wilderness, hair messed by dusty wind, dirt under the nails, lips cracked with thirst. It follows a story of three carriage wagons of newcomers that got lost, searching for a shortcut across the Oregon High Desert, despite having a guide - Stephen Meek. They are running out of water and food. The tension is rising, as Meek does not want to admit that he has no clue where they are. And so they keep walking. But the wives loose their patience with the failing men, who ignore them during the meetings setting out for death. Slowly, they begin to act with a completely different power then the one their men desire. Kelly Reichardt has made a masterpiece that very carefully but with courage sets against a genre that she has moved so far, in such an astonishing way, and thus made it relevant again. Based on a true story.

CURATOR’S CHOICE

45


„MŮJ VÝBĚR OVLIVNILO A SPOLUDEFINOVALO PŮSOBENÍ NA BRNĚNSKÉ FAVU A DLOUHODOBÁ KURÁTORSKÁ PRÁCE PRO PAF, KDE POHYBLIVÝ OBRAZ OHÝBÁME JAK V RÁMCI JEHO TECHNICKÝCH MOŽNOSTÍ, TAK V INTENCÍCH OBECNĚJI VNÍMANÉ KATEGORIE ANIMACE.“

MA RT IN MAZANEC Martin Mazanec vystudoval Sociologii a Filmovou vědu (FF UP Olomouc), postgraduální studium zakončil prací o kině, které navrhl ve 20. letech 20. století architekt Frederick Kiesler (FAMU Praha). Od roku 2007 je hlavním kurátorem kulturní platformy PAF, od roku 2017 je společně s Janem Šrámkem vedoucím Ateliéru video (FaVU Brno). Zabývá se kurátorstvím a mediací pohyblivého obrazu filmu a videa v galerijním a filmovém prostředí. Připravil několik monografických katalogů a sborníků, sporadicky publikuje, žije a působí v rodinném vinařství ve Velkých Bílovicích. Martin Mazanec studied Sociology and Film Science at Palacky University and graduated from his postgraduate with his work about cinema which was designed by architect Frederick Kiesler (FAMU Prague) during 20’s in the 20th century. Since 2007 he has been directing curator of cultural platform Festival of Film Animation and Contemporary Art (PAF) and with Jan Šrámek he has been working as a director of Atelier Video (FaVU Brno) since 2017. He is interested in curatorship and mediation of motion picture of film and video in galleries or film industry. He created several monographic catalogues and anthologies and rarely publishes. He lives and works in a family vineyard in Velké Bílovice.

46

CURATOR’S CHOICE

“MY SELECTION HAS BEEN INFLUENCED AND CODEFINED BY THE WORK AT FAVU IN BRNO AND A LONGTERM CURATOR WORK FOR PAF, WHERE WE BEND THE MOVING IMAGE BOTH WITHIN ITS TECHNICAL CAPABILITIES AND IN THE CONTEXT OF A MORE GENERALLY PERCEIVED CATEGORY OF ANIMATION.”

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R


Džok film Czech Republic > Česko, 2019, 60 min. Markéta Wagnerová Džok film je autoportrét, akční „performance film“, založený na scénáři univerzálního mytického příběhu tak, jak ho popsal Joseph Campbell. „Bylo mým snem natočit tento film, i když celá věc na začátku vznikla jako vtip. Při pořizování materiálu pro svatební video MEOW kameraman rychle dvakrát za sebou stisknul tlačítko pro natáčení zrovna, když jsem dostával od jednoho z aktérů scény pohlavek. Vznikl tak humorný jednosekundový záběr, který jsme pojmenovali Džok,” popisuje Markéta Wagnerová. Kurátorka a historička pohyblivých obrazů Lenka Střeláková popisuje Džok film ve svém oponentském posudku jako „performerovu cestu transformace“. A pokračuje: „Nelze se totiž ubránit podezření, že jako performer ví, že teprve díky energetické součinnosti s divákem může dojít k ‘opravdové’ iniciaci. Třebaže má tedy Markétino absolventské dílo mimikry standardního videosouboru, jedná se ve skutečnosti dost pravděpodobně o rituální nástroj – a podle toho by se s ním také mělo zacházet.“ Markéta Wagnerová je pseudonym umělce žijícího v Brně. Ve své práci využívá mnoha médií, důraz však klade na hudbu, performance a film. Klíčová slova popisující jeho práci jsou: spolupráce, humor, rituál a frustrace. Text je sestaven z citací diplomové práce Petra Dočkala a posudku Lenky Střelákové.

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R

Džok Film is a self-portrait, an action “performance film” based on the script of a universal mythical story as described by Joseph Campbell. “It was my dream to make this film, even though the whole thing started out as a joke. While making the material for the MEOW wedding video, the cameraman quickly pressed the shoot button twice in a row while I was receiving a slap from one of the actors in the scene. This created a humorous one-second shot, which we named Džok, ”describes Markéta Wagnerová. Curator and historian of moving pictures Lenka Střeláková describes Džok Film in her opponent’s review as “the performer’s way of transformation”, adding “it is impossible to suspect that as a performer he knows that it is only through energy interaction with the viewer that a ‘true’ initiation can take place. So even though Markéta’s graduation work has similarities to a standard video file, it is actually quite probably a ritual instrument - and it should be treated accordingly.”Markéta Wagnerová is a pseudonym of an artist living in Brno. He uses different media in his work, but emphasizes music, performance and film. Keywords describing his work are: collaboration, humor, ritual and frustration. The text is composed of citations of Petr Dočkal’s diploma thesis and Lenka Streláková’s opponent’s review.

CURATOR’S CHOICE

47


Taran Czech Republic > Česko, 2018, 35 min. Jiří Rouš, David Šmitmajer, František Týmal contact > kontakt dagmar@masterfilm.cz Dne 8. září roku 1914 se na obloze nad ukrajinskou Žovkvou odehrál historicky první vzdušný taran – bojový manévr, při kterém pilot záměrně navede svůj letoun na nepřátelský aparát za účelem jeho zničení. Rus Petr Nestěrov, průkopník letecké akrobacie, touto cestou za cenu vlastního života smetl z oblohy rakouský letoun pilotovaný Františkem Malinou, který se tak stal vůbec prvním českým letcem zabitým ve vzdušném souboji. Filmové vystoupení Taran pomocí experimentální techniky živé animace rekonstruuje tento incident a přináší intenzivní vizuální zážitek, během kterého je zrak diváka atakován rychlým sledem obrazů, jež se neustále proměňují, a znemožňují tak uchopit jejich unikající tvar a podstatu. Vytváří atmosféru letecké bitvy, ve které perspektivou pilota válečného stroje divák zažívá pocit odpoutání od zemského povrchu hraničící až s tělesným nepohodlím, závratí a ztrátou prostorového vnímání. Tento vjem umocňuje zvuková složka snímku, ze všech stran obklopující a ohlušující obecenstvo, jež se tak stává součástí roje útočících stíhačů. Autorská trojice navazuje na svá předchozí filmová představení Labutí desert (2010) a Lov na Boghora (2012) a dále rozvíjí práci s analogovými nástroji v obraze i zvuku. Ostravské vystoupení proběhne po úspěšném uvedení mj. v rámci PAF Olomouc, MFF v Rotterdamu nebo na MIEFF v Moskvě. Text je sestaven z poznámek autorů díla.

On September 8, 1914, the first aerial taran - a combat manoeuvre in which a pilot deliberately flew his aircraft to an enemy apparatus for the purpose of destroying it, took place in the sky above Ukrainian Zhovka. Russion pilot Petr Nestěrov, a pioneer of aerobatics, performed it at the cost of his own life against an Austrian aircraft piloted by František Malina, who became the first Czech airman killed in air combat. Film performance Taran reconstructs the incident using experimental technics of live animation bringing an intense visual experience attacking the vision of the viewers through a rapid sequence of images that are constantly changing, making it impossible to grasp their escaping shape and essence. It creates the atmosphere of an air battle in which the viewer experiences a sense of detachment from the earth’s surface, bordering on physical discomfort, dizziness and loss of spatial perception. This sensation is enhanced by the sound that is embracing and deafening the audience from all sides creating a feeling of being part of the attacking fighters. The author trio follow up on the previous film productions Swan Desert (2010) and Hunting of Boghora (2012) and further develop work with analogue instruments in both picture and sound. The performance in Ostrava will take place after a successful screening at the PAF Olomouc, the IFF in Rotterdam or at the MIEFF in Moscow. The text is assembled of the authors’ notes.

48

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R

CURATOR’S CHOICE


„KAMERA AKO PRÍSTROJ ZAZNAMENÁVANIA PRÍTOMNÉHO OBRAZU NEVYMIZNE TAK, AKO NEVYMIZNE ROZPRÁVANIE PRÍBEHOV.“ “THE CAMERA AS A MACHINE CAPTURING PRESENT IMAGES WILL NOT DISSAPEAR, JUST AS STORYTELLING WILL NOT.”

MO N I KA OMERZU MIDRIAKOVÁ Monika Omerzu Midriaková je absolventkou Katedry střihové skladby na pražské FAMU. Zaměření ze studií úspěšně propojuje s tvorbou filmové hudby. V roce 2019 byla nominována na Českého lva jako spoluautorka hudby k oceňovanému snímku Všechno bude. Věnuje se také tvorbě písní v projektu Leto s Monikou, za který získala na Slovensku ocenění Radio_Head Awards za Debut roku 2018. Monika Omerzu Midriaková graduated from Department of Editing at Film School of the Academy of Performing Arts in Prague. She combines her school knowledge with creating film music. She was nominated as a music coauthor for acknowledged film Winter Flies for the Czech Lion Award in 2019. She focuses her career on her music project Leto s Monikou. She received the Radio_Head_ Award for that with her debut song in 2018 in Slovakia.

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R

CURATOR’S CHOICE

49


Birth

Corpo Celeste

USA/ Great Britain / Germany / France > USA/ Velká Británie/ Německo/ Francie, 2004, 100 min. director > režie Jonathan Glazer camera > kamera Harris Savides screenplay > scénář Jean-Claude Carrière, Milo Addica, Jonathan Glazer cast > hrají Nicole Kidman, Cameron Bright, Danny Huston, Lauren Bacall, Alison Elliott, Arliss Howard, Anne Heche, Peter Stormare, Ted Levine, Cara Seymour, Zoe Caldwell, Scott Johnsen, Novella Nelson, Milo Addica, Alexandra Salo, T. Ryder Smith, Jordan Lage, Lisa Barnes contact > kontakt www.parkcircus.com

Italy / Sweden / France > Itálie / Švýcarsko / Francie, 2011, 100 min. director > režie Alice Rohrwacher camera > kamera Hélène Louvart screenplay > scénář Alice Rohrwacher cast > hrají Yle Vianello, Salvatore Cantalupo, Anita Caprioli, Paola Lavini, Renato Carpentieri, Marcello Fonte contact > kontakt RAI

V den desetiletého výročí úmrtí Annina manžela zazvoní u jejího domu malý chlapec a tvrdí, že je Sean, onen zesnulý manžel. Je mu přesně deset a ví vše o Anně a její rodině. Je na Anně, zda mu uvěří. Pozoruhodný snímek Zrození byl ve své době ztrhán kritiky i diváky. Až v posledních letech se mu dostává zaslouženého uznání a je považován za jeden z nejvíce opomíjených filmů nultých let. Výjimečný výkon podává Harris Savides za kamerou a Alexandre Desplat, autor hudby oscilující mezi pohádkovým světem a dramatem o utrpení ze ztráty blízkého. Film téměř není možné vidět v českých kinech, půjde proto o velmi vzácnou projekci.

Pro třináctiletou Martu, která se s rodinou po letech vrátila ze Švýcarska do rodné vesnice v Kalábrii, je těžké zařadit se do místního kolektivu. Na máminu radu začne navštěvovat hodiny katechismu, aby si našla nové přátele. Seznamuje se s chodem místní fary, potýká se s pubertou a svým měnícím se tělem, hledá svou vlastní cestu k víře. Debut italské režisérky Alice Rohrwacher přináší skrze příběh o dospívání pohled na měnící se roli katolické církve v současné Itálii. Corpo Celeste vzbudil velké očekávání na festivalu v Cannes v roce 2011 a předcházel filmu Zázraky, který si z Cannes odnesl Zlatou palmu o tři roky později.

On the day of the tenth anniversary of the death of her husband, Anna opens a door to a boy who claims to be Sean, her deceased husband. He is exactly ten-years-old and knows everything about Anna and her family. It’s up to Anna to trust him or not. Both critics and audiences slated the remarkable picture Birth at the time. Only in recent years has it got the attention it deserves and it has been called one of the most underrated films of the last twenty years. The exceptional performances of the cinematographer Harris Savides and music author Alexandre Desplat create a connection between the dream world and the drama of suffering the loss of a loved one. This film is almost impossible to see in Czech cinemas, so it will be a very rare screening.

For thirteen year-old Marta, who recently moved back from Switzerland to her home village in Calabria, it is very difficult to blend in. Following her mom’s advice she starts to attend classes of catechism to make new friends. She learns how the local parish works, struggles with puberty and her changing body and seeks her own path to faith. The Italian director Alice Rohrwacher’s debut brings insight into the changing role of the Catholic Church in contemporary Italy through an adolescent’s story. Corpo Celeste aroused great expectations at the 2011 Cannes Film Festival and preceded the film The Wonders, which won the Golden Palm three years later.

50

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R

CURATOR’S CHOICE


El espíritu de la colmena The Spirit of the Beehive Spain > Španělsko, 1973, 97 min. director > režie Víctor Erice camera > kamera Luis Cuadrado screenplay > scénář Víctor Erice cast > hrají Fernando Fernán Gómez, Ana Torrent, Teresa Gimpera, Miguel Picazo, José Villasante, Estanis González, Juan Margallo, Ketty de la Cámara, Laly Soldevila contact > kontakt www.cined.cz, eva.spilkova@acfk.cz

Když do bezútěšné španělské vesnice těsně po občanské válce přijíždí velký nákladní vůz, šestiletá Anna a o pár let starší sestra Isabel spolu s dalšími dětmi netrpělivě křičí: „Kino, kino!” Ani netuší, jak moc jim monstrum z filmu Frankenstein vstoupí do mysli. Výjimečný film Duch úlu, prvotina režiséra Victora Erice, je podle mnohých jeden z nejkrásnějších filmů vůbec. Poetická kamera Luisa Cuadrado zachycuje dětský svět, formování paměti a následky občanské války jako kritiku tehdejšího Frankova režimu. Snímek je promítán v rámci vzdělávacího projektu CinEd jakožto vzdělávací projekce zaměřená na všechny pedagogy a kulturní pracovníky se zájmem o filmovou a audiovizuální výchovu. When a big truck arrives in a dreary Spanish village just after the civil war, six-year-old Anna, her slightly older sister Isabel, and other children impatiently shout, “Cinema, Cinema!” They have no clue as to how much the monster from the Frankenstein film will trouble them. An extraordinary film, The Spirit of the Beehive, the debut of director Victor Eric, is, according to many, one of the most beautiful films ever made. The poetic camera of Luisa Cuadrado captures the child’s world, the formation of memory and the consequences of the civil war as a critique of Franco’s regime. The film is screened within the educational project CinEd as an educational projection aimed at all educators and cultural workers interested in film and audiovisual education.

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R

CURATOR’S CHOICE

51


„FILMOVÉ DĚJINY LEMUJÍ TECHNOLOGIE I JEJICH (NE)ÚSPĚŠNÝ MARKETING A MĚLI BYCHOM NA TO MYSLET POKAŽDÉ, KDYŽ SLEDUJEME JAKÝKOLIV FILM V JAKÉMKOLIV PROSTŘEDÍ.“

V IKTOR PALÁK Viktor Palák je hudební a filmový publicista, píše mimo jiné pro časopisy Full Moon, Cinepur nebo A2, dříve působil jako dramaturg MFF Karlovy Vary, pro který mimo jiné kurátoroval sekci experimentálního filmu Imagina. V současnosti je hudebním dramaturgem sekce Němý film a živá hudba na Letní filmové škole v Uherském Hradišti a na Radiu Wave moderuje pořad Echo Viktora Paláka. Vede hudební fanzine Aardvark a podílí se na koncertech pod hlavičkou promotérského kolektivu Jednota.

“FILM HISTORY IS LITTERED WITH TECHNOLOGY AND THEIR (UN) SUCCESSFUL MARKETING, AND THAT SHOULD BE BORN IN MIND EVERY TIME WE WATCH ANY FILM IN ANY ENVIRONMENT.”

Viktor Palák is a music and film publicist writing for magazines such as Full Moon, Cinepur or A2. He worked as a dramaturg for Karlovy Vary International Film Festival, for which he also managed a section of experimental film Imagina. Nowadays he works as a music dramaturg of section Silent Film and Live Music at Summer Film School in Uherské Hradiště. He hosts his show called Echo Viktora Paláka on Radio Wave. He directs a music fanzine Aardvark and is engaged with concert production under Jednota, promotion team.

52

CURATOR’S CHOICE

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R


The Essor

Rhizom

Belgium > Belgie, 2018, 33 min. director > režie Shazzula camera > kamera Shazzula screenplay > scénář Shazzula cast > hrají Otgoo Shaman contact > kontakt shazzula@gmail.com

Belgium > Belgie, 2018, 45 min. director > režie Shazzula camera > kamera Shazzula screenplay > scénář Shazzula cast > hrají N/A contact > kontakt shazzula@gmail.com

Ač vzešla z metalové scény, nevidí Shazzula temnotu „jednostrunně“. Natáčení první části The Spirits Trilogy proběhlo v Mongolsku, kde se po průletu uhrančivou „měsíční“ krajinou stáváme svědky magického rituálu. The Essor dává příležitost propadnout se do úplně jiného světa, kde není třeba bát se neznámého – konfrontace s dobrodružstvím zde naopak příjemně jitří. Na křehkém, ambientně hypnotickém hudebním camerarovodu pracovala Shazzula spolu s hráčem na niněru Matthiasem Loibnerem a houslistou Warrenem Ellisem (Dirty Three, The Bad Seeds).

Rave na pomezí metalu a pekla. Záběry původně vznikly pro videoklip belgické hardcorové kapely Ox, projekt později rozkvetl do současné podoby, mimo jiné jako vizuální camerarovod živého techno setu. Rhizom je démonická vize, která – vší temnotě navzdory – vrhá světlo na šíři filmařského i hudebního záběru Shazzuly. Ačkoliv dynamiku abstraktního filmu hudba přímo neurčuje, obraz a zvuk spolu přesto silně komunikují a nejen celkovou agresivitou je výsledný film mimořádně účelný. Peklo jako (stroboskopický) obrázek.

Although she rose from the metal scene, Szazzula does not see the darkness solely FIlming of the first part of The Spirits Trilogy took place in Mongolia, where after passing through the breath-taking “lunar” landscape we witness a magical ritual. The Essor gives you a pass into a completely different world without need for fear of the unknown – it feels pleasant to be adventurous. The fragile, ambient, and hypnotic music background stems from the cooperation with the hurdy-gurdy player Matthias Loibner and violinist Warren Ellis (Dirty Three, The Bad Seeds).

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R

Rave on the edge of metal and hell. The footage was originally made for a video clip of the Belgian hard-core band Ox, and the project later blossomed into its current form, being used as a visual performance to a live techno set. Rhizom is a demonic vision, which – despite all the darkness, casts a light on the breadth of Shazzula’s filmmaking and musical scope. Although music does not directly determine the dynamics of the abstract film, the picture and sound communicate strongly, and not only the overall aggressiveness makes the resulting film extremely useful. Hell as an (stroboscopic) image.

CURATOR’S CHOICE

53


Visions Partielles de l‘Enfer Part I

Visions Partielles de l‘Enfer Part II

Belgium > Belgie, 2018, 15 min. director > režie Shazzula camera > kamera Daniel Dujeux screenplay > scénář Daniel Dujeux cast > hrají Martine Dujeux, Anne Everaert, Patrick Breyne contact > kontakt shazzula@gmail.com

Belgium > Belgie, 2019, 15 min. director > režie Shazzula camera > kamera Daniel Dujeux screenplay > scénář Daniel Dujeux cast > hrají Veronique Vanderlinden, Olivier den Dauw, Guillaume Hoedt contact > kontakt shazzula@gmail.com

Peklo nemusí mít podobou propasti, v níž zuří ohně apokalyptických proporcí. V pojetí Shazzuly a Daniela Dujeuxe může připomínat sice skličující, ale ne vyloženě trýznivé místo, kde jsme odsouzeni ke znovuprožití svých vzpomínek. V první části Visions Partielles de l’Enfer prochází enigmatická žena různými místy a pohrává si s různými předměty; v estetice temného filmu se pomyslně potkávají Man Ray a Kenneth Anger – a vše přesto působí i v roce 2019. Tohle je rozjímání v pekle, které jste přijali za své.

Cyklus Visions Partielles de l’Enfer zachycuje poslední vzpomínky na pozemský život ženy, která se ocitla v pekle – konkrétní ženy, která však reprezentuje celé pokolení. Jsme v sedmém kruhu pekla, jak ho v Božské komedii popisuje Dante – tedy v kruhu určeném duším, které se během pozemského života poškozovaly, respektive spáchaly sebevraždu. Druhá část „částečných vizí pekla“, kterou znovu camerarovází neokázalý, leč ve své rozjímavosti mimořádně sugestivní soundtrack, bude na festivalu uvedena ve světové premiéře.

Hell does not have to be the image of an abyss in which the fires of apocalyptic proportions rage. In the concept of Shazzula and Daniel Dujeux it may resemble a daunting but not downright harrowing place where we are all doomed to relive our memories. In the first part of the Visions Partielles de l’Enfer, an enigmatic woman goes through different places and plays with different objects; in the aesthetics of the dark film, they conceive of Man Ray and Kenneth Anger - all of which still work in 2019. This is the meditation in hell that you have accepted.

54

CURATOR’S CHOICE

The cycle Visions Partielles de l’Enfer captures the last memories of the earthly life of a woman who is in hell a specific woman who represents the whole race. We find ourselves in the seventh circle of hell, as described in the Divine Comedy by Dante - that is, in a circle intended for souls who have b een damaged or committed suicide during earthly life. The second part of the “partial visions of hell”, once again accompanied by an unpretentious but extraordinarily suggestive soundtrack, will have its world premiere at the festival.

K U R ÁTO R S K Ý V Ý B Ě R



56


CZECH SECTION ČESKÁ SEKCE Peter Zeitlinger, Jaroslav Kučera Zdeněk Eliáš JAROSLAV KUČERA ZBLÍZKA KAREL, JÁ A TY Jaroslav Kučera - A Portrait Karel, Me and You

56

56

Lukáš Milota STAŘÍCI Old-Timers

57

Gregg Telussa TICHÉ DOTEKY A Certain Kind of Silence

57

57


P ET E R ZEITLINGER J A R O S L A V KUČERA

Z D E N Ě K ELIÁŠ

Czech Republic > Česko, 2019, 62 min. director > režie Jakub Felcman, Tomáš Michálek camera > kamera Peter Zeitlinger, Jaroslav Kučera screenplay > scénář Jakub Felcman cast > hrají Štěpán Kučera, Tereza Kučerová, Jan Schmid, Jaroslav Brabec, Marek Jícha, Michal Bregant contact > kontakt Iva Žáková, 778 745 532, iva.zakova@nfa.cz

Czech Republic > Česko, 2018, 111 min. director > režie Bohdan Karásek camera > kamera Zdeněk Eliáš screenplay > scénář Bohdan Karásek cast > hrají Jenovéfa Boková, Miloslav König, Marie Švestková, Petra Nesvačilová, Vít Klusák, Bohdan Karásek contact > kontakt Marienbad Film, marienbadfilmfestival.com

JAROSLAV KUČERA ZBLÍZKA

KAREL, JÁ A TY

JAROSLAV KUČERA - A PORTRAIT

KAREL, ME AND YOU

Jaroslav Kučera Zblízka Jaroslav Kučera - A Portrait

Sedmikrásky, Všichni dobří rodáci, Adéla ještě nevečeřela či Až přijde kocour - společným jmenovatelem těchto filmových titulů je kameraman Jaroslav Kučera, jedna z klíčových postav české nové vlny. Tvůrci hodinového portrétu Jakub Felcman a Tomáš Michálek spolu s Kučerovými spolupracovníky, rodinou a odborníky v dokumentu společně mapují Kučerovu tvorbu a jeho nezanedbatelný přínos jak pro tuzemskou, tak pro zahraniční kinematografii.

The films Daisies, All My Compatriots, Dinner for Adele or The Cassandra Cat have one person in common, the cinematographer ­Jaroslav Kučera, who was one of the key figures of the Czech New Wave. Authors of a one-hour portrait Jakub Felcman and Tomáš Michálek worked together with Kučera’s associates, family and professionals to make a documentary mapping Kučera’s work and his undisputable contribution to both domestic and foreign cinematography.

58

CZECH SECTION

Karel, já a ty Karel, Me and You

Konverzační drama debutujícího Bohdana Karáska nabízí citlivý a místy sebeironizující vhled do života současných mileniálů. Suchý humor odlehčuje realitu křehkých mezilidských vztahů, filmové kritiky se o filmu vyjadřují jako o “prvním českém mumblecoru”. Snímek vyniká hereckými výkony a jeho minimalistická forma dává prostor vtipným všednodenním dialogům o všem a o ničem.

The conversational drama debut of Bohdan Karásek offers a sensitive and sometimes self-irritating insight into the life of today’s Millennials. Deadpan helps to ease the reality of fragile human relationships; the film has been called the “first Czech mumblecore”. Dazzling acting and minimalism let the wittiness of everyday dialogue on everything and nothing stand out.

Č E S K Á S E KC E


L U K Á Š MILOTA

G R E G G TELUSSA

Czech Republic / Slovakia > Česko / Slovensko, 2019, 90 min. director > režie Martin Dušek, Ondřej Provazník camera > kamera Lukáš Milota screenplay > scénář Martin Dušek, Ondřej Provazník cast > hrají Jiří Schmitzer, Ladislav Mrkvička, Dušan Kaprálik, Milena Steinmasslová, Michal Suchánek, Přemysl Bureš, Karel Jirák contact > kontakt CinemArt, cerna@cinemart.cz

Czech Republic / Netherlands / Latvia > Česko / Nizozemsko / Lotyšsko, 2019, 96 min. director > režie Michal Hogenauer camera > kamera Gregg Telussa screenplay > scénář Michal Hogenauer, Jakub Felcman cast > hrají Eliška Křenková, Jacob Jutte, Monic Hendrickx, Roeland Fernhout contact > kontakt Aerofilms, program@aerofilms.cz

STAŘÍCI

TICHÉ DOTEKY

OLD-TIMERS

A CERTAIN KIND OF SILENCE

Staříci Old-Timers

Tiché doteky A Certain Kind of Silence

Dvojice bývalých politických vězňů (Jiří Schmitzer, Ladislav Mrkvička) se vydává na netradiční roadmovie s cílem pomstít staré křivdy: najít a zabít komunistického prokurátora, který je před lety odsoudil. Celovečerní debut filmových tvůrců Duška a Provazníka je charakteristický svou chápavou poetickou perspektivou a absurdním humorem, který při reflexi minulosti používá. Svou formou se snímek odkazuje na dokumentární zázemí obou tvůrců.

A pair of former political prisoners (Jiří Schmitzer, Ladislav Mrkvička) embarks on an unconventional road movie to avenge the old injustices: to find and kill the communist prosecutor who condemned them years ago. The feature-length debut of filmmakers Dušek and Provazník shows an understanding poetic perspective and the absurd humour it uses to reflect on the past. In its form, the film refers to the documentary background of both authors.

Č E S K Á S E KC E

Hrdinkou celovečerního debutu Michala Hogenauera (absolventský film Tambylles na MFF Cannes) je česká studentka Míša, která se vydává do Nizozemí pracovat jako au-pair. Zámožná tříčlenná rodina ji přijímá pod podmínkou dodržování přísných a krutých pravidel, které skrývají zneklidňující realitu. Snímku, který je často skloňován v kontextu řecké divné vlny či filmů rakouského režiséra Michaela Hanekeho, dominuje mrazivá atmosféra a otázky lidské integrity, etické svobody a morálky.

The protagonist of Michal Hogenauer’s feature debut (graduation film Tambylles at Cannes IFF) is a Czech student Mia who decides to work as an au pair in the Netherlands. Wealthy family with one child, tenyear-old Sebastian, hires her under the conditions of obeying strict and often cruel rules hiding disturbing reality. The film, often compared to Greek Weird Wave or to films of Austrian director ­Michael Haneke, makes the viewer question human integrity, ethical freedom and morality.

CZECH SECTION

59


60


INDUSTRY PROGRAMME INDUSTRY PROGRAM Asociace českých kameramanů NABARVENÉ PTÁČE The Painted Bird

Asociace českých kameramanů POSTŘIŽINY Cutting It Short

Association of Slovak Cinematographers OSTRÝM NOŽOM By a Sharp Knife

Polish Society of Cinematographers JA TERAZ KLAMIE I Am Lying Now

FAMU International BOŽÍ DAR God’s Gift

FAMU International SEJDE Z OČÍ Far from Eyes

FAMU International TULÁCI The Drifters

Gdynia Film School DZIEŃ JAK CO DZIEŃ A Day Like Today

Gdynia Film School WE MNIE Within Me

The Film and Television Faculty VŠMU JEMNÁ CESTA Gentle Journey

The Film and Television Faculty VŠMU NIČ SA NESTALO Nothing Happened

Gdynia Film School NA DNĚ At the Bottom

60

62

65

MASTERCLASS Irina Lubtchansky

68

60

63

66

61

63

67

61

65

67

LOCATION TOUR Moravskoslezská filmová kancelář

69

61


A S S O C IA T I O N S O F C I N EM A T O G R A P H E R S KAMERAMANSKÉ ASOCIACE

Nabarvené ptáče The Painted Bird

Postřižiny Cutting It Short

Association of Czech Cinematographers > Asociace českých kameramanů Czech Republic / Slovakia / Ukraine > Česko / Slovensko / Ukrajina, 2019, 169 min. director > režie Václav Marhoul camera > kamera Vladimír Smutný screenplay >scénář Václav Marhoul novel > knižní předloha Jerzy Kosiński cast >hrají Petr Kotlár, Stellan Skarsgård, Udo Kier, Harvey Keitel, Julian Sands, Lech Dyblik contact > kontakt AQS, a.s., divize Bioscop, magda.pospisilova@bioscop.cz, www.bioscop.cz

Association of Czech Cinematographers > Asociace českých kameramanů Czechoslovakia > Československo, 1980, 93 min. director > režie Jiří Menzel camera > kamera Jaromír Šofr screenplay >scénář Bohumil Hrabal, Jiří Menzel cast > hrají Magda Vášáryová, Jiří Schmitzer, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Oldřich Vlach, František Řehák contact > kontakt NFA, Iva Žáková

Příběh o hrůzách druhé světové války i síle lásky, lidskosti a naděje, které jim vzdorují. Ze strachu před nacistickým režimem posílá židovská rodina svého syna na venkov za příbuznou. Teta však krátce nato umírá a chlapec je nucen čelit nástrahám války sám. Třetí celovečerní film režiséra Václava Marhoula Nabarvené ptáče je adaptací stejnojmenného světového bestselleru spisovatele Jerzyho Kosińského. Na festivalu Ostrava Kamera Oko snímek uvede kameraman Vladimír Smutný, držitel sedmi domácích cen Český lev za nejlepší kameru.

Postřižiny jsou čtvrtým návratem režiséra Jiřího Menzela do svérázného světa spisovatele Bohumila Hrabala. Vypráví příběh krásné paní Maryšky (Magda Vášáryová) a jejího manžela Francina (Jiří Schmitzer), mladého pivovarského správce. Prvorepublikovou idylu provinčního maloměsta naruší příjezd Francinova bujarého a hlučného bratra Pepina (Jaromír Hanzlík), který dává do pohybu kaskádu komických situací. Nesmazatelný podíl na okouzlující atmosféře filmu má kamera Jaromíra Šofra, která vytváří světlé, pastelové kompozice obrazu.

A story about the horrors of World War II and the power of love, humanity and hope that resist them. Scared of the Nazi regime a Jewish family sends their son to the countryside to hide with his aunt. When she dies shortly afterwards the boy is forced to face the horrors of the war alone. The third feature film by Václav Marhoul, The Painted Bird is an adaptation of a book of the same name written by Jerzy Kosińsky. Cinematographer Vladimír Smutný, winner of seven Czech Lion awards will introduce the film at the Ostrava Kamera Oko festival.

Cutting It Short is the forth approach by director Jiří Menzel into the peculiar world of the writer Bohumil Hrabal. It tells the story of beautiful Mrs. Maryška (Magda Vášáryová) and her husband Francin (Jiří Schmitzer), a young brewery manager. The idyllic atmosphere of the First Republic in the provincial small town is disrupted by the arrival of Francin’s exuberant and noisy brother Pepin (Jaromír Hanzlík), who sets in motion a cascade of comic situations. Jaromír Šofr’s camerawork, which creates the bright, pastel compositions in the picture, has an indelible contribution to the charming atmosphere of this film.

62

INDUSTRY PROGRAM

INDUSTRY PROGRAMME


Ostrým nožom By a Sharp Knife

Ja teraz klamie I Am Lying Now

Association of Slovak Cinematographers Slovakia > Slovensko, 2019, 89 min. director > režie Teodor Kuhn camera > kamera Denisa Buranová screenplay >scénář Jakub Medvecký, Teodor Kuhn cast >hrají Roman Luknár, Marián Mitaš, Ela Lehotská, Miroslav Krobot, Jana Oľhová contact > kontakt Bontonfilm, www.bontonfilm.cz

Polish Society of Cinematographers Poland > Polsko, 2019, 107 min. director > režie Pawel Borowski camera > kamera Arkadiusz Tomiak screenplay >scénář Pawel Borowski cast >hrají Maja Ostaszewska, Agata Buzek, Rafal Mackowiak, Jacek Poniedziałek, Robert Wieckiewicz, Adam Woronowicz contact > kontakt Opus Film, opusfilm.com, +48 42 634 5500

Debutový snímek režiséra Theodora Kuhna tematizuje problematiku násilí, bezpráví a pocity bezmoci v okamžiku, kdy člověk musí čelit zkorumpovanému systému. Vítězný film letošního Febiofestu byl inspirován skutečnou vraždou mladého slovenského studenta, kterého v roce 2005 na bratislavském nábřeží ubodala skupina neonacistů. Pachatelé činu jsou ve filmu sice cameraadeni, vinou děravého justičního systému a mafiánských praktik však trestu unikají. Otec ubodaného chlapce nakonec bere spravedlnost do vlastních rukou.

Futuristický metafyzický thriller s chladnou a znepokojující atmosférou. Pomalu se odhalující tajemství přinutí člověka pochybovat o všem, co do té doby působilo naprosto věrohodně. Jsou všechny lži pravdou a pravda lží? Existuje něco, čemu může člověk zcela důvěřovat ve světě plném intrik, lží a záhadných machinací?

Director Theodor Kuhn’s debut deals with the issues of violence, injustice and feelings of helplessness when facing a corrupt system. The winning film of this year’s Febiofest was inspired by the factual murder of a young Slovak student stabbed by a group of neo-Nazis on the Bratislava embankment in 2005. Even though the perpetrators were captured, they were still able to escape justice due to a dubious legal system and mafia practices. The father of the stabbed boy eventually takes justice into his own hands.

INDUSTRY PROGRAM

Futuristic meta-physical thriller offers a chilly and unsettling atmosphere. As dark secrets reveal themselves, one easily begins to doubt everything that might have seemed so certain until then. Are all of the lies true and the truth fake? Is there anything one can ultimately trust in the world full of intrigues, lies and secret strategies?

INDUSTRY PROGRAMME

63


FAMU NTERNATIONAL V rámci studijních oborů akreditovaných v anglickém jazyce na několika katedrách FAMU studují desítky zahraničních studentů. Tito studenti tráví čas daleko od domova v odlišné kultuře a tvoří v neznámém prostředí. To jejich filmům propůjčuje jinou perspektivu. V průběhu studií mají za úkol tvořit nejen hrané filmy, ale i ty dokumentární. Blok FAMU International nabízí dva dokumenty - ­Boží Dar a Sejde ­­z očí. Třetí příspěvek - hraný absolventský film Tuláci - byl na festivalu Ostrava Kamera Oko prezentován ve formě traileru loni. There are dozens of foreign students at several departments of FAMU within study fields accredited in English. These students are away from home, in a different culture, creating their work in an unfamiliar environment. Perhaps that is why their films have a rather different perspective. During their time at FAMU they are not only asked to shoot feature films, but also documentaries. The FAMU International section presents two documentaries - God’s Gift and Far from Eyes. The third piece – a featured graduation film The Drifters - was presented at the Ostrava Kamera Oko last year in a form of a short trailer.

Boží dar God‘s Gift Czech Republic > Česko, 2018, 13 min. director > režie Emir Ziyalar camera > kamera Murat Emkuzhev screenplay >scénář Emir Ziyalar cast >hrají Emir Ziyalar, Murat Emkuzhev, Eva Schrollová, Noar Sahiti, Olivier Aussedat, Dona Dameska contact > kontakt FAMU International, alexandra.hroncova@famu.cz, www.international.famu.cz Filmový štáb přijíždí natočit dokument do opuštěného města Boží Dar, které po srpnové okupaci Československa z roku 1968 vystavěla sovětská armáda jako svou vojenskou základnu. Pomalé průjezdy kamery ukazují rozpadající se stavby a neutěšenou zimní krajinu. Tíživou atmosféru dokresluje ambientní hudba a hlubokým hlasem pronášený patetický komentář vypravěče, který evokuje trailery filmových blockbusterů. Odlehčení nabízejí krátké prostřihy, v nichž vidíme štáb při práci nebo ve chvílích volna, kdy vtipkují a baví se o natáčení i banalitách. The film crew arrives to shoot a documentary in the abandoned town of Boží Dar, built by the Soviet army as its military base after the 1968 occupation of Czechoslovakia. The slow motion of the camera shows the crumbling buildings and the dreary winter landscape. Oppressive atmosphere enhanced by ambient music and a deep voice uttering the pathetic commentary of a narrator evoking the trailers of blockbuster movies. The atmosphere is lightened by short cuts in which we see the crew at work or joking and talking about filming and banalities.

64

INDUSTRY PROGRAMME

INDUSTRY PROGRAM


Sejde z očí Far from Eyes

Tuláci The Drifters

Czech Republic > Česko, 2018, 12 min. director > režie Grégory Montaldo camera > kamera Bargav Venkateswara, Grégory Montaldo screenplay > scénář Grégory Montaldo cast > hrají Zdeněk Slouka contact > kontakt FAMU International, alexandra.hroncova@famu.cz, www.international.famu.cz

Czech Republic > Česko, 2019, 23 min director > režie Jay Walker camera > kamera David Hofmann screenplay > scénář Jay Walker, Barbora Nevolniková cast > hrají Jenovéfa Boková, Max Boubin, Honza Nedbal, Dan Dittrich, Patrik Holubař contact > kontakt FAMU International, alexandra.hroncova@famu.cz, www.international.famu.cz

Zasněžené ráno na jihomoravské farmě. V den zabijačky sledujeme Zdeňka a jeho vepře. Muž se probouzí v posteli, prase otevírá oči v chlívku. Později toho dne Zdeněk odváží prase na zabijačku. Pozorujeme porážku a důkladné zpracování masa i vnitřností. Zdeněk popíjí s přáteli a baví se u ohně. Den končí. Černobílá širokoúhlá kamera zachycuje s pečlivostí člověka i zvíře, často rámované v detailu. Maluje záběry v jemných odstínech šedi a odhaluje každý detail i jemné textury snímaných objektů.

Eliška, mladá dívka vychovaná v rodině pouťových kočovníků zjišťuje, že je zmítána mezi tradičními rodinnými hodnotami, ve kterých vyrostla a svou hlubokou touhou usadit se nastálo a žít „normální“ život. Eliška se stará o svého mladšího bratra Aleše a snaží se mu předat poznatky o fungování rodinného obchodu. Věci se totiž začínají trochu komplikovat.

It is a snowy morning at a farm in Southern Moravia. It is the day of the pig slaughter and we see Zdeněk and his pig. The man wakes up in his bed, the pig wakes up in the sty. Later that day, Zdeněk takes the pig to the slaughter. The slaughtering then begins, showing the viewer in detail how the meat and offal are processed. Zdeněk drinks with friends, having fun. The day ends. The monochrome wide-angle camera captures with care both man and animal, often framed in detail. It paints the shots in subtle shades of grey, revealing every detail and the fine texture of the subjects.

INDUSTRY PROGRAM

Eliška, a young girl raised in a nomadic fair family, finds herself torn between the traditional family values she was raised with and her deep desire to settle somewhere permanent and lead a more normal life. Looking after her younger brother Aleš, Eliška tries to navigate him safely around the family money blunders as things at the fair get complicated.

INDUSTRY PROGRAMME

65


GDYNIA FILM SCHOOL Soukromá filmová škola v Gdyni (GFS) byla založena v lednu 2010 z iniciativy starosty Gdyně Wojciecha Szczurka, Leszka Kopeće - ředitele Festivalu polských fikčních filmů v Gdyni, Roberta Glińského - rektora Národní filmové školy v Lodži a Jerzyho Radose - zakladatele Pomořanských filmových seminářů. Na začátku října 2010 zahájila první filmová škola v severním Polsku intenzivní kurzy, semináře a přednášky ve dvouletém kurzu na katedře režie. GFS je moderní vzdělávací projekt inspirovaný osnovami, které využívají filmové školy v USA, Velké Británii, Dánsku či Norsku. Gdynia Film School (GFS) was founded in January 2010 on the initiative of Gdynia Mayor Wojciech Szczurek, Leszek Kopeć - Director of the Polish Film Festival in Gdynia, Robert Gliński - Rector of the Film School in Lodz and Jerzy Rados - founder of the Pomeranian Film Workshops. The Film School in Northern Poland started its operation in October 2010 with intensive courses, seminars and lectures in a twoyear course at the Department of Directing. GFS is a modern education project inspired by the curriculum used by film schools in the US, UK, Denmark and Norway.

66

INDUSTRY PROGRAMME

INDUSTRY PROGRAM


Dzień jak co dzień A Day Like Today

We mnie Within Me

Poland > Polsko, 2019, 18 min. director > režie Magda Strzyżyńska camera > kamera Michał Modlinger screenplay > scénář Yulya Yukhymets cast > hrají Marta Malikowska, Julia Totoszka, Katarzyna Figura, Tymon Tymańsky, Olo Walicky contact > kontakt Gdynia Film School, info@gsf.pl, +48 58 712 22 77

Poland > Polsko, 2019, 21 min. director > režie Maria Wider camera > kamera Miłosz Kasiura screenplay > scénář Maria Wider cast > hrají Małgorzata Gorol, Julian Świeżewski, Dorota Lulka, Krzysztof Stasierowski, Aneta Gołębiewska, Diana Zamojska contact > kontakt Gdynia Film School, info@gsf.pl, +48 58 712 22 77

Ania veze svou dceru Basiu na casting talentové soutěže. Dívka se chová divně, ale zdá se, že si toho matka nevšímá. Když přijde řada na její vystoupení, Basia z ničeho nic uteče z pódia. Aby Ania zaregistrovala a pochopila potřeby své dcery, musí se postavit svým vlastním nejistotám. Vzrušenou atmosféru castingu dokresluje ruční kamera, která se proplétá panoptikem účastníků. V blízkých záběrech i skrytě z povzdálí sleduje jejich nervózní gesta a rozcvičky před vystoupením. V detailech tváří i jemných gest zachycuje postupný vývoj emocí, kterými matka s dcerou procházejí.

Sandra a Dawid se budou brát. Nejdřív však Sandra musí kvůli genetickým vadám plodu podstoupit potrat. Dramatická událost vystavuje mladý pár těžké zkoušce a zpochybňuje jejich společnou budoucnost. Napětí mezi partnery narůstá a necitlivé chování personálu nemocnice situaci vůbec nezlepšuje. Film pro navození atmosféry promyšleně využívá omezenou škálu barev a svícení. Emotivní scénu potratu ještě více umocňuje náhlá absence zvuku. Snímek nedává jednoznačnou odpověď ohledně Sandřiny a Dawidovy budoucnosti, ale nechává diváka spolu s hrdiny prožít jejich trauma.

Ania is driving her daughter, Basia, to a casting for a talent show. The girl is acting strangely, yet the mother doesn’t seem to notice. When it is her turn to perform, Basia suddenly rushes off the stage. Ania has to face her own insecurities to notice and understand her daughter’s needs. A hand-held camera that weaves through the participants of the casting illustrates the exciting atmosphere. It follows the participants both closely and from a distance capturing the nervous gestures and warm-ups before they are to go on stage. In the details of their faces and subtle gestures, it catches the consequent development of emotions going on between the mother and her daughter.

Sandra and Dawid are getting married. Before that, however, Sandra must first have an abortion due to genetic defects in the foetus. The dramatic event puts the young couple through a difficult test and challenges their future. The tension between the couple is growing and the insensitive behaviour of the hospital staff only worsens the situation. The film intentionally works with a limited scale of colours and lightening to enhance the atmosphere. The emotional scene of abortion is further built up by a sudden absence of sound. The film does not give a clear answer on Sandra and Dawid’s future, but lets the viewer and the characters live through the trauma together.

INDUSTRY PROGRAM

INDUSTRY PROGRAMME

67


THE FILM AND TELEVISION FACULTY VŠMU FTF VŠMU v Bratislavě, založená v roce 1990, je nejstarší a nejprestižnější filmová škola na Slovensku. Zformovala většinu nejvýznamnějších současných slovenských filmařů mladé generace, uznávaných a oceňovaných v mezinárodním filmařském kontextu. Výuku kameramanů zajišťuje Ateliér kameramanské tvorby, a to v bakalářském, magisterském a doktorandském stupni studia. Mezi pedagogy ateliéru působí významné kameramanské osobnosti jako Stanislav Szomolányi (Slnko v sieti) nebo Ján Ďuriš (Nejasná zpráva o konci světa). Na letošní ročník festivalu Ostrava Kamera Oko přiváží ateliér trojici hraných krátkometrážních studentských snímků. The Film and Television Faculty in Bratislava, established in 1990, is the oldest and the most prestigious film school in Slovakia. It has nurtured the majority of the outstanding young generation of today’s Slovak filmmakers who are recognised and respected in the international film industry. Education in the field of cinematography is provided by the Cinematography Department offering bachelor, master and doctoral degrees. Among the pedagogues we are proud to have Stanislav Suomolányi (The Sun in a Net) and Ján Ďuriš (An Ambiguous Report about the End of the World). At this year’s Ostrava Kamera Oko the department chose three short featured student films.

Jemná cesta Gentle Journey Slovakia > Slovensko, 2019, 30 min. director > režie Peter Hoferica camera > kamera Jaroslav Kuchárik screenplay > scénář Peter Hoferica cast > hrají Peter Kiss, Matúš Beniak, Ráchel Šoltésová, Krištof Melecsky, Janis Jurenka contact > kontakt Alexandra Gabrižová, festivals@vsmu.sk Snímek Jemná cesta by se svou stopáží třiceti minut mohl řadit mezi krátkometrážní i středometrážní filmy. Nabízí komickou reflexi chování dospívající generace, která teprve hledá své místo v životě. V příběhu dvou bratrů, kteří se věnují judu a studují na internátní sportovní škole, otevírá téma idealismu zosobněného mladším z bratrů a vypočítavého pragmatismu, ke kterému se často uchyluje jeho starší sourozenec. Prostředí sportovního juda přibližuje několik tréninkových scén, které film osvěžujícím způsobem odlišují od průměrné teenagerské komedie. With a duration of thirty minutes, Gentle Journey could be included in both short and medium-length films. It offers a comical reflection on the behaviour of a teenage generation looking for its place in life. The plot tells the story of two brothers who practice judo and study at a sports boarding school, and looks into the theme of idealism embodied by the younger brother and the calculated pragmatism of the older brother. The film also shows several judo training scenes refreshingly differentiating it from the average teen comedy.

68

INDUSTRY PROGRAMME

INDUSTRY PROGRAM


Na dně At the Bottom

Nič sa nestalo Nothing Happened

Slovakia > Slovensko, 2019, 5 min. director > režie Michal Valentin camera > kamera René Kontúr screenplay > scénář Michal Valentin cast > hrají Martin Martinček, Tomáš Orság, Patrik Minár, Michal Valentin contact > kontakt Alexandra Gabrižová, festivals@vsmu.sk

Slovakia > Slovensko, 2019, 11 min. director > režie Monika Mahútová camera > kamera Lucia Kovaľová screenplay > scénář Monika Mahútová cast > hrají Michaela Hasalová, Anna Čonková, Richard Farkaš, Hana Hančinová, Matej Farkaš contact > kontakt Alexandra Gabrižová, festivals@vsmu.sk

Mladý muž, kterého dohánějí psychické problémy z dětství, skrývá svůj strach pod povrchem a rozhoduje se ho řešit radikálním způsobem. Sledujeme jej, jak přichází do terapeutické skupiny, kde během sezení vyplouvají na povrch zasunuté traumatické vzpomínky. Kamera rámuje nemluvnou tvář mladíka, ve které se zračí prožitá bolest. V krátkých záblescích flashbacků se vyjevují scény s násilnickým otcem, umocněné dramatickou červenou světelností a zrychlujícím rytmickým střihem. Postupně se noříme do podvědomí, které se snaží utopit před pocitem vlastní bezmocnosti.

Krátký příběh o únicích, návratech a zodpovědnosti čelit problémům. Malá Alice není žádné neviňátko, i když by to do líbezné dívenky nejspíš nikdo neřekl. Zatímco si ostatní děti hrají na hřišti mezi paneláky, Alice je z povzdáli přemýšlivě sleduje. V rukou při tom žmoulá tvárnou růžovou hmotu. Když jí jeden ze starších chlapců hmotu sebere, dívka si to nenechá líbit a zaútočí. Vizuálně působivý snímek pracuje s nízkým polem ostrosti, citlivými barevnými kompozicemi a častými detaily tváří i textur. V závěru překvapí originálním vyústěním příběhu.

A young man troubled by the traumas of his childhood has been hiding his fears for too long and so decides to do something about them. The film shows him joining a therapy group and reliving his trauma during the session. The camera focuses on his speechless face revealing all the pain. Short flashbacks show scenes with his violent father enhanced by dramatic red light and an accelerating rhythmic cut. Slowly the view becomes a part of his subconsciousness that is trying to escape the feeling of helplessness.

Short story about escapes, returns and courage to face problems. Little Alice is no saint even though nobody would guess so by the mere look of her. She is so sweet. When other kids play on the playground Alice thoughtfully watches them from afar. She is kneading pink plasticine in her hand. When one of the older boys takes it away, the girl does not let it go and attacks him. This visually impressive film works with low-field sharpness, colour-sensitive compositions and frequent face and textures details. The story has an original and surprising ending.

INDUSTRY PROGRAM

INDUSTRY PROGRAMME

69


I R INA L U BT C H A N S K Y MASTERCLASS

Irina Lubtchansky Narozena přímo camerarostřed kinematografie: střihačce Nicole a kameramanovi Williamu Lubtchanským, dvěma tvůrcům - a zároveň pilířům - Francouzské nové vlny. Sama se etablovala nejprve jako asistentka kamery a režie. Když její otec ze zdravotních důvodů nemohl pracovat na posledním snímku režiséra Jacquesa Rivetta 36 pohledů na Pic St. Loup, Irina jeho práci převzala. Když otec výsledek viděl, vyslovil se s nadšením, že takové dílo by bez váhání podepsal (zdálo se dokonce chvíli, že po své dceři chce, aby k tomu svolila). V oboru hlavní kamera v ní prvně důvěru vložili Rabah Ameur-Zaïmeche a Dyana Gaye, mladí talentovaní tvůrci zcela odlišných přístupů, kteří také díky její práci rychle získali značné renomé. Vedla kameru výlučného dokumentu o filmu, který se nikdy nestal - Peklo Henriho-Georgese Clouzota. Ke spolupráci ji následně přizval Romain Goupil, režisér a revolucionář roku 1968, a v roce 2014 natočila televizní film s ansámblem Comédie française podle stejnojmenné Ostrovského hry Les. Režii vedl Arnaud Desplechin, vůdčí osobnost evropské kinematografie nultých a desátých let. Spolu s Arnaudem Irina následně natočila snímky Tři vzpomínky, Ismaëlovy přízraky a Slitování: všechny byly zařazeny na přední místa programu MFF v Cannes. Tři z jejích snímků se účastnily soutěží Ostrava Kamera Oko (36 pohledů na Pic St. Loup, Tři vzpomínky, Ismaëlovy přízraky), její a Desplechinovy Tři vzpomínky festival v roce 2015 vyhrály. Schopnost adaptovat se na rozdílné autorské styly, pracovat na vysoké úrovni, ať už jsou k dispozici skromné, anebo naopak bohaté prostředky, pečlivě připravené a do důsledků promýšlené technické zázemí, vzájemná věrnost autorům, s nimiž spolupracuje, a nepochybná kinematografická intuice. Díky tomu dnes patří Irina Lubtchanski mezi nejvýznamnější evropské kameramanky. Je zároveň jedním z autorů, kteří po léta formují i podobu Ostrava Kamera Oko. Masterclass s Irinou Lubtchansky se odehraje v pátek 27. 9. v PLATO Ostrava. Bude provázena ukázkami z jejích děl a bude předznamenáním distribučního uvedení jejího posledního snímku Slitování. Ten vstoupí do distribuce koncem roku 2019 péčí společnosti Film Europe.

70

INDUSTRY PROGRAMME

Born right into the cinematography: to an editor Nicole and cinematographer William Luchtchansky, two originators of the French New Wave. She first established herself as a camera and direction assistant. Then the opportunity presented itself as her father, for health reasons, couldn’t work on Jacques Rivett’s last film Around a Small Mountain, and so Irina covered for him. When William saw the result, he said with enthusiasm that he would sign such a work without hesitation (and for a brief moment it had seemed that he really wanted his daughter to give him the permission to do so). Her first main camera opportunity was entrusted to her by a couple of young and talented creators, Rabah Ameur-Zajimeche and Synava Gaye whose approaches are very different, but who thanks to Irina, soon gained a considerable reputation. She led the camera of an exclusive documentary on a film that never happened, Henri-Georges Clouzot’s Inferno. In 1968, she was invited to join the team of the director and revolutionary Romain Goupil, and in 2014 she shot a television film with the ensemble Comédie française, based on the eponymous Ostrovsky’s play The Forest. Arnaud Desplechin, a leading personality of the European cinematography in the millennium and the ‘10s, ran the direction. They together shot dramas My Golden Days, Ismael’s Ghost, and Oh Mercy!, all of which were ranked high at the Cannes IFF. Three of her films have been a part of the Ostrava Kamera Oko competitions (Around a Small Mountain, My Golden Days, Ismael’s Ghost) and her and Desplechin’s My Golden Days won the festival in 2015. Her ability to adapt to different creative styles, to work on the highest level whether with low or high budget, her carefully prepared and well thought out technical background, mutual loyalty to the authors with whom she cooperates, and not least her undisputable intuition behind the camera — reasons she is one of the top European cinematographers of today. Irina Lubtchansky is one of the authors that have been shaping the Ostrava Kamera Oko festival. A Masterclass with Irina Lubtchansky will take place on Friday 27th September in PLATO Ostrava. It will be accompanied by selections from her works and will herald the distribution of her latest film Oh Mercy!. It will enter distribution at the end of 2019 under Film Europe.

INDUSTRY PROGRAM


L O CA T I O N TOUR

Moravskoslezská filmová kancelář Jste filmař a máte zájem o filmové lokace v Ostravě? Přidejte se k nám na malou lokační prohlídku, kterou pro vás pořádá Moravskoslezská filmová kancelář. Za pouhé tři hodiny poznáte některé z nevyužívaných unikátních lokací, které jsou dočasně k dispozici pro natáčení. Odjezd od Cineportu je 26. září ve 14 hodin, příjezd tamtéž. Moravskoslezská filmová kancelář se zabývá propagací regionu mezi tuzemskými i zahraničními filmaři, v případě natáčení je jim rovněž plně k dispozici. Are you a filmmaker interested in Ostrava’s locations? Come join us for a mini location tour hosted by the MoravianSilesian Film Office, an organization that promotes the region to filmmakers and assists them while shooting in the area. In just three hours, you will become familiar with some of the unique brownfields that are temporarily available for filming. We will depart on September 26 at 14:00; the meeting and arrival point is in front of Cineport.

INDUSTRY PROGRAM

INDUSTRY PROGRAMME

71


72


WORKS IN PROGRESS Lukáš Milota, Ondřej Belica OLYMPIJSKÝ MEZIČAS Olympic Halftime

72

Tomáš Frkal NOVÁ ŠICHTA A New Shift

72

Adam Mach STROM Falling tree

73

73


L U K Á Š MILOTA O N D Ř EJ BELICA

T O M Á Š FRKAL

Czech Republic/ France/ Greece > Česko/ Francie/ Řecko, 2021, 85 min./ 60 min. director > režie Haruna Honcoop camera > kamera Lukáš Milota, Ondřej Belica screenplay > scénář Haruna Honcoop contact > kontakt vit@d1film.com

Czech Republic > Česko, 2019, 90 min. director > režie Jindřich Andrš camera > kamera Tomáš Frkal contact > kontakt Moloko Film, +420 603 477 707, milk@molokofilm.com

OLYMPIJSKÝ MEZIČAS

NOVÁ ŠICHTA

OLYMPIC HALFTIME

A NEW SHIFT

Olympijský mezičas Olympic Halftime

Olympijské hry se v době antiky konaly vždy na jednom místě. S jejich obnovením v roce 1896 se však daly„do pohybu”, a jejich pořádání se tak stalo pro jednotlivé země otázkou soupeření o prestiž. Film se zaměřuje na soutěživost na poli architektury a urbanismu v zemích, kde se olympiáda již konala a nyní se na stejném místě připravuje její další ročník. Sledujeme různě dlouhý „mezičas“ původního architektonicko-urbanistického i politického odkazu a formujícího se protiolympijského hnutí ve městech Tokyo 1964/2020, Peking 2008/2022 a Paříž 1900/1924/2024.

In antiquity, the Olympic Games were always held in one location. However, with their recreation in 1896, they were set in motion and organising the Games has become a contest of prestige for the hosting countries. The film spotlights the competition in the field of architecture and urbanism in those countries where the Olympics have already been held and currently where some of the planned Games are to take place in the same country. We watch the different length of time between the original architectural-urban and political legacy and the forming of the anti-Olympic movement in Tokyo 1964/2020, Beijing 2008/2022 and Paris 1900/1924/2024.

74

WORKS IN PROGRESS

Nová šichta A New Shift

Tomášovi táhne na padesát, je radikálním fanouškem Baníku a posledních pětadvacet let se živil jako horník na dole Paskov, který však v roce 2017 zavřeli. Po propuštění z dolu přijal Tomáš nabídku rekvalifikovat se na profesi programátora. V intimním časosběrném portrétu sledujeme, jak bývalý horník zásadní životní změnu zvládá. Může v takto odlišné profesi uspět? A nebudeme i my ostatní brzy nuceni důsledkem nastupující automatizace práce čelit podobné výzvě? Sto let vývoje práce a její kultury zobrazené na příběhu jednoho člověka.

Thomas is almost fifty, a radical football fan of his club Baník, and for the past 25 years he has worked in the Paskov mine. After the mine’s closure, Tomas and his unemployed colleagues are offered to retrain and become programmers. Tomas accepts the challenge and we follow the story of this radical change in an intimate timelapse portrait. Can he succeed in such a different profession? And what about the rest of us - will we soon be forced to face a similar challenge as a result of the ongoing automation of work? A hundred years of work development and its culture depicted in the story of one person.


A DA M MACH

Strom Falling tree

Czech Republic > Česko director > režie Jan Hecht camera > kamera Adam Mach screenplay > scénář Jan Hecht

STROM

Člověk, který se podílel na vytváření systému a systém ho obětoval. Doba, která potřebuje viníka, i kdyby ho měla vytvořit. Hlavní postava příběhu je neúspěšný ekolog Filip, který se nechá zlákat vidinou snadné politické kariéry v městském zastupitelstvu. Stává se vedoucím odboru městské zeleně a život se zdá být ideální. Po pádu stromu v centru města a smrti malého chlapce se však jeho život dostává do spirály vyšetřování a pochybností. Filip brzy zjistí, že nemůže vyváznout nepoškozen. Systém se rozhodl obětovat člověka, který ho pomáhal vytvářet a udržovat. Příběh vychází ze skutečné události, kdy před deseti lety zabil pád stromu na zlínsku dva chlapce.

FALLING TREE

A person who helped to create a system only to be sacrificed by it. A time that needs a culprit even if it should make one. The main character in this story is failed environmentalist Filip who is tempted by the prospect of an easy political career in the city council. He becomes the Head of Urban Greenery and life seems idyllic. However, after the fall of a tree in the city centre and the death of a little boy, his life falls into a spiral of investigation and doubt. Filip soon learns that he cannot escape unscathed. The system has decided to sacrifice the one person who helped to create and maintain it. The plot is based on a true story when ten years ago a tree killed two boys in the Zlín region.

WORKS IN PROGRESS

75


76


AUDIOVISUAL EVENING STORY AUDIOVIZUÁLNÍ VEČER STORY ANTWOOD

LOW JACK

NAZAR

PEDRO MAIA

PHILIPP OTTERBACH

SHAPEDNOISE

SWAN MEAT

MAESS

MALÍ FOTOGRAFOVÉ Little photographers

Oko speciál Irina Lubtchansky ROUBAIX, UNE LUMIÈRE Oh Mercy!

76

78

80

76

78

77

79

77

79

80

77


A NT WOOD

L OW JA C K

Antwood je přezdívka kanadského producenta elektronické hudby Tristana Douglase. Vogue uvedl jeho EP Word Focus v žebříčku nejlepší hudby roku 2015. V roce 2016 vydal Antwood na labelu Planet Mu debutové album Virtuous.scr. Zkoumal v něm téma umělé inteligence a etiku robotů; album bylo uvedeno v hlavních cameraoručeních webů Resident Advisor a The Wire. Druhé album Sponsored Content vyšlo v září roku 2017. Na Ostrava Kamera Oko představí Antwood českému publiku svou novou desku Delphi, vztahující se k otázce pronikání technologií do našich romantických vztahů. Vydalo Planet Mu.

Philippe Hallais je francouzský umělec zabývající se elektronickou hudbou. Narodil se v Tegucigalpě (Honduras), ale momentálně žije v Paříži, kde spolu s Jeanem Carvalem provozuje label Editions Gravats / Les Disques De La Bretagne. Je proslulý svými výraznými klubovými mixy, ve kterých plynule přechází mezi dancehallem a sound artem, občas zamíří i k technu. Vydal tři alba pod pseudonymem Low Jack (Garifuna Variations, L.I.E.S, 2014; Sewing Machine, In Paradisum, 2015; Lighthouse Stories, Modern Love, 2016). Album An American Hero (Modern Love, 2017) vydal pod svým jménem. Od roku 2017 je Hallais spolu s Dominikem Fernowem (Hospital Productions) členem a aktivním přispěvatelem pro Rainforest Spiritual Enslavement. V březnu 2018 vydal na svém labelu Editions Gravats oceňované mini-LP Riddims du Lieu-dit, které je popisováno jako „absolutně zabijácký set mutantního tanečního futurismu z reproduktorů Bretaně.“

Antwood is the alias of Tristan Douglas, a Canadian electronic music producer. Under the moniker Margaret Antwood Douglas’ 2015 EP Work Focus was listed in Vogue’s best music of 2015. In 2016 Antwood’s debut album Virtuous.scr was released by Planet Mu. Virtuous.scr, which explored themes of artificial intelligence and robot ethics, was widely well-received; it was featured in Resident Advisor’s top recommendations as well as The Wire. Antwood’s second album, Sponsored Content, was released in September 2017. At Ostrava Kamera Oko Antwood will present his new album Delphi, related to the issue of technology penetration into our romantic relationships. Published also by Planet Mu.

Philippe Hallais is a French electronic music artist born in 1985 in ­T­egucigalpa (Honduras) and currently living in Paris, where he operates Editions Gravats / Les Disques De La Bretagne with Jean Carval. He is celebrated for his distinct club constructions, fluidly stepping between dancehall, sound art and techno territories. He has published three albums under the pseudonym Low Jack (Garifuna Variations, L.I.E.S, 2014; Sewing Machine, In Paradisum, 2015; Lighthouse Stories, Modern Love, 2016) and one under his own name, An American Hero (Modern Love, 2017). Since 2017, Hallais is a member and active contributor of Rainforest Spiritual Enslavement with Dominick F ­ ernow (Hospital Productions). In March 2018, he has released the publicly acclaimed mini-LP Riddims du Lieu-dit on his own label Editions G ­ ravats, described as an „absolutely killer set of mutant dancehall f­ uturism from the bassbins of Brittany.“

78

AUDIOVISUAL EVENING STORY

A U D I O V I Z U Á L N Í V E Č E R S TO R Y


NAZA R

P E D R O M A IA

Nazar je angolský producent, jehož hudební svět se točí kolem extrémního násilí, nespravedlnosti a všudypřítomnosti represivního státu během a po skončení sedmadvacetileté občanské války v Angole. V hudbě hledá naději, odolnost a hrdost v zemi rozervané válečným konfliktem. Nazar se po skončení občanské války v roce 2002 vrátil do Angoly z Belgie, kde vyrůstal, a právě tehdy objevil svůj vlastní a unikátní přístup k angolské hudbě kuduro. Nazar kuduro převrací a mísí se zvuky války. Jeho texty jsou o masakrech a násilí, obsahují posměšky proti diktatuře. Nazar svou hudbu nazývá „rough kuduro“ (tedy „drsné kuduro“). Nahrávka Enclave odráží jeho bouřlivou cestu, vzdává poctu bezejmenným padlým a poukazuje na brutální minulost Angoly ve snaze porozumět přítomnosti. Představuje pro něj navíc bezpečnou duševní zónu, do které se může uchýlit, ať už je zrovna kdekoliv. Připomíná mu, že když člověk neztratí naději v lepší budoucnost, mohou být i města zničená válkou znovu postavena.

Pedro Maia je portugalský filmař, který pracuje převážně s 16mm a 8mm filmem. Posouvá hranice a estetiku analogového filmu nakládáním se surovinami, zpochybňuje tradiční postupy a neustále rozšiřuje vizuální a technologické dědictví klasických filmových metod. Jeho filmy byly uvedeny na různých filmových festivalech a v galeriích - například v Muzeu současného umění v Tokiu, v Arménském centru pro současné experimentální umění, v Muzeu současného umění v Barceloně (MACBA) či na ​​ Edinburském mezinárodním filmovém festivalu. Kromě své vlastní umělecké tvorby je známý také spoluprací s hudebníky jako Vessel, Shackleton, Visionist, Jacaszek, Tropic of Cancer, Demdike Stare, Fennesz a mnohými dalšími.

Nazar is an Angolan producer, his musical world centres around the extreme violence, injustice and omnipresence of a repressive state during and after the 27-year Angolan civil war, simultaneously exploring hope, resilience and pride in a country torn apart by conflict. After the civil war ended in 2002 Nazar who was raised in Belgium returned to Angola. It was at this point he began music production, making his own unique take on Angola’s Kuduro music. Nazar inverts Kuduro, weaving war sounds like guns cocking and airstrike swooshes, lacing cold synths with cascading percussion and swells of noise. His lyrics focus on massacres and violence, chanting and taunts against the dictatorship. Nazar calls this ‘Rough Kuduro.’ The Enclave EP reflects upon Nazar’s tumultuous journey, honouring the unnamed dead and piecing together Angola’s violent past in order to make sense of the present. It also represents a mental safe zone that he carries close to him wherever he goes - a reminder that in spite of airstrikes and whatever else may stand in the way, cities can be built anywhere when hope for a better future remains.

Pedro Maia is a Portuguese filmmaker that works predominantly with 16mm and 8mm film, pushing the boundaries and aesthetic of analogue cinema by manipulating the raw materials and challenging the traditional process, continually expanding the visual and technological heritage of classic film methods. His films have been presented in several film festivals and galleries, such as Tokyo Contemporary Art Museum, Armenian Centre for Contemporary Experimental Art, MACBA Barcelona, Edinburgh International Film Festival, amongst others. He has presented solo performances as well as collaborations with several musicians such as Vessel, Shackleton, Visionist, Jacaszek, Jacaszek, Tropic of Cancer, Demdike Stare, Fennesz.

A U D I O V I Z U Á L N Í V E Č E R S TO R Y

AUDIOVISUAL EVENING STORY

79


P H I L IP P O T T E R BA C H

S HAP EDN O I SE

Philipp Otterbach - DJ, producent a sběratel vinylů - se muzice věnuje odedávna. Když se v roce 2004 otevřel düsseldorfský Salon Des Amateurs, stal se jedním z prvních rezidentů. Od roku 2014 vydává pod labely Grokenberger Records nebo Tour Messier. Podepsal se taky pod remixy umělců jako třeba Brainwlatzer. Hlavní Otterbachovou dovedností je ale Djing, kde se často dostává až za hranici vlastního vědomí. Vypráví příběhy, míchá ranou elektronickou hudbu, krautrock, minimal a všechny možné tribal rytmy s eklektickým voodoo tancem, psychedelickým kytarovým housem, technem nebo elektrem. Jeho hudbu můžete slyšet na Red Light Radio, NTS nebo Intergalactic FM. Hrál v klubech jako 20/44 v Bělehradě či v klubu Robert Johnson v Offenbachu.

Nino Pedone, aka Shapednoise, začal experimentovat se zvukovým designem a industriálním technem při studiu hudby na SAE Institutu v Miláně. V roce 2011 se přestěhoval do Berlína, kde založil label Repitch s Ascionem a D. Carbone. Na festivalu vystoupí společně s portugalským experimentálním filmařem Pedrem Maiou, s nímž tvoří audiovizuální projekt Aesthesis.

Since long, Philipp Otterbach - DJ, producer and record collector - has devoted himself with endurance to music. When Düsseldorf’s Salon Des Amateurs opened in 2004, he became one of the first residents. Since 2014, he has also released on labels such as Grokenberger Records or Tour Messier and has left his mark as a remixer for artists like Brainwaltzera. The main craft of Philipp Otterbach is the DJ trade – a sphere where he likes to drift beyond his own consciousness. A man for suspenseful story-telling who likes to melt early electronic music, krautrock, minimalism and all sorts of tribal rhythms with eclectic voodoo dance, psychedelic guitar tsunami’s, house, techno or electro. You can experience his skills on Red Light Radio, NTS or Intergalactic FM. He also played in clubs like 20/44 in Belgrad or Offenbach’s Robert Johnson.

Nino Pedone, aka Shapednoise, began experimenting with sound design and industrial techno while studying audio engineering at SAE Institute in Milan. In 2011, he moved to Berlin and founded the Repitch label with Ascion and D. Carbone. He will perform at the festival together with the Portuguese experimental filmmaker Pedro Maia, with whom he creates the audiovisual project Aesthesis.

80

AUDIOVISUAL EVENING STORY

A U D I O V I Z U Á L N Í V E Č E R S TO R Y


S WA N M EA T

MA E S S

Reba Fay neboli Swan Meat je básnířka, zvuková inženýrky a skladatelka z Washingtonu. V její práci se promítá zkušenost s chronickou nemocí a tělesnou dysmorfií. Její debut Bounty, vydaný pod pařížským labelem PERMALNK, vyjadřuje pocity při zotavování z bulimie očima Samuse Arana ze hry Metroid. Premiéru měl na serveru Thump. Mixmag ho uvedl jako jeden z nejlepších klubových mixů měsíce. Nedávno vydala album Knife Splits Ice, které je výsledkem spolupráce s japonským producentem Yoshitakou Hikawou a single Tame, vydaný pro Bala Club.

Maess je umělecká skupina z Brna, která se zabývá vizualitou světla ve všech jeho podobách. Od performativního umění, přes instalace ve veřejném prostoru, až po taneční parties. Spojením slov “mass” - anglickým výrazem pro mši svatou - a “mess”, tedy v překladu nepořádek, se skupina snaží vystihnout dva protikladné prvky a spojit je v jedno. Mše jako čistota a harmonie versus chaos a nahodilost nepořádku. Tyto dva protikladné postupy se v jejich tvorbě jeden bez druhého neobejdou.

Reba Fay, alias Swan Meat, is a poet, audio engineer, and composer from Washington, D.C. Reba’s work reflects her experience with chronic illness & body dysmorphia. Her debut EP, Bounty, released on Paris’ PERMALNK imprint, which explored recovery from bulimia nervosa through the lense of Samus Aran from the Metroid series, premiered on Thump. Mixmag listed it as one of best club/bass releases of the month. Recent releases include Knife Splits Ice, a collaborative EP with the Japanese producer Yoshitaka Hikawa and Tame for Bala Club.

Maess is an art formation from Brno dealing with light visualisations in all its forms. Beginning with performances, continuing with public space installations, ending with dance parties – this is Maess – a name formed by combining the words “mass”, the English word for holy mass, and “mess”, the word describing disorder. Two contradictory elements blended together. The mass representing clarity and harmony against the chaos and the randomness of disorder - two contradictory actions that cannot do without one another.

A U D I O V I Z U Á L N Í V E Č E R S TO R Y

AUDIOVISUAL EVENING STORY

81


L IT T L E P H OTO G RAP H ER S MALÍ FOTOGRAFOVÉ

OKO S P E C IA L OKO SPECIÁL

Ve spolupráci s obchodem Analogue pořádáme kurzy fotografování pro děti. Zvány jsou děti od sedmi do dvanácti let, které láká tajemství analogové fotografie. Seznámí se s rozdíly mezi dnes již běžně používanými digitálními fotoaparáty a těmi analogovými. Vyzkouší si jak klasické fotoaparáty, tak jejich méně známé varianty, třeba jednoduché plastové přístroje vyráběné firmou Lomography či dřevěné dírkové komory značky Dirkoma. Děti zavedeme i do improvizované temné komory (neplatí u Muzea Karla Zemana), kde se seznámí s vyvoláváním a tvorbou fotogramů – obrazů vytvořených osvětlením různých předmětů na fotopapír.

Roubaix, une lumière Oh Mercy!

This year, for the first time, we have prepared a little something for your children. Thanks to the cooperation with the Analogue store we have organised a photography course for children aged between seven and twelve who are interested in analogue photography. They will learn about the differences between today’s commonly used digital cameras and analogue ones. They will have the chance to try out classic cameras and their less known alternatives, such as simple plastic devices made by the Lomography brand or the wooden pinhole cameras Dirkoma. We will also take your children into an improvised darkroom (not at the Karel Zeman Museum), where they will discover developing and creating photograms - images created by illuminating various objects onto photo paper.

82

AUDIOVISUAL EVENING STORY

France > Francie, 2019, 119 min. director > režie Arnaud Desplechin camera > kamera > Irina Lubtchansky cast > hrají Roshdy Zem, Léa Seydoux, Sara Forestier, Antoine Reinartz contact > kontakt Film Europe, filmeurope.cz

ROUBAIX, UNE LUMIÈRE

Vánoční noc v Roubaix. Městem se potuluje policejní šéf Daoud. Míjí vypálená auta a násilné hádky. Vždycky - tváří v tvář chudobě, podvodům a neštěstí - Daoud pozná, kdo lže a kdo říká pravdu. Do jeho pracovní skupiny nedávno vstoupil Louis, nováček z policejní akademie. Mladý, nešikovný a snadno oklamatelný. Daoud a Louis jsou konfrontováni s vraždou staré ženy, při jejímž vyšetřování zatknou dvě mladé dívky ze sousedství. Daoud hledá způsob, jak vražedkyním vrátit zpět jejich lidskost.

OH MERCY!

Christmas night in Roubaix. Police chief Daoud roams the city. Burnt out cars, violent altercations… In the face of poverty, deception and distress, Daoud knows who is lying and who is telling the truth. Fresh out of the police academy, Louis has recently joined Daoud’s crew. Young, awkward and easily misled. Daoud and Louis are confronted with the murder of an old woman. The old woman’s neighbours – two young women, Claude and Marie – are arrested. They are addicts and alcoholics…With words, rising beyond the horror of their crime, Daoud will find a way to give two murderers back their humanity.

A U D I O V I Z U Á L N Í V E Č E R S TO R Y


A U D I O V I Z U Á L N Í V E Č E R S TO R Y

AUDIOVISUAL EVENING STORY

83


01

002 004 008 012 014

020 024

3/2019

028

036

ý hor

04 0

sk iTAl

044

sová

04 8 052

enI re D

060 064

lm ý fi ersk

clAI

070

Sev

tesh)

080 082 084 086 088 090 091 092 093

rak

es cAnn

právě vychází 03/2019 094 095

www.filmadoba.eu 096 097 �/filmadoba 098 099

84

o filmu

obA

100 101 104 106

K ROČNÍ

65

Č/3 €

9K CENA 7



13-21 SEPTEMBER 2019 www.cinefest.hu MAIN SUPPORTER:

86

SUPPORTERS:


87


nezávislý (nejen) hudební měsíčník na trhu od roku 2010

88


20. FESTIVAL OF CENTRAL AND EASTERN EUROPEAN FILM 05.–11.05.2020 WIESBADEN

89



91


STA F F A N D A C K N OW L EDGEM EN T S ŠTÁB A PODĚKOVÁNÍ

Organizers > Pořadatelé Kamera Oko, s.r.o., Vítězné náměstí 774/14 Praha CZ-160 00, ČR > VAT/ DIČ CZ24728284 Filmotéka Ostrava, o.s., 28. října 23, 702 00 Ostrava, ČR > VAT > DIČ CZ22875107 Gabriela Knýblová Festival Director / Ředitelka festivalu Jakub Felcman, Anna Kopecká Kamera Oko Producers > Producenti

Programme Department > Programové oddělení Jakub Felcman, Gabriela Knýblová, Štěpánka Ištvánková, Zuzana Černá, Tomáš Zetek, Václav Drozd, Martin Kohout, Martin Mazanec, Monika Omerzu Midriaková, Viktor Palák

Competitive Sections > Soutěžní sekce Jakub Felcman, Štěpánka Ištvánková, Zuzana Černá Programme Board > Programová rada

Anna Tabášková, Magdalena Dušková Accreditation Center > Akreditační centrum Monika Turoňová, Sebastiana Lašutová, Tamara Frnková, Adriana Kosmáková, Matyáš Hansel, Anežka Černá, Vojtěch Pokluda, Jakub Kos, Stáňa Babišová Volunteers > Dobrovolníci

Art Department > Grafické oddělení Radim Kučera Festival Visual Concept > Vizuální podoba festivalu Monika Abrhámová, Jaroslav Chromek Martin Kozák Photographers > Fotografové

Trailer > Znělka Radim Kučera Art Directors > Grafika Lenka Opočenská Music Composer > Hudba Radim Kučera 3D Animation > 3D Animace

Catalogue > Katalog Production Department > Produkce

Klára Šebestová Editor-in-Chief > Editor

Kristýna Lindovská Executive Production > Výkonná produkce

Alexandra Vysloužilová Translator > Překladatel

Zdeněk Zapata Technical Production > Technická produkce Štěpánka Ištvánková Press Officer, Public Relations > Tisková mluvčí, PR Tereza Richterová, Nikol Kaprálová, Jana Švagrová Guest Service Tereza Benhartová Translation Services > Překladatelský servis Ilja Macháčková Bookkeeping > Účetní servis Rostislav Nétek, Štěpánka Ištvánková Web, IT, Programming

92

Radim Kučera Layout > Grafická úprava Radim Kučera Typesetting > Sazba

Spolupořádající organizace > Cooperating organizations Provoz Hlubina Marta Pilařová President > Předsedkyně Jan Dvořák Cineport

Dolní Vítkovice Jiří Michálek President > Předseda Petr Koudela Executive Director > Výkonný ředitel Martin Lindovský Marketing Director > Obchodní ředitel


Centrum kultury a vzdělávání Moravská Ostrava, p. o.

Official Suppliers > Oficiální dodavatelé

René Müller Faency Fries

Brazil > Brazílie

Martin Vidura Director > Ředitel

FIZU.cz

Jan Jůzl, Jaroslav Bednář Dock

Kleber Mendonça Filho CinemaScópio

Zdeněk Pavlíček Cinema Manager > Vedoucí kina

Zuzana Slavětínská Print production > Tisková produkce

Ludmila Claussová Czech Film Comission

France > Francie

Jarmila Kučerová Programme Department > Programové oddělení

Partner Festivals > Partnerské festivaly

Pavlína Kalandrová Mediadesk Česká Republika

goEast Wiesbaden James Cinefest Miskolc Marienbad Film Festival Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava Lublin Film Festival Gässli Film Festival Přehlídka filmové animace a současného umění Luhovaný Vincent

Naděžda Newman, Steven L. Newman, Jiří Felcman, Vlastimila Nováková, Pavla Hájková, Přemysl Martinek, Lubor Dohnal, Zuzana Kopečková Statutory City of Ostrava, City Council, Cultural Commission > Kulturní komise Rady města Magistrátu města Ostrava

Acknowledgements > Poděkování

Ivo Andrle, Anna Lísalová Aerofilms

With Financial Support > Za finanční podpory

Czech Republic > Česká republika

Petr Oukropec Negativ

Ministerstvo kultury Státní fond kinematografie Statutární město Ostrava Moravskoslezský kraj

Tomáš Macura Mayor > Primátor Statutory City of Ostrava

Zuzana Černá, Jaroslav Kutheil, Kristýna Hrušková CinemArt

Zbyněk Pražák Vice Mayor > Náměstek primátora Statutory City of Ostrava

Jiří Konečný Endorfilm

Plato Marek Pokorný Director > Ředitel

Opavský kulturní organizace, p. o. Marcela Mrózková Heříková Director > Ředitel

Kavárna Maryčka Tereza Petrová Café Manager > Provozovatel kavárny

Held under the Auspices of > Festival vznikl pod záštitou Asociace českých kameramanů AČK Asociácia slovenských kameramanov ASK Polish Society of Cinematographers IMAGO European Federation of Cinematographers BVKamera

Official Partners > Oficiální partneři Vítkovice Machinery Group Film Office Ostravská univerzita

Media Partners > Mediální partneři Radio Wave Magazín Patriot Cinepur Film a doba A2 25fps informuji.cz GoOut Full Moon jlbjlt Swine Daily AlterEcho

Vladimír Polák Cultural Department Statutory of City of Ostrava > Odbor kultury Statutárního města Ostrava Ivo Vondrák Governor of the Region > hejtman Moravskoslezského kraje Helena Bezděk Fraňková Director of the State Cinematography Fund > Ředitelka Státního fondu kinematografie Petr Vítek, Viktor Tauš, Helena Bendová,Tereza Czesany Dvořáková, Jaromír Kallista, Jiří Kubíček, Richard Němec, Marta Švecová, Ondřej Zach Board of the State Cinematography Fund > Rada Státního fondu kinematografie Marek Konečný Seepoint Kateřina Dvořáčková a Zeno Václavík Vestibul Interier Ty Identity Ivana Mifková Johana Mojáková

Michal Bregant, Iva Žáková NFA Pavlína Adlerová FAMU International Zuzana Stejskalová, Klára Khine Marienbad Film Festival Bohdan Karásek Filmová společnost Alfreda Bouriany Providers of Film Copies > Poskytovatelé kopií Česká televize Čestmír Kopecký První veřejnoprávní, s.r.o. Kateřina Hláda Hotel VP1

Clara Flageollet Schmit, Maxime Duchateau WTFilms Edouard van Dijk sbs International

Germany > Německo Rūta Švedkauskaité, Carolina Grillet Films Boutique

Spain > Španělsko Beli Martínez Filmika Galaika Eloy Enciso

UK > Velká Británie Phil Kennedy, Sandra Kinahan Park Circus

Authors of catalogue texts > Autoři textů v katalogu Gabriela Knýblová Jakub Felcman Václav Drozd Martin Kohout Martin Mazanec Monika Omerzu Midriaková Viktor Palák Štěpánka Ištvánková Klára Šebestová Tomáš Zetek Anna Tabášková Nikola Kaprálová Oficiální texty soutěžních filmů

Jitřenka Navrátilová Kampus Palace Tomáš Karpov Nextbike Jiří Viktora, Jan Kotara Liftago Elen Mátéová ČD

93



ZA FINANČNÍ PODPORY

POD ZÁŠTITOU

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

AlterEcho SPOLUPOŘÁDAJÍCÍ ORGANIZACE

OFICIÁLNÍ DOPRAVCE FESTIVALU

DALŠÍ PARTNEŘI FESTIVALU

CESKY DESIGN

PARTNERSKÉ FESTIVALY


W W W.OSTRAVAKAMERAOKO.COM


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.