Page 1

JARO 2008

35


AMARO JILO 35/08

Ahoj děcka, zdravíme všechny holky a kluky a přejeme krásné jaro a hodně lásky. Dočtete se, jak si jara užívají někteří žáci. Ale na jaře se staly i jiné a smutné věci. Proto v tomto díle bude taky něco o holocaustu. Už víme, co to je, za války došlo k vyhlazování Romů a židů. Probírali jsme to ve škole a byli jsme na prohlídkách – např. na nádraží se to jmenovalo Vagón, taky na výstavách a besedě. Ale o tom se víc dozvíte v tomto díle. A tady je výzva pro všechny: jestli máte někoho z rodiny nebo někoho znáte, kdo zažil holocaust, tak nám to hned oznamte, ale pozor, ten člověk musí být starý přes 60 let a raději ještě starší. My na to čekáme. Pak si všechno přečtete v příštím vydání AJ. Sabina Dirdová, 9. tř., Anička Dirdová, 7. A., Zdeněk Horváth, 6. C

Obsah: Zprávičky……….……….......................3 Jak si užíváme jaro..................................4 Návštěva v DN, ohňostroj......................5 Holocaust.................................................6 Holocaust.................................................7 Křížovka, vzkazy.....................................8

2


AMARO JILO 35/08

Zprávičky Ve škole jsme měli celou středu výuku o ochraně člověka, jak se máme chovat, kdyby se něco stalo. A hned se nám to hodilo, když jsme šli na nádraží učit se o holocaustu. Šli jsme kolem Zemanovy kavárny, kolem Grandhotelu a podchodem. Tam najednou spadla jedna starší paní, bylo jí asi 40 nebo 60 let. Zamotala se jí hlava. Naše učitelka Jana Filípková ji dala do stabilizované polohy. Moc to nešlo, protože ta paní měla křeč v levé noze. Tak ji nechala ležet na zemi a paní učitelka Svobodová zavolala záchranku . Oni ji odvezli do nemocnice, ale paní učitelka nám řekla, že se z toho dostane. Josef Ferko, 6. C Olympijský den se konal ve středu a vyhodnocení bylo v pátek. Šla jsem tam s kamarádkami a bratranci. Báli jsme se, že všichni prohrajeme, ale bylo to naopak. Bavilo to nejvíc mě a moje sestřenice. Cvičím ráda. Nejvíc se mně líbilo to přelézání a hod. Když to končilo, ani jsme nechtěli jít domů, ale ještě dál hrát. Veronika Polláková, 6. C Do studia Lávka nás vzal pan učitel Nerad, vybíral 40 Kč. Bylo nás 6 žáků z 8. B: já, Marika H, Ingrid H., Nikola T, Mohamed S. Do nahrávacího studia jsme jeli tramvají, pak jsme ještě šli pěšky. Byl tam velký pes (asi doga) a přivítal nás starší pán a dvě slečny. Šli jsme do jedné místnosti se spoustou židlí, reprobeden a televizí. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a začali jsme připravovat reklamu o plechových lžících. Zatímco moje skupina přemýšlela a psala, skupina Mohameda nahrávala na videokameru. Když jsme byli hotovi, tak jsme se na to všichni podívali a komentovali to. Moc jsme si to užili. Lukáš Staněk, 8. B Jako každý rok byly v Brně zase ohňostroje. Ale letos jsme nemohli jít až na Špilberk, protože tam vyhořel nějaký strom a policajti tam dali závoru. Tak jsem byla s rodinou tety na Mendlově náměstí. Bylo to super, nahrála jsem si všechno na mobil. Domů jsme přišli až o půlnoci.

3


AMARO JILO 35/08

Užíváme si jaro Jarní láska Jednoho dne jsem šla ke kamarádce a v půlce cesty jsem si uvědomila, že nemám řetízek. Když jsem ho hledala, tak na mě promluvil kluk. Chtěl vědět, jak se jmenuji, jmenoval se Radek. V té chvíli mě vůbec nezajímal, jak jsem byla zamyšlená z toho řetízku, ale on pořád mluvil, už mi to lezlo na nervy. Řekla jsem: místo toho, co mluvíš, bys mi mohl pomoct hledat řetízek. Začal hledat a tak po pěti minutách šel ke mně, vzal mi ruku, podíval se mně hluboce do očí, zasmál se a dal mi řetízek. V té chvíli jsem si připadala jako ve snu. Byla jsem mimo, neřekla jsem ani půl slova, a hned jsem odešla. Druhý den jsem uklízela, otevřela jsem okno a slyšela jsem, jak se na mě vyptává, jestli mě někdo nezná. Pozval mě do kina a od té doby spolu chodíme. Když na to myslíme, oba se jenom smějeme. Sabina Grulová, 7. B Jsem ráda, že je jaro, zima je moc ošklivé období. Ale nejraději mám léto, protože je horko. A nejvíc horko je v mé zemi, na Kubě. Je to nádherný stát, byla jsem tam o prázdninách u babičky a u rodiny. Každý den jsem chodila na pláž a domů jsem vždycky přišla až večer. Moje sestra se fotila jako miss, protože už jí bylo 15 let, já se v patnácti budu taky tak fotit. Babička bydlí v Havaně, je to nádherné město. Na Kubě jsem měla i kluka a moc jsem si ty dva měsíce užila. Letos tam asi nepojedu, ještě nevím. Lusibell Casasová, 6. C Dámy a pánové, moc se těším na školu v přírodě do Itálie. Na památky a ráda bych se přiučila to, co ještě o Itálii nevím. Rodiče mi říkali, že se tam nesmí do kostela v krátké sukni a krátkém tričku, ale v dlouhé sukni a delším tričku. Prý tam žila královna a byl tam krásný hrad. Ten král ji natolik miloval, že jí nechal postavit nádherný vodopád. Ještě mi vyprávěla babička, že když ukřižovali Ježíše a on se jako v tom filmu utřel do nějakého ubrousku, tak že to v Itálii doopravdy našli. V ubrousku je otisknuta jeho tvář a mají to vystavené. Pak budu vykládat, co jsem na vlastní oči viděla, až jednou budu stará, budu to vyprávět vnoučatům. Lidičky, já se tak těším, život je krátký, tak si to co nejvíc užijte. Nela Balogová, 7. A

4


AMARO JILO 35/08

Pája v nemocnici Do nemocnice jsem musela, protože mě bolelo a píchalo břicho. Tam řekli, že mají podezření na slepák a nechají mě na pozorování. Druhý den ráno pro mě přišli a vzali mě na operaci. Něco mně píchli a už jsem si nic nepamatovala. Když jsem se probudila, byla jsem na JIPce, byla jsem zavázaná, bylo to hnusné. Ani zvednout jsem se nemohla, bolelo to. Další den mě odnesli na pokoj za děckama. Byla jsem ráda, přišla za mnou mama. Ale pořád to strašně bolelo, nemohla jsem spát, budila jsem se. Potom jsem dostala oběd a chystala jsem se lehnout a přišel pan primář, že mám návštěvu, že mi tam přišla celá třída. Měla jsem radost, donesli mně časopis, kdy byly i stíny. Bylo tam veselo s děckama. Byla jsem moc ráda, že přišli, protože ani nejlepší kamarádky za mnou nepřišly, tak to je mně líto. V pátek jsme měli jít všichni domů, ale já jsem měla horečky, až v sobotu jsem šla. Bylo to tam dobré, ale nuda. Kristýna Beránková, 7. A Jednou jsme asi 4. nebo 5. hodinu šli s paní učitelkou do MRK a vydali jsme se cestou za Alenkou Bílou do nemocnice. Měli jsme strach, že nás tam nepustí, ale pustili nás. Ne na pokoj, jen do kabinky. Pája to vůbec nečekala, ale jak nás uviděla, byla moc ráda.. Řekla, že Sabina a Nikola z devítky jsou její kamarádky, ale nepřišla ani jedna. Ukazovala nám na břichu tři nálepky po operaci. Když jsem to viděla, řekla jsem, že chci jít taky na operaci, mně se to moc líbí. Pája mluvila, že je s ní na pokoji malý kluk, nikdo za ním nechodí, tak ona si s ním hraje. Byla jsem moc ráda, že jsem Páju viděla, když jsem ji objala, chtělo se mi brečet, ale nechtěla jsem ji smutnit. Teď už je zdravá a zpátky ve škole, to je dobře. Kristýna Beránková, 7. A Moc se těším na tábor s policií. Paní policajtka říkala, že tam budeme jezdit na loďce. A nejlepší na tom je, že ta loďka se může převrátit a já neumím plavat, jenom kraula. Už jsme byli na víkendu s policií, trvalo to jen tři dny. Bydleli jsme v chatičkách po dvou, chodili jsme do lesa, tam jsme hráli různé hry a taky jsme se učili doopravdy střílet. Ale některé děti zlobily, např. nespaly v noci a volaly si, kouřily a mluvily sprostě, proto už nemůžou jet na ten tábor, ale já pojedu, má to být prý ještě lepší než ten víkend. Nikola Horváthová, 7. A

5


AMARO JILO 35/08 My jsme nejdřív nevěděli toho moc o holocaustu. Teda většina ne, jen my něco, kdo chodíme s paní učitelkou do MRK. Myslíme si ale, že Romové by si to měli napořád pamatovat. Tak jsme to začali všichni zjišťovat. Prvně každý napsal, co ví. Nato jsme šli na pietu do MRK no a pak už jsme dělali další věci: např. besedovali se starými lidmi, našli něco na internetu a šli jsme se podívat na nádraží na vagón, v kterém jezdili Romové do koncentračního tábora. Tady si přečtěte nějaké odpovědi, co si žáci dřív mysleli, že je holocaust. Odpovídali a zjišťovali žáci z 9. tř, 7. A, 7. B a 6. C. -

staří lidé hlad obchodní dům smrt holý zadek nevím zabíjení Romů a židů supermarket hudební skupina muzeum válka chudoba dějepis město kino

Šli jsme do Romského muzea podívat se na holocaust., bylo výročí odsunu Romů do koncentráku. Lidí tam bylo plno, taky staří, co přežili válku. No a já a Nikola jsme tam měly udělat rozhovor, jenže jsme se styděly, tak nic. Ale máme slíbeno, že přijdou k nám do školy. Byla tam taková stará paní a povídala o válce, jak ji přežili a jak šli do koncentračního tábora. Ona byla ještě malá, ale zachránila se a zachránila taky mladší sestru. Mluvili taky židé, jak trpěli a bylo to strašné. Potom nám promítali takový film o válce. Do školy přijdou asi na besedu a budou to všem vykládat. Anna Dirdová, 7. A

6


AMARO JILO 35/08 Beseda s paní Machálkovou Paní Machálková měla bratra a ten byl první romský vysokoškolák. Ona je sice Romka, ale vzala si bílého a její děti taky a už ani nemluví romsky. My jsme šli za ní na besedu, aby nám říkala o holocaustu. Šli taky sedmáci a deváťáci. Paní učitelka koupila květinu a Pepa jí to předal a moc se styděl, protože si dali pusu. Paní Machálková vykládala, že se za války museli všichni Romové a židé hlásit a že jí gádže pomáhali a schovávali ji. Pak ji chtěli nacisti sterilizovat a ona se schovala do sklepa. Musela být potmě a byla jí zima. Tak se dočkala konce války. Vzala si za muže Čecha a měli čtyři děti. Ještě nám zazpívala nějakou písničku z koncentráku a ukazovala fotky lidí, co za války zemřeli. Řekla, že se máme slušně chovat a učit se. K. Beránková 7. A, J. Ferko, 6. C Akce Vagón Byli jsme na nádraží podívat se na vagóny, za války v nich lidé jezdili do koncentračního tábora. Nejdřív jsme počkali, až na nás přijde řada. Když jsme vstoupili dovnitř, tak ten pán zavřel dveře, proto jsme byli potmě jako ti lidé za války. Uvnitř byly dva kbelíky, na jeden se chodilo na záchod a druhý byl na pitnou vodu. Ještě tam byly takové lidské figury a jen trocha světla a promítalo se video. V druhém vagónu bylo taky jen nahoře zamřížované okénko. Tady jsme si prohlíželi fotky a nápisy. Dostali jsme pak od toho pana Slováka ještě letáky a video pro školu. Mario Halter a Denis Horváth Můj děda (tata taty) už nežije, umřel asi v roce 2006 a zažil druhou světovou válku. Schovával se ve sklepě. Měl tam vodu, jídlo, čisto a chtěl tak přečkat druhou světovou. Vypadalo to slibně. Když ale nacisti přišli na kontrolu, tak lidi dostali strach a vyhnali ho. Šel k jiným lidem a tam se podíval přes okno a uviděl kontrolu. Našli židy a zabili je. Děda utekl, šel o kus dál a schoval se ve velikém baráku. Pán, co tam bydlel, ho vzal dovnitř a na dveře dal nálepku TYFUS. Nevím, co to je tyfus, ale pomohlo to. Když šla kontrola, tak se obloukem vyhýbali tomu domu. Tak tam děda přečkal do konce druhé světové. Simon Kopřiva, 6. C

7


AMARO JILO 35/08

Křížovka Paní Machálková, která besedovala s žáky naší školy o holocaustu, pochází z poměrně známé romské rodiny. Její příslušníci bývají lidé vzdělaní, podnikaví a angažují se v romských organizacích. Tajenka křížovky nám prozradí, jak se paní Machálková jmenovala zasvobodna. 1. kout 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 2. čidlo zraku 3. bod ve fotbale 4. domácky Olga 5. budova 6. romsky „kam“ 7. pádová otázka (1. pád) 8. opak slova „dovnitř“ 9. hlas žáby

Vzkazy Oznamujeme všem, kdo to budou číst, že Patrik Mirga krade propisky, tak si dávejte na něho pozor. Dělá to stejně i Gabčo, ale Patrik víc. Normálně přijdou do třídy a seberou propisku. Když je vyženeme, tak jdou vedle. Nepusťte je do třídy. Podpis: anonym Vzkaz pro Andreu Kumajovou: jsi má nejlepší kamarádka a mám tě ráda. Andrea je z rodiny, protože naše mamy jsou setry. Je to hodná holka a je dobrá kamarádka, ráda uklízí doma a u nás taky uklízí. Zizana Dirdová, 6. C Paní učitelko Šťastná, proč nemůžeme chodit ven nebo na výlety? Jste moc hodná, my bychom se zlepšili a spravili třídu a uděláme, co budete chtít. Celá třída vás má ráda. Lucie Šandorová a Ester Parčiová, 6. A 8

Amaro jilo 35 /březen 2008/  

školní časopis

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you