Page 1

PR Rašeliniště Kaliště Vyhodnocení zásahů a opatření realizovaných v rámci I. etapy projektu Biodiverzita

Vojtěch Kodet, Filip Lysák, Aleš Jelínek, Táňa Štechová

2015


Obsah 1 Úvod ............................................................................................................................. 3 2 Charakteristika a poloha lokality ................................................................................... 3 3 Metodika ....................................................................................................................... 6 4 Výsledky ....................................................................................................................... 6 4.1 Redukce náletových dřevin .................................................................................... 6 4.2 Asanační a mozaikovité kosení.............................................................................. 9 4.3 Zásahy na podporu významných druhů mechorostů ........................................... 12 5 Zhodnocení stavu biodiverzity území ......................................................................... 14 5.1 Flóra a vegetace .................................................................................................. 14 5.2 Mykobiota............................................................................................................. 18 5.3 Fauna................................................................................................................... 19 6 Doporučení pro ochranu a management lokality ........................................................ 23 6.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče ................................................................ 23 6.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území ............................................... 24 7 Literatura .................................................................................................................... 28

Zadavatel: Kraj Vysočina, Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava Řešitelé: Ing. Vojtěch Kodet, Ph.D., Úvoz 23, 586 01 Jihlava, vojtech.kodet@email.cz Mgr. Filip Lysák, Cyrilov 6, 594 61 Bory, filip.lysak@tiscali.cz Mgr. Aleš Jelínek, Řečice 49, 380 01 Volfířov, ales.jelinek@chaloupky.cz RNDr. Tána Štechová, Ph.D., Křenovice 125, 373 84 Dubné, tana.stechova@gmail.com Za poskytnutí mykologických údajů děkujeme Ing. Marku Bromovi, botanických údajů RNDr. Ester Ekrtové, Ph.D., a za technickou spolupráci Ing. Daně Kodetové a Ing. Martinu Tejkalovi, Ph.D.

Realizováno v rámci I. etapy projektu Kraje Vysočina s názvem „Biodiverzita“, který byl financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí a Krajem Vysočina.

2


1 Úvod Přírodní rezervace Rašeliniště Kaliště patří k nejvýznamnějším rašeliništním lokalitám Českomoravské vrchoviny. V letech 2014 - 2015 zde proběhly zásahy na podporu biodiverzity, při nichž autorský kolektiv prováděl dozor, kontrolu a vyhodnocení jejich vlivu na biodiverzitu. Cílem realizovaných zásahů bylo odstranění části náletových dřevin a prosvětlení celé lokality a obnova pravidelné seče na potenciálně vhodných plochách. Autorský kolektiv prováděné práce koordinoval a dohlížel nad jejich provedením, aby nedošlo k nevratnému poničení cenných biotopů a populací významných druhů živočichů a rostlin. Dále bylo cílem zdokumentovat a vyhodnotit realizaci a úspěšnost těchto zásahů. V rámci prací proběhl orientační monitoring cílových a z hlediska ochrany přírody klíčových biotopů a na ně vázaných významných živočichů a rostlin. Nedílnou součástí hodnocení je stručný návrh doporučení pro budoucí management území.

2 Charakteristika a poloha lokality Lokalizace:

Kraj Vysočina, okres Jihlava, obec Jihlávka: rašeliniště, louky a mokřady navazující na litorál Bělohradského rybníka mezi obcemi Jihlávka a Kaliště, cca 250 m východně až jihovýchodně od železniční zastávky Jihlávka.

Katastrální území:

Jihlávka

Výměra:

12,10 ha

Nadmořská výška:

652 – 656 m n. m.

Kód ZCHÚ podle ÚSOP: 716 Biotopová charakteristika: Přírodní rezervace Rašeliniště Kaliště tvoří relativně rozsáhlý mokřadní komplex navazující na litorál Bělohradského rybníka. Jedná se o komplex rašelinišť údolního typu doplněných okrajově o prameniště svahového typu, který má výrazně reliktní charakter. Území bylo v minulosti částečně zasaženo odvodněním a zkulturněním okrajových částí. Především kvůli ústupu tradičního hospodaření podlehla významná část lokality sukcesy dřevin. Přesto se díky zavedení péče zachovala na nejcennějších částech lokality velice cenná rašeliništní vegetace. Na plochách v pokročilém stadiu sukcese je zastoupena vegetace mokřadních vrbin a podmáčených olšin. Obr. 1: Poloha PR Rašeliniště Kaliště v Kraji Vysočina.

3


Obr. 2: Orientační poloha PR Rašeliniště Kaliště.

4


Obr. 3: Vymezení PR Rašeliniště Kaliště.

5


3 Metodika Lokalita byla navštívena jednotlivými odborníky před začátkem prací během roku 2013, kdy se jasně definovaly konkrétní požadavky na provedení prací, a upozornilo se na případná problematická místa, kde by mohlo realizací dojít k poškození cílových biotopů a populací významných druhů rostlin a živočichů. Všechny požadavky byly podrobně projednány s realizátorem prací. Stav lokality byl před začátkem hlavních revitalizačních prací fotograficky zdokumentován a byly zaměřeny polohy (GPS) a směry (azimut) pořízených fotografií. Totožné pozice fotografií byly pořízeny po realizaci prací. Zároveň byla formou opakovaných návštěv průběžně získávána aktuální floristická a faunistická data z lokality. V průběhu realizace projektu byla vlastní redukce náletových dřevin a provedení seče pravidelně opakovaně dozorováno formou terénních návštěv lokality. Přehled kategorií ochrany a ohrožení jednotlivých taxonů, které jsou v textu uvedeny vždy za jejich názvem: Taxony zvláště chráněné podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., v platném znění §1 = kriticky ohrožený §2 = silně ohrožený §3 = ohrožený Taxony Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (GRULICH 2012) C1 = kriticky ohrožený C2 = silně ohrožený C3 = ohrožený C4a = vzácnější vyžadující pozornost Taxony červených seznamů dalších skupin (PLESNÍK et al. 2003, FARKAČ et al. 2005, HOLEC et al. 2006, KUČERA et al. 2012, ŘEZÁČ et al. 2015) RE = regionálně vymizelý CR = kriticky ohrožený EN = ohrožený VU = zranitelný NT = téměř ohrožený DD = chybí dostatečné údaje Taxony regionálně významné V = regionálně významný, neuvedený ve vyhlášce ani v národním červeném seznamu

4 Výsledky V následujících podkapitolách jsou komentovány jednotlivé zásahy a jejich provedení s ohledem na biodiverzitu, vzácné, chráněné a ohrožené druhy či společenstva. Konkrétní rozsah a provedení stavebních i nestavebních opatření je doloženo dokumentacemi skutečného provedení zhotovitelů.

4.1 Redukce náletových dřevin Důvod zásahu: Původně téměř bezlesá rozsáhlá plocha rašeliniště táhnoucí se od litorálu Bělohradského rybníka až k obci Horní Dubenky byla v důsledku sukcese dřevin rozdělena na tři nelesní části oddělené porosty náletových dřevin na původním rašeliništi. Kromě toho, že došlo k zmenšení rozlohy cenných biotopů, rozdělení lokality představuje nežádoucí migrační překážku. Tento stav může velmi negativně ovlivňovat populační početnosti některých 6


významných a ohrožených druhů živočichů. Druhým významným negativním faktorem vyplývajícím z pokročilé sukcese dřevin je zastínění zachovalých částí nelesní rašelinné vegetace. Zejména v poslední době se ukazuje, že to může být zásadní degradační faktor. Proto cílem zásahu bylo stávající nelesní plochy propojit, částečně rozšířit a více prosvětlit. Provedení: Redukce dřevin probíhala na plochách vyznačených dle požadavků biologického dozoru. Bohužel bylo možné realizovat propojení pouze jižní a střední rašelinné enklávy. Spojení střední a severní části zabránil nesouhlas majitele pozemků. K propojení došlo olšinou po západní straně enkláv, jelikož přímé propojení silně zvodnělou rašelinnou olšinou by bylo technicky velmi náročné provést a navíc je tento sukcesně vzniklý porost cenným biotopem vzácných druhů hub, které by změna mikroklimatu po prokácení mohla teoreticky negativně ovlivnit. Při realizaci prací byly ponechány jednotlivé solitéry či skupiny dřevin, které byly předem označeny. Kácení a vyklízení pokácené dřevní biomasy probíhalo v zimním období, začátkem roku 2015. Práce komplikoval deštivý podzim a navazující mírná zima, kdy téměř nedošlo k zamrznutí silně podmáčených ploch. Vyklizení velkého množství dřevní hmoty bylo poměrně náročné. Mimo jiné musel být vytvořen provizorní haťový chodník, aby nedošlo k neúměrnému narušení terénu. Část pařezů byla vyfrézována, aby se zamezilo zmlazení olší a usnadnila se budoucí pravidelná údržba sečí. Hlavní práce skončily v jarním období r. 2015. Následovalo pečlivé vyklizení drobných těžebních zbytků a štěpky po frézování pařezů.

Obr. 4: Propojování lučních enkláv (13.2.2015, V. Kodet).

Obr. 5: Stav jedné z ploch po kácení a před frézováním pařezů (12.4.2015, V. Kodet).

7


Obr. 6: Mírná zima komplikovala provádění prací. Mimo jiné musela být zbudovaná provizorní hať pro vyvážení dřeva (12.4.2015, V. Kodet).

Výsledek realizace: Realizaci lze hodnotit pozitivně. Došlo k propojení jižní a střední rašeliništní enklávy a zároveň se bezlesí propojilo směrem k vlhkým pcháčovým loukám po západním obvodu PR. Přes tyto vlhké louky tak nyní funguje alespoň částečné spojení se severní rašelinnou enklávou. Částečně se zvětšila plocha cílových biotopů. Především došlo k významnému obnovení sušší střídavě vlhké části na severozápadním okraji jižní nelesní enklávy. Velmi dobře na toto prosvětlení reagoval např. hadí mord nízký (Scorzonera humilis, C4a), jehož populace živořila v zástinu bříz a olší. Pozitivně se celkové prosvětlení této části projevilo na populaci tolije bahenní (Parnassia palustris, §3/C2), vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia, C3) a ostřice blešní (Carex pulicaris, §3/C2). V případě odstranění náletu dřevin na západním okraji nejcennější střední rašeliništní enklávy vznikl na místě degradovaných a ochuzených porostů velmi zajímavý mozaikovitě různě zvodnělý nelesní porost, který je potenciálně velmi perspektivní pro rozšíření a regeneraci cílových druhů a společenstev. Po razantním odstranění dřevin nedošlo k šíření nežádoucích expanzních či ruderálních druhů. Druhy vázané na dřeviny nejsou redukcí těchto porostů na lokalitě významně dotčeny, neboť zde i po zásahu zůstávají plošné porosty, kde předpokládáme bezzásahový režim.

Obr. 7: Porovnání stavu lokality před (31.10.2013) a po (24.9.2015) vykácení části olšiny obklopující nejcennější část rašeliniště. Zásahem došlo k propojení dosud izolovaných bezlesých enkláv (V. Kodet).

8


Obr. 8: Porovnání stavu lokality před (31.10.2013) a po (24.9.2015) vyřezání části náletových dřevin při okraji jižní enklávy (V. Kodet).

Obr. 9: Pohled na propojení lučních enkláv. Patrná je velmi dobrá regenerace lučního společenstva na ploše odstraněného náletu dřevin (podzim 2015, F. Lysák).

4.2 Asanační a mozaikovité kosení Důvod zásahu: Pravidelná, pečlivě provedená seč a odvoz sena je nezbytná pro zachování vysoké biodiverzity rašeliništních biotopů. Pravidelná seč postupně odstraňuje nežádoucí nahromaděné živiny na plochách, které byly dlouhodobě bez seče anebo vystaveny jejich zvýšenému splachu z okolí. Také dochází k tlumení výrazných, často nežádoucích dominant, čímž se otevírá prostor pro přežívání širokého spektra druhů od konkurenčně slabých druhů po typické dominanty porostů. V PR Rašeliniště Kaliště byla bez pravidelné péče především větší část severní poloviny lokality (s výjimkou luk kosených zemědělskou technikou). Plochy byly silně zarostlé expanzními druhy travin (třtina šedavá, třtina křovištní, částečně skřípina

9


lesní) a v porostech bylo nahromaděné velké množství stařiny. Přesto byly na řadě míst přítomné stále významné rašeliništní druhy a zbytky původních společenstev. Cílem asanačního zásahu bylo maximálně rozšířit plochu cenných přírodních společenstev na lokalitě na úkor degradovaných a z pohledu ochrany přírody omezeně cenných porostů. Kosení se také soustředilo na trvale kosené plochy, kde bylo cílem provést velmi kvalitní seč na co nejnižší strniště, která podpoří konkurenčně nejslabší druhy rostlin a mechorostů a zároveň bude provedena v časové i prostorové mozaice, která je zásadní pro podporu entomofauny, avifauny a generativního rozmnožování rostlin. Provedení: Asanační seč se podařilo zrealizovat pouze na části degradovaných neobhospodařovaných pozemků (zarostlé louky s malými prameništi v nejsevernější části rezervace). Na realizaci zásahu na pozemcích ve střední části rezervace se bohužel nepodařilo získat souhlas vlastníka, péče nemohla být ani zahájena. Mozaikovitě byly koseny všechny luční části lokality po celou dobu konání projektu, kde tomu nebránil nesouhlas vlastníka. Pokosení bylo provedeno důkladně včetně vyhrabání a úklidu sena. V sezóně 2015 pak byla seč rozšířena i na nově odlesněné plochy původních rašelinných luk.

Obr. 10: Průběh seče v severní části území (2.10.2014, V. Kodet).

Výsledek realizace: Výsledkem je zastavení samovolné degradace porostů a naopak obnova rašeliništní a luční vegetace. Pokosení dlouhodobě nesečených porostů poskytuje potenciální prostor pro šíření cílových druhů ze zachovalých společenstev do částí degradovaných dlouhodobou absencí seče v minulosti. V severní části lokality provedení asanační seče velmi pozitivně ovlivnilo populaci ostřice blešní (Carex pulicaris, §3/C2) a významně podpořilo regeneraci zbytků vegetace rašelinných luk a podhorských smilkových trávníků. Na kvalitní provedení seče (nízké strniště) spojené s kvalitním vyhrabáním v centrální dlouhodobě kosené části lokality velmi pozitivně zareagovala populace bařičky bahenní (Triglochin palustris, C2). Výskyt fertilních prýtů bařičky v centrální nejcennější části území byl v r. 2015 významně častější než v letech 2013 a 2014, kdy zde byl problém fertilní rostliny vůbec najít. Na pravidelnou nízkou seč s důkladným vyhrabáním reagují pozitivně také mechorosty. Dochází k pomalému zvětšování kriticky malých populací ohrožených druhů poparky třířadé (Meesia triquetra, CR), bařinatky obrovské (Calliergon giganteum, VU) a zelenky hvězdovité

10


(Campylium stellatum, NT). Další ohrožené druhy mechů, vlasolistec vlhkomilný (Tomentypnum nitens, NT) a vzácný rašeliník tupolistý (Sphagnum obtusum, NT), byly zaznamenány na nových mikrolokalitách.

Obr. 11: Porovnání stavu porostů před (31.10.2013) a po (24.9.2015) asanační seči severní části lokality. Zásahem došlo k redukci expanzního druhu třtiny křovištní a k důkladnému vyklizení stařiny (V. Kodet).

Obr. 12: Provedení mozaikovité seče v nejcennější centrální části lokality. Porovnání stavu porostu před (31.10.2013) a po (24.9.2015) pokosení s ponecháním nedosečků (V. Kodet).

11


Obr. 13: Mozaikovitá seč prováděná s fázovým posunem a ponecháváním nedosečků je důležitá pro vytváření stanovištní pestrosti, která umožňuje výskyt a rozmnožování řady druhů. Zde byla vynechána plocha s početným výskytem prstnatce májového (Dactylorhiza majalis, §3/C3), aby bylo umožněno jeho dozrání a vysemenění. Plochu zároveň využije řada druhů živočichů (10.6.2015, V. Kodet).

4.3 Zásahy na podporu významných druhů mechorostů Zásahy na podporu významných druhů mechorostů byly provedeny nad rámec hodnoceného projektu a jsou zde uvedeny pro úplnost přehledu aktuálních zásahů na lokalitě. Důvod zásahu: Vzácné druhy mechorostů bývají řádově citlivější na narušení vodních poměrů a chemické či sukcesní změny stanovišť. Jejich přežití bývá závislé na drobné mikrostanovištní mozaice rašelinných biotopů. Právě tato mikrostanovištní mozaika velice úzce souvisí s tradičním způsobem využívání rašelinných luk a mokřadů. Vzácné druhy mechorostů jsou úzce spjaty s periodicky narušovanými plochami, kde je potlačen jejich silnější konkurent (rašeliníky, cévnaté rostliny) a kde vznikají heterogenní mikrostanoviště. Takové plochy vznikaly dříve díky tradičnímu hospodaření, jehož ústup často vedl k dramatické proměně lokalit. Prostá seč, která je dnes nejčastějším způsobem ochranářského managementu cenných rašeliništních lokalit, většinou nenarušuje povrch mechového patra a mikrostanovištní heterogenita se ztrácí. Pokud chceme populace vzácných a ohrožených druhů zachovat, je potřeba pro přežití a rozvoj jejich populací provádět speciální zásahy, které budou simulovat mozaikovité narušení typicky vznikající při tradičním využívání těchto biotopů. Provedení: Ručně provedený maloplošný zásah spočíval v pokosení vybraných ploch až k povrchu země s pomístním seseknutím mechového patra s dominantními rašeliníky, důkladném vyhrabání včetně stařiny a proředění mechového patra. Na vybraných ploškách byly mírně prohloubeny šlenky pro obnovu zvodnělých míst. Zásah byl vždy proveden mozaikovitě, aby se na ploše provedení zásahu vyskytovaly plošky vyvýšenější s ostrůvky důkladně pokosené původní vegetace a místa snížená s výrazně proředěným mechovým patrem. Pokosená biomasa byla vždy pečlivě shrabána a odstraněna z lokality. Bohužel nebylo možné využít cenný mulč 12


k regeneraci degradovaných částí lokality. Zásah se netýkal přímo porostů a plošek výskytu cílových ohrožených druhů, ale byl realizován v jejich blízkosti, kde se mohou cílové druhy uchytit a obsadit uvolněný prostor. Pro zásah byly cíleně vybírány plochy v místech původních, avšak před zásahem již zcela zazemněných povrchových kanálků a sníženin.

Obr. 14: Obnova mikrostanovištní heterogenity v r. 2013. Na vyobrazené ploše došlo k regeneraci populace glaciálního reliktu poparky třířadé (Meesia triquetra, CR). V r. 2014 další zásahy na tuto plochu navazovaly. Vždy se jedná pouze o maloplošné cílené zásahy (2013, L. Ekrt).

Obr. 15: Provedení speciálních zásahů na podporu mechorostů v r. 2014 těsně po realizaci. Jasně patrná je obnova mikromozaiky terénu v rašeliništi a důkladné pokosení a vyhrabání až k povrchu země (9.7.2014, V. Kodet).

13


Výsledek realizace: Zásahy lze hodnotit jednoznačně pozitivně. Naprosto nečekaným úspěchem byla regenerace porostu poparky třířadé (Meesia triquetra, CR). Druh zde byl naposledy zaznamenán v 60. letech 20. století a od té doby nebyl ověřen. Po provedení zásahu v centrální části plochy, v místě již zcela zarostlých, původně zvodnělých sníženin regenerovalo již měsíc po provedení zásahu (29.6.2013) přibližně 40 lodyžek tohoto dnes extrémně vzácného reliktního druhu a na konci sezóny čítala populace již okolo stovky lodyžek. V dalších letech (2014, 2015) se početnost populace dále mírně zvyšovala. Na provedené zásahy také velmi pozitivně reagovala populace bařinatky obrovské (Calliergon giganteum, VU) a zelenky hvězdovité (Campylium stellatum, NT). Z cévnatých rostlin na zasahovaných plochách významně stouplo zastoupení rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia, §2/C3), obnovila se bohatě populace bublinatky menší (Utricularia minor, C2), vzácně se objevil suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum, §2/C2). Velmi dobře v ploše zásahu prosperovaly i boreální druhy ostřic – ostřice šlahounovitá (Carex chordorhiza, §1/C1) a ostřice mokřadní (Carex limosa, §2/C2).

5 Zhodnocení stavu biodiverzity území 5.1 Flóra a vegetace PR Rašeliniště Kaliště patří mezi nejdéle zkoumané botanicky významné lokality v Kraji Vysočina. První a zároveň velmi významné údaje pocházejí již z r. 1852 (POKORNY 1852). Další výzkumy potvrdily a rozšířily znalosti o tom, že lokalita patří mezi nejvýznamnější minerotrofní rašeliniště v ČR. PR Rašeliniště Kaliště představuje z vegetačního pohledu komplex velice cenné rašeliništní mokřadní vegetace, na kterou po jejích okrajích ve více méně přirozeném gradientu navazují luční společenstva vlhkých pcháčových až podhorských smilkových nebo mezofilních luk. Rašeliništní vegetace se zde vyskytuje v různém stupni sukcese i degradace způsobené dlouhodobou absencí hospodaření, nežádoucího přísunu živin a melioračních zásahů. Kromě nelesní vegetace je zde poměrně bohatě zastoupena lesní a křovinná vegetace vzniklá přirozenou sukcesí na plochách původních rašelinných mokřadů táhnoucích se severním až severovýchodním směrem od litorálu Bělohradského rybníka v mělkém a širokém údolí. Synantropní a ruderální vegetaci představují na ploše přírodní rezervace pouze maloplošné porosty terestrických rákosin a okrajové porosty náletových dřevin. Plošně se jedná o zcela bezvýznamnou část PR. Ve větší míře jsou zde však zastoupeny silně degradované porosty původních rašelinišť a rašelinných luk (EKRTOVÁ et al. 2015).

Obr. 16: Na rybník navazují mokřadní vrbiny a podmáčené olšiny (21.6.2006, V. Kodet).

14


Obr. 17: Pohled do podrostu mokřadní olšiny s dominantní ostřicí prodlouženou (Carex elongata) vzniklé sukcesí na ploše původního rašeliniště (21.6.2006, V. Kodet).

Z floristického pohledu se jedná o lokalitu poměrně bohatou. I přesto, že v porovnání s minulostí zde řada významných druhů, jako jsou rozchodník huňatý (Sedum villosum, §1/C1), všivec bahenní (Pedicularis palustris, §2/C1) či zdrojovka hladkosemenná potoční (Montia fontana subsp. amporitana, §2/C2), pravděpodobně již vymřela, stále se zde vyskytuje řada významných rašeliništních druhů a některé z nich ve stabilních početných populacích. Z nejvýznamnějších lze uvést např. druhy jako ostřice šlahounovitá (Carex chordorrhiza, §1/C1), ostřice bažinná (C. limosa, §2/C2), ostřice blešní (C. pulicaris, §3/C2), ostřice dvoumužná (Carex diandra, C2), rozpuk jízlivý (Cicuta virosa, C2), suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum, §2/C2), klikva bahenní (Oxycoccus palustris, §3/C2), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora, §2/C3), tolije bahenní (Parnassia palustris, §3/C2), bařička bahenní (Triglochin palustris, C2), bublinatka menší (Utricularia minor, C2), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia, §2/C3) a jetel kaštanový (Trifolium spadiceum, C2). Velmi významný je výskyt zevaru nejmenšího (Sparganium natans, §2/C2), který se však podařilo ověřit naposled v r. 2014. Z dalších ohrožených druhů se zde nacházejí bohaté populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis, §3/C3) a vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata, §3/C3). Zajímavá a pestrá je zde i škála druhů vlhkých luk a podhorských smilkových trávníků, jako jsou ostřice Hartmanova (Carex hartmanii, C4a), hadí mord nízký (Scorzonera humilis, C4a), škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis subs. succisifolia, C3), chlupáček myší ouško (Pilosella lactucella, C2), vítod obecný (Polygala vulgaris), trojzubec poléhavý (Danthonia decumbens) aj., které jsou obohaceny o druhy mezofilních trávníků, např. ovsíř pýřitý (Avenula pubescens), zvonek rozkladitý (Campanula patula), chrpa luční (Centaurea jacea), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare agg.), poháňka hřebenitá (Cynosurus cristatus), kokrhel menší (Rhinanthus minor) aj. (EKRTOVÁ et al. 2015).

15


Obr. 18: Ostřice šlahounovitá (Carex chordorrhiza, §1/C1, 3.5.2012) a ostřice bažinná (Carex limosa, §2/C2, 10.6.2015, V. Kodet).

Obr. 19: Suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum, §2/C2) a bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora, §2/C3, 10.6.2015, V. Kodet).

16


Obr. 20: Na lokalitě jsou bohaté populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis, §3/C3) a vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata, §3/C3, 20.5.2014, V. Kodet).

Obr. 21: Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia, §2/C3) s klikvou bahenní (Oxycoccus palustris, §3/C2) v porostech rašeliníku (10.6.2015, V. Kodet).

17


Z bryologického hlediska patří PR Rašeliniště Kaliště k nejvýznamnějším rašeliništním lokalitám nejen na Českomoravské vrchovině, ale i v České republice. Důvodem je přítomnost řady silně ohrožených druhů mechorostů. Jejich populace jsou sice většinou velmi malé, ale vzhledem k tomu, jak dlouho byly schopné přežít v nepříznivých podmínkách s nedokonalým managementem, dá se předpokládat, že by po vhodných revitalizačních zásazích mohly začít více prosperovat. Jedná se v ČR o jednu z 5 existujících lokalit poparky třířadé (Meesia triquetra, CR) a jednu ze 14 lokalit bažiníku kostrbatého (Paludella squarrosa, EN). Dalším velmi významným druhem je celoevropsky chráněná srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus, VU). Za unikátní lze považovat výskyt ohroženého rašeliníku tupolistého (Sphagnum obtusum, NT), který zde má největší známou populaci na Českomoravské vrchovině. Populace dalších vzácných a ohrožených mechů, jako jsou bařinatka obrovská (Calliergon giganteum, VU), zelenka hvězdovitá (Campylium stellatum, NT), vlasolistec vlhkomilný (Tomentypnum nitens, NT) či krondlovka netíkovitá (Fissidens adianthoides, V), jsou naopak spíše malé. Bohužel se již nepodařilo ověřit několik nejvzácnějších druhů mechorostů, které na lokalitě rostly v minulosti (RYBNÍČEK 1966, 1974, 1984). Jedná se o druhy srpnata třířadá (Drepanocladus trifarius, CR), poparka dlouhoštětá (Meesia longiseta, RE) a štírovec dutolistý (Scorpidium scorpioides, EN), jejichž populace jsou již pravděpodobně nenávratně pryč. Vzhledem k významu lokality je žádoucí pokračovat ve floristickém a bryologickém průzkumu a sledovat změny v populacích vzácných a ohrožených druhů.

5.2 Mykobiota Charakteristická je mykobiota rašelinišť, vlhkých pcháčových luk a porostů vysokých ostřic jako např. muscikolní, sfagnikolní a turfikolní makromycety z rodu čepičatka (Galerina), voskovka (Hygrocybe), třepenitka (Hypholoma) a penízovka (Sphagnurus). Na lokalitě se vyskytují např. třepenitka vlhkomilná (Bogbodia uda), čepičatka holeňová (Galerina mairei), čepičatka močálová (Galerina paludosa), voskovka vroubkovaná (Hygrocybe coccineocrenata, EN) a penízovka rašeliníková (Sphagnurus paluster). Mezi velmi vzácné a ohrožené houby v rámci České republiky řadíme na lokalitě se vyskytující polničku bažinnou (Agrocybe paludosa, NT), závojenku Mougeotovu (Entoloma mougeotii, CR) - ojediněle nalezenou v nevyhraněných, spíše krátkostébelných porostech v jižní části PR a václavku bažinnou (Armillaria ectypa CR) relativně hojnou v centrální a jižní části rašeliniště. Typické houby letního až podzimního aspektu, a to jak v nevyhraněných krátkostébelných porostech, tak střídavě vlhkých, acidofilních krátkostébelných trávnících s vyšší pokryvností mechorostů, zastupuje např. závojenka hedvábná (Entoloma sericeum), čepičatka Atkinsonova (Galerina atkinsoniana), čepičatka kyjovitá (Galerina clavata), kropenatec otavní (Panaeolina foenisecii), lysohlávka kopinatá (Psilocybe semilanceata), kalichovka oranžová (Rickenella fibula) a v teplotně mírných zimních obdobích kržatka otrubičnatá (Tubaria furfuracea). Bohatou mykobiotu ukrývají mokřadní vrbiny (Salix aurita, S. cinerea) a podmáčené olšiny s břízou pýřitou (Betula pubescens, V) navazující na centrální rašeliniště, jako např. pavučince (Cortinarius), slzivky (Hebeloma), lakovky (Laccaria), kozáky (Leccinum) nebo kržatky (Naucoria) a mnoho dalších. Z drobných nenápadných makromycetů houfně rostou pavučinec americký (Cortinarius americanus), lakovka obecná (Laccaria laccata), kržatka oděná (Naucoria escharioides) a kržatka bažinná (Naucoria scolecina). Hojnou se jeví závojenka hladká (Entoloma sericatum). Pod břízami fruktifikují např. kozák bílý (Leccinum holopus, NT), kozák barvoměnný (Leccinum variicolor, NT), ryzec nálevkovitý (Lactarius omphaliiformis, DD), ryzec liškový (Lactarius tabidus), ryzec scvrklý (Lactarius vietus) a z holubinek třeba holubinka chromová (Russula claroflava). Suché stojící i padlé kmeny bříz osidluje choroš březovník obecný (Piptoporus betulinus). Na “živé” a “mrtvé” vrbové dřevo jsou vázány četné

18


druhy tvrdohub (Pyrenomycetes s. l.), nižších stopkovýtrusných hub (Heterobasidiomycetes) a skupin hub chorošovitých (Polyporaceae s. l.) a kornatcovitých (Corticiaceae s. l.) aj. Zlatožlutou barvou zaujme heterobasidiomycet rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica) a hnědavý černorosol terčovitý (Exidia recisa). Lze jmenovat vřeckovýtrusnou houbu voskovičku číškovitou (Hymenoscyphus calyculus) vegetující na drobných větvičkách ležících v opadu na vlhké zemi. Z typických a hojných chorošů se vyskytují síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa), ohňovec tečkovaný (Fomitiporia punctata) anebo ohňovec obecný (Phellinus igniarius). Mezi kornatci upoutá kornatec růžový (Corticium roseum) a kloboučky tvořící kožovka tabáková (Pseudochaete tabacina). Z lupenatých lignikolních hub jsou charakterističtí trepkovitka Cesatiho (Crepidotus cesatii), houžovec vonný (Lentinus suavissimus, VU) a kržatka ježatá (Phaeomarasmius erinaceus). Olšiny napadá saproparazitní chorošovitá houba rezavec lesknavý (Inonotus radiatus). Na břízu pýřitou je vázána holubinka rašeliníková (Russula sphagnophila, VU). Ryzec lilákový (Lactarius lilacinus, EN) dává přednost olším. Holubinka Lundelova (Russula intermedia) vyhledává na lokalitě přece jenom sušší místa pod břízou bělokorou (Betula pendula). Z hlediska druhové diverzity a zastoupení vzácných, ohrožených a charakteristických taxonů hub je PR Rašeliniště Kaliště významnou mykologickou lokalitou v rámci celé Českomoravské vrchoviny. (BROM 2015).

5.3 Fauna Z pijavic byla v rybníce zaznamenána chobotnatka štítkatá (Helobdella stagnatilis). Z mlžů byly v přítoku rybníka nalezeny hrachovky (Pisidium sp.) a v rybníce škeble rybničná (Anodonta cygnea, §3/VU, WOHLGEMUTH 1995). Z drobných korýšů je přímo z lokality znám výskyt buchanky obecné (Cyclops strenuus agg.) a berušky vodní (Asellus aquaticus), které indikují čisté vody. Dále byl v přítoku rybníka zjištěn blešivec potoční (Gammarus fossarum) a přímo v rybníce hrotnatka jezerní (Daphnia cucullata) a nosatička obecná (Bosmina longirostris). Při průzkumu drobné vodní fauny v roce 1989 nebyly zjištěny žádné druhy, které by indikovaly znečištění (WOHLGEMUTH 1995). V rámci projektu byl na lokalitě proveden průzkum některých bioindikačně významných skupin bezobratlých živočichů, a sice pavouků, brouků a denních motýlů (JELÍNEK et KŘIVAN 2015). Na území PR Rašeliniště Kaliště bylo během arachnologického průzkumu v letech 2014 2015 zjištěno celkem 59 druhů pavouků, z toho 14 druhů (tj. 24 %) uvedených v Červeném seznamu pavouků ČR (ŘEZÁČ et al. 2015). Tento samotný fakt svědčí o mimořádném významu sledovaného území mezi dochovanými rašeliništními lokalitami na celé Českomoravské vrchovině. Pozoruhodné druhy pavouků byly nalezeny jak na dlouhodobě kosené rašelinné louce v centrální části rezervace, zejména reliktní skálovka mokřadní (Gnaphosa nigerrima, EN), podobně vzácná skákavka mokřadní (Neon valentulus, VU) či ohrožený slíďák potápivý (Pirata piscatorius, VU), tak také na nyní bohužel nekosené ploše ve střední části lokality, kde žije např. bioindikačně velmi významná pavučenka mechová (Silometopus elegans, VU), dále pavučenka štěrbinová (Notioscopus sarcinatus, LC) nebo plachetnatka makadlová (Agyneta cauta). Další důležité druhy červeného seznamu, jako např. slíďák rašeliništní (Pirata uliginosus, VU) nebo skákavka bažinná (Sitticus caricis, VU) byly zjištěny na většině plochy přírodní rezervace. Na lokalitě byl objeven zatím neurčený druhu slíďáka rodu Pardosa. Základní průzkum brouků byl zaměřen na epigeon a fytofágní skupiny. Na lokalitě bylo zjištěno 96 druhů brouků. Z toho 4 jsou uvedeny v Červeném seznamu bezobratlých (FARKAČ et al. 2005) a 1 druh patří mezi zvláště chráněné. Lokalita patří z hlediska brouků k mimořádně cenným a významným v regionálním měřítku. Zjištěna byla řada druhů dokládajících reliktnost území. I když značná část lokality prošla za poslední desetiletí značnou degradací, přežily zde některé velmi významné druhy vázané na nejzachovalejší mokřadní a rašelinné biotopy. K nejvýznamnějším reliktním druhům patří nosatec Bagous frit (EN). Jde o drobný nelétavý druh

19


s monofágní vazbou na vachtu trojlistou. Jeho výskyt na ČMV nebyl dosud uváděn. Aktuálně byl nalezen také v PR Doupský a Bažantka, další známé lokality se nacházejí v jižních a východních Čechách. K dalším druhům reliktní povahy patří střevlíček Patrobus assimilis (V), který obývá otevřené rašelinné biotopy. Na ČMV se vyskytuje velmi vzácně v západní části na nejzachovalejších rašeliništích. Poměrně bohatá a zajímavá je také fauna vodních brouků s významnými druhy indikujícími zachovalá rašeliniště jako jsou potápníci Agabus affinis (V), Hydroporus tristis (V) nebo Ilybius crassus (VU). Tyrfofilní potápník Agabus affinis (V) žije v zaplavených porostech rašeliníků na otevřených nezastíněných rašeliništích nebo ve zrašelinělých litorálech rybníků a tůní. Obývá i mělké deprese zarostlé rašeliníkem bez volné vodní hladiny. Na ČMV jde o typický druh nejzachovalejších rašelinných biotopů. Hojně se vyskytuje také vodomil Crenitis punctatostriata (VU). Z fytofágních druhů vázaných na zachovalé rašelinné biotopy byl zjištěn rákosníček Plateumaris rustica (V), jehož vývoj probíhá parně na suchopýrech a ostřicích v trvale zvodnělých místech. K významným druhům s vazbou na řídké porosty vrb na rašeliništích patří ohrožený krytohlav Cryptocephalus decemmaculatus (EN), který upřednostňuje dobře osluněné solitérní keře nebo výmladky vrb. Významný je také nález acidofilního střevlíčka Bembidion doris (V), který je rozšířený spíše v pahorkatinách až horách a jeho výskyt v oblasti ČMV byl dosud znám jen z několika nálezů v jihozápadní části. Vzácným druhem zachovalých mokřadů s vazbou na porosty vysokých ostřic nebo rákosiny je střevlíček Leistus terminatus (V), který se v horských oblastech vyskytuje také na rašeliništích a na ČMV je dosud znám jen z několika nálezů. Charakteristickým druhem otevřených rašelinných biotopů s řidší vegetací je slunéčko Coccinella hieroglyphica (V). V ČR se vyskytuje jen lokálně na zachovalých vlhkých loukách a rašeliništích v jižních a západních Čechách. Vzácným druhem zachovalých lučních biotopů je nosatec Orobitis cyanea (V), který je potravně vázán na různé druhy violek. Horským druhem typickým pro primární horské bezlesí nebo okraje rašelinišť a zachovalé horské louky je nosatec Plinthus tischeri (V). V ČR se vyskytuje v nejvyšších polohách pohraničních hor a překvapivě také na několika lokalitách na ČMV. Díky těmto nálezům se proto lokalita z pohledu brouků řadí k nejvýznamnějším rašeliništím na Českomoravské vrchovině.

Obr. 22: Hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina, V) v PR Rašeliniště Kaliště (9.7.2014, V. Kodet).

Při orientačním průzkumu zde bylo zaznamenáno 16 druhů denních motýlů, přičemž některé z nich patří mezi vzácné a ohrožené druhy. Velmi vzácným druhem horských a podhorských otevřených rašelinišť je perleťovec severní (Boloria aquilonaris, EN). Jedná se o monofága vázaného na klikvu bahenní (Oxycoccus palustris, §3/C2), jehož populace jsou

20


striktně vymezené a většinou izolované. Jeho výskyt vždy dokládá vysokou zachovalost a kontinuitu rašeliništních biotopů. Nejbližší lokality se nacházejí až na území CHKO Třeboňsko, před několika lety však byl vzácně zjištěn i na Jindřichohradecku (Rašeliniště Klenová, Zvůle). V Kraji Vysočina byl nalezen na lokalitách PR V Lisovech a PR Rašeliniště Kaliště, přičemž stabilní a početná populace žije pouze na prvně zmíněné lokalitě. Vývoj perleťovce severního je jednogenerační (červen – červenec). Samice klade vajíčka jednotlivě na spodní stranu listů klikvy, přičemž preferuje klikvy rostoucí na vyvýšených místech rašeliniště (bulty). Mladá housenka se přes den ukrývá v rource z listů živné rostliny či zapředených lístků rašeliníku, kde také přezimuje. Kukla je uložená volně pod živnou rostlinou (www. lepidoptera.cz). Motýl je značně citlivým druhem z hlediska provádění praktické péče. Kosení bultů s klikvou je proto na místech s jeho výskytem nepřípustné. Výskyt v PR Rašeliniště Kaliště byl poprvé zaznamenán teprve v r. 2012, kdy byl pozorován 1 exemplář na nejcennější ploše rašeliniště (Křivan, observ.). V r. 2014 bylo zaznamenáno několik jedinců v nekosené části rezervace ležící SV směrem od nejcennější plochy. V PR Rašeliniště Kaliště je tedy populace tohoto druhu velice slabá a ohrožená vyhynutím. Důležité je proto provádění cílených managementových opatření v jeho prospěch. V PR Rašeliniště Kaliště se nachází poměrně početná populace ohroženého hnědáska rozrazilového (Melitaea diamina, EN). Stejně jako na ostatním území ČR jde i na Vysočině o ohrožený a mizející druh. Vyskytuje se velmi lokálně na nejzachovalejších rašelinných a mokřadních biotopech. Jeho populace jsou většinou ještě poměrně početné a nacházejí se často v chráněných územích, kde je zejména v posledních letech péče upravována v souladu s požadavky tohoto druhu. Ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe, V) je lokálně se vyskytujícím druhem zachovalých lučních biotopů preferující vlhké až mezofilní louky na kyselých podkladech. Na rašeliništích a rašelinných loukách ve středních a vyšších polohách bývá místy hojný. Poměrně hojný byl i na této lokalitě. Perleťovec kopřivový (Brenthis ino, V) je charakteristickým druhem tužebníkových lad a vlhkých luk. Obývá zejména méně intenzivně kosené nebo nekosené louky a bylinné lemy kolem vodotečí. Na ČMV se vyskytuje lokálně, ve vyšších polohách je hojnější. V posledních letech se šíří. Na lokalitě byl nalezen byl poměrně početně.

Obr. 23: Perleťovec kopřivový (Brenthis ino, V) v PR Rašeliniště Kaliště (9.7.2014, V. Kodet).

V rámci této studie byl pořízen první soupis avifauny PR Rašeliniště Kaliště (KODET et al. 2015). Z lokality byla zatím uváděna pouze příležitostná pozorování, z nichž některá byla publikována (DVOŘÁK et al. 1993, KUNSTMÜLLER et KODET 2005). Dosud je z lokality a jejího

21


nejbližšího okolí známo 87 druhů ptáků, přičemž v hnízdním období v letech 2014 - 2015 zde bylo zaznamenáno 58 druhů ptáků. Z pohledu ptáků má lokalita největší význam jako pravidelné hnízdiště bekasiny otavní (Gallinago gallinago, §2/EN), která vyžaduje podmáčené kosené louky či pastviny, přičemž rašelinné louky vhodně udržované mozaikovitou sečí jsou pro ni zcela ideální. Z dalších významných druhů vázaných na louky zde byl zjištěn hnízdní výskyt chřástala polního (Crex crex, §2/VU), křepelky polní (Coturnix coturnix, §2/NT), lindušky luční (Anthus pratensis, V) a bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra, §3). V minulých letech zde byl opakovaně zaznamenán i bramborníček černohlavý (Saxicola rubicola, §3/VU), ťuhýk šedý (Lanius excubitor, §3/VU) či ťuhýk obecný (Lanius collurio, §3/NT), vzácně koroptev polní (Perdix perdix, §3/NT), strnad luční (Miliaria calandra, §1/VU) a hýl rudý (Carpodacus erythrinus, §3/VU). Z dalších nelesních druhů zde byli zastiženi cvrčilka zelená (Locustella naevia, V), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis, V), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus, V), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis), pěnice slavíková (Sylvia borin) a další běžné druhy. Na starší porosty olšin a vrbin jsou vázáni šplhavci, ze kterých byl na lokalitě zaznamenán hnízdní výskyt krutihlava obecného (Jynx torquilla, §2/VU), strakapouda malého (Dendrocopos minor, VU), strakapouda velkého (Dendrocopos major), žluny šedé (Picus canus, VU), žluny zelené (Picus viridis, V) i datla černého (Dryocopus martius, V). Z dalších druhů byly v těchto porostech zjištěni sýkora lužní (Parus montanus, V), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus, V), hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula, V), čížek lesní (Carduelis spinus), šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris), drozd kvíčala (Turdus pilaris) a další běžné druhy. V r. 2012 zde byla zaznamenána také kvorkající sluka lesní (Scolopax rusticola, §3/VU), která má v podmáčené olšině ideální podmínky i pro hnízdění. Z minulosti je z lokality znám také vzácný výskyt včelojeda lesního (Pernis apivorus, §2/EN), ostříže lesního (Falco subbuteo, §2/EN), žluvy hajní (Oriolus oriolus, §2) či lejska černohlavého (Ficedula hypoleuca, NT).

Obr. 24: Mláďata motáka pochopa (Circus aeruginosus, §3/VU) na hnízdě v degradovaných porostech v severní části lokality (19.6.2007, V. Kodet).

22


V litorálech Bělohradského rybníka, které spadají do PR jen okrajově, byl doložen hnízdní výskyt chřástala vodního (Rallus aquaticus, §2/VU), slípky zelenonohé (Gallinula chloropus, NT) či rákosníka obecného (Acrocephalus scirpaceus, V). Potápka malá (Tachybaptus ruficollis, §3/VU) a lyska černá (Fulica atra, V) byly aktuálně zjištěny pouze na přeletu. V litorálu může hnízdit také moták pochop (Circus aeruginosus, §3/VU), který zde byl pozorován, avšak v minulosti bylo doloženo jeho hnízdění i přímo v PR na dlouhodobě nesečených plochách v nivě Hamerského potoka. Na mokřadní porosty podél rybníka je vázán slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula, §2/EN). V minulosti zde byl vzácně zastižen také moudivláček lužní (Remiz pendulinus, §3/NT) a na hladině rybníka či na vypuštěném dně další významnější druhy. Z pohledu vodních ptáků je však na rybníce příliš intenzivní hospodaření, které neumožňuje řadě druhům pravidelný výskyt a hnízdění. Pro podporu těchto druhů by proto bylo vhodné v dlouhodobě neobhospodařovaných degradovaných porostech v nivě Hamerského potoka vybudovat soustavu větších tůní. Lze očekávat, že při zvýšeném počtu návštěv by většina druhů zjištěných v nejbližším okolí lokality byla zaznamenána i přímo na lokalitě. Díky své větší rozloze a různorodosti biotopů se jedná o ornitologicky významnou lokalitu, která představuje pravidelné hnízdiště chráněných a ohrožených druhů. Význam lokality dokládá i poměrně vysoký celkový počet zjištěných druhů ptáků. Vzhledem k významu lokality je žádoucí pokračovat ve faunistickém průzkumu a sledovat změny v populacích vzácných a ohrožených druhů.

6 Doporučení pro ochranu a management lokality 6.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče Přírodovědné kvality rašeliniště jsou poznávány od poloviny 19. století. Detailního vegetačního a floristického průzkumu se lokalita dočkala ve 40. až 60. letech 20. století, kdy byly též zachyceny dnes již zaniklé fenomény. Degradace lokality po opuštění tradičního hospodaření začala být výrazně patrná od 70. let 20. století. Rašeliniště Kaliště má jednu z nejdelších tradic praktické ochranářské péče v ČR. Již v roce 1983 proběhlo první kácení, resp. odstraňování dřevin z nejcennější plochy rezervace (RYBNÍČEK et JATIOVÁ 1984). Za příčinu nenadálého nástupu dřevin byl považován ústup tradičního hospodaření a mírné zaklesnutí spodní vody po melioraci potoka a mírném leč trvalém snížení hladiny vody v rybníce. Jinde je však zmíněna již i pozorovaná eutrofizace pramenišť. Odstraňování dřevin se týkalo dnešní jádrové centrální plochy. Zarůstání dřevinami začalo ve stejném období na celé ploše. Nálet dřevin byl tehdy velmi hustý. Systematická péče o lokalitu začala v 90. letech 20. stol. a po r. 2000 se rozsah pravidelné seče významněji rozšířil. Výsledkem této pravidelné péče je zachování velmi cenných porostů a populací významných druhů v jižní a centrální části PR. Např. populace ostřice šlahounovité (Carex chordorhiza, §1/C1), ostřice mokřadní (Carex limosa, §2/C2) a suchopýrku alpského (Trichophorum alpinum, §2/C2) je zde velmi bohatá. Velkým problémem posledních let se stal konflikt s vlastníkem části pozemků ve střední části lokality. Ten odmítá povolit jakékoli zásahy na jeho pozemcích, proto zde zůstaly bez pravidelné péče některé plochy, které jsou zásadní pro zachování lokality jako celku, včetně přežití některý populací významných druhů, např. zevaru nejmenšího (Sparganium natans, §2/C2). Slibné výsledky obnovené seče tam byly vystřídány návratem k postupné degradaci porostů a ústupu populací významných vzácných a ohrožených druhů. Bohužel, výše zmíněný konflikt naprosto zásadně ovlivnil i zde hodnocenou obnovu, která se vhledem k nesouhlasu vlastníka nemohla zabývat územím komplexně a provést zde zásadní obnovní opatření. 23


6.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území V případě PR Rašeliniště Kaliště je zásadní jednak zachovat údržbu stávajících ploch rašeliništní luční vegetace pravidelnou mozaikovitou sečí. Ovšem nezbytné je pokusit se o další možnost zásadní obnovy území na plochách, kde se to v současném projektu nepodařilo kvůli nesouhlasu vlastníka. Konkrétní doporučení pro ochranu a péči jsou shrnuta v následujících bodech: Údržba kosených vlhkých a rašelinných luk a pramenišť Pravidelná seč (1x/rok) by měla být provedena v termínu od 15.6. do 30.8., nejlépe s fázovým posunem (viz obr. 25).

Obr 25: Orientační zákres ploch, které by bylo vhodné udržovat sečí. Růžově jsou označené plochy dlouhodobě kosené, nebo plochy, které byly asanačně pokoseny v rámci zde prezentovaného projektu. Oranžově je vyznačena střední část, kde je velmi žádoucí pravidelné obhospodařování obnovit. Zeleně je označena plocha, kde je navržené odstranění dřevin.

Plochy dlouhodobě kosené zemědělskou technikou je možné kosit 2x ročně, doporučené je občasné bránování v podzimním nebo časně jarním období (před hnízděním ptáků). Nepřípustné je mulčování. Žádoucí by bylo i na těchto plochách nechávat část porostů (cca 15 %) neposečených. Při seči je důležité ponechávat náhodně rozmístěné nedosečky o různé velikosti (5 – 30 m2). Každoročně by mělo být ponecháno neposečeno cca 25 % plochy cenných porostů. Poloha nedosečků musí být meziročně střídána a neměly by být umisťovány do ploch s výraznou přítomností expanzních druhů (rákos, třtina křovištní). Pokud budou nedosečky ponechány v ploše s výskytem velmi vzácných druhů – poparky třířadé (Meesia triquetra, CR) a bažiníku kostrbatého (Paludella squarrosa, EN) – nebo klikvových bultů, je třeba na těchto plochách ručně zamezit vymetání rákosu (např. seřezání stébel nožem). Seč by měla být provedena pečlivě na nízké strniště, pokosená biomasa bude usušena na místě, pečlivě shrabána a odvezena mimo lokalitu. Biomasa nesmí ležet pokosená na lokalitě déle než 10 dní.

24


Pokud budou na lokalitě dělané maloplošné zásahy na podporu vzácných mechorostů, je třeba je lokalizovat do šlenkových nejvlhčích částí a vyhnout se při zásahu narušení rozsáhlých porostů klikvy. Na lokalitě by bylo vhodné vymezit několik menších ploch s porostem klikvy pro podporu populace perleťovce severního, na nichž by se měly prováděné zásahy cíleně upravit s ohledem na zdárný vývoj tohoto motýla (ponechávání bultů, citlivé provedení seče, optimální termín seče, zamezit pojezdům techniky apod.). Tyto plochy by měly být vyznačeny v terénu ve spolupráci se správcem PR. Detailní rozvržení jednotlivých typů seče a jejich přesný zákres do mapových podkladů by měl být předmětem podrobně zpracovaného plánu péče o přírodní rezervaci. Obnova dlouhodobě neobhospodařovaných pozemků ve střední části PR Pro zlepšení celkového stavu společenstev v přírodní rezervaci a pro propojení všech cenných partií je nutné obnovit pravidelnou péči o pozemky ve střední až severní části lokality (viz obr. 25), k čemuž však nebylo dosud vydáno svolení vlastníka těchto pozemků. Pokud k tomuto opatření včas nedojde, budou cenné plochy dále degradovat a ohrozí se tak existence některých nejvýznamnějších organizmů této lokality, zejména zevaru nejmenšího a perleťovce severního. V případě nelesních ploch je potřeba provést důkladnou asanační seč spojenou s pečlivým vyhrabáním a odstraněním pokosené biomasy. Velmi žádoucí by bylo odstranění skupiny náletu dřevin oddělující zachovalou centrální část od severní poloviny PR (viz obr. 25). Lze zachovat pouze jednotlivé solitérní dřeviny. Tento zásah je zcela zásadní pro obnovu migrační prostupnosti lokality jako celku, zejména pak pro záchranu populace perleťovce severního. Podrost této skupiny mokřadních vrbin a náletových dřevin je velmi zachovalý a obsahuje stále řadu rašeliništních prvků, takže regenerace původních nelesních společenstev by zde byla při vhodné péči rychlá a úspěšná.

Obr. 26: Pohled na dlouhodobě neobhospodařované, druhově ochuzené porosty s dominantní třtinou šedavou, kde stále ostrůvkovitě nacházíme zbytky druhů rašelinných luk, stejně jako pod porosty náletových vrb (31.10.2013, V. Kodet).

25


Terénní úpravy Zásadní a neodkladná je podpora populace zevaru nejmenšího (Sparganium natans, §2/C2). Pokud nedojde k podpoře populace druhu do dvou let, druh pravděpodobně na lokalitě vyhyne. V ploše těsně navazující na zbytkovou populaci zevaru je potřeba obnovit mělkou vodní hladinu v současnosti již zcela zazemněné strouze. Stržený materiál z plochy strouhy buď odstranit mimo lokalitu, nebo v lepším případě využít k regeneraci silně degradovaných ploch (komentář viz níže).

Obr. 27: Zazemněná strouha, ve které dožívají poslední rostliny zevaru nejmenšího (Sparganium natans, §2/C2, 24.9.2015, V. Kodet).

Lokalita je ideálním místem pro revitalizaci toku potoka. V minulosti byl tok potoka vyčištěn a zahlouben. Vzniklý bahnitý sediment byl rozhrnut široce podél břehů potoka a překryl část cenné rašeliništní vegetace (RYBNÍČEK et JATIOVÁ 1984). Tyto plochy dnes tvoří silně degradovaná, druhově chudá a místy i ruderalizovaná vegetace vysokých ostřic (viz obr. 29). Pokud by došlo v rámci revitalizace východního okraje PR ke stržení a odstranění těchto deponií a úpravě toku v mendrující koryto, dostala by lokalita novou šanci na potenciálně úspěšnou obnovu cílových rostlinných společenstev. Degradované plochy podél toku potoka jsou potencionálně velmi vhodné k vytvoření soustavy různě rozsáhlých tůní, které by obohatily stanovištní mozaiku PR.

Obr. 28: Napřímené a zahloubené koryto Hamerského potoka (19.6.2007, V. Kodet).

26


Obr. 29: Orientační vymezení plochy (fialově), kde by bylo vhodné stržení a odvoz drnu a starých deponií, včetně obnovy meandrujícího koryta a vytvoření soustavy tůní.

Propojení Bělohradského rybníka s jižní rašeliništní enklávou Stanovištní pestrosti území by prospělo propojení litorálu Bělohradského rybníka s jižní rašeliništní nelesní enklávou vykácením pásu vrbin, které v současnosti tvoří neproniknutelnou hradbu mezi rybníkem a kosenou enklávou (viz obr. 30). Výsledkem by byla podpora rozvoje cenné nelesní mokřadní a litorální vegetace – porosty ďáblíku bahenního (Calla palustris, §3/C3), bazanovce kytkokvětého (Naumburgia thyrsiflora, §2/C3), ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa, §2/C3), rozpuk jízlivý (Cicuta virosa, C2) aj. – a výrazné prosvětlení rašeliništní enklávy. Zásah by také zatraktivnil území pro vzácné a ohrožené druhy ptáků. Ideálně by měl být zásah proveden při spuštění hladiny rybníka, nebo v zimním období v době silných mrazů, kdy plocha zamrzne. Pokud by nebylo možné nebo velmi obtížné pařezy vytrhat, bylo by žádoucí po vyřezání dřevin nejlépe přechodně mírně zvednout hladinu vody a vyřezané polykormony na čas zatopit, aby se omezilo jejich zmlazování. Vzniklou plochu udržovat občasnou sečí, kam až to zvodnění plochy dovolí, a pravidelným vyřezáváním zmlazujících dřevin.

Obr. 30: Orientační vyznačení navrhovaného propojení rybníka a jižní rašeliništní enklávy.

27


Obr. 31: Za hradbou keřů je rybník. V těchto místech by bylo vhodné vytvořit a udržovat pozvolný přechod vodní hladiny do rašelinných luk (31.10.2013, V. Kodet).

7 Literatura BROM M., 2015: Makromycety vybraných rašelinných a lučních stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz. DVOŘÁK M., PRÁŠEK V. et TOMAN A., 1993: Další šíření hýla rudého (Carpodacus erythrinus) na Českomoravské vrchovině. – Vlastiv. Sborn. Vysočiny, Jihlava, sect. natur., 11: 304-305. EKRTOVÁ E., EKRT L., ŠTECHOVÁ T. et HOLÁ E., 2015: Botanický inventarizační průzkum (cévnaté rostliny, vegetace, mechorosty) PR Rašeliniště Kaliště. – Ms. [depon. in: Krajský úřad Kraje Vysočina, Jihlava]. FARKAČ J., KRÁL D. et ŠKORPÍK M. [eds.], 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 s. GRULICH V., 2012: Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia 84(3): 631– 645. HOLEC J. et BERAN M. [eds.], 2006: Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1-282. JELÍNEK A. et KŘIVAN V., 2015: Průzkum vybraných skupin bezobratlých živočichů v PP Jezdovické rašeliniště, PR Rašeliniště Kaliště, PR Šimanovské rašeliniště, PR V Lisovech a PR Údolí Brtnice. – Ms. [depon. in: Krajský úřad Kraje Vysočina, Jihlava]. KODET V., KODETOVÁ D., DUŠEK M., KUNSTMÜLLER I. et HRUŠKA F., 2015: Avifauna PR Rašeliniště Kaliště. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

28


KUČERA J., VÁŇA J. et HRADÍLEK Z., 2012: Bryophyte flora of the Czech Republic: updated checklist and Red List and a brief analysis (Bryoflóra České republiky: aktualizace seznamu a červeného seznamu a stručná analýza). – Preslia 84: 813–850, 2012. KUNSTMÜLLER I. et KODET V., 2005: Ptáci Českomoravské vrchoviny. Historie a současnost hnízdního rozšíření v Kraji Vysočina. – ČSOP Jihlava et Muzeum Vysočiny Jihlava: 1-220. PLESNÍK J., HANZAL V. et BREJŠKOVÁ L. [eds.], 2003: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 22: 1–184. POKORNY A., 1852: Beiträge zur Kenntniss der Flora des böhmisch-mährischen Gebirges. – Verh. zool.bot. Ver. Wien, 1: 59–68, 99–105. RYBNÍČEK K., 1966: Glacial relics in the bryoflora of the highlands Českomoravská vrchovina (Bohemian-Moravian Highlands); their habitat and cenotaxonomic value. – Folia Geobotanica et Phytotaxonomica, 1: 101–119. RYBNÍČEK K., 1974: Die Vegetation der Moore im südlichen Teil der Böhmisch-Mährischen Höhe – In: Vegetace ČSSR, ser. A, 6: 1–243, Praha. RYBNÍČEK K. et JATIOVÁ M., 1984: Problematika ochrany rašeliniště u rybníka Kaliště. – Památ. a Přír., Praha, 9: 370-374. ŘEZÁČ M., KŮRKA A., RŮŽIČKA V. et HENEBERG P., 2015: Red List of Czech spiders: 3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities. – Biologia 70(5): 645-666. WOHLGEMUTH E., 1995: K poznání zvířeny vod v oblasti Bělohradského rybníka u Kaliště. – Vlastiv. Sborn. Vysočiny, Jihlava, sect. natur., 12: 179-184.

29

PR Rašeliniště Kaliště [JI] 2015  

Vyhodnocení zásahů a opatření realizovaných Krajem Vysočina v rámci I. etapy projektu Biodiverzita

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you