181
přirozenou zvukovou prostoru se projevuje v rostoucí míře v umění a v zvýšené citlivosti ke zvukové krajině ve městě, nebo v architektonických interiérech.3 V letech 1992 a 1994 Miloš Šejn uskutečnil dva vzájemně navazující projekty v rámci projektu Centra pro Metamedia v klášteře Plasy. Santiniho barokní přestavba konventu kongeniálním způsobem propojila světelnou, fyzikální a zvukovou rovinu stavby. Robustní budova, hlavně v prostorách dvou kaplí a přilehlých ambitních chodeb se proměnila v akustický instrument naladěný a rezonující ve vysoké hladině slyšitelnosti. Každý krok a šepot v protilehlém křídle se ozvěnou zmnožuje a byl původně komponován s kontinuálním šumem proudící podzemní vody v podloží masy kláštera. První performance během symposia Hermit I symbolizovala motiv odělení akce a zvuku. Probíhala v uzavřené místnosti, kde Šejn rozezníval echo seškrabováním omítky z opadaných zdí a pomocí mikrofonu a reproduktorů umístěných v protilehlých rozích čtvercových chodeb přenášel skřípavý zvuk do vnějšího obvodu vnitřního organizmu budovy a nechával jen doznívat v celém tělese zdevastované a ohrožené tektoniky konventu. Druhý projekt „Water Underground Sounding / Videosonic Body Lighting” byl již uskutečněn se zkušeností z instalace „-&-“, provedeném v roce 1993 v románském podzemí Českého muzea moderního umění v Praze, kdy sice šlo o přenesení videozáznamu osvětlení hladiny do muzeálního prostoru, ale prvek setkání světla a vody se ukázal jako vhodný základ pro doplnění o zvukovu rovinu. V Plasech došlo, alespoň v ideálním plánu, ke komplexnímu výzkumu ideové fenomenologie a topologie hmoty budovy ve všech jejích zřejmých i ukrytých významech. Projekt byl součástí mezinárodního symposia Fungus, koncipovaného na průzkum otázek umění a ekologie. Jednalo se o zvukovou instalaci kombinovanou s videoinstalací a performancí, do které byly integrovány různé části budovy: Modrá stoka a zrcadlový bazén v přízemí konventu, obvodové větrací šachty a jako ústřední magické centrum figurovala setmělá oválná svatyně kaple svatého Benedikta. Instalace měla mimo prostorovou rozlehlost také svoji časovou cyklickou posloupnost: ranní světlo na proudící hladině bylo zachyceno na videozáznam v ústí Modré stoky, ústící do obtékajícího proudu řeky Střely, večerní rituální performance ponoření těla do vodního zrcadla bazénku, kdy tanec byl živě přenášen a promítán přes skleněnou čočku umístěnou na piedestalu v kapli, aby noční vigilie symbolizovaná přelévajícími se tvary a barvami konvexní atmosférické čočky, vyzněla jako zpodobnění rotující Země ve vesmírné temnotě kaple, kreslené kontaktem těla v duhovém éteru. Motiv reálné zpětné vazby – zvukové transformace zrcadlení světla, aktivované pomocí objektivu kamery a vedené a zesílené přirozenou akustikou kaple, byl v instalaci zesílen ještě další rovinou: archetypálním ponořením těla do vodního živlu, do primární látky a pomalým pohybem na hranici dvou světů, mezi
podvědomou hlubinou neviditelných vod a světelnou symbolikou paprsků světla ve skleněné čočce, odkazující na ikonografii duchovního dialogu s transcedencí světla vnikajícího do sloupce kaple horním otvorem vysokých oken lucerny. V této audiovizuální kompozici pro duchovní dialog s architekturou se Šejnovi podařilo, (podobně jako například jako kdysi Terry Foxovi ve znějící bazilice ve Florencii) ozvučit latentní napjaté struny konkrétního prostoru. Zpřítomnit, i když jen na okamžik pro malou skupinku přihlížejících a naslouchajících, magickou plochu transmutace hmoty, moment rezonance mezi myšlením, cítěním, minulostí, současností, prostorem tady a nějakým „jiným” prostorem, který máme někdy jakoby na dosah, ale kam je cesta otevřena jen ve vzácném momentě očištění.
literatura: Toop, David. Ocean of Sound: Aether Talk, Ambient Sound and Imaginary Worlds. London: Serpent’s Tail, 1995. Douglas Kellner, Virilio, War, and Technology: Some Critical Reflections Steven Best and Douglas Kellner, The Postmodern Adventure -Science, Technology, and Cultural Studies at the Third Millennium Zygmund Bauman, Tekutá modernita, SLON, sociologické nakladalství, Praha 2002 Jacques Attali, Noise: The Political Economy of Music. Minneapolis: University of Minnesota Press, 1985
Strany 182-197 / Ze série Kruhy, 1988, prstové kresby na filtračním papíru, 50x50