Dálkový autobus Škoda Československých státních drah míjí na okraji Mladé Boleslavi dopravní značku Autoklubu Republiky československé s reklamou na pneumatiky firmy Baťa. Konec 30. let. Národní technické muzeum v Praze, sign. jz283.
Znameni_dalek_obalka.indd 1
Znamení dálek
PAMÁTKY DOPRAVNÍHO ZNAČENÍ V LIBERECKÉM KRAJI
V severočeském pohraničí se krátce ujalo zcela odlišné dopravní značení podle německého vzoru. Hrádek nad Nisou, 1933. Soukromá sbírka Marka Řeháčka.
ZNAMENÍ DÁLEK
PAMÁTKY DOPRAVNÍHO ZNAČENÍ V LIBERECKÉM KRAJI
PAVEL JAKUBEC
19.8.2013 16:04:29
Obsah Úvodem .................................................................................................................... 8 Vývoj historického dopravního značení ...................................................................... 13 Milníky ............................................................................................................... 13 Rozcestníky do počátku 20. století ...................................................................... 15 Cestníky ............................................................................................................. 19 Kamenné kříže a křížové kameny jako středověká výstražná znamení? ................. 20 Brzdové kameny ................................................................................................. 21 Mezníky správních území.................................................................................... 24 Kilometrovníky ................................................................................................... 25 Obecní tabule..................................................................................................... 45 Vodící sloupky .................................................................................................... 51 Památníky nehod a výstavby silnic ...................................................................... 51 První kroky k moderním dopravním značkám....................................................... 56 Příběh Pyrámu – 200 let na scéně .............................................................................. 71 Exkurs k sousedům ................................................................................................... 85 Česká republika ................................................................................................. 85 Za nedalekou hranicí .......................................................................................... 95 Poznámka k vývoji dopravní sítě v Libereckém kraji .................................................... 101 Významné komunikace před výstavbou erárních silnic......................................... 101 Budování státních silnic v 19. století.................................................................... 105 Zemská silnice.................................................................................................... 112 Štolpišská silnice ............................................................................................... 112 Okresní silnice ................................................................................................... 113 Nouzové silnice .................................................................................................. 114 Stěžejní silniční stavby z období první republiky.................................................. 115 Dálnice a rychlostní silnice od počátku do současnosti........................................ 117 Mosty................................................................................................................. 118 Kategorizace silnic po druhé světové válce .......................................................... 120 Závěrečné slovo ........................................................................................................ 123 Katalog milníků, rozcestníků, cestníků, mezníků správních jednotek, brzdových kamenů a vodících sloupků ....................................................................... 127 Katalog kilometrových a hektometrových kamenů vzoru 1933 ..................................... 171 Katalog dochovaných obecních tabulí na území Libereckého kraje .............................. 176 Katalog památníků dopravních neštěstí a výstavby silnic ............................................ 178
ZNAMENÍ DÁLEK 6
Objekty s otazníkem .................................................................................................. 185 Seznam použitých zkratek ......................................................................................... 191 Seznam vybrané literatury a pramenů ........................................................................ 192 Poznámky ................................................................................................................ 198 Resumé ..................................................................................................................... 213 Obrazové přílohy ....................................................................................................... 217
ZNAMENÍ DÁLEK 7
VÝVOJ HISTORICKÉHO DOPRAVNÍHO ZNAČENÍ
Vladislav Navrátil a Zdeněk Procházka jako zastánci „dopravní teorie“ zkoumali především kamenné kříže na Tachovsku a Jihlavsku. Mnoho z dokumentovaných objektů se skutečně nalézá nebo nalézalo v exponovaných polohách současných i bývalých komunikací (prudká klesání, brody, mosty, v blízkosti starých hostinců). Autoři jsou přesvědčeni, že rozmanitá škála symbolů vtesaných do křížů signalizuje například povinnost placení mýtného, zachování přikázaného směru jízdy, křížení cest či výkon mílového práva. U bezpečně identifikovatelných reliéfů zbraní se však nabízí vysvětlení, že jde spíše o památky na spáchání zločinu nebo doklad jiného neštěstí. Pro kruhové stély, doložené až na několik výjimek výhradně na Tachovsku, se zásluhou starší literatury vžilo pojmenování celní kola a názor, že vyznačovaly cesty před celnicemi.[28] Zaujímají ale maximálně tři pro-
centa z celkového objemu kamenných křížů. Prokázat v budoucnu alespoň u některých objektů jejich dopravně-výstražný nebo informativní charakter nebude možné bez důkladné archivní excerpce a porovnání se zahraničními příklady (především s Německem a Dolním Slezskem). Ani písemné prameny, dochované pro období středověku spíše torzálně, však nemusí do problému vnést jednoznačné odpovědi. Brzdové kameny Patrně nejstarší příkazovou značkou na našich cestách byly brzdové kameny (tzv. pozorky). Ať šlo o malé stély jako v Hodkovicích nad Mohelkou nebo častěji o vysoké sloupky s hlavicemi, vždy byly opatřeny dostatečně viditelným reliéfem šupky, čuby (z německého die Scheibe) či barky, jak se brzdícímu zařízení říkalo na moravském území, neboť svým tvarem připomínalo malou loď. Čuby zajišťovaly inovativní způsob brzdění. Zatímco před tím musel forman kolo zaklínit a sjíždět klesání smykem, což mělo za následek vyrývání rýh do vozovky a její neustálé poškozování, nová brzda byla řetězem připevněna na rozvoře a při klesání se jí kolo podložilo, takže se po vozovce smýkala celou plochou.[34] Brzdový kámen formanovi přikazoval, že před následujícím klesáním musí vůz tímto způsobem zajistit. Na Turnovsku se dřevěné sanici, kterou se brzdilo, říkalo hemžuk (z něm. der Hemmschuh). Jindy je známo též označení psí packa. Údajně podle kůže ze psí packy, kterou se rukojeť brzdy potahovala.[35] Používání šupek a nákolníků na kolech vozů při jízdě z kopce vešlo v právní platnost roku 1747 a vztahovalo se na vozy s nákladem těžším třiceti centnýřů. Celková hmotnost nákladu však nesměla přesáhnout 60 centnýřů. Aby se skutečně zamezilo neustálému opotřebovávání silnic, musela být šupka nejméně sedm coulů široká. Obdobnou lze dodnes spatřit v expozici Souboru lidových staveb Vysočina na Veselém Kopci.[36] Snad již v této době, nejpozději však v první polovině 19. století, když vyšlo guber-
11) Kruhová stéla v Žihli.
ZNAMENÍ DÁLEK 21
VÝVOJ HISTORICKÉHO DOPRAVNÍHO ZNAČENÍ
Monolitické kamenné kříže a křížové kameny se nevyhnuly ani území Libereckého kraje. Nejvíce zastoupeny jsou na Českolipsku. Z dvaadvaceti známých objektů je dnes šest nezvěstných a šest bylo přeneseno do areálu českolipského muzea. Hypotetický vztah ke komunikacím mají nebo měly zejména kříže od dvora Stranného, z úvozu, kde cesta z Blíževedel do Litic odbočuje ke Stvolínkám (přenesen do muzea), kříž z břehu Ploučnice u křižovatky staré silnice z Heřmanic do Žízníkova (přenesen do muzea), křížový kámen od silnice Dubá – Doksy, kříž v Písečné, stojící vedle úvozu staré cesty do Nového Šidlova, anebo kříž, umístěný před svým transferem do muzea u starého kamenného mostu v Robči, na silnici do České Lípy.[29] Spíše hornatý okres Jablonec nad Nisou nabízí pouze tři objekty. Křížový kámen od kostela sv. Anny v Jablonci nad Nisou sice stával na staré maloskalské cestě ve Vrkoslavicích, ale výmluvný nápis na jeho čelní straně hovoří o zmrznutí Hanse Kleinerta v roce 1666. V blízkosti dopravního uzlu tak stojí jenom anonymní pískovcový kříž ze starého hřbitova u kostela sv. Jakuba Většího v Železném Brodě. Lze se domnívat, že sem byl osazen druhotně.[30] Zajímavou skupinu představují kříže z oblas- 12) Křížový kámen v příkopu silnice III/2845 u Peklovsi ti Českodubska. Tři objekty jsou deponovány ve před svým přenesením do lomnického muzea. zdejším Podještědském muzeu Karoliny Světlé. Dva pocházejí z Letařovic a sousedních Hradčan, kde lze v minulosti předpokládat komunikační koridor, další obsahuje symbol tzv. templářského kříže v kruhu. Tvarově výjimečná je také stéla z Domaslavic se čtyřmi vysekanými segmenty do tvaru kříže na čelní straně a přinejmenším diskutabilní je umístění masivního hrubého kříže na zahradě domu čp. 7 ve Všelibicích. Otázkou zůstává, zda lze skupinu křížů z Českodubska, kam bychom mohli zahrnout i tzv. Švédský kříž ze Zdislavy, spojovat s působením johanitského řádu ve zdejší komendě po roce 1237. Další kříže libereckého okresu pak nalezneme zejména v příhraničí – Andělka, Dolní Oldříš, Dolní Řasnice, Chotyně, Raspenava a Václavice. O jejich významu není známo téměř nic.[31] Za varovné dopravní znamení tak můžeme označit jedině kříž s reliéfem loukoťového kola, doprovázený brzdovým kamenem, v Hodkovicích nad Mohelkou. V okrese Semily je dosud známo patnáct historických kamenných křížů a tři křížové kameny.[32] Provázanost s důležitou komunikací nelze odepřít velkému jetelovému kříži v lokalitě Brodek u Nové Vsi nad Popelkou. Zde se na křižovatce jičínsko- 13) Existenci kamenné stély v Domaslavicích lze hy-jilemnické cesty s lomnicko-novopackou rozklá- poteticky spojit s působením johanitského řádu na Českodubsku.
ZNAMENÍ DÁLEK 22
VÝVOJ HISTORICKÉHO DOPRAVNÍHO ZNAČENÍ
Jítravský kilometrovník Nedostatečně objasněna zůstává přítomnost kilometrovníku 22. na západním okraji Jítravy, na pozůstatku původní trasy Jablonské (resp. Liberecké) státní silnice, v těsné blízkosti mezníku panství Lemberk a Grabštejn. Kilometrovník s obdélnou nikou se zřetelnou číselnou hodnotou otočenou čelem k vozidlu, přijíždějícímu v současném směru jízdy, bude však nejspíše dokladem staršího staničení s počátkem na křižovatce silnic I/9 a I/13 ve Svoru.[64] Z období před zavedením jednotné podoby kilometrovníků v roce 1933 pochází bezesporu ještě snadno přehlédnutelný hektometrový kámen 22 (tj. 2.2) v Puškinově ulici v libereckém Pilínkově (ústící na silnici III/27810).[65]
41-42) Kilometrovníky v Bohuňovsku u Jesenného (silnice II/2881) a v Jítravě (starý úsek silnice I/9) se zachovaly pouze po jednom exempláři.
40) Hektometrový kámen v Pilínkově plošnému odstranění starého značení naštěstí unikl.
Frýdlantský kilometrovník Prozatím tři známé exempláře kilometrovníku, zřizovaného pravděpodobně frýdlantským okresem, jsou dochovány v hodnotě 2 v aleji, na pravé straně silnice III/0353 u Boleslavi, směrem k Filipovce, na levé straně silnice III/2911 z Frýdlantu do Krásného Lesa s hodnotou 1 a zcela překvapivě též na počátku stromořadí, které vybíhá ze silnice I/13 v Albrechticích u Frýdlantu a napojuje se na ni zase až v DětZNAMENÍ DÁLEK 35
VÝVOJ HISTORICKÉHO DOPRAVNÍHO ZNAČENÍ
stará tabule s označením kraj Liberec a okres Jilemnice. Okresní národní výbor následně zjistil, že ani silniční správa dosud nevyměnila místní tabule s uvedením okresu Jilemnice. Současně pak vyzval všechny národní výbory v semilském okrese, aby veškerá označení obcí, míst, budov a komunikací, která neodpovídají nové státní správě, neprodleně odstranily. Naštěstí pro nás nebyla likvidace důsledná. Pro rozlišení jednotlivých etap vývoje obecních tabulí v letech 1920–1960, kdy mají sice stejnou grafickou podobu, ale respektují jiné správní uspořádání, volíme označení vzor I (období 1920–1939 a 1946–1949), vzor II (1939–1945), vzor III (1949–1960) a vzor IV (po roce 1960).
Památníky nehod a výstavby silnic
Smrt na silnici – věčný spolujezdec Stezky a silnice přinášely lidem nejen obživu a snadnější a rychlejší komunikaci, ale odjakživa i tragické události a smrt. Na jedné straně to byla loupežná přepadení a krádeže přepravovaného zboží, na straně druhé nehody, srážky nebo nešťastné pády z koně či kozlíku. Každá taková událost si zasloužila uchovat v lidské paměti, k čemuž měly sloužit kříže, boží muka nebo kaple na takových místech zřizované. Dnes u takových objektů vnímáme už jenom jejich sakrální funkci, zatímco příčiny jejich vzniku upadly paradoxně v zapomnění.[103] I proto nemohou stát v těžišti našeho zájmu. Existují tu ovšem památky, které na dávné neVodící sloupky štěstí upomínají přímo. Textem nebo výmluvV hornatějších oblastech se můžeme setkat se ným zobrazením.[104] specifickým orientačním značením v podobě tzv. vodících sloupků, či sněžníků nebo závějníků, sloužících k orientaci na cestách v zimním období. Ve sledované oblasti dokládáme pouze jediný známý případ. Není překvapením, že jde opět o bývalé území maloskalského panství. Řady kamenných sloupků nechal na tzv. Německé cestě mezi Dalešicemi a Kokonínem, která spojovala mimo jiné Malou Skálu s Jabloncem nad Nisou, zřídit maloskalský pán Franz Zacharias Römisch počátkem 19. století (po roce 1803). Šlo o čtyřboké pískovcové sloupy se zesílenou patou a rozšířenou sedlovou hlavicí tupého završení. Akvarel J. V. Scheybala z roku 1961 zobrazuje cestu s pravidelně rozmístěnými sloupy po obou stranách krajnice. Může jít ovšem o autorovu představu její někdejší podoby, nikoli zachycení autentického stavu v roce 1961, neboť fyzicky je doložen pouze jediný sloupek z konce Dalešické ulice v Kokoníně, který byl ze svého stanoviště na okraji lesa odcizen v dubnu 2008.[102] Ve vyšších polohách supluje funkci vodících sloupků dřevěné tyčové značení. 74) Krucifix s pískovcovou tabulkou v Hrachovicích pojednávající o tragické smrti Jiřího Škody. ZNAMENÍ DÁLEK 51
VÝVOJ HISTORICKÉHO DOPRAVNÍHO ZNAČENÍ
Dopravní značky podle vládního nařízení č. 242/1939 Sb.
Výstražné značky
Značky vyjadřující dopravní pokyny
obecně nebezpečné místo příčná stružka zatáčka křižovatka chráněný přejezd dráhy nechráněný přejezd dráhy parkoviště pokyny týkající se nutné opatrnosti pro nebezpečí z dopravy (ne pro dopravu jako při výstražných značkách) místo první pomoci, zřízené některou z úředně uznaných korporací (např. Červeným křížem) svítilny, které nesvítí po celou noc místní tabule rozcestníky návěsti před rozcestím tabulka s číslem státní silnice značka pro okružní nebo sběrné třídy pro dálkovou dopravu značka silnice pro hlavní dopravu ZNAMENÍ DÁLEK 63
Příběh Pyrámu
PŘÍBĚH PYRÁMU
Karel (1819–1866). Předtím jej ale otec poslal kost ztvrdlý, kočí, prý od hraběte Clama, kde se do školy v Liberci, z níž odešel do pražské zbro- vzal, tu se vzal, potom nějaký Němec, který sedě jařské firmy A. Lebeda. Zde se vyučil rytcem spal a chrupotem, kýváním i poklonami budil smích, konečně z Boleslavě krejčí Kadleček, jenž měl hlavní slovo.“[157] Zlatá doba Pyrámu měla ale brzy skončit. Během deseti let vtrhla do kraje první železnice. Jihoseveroněmecká spojovací dráha mezi Pardubicemi a Libercem, vybudovaná v letech 1856–1859, odčerpala dostavníkovým společnostem nezanedbatelné procento zákazníků. 111) Výřez z indikační skici vodní mapy katastrální obce Přepeře s místní částí Ohrazenice, zachycující křižovatku státních silnic s areálem Beranova hostince i s objektem pyrámu. SOkA Semily, Pržeperž sammt Ortschaft Ohrasenitz in Böhmen, Bunzlauer Kreis, Bezirk Swigan, 1843, list I.
a brzy po absolutoriu jej společnost zaměstnala jako vedoucího graveura. Po více než deseti letech praxe byl ovšem otcem vyzván jakožto jediný možný dědic, aby přejal hostinec na Pyrámu. Stalo se tak v roce 1846. Karlovi Beranovi se rázem rozplynuly plány na odchod do Ruska, kam se Lebedova firma měla na přímou pobídku cara Mikuláše přestěhovat. Podmínkou pro personál společnosti bylo osvojení si ruštiny a francouzštiny. Tyto znalosti, které využil i při debatách s projíždějícími cizinci v pyrámské hospodě, zůstaly Beranovi až do jeho smrti.[156] Tehdejší éru dostavníků u Pyrámu zachytil barvitě ve svých Zapadlých vlastencích Karel Václav Rais: „V Turnově se Pozdětínští posilnili a dali do pořádku boty, jejichž lesk se rosou, hrudami, kamením i pískem nadobro otřel. Ještě před osmou hodinou přijel liberecký dostavník, a poutníci se uvelebili v jeho nitru. Pár kostnatých, huňatých hnědáků bylo zapřaženo do pozemské archy, jež za malou chvíli kodrcala po silnici boleslavské, vroubené švestkami, na nichž visely celé růžence ovoce modře zadechnutého. V temném, horkém dostavníku, v němž se stále vlnil prach, sedělo ještě pět lidí: z Turnova exekutor, z Bukoviny chasník, který do Brandýsa rukoval a zvolna si krájel skrojek černého chleba, na
112) Nejstarší známá fotografie pyrámu a přilehlého hostince (po roce 1909). Severočeské muzeum v Liberci.
A když na ní v letech 1864–1865 navázala C. k. výsadní Turnovsko-Kralupsko-Pražská železnice, pronajal Karel Beran ještě téhož roku své konírny pro záchranu obchodu c. k. hřebčinci, takže od té doby bylo v hostinci ubytováváno i vojsko. Dostavníková doprava definitivně skončila a Beran své podnikání musel podpořit zřízením kruhové cihelny a velkoobchodem uhlím. Na své zmrtvýchvstání si Pyrám musel několik desetiletí počkat. Když se na silnici objevily první motocykly a automobily, začalo být na křižovatce a v hostinci opět rušno. U silnic začaly vyrůstat opravárenské dílny a soukromníci si před svými obchody zařizovali stojany na čerpání pohonných hmot. U Táborských vznikla později legendární
ZNAMENÍ DÁLEK 75
PŘÍBĚH PYRÁMU
zvýraznění reliéfu písma. Na základě dohledání historické fotografie ze Severočeského muzea byl pyrám doplněn o nedochovaný nejnižší stupeň soklu ve tvaru šestiúhelníku a o odrazníkové sloupky. Spodní vrstva soklu nebyla patrná ani při demontáži v roce 1967 a nejspíš skončila v zavážce okolní silnice. V soklu pyrámu byla po obnově umístěna plastová tuba s informacemi, které sestavil předseda MNV Ohrazenice Václav Václavíček. [169]
119) V roce 1967 křižovatka na Pyrámu osiřela a rozcestník byl v rozebraném stavu složen na kraji vozovky (vlevo). SOkA Semily.
120) Odhalené kamenné podloží sloupu před jeho instalací. 21. červenec 1984. Obecní úřad Ohrazenice, fotoalbum 1984–1990.
121) V létě 1984 byly rekonstrukční práce na pyrámu v plném proudu. Obecní úřad Ohrazenice, fotoalbum 1984–1990.
opětnému sesazení pyrámu na jeho původním místě. Jedním z důvodů pro obnovu pyrámu byl i fakt, že rozložené bloky kamene ležely v trase navržené komunikace k novému bytovému sídlišti. V červenci téhož roku zpracoval liberecký výtvarník Jiří Hofman restaurátorský záměr a s pomocí kameníka a štukatéra Jaroslava Vokatého z Krčkovic zorganizoval akci na záchranu a znovuvystavění pyrámu. Bloky kamene nechal vyjmout z příkopu a rekonstruoval schéma jejich opětovného sesazení. Povrch kamenných bloků byl otryskán sklářským pískem kvůli odstranění tmavé krusty, zbytků nátěrů, vegetace a cementových plomb. Dochované texty nápisů, respektive jejich obrysy byly překresleny na papír. Stojí za zmínku, že německé nápisy byly již dříve úmyslně zaslepeny cementovou mazaninou. Celá plocha kolem nápisů byla mechanicky přebroušena a nápisy nově přesekány kvůli
Na obnově pyrámu se technicky podílely Stavby silnic a železnic Hradec Králové a Silniční investorský útvar Pardubice. Jiří Hofman organizoval obnovu přes Dílo, podnik Fondu výtvarných umělců v Liberci, a financování obnovy bylo zajištěno z rozpočtu na výstavbu mimoúrovňové křižovatky Ohrazenice. V létě 1984 dokončil Jiří Hofman stavební a restaurátorské práce a k definitivnímu předání díla došlo 25. října téhož roku, kdy byl nový základový beton pyrámu opatřen asfaltovou emulzí. Pyrám byl obnoven včetně slunečních hodin, které se ale staly oblíbeným objektem vandalů. V roce 1988 proto Jiří Hofman inicioval další opravu a jejich nastavení na správný (zimní) čas. Od té doby již více jak dvacet let nepro-
ZNAMENÍ DÁLEK 81
EXKURS K SOUSEDŮM
139) Památník výstavby silnice II/450 na Videlském sedle. V těsné blízkosti stojí ještě výškový kámen v podobě malého obelisku.
Moravskoslezský kraj Co bylo řečeno o Jihomoravském kraji, platí bez výjimky i o kraji Moravskoslezském. Prozatím je znám toliko rozcestník, přemístěný ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Bruntále, kámen z areálu kosárny v Karlovicích, provozované Muzeem v Bruntále, jehož reliéf je vykládán jako zobrazení brzdy, a dva mezníky okre- 140) Hraniční kámen okresu Nový Jičín u Lešné stojí sů Bruntál / Krnov a Krnov / Horní Benešov v místě styku tří současných krajů. Foto Rostislav Uhlář. v Krasově a Nových Heřminovech. labského národopisného muzea v Přerově nad Labem. Takřka totožný, pro erární silnice tyZlínský kraj pický kulatý sloup s kamenným kloboukem, Plejádu moravských regionů uzavírá Zlínský pocházející ze Sedlčan a datovaný do 70. let kraj. Odtud je korespondenčně znám pou- 19. století, nalezneme od roku 2002 u vchodu ze okresní mezník z hranice okresů Kroměříž do areálu Muzea vesnických staveb středního a Vsetín na tzv. Tesáku (silnice II/437) a mezník Povltaví na Vysokém Chlumci (PB), kam jej okresu Nový Jičín, skrývající se v příkopu silni- bezúplatně věnovalo město Sedlčany.[185] A koce III/0467 na hranici okresů Vsetín, Nový Jičín nečně, absolutním unikátem je trojboký dřevěa Přerov nedaleko Lešné. ný rozcestník z Chrasti (CR) se směrovkami do Řestok a Chrudimi, vystavený v expozici zdejZvláštní skupinu tvoří dopravní památky pře- šího městského muzea. Zatímco všechny z vynesené do muzeí. O expozici ve Vikýřovicích jmenovaných památek již neplní svou primární u Šumperka jsme se již zmiňovali, ale nalezne- funkci a jsou muzejními exponáty, nevelký rozme ještě další. Kamenný rozcestník s rozšíře- cestník na návsi v Zubrnicích (UL), doplňující nou, talířovitě ukončenou hlavicí z Košumber- zdejší soubor lidových staveb, by bylo dodnes ku (CR) je dnes zásluhou Luďka Štěpána osazen možné využít jako ukazatel směrů. na parkovišti u Souboru lidových staveb Vysočina na Veselém Kopci. Podobně byl v roce 1979 O obecních tabulích platí všeobecně totéž co přenesen rozcestník z křižovatky silnic II/611 v Libereckém kraji. I zde je zřejmé, že některé a III/2455 u Nehvízdek (PH) do areálu Po- okresní a místní národní výbory přistoupily ZNAMENÍ DÁLEK 94
POZNÁMKA K VÝVOJI DOPRAVNÍ SÍTĚ
163-164) Pohlednice nakladatele Slavíka z Jablonce nad Jizerou, zhotovené krátce po dokončení Horské silnice, dokazují její stavitelskou náročnost a výjimečnost.
nad Jizerou a Kořenovem, odkud bylo možné pokračovat do Harrachova a za hranice až do letoviska Schreiberhau (dnes Szklarska Poręba). Horská silnice si razila cestu panenskou přírodou. Silniční osa však byla vedena tak, aby nedošlo k narušení horského rázu krajiny. Z plochy budoucí vozovky byly například odebírány drny a vsazovány do svahů podél trasy, kde měly znovu zakořenit. Oslavná brožura, vydaná u příležitosti otevření silnice, popisovala, kterak se na jaře okolí silnice zbarví horskou květenou v dosud nevídané míře. Stavbu provedla firma Ing. Dr. J. Fifka a Ing. J. Moravec Praha, mezi nejvýznamnější dodavatele materiálu a technického vybavení silnice náležely Čedičové podniky Košťálov, Žulové lomy Skuteč, které dodaly kostky na povrch vozovky, Miřetické výrobní družstvo jako expedient obrub, Okresní lomy Hrabačov, které ob-
staraly přísun štěrku, drti a výrobu betonového potrubí a patníků, anebo Rašovické pískovny. Suma na konečném účtu celé stavby dosáhla výše 12,3 milionu Kč. Na hřbet Krkonoš se silnice vyšplhala do nevídané výšky 1407 m. n. m. a stala se rázem nejvýše položenou silnicí Československé republiky a jednou z nejvyšších silnic střední Evropy. Takové dílo se nemohlo obejít bez okázalé inaugurace na trůn nejodvážnějších silničních děl své doby. Slavnost byla uspořádána v neděli 6. září 1936. Započalo se projevy na jilemnickém náměstí, odkud se těžiště oslav přemístilo do Hrabačova, kde tehdejší ministr veřejných prací Ing. Jan Dostálek odhalil pamětní kámen na výstavbu silnice. Poté byla pod patronací Ligy československých motoristů a Autoklubu Republiky československé uspořádána velkolepá cílová jízda Motoristé – vlast volá! z Hrabačova až na Krkonoš. Zúčastnilo se jí 627 automobilů všech kategorií a velikostí, které na vrchol dopravily tři tisícovky lidí. Zde promluvil mimo jiné předseda Ligy Vítězslav Kumpera, předseda Autoklubu dr. Stránský, místopředseda poslanecké sněmovny, poslanec kraje a zároveň předseda dopravně technického výboru Václav Košek a konečně i otec celé stavby dr. Valina. Zlaté návrší se od té doby stalo jedním z nejvyhledávanějších turistických bodů Krkonoš. V současné době je Horská silnice posledním
165) Fotograf Miroslav Voděra z Brandýsa nad Labem nazval svou fotografii počátkem 70. let „Jaro na Zlatém návrší“. Krátce poté byla z této silnice doprava vesměs vyloučena. SOkA Semily.
ZNAMENÍ DÁLEK 116
KATALOGY
Sosnová (ORP Česká Lípa), rozcestník Umístění: Rozcestník stál na vidlicovité křižovatce silnic I/9 a III/2601 v blízkosti osady Lesná. Zatímco křižovatka zanikla přeložením silnice I/9, takže obě silnice se tu dnes míjejí, v topografické mapě zůstal pro rozsáhlou parcelu č. 325/1, umístěnou mezi silnicemi ve směru příjezdu od Zahrádek, zachován pomístní název U Milníku. Popis: Typově se jednalo o rozcestník charakteristický pro erární silnice. Na přízemní čtvercovou podestu s okosenými rohy nasedal přibližně 300 cm vysoký válcovitý dřík s rozšířenou zaoblenou patou, kónicky se zužující, završený kulatou korunou. Pod nápisovým polem se nalézala obdélná ploška s barevným označením silnice.
stavbě Rumburské silnice mezi Českou Lípou a Doksy v letech 1805–1816. Nápis: Pod vrcholkem, v obdélné nice otočené k silnici I/9. Kapitální písmena a šipky byly zvýrazněny tmavou barvou. Na protilehlé straně pláště lze očekávat další nápisové pole. MLADÁ BOLESLAV JUNGBUNZLAU 41 km ČESKÁ LÍPA BÖHM. LEIPA 4 km
Datace: Prameny: Lze očekávat, že rozcestník byl vztyčen při vý- Soukromá sbírka Ing. Pavla Čecha.
222) Motocyklista Miloš Jech nalezl se svým legendárním strojem Čechie chvíli klidu pod kamenným rozcestníkem u Sosnové. Soukromá sbírka Ing. Pavla Čecha. ZNAMENÍ DÁLEK 165
KATALOGY
Hrachovice (ORP Turnov), dopravní neštěstí Umístění: V centru osady, u místní komunikace odbočující ze silnice II/283, mezi dvěmi lípami, v blízkosti křižovatky s cestou od Bukoviny. Popis: Jedná se o pískovcový krucifix, tvořený kvadratickým podstavcem, čtyřbokým dříkem s volutami na spodním okraji a reliéfy sv. Jiří, Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého, završený poškozenou karnýzovou hlavicí s dvojicí andělských hlav, do které je zapuštěn kovový kříž s korpusem Ježíše Krista. v. 191 cm; rozměry nápisové desky 45,5 x 24,5 cm Datace: Boží muka pocházejí z první poloviny 19. století (patrně z doby krátce po roce 1841) a lze je připsat buď Ignáci Martincovi ze Sestroňovic nebo Janu Zemanovi ze Žernova. Nápis: Do čela podstavce je vsazena bílá pískovcová tabulka z roku 1902 s textem v humanistické minuskule, popisujícím tragickou událost (v. p. 1,5 cm).
237-238) Méně všímavý kolemjdoucí potká v Hrachovicích jenom kříž. Pískovcová tabulka na podstavci ale svědčí o dávném dopravním neštěstí.
Památce smrti nešťastného Jiřího Škody z Mimoňe, který 24. dubna 1841 v stáří 13 ½ roku na tomto místě od neopatrného vozky kolem jedoucího nevinně vozem přejet byl. Postavil otec nešťastného Jiří Škoda, obnovil bratr jeho Jan Škoda. L(éta) P(áně) 1886. a 1902. Literatura: Jakubec, Pavel: Na míle daleko jsou doby kamen- In: Z Českého ráje a Podkrkonoší 18. Semily ných strážců silnic. O památkách dopravního -Turnov 2005, s. 275. značení na Jičínsku a Semilsku. ZNAMENÍ DÁLEK 181
OBRAZOVÉ PŘÍLOHY
256) Starý císařský rozcestník na křižovatce Budějovické a Třeboňské státní silnice (dnes II/603 a I/24) ve Veselí nad Lužnicí–Mezimostí, pomalovaný dobovými směrovkami, posloužil 16. ledna 1927 posádkám motocyklů BSA, O. Coufalíkovi se slečnou Schrabalovou a rotmistru Hejzlarovi, jako vhodný žánrový doplněk na jejich výjezdu. Soukromá sbírka PhDr. Jana Králíka. ZNAMENÍ DÁLEK 218
Znamení dálek PAMÁTKY DOPRAVNÍHO ZNAČENÍ V LIBERECKÉM KRAJI
Autor textu: Mgr. Pavel Jakubec Recenzenti: Ing. arch. Eva Dvořáková, Doc. Ing. arch. Petr Vorlík, PhD. Redakce: Mgr. Jiří Křížek Cizojazyčná resumé: Kateřina Krejčová (anglický jazyk), Alena Smolíková (německý jazyk), Zuzana Melincsjarová (polský jazyk) Layout: Michael Čtveráček, MgA. Grafická úprava a sazba: Stanislav Dlouhý Mapové podklady: Mgr. Vladimír Vrabec Tisk: Květoslav Zaplatílek tiskárna a knihárna, Vesec © Národní památkový ústav. Územní památková správa na Sychrově, 2013 © Pavel Jakubec, 2013 Náklad 500 ks Tato publikace vznikla v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) – Každodenní život a kulturní vliv aristokracie v Čechách a ve střední Evropě v kontextu veřejně přístupných historických sídel ve správě Národního památkového ústavu – instalace, prezentace, aplikace (kód DF11P01OVV026). ISBN: 978-80-905555-0-1