Page 1

FOJTKA • FRÝDLANT

HEJNICE

• GRABŠTEJN • HABARTICE • HAVLOVICE

HEŘMANICE

HEŘMANICE V PODJEŠTĚDÍ

A–Le

HLA-

K U LT U R N Í C H

VICE • HODKOVICE NAD MOHELKOU • HORNÍ ŘASNICE • HORNÍ HORNÍ VÍTKOV

HOŘENÍ PASEKY

HOŘENÍ STARÝ

• HRADČANY • HRÁDEK NAD NISOU • HRUBÝ LESNOV •

CHOTYNĚ • CHRASTAVA • CHRÁSTNÁ • JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ • JANOVICE V PODJEŠTĚDÍ • JEŘMANICE • JINDŘICHOVICE POD SMRKEM • JÍTRAVA • JIVINA • K AMENÍ • KOBYLY • KOHOUTOVICE • KOTEL • KRÁSNÝ LES • KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ • KŘIŽANY •

KUNRATICE • L ÁZNĚ KUNDRATICE • LÁZNĚ LIBVERDA • LAŽANY

LESNOVEK

ANDĚLKA

LETAŘOVICE

• ALBRECHTICE

ANDĚLSKÁ HORA

ARNOLTICE

U FRÝDLANTU

• BENEŠOVICE •

BÍLÁ • BÍLÝ KOSTEL • BÍLÝ POTOK • BOHDÁNKOV • BUDÍKOV • BULOVKA

• ČERNOUSY • ČESKÝ DUB • ČTVEŘÍN • DEHTÁRY •

DĚTŘICHOV

DLOUHÝ MOST

DOLNÍ ŘASNICE DRUZCOV

DOLÁNKY

DOLNÍ VÍTKOV

• FILIPOVKA •

FOJTKA

• •

DOLNÍ OLDŘÍŠ •

DOMASLAVICE FRÝDLANT

DONÍN •

• GRABŠTEJN •

HABARTICE • HAVLOVICE • HEJNICE • HEŘMANICE • HEŘMANICE V PODJEŠTĚDÍ VICE NAD MOHELKOU ISBN 978-80-903934-2-4

SEDLO DUB

HORNÍ VÍTKOV

HLAVICE

HORNÍ ŘASNICE

HOŘENÍ PASEKY

FRÝDLANT

• Č ERNOUSY •

BULOVKA

DĚTŘICHOV

ČESKÝ

DLOUHÝ MOST

DONÍN

DRUZCOV

• FILIPOVKA •

FOJTKA

PA M Á T E K OKRES

• GRABŠTEJN • HABARTICE • HAVLO-

VICE • HEJNICE • HEŘMANICE • HEŘMANICE V POD-

JEŠTĚDÍ

HLAVICE

HODKOVICE NAD MOHEL-

KOU • HORNÍ ŘASNICE • HORNÍ SEDLO • HORNÍ VÍTKOV • HOŘENÍ PASEKY • HOŘENÍ STARÝ DUB SOU

• HRADČANY • HRÁDEK NAD NI-

• HRUBÝ LESNOV • CHOTYNĚ • CHRASTAVA • CHRÁSTNÁ

• JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ • JANOVICE V PODJEŠTĚDÍ • JEŘMA•

NICE

JINDŘICHOVICE POD SMRKEM

• KAMENÍ •

KOBYLY

KOHOUTOVICE

JÍTRAVA

KOTEL

JIVINA

KRÁSNÝ LES

• KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ • KŘIŽANY • KUNRATICE • LÁZNĚ KUNDRATICE

LÁZNĚ LIBVERDA

LAŽANY

LESNOVEK

LETAŘOVICE

• ALBRECHTICE U FRÝDLANTU • ANDĚLKA • ANDĚLSKÁ HORA

POTOK

• HRADČANY • HRÁDEK NAD NISOU • HRUBÝ LESNOV •

• DEHTÁRY •

DOMASLAVICE

HOŘENÍ STARÝ

BUDÍKOV

• DOLÁNKY • DOLNÍ OLDŘÍŠ • DOLNÍ ŘASNICE • DOLNÍ VÍTKOV

HORNÍ

ČTVEŘÍN

HODKO-

CHOTYNĚ • CHRASTAVA • CHRÁSTNÁ • JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ •

potah_0425_4B.indd 1

BOHDÁNKOV

DUB

L I B E R EC

DUB

SOUPIS NEMOVITÝCH K U LT U R N Í C H PA M Á T E K O K R E S V LIBERECKÉM KRAJI

SEDLO

A LBRECHTICE U FRÝDLANTU • ANDĚLKA • ANDĚLSKÁ HORA • S O U P I S N E M O V I T Ý C H ARNOLTICE • B ENEŠOVICE • BÍLÁ • BÍLÝ KOSTEL • BÍLÝ POTOK

ARNOLTICE

BOHDÁNKOV

ČESKÝ DUB

MOST

VÍTKOV

• BENEŠOVICE • •

ČTVEŘÍN

DOLÁNKY

BUDÍKOV

DONÍN

BÍLÝ KOSTEL

BULOVKA

• DEHTÁRY •

DOLNÍ OLDŘÍŠ

DOMASLAVICE

BÍLÁ

BÍLÝ

• ČERNOUSY

DĚTŘICHOV

DOLNÍ ŘASNICE

DRUZCOV

DLOUHÝ

DOLNÍ

• FILIPOVKA •

A–Le

25.4.2010 17:48:45


SOUPIS PAMÁTEK O K R E S

soupisNPU_final_215.indd 1

L I B E R E C

31.3.2010 9:51:07


Publikaci finančně podpořily:

Města Liberec, Jablonec nad Nisou, Frýdlant, Mimoň, Zákupy, Nový Bor, Desná, Vysoké nad Jizerou, Lučany nad Nisou, Městská knihovna a kulturní centrum Český Dub

soupisNPU_final_215.indd 2

31.3.2010 9:51:12


SOUPIS NEMOVITÝCH K U LT U R N Í C H P A M ÁT E K V LIBERECKÉM KRAJI OKRES

LIBEREC

A–Le P E T R A Š T E R N OVÁ e d. ( p š ) PETR FREIWILLIG (pf) J A R M I L A H U Š KOVÁ ( j h ) O LG A K Ř Í Ž KOVÁ ( o k ) M A RT I N O U H R A B K A ( m o ) ZUZANA ŠONSKÁ ( z š ) J A N A Š U B RT OVÁ ( j š ) R E N ATA T I Š E R OVÁ ( r t )

soupisNPU_final_215.indd 3

31.3.2010 9:51:13


OKRES LIBEREC PL

D

soupisNPU_final_215.indd 4

PL

31.3.2010 9:51:13


SOUPIS NEMOVITÝCH K U LT U R N Í C H P A M ÁT E K

Obsah

V LIBERECKÉM KRAJI

ALBRECHTICE U FRÝDLANTU 10 ANDĚLKA 12 ANDĚLSKÁ HORA 14 ARNOLTICE 16 BENEŠOVICE 20 BÍLÁ 23 BÍLÝ KOSTEL 26 BÍLÝ POTOK 30 BOHDÁNKOV 32 BUDÍKOV 34 BULOVKA 36 ČERNOUSY 40 ČESKÝ DUB 43 ČTVEŘÍN 62 DEHTÁRY 64 DĚTŘICHOV 65 DLOUHÝ MOST 70 DOLÁNKY 71 DOLNÍ OLDŘÍŠ 72 DOLNÍ ŘASNICE 75 DOLNÍ VÍTKOV 77 DOMASLAVICE 79 DONÍN 80 DRUZCOV 81 FILIPOVKA 82 FOJTKA 84 FRÝDLANT 86 GRABŠTEJN 120 HABARTICE 129 HAVLOVICE 130 HEJNICE 131 HEŘMANICE 136 HEŘMANICE V PODJEŠTĚDÍ 139 HLAVICE 141 HODKOVICE NAD MOHELKOU 144 HORNÍ ŘASNICE 161 HORNÍ SEDLO 164 HORNÍ VÍTKOV 165 HOŘENÍ PASEKY 167 HOŘENÍ STARÝ DUB 168 HRADČANY 169 HRÁDEK NAD NISOU 170 HRUBÝ LESNOV 179 CHOTYNĚ 180 CHRASTAVA 181 CHRÁSTNÁ 198 JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ 199 JANOVICE V PODJEŠTĚDÍ 210 JEŘMANICE 211 JINDŘICHOVICE POD SMRKEM 212 JÍTRAVA 215 JIVINA 218 KAMENÍ 219 KOBYLY 220 KOHOUTOVICE 221 KOTEL 222 KRÁSNÝ LES 224 KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ 228 KŘIŽANY 237 KUNRATICE 242 LÁZNĚ KUNDRATICE 245 LÁZNĚ LIBVERDA 246 LAŽANY 251 LESNOVEK 252 LETAŘOVICE 253

SEZNAM ZKRATEK 256 SEZNAM PRAMENŮ 257 SEZNAM LITERATURY 262 JMENNÝ REJSTŘÍK 266 SEZNAM ILUSTRAČNÍCH FOTOGRAFIÍ 268 MAPA LIBERECKÉHO KRAJE 270

soupisNPU_final_215.indd 5

31.3.2010 9:51:16


„Národ, který zanedbává své památky, zanedbává svou vlastní totožnost. Péče o hodnoty, které vytvořili naši předkové, je naší povinností. Je to péče o vlastní paměť.“ VÁCLAV HAVEL

© Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci Liberec 2010 ISBN: 978–80–903934–2–4

soupisNPU_final_215.indd 6

31.3.2010 9:51:17


Úvodem

První díl Soupisu nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji zahrnuje zhruba polovinu libereckého okresu. Informace zde uvedené odrážejí aktuální stav kulturních památek po tak zvané Obnově identifikace nemovitých kulturních památek České republiky (reidentifikaci). Tato revize památkového fondu probíhala v letech 2000–2007 pod patronací Ministerstva kultury České republiky a prováděl ji Národní památkový ústav. Územní odborné pracoviště v Liberci, které vzniklo delimitací ústeckého pracoviště, se na tomto úkolu intenzivně podílelo od svého vzniku v únoru 2006. Hlavní náplní reidentifikace byla aktualizace informací Ústředního seznamu kulturních památek České republiky, ve kterém je památkový fond evidován. V Libereckém kraji to znamenalo zrevidovat 2 218 objektů spolu s jejich částmi, to jest potvrdit jejich existenci, prověřit stav a rozsah, provést zákres do katastrální mapy a pořídit aktuální fotodokumentaci. Soupis, který vznikal mezi lety 2008–2010, si klade za cíl podrobně seznámit odbornou i širší veřejnost s památkami výše zmíněné poloviny libereckého okresu s částmi obcí řazených abecedně od Albrechtic u Frýdlantu až po Letařovice a tím prohloubit povědomí o našem kulturním dědictví, které si plně zasluhuje naši ochranu a péči. Struktura soupisu umožňuje poměrně snadnou orientaci v textu. Okres je rozdělen abecedně podle částí obcí, u kterých je nastíněn jejich historický vývoj. V záhlaví se kromě současného názvu dále uvádí, pod jakou obec daná část spadá a v níže uvedených případech i její německý ekvivalent. Německé názvy části obce jsou převzaty z prvního dílu Administrativního lexikonu obcí v republice Československé z roku 1927, který na základě sčítání lidu z roku 1921 třídí jednotlivé obce podle národnostního složení. Lexikon uvádí německý název u německých obcí (více jak 80% obyvatel je německé národnosti), německo-československých obcí (obě národnosti jsou zastoupeny minimálně 20% s převahou německé) a československo-německých obcí (obě národnosti jsou zastoupeny minimálně 20% s převahou československé). Za historickým vývojem obcí následují mapové podklady, které prezentuje v prvé řadě císařský otisk stabilního katastru z roku 1843, v němž jsou zahrnuty širší vztahy obce, a dále současná mapa s přibližným měřítkem 1 : 10 000, která obsahuje bodový zákres jednotlivých nemovitých kulturních památek, jež se v daném území nacházejí. Bodová vrstva byla převzata z tak zvaného Metainformačního systému Národního památkového ústavu (datového úložiště shromažďujícího informace k památkovému fondu). Jednotlivé památky, či jejich areály jsou představeny pomocí slovního popisu formou anotace a obrazového materiálu. Řazení památek v rámci obcí, či jejich částí odpovídá jednotné struktuře. První je uváděn hrad a zámek, za ním následují kostely, fary, domy řazené vzestupně dle čísel domovních, technické památky, archeologické lokality, drobné sakrální stavby, mosty, sochy a sousoší, světecké sloupy, kříže a boží muka. V rámci areálu je struktura řazení jeho jednotlivých součástí obdobná jako v případě sídel. V ojedinělých případech bylo na striktní rozdělení z důvodu územních, či jiných logických návazností především u drobných objektů rezignováno. V úvodu anotace památku identifikuje číslo rejstříku Ústředního seznamu kulturních památek České republiky a její umístění upřesňuje výčet parcel, u kterých je uvedeno, zda se památková ochrana vztahuje i na ně, či nikoliv. Památkově chráněné pozemky se uvádějí s čísly parcel (se stavební parcelou – se st. p. č., s pozemkovou parcelou – s p. p. č., či u jednotné pozemkové řady pouze s parcelou – s p. č.). Naopak památkově nechráněné pozemky jsou na pozemku (na stavební parcele – na st. p. č., na pozemkové parcele – na p. p. č., či u jednotné pozemkové řady pouze na parcele – na p. č.). Pokud se katastrální území neliší od části obce, není uváděno. V případě národních kulturních památek je jejich rozsah v rámci úvodního výčtu parcel také specifikován. Text anotace v úvodním odstavci uvádí informace o umístění památky, o dataci, o autorovi, případně o zřizovateli a o tom, zda se objekt nachází v plošně chráněném území. V dalším odstavci následuje stručný popis především exteriéru objektu. Součástí anotace je i transliterace nápisů, jež se na památce nacházejí a které částečně vycházejí z epigrafických zásad uvedených v ediční řadě Corpus Inscriptionum Bohemiae vydávaných Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky. Anotace obsahují následující pomocné znaky: konec řádku (po obvodu desky její rohy) se značí lomítkem, přepis nedochovaného, či nečitelného textu převzatý z literatury, či pramenů je ohraničen hranatými

soupisNPU_final_215.indd 7

31.3.2010 9:51:17


závorkami [abc], chybějící textová část je vyznačena třemi pomlčkami v hranatých závorkách [---], známý počet nečitelných písmen tečkami v hranatých závorkách [..]. Přepis nápisů částečně respektuje jeho grafickou podobu, mimo jiné rozdíl velikosti liter, rozdělovací znaménka, ligatury, označení zkratek a podobně. Chronogramy jsou v textu pro lepší názornost vyznačeny zesíleným písmem. Anotaci uzavírá ve formě zkrácených citací výčet pramenů a literatury vztahující se k jednotlivým objektům. V průběhu prací na Soupisu docházelo k četným změnám stavu památek, což se projevuje především na fotografiích, které doplňují slovní anotaci. I přes maximální snahu o aktuálnost nemusí vždy zachycovat jejich současný stav. V některých případech nebylo možné pořídit fotodokumentaci bez atributů 21. století, proto byly do publikace zařazeny i snímky s auty, garážemi, rozvodnými elektrickými skříněmi a podobně. Proměna okolí památek tak v mnohých případech nepřímo vypovídá o stavu současné společnosti a o jejím vztahu k historickým kulturním hodnotám. Pro uvědomění si vzájemné provázanosti památek a jejich prostředí byla fotodokumentace rozšířena o ilustrační fotografie zachycující širší krajinný kontext. Orientaci v rámci celého Libereckého kraje umožňuje výřez historické Müllerovy mapy Čech z roku 1720, současná mapa kraje a schematická mapa okresu s vyznačením jednotlivých částí obcí. Územní vymezení libereckého okresu vychází z aktuálního stavu, kdy od 1. 1. 2007 jsou jeho součástí i obce Jablonné v Podještědí a Janovice v Podještědí, které náležely před tímto datem k okresu Česká Lípa. Soupis neobsahuje ty kulturní památky, u kterých bylo Ministerstvu kultury České republiky navrženo zrušení jejich památkové ochrany, avšak tento proces ještě nebyl ukončen. Jedná se o objekty, které buď již neexistují, nebo doznaly takových změn, že jejich další památková ochrana je již bezpředmětná. Je to dům čp. 26, dům čp. 31 a pila u domu čp. 21 ve Frýdlantu, dřevěná pumpa ve Čtveříně u domu čp. 26, dům čp. 322 v Heřmanicích, dům čp. 322 v Jablonném v Podještědí, dům čp. 77 v Kunraticích, dům čp. 13 a dům stojící v roce 1964 na st. p. č. 21 v Lázních Libverda. Další památkou neuvedenou v soupisu jsou boží muka v Krásném Lese, která jsou nezvěstná a zbyl z nich pouze žulový základový stupeň. V průběhu prací na Soupisu došlo také u dvou objektů ke zrušení památkové ochrany, a to v roce 2008 u domu če. 65 v Heřmanicích v Podještědí a v roce 2009 u domu čp. 352 ve Frýdlantu. V obou případech památku zničil požár natolik, že její obnova s ohledem na zachování památkových hodnot již nebyla možná. Věříme, že Soupis najde široké uplatnění a poslouží jako základní zdroj informací pro seriózní badatelskou činnost, či jako inspirace a průvodce na cesty za poznáním Libereckého kraje. PETRA ŠTERNOVÁ

soupisNPU_final_215.indd 8

31.3.2010 9:51:18


A–Le

soupisNPU_final_215.indd 9

31.3.2010 9:51:18


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Albrechtice u Frýdlantu obec Frýdlant (Olbersdorf) Albrechtice leží přibližně sedm kilometrů od Frýdlantu, pod nějž v současnosti administrativně spadají. Údolní lánová ves se rozkládá podél hlavní komunikace spojující Frýdlantsko s Libereckem. Albrechtice jsou poprvé zmíněny ve frýdlantském urbáři z roku 1381 jako vesnice náležející pod přímou správu Biberštejnů, majitelů panství. Obec byla součástí frýdlantského dominia až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848. Po třicetileté válce ves zasáhla velká vlna náboženské emigrace. Na základě údajů z berní ruly z roku 1654 zůstalo z 29 usedlostí 18 pustých. V letech 1679–1687 se Albrechtice připojily k hnutí frýdlantských nevolníků pod vedením řasnického kováře Andrease Stelziga. Až do 19. století zůstaly zemědělskou obcí, kterou nezasáhla průmyslová výroba. Přispěla k tomu větší vzdálenost od železniční tratě a nejbližších průmyslových center. Po odsunu německého obyvatelstva a následném dosídlení klesl v Albrechticích počet obyvatel ze 414 v roce 1930 zhruba o dvě třetiny.

10 ALBRECHTICE U FRÝDLANTU

soupisNPU_final_215.indd 10

31.3.2010 9:51:19


OKRES LIBEREC

dům čp. 1 ÚSKP ČR č. rejstříku 30926/5–4208 se st. p. č. 1

Dům čp. 1 z počátku 19. století stojí na samotě v severní části obce, vpravo pod silnicí ve směru na Frýdlant. Poměrně rozsáhlá zděná stavba ze smíšeného zdiva byla vybudována na obdélném půdorysu se dvěma nadzemními podlažími. K východnímu průčelí přiléhá novodobá garáž. Dům kryje mansardová střecha, na jižním štítovém průčelí zvalbená a seskládaná z eternitových šablon i tašek bobrovek. Hlavní vstup do domu situovaný ve středu podélného západního průčelí je opatřen kamenným profilovaným portálem s vrcholovým klenákem s číslem popisným. Budova v současné době prochází postupnou rekonstrukcí. (ok)

milník ÚSKP ČR č. rejstříku 47196/5–4207 na p. p. č. 406

Žulový milník pochází z doby po roce 1833, kdy byla dostavěna císařská silnice vedoucí z Liberce přes Frýdlant do Závidova. Milník je umístěný na jižním konci obce, vlevo při zmíněné silnici. Na kvadratický sokl nasedá obelisk ve tvaru čtyřbokého komolého jehlanu ukončený nízkou jehlancovou hlavicí. Na východní straně milníku se pravděpodobně nacházela nápisová deska, která se nedochovala. (ok) Scheybal - Scheybalová 1985, s. 76.

ALBRECHTICE U FRÝDLANTU 11

soupisNPU_final_215.indd 11

31.3.2010 9:51:22


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Andělka obec Višňová (Engelsdorf)

Údolní lánová ves Andělka založená na místě údajného staršího lužického osídlení se nachází v nejsevernější části frýdlantského výběžku. Je vzdálená asi pět kilometrů severozápadně od Višňové, pod niž od roku 1980 administrativně spadá. První písemnou zmínku o osadě, která již tehdy byla pravděpodobně součástí lenního statku, obsahuje zhořelecká městská kniha z roku 1340. Zmíněný lenní statek drželi Weidebachové, poté rod Schwanitzů, Weigsdorfů, Döbschitzů a Schweinichenů. Postupně začal statek kvůli zadlužení majitelů upadat. Ještě horší situace nastala za třicetileté války a během poválečné emigrační vlny v důsledku násilné rekatolizace. V protokolu o rekatolizačním postupu z roku 1654 se uvádí, že ve vesnici nejsou žádní poddaní. Roku 1670 koupili statek Gallasové. Později se Andělka s poplužním dvorem stala jednou ze vsí gallasovského frýdlantského panství. V roce 1850 k ní byly připojeny osady Loučná, Saň a Filipovka. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 změnila československá vojenská jednotka název obce na Andělov a v roce 1946 bylo úředně stanoveno jméno obce Andělka. V důsledku neúplného dosídlení klesl počet obyvatel oproti předválečnému stavu 523 lidí v roce 1930 přibližně o polovinu.

12 ANDĚLKA

soupisNPU_final_215.indd 12

31.3.2010 9:51:26


OKRES LIBEREC

kostel sv. Anny ÚSKP ČR č. rejstříku 32873/5–4173 se st. p. č. 1/1

Barokní kostel sv. Anny postavený v letech 1783–1785 libereckým stavitelem Johannem Josephem Kunzem (1724–1800) je situovaný ve středu obce, ve svahu nad silnicí vedle hřbitova. Zděná jednolodní orientovaná stavba obdélného půdorysu s pravoúhle zakončeným presbytářem a zaoblenými nárožími stojí na místě staršího dřevěného kostela. Sedlovou střechu s valbovým zakončením na východní straně kryjí plechové šablony. Západní vstupní průčelí kostela doplňuje předsazená věž čtvercového půdorysu, rovněž se zaoblenými nárožími, zakončená cibulovitou bání s polygonální lucernou a makovicí s křížem. Po stranách věže se nachází schodišťové přístavky. (ok) ObÚ Višňová, Kronika obce Andělky, s. 55–77; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 67–72. Hagenauer 1911, s. 94–98; Metzger 1912, s. 60–62; UPČ I, 1977, s. 26; Tomší - Tomíček 1995, s. 3; Sýkora 1997, s. 10; Anděl - Karpaš 2002, s. 209–210; Švejda 2004, s. 28–30.

smírčí kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 18095/5–4174 na p. p. č. 5/1

Kříž vytvořený po roce 1644 je umístěný u silnice ve středu obce, jižně od kostela sv. Anny. Hrubě opracovaný žulový kříž latinského typu bez nápisu má rozměry 78 x 88 x 35 cm. Podle pověsti kříž upomíná na vraždu, ke které došlo ve Starém Závidově. Aktéry této události připomíná i náhrobník Kašpara Kristiána ze Schweinichenu umístěný v márnici na hřbitově. Kašpar tragicky zemřel ve věku 21 let dne 29. června 1644 v souboji s Gotthardem Bindemannem z Habartic, ke kterému došlo při křtinách v rodině Arnošta Sommerfelda. (ok) ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 73. Metzger 1910, s. 56–57; Kol. 2001, s. 222; Anděl - Karpaš 2002, s. 210; Šternová 2003, s. 27–29; Švejda 2004, s. 30.

ANDĚLKA 13

soupisNPU_final_215.indd 13

31.3.2010 9:51:32


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Andělská Hora obec Chrastava (Engelsberg) Andělská Hora je původně hornická osada založená ve 14. století německými osadníky v prudkém svahu na západní straně hlubokého zalesněného zářezu Lužické Nisy. Leží necelé dva kilometry jižně od Chrastavy. Osada se brzy stala významným střediskem dolování stříbra, olova a mědi. Prosperita však netrvala dlouho, protože ves byla za husitských válek prakticky zničena. Nový rozmach těžby a tím i Andělské Hory, která náležela pod grabštejnské panství, nastal za pánů z Donína v roce 1547, kdy bylo na místě původní vsi založeno nové horní město. Roku 1549 se Andělská Hora připomíná jako nové město, záhy jen jako městečko, které však po třicetileté válce pokleslo na ves. Svažitý terén i celkově malý a krátkodobý význam renesanční lokace neumožnil výraznější rozvinutí šachovnicového schématu vycházejícího ze soudobých saských horních měst. Těžba, soustředěná především na západní svahy protilehlé Ovčí hory, pokračovala až do 18. století, poslední pokusy byly uskutečněny ještě v roce 1808. Obec má pravidelnou dispozici se čtvercovým náměstím, z jehož kratších stran vycházejí dvě rovnoběžné ulice sledující vrstevnici. Po druhé světové válce a následném odsunu německého obyvatelstva klesl počet 681 lidí uvedených v roce 1930 přibližně o jednu třetinu a i nadále klesal. Od roku 1960 je Andělská Hora administrativní součástí Chrastavy. Přes celkový úpadek a řadu demolic provedených po roce 1945 se v obci dochovala řada roubených, hrázděných a pozdně klasicistních zděných domů.

14 ANDĚLSKÁ HORA

soupisNPU_final_215.indd 14

31.3.2010 9:51:35


OKRES LIBEREC

kostel Panny Marie Sněžné ÚSKP ČR č. rejstříku 52178/5–5945 na st. p. č. 87

Kostel situovaný na návrší jižně od středu obce byl do dnešní pozdně empírové podoby přestavěn roku 1833. Zděná jednolodní obdélná stavba uzavřená trojbokým presbytářem má sedlovou střechu krytou taškami bobrovkami. Před západní průčelí předstupuje hranolová věž členěná pilastry a zakončená jehlancovou střechou s makovicí a křížem. Ve věži se nachází hlavní vstup zasazený do pravoúhlého portálu s ozdobnou profilací a mohutnými patkami. Nad portálem se zvedá trojúhelný tympanon nesený dvěma volutovými konzolami. Nad ním se v ose v hluboké špaletě s plastickým klenákem nalézá půlkruhově zakončené okno, před kterým stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Kostel od roku 2001 slouží jako ateliér a výstavní síň. (mo) Kühn 1934, s. 39; UPČ I, 1977, s. 27; Tomší - Tomíček 1995, s. 3; Kilián 1999, s. 7–8; Kilián 2003, s. 38–39; Vydra 2003_a, s. 51.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 37279/5–4336 na p. p. č. 720/3

Drobná památka z roku 1795 je umístěna na návsi uprostřed obce. Jedná se o dílo libereckého kameníka Karla Jantsche, které si objednal zdejší rychtář. Na základním kvadratickém kameni stojí širší hranolový podstavec, na němž spočívá vysoký hranolový dřík ukončený bohatě profilovanými římsami. Podstavec vrcholí kovovým jetelovým křížem. Na kříži se nachází korpus ukřižovaného Krista se zlacenou bederní rouškou. Kříž je novější než podstavec. V přední části podstavce římsu tvarují dvě obloukovitě středově zdvižené voluty, pod nimiž je jemně rámováno obdélné zdobné pole postavené na výšku. Přes něj ze dvou postranních kamenných kolíků visí mohutný klasicistní feston z vavřínových listů. V ozdobném poli na čelní straně dříku se nachází nápis: „Er starb / aus Liebe / zu uns Sündern / Und machte / uns zu / Himmelskindern“ a na zadní straně soklu je uprostřed ornamentálního pole nápis: „Erbauet / durch / Veranstalt / der damaligen / Gerichten. / Im Ar 1795.“. Při restaurování v 90. letech 20. století bylo slovní spojení: „Im Jahr“ chybně přetesáno na dnešní podobu. Pod římsou na spodní části soklu čteme: „[J.] Kammel i, Kratzau“. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 601. Scheybal - Scheybalová 1985, s. 228; Kilián 1999, s. 8.

ANDĚLSKÁ HORA 15

soupisNPU_final_215.indd 15

31.3.2010 9:51:40


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Arnoltice obec Bulovka (Arnsdorf)

Středověká lánová ves vzdálená přibližně pět kilometrů severovýchodně od Frýdlantu, která se nacházela na rušné cestě do Lužice, byla soustředěna v údolí kolem Bulovského potoka. První písemné zmínky o Arnolticích nalezneme v míšeňských matrikách z roku 1346. Další zpráva o vesnici i kostelu pochází z roku 1404. Lenní statek Arnoltice tehdy náležel ke grabštejnskému panství. V 16. století se vesnice rozdělila na Horní a Dolní Arnoltice. Po třicetileté válce došlo k celkovému úpadku obce, k němuž přispěla i poválečná náboženská emigrace. V roce 1654 zde bylo 54% selských a 65% chalupnických usedlostí pustých. V roce 1664 připojili Gallasové lenní statek ke svému frýdlantskému panství, jehož součástí zůstal až do zrušení patrimoniální správy. V letech 1831–1833 byla přes Arnoltice postavena císařská silnice vedoucí z Frýdlantu do dnešního Závidova, což vedlo k většímu rozvoji do té doby zemědělské vesnice. Po vysídlení Němců klesl počet 583 obyvatel, kteří zde žili v roce 1930, o více než polovinu a i nadále klesal. Arnoltice v současné době administrativně spadají pod Bulovku.

16 ARNOLTICE

soupisNPU_final_215.indd 16

31.3.2010 9:51:44


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Máří Magdalény ÚSKP ČR č. rejstříku 33906/5–4184 se st. p. č. 124, 125 a p. p. č. 352

Areál kostela sv. Máří Magdalény se nachází na vyvýšenině při úpatí Kateřinina kopce na severozápadním okraji obce, vlevo od hlavní silnice směřující do Habartic. Součástí areálu je kostel, márnice, ohradní zeď a brána. Před ohradní zdí západně od kostela, vpravo od vstupní brány do areálu stojí klasicistní kříž, který není památkově chráněn, ale doplňuje charakter celého areálu. ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 18–24. Hagenauer 1911, s. 116–120; Metzger 1912, s. 38–40; UPČ I, 1977, s. 29; Tomší - Tomíček 1995, s. 3; Strnad 1996, nestr.; Sýkora 1997, s.10; Anděl - Karpaš 2002, s. 218; Kracíková - Belling 2003, s. 36–39; Švejda 2004, s. 31–32.

kostel sv. Máří Magdalény Původně středověký kostel je písemně poprvé doložen roku 1404, ale pochází pravděpodobně již z poslední čtvrtiny 13. století. Na popud majitele panství Filipa Josefa hraběte z Gallasu ho podle návrhu stavitele Jacoba Schödela (1688 nebo 1699–1751) z Prahy v letech 1738–1739 barokně přestavěl zednický mistr A. Möler z Liberce. Poslední výraznější zásahy na objektu proběhly v roce 1894. Orientovaný jednolodní kostel má ve své hmotě z nejstaršího stavebního období dochovanou západní užší čtvrtinu lodi a spodní část hranolové věže. Při barokní přestavbě došlo ke zbourání východní části lodi i s původně pravděpodobně čtvercovým presbytářem a ke stavbě nové širší lodi s půlkruhovým zakončením. Při této přestavbě byl v přízemí věže, která z hranolového základu přechází v polygonální horní díl, prolomen vstupní otvor rámovaný obdélným žulovým portálem s datací: „17 : / 38 :“. Stavbu doplňuje předsíň na jižní straně lodi a sakristie přistavená k severní straně presbytáře. Věž kryje helmice opatřená taškami a zakončená makovicí s křížem. Loď kostela má sedlovou a presbytář valbovou plechovou střechu. (ok)

ARNOLTICE 17

soupisNPU_final_215.indd 17

31.3.2010 9:51:47


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

márnice Márnice, která je součástí ohradní zdi obíhající kolem hřbitova, stojí severovýchodně od kostela. Zděná přízemní stavba vybudovaná na obdélném půdorysu má valbovou střechu krytou pálenými taškami bobrovkami. Na východním průčelí se nacházejí dva vstupy do objektu. Z čelního pohledu levý je umístěn v segmentově zakončeném kamenném portálu bez profilace. Vstup vyplňují jednokřídlé dřevěné dveře se čtyřmi zdobně vyřezanými otvory. Z čelního pohledu pravý širší vstupní otvor je osazen dvoukřídlými laťovými vraty. (ok)

ohradní zeď se zastaveními křížové cesty Ohradní zeď obíhá kolem hřbitova a ohraničuje celý areál kostela sv. Máří Magdalény. Je vystavěna ze smíšeného zdiva a její korunu kryjí vyskládané cihly. Ze zdi vystupuje dvanáct půlkruhově zakončených mělkých výklenků, v nichž se nacházela zastavení křížové cesty. V současné době jsou výklenky prázdné. Při jižní stěně zdi nalezneme náhrobky pocházející převážně z 19. století a v jejich blízkosti zeď prolamuje menší branka. (ok)

brána Brána, situovaná v ohradní zdi naproti vstupu do kostela, má ve své vyvýšené střední části umístěný vstup. Půlkruhově zakončený průchod je opatřen jednoduchou kovanou bránou. Korunu zdi také kryjí vyskládané cihly. Klenák na západní straně centrální části brány uvádí vročení její opravy: „RENO / 1992“. (ok)

dům čp. 48 ÚSKP ČR č. rejstříku 27108/5–4185 s částí st. p. č. 122/1 a 122/2, 122/3 (bez staveb) a p. p. č. 1330

Dům bývalé usedlosti postavený pravděpodobně na konci 18. století se nachází ve středu obce, při místní komunikaci, která odbočuje vlevo z hlavní silnice vedoucí do Habartic. Částečně roubený dům s hrázděným patrem stojí na obdélném půdorysu. V přízemí stavby nalezneme trojdílnou dispozici s roubenou světnicí, průchozí klenutou síní a zděným chlévem. Světnici v severním směru rozšiřuje druhý přízemní trakt zděný z lomového kamene. Část této vestavby, vystupující z půdorysu domu, kryje pultová střecha. Sloupky podstávky situované v prostoru světnice přesahují do hrázdění patra. Část hrázdění na západním průčelí v minulosti nahradila zeď z pálených cihel. Poměrně vysokou sedlovou střechu s eternitovými šablonami doplňují jednoduše svisle bedněné štíty. Celý objekt je dlouhodobě neudržován a nevyužíván. (mo) ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 17.

18 ARNOLTICE

soupisNPU_final_215.indd 18

31.3.2010 9:51:52


OKRES LIBEREC

most ÚSKP ČR č. rejstříku 101379 na p. p. č. 715, 718/1, 1305

Dodnes funkční kamenný mostek vedoucí přes Arnoltický potok se nachází po pravé straně silnice směřující do Habartic, před domem čp. 60. Mostek byl zbudován před rokem 1652. Dvojice valeně zaklenutých oblouků je vyzděna z nepravidelně otesaných žulových kvádrů. Na návodní i povodní straně zesiluje střední pilíř mostku mírně okosený břit. Na ten navazuje nakoso posazený sokl zakončený jednoduše profilovanou římsou. Mostovku zpevněnou nepravidelnou kamennou dlažbou lemuje parapet z žulových kvádrů. (mo) Anděl - Karpaš 2002, s. 217.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 33247/5–4186 na p. p. č. 74

Drobná památka se nachází v západní části obce, v blízkosti vodního náhonu arnoltického mlýna čp. 27. Literatura její vznik uvádí ve spojitosti se jménem Kajetána Sommera a rokem 1772. Na nízkém podkladovém stupni spočívá kvadratický sokl, z něhož vychází dřík v podobě kanelovaného sloupu s prázdným mechanicky poškozeným medailonem na severní pohledové straně. Vrchol sloupu těšně pod římsou obtáčí pás akantovým listů a vejcovec. Rohy spodní strany plochého nástavce pro kříž vyplňují složitější rostlinné ornamenty. Římsu zvýrazňují čtyři akroterie s reliéfy měsíce a slunce, či rozet a čtyři segmentové výstupky s reliéfem Božího oka a rostlinným dekorem. Kovový kříž s korpusem ukřižovaného Krista obsahuje dva štítky, z nichž jen na horním se dochovala titulatura: „INRI“. Památku obklopuje několik kamenných sloupků, které jsou pozůstatkem původního ohrazení. (zš) Strnad 1996, nestr.

ARNOLTICE 19

soupisNPU_final_215.indd 19

31.3.2010 9:51:57


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Benešovice obec Všelibice Ves se nachází ve svažitém terénu vysoko nad pravým břehem řeky Mohelky asi šest kilometrů jihozápadně od Českého Dubu a čtyři kilometry jihovýchodně od Všelibic. První písemná zmínka o Benešovicích, které byly založeny na přibližném radiálním schématu, pochází z roku 1548. Obec vždy spadala pod dubské panství. V roce 1930 tu žilo 101 obyvatel. Tento počet po druhé světové válce rapidně poklesl, protože k roku 1950 je ve vsi uváděno již jen 42 obyvatel. Od roku 1976 jsou Benešovice administrativní součástí Všelibic.

20 BENEŠOVICE

soupisNPU_final_215.indd 20

31.3.2010 9:52:03


OKRES LIBEREC

areál usedlosti čp. 1 ÚSKP ČR č. rejstříku 11042/5–5702 se st. p. č. 90, 91

Areál usedlosti z přelomu 18. a 19. století se nachází v severní části obce a skládá se z domu štítově orientovaného do návsi, brány, patrového špýcharu v zadní části dvora, kůlny a torza stodoly umístěného severovýchodně od areálu. Hospodářské budovy jsou zachyceny na mapě císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 v odlišné půdorysné stopě. Pocházejí tedy až z období po tomto datu. Starší mohou být pouze základy stodoly. Celý areál prošel po polovině 19. století zásadní přestavbou, ke které se pravděpodobně váže neověřená datace 1856 umístěná na pavlači obytného domu. Edel 2006, s. 97.

dům čp. 1 Dům usedlosti čp. 1 se nachází v západní části areálu. Jeho jádro pochází patrně z přelomu 18. a 19. století. Po polovině 19. století byl tradiční obdélný půdorys rozšířen západním směrem o výměnek. Obložení části roubení a úpravy interiéru byly realizovány na přelomu 19. a 20. století a v průběhu první poloviny 20. století. Patrový převážně roubený objekt obdélného půdorysu má sedlovou střechu krytou betonovými taškami. Vyzděný je pouze chlév a síň v přízemí. Na západní straně dům rozšiřuje přízemní výměnek s pultovou střechou. Roubení obytné části kryjí v přízemí i patře vodorovně kladená prkna spojená na pero a drážku. Ke dvornímu i štítovému průčelí přiléhají dvě pole elipticky tvarované podstávky. V dvorním průčelí se nachází dřevěná pavlač vynášená přesahy stropních trámů, dlouhá zhruba na polovinu délky patra. Pavlač nese lištu se srdcovým motivem a obnovenou malovanou datací: „1856“. (mo)

BENEŠOVICE 21

soupisNPU_final_215.indd 21

31.3.2010 9:52:06


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

sýpka Sýpka se nachází na severní straně areálu. Patrový objekt se sedlovou střechou krytou vlnitým eternitem stojí na obdélném půdorysu. Sýpka má zděné hladce omítané přízemí a roubené patro přístupné pavlačí na jižní straně. K východnímu průčelí přiléhá přístavek se zděným přízemím a svisle bedněným podkrovím s pultovou střechou. Přízemí sloužící jako chlévy zpřístupňuje dvojice vstupů v jednoduchých pískovcových portálech. Komory v patře byly obsluhovány opět dvojicí dveří v pravoúhlých trámkových ostěních. Schodiště na pavlač chrání bedněné závětří. (mo)

brána Brána inspirovaná empírovým tvaroslovím stojí v severozápadním rohu areálu mezi obytným domem a sýpkou. Zděnou hladce omítanou bránu kryje řada glazovaných tašek vyskládaných do sedlové stříšky. Samotný otvor je z vnější strany zaklenutý mírně stlačeným obloukem, který z vnitřní strany nahrazuje pravoúhlý výklenek uzavřený trámovým překladem. Výklenek vyplňují dvoukřídlá točnicová vrata. Tvoří je trámková konstrukce se svislým pobitím v dolní polovině a v horní části charakteristický motiv slunce vyskládaný z prken. Jedná se zřejmě o tvarovou kopii původních vrat. (mo)

kůlna Kůlna uzavírá usedlost z východu. Objekt obdélného půdorysu má sedlovou střechu krytou betonovými taškami. V přízemí navazuje na zděnou hladce omítanou část díl s bedněnou konstrukcí spočívající na vyzděných pilířích. Zvýšené polopatro v celé ploše opět kryje svislé bednění. Obdobně jsou pobité i oba její štíty. (mo)

torzo stodoly Torzo stodoly stojí severozápadně od usedlosti při severní straně komunikace směřující do Vrtek. Jednalo se o stavbu na obdélném půdorysu postavenou kolmo k výše zmíněné silnici. Zdivo objektu bylo smíšené. Do současné doby se dochovaly zbytky obvodových stěn a klenuté sklepní prostory. (mo)

22 BENEŠOVICE

soupisNPU_final_215.indd 22

31.3.2010 9:52:10


OKRES LIBEREC

Bílá Ves přibližného radiálního založení se nachází ve východní části Podještědí, asi dva kilometry východně od Českého Dubu. První zmínka o Bílé, patřící k dubskému panství, pochází z roku 1537. V polovině 17. století zde vznikl spojením dvou pustých usedlostí vrchnostenský dvůr. Roku 1903 postihl Bílou velký požár, při kterém bylo zničeno 27 převážně dřevěných domů. V roce 1930 tu bylo hlášeno 300 osob. Po druhé světové válce se jejich počet snížil přibližně o třetinu. V sedmdesátých letech 20. století bylo pod obec Bílou administrativně sloučeno čtrnáct okolních vsí a osad.

BÍLÁ 23

soupisNPU_final_215.indd 23

31.3.2010 9:52:16


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 20 ÚSKP ČR č. rejstříku 27502/5–4177 se st. p. č. 37

Dům čp. 20 datovaný rokem 1833 se nachází na návsi ve středu obce. Roubený přízemní dům obdélného půdorysu s podstávkou v prostoru světnice má sedlovou střechu krytou eternitem. Jižní průčelí objektu s tzv. horskou lomenicí se zapuštěnou pavlačí se obrací k místní komunikaci. K samotnému obytnému domu je připojeno hospodářské křídlo uzavírající půdorys do tvaru písmene L. Severní díl domu nahradila zděná patrová přístavba z počátku 20. století. Na profilovaném trámu nad zápražím se nachází nápis s datací: „An 1833 no“. Na naznačeném klenáku pískovcového překladu vstupu do obytné části nalezneme shodnou dataci a domovní číslo: „1833 / n20“. (mo) Edel 2006, s. 98.

kaplička ÚSKP ČR č. rejstříku 12607/5–5595 na p. p. č. 482

Barokní kapličku původně zasvěcenou Panně Marii nalezneme severně od obce Bílá při silnici vedoucí z Českého Dubu do Petrašovic. Postavil ji sedlák Josef Bláha z Bílé v roce 1773. V roce 1881 byla kaple opravena. Drobnou zděnou omítanou stavbu čtvercového půdorysu se sedlovou střechou kryjí pálené tašky bobrovky. Všechna nároží jsou opatřena mírně vystupujícími lizénami. Vstup umístěný v půlkruhově zakončeném pískovcovém portálu uzavírá kovaná mříž. V ose nad vstupem se nachází drobná nika, ve které bývala soška Panny Marie. Štít vrcholil jednoduchým dřevěným křížem. (mo) SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond. Edel 2006, s. 99.

24 BÍLÁ

soupisNPU_final_215.indd 24

31.3.2010 9:52:19


OKRES LIBEREC

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 49582/5–5833 na p. p. č. 346/2

Pískovcový kříž pocházející z novopacké dílny sochaře a řezbáře Antonína Suchardy byl vztyčen na obecní náklady roku 1893 v centrální části hřbitova, který se nachází jihozápadně od obce. Sokl podstavce spočívá na třech širokých kamenných stupních. Na přední straně horního stupně se nachází signatura: „Ant. Sucharda / v N. Pace.“. Na jižní straně soklu je umístěn tesaný nápis: „Přichází hodina, / v kteroužto všichni, / kteří v hrobích jsou, /uslyší hlas Syna Božího / a živi budou.“. Na severní straně nalezneme nápis s datací: „Zřízeno / z nákladu / obce Bílé / při zakládání / hřbitova tohoto / leta Páně / 1893.“. Na sokl navazuje dřík se segmentovými výklenky po stranách. Ve výklenku na východní straně je umístěna plastika Panny Marie Immaculaty, jež stojí na části zeměkoule obtočené hadem. Na jižní boční straně vidíme v nice drobnou plastiku sv. Anny vyučující Pannu Marii a na severní straně plastiku sv. Václava. Na dřík navazuje jehlancově zakončený nástavec s nápisovými deskami vsazenými do lomených oblouků. Na jižní straně nalezneme tesaný text: „Zde jsme / o Pane, / hlasu / Tvého / čekajíce!“. Na západní straně je umístěný nápis: „Kdo / věří ve mne, / byl také / umřel, / živ bude.“. Na východní straně se nachází nápis: „Já / jsem / vzkříšení / a / život.“. A na severní straně je situován nápis: „Každý, / kdo jest živ / a / věří ve mne, / neumře / na věky.“. Nejvyšší část kříže tvoří kamenný krucifix s korpusem ukřižovaného Krista a páskou s titulaturou: „I.N.R.I.“. (mo)

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 49583/5–5834 na p. p. č. 229/1

Kříž od kameníka Josefa Zemana pocházející z roku 1874 se nachází přibližně čtyři sta metrů od jižního konce obce Bílá, na okraji pole při místní komunikaci mezi kaštany. Památka vznikla z nákladu manželů Novákových z domu čp. 2 v Bílé. Na dvou pískovcových stupních spočívá jednoduchý kvadratický sokl s nápisem v obdélném rámci: „V kříži spasení naše. Hříchem synu země zýskals sobě / smrt, ej syn Boží smrtí dobyl tobě život, za nímž chvátej / cestou Kříže.“. Na něj navazuje široký kvadratický dřík v rozích zdobený volutami a po stranách reliéfy. Na přední západní straně se nachází reliéf sv. Anny vyučující Pannu Marii. Na severní straně je reliéf sv. Josefa a na jižní straně reliéf sv. Linharta. Na východní straně se nachází tesaný poškozený nápis: „Z nákladu manželů Jozefa a Anny / Novákových z Bílého č.d. 2 r. 1874. / Zh[otov]il Jozef [Ze]man z Tatobyt.“. Litý kříž je umístěn na hlavici s nástavcem. Hlavici zdobí po stranách dvojice andělských hlaviček a motiv Božího oka. Samotný kříž nese zlacený korpus ukřižovaného Krista a pásku s titulaturou: „INRI“, postavu Jana Evangelisty u paty kříže a oválný štítek se zlaceným nápisem: „u / Kříže“. (mo) SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond. Edel 2006, s. 98.

boží muka ÚSKP ČR č. rejstříku 101524 na st. p. č. 56

Pískovcová boží muka z roku 1844 postavená Václavem Bláhou z čp. 30 se nacházejí severně od středu obce, v úzkém pruhu zahrady u domu čp. 46. Na pískovcovém stupni spočívá mohutný kvadratický sokl. Na něj navazuje subtilnější odstupňovaný hranolový dřík. Na jižní straně se pod profilovanou korunní římsou nachází prosebný nápis: „SV. JENE NEP. / ORODUJ ZA NÁS!“. Pod ním je oválná kartuše, kterou lemuje feston s korunkou na vrcholu. V kartuši čteme tesaný nápis: „Tuto sochu / postawil / ke cti a chwále Božj / Wáclaw Bláha / Rolnjk z Bjlého / roku 1844“. U patky soklu nalezneme pozůstatky nápisu: „OBNOVENO Z NÁKLADU / FRANTIŠKA [HOLASE] / ROLNÍKA Z B[---] [1889]“. Na profilovanou římsu hlavice nasedá kaplička. Tu kryje sedlová stříška s latinským křížem. Ve střední části břevna kříže je vytesán fragment svatozáře s ježíšovým monogramem: „IHS“. Ve výklenku kapličky se nachází basreliéf sv. Jana Nepomuckého s krucifixem a palmovou ratolestí v rukách. Výklenek lemuje pět hvězd a ve spodní části dvojice okřídlených andělských hlaviček. (mo) SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond. Edel 2006, s. 98.

BÍLÁ 25

soupisNPU_final_215.indd 25

31.3.2010 9:52:23


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Bílý Kostel nad Nisou (Weisskirchen an der Neisse)

Lánová ves poprvé zmiňovaná roku 1352, se rozkládá převážně při pravém břehu řeky Nisy a v jejím ohybu. Vesnici založili ve 13. století němečtí kolonisté, kteří na grabštejnské panství přišli na pozvání Přemyslovců. Tehdejší obec nesla jméno Heinrichsdorf, tedy Jindřichov, patrně podle tehdejšího majitele panství Jindřicha z Donína. Kostel postavený roku 1352 dal zřejmě obci dnešní jméno, které se objevuje roku 1500 v latinském tvaru Alba Ecclesia, tedy Bílý Kostel. Obživu obyvatelům Bílého Kostela a blízké osady Panenská Hůrka zajišťovala kromě zemědělství i těžba hornin. V okolí se těžily kovové rudy a byla zde huť na tavení stříbra. V období třicetileté války sužovala obec epidemie moru, při níž v roce 1640 zemřela víc jak polovina obyvatel. K největšímu rozvoji obce přispěla stavba Liberecko-žitavské dráhy roku 1859 a dokončení nádraží přímo v Bílém Kostele roku 1867. V této době vzniklo v obci několik textilních továren a papírna. V roce 1930 tu žilo 1 449 obyvatel. Po odsunu německého obyvatelstva se jejich počet snížil téměř o polovinu. V roce 1960 bylo zbouráno na sedmdesát opuštěných domů. I přes pokračující plošné demolice se v obci dochovalo několik cenných ukázek lidové architektury.

26 BÍLÝ KOSTEL NAD NISOU

soupisNPU_final_215.indd 26

31.3.2010 9:52:28


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Mikuláše ÚSKP ČR č. rejstříku 36765/5–4178 se st. p. č. 73, 74 a p. p. č. 46

Areál tvoří barokní kostel sv. Mikuláše stojící uprostřed starého hřbitova, který je obklopený ohradní zdí s kovanými bránami a křížovou cestou. Komplex, který od severu uzavírá barokní fara čp. 133, nalezneme ve střední části obce mezi řekou Nisou a silnicí směřující do Chotyně. SOkA Liberec, AO Bílý Kostel, kn. 1, s. 120–129. Kühn 1934, s. 305–310; UPČ I, 1977, s. 79; Tomší - Tomíček 1995, s. 3; Vydra - Šmídová 2002, s. 10.

kostel sv. Mikuláše Dnešní raně barokní kostel sv. Mikuláše byl postavený v letech 1679–1691 na místě starší stavby z roku 1352. Následné větší úpravy kostela proběhly v letech 1749–1754 a v roce 1785, kdy byl rozšířen o nový presbytář. Kostel dlouhou dobu sloužil jako sklad knih liberecké knihovny, dnes je využíván pro organizování kulturních akcí. Orientovaný jednolodní kostel s oválným závěrem kryje sedlová střecha s plechovými šablonami. K severnímu průčelí přiléhá sakristie a před západní průčelí předstupuje hranolová, v horní části osmiboká věž zakončená plechovou cibulí s lucernou. U paty věže se nachází hlavní vstup umístěný v půlkruhově zakončeném pískovcovém ostění. Klenák na ostění nese reliéfní kartuši s datací: „1681“. Loď i presbytář prosvětlují segmentově zakončená okna v profilovaných pískovcových ostěních s klenáky. Jednotlivá průčelí s hrubou omítkou člení hladké lizénové rámce světlého odstínu. Na nárožích spodní části věže vystupuje z omítky armatura z pískovcových kvádrů. Po obvodu kostela nalezneme řadu náhrobků a pamětních desek z 18. a 19. století. (mo)

BÍLÝ KOSTEL NAD NISOU 27

soupisNPU_final_215.indd 27

31.3.2010 9:52:31


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

fara čp. 133 Barokní objekt fary čp. 133 postavený roku 1787 se nachází severně od kostela na břehu řeky Nisy. Zděný patrový dům obdélného půdorysu má mansardovou střechu krytou eternitem. Jednotlivá průčelí opatřená hladkými omítkami jsou členěna lizénovými pásy. Okenní otvory v přízemí a vstup na jižním průčelí lemují v omítce naznačené šambrány. V patře jsou okna osazena v pískovcových ostěních s klenáky. Před severní průčelí směřující k řece předstupuje v ose umístěný rizalit ukončený sedlovou střechou. V něm se nachází vstup posazený do pískovcového portálu s tesaným domovním číslem a datací na klenáku: „NO133 / AO 1787“. Před vstupem nalezneme terasu přístupnou krátkým schodištěm. (mo)

ohradní zeď s bránami a zastaveními křížové cesty Mohutná ohradní zeď ohraničující celý areál je vystavěna ze smíšeného zdiva opatřeného hrubou vápennou omítkou. Korunu zdi kryje řada vyskládaných režných cihel. Vstup do areálu umožňují dvě brány umístěné v jižní a západní části zdi. Hlavní jižní zděnou bránu chrání stříška z betonových tašek. Stlačeným obloukem zakončený otvor brány je osazen dvoukřídlými kovanými vraty. Později proraženou bránu tvoří dvoukřídlá kovaná vrata zavěšená přímo do ohradní zdi. Po obou stranách fary nalezneme ještě dvoje menší vrátka. Po vnitřním obvodu zdi se nacházejí velmi poškozené terakotové reliéfy křížové cesty a náhrobky ze zrušeného hřbitova. Další náhrobky pocházející z 18. a počátku 19. století jsou včetně centrálního kříže rozptýleny po celém areálu. (mo)

socha sv. Jana Nepomuckého ÚSKP ČR č. rejstříku 37874/5–4179 na p. p. č. 2294/1

Klasicistní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého je umístěna mezi hřbitovní zdí a mostem přes řeku Nisu. Obecní kronika z roku 1836 se zmiňuje o dvou sochách sv. Jana Nepomuckého, z nichž jednu datuje do roku 1816. Kühnova topografie uvádí v souvislosti se sv. Janem Nepomuckým pouze jednu sochu a datuje ji až rokem 1826. Na pískovcovém stupni spočívá jednoduchý kvadratický sokl, na který navazuje mírně se zužující dřík zakončený hlavicí s profilovanou půlkruhově vzdutou římsou. Dřík nese prolamované zrcadlo na jižní straně a nečitelný relikt malovaného nápisu na straně severní. Na nástavci stojí esovitě prohnutá socha světce. Svatý Jan Nepomucký oblečený v kanovnické roucho drží v pravé ruce kvadrátek. Svůj pohled upírá k levé v současné době uražené ruce, ve které patrně držel krucifix. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 512; SOkA Liberec, AO Bílý Kostel, kn. 1, s. 144. Kühn 1934, s. 310.

areál zříceniny hradu Roimundu ÚSKP ČR 42103/5–4180 se st. p. č. 188 a s částí p. p. č. 2107/1

Areál zříceniny hradu Roimundu se nachází na nevýrazné ostrožně vrchu Velký Vápenný v nadmořské výšce 570 metrů. Areál je situován nad vesnicemi Jítrava a Zdislava, jihozápadně od Liberce. Jedná se o komplex, který tvoří relikty zdiva hradního jádra a v terénu dodnes znatelný příkop se zdvojeným valem. Součástí hradního celku je i zahloubená cisterna, kterou dodnes taktéž dobře rozpoznáme v terénním reliéfu. Půdorys celého areálu je pravidelně oválný, přizpůsobený tvaru okolního terénu, jehož přirozená fortifikační funkce na západním úbočí ostrožny byla plně využita. Sedláček, 1932, s. 233–235; Anděl - Kabíček 1959, s. 176–177; Durdík 2000, s. 472–473; Heber, 2006, s. 332.

28 BÍLÝ KOSTEL NAD NISOU

soupisNPU_final_215.indd 28

31.3.2010 9:52:35


OKRES LIBEREC

zdivo hradního jádra Hrad Roimund byl vystavěn mezi lety 1342 až 1347 Janem z Donína. Po polovině 15. století je již hrad uváděn jako pustý, přičemž období zániku hradu lze předpokládat ve 30. letech 15. století v souvislosti s husitským tažením. Existují však i domněnky o zboření hradu Lužičany, kteří ho vykoupili nebo dobyli. Původní dispozice hradu byla jednodílná. Hradní jádro tvořila plášťová zeď, která plnila fortifikační funkci hradby. Plášťovou hradbu oválného tvaru, jejíž relikty se zachovaly v jihozápadní části areálu, obíhal parkán. V severní části nádvoří plnil obytnou funkci rozměrný palác, jehož nadzemní partie se dodnes nedochovaly a rozeznáme je pouze jako antropogenní terénní reliéf. (rt)

příkop se zdvojeným valem Obrannou funkci hradu kromě plášťové hradby navíc posiloval vyhloubený příkop, který obíhal areál na jižní, východní a severní straně. Dnes je šířka dochovaných částí příkopu místy i deset metrů, přičemž lze oprávněně předpokládat, že v době fungování byl příkop ještě širší. Podle zpráv z 19. století mohla být čelní strana příkopu vyzděna. Tato zeď příkop uzavírala v místech, kde zabíhá do svahu. Materiál získaný při hloubení příkopu byl využit pro navršení rozměrného valu podél samotného příkopu. (rt)

BÍLÝ KOSTEL NAD NISOU 29

soupisNPU_final_215.indd 29

31.3.2010 9:52:40


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Bílý Potok pod Smrkem (Weissbach) Údolní lánová ves se rozprostírá v hlubokém údolí řeky Smědé a je vzdálena přibližně tři kilometry východně od Hejnic. Údolí bylo hustě osídlené již v 15. a 16. století. Obec založil příkazem ze dne 13. července 1594 majitel frýdlantského panství svobodný pán Melchior z Redernu po opakovaných žádostech lužických kolonistů, aby jim zanechal k osídlení les v horní části údolí. O devět let později, v listině ze dne 25. března 1603, nazvala Kateřina z Redernu nově založenou osadu podle potoka pramenícího pod Smědavskou horou Bílým Potokem. Velkou zkázu vesnici přinesla třicetiletá válka a násilná rekatolizace, která donutila mnoho zdejších obyvatel k emigraci. Počet osedlých se tehdy výrazně snížil. Během 18. a 19. století dochází opět k nárůstu počtu obyvatel. Maxima dosáhl na přelomu 19. a 20. století, kdy obec čítala 410 domů a 2 340 obyvatel. V 19. století zde byla vybudována přádelna, tkalcovna, sklárna, parní pila a další hlavně textilní a sklářské podniky. V roce 1900 byla postavena železniční trať směřující z Hejnic do Bílého Potoka, která se napojuje na trať vedoucí z Liberce. Další spojení obce s okolím zajišťuje silnice vedoucí ze Smědavy do Hejnic a Raspenavy z roku 1913, která Bílým Potokem prochází. Během první republiky k obci náležela osada Jizerka. V roce 1930 tu žilo 1 545 osob, odsunem německého obyvatelstva po skončení druhé světové války se obec značně vysídlila. Počet obyvatel začal narůstat příchodem nových osídlenců z vnitrozemí, ale přesto dosáhl pouze zhruba poloviny předválečného stavu.

30 BÍLÝ POTOK POD SMRKEM

soupisNPU_final_215.indd 30

31.3.2010 9:52:51


OKRES LIBEREC

kostel Nejsvětější Trojice ÚSKP ČR č. rejstříku 49791/5–5856 se st. p. č. 74

Kostel Nejsvětější Trojice postavený stavitelem J. Neusserem na místě barokní kaple v letech 1888–1890 se nachází ve středu obce, v blízkosti školy. Jednolodní historizující stavba s obdélným presbytářem se zkosenými nárožími má obdélnou sakristii přistavěnou k východní straně kostela. Sedlovou střechu kostela kryjí plechové šablony. V ose před severní průčelí předstupuje hranolová věž se zapuštěným hlavním vstupem uvozeným kamenným schodištěm. Nad nímž se nachází nika se sochou žehnajícího Krista s nápisem na soklu: „Gewidmet 1890 / von Franzisca Pelz No 48 und / Theresia Finke No 198“. Jehlancovou střechu věže vrcholící křížem s makovicí kryje plech. Podélná průčelí člení centrální mělké rizality. V západním průčelí se nachází základní kámen s datací: „18 27 88“. (mo) 5 ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2 261, s. 381–382. Hagenauer 1911, s. 35–37; Metzger 1912, s. 85–86; UPČ I, 1977, s. 80; Tomší - Tomíček, 1995, s. 3; Sýkora 1997, s. 11; Anděl - Karpaš 2002, s. 109; Vlček 2004, s. 448.

socha sv. Jana Nepomuckého ÚSKP ČR č. rejstříku 27306/5–4181 na p. p. č. 1908

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1767 se nachází ve středu obce, východně od kostela mezi dvěma lípami. V soupisu soch hejnické farnosti je uvedeno, že dílo nechal před svým domem čp. 15 zhotovit místní rychtář Jan Kašpar Krause. Na kamenném základu stojí mohutný jednoduše zdobený žulový podstavec se zúženým dříkem a profilovanou hlavicí. Podle Kühnovy topografie býval na podstavci dnes již zcela neznatelný nápis : „[Errichtet / von dem Schultheiss / Christoph Kasper / im J. 1767 /. Renoviert / im J. 1901 u. i. J. 1932]“. Pískovcová socha světce stojící na podstavci je ztvárněna v kontrapostu pravé nohy s výrazným esovitým prohnutím. Oděna je v kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou a přes ramena splývající almucí. Na hlavě má kvadrátek a v rukou drží krucifix. (ok) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hejnice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 509 a 701; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2 261, s. 383. UPČ I, 1977, s. 80.

BÍLÝ POTOK POD SMRKEM 31

soupisNPU_final_215.indd 31

31.3.2010 9:52:54


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Bohdánkov obec Bílá Ves založená přibližně na radiálním schématu pod jižními svahy Javorníku leží necelé čtyři kilometry severozápadně od Hodkovic nad Mohelkou. Bohdánkov, jenž spadal pod dubské panství, je v písemných pramenech poprvé zmiňován v roce 1538. O devět let později tu jsou uvedeni čtyři osedlí. Od roku 1624 náležel k lennímu statku zvanému Šest vesnic s dvorem ve Vesci u Dehtár. K roku 1930 v obci žilo 89 obyvatel. Po druhé světové válce jejich počet jen mírně klesl. V současnosti je Bohdánkov místní částí obce Bílá.

32 BOHDÁNKOV

soupisNPU_final_215.indd 32

31.3.2010 9:53:00


OKRES LIBEREC

dům čp. 2 ÚSKP ČR č. rejstříku 12844/5–5804 se st. p. č. 15/1 v k. ú. Petrašovice

Objekt čp. 2 z první poloviny 19. století se nachází ve svahu jižně od návsi. Částečně roubený přízemní dům stojí na půdorysu písmene L. Hmota stavby byla postupem času rozšířena o přístavbu na severním průčelí. Sedlové střechy nestejné hřebenové výšky kryjí betonové tašky. Kvůli svažitému terénu se vyzděný vyvýšený suterén částečně dostává do pozice přízemí. Severní nižší křídlo tvoří zděné chlévy přístupné z jižního průčelí dvojicí dveří svlakové konstrukce v jednoduchých pískovcových ostěních. Nad chlévy se nachází roubená světnice. Roubení z velké části kryje svislé bednění. Vyřezávaná podstávková konstrukce vynáší na dvorním průčelí přesahy stropních trámů. Do světnice se vstupuje přes síň, která je přístupná novodobými dveřmi z pavláčky na jižním dvorním průčelí. Jižní vyšší křídlo domu spočívá na zděném přízemí a obsahuje roubenou komorovou část, do které se vstupuje také přes pavlač. Štíty obou křídel členěné do dvou polí jsou jednoduše bedněné. (mo) Edel 2006, s. 99.

kaplička ÚSKP ČR č. rejstříku 11349/5–5766 se st. p. č. 147 v k. ú. Petrašovice

Kaplička je situovaná ve středu obce, východně od návsi. Na památku svých dvou zemřelých dětí ji kolem roku 1900 nechala postavit Anna Jarešová z domu čp. 20. Stavba obdélného půdorysu s trojbokým závěrem je zděná a omítaná. Nároží i štít vstupního průčelí lemuje vlnkovitě tvarovaný pás. Na severním a jižním průčelí jsou umístěna okna zakončená lomeným obloukem. Půlkruhový vstup vyplňují jednokřídlé dveře a kovaná mříž. Kaplička má sedlovou střechu krytou plechovými šablonami. Uprostřed střechy se nachází čtyřboký, na koso postavený sanktusník se stanovou stříškou ukončenou makovicí s křížem. (mo) Edel 2006, s. 99.

socha Panny Marie ÚSKP ČR č. rejstříku 38634/5–4411 na st. p. č. 20 v k. ú. Petrašovice

Barokní pískovcová socha z roku 1778 pocházející z turnovské kamenické dílny Chládků je situována na návsi ve středu obce. Na pískovcovém stupni ohraničeném obrubníky spočívá kubický sokl s oblým zrcadlem na jižní čelní straně, nad kterým se nachází tesaná datace: „1778“. V rozích čelní strany nalezneme hůře čitelné starší provedení letopočtu: „17 / 78“. Na sokl navazuje profilovaný kvadratický dřík s volutovým rozšířením ve spodní části. Na jeho jižní straně se nachází reliéf Ukřižování, na východní reliéf sv. Linharta, na severní reliéf sv. Máří Magdaleny a na západní reliéf sv. Floriána. Reliéfy světců údajně později vytvořil kameník Josef Zeman z Tatobit. Na dřík nasedá hlavice zdobená profilovanou římsou s volutami a nástavcem. Socha Panny Marie Immaculaty stojí se sepjatýma rukama na srpku měsíce a zemské sféře, kterou obtáčí had pojídající jablko. Sochy andělů umístěné po stranách nástavce byly v minulosti zcizeny. Pannu Marii se svatozáří o dvanácti hvězdách chrání plechový baldachýn a kované ohrazení na čtvercovém půdorysu s brankou, na které se nalézají iniciály: „M S“. (mo) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou. Scheybal - Scheybalová 1985, s. 256, 259; Edel 2006, s. 99.

BOHDÁNKOV 33

soupisNPU_final_215.indd 33

31.3.2010 9:53:10


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Budíkov obec Všelibice Údolní lánová ves se rozprostírá v západní části bývalého dubského panství, přibližně jeden kilometr severně od Všelibic. Původně se jednalo o samostatný svobodný statek s menším šlechtickým sídlem. Do roku 1497, kdy Budíkov poprvé uvádějí písemné prameny, je jako majitel statku zmiňován Hanuš Cedlic z Cedlic. Až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848 byl Budíkov součástí dubského panství. V roce 1930 měla vesnice 163 obyvatel, ale po druhé světové válce se jejich počet snížil téměř o polovinu. Nyní Budíkov administrativně spadá pod Všelibice.

34 BUDÍKOV

soupisNPU_final_215.indd 34

31.3.2010 9:53:14


OKRES LIBEREC

dům čp. 3 ÚSKP ČR č. rejstříku 13455/5–5461 na st. p. č. 95 v k. ú. Všelibice

Dům čp. 3 pocházející údajně z přelomu 17. a 18. století se nachází ve svahu, ve střední části obce, západně od hlavní komunikace. Přízemní zděná částečně roubená stavba stojí na obdélném půdorysu. Svým východním podélným průčelím směřuje ke komunikaci. Půdorys rozšiřuje novodobá zvýšená přístavba s pultovou střechou přiléhající k západnímu průčelí. Zděné přízemí je opatřeno ve větší části plochy hrubou jádrovou omítkou, zbylé části jsou hladké. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony. Na východním průčelí se nad chlévním dílem nachází roubené komorové polopatro. Druhou roubenou komoru nalezneme v severozápadním nároží půdorysu domu. Ostatní hospodářské prostory jsou zděné a valeně klenuté. Štíty na severním a jižním průčelí pokrývá jednoduché svislé bednění. (mo) Edel 2006, s. 101.

sousoší Nejsvětější Trojice ÚSKP ČR č. rejstříku 29442/5–4509 na p. p. č. 343 v k. ú. Všelibice

Pískovcové sousoší Nejsvětější Trojice vztyčené roku 1865 je umístěno ve středu obce, u plotu před domem čp. 34. Na zakázku rolníka Jana Kolomazníka ji vypracoval kameník Matěj Beran z nedalekého Lesnovku. Na kamenném stupni spočívá vysoký kubický sokl. Na západní straně soklu je v nápisovém poli vytesán text: „Tato Socha ke cti / a chvale Boži Zřizena / od Jana Kolomaznika / Rolnika v Budikově N [34] / 1865“. Na sokl navazuje dřík s reliéfy ve výklencích. Na západní straně se nachází reliéf sv. Jana Nepomuckého, na jižní straně reliéf sv. Floriána a na severní reliéf sv. Václava. Na východní straně je umístěn tesaný nápis: „Pracoval Mati Beran. / Sochař z Lesnovka. 17 let Star.“. Samotnou skulpturu nese hlavice s profilovanou římsou. Sousoší má podobu tzv. Gnadenstuhlu tedy Trůnu milosti. Bůh Otec klečí na sféře, v rozpažených rukách drží břevno kříže, na kterém spočívá Kristovo tělo. U paty kříže se nachází holubice Ducha Svatého. Na horním břevnu kříže čteme titulaturu: „IИ / RI“. Celé pestře polychromované sousoší chrání drobná plechová střecha v podobě baldachýnu. (mo) Scheybal - Scheybalová 1985, s. 296, 302; Jubilejní noviny 9. 8. 1997, s. 4, 9; Edel 2006, s. 101.

BUDÍKOV 35

soupisNPU_final_215.indd 35

31.3.2010 9:53:17


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Bulovka (Bullendorf)

Údolní lánová ves založená na místě staršího, pravděpodobně lužickosrbského osídlení je poprvé písemně doložená v roce 1346 v míšeňských matrikách. Rozkládá se ve Frýdlantském výběžku, v širokém údolí Bulovského potoka. Obec leží přibližně sedm kilometrů severovýchodně od Frýdlantu. Až do 17. století byla Bulovka rozdělena na dvě části, z nichž jedna náležela k frýdlantskému a druhá ke grabštejnskému panství. Na obou těchto částech, později nazývaných Horní a Dolní Bulovka, vznikly lenní statky. K majitelům Horní Bulovky patřili Maxenové, Würissové, císařský fořtmistr Jan Samuel Klueg a Jan Jiří Dachhauser z Heroldsteinu, za jehož državy statek postupně upadal. Dolní Bulovku měl v držení po rodu Maxenů Johann z Scharfsödtu, bratři Griesselové a Weissbachové. I tento statek začal na sklonku 16. století upadat. Ve druhé polovině 17. století obě državy odkoupil a spojil hrabě Gallas, majitel frýdlantského panství. Jako na mnoho jiných dolehla i na Bulovku třicetiletá válka, rozsáhlá náboženská emigrace (vesnici opustilo na 181 poddaných, z nichž většina nalezla útočiště v sousedním Sasku) a stoupající povinnosti poddaných. To vše vedlo k aktivní účasti místních obyvatel na povstání proti vrchnosti, které v letech 1679–1687 vedl řasnický kovář Andreas Stelzig. Během 18. století se vesnice vzpamatovávala z prožitých útrap. V roce 1790 zde už stálo 131 domů, v roce 1845 v Bulovce žilo 1 173 a v roce 1869 dokonce 1 695 obyvatel. Ti se stále živili převážně zemědělstvím (v 19. století zde stál ovčín, poplužní dvůr a mlýn), ale začalo se rozvíjet i domácí tkalcovství. Další rozvoj obce přineslo vybudování silnic do Krásného Lesa v roce 1893, do Dolní Oldříše mezi lety 1895–1898 a do Arnoltic v roce 1913. Od počátku 20. století začal mírně klesat počet zdejších obyvatel, ale zvrat nastal po skončení druhé světové války a po odsunu německého obyvatelstva. Obec se nepodařilo dosídlit, počet obyvatel se oproti roku 1930, kdy zde žilo 1 081 osob, snížil více než o polovinu. Během padesátých let 20. století proto ženijní vojsko mnoho opuštěných domů zbouralo.

36 BULOVKA

soupisNPU_final_215.indd 36

31.3.2010 9:53:19


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Archanděla Michaela ÚSKP ČR č. rejstříku 19908/5–4182 se st. p. č. 136, 137, 138 a p. p. č. 218

Areál kostela sv. Archanděla Michaela leží v dolní třetině obce, při cestě ke hřbitovu. Tvoří ho kostel, márnice, fara čp. 5 s hospodářskou budovou a ohradní zeď s bránou. Před ohradní zdí západně od kostela vpravo od vedlejší vstupní brány stojí pískovcový kříž z roku 1836 s litinovým korpusem ukřižovaného Krista. Kříž není památkově chráněn, ale dotváří charakter celého areálu. ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2 261, s. 40, 46. Hagenauer 1911, s. 111–115; Metzger 1912, s. 40–41; Matzig 1928, s. 201–204; UPČ I, 1977, s. 151; Tomší - Tomíček 1995, s. 4; Strnad 1996, nestr.; Sýkora 1997, s. 11; Anděl - Karpaš 2002, s. 218; Kracíková - Belling 2003, s. 40–43; Švejda 2004, s. 34; Hausmann b. d., nestr.

kostel sv. Archanděla Michaela Barokní kostel sv. Archanděla Michaela je situován ve středu celého areálu. Svou současnou podobu získal po radikální přestavbě provedené nejspíše podle projektu pražského stavitele Jacoba Schödla (1688 nebo 1699–1751) v první polovině 18. století (1721–1728 a 1744–1747). Poslední větší úpravy kostela proběhly v roce 1891. První přímý doklad o původním zdejším svatostánku pochází z roku 1381 z frýdlantského urbáře. Jediným dodnes dochovaným hmatatelným gotickým prvkem je okenní otvor na jižní straně lodi, který byl odkryt při nedávných opravách. Kostel je zděnou jednolodní orientovanou stavbou obdélného půdorysu s půlkruhově zakončeným presbytářem. K severnímu průčelí je přistavěna čtvercová sakristie a k jižnímu přiléhá čtvercová předsíň s hlavním vchodem. Dominantu kostela tvoří hranolová věž, v níž je umístěn boční vstup. Věž, která předstupuje před západní průčelí, kryje zvonovo stanová střecha zakončená makovicí s korouhví a křížem. Loď a presbytář kryje sedlová, nad kněžištěm zvalbená střecha vyskládaná plechovými, na koso položenými šablonami. Fasádu stavby člení lizénové rámce a ostění oken. (ok)

BULOVKA 37

soupisNPU_final_215.indd 37

31.3.2010 9:53:22


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

fara čp. 5 Barokní fara čp. 5, která je součástí ohradní zdi obíhající okolo hřbitova, se nachází jižně od kostela. Přízemní zděná stavba se zobytněným podkrovím stojí na obdélném půdorysu. Mansardovou střechu se středovým vikýřem kryjí eternitové šablony. Hladkou bílou omítku zdobí červeně vyvedené rámce kolem okenních otvorů a vstupních portálů. Stejným červeným nátěrem jsou opatřeny také lizénové rámce, které doplňuje bosáž na nárožích a na jihovýchodní straně objektu. (ok)

hospodářská budova Hospodářská budova je situována jihovýchodně od fary. Představuje nejjižnější stavbu celého areálu kostela sv. Archanděla Michaela. Přízemní objekt obdélného půdorysu vystavěný ze smíšeného zdiva stojí rovnoběžně s budovou fary. Stavbu, která se nachází v havarijním stavu, provizorně zastřešuje dřevěná pultová střecha. (ok)

márnice Márnice situovaná severně od kostela je vestavěna do ohradní zdi. Zděná přízemní obílená stavba má čtvercový půdorys. Valbovou střechu kryjí tašky bobrovky. Segmentově zakončený vstup do objektu se nachází na jižním průčelí, které se obrací ke kostelu. Jednoduché dřevěné rámové dveře s keramickou klikou zdobí prořezávaný kříž. (ok)

ohradní zeď se zastaveními křížové cesty Ohradní zeď obíhá bývalý hřbitov, který se rozprostíral kolem kostela. Hrubě omítnutou zeď vystavěnou ze smíšeného zdiva kryje koruna vyskládaná z tašek bobrovek. V celé délce zdi je symetricky rozmístěno čtrnáct zastavení křížové cesty. Jedná se o výklenkové kapličky s pultovou střechou krytou také taškami bobrovkami, které převyšují korunu ohradní zdi. V hlubokých nikách bývaly umístěny na plechu malované výjevy z Kristova života. Malby vytvořil v roce 1830 H. Schäfer. Do současnosti se jich dochovalo pouze několik a jsou silně zkorodované. (ok)

38 BULOVKA

soupisNPU_final_215.indd 38

31.3.2010 9:53:26


OKRES LIBEREC

brána Ve východní části ohradní zdi ve směru do vesnice je umístěna hlavní vstupní brána vedoucí do prostoru bývalého hřbitova. Bránu s kostelem spojuje chodník vyskládaný ze zámkové dlažby. Širokou zděnou bránu tvoří masivní postranní pilíře s vyzděným segmentovým obloukem. Bránu kryje valbová stříška vyskládaná z tašek bobrovek, která je posazena z východní strany na profilované korunní římse a ze západní strany na rovném dřevěném překladu. Bránu vyplňují dvoukřídlá novodobá kovová vrata. (ok)

kříž ÚSKP ČR 25868/5–4183 na p. p. č. 2945

Kříž byl pravděpodobně postaven z nákladu místního sedláka Josefa Jäckla v roce 1805. Stojí před domem čp. 2 v dolní třetině obce, východně od hlavní brány vedoucí do areálu kostela sv. Archanděla Michaela. Pískovcový podstavec krucifixu orientovaného na jih tvoří nízký kvadratický sokl, na který nasedá zúžený hranolový dřík opatřený bílým nátěrem. Ten přechází v hlavici, kterou ukončuje profilovaná volutová římsa. Kovaný kříž s plechovým, silně zkorodovaným korpusem ukřižovaného Krista vychází z nástavce zdobeného palmetami. Sokl i dřík zdobí novodobě nastříbřené štukové ornamenty. Hlavice je opatřena zavěšenou kovovou lucernou. (ok) Matzig 1928, s. 321; UPČ I, 1977, s. 151.

BULOVKA 39

soupisNPU_final_215.indd 39

31.3.2010 9:53:30


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Černousy (Tschernhausen) Lánová ves Černousy založená pravděpodobně na starším osídlení se nachází v nejsevernějším cípu Frýdlantska, při někdejší zemské hranici Čech, Saska a Pruska, asi osm kilometrů severně od Frýdlantu. Nejstarší písemná zmínka o obci je z roku 1385, kdy je zmiňován místní šlechtic Heynecke z Černous. Poté zdejší lenní statek držela drobná venkovská šlechta. Vystřídali se tu Rackwitzové, Kottwitzové, Gersdorfové, Miltitzové a Schweinichenové. Tito držitelé lenního statku sídlili v běžných selských usedlostech. Až v kupní smlouvě z roku 1584 se uvádí rytířské sídlo s pivovarem, sladovnou a ostatními budovami. V letech 1663–1664 državu odkoupili Gallasové, majitelé frýdlantského panství. V té době žilo v obci pouhých 39 osob. Další pohromou pro Černousy byl ničivý požár roku 1671 a útěk luteránských obyvatel do Lužice v roce 1677. Přes všechny útrapy se obec vzpamatovala a roku 1790 v ní bylo již 32 usedlostí, jejichž obyvatelé pracovali převážně na poplužním dvoře Clam-Gallasů. Až do poslední čtvrtiny 19. století zůstávaly Černousy ve stínu blízké obce Ves, dokonce neměly ani vlastní kostel a školu. Tehdy došlo k vybudování železniční trati spojující Frýdlant a Zhořelec. Černousy se staly poslední stanicí na české straně a logickým dopravním centrem pro celé okolí. I kvůli dobrým dopravním podmínkám se zde rozšířil dřevozpracující průmysl. Český název obce Černohousy byl roku 1924 změněn na dnešní podobu Černousy. V roce 1930 zde žilo 268 obyvatel. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva nebyla obec pro svou odlehlou polohu zcela dosídlena a její vývoj dodnes víceméně stagnuje.

40 ČERNOUSY

soupisNPU_final_215.indd 40

31.3.2010 9:53:36


OKRES LIBEREC

areál bývalého zámku ÚSKP ČR č. rejstříku 46664/5–4191 se st. p. č. 2/3

Areál nacházející se severovýchodně od středu obce tvoří objekty hospodářské budovy, sýpky a správní budovy uskupené po obvodu obdélného dvora. Celému prostoru dominoval barokní zámek postavený majitelem panství Filipem Josefem Clam-Gallasem v roce 1793. Ten byl v roce 1808 rozšířen a po roce 1838 používán správou clam-gallasovského velkostatku. Od roku 1886 zde Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské a hory pořádal chlapecké tábory. Zámek, který po roce 1945 přešel do majetku státního statku, byl v roce 1984 zdemolován. ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 373–374. UPČ I, 1977, s. 187; Anděl a kol. 1984, s. 73–74; Anděl - Karpaš 2002, s. 211; Musil - Plaček - Úlovec 2005, s. 47–49.

hospodářská budova čp. 22 Původní dvůr je připomínán již roku 1385. Dnešní klasicistní hospodářská budova čp. 22 postavená stavitelem Frantzem Thunem (Thumem) roku 1808 se nachází na severní straně areálu. Patrová zděná stavba dlouhého obdélného půdorysu má valbovou střechu krytou plechovými šablonami. Smíšené zdivo kryjí silně poškozené vápenné omítky. Jednotlivá průčelí člení jednoduché průběžné římsy. Část okenních a dveřních otvorů v přízemí je osazena žulovým ostěním. Přízemí budovy je, na rozdíl od zastropeného patra, plackami a valenými klenbami sklenuto do pasů. Celý objekt se nachází v havarijním stavu. (mo)

ČERNOUSY 41

soupisNPU_final_215.indd 41

31.3.2010 9:53:52


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

sýpka čp. 23 Budovy sýpky čp. 23 uzavírají areál od východu. Dvě zděné omítané budovy stojí na oktogonálním půdorysu. Zastřešení budov chybí. Na koruně zdiva se nachází torzo novodobé příhradové střešní konstrukce. Obě části sýpky spojuje krček s torzem sedlové střechy. Na severu a jihu k sýpkám přiléhají nižší zřícené boční přístavby. Celý objekt se nachází ve fázi zániku. (mo)

správní budova není součástí ÚSKP ČR, zpracován návrh na její doprohlášení k areálu se st. p. č. 1

Klasicistní patrová zděná stavba obdélného půdorysu uzavírá areál od západu. Jednotlivá průčelí s hladkou omítkou zdobí průběžné římsy a na nárožích lizénové pásy. Valbovou střechu krytou taškami bobrovkami a členěnou volskými oky ukončuje dřevěná věžička s lucernou a makovicí. Od východu k budově přiléhá novodobá přístavba. Celý objekt je neudržovaný a nachází se v havarijním stavu. (mo)

kaple sv. Jana Nepomuckého ÚSKP ČR č. rejstříku 24992/5–4192 se st. p. č. 6

Klasicistní kaple z roku 1797, postavená stavitelem Frantzem Thunem (Thumem) podle návrhu Antona Otta, se nachází severovýchodně od středu obce při cestě vedoucí do bývalého zámku. Kaple byla zřejmě součástí širšího zámeckého areálu, neboť písemné prameny ji uvádějí jako zámeckou kapli. Zděná budova má kruhový půdorys s obdélnými přístavky předsíně a presbytáře v severojižním směru. Vstupní průčelí vrcholí zaoblenou atikou, ve které se nad segmentově zakončeným oknem nachází obdélný otvor pro zavěšení zvonu. Hlavní vstup, umístěný v pravoúhlém pískovcovém ostění, je osazen profilovanými dvoukřídlými dveřmi rámové konstrukce. Klenák v nadpraží nese iniciály donátora Kristiána Filipa Clam-Gallase: „CG“. Severní průčelí bez okenních otvorů zakončuje nízký trojúhelný štít. Prostor prosvětlují okna v segmentových otvorech lemovaných štukovými šambránami. Fasádu člení hladké štukové plochy lizén a okenních šambrán střídané plochou tmavší hrubé omítky. Předsíň a presbytář jsou zaklenuty valenými klenbami, středová část kupolí s lucernou. Střechy kryjí na červeno natřené plechové šablony. (mo) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Ves. Hagenauer 1911, s. 86–87; Metzger 1912, s. 63–64; UPČ I, 1977, s. 187; Sýkora 1997, s. 22; Anděl - Karpaš 2002, s. 211–212.

42 ČERNOUSY

soupisNPU_final_215.indd 42

31.3.2010 9:53:56


OKRES LIBEREC

Český Dub (Böhmisch Aicha)

Město Český Dub leží dvanáct kilometrů jihozápadně od Liberce mezi Ještědským potokem a říčkou Rašovkou na zvlněném hřbetu, který vybíhá v jižní části v zámeckou ostrožnu. Severně od Českého Dubu se zvedají pláně pod Ještědským hřebenem a jižním směrem pokračuje k Jizeře hluboké údolí řeky Ještědky a Mohelky. Historické jádro města je chráněno jako městská památková zóna. Historie Českého Dubu sahá až do románského období. Město patří k nejstarším sídlům v současném Libereckém kraji. Vzniklo jako tržní osada na vyvýšenině při kupecké stezce vedoucí z Prahy do Lužice. Kníže Vladislav I. daroval roku 1115 toto území v povodí Mohelky benediktinskému klášteru v Kladrubech. Význam tohoto osídlení dokládá nález pozůstatků románského kostela s apsidou a hřbitovem. Novým majitelem území se stal v roce 1237 Markvartic Havel z Lemberka, který na místě ostrožny ve čtyřicátých letech 13. století vybudoval pro rytířský a špitální řád johanitů opevněný klášter, tzv. komendu s kaplí sv. Jana Křtitele, patrona řádu. Současně s ním vzniklo i poddanské město s kostelem sv. Ducha, při němž stál roubený špitál. Trhové městečko neslo původně jméno Nová Světlá (ve vztahu ke Staré Světlé, dnešní Světlé pod Ještědem), postupně však převážilo původní jméno Dub, zatímco ves severně od města se nazývala Starý Dub. V roce 1373 je Dub již doložen jako právní město (civitas). V roce 1425 jej obsadila husitská vojska Jana Čapka ze Sán a v roce 1429 byla johanitská komenda během tažení Prokopa Holého na Žitavu zničena. Město ve druhé polovině 15. století pustošila lužická vojska a požáry. Od roku 1490 započal nový majitel panství Jan z Vartemberka s obnovou města a stavbou hradu na místě vyhořelé komendy. Od roku 1552 se do historie Dubu začal významně zapisovat Jan z Oppersdorfu,

ČESKÝ DUB 43

soupisNPU_final_215.indd 43

31.3.2010 9:54:01


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

který přestavěl pozdně gotický hrad na reprezentativní renesanční zámek. V první polovině šedesátých let 16. století nechal postavit radnici a městu udělil privilegia. Ze sedmdesátých let 16. století pochází kostel Nejsvětější Trojice, v roce 1579 byl rovněž dokončen katolický kostelík (kaple sv. Jana) a špitál v areálu zámku. Za vlády Smiřických (od roku 1591) i Albrechta z Valdštejna (od roku 1622) přestal být Dub sídelním městem. Po smrti vévody Albrechta, kdy se na zámku usídlil hrabě Ludvík Hektor Isolani, i za následného působení vídeňského kláštera augustiniánek již město ztrácelo na významu. Pohromou se stal požár v osmdesátých letech 17. století, který zničil kostel, špitál, radnici, školu a mnoho domů. Na sklonku 18. století se začíná oficiálně užívat názvu Český Dub (Böhmisch Aicha). V roce 1838 dubské panství zakoupil šlechtický rod Rohanů a v téže době začíná město rozvíjet schopný textilní podnikatel Franz Schmitt pocházející z Broumova. Prosperující firma řízená z Českého Dubu patřila k významným textilním podnikům monarchie a Schmittův podnikatelský duch se promítal i do stavební podoby města. Rozsáhlé škody způsobily dva velké požáry v letech 1855 a 1858, kdy byl zničen zámek a velká část obytných budov. V dosud převážně českém městě rostl od 17. století počet německých obyvatel. Na konci 19. století byl Český Dub na vrcholu průmyslového rozvoje. Společně s Malým Dubem měl v roce 1890 2 715 obyvatel, přitom Schmittova továrna zaměstnávala 2 500 osob. Převahu získalo německy mluvící obyvatelstvo. Národnostní poměr se vyrovnal v roce 1910 a v roce 1918 se již k české národnosti přihlásilo více obyvatel. Za první republiky město relativně stagnovalo, protože bylo odříznuto od železnice i hlavních silnic. Velkou tragédii znamenalo v roce 1938 začlenění převážně českého Českodubska do Třetí říše. Po osvobození města v roce 1945 došlo k následnému odsunu německého obyvatelstva, což mělo za následek silný pokles místní populace i počtu domů. Po roce 1948 dochází k celkovému úpadku a devastaci městských památek a částečnému narušení městského urbanismu. Teprve počátkem devadesátých let započal nový kulturní a společenský rozvoj města, na němž měl velkou zásluhu objev sklepních prostor johanitského kláštera v roce 1991. Další unikátní nález pochází z archeologického výzkumu v roce 2003, kdy byly na johanitském konventním hřbitově v areálu komendy nalezeny kosterní pozůstatky a dvojramenný ostatkový kříž s bronzovým korpusem ukřižovaného Krista osazený drahými kameny.

44 ČESKÝ DUB

soupisNPU_final_215.indd 44

31.3.2010 9:54:17


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Ducha ÚSKP ČR č. rejstříku 14737/5–4197 s p. č. 688, 689, 690, 691 a na části p. č. 693

Areál kostela sv. Ducha se nachází v Kostelní ulici jihozápadně od náměstí Bedřicha Smetany. Tvoří ho kostel, budova děkanství čp. 9/IV, ohradní zeď a brána. Do roku 1681 se kolem kostela rozprostíral městský hřbitov a poté děkanská zahrada. Areál je součástí městské památkové zóny. NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 619. Schiller 1898, s. 179–198; Ressel, 1903–1905, s.687–690; Šimák 1909, s. 12–20; UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 142–145; Kuča 1996, s. 560–561; Panáček - Panáček 2001, s. 89; Vlček 2004, s. 469–470; Edel 2006, s. 32–36.

kostel sv. Ducha Původně gotický kostel sv. Ducha byl postavený po roce 1237. I s patrociniem je poprvé zmíněný roku 1291. Po zániku kostela v areálu johanitské komendy sloužil kostel sv. Ducha i pro potřeby řádu. Po poničení při husitských bouřích došlo ke konci 15. století k jeho rekonstrukci. Stavbu patrně vedl zhořelecký městský stavitel Konrád Pflüger. V 60. letech 16. století nechal Jan z Oppersdorfu k objektu přistavět západní část o dvou polích, kterou opatřil samostatným vchodem. Ta poté sloužila pro katolické věřící. Původní část kostela užívali utrakvisté. Obě části zřejmě oddělovala příčná zeď. V letech 1647 a 1694 svatostánek vyhořel. Po druhém požáru byl kostel opět prodloužen západním směrem a propojen s městskou hradbou. Zásluhou pražského stavitele Jana Václava Pánka († 1704) nebo jeho syna Jana Šimona Pánka (Panetia) (kol. 1654–1734) získal v letech 1694–1695 současnou barokní podobu. Kamenické práce provedl Václav Zůna. Orientovaná jednolodní stavba má nepravidelný pětiboký presbytář, který kryje plechová sedlová střecha s valbovým zakončením na východní straně. K severní straně presbytáře je přistavěna mohutná hranolová věž, v jejímž přízemí se nachází sakristie. Věž zakončuje oplechovaná cibulová báň s polygonální lucernou, makovicí a křížem. Jižní průčelí kostela člení čtyři opěráky. Při barokních úpravách doplnily severní průčelí lodi dvě oratoře a předsíň. Na bočních kostelních průčelích je osazeno více vstupů, což je dáno výše zmíněným historickým a stavebním vývojem stavby. Vchod vedoucí ze sakristie do presbytáře zdobí zajímavý pozdně gotický baldachýnový portál. (ok)

budova děkanství čp. 9/IV Budova děkanství čp. 9/IV, která je vstupním průčelím orientovaná do Kostelní ulice, se nachází východně od kostela sv. Ducha. Původní farní budovu, která v roce 1647 vyhořela, nahradila novostavba z let 1651–1652 se zděným přízemím a roubeným patrem. I tu však zničil další požár, který postihl město v roce 1694. Stávající budova byla dle literatury postavena stejně jako kostel v letech 1694–1695 podle projektu pražského stavitele Jana Václava Pánka († 1704) nebo jeho syna Jana Šimona Pánka (Panetia) (kol. 1654–1734). Kamenické práce měl provést stejně jako u kostela Václav Zůna. Následnými úpravami získal objekt dnešní klasicistní podobu. Děkanství je patrovou stavbou obdélného půdorysu, kterou kryje valbová střecha vyskládaná z tašek bobrovek s plechovými lemy. Hladkou čelní fasádu člení ostění oken odlišná u obytné a hospodářské části a patrová římsa. Vstup do děkanství osazený historickými dvoukřídlými dveřmi rámuje jednoduchý pravoúhlý kamenný portál. Nad ním se nachází nika, kterou původně vyplňovala socha sv. Floriána. (ok)

ČESKÝ DUB 45

soupisNPU_final_215.indd 45

31.3.2010 9:54:20


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

ohradní zeď Ohradní zeď uzavírala areál ze severní a části z jižní strany. Západní hranici areálu tvoří městské hradby, východní budova děkanství a vstupní brána. Ze severní části zdi se do současnosti dochovaly pouze fragmenty. Zeď opatřená korunou z tašek bobrovek je vyzděna ze smíšeného a částečně omítaného zdiva. V jižní části ji prolamuje segmentově zakončený vstup do areálu, jehož výplň tvoří dřevěná jednokřídlá vrata. (ok)

brána Na jihovýchodní nároží budovy děkanství navazuje brána z roku 1735, která tvoří spojnici mezi ním a tzv. Malodubskou školou. Vznikla při barokní úpravě areálu, kdy nahradila původní dřevěnou stavbu. Je situována jihozápadně od kostela a uzavírá z Kostelní ulice vstup do celého areálu. Zděný omítaný objekt má vjezd uprostřed a malé branky po stranách. Do současnosti se dochovala pouze levá branka (z pohledu z Kostelní ulice). Pravá zanikla při rozšíření budovy děkanství. Vjezd tvoří půlkruhový pískovcový portál s klenákem. Svislé části vjezdu představují sloupy zakončené profilovanými hlavicemi, které zdobí čtyřlistá rozeta. Patky sloupů jsou vyklenuté dovnitř průjezdu. Brána vrcholí neomítaným trojúhelným štítem odděleným profilovanou římsou s volutami, koulemi na pilířkách a vrcholovým křížem. V nice umístěné ve středu štítu vidíme pískovcovou sochu sv. Vojtěcha. Literatura uvádí i sv. Prokopa, či sv. Mikuláše. Nad nikou se v ozdobné pásce nachází vytesaná a černě zvýrazněná datace: „Anno 1735.“. Postranní branku rámuje pravoúhlý kamenný portál s uchy. (ok)

46 ČESKÝ DUB

soupisNPU_final_215.indd 46

31.3.2010 9:54:25


OKRES LIBEREC

areál kostela Nejsvětější Trojice ÚSKP ČR č. rejstříku 31680/5–4196 s p. č. 975, 976, 977, 978, 980

Areál hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice se nachází na vyvýšenině, severně od náměstí Bedřicha Smetany, za bývalými hradbami. Jeho součástmi jsou kostel, architektonicky totožně provedené kaple a márnice, hrobka českodubské průmyslnické rodiny Schmittů. Zmíněné stavby obklopuje hřbitov a celý areál, který je součástí městské památkové zóny, uzavírá ohradní zeď. Schiller 1898, s. 187–188, 197; Ressel, 1903–1905, s. 690–691; Šimák 1909, s. 22–24; UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 154–155; Kuča 1996, s. 562; Edel 2006, s. 70–71; Hnojil 2008, s. 160.

kostel Nejsvětější Trojice První písemná zmínka o hřbitovním kostele Nejsvětější Trojice vystavěném po roce 1570 nalezneme v urbáři dubského panství z roku 1590. Tento objekt, který pravděpodobně v době svého masového příchodu do města využívali němečtí luteráni a od rekatolizace němečtí katolíci, byl za třicetileté války zřejmě téměř zničen. Zůstalo nejspíše zachováno pouze západní vstupní průčelí. Současnou raně barokní podobu kostel získal nejpozději v roce 1681. Nechali jej postavit Norbert Knauth z Fahnenschwungu (majitel dvora v Hořením předměstí Dubu) a Cyril Agricola z Limburku (pán na Rovni) jako poděkování za to, že za velké morové epidemie v 70. a 80. letech 17. století nebyly postiženy jejich rodiny. Zděná jednolodní orientovaná stavba obdélného půdorysu má odsazenou apsidu kruhového tvaru, která je částečně zapuštěna do hmoty lodi. Sedlovou střechu se zvalbením nad presbytářem kryje plech, který v 60. letech 20. století nahradil původní šindelovou krytinu. Ve východní části lodi na střechu nasedá oktogonální lucerna s cibulovou bání, makovicí a vrcholovým křížem. K severnímu průčelí je přistavěna přízemní sakristie s valbovou střechou rovněž krytou plechem. Kostelní loď prosvětlují segmentově zakončená okna zasazená v kamenných ostěních. Hlavní vstupní průčelí vrcholí dvouetážovým po stranách probíraným štítem s trojúhelným zakončením. Štít je ve spodní části opatřený prázdnou nikou zasazenou do lizénového rámce. Nad vstupním portálem se pod zazděným oknem nachází kamenná deska s vytesaným nápisem: „ÆTERNO TOTIVS VNIVERSITATVS / AVCTORI / TRINO ET VNI / IVSTITIÆ ET PROVIDENIÆ ABVSSO / MISERICORDIE PATRI PRINCIPIO ET / FINI EX QVO PER QVEM ET IN QVO SVNT / OMNIA / [ANNO 1681]“. Po obvodu kostela jsou osazeny kamenné náhrobky pocházející většinou z 19. století a na severním průčelí se nalézá pamětní deska připomínající smrt tří pruských vojáků roku 1866. (ok)

kaple Nejsvětější Trojice Jihozápadně od kostela Nejsvětější Trojice, u vstupu na starší část hřbitova, se nachází hřbitovní kaple stejného zasvěcení jako kostel. Stavba situovaná u jihozápadního nároží ohradní zdi hřbitova tvoří architektonický protipól márnice. Objekt vybudoval roku 1719 na své náklady dubský konšel Václav Paul. Zděná přízemní stavba se sedlovou střechou krytou plechem stojí na téměř čtvercovém půdorysu. Jižní průčelí objektu orientované směrem k městu zakončuje trojúhelný po stranách probíraný štít ozdobený volutami a lizénami. Ve středu průčelí se nachází obdélné okno v jednoduchém pískovcovém ostění vyplněné kovanou mříží, nad kterým je umístěná pískovcová deska se zbytky nápisu: „Zu Ehren der Allerheiligsten Dreyfal- / tigen [---] / [---] / [---] / [---] / [---]”. Po stranách okna se nacházejí dva pilastry, s patrnými zbytky modré polychromie. Vstup do kaple osazený v jednoduše profilovaném pískovcovém ostění s uchy je situovaný na východním průčelí. Dvoukřídlé dřevěné dveře zdobí kované panty. (ok)

ČESKÝ DUB 47

soupisNPU_final_215.indd 47

31.3.2010 9:54:30


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

márnice Barokní márnice vystavěná na počátku 18. století pravděpodobně sloužila i jako kostnice a po architektonické stránce tvoří protipól kaple. Nachází se jižně od kostela Nejsvětější Trojice přimknutá ke hřbitovní zdi. Před rozšířením hřbitova o východní část tvořila jeho jihovýchodní nároží. Márnice je zděnou přízemní stavbou čtvercového půdorysu se sedlovou střechou krytou plechem. Jižní průčelí objektu orientované směrem k městu zdobí trojúhelný štít s volutami a centrální nikou. Pod ní se nachází zazděné obdélné okno. Vstup do márnice situovaný na západním průčelí tvoří jednoduché pískovcové ostění s uchy a kapkami. Na hladké omítce jsou místy patrné zbytky modré polychromie. K východnímu průčelí budovy přiléhají tři pískovcové obdélné náhrobní desky. Z čelního pohledu pravou desku zdobí reliéf latinského kříže, prostřední pokrývá souvislý téměř nečitelný nápis. (ok)

hrobka rodiny Schmittů Dominantu novější části hřbitova představuje historizující hrobka rodiny Schmittů situovaná východně od kostela. Roku 1873 ji podle plánů vídeňského architekta Carla Tietzeho vybudoval liberecký stavitel Gustav Sachers (1831–1874). Sochařskou výzdobu hrobky vytvořil v roce 1876 drážďanský sochař Franz Schwarz. Hrobka je zděnou centrálou postavenou na přibližném půdorysu řeckého kříže. Přístup umožňuje z východní strany dvouramenné schodiště zdobené balustrádou a vedoucí k antikizujícímu portiku s dvojicí dórských sloupů. Na podestě schodiště trůní pískovcová socha Madony. V suterénu hrobky se nachází krypta. Čtvercovou kapli nad kryptou zdobí na severní a jižní straně další antikizující portiky. V každém z nich stojí alegorická pískovcová socha truchlící ženské postavy v nadživotní velikosti. V západní stěně směrem ke kostelu je vsazeno vysoké obdélné okno opatřené vitrají. Kapli kryje kupolovitá plechová střecha s polygonální lucernou, která vrcholí jehlancovitou špicí s makovicí a křížem. (ok)

hřbitov Hřbitov se rozkládá kolem kostela. Založilo jej město, když v letech 1568–1570 vykoupilo tamní polnosti dubských měšťanů. Jeho existence je doložena v letech 1576–1582. Zpočátku byl hřbitov přístupný bránou vedoucí z ulice Řídícího učitele Havla, která se nachází vedle kaple. Do roku 1868, než byla stávající plocha hřbitova rozšířena východním směrem, tvořila jeho jihovýchodní nároží márnice. Dnes je hlavní vstup do areálu ze Hřbitovní ulice. K umělecky hodnotným zdejším sepulkrálním památkám patří historizující hrobka rodiny Lehrerů (příbuzných Schmittů) s mramorovou sochou Madony z roku 1878 od drážďanského sochaře Franze Schwarze či pomník Ludwiky Schmittové zdobený sochou sedícího anděla. Náhrobek zhotovil v 50. letech 19. století pražský sochař Josef Max (1804–1855). (ok)

ohradní zeď Omítnutá ohradní hřbitovní zeď, která tvoří od severu, západu a jihu hranici areálu, je vyzděná ze smíšeného zdiva (původní lomové zdivo doplňují cihly). Východní část původní zdi byla při rozšiřování hřbitova zbořena. Korunu zdi kryjí z části pískovcové desky a z části plech. Jižní stranu prostupují dvě kované vstupní brány osazené na pískovcových bosovaných sloupech. Do zdi je vsazena řada náhrobních a pamětních desek, které pocházejí převážně z 18. a 19. století. K zajímavostem náleží mimo jiné pamětní deska MUDr. Ignáce Wieseho, poslance zemského sněmu a spoluzakladatele místní České besedy. (ok)

48 ČESKÝ DUB

soupisNPU_final_215.indd 48

31.3.2010 9:54:36


OKRES LIBEREC

areál zámku ÚSKP ČR č. rejstříku 11033/5–4195 s p. č. 337/2, 661, 662, 663, 665, 666, 667/1, 667/2, 668, 669, 670/1, 670/2, 671/1, 671/2, 671/3, 679/1, 679/2, 680, 681 (část), 694, 713, 717 a p. č. 672, 673, 674, 675, 676, 677, 678 (bez staveb)

Rozsáhlý areál zámku situovaný jižně od náměstí Bedřicha Smetany, v městské památkové zóně se skládá z několika budov. Jedná se o dům čp. 1/IV se složitým stavebním vývojem. Renesanční pivovar čp. 2/IV, na který navazuje pozdně gotická brána čp. 3/IV a hospodářské a správní budovy čp. 4/IV (přestavěné v roce 1909 na kojenecký ústav), čp. 6/IV, čp. 7/IV, čp. 10/IV (škola), čp. 11/IV (palírna), čp. 12/IV (patrně valcha zbořená při stavbě kulturního domu v 80. letech 20. století), čp. 16/IV (tzv. Dolení mlýn). Areál zámku je i přes řadu úprav jedním z nejhodnotnějších stavebních celků severních Čech dokládající složitý stavební vývoj od pozdně románské komendy až po současné správní a obytné budovy. NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 779, SHP 146 a SHP 200. Schiller 1898, s. 9–47, 180–198; Ressel, 1903–1905, s. 687; Šimák 1909, s. 8–12; Sedláček 1932, s. 262–268; UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 132–139; Edel 1992, s. 395–400; Edel 1993, s. 11–111; Kuča 1996, s. 560–563; Vlček - Sommer - Foltýn 1998, s. 204–206; Skřivánek 1998, s. 180–181; Durdík - Bolina 2001, s. 208–209; Edel 2003, s. 3–5; Edel 2006, s. 16–30.

1 – dům čp. 1/IV 2 – dům čp. 2/IV 3 – dům čp. 3/IV 4 – dům čp. 4/IV 5 – dům čp. 6/IV 6 – dům čp. 7/IV 7 – dům čp. 10/IV 8 – dům čp. 11/IV 9 – kaple sv. Jana Nepomuckého 10 – kašna 11 – most 12 – mlýn čp. 16/IV 13 – býv. johanitská komenda

johanitská komenda Johanitská komenda byla při starším románském kostele (odkrytém archeologickým výzkumem v roce 1994) založena ve 40. letech 13. století Havlem z Lemberka. V blízkosti kostela došlo k postavení pozdně románské patrové severní budovy konventu. Z této stavební fáze se dodnes dochovalo torzo přízemí se čtvercovým sálem a k němu z jihu připojená věžovitá stavba. Údajně v letech 1247–1249 románský kostel vyhořel, což umožnilo rozšíření komendy jižním směrem. Kolem roku 1250 bylo přízemí věžovité stavby přeměněno na kapli sv. Jana Křtitele s přístavbou presbytáře. Komenda fungovala i po roce 1420, kdy ji s klášterním panstvím získává Jan z Ralska. V roce 1425 ji však vypálili sirotci. Rozsáhlé zbytky čtyřkřídlé komendy byly přebudovány na hrad nazývaný Krucemburk doložený roku 1499. Jan z Oppersdorfu tento hrad v letech 1552–1579 přestavěl na renesanční zámek. Po polovině 16. století prošlo přízemí komendy úpravou na sklepy nově vybudovaného zámeckého pivovaru. Po požáru zámku v roce 1858, jeho částečné demolici a přestavbě v roce 1909 byly zbytky komendy zakonzervovány ve stavbě dnešního domu čp. 1/IV. K románské věžové stavbě s kaplí sv. Jana Křtitele z jihu podélně přiléhá patrová budova konventu. V obou podlažích je budova dvouprostorová, tvořená vstupním sálem a druhou severní místností přilehající k věži s kaplí. Zatímco přízemní velký sál konventu zaklenují tři pole křížových kleneb bez žeber, shodný prostor v patře byl plochostropý. V tomto prostoru byl učiněn významný objev zbytků tělesa mohutného krbu z doby výstavby objektu. Přízemní severní místnost zaklenuje románská klenba bez žeber a obdobné řešení se promítlo i do prostorů patra. Z protilehlého západního klenebního čela se dochovaly pouze úseky zdiva z lomového kamene. Torzo třípodlažní věžové stavby s kaplí sv. Jana Křtitele je utvářeno z řádkového kvádříkového zdiva. Téměř čtvercový prostor lodi překrývalo jedno pole bezžebrové křížové klenby. Prostor se půlkruhovým triumfálním obloukem otvírá do polygonálního kněžiště zaklenutého konchou. Patro věžovité stavby pak tvořila plochostropá místnost, ze které ústilo schodiště do zaniklého třetího podlaží. Jižní prostory dnešní budovy čp. 1/IV jsou torzem jižního křídla konventu. (mo)

ČESKÝ DUB 49

soupisNPU_final_215.indd 49

31.3.2010 9:54:42


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 1/IV Objekt čp. 1/IV je torzem někdejšího českodubského zámku postaveného za Jana z Oppersdorfu v letech 1552–1579 na základech zaniklé johanitské komendy. Po požáru roku 1858 zbylo ze zámku pouze východní křídlo, které získalo současnou podobu v roce 1909. Samotný objekt je dnes zpřístupněn Podjěštědským muzeem v rámci prohlídky johanitské komendy a nalezneme jej ve střední části areálu. Zděný objekt čp. 1/IV nepravidelného, v zásadě však obdélného půdorysu, má jedno podzemní podlaží s členitými sklepními prostory a dvě nadzemní podlaží. Valbovou střechu hlavního objektu kryjí eternitové šablony. Kolmo na ni navazuje valbová střecha zastřešující schodiště. Jednotlivá průčelí s nečleněnými fasádami jsou opatřena hladkou omítkou, ze které vystupují odkryté středověké části zdiva a okenních otvorů. Před východní průčelí předstupuje mělký rizalit zakončený nad úrovní korunní římsy trojúhelným štítem s kruhovým okénkem. (mo)

pivovar čp. 2/IV Dům čp. 2/IV se nachází na jihovýchodní straně areálu, kde na zlomu zámecké ostrožny tvoří obvod někdejší hradby johanitské komendy. Jádro dochované stavby původního panského pivovaru vzniklo kolem roku 1564. Až do roku 1909 stály východně a severně od čp. 2/IV další pivovarské budovy (varna, vrátnice a vstup do spilky). Objekt pivovaru poničený požárem v roce 1858 následně prošel přestavbou podle projektu Josefa Pruvota (1806–1883), avšak již v roce 1886 byl provoz zrušen. Současnou romantizující podobu budova získala kolem roku 1910 v souvislosti s celkovou přestavbou areálu. Zděný objekt obdélného půdorysu doplňuje v nádvorním průčelí krátké křídlo s menší vstupní přístavbou. Valbovou střechu kryjí eternitové šablony. Kvůli poloze na hraně ostrožny má stavba odlišné patrování v podélných průčelích. Nádvorní a boční severovýchodní průčelí vystupuje nad terén pouze přízemím a patrem. Jihovýchodní průčelí má vysokou kamennou podezdívku v rozsahu minimálně jednoho běžného podlaží suterénu, dále přízemí osvětlené šesti okny a patro se shodným počtem segmentově zakončených čtyřdílných oken. Celá třípodlažní fasáda je členěná mohutnými asymetricky umístěnými opěrnými pilíři. Patro v páté a šesté ose vynáší segmentové pasy vyrovnávající odskok zdiva a kopírující průběh někdejší hradby v přízemí a suterénu. Nad okny patra probíhá plochá korunní římsa. Severovýchodní a severozápadní průčelí je opatřeno hrubou omítkou šedivé barvy s vodorovným průběžným pásem bílé hladké omítky v úrovni patra. Na severovýchodní průčelí směřující do nádvoří navazuje přístavba se sedlovou střechou a menší přízemní přístavek na lichoběžném půdorysu s pultovou střechou. Patro prosvětlují segmentově zakončená dvoukřídlá okna. Jihozápadní průčelí navazuje na sousední objekt čp. 3/IV a částečně na hmotu kaple sv. Jana Nepomuckého. V interiéru se nacházejí unikátní klenuté prostory. (mo)

kaple sv. Jana Nepomuckého Renesanční kapli nechal postavit Jan z Oppersdorfu v letech 1552–1559. Kaple byla během 17. a 18. století poškozena dvěma požáry. Po posledním z nich z ní zbylo pouze obvodové zdivo. Po opravě a novém vysvěcení kaple v roce 1722 získala patrocinium sv. Jana Nepomuckého. Za Josefa II. došlo k jejímu zrušení. V roce 1803 byla přestavěna na městský špitál s vestavěným třetím podlažím sloužícím provozu přilehlého pivovaru. Současná podoba kaple souvisí s celkovou úpravou areálu v roce 1910. Jednolodní stavbu obdélného půdorysu se skosením při západním průčelí způsobeným průběhem hradební zdi zakončuje půlkruhový presbytář. Valbovou střechu kryjí plechové šablony. Jednotlivá průčelí jsou opatřena hladkou omítkou, kterou člení půlkruhově zakončené pásy hrubé omítky naznačující v ploše vysoká okna. Dnes je kaple osazena menšími pravoúhlými okny v pískovcových ostěních. Řada destrukcí omítek odhaluje velké plochy lomového zdiva a části zazděných kruhových okenních ostění. Na jižním průčelí se dodnes dochoval půlkruhově zakončený renesanční portál vyskládaný z pískovcových kvádrů. (mo)

50 ČESKÝ DUB

soupisNPU_final_215.indd 50

31.3.2010 9:54:48


OKRES LIBEREC

brána a byt sládka čp. 3/IV Dům čp. 3/IV, kde se nacházela sladovna, byt sládka a místnost pro čeleď, je součástí jižního obvodu areálu. Zaoblená hmota domu s bránou kopíruje v místech zlomu zámecké ostrožny průběh někdejší hradby johanitské komendy. Objekt navazuje na východní straně na pivovar čp. 2/IV s kaplí sv. Jana Nepomuckého a dům čp. 15/IV, se kterými byl v jednotlivých podlažích funkčně propojen. Ze západu přiléhá na budovu čp. 4/IV. Brána a prostory západně od ní pocházejí z doby výstavby zámku z přelomu 15. a 16. století. Východní část domu vznikla v souvislosti s výstavbou pivovaru v 60. letech 16. století. Původně patrový objekt byl poničen v roce 1858 požárem a následně v pivovarské části přestavěn podle projektu Josefa Pruvota (1806–1883). Současná romantizující podoba domu z období kolem roku 1910 byla provedena v souvislosti s celkovou přestavbou areálu zámku. Přízemní zděný objekt je umístěný na obdélném půdorysu s vysokou omítanou zdí, která v jižním průčelí vyrovnává prudký sklon svahu. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony. Severní nádvorní průčelí je šestiosé, přičemž krajní pravou osu představuje jižní zámecká brána s kamenným půlkruhově ukončeným portálem s okosenou vnitřní hranou. Průjezd zaklenuje valená klenba. V horní části nalezneme na výběhu klenby iniciálu a dataci: „18 W 11“ (Svatopluk Technik uvádí, že při rekonstrukci došlo pravděpodobně ke zkomolení původní datace 1511). Zbylá část průčelí náleží k pivovaru a je opatřena hrubou omítkou. V ose umístěný vstup ohraničený kamenným ostěním se světlíkem má z každé strany situovanou dvojici oken. Dveře jsou dvoukřídlé rámové s trojicí kazet. Jižní průčelí je oproti severnímu členitější. Levou část zabírá hladce omítaný objekt s portálem brány. Vpravo od brány nalezneme omítaný pilíř, vedle něhož vystupuje obdélná přístavba, na kterou navazuje až ke kapli sv. Jana hrázděná galerie vynášená dřevěnými konzolami. (mo)

dům čp. 4/IV Secesní dům čp. 4/IV, někdejší kojenecký ústav, postavený roku 1909 podle návrhu norimberského architekta Jakoba Schmeissnera (1874–1955) je součástí jihozápadního obvodu areálu a v místech zlomu zámecké ostrožny kopíruje obvod někdejší hradby johanitské komendy. Patrový zděný objekt obdélného půdorysu navazuje na východní straně na bránu u domu čp. 3/IV. Členitou valbovou střechu kryjí eternitové šablony. Dům stojí ve svažitém terénu, takže při jižním průčelí vystupuje suterén na úroveň přízemí. Objekt je opatřen hrubou omítkou, kterou v úrovni přízemí doplňují vyzdívky z pískovcových kvádrů. Severnímu průčelí obrácenému do dvora dominuje centrální mělký rizalit. Okna odpovídají svým tvarem a nepravidelným rozmístěním uspořádání interiéru. Při pohledu od severu nalezneme nad levou částí přízemí pásový reliéf znázorňující hrající si děti. Jižnímu průčelí opět dominuje středový rizalit s třemi arkádovými oblouky v úrovni vyvýšeného suterénu. K rizalitu se od východu přimyká schodiště vedoucí do patra. (mo)

dům čp. 6/IV Klasicistní dům čp. 6/IV postavený na starších základech roku 1858 je součástí západního obvodu areálu a jeho hmota částečně sleduje průběh někdejší hradby johanitské komendy v místech zlomu zámecké ostrožny. Patrový zděný objekt obdélného půdorysu na severní straně navazuje na dům čp. 7/IV. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony. Kvůli příkrému svahu vystupuje na západním průčelí suterén na úroveň přízemí. Západní průčelí orientované do svažité zahrady člení čtyři mohutné opěráky vyzděné z pískovcových kvádrů. Nepravidelné umístění pravoúhle zakončených okenních otvorů s šambránami odpovídá postupným úpravám dispozice interiéru. Počtu jednotlivých os odpovídá i členění fasády, které se skládá z nestejně velkých polí hrubé omítky šedivé barvy vertikálně a horizontálně oddělených pásy bílé hladké omítky. Hlavní vchod umístěný v jednoduchém obdélném pískovcovém ostění s nadpražním okénkem je osazen dvoukřídlými dveřmi rámové konstrukce. Jižní boční průčelí s hladkou fasádou odděluje od sousedního objektu úzký průchod s kamennou zídkou a brankou. (mo)

ČESKÝ DUB 51

soupisNPU_final_215.indd 51

31.3.2010 9:54:53


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 7/IV Dům čp. 7/ IV je postaven, obdobně jako sousední navazující objekt čp. 6/IV, na starších základech z období kolem roku 1858. Budova domu stojící při západním obvodu areálu shodně sleduje průběh hradby johanitské komendy. Patrový zděný dům obdélného půdorysu navazuje na dům čp. 6/IV a na dům čp. 8/IV. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony. Fasády shodné se sousedním domem čp. 6/IV znehodnotily úpravy provedené v 80. letech 20. století. V ploše fasády opatřené bílým nátěrem se střídají nestejně velká pole hrubé omítky, která jsou vertikálně a horizontálně oddělena pásy hladké omítky. Nevhodné okenní a dveřní výplně pocházejí z již zmiňovaných úprav. V přízemí nalezneme nově proražený vjezd do garáže a okenní otvory vyplněné luxfery. V patře jsou pak umístěna obdélná asymetricky dělená dvoukřídlá okna svými rozměry narušující charakter stavby. K západnímu průčelí přiléhá novodobá terasa vyrovnávající prudký západní svah ostrožny. (mo)

škola čp. 10/IV Klasicistní budova byla vystavěná v roce 1814 na místě starších patrně dřevěných školních staveb doložených písemnými prameny již v 16. století. V roce 1880 byla provedena dodnes částečně dochovaná novorenesanční fasáda a přízemní dvorní přístavba. Objekt stojí při Kostelní ulici a uzavírá zámecký areál od severu. Na zděný patrový objekt obdélného půdorysu přiléhá patrová kolmo umístěná dvorní přístavba. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony. Východní průčelí obrácené do Kostelní ulice člení čtveřice lizén. Část plochy vymezená středními lizénami vrcholí nad profilovanou korunní římsou trojúhelně zakončeným štítem s kruhovým oknem a štukovým nápisovým zrcadlem. Zbylá průčelí včetně dvorní přístavby, která prošla v nedávné minulosti utilitárními úpravami, jsou opatřena hrubou cementovou omítkou okrové barvy. V současné době probíhá částečná rehabilitace historického vzhledu objektu. (mo)

dům čp. 11/IV Dům čp. 11/IV se nachází v severovýchodní části areálu, mezi ulicemi Starý zámek a Kostelní. Dnešní objekt stojí na místě brány a budovy renesanční panské palírny a hospody z druhé poloviny 16. století. Patrová část domu pochází z přestavby areálu zámku po požáru v roce 1858, přičemž fasády jsou sjednocené úpravami z počátku 20. století. Zděný patrový objekt obdélného půdorysu rozšiřuje přístavba západního průčelí. Valbová střecha rozdělená požární zdí na dvě části má na severu sedlové ukončení přiléhající k jižnímu průčelí staré školy. Na jižní průčelí domu navazuje nižší přízemní budova (nyní bez domovního čísla). Východní průčelí opatřené hrubou cementovou omítkou je v místě střešní požární zdi opticky rozděleno na dvě části. Fasádu vertikálně dělí průběžný pás žluté barvy naznačený v omítce. Při pohledu od východu je levá část domu osazena novodobými disproporcionálními okny. V přízemí pravé části stavby se nachází vrata garáže a segmentově zakončené ústí průjezdu. (mo)

mlýn čp. 16/IV O někdejším Panském nebo také Dolením mlýnu nalezneme první zprávy z roku 1621, kdy je ve mlýně uváděn mlynář Adam Proud. Původně dřevěný mlýn dostal současnou podobu na počátku 19. století. Voda na jeho kolo přitékala ze dvou stran. Ze západu náhonem z Ještědky vytvořeným v bývalém vodním příkopě komendy a z východní strany z náhonu, který procházel městem a korytem od Hořeního mlýna. Ve mlýně se mlelo až do roku 1948. Nalezneme ho při Husově ulici, jižně od zámeckého areálu, v těsné blízkosti kaple sv. Jana Nepomuckého. Zděnou patrovou stavbu půdorysu písmene T kryje relativně nízká sedlová střecha nad půdní nástavbou. Jednotlivá průčelí jsou opatřená plochami hrubé omítky šedé barvy orámované hladkými pásy světlejšího odstínu. Pravoúhlá okenní ostění doplňují barokně tvarované mříže. Také jednotlivé vstupní dveře jsou umístěny v pravoúhlých pískovcových ostěních. Ostění vstupu na západním průčelí zdobí naznačený volutový klenák s číslem: „Nro 34“. (mo)

52 ČESKÝ DUB

soupisNPU_final_215.indd 52

31.3.2010 9:54:57


OKRES LIBEREC

most Kamenný most u jižní zámecké brány pravděpodobně nahradil v polovině 16. století starší padací most. Současně s tím se vodní příkop, který most překlenoval, změnil na náhon Doleního mlýna. Dnes most navazuje na komunikaci procházející jižní zámeckou bránou a dále směřující k Husově ulici. Kamenný jednoobloukový most překlenuje bývalý vodní příkop respektive dnes zasypaný mlýnský náhon. Těleso mostu je vyzděno částečně lomovým kamenem a v horní části nověji pískovcovými kvádry. Mostovku dlážděnou žulovými kostkami lemuje na východní straně nízké zábradlí vyzděné opět z pískovcových kvádrů a na západní straně oplocení školky čp. 4/IV. Jediný mostní půlkruhový oblouk uzavírá na západní straně zazdívka umístěná zde z důvodů navýšení terénu zahrady na západní straně mostu. (mo)

kašna Secesní kašna z počátku 20. století postavená podle návrhu architekta Jakoba Schmeissnera (1874–1955) se nachází v mírném svahu na jižním konci parčíku rozprostírajícího se uprostřed zámeckého areálu. Kašna se skládá z trojboké opěrné zídky vyzděné z žulových kvádrů a oblé nádržky. Střední část ukončuje půlkruhový nástavec s koulemi po stranách. Od středové části vybíhají do stran oblá ramena zídky na koncích opět zdobená koulemi. Ke střední části se přimyká nádržka z umělého kamene. Nad ní je umístěn geometrický reliéf se secesně tvarovaným maskaronem, ze kterého proudí voda. (mo)

ČESKÝ DUB 53

soupisNPU_final_215.indd 53

31.3.2010 9:55:02


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

radnice čp. 1/I ÚSKP ČR č. rejstříku 46009/5–4198 s p. č. 1

Radnici čp. 1 nechal postavit roku 1565 tehdejší majitel panství Jan z Oppersdorfu. Renesanční dvoupodlažní stavba s věží byla postavena izolovaně ve svažitém terénu jihovýchodní části dnešního náměstí Bedřicha Smetany. Roku 1694 budovu radnice značně poškodil požár. Její oprava probíhala průběžně až do roku 1733. Koncem 18. století se na objektu začaly projevovat vážné stavební poruchy, a proto bylo v roce 1800 přistoupeno ke generální opravě. Na přelomu 19. a 20. století začal být stavebně technický stav budovy opět nevyhovující, a tak se město rozhodlo k její opětovné přestavbě. Za velké finanční podpory firmy Schmitt byl objednán návrh u vídeňského architekta Wilhelma Klingenberga (1850–1910). Podle jeho návrhu vypracoval prováděcí projekt liberecký architekt Ernst Schäfer. Při samotné přestavbě probíhající v letech 1905–1907 bylo k východnímu průčelí radnice připojeno nové patrové křídlo a budovu sjednotila nová secesní úprava fasád a interiérů. Radnice je dnes součástí městské památkové zóny. Na jihozápadě rozšiřuje stavbu obdélného půdorysu kolmé křídlo vystupující v podélných průčelích v podobě rizalitů zakončených trojúhelnými štíty. V severním nároží se k budově přimyká osmiboká pětipodlažní věž ukončená cibulovitou bání s lucernou. Vlastní objekt má dvě nadzemní podlaží a klenutý renesanční suterén, který kvůli svažitému terénu částečně vystupuje v jihovýchodním průčelí nad úroveň náměstí. Střecha je sedlová, v jihozápadní části s rizality na ni navazuje kolmá střecha stejného typu krytá vláknocementovými šablonami. Plochy jednotlivých průčelí opatřených hladkou omítkou doplňují jednoduché štukové šambrány a secesní dekory. V interiéru budovy nalezneme tři renesanční desky přenesené roku 1918 na nové schodiště. Desky s českými nápisy nesou erby města Dubu s datací 1665, znak Jana z Oppersdorfu a jeho druhé manželky Marie z Lobkovic a znak hejtmana panství Jetřicha Slatinského s datací 1665. (mo) Ressel, 1903–1905, s. 686; Šimák 1909, s. 19–21; UPČ I,1977, s. 212; Kibic 1988, s. 57; Kuča 1996, s. 560; Edel 2006, s. 39.

dům čp. 10/II ÚSKP ČR č. rejstříku 12998/5–5560 s p. č. 131

Historizující vila čp. 10/II, v níž se dnes nachází Husův sbor, je situována na vyvýšeném místě nad křižovatkou ulic Hřbitovní a Řídícího učitele Havla, severně od historického městského jádra. Západní stranou přiléhá k okraji městské památkové zóny. Vilu si nechal na místě staršího přízemního objektu vybudovat v roce 1873 českodubský notář Josef Uhlíř. Projektoval ji místní stavitel František Havlina (* 1815) a stavbu realizoval Josef Wollmann ze Suché. V roce 1902 objekt koupila Ida Schmittová a věnovala jej jako nadační dům pro sociální účely. Od roku 1945 stavbu užívá Církev československá husitská. Patrová stavba postavená na půdorysu písmene L má sedlovou střechu krytou eternitovými šablonami. Převážná část objektu je zděná omítaná, pouze na přístavku u východního průčelí se v patře nachází hrázděná konstrukce. Vile dominuje třípodlažní hranolová věž zakončená jehlancovou střechou s eternitovými šablonami, která tvoří severozápadní nároží. V přízemí věže nalezneme boční vstup do budovy v podobě asymetrických dvoukřídlých bohatě zdobených dveří. Vstup je zasazen do novogotického portálu. Další architektonické prvky gotického tvarosloví se uplatňují v hlavním západním průčelí. Vstup ve střední ose tvoří dřevěné dvoukřídlé dveře s motivy slunce. Po stranách jej lemují dva trojúhelné pilastry a zdůrazňuje ho velké okno gotického tvaru a štít zdobený stylizovanými fiálami. Jižní průčelí domu obrácené k městu zakončuje trojúhelný štít doplněný ve vrcholu a po stranách nízkými sloupky. Vzhled budovy doplňuje schodišťová věž, jež je v patře osazená okny ukončenými lomeným obloukem, která se přimyká k dvornímu východnímu průčelí. Její dlátkovou střechu kryjí eternitové šablony. (ok) UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 157; Kuča 1996, s. 562; Vlček 2004, s. 222; Edel 2006, s. 68.

54 ČESKÝ DUB

soupisNPU_final_215.indd 54

31.3.2010 9:55:08


OKRES LIBEREC

areál domu čp. 31/IV ÚSKP ČR č. rejstříku 43963/5–5247 s p. č. 748, 749, 750, 750/1 (část), 750/2 (bez stavby), 781, 1549, 1550, 1553/1, 1553/2 a na p. č. 781

Areál bývalé Blaschkovy vily se nachází v jihozápadní části Českého Dubu, severně od ulice Svobody, na místě starého dubského hospodářského dvora. Pro svého zetě Konrada Blaschka zde nechal toto reprezentativní sídlo vybudovat úspěšný českodubský továrník Franz Schmitt. Areál koncipovaný v jednotném historizujícím stylu tvoří vlastní obytná budova čp. 31/IV, domek správce čp. 32/IV, kuželník, hospodářská budova a altán, které obklopuje zahrada s bazénem a ohraničuje opěrná zeď s oplocením a bránami. Areál je součástí městské památkové zóny. Od roku 1945, kdy byl objekt zkonfiskován původním majitelům, zde sídlí Podještědské muzeum založené v roce 1919 místním učitelem Václavem Havlem. Anděl - Technik 1991, s. 160–163; Edel 2006, s. 93–95; Halík 2007, s. 25–26.

Blaschkova vila čp. 31/IV Vila čp. 31/IV se nachází v centrální části areálu. Dle datací na štítech východního průčelí byla postavena v letech 1880–1881 nám dosud neznámým architektem. V roce 1884 nebo 1885 (první dataci cituje literatura, druhá se nachází na štítu vstupního průčelí) byla rozšířena o prostory obklopující průjezd. V roce 1906 budova získala monumentální otevřenou schodišťovou halu s galerií v patře realizovanou dle návrhu vídeňského architekta Wilhelma Klingenberga (1850–1910). Patrová vila má členitý půdorys, který je patrně ovlivněn jak původní stavbou hospodářského dvora, tak jejími pozdějšími dostavbami. Střechy jsou sedlové kryté vláknocementovými šablonami, které nahradily původní břidlici. Na severní straně vystupuje čtvercová věž zakončená dlátkovou valbovou střechou se zdobnou kovovou korunou. Hrázděné štíty rizalitů lemuje dřevěná řezbářsky detailně propracovaná konstrukce. Fasády z režného cihelného zdiva se žulovou podezdívkou doplňují plastické pískovcové prvky a desky s ornamentálním dekorem. (pš)

domek správce čp. 32/IV s příslušenstvím Objekt čp. 32/IV, který dle informací uvedených v literatuře, sloužil jako byt správce, v sobě jistě zahrnoval i další prostory technického a skladovacího zázemí domu. V rámci areálu se nachází v jeho jihozápadním cípu, vlevo od hlavní brány. Přízemní stavba postavená na půdorysu písmene L má předsazené hrázděné polopatro. Sedlovou střechu s polovalbou krytou plechem prostupují cihelné komíny, drobné trojúhelné vikýře se zdobným zastřešením a směrem do nádvoří štít bosovaného rizalitu. Fasády posazené na žulové podezdívce jsou dekorovány cihelnými záklenky oken a mají nároží armovaná bosovanými pískovcovými kvádry. Plasticitu fasád zdůrazňuje i užití dvou struktur omítek a kontrastní barevnost. Objekt je přístupný portikem štítového východního průčelí a dvoukřídlými dřevěnými dveřmi z nádvoří. Do krátkého dvorního křídla jsou vestavěny historické garáže, na které navazuje přízemní část se dvěma otevřenými kolnami. (pš)

kuželník Kuželník je umístěný ve svahu zahrady, severně od hlavní budovy. Charakteristická dřevěná bedněná stavba postavená na kamenné podezdívce s cihelným lemem má půdorys písmene T. Sedlovou střechu s přesahem kryje lepenka. Objekt prosvětlují jednoduchá rozměrná okna dělená do menších tabulek. Přední prostor, o rozměrech 6 x 3 metry, sloužil jako zázemí pro hráče, vlastní dráha široká 3 metry a dlouhá 25 metrů je na severní straně ukončena spadištěm. Kuželník stále slouží svému účelu. Pro zvýšení komfortu hráčů v zimním období byl v nedávné době do jeho přední části vestavěn komín. (pš)

ČESKÝ DUB 55

soupisNPU_final_215.indd 55

31.3.2010 9:55:12


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

hospodářský objekt Stavba se nachází v severní části areálu u zadní brány nad svahem. Hospodářský objekt vystavěný na úzkém přibližně obdélném půdorysu byl dle literatury využíván jako prádelna, lednice a skladiště. Tento objekt není památkově chráněn. Prádelna byla situována ve vyšší části objektu (umístěného blíže k zadní bráně) s polopatrem pod sedlovou střechou, kterou prostupuje výrazný cihlový komín. Ten částečně předstupuje i z půdorysu východního průčelí. Fasády jsou členěny lizénovými pásy a opatřeny omítkou dvojí struktury. Hrubé omítky je užito v ploše, hladké na plastických prvcích. Na prádelnu navazuje nižší část s pultovou střechou s obdobnou úpravou fasád a atikovou nástavbou na jihu, která byla utilitárně upravena pro nové využití. Objekt z jihu uzavírá otevřený přístřešek se zdobnou dřevěnou konstrukcí. (pš)

altán Drobná osmiboká stavba altánu stojí v severozápadním nároží ohradní zdi, před kterou částečně předstupuje. Dřevěná konstrukce altánu je posazena na vysokou podezdívku zdobně vyzděnou z cihelného zdiva a pískovcových bosovaných kvádrů, kterou ukončuje římsa se zubořezem. Altán je otevřený arkádami s náročnou řezbou v horní části, jež koresponduje se zdobnými štíty vily. Spodní část tvořící zábradlí je zdobně prořezávána. Altán zastřešuje jehlancová střecha nově krytá vláknocementovými šablonami. (pš)

zahrada s bazénem Pozemek zahrady má tvar protáhlého trojúhelníku, jehož jihovýchodní část je upravena do podoby malého přírodního parku. Na historické řešení zahrady upomíná kamenný kruhový bazén v prostoru před východním průčelím, který byl původně osazen kamennou fontánou. Jižnímu cípu zahrady pak dominuje rozložitá lípa. Nádvoří je vydlážděno černým čedičem kladeným nepravidelně do velkých čtverců orámovaných žulovými kostkami. V roce 1979 byl na nádvoří přemístěn rumpál z Druzcova (viz samostatná anotace). Západní cíp zahrady nyní slouží také jako lapidárium dovezených soch a památníků z okolí Českého Dubu (nacházejí se zde mimo jiné dva smírčí kříže z Proseče a Letařovic a tři náhrobní stély z počátku 19. století ze zaniklého českodubského židovského hřbitova). (pš)

opěrná zeď s oplocením a dvěma bránami Celý areál ohraničuje původní oplocení se dvěma bránami. Terénní zlom v jihovýchodní části areálu vyrovnává opěrná zeď vyskládaná z lomového zdiva. Zeď ukončuje cihelný lem, který překrývají kamenné desky. Areál je přístupný hlavní bránou z ulice Svobody, která navazuje na správcovský domek. Bránu tvoří čtyři kvadratické sloupy s probranými hranami, které mají pískovcové zdobné hlavice, patky a cihlový dřík. U centrální vjezdové části jsou sloupky osazeny kamennými patníky a kovovými lucernami. Vjezdová část i menší postranní branky jsou opatřeny zdobnými kovovými vraty. Na bránu východním směrem navazuje kovový zdobný plot. Zadní brána umístěná v severní části areálu je obdobně, avšak méně honosně provedena a osazena dřevěnými vraty. Oplocení areálu v méně exponovaných místech tvoří dřevěný laťový plot postavený mezi kamenné sloupky. (pš)

56 ČESKÝ DUB

soupisNPU_final_215.indd 56

31.3.2010 9:55:17


OKRES LIBEREC

areál domu čp. 39/IV ÚSKP ČR č. rejstříku 43964/5–5248 s p. č. 764, 766, 768/1, 768/3, 835/1, 835/2, 848, 850, 851, 853, a p. č. 765, 767, 768/2, 854/3 (bez staveb)

Areál někdejšího panského dvora a pozdějšího historizujícího rodinného sídla českodubského textilního průmyslníka Franze Schmitta se nachází v údolí potoka Ještědky severozápadně od historického městského jádra. Rozlehlý areál vybudovaný v 70. letech 19. století se skládá ze samotné vily v podobě novorenesanční zámku čp. 39/IV, přidružených hospodářských staveb (hospodářská a správní budova, konírny a vrátnice) a rozsáhlého parku. Hieke 1984, s. 59–61; Anděl - Technik 1991, s. 173; Hendrych 1999, s. 217–218; Edel 2006, s. 91–93.

Schmittova vila čp. 39/IV Na místě dnešní vily čp. 39/IV stál dvůr doložený k roku 1588, který vznikl spojením dvou menších statků a byl podle majitele Martina Michala nazýván dvůr Michalovský. Po roce 1612 se v jeho držení vystřídala řada majitelů z řad drobné šlechty, až ho v roce 1670 koupila Marie Anna abatyše kláštera sv. Jakuba ve Vídni. Soubor barokních zděných budov s velkou sýpkou byl později rozdělen mezi více majitelů, od kterých ho vykoupil v letech 1855–1867 Franz Schmitt. Ten nechal celý soubor přestavět na velkorysé rodinné sídlo připomínající svou kompozicí zámecký areál. Celá přestavba byla realizována podle plánu libereckého architekta Gustava Sacherse (1831–1874) v letech 1873–1874. Během druhé světové války byla vila využívána jako česká obecná škola a knihovna berlínské lékařské fakulty. Od roku 1950 objekt slouží jako domov důchodců. Zděná třípodlažní stavba zámeckého charakteru stojí na členitém v zásadě však obdélném půdorysu. Půdorys rozšiřuje na jižním průčelí dvojice rizalitů zakončených nízkými trojúhelnými tympanony s figurálními reliéfy. Dvornímu severnímu průčelí opět dominuje trojúhelným tympanonem zakončený vstupní rizalit, na který severním směrem navazuje hospodářské křídlo. Nízkou valbovou střechu vily dnes kryjí plechové šablony. Charakter a hmotu stavby silně narušuje nástavba třetího podlaží středové části domu provedená v 80. letech 20. století. Fasády jednotlivých průčelí vynikají kvalitou štukové výzdoby. Okenní otvory pravidelně rozmístěné v ploše pásových bosáží lemují šambrány, štukové suprafenestry a sádrové parapetní výplně. Průběžnou profilovanou římsu v úrovni druhého podlaží doprovází korunní římsa vynášená štukovými konzolami. K jižnímu průčelí obrácenému do parku přiléhá vyvýšená terasa nepravidelného půdorysu ohraničená opěrnými zdmi z žulových kvádrů. V minulosti se na tomto místě nacházel patrový skleník, který byl spolu se zábradlím s balustrádou odstraněn po roce 1945. Terasa je přístupná širokým schodištěm přímo z parku nebo proskleným vstupem umístěným pod balkónem jihozápadního rizalitu vily. (mo)

hospodářská budova Hospodářská budova navazuje na severovýchodní část vily a tvoří severní křídlo areálu. Patrovou zděnou budovu obdélného půdorysu propojuje s vilou spojovací krček s bránou umístěnou v kamenném segmentově ukončeném a bosovaném portálu. Obdobně řešené je i její napojení ze severu na bývalý objekt koníren. Valbovou střechu stavby kryjí také plechové šablony. Fasády byly v druhé polovině 20. století zjednodušeny a utilitárně osazeny velkoformátovými nedělenými okny. Z původního členění se dochovala pouze průběžná patrová římsa. (mo)

ČESKÝ DUB 57

soupisNPU_final_215.indd 57

31.3.2010 9:55:28


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

konírny Objekt koníren z druhé poloviny 19. století spojený s hospodářskou a správní budovou uzavírá nádvoří od severu. Přízemní zděná stavba stojí na obdélném půdorysu. Objekt s valbovou střechou nad vloženým polopatrem kryjí eternitové šablony. Jižnímu průčelí členěnému pásovou bosáží dominuje dvěma pilastry vymezená středová část se vstupem, nad kterou se nachází nízký středový trojúhelný štít s dřevěným podbitím osazený sádrovou koňskou hlavou. Půlkruhově zakončené okenní otvory přízemí částečně vyplňují novodobá obdélná okna. Na severní průčelí se středovým trojúhelně zakončeným rizalitem navazují utilitární přízemní přístavby a větší haly sloužící někdejšímu JZD. (mo)

správní budova Správní budova spojená s objektem koníren uzavírá nádvoří před vilou od západu. Zděnou patrovou budovu obdélného půdorysu rozšiřuje na západním průčelí schodišťový rizalit ukončený trojúhelným tympanonem. Nízkou valbovou střechu kryjí plechové šablony. Po utilitární úpravě fasád jsou jednotlivá průčelí opatřena hladkou omítkou a okenní otvory vyplňují novodobá nedělená okna. Z původního členění fasád se dochovala pouze podezdívka z pískovcových desek a korunní římsa vynášená konzolami. Vstup do budovy umístěný ve schodišťovém rizalitu je přístupný po novodobém předsazeném schodišti. Na dvorní průčelí přiléhá drobná novodobá zděná veranda s rovnou střechou. Samotný objekt správní budovy obklopuje v západním a severním směru další řada různých přístaveb spojených s provozem domova důchodců a někdejšího JZD. (mo)

park Rozlehlému parku rozkládajícímu se v nepravidelném půdorysu v údolí potoka Ještědky dal na konci 19. století přírodně krajinářskou podobu zahradní architekt Eduard Petzold z Muskau. Návrh zpracoval pro zadavatele Franze Schmitta v roce 1869. Zámek s parkem propojuje terasa se schodištěm. Původní kompoziční centrum parku s umělým jezírkem a vodotryskem dotvářela dnes již zaniklá sochařská díla. Romantický charakter dále doplňovaly i drobná stavba altánu a šestiboká hláska při západní části oplocení. Hlavní vstup je situovaný při jižním cípu areálu. Někdejší brána, ze které dnes zbyly pouze žulové pilířky, přiléhá k objektu vrátnice. Tuto patrovou zděnou budovu s nízkou sedlovou střechou a naznačeným hrázděním v patře vyprojektoval na počátku 20. století stavitel Karel Artl. Oplocení parku navazuje na oplocení samotné vily a obíhá svah s opěrnými kamennými zdmi nad západní stranou parku. Plot z větší části tvoří zdobná kovová pole se žulovým soklem. V zadní jihozápadní části parku byl pak použit zjednodušený dřevěný plaňkový plot osazený v žulových pilířích. Většina oplocení dnes chybí nebo je silně poškozena. Významnější dřeviny rostou v okrajových kulisách parku a poblíž zámku. Hlavní kosterní dřeviny odpovídají společenství bučin. Potok Ještědka byl v části procházející parkem regulován a tvoří jeho východní hranici. (mo)

58 ČESKÝ DUB

soupisNPU_final_215.indd 58

31.3.2010 9:55:33


OKRES LIBEREC

městské hradby ÚSKP ČR č. rejstříku 14458/5–4194 s p. č. (v rozsahu hradby) 38/1, 38/2, 40/1, 48, 49, 50, 51, 54, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 128, 208, 211/1, 220, 307, 308, 309/1, 309/3, 309/4, 665, 666, 667/2, 668, 690, 691, 692, 695, 700, 701, 702, 705, 708, 713, 717

Hradby byly pravděpodobně vystavěny již ve 13. století jako fortifikační prvek areálu johanitské komendy. První písemná zmínka o městských hradbách ovšem pochází až z roku 1512. Tehdejší rozsah opevnění byl tedy někdy na přelomu 15. a 16. století rozšířen do podoby opevnění historického jádra města Dubu, které oddělovalo městskou část od dolního a horního předměstí. Hradby města Český Dub se dodnes zachovaly pouze torzovitě. Na východním okraji města byly městské hradby vystavěny na hraně ostrožny nad říčkou Ještědkou. V tomto prostoru můžeme nalézt nejuceleněji zachovaný průběh městských hradeb mezi severozápadní částí zámeckého areálu a jižním průčelím kostela Sv. Ducha. V místě druhotně rozšířené lodi kostela je hradba přerušena a dále pokračuje až od severního průčelí dále k severovýchodu. Do této části dochovaného zdiva je včleněna polygonální bašta. Dalším dochovaným úsekem městských hradeb je zdivo viditelné přibližně v linii dnešní Husovy ulice a ulice Starý zámek, torzovitě pak v linii ulice Křelinovy. Na křižovatce ulic Komenského a U Školy se zachovala další bašta, tentokrát čtvercového půdorysu, která byla původně začleněna do průběhu hradeb. Dnes ji historizující brána z roku 1907 spojuje s domem čp. 45. Zdivo městského opevnění bylo vybudováno z nahrubo opracovaného pískovce a opuky, přičemž místy vykazuje snahu o řádkování. V úseku, kde hradba vymezuje obvod města nad strmým údolím Ještědky, zajišťují konstrukci mohutné opěráky. Ty stabilizovaly zdivo nad terénní hranou. Novodobými zásahy a opravami byly do zdiva hradeb vloženy dozdívky z cihel, koruna zdiva pokryta pálenými cihlami a k hradebnímu tělesu byly přistavovány jak obytné, tak hospodářské objekty. (rt) Šimák 1909, s. 8; Sedláček 1932, s. 262–263; Anděl - Technik 1991, s. 139–142; Edel 2006, s. 1–30.

rumpálová studna ÚSKP ČR č. rejstříku 32894/5–4220 na p. č. 1550

Rumpál umístěný v současné době na předním nádvoří Podještědského muzea pochází z hospodářského dvora v Druzcově. V roce 1977, kdy hrozil jeho zánik, byl studenty SPŠS Liberec zdokumentován, rozebrán a o dva roky později sestaven na současném místě. Rumpál z dubového dřeva pochází z konce 18. století. Jeho základ tvoří masivní roubený věnec nesoucí na čepy zapuštěnou nosnou konstrukci pro dřevěné soukolí. Na ni je připevněné velké palečné kolo a menší kolo s ocelovými trny a žlábkem, v němž se pohybuje řetěz se dvěma vědry. Rumpál je obsluhován jednoduchou kovovou klikou. Přístřešek částečně restaurovaný podle dochovaných reliktů tvoří stanová šindelová střecha vynášená dvanácti sloupky se vzpěrami. Celou konstrukci stojící na čtvercovém roštu doplňuje zábradlí ze širokých fošen. (mo) Scheybal 1985, s. 12–14; Anděl - Technik 1991, s. 163; Edel 2006, s. 94.

smírčí kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 54656/5–4299 ve sbírkách Podještědského muzea

Kamenný kříž, který je dnes druhotně umístěn v areálu muzea v Českém Dubu, se původně nacházel na okraji úvozové cesty vedoucí do Letařovic v blízkosti Hradčan. Pískovcový kříž latinského typu má rozšiřující se základnu. Na jeho těle se nacházel jednoduchý kovový kříž. Podnětem k přesunu kříže v roce 1986 bylo především poškození a zdeformování jeho tvaru. (jš, zš)

ČESKÝ DUB 59

soupisNPU_final_215.indd 59

31.3.2010 9:55:38


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

sloup se sochou Panny Marie a sochami světců ÚSKP ČR č. rejstříku 46810/5–4199 na p. č. 2/1

Mariánský morový sloup stojící na náměstí před radnicí v městské památkové zóně, nechalo podle údajů v literatuře a nápisu pod sochou sv. Floriána vztyčit město v roce 1723 (restaurovaný chronogram na podstavci sloupu uvádí rok 1722) jako poděkování za to, že město bylo ochráněno před morovou epidemií a požárem. Obě pohromy zasáhly město krátce před tím (morová epidemie v letech 1713–1714 a požár v roce 1713). Tomáš Edel hypoteticky ztotožňuje monogram FD na soklu podstavce s dubským měšťanem Danielem Fiedlerem jako hlavním mecenášem díla. Fiedler na náměstí vlastnil dům čp. 25/I zvaný U Černého orla, k jehož průčelí Panna Marie Immaculata pohlíží. Pískovcový sloup spočívá na mohutném podstavci ve tvaru rovnoramenného kříže, který stojí na novodobé dvoustupňové základně. Podstavec se skládá z nízkého profilovaného soklu, zúženého hranolového dříku zdobeného nápisovými zrcadly a nízké profilované římsy. Ze středu podstavce vychází vysoký sloup zakončený korintskou hlavicí. Kolem něj jsou na pódiu usazeny sochy světců – na jihovýchodě socha sv. Floriána, na severovýchodě sv. Jana Nepomuckého, na severozápadě sv. Františka Xaverského a na jihozápadě sv. Rocha. Pod každým ze světců je v zrcadle na dříku vytesaný nápis. Pod sv. Floriánem je vytesáno: „Erectum / 1723 / Renovatum 1840“, pod sv. Janem Nepomuckým je obnoven nápis: „Hanc voto / dicavit / Duba / Coeli reginnae / Floriano / Ioani Francisco / et / Rocho“, po sv. Františkem Xaverským je zobrazeno: „Renovatum / 1879 / 1929“ a pod sv. Rochem čteme nápis s ukrytým chronogram: „Ut benigne / serVos sUos / CVstoDIant / Ab / Igne faMe / bello / et / Peste / F D“. Vrcholovou sochu Panny Marie zobrazenou se sepjatýma rukama zahaluje splývavé roucho. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 34 a 702; SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond. Schiller 1898, s. 191; Ressel, 1903–1905, s. 686–687; Šimák 1909, s. 22; Šorm - Krajča 1939, s. 108; UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 170; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 188–193; Vlček 2004, s. 469–470; Edel 2006, s. 40–41.

sousoší Loučení Krista s Pannou Marií ÚSKP ČR č. rejstříku 47007/5–4200 na p. č. 132

Sousoší Loučení Krista s Pannou Marií se nachází v městské památkové zóně, severně od náměstí Bedřicha Smetany, v ulici Řídícího učitele Havla. Stojí na vyvýšené terase u cesty ke hřbitovu, nad schody vedoucími k budově Husova sboru čp. 10/II. Rokokové dílo nechal na své náklady v roce 1752 zhotovit mlynář z tzv. Hořeního mlýna čp. 13/IV Ferdinand Václav Schwarz. Pískovcové sousoší spočívá na zdobném v přední části zaobleném podstavci, jehož spodní část tvoří jednoduchý nízký sokl, který přechází v zúžený dřík s postranními volutovými pásy. Čelní stranu dříku zdobí kartuše s vytesaným nápisem s chronogramem: „AbsCIeD IesV / Von MarIa. / WIr bItten, / laß Vns In GotteselIgkeIt sterben, / Gott eWIg erWerben“. Zbylou čelní plochu dříku a horní část soklu pokrývají další špatně čitelné nápisy, které již zmíněný soupis neuvádí. Podstavec zakončuje zvlněná profilovaná římsa. Na ní je posazen rovněž profilovaný nástavec nesoucí samotné sousoší. Jedná se o postavu Panny Marie, po jejíž pravé straně stojí Ježíš Kristus. Panna Marie má levou ruku vloženou v Kristově pravé dlani. Obě k sobě přichýlené postavy jsou oděny ve splývavém nařaseném rouchu. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 31; SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond. Šimák 1909, s. 22; UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 171; Edel 2006, s. 68.

60 ČESKÝ DUB

soupisNPU_final_215.indd 60

31.3.2010 9:55:44


OKRES LIBEREC

sousoší Víry se sv. Janem a sv. Pavlem ÚSKP ČR č. rejstříku 18966/5–4202 na p. č. 538

Barokní sousoší zvané U tří svatých se nachází v jižní části obce, na návrší nad křižovatkou ulic Prouskova a Na Zhůrách, naproti domu čp. 29/III. V roce 1714 ho nechala zhotovit abatyše augustiniánského kláštera sv. Jakuba ve Vídni jako poděkování za ochranu Vídně před Turky. Další dvě tématicky i kompozičně totožná díla byla její zásluhou osazena i v Hodkovicích nad Mohelkou a v Osečné, které také náležely k tehdejšímu českodubskému klášternímu majetku. Ve starší literatuře bylo sousoší mylně ikonograficky interpretováno jako sousoší sv. Heleny, sv. Luitgardy, či sv. Máří Magdalény. Pískovcové sousoší s centrální kompozicí personifikace Víry, kterou po stranách doplňují římští vojáci a mučedníci sv. Jan a sv. Pavel, je posazené na mohutném bohatě členěném a architektonicky výrazně pojatém podstavci. Ten tvoří tři dynamicky ztvárněné a v zadní části propojené fundamenty pod jednotlivými sochami. Nejhonosněji provedený centrální podstavec pod sochou Víry tvoří zdobně provedený po stranách probraný dřík s nikou a hlavice se segmentovou římsou. Krajní podstavce pod sochami svatých mučedníků jsou obdobně, avšak jednodušeji provedeny. Skládají se z hranolového soklu, zužujícího se dříku s horními volutami a hlavice s profilovanou římsou. Středová alegorická socha Víry je vypodobněna jako ženská postava s rouškou přes oči klečící na skále pod krucifixem, po níž šlehají blesky jako znamení Boží přítomnosti. Na kříži čteme titulaturu: „IN / RI“. Žena oběma rukama objímá krucifix, z jehož druhé strany se nachází vyobrazení chrámu se symbolem Božího oka v tympanonu. Z čelního pohledu vpravo je situovaný sv. Jan a vlevo sv. Pavel. Jako podnože pro jejich sochy slouží nástavce, na nichž jsou vytesána jména obou světců: „S. IOANNES“ a „S. PAULUS“. Světci jsou zobrazeni ve vojenském splývavém rouchu. V rukou drží zlacené meče. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 29 a 596; SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond. Schiller 1898, s. 192; UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 170–171; Markvart 1993, s.16–17; Edel 2006, s. 82.

socha sv. Máří Magdalény ÚSKP ČR č. rejstříku 14530/5–4201 na p. č. 2654/1

Barokní pískovcová socha sv. Máří Magdalény je situována na jihozápadním okraji obce, při staré cestě vedoucí z Hlavice do Starého Dubu, v dnešní ulici Na Žižkově. Podle vytesané datace ji dal z vlastních nákladů zhotovit roku 1762 českodubský měšťan Ferdinand Meisner. Spodní část mohutného podstavce tvoří nízký hranolový sokl, který je z velké části zapuštěný do země. Na něj nasedá bohatě propracovaný dřík s postranními volutami opatřený na čelní a bočních stranách plastickými reliéfy světců. Na čelní mírně zaoblené straně dříku orientované k severu se v poměrně hluboké nice orámované rozvilinami s mušlí nachází reliéf, který znázorňuje bosou ženskou postavu. Ta má pravděpodobně na hlavě věnec a zahluje ji splývavé přepásané roucho. V rukou drží lebku a u nohou jí leží kříž. Literatura ženu popisuje jako sv. Rozálii. Z čelního pohledu na pravé straně je v nice zobrazen reliéf světce ve františkánském rouchu, jemuž u nohou leží kniha. Pravděpodobně se jedná o sv. Antonína Paduánského. Levou stranu dříku zdobí také v nice umístěný reliéf sv. Františka z Assisi. Tomuto světci u nohou leží lidská lebka a kříž. Na dřík navazuje hlavice se zvlněnou profilovanou římsou, v jejímž středu je osazen klenák s jemnou kartuší. Jako podnož pro samotnou sochu sv. Máří Magdalény slouží nízký hranolový nástavec. Vytesaná datace na jeho čelní straně upomíná na rok vzniku díla: „17 62“. Světice je znázorněna jako klečící postava na skále, s bolestným výrazem ve tváři. Pravou rukou objímá krucifix a levou svírá nádobku s vonnou mastí přiloženou na srdci. U paty kříže je položena lebka. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 27; SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond. UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 171.

ČESKÝ DUB 61

soupisNPU_final_215.indd 61

31.3.2010 9:55:47


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Čtveřín Ves Čtveřín založená na radiálním lánovém schématu se nachází pět kilometrů severozápadně od Turnova na komunikaci spojující do počátku 19. století Prahu s Libercem. Jako první zmínka o obci je uváděn zápis z konfirmačních knih pražského arcibiskupství o patronátu k přepeřskému kostelu, který v roce 1394 držel Jan Sobec ze Čtveřína. Z dochovaných pramenů se zde dá předpokládat existence dvou tvrzí, které mohly ovlivnit vznik samotného názvu obce (dvůr Čtverův). Po dobách husitských nepokojů a střídání zemanských majitelů čtveřínských dvorů přechází celá ves do područí Heníka z Valdštejna a jeho synů, pánů skalského panství (sídlo Skály nad Jizerou). V roce 1538 toto panství se vsí Čtveřín zakoupil Jan z Vartemberka, který nechal obnovit zdejší pustý dvůr zvaný Zlabecko a propůjčoval ho v léno svým úředníkům. Kvůli stavovské angažovanosti v roce 1547 jeho syna a nástupce Adama z Vartemberka propadly některé majetky královské komoře, která prodala čtveřínské Zlabecko Janu z Oppersdorfu. Po královské milosti se majetek mohl vrátit do rukou Vartemberků, kteří nechali zaznamenat popis obce a dvorů v urbáři z roku 1608. Statky zadlužených Vartemberků, které získal v roce 1615 Albrecht Jan Smiřický, byly zanedlouho po Bílé Hoře rodu Smiřických konfiskovány a předány Albrechtovi z Valdštejna. Po zavraždění frýdlantského vévody zůstalo svijanské panství se Čtveřínem leníku a synovci Maxmiliánovi z Valdštejna. Třicetiletá válka ves výrazně nepoznamenala a zápisy v berní rule informují ve Čtveříně o osmi selských a pěti zahradnických usedlostech. V dalších soupisech svijanského panství z roku 1713 a 1773 a historických mapováních je zaznamenán zvyšující se počet obyvatel a domů obce. Vrchnostenský dvůr je stále evidován v úředních pramenech pro panství Český Dub. Panování Marie Terezie a Josefa II. bylo dobou velké poddanské zatíženosti obyvatelstva, které za Valdštejnů vyvrcholilo roku 1818 ve vzpouru obyvatel na celém svijanském panství. V polovině 19. století, kdy se již v držení majetku vyskytují sychrovští Rohanové, dochází k zlepšení podmínek venkovského obyvatelstva a vzniku obecních samospráv a tím i obce Čtveřín s částmi Doubí, Husa a Sychrov.

62 ČTVEŘÍN

soupisNPU_final_215.indd 62

31.3.2010 9:55:50


OKRES LIBEREC

sousoší Kalvárie ÚSKP ČR č. rejstříku 19894/5–4465 na p. p. č. 89/6

Sousoší Kalvárie pocházející pravděpodobně z první poloviny 19. století se nachází v blízkosti autobusové zastávky, na křižovatce silnic vedoucích do Pěnčína a Sychrova. Na nízký kvadratický podstavec nasedá dřík se stlačenými volutami a kartuší ve spodní části. Dřík je na pohledových stranách dekorován reliéfy světců. Na čelní severní straně vidíme reliéf sv. Václava na koni pod baldachýnem. Na západní a východní straně dříku se nacházejí mělké niky s postavami sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa. Na dřík navazuje profilovaná římsa s rokajovou kartuší, na níž vedle kónicky tvarovaného nástavce s kamenným křížem stály na plintech sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Na kříži se nachází korpus ukřižovaného Krista a páska s titulaturou: „IN / RI“. Podle soupisu soch se nacházel na památce tento nápis: „[Patř člowěče! Kam mne přiwedla láska má pro tebe! Zřizený od p. sausedu Sstweřinských]“. V roce 2005 odcizené sochy svatých nahradily kopie. Socha sv. Jana Evangelisty je v současné době znovu poškozena a z památky odstraněna. Patu kříže zvýrazňuje symbol lebky na pahorku. Památku obklopuje kovové oplocení a dláždění. (zš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Přepeře. Šimák 1909, s. 184.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 21521/5–4464 na st. p. č. 120

Jednoduchý kříž se nachází v zahradě domu čp. 33, v blízkosti silnice vedoucí do Pěnčína. Dílo zhotovil v roce 1854 na zakázku Jana Bičíka z čp. 3 kameník Josef Zeman z Tatobit. Na dvoustupňový sokl nasedá kvadratický dřík zdobený na všech pohledových stranách polychromovanými reliéfy světců. Ty jsou umístěny v mělkých segmentově zakončených nikách. Na západní straně zdobí dřík reliéf Panny Marie, na jižní straně reliéf sv. Josefa a na straně severní sv. Jana Nepomuckého. Z mírně profilované hlavice vystupuje kovový kříž se zlaceným korpusem ukřižovaného Krista a vegetabilním dekorem. Na přední straně soklu je vytesán nápis, který informuje o vročení a zřizovateli objektu: „Z nákladu / Jana Bičíka ze Štveřína / čís. 3 let[a] 1854 / [---]“. Na zadní straně čteme: „Pracoval Jozef Zeman / z Tatobyt“. Podle informace z farní kroniky byl kříž na nynější stanoviště přemístěn ze středu obce v roce 1937. (zš) FÚ Přepeře, Pamětnice farnosti Přepeře, s. 236. Šimák 1909, s. 184; Šonská 2006, s. 144.

ČTVEŘÍN 63

soupisNPU_final_215.indd 63

31.3.2010 9:56:03


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Dehtáry obec Bílá Dehtáry, dnes součást obce Bílá, byly založeny na nepravidelném schématu v údolí říčky Oharky. Jedná se o území s doloženým pravěkým osídlením, přičemž nejstarší nálezy pocházejí už z období eneolitu. Je pravděpodobné, že i ve středověku byla osada obývána, nicméně spolehlivé doklady prozatím chybí. Až v časném novověku byly Dehtáry poprvé zmíněny v písemných pramenech, a to k roku 1547 v nejstarším dochovaném urbáři dubského panství. V 18. století měly Dehtáry přes sto osedlých, ale postupně se tento počet snižoval. V roce 1950 měla obec již pouze 58 obyvatel a tento počet i nadále klesal.

hradiště Klamorna ÚSKP ČR č. rejstříku 27132/5–4301 s p. p. č. 342/3, 342/4, 356, 371 v k. ú. Hradčany; 519/1, 519/2, 447/12, 413/4, 418/1, 410/1, 410/2, 412/3, 586/2, 419, 420/2, 447/2, 475/5, 447/3, 447/4, 447/5, 413/3, 475/1, 475/7, 447/8, 475/6, 447/9, 473/1, 475/8, 475/4, 477, 478, 447/1, 475/3, 447/14, 472/2 a st.p.č. 75 v k. ú. Chvalčovice

Hradiště Klamorna se rozkládá na ostrožně nad soutokem říčky Oharky a Mohelky, mezi osadami Dehtáry a Klamorna, v blízkosti obcí Chvalčovice a Vlastibořice. Ostrožna na východní a jižní straně strmě spadá do údolí obou řek a západním směrem se rozšiřuje do táhlého návrší směrem ke vsi Hradčany. Ačkoli je lokalita ve starších zprávách uváděna jako Hrádek nebo také Starohradí, doposud zde nebyly objeveny žádné pozůstatky fortifikačních prvků, které by naznačovaly existenci původní výšinné opevněné polohy. Přesto z hradiště pochází mnoho movitých archeologických nálezů, jejichž četnost a chronologické zařazení vypovídá o polykulturním charakteru tohoto sídelního areálu. Nejstarší jsou již z období eneolitu, dále z doby bronzové a v neposlední řadě i z období vrcholného středověku. Stopy lidské činnosti v této poloze sahají až do mladšího pravěku, největší rozmach osídlení zde však pravděpodobně probíhal až v období středověku. Oprávněná je domněnka, že se jedná o zaniklou středověkou vesnici, jejíž relikty byly setřeny kolektivizací a zemědělským hospodařením. (rt) Šimák 1909, s. 25; Louda 1939, s. 140–142; Filip 1947, s. 163–164.

64 DEHTÁRY

soupisNPU_final_215.indd 64

31.3.2010 9:56:06


OKRES LIBEREC

Dětřichov (Dittersbach)

Obec Dětřichov se rozkládá necelých pět kilometrů jihozápadně od Frýdlantu. Byla založena v místě křížení staré komunikace vedoucí z Chrastavy do Frýdlantu a stezky ze Žitavska. Vznik pravidelně rozvržené lánové vesnice soustředěné podél říčky Olešky spadá do 14. století, do období německé kolonizace. První písemnou zmínku o obci najdeme ve frýdlantském urbáři z roku 1381. Dětřichov nebyl lenním statkem, patřil jako vrchnostenská vesnice přímo majitelům frýdlantského panství. Během násilné rekatolizace po třicetileté válce se obec jen částečně vylidnila. Osídlených zde zůstalo devět selských gruntů, jedenáct chalupnických a osmnáct zahradnických usedlostí, což vytvářelo příznivé podmínky pro další rozvoj vesnice. V letech 1679–1687 se místní obyvatelé aktivně zapojili do povstání proti Gallasům. V roce 1780 proběhla parcelace zdejšího panského dvora vedoucí ke vzniku nové vesnice pojmenované na počest zakladatele hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase Kristiánov (Christiansau). Na počátku 19. století se Dětřichov rychle rozvíjel, v osmdesátých letech 18. století měl 28 číslovaných domů a v roce 1833 již 174 domů s 934 obyvateli. Do poloviny 19. století se místní obyvatelé živili převážně zemědělstvím a tradičním domácím tkalcovstvím. Ve druhé polovině 19. století se obec díky textilní výrobě prudce rozvíjela. Největší textilní továrnu zde vybudoval Carl August Preibisch. S rozkvětem průmyslu souviselo i budování nových komunikací a v roce 1900 zprovoznění úzkorozchodné železniční trati, která vedla z Frýdlantu do Heřmanic. Provoz dráhy byl kvůli jejímu špatnému stavu zastaven v roce 1976. O osm let později byla trať úředně zrušena. S průmyslovým vzestupem Dětřichova souvisel i jeho populační růst. V roce 1857 zde bylo 1 289 obyvatel a v roce 1900 žilo ve 242 domech 1 723 lidí. Po odsunu německých obyvatel v roce 1945 sem přišli noví osídlenci především z východních Čech, usazovali se tu i volyňští a zelovští Češi, ale obec se nepodařilo dosídlit. Počet obyvatel klesl oproti předválečnému stavu více než o polovinu.

DĚTŘICHOV 65

soupisNPU_final_215.indd 65

31.3.2010 9:56:09


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

areál kostela sv. Anny ÚSKP ČR č. rejstříku 28180/5–4205 se st. p. č 83, 84 a p. p. č. 155

Areál kostela sv. Anny se nachází ve středu obce na návsi. Svou současnou podobu patrně získal při barokních úpravách. Sestává se z kostela, márnice, ohradní zdi s náhrobky a kapličkami křížové cesty a výklenkové kaple s výjevem Krista na hoře Olivetské. ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 53–61. UPČ I, 1977, s. 258; Anděl - Karpaš 2002, s. 202; Kracíková - Belling 2003, s. 44–47; Vlček 2004, s. 503.

kostel sv. Anny V jádru gotický kostel, který se nachází v jihovýchodní části areálu, obklopuje bývalý hřbitov. Stavba typově náleží ke kostelům s pravoúhlým presbytářem budovaným na Frýdlantsku ve druhé polovině 13. století. Kostel je poprvé připomínán až k roku 1409. V roce 1619 ho K. Pilz rozšířil o hranolovou věž. Zásadní barokní úpravou objekt prošel v roce 1720 a v letech 1889–1890 došlo ke zvýšení a eklektické úpravě věže. Kostel je jednolodní orientovanou stavbou vystavěnou na obdélném půdorysu, kterou kryje sedlová plechová střecha. Při barokních úpravách byl svatostánek kvůli rostoucímu počtu obyvatel prodloužen východním směrem a původní pravděpodobně pravoúhlý presbytář nahradil nový odsazený s půlkruhovým závěrem. V téže době přibyla k jeho jižnímu průčelí pravoúhlá sakristie. Severní stranu presbytáře doplnila kaple sv. Anny, která byla odstraněna ve 20. století. Před západní průčelí předstupuje vysoká hranolová věž zakončená polygonem s osmibokou jehlancovou střechou krytou měděným plechem. V polovině 19. století doplnily charakter západního průčelí schodišťové přístavky nacházející se po stranách věže. Hladkou fasádu kostela člení lizénové rámce. (ok)

66 DĚTŘICHOV

soupisNPU_final_215.indd 66

31.3.2010 9:56:12


OKRES LIBEREC

márnice s kostnicí Barokní stavba využívaná pravděpodobně jako márnice i kostnice se nalézá v dolní části areálu, jižně od kostela sv. Anny. Jižním průčelím se přimyká k ohradní zdi. Zděnou přízemní stavbu lichoběžníkového půdorysu kryje valbová střecha vyskládaná z pálených tašek bobrovek. Na fasádě se uplatňují dvě struktury omítek. Hrubé je užito v ploše, zatímco hladká se vyskytuje na lizénových rámcích. Vstupy do dvou samostatných vnitřních prostorů se nacházejí v severním a východním průčelí. (ok)

výklenková kaplička Výklenková kaplička s výjevem Krista na Olivetské hoře pochází pravděpodobně z první poloviny 19. století. Je umístěna v jižní části areálu u ohradní zdi, kde přiléhá k západní straně márnice. Jednoduchou zděnou stavbu s trojúhelným zakončením kryjí tašky bobrovky. Ve výklenku završeném konchou se nachází terakotové figury v kleče se modlícího Krista a anděla, který se mu zjevuje. Na sochách jsou patrné zbytky polychromie. Kaplička i její sochařská výzdoba, která byla zjevně poškozena vandaly, jsou v havarijním stavu. (ok)

ohradní zeď s náhrobníkem a zastaveními křížové cesty Ohradní zeď vymezuje prostor bývalého hřbitova a zároveň celého areálu kostela sv. Anny. Zděná omítnutá zeď má korunu krytou vyskládanými taškami bobrovkami. Součástí zdi jsou kapličky křížové cesty s výraznými postranními volutami ve spodní části, s konvexně vyklenutým nástavcem a vpadlým obdélným polem. V těchto polích se nacházely dnes nedochované výjevy jednotlivých zastavení. Do ohradní zdi je dále vsazen barokní náhrobník s reliéfem Ukřižování. Ten je v horní části flankován andělskými hlavičkami a ve spodní části oválnými nápisovými kartušemi s dnes již téměř nečitelným nápisem. U paty kříže leží lidská lebka. (ok)

brána s brankou Brána a branka jsou součástmi ohradní zdi obíhající bývalý hřbitov. Hlavní vstupní brána je situovaná severně od kostela a menší branka se nachází jižně od kostela vedle márnice. Hlavní bránu tvoří dva zděné pilíře zakončené římsami, na kterých spočívají kamenné vázy. Z pohledu směrem ke kostelu (od severovýchodu) je pravý pilíř nižší a mohutnější než levý, který je vyšší a subtilnější. Brána, od níž vede cesta ke vstupu do kostela, je osazena dvoukřídlými kovovými vraty. Menší branku tvoří masivní postranní pilíře s vyzděným segmentovým obloukem. Branku osazenou jednokřídlými kovovými vraty kryje sedlová střecha vyskládaná také z tašek bobrovek. (ok)

DĚTŘICHOV 67

soupisNPU_final_215.indd 67

31.3.2010 9:56:15


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

areál usedlosti čp. 67 ÚSKP ČR č. rejstříku 27129/5–4204 se st. p. č. 43

Areál domu čp. 67 pochází nejpozději z období před rokem 1843, kdy je zachycen na mapě císařského otisku stabilního katastru již ve stávající půdorysné stopě. Nachází se východně od středu obce, vlevo pod místní komunikací, která navazuje na silnici vedoucí od Frýdlantu. Zemědělskou usedlost tvoří obytný dům, stodola a kůlna se stodolou.

dům usedlosti čp. 67 Obytný dům čp. 67 situovaný ve východní části usedlosti stojí přímo u místní komunikace, ke které je podélně orientován. Patrové stavení obdélného půdorysu rozšiřuje bedněný přístavek u severovýchodního průčelí. Sedlovou střechu protaženou nad přístavkem až k úrovni terénu kryjí pálené tašky bobrovky. Jihovýchodní obytnou část domu tvoří roubené přízemí opatřené podstávkou, jejíž štenýře probíhají hrázděným patrem. Severozápadní chlévní část domu je z větší části zděná a obílená. Štítová průčelí zakončují vysoké štíty dělené do dvou etáží. Štít bez okenních otvorů na jihovýchodním průčelí vyplňuje jednoduché svislé bednění. Spodní část štítu na severozápadním průčelí je jednoduše svisle bedněna a opatřena dvěma okny. Jeho horní díl vyplňuje klasovitě vyskládané bednění. Ve zděné části domu jsou v líci osazena dřevěná dvojitá dvoudílná okna. Okna v obytné části jsou nová, plastová. (ok)

stodola Stodola situovaná kolmo k obytnému domu uzavírá dvůr na západní straně. Spojnici mezi stodolou a obytným stavením tvoří kamenná zídka. Přízemní dřevěný objekt obdélného půdorysu se sedlovou střechou kryjí pálené tašky bobrovky. Stodolu tvoří rámová konstrukce posazená ve štítových průčelích na vysoký kamenný sokl a pobitá vnějším svislým bedněním. V podélném průčelí orientovaném do dvora se nacházejí široká dvoukřídlá vrata. Štíty stodoly jsou dělené do dvou horizontálních bedněných pásem. Na východní straně střechy se nacházejí tři novodobá výlezová okna. (ok)

kůlna se stodolou Kůlna s chlévem a navazující druhou stodolou jsou situovány rovnoběžně s obytným domem a uzavírají jihozápadní hranici areálu. Částí severozápadního průčelí se objekt kůlny s chlévem přimyká k první stodole. Kůlna je dlouhou přízemní stavbou obdélného půdorysu, která se v severozápadní části rozšiřuje na chlév. Objekt tvoří hrázděná konstrukce spočívající na zděném z části omítnutém soklu. Pultovou střechu nad kůlnou a sedlovou střechu nad chlévem kryjí pálené tašky bobrovky. Na jihovýchodní průčelí kůlny navazuje druhá stodola. Jedná se o stavbu obdélného půdorysu, kterou kryje sedlová střecha vyskládaná také z pálených tašek bobrovek. Stodolu tvoří rámová konstrukce opatřená na průčelích i štítech svisle deštěným bedněním. (ok)

68 DĚTŘICHOV

soupisNPU_final_215.indd 68

31.3.2010 9:56:21


OKRES LIBEREC

socha sv. Jana Nepomuckého ÚSKP ČR č. rejstříku 27129/5–4206 na p. p. č. 926/2

Klasicistní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého vznikla na zakázku Antona Semdnera roku 1831. Stojí mezi dvěma kaštany vpravo od křižovatky místní komunikace se silnicí vedoucí od Frýdlantu. Na stupeň nasedá mohutný hranolový sokl opatřený oválnými nápisovými zrcadly. Na čelní jižní straně je vytesaný nápis: „Gewidmet / zur Verehrung des hl. Johann v. Nep. / Anton Semdner / im Jahre 1831“. Z čelního pohledu na pravé straně nápis informuje: „Heiliger Landespatron! / Trebe, daß Herr der Güte / Unter Vaterland behüte. / Uns beschirme in jeder Noth / und uns Stärke in dem Tod.“. Z čelního pohledu na levé straně se nachází nápis: „Heiliger Johannes! / Bitte. Gott für uns nur Gnade. / Daß er uns barmherzig sei. / Daß wir auf dem Lebenspfade / folgen seinem Worte treu.“. Na zadní straně soklu je vytesáno: „Restaurirt 1871. / Stiftung der Apollonia Semdner. / Jos. Gabler“. Sokl zakončený profilovanou římsou přechází v zužující se volutový dřík, který zdobí reliéfy světců v mělkých nikách. Pod každým světcem je vytesáno jeho jméno. Na čelní straně orientované k jihu je zobrazen sv. Josef a pod ním mezi palmetami špatně čitelný nápis: „St. Joseph“. Z čelního pohledu na pravé straně se nachází reliéf sv. Ludmily s nápisem „St. Ludmilla“ a na levé reliéf sv. Václava s nápisem: „St. Wenzeslaus.“. Zadní stranu zdobí reliéf sv. Antonína Paduánského a nápis: „St. Antonius Pad.“. Podstavec ukončuje mohutná profilovaná hlavice se zdobenou kartuší na čelní straně, ve které je vytesaný biblický citát: „Glück selig der Mann / der mit dem Wor– / te seines Mundes / nicht fehlt. [---] XIV.1.“. Vrcholová socha je ztvárněna v kontrapostu pravé nohy. Světec je oděný v kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou a přes ramena splývající almucí. Na hlavě má posazený kvadrátek, který lemuje svatozář a v rukou drží krucifix. Památku vymezuje nízké kovové ohrazení s brankou. (ok) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Dětřichov; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 61.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 28180/5–4203 na p. p. č. 1137/2

Pískovcový sokl původně osazený sochou sv. Kryštofa pocházející z roku 1833 je situován vpravo od silnice vedoucí z Liberce do Frýdlantu, u odbočky do Dětřichova. Památku nechal zřídit místní rychtář Josef Leubner. Sochu následně nahradil litý kříž (zničený patrně v 60. letech 20. století) a od roku 2006 je podstavec osazen novým křížem. Na stupeň nasedá hranolový sokl opatřený ze tří stran poli, ve kterých se nacházejí vytesané nápisy. Na čelní, severozápadní straně čteme nápis: „Christophorus. / Wer an den Sohn Gottes glaubt, der hat / Gottes Zeugniß in sich. Joannes 5, 4[.] / Errichtet im Jahre 1833.“. Z čelního pohledu na pravé straně je vytesáno: „Wer mir nachfolgt, der wan / delt nicht in Finsterniß, sondern / er wird das Licht des ewigen / Lebens haben. Joannes 8, 12.“ a na, z čelního pohledu, levé straně nalezneme nápis: „Jesus auch [---] in / dem Herrn und frohl oder alle / die eines rechtschaffen Wan= / dels sind. Psalm XXXI 11.“. Sokl přechází přes profilovanou římsu v zúžený kvadratický dřík zdobený ze tří stran plastickými reliéfy světců. Tyto reliéfy jsou umístěny v kartuších, pod nimiž vidíme vytesaná jejich jména. Na přední straně je zobrazen sv. Eustach s nápisem: „Eustachius“. Levou stranu dříku zdobí sv. Achác a nápis: „Achatius“ a pravou sv. Jiljí s nápisem: „Aegidius“. V dolní partii dříku je na čelní straně navíc umístěna kartuše s nápisem: „Hat dem [..]au[---] den Herrn / [---] gro[---] Freude hat. / [---] / Psalm CV[---]“. Podstavec zakončuje mohutná hlavice opatřená na čelní straně reliéfem představujícím dvě okřídlené andělské hlavičky a obdobně dekorovaná profilovaná římsa. Podstavec vrcholí jednoduchým novým železným kovaným křížem se zlacenými prvky. (ok) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Dětřichov; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 30, 523 a 524. UPČ I, 1977, s. 258.

DĚTŘICHOV 69

soupisNPU_final_215.indd 69

31.3.2010 9:56:26


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Dlouhý Most (Langenbruck) Lánová ves Dlouhý Most vznikla jako uhlířská osada při staré zemské stezce vedoucí z Čech do Lužice. V okolí se nacházely mokřiny, které musely být zpevněny dřevěnými hatěmi, tedy jakýmsi dlouhým mostem, což dalo zřejmě lokalitě její název. První písemná zmínka o obci je uvedena v zemských deskách z roku 1556. O kostelu a faře se v roce 1567 zmiňuje urbář dubského panství, ke kterému Dlouhý Most náležel. V době založení osady patřilo panství Vartemberkům a poté pánům z Oppersdorfu, kteří jej roku 1591 prodali protestantskému rodu Smiřických. Během pobělohorských konfiskací získal državu Albrecht z Valdštejna, který roku 1624 oddělil lenní statek Siebendörfel (Sedmivsí) od dubského panství a věnoval jej Jakobu Reinhardovi z Heisternu. Kromě Dlouhého Mostu byly součástí statku i Vesec, levobřežní část Vratislavic, Jeřmanice, Javorník, Záskalí a část Šimonovic. Za třicetileté války se obec v důsledku rekatolizace a válečných událostí vylidnila, ale již v polovině 17. století zde žilo 31 rolníků. Roku 1679 se statek vrátil zpět k dubskému panství, které v letech 1653–1782 patřilo ženskému augustiniánskému klášteru sv. Jakuba ve Vídni. Po zrušení kláštera přešel jeho majetek na dolnorakouský náboženský fond. V roce 1838 panství zakoupil kníže Kamil Rohan. Druhá polovina 19. století byla pro Dlouhý Most dobou největšího rozkvětu. Přispěl k tomu především rozvoj tkalcovské výroby. V roce 1880 tu žilo 1 811 obyvatel, nejvíce za celou dobu jeho existence. K dalšímu rozvoji obce přispělo v roce 1825 vybudování císařské silnice mezi Prahou a Libercem, v roce 1871–1875 otevření okresní silnice do Jeřmanic a v roce 1859 zprovoznění železnice. Na konci 19. století začala místní tkalcovská výroba pomalu stagnovat, malé textilní firmy nemohly konkurovat velkým textilním továrnám. Lidé proto začali odcházet do míst s lepšími možnostmi obživy. Odsunem obyvatel německé národnosti po druhé světové válce poklesl počet zde žijících lidí téměř o polovinu a obec již nikdy nedosáhla předválečného stavu.

kostel sv. Vavřince ÚSKP ČR č. rejstříku 18200/5–4216 se st. p. č. 1

Barokní kostel sv. Vavřince je situován na vyvýšenině v centru obce, u silnice směřující z Liberce do Hodkovic nad Mohelkou. Dnešní stavba obklopená ze severovýchodní strany hřbitovem stojí na místě původního evangelického svatostánku pocházejícího z poloviny 16. století. Na konci 17. století byl starý dřevěný kostel již zchátralý. Jeho patronka, představená augustiniánského kláštera sv. Jakuba ve Vídni, k jehož državám Dlouhý Most náležel, proto dala popud ke stavbě nového kamenného kostela. Stavba, kterou provedl neznámý mistr, mezi lety 1696–1698 byla vysvěcena v roce 1699. Jednolodní orientovanou stavbu obdélného půdorysu s pravoúhlým závěrem kryje plechová sedlová střecha s valbovým zakončením na východní straně. K severní straně presbytáře přiléhá sakristie a k jižní straně lodi předsíň. Obě přístavby kryje valbová plechová střecha. Západnímu průčelí dominuje mohutná čtvercová věž pocházející z roku 1711. Při její stavbě se údajně počítalo i s případným vojenským využitím. Z tohoto důvodu měla věž zdi široké dva metry a směrem k Liberci v ní byly střílny. Věž zastřešuje helmice s lucernou a vysokou jehlancovou stříškou. Nad vstupem se nachází litinový erb Rohanů. (ok) Ressel, 1903–1905, s. 430–432; Kühn 1934, s. 157–161; UPČ I, 1977, s. 263.

70 DLOUHÝ MOST

soupisNPU_final_215.indd 70

31.3.2010 9:56:29


OKRES LIBEREC

Dolánky obec Cetenov

Dolánky leží v údolí nad levým břehem potoka Zábrdky přibližně deset kilometrů západně od Českého Dubu. První zmínka o Dolánkách pochází z roku 1550. Již od roku 1869 byla ves součástí obce Cetenov. Spolu s ní se v letech 1980–1990 stala součástí obce Všelibice, od které se Cetenov spolu s Dolánkami osamostatnil na základě obecního referenda. Odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce klesl počet osob přibližně o polovinu, ze 42 na 22. Počet osadníků a domů nadále klesal, v roce 1970 obec čítala 10 trvale žijících obyvatel a 4 domy.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 14399/5–4189 na p. p. č. 457/1 v k. ú. Cetenov

Kříž z roku 1843 se nachází u silnice procházející obcí Dolánky. Podle vytesané datace jej dal v roce 1843 zhotovit Anton Schwarz. Na základním kvadratickém stupni stojí širší hranolový podstavec, na němž spočívá hranolový dřík zakončený mohutnou volutovou římsou s konkávně tvarovaným ukončením. Ten vrcholí kovovým křížem, jehož tři ramena jsou zakončena trojlisty. Hranolový podstavec zdobí ze tří stran jednoduchá oválná zrcadla, která nesou nápisy. Na čelní straně se nachází nápis: „Nun mein lieber Wandersmann, / dieß habe ich für dich geißeln tue Buße, / betrachte mein inneres Leiden und blutigen / Todesschweiß, dann verrichte / deine Reis.“, na pravé boční straně je vytesaná datace upomínající na vznik díla: „Im / Jahre 1843.“. Z čelního pohledu na levé straně čteme nápis: „Von / Anton Schwarz.“. Dřík podstavce je na čelní a bočních stranách opatřen plastickými reliéfy v mělkých nikách. Na čelní straně dříku se nachází reliéf Piety, nad nímž je umístěn baldachýn s korunou. Z čelního pohledu na pravé straně nalezneme reliéf Svaté Rodiny. Na levé straně vidíme reliéf sv. Antonína Paduánského. Reliéfy mají zachovanou polychromii pravděpodobně z konce 19. století. Na zadní straně dříku v místech pod ukotvením železného kříže se nachází nápis: „Renoviert 189[.]“. Volutová římsa opatřená v čele vinným hroznem nese beránka Božího. Pod touto volutovou římsou vidíme Boží oko. Na kříži čteme titulaturu: „IN / RI“.(jš)

DOLÁNKY 71

soupisNPU_final_215.indd 71

31.3.2010 9:56:34


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Dolní Oldříš obec Bulovka (Nieder Ullersdorf)

Odlehlá údolní lánová ves leží v nejsevernějším cípu Frýdlantského výběžku, v těsné blízkosti někdejší slezské hranice. Osídlení bylo založeno po obou březích potoka zvaného Červená voda. Vedla tudy jedna z vedlejších cest spojujících Frýdlant se Slezskem a Lužicí. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1381. Dolní Oldříš bývala lenním statkem a jeho majitelé sídlili na tvrzi, kterou dnes připomínají jen terénní pozůstatky s vodním příkopem poblíž bývalého vrchnostenského dvora. Dvůr zřejmě převzal sídelní funkci opuštěné tvrze již na sklonku 15. století. Jedním z nejvýznamnějších držitelů dvora byl rod Eberhardtů pocházející ze Zhořelce. Ten se ve vsi udržel do počátku 17. století, jak dokazují rodinné náhrobníky na vnější kostelní zdi. Michael Eberhardt mladší postoupil v roce 1629 Dolní Oldříš Adamu z Rodewitz výměnou za statek Quitzdorf v Lužici. Při této příležitosti byl pořízen zápis, který podrobně zachycuje stav zdejšího šlechtického sídla. I přes novější přestavby si dvůr do nedávné doby zachoval vzhled uzavřeného areálu s panským domem, stodolami a velkou bránou. Po třicetileté válce obec zpustla a normální poměry nastaly až koncem 17. století, kdy ves v roce 1689 koupil hrabě Gallas, majitel frýdlantského panství. Po následující dobu zůstala Dolní Oldříš zemědělskou osadou, jejíž vývoj určovala odlehlá poloha vůči Frýdlantu a styk s blízkými slezskými obcemi Gerlachsheim a Küpper. Během 19. století začal význam obce upadat. Po roce 1945, odsunem německého obyvatelstva, klesl počet zde žijících lidí o více než polovinu a snižoval se i nadále až na dnešních 20 obyvatel a 9 domů. Dolní Oldříš se v roce 1950 stala součástí obce Bulovka.

72 DOLNÍ OLDŘÍŠ

soupisNPU_final_215.indd 72

31.3.2010 9:56:40


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Martina ÚSKP ČR č. rejstříku 18647/5–4187 se st. p. č. 49, 50 a p. p. č. 78

Areál kostela sv. Martina se nachází ve střední části obce, západně od místní komunikace. Kostel je umístěn uprostřed hřbitova obehnaného mohutnou ohradní zdí, ke které přiléhá drobnější stavba márnice. ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 326–333. Metzger 1910, s. 31–38; Hagenauer 1911, s. 121–126; Metzger 1912, s. 43–45; Sýkora 1997, s. 12; Anděl - Karpaš 2002, s. 51, 222; Kracíková - Belling 2003, s. 48–51; Šternová 2003, s. 39–46; Švejda 2004, s. 7–34.

kostel sv. Martina V jádru gotický kostel se nachází ve středu hřbitova. Pro období jeho vzniku nemáme k dispozici žádné písemné prameny ani průkazné architektonické články. Výstavbu lze vročit do poměrně širokého časového rozmezí od konce 13. do konce 14. století. Stavba je písemně poprvé doložena až roku 1495. Výrazná přestavba, v písemných pramenech opět nezachycená, proběhla na přelomu 15. a 16. století. Dendrochronologická datace uvádí, že dřevo použité na výstavbu krovu nad lodí bylo kácené v rozmezí let 1501–1502. K roku 1665 se v pramenech uvádí zasvěcení sv. Wolfgangovi, ale již o pět let později se zmiňuje současné patrocinium sv. Martina. V roce 1753 se kostel nacházel ve špatném stavu a v rámci jeho rekonstrukce údajně došlo k sejmutí střechy i s věží a zvonovou stolicí. V tomto případě se však písemný pramen dostává do rozporu s dendrochronologickou datací krovu. Během 18. století kostel procházel dalšími úpravami, které mu daly dnešní podobu. Kromě přestavby presbytáře a přístavby sakristie získal jednotné barokní fasády. Po roce 1945 kostel chátral, od 90. let 20. století dochází k jeho postupné obnově. Jednolodní zděný orientovaný kostel obdélného půdorysu zakončuje půlkruhový presbytář, ke kterému z jihu přiléhá obdélná sakristie. Vstup umístěný na severním průčelí chrání klenutá předsíň na čtvercovém půdorysu.Vysokou sedlovou střechu pokrývá asfaltový šindel a prostupuje ji vysoký svisle bedněný sanktusník umístěný zhruba ve středu půdorysu vrcholící jehlancovou střechou opatřenou šindelem. Prostor lodi a presbytáře prosvětlují barokní segmentově zakončená okna. Fasády člení jednoduché lizénové rámce. Do severního průčelí kostela a východní stěny předsíně je zazděna čtveřice renesančních náhrobníků. První zprava je na stěně předsíně umístěn znakový náhrobník patřící Anně z Eberhardtu, rozené Salza († 1592). Náhrobník nese znak rodu ze Salzy a tesaný nápis po stranách: „ANNO 1 5 9 2 DEN XXI / AVGVSTI FREITAGS VON BARTHOLOMÆI ZWI[SCHEN] / [---]N DER HA[.]BEN / VHR IST IN GOT DEM HERREN SELIGLICH VOR SCHIEDEN“, v horní části: „DIE EDLE EHREN TVGENT / REICHE FRAW ANNA GEBORNE VON SALTZA DES WEILANT / EDLEN EHRNVESTEN VND / WOLBENA[NN]TEN MICHÆLS / VON EBERHARDT ZV VL / LERSDORF HINTERLASSEN[E] / WITTIB [LIGT] ALHIER BEGRA / BEN GOT WOLLE IHR VERLEI / HEN AM IVNGSTEN TAGE EINE / FROELICHE AVFFER STEHVNG“ a v dolní části: „JOHAN AM . V . / ES KOMPT DIE STVNDE VND / IST SCHON [IETZT] DAS DIE / TODTEN [---] E [---] DES / SOHNES GOTTES [---] VND / DIE SIE HOREN [---]“. Druhý znakový náhrobník je umístěný vlevo na stěně předsíně. Nese rodový znak Eberhardtů a patří Michaelovi z Eberhardtu († 1632). V horní části se nachází tesaný nápis: „[AN] [---] / SANC[TVEN] [---] / VORS[CHIDEN] [---]“ a v nápisovém pásku okolo obíhá text: „[VON EBERHARDT] ERBHER ZV VLLERSDORF / VND LEIDT ALHIE BEI DIESM / BEINHAVSE BEGRABEN WELCHS SELE GOT GENEDIG / SEI“. První náhrobník zprava na lodi kostela, tentokrát figurální, patří Abrahamovi z Eberhardtu (1562–1612). Nese erby rodů z Eberhardtu, ze Salzy a z Gersdorfu. V nápisových páscích nalezneme tesaný nápis: „[ANNO 1612] DEN [10.] SEPTEMB. ZWISCHEN [11 VND] / [12] VORMITTAGE IST IHN GOTT [SELIG ENDSCHLAF] END DER EDLE [GESTRENGE VND EHREHVESTE] / [...RHARDT AVF] / VLLERSDORF SEIN[ES] ALTERS 50 [---] GO[TT] [---]“.

DOLNÍ OLDŘÍŠ 73

soupisNPU_final_215.indd 73

31.3.2010 9:56:48


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Vlevo od něj nalezneme čtvrtý znakový náhrobník patřící Heleně (Anně) z Eberhardtu. Nese rodový znak a v horní části tesaný nápis: „[---] [DONNERSTAG NACH OS] / [TERN] [---] [SELIG IN GOTT VORSCHI] / [DEN] [---] [AMEFRAW] / [ANNA GE] [---] [MICHAEL V]“ a v nápisových páscích okolo: „ON EBERHARD [---] SELIGE NACH GELASSENE WI[TFRAW] / [ZV VLLERSDORF VND LEID] [---] / [IHREM LIEBEN IVNCKERN WELCHEN SELEN GOT] [---] / [G]NEDIG SEIN VND [EINE FROELICHE AVFERSTEH] / [UNG] [---] VO [---] [HEN DVRCH] / CHRISTVM ZVM [EWIGWN LEBEN] [---]“. (mo)

márnice Objekt barokní márnice se nachází v jižní části areálu při ohradní zdi. Márnice je jednoduchou přízemní zděnou stavbou obdélného půdorysu spojenou jižní obvodovou stěnou s ohradní zdí. Vysokou valbovou střechu kryje asfaltový šindel. Vstup do márnice osazený jednoduchými dveřmi rámové konstrukce je umístěný na severním průčelí. Rozsáhlé destrukce hladkých vápenných omítek odhalují smíšené zdivo. (mo)

ohradní zeď se zastaveními křížové cesty Ohradní zeď s jednotlivými zastaveními křížové cesty obklopuje areál hřbitova v nepravidelném oválném půdorysu. Masivní částečně omítaná ohradní zeď vyzděná z lomového kamene je místy doplňena cihelnými dozdívkami. Korunu zdiva kryjí řady pálených cihel. Při jihovýchodním konci zdi se nachází kovaná brána osazená mezi vyzděnými pilíři. Obdobnou, o něco menší bránou se do areálu vstupuje ze severu. Po obvodu zdi nalezneme zbytky křížové cesty, kterou tvořily pískovcové trojúhelně zakončené kaplice zapuštěné do koruny zdiva. Velká část jednotlivých zastavení v dnešní době chybí nebo jsou volně pohozena v různých částech areálu. Statika zdi je silně narušena, což se mimo jiné projevuje rozsáhlou destrukcí jihovýchodní brány. Hřbitov, který ohradní zeď ohraničuje, je v dnešní době prakticky zplanýrovaný. Jednotlivé části náhrobků nalezneme buď roztroušené po areálu, nebo pohozené na hromadě při severní části ohradní zdi. (mo)

smírčí kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 32047/5–4188 na p. p. č. 77

Pískovcový smírčí kříž se nachází vně severního okraje ohradní zdi kostela. Ke kříži se váže pověst o potulných mastičkářích, kteří zůstali přes noc v hostinci v Dolní Oldříši. V hádce jeden z nich probodl svého druha a jako pokání za tento čin musel vztyčit kamenný kříž. Kříž latinského tvaru o rozměrech 95 x 85 x 35 cm je v současnosti hluboko zapuštěn do terénu. Na přední straně dříku nalezneme jednoduchý reliéf meče. (mo) ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 333. Metzger 1910, s. 55–56; Kol. 2001, s. 223.

74 DOLNÍ OLDŘÍŠ

soupisNPU_final_215.indd 74

31.3.2010 9:56:53


OKRES LIBEREC

Dolní Řasnice (Rückersdorf) Údolní lánová ves je situována v plochém údolí potoka Řasnice přibližně šest kilometrů severovýchodně od Frýdlantu, při staré cestě vedoucí do Jindřichovic pod Smrkem a dále do Slezska. Ves je poprvé připomínaná v roce 1381. Řasnice byla poddanskou vsí, v níž však měly od 16. století lenní majetky rodiny Resselů a Knebelů. Na sklonku 16. století vlastnil část vsi rod Maxenů. Nejvýznamnějšího člena rodu Jiřího, jeho manželku a švagrovou připomínají náhrobníky umístěné na kostele v Krásném Lese, ke kterému byla Dolní Řasnice přifařena. V druhé polovině 17. století žilo v obci 353 obyvatel. Tento stav však změnil postup rekatolizace. Většina obyvatelstva totiž byla luteránského vyznání, proto v pobělohorské době odešla jeho velká část do exilu. Obec je známá jako působiště kováře Andrease Stelziga, vůdce selského povstání v osmdesátých letech 17. století. Přestože jako kovář neměl robotní povinnosti, předal v Brandýse nad Labem jménem delegace zástupců Horní Řasnice, Raspenavy, Ludvíkova a Dětřichova prosebnou petici samotnému císaři, za což byl následně odsouzen k trestu smrti. Tento trest mu byl později změněn na trvalé vyhnanství v uherském Rábu. Po překonání následků třicetileté války se v průběhu 18. a 19. století Řasnice vyvinula v jednu z nejlidnatějších zemědělských obcí Frýdlantska. Rozvíjel se v ní i bohatý společenský život. Zemědělský ráz si obec zachovala po celou dobu, přestože zde v roce 1864 vznikla jedna z prvních textilních továren na výrobu polovlněných a bavlněných látek patřící firmě Josefa Ressela. Odsunem německého obyvatelstva po roce 1945 se snížil předválečný počet 1 216 osob téměř na polovinu a nadále klesal.

DOLNÍ ŘASNICE 75

soupisNPU_final_215.indd 75

31.3.2010 9:56:58


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 27 ÚSKP ČR č. rejstříku 14557/5–4219 se st. p. č. 64/2

Bývalá kovárna čp. 27 se nachází ve střední části obce při silnici vedoucí z Frýdlantu do Jindřichovic pod Smrkem. Dům pocházející ze 17. století byl do současné podoby přestavěn na přelomu 18. a 19. století. Kovárna je spjata se známou postavou kováře Andrease Stelziga. Okapově orientovaný objekt obdélného půdorysu s přístavbou stodoly k východnímu průčelí je v přízemí zděný a v patře hrázděný. Polovalbovou střechu s řadou volských ok kryjí pálené tašky bobrovky. V přízemí přiléhá na dvoutraktový obytný díl se síní dvojice chlévů a komora. Síň je ze severního průčelí přístupná dvoukřídlými barokně tvarovanými dveřmi. Ty jsou umístěny v pravoúhlém pískovcovém ostění s novodobým překladem, na němž je naznačený klenák s reliéfem kladiva a podkovy. V patře jižního průčelí se nachází dřevěná pavlač. Štíty kryje jednoduché svislé bednění částečně zakrývající i hrázdění štítových průčelí. (mo) Anděl - Karpaš 2002, s. 59–60; Kočí 1965, s. 98.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 44948/5–4218 na p. p. č. 1743/1

Kříž z roku 1839 je umístěn jihozápadně od středu obce, po pravé straně při místní komunikaci směřující do Horní Řasnice, v blízkosti domu čp. 319. Objekt tvoří železný kříž orientovaný k severu, který je ukotvený do žulového podstavce. Na základním z velké části zapuštěném kvadratickém stupni stojí hranolový podstavec. Na něm spočívá čtyřboký dřík zakončený jednoduše profilovanou římsou. Na dřík dosedá segmentově zaklenutá kamenná kaplice s nikou v čelní stěně. Kaplice vrcholí železným křížem s plechovým korpusem ukřižovaného Krista. Ramena kříže ukončují trojlisty. Vedle pravého Kristova boku vidíme torzo anděla s kalichem, který zachycoval stékající krev. Na podstavci se nacházel dnes již nezřetelný nápis. V současné době probíhá obnova památky. (jš) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 913; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 357.

76 DOLNÍ ŘASNICE

soupisNPU_final_215.indd 76

31.3.2010 9:57:01


OKRES LIBEREC

Dolní Vítkov obec Chrastava (Nieder Wittig)

Dolní Vítkov se rozkládá v údolí Vítkovského potoka a spolu s Horním Vítkovem tvoří dlouhou údolní lánovou ves, která se vine podél silnice v délce několika kilometrů. Obec je situována necelé tři kilometry severně od Chrastavy, pod jejíž samosprávu od roku 1980 spadá. O vesnici, která byla kolonizována německými osadníky pravděpodobně koncem 13. nebo začátkem 14. století, najdeme první písemnou zmínku v církevní knize z roku 1352. Ves Vítkov (latinsky Vetavia) tehdy spadala pod grabštejnské panství. Za vlastnictví rodu Redernů, kdy došlo k rozdělení obce, se stala součástí libereckého panství. V úředních vrchnostenských knihách byly již v roce 1575 odlišeny dvě části vesnice – horní a dolní, ale až roku 1615 byly uváděny jako samostatné vesnice se dvěma rychtáři. V 15. století se zde nacházely doly na cín, ale obec vždy měla převážně zemědělský ráz, který si zachovala i po nástupu industrializace v 19. století. Po roce 1620 došlo ve Vítkově k násilné rekatolizaci, která znamenala odliv protestantského obyvatelstva. To se poté usazovalo v sousedním Sasku v okolí Žitavy a Zhořelce. Vesnice zažila svůj největší rozkvět ve druhé polovině 19. a v první polovině 20. století. Roku 1850 tu žilo 700 obyvatel. V letech 1898–1899 byla dokončena silnice spojující Chrastavu a nejsevernější část Vítkova. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a tím i k poklesu počtu osob téměř o polovinu. Dosídlování vesnice trvalo několik let, ale počet obyvatel již nikdy nedosáhl předválečného stavu. Domy, které zůstaly prázdné, podlehly koncem padesátých let 20. století a poté v roce 1980 četným demolicím.

DOLNÍ VÍTKOV 77

soupisNPU_final_215.indd 77

31.3.2010 9:57:05


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 34 ÚSKP ČR č. rejstříku 27554/5–4493 se st. p. č. 6

Objekt čp. 34 stojí v severní části obce, po pravé straně silnice vedoucí z Chrastavy do Horního Vítkova. Pochází pravděpodobně z přelomu 18. a 19. století. Patrová stavba obdélného půdorysu s trojdílnou komoro-chlévní dispozicí a navazující stodolou je severozápadním podélným průčelím orientovaná ke komunikaci. Celý objekt kryje polovalbová střecha z pálených tašek bobrovek. Dům má roubené obytné přízemí, hrázděné patro vynášené nad prostorem světnice podstávkou a zděnou hospodářskou část. Oba štíty kryje jednoduché svislé bednění. Celé severovýchodní štítové průčelí zakrývá novodobé prkenné bednění. Vstupy do objektu jsou osazeny novodobými dveřními výplněmi. (ok)

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 22032/5–4492 na p. p. č. 77/5

Klasicistní kříž je situovaný ve středu obce, po levé straně silnice směřující z Chrastavy do Horního Vítkova, severovýchodně od domu čp. 15. V roce 1815 ho nechal vytvořit místní sedlák Joseph Hofmann z usedlosti čp. 10. Na nízký pískovcový hranolový sokl nasedá zúžený čtyřboký dřík opatřený ve spodní i horní části volutovými uchy. Dřík přechází v klasicistní hlavici vycházející z jónského řádu, kterou zakončuje ve střední části vzdutá římsa. Bohatě profilovaná hlavice je zdobena vejcovcem a vegetabilním pásem, v jejichž středu je umístěn vavřínový věnec. Na římsu nasedá nástavec vrcholící jednoduchým litinovým křížem, který je v současné době bez korpusu ukřižovaného Krista. Na čelní straně dříku se v nápisové kartuši, nad níž je ve věnci zavěšený vavřínový feston, nachází vytesaný nápis: „Vergieß, / ó Christ, deines Jesus / nicht! / Bedenke, was Erdirge= / than! / Werd Ihn ähnlich, das / ist Christenpflicht / Und bet Ihn durch Ge= / horsam an.“. Druhý nápis je vytesaný v nápisovém poli na přední straně soklu a dokládá donátora a datum vzniku tohoto kamenosochařského díla: „Errichtet. / Joseph Hofmann. / 1815“. V soupisu soch farnosti Vítkov je uveden pouze nápis: „[Jesus! Meine Liebe ist gekreuziget]“, který se do současnosti nedochoval. Pravděpodobně došlo k jeho překrytí jedním ze dvou stávajících nápisů. Kříž se dnes nachází v neutěšeném stavu, dřík a hlavice jsou vychýleny ze své osy. (ok) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Vítkov.

78 DOLNÍ VÍTKOV

soupisNPU_final_215.indd 78

31.3.2010 9:57:11


OKRES LIBEREC

Domaslavice obec Bílá Domaslavice jsou položeny na potoce Rašovka, tři kilometry severně od Českého Dubu a poprvé písemně uvedeny v roce 1531. K roku 1547 je v obci doloženo pět usedlostí, z toho dva svobodné dvory. Ve druhé polovině 16. století byly Janem z Oppersdorfu oba dvory sloučeny do jednoho vrchnostenského dvora. Albrecht z Valdštejna poté statek v roce 1628 vyčlenil z českodubského panství a s obcemi Domaslavice, Javorník, Rašovka a Padouchov jej věnoval Pavlovi Cornazanimu. Před rokem 1710 statek splynul se starodubským statkem a oba byly roku 1835 znovu připojeny k dubskému panství. Po celou dobu si obec udržela zemědělský ráz a v polovině 19. století zde nežilo více jak 41 osob. Počet obyvatel se výrazně zvýšil až v první polovině 20. století, kdy je k roku 1930 v Domaslavicích uváděno 85 trvale žijících osob. Tento počet se však po druhé světové válce snížil na 55 obyvatel a během druhé poloviny dvacátého století dále klesal.

kaplička s křížovým kamenem ÚSKP ČR č. rejstříku 49631/5–5835 na st. p. č. 115 a p. p. č. 690/5 v k. ú. Vlčetín u Bílé

Kaplička s křížovým kamenem stojí na jižním okraji vsi, u křižovatky silnic vedoucích do Českého Dubu a Proseče pod Ještědem. V roce 2007 byla kaplička i s kamenem přesunuta od křižovatky o pět metrů dále východním směrem. DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Světlá pod Ještědem. Scheybal - Scheybalová 1985, s. 221; Anděl - Technik 1991, s. 125; Kol. 2001, s. 223; Edel 2006, s. 104.

kaplička Nejsvětější Trojice a sv. Jana Nepomuckého Barokní kapličku postavenou v roce 1723 nechal údajně zřídit držitel místního statku Johann Lamotte z Frintropu. Omítaná z pískovcových kvádrů vyzděná stavba stojí na čtvercovém půdorysu. Sedlovou střechu kryjí vyskládané pískovcové desky. Hlavní průčelí obrácené na východ člení dva pilastry s mohutnými hlavicemi nesoucími profilovanou římsu, která se zalamuje nad obě boční stěny. Nad římsou se nachází trojúhelný tympanon s nikou. Svlakové vstupní dveře jsou osazené v půlkruhově zakončeném portálu s klenákem. Nad ním nalezneme pískovcovou desku s tesaným nápisem: „Zu Ehrn Lob In Ewigkeith der Aller// / heiligsten Dreifaldigkeith und S: Joannis / Nepomuceni. / Ke Czti a chwale Negswietiegssi Trogicze Wzdy / od wiecznosti Tež S: Jana Nepomuczskeho / wyzdwizieno A°: 1723 –”. Nad nápisovou deskou na římse jsou vytesána písmena: „C.S.“. (mo)

křížový kámen Křížový kámen patrně středověkého původu se nachází dva metry jižně od kapličky. Kámen tvoří segmentově zakončený pískovcový blok o rozměrech 84 x 56 x 20 cm. Na čelní straně jsou uprostřed do hloubky vytesány čtyři čtvrtkruhy, které vytvářejí heroldský kříž v kruhu o průměru 40 cm. (mo)

DOMASLAVICE 79

soupisNPU_final_215.indd 79

31.3.2010 9:57:16


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Donín obec Hrádek nad Nisou (Dönis) Údolní lánová ves leží po obou březích řeky Nisy jihovýchodně od Hrádku nad Nisou. Obec založili němečtí kolonisté na grabštejnském panství pánů z Donína kolem roku 1400. V písemných pramenech však poprvé vystupuje až roku 1453. Po třicetileté válce odešla většina protestantského obyvatelstva do saského exilu. Obecní správu vykonávala do roku 1850 grabštejnská vrchnost prostřednictvím rychtářů, jejichž úřad byl dědičný, případně vázán na majitele rychty čp. 17, kde bylo drženo i právo výčepní. Obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím a chovem ovcí. Rozvojem průmyslu v 19. století se zvýšil i počet obyvatel. K roku 1834 žilo v Doníně v 98 domech 608 osob. Do roku 1921 stoupl jejich počet na 2 004 lidí v 271 domech. Odsunem německého obyvatelstva po roce 1945 počet obyvatel poklesl o více než polovinu a obec Donín se stala pouhým předměstím Hrádku nad Nisou.

sousoší Piety ÚSKP ČR č. rejstříku 28197/5–4315 na p. č. 955/1

Sousoší Piety je situované na východním okraji obce, naproti domu čp. 210, u odbočky do bývalého státního statku. Podle vytesané datace jej nechal zhotovit roku 1803 Josef Möse z domu čp. 19 v Doníně. Na základním kvadratickém kameni stojí širší hranolový podstavec, na němž spočívá hranolový dřík zakončený bohatě profilovanou římsou s konkávně tvarovaným ukončením. Na něm je postaven prostý kvadratický nástavec, na kterém se nachází samotné sousoší Piety. Sousoší představuje sedící postavu Panny Marie Bolestné s bezvládným tělem Krista položeným na jejích kolenou. Oděv Panny Marie tvoří bohatě řasená drapérie. Zhroucené tělo Krista zahaluje bederní rouška. Panna Marie se opírá o jednoduchý kříž, v jehož vrcholu se nachází tabulka s titulaturou: „I.N. / R.I.“. Na čelní straně podstavce je v obdélném zrcadle rytý nápis: „Errichtet von Josef Möse 1803. / Renovirt von Ignatz Bernat / 1860.“. Na přední části dříku vidíme obdélné pole s dnes špatně čitelným nápisem, nad nímž je ze dvou kamenných kolíků svěšen mohutný feston z vavřínových listů. Nápis uvádí soupis drobných památek hrádecké farnosti v následujícím znění: „[O ihr alle die ihr / vorüber geht betrach- / tet euern Erlöser / auf der Schooβ / schmerzhaften Mutter / Maria seyd nicht / undankbar für seine / so groβe Liebe.]. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hrádek nad Nisou; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 529. UPČ IV, 1982, s. 485; Řeháček 2001, s. 79.

80 DONÍN

soupisNPU_final_215.indd 80

31.3.2010 9:57:21


OKRES LIBEREC

Druzcov obec Osečná (Drausendorf) Údolní lánová ves Druzcov leží necelé čtyři kilometry severně od Osečné, jejíž je místní částí. Vznikala podél obou břehů Druzcovského potoka, který pramení na úpatí Ještědu. První písemná zmínka o obci osídlené německými osadníky pochází z roku 1544. K lennímu statku Druzcov, který spadal pod českodubské panství, náležely mimo jiné Janův Důl, Kotel, Zábrdí či Podvrší. Roku 1673 koupil Druzcov majitel statku Mimoň a Děvín Jan František Edmund Putz z Adlersthurnu a připojil jej ke svému mimoňskému panství. V době zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století náležel Druzcov k panství Český Dub a Frýdštejn. V roce 1850 žilo v obci 573, o padesát let později 426 obyvatel. Jejich počet se i nadále postupně snižoval. V současné době tu trvale žije okolo 60 obyvatel. Do roku 1977 se ve zdejším hospodářském dvoře nacházela památkově chráněná rumpálová studna, která byla přemístěna na dvůr Podještědského muzea v Českém Dubu.

kaple sv. Archanděla Michaela ÚSKP ČR č. rejstříku 32894/5–4221 se st. p. č. 81

Kaple sv. Archanděla Michaela stojí v jihozápadní části obce, u křižovatky průjezdní silnice směřující z Křižan do Osečné a místní komunikace. Byla vystavěna v roce 1832 na obecní náklady v místě původní dřevěné kaple. Stavbu obdélného půdorysu s ustupujícím půlkulatým závěrem kryje valbová střecha vyskládaná z živičných šablon. Na vrcholu střechy se nachází polygonální oplechovaná lucerna se zvonem. Vstupní jihozápadní průčelí kaple lemuje čtveřice půlkruhových pilastrů s jednoduchými patkami, hlavicemi a hladkými dříky. Pilastry nesou v omítce barevně odlišené kladí s překladem. Průčelí vrcholí jednoduchým v omítce barevně odlišeným tympanonem. Ve střední ose je umístěn vstup do kaple, který je orámovaný jednoduchým pravoúhlým portálem. Nad ním nese dvojice volutových patek jednoduše profilovaný tympanon. Boční průčelí a závěr kaple dělí vždy čtveřice pilastrů obdélného průřezu, jejichž patky a hlavice mají podobný charakter jako pilastry hlavního průčelí. (ok) SOkA Liberec, FÚ Osečná, nezprac. fond. Hantschel 1911, s. 1022.

DRUZCOV 81

soupisNPU_final_215.indd 81

31.3.2010 9:57:26


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Filipovka obec Višňová (Philippsthal)

Filipovka vzdálena necelé tři kilometry severně od Višňové byla založena roku 1727. Majitel frýdlantského panství hrabě Filip Josef Gallas prodal o čtyři roky dříve pozemky k založení osady šesti kolonistům. Na počest hraběte dostala pak osada jméno. Zajímavé je její schéma založení s pravidelně rozmístěnými domy při jižní straně komunikace a shodnou výměrou jednotlivých lánů polností. V průběhu času se Filipovka rozrostla na osadu čítající 21 domů. Roku 1850 byly osady Loučná, Saň a Filipovka sloučeny s Andělkou v jednu katastrální obec, která byla v roce 1980 připojena k Višňové. Po odsunu Němců v roce 1945, kdy počet obyvatel klesl téměř o polovinu, nebyla osada zcela dosídlena.

82 FILIPOVKA

soupisNPU_final_215.indd 82

31.3.2010 9:57:29


OKRES LIBEREC

areál domu čp. 10 ÚSKP ČR č. rejstříku 15558/5–4175 se st. p. č. 204, 205 v k. ú. Andělka

Areál zemědělské usedlosti čp. 10 tvořený obytným domem a unikátní hrázděnou stodolou nalezneme v západní části osady. Dům se nachází jižně od místní komunikace, která ho odděluje od stodoly. Na císařském otisku stabilního katastru z roku 1843 je usedlost zachycena ve stejné parcelní pozici, přičemž je obytný dům označený jako nespalný.

dům čp. 10 Dům čp. 10 z počátku 19. století umístěný v mírném svahu svým severním štítovým průčelím směřuje k místní komunikaci vedoucí z Višňové do Saně. V patře hrázděný objekt obdélného půdorysu rozšiřuje západním směrem obdélná chlévní přístavba. Terénní rozdíl svahu vyrovnává kamenná podezdívka. Vysokou sedlovou střechu s volskými oky kryjí tašky bobrovky. Dispozice zděného přízemí je tradičně trojdílná. Průchozí síň je přístupná z východního průčelí jednokřídlými dveřmi rámové konstrukce. Ze síně se vchází do světnice v pravém dílu a dřevěným schodištěm do patra. Chlév je přístupný také z východního průčelí jednoduchými svlakovými dveřmi. Oba štíty pokrývá svislé bednění, přičemž severní štít doplňuje dvojice okenních otvorů a ve vrcholu šikmo deštěné pole. (mo)

stodola Stodola z počátku 19. století stojí pod místní komunikací, ke které je orientována jižním štítovým průčelím. Unikátní hrázděnou průjezdní stodolu obdélného půdorysu doplňuje v severním směru část pobitá vodorovným bedněním, které se uplatňuje i na obou štítech. Vysokou sedlovou střechu s volskými oky kryjí tašky bobrovky. Jednotlivé konstrukce stodoly jsou poměrně silně narušeny. (mo)

FILIPOVKA 83

soupisNPU_final_215.indd 83

31.3.2010 9:57:32


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Fojtka obec Mníšek (Voigtsbach)

Údolní lánová ves Fojtka se nachází přibližně pět kilometrů severně od Liberce. Byla založena někdy počátkem 16. století v údolí Fojteckého potoka při západních svazích Jizerských hor. Celou obec obklopují zalesněné boční horské hřebeny. Východně od vsi pramení Fojtecký potok napájející přehradu Fojtka vybudovanou v letech 1904–1906 vídeňskou firmou H. Rella. První zmínku o vesnici nalezneme v liberecké městské knize z roku 1559. Fojtka byla součástí libereckého panství, ale okolní lesy patřily panství frýdlantskému. Název zřejmě pochází od významu slova Voigt (Fojt), což byl původně, podle německého práva, zástupce obyvatel před světským soudem. Na základě údajů ze soupisu poddaných podle víry z roku 1651 žilo ve Fojtce 219 obyvatel převážně luteránské víry. Větší rozvoj obce přineslo až 19. století, kdy došlo k rozvoji řemesel a počátku průmyslové výroby využívající zdejší tradiční plátenictví. První tovární přádelna byla založena roku 1855 a během druhé poloviny 19. století ji následovaly další čtyři textilní továrny a tři brusírny skla. Obživu obyvatelům zprostředkovávala i šestice lomů na těžbu zdejší charakteristické namodralé žuly. Po roce 1945 a odsunu osob německé národnosti klesl počet obyvatel Fojtky přibližně o polovinu. Kvůli tomu bylo již v padesátých letech 20. století v obci zbořeno přes 35 neobydlených domů. Mezi jinými zmizel i mlýn zmiňovaný již v druhé polovině 16. století. Z drobných památek byly nenávratně zničeny dvě kapličky a kříž mlynáře Storma. Od roku 1960 je Fojtka administrativní součástí Mníšku.

84 FOJTKA

soupisNPU_final_215.indd 84

31.3.2010 9:57:35


OKRES LIBEREC

dům če. 4 ÚSKP ČR č. rejstříku 46648/5–4391 se st. p. č. 78

Dům če. 4 (dříve čp. 73) z přelomu 18. a 19. století se nachází v jižní části obce, ve svahu nad potokem, vpravo od místní komunikace směřující do Mníšku. Přízemní roubené stavení obdélného půdorysu má sedlovou střechu krytou eternitem. Rozdíl terénních výšek způsobený kolmou orientací domu ke svahu vyrovnává kamenná podezdívka. Na roubenou světnici navazuje v klasické trojdílné dispozici zděná síň a chlév. Ke světnici se zvenčí přimykají podpůrné podstávkové stolice vynášející zátěž krovu na roubení. Zděné konstrukce, včetně severního štítu, zakrývají hladké omítky. Jižní štít je obložen eternitovými šablonami. V rámci rekonstrukce probíhající v 80. letech 20. století došlo k velkým zásahům do jednotlivých stavebních konstrukcí a k úpravě dispozice. K půdorysu přibyly na západním a severním průčelí přístavby. (mo) Ulrych 2004, s. 357.

kaplička s obecní zvoničkou ÚSKP ČR č. rejstříku 51357/5–5919 se st. p. č. 290

Kaplička s obecní zvoničkou z roku 1864 je situována ve střední části obce, jižně od komunikace vedoucí do Mníšku. Na základnu čtvercového půdorysu vyzděnou ze žulových kvádrů dosedá trámová konstrukce zvonice v podobě komolého jehlanu. Zděnou základnu s hladkými omítkami zakončuje jednoduchá korunní římsa. Na severozápadním průčelí nalezneme vstup umístěný v pravoúhlém žulovém ostění s nadpražním osvětlovacím okénkem. Nové dvoukřídlé dveře se skleněnou výplní chrání kovaná mříž. Na zděnou část navazuje dřevěná konstrukce čtvercového půdorysu ve spodní části rozšířená přesahem s námětky. Do dvou třetin výšky kryje konstrukci svislé bednění pobité břidlicí. Na severovýchodním průčelí, které směřuje k silnici, vytváří břidlicová krytina stylizovaný obrazec v podobě kříže na pahorku. Otevřený prostor na vrcholu zvonice určený k zavěšení zvonu kryje kuželovitá střecha, která vrcholí vysokým křížem. (mo) Ressel 1895, s. 12; Kühn 1934, s. 304; Ulrych 2004, s. 357–358.

FOJTKA 85

soupisNPU_final_215.indd 85

31.3.2010 9:57:38


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Frýdlant (Friedland)

Frýdlant ležící ve Frýdlantské pahorkatině je vzdálen přibližně dvacet kilometrů severně od Liberce. Historie města je těsně spjata se stejnojmenným hradem, pod nímž se začalo rozvíjet. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1278, kdy ho od českého krále Přemysla Otakara II. koupil míšeňský šlechtic Rudolf z Biberštejna. V té době již nejspíše existovalo lokační město založené během německé kolonizace někdy ve druhé polovině 13. století v rozšířené části údolí řeky Smědé, v místě, kde do ní ústí potok Řasnice. Sídlo mělo strategickou polohu při důležité obchodní stezce vedoucí do Žitavy. V roce 1304 jej dal majitel panství Jan z Biberštejna opevnit hradbami. Hlavní osu města vytvořeného na oválném půdorysu slezského typu tvořila tranzitní ulice vedoucí ze Žitavy, která procházela obdélným náměstím od Dolní k Horní bráně a dále ke hradu. Z koutů náměstí vybíhaly příčné ulice a charakter zástavby středu města doplňovala na jižní straně náměstí spojnice vedoucí k opevněnému areálu kostela se hřbitovem, který tvořil nad řekou Smědou jižní okraj města. Uprostřed náměstí stávala radnice (doložená k roku 1532), která byla roku 1897 zbořena a nahrazena současnou novou radnicí vybudovanou v letech 1892–1895. Největšího rozkvětu dosáhlo město i hrad za vlády slezského protestantského rodu Redernů (1558–1621), kdy se zároveň stalo významným centrem severské renesance. Ve městě se rozvíjela především předměstí budovaná podél hlavní cesty směřující k zámku.

86 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 86

31.3.2010 9:57:42


OKRES LIBEREC

Na náměstí se ojediněle objevovaly první kamenné domy, které nahrazovaly původní dřevěné stavby. Renesanční podobu získal i kostel sv. Kateřiny (od roku 1624 zasvěcen Nalezení sv. Kříže), k němuž byla přistavena umělecky významná redernská pohřební kaple. Rozvoj města zastavila třicetiletá válka, nájezdy švédských vojsk ze dvou třetin zničily městská předměstí a při požáru v roce 1634 shořely kromě kostela, děkanství a školy všechny budovy uvnitř hradeb. Zakladatel Frýdlantského vévodství Albrecht z Valdštejna, který získal panství při pobělohorských konfiskacích, na rozvoj města a potažmo celého panství neměl velký vliv. Za sídlo vévodství si zvolil město Jičín. Po Valdštejnově smrti získal frýdlantské državy rod Gallasů (1634–1757) a po nich byli až do roku 1945 majiteli panství Clam-Gallasové. Od poloviny 18. století začal vzrůstat počet domů, ale až ve druhé polovině 18. století převýšil předbělohorský stav. Konec 18. a počátek 19. století znamenal pro Frýdlant druhé bohaté stavební období. Ve městě vzkvétala textilní výroba navazující na zdejší soukenickou tradici známou již od 14. století. Až do konce 18. století převažovaly ve Frýdlantu patrové hrázděné stavby. Většina jich však byla zničena při dalších velkých požárech města v letech 1797 a 1853. Po druhém požáru, kdy shořelo téměř sto domů, nastala další vlna výstavby, tentokrát již zděných budov klasicistního charakteru. Ve druhé polovině 19. století pokračoval rozvoj textilního průmyslu a tím i samotného města. V roce 1875 k němu přispělo i otevření železniční tratě vedoucí z Liberce přes Frýdlant a Černousy do Závidova. V roce 1900 došlo ke zprovoznění úzkorozchodné tratě vedoucí z Frýdlantu přes Heřmanice do Jonsdorfu (dnes je v provozu pouze úsek na německé straně hranice) a o dva roky později byla vybudována železniční trať i do Jindřichovic pod Smrkem. Stavební rozmach města pokračoval až do konce třicátých let 20. století. Při bombardování během druhé světové války sovětské letectvo dne 8. května 1945 zničilo část města, např. původní hrázděnou zástavbu v Mezibranské ulici. Domy tu nebyly obnoveny a prostor byl změněn na park. Po vysídlení Němců, kteří v roce 1930 zaujímali 5 514 osob z celkového počtu 6 314 obyvatel, se město nepodařilo zcela dosídlit. Podle údajů ze sčítání obyvatelstva v roce 1950 je patrné, že se počet populace snížil zhruba o jednu třetinu. Město prožívalo až do šedesátých let 20. století značnou stagnaci. I přes některé demolice a nevhodné zásahy si jádro města uchovalo svůj historický urbanismus s řadou architektonicky hodnotných staveb, což vedlo v roce 1992 k vyhlášení centra Frýdlantu městskou památkovou zónou.

FRÝDLANT 87

soupisNPU_final_215.indd 87

31.3.2010 9:57:55


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

areál hradu a zámku Frýdlant ÚSKP ČR č. rejstříku 32155/5–4271 NKP: s p. č. 3114, 3115, 3116, 3118, 3119/1, 3119/2, 3191, 3192, 3193, 3194, 3202, 3203, 3204, 3205, 3206, 3208, 3209, 3210, 3211, 3212, 3213, 3214, 3231, 3232, 3233, 3234, 3235, 3236, 3237 KP: s p. č. 3188, 3195/1, 3195/2, 3199/1, 3201/1, 3201/2, 3225, 3226, 3228, 3238

Areál hradu a zámku Frýdlant se nachází na vyvýšenině situované jižně nad městem. Tvoří jej rozsáhlý a jedinečný komplex s bohatým stavebně historickým vývojem. Hrad Frýdlant, založený patrně již v polovině 13. století Ronovci, byl roku 1278 Přemyslem Otakarem II. prodán míšeňskému rodu Biberštejnů. Ti ho měli v držení až do roku 1551, kdy frýdlantská větev Biberštejnů vymírá po meči. O rok později připadl Frýdlant jako odumřelé léno královské koruně a hrad dočasně spravovali královští hejtmani. Roku 1558 jej kupují slezští páni z Redernu, za jejichž držby došlo k náročné renesanční přestavbě hradu a rozšíření areálu o dolní zámek. Jako pobělohorský konfiskát toto panské sídlo získal Albrecht z Valdštejna, který jej učinil centrem nového vévodství, byť hlavní rezidence byla přemístěna do Jičína. Po Valdštejnově smrti Frýdlant přechází do rukou Matyáše hraběte z Gallasu, který jej dostal darem od císaře za věrné služby. Během válečných let 1636–1649 se na hradě střídala císařská a švédská vojska, která Frýdlant několikrát úspěšně dobyla. Za jejich hospodaření došlo mezi lety 1646–1647 také k výraznému posílení hradebního systému. Po uzavření Vestfálského míru přechází Frýdlant nazpět do rukou Gallasů, kteří po požárech části zámku v letech 1676 a 1684 iniciovali jeho raně barokní přestavbu. Autorsky se na ní v letech 1696–1698 podílel italský architekt a stavitel Marco Antonio Canevalle (1652–1698). Následné úpravy probíhaly v letech 1749, kdy byly zřízeny terasy u dolního nádvoří a dále v roce 1767 za Clam-Gallasů vzniká kastelánské křídlo a nové konírny (oba objekty zbořeny roku 1867). Následně v roce 1785 došlo k přestavbě a úpravě dolního zámku pro bydlení hraběcí rodiny. Od počátku 19. století sloužil hrad jako muzeum přístupné veřejnosti. Poslední velká přestavba zámeckého areálu probíhala mezi lety 1867–1870, kdy bylo postaveno nové kastelánské křídlo, a to na místě zbořeného, a dolní zámek prošel výraznými novorenesančními úpravami. Horní hrad byl až na drobné

1 – horní hrad 2 – dolní zámek 3 – kaple 4 – kastelánské křídlo 5 – úřednický domek 6 – studna 7 – kamenné lavičky 8 – švédský barbakán 9 – bašta s korouhevní věžičkou 10 – bašta ostrý roh 11 – rampa tzv. rytířská stezka 12 – okrouhlá bašta 13 – bašty 14 – hradební příkop 15 – hradební zeď

88 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 88

31.3.2010 9:57:57


OKRES LIBEREC

zásahy přestavbou nedotčen. V nádvoří předhradí dal po zrušení stájí hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas postavit schodiště k hornímu hradu. Po zboření stájí na konci 19. století bylo postaveno nové schodiště posunuté na západ až téměř k dnešní třetí hradní bráně. Cestu podepřela nová tarasní zeď, čímž došlo k uvolnění prostoru nádvoří. Horní část schodiště vedoucí ke kapli zůstala v barokní podobě pocházející patrně z roku 1785. Na počátku 19. století byl vstup k hornímu hradu osazen velikým gotickým obloukem s fiálami po jeho stranách. Původní hrad obklopený parkánem zaujímal vrchol čedičové homole spadající ze tří stran do údolí potoka Rosnice. Na severovýchodní straně byl svah pod homolí o něco pozvolnější, a tak mohlo vzniknout předhradí obklopené hradbami se zbytky původního příkopu chránící přístup k hornímu hradu. Severní a východní stranu předhradí zaujímá tzv. kastelánské křídlo a dolní zámek. Na jeho opačné straně se nachází pás hradeb, podél nichž stoupá k třetí hradní bráně cesta v podobě vyzděné rampy. Za ní následuje schodiště přerušené terasou umožňující přístup do horního hradu. Hrad s předhradím chránil důmyslný hradební systém, kolem něhož byl z vnější strany zbudován rozsáhlý park. Součástí areálu hradu a zámku Frýdlant je také hospodářský dvůr, domy s čp. 4003, 4046 a 4052 nacházející se východně od něj, dále tzv. kaplanka ležící severně a dům čp. 4030 situovaný západním směrem. Kolem zámeckého a hradního areálu bylo v roce 1977 vyhlášeno ochranné pásmo. Roku 2001 se hrad a zámek Frýdlant stal prohlášením vlády ČR národní kulturní památkou. NPÚ ÚOP v Liberci, Fr10, P14V, RZ č. 616, SHP 147 a SHP 182, OPP 256; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 77–266. Némethy 1818, s. 183; Wirkner 1849, s. 7–51; Metzger 1910, s. 7–14; Sedláček, 1932, s. 177–192; Anděl - Kabíček 1962, s. 231–236; Menclová 1972, s. 151–154; UPČ I, 1977, s. 350–353; Anděl a kol. 1984, s. 116–123; Hieke 1984, s. 95; Durdík 2000, s. 137–139; Vlček 2001, s. 237–238; Anděl - Karpaš 2002, s. 74–79; Heber 2006, s. 92–101.

horní hrad Mohutný raně gotický hrad Ronovců vystavěný kolem poloviny 13. století zaujímal vrchol čedičové skály v jižní části areálu. Dominantu a hlavní obrannou stavbu tvořil okrouhlý bergfrit, ke kterému byl přistavěn nevelký obdélný palác a celý hradní komplex vymezovala hradba. Již od 14. století za držení Biberštejnů byl hrad postupně doplňován dalšími stavbami a upravován. Rozsah a podobu těchto počátečních úprav doposud neznáme. V průběhu první poloviny 15. století došlo k zesílení obranného systému v podobě parkánu zpevněného nevelkými dovnitř otevřenými baštami a přístup zajišťovala čtverhranná vstupní věž. Na dobu biberštejnské držby upomíná jejich erb nad vstupem jižního křídla a nápis umístěný nad vstupem západního křídla: „MAGNIFICVS · AC · GENNEROSVS · / DOMMINVS · DOMMINVS · CRIS / TOPHERVS · BARO · DE · / BIBERSTEIN · DOMMINVS · SORAVIÆ · FRIDLANDIÆ · / BESCOVIÆ · Z‫ · ح‬FIERI · / IVSSIT · ANNO · 1551 .“. Pozvolna od první poloviny 16. století byla započata postupná proměna hradu na zámek. Pro Frýdlant se stal charakteristickým rysem neobvyklý vznik renesančního zámku na nepravidelném půdorysu středověkého hradu. K přístavbě celého jihozápadního, jižního a z části i východního obytného křídla hradu došlo teprve na počátku 16. století, proto byla tato část při velké renesanční přestavbě skoro nová a zachovaná. Změny se tedy omezily jen na dostavbu západního křídla, které vzniklo na starém půdorysu. Přestavbu, která slohově sjednotila všechna průčelí v jednolitý celek v duchu saské renesance, provedli mistři působící v Sasku a Lužici, především italský stavitel Marco Spazio z Lancia s polírem Antoniem. Při úpravách mezi lety 1661–1773 byla zřízena vnější brána věže a odstraněn její padací most. Úpravy z konce 17. století připomíná na vnější straně věže kamenný gallasovský erb, dále erb matky Antonína Pankráce z Gallasu, hraběnky de Arco a nápisy: „ANTONIVS PANCRATIVS RVDOLPHVS / S. R. I. COME S DE GALLAS DVX LVCERÆ IN ARCE / CAMP: ET LIB: TVRRI. DN IN FRIDLAND. ET / SMIRSITZ S. C. M. SVPREM COLONELL SERENISSI// / MI DVCIS ET ELECTORIS BAVARIÆ CAMERARI / ACTVALIS etc.“ a „VICTORIA COMITISSA DE / GALLAS NATA COMITISSA DE AR// / CO DVCISSA LVCERÆ DNA IN / FRIDLAND ET SMIRSITZ.“. Zásluhy Matyáše z Gallasu pak připomíná

FRÝDLANT 89

soupisNPU_final_215.indd 89

31.3.2010 9:58:00


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

na západním křídle jeho erb a nápis: „FERDİNANDVS II Cæsar Pius İustus. / Prædara et Heroica Belli Pacisque Facinora / İu : ac Excell: DD: Mathiæ S: Pc: I: / Comitis Gallasz, in Arce, Campo / Libera Turri et Matarello, Ducis Luceræ, Dni in Fridlandt, Reichenberg / Smirsitz et Horschenowes, S: C: R: et Mattis Intimi Actualis Consiliary Came / rary Supremi Locumtenentium Generalis, Campi Mareschalli, Equitum Peditum et / Colonelli etc: Hac Arce et Dominio remunerari Voluit. M: DC: XXXIV. / Quorum Ergo Hoc Monumentum / Gratissim Fili Francisc Ferdinand S: R: I: Comes / Gallas Dux Luceræ etc: erexit: M: DC: LXXVI“. Následné úpravy areálu se až na drobné výjimky horního hradu netýkaly. Na konci 18. století horní hrad přestal sloužit k bydlení knížecí rodiny a od roku 1801 byl zpřístupněn veřejnosti. Jednalo se o jedno z prvních zpřístupnění šlechtického sídla v Evropě. (pš)

dolní zámek Dolní zámek se nachází ve východní části předhradí. Výstavbu zámku inicioval Melchior z Redernu a podílel se na ní Marco Spazio z Lancia spolu s polírem Antoniem. Stavba vznikla na konci 80. let 16. století na základech staršího hradebního opevnění a původně sloužila jako správní a kancelářský objekt. Dvoupatrová budova se zobytněným podkrovím v mansardové střeše kryté břidlicí stojí na obdélném půdorysu. K dvornímu průčelí je téměř centrálně přistavěna v přízemí čtverhranná a od patra osmiboká věž zastřešená renesanční helmicí. Zámek měl být dle původního projektu symetrickou stavbou komponovanou na střední příčnou osu zdůrazněnou vysokou věží. K záměru nedošlo z důvodu jeho prodloužení jižním a jihovýchodním směrem. Jednalo se především o přístavek spojovací chodby vtěsnaný do svahu mezi parkánem horního hradu a okrouhlou baštou a přístavbu kaple. Původně zámek kryla vysoká sedlová střecha s volutovými štíty a dvorní průčelí pokrývala figurální sgrafita (objevená a znovu odhalená po roce 1958). Při klasicistní přestavbě na konci 18. století byla sgrafita zabílena a v 70. letech 19. století je nahradilo malované kvádrování. Podoba východního průčelí nám doposud zůstává neznámá. V roce 1785 získala všechna patra včetně tehdy ještě volného přízemí pravidelné řazení oken (stav je nám známý ze starších vyobrazení). Dnešní podoba zhotovená dle návrhu vídeňského architekta a později stavebního ředitele panství Wilhelma Heckela (Hecka) z konce 19. století navazuje na nové kastelánské křídlo. Podkroví v dnešní podobě vzniklo při klasicistní přestavbě provedené v roce 1785. Při novorenesančních úpravách v poslední třetině 19. století byly také vikýře západního dvorního průčelí nahrazeny dnešními historizujícími, na východní straně byly ponechány ve své klasicistní podobě. (pš)

kaple Renesanční proměna hradu byla završena mezi lety 1598–1602 výstavbou kaple navazující z jihu na dolní zámek. Stavbu inicioval Melchior z Redernu se svojí ženou Kateřinou rozenou Šlikovou a opět se na ní podílel Marco Spazio z Lancia spolu s polírem Antoniem. Výzdoba interiéru kaple je spojena se jmény Ambrosia Fritsche a Bartolomea Sprangera. Stavbu limitovalo starší opevnění, které předurčilo její nepravidelnou kompozici. Volně se mohla rozvinout pouze západním směrem. Kaple o patro převyšující zámek je založena na půdorysu řeckého rovnoramenného kříže s ústředním prostorem centrálního čtverce nad křížením příčných ramen. Kvůli terénu se až volné patro objektu jeví jako řecký kříž se třemi půlkruhově uzavřenými rameny a čtvrtým pravoúhlým. Na západní straně vyplnily prázdný prostor mezi rameny schodišťové přístavky. Sedlové zvalbené střechy kryje břidlice a zdobí kovaná koruna. Architektura kaple vycházela ze severoněmecké renesance s přežívajícími gotickými prvky, na což odkazují především vysoká okna s kružbou ukončená lomeným obloukem. Původní ráz kaple stejně jako sousední zámek výrazně pozměnily novorenesanční úpravy provedené v 80. letech 19. století. Jedná se především o geometrické sgrafito užité i na spojovacích chodbách zámku. V patře kaple se lze setkat i se sgrafity figurálními. Průčelí obracející se do prostoru předhradí a vrcholící novorenesančními štíty je hladké, pouze jeho nárožní pilastry pokrývá psaníčkové sgrafito. Podklenutý přechod (prampouch) spojuje od počátku 17. století horní hrad s kaplí. Jeho dnešní úprava pochází z konce 19. století, kdy byl v roce 1881 opatřen tímtéž sgrafitem, které nalezneme na kapli a chodbách dolního zámku. (pš)

90 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 90

31.3.2010 9:58:06


OKRES LIBEREC

kastelánské křídlo Kastelánské křídlo uzavírá severozápadní stranu předhradí a z jihu navazuje na dolní zámek. Postavené bylo na místě staršího opevnění v roce 1767 hrabětem Kristiánem Filipem Clam-Gallasem. Podle vyobrazení (půdorysné skici) Franze Alexandera Hebera se jednalo o jednotraktovou budovu s rizalitem na severovýchodním průčelí připojenou k druhé vstupní bráně a barbakánu. Býval zde byt kastelána a hostinské pokoje. Roku 1869 došlo ke zboření staré budovy a z popudu Eduarda Clam-Gallase výstavbě nového kastelánského křídla v novorenesančním stylu dle návrhu Wilhelma Heckela (Hecka). Stavbu obdélného půdorysu kryje sedlová střecha vyskládaná z břidlice a osazená dvěma novorenesančními vikýři. Průčelí v úrovni přízemí pokrývá psaníčkové sgrafito, na které navazuje v omítce naznačené kvádrování. Ze severozápadu přiléhá ke kastelánskému křídlu čtverhranná věž pokrytá psaníčkovým sgrafitem a vrcholící hrázděným ochozem a dlátkovou střechou krytou břidlicí. Vstup se nachází v trojbokém rizalitu, který navazuje na budovu zámku. V pískovci provedený rizalit je v úrovni přízemí prolomen arkádou a vrcholí štítem osazeným clam-gallasovským erbem, pod nímž čteme: „EDUARDUS COMES CLAM-GALLAS / FIERI IUSSIT MDCCCLXIX.“. Prostor pod okny vyplňuje pás s rodovými erby. (pš)

opevnění hradu a zámku Nejstarší dochovaná fáze hradního opevnění pocházející dle Dobroslavy Menclové z poloviny 15. století je zřetelná kolem horního hradu a tvoří ji hradební zeď se čtvercovými baštami. Další fáze hradebního okruhu datovatelná přibližně první třetinou 16. století se dochovala velmi torzovitě, nejlépe v hradební zdi západní strany předhradí. Zeď navazovala ze západu na dnešní věž s druhou bránou a v ostrém zalomení příkře zatáčela k třetí hradní bráně postavené v hradbě horního hradu. Patrně probíhala v místech dvorního průčelí kastelánského křídla a pokračovala přímo až k půlkruhové baště, která ukončuje nový zámek na severovýchodní straně. Dále hradební zeď pokračovala pod jihovýchodním průčelím nového zámku až ke kapli, kde navazovala na okrouhlou baštu tvořící dnes základ presbytáře kaple. Za švédské okupace mezi lety 1646–1647 došlo k zesílení opevnění vnějším pásem barokní hradby, barbakánem, dvěma ostroúhlými baštami a mohutnou hradební zdí. Předhradí ještě v roce 1667 ze tří stran obklopoval hluboký hradní příkop. V roce 1881 hradby částečně prošly historizujícími úpravami provedenými dle návrhu Wilhelma Heckela (Hecka). V tomto stylu byl upraven i terén mezi cestou vedoucí podél hradební zdi a novým zámkem, který tvořil původně příkrý svah, jenž byl v průběhu 18. a 19. století vyrovnán v terasy spojené schodišti a cestu spojující druhou a třetí hradní bránu vyrovnala dlážděná rampa tzv. rytířská stezka. Průběh hradby na severní a východní straně je obtížněji rekonstruovatelný. První vstupní brána umožňující v současné době přístup do předhradí je prolomena ve zdi oválného tzv. švédského barbakánu z roku 1647, který chránil původní hradní vstup (dnešní druhou bránu). Půlkruhem překlenutý vjezd je vsazen do čtverhranné vpadliny pro původní padací most. V ose vstupu se nacházejí tři kamenné erby. Nejníže položený je Clamů, nad ním v segmentově ukončeném výklenku s pravoúhlými přesahy Gallasů a v tympanonu alianční znak Šliků a Redernů. Na vnitřní straně ohradní zdi barbakánu, po pravé straně druhé vstupní brány nalezneme kamennou desku s rytým nápisem: „PAX . BELLO . POTIOR / SEQVAR . TRAHENT IA . FATA / BENIAMIN MAGNVS / NORTMANN SWECVS / CAPITANEVS . et P. T. ARC / FRIEDL . PRÆFECTVS / Anno 1647 / 22: SEPT . St“. Z čelního pohledu vlevo se na barbakánu nachází okrouhlá

budka pro strážného s obvodovým pásem kulatých pozorovacích okének, jejíž dnešní podoba pochází z 19. století. Barbakán je uvnitř opatřen hladkou barokní omítkou, zvenčí má hrubou omítku z konce 19. století imitující kvádrování. Druhá vstupní brána ve tvaru hrotitého oblouku vedoucí do předhradí je přístupná oválným dvorkem barbakánu a prochází čtverhrannou věží. Průjezd je sklenut křížovou klenbou a směrem do nádvoří se otvírá půlkruhově ukončeným otvorem vsazeným do většího segmentově uzavřeného otvoru. Věž ukončuje vyložená římsa nesoucí kamenné cimbuří a stanová střecha krytá břidlicí, která při úpravách na konci 19. století nahradila původní renesanční helmici. Hradební zeď uzavírající prostor předhradí pochází z období baroka,

FRÝDLANT 91

soupisNPU_final_215.indd 91

31.3.2010 9:58:12


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

neboť starší hradba musela na severní a severovýchodní straně na konci 16. století ustoupit budování nového zámku a v 18. století výstavbě kastelánského křídla. Na západní straně ji pohltila barokní fortifikace. Na severovýchodní straně probíhá okružní zeď navazující na barbakán až k východnímu pětibokému bastionu předsunutému daleko do předpolí. Stejný charakter měla i původní zeď chránící dolní zámek na jihovýchodě předhradí. Obrana mohla probíhat jedině z vrcholu mocné zdi obklopené do současné doby nedochovaným poprsníkem. Úpravou původní bašty a parkánové zdi vznikl bastion tzv. ostrý roh obdobný jako na východním nároží předhradí. Přístup k němu umožňuje kamenné schodiště vedoucí z parkánu horního hradu a vložené do přízemní přestavěné starší bašty. V ostrém rohu se nachází kamenná strážní věžička s širšími okny přístupná z terasy jednoduchým segmentově ukončeným vstupem. Kryje ji mansardová střecha vyskládaná z šindele. Bastion východního nároží předhradí získal současnou podobu prvního patra v 19. století. Jeho původní kamenná terasa byla uzavřena kamennou zdí ve tvaru cimbuří dle návrhu Wilhelma Heckela (Hecka). Současně také patrně došlo k znovupostavení okrouhlé strážní věžičky, tzv. korouhevní, v ostrém nároží terasy. Ta je přístupná jednoduchým portálem a opatřena řadou úzkých otvorů střílen. Věžičku ukončuje vyložený ochoz, který spočívá na kamenných konzolách ukončených cimbuřím ve tvaru vlaštovčích ocasů. Stěny bastionu pokrývá hrubá omítka s imitací kvádrování. Překlenutím parkánu segmentovou klenbou vznikla při novorenesančních úpravách vyhlídková terasa situovaná podél jihovýchodního průčelí dolního zámku. Původně se zde, dle dochované kresby z roku 1794, nacházela oblá bašta se střílnami v pobořené ochozové zdi spojené s prvním patrem zámku krytým dřevěným schodištěm. Barokní zeď lze sledovat až za okrouhlou baštou na východním nároží parkánové zdi horního hradu, která byla za švédské okupace zajištěna obdélným bastionem. Ten dnes slouží jako vyhlídková terasa, tzv. Valdštejnova vyhlídka. Na západní straně se u dnešní druhé brány barokní hradba připojila k barbakánu a přibližně sledovala průběh starší hradební zdi. Mezera mezi oběma zdmi byla zasypána, vydlážděna a vytvořila terasu přístupnou z parkánu obklopujícího horní hrad. (pš)

úřednický domek V první polovině 19. století byl parkán horního hradu ve své jižní části zastavěn budovou s úřednickými byty. Dvoukřídlá stavba stojí na půdorysu otevřeného písmene V. Západní křídlo je přízemní, východní má nad zapuštěným přízemím obytné patro. Na styku obou křídel v šikmém nároží při čtverhranné baště přestavěné na záchod se nachází schodiště vedoucí do patra. Valbovou střechu západního křídla osazenou drobným sedlovým vikýřem i střechu východního křídla s polovalbou kryje břidlice. Fasády jsou v ploše opatřeny hrubou omítkou okrové barevnosti, kterou doplňují jednoduché šambrány kolem oken, vstupu, portál a korunní římsa provedené v hladké bílé omítce. V pravoúhle ukončeném vstupu východního průčelí se nacházejí dvoukřídlé dřevěné kazetové dveře. Obdobné dveře zasazené do segmentově ukončeného portálu s klenákem a opatřené nadsvětlíkem nalezneme i v západním křídle. (pš)

park Přírodně krajinářsky volně řešený park založený koncem 18. století a dále upravovaný v první polovině 19. století zaujímá podstatnou část tvarově i reliéfně velmi členitého čedičového masivu. Zámecký vrch obtéká z jižní a západní strany řeka Smědá, jež také napájí strouhu a rybník na severozápadním úpatí zámeckého vrchu. Svou polohou na skalnaté čedičové výšině nebyl zámek předurčen k vytvoření pravidelně řešené zahrady. Teprve doba romantismu využila přilehlých svahů k procházkám po upravených cestách. Dendrologicky nejbohatší je okolí hlavního vchodu do zámku. V této části se nacházejí okrasné, sadovnicky významné stromy i keřové skupiny. Mezi nejstarší dřeviny patří javor stříbrný, jírovec pleťový a statné douglasky. Zastoupeny jsou i jedle obrovská, jedlovec kanadský, buk lesní převislý, jírovec maďal, lípa srdčitá. V severozápadní části, na poloostrůvku rybníka a podél strouhy se vyskytují mokřadní druhy. Ostatní části parku jsou téměř výhradně zarostlé dřevinami domácího původu. Nejpočetnější zastoupení tvoří javor mléč, javor klen, jasan ztepilý a habr obecný. (jh)

92 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 92

31.3.2010 9:58:16


OKRES LIBEREC

studna Studna se v současné době nachází v prostoru předhradí a je posazena před švédský barbakán. Její vznik ani původní umístění doposud neznáme, ale patrně pochází z období renesanční přestavby hradu za Redernů. Kamennou nádrž se zkosenými nárožími v horní části zpevňuje železná páska. Nádrž překrývá železný umělecko-řemeslně náročně provedený baldachýn přichycený v jejích rozích. Baldachýn otevřený po stranách kružbami v lomených obloucích uzavírá zaoblení tvořené propletenými kovovými pruty, které navozuje iluzi síťování. (pš)

kamenné lavičky V areálu hradu a zámku Frýdlant jsou dvě kamenné lavičky. Jejich stáří nám není doposud známo. První z nich se nachází v prostoru nádvoří horního hradu, kde je přisazena k jeho severnímu křídlu. Kamenná profilovaná deska nasedá na dvě čtverhranné kuželky. Druhou prostornější lavičku nalezneme přisazenou k severní části dvorního průčelí dolního zámku. Sedátko tvořené třemi profilovanými deskami spočívá na čtyřech konvexně probraných konzolách. (pš)

FRÝDLANT 93

soupisNPU_final_215.indd 93

31.3.2010 9:58:20


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 4003 Původně patrně zázemí správy panství se nachází východně od zámku a jižně od komunikace směřující do centra Frýdlantu. Vojenské mapování Čech z roku 1781 dům zaznamenává, proto je možné, že jeho výstavba souvisela se stavebními aktivitami zámku v roce 1767. Na mapě císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 má objekt obdélný půdorys bez postranních křídel, která vznikla až po roce 1843. Od roku 1947 budovu využívalo gymnázium, které v roce 1952 vystřídala Střední škola hospodářská a lesnická, jež zde sídlí dodnes. Klasicistní dům postavený na půdorysu písmene U tvoří hlavní patrový objekt a dvě kolmá přízemní křídla přistavěná po jeho stranách. Nízké valbové střechy kryjí plechové šablony. Jednotně symetricky koncipované fasády opatřené okrovým nátěrem člení lizénové rámce, bosování, patrová, korunní a nadokenní římsy a osově umístěný rizalit. Okna přízemí jsou segmentově ukončena. Hlavní vstup umístěný v jednoduchém segmentově ukončeném ustupujícím portálu rizalitu uvozuje předložené schodiště. Vstup vyplňují dřevěné kazetové dveře s nadsvětlíkem. (pš)

areál hospodářského dvora čp. 4004 Areál hospodářského dvora čp. 4004 se nachází severovýchodně od zámku a severně od komunikace směřující do centra Frýdlantu. Jeho založení lze datovat do poloviny 18. století a výstavba patrně také souvisela se stavebními aktivitami probíhajícími na zámku v roce 1767. K zásadní sjednocující přestavbě došlo v průběhu první třetiny 19. století, což dokládá mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843. Ta pozměnila dřívější uspořádání budov do jednotného celku a klasicistně upravila fasády. Drobnější úpravy areálu následovaly v rozmezí let 1867–1870 pod vedením Wilhelma Heckela (Hecka). Od roku 1953 areál využívala Střední škola hospodářská a lesnická. Od 90. let 20. století probíhá postupná obnova celého komplexu. Areál hospodářského dvora tvoří hlavní budova čp. 4004, kterou ze severu doplňuje rovnoběžně posazená přízemní stavba bývalých stájí a kočároven a na jihu drobný objekt altánu. Prostor hospodářského dvora se zahradou v severovýchodní části vymezuje ohradní zeď prolomená dvěma bránami.

dům čp. 4004 Hlavní objekt hospodářského dvora uzavírá areál z jihozápadu. V druhé polovině 20. století zde byl umístěn domov mládeže nedaleké hospodářské školy. Současnou podobu stavby poznamenal požár v roce 1981, v důsledku kterého muselo být odbouráno jedno její kolmé křídlo. Patrový objekt se zvalbenými sedlovými střechami má v současné době půdorys písmene L (delší dvorní křídlo uzavíralo stavbu ze severu). Střechy prosvětlené volskými oky kryjí tašky bobrovky. Dvorní průčelí v 60. letech 19. století doplnil drobný přízemní přístavek. Fasády opatřené okrovým nátěrem člení parapety, šambrány oken, patrová a nadokenní římsy a korunní římsa se zubořezem. Vrata průjezdu vstupního průčelí jsou kazetová náročnějšího umělecko-řemeslného provedení a osazená do kamenného pravoúhle zakončeného portálu s rozetami v horních rozích. Oproti tomu segmentově ukončený portál dvorního průčelí doplňují jednodušší svlaková vrata. Hlavní vstup osazený kazetovými dveřmi s nadsvětlíkem lemuje jednoduchý kamenný portál. (pš)

stáje a kočárovny Bývalé stáje a kočárovny uzavírají dvůr ze severovýchodu. Podélný přízemní objekt se skládá ze čtyř samostatně přístupných částí oddělených v úrovni střechy požárními zdmi. První tři části od severu byly využívány jako kočárovny a konírny, čtvrtá se zobytněným podkrovím sloužila k obytným účelům. Sedlové střechy s valbou na severní a polovalbou na jižní straně kryjí tašky bobrovky, které postupně nahrazují provizorní plechové šablony. Střechy prostupují volská oka a nově upravené seníkové vikýře s valbovým zastřešením. Fasády členěné lizénovými rámci se do dvora otvírají četnými vstupy a vjezdy v pravoúhle i segmentově ukončených kamenných ostěních, která jsou povětšinou vyplněna prkennými vraty nebo dveřmi. (pš)

94 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 94

31.3.2010 9:58:25


OKRES LIBEREC

altán Altán situovaný v jižní části areálu pochází z období po roce 1843, neboť mapa císařského otisku stabilního katastru ho nezachycuje. Drobný klasicistní objekt nepravidelného půdorysu tvoří převýšená oktogonální část se stanovou střechou, kterou ze tří stran obklopuje přístavba s konkávně dovnitř zasunutým vstupním průčelím. Pultové zastřešení v přední probrané části podpírá jednoduchá dřevěná konstrukce. Střechy kryjí plechové šablony. Hladké omítky posazené na kamenné podezdívce a opatřené okrovým nátěrem člení lizénové rámce. Vzhled altánu přístupného dvěma kamennými stupni negativně ovlivnily úpravy provedené v druhé polovině 20. století. Jedná se především o nevhodné výplně otvorů. (pš)

ohradní zeď s bránami Ohradní zeď vymezuje především prostor zahrady nacházející se severovýchodně od objektu koníren a kočároven. Brány zpřístupňují ze severu a jihu dvůr mezi hlavní budovou a výše zmíněným objektem. V prostoru kolem hlavní budovy, mezi ní a altánem a na protější straně se nachází oplocení tvořené žulovou podezdívkou a sloupky, mezi nimiž jsou torzovitě osazena pole z pletiva. Ohradní zeď tvoří neomítané lomové či spíše sbírané čedičové zdivo a cihelné vyzdívky. Koruna zdiva je vyskládaná z kamenných desek sedlového tvaru vyspádovaných na obě strany. Ohradní zeď v prostoru dvora byla omítaná. Severní jednodušší bránu tvoří dva cihelné hladce omítané pilíře zakončené kamennou jehlancovou hlavicí osazené provizorními vraty z pletiva. Sdružené pilíře jižní brány jsou obdobně provedené jako pilíře severní brány. I tato brána je osazena provizorními vraty z pletiva. (pš)

dům čp. 4030 s altány Dům čp. 4030 stojí západně pod parkem zámku a východně od komunikace vedoucí podél řeky Smědé. Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 zaznamenává objekt ve shodné půdorysné stopě včetně obou altánů. Jeho vznik lze tedy předpokládat před tímto datem. Původní využití a souvislost objektu s provozem zámku nám dosud nejsou známy. Klasicistní dům postavený na obdélném půdorysu kryje valbová střecha vyskládaná z tašek bobrovek, kterou prosvětlují volská oka. Fasády s hladkou omítkou opatřenou okrovým nátěrem člení nárožní lizény, mělký rizalit v ose západního průčelí, výrazný rizalit dvorního východního průčelí, pásová bosáž, šambrány oken a vstupů, nadokenní římsy a korunní římsa se zubořezem. Vstup umístěný v rizalitu západního průčelí je osazen kazetovými z větší části prosklenými dveřmi. Nad vstupem se nachází trojúhelný tympanon. Symetricky umístěné a téměř totožné altány postavené na čtvercovém půdorysu se nacházejí na konci zahrady po stranách domu. Jejich neomítané čedičové lomové či spíše sbírané zdivo je kladeno na divoko s minimálními spárami a na některých místech ho doplňují pálené cihly. Altány mají valbové střechy, z nichž severní kryje břidlice a jižní plech. Nároží objektů jsou zaoblená a stěny prolamují vstupy a okenní otvory s lomeným obloukem a náznakem kružeb. Důsledně nerovné kamenné dílce mají patrně navozovat romantickou iluzi starobylosti. (pš)

FRÝDLANT 95

soupisNPU_final_215.indd 95

31.3.2010 9:58:30


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

čp. 4037 Dům čp. 4037, tzv. kaplanka, se nachází severně od hradu a zámku. Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 objekt nezaznamenává. Jeho výstavbu lze předpokládat ve třetí třetině 19. století a patrně souvisela s novorenesančními stavebními úpravami zámku, které probíhaly v letech 1867–1870. V druhé polovině 20. století došlo k utilitární přístavbě sociálního zázemí. Přízemní stavba se zobytněným podkrovím má obdélný půdorys, ke kterému se ze severu přimyká nová přístavba kolmého křídla. Stavbu kryje valbová střecha vyskládaná z břidlice a osazená vikýři taktéž s valbovým zastřešením. Z půdorysu hlavního objektu vystupuje polygonální rizalit jižního průčelí zakončený jehlancovou střechou a portikus vstupu východního průčelí. Fasády zdobí sgrafito a kované mříže náročnějšího umělecko-řemeslného provedení. (pš)

areál domu čp. 4046 Areál domu čp. 4046 se nachází severovýchodně od hradu a zámku a severně od komunikace směřující do centra města Frýdlantu. Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 zachycuje objekt s dvorní zástavbou, vyjma altánu, ve shodné půdorysné stopě. Jejich vznik lze tedy předpokládat před rokem 1843. Nám dosud známá historická dokumentace sleduje pouze mladší drobné stavební úpravy v roce 1913, kdy budovu obýval nadlesní. V roce 1929 byl objekt upraven pro členy panské rodiny Auerspergů. Ve druhé polovině 20. století zde sídlila lesní správa. Areál vymezený ohradní zdí s bránami a brankou tvoří hlavní budova čp. 4046 doplněná hospodářským objektem ve dvoře a altánem.

dům čp. 4046 Dům čp. 4046 se nachází v jižní části areálu v těsné blízkosti komunikace. Současná historizující podoba budovy pochází patrně z konce 19. století. Patrový objekt postavený na půdorysu písmene L kryjí valbové střechy vyskládané z tašek bobrovek a osazené zdobnými vikýři. Fasády opatřené hladkou omítkou a nátěrem v okrovém odstínu člení mimo jiné pásová bosáž, šambrány kolem oken, nadokenní římsy, patrová a korunní římsa, které vycházejí převážně z novorenesančního tvarosloví. Jihozápadní vstupní průčelí má ve své centrální části mělký rizalit s balkónem opatřeným zdobným kovovým zábradlím. Rizalit vrcholí volutovým štítem. Půlkruhově ukončený vstup přístupný po předloženém schodišti a mírně zapuštěný do fasády je osazený zdobnými kazetovými dveřmi s nadsvětlíkem chráněným mříží. Nad vstupem dvorního průčelí se nachází drobná prosklená pavlač. (pš)

hospodářská budova Hospodářská budova stojí při severovýchodní hranici areálu a je situována ve vodorovné pozici k hlavnímu objektu. Budova datovaná nad vstupem letopočtem: „1820“ sloužila od roku 1913 jako hraběcí prádelna. Přízemní stavbu obdélného půdorysu kryje sedlová střecha s polovalbami opatřená plechovou krytinou. Fasády s hladkými omítkami a okrovým nátěrem člení centrální rizalit dvorního průčelí vrcholící segmentově ukončeným štítem, který prolamuje oválné větrací okénko a zdobí vpadlé pole s omítkou hrubší zrnitosti. Dále jsou fasády opatřeny nárožní bosáží, jednoduchými šambránami kolem oken a korunní římsou. Vstup mírně zapuštěný do fasády v rovně ukončeném ustupujícím portálu vyplňují kazetové z části prosklené dveře. Dále je dvorní průčelí prolomeno dřevěnými pravoúhle ukončenými vraty. Vzhled objektu negativně ovlivňují nepůvodní trojdílná okna. (pš)

96 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 96

31.3.2010 9:58:35


OKRES LIBEREC

altán Altán se nachází v severní části areálu a pochází z období po roce 1843. Antikizující drobný přízemní objekt je postaven na obdélném půdorysu a kryje ho nízká sedlová střecha s plechovou krytinou. Vstupnímu jihozápadnímu průčelí je předsazena plochostropá otevřená lodžie se šesti sloupy. Fasády altánu obdobně řešené jako u ostatních staveb areálu člení bosáž a korunní římsa. Jihozápadní štít chrání nepůvodní dřevěné deštění. Vstupní dveře upravené v druhé polovině 20. století téměř celé překrývá plech. Původní okna zdobí v jejich horní části vyřezávaný rostlinný motiv. (pš)

ohradní zeď s bránami Ohradní zeď ohraničuje areál z jeho severovýchodní, jihozápadní a jihovýchodní strany, kde navazuje na hlavní objekt a hospodářskou budovu. V tomto úseku je prolomena bránou a brankou pro pěší. Druhá brána se nachází v jihozápadním úseku ohradní zdi. Ohradní zeď je vyzděna z cihel a opatřena stejně jako hlavní budova a hospodářský objekt hladkou omítkou s okrovým nátěrem. Její vyspádovanou korunu kryjí pálené tašky. Jihovýchodní bránu tvoří dva jednoduché pilíře s korunou ve shodném provedení jako u ohradní zdi osazené jednoduchými rovně ukončenými prkennými vraty. Vstup je situován do vyvýšené části zdi přiléhající k hospodářskému objektu, kterou prolamuje segmentově zakončený otvor osazený brankou z prken. Jihozápadní bránu tvoří dva pilíře ukončené římsou, na kterou nasedají kamenné zaoblené hlavice s reliéfním rostlinným motivem. Brána je osazena novodobými kovovými vraty. (pš)

dům čp. 4052 s oplocením Dům čp. 4052 je situovaný severovýchodně od zámku a severně od komunikace směřující do centra města Frýdlantu. Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 zachycuje objekt ve shodné půdorysné stopě, jeho vznik lze také předpokládat před rokem 1843. Dům patrně obývali zaměstnanci zámku a v druhé polovině 20. století zde sídlila lesní správa. Patrovou stavbu obdélného půdorysu završuje valbová střecha krytá plechovými šablonami. Na jihozápadním průčelí se nachází centrálně umístěný mělký rizalit opatřený v přízemí mezi okny pilastry, které vynášejí plné oblouky s archivoltou. Dále se nad jeho okny v patře nacházejí pětiboká vpadlá pole. Hladké fasády s okrovým nátěrem ještě člení nadokenní a parapetní římsy s konzolami, patrová a korunní římsa. Okna lemuje jednoduchá do fasády zapuštěná páska. Vstup v ustupujícím portálu je také zapuštěn do fasády a opatřen dřevěnými kazetovými dveřmi. Nad vstupem nalezneme trojúhelný tympanon posazený na konzolách. Zahradu kolem domu ohraničuje oplocení posazené na vysokou hrubě omítanou podezdívku. Tvoří ho jak vyzdívané hladce omítnuté sloupky s kamennou jehlancovou hlavou, tak i kamenné sloupky, které doplňují plaňková pole. (pš)

FRÝDLANT 97

soupisNPU_final_215.indd 97

31.3.2010 9:58:40


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

areál kostela Nalezení sv. Kříže ÚSKP ČR č. rejstříku 20852/5–4253 s p. č. 531, 532, 533, 534, 573, 574, 575

Areál kostela Nalezení sv. Kříže se nachází ve středu města jihozápadně od náměstí T. G. Masaryka na severním břehu říčky Smědé. Součástí areálu je kostel s náhrobníky, kaple Krista v žaláři, kříž, socha sv. Heleny, sloup se sochou Panny Marie, fara s hospodářskou budovou, ohradní zdi a soubor zastavení křížové cesty. Kolem kostela se do zrušení v roce 1710 rozprostíral starý frýdlantský hřbitov ohrazený kamennou zdí. Areál je součástí městské památkové zóny. NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 772 a 864, SHP 31; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 182–224. UPČ I, 1977, s. 350–354; Kuča 1996, s. 841; Anděl - Karpaš 2002, s. 48–49; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 194–199; Kracíková - Belling 2003, s. 55–61; Šternová 2003, s. 47–48; Vlček 2004, s. 223, 300 a 399; Švejda 2004, s. 41–43, 120–151.

kostel Nalezení sv. Kříže Děkanský kostel, do 17. století zasvěcený sv. Kateřině, je poprvé zmiňován roku 1316. Renesanční podobu získal v letech 1501–1551 zásluhou vlašských stavitelů Kašpara a Marka z Milánska (K. a M. Valliové z Milána). Poté byl upravován barokně a v letech 1889–1892 mu Wilhelm Heckel (Hecke) navrátil goticko-renesanční ráz. Poslední velká rekonstrukce kostela proběhla po skončení druhé světové války poté, co ho 8. května 1945 poškodila letecká puma. Kostel je orientovanou zděnou trojlodní síňovou stavbou zakončenou presbytářem s pětibokým závěrem. Presbytář spolu se čtvercovou věží, která přiléhá k jeho severní straně, poukazuje na středověký původ stavby. Věž je ukončena ochozem a dlátkovou střechou. Nad sedlovou střechu kostela krytou plechovými pásy vystupuje sanktusníková věžička. K severní straně presbytáře dále přiléhá pohřební kaple pánů z Redernu s kryptou. Na jižní průčelí presbytáře navazuje sakristie. Kostelní loď lemují na bočních stranách symetricky situované barokní kaple, na severu u věže kaple sv. Anny (zvaná též křestní) a na jihu u sakristie kaple sv. Josefa (zvaná též pohřební). Charakter stavby dotváří předsíň před západním průčelím, dvě osmiboké schodišťové věžice po stranách a především vysoký dvouetážový renesanční štít. V původním krovu lodi se dochoval unikátní asi pozdně renesanční rumpál se šlapacím kolem. Po obvodu vnější kostelní zdi je umístěno deset kamenných barokních náhrobníků pocházejících převážně z 18. století. Jedná se hlavně o náhrobníky církevních hodnostářů a měšťanů, které jsou opatřené obsáhlými nápisovými poli a bohatou figurální a ornamentální výzdobou. Soubor čtyř náhrobků u jižní stěny presbytáře zahrnuje tři pískovcové bohatě tvarované stély a železný kovářsky opracovaný kříž na nízkém kamenném podstavci. U severovýchodní zdi presbytáře je osazen renesanční náhrobník se znakem Biberštejnů. Barokní bohatě tvarovaná stéla přiléhá k západní stěně severní kaple sv. Anny. Do severní stěny kostela jsou vloženy čtyři obdélné desky podobného ztvárnění. V interiéru kostela, který sloužil jako pohřebiště Biberštejnů a Redernů se lze setkat s řadou sepulkrálních památek. Výjimečným je především náhrobek Melchiora, Kateřiny a Kryštofa z Redernu od G. Heinricha z Amsterodamu z let 1605–1610 zhotovený ve stylu vratislavského manýrismu. (ok)

děkanství čp. 85 Raně barokní budova děkanství čp. 85 je v pramenech zmiňována již roku 1557. Svou současnou podobu získala po přestavbě v roce 1694. Dvorní přístavek pochází z druhé poloviny 19. století. Děkanství stojí jihovýchodně od kostela Nalezení sv. Kříže. Zděná patrová stavba obdélného půdorysu má jednoosé křídlo přistavené k jihozápadnímu nároží. Vstupní západní průčelí směřuje ke kostelu. Valbovou střechu s námětky chrání nová krytina vyskládaná z pálených tašek bobrovek. Střechu prostupuje střední štítový vikýř s trojúhelným zakončením a volská oka. Fasádu člení lizénové rámce se čtvrtkruhovými výkrojky v křížení lizén a šambrány kolem oken. Vstup do objektu tvoří dvoukřídlé dveře s nadsvětlíkem zasazené do kamenného pravoúhlého portálu zdobeného uchy a kapkami. (ok)

98 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 98

31.3.2010 9:58:43


OKRES LIBEREC

hospodářská budova Hospodářské zázemí děkanství skládající se z klasicistních objektů bývalých stájí a stodoly se nachází východně od budovy děkanství, při jižní části ohradní zdi. Bývalé stáje mají podobu zděné patrové stavby obdélného půdorysu stojící blíže k objektu děkanství, se kterým je spojuje drobný průchozí přístavek. Jednoduchou sedlovou střechu se dvěma volskými oky kryjí tašky bobrovky. Patro severního průčelí obíhá dřevěná bedněná pavlač osazená na krakorcích. Na bývalé stáje bezprostředně navazuje objekt stodoly, který dnes slouží jako zimní kaple. Bývalá stodola je zděnou přízemní stavbou obdélného půdorysu, kterou rovněž kryje jednoduchá sedlová střecha s taškami bobrovkami opatřená dvěma volskými oky. (ok)

kaple Krista v žaláři Novogotická kaple vybudovaná v roce 1858 se nachází jižně od kostela Nalezení sv. Kříže. Přízemní objekt postavený ze smíšeného zdiva má obdélný půdorys. Na jeho východní průčelí navazuje ohradní zeď vedoucí k budově děkanství. Sedlová střecha krytá plechem je na severní vstupní straně orientované ke kostelu osazena vrcholovým křížem. Historizující ráz kaple podtrhuje vstup zasazený do lomeného oblouku s profilovanou římsou a okenní otvor na západním průčelí, který má stejný charakter. Jižní strana kaple přiléhá k části původní městské hradby. (ok)

sloup se sochou Panny Marie a sochami světců Barokní pískovcový sloup se sochou Panny Marie Immaculaty vztyčený roku 1723 na hlavním frýdlantském náměstí vyšel z dílny zákupského sochaře Ondřeje Dubkeho, který působil na dvoře Anny Marie Františky, velkovévodkyně Toskánské. Ke kostelu Nalezení sv. Kříže byl přenesen po zboření staré radnice při rekonstrukci náměstí v roce 1898. Dnes se nalézá na volném prostranství severně od kostela. Na dvoudílný podstavec dělený profilovanou římsou, na které stojí sochy sv. Josefa, sv. Jana Evangelisty, sv. Anny a sv. Jáchyma, nasedá patka sloupu se sochou sv. Jana Nepomuckého. Na ní spočívá vysoký dřík s korintskou hlavicí. Vrcholová socha Panny Marie se zlacenou svatozáří stojí na zeměkouli. Prostovlasou světici zahaluje bohatě zřasené splývavé roucho. Na zdobeném spodním dílu podstavce je na zadní jižní části směřující ke kostelu nápis: „[Errichtet / im Jahre 1723 / durch Stiftung / der hiesigen Bürger / Dobius Stracke u. Johan Stracke]“. Pod ním se nachází nápis vypovídající o opravě sloupu ve 20. letech 19. století: „[Renovirt / im Jahre 1824 / durch ein Legat des Bürgers / Franz Menzel / No. 44]“. Na severní straně podstavce nápis informuje: „[Renovirt / und übertragen / vom Markte auf den Kirchplatz / auf Kosten der Stadtgemeinde / 1898]“. O opravě sloupu na počátku 30. let 20. století informuje poslední nápis na severní straně podstavce: „[Renovirt / im Jahre 1932 / von edlen Wohltätern.]“. Citace všech dnes již téměř nečitelných nápisů byly převzaty z Kühnovy topografie. V současné době probíhá obnova památky. (ok)

FRÝDLANT 99

soupisNPU_final_215.indd 99

31.3.2010 9:59:02


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

socha sv. Heleny Barokní pískovcová socha sv. Heleny pocházející z roku 1763 stojí v kostele pod kruchtou. Do roku 1878 stála nad bránou starého hřbitova, který se rozprostíral kolem kostela. Poté byla přemístěna k severozápadní zdi presbytáře mezi dva pilíře a po restaurování v roce 2004 do kostela. U presbytáře socha stála na nízkém ze tří stran konkávně tvarovaném soklu s čelním nápisem: „S. / HELENA“. Po restaurování a přenesení do kostela získala nový jednoduchý nízký hranolový v horní části zúžený pískovcový podstavec. Na něm spočívá postava prostovlasé světice v kontrapostu levé nohy, oděné do bohatě zdobeného šatu. Přes ramena jí splývá bohatě zřasený plášť sepnutý na prsou ozdobnou sponou. Levou rukou přidržuje velký zlacený nově doplněný kříž. (ok)

kříž Kříž pocházející patrně z 19. století je umístěný u kaple sv. Anny, která přiléhá k severnímu průčelí lodi kostela. Na nízký žulový kvadratický stupeň nasedá asymetricky posazený zúžený hranolový sokl. Na něm spočívá litinový zlacený kříž latinského typu se zdobně pojatými rameny. Nad hlavou plechové postavy ukřižovaného Ježíše Krista visí nápisový štítek s titulaturou: „I.N.R.I.“. (ok)

ohradní zdi fary (s bránou) a kostela (s náhrobníky) Omítané ohradní zdi se nacházejí okolo částečně upraveného parkového prostoru na místě starého hřbitova zrušeného v roce 1710. Zdi vybudované ze smíšeného zdiva kryjí prejzy. Zeď kolem bývalého hřbitova je původem renesanční, barokně upravená v roce 1679. Z barokního období pochází pravděpodobně i zeď s bránou kolem děkanství. Na vnitřní straně ohradní zdi, která z jižní, severní a severozápadní strany obíhá místo bývalého hřbitova, najdeme devět kamenných barokních náhrobníků ze 17. a 18. století. Obdélné desky s dominantními nápisovými poli zdobí bohatý rostlinný a figurální reliéf. (ok)

100 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 100

31.3.2010 9:59:09


OKRES LIBEREC

soubor zastavení křížové cesty Křížová cesta je umístěna po obvodu vnitřní strany ohradní zdi kolem bývalého hřbitova. Svou současnou novogotickou podobu získala po roce 1850. Z původních čtrnácti zastavení se do současnosti dochovalo devět kamenných výklenkových kapliček (šesté až čtrnácté zastavení křížové cesty). Každou kapličku tvoří tři kamenné bloky. Horní díl završuje profilovaná trojúhelně vzdutá korunní římsa. Pod ní je vytesán latinský kříž a obloučkový vlys. Niku ve střední části vyplňuje terakotový výjev z křížové cesty. Nároží středního dílce rámují lizény, které přecházejí na spodní díl. Na jednotlivých zastaveních se torzovitě dochovala vytesaná římská pořadová čísla a německy psaný název výjevu. Celý soubor zastavení křížově cesty se nachází ve špatném stavu. (ok)

kostel Krista Spasitele ÚSKP ČR č. rejstříku 100017 s p. č. 1277, 1278/1, 1278/2

Evangelický kostel Krista Spasitele je situovaný při Vrchlického ulici, ve vyvýšené jižní části města. Postaven byl v letech 1902–1903 dle návrhu bonnského architekta Julia Rolffse (1879–1946) frýdlantskou stavební firmou Appelt a Hampel. Finančně se na jeho výstavbě podílela Jednota Adolfa Gustava. Od roku 1945 zde sídlí Církev československá husitská. Jednolodní stavba obdélného půdorysu má na jihozápadní straně užší a nižší presbytář, ke kterému se z jihovýchodu přimyká sakristie a z jihozápadu přístavba sborového sálu. Sedlové i valbové střechy kryjí tašky bobrovky a prosvětlují volská oka. Hodinová věž předstupující před vstupní průčelí kostela vrcholí úzkým a vysokým sanktusníkem s křížem. Fasády jsou pojednány v kombinaci hladké omítky opatřené bílým nátěrem a kamenných historizujících prvků s převahou novogotického tvarosloví. Jedná se především o kamenná ostění sdružených oken, vstupní portály, římsy, armování nároží a štítů, balkón věže. Hlavní vstup severovýchodního průčelí přístupný po předloženém schodišti je umístěný v ústupkovém sedlovém portálu s trojlaločným tympanonem. V něm se nachází reliéf poprsí žehnajícího Krista. Okna zdobí ornamentální i figurální vitraje. (pš) Einweihung 1904. UPČ I, 1977, s. 353; Sýkora 1997, s. 14.

fara čp. 945 ÚSKP ČR č. rejstříku 100018 s p. č. 1276

Fara čp. 945 se nachází při Vrchlického ulici, východně od kostela Krista Spasitele, v jižní vyvýšené části města. Postavena byla v roce 1912 stejně jako kostel dle návrhu bonnského architekta Julia Rolffse (1879–1946). Později dostavěná fara střídmého výrazu tvoří s kostelem jednotně koncipovaný celek. Jednoduchá patrová budova je postavena na obdélném půdorysu, ze kterého vystupují rizality jihovýchodního a jihozápadního průčelí a přízemní arkýř severozápadního průčelí. Asymetrickou sedlovou střechu s valbami a polovalbami kryjí tašky bobrovky a prosvětlují vikýře s pultovým zastřešením. Fasády posazené na kamenné podezdívce jsou hladké opatřené bílým nátěrem a dekorované pouze dřevěnými okenicemi. Vyvýšený hlavní vstup se nachází v zádveří západního nároží, které se otevírá třemi stlačenými oblouky. Dřevěné vstupní dveře rámové konstrukce mají prosklený horní díl. (pš)

FRÝDLANT 101

soupisNPU_final_215.indd 101

31.3.2010 9:59:15


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 2 ÚSKP ČR č. rejstříku 32936/5–4222 s p. č. 588

Dům čp. 2 zvaný Na panské zvůli, jehož dispozice se odvíjí od gotického jádra a především renesanční přestavby pravděpodobně z konce 16. nebo první poloviny 17. století, získal svou současnou klasicistní podobu po požáru města v roce 1797. Stavba se nachází na nároží jihozápadní strany náměstí T. G. Masaryka a Kostelní ulice. Poslední větší necitlivé úpravy objektu, který patří do městské památkové zóny, proběhly v roce 1994 v rámci adaptace na sídlo Komerční banky. Patrový zděný objekt obdélného půdorysu se zvalbenou mansardovou střechou s námětky se kratší štítovou stranou zakončenou lichoběžníkovým štítem obrací do náměstí. Střechu kryje asfaltový šindel. Hladkou fasádu člení lizénové rámce, nárožní bosáž a šambrány kolem vstupů a oken. Dům, v minulosti obývaný nejvýznamnějšími frýdlantskými měšťany a náležející mezi nejstarší stavby na náměstí, je dispozičně dělený na tři části. První část z nejasných důvodů vystupuje do náměstí. Druhá část původně v přízemí sloužila jako průchod a navazovala na podloubí sousedního domu čp. 3. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31 a SHP 50. Anděl - Karpaš 2002, s. 46.

dům čp. 3 ÚSKP ČR č. rejstříku 15269/5–4223 s p. č. 589

Dům čp. 3 situovaný na jihozápadní straně náměstí T. G. Masaryka byl pravděpodobně postaven po požáru města roku 1572. K jeho klasicistní přestavbě došlo po následujícím požáru města v roce 1797. Výraznou úpravou, která spočívala v nastavení druhého patra a vestavění druhého schodiště, prošel ke konci 19. století. Další rekonstrukce objektu, který je součástí městské památkové zóny, proběhla v 70. letech 20. století. Zděný dvoupatrový řadový objekt obdélného hloubkově orientovaného půdorysu má zobytněné podkroví. Dům je do náměstí natočený lichoběžníkovým štítem osazeným čtyřmi pilířky, z nichž dva vrcholové spojuje ozdobné zábradlí. Přední přízemní část stavby tvoří dvě arkády podloubí sklenutého křížovou klenbou. Hladkou fasádu, jejíž podoba pochází z úprav konce 19. století, člení v přízemí pásová bosáž, v prvním a druhém patře kordonové římsy a suprafenestry. Do domu se vstupuje dřevěnými klasicistními dveřmi s půlkruhovým nadsvětlíkem, které jsou zasazené do širokého renesančního portálu se žulovým ostěním z konce 16. století. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 4 ÚSKP ČR č. rejstříku 50150/5–5867 s p. č. 590/1

Nárožní dům čp. 4 stojí v centru městské památkové zóny na jihozápadní straně náměstí T. G. Masaryka, na křižovatce s ulicí Svatopluka Čecha. Místo bylo poprvé zastavěno již na konci 16. století. Stávající objekt vybudovaný v 80. letech 19. století stojí na místě původní jednopatrové stavby s podloubím. Současná architektonická podoba domu pochází z roku 1905. V objektu sídlí městská knihovna. Patrový dům má lomenou střechu krytou vláknocementovými šablonami zdobenou kovanou korunou a osazenou vikýři. Střední osy obou pohledových průčelí vrcholí trojúhelnými štíty. V patře zkoseného severního nároží se nachází arkýř se zvonovitou střechou nesený na konzolách, které podpírají mužské hermy. Ty doplňují bohatě zdobenou historizující fasádu, která má v přízemí provedenou výraznou plastickou bosáž. Část oken prvního patra rámují jónské polosloupy s reliéfem lví hlavy, stojící na masivních konzolách, a nadokenní římsy se štíty, které vyplňují kartuše s reliéfy ovoce a písmene: „H“. Zbylá okna prvního patra lemují pilastry s jónskými hlavicemi, zdobené taktéž reliéfem lví hlavy a rostlinným dekorem. Celek fasády dokreslují výrazně provedené římsy. Vstup do domu s vysokým půlkruhově zakončeným portálem se nachází v levé ose průčelí směřujícího do náměstí. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

102 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 102

31.3.2010 9:59:19


OKRES LIBEREC

dům čp. 11 ÚSKP ČR č. rejstříku 21508/5–4254 s p. č. 583

Dům čp. 11 se nalézá v Kostelní ulici, v městské památkové zóně. Jeho současná pozdně klasicistní podoba pochází pravděpodobně z první poloviny 19. století, kdy byl objekt postaven nebo výrazně přestavěn. Úpravy týkající se především interiéru pocházejí ze začátku 20. století. Patrová původně řadová stavba stojí na obdélném půdorysu. Sedlovou střechu osazenou jedním vikýřem kryjí tašky bobrovky. Hřeben střechy je rovnoběžný s ulicí, do které se obrací užší jihovýchodní průčelí domu opatřené hladkou omítkou. Toto průčelí zdobí v přízemí bosované pilastry a dvě slepé arkády nacházející se nad domovním vchodem, vstupem do obchodu a nad výkladci. Fasádu dále člení výrazná kordonová římsa, lizény a profilované nadokenní římsy v prvním patře. Na bočním severovýchodním průčelí domu jsou patrné otisky obvodové zdi sousedního zdemolovaného objektu čp. 12. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 14 ÚSKP ČR č. rejstříku 16327/5–4256 s p. č. 571

Nejspíše pozdně barokní dům čp. 14 se nachází v Kostelní ulici. Na konci 19. století byly na stavbě provedeny vnitřní adaptace. Dům stojí na území městské památkové zóny. Patrový řadový objekt obdélného půdorysu je dispozičně hloubkovým dvojtraktem, jehož vstupní štítové průčelí směřuje do ulice. Dům kryje mansardová střecha vyskládaná z vlnitého eternitu. Jednoduché novodobě upravené a v hladké omítce provedené vstupní průčelí vrcholí vysokým dvouetážovým štítem. Vstupní a okenní otvory rámuje barevně odlišené kamenné ostění. Vzhled domu narušily úpravy provedené ve druhé polovině 20. století, a to především zjednodušení fasády nerespektující její původní členění s lizénami či kabřincový obklad soklu. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

FRÝDLANT 103

soupisNPU_final_215.indd 103

31.3.2010 9:59:22


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 15 ÚSKP ČR č. rejstříku 23333/5–4255 s p. č. 572

Dům čp. 15 je situován severně od kostela Nalezení sv. Kříže, na rohu Kostelní ulice. Jižní část ohradní zdi domu zároveň ze severu uzavírá kostelní areál. Současná podoba objektu pochází pravděpodobně z druhé poloviny 18. století, ale části nosného zdiva jsou patrně starší. Na začátku 30. let 20. století byla k objektu, který spadá do městské památkové zóny, přistavena dvorní část. Přístavba rozšiřovala prostory hostince, který se v objektu nacházel. Nárožní patrový dům, jehož starší část stojí na obdélném půdorysu, kryje mansardová střecha vyskládaná z tašek bobrovek. Mladší dvorní trakt je opatřený sedlovou střechou krytou také bobrovkami. Podélné vstupní průčelí směřuje do Kostelní ulice. Klasicistní fasádu člení lizénové rámce, nárožní bosáž a okenní šambrány. Lizény zvýrazňující vstup v jednoduchém pravoúhlém kamenném portálu zdobí v přízemí bosáž a v patře kanelování. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 20 ÚSKP ČR č. rejstříku 41307/5–4767 s p. č. 576

Patrně bývalá solnice čp. 20 se nachází v Mezibranské ulici, severozápadně od kostela Nalezení sv. Kříže. Je součástí městské památkové zóny. Původně renesanční a následně barokně upravený objekt vystavěný u hradební zdi měl pravděpodobně menší půdorys. Svou současnou klasicistní podobu získal při velké přestavbě na konci 18. století. Zděná dvoupatrová budova s vestavěným podkrovím má obdélný půdorys. Vstupní podélné průčelí samostatně stojící budovy se obrací východním směrem do zahrady. Vysokou valbovou střechu s námětky a se čtyřmi vikýři ve tvaru volských ok kryjí tašky bobrovky. Fasády člení nepravidelné lizénové rámce v horní části zdobené čabrakou. Na jihozápadní nároží domu navazuje pozůstatek zdiva městských hradeb. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 23 ÚSKP ČR č. rejstříku 38564/5–4252 s p. č. 612/1

Klasicistní dům čp. 23 postavený na přelomu 18. a 19. století po požáru města v roce 1797 je situován v nároží ulic Svatopluka Čecha a Mezibranské, v městské památkové zóně. Zděný patrový původně řadový objekt stojí na obdélném půdorysu. Stavbu, jejíž kratší podélné průčelí směřuje do ulice Svatopluka Čecha, kryje vysoká sedlová střecha s hřebenem rovnoběžným s toutéž ulicí. Vzhled střechy vyskládané z tašek bobrovek dotvářejí historické vikýře ve tvaru volských ok a nové vikýře se sedlovou střechou. V roce 1999 proběhla oprava poškozené fasády a obnova jejích zdobných architektonických prvků. Dřevěné klasicistní vstupní dveře jsou vsazeny v kamenném segmentově zakončeném portálu se středovým klenákem. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 24 ÚSKP ČR č. rejstříku 30274/5–4251 s p. č. 611

Klasicistní dům čp. 24 stojí v ulici Svatopluka Čecha, v městské památkové zóně. Byl postaven na přelomu 18. a 19. století po požáru města v roce 1797. V roce 1926 byly provedeny úpravy interiéru, při nichž vzniklo podkrovní patro. V 70. letech 20. století prošel dům celkovou přestavbou. Zděný patrový řadový objekt obdélného půdorysu má hloubkovou orientaci. Vysokou sedlovou střechu kryjí eternitové šablony a prostupují ji dva nevhodně upravené vikýře. Hladkou fasádu domu člení dva postranní pilastry zdobené čabrakou a profilovaná kordonová a korunní římsa. Okenní otvory rámují jednoduché šambrány s parapety. Do domu se vstupuje dřevěnými mladšími dveřmi zasazenými do kamenného segmentově zakončeného portálu se středovým klenákem. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

104 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 104

31.3.2010 9:59:27


OKRES LIBEREC

dům čp. 27 ÚSKP ČR č. rejstříku 22928/5–4249 s p. č. 604

Dům čp. 27 se nachází ve střední části ulice Svatopluka Čecha. Objekt, který je součástí městské památkové zóny, pochází z poslední třetiny 18. století. Datace na klenáku vstupního portálu uvádí rok 1784. Patrový dům uliční zástavby postavený na obdélném půdorysu je kratším jihovýchodním průčelím orientován do ulice. Sedlovou střechu osazenou třemi historickými zaoblenými vikýři kryjí eternitové šablony. Původně velmi zdobná klasicistní fasáda byla ve druhé polovině 20. století zjednodušena a poškozena novodobými zásahy mimo jiné šedým cementovým nástřikem, výplněmi otvorů nebo kabřincovým obkladem přízemí. K hodnotným dochovaným prvkům na objektu náleží portál vjezdu zakončený stlačeným obloukem s klenákem, který zdobí vyryté iniciály a datace: „No Z8 / B: V: / 1784.“. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 36 ÚSKP ČR č. rejstříku 18922/5–4245 s p. č. 2/1, 2/2

Dům čp. 36 situovaný v ulici Míru přímo sousedí s radnicí. Je součástí městské památkové zóny. Původní pravděpodobně barokní budova získala svou dnešní podobu při klasicistní přestavbě kolem roku 1800. Úpravy v 80. a 90. letech 19. století vedly k nahrazení dosud roubených částí objektu zděnými a k dvorní přístavbě. Řadový jednopatrový dům obdélného půdorysu má sedlovou střechu krytou plechovými šablonami. Pohledové štítové průčelí domu je v přízemí opatřeno dvěma výkladci a ukončeno dvouetážovým zaobleným štítem. V ose umístěný vstup je zasazen v kamenném obloukovitě zaklenutém profilovaném portálu s klenákem, který obsahuje číslo popisné. Další zdobné prvky na fasádě tvoří pilastry, římsy, okenní šambrány a parapetní výplně. Na fasádě se uplatňují dvě struktury omítek, v ploše hrubá a na plastických prvcích hladká. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

FRÝDLANT 105

soupisNPU_final_215.indd 105

31.3.2010 9:59:31


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

radnice čp. 37 ÚSKP ČR č. rejstříku 43962/5–5246 s p. č. 1

Novou radnici čp. 37 slavnostně otevřenou v roce 1896 nalezneme v severozápadní frontě náměstí T. G. Masaryka. Budova s prvky severoněmecké renesance postavená podle projektu vídeňského architekta Franze von Neumanna (1844–1905) nahradila starou radnici z roku 1532. Ta stála samostatně v západním prostoru náměstí. Stavbě nové radnice započaté v roce 1893 musela ustoupit část domů při ústí dnešní ulice Míru. Dvoupatrová budova z režného zdiva je postavena na přibližném půdorysu písmene U. Sedlové střechy jednotlivých křídel kryjí měděné šablony. Z jižního nároží vystupuje dominantní vysoká věž s ochozem zakončená dlátkovou střechou s glazovanými taškami bobrovkami. Pod ochozem jsou rozmístěny štítky nesoucí čísla letopočtu: „1 8 9 3“. Jednotlivá průčelí pokrývá bohatá kamenická výzdoba uplatněná především v nárožním armování a pískovcových ostěních okenních a dveřních otvorů. Jihovýchodní průčelí s hlavním vstupem krytým trojdílnou arkádou podloubí se obrací do náměstí. Středovou osu průčelí tvoří mělký rizalit vrcholící trojdílným volutovým štítem s pískovcovými pilony. V dolní části štítu se v mělkém výklenku nachází plastika městského znaku neseného dvěma heroldy. Většinu plochy rizalitu zabírá balkón a velké trojdílné okno zasedacího sálu. Podél okna nalezneme dvě alegorické sochy od vídeňského sochaře Theodora Friedela. Jihozápadní průčelí obrácené do ulice Míru člení řady oken a průběžné patrové římsy. Boční vstup rámuje portál zakončený profilovaným kladím. Průčelí korunuje řada vikýřků a dva menší volutové štíty. Ostatní průčelí obrácená do nádvoří radnice a opatřená hladkou omítkou dělí průběžné římsy a jednoduché bosáže. Na rizalitu předstupujícím před západní dvorní průčelí je osazena trojice erbovních pamětních desek snesených ze staré radnice. Desky z 16. a 17. století nesou erby rodů Gallasů, de Arco, z Ladronu, Redernů a Šliků. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 422 a 888, SHP 31. UPČ I, 1977, s. 349; Kibic 1988, s. 121; Kuča 1996, s. 841; Anděl - Karpaš 2002, s. 58 a 89; Vochomůrka 2007, s. 48–52.

106 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 106

31.3.2010 9:59:37


OKRES LIBEREC

dům čp. 41 ÚSKP ČR č. rejstříku 13928/5–4267 s p. č. 6/1, 6/3

Nárožní dům čp. 41 stojí na křižovatce náměstí T. G. Masaryka a Havlíčkovy ulice. Objekt nacházející se v centru městské památkové zóny navazuje na budovu radnice. Je pravděpodobně barokního původu z konce 18. století. Ve druhé polovině 19. století došlo k úpravám interiérů a k vyzdění do té doby roubené zadní části prvního patra objektu. Řadový patrový dům obdélného půdorysu směřuje užším štítovým průčelím do ulice. V pravé části se nachází průjezd do dvora osazený dřevěnými dvoukřídlými vraty a vlevo novodobé výkladce. Průčelí zakončuje dvouetážový štít s prolamovanými boky lemovaný lizénami. Sedlovou střechu kryjí vláknocementové šablony. Fasádu uličního průčelí člení lizénové pásy. Fasáda dvorního průčelí pocházející zřejmě z první poloviny 20. století zcela postrádá zdobné architektonické prvky. Při novodobých úpravách zadního průčelí domu došlo dále k nevhodným stavebním zásahům, zejména zazdění okenních nik či výměně původních oken. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31 a SHP 86.

dům čp. 42 ÚSKP ČR č. rejstříku 22303/5–4268 s p. č. 7

Dům čp. 42 se nachází v Havlíčkově ulici, v městské památkové zóně. Objekt nejspíše barokního původu pocházející z druhé poloviny 18. století doznal klasicistní přestavby. Na fasádě jsou kromě klasicistních prvků dobře patrné i secesizující a meziválečné úpravy. Řadová patrová stavba obdélného půdorysu se obrací užším štítovým průčelím do ulice. Vysokou sedlovou střechu kryjí pálené tašky. Vstupní průčelí vrcholí vysokým zaobleným štítem s probranými stranami. Fasádu domu člení jemně profilovaná korunní římsa a jednoduché šambrány kolem oken. K nejzdobnějším prvkům patří podokenní římsy oken štítu. V levé části přízemí je umístěn hluboko do fasády zapuštěný vstup osazený dveřmi s nadsvětlíkem z počátku 20. století. V pravé části se nacházejí rolovací plechová garážová vrata s nadsvětlíkem pocházející pravděpodobně z meziválečného období. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 43 ÚSKP ČR č rejstříku 24160/5–4269 s p. č. 8

Dům čp. 43 je situován ve středu městské památkové zóny, v Havlíčkově ulici. Pochází pravděpodobně z přelomu 18. a 19. století. Na začátku 80. let 19. století proběhly na objektu rozsáhlé úpravy. Došlo k vyzdění téměř celého prvního patra včetně štítu a osazení segmentově zaklenutých oken na vstupním průčelí. Poslední ze tří řadových patrových hloubkově orientovaných domů nacházejících se v bezprostřední blízkosti radnice stojí na obdélném půdorysu. Objekt kryje sedlová střecha vyskládaná z eternitových šablon. Uliční jihovýchodní průčelí zakončuje dvouetážový štít, jehož spodní část charakterizují vykrajované boky a pravoúhlé úskoky. V levé části přízemí se nachází vstup v segmentově zaklenutém ostění, který je osazen dvoukřídlými dveřmi s nadsvětlíkem z 80. let 18. století. Hladkou fasádu vstupního průčelí člení patrová a korunní římsa. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

FRÝDLANT 107

soupisNPU_final_215.indd 107

31.3.2010 9:59:41


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 66 a 67 ÚSKP ČR č. rejstříku 29349/5–4261 s p. č. 375, 376

Objekt bývalé pošty čp. 66 a 67 se nachází v ulici Československé armády, v městské památkové zóně. Dům stojící na parcelách dvou zbořených staveb byl vybudován v polovině 19. století. Východní hranici trojúhelného dvora tvoří část městského opevnění, jehož kus je pravděpodobně zazděn i ve východním průčelí objektu v místě bývalé proluky mezi stávajícím domem a sousedním domem čp. 388. Řadová patrová stavba má nepravidelný obdélný půdorys. Krajní pravá osa domu, která vyplnila výše zmíněnou proluku, byla přistavěna v roce 1905. Sedlovou střechu krytou plechem prosvětluje průběžný vikýř. Uliční fasádu člení bosované přízemí se segmentově ukončenými okenními výklenky, nárožní mělké rizality, korunní římsa nesená zdobnými konzolami a ornamentálně pojatý vlys. Patro zdobí nadokenní římsy se středovými mušlemi. Vzhled objektu narušují velkoplošná okna. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 72 ÚSKP ČR č. rejstříku 16292/5–4229 s p. č. 557

V jádru nejspíše barokní dům čp. 72 stojí na jihovýchodní straně náměstí T. G. Masaryka, na nároží s ulicí Československé armády. Po požáru města v roce 1797 získal klasicistní podobu. Dům je součástí městské památkové zóny. Zděný patrový objekt obdélného půdorysu má sedlovou střechu krytou taškami bobrovkami. Její charakter narušují tři neúměrně veliké novodobé vikýře. Kratší štítové průčelí domu s dvouetážovým trojúhelně zakončeným štítem směřuje do náměstí. Horní díl štítu prosvětluje oválné okno a dolní díl zdobí silně poškozený štukový reliéf Panny Marie Immaculaty umístěný mezi okny. Výjev doplňuje dvojice andělů. Na podélném průčelí orientovaném do ulice se dochovaly dva půlkruhově zakončené portálky s klenáky. Obě průčelí dále člení barevně odlišené lizénové rámce a šambrány kolem oken. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 172.

dům čp. 73 ÚSKP ČR č. rejstříku 24917/5–4230 s p. č. 558

Dům čp. 73 se nachází na jihovýchodní straně náměstí T. G. Masaryka. Pravá, v jádru renesanční část domu (z pohledu z náměstí) získala svou současnou klasicistní podobu mezi lety 1774–1791. Levá historizující část vznikla v roce 1889 zastavěním původní proluky vedoucí do dvora. Dům stojí na území městské památkové zóny. Zděný řadový objekt obdélného půdorysu s hloubkovou orientací má pravou část jednopatrovou a levou dvoupatrovou. Střechy domu jsou sedlové, kryté eternitem.Vzhled střechy pravé části domu doplňují tři segmentově ukončené vikýře. Fasádu starší pravé části stavby člení kanelované pilastry s korintskými hlavicemi ukončené v místech původní kordonové římsy. Dále ji zdobí bohaté štukové reliéfy s bukolickými a florálními motivy. Fasádě užší a mladší levé části domu dominuje půlkruhově ukončený portál s výrazným klenákem a bohatě členěný volutový štít. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31 a SHP 78; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 172.

108 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 108

31.3.2010 9:59:45


OKRES LIBEREC

dům čp. 74 ÚSKP ČR č. rejstříku 28599/5–4228 s p. č. 551/1, 551/2, 551/3

Dům čp. 74 je situován na nároží jihozápadní strany náměstí T. G. Masaryka a Děkanské ulice. Současná klasicistní podoba domu, s částečně dochovaným gotickým zdivem pochází z doby po požáru města roku 1797. Objekt je součástí městské památkové zóny. Písemné prameny z roku 1570 jej uvádějí jako právovárečný sladovnický dům. Pravděpodobně sloužil také jako zájezdní hostinec. Zděná patrová stavba se skládá ze dvou křídel půdorysně seskupených do písmene L a završuje ji sedlová střecha krytá taškami bobrovkami. Ve dvoře domu, v místě styku obou křídel, se nachází věžovitý čtvrtkruhový útvar vřetenového schodiště. Severozápadní průčelí domu orientované do náměstí se otevírá v přízemí nejspíše renesančním podloubím, po požáru města zřejmě nově překlenutým. Toto podloubí nemá návaznost na okolní fronty domů a patrně zajišťovalo lepší přístup na náměstí z úzké Děkanské ulice. Fasádu severozápadního průčelí zdobí bohatá štuková výzdoba a lizénové rámce. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 173.

dům čp. 75 ÚSKP ČR č. rejstříku 25552/5–4257 s p. č. 549

Dům čp. 75 se nachází v Děkanské ulici, v městské památkové zóně. Byl postaven pravděpodobně po požáru města v roce 1797 a na jeho stavbu se zčásti použilo i starší barokní zdivo. Řadový patrový dům obdélného půdorysu se kratším průčelím obrací do Děkanské ulice. Hřeben sedlové střechy kryté asfaltovým šindelem je s touto ulicí rovnoběžný. Na počátku 40. let 20. století bylo do půdního prostoru vestavěno obytné podkroví prosvětlené průběžným vikýřem. Fasádu domu člení patrová římsa s meandrovým motivem a bosovaná nároží. Ke zdobným prvkům dále patří profilované nadokenní římsy nesené volutovými konzolkami a parapetní výplně s centrální rozetou v hrubé omítce. Vstupní pískovcový portál zakončuje stlačený oblouk s klenákem se zobrazeným domovním číslem. Vpravo od portálu se nachází segmentově zakončený výkladec a v levé části domu vjezd do garáže, která byla vybudována na počátku 60. let 20. století místo zrušeného obchodu. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 90 ÚSKP ČR č. rejstříku 19440/5–4258 s p. č. 561

Dům čp. 90 stojí ve střední části Děkanské ulice, v městské památkové zóně. Objekt je zřejmě pozdně barokního původu z poslední třetiny 18. století. Před rokem 1843 k němu bylo přistaveno dvorní křídlo navýšené na konci 20. let 20. století o patro. Další stavební úpravy domu proběhly v roce 1942 v souvislosti s půdní vestavbou. Patrový dům půdorysu ve tvaru písmene L kryje sedlová břidlicová střecha. Podkrovní patro prosvětlují tři okna vsazená do průběžného vikýře. Kolmo posazené dvorní křídlo kryje sedlová střecha vyskládaná z vláknocementových šablon. Podélné průčelí domu orientované do ulice má poměrně bohatou štukovou výzdobu. Fasádu člení lizénové rámce doplněné čabrakami a čtvrtkruhovými výkrojemi při křížení lizén. Okenní otvory v patře rámují stuhové šambrány a podokenní římsy. V první pravé ose přízemí je umístěn kamenný profilovaný portál zakončený stlačeným obloukem s klenákem. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

FRÝDLANT 109

soupisNPU_final_215.indd 109

31.3.2010 9:59:49


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 91 ÚSKP ČR č. rejstříku 33096/5–4227 s p. č. 560

Dům čp. 91 stojí na jihozápadní straně náměstí T. G. Masaryka, na křižovatce s Děkanskou ulicí. Ve zdivu barokní objekt byl výrazně klasicistně přestavěn po požáru města v roce 1797 a následně upraven ve druhé polovině 19. století. Dům je součástí městské památkové zóny. Nárožní zděná patrová stavba obdélného půdorysu a hloubkové orientace má sedlovou střechu krytou eternitovými šablonami. Do náměstí se dům obrací kratším trojúhelně zakončeným štítovým průčelím. Charakteristický tvar dodává štítu atiková zídka s ozdobnou kamennou vázou. Dožívající fasádu zdobí štuková výzdoba, profilované římsy a pilastry s jónskými a profilovanými hlavicemi. Podélné průčelí směřující do Děkanské ulice člení ve střední části trojice sdružených pilastrů nesoucích kladí. Pilastry, jejichž spodní části jsou na mnoha místech silně poškozené, vycházejí z mohutných soklů a vrcholí profilovanými hlavicemi. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 92 a 93 ÚSKP ČR č. rejstříku 21486/5–4224 s p. č. 566, 567

Architektonicky i dispozičně spojené, v části zdiva renesanční domy čp. 92 a 93, které byly později upravované a dnes tvoří dvojdům, jsou postaveny na jihozápadní straně náměstí T. G. Masaryka. Domy spadají do území městské památkové zóny. Oba objekty byly v první polovině 20. století hlavně v interiérech upraveny. Dnes zde sídlí restaurace zvaná Bílý kůň, na což poukazuje i reliéf koně umístěný na přízemí domu čp. 92. Zděné patrové řadové objekty lichoběžníkového půdorysu mají hloubkovou orientaci a jejich vysoké štíty zdobené římsami a pilastry směřují do náměstí. Dům čp. 92 je z obou domů vyšší a zastřešený mansardovou střechou. Dům čp. 93 je opatřený sedlovou střechou. Střechy obou domů kryjí eternitové šablony. Bosáž a pilastry na fasádě přízemí naznačují původní podloubí. Průčelí dále člení kordonová římsa zdobená palmetovým dekorem, která odděluje přízemí od patra. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

110 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 110

31.3.2010 9:59:54


OKRES LIBEREC

dům čp. 94 ÚSKP ČR č. rejstříku 46310/5–4225 s p. č. 568

Dům čp. 94, jehož současná klasicistní podoba pochází pravděpodobně z přestavby po požáru města v roce 1797, se nachází na jihozápadní straně náměstí T. G. Masaryka. Dům, který byl znovu upravován ve druhé polovině 19. století, je součástí městské památkové zóny. Patrový zděný řadový objekt lichoběžníkového půdorysu a hloubkové orientace kryje sedlová střecha vyskládaná z eternitových šablon. Severovýchodní nejužší průčelí domu, které se obrací do náměstí, zdobí dvouetážový trojúhelně zakončený štít s postranními pilířky. Jednoduchou hladkou fasádu člení profilované římsy, ostění oken a parapetní štuková zrcadla oken prvního patra. V přízemí domu jsou umístěny dva novodobé vystouplé výkladce poukazující na interiér adaptovaný na lékárnu. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 95 s bránou a nádržkou ÚSKP ČR č. rejstříku 30964/5–4226 s p. č. 569

Dům čp. 95 stojí na jihozápadní straně náměstí T. G. Masaryka, na nároží s Kostelní ulicí. Klasicistní vzhled získal přestavbou po požáru města v roce 1797. Ve 20. století proběhly úpravy interiéru. Stavba je součástí městské památkové zóny. Bývalý hostinec zvaný U Černého koně je nárožním patrovým zděným objektem obdélného půdorysu a hloubkové orientace s mansardovou střechou krytou eternitovými šablonami. Hladkou fasádu kratšího jihovýchodního průčelí směřujícího do náměstí člení kordonová římsa, v patře ostění oken a v přízemí pásová bosáž. Přízemí domu je adaptováno na banku a obchod. Místo vstupu do obchodu býval původně půlkruhově sklenutý průjezd do dvora, který je dnes přepažen a část slouží jako zázemí prodejny. K jihozápadnímu průčelí domu přiléhá dvůr, který na severozápadní straně, směrem do Kostelní ulice, uzavírá zděná zeď. V ní je umístěna zděná půlkruhově zakončená brána s dřevěnými dvoukřídlými vraty. Vpravo od ní je v síle zdi zapuštěná přibližně jeden metr hluboká segmentově zaklenutá žulová nádržka s překladem a železnou napájecí a výpustní rourou. Korunu zdi i brány kryjí tašky bobrovky. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 102 ÚSKP ČR č. rejstříku 33310/5–4231 s p. č. 357

Dům čp. 102 vystavěný v druhé polovině 17. století se nachází na severovýchodní straně náměstí T. G. Masaryka, v centru městské památkové zóny. Na počátku 19. století prošel klasicistní přestavbou. Zděný patrový řadový objekt obdélného půdorysu s hloubkovou orientací kryje sedlová střecha vyskládaná z eternitových šablon. Stavbě dominuje mohutný vysoký půlkruhově zakončený a po stranách probíraný štít s vrcholovou koulí na volutovém podstavci. Uvnitř domu se nachází dvě stavebně historické zajímavosti. Především je to hrázděná příčka v prostoru krovu pocházející z druhé poloviny 17. století, která náležela zřejmě k nedokončené obytné komoře. Příčka je pravděpodobně nejstarší dochovanou interiérovou hrázděnou konstrukcí na území České republiky. Druhou zajímavostí je ojedinělý lomený okosený portál vedoucí do sklepa, pocházející snad z období 15. či 16. století. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31. Vochomůrka 2008, s. 35.

FRÝDLANT 111

soupisNPU_final_215.indd 111

31.3.2010 9:59:58


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 104 ÚSKP ČR č. rejstříku 36715/5–4232 s p. č. 353

Dům čp. 104 se nachází na severovýchodní straně náměstí T. G. Masaryka. Objekt je pravděpodobně barokního původu a svou současnou klasicistní podobu získal významnou přestavbou v roce 1808. Dům stojí na území městské památkové zóny a v současné době slouží pro potřeby pravoslavné církve. Zděný patrový řadový objekt obdélného půdorysu s hloubkovou orientací kryje vysoká sedlová střecha vyskládaná z eternitových šablon. Stavbě dominuje vysoký štít s vykrojenými boky a trojúhelným zakončením. Štít ohraničený lizénovými rámci nastavuje atikovou zídku se třemi segmentově zakončenými okny. Všechny okenní otvory lemují stuhové šambrány. V přízemí domu se v kamenných portálech s klenáky nacházejí dva vstupy. U hlavního vstupu se dochovaly klasicistní dvoukřídlé dveře s půlkruhově zakončeným nadsvětlíkem. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 172.

dům čp. 176 ÚSKP ČR č. rejstříku 28732/5–4244 s p. č. 701

Pozdně renesanční bývalý špitál čp. 176 se nachází na nároží ulic Míru a Kodešovy, severozápadně od náměstí T. G. Masaryka. Je součástí městské památkové zóny. Objekt nechala vně městských hradeb vystavět roku 1607 Kateřina z Redernu. Svou současnou klasicistní podobu získal po požáru roku 1797. Ve druhé polovině 20. století ho využíval domov důchodců a poté zde byly umístěny sociální byty. V objektu, který v minulých letech prošel v interiéru výraznými stavebními úpravami, dnes sídlí Církev bratrská. Patro slouží k obytným účelům. Patrová zděná budova stojí na obdélném půdorysu. Kratší průčelí se dvěma vstupy v pískovcových pravoúhlých portálech s klenáky a uchy se obrací do ulice Míru. Objekt kryje valbová střecha vyskládaná z eternitových šablon. Její ráz dotvářejí vikýře ve tvaru volských ok a polygonální sanktusníková věž s makovicí a křížem. V nárožní části domu se nachází bývalá kaple čtvercového půdorysu otevřená skrz obě podlaží. Půlkruhově zakončená okna kaple zdobí vitraje. K dvornímu průčelí je přistavěn záchodový rizalit. Fasády všech průčelí domu, vyjma dvorního, člení římsy, bosáž a bohatá štuková výzdoba. Nejhonosněji je provedeno vstupní průčelí, které uprostřed zdobí půlkruhově vzdutá kordonová římsa. Ta vrcholí vázou naplněnou ovocem a ve vymezeném polokruhu pod římsou zdobí fasádu vavřínová girlanda protažená mušlí. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 228–230.

dům čp. 252 ÚSKP ČR č. rejstříku 11703/5–4264 s p. č. 797

Částečně roubený omítaný dům čp. 252 je situován v Kodešově ulici, severozápadně od náměstí T. G. Masaryka. Objekt pochází asi z první poloviny 19. století. V roce 1840 se v něm narodil zakladatel a jedna z vedoucích osobností dělnického hnutí na Liberecku Josef Krosch. Jeho jméno připomíná ocelolitinová pamětní deska od akademického sochaře Jiřího Seiferta umístěná na štítovém průčelí domu. Přízemní stavení obdélného půdorysu se sedlovou střechou krytou eternitem je západním štítovým průčelím orientováno do ulice. Dům trojdílné dispozice s kamennou podezdívkou má čelní štít zdobně vyskládán břidlicí. Působivost vytvořených ornamentů umocňuje pozdější různobarevný nátěr jednotlivých břidlicových šablon. Jednoduchou hladkou fasádu zděné části objektu člení okna s kamennými podokenními římsami a vstup umístěný ve středu podélného jižního průčelí. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

112 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 112

31.3.2010 10:00:03


OKRES LIBEREC

dům čp. 355 ÚSKP ČR č. rejstříku 32097/5–4263 s p. č. 256

Nárožní dům čp. 355 se nachází na křižovatce Husovy a Zahradní ulice. Byl postaven pravděpodobně v první třetině 19. století. V minulosti i nedávné době prošla budova řadou necitlivých stavebních úprav, při nichž došlo mimo jiné k nevhodné výměně části oken či zjednodušení původního klasicistního členění fasád. Patrový dům doplněný novodobou přístavbou stojí na půdorysu písmene L. Sedlovou střechu s polovalbou kryjí eternitové šablony. V podélném průčelí, které směřuje do Husovy ulice, byl z čelního pohledu nalevo od původního vstupu proražen druhý vstupní otvor a jeho napojením na stávající okno vznikl výkladec. Okenní i vstupní otvory jsou opatřeny nevhodnými plastovými výplněmi. Z původní výzdoby fasády domu zůstaly patrné pouze zbytky lizénových rámců a korunní římsa se zubořezem. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 356 s betlémem ÚSKP ČR č. rejstříku 102578 na p. č. 323

Dům čp.356 je situován v Zahradní ulici, severovýchodně od náměstí T. G. Masaryka. Byl postaven před rokem 1843 a patrně kolem poloviny 19. století částečně přestavěn. V pozdější době proběhly především menší úpravy v interiéru domu. Přízemní roubené stavení s podstávkou a klasickou trojdílnou dispozicí se světnicí, síní a hospodářskou částí, respektive komorou v polopatře, stojí na obdélném půdorysu. Jihozápadní štítové průčelí domu směřuje ke komunikaci. Poměrně vysokou sedlovou střechu kryje eternit. Zčásti roubené a zčásti zděné přízemí objektu spočívá na kamenné podezdívce. Hrázděné polopatro a štíty chrání svislé bednění opatřené krycími lištami. U jižního nároží a vlevo od vstupu zdobí bednění obloučkovitě vyřezávaná prkna. Vstup do obytné části domu, který tvoří dveře rámové konstrukce osazené v dřevěném portálu, je umístěn ve střední části podélného jihovýchodního průčelí. Ve světnici se nachází pohyblivý betlém, který vyplňuje celou šířku místnosti. Betlém zhotovený Gustavem Simonem (1873–1953) vznikl v průběhu šedesáti let postupným rozšiřováním základní kompozice a obsahuje 130 pohyblivých figur a 50 figur statických. V současné době probíhá obnova objektu i pohyblivého betléma. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 388 ÚSKP ČR č. rejstříku 34966/5–4260 s p. č. 377

Nárožní dům čp. 388 stojí na křižovatce ulice Československé armády a Hrnčířského náměstí, v městské památkové zóně. Budova pochází z první poloviny 19. století, kdy byla přistavěna k torzu městského opevnění. Hradba s druhotně proraženým průchodem tvoří západní hranici domovního dvora. Patrový objekt obdélného půdorysu má dnes vstup nově proražený ve štítovém průčelí orientovaném do náměstí. Původní vstup směřoval do ulice Československé armády. Sedlovou střechu budovy, původně osazenou vikýři ve tvaru volských ok, kryjí plechové pásy. V patře dvorního průčelí se dochovala dřevěná pavlač. Jednoduchou fasádu člení v přízemí pásová bosáž, kordonová římsa a náznak pilastrů na jihovýchodním štítovém průčelí. Na objektu proběhly nevhodné novodobé úpravy, především došlo k osazení nedělených výklopných oken. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

FRÝDLANT 113

soupisNPU_final_215.indd 113

31.3.2010 10:00:11


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 393 ÚSKP ČR č. rejstříku 30034/5–4259 s p. č. 440

Dům čp. 393, dříve hostinec zvaný Národní dům, je situován v ulici Československé armády, v městské památkové zóně. Pochází pravděpodobně ze druhé čtvrtiny 19. století. Ve dvoře stojí samostatná budova vystavěná v roce 1871, která v době fungování restaurace sloužila jako společenský sál. Objekt tvoří řadový dům a na něj navazující dvorní křídlo. Stavbu doplňují patrně pozdější dvorní přízemní přístavby. Základ bývalého hostince představuje patrový dům orientovaný podélným jihozápadním průčelím do ulice, který kryje polovalbová plechová střecha. Jednoduchou fasádu člení profilovaná patrová římsa a korunní římsa se zubořezem. Přibližně do jednoho metru výšky je přízemí obloženo kabřincem. V interiéru se nacházejí dvě provozovny se samostatnými vstupy. Novodobý vstup s výkladcem nalezneme z čelního pohledu v pravé části. Vlevo od něj se nachází původní vstup do budovy. Je zasazen v kamenném pravoúhlém portálu zdobeném dvěma štukovými růžicemi a římsou se zubořezem. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 434 ÚSKP ČR č. rejstříku 43797/5–4235 s p. č. 1183

Klasicistní dům čp. 434 vystavěný kolem roku 1815 se nachází v Zámecké ulici a je součástí městské památkové zóny. Zděný patrový řadový objekt obdélného půdorysu a hloubkové orientace kryje sedlová střecha vyskládaná z tašek bobrovek. Stavbě dominuje dvouetážový, ve spodní části konkávně prohnutý štít s trojúhelným zakončením, v němž se nachází půlkruhové okno. Jednoduchou hladkou fasádu domu člení pouze profilované římsy a stuhové okenní šambrány bez profilace. Vstupní dvoukřídlé dveře jsou osazeny v kamenném poměrně širokém pravoúhlém portálu. Objekt má novodobá okna, která kromě dvou nedělených oken štítu respektují historické členění. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 437 ÚSKP ČR č. rejstříku 38494/5–4234 s p. č. 1187/1

Původně hrázděný dům čp. 437 z první třetiny 19. století najdeme v Zámecké ulici a je součástí městské památkové zóny. Zděný patrový původně řadový objekt obdélného půdorysu má hloubkovou orientaci. V důsledku okolních demolic stojí dnes osamoceně. Hrázděné konstrukce domu byly již od poloviny 19. století postupně nahrazovány cihelným zdivem. Mansardovou střechu kryjí eternitové šablony. Štítovému průčelí vévodí dvouetážový, ve spodní části konkávně prohnutý štít dělený trojicí sdružených pilastrů s profilovanými hlavicemi. Pilastry nesou profilovanou římsu a štít zakončuje stlačený oblouk. Hladkou fasádu člení patrové římsy, nadokenní římsy a vpadlá pole kolem okna v přízemí. Na domě v minulosti proběhly nevhodné úpravy mimo jiné výměna oken či kabřincový obklad soklové části. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

114 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 114

31.3.2010 10:00:16


OKRES LIBEREC

dům čp. 441 ÚSKP ČR č. rejstříku 37232/5–4237 s p. č. 1204

Dům čp. 441 nacházející se v Zámecké ulici, v městské památkové zóně, byl vystavěný pravděpodobně v poslední třetině 18. století. Dnešní podobu získal klasicistní přestavbou. Zděný patrový a poměrně rozsáhlý samostatně stojící objekt obdélného půdorysu se šířkovou orientací kryje mansardová měděná střecha s vikýři ve tvaru volských ok. Hladkou fasádu domu člení lizénové rámce a jednoduché okenní šambrány bez profilace. Ve střední ose uličního průčelí je umístěný vstup situovaný v kamenném profilovaném portálu, který zakončuje stlačený oblouk s výrazným klenákem. Před domem se nachází předzahrádka ohraničená zídkou a plotem se dvěma kamennými sloupky, které vymezují vjezd do dvora. Sloupky zakončují kónické hlavice a vrcholové koule. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 442 ÚSKP ČR č. rejstříku 32888/5–4238 s p. č. 1209

Klasicistní dům čp. 442 vystavěný pravděpodobně po roce 1800 se nachází v Zámecké ulici a je součástí městské památkové zóny. Zděný patrový samostatně stojící podélně orientovaný objekt obdélného půdorysu kryje polovalbová střecha vyskládaná z tašek bobrovek a osazená vikýři ve tvaru volských ok. Fasádu domu opatřenou nevhodným novodobým cementovým nástřikem člení korunní římsa, nárožní lizénové rámce a jednoduché stuhové okenní šambrány. Uličnímu průčelí dominuje kamenný profilovaný portál zakončený stlačeným obloukem s výrazným klenákem. Horní díl portálu lemuje vavřínová girlanda provléknutá mušlí. Dvoukřídlé vstupní dveře se světlíkem a zdobnou mříží se dochovaly v původním řešení včetně kování. Vjezd do dvora, situovaný u severovýchodního nároží domu, tvoří dva žulové pilíře ukončené jehlancovými hlavicemi a dřevěná dvoukřídlá vrata. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 444 ÚSKP ČR č. rejstříku 36298/5–4240 s p. č. 1221

Dům čp. 444 vystavěný pravděpodobně v první třetině 19. století se nachází v Zámecké ulici a je součástí městské památkové zóny. Patrová podélně orientovaná stavba obdélného půdorysu má asymetrickou sedlovou střechu krytou eternitovými šablonami. Při pozdějších úpravách byl k jižní štítové stěně doplněn přístavek s pultovou střechou a k západnímu průčelí vedoucímu do dvora příčný trakt. Původně patrně roubené přízemí domu, které bylo následně vyzděné a opatřené většími okenními otvory, člení kamenná ostění kolem oken a lizénové rámce. Ve střední části východního průčelí, které se obrací do ulice, se nachází vstup v jednoduchém pravoúhlém kamenném ostění. Vstupní otvor vyplňují dvoukřídlé dveře. Hrázděné patro doplňují svisle bedněné štíty dělené do dvou horizontálních polí. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 447 ÚSKP č. rejstříku 32287/5–4239 s p. č. 1226

Klasicistní dům čp. 447 pocházející pravděpodobně z první třetiny 19. století stojí v nároží Zámecké a Mlýnské ulice, v městské památkové zóně. Patrový zděný dvoukřídlý dům kryje plechová sedlová střecha s novodobými výlezy. Severovýchodní podélné průčelí směřuje do ulice Zámecké. Dominuje mu hlavní vstup umístěný v portálu, který zakončuje stlačený oblouk. Na oblouk dosedá plasticky provedená kartuše s reliéfně pojatými iniciálami: „JK.“. Zdobný charakter vchodu doplňuje vavřínový feston zavěšený v kartuši a lemující horní část portálu s původními dvoukřídlými dveřmi s nadsvětlíkem. Lomené severozápadní průčelí vede do ulice Mlýnské. Jednoduše provedenou fasádu domu člení profilovaná kordonová římsa, okenní šambrány s uchy a podokenní parapetní výplně se střapci. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

FRÝDLANT 115

soupisNPU_final_215.indd 115

31.3.2010 10:00:20


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 609 ÚSKP ČR č. rejstříku 25082/5–4266 s p. č. 269/1

Dům čp. 609 se nachází v Husově ulici, severovýchodně od náměstí T. G. Masaryka. Objekt stojí na území městské památkové zóny. Byl postaven nejspíše v 60. letech 19. století na místě starší zděné budovy. Patrová stavba obdélného půdorysu je orientovaná severním podélným průčelím ke komunikaci. Polovalbovou střechu s výlezovými okny kryjí plechové šablony. Jednoduše provedené severní průčelí člení ve střední části tři průběžné pilastry a nárožní lizény. Okna přízemí jsou zasazena do půlkruhových vpadlin. Zbylá průčelí domu s hrubě stříkanou omítkou nemají žádné členění a výzdobu. Vstup do objektu v jednoduchém pravoúhlém kamenném ostění je umístěný na jižním průčelí. Vzhled domu narušily nevhodné úpravy, především výměna části historických oken za plastová. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 619 s ohradní zdí ÚSKP ČR č. rejstříku 19663/5–4241 s p. č. 1212/1, 1212/2

Dům čp. 619 s ohradní zdí stojí v Zámecké ulici, na území městské památkové zóny. Pozdně klasicistní stavba byla vystavěna po roce 1850. Původně sloužila jako sídlo lesní správy frýdlantského panství. Samostatně stojící patrový zděný objekt obdélného půdorysu a šířkové orientace kryje valbová plechová střecha. Východnímu podélnému průčelí dominuje mírně předsunutý tříosý rizalit zakončený trojúhelným štítem s lunetovým oknem. V přízemí rizalitu se nachází půlkruhově zakončený vstupní portál, jehož charakter dotvářejí po stranách umístěná půlkruhově zakončená okna (z pohledu od komunikace je pravé okno zazděné). Hladkou fasádu člení různé typy profilovaných říms a odlišně pojaté okenní otvory v přízemí a patře objektu. Střední část přízemí dvorního průčelí tvoří tři arkády podloubí. Omítnutá zděná ohradní zeď přiléhá k jihovýchodnímu nároží domu. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

116 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 116

31.3.2010 10:00:25


OKRES LIBEREC

areál domu čp. 907 ÚSKP ČR č. rejstříku 101244 s p. č. 111, 112, 113/1

Areál bývalé Glückovy vily se nachází severně od náměstí T. G. Masaryka na východní straně dnešní ulice Mládeže. Objekt si zde nechal postavit frýdlantský advokát židovského původu Samuel Glück jako reprezentativní sídlo své rodiny a právní praxe. Jednotně koncipovaný pozdně secesní areál vily se zahradou a bazénem vymezený dobovým oplocením s bránou byl ve 30. letech 20. století doplněn o drobnou stavbu garáže. V roce 1942 byl dům rodině zabaven ve prospěch Velkoněmecké říše. Po válce byla vila využívána jako jesle a následně až do současnosti slouží pro mimoškolní aktivity mládeže. NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 402. Šubr 1999, s. 32–33; Kalusok 2003, 145–152; Šternová, 2006, s. 75–86; Halík 2007, s. 63–65.

Glückova vila čp. 907 Vila čp. 907 se nachází v západní části areálu a svým hlavním průčelím se otvírá do ulice Mládeže. Byla postavena v letech 1909–1910 frýdlantským stavitelem Rudolfem Hampelem (1867–1935). Svým pojetím je velmi blízká tvorbě drážďanského architekta Rudolfa Bitzana. Třípodlažní podsklepenou vilu postavenou na obdélném půdorysu zastřešuje mansardová střecha krytá taškami bobrovkami. Uliční průčelí je řešeno symetricky ve vztahu ke střední převýšené části se schodišťovou halou, kterou prosvětlují vysoká úzká okna oddělená polosloupy. Na zahradním průčelí se nachází výrazný cylindrický rizalit s kuželovitým zastřešením. Průčelí opatřená tvrdou stříkanou omítkou dále člení výrazná korunní římsa, balkóny a geometrická a figurální výzdoba v podobě puttů. Obytný a kancelářský provoz domu byl zdařile oddělen pomocí dvou samostatně umístěných vstupů na bočních fasádách. Zádveří s arkádovými oblouky zpřístupňují jednoramenná schodiště, která dekorují vázy s modernisticky pojatými figurálními motivy. (pš)

zahrada s oplocením a bránou Zahrada obklopuje dům ze tří stran a má nepravidelný tvar. Základní plošné a prostorové rozvržení zahrady bylo určeno už při návrhu stavby jako její nedělitelná součást, a to včetně architektonických, stavebních a výtvarných prvků i charakteristických prvků zeleně. V zahradním řešení jsou převzaty a dále rozvedeny některé prvky z architektury domu. Jasné členění prostoru zaručovalo jeho jednoduchost a největší možné využití. Půdorysně členitý bazén dochovaný v torzálním stavu se nachází mezi dvěma rododendrony a osově navazuje na zahradní průčelí domu. Zahradu vymezuje jednoduchý plot z pletiva s původními zděnými sloupky a podezdívkou, ve kterém se severně od domu nachází branka a vjezd do garáže. Rovně ukončená branka je vyzděna a omítnuta stejně jako vila. Její půlkruhově ukončený vstup je osazen jednoduchou výplní z pletiva a po stranách lemován pilastry. Vjezd do garáže umožňují jednoduchá vrata z pletiva, která jsou umístěna mezi dva vyzděné pilíře. (pš)

garáž Garáž je situována v severovýchodním cípu zahrady. Nechal si ji zde patrně postavit syn původního majitele, také advokát, Friedrich Glück v roce 1932 podle návrhu habartického stavitele Bruno Richtera. Drobná zděná hladce omítaná stavba obdélného půdorysu má valbovou střechu krytou plechem, který nahradil původní tašky bobrovky. Prosvětlení zajišťují obdélná na délku posazená okna bočních průčelí. Vjezdová vrata jsou dřevěná kazetová s bedněnými výplněmi. (pš)

FRÝDLANT 117

soupisNPU_final_215.indd 117

31.3.2010 10:00:30


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 1400 ÚSKP ČR č. rejstříku 46913/5–4246 s p. č. 3/1, 3/2 (bez stavby)

Pozdně klasicistní dům čp. 1400 (dříve čp. 35) vystavěný pravděpodobně po roce 1831 v místech tehdy stržené Dolní brány se nachází v ulici Míru. Ke konci 19. století proběhla přestavba domovních interiérů a později byla k dvornímu průčelí objektu přistavěna dřevěná pavlač. Stavba je součástí městské památkové zóny. Zděný patrový objekt obdélného půdorysu a hloubkové orientace kryje polovalbová střecha vyskládaná taškami bobrovkami. Kratší strana domu zakončená lichoběžníkovým štítem se obrací do ulice. Šikmina střechy je osazena dvěma řadami nad sebou umístěných průběžných vikýřů. K nejvýraznějším zdobným prvkům průčelí náleží v přízemní části bosované pilastry zakončené v patře toskánskou hlavicí. Hladkou fasádu dále člení lizénové rámce na štítu a jednoduché šambrány. Dnešní dům čp. 35, který není památkově chráněn, je nárožní přízemní budovou s pultovou střechou přistavěnou k domu čp. 1400 ve 20. letech 20. století. Objekt sloužil jako prodejna s výrobnou. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 4028 ÚSKP ČR č. rejstříku 19804/5–4236 s p. č. 1192

Dům čp. 4028 (pův. čp. 28 ZO) se nachází v Zámecké ulici, v městské památkové zóně. Byl postaven nejspíše kolem roku 1800. Patrový samostatně stojící dům se zkosenými rohy zaujímá téměř čtvercový půdorys. Mansardová střecha krytá plechem má hřeben rovnoběžný s komunikací, ke které je orientováno západní průčelí. Hladkou fasádu opatřenou soklem člení lizénové pásy a šambrány lemující okna. Západnímu průčelí objektu dominuje profilovaný vstupní portál zakončený stlačeným obloukem, v jehož středu se nachází volutový klenák s domovním číslem. Volutou je provlečena vavřínová girlanda, která visí po stranách portálu zavěšena na kruzích nesených lvími hlavami. Portál je osazen dvoukřídlými klasicistními dveřmi s nadsvětlíkem. Prostor mezi portálem a oknem prvního patra vyplňují horizontální pruhy. Vlevo od vstupního průčelí stojí jeden ze dvou původních pilířů vjezdu do dvora s klasicistní vázou. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

městské hradby ÚSKP ČR č. rejstříku 43796/ 5–4233 s p. č. (v rozsahu hradby) 4, 5, 9, 369, 370, 371/3, 371/4, 372, 374, 375, 376, 378/1, 531, 532, 533, 536, 539, 576, 593/4, 594/1, 607, 608, 611, 615

První písemná zmínka o hradbách je uvedena v urbáři z roku 1381. Stavební podoba věží však naznačuje, že mohou pocházet z období kolem poloviny 14. století. Na přelomu 16. a 17. století prošly rekonstrukcí a dále byly udržovány až do roku 1774. Poté došlo k rozprodání a poboření částí hradeb. Dolní brána byla stržena roku 1831 a okrouhlá věž, která ji chránila, pak roku 1888. Horní brána i s věží zanikla roku 1847. V roce 1742 byla znovu vystavěna v empírovém slohu třetí, tzv. Nová brána a následně odstraněna až v roce 1947. Relikty opevnění jsou částečně zachovány jako volně stojící zdivo, zčásti jako zdivo včleněné do současné zástavby. Původní pravidelně oválný tvar hradeb lze v současnosti vysledovat v linii Okružní ulice. Městské opevnění bylo vyzděno z polygonálně opracovaného čediče. Omítané hradby byly ve svém obvodu zpevněny kamennými věžemi, jejichž počet dnes nemůžeme spolehlivě rekonstruovat. Těleso hradeb původně prolamovaly celkem tři vstupní brány s věžemi. V hlavní komunikační ose se jednalo o Horní bránu, v místě křižovatky Okružní ulice a ulice Míru, a Dolní bránu, v místě křížení ulic Okružní a Československé armády. Třetí Nová brána byla situována v Husově ulici. (rt) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31. Technik - Anděl 1967, s. 178–179.

118 FRÝDLANT

soupisNPU_final_215.indd 118

31.3.2010 10:00:39


OKRES LIBEREC

sousoší Piety ÚSKP ČR č. rejstříku 36957/5–4242 na p. č. 18

Pozdně barokní pískovcové sousoší Oplakávání Krista od neznámého autora je situováno v ohybu Okružní ulice u odbočky k hasičské zbrojnici, na území městské památkové zóny. Socha se původně nacházela na křižovatce dnešních ulic Míru a Okružní, v místě stávajícího domu čp. 35. Po jeho vybudování ve 20. letech 20. století byla pravděpodobně přenesena na současné místo. Na novodobém zděném a omítnutém postamentu bez umělecké hodnoty se nachází relativně nízký hranolový sokl zakončený profilovanou římsou. Čelní jihovýchodní stranu soklu orientovanou směrem do ulice zdobí rozměrná kartuše s vegetabilním a ornamentálním rámcem. Kartuše je vlivem povětrnostních podmínek již silně destruována. Na široké základně soklu spočívá samotné poměrně expresivně pojaté sousoší. Jedná se o sedící postavu Panny Marie Bolestné oděné v dlouhý splývavý šat s hlavou v bolesti zvrácenou dozadu ke kříži. Mezi Mariinými koleny leží bezvládné Kristovo tělo natočené k divákovi a zahalené pouze do bederní roušky. Panna Marie přidržuje pravicí bezvládnou Kristovu paži a levou ruku má protaženou do dálky. Za zády světice je na soklu umístěný jednoduchý relativně vysoký dřevěný kříž. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 528, SHP 31. UPČ I, 1977, s. 354.

socha sv. Jana Nepomuckého ÚSKP ČR č. rejstříku 16908/5–4270 na p. č. 3267

Barokní pískovcová socha stojí na mostě přes řeku Smědou pod frýdlantským zámkem, v blízkosti zámeckého pivovaru. Přes most vede komunikace směřující z Frýdlantu do Raspenavy. Na pískovcovém stupni stojí odstupněný podstavec, který nese konkávně vydutý dřík zakončený bohatě profilovanou římsou. Na prostém čtvercovém podstavci s římsou stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Socha znázorněná v životní velikosti je esovitě prohnutá a v kontrapostu levé nohy. Hlava světce se naklání k levému rameni a levé ruce, v níž drží krucifix. Na čelní straně dříku v oválném prolamovaném zrcadle býval, dle Kühnovy topografie, nápis: „[Wohl denen / die ohne Makel / leben, / und im Geiste / des Herrn / wandeln.]“. Svatý Jan Nepomucký je oděný v bohatě řaseném kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou a almucí. Na hlavě má posazený kvadrátek. (jš) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 395 a 421; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 224.

FRÝDLANT 119

soupisNPU_final_215.indd 119

31.3.2010 10:00:43


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Grabštejn obec Chotyně (Grafenstein)

Grabštejn leží ve zvlněné krajině Žitavské pánve necelé tři kilometry východně od Hrádku nad Nisou. Jeho výraznou dominantu představuje hrad stejného jména pocházející z poloviny 13. století. Roli tržního centra grabštejnského panství plnil od 15. století nedaleký Hrádek nad Nisou. Jeho povýšení na město však vyvolalo odpor blízkého královského města Žitavy, protože se Hrádek nacházel v jeho mílovém okruhu. Karel Kuča uvádí, že tržní funkce byla proto částečně přenesena přímo pod hrad Grabštejn, kde bylo založeno městečko Grafenthal. Existence městečka je doložena k roku 1514, kdy se zmiňuje v souvislosti se svobodným trhem. Naposledy je Grafenthal připomínán v roce 1606. Během třicetileté války pak toto sídlo zaniklo a bylo nahrazeno osadou stejného jména jako hrad. Ještě v polovině 18. století osada čítala pouhých pět domů a mírně se rozrostla až na počátku 19. století. Ve třicátých letech 20. století zde žilo 186 obyvatel. Odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce a následném dosídlení klesl počet osob na 131. V roce 1949 se Grabštejn stal částí obce Chotyně, která však byla roku 1980 sloučena s Hrádkem nad Nisou. Od roku 1990 se Chotyně spolu s Grabštejnem stala opět samostatnou obcí.

120 GRABŠTEJN

soupisNPU_final_215.indd 120

31.3.2010 10:00:45


OKRES LIBEREC

areál hradu a zámku Grabštejn ÚSKP ČR č. rejstříku 32126/5–4317 NKP: se st. p. č. 28 a s p. p. č. 24/1, 34/2, 34/3, 35, 39/3, 339 KP: se st. p. č. 23, 24, 25, 26/1, 26/2, 27, 49 a 6/1, 6/2, 23, 75, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90, 91, 92, 93, 94, 95, 96, 100, 101, 102, 103, 106, 105, 108, 107, 109 (bez staveb) a p. p. č. 24/2, 27, 33, 34/7, 34/9, 34/1, 284/1, 284/2, 284/5, 293/3, 299/1, 299/3, 309/9, 321, 332, 337

Areál hradu a zámku Grabštejn leží na výrazném kopci nad Václavickým potokem necelé tři kilometry od Hrádku nad Nisou. Doba vzniku hradu není přesně určena. Předpokládá se, že jeho založení spadá do doby okolo poloviny 13. století. Stavba hradu údajně navazovala na starší lužickosrbské hradiště Olšica (Vlsycz). V roce 1256 Přemysl Otakar II. odebral hrad neznámému šlechtici a daroval jej pánům z Donína. V 15. století byl několikrát obléhán a v roce 1430 ho dobylo vojsko Mikuláše Kaišperka, který odtud podnikal loupeživé nájezdy do Lužice. Rozbroje s Lužicí neustaly ani poté, co se hradu zmocnil Jan Čapek ze Sán. Tehdy lužická vojska hrad dobyla. V roce 1437 získal panské sídlo zpět Hlaváč z Donína. V majetku pánů z Donína zůstal Grabštejn až do roku 1562, kdy ho koupil Jiří Mehl ze Střelic. Za jeho držení změnil hrad v letech 1566–1569 podobu na reprezentativní renesanční zámek. Do roku 1568, kdy celé panství přešlo na Ferdinanda Hoffmanna z Grünenbühlu, byl v podhradí postaven tzv. nový nebo také dolní zámek sloužící spíše jako úřednický dům. Následně se na Grabštejně vystřídala řada majitelů. Během třicetileté války, kdy se panství zmocnil Albrecht z Valdštejna, byl zámek silně poškozen. Situace se stabilizovala až v roce 1651, kdy hrad získali na delší dobu Trauttmannsdorfové. Od nich panství koupil v roce 1704 Jan Václav Gallas. Během gallasovské držby prošel zámek barokní úpravou interiérů. Jeho vnější vzhled doznal změn při částečné klasicistní přestavbě po roce 1843, po požáru způsobeném bleskem. Za Kristiána Kryštofa Clam-Gallase v roce 1818 získal areál dolního zámku i s přilehlými provozními budovami klasicistní podobu. Současně došlo ke zřízení zámeckého parku a posléze v roce 1833 k rozšíření dolního areálu o tzv. Kavalierhaus. Mimořádně hodnotný urbanistický celek

GRABŠTEJN 121

soupisNPU_final_215.indd 121

31.3.2010 10:01:01


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

1 – hrad a zámek 2 – úřednická budova 3 – Kavalierhaus 4 – hospodářská budova I 5 – hospodářská budova II 6 – hospodářská budova III 7 – vodárna 8 – vodní nádrže 9 – pomníček 10 – kaplička 11 – hospodářský dvůr 12 – sýpka 13 – zásobní zahrada 14 – čp. 14 15 – čp. 13 16 – myslivna 17 – bažantnice

významného panského sídla postupně doplnily další stavby rozlehlého hospodářského dvora postaveného severně od dolního zámku a také rozsáhlé parkové úpravy širšího okolí. Zámek sloužil jako letní sídlo Clam-Gallasů až do roku 1945. Celý areál od roku 1953 využívala pro své potřeby armáda. Vojenské hospodaření dovedlo Grabštejn téměř k zániku. Po roce 1989 přešel hrad a tzv. horní zámek pod správu dnešního Národního památkového ústavu, který jej zpřístupnil veřejnosti. Kolem zámeckého a hradního areálu bylo v roce 1997 vyhlášeno ochranné pásmo. V roce 2008 se hrad a zámek Grabštejn stal prohlášením vlády ČR národní kulturní památkou a v současné době prochází kompletní rekonstrukcí. Vojenský útvar zůstal umístěn pouze v dolním zámku a jeho okolí. DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hrádek nad Nisou; NPÚ ÚOP v Liberci, OPD 0009, SHP 114 a SHP 115. Kühn 1934, s. 44–76; Sedláček, 1932, s. 225–232; Menclová 1972, s. 138–139; Hieke 1984, s. 95–97; UPČ I, 1977, s. 356–357; Kuča 1996, s. 866–868; Durdík 2000, s. 142–143; Řeháček 2001, s. 219–245; Vlček 2001, s. 238–239.

hrad a zámek Grabštejn se zbytky opevnění Původně gotický hrad byl vystavěn na horním plató skalního výchozu v podobě nepravidelně protáhlé lichoběžníkovité stavby. Půdorysně vykazoval středověký hrad dvojdílnou dispozici s okrouhlým bergfritem umístěným volně v ploše nádvoří. Hrad opevňovala od svého vzniku obvodová hradba, k níž byl v severní partii přistavěn plochostropý trojprostorový palác, původně snad dvoupatrový. Gotického stáří jsou i některé pozůstatky staveb hradu, které původně sloužily jako součást předhradí. V mladší fázi vývoje hradu, zřejmě v průběhu 15. století, zaplnily hradní jádro další budovy a původní předhradí bylo i s obvodovou hradbou zapojeno do celkové dispozice hradního areálu tak, jak je patrné dnes. Na východní straně vzniklo rozměrné východní křídlo se vstupní bránou. V rámci renesančních přestaveb ve druhé polovině 16. století došlo k začlenění jižního křídla do fortifikace s polokruhovými baštami jež se původně otvíraly směrem do nádvoří. Součástí renesančních úprav byla výstavba bohatě zdobené kaple sv. Barbory datované k roku 1569. Areál hradu pak uzavíralo západní křídlo a nově přistavěná severní hranolová věž. Na základech středověkého hradu vznikl honosný renesanční zámek, který byl ale značně poškozen za třicetileté války, kdy zámek v roce 1622 vyhořel a v roce 1645 jej obsadila švédská vojska. V té době vzniklo mohutné vnější opevnění, které Švédové využili a zpevnili. Toto opevnění bylo spolu s dalšími fortifikačními prvky v roce 1655 pobořeno, zanikla západní část renesančního zámku a ze statických důvodů došlo k výstavbě mohutných opěráků na východním průčelí a na jihovýchodním nároží. Až do počátku 18. století, kdy jej získal šlechtický rod Gallasů, zámek téměř ztratil svou rezidenční funkci. Tehdy proběhla poslední výrazná přestavba zámku, přičemž ta se projevila zejména pozdně barokní adaptací interiérů a pozdně klasicistní úpravou vnějšího vzhledu po požáru v polovině 19. století. (rt)

úřednická budova Úřednická budova se nachází na západní straně nádvoří areálu dolního zámku. Současná podoba pochází z klasicistní přestavby prováděné za hraběte Kristiána Kryštofa Clam-Gallase roku 1818. Dvoupatrový zděný dům obdélného půdorysu kryje mansardová střecha s plechovými šablonami. Umístěním ve svažitém terénu se na severním průčelí suterén dostává do pozice přízemí. Fasády v přízemí člení jednoduchá bosáž s půlkruhovými vlysy a v patrech okenní suprafenestry. Ve středu jihovýchodního průčelí je situován půlkruhově zakončený portál hlavního vstupu. Nad ním se nachází jednoduchý balkón vynášený dvojicí profilovaných konzol. Podkroví mansardy prosvětlují vikýře umístěné v řadě po celém obvodu střechy. (mo)

122 GRABŠTEJN

soupisNPU_final_215.indd 122

31.3.2010 10:01:04


OKRES LIBEREC

Kavalierhaus Kavalierhaus postavený roku 1833 se nachází při jihovýchodní straně nádvoří v areálu dolního zámku. Zděný objekt o dvou nadzemních podlažích je postavený na obdélném půdorysu s valbovou střechou krytou plechovými šablonami. Jižnímu nádvornímu průčelí dominuje mělký vstupní rizalit zakončený trojúhelným štítem. Průčelí člení nárožní bosáže, okenní šambrány a průběžné římsy. Zhruba uprostřed střechy je situován osmiboký sanktusník s lucernou a osmibokým nástavcem se stanovým ukončením. (mo)

hospodářská budova I Hospodářská budova I, jejíž současná podoba pochází z přestavby dolního zámku v roce 1818, se nachází při východní straně nádvoří v těsné blízkosti severovýchodního průčelí Kavalierhausu. Jednoduchou zděnou přízemní budovu vystavěnou na půdorysu písmene L kryje valbová střecha vyskládaná z plechových šablon. Průčelí jsou opatřena hladkými omítkami okrového odstínu. Dům spojuje s budovou Kavalierhausu cihlová ohradní zeď s bránou. (mo)

hospodářská budova II Hospodářská budova II, jejíž současná podoba pochází také z přestavby dolního zámku v roce 1818, je situována při severní straně nádvoří v těsné blízkosti hlavní brány areálu. Přízemní zděná budova obdélného půdorysu je krytá sedlovou střechou vyskládanou z plechových šablon. Nestejný sklon střechy způsobuje novodobá vestavba patra při severním průčelí. Nečleněné fasády jsou opatřeny hladkou omítkou okrové barvy. K hlavnímu vstupu na jižním průčelí přiléhá novodobá přístavba zádveří. Dům spojuje s vedlejší hospodářskou budovou III brána s jednoduchými dvoukřídlými vraty. (mo)

hospodářská budova III Hospodářská budova III se nachází v mírném svahu při severní straně nádvoří areálu dolního zámku. Výstavba budovy byla pomocí dendrochronologické datace krovu umístěna mezi roky 1767–1768. Přízemní zděná budova dlouhého obdélného půdorysu s valbovou střechou krytou taškami bobrovkami je situována podélně k nádvoří dolního zámku. Kvůli umístění domu ve svahu je severozápadní průčelí doplněno vysokou podezdívkou z lomového kamene. Fasády člení bílé lizénové rámce provedené kontrastně k plochám okrové omítky. Vstupy a okna jsou umístěny v pravoúhlých pískovcových ostěních. Budovu spojuje s vedlejším hospodářským objektem II zděná brána. (mo)

GRABŠTEJN 123

soupisNPU_final_215.indd 123

31.3.2010 10:01:10


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

vodárna Objekt vodárny z přelomu 18. a 19. století nalezneme v severní části parku v blízkosti dnešního parkoviště. Drobnou zděnou přízemní stavbu obdélného půdorysu kryje břidlicová mansardová střecha. Hrubé fasády člení lizénové rámce s hladkou omítkou. Dveře a okna jsou osazena v pravoúhlých pískovcových ostěních. (mo)

vodní nádrže V areálu nalezneme dvě kamenné vodní nádrže. Na nádvoří zámku se nachází jednoduchá nádrž na vodu hranolovitého tvaru, která je vytesána z jednoho kusu pískovce. Podobná nádrž z roku 1776 je situovaná jihovýchodně od hradu, při cestě k dolnímu zámku. Jednoduchá hranolovitá nádrž je opět vytesána z jednoho kusu pískovce a na severní straně nádrže nese nápis tesaný vysokými písmeny: „A. İ776“. (rt)

brána Hlavní brána areálu dolního zámku se nachází při severovýchodním vstupu v blízkosti dnešního parkoviště. Bránu tvoří kovaná dvoukřídlá vrata umístěná mezi dvěma vyzděnými pilíři, které jsou zakončeny profilovanými pískovcovými hlavicemi. Na pilíře navazuje krátká ohradní zeď a hospodářská budova II. (mo)

kaplička Čtrnácti svatých Pomocníků Barokní kaplička z konce 18. století je situována v severní části zámeckého areálu vlevo při silnici směřující do Hrádku nad Nisou. Zděnou drobnou stavbu zhruba čtvercového půdorysu kryje sedlová střecha vyskládaná z tašek bobrovek. Vstup východního průčelí, který je umístěný v profilovaném pískovcovém ostění s uchy, zpřístupňuje jednoramenné schodiště s podestou. Schodiště bylo v minulosti osazeno kovaným zábradlím. Průčelí člení nárožní pilastry kontrastní tmavě červené barvy a bohatě profilovaná korunní římsa. Jižní průčelí vrcholí trojúhelným štítem s pískovcovým nástavcem, který v minulosti nesl kříž. Na fotografii v Kühnově topografii je ve štítu zachyceno malované Boží oko a v pásu nad portálem nápis: „[Den gläubig Frommen / Diese Helfer zu Hilfe kommen.]“. Interiér kaple zaklenutý křížovou klenbou je v současnosti prázdný. Během rekonstrukce v roce 2006 získal vchod kaple repliku původních dveří rámové konstrukce. (mo)

124 GRABŠTEJN

soupisNPU_final_215.indd 124

31.3.2010 10:01:16


OKRES LIBEREC

park Hrad a zámek obklopuje přírodně krajinářský park, který vznikl v první polovině 19. století. Na převážné části pozemku se terén svažuje směrem od paty hradu k zářezu cesty. Na jižní a jihozápadní straně je terénní převýšení mírnější a ohraničené zídkami. Cennou část představuje hlavově tvarovaná lipová alej v západní části areálu. V jihovýchodní části parku nalezneme před samotným zámkem vzácné živoucí torzo lípy. Raritou je pískovcový pomník nad hrobem hraběcího papouška z roku 1830, který se nachází v severním svahu přímo pod hradem. Nízký pomníček tvoří jeden pískovcový stupeň s plochým dříkem zakončeným trojúhelným nástavcem. Na severní straně dříku nalezneme tesaný nápis: „PAPAGALLO / 30. Oct: 1830.“. (jh)

areál hospodářského zázemí zámku Grabštejn ÚSKP ČR č. rejstříku 29821/5–4318 se st. p. č. 8, 9, 10, 11, 14, 15, 16 a s p. p. č. 6, 11, 13, 30/1, 161/1, 161/2, 161/4, 161/5, 163, 164/1, 168/2, 172/7, 172/9, 172/10, 191, 192/5, 207/1, 207/2, 209, 314/1, 314/2 a na p. p. č. 210/1

Rozlehlý areál hospodářského zázemí panského sídla se rozkládá na velké ploše, která se rozprostírá severně a východně od zámku. Dominanty areálu tvoří sýpka a hospodářský dvůr situované při silnici směřující do Hrádku nad Nisou. Od východu na tento komplex budov navazuje zásobní zahrada s ohradní zdí a přilehlými stavbami. Největší prostor areálu zabírá panská bažantnice, ke které patří myslivna a kaple. Většina objektů se vlivem dlouholetého hospodaření JZD v druhé polovině 20. století a dlouhodobou absencí údržby nachází v havarijním stavu. NPÚ ÚOP v Liberci, OPD 0056. Řeháček 2001, s. 243.

sýpka Barokní sýpka postavená roku 1738 je situována v západní části areálu souběžně se silnicí směřující do Hrádku nad Nisou. Dvoupatrovou zděnou stavbu dlouhého obdélného půdorysu kryje valbová střecha s plechovými šablonami. Objekt stojí v mírném svahu, čímž se suterén na východním průčelí dostává do pozice přízemí. Průčelí s hladkými omítkami lemují jednoduché nárožní bosáže a podezdívka z pískovcových kvádrů. Rozsáhlé destrukce omítek odhalují smíšené zdivo. Vnitřní prostor sýpky odvětrávají řady obdélných otvorů s barokně tvarovanými mřížemi. Východnímu průčelí dominuje středový rizalit naznačený v ploše fasády dvojicí bosovaných lizén. Rizalit zakončuje trojúhelný štít doplněný na vrcholu pískovcovou vázou. V ploše štítu nalezneme pískovcový gallasovský erb s klenoty. Vstup umístěný ve spodní části rizalitu lemuje profilovaný pískovcový portál s přímým obloukem. Klenák nese tesaný letopočet: „1738“. Dvoukřídlé dveře pokrývají železné pláty s barokně tvarovaným kováním. Stavbu doplňují menší přístavby z druhé poloviny 20. století. (mo)

hospodářský dvůr Původní středověký hospodářský dvůr stával v místech dnešního dolního zámku. Autorství současné podoby stávajícího mladšího dvora umístěného severovýchodně od zámku je připisováno libereckému staviteli Johannu Josephovi Kuntzemu (1724–1800). Areál tvoří čtyři budovy rozmístěné podél obdélného nádvoří. Dvůr se z velké části nachází v havarijním stavu. Severovýchodní křídlo je patrovou zděnou budovou obdélného půdorysu krytou polovalbovou střechou z vlnitého plechu. Průčelí členila lizénová pole. Interiér odvětrávala řada obdélných otvorů osazených pískovcovými ostěními. Podobně jednoduchá ostění nalezneme i u dveřních otvorů na jižním průčelí. Destrukce omítek odhaluje smíšené zdivo s řadou statických poruch. Budovu spojuje s vedlejším východním křídlem zděný krček pocházející z druhé poloviny 20. století. Východní křídlo tvoří patrová zděná stavba dlouhého obdélného půdorysu. Polovalbovou střechu kryjí plechové šablony. Střecha je uprostřed půdorysu rozdělena

GRABŠTEJN 125

soupisNPU_final_215.indd 125

31.3.2010 10:01:21


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

požární zdí. Kvůli destrukci hrubých omítek je někdejší členění fasád nečitelné. Z plastických prvků se na fasádách částečně dochovala pouze profilovaná korunní římsa. Větrací a dveřní otvory lemují pískovcová ostění. Novodobě proražené otvory různých velikostí souvisí se zobytněním severní části. K budově přiléhají další přístavby pocházející většinou z druhé poloviny 20. století. Jižní křídlo představuje přízemní zděná budova obdélného půdorysu. Polovalbovou střechu jen částečně provizorně kryje vlnitý plech. Většina omítek je destruována až na smíšené zdivo. Na objektu nalezneme řadu stavebních úprav z druhé poloviny 20. století. Kvůli dlouhodobé absenci krytiny na střeše je stav objektu v rámci hospodářského dvora nejkritičtější. Na západní straně nalezneme přízemní zděné křídlo dlouhého obdélného půdorysu. Valbovou střechu krytou plechovými šablonami rozděluje uprostřed půdorysu požární zeď. Jednotlivá průčelí člení půlkruhově zakončené vpadliny pravidelně střídané vertikálními větracími otvory. Ve východním směru navazuje na budovu novodobá částečně zděná přístavba. (mo)

areál zásobní zahrady Soubor staveb a pozemků bývalé zásobní zahrady je situován severovýchodně od hospodářského dvora. Zahradu obehnanou ohradní zdí doplňuje dvojice barokních domů a hospodářská budova z konce 19. století, která přiléhá přímo k zahradě, ale nevztahuje se na ni památková ochrana.

dům čp. 13 Dům čp. 13 pocházející z poloviny 18. století nalezneme západně od hospodářského dvora. Objekt je dlouhodobě neudržovaný a v havarijním stavu. Přízemní stavbu obdélného půdorysu rozšiřují přístavby na západním a východním průčelí. Mansardovou střechu s třemi pultovými vikýři kryjí plechové šablony. Rozsáhlé destrukce omítek odhalují cihlové zdivo spočívající na podezdívce z pískovcových kvádrů. Průčelí se zbytky hrubých omítek člení lizénové rámce a profilovaná korunní římsa. Prázdné okenní otvory s pískovcovými parapety lemují úzké šambrány. Vstup do síně je osazen pravoúhlým pískovcovým portálem. (mo)

dům čp. 14 Objekt čp. 14 postavený na konci 18. století se nachází jihozápadně od zásobní zahrady. Stavba prošla v průběhu 20. století utilitárními úpravami fasád. Dům je stejně jako sousední objekt čp. 13 dlouhodobě neudržovaný. Havarijní stav střechy způsobuje masivní zatékání, které silně degraduje autenticky zachovaný interiér. Přízemní zděný objekt obdélného půdorysu kryje polovalbová střecha s taškami bobrovkami. Průčelí jsou opatřena břízolitovými omítkami. Plochu rozdělují pouze zvýrazněné pásy podél okenních otvorů upravených pro široká trojdílná okna. Před západní průčelí obrácené k místní komunikaci předstupuje zádveří s pultovou střechou. (mo)

126 GRABŠTEJN

soupisNPU_final_215.indd 126

31.3.2010 10:01:26


OKRES LIBEREC

zásobní zahrada Zásobní zahradu rozkládající se v severovýchodní části areálu v současnosti představuje zatravněná plocha zhruba obdélného půdorysu, který při severní straně přechází v pravidelný lichoběžník. Zahradu obklopuje vysoká neomítaná zeď z lomového kamene. Na severní straně umožňují vstup do zahrady dvoukřídlá svlaková vrata. Plochu zahrady rozdělují novodobé plaňkové ploty a přístavby kůlen. (mo)

areál bažantnice Areál bažantnice leží východně od zámku a je silnicí vedoucí z Bílého Kostela do Hrádku nad Nisou rozdělen na dvě části. Správní centrum bažantnice, tedy myslivna s kůlnou a kaplí, leží v její jižní části ve svahu pod výše zmíněnou silnicí. Samotná bažantnice se rozprostírá severně od komunikace.

myslivna čp. 26 Myslivna čp. 26 postavená kolem poloviny 18. století byla na přelomu 19. a 20. století zvýšena o hrázděné patro. Sjednocující úprava podoby objektu byla provedena v duchu místní lidové architektury doplněné o prvky secese. Patrová budova postavená na obdélném půdorysu má zděné přízemí a hrázděné patro. Sedlovou střechu doplněnou vikýři a valbičkami nad štíty kryjí v současné době frankfurtské tašky z pozinkovaného plechu. Fasády přízemí člení hladké lizénové rámce kontrastující s plochami hrubé omítky. Okenní otvory lemují pískovcová pravoúhlá ostění. Hlavní vstup na jihovýchodním průčelí je osazen dvoukřídlými prosklenými dveřmi. Zajímavým prvkem fasád jsou dřevěné květinové truhlíky secesního tvarosloví. (mo)

kůlna Kůlna postavená okolo roku 1900 stojí severovýchodně od myslivny. Přízemní hrubě omítnutý objekt postavený na obdélném půdorysu kryje sedlová střecha vyskládaná z břidlice. Přesahy vaznic mají zdobná zhlaví. Fasádu přízemí člení lizénové rámce doplněné okenními šambránami. Zvýšenou nástavbu podkroví sloužící jako seník a oba štíty pokrývá svislé přelištované bednění. Na objektu jsou patrné úpravy a přístavby provedené v druhé polovině 20. století. (mo)

GRABŠTEJN 127

soupisNPU_final_215.indd 127

31.3.2010 10:01:34


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kaplička Kaplička postavená v první polovině 20. století je situována severně od kůlny. Jednoduchou přízemní zděnou stavbu postavenou na čtvercovém půdorysu kryla helmicová střecha z měděného plechu. Po havárii způsobené pádem stromu je kaplička pouze provizorně zaplachtována. Fasádu s hrubě stříkanou omítkou člení nárožní pásová bosáž. Vstup na jižním průčelí uvozuje profilované ostění provedené ve štuku. V prostoru nad vchodem je pod vzedmutou korunní římsou umístěn štukový kříž. Interiér prosvětlují po stranách umístěná trojdílná okna s okosenými horními rohy. (mo)

bažantnice Rozlehlou plochu bažantnice rozděluje hlavní komunikace směřující do Hrádku nad Nisou na severní a jižní část. Severní část bažantnice představuje háj obklopený loukami a polnostmi. Lesní porost tvoří běžné vysoké stromoví, které postupně zarůstá křovinami a nálety. Plochy lesního charakteru doplňují aleje situované podél spojovacích cest a vzácnější druhy dřevin. V centrální části bažantnice nalezneme větší travnatý palouk. Jižní části bažantnice rozkládající se na protáhlém pozemku dominuje rybník založený na Václavickém potoce. (mo)

128 GRABŠTEJN

soupisNPU_final_215.indd 128

31.3.2010 10:01:38


OKRES LIBEREC

Habartice (Ebersdorf)

Habartice leží na samém severu Frýdlantského výběžku asi jedenáct kilometrů od Frýdlantu. Obec je situována při státní hranici a od města Závidov ji odděluje pouze Kočičí potok. První zmínka o Závidově je z roku 1341 a první zmínka o Habarticích pochází z roku 1399, kdy tu existoval lenní statek. Ten byl v držení rodu Černousů a od poloviny 15. století rodiny Bindemannů. Držitelé statku se pak během staletí vlivem politického dění často střídali až do roku 1712, kdy jej koupil hrabě Jan Václav Gallas a začlenil do frýdlantského panství. Obyvatelé navštěvovali společný kostel v Závidově. Toto město bylo roku 1635 jako celá Lužice připojeno k Sasku, kam směřoval velký proud české protestantské emigrace. V té době zbylo v Habarticích pouze devět obývaných usedlostí. Do konce 18. století však počet domů stoupl na 42 a do roku 1834 dokonce na 80 domů s více než pěti sty obyvateli. K rozvoji Habartic přispělo zřízení celnice a hlavně budování císařské silnice vedoucí z Frýdlantu do Slezska v letech 1830–1833. Během 19. století se v obci rozvíjela textilní tovární výroba prezentovaná hlavně firmou Otto Müllera, díky které vzrostl počet obyvatel na 1 200. Tento počet se odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce snížil více jak o polovinu.

dům čp. 70 ÚSKP ČR č. rejstříku 34522/ 5–4273 se st. p. č. 14

Dům čp. 70 z počátku 19. století se nachází v severní části obce v těsné blízkosti státní hranice. Svým jižním okapovým průčelím se obrací k místní komunikaci. Patrový hrázděný objekt postavený na obdélném půdorysu kryje sedlová střecha vyskládaná z eternitových šablon. Na roubenou světnici navazuje v trojdílné dispozici zděný komoro-chlévní díl. Síň zpřístupňuje vchod na jižním průčelí, který je osazen secesně zdobenými dveřmi rámové konstrukce. Půdorys přízemí rozšiřuje na severním průčelí podélná přízemní přístavba druhého traktu a na západním průčelí kůlna. Hrázděné patro vynáší nad prostorem roubené světnice podstávka se segmentově vybranými pásky a ližinami. Roubení a podstávka spočívá na nové podezdívce. Východní štít je vyskládaný z břidlice a západní štít kryjí bílé desky s imitací hrázdění. (mo)

HABARTICE 129

soupisNPU_final_215.indd 129

31.3.2010 10:01:45


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Havlovice obec Kobyly Havlovice, pod něž spadá i část zvaná Kojecko, se nacházejí přibližně osm kilometrů západním směrem od Turnova a necelé dva kilometry jihovýchodně od Kobyl, jejichž jsou dnes místní částí. Nejstarší písemná zmínka o Havlovicích pochází z roku 1373, kdy byla ves tvořena drobným šlechtickým statkem, který náležel Domoslávkovi z Havlovic. Jedním z dalších majitelů statku je do roku 1398 uváděn Hynek z Havlovic, který vstoupil do řádu johanitů a v letech 1367–1378 zastával dokonce úřad komtura dubské johanitské komendy. Sousední dvůr tvořený jedinou vsí, Kojeticemi, je doložený od počátku 15. století, kdy jej držel Mikuláš z Kojetic. Později vesnice zanikla a v 16. století byla obnovena pod novým názvem Kojecko. Oba statky náležely k dubskému panství.

dům če. 2 ÚSKP ČR č. rejstříku 14080/5–4342 se st. p. č. 70/2 v k.ú. Kobyly

Dům če. 2 z přelomu 18. a 19. století se nachází v západní části místní části Kojecko. Patrový roubený dům obdélného půdorysu má sedlovou střechu krytou vlnitým plechem a pálenými taškami. Na jižním štítovém průčelí nalezneme zbytky segmentově vykrojené ližiny podstávky, která v minulosti vynášela patro. Síň trojdílné komorové dispozice je na západním průčelí domu přístupná jednoduchými svlakovými dveřmi v trámkovém ostění. Okna světnice lemují vyřezávané šambrány opatřené bílým nátěrem. Dispozici patra s obytnou místností nad světnicí doplňují v levém dílu komory. Ty jsou přístupné dvojicí dveří z pavlače s profilovaným zábradlím. Oba štíty kryje jednoduché svislé bednění dělené do dvou vodorovných polí. Štít na jižním průčelí doplňuje jednoduchý kabřinec. Půdorys domu rozšiřuje drobný přízemní sroubek se sedlovou střechou, který přímo navazuje na střed východního průčelí. (mo)

130 HAVLOVICE

soupisNPU_final_215.indd 130

31.3.2010 10:01:50


OKRES LIBEREC

Hejnice (Haindorf) Hejnice leží v širokém údolí řeky Smědé přímo pod severními svahy Jizerských hor. Do založení Bílého Potoka v roce 1594 byly poslední osídlenou výspou táhnoucí se od Frýdlantu proti proudu řeky. Kolonizace do těchto míst frýdlantského panství dospěla před polovinou 14. století. Samotná obec je poprvé zmiňována ve frýdlantském urbáři roku 1381. Ze schématu založení není jasné, zda šlo o zemědělskou obec s lánovou plužinou nebo zda šlo spíše o hornickou osadu. Již před třicetiletu válkou zde byly větší usedlosti v menšině a většina obyvatelstva žila v drobných chalupách. Zásadní zlom přinesla přeměna hejnického kostela v poutní chrám a založení kláštera v roce 1691. Hejnice se tak staly důležitým poutním místem přesahujícím rámec Frýdlantského výběžku. Během půlstoletí se obec rozrostla trojnásobně oproti stavu před třicetiletou válkou. Nezemědělský charakter byl tak ještě zvýrazněn, protože téměř polovina domů byla bez polností. Novodobý vývoj spojený se stavbou železnice a s rozvojem textilního a sklářského průmyslu vedl roku 1917 k povýšení Hejnic na město. Po druhé světové válce došlo k vysídlení německého obyvatelstva a stagnaci vývoje města. Počet obyvatel se kvůli neúplnému dosídlení snížil z předválečným 2 504 osob na 1 819. Nový kulturní a společenský rozvoj města spojený hlavně s obnovou klášterního areálu a blízkostí Jizerských hor se započal až po roce 1989.

HEJNICE 131

soupisNPU_final_215.indd 131

31.3.2010 10:01:57


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

areál kostela Navštívení Panny Marie ÚSKP ČR č. rejstříku 46793/5–4274 se st. p. č. 169, 170, 171 a p. p. č. 257/1, 1250, 1251

Rozlehlý areál kostela Navštívení Panny Marie s ambitem a přilehlým klášterem vytváří charakteristickou dominantu na jižním okraji města situovaném při úpatí Jizerských hor. Komplex budov dotváří řada drobnějších staveb a kamenosochařských děl. Na nádvoří před kostelem nalezneme mariánský sloup a kapli sv. Antonína. Toto nádvoří je odděleno od širšího upraveného prostranství nízkou zídkou nesoucí sochy světců. Celkový charakter dotváří klášterní zahrada provedená ve francouzském stylu. Hejnice jsou známé jako poutní místo spojené s legendou o nalezení zázračné sošky Panny Marie s Ježíškem, která měla moc uzdravovat nemocné. Podle této legendy vzniklo hejnické poutní místo koncem 12. století a roku 1211 zde měl být vystavěn první kostel. Podle plánů přestavby ze 17. století lze však nejstarší části chrámu datovat do poslední čtvrtiny 14. století. První písemná zmínka pochází z roku 1408, kdy se kostel stal cílem pouti měšťanů z nedalekého Zhořelce. Svatostánek byl několikrát rozšiřován až do roku 1558, kdy frýdlantské panství koupili protestantští Redernové. Za jejich držby došlo k dočasnému úpadku poutního místa. Po třicetileté válce nastala největší sláva Hejnic doprovázená přestavbou kostela a vznikem františkánského kláštera. Jeho výstavbu iniciovali Gallasové, kteří do poutního chrámu umístili svoji rodinnou hrobku. Období rozkvětu bylo završeno rozsáhlou barokní přestavbou v první polovině 18. století. Kostel spolu s klášterem v roce 1761 částečně vyhořel a zcela obnoven byl až na počátku 20. století. Během druhé poloviny 20. století areál chátral. Rehabilitace se dočkal až roku 2000, od kdy je zde Mezinárodní centrum duchovní obnovy. DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hejnice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 518, SHP 70, SHP 94 a SHP 148; ÚDU AVČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 237–264. Metzger 1912, s. 78–84; Bennesch 1924, s.112–189; UPČ I, 1977, s. 370–72; Horyna 1981, s. 437–447; Kuča 1997, s. 58; Vlček - Sommer - Foltýn 1998, s. 225–227; Anděl - Karpaš 2002, s. 65, 196; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 200–201; Vlček 2004, s. 210–211; Švejda 2004, s. 43–45; Rolencová 2005, s. 7–86.

kostel Navštívení Panny Marie Současný chrám stojí na místě středověkého kostela ze 14. století, který byl kvůli narůstajícímu počtu poutníků během 15. století rozšířen. K jeho novému vysvěcení došlo v roce 1498. Novostavba barokního chrámu probíhala v letech 1722–1729 podle projektu Tomáše Haffeneckera (1669–1730) upraveného Johannem Fischerem z Erlachu (1656–1723). Zděná stavba půdorysu latinského kříže má segmentově zakončený presbytář orientovaný k jihu. Mansardovou střechu a kupoli nad průnikem lodí kryjí plechové šablony. Severní bohatě členěné průčelí lemují dvě věže konkávního půdorysu zakončené cibulovými báněmi s lucernami. Průčelí dominuje konvexně vzdutý středový rizalit dělený vysokými pilastry, na které dosedá segmentový průběh korunní římsy. Nad korunní římsu je umístěn vysoký volutový štít s nikou, ve které se nachází socha Madony. Hlavní i boční vstupy lemují kamenosochařsky zpracované portály. Dveře pokrývají zdobené plechové pláty. Zbylá průčelí rozdělují lizénové rámce střídané mohutnými půlkruhově zakončenými okenními otvory se štukovými šambránami. Středověký polygonální presbytář původní stavby byl v baroku přeměněn na kapli Panny Marie a je součástí východního křídla příčné lodi. (mo)

ambit Barokní ambit postavený roku 1679 Abrahamem Leuthnerem (1640–1701) obklopuje baziliku na půdorysu nepravidelného oválu. Pole chodeb jsou sklenuta valenými klenbami s trojbokými styčnými výsečemi a kryjí je sedlové střechy s plechovými šablonami. Ve východní části ambitu se nachází do zdi vsazený epitaf hraběte Františka Clam-Gallase, který zemřel v roce 1930. Mimo něj zde nalezneme i další sepulkrální díla. (mo)

132 HEJNICE

soupisNPU_final_215.indd 132

31.3.2010 10:02:03


OKRES LIBEREC

františkánský klášter Františkánský klášter postavený v letech 1692–1696 architektem Markem Antoniem Canevallem (1652–1711) se nachází v severovýchodní části areálu, mezi klášterní zahradou a kostelem Navštívení Panny Marie. Klášter v 50. letech 20. století sloužil jako internační tábor pro řeholníky a řeholnice. Jednoduchý patrový objekt kláštera tvoří čtyři křídla postavená kolem obdélného nádvoří. Průčelí opatřená novodobými hrubými omítkami člení pouze průběžný patrový pás hladké omítky a jednoduché okenní šambrány. Konvent zpřístupňuje jednoduchý pravoúhlý portál umístěný na západním průčelí. Nad portálem se nachází ve štuku provedený gallasovský erb. Sedlové střechy kryté asfaltovým šindelem doplňuje řada segmentových vikýřů. (mo)

kaple sv. Antonína Paduánského Novobarokní objekt kaple je umístěn při opěrné zdi v severozápadním rohu nádvoří před kostelem. Drobná zděná přízemní stavba stojí na obdélném půdorysu. Průčelí s hladkými omítkami člení lizénové rámce okrové barvy. Půlkruhově zakončené okenní otvory lemují jednoduché šambrány. Z východního průčelí vystupuje mělký vstupní rizalit zakončený štítem s výklenkem a volutami. Mansardovou střechu se sanktusníkem ukončeným křížem kryjí plechové šablony. (mo)

vstupní prostranství před bazilikou s terasní zdí Vstupní prostranství tvoří plocha mezi Klášterní ulicí a vnitřním nádvořím před bazilikou. Jedná se o parkově upravenou plochu a dva dlážděné chodníky vedoucí na nádvoří. Součástí prostranství je i kovaný kříž s malovaným korpusem ukřižovaného Krista. Terasní zeď z lomového kamene představuje opěrku při srázu nad západním okrajem nádvoří, které se rozkládá mezi budovou kláštera a kostelem. Korunu částečně omítané zdi chrání žulové desky. (mo)

klášterní zahrada Zahrada francouzského typu se rozkládá severně od budovy kláštera. Po obvodu zahradu vymezuje částečně omítaná ohradní zeď, kterou po celé délce kryjí pálené tašky. V severní části ohradní zeď přerušuje jednoduchá branka s dřevěnými vraty. Zatravněnou plochu doplněnou okrasnými dřevinami člení do obdélných polí cestičky vysypané pískem. Uprostřed zahrady nalezneme šestibokou nádrž vyskládanou z přibližně metr vysokých pískovcových bloků. V severozápadním cípu zahrady se nachází přízemní budova s valbovou střechou, která v dnešní době slouží jako infocentrum. (mo)

HEJNICE 133

soupisNPU_final_215.indd 133

31.3.2010 10:02:07


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

zídka se sochami světců a kašnou Zídka s pískovcovými sochami pěti světců opticky rozděluje prostor nádvoří před kostelem a parkově upravené prostranství při vstupu do areálu. Omítaná a žulovými deskami krytá cihelná zídka tvoří pomyslný vstup na nádvoří před kostelem. Zídkou prochází dva symetricky umístěné vjezdy, které jsou po stranách lemované pilíři s pěti barokními sochami světců ztvárněnými v podživotní velikosti. Kompozici doplňuje pátý pilíř se sochou a kašnou umístěný na střed zídky. Každou sochu nese identický kvadratický sokl vystupující ze zídky. Na něj navazuje subtilní dřík zakončený přesahující hlavicí s profilovanou římsou. Při pohledu od severu zcela vpravo na zídce stojí barokní socha sv. Václava ve zbroji se štítem a praporem. Druhou zprava nalezneme sochu sv. Jana Nepomuckého ztvárněnou v kontrapostu pravé nohy a oděnou v kanovnické roucho s krucifixem v náručí. Třetí sochou zprava je sv. Jakub z Marky ztvárňující světce oděného v řádovém rouchu s holubicí u nohou. Další socha představuje sv. Františka Solánského oděného v řeholním rouchu a křtícího indiánského chlapce. Zcela vlevo stojí socha sv. Benedikta oděného v řeholním rouchu, který drží v ruce pohár s hadem. Symetričnost kompozice zdůrazňuje pětiboká profilovaná nádrž na nízkém soklu, která těsně přisedá na střed severního lícu zídky se sochami. Voda do žulové nádrže tryská z reliéfu maskarónu umístěného na dříku sochy sv. Jakuba z Marky. (mo)

134 HEJNICE

soupisNPU_final_215.indd 134

31.3.2010 10:02:12


OKRES LIBEREC

sloup se sochou Panny Marie Pískovcový mariánský sloup byl na nádvoří před kostelem postaven v roce 1714. K přemístění sloupu na dnešní místo blíže před severní průčelí kostela došlo v roce 1931. Na nízkém kvadratickém podstavci spočívá kónický sloup s korintskou hlavicí a reliéfem Kalvárie, na kterém je umístěna samotná socha Madony s Ježíškem. Na severní straně podstavce je nad reliéfem Ježíše na hoře Olivetské umístěn nápis: „vatter wans mőglich ist/ / so nihm disen Kellich von mir.“. Západní stranu podstavce zdobí reliéf s nástroji Kristova umučení a východní stranu reliéf s předměty ilustrujícími Ježíšovu cestu s křížem. Jižní část podstavce nese tesaný nápis: „gott ǔnd seiner /heÿl. Mutter ist /diese Ehren saulle /aǔfgerichtet /worden Āo 1714“. Nad tímto nápisem nalezneme na patce sloupu iniciály: „C:E:B: H:W:H:“. (mo)

most ÚSKP ČR č. rejstříku 44093/5–5412 na st. p. č. 473 a p. p. č. 1252, 1321/5, 1356/1

Barokní kamenný most se dvěma oblouky převádí silnici přes údolí řeky Smědé ze středu města do Ferdinandova. Pilíře mostu s příložkami jsou vyzděny lomovým kamenem a jeho parapet tvoří žulové kvádry. Mostovku z kamenné dlažby překrývá asfaltový povrch. Vzhled mostu narušuje novodobý cementový nástřik. Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1727 stávala u blízkého zaniklého rybníka, následně byla přemístěna ke klášteru a od roku 1993 stojí na mostě. Světec znázorněný v kontrapostu pravé nohy je oděn v kanovnickém rouchu. Hlavu naklání k levému rameni a paži, ve které drží krucifix.V nápisovém poli na jižní straně soklu čteme tesaný nápis s chronogramem: „PRO/VENERATÎ// / ONE SANCTÎ / ÎOANNÎS NEPO// / MVCENÎ HÆC / STATVA EREC// / TA ET POSÎTA / EST â CLÎENTE / ET CVLTORE. / C: K.“. (mo) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hejnice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 749. Bennesch 1924, s. 144; Kuča 1997, s. 59; Josef 2002, s. 146.

boží muka ÚSKP ČR č. rejstříku 46203/5–4275 na p. p. č. 63/1

Barokní boží muka postavená roku 1673 se nacházejí ve středu obce, u zahrady domu čp. 175, vlevo od hlavní silnice vedoucí směrem do Bílého Potoka. Donátorka sloupu Marie Angela provdaná de Nouncle byla dcerou Petera Antona de Lamotte, Valdštejnova kapitána pocházejícího ze starého francouzského rodu. Ten získal v roce 1624 lenní statky Poustka (Wustung) a Boleslav (Bunzendorf). V roce 2006 byla památka z bezpečnostních důvodů přesunuta dál od hlavní komunikace. Nízký kvadratický sokl nese subtilní čtyřboký profilovaný dřík. Na něj navazuje válcovitý sloup s entazí a profilovanou hlavou. Na té spočívá kvadratická kaplice zakončená jehlanem s křížem. Kaplice je ze všech stran opatřena mělkými výklenky. Na západní straně vidíme ve výklenku tesaný erb s jelenem ve skoku, korunou a letopočtem: „16 73“. Západní výklenek nese špatně čitelný tesaný text: „MARIA ANGELA / VON NANCKL / WITTIB GEBORNE / VON FRINTROP / GENANNT / LAMOTIN.“. Ve zbývajících výklencích se nacházely malované obrázky Panny Marie Bolestné a Krista na hoře Olivetské. (mo) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hejnice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 406, 509 a 510. Bennesch 1924, s.143–144; UPČ I, 1977, s. 372.

HEJNICE 135

soupisNPU_final_215.indd 135

31.3.2010 10:02:17


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Heřmanice (Hermsdorf)

Údolní lánová ves Heřmanice leží dva kilometry západně od Dětřichova při někdejších saských, v současné době polských hranicích. Heřmanice byly podle záznamu v urbáři frýdlantského panství z roku 1381 založeny a vlastněny přímo rodem Biberštejnů. Na konci 16. století se nacházel na místě části Kristiánov nevelký lenní statek spravovaný rodem Schwanitzů, kteří Heřmanice drželi od roku 1544 do roku 1668. Poté ves připadla rodu Gallasů. Z následků třicetileté války a protestantské emigrace se obec vzpamatovávala jen postupně. V roce 1654 se ve vsi uvádí 33 usedlostí osídlených a 12 pustých. V roce 1900 došlo k napojení obce na úzkorozchodné dráhy vedoucí do Frýdlantu a do Žitavy. Provoz na trati do Žitavy byl přerušen v roce 1945, kdy Polsko zabralo saské území východně od Lužické Nisy. V roce 1910 měla obec 717 obyvatel a v roce 1930 jejich počet klesl na 629. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 se počet lidí v obci snížil téměř o dvě třetiny. V souvislosti s neúplným dosídlením byla v padesátých letech provedena demolice 110 domů, přičemž zcela zanikla ves Vysoký (Hohenwald). Území současné obce tvoří tři dříve samostatné vesnice: Heřmanice, Kristiánov (Christiansau) a Vysoký. Tyto obce byly spojeny do jediného správního celku roku 1952. V roce 1960 obec administrativně spadala pod Dětřichov a od roku 1986 pod Frýdlant. Heřmanice se opět osamostatnily v roce 1990. V devadesátých letech 20. století nastal nový společenský a kulturní rozvoj, který završilo ocenění Vesnice roku Libereckého kraje a třetí místo vesnice roku České republiky v roce 2006.

136 HEŘMANICE

soupisNPU_final_215.indd 136

31.3.2010 10:02:37


OKRES LIBEREC

dům čp. 6 ÚSKP ČR č. rejstříku: 27547/5–4213 se st. p. č. 7

Dům čp. 6 z roku 1817 se nachází v jižní části obce, za potokem Oleškou, jižně pod hlavní silnicí vedoucí od Dětřichova. Patrový hrázděný dům postavený na obdélném půdorysu má sedlovou střechu krytou taškami bobrovkami. Přízemí s roubenou světnicí a zděnými hospodářskými prostory rozšiřuje na jižním průčelí zděná do svahu částečně zapuštěná přístavba chléva. Vstup do síně umístěný v pískovcovém profilovaném ostění nalezneme na severním průčelí. V patře nad vstupem je umístěný dřevěný kříž s malovaným korpusem ukřižovaného Krista. Okna rámují jednoduše profilované lišty a parapety. Hrázděné patro vynáší nad prostorem světnice jednoduchá pravoúhlá podstávka. Roubení se zeleným nátěrem spolu s podstávkou je posazené na nízké podezdívce. Oba štíty a hrázděné patro, kromě severního průčelí, kryje svislé bednění. (mo) Anděl - Karpaš 2002, s. 203.

dům čp. 29 ÚSKP ČR č. rejstříku: 45746/5–4210 se st. p. č. 47

Dům čp. 29 z přelomu 18. a 19. století se nachází ve středu obce, při křižovatce silnic vedoucích z Dětřichova a z Kunratic. Svým severním štítovým průčelím se obrací k hlavní komunikaci. Patrový hrázděný dům postavený na obdélném půdorysu se sedlovou střechou kryjí tašky bobrovky. Přízemí domu je kromě zděného chléva a síně kompletně roubené. Hrázděné patro vynáší nad prostorem světnice jednoduchá pravoúhlá podstávka. V části východního a jižního průčelí nasedá hrázdění na mladší vyzdívku chléva. Hlavní vchod na východním průčelí lemuje pravoúhlé žulové ostění. Okna v přízemí i v patře ohraničují profilované lišty. Štíty a stěny patra kryje jednoduché svislé bednění, kromě východního a severního průčelí, kde je hrázdění odhaleno nebo opatřeno hliněnou omítkou. (mo) Anděl - Karpaš 2002, s. 203.

dům čp. 39 ÚSKP ČR č. rejstříku: 32847/5–4212 se st. p. č. 57

Objekt bývalé školy čp. 39 z přelomu 18. a 19. století nalezneme při silnici vedoucí z Dětřichova ke státní hranici, západně od středu obce. Svým severním průčelím se obrací k hlavní komunikaci. Patrový hrázděný dům se sedlovou střechou krytou taškami bobrovkami a prosvětlenou volskými oky stojí na poměrně dlouhém obdélném půdorysu. Dvoutraktové přízemí, které je z větší části roubené, doplňují v prostoru síně a chléva zděné části. Vstup do průchozí síně na severním průčelí obstarávají dvoukřídlé dveře rámové konstrukce umístěné v segmentově zaklenutém portálu. Na klenáku se štítkem čteme: „No = 39/ GL. G“. Další vstup v jednoduchém trámkovém ostění se nachází na východním průčelí. Hrázděné patro vynáší nad roubením po celém jeho obvodu podstávka. Štíty a celé západní průčelí kryje jednoduché svislé bednění. Na jižním průčelí se nachází přízemní zděná přístavba s pultovou stříškou. (mo)

dům čp. 77 ÚSKP ČR č. rejstříku: 26191/5–4209 se st. p. č. 108

Dům z přelomu 18. a 19. století se nachází pod prudkým svahem severovýchodně od středu obce. Orientován je jižním štítovým průčelím k místní komunikaci a potoku Olešce. Patrovou hrázděnou stavbu stojící na obdélném půdorysu kryje střecha s polovalbou. Střechu vyskládanou z tašek bobrovek prosvětlují dvě řady volských ok. Na trojdílnou dispozici domu s roubenou světnicí a zděným klenutým chlévem navazuje v půdorysu domu částečně zděná stodola. Kompletně hrázděné patro vynáší nad prostorem světnice podstávka. Jednotlivá pole podstávky jsou pomocí probraných pásků segmentově tvarovaná. Roubení světnice, oba štíty a hrázdění na jižním a západním průčelí kryje svislé bednění. Na části západního a na severním průčelí přiléhají k domu přístavby kůlen s pultovými střechami. (mo) Anděl - Karpaš 2002, s. 205.

HEŘMANICE 137

soupisNPU_final_215.indd 137

31.3.2010 10:03:02


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 78 ÚSKP ČR č. rejstříku 39210/5–4214 se st. p. č. 51

Dům čp. 78 se nachází ve středu obce mezi potokem Oleškou na jihu a místní komunikací na severu. Svým jižním štítovým průčelím se obrací k potoku. Patrový hrázděný dům obdélného půdorysu kryje sedlová střecha vyskládaná z tašek bobrovek. Přízemí s trojdílnou dispozicí je děleno do dvou traktů, přičemž obytné prostory jsou roubené a hospodářská část s průchozí síní zděná. Dveře do obytné části i chléva umístěné na jižním průčelí lemuje pravoúhlé kamenné ostění. Vstup na západním průčelí chrání jednoduché dřevěné zádveří. Hrázděné patro nad prostorem světnice vynáší jednoduchá pravoúhlá podstávka. Oba štíty a patro na jižním průčelí kryje svislé bednění. Půdní prostor prosvětluje z každé strany jedno volské oko. Na východní straně střechy se dále nachází seníkový vikýř se sedlovým zastřešním. (mo) Anděl - Karpaš 2002, s. 203.

větrný mlýn ÚSKP ČR č. rejstříku 20498/5–4215 se st. p .č. 123 v k. ú. Kristiánov

Osamocená stavba větrného mlýna holandského typu postaveného s povolením Kristiána Kryštofa Clam-Gallase v letech 1828–1830 rychtářem Eduardem Zücklerem se nachází na návrší nad zaniklou vsí Vysoký, v blízkosti státní hranice. Syn stavitele k mlýnu přistavěl obytný dům s malou pekárnou. Mlýn, který byl používán do roku 1862, zpustl po prusko-rakouské válce roku 1866 a v roce 1897 jej Adolf Zückler upravil na rozhlednu a sousední dům na výletní restauraci. Po druhé světové válce a odsunu Němců zanikla nejen rozhledna s restaurací, ale i celá ves Vysoký. Původně se jednalo o kuželovitou čtyřpodlažní stavbu vybudovanou z omítnutého smíšeného zdiva. Do současnosti se dochovalo pouze zužující se věžovité torzo bez střechy a větrníku vysoké přibližně třináct metrů, na kterém jsou patrné zbytky omítek. U některých oken a u vstupu orientovaného na jih zůstalo kamenné ostění. Na vnitřní stěně mlýna nalezneme stopy pozdějších stavebních úprav, mimo jiné zbytek betonového stropu rozhledny. (ok) Janoška 2003, s. 72–74; Nevrlý - Vinklát 2009, s. 41.

138 HEŘMANICE

soupisNPU_final_215.indd 138

31.3.2010 10:03:13


OKRES LIBEREC

Heřmanice v Podještědí obec Jablonné v P. (Hermsdorf)

Původně zemědělská ves Heřmanice se rozkládá v údolí Heřmanického potoka. Nalezneme ji asi čtyři kilometry severozápadně od Jablonného v Podještědí, pod které od roku 1981 administrativně spadá. Vesnicí procházela jedna z tras obchodní stezky vedoucí z Prahy do Žitavy. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1391, kdy náležela k jablonskému panství. Ještě před husitskými válkami, za vlastnictví Albrechta z Donína, se vesnice stala součástí grabštejnského panství. Na počátku 16. století se opět vrátila k jablonskému panství Berků z Dubé. Za třicetileté války ves několikrát vyplenila vojska a nebyla ušetřena ani násilné rekatolizace. V obci, která se rozkládá na bývalém česko-německém pomezí, byla až do odsunu po konci druhé světové války většina obyvatel německé národnosti. Lidé se tu původně živili především zemědělstvím a prací v lese a později domácím tkalcovstvím a výrobou příze. Tato domácká výroba ve druhé polovině 19. století s rozmachem textilního průmyslu postupně zanikala. V roce 1880 žilo v obci 1 610 obyvatel, ale jejich počet pomalu klesal. K největšímu snížení počtu obyvatel došlo po skončení druhé světové války. Opuštěné a chátrající domy začaly být od šedesátých let 20. století využívány k rekreačním účelům, což mnohdy přispělo k jejich záchraně.

dům čp. 73 ÚSKP ČR č. rejstříku 34717/5–2949 se st. p. č. 48

Dům čp. 73 z první poloviny 19. století stojí na severním okraji obce, západně od silnice vedoucí do Krompachu. Svým východním okapovým průčelím se obrací k silnici. Přízemní částečně roubený dům postavený na obdélném půdorysu má sedlovou střechu krytou eternitem a lepenkou. Trojdílnou dispozici s roubenou světnicí a zděnou hospodářskou částí rozšiřuje druhý roubený trakt, který je přistavěn k západní stěně světnice. Rozšíření půdorysu částečně pozměnilo sklon střechy, což se projevilo asymetrií jižního štítu. Vstup na východním průčelí je osazen secesně zdobenými dveřmi rámové konstrukce a okna světnice doplňují profilované parapety a zdobné šambrány. Oba štíty pokrývá jednoduché svislé bednění. (mo)

HEŘMANICE V PODJEŠTĚDÍ 139

soupisNPU_final_215.indd 139

31.3.2010 10:03:24


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 123 se stodolou ÚSKP ČR č. rejstříku 38804/5–2948 se st. p. č. 161/1, 161/2, 161/3

Objekt čp. 123 z první poloviny 19. století stojí ve středu obce, severozápadně od kostela sv. Antonína. Patrový dům obdélného půdorysu má sedlovou střechu krytou lepenkou a prosvětlenou průběžným vikýřem. V přízemí navazuje na roubenou světnici síň a zděné chlévy. Hrázděné patro vynáší nad prostorem světnice jednoduchá pravoúhlá podstávka. Vstup do průchozí síně umístěný na severním průčelí je osazen profilovanými dveřmi rámové konstrukce. Okna světnice doplňují bohatě vyřezávané šambrány. Oba štíty pokrývá jednoduché svislé bednění. Na jihozápadní nároží domu navazuje průjezdní stodola z režného cihlového zdiva se sedlovou střechou krytou břidlicí. Stodolu s domem propojuje přízemní přístavba. (mo)

kostel sv. Antonína Paduánského ÚSKP ČR č. rejstříku 101494 na st. p. č. 335

Objekt novogotického kostela postavený roku 1896 se nachází ve středu obce, jihozápadně od hlavní komunikace. Jednolodní neorientovaná stavba zakončená pětibokým presbytářem má sedlovou střechu krytou tmavě glazovanými taškami. Boční průčelí lodi člení trojice gotizujících oken s lomenými oblouky. Tatáž okna se uplatňují i v presbytáři, ke kterému po stranách přiléhají přístavby sakristie a předsíně s valbovými střechami. Vstupnímu jihozápadnímu průčelí dominuje předsazená hranolová věž zakončená jehlancovou střechou s lucernou a makovicí. Členění fasády a jednotlivé umělecko-řemeslné prvky korespondují s novogotickým slohem kostela. I přes rozsáhlé destrukce omítek, které odhalují cihlové zdivo, lze vysledovat jeho původní nátěr v červeném odstínu. (mo) Koch b. d., s. 76.

zřícenina hradu Falkenberk ÚSKP ČR č. rejstříku 30799/5–3209 s částí p. p. č. 988/1

Středověký hrad Falkenberk, někdy také nazýván Falkenburk nebo Sokol, byl postaven v období před husitskými válkami, nicméně jeho funkce neměla dlouhého trvání. Prvním majitelem hradu se stal šlechtický rod Donínů a již v polovině 15. století, konkrétně v roce 1454, je hrad uváděn jako pustý. Hradní jádro bylo vybudováno na vrcholu znělcové kupy v nadmořské výšce 593 metrů jako jednoduchá oválná dispozice chráněná původně až šestimetrovým příkopem. Podél spodní hranice příkopu obíhal val tvořený reziduem vylámaného podloží a na horním obvodu příkopu se nacházela zděná hradba. Samotné jádro hradu se do současné doby zachovalo velmi torzovitě a o vnitřním uspořádání zástavby svědčí pouze zbytky základových partií obdélného objektu a nepravidelná terénní deprese. Průběh původní středověké přístupové komunikace nelze v současné době již plně rekonstruovat, protože hrad byl okolním obyvatelstvem z velké části rozebrán na stavební materiál a ve 20. století následně porušen budováním vojenského opevnění na vrcholu kopce. (rt) Durdík 2000, s. 131; Gabriel - Panáček 2000, s. 67.

140 HEŘMANICE V PODJEŠTĚDÍ

soupisNPU_final_215.indd 140

31.3.2010 10:03:31


OKRES LIBEREC

Hlavice Na nepravidelném schématu založená zemědělská ves Hlavice se rozkládá na stráních údolí potoka Zábrdky a Malé Mohelky, při okresní silnici vedoucí z Českého Dubu do Mnichova Hradiště. Západním směrem od vesnice se nachází bývalé vojenské pásmo. Od Českého Dubu je obec vzdálená přibližně šest kilometrů jihozápadním směrem. První písemná zmínka o Hlavici pochází z roku 1352, ale nález pozdně hradištní a vrcholně středověké keramiky z 11. až 12. století dokládá starší osídlení. Od poloviny 12. století vesnice náležela k majetku cisterciáckého kláštera v Hradišti a byla důležitým střediskem tehdejší církevní organizace. Roku 1416 držel Hlavici Jan z Michalovic. Během husitských válek se vesnice spolu s klášterem dostala do rukou husitů. Roku 1556 ji koupil Jan z Labouně a jedním z dalších majitelů državy se stal Václav Budovec z Budova. Po konfiskaci Budovcova majetku roku 1621 zakoupil jeho statky Albrecht z Valdštejna. Roku 1635 získal hradišťské panství i s Hlavicí Maxmilián z Valdštejna. V držení tohoto rodu zůstala vesnice až do zrušení patrimoniální správy. V roce 1850 bylo při sčítání obyvatel v Hlavici nahlášeno 485 osob. Jejich počet se od té doby stále plynule snižoval. K roku 1970 tu žilo 145 obyvatel, mírné oživení nastalo v devadesátých letech 20. století. V současné době obec čítá přibližně 220 trvale žijících.

areál kostela sv. Linharta ÚSKP ČR č. rejstříku 26169/5–4277 se st. p. č. 1, 2/1 a na p. p. č. 702/9

Na nejvyšším místě Hlavice východně od středu obce leží místní dominanta, kostel sv. Linharta. V roce 1747 zasáhla široké okolí obce velká epidemie zvířecího moru, která se vyhnula pouze hlavické farnosti. Od té doby se konala procesí ke sv. Linhartu, ochránci dobytka. Procesí dala základ slavným hlavickým poutím, jejichž atmosféru popsala ve svých románech i Karolína Světlá. Barokní poutní areál tvoří kostel, fara, sýpka a socha sv. Linharta. DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hlavice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 44 a 664. Šimák 1909, s. 29; UPČ I, 1977, s. 378.

HLAVICE 141

soupisNPU_final_215.indd 141

31.3.2010 10:03:37


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kostel sv. Linharta Kostel postavený roku 1759 na místě starší svatyně zmiňované již ve 14. století a zbořené za husitských válek je situován východně od středu obce v západní části areálu. Jednolodní stavba vyzděná z pískovcových kvádrů stojí na obdélném půdorysu, který rozšiřují boční rizality a obdélný presbytář. Valbové střechy kostela a sanktusník nad presbytářem kryjí plechové šablony. Průčelí člení pole světle zelené barvy orámovaná bílými lizénovými rámci. Prostor lodi prosvětlují segmentově zakončená okna. Hlavní vstup na západním průčelí a vstupy nalézající se na bočních stranách lodi lemují profilovaná pískovcová ostění s uchy osazená barokně tvarovanými dvoukřídlými dveřmi. K západnímu průčelí přiléhá hranolová věž zakončená cibulovitou bání s lucernou krytou šindelem. Na presbytář navazuje ve východním směru nízká sakristie. (mo)

fara čp. 2 Fara čp. 2 se nachází jihovýchodně od kostela a obrací se k němu svým západním okapovým průčelím. Objekt je jednoduchou zděnou patrovou stavbou postavenou na obdélném půdorysu. Valbovou střechu kryjí eternitové šablony. Fasádu s hladkou omítkou pokrývá v patře pobití z dřevěných řezaných šindelů. Okenní otvory v přízemí lemují pískovcová ostění. Menší obdélné okenní otvory hospodářských prostor doplňují jednoduché kované mříže. Vstupy do průchozí síně rámují profilované pravoúhlé pískovcové portály s nadpražními světlíky. K severozápadnímu průčelí přiléhá část omítané ohradní zdi vyzděné z lomového kamene. (mo)

sýpka Objekt sýpky se nachází v jihovýchodním cípu areálu, při ohradní zdi farské zahrady. Patrová zděná budova s valbovou střechou krytou lepenkou stojí na obdélném půdorysu. Opadaná hladká omítka odhaluje lomové zdivo doplněné cihelnými dozdívkami a pískovcovými kvádry armatur na nárožích. Jednotlivá průčelí člení shodné obdélné okenní otvory místy opatřené kovanou mříží. Na severovýchodním průčelí pak v přízemí nalezneme dva a v patře jeden dveřní otvor v pískovcových pravoúhlých ostěních. V přízemí se kromě vstupů nachází nověji prolomený vjezd s dvoukřídlými vraty. (mo)

socha sv. Linharta Pískovcovou sochu sv. Linharta nalezneme při místní komunikaci, západně od kostela. Na trojdílném bohatě profilovaném podstavci spočívá socha světce v podživotní velikosti. Svatý Linhart oděný v opatské roucho a mitru drží v rukou rozevřenou knihu. Po pravici leží světci u nohou býk, po jeho levici se nacházela v minulosti zcizená socha koně. Tuto scenerii dále doplňovaly dvě drobnější rovněž zcizené sochy ovcí. Uprostřed členěného podstavce vidíme reliéf s výjevem uctívání sv. Linharta. Profilované sloupky s mušlemi po stranách podstavce doplňují reliéfně pojaté okovy. (mo)

142 HLAVICE

soupisNPU_final_215.indd 142

31.3.2010 10:03:44


OKRES LIBEREC

socha sv. Jana Nepomuckého ÚSKP ČR č. rejstříku 16710/5–4278 na p. p. č. 752/2

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého se nachází ve středu obce na návsi, západně od kostela sv. Linharta. Na stupni spočívá členitý sokl, který vynáší hranolový dřík zdobený ve spodní části dvojicí volut. Na jižní straně dříku nalezneme reliéf zpovědi královny Žofie. Na dřík navazuje bohatě profilovaná hlavice s reliéfem mušle pod půlkruhovým vzdutím římsy. Na profilovaném nástavci stojí socha světce v mírně podživotní velikosti. Svatý Jan Nepomucký je zpodobněn ve vzpřímené poloze s mírně nakročenou pravou nohou. Světec držící v obou rukou krucifix je oděný v bohatě řaseném kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou, almucí a kvadrátkem na hlavě. Zešikmení spodní hrany základny samotné sochy vyrovnává vůči nástavci podstavce železný klín. (mo) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hlavice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 44. UPČ I, 1977, s. 378.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 27586/5–4279 na p. p. č. 179/2

Drobná památka s pískovcovým podstavcem a kovaným křížem pocházející z roku 1841 stojí ve středu obce, západně od návsi při místní komunikaci. Na kamenném stupni spočívá kvadratický sokl s tesanou datací: „Anno 1841“ na jihovýchodní straně. Na sokl navazuje po stranách zúžený dřík s polychromovaným reliéfem Panny Marie Bolestné, situovaný nad datací. Na dříku spočívá hlavice s půlkruhově vzdutou římsou a vysokým nástavcem s festonem. Do nástavce je zapuštěn bohatě zdobený kovaný kříž s pozlaceným korpusem ukřižovaného Krista a tabulkou nesoucí v minulosti malovaný nápis. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 44.

HLAVICE 143

soupisNPU_final_215.indd 143

31.3.2010 10:03:51


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Hodkovice nad Mohelkou (Liebenau) Hodkovice nad Mohelkou se nacházejí pod příkrými svahy Ještědsko-kozákovského hřbetu, při jihovýchodním okraji Podještědí, přibližně jedenáct kilometrů jihovýchodně od Liberce. Předchůdcem dnešního města byla osada poprvé zmiňovaná v roce 1352 založená na staré obchodní stezce vedoucí z Čech do Lužice. Za první doklad o mladším městečku lze považovat zprávu až z roku 1376, kdy se poprvé objevuje německý název Libenow. Pravděpodobné je, že městečko bylo lokováno na místě zmíněné starší farní vsi Hodkovice. Na tuto skutečnost poukazuje podvojnost jména, důležitost zdejší polohy při zemské stezce a poloha kostela situovaného mimo obvod nového sídla. To bylo vysazeno jako osově symetrická ortogonální soustava. Středem založení se stalo čtvercové náměstí, z jehož rohů vybíhaly příčné ulice. V severovýchodním směru městečko, které v té době sloužilo hlavně jako tržní středisko frýdštejnského panství, ochraňoval ovál lehkého opevnění. Po potlačení protihabsburského povstání v roce 1547 byly Hodkovice konfiskovány Adamovi z Vartemberka a připojeny k panství českodubskému. V roce 1540 jsou zmiňovány ještě jako městečko a roku 1654 označovány již jako město. Během dalších staletí byl městský statut přiznáván střídavě, definitivně se Hodkovice staly městem úředním rozhodnutím z roku 1808. O dva roky dříve v roce 1806 většinu města zničil velký požár. Následná obnova a nová výstavba vtiskla městské zástavbě klasicistní charakter. V roce 1828 byla uvedena do provozu nová trasa císařské silnice vedoucí z Liberce do Mnichova Hradiště, která vedla v těsné blízkosti města a měla pro něj značný hospodářský význam. K silnici přibylo v roce 1859 železniční spojení díky zprovoznění úseku Pardubicko-liberecké dráhy. Němečtí obyvatelé do Hodkovic přicházeli ve větší míře až v průběhu 17. století. Do druhé světové války byl poměr obou národností téměř vyrovnaný s mírnou převahou Němců. Jejich odsun znamenal počátek stagnace města. Architektonicky a urbanisticky hodnotné městské jádro se v roce 1995 stalo městskou památkovou zónou.

144 HODKOVICE NAD MOHELKOU

soupisNPU_final_215.indd 144

31.3.2010 10:03:57


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Prokopa ÚSKP ČR č. rejstříku 34205/5–4284 s p. č. 1, 2, 3, 28, 54

Barokní areál kostela sv. Prokopa s mladším tzv. novým hřbitovem se nachází v mírně stoupajícím terénu jihozápadně od náměstí. Komplex doplňuje řada převážně klasicistních náhrobků a barokní sochy světců. Kompozici dotváří objekt márnice. Areál je součástí městské památkové zóny. DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 605, 709 a 751. Ressel 1903–1905, s. 406; Kühn 1934, s. 164–169, 171–172; Frinta 1949, s. 20–24; UPČ I, 1977, s. 390; Tomší - Tomíček 1995, s. 10–11; Kuča 1997, s. 99; Fišar 2001, s. 30 a 32; Hnojil 2007, s. 38; Hnojil 2008, s. 157, 162.

HODKOVICE NAD MOHELKOU 145

soupisNPU_final_215.indd 145

31.3.2010 10:04:17


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kostel sv. Prokopa s náhrobky Kostel sv. Prokopa postavený v letech 1717–1721 na místě staršího vyhořelého svatostánku se nachází na okraji historické zástavby jihovýchodně od náměstí. Jednolodní zděná stavba obdélného půdorysu má půlkruhově zakončený presbytář. Valbovou střechu kryjí eternitové šablony. Hranolovitou věž předsazenou před západní průčelí zakončuje stanová střecha s lucernou, která je stejně jako sanktusník nad presbytářem vykrytá z měděného plechu. Fasády člení jednoduché lizénové rámce a segmentově zakončená okna v pískovcových ostěních. K severnímu a jižnímu průčelí lodi přiléhají čtvercové předsíně. Presbytář na severním průčelí doplňuje přístavba sakristie s nízkou valbovou střechou. Nad hlavním vstupem se v pravoúhlém pískovcovém ostění nachází litinový rohanský erb. Po obvodu zdí kostela nalezneme druhotně umístěné kamenné náhrobky z 19. století. Jedná se o funerální památky ze starého hřbitova zrušeného v roce 1851. Náhrobky jsou níže popisovány od jižní stěny lodi kostela proti směru hodinových ručiček. Klasicistní náhrobek Maxmiliana Bosaka zesnulého roku 1836 se nachází jako první u jižní stěny lodi kostela. Hranolovitý kamenný blok spočívá na odstupňovaném soklu, který je završen profilovanou zalomenou římsou s palmetovým dekorem. Podstavec vyplňují dvě obdélná pole, z nichž levé nese nápis: „Denkmahl / kindlicher Liebe / gewidmet dem, / am 14ten Jäner 1777 geborenen / am 16ten Jäner 1836 gestorbenen _ / MAXMILIAN BOSAK / von seiner tiefbetrübten Gattin / und Kindern / Einst wenn ängstlich und mit Beben / Todte aus dem Grab zum Leben / Auferstehn; / [.]atz aus Gott [..] Deinem Throne / Schön geschmückt mit Tugendkrone / Wiedersehn!“. Nad nápisovými poli je vytesán motiv palmové ratolesti s křížem a knihou. Podstavec původně vrcholil křížem s reliéfem Božího oka. Náhrobek Johanna Stepfana Millera a jeho manželky Caecelie je umístěn jako druhý u jižní zdi lodi kostela. Na dvou kamenných stupních spočívá obdélná deska se dvěma nápisovými medailony pod baldachýnem, mezi nimiž je zobrazena makovice. Náhrobek uzavírá římsa s rostlinnou ornamentikou. Památka původně vrcholila latinským křížem s drapérií a vavřínovým věncem. Nápisy v oválech informují: „[---] Andenken / der am [---] geborenen / und am [..] Maiso[..] gestorbenen / Johann Stepham Miller / und dessen / [am] 23. Nov: 1777 gebornen und / [---] Aug: 1827 gestorbenen / Ehegattin Caecilia / [---] von ihrem Sohn / Franz [---]“ a „Uns Allen [---] / Uns ist ein[---] gefallen / Wir dulden, leiden, hoffen und ergehn / Doch [---]t die Tugendkrone [---] Herzen / Dann gibt Er [---] Schmerzen / Der Glaube an im [---]“. Náhrobek, který nese patrně jména Ignaze Baumherra a jeho manželky Elisabeth a rok 1834 u jednoho ze zemřelých, se nachází jako třetí při jižní zdi kostela. Na dvou stupních je vztyčena obdélná stéla, která nese dvě nápisová pole ve tvaru lomených oblouků s nápisy: „Hier ruht / IGNAZ BAUM[HERR] / [---] / [---] / [---] 183[.] [---] / [---] / [---] Gattin [---] / ELISABETH [---] CHIRCH / gestorben am 3. October / 1834. / im 30te Jahre ihres Lebens.“ a „[---]eitet nicht [---] / Einsam an der Eltern [---] / [---] / [---] / [---] / [---] trägt den / Ge[…] an dem engen Heimats thor / [---].“ Ve cviklech mezi nápisovými poli je vytesána rostlinná ornamentika. Náhrobek vrcholí křížem s drapérií a vavřínovým věncem. Náhrobek manželů Ignaze a Johanny Pichlerových se nachází jako čtvrtý u jižní zdi lodi kostela. Na dvou schodišťových stupních stojí na odstupňovaném soklu hranolovitý blok, který nese nápisové pole. Podstavec vrcholí římsou s vejcovcem a nárožními akroteriemi. Nad římsou se nachází pravděpodobně symbol boha Merkura. Na odstupňovaném nástavci stojí patrně tumba, o kterou se zprava opírá socha plačky oděné v bohatě řasený šat. Z levé strany je přiložena kotva s drapérií. V nápisových rámech se dozvídáme: „Ignaz Pichler / bürgerl. Webermeister / aus Liebenau / [---] / [---] / [---] / [---] / [---] / [---] hat genommen / [---] voll Huld v. Mild. / [---] immer / im ewig goldnen Frühlingsschimer.“ a „Hier / ruhet die [---] / [---] / Johanna Pichler / Sie [---] / am 29ten November 1840. / im [..]ten Lebensjahre / [---] / [---] Mutter sang sie [..]eder / Sie ging als Mensch [---] / Als Engel liehrt sie wieder. / Sie ist vorangegangen _ / Den Gatten zu empfängen.“. Barokní náhrobek Anny Rosiny Fünkeßové z roku 1763 je zasazen jako pátý do zdi jižní předsíně stavby. Na drobném soklu stojí obdélná segmentově zakončená stéla. Ústřední motiv tvoří reliéf ukřižovaného Krista na pahorku. Po stranách dříku kříže se štítkem s titulaturou: „İN / Rİ“ jsou vytesány nápisy a nad jeho rameny se nachází bohatá

146 HODKOVICE NAD MOHELKOU

soupisNPU_final_215.indd 146

31.3.2010 10:04:26


OKRES LIBEREC

rostlinná ornamentika doplněná spirálovitě stáčenou páskou. U paty kříže nalezneme symbol lebky se zkříženými hnáty. Nápis obsahuje: „Allhier / Lieget und Ruhet / Anna Rosina / deß Herrn Joseph / Fünkeß gewesene / Ehe = gattin Freye / Person uon bržech / Alt Z6 Jahr.“ a „welchein / Herrn uerschieden / Ist den 7. Febru// /// ary, graben / den 10. Anno / 1763. Gott gab / ihr die [---] Ru// / he Amen“. Spodní část stély doplňují dva prázdné rámce s vykrajovanými rohy. Litinový náhrobek nesoucí jména August Georg Khittel a Maria Anna Duchek a roky 1831, či 1841 se nachází jako šestý u vnější zdi lodi. Obdélnou desku na stupni završuje tympanon s odstupňovaným malým nástavcem pro vrcholovou nám dnes neznámou ozdobu. Na desce pod ornamentálním rozvilinovým pásem se nachází nápis: „Hier ruhen im Herrn / AUGUST GEORG KHITTEL / MAGISTER CHIRURGIAE /geboren 24. April 1768 / gestorben 4. July 1841. / und dessen Ehegattin / MARIA ANNA, / geborne / DUCHEK / geboren 27. November 1767 / gestorben 24. July 1831. / Sit illis terra levis!“. Náhrobek Karoliny Worrelové se nachází jako sedmý při jižní zdi presbytáře. Na dvou schodišťových stupních stojí nízký sokl zakončený ustupující římsou. Na tu dosedá dřík se dvěma nápisovými medailony, nad kterými je ze třech míst svěšena drapérie. Mezi medailony vidíme reliéfně zobrazenou makovici. Podstavec uzavírá římsa s geometrickým motivem a rostlinnou ornamentikou. Náhrobek vrcholí vysokým latinským křížem s vavřínovým věncem a drapérií. Kříž překrývá kotva a důtky. Oválné medailony nesou nápisy: „Hier ruht / Karolina Worrel. / gebohren am 15ten Aprill 1801, / gestorben am [..] März 1843. / Ruhe hier in kühler Grabesbüsse / Theuere Gattin, ruhe sanft und leicht. / Edel waren Deine Mutter Triebe / Dein Herz war wahrer Zeitlichkeit. / Thränen sind der Dank für Deine Liebe / Deine Wert leist Einvergäszlichkeit _ / Traurig höffend steh´n wir an deiner Gruft! / Bis Gott mich und Deine Kinder ruhet! / Sanft Ruhe Deine Asche!“. Náhrobní stéla Stephana Dittricha z roku 1836 se nachází jako osmá u vnější zdi presbytáře. Na schodišťový stupeň dosedá vysoký podstavec rozčleněný do tří obdélných odstupňovaných částí. Ve druhé části je obdélné vpadlé pole s nápisem, pod nímž visí drapérie přichycená dvěma kolíky. Na horní části podstavce se nachází reliéf olistěné ratolesti a důtek, kolem kterých se ovíjí páska. Celý podstavec zakončuje profilovaná římsa s vejcovcem, na kterou dosedá trojúhelný fronton s Božím okem a nárožními akroteriemi. Prostý nástavec nesl původně vrcholovou plastiku vázy s drapérií. Nápis má toto znění: „Erinnerung / an / Stephan Dittrich / den [---] bürgerlichen Fiebermeister / geboren am 26. December 1773. / gestorben am 20. Aprill 1836. / Dem [---]gen Lohn / V[---]gt der Gotessohn. / [---] das Grab ge[…]gen / [---]ergen / [---] uns [---] / [---] / [---]“. Náhrobek obchodníka Johanna Blaschka a jeho ženy Marie Anny stojí jako devátý u západní zdi sakristie a skládá se ze dvou kamenných bloků. Na dvou schodišťových stupních spočívá obdélný podstavec s římsou, vpadlým nápisovým polem a medailonem. Nad ním je svěšena ze třech míst drapérie. Nástavec uzavírá nízký trojúhelný štít s nárožními akroteriemi. Náhrobek původně vrcholil nám dnes neznámou plastikou. Nápisy na desce a v medailonu informují: „Hier / ruhet im Frieden / Johann Blaschka“ a „bürgerlicher Handelsmann / aus Liebenau, geb. d. 24. Juni 1776, / gestorb. d. 30. Novemb. 1812 / und / Maria Anna Blaschka / geb. Dressler aus Gablonz, geb. / d. 20. Sebr. 1777. gestorb. d. 4. / August 1810.“ a „Sie haben vertauscht die [..]ürme / des Lebens mit dem [---] / Frieden des Himmels, sind [---] gesunken, / e Schöpfer an das / Herz deiner unendlichen Liebe“.

Litinová stéla Marie Anny Unger je postavená jako desátá k severní stěně kostela. Na dvou stupních spočívá sokl ukončený ustupující římsou, na kterou dosedá plochá obdélná stéla. Ta nese obdélné vpadlé pole s nápisem, který nelze kvůli poškození v dolním rohu a korozi přečíst. Podstavec zakončuje bohatě profilovaná římsa, jež vynáší nástavec pro v současnosti chybějící vázu s drapérií. Náhrobek vojenského typu je umístěný jako jedenáctý u severní stěny lodi kostela sv. Prokopa. Na vysoký kvadratický sokl původně dosedal kanelovaný sloup s helmicí. Podstavec zdobí po obvodu nápisových polí jemné voluty, které se objevují ze všech stran hranolu. Pod římsou se vine zubořez. Náhrobek se v současné době nachází v torzovitém stavu. Z nápisu jsou čitelné pouze útržky. (mo, zš)

HODKOVICE NAD MOHELKOU 147

soupisNPU_final_215.indd 147

31.3.2010 10:04:52


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kaple Hřbitovní kaple pocházející z počátku 18. století se nachází při ohradní zdi, z čelního pohledu vlevo od vstupu do areálu kostela. Zděná stavba postavená na segmentově zakončeném čtvercovém půdorysu má valbovou střechu krytou břidlicí s centrálně umístěným plechovým sanktusníkem. Průčelí s hladkými omítkami člení segmentově zaklenutá okna v pískovcových ostěních. Vstup je umístěn na západním průčelí. Tvoří jej dvoukřídlé dveře rámové konstrukce vsazené v pískovcovém pravoúhlém ostění s barokní profilací. (mo)

socha sv. Petra Pískovcová socha sv. Petra z roku 1754 se nachází z čelního pohledu vlevo u schodiště vedoucího do areálu kostela. Na nízký profilovaný sokl navazuje mírně zaoblený kvadratický dřík s volutami po stranách. Na jeho východní straně je v zrcadle umístěn tesaný nápis s chronogramem: „NUNCEXCEL / SE PİOS VOTİVOS / PASCİTO CİVES / SCLVİTO VİNCLA / REİS GAUDİA / PANDEPOLİ“. Poměrně nízkou hlavici podstavce zdobí reliéf mušle pod zaoblením profilované římsy. Samotná socha v mírně podživotní velikosti spočívá na nízkém nástavci. Barokně ztvárněný prostovlasý světec s plnovousem a paprsčitou pozlacenou svatozáří drží v pravé zdvižené ruce pozlacený klíč a v levé ruce zavřenou knihu. (mo)

socha sv. Pavla Pískovcová socha sv. Pavla pocházející také z roku 1754 se nalézá z čelního pohledu vpravo u schodiště vedoucího do areálu kostela. Na nízkém profilovaném soklu spočívá zaoblený kvadratický dřík rozšířený volutami po stranách. Na jeho východní straně se v zrcadle nachází tesaný nápis s chronogramem: „VOTİSL İVE / TUOS STİPATO / PAULECLİENTES / EXMERİTİSqVE / TUİS GRATİAPRO / VENİAT“. Nízkou hlavici zdobí reliéf mušle umístěný pod zaoblením profilované římsy. Socha světce v mírně podživotní velikosti stojí v kontrapostu levé nohy na nízkém nástavci. Barokně ztvárněný prostovlasý světec s plnovousem, paprsčitou pozlacenou svatozáří a pozlaceným mečem ukazuje pravou rukou do rozevřené knihy. (mo)

socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1733, kterou nechal zřídit hodkovický duchovní Ferdinand Knobloch, se nachází jižně od kostela při zdi nového hřbitova. Na profilovaném soklu stojí kvadratický dřík s tesaným nápisem v zrcadle na jihovýchodní straně: „STATVA İSTA / HONORI&VENE: / :RATIONI DIVI / IOANNIS CON: / :FESSORIS VIR: / :GINIS MARTŸ. / :RISERECTA / A / FERDİNANDO / KNOBLOCH / P:T: CURATOLI: / :BENAVIENSI.“. Na dřík navazuje profilovaná hlavice s výrazným přesahem římsy. Vysoký nástavec nese sochu světce v mírně podživotní velikosti znázorněnou v kontrapostu levé nohy. Jeho hlava se naklání k pravé ruce, ve které drží pozlacený krucifix. V levé ruce drží kvadrátek a pozlacenou ratolest. Světec s plnovousem a pozlacenou svatozáří s pěti hvězdami je oblečen v kanovnickém rouchu. (mo)

148 HODKOVICE NAD MOHELKOU

soupisNPU_final_215.indd 148

31.3.2010 10:05:32


OKRES LIBEREC

ohradní zeď kostela Ohradní zeď v současné době dochovaná v torzálním stavu vymezovala starý hřbitov situovaný kolem kostela. Zeď je vystavěná z částečně opracovaných pískovcových kvádrů doplněných drobnějšími lomovými kameny. Její stav vykazuje četné poruchy, kompaktněji se dochovala pouze v západní části bývalého hřbitova. (mo)

nový hřbitov Nový hřbitov založený v polovině 19. století se rozprostírá jihozápadně od kostela. Na hřbitově se nacházejí dvě dominantní stavby. Novogotická pohřební kaple na čtvercovém půdorysu s kupolovitou střechou je umístěna při ohradní zdi v jihovýchodní části hřbitova. Druhá tentokrát secesní opět zastřešená kupolí stojí uprostřed ohradní zdi v severovýchodní části hřbitova. Mezi náhrobky nalezneme řadu kvalitních a monumentálních kamenosochařských děl pocházejících převážně z 19. století. (mo)

náhrobek rodiny Spietschkových Monumentální pískovcový náhrobek sklářské rodiny Spietschkových z roku 1855 od sochaře Josefa Maxe se nachází při severozápadní zdi hřbitova. Na obdélnou podestu s nízkým stupněm navazuje ústřední hranolový podstavec pro sochu žehnajícího Ježíše Krista. Postava se svatozáří ve splývavém šatu sedí na trůnu s pravou nohou na stupínku a pravou rukou v žehnajícím gestu. Levá ruka spočívá na hrudi. Podstavec zakončuje profilovaná římsa, pod kterou se vine reliéfní pás trojlistů a jednoduché motto: „Liebet einander, wie ich euch geliebt habe.“. Podstavec obsahuje ve vpadlém poli další dedikační nápis: „Hier / erwartet seine / Auserlichung / Vincenz Spietschka / Glasfabrikant / geb: den 17ten Juni 1800 / gest: den 7ten Februar / 1854“ a pod ním: „Familie Spietschka“. U paty podstavce sedí personifikovaná postava anděla s vavřínovým věncem opírající se o troubu. Ženská alegorie Víry se symbolem kotvy drží pamětní desku s věncem a nápisem: „Unsere Seele / harret auf den Herrn / er ist unsere / Zuversicht und Schild“. Ve třech hranolových částech podesty jsou vpadlé obdélné plochy pokryté nápisem s životopisnými daty členů rodu: „Theodor Spietschka / Glasfabrikant / geb. 24. Aug. 1833 / gest. 5. Mai 1871.“ a „Rosalia Spietschka /geb. Schultes / geb. 14. April 1807 / gest. 14. Nov. 1866.“ a „Marie Spietschka / geb. Blaschka, / geb. 13. Nov. 1842 / gest. 14. Jänner 1916.“. Mezi postavami se nachází nápisová plocha s textem: „Vincenz Spietschka / geb. 21 Dez. 1861, / gest. 28. Juli 1930.“. Nízký plint sedícího Ježíše je signován autorem: „Joseph Max inv. et fec. / Pragae 1855.“. (zš)

náhrobek Vinzenze a Marie Spietschkových Náhrobek Vinzenze a Marie Spietschkových z roku 1847 se nachází při severozápadní hřbitovní zdi a je také dílem sochaře Josefa Maxe. Na nízkém stupni spočívá kvadratický podstavec s vpadlým nápisovým polem a pásem trojlistů pod římsou. Na navazujícím nízkém plintu je umístěna socha sedícího anděla držícího palmovou ratolest a pamětní desku s nečitelným nápisem. Nápisové pole podstavce pokrývá nápis: „Vinzenz Spietschka / Bürger und Lohgärbermeister in Liebenau / geboren am 29. May 1763, / gestorben am 15. August 1814. / Maria Anna Spietschka / geborene Khittel / geboren am 5. August 1765 / gestorben am 2. November 1841.“. Na autorství náhrobku poukazuje drobná signatura na plintu sochy, kde se uvádí: „Joseph Max / Pragae“. (zš)

HODKOVICE NAD MOHELKOU 149

soupisNPU_final_215.indd 149

31.3.2010 10:05:53


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kříž Kříž z roku 1860 stojí ve střední části nového hřbitova, jihozápadně od kostela. Památku tvoří čtyřboký sokl, který nese vysoký latinský kříž s litinovým korpusem ukřižovaného Krista. Na dvou kamenných stupních stojí podstavec kříže, který je pojednán jako gotizující architektonický prvek. Ke všem čtyřem nárožím přiléhají pilíře, které vrcholí křížovými kytkami. Každou stranu podstavce vyplňuje nika, nad níž se nachází bohatá plastická dekorace. Na přední straně podstavce čteme znění biblického citátu: „Ich bin die / Auferstehung / und das Leben. / Wer an mich glaubt, / der wird leben / Wenn er auch gestor= / ben ist. Gen. [---] II. v. 23 / Já jsem wzkří= / šení i žiwot. Kdo / wěří we mne, byl / také umřel, žiw / bude. [---] Jan II. w. 25“. V dolní části zadní strany podstavce je vytesaná datace: „1860“. Vlastní kříž nese v horní části tabulku, která patrně obsahovala titulaturu. (jš)

ohradní zeď hřbitova Hřbitovní zeď obklopuje nový hřbitov na přibližně lichoběžníkovém půdorysu. Zeď z opracovaných pískovcových kvádrů má korunu vyskládanou z pískovcových desek. Hlavní vstupní brána umístěná centrálně v severovýchodní stěně naproti kostelu je osazená dvoukřídlými kovanými vraty. Boční vstup s novodobou bránou nalezneme v jihozápadním cípu zdi. (mo)

radnice čp. 1 ÚSKP ČR č. rejstříku 10790/5–5637 s p. č. 254

Nová budova radnice čp. 1 byla postavena po velkém požáru města v letech 1811–1812 dle plánů stavitele Josefa Arnolda († 1811) z Liberce. Roku 1889 prošel objekt zásadní přestavbou podle návrhu stavitele Franze Wildeho z Broumova, jehož zásluhou dostal současnou novorenesanční podobu. Radnici nalezneme na severozápadní straně náměstí, při nároží s Libereckou ulicí. Objekt je součástí městské památkové zóny. Patrová zděná budova je postavena na obdélném půdorysu se čtvercovou věží, která mírně předstupuje před severovýchodní průčelí. Sedlovou střechu radnice včetně jehlancové střechy věže kryjí měděné šablony. Střechu po stranách doplňuje řada vikýřů s jehlancovými stříškami. Jednotlivá průčelí člení nárožní armování, přízemní bosáže a štukové okenní šambrány se suprafenestrami. Průběžné profilované římsy opticky oddělují jednotlivá podlaží. Objekt je přístupný z jihovýchodního průčelí. Půlkruhově zakončený vstup umístěný ve spodní části věže je osazen dvoukřídlými částečně prosklenými dveřmi. V ose nad vchodem nalezneme balkón s kovaným zábradlím. Průčelí nad korunní římsou vrcholí dvěma bohatě členěnými volutovými štíty umístěnými po stranách věže. Severozápadní průčelí zakončuje velký volutový štít. (mo) Ressel 1903–1905, s. 400; Kühn 1934, s. 173; Frinta 1949, s. 14; UPČ I, 1977, s. 390; Kibic 1988, s. 119; Kuča 1997, s. 99; Fišar 2001, s. 29–30.

150 HODKOVICE NAD MOHELKOU

soupisNPU_final_215.indd 150

31.3.2010 10:06:02


OKRES LIBEREC

dům če. 11 se stodolou ÚSKP ČR č. rejstříku 10792/5–5638 s p. č. 3707, 3726

Dům če. 11 z první poloviny 19. století leží mimo souvislou zástavbu města, jihovýchodně od Záskalí. Přízemní dům půdorysu písmene T kryje sedlová střecha s eternitovými šablonami. Celoroubený objekt má klasickou trojdílnou dispozici. Ke komorovému dílu přiléhají z obou stran kolmé přístavby stodoly a zděného chléva. Sedlové střechy přístaveb přisedají na střechu obytného domu v nestejné hřebenové výšce. Vstup do síně na jihozápadním průčelí chrání menší bedněné zádveří. Na severovýchodním průčelí nalezneme vystupující blok pece. Nad ním je na střeše umístěný seníkový vikýř se sedlovým zastřešením. Všechny štíty pokrývá jednoduché svislé bednění. Pouze štít nad světnicí osazený dvěma okny člení dvojice vodorovných polí. Horní pole je osazeno klasovitým deštěním a spodní pole vodorovným bedněním, přičemž dolní konce prken zdobí listová profilace. (mo)

dům če. 24 ÚSKP ČR č. rejstříku 49689/5–5857 s p. č. 824

Roubený dům če. 24 z první poloviny 19. století stojí severovýchodně od náměstí, ve Sportovní ulici. Dům je součástí městské památkové zóny. Částečně roubený přízemní objekt obdélného půdorysu kryje sedlová střecha s plechovými šablonami. Na roubenou světnici navazuje síň a zděná komora. Půdorys rozšiřuje obdélná přístavba na západním průčelí a garáž přimykající se k severnímu průčelí. Vstup s dřevěným ostěním je osazen dvoukřídlými profilovanými dveřmi rámové konstrukce. Jednotlivé okenní otvory lemují jednoduché šambrány a vyřezávané parapety. Jižní štít pokrývá jednoduché svislé bednění z úzkých palubek, které na severním štítě doplňují krycí lišty. (mo)

dům čp. 32 ÚSKP ČR č. rejstříku 11111/5–5726 na p. č. 902

Dům čp. 32 se secesními prvky postavený na přelomu 19. a 20. století stojí v Liberecké ulici, v blízkosti křižovatky s ulicí Mánesovou. Objekt je součástí městské památkové zóny. Zděný patrový dům má nastavené polopatro vložené do půdního prostoru. Půdorys ve tvaru písmene L rozšiřuje na jihozápadním průčelí mělký schodišťový rizalit. Na hlavní sedlovou střechu krytou eternitem kolmo navazuje polovalbová střecha půdní nástavby. Jednotlivá průčelí opatřená hladkými omítkami jsou členěna plastickými dekory. Ty se uplatňují převážně na severovýchodním průčelí. Okenní otvory lemují secesně tvarované šambrány a v ose štítu polopatra nalezneme bohatý florální vlys. Fasádu horizontálně dělí průběžné římsy, které korespondují s režnou podezdívkou. Na štítu polopatra obráceného do ulice se uplatňuje zdobný motiv imitace hrázdění. Vstup do budovy umístěný ve schodišťovém rizalitu kryje pultová střecha vynášená profilovanými dřevěnými sloupky. (mo)

HODKOVICE NAD MOHELKOU 151

soupisNPU_final_215.indd 151

31.3.2010 10:06:09


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 40 ÚSKP ČR č. rejstříku 12731/5–5825 s p. č. 525/1, 525/2

Dům čp. 40 z počátku 20. století nalezneme severozápadně od náměstí, v Liberecké ulici. Objekt je součástí městské památkové zóny. Dvoupatrový zděný dům postavený na obdélném půdorysu kryje téměř rovná střecha. Stavba je propojena s vedlejším objektem čp. 41. Jednotlivá průčelí opatřená hladkými omítkami člení bosáže a průběžné římsy. Dekory s prvky geometrické secese se uplatňují v okenních šambránách a ve štukových vlysech nad okny v přízemí. Severovýchodnímu průčelí obrácenému k hlavní komunikaci dominuje v druhém patře nasazený nárožní polygonální arkýř zakončený jehlancovou střechou. K dvornímu průčelí přiléhá schodišťový rizalit s vchodem osazeným dvoukřídlými dveřmi rámové konstrukce. Ke schodišťovému rizalitu se v minulosti přimykal i záchodový rizalit, který se do dnešní doby dochoval pouze v prvním patře. Na dvorním průčelí nalezneme také trojdílná vrata vedoucí do někdejší dílny. (mo)

dům čp. 41 ÚSKP ČR č. rejstříku 12732/5–5823 s p. č. 524, 526

Dům čp. 41 s přilehlým výrobním objektem nechala v roce 1897 postavit tiskařská firma Mertel a Wilde. Nalezneme jej v městské památkové zóně na nároží Liberecké ulice a úzké odbočky vedoucí ke kostelu. Zděná patrová historizující stavba na půdorysu písmene L s nízkou valbovou střechou je rozdělena na správní budovu situovanou podélně k hlavní komunikaci a na ni kolmo navazující výrobní část. Správní budově zvýšené o nástavbu polopatra dominuje nárožní lodžie. Jednotlivá průčelí opatřená hladkou omítkou nesou bohatou štukovou výzdobu provedenou převážně v novorenesančním duchu. Okenní otvory se suprafenestrami doprovází na severovýchodním průčelí nápisová kartuše s letopočtem: „18 97“. Polopatro zvýrazňuje průběžný sgrafitový pás. Obdobné zjednodušené dekory se uplatňují i na jihovýchodním průčelí výrobního křídla, které je kryté rovnou střechou. (mo) Ressel 1903–1905, s. 393 a 404.

dům čp. 51 ÚSKP ČR č. rejstříku 11039/5–5698 na p. č. 257

Původně klasicistní dům čp. 51 z počátku 19. století prošel na jeho konci novorenesanční přestavbou. Objekt, který je součástí městské památkové zóny, nalezneme při západním rohu Masarykova náměstí. Zděný patrový dům se sedlovou střechou stojí na dlouhé obdélné k náměstí kolmé parcele. Střechu s vláknocementovou krytinou doplňují střešní okna. Hlavní jihovýchodní průčelí zakončuje dvoupatrový volutový štít. Ten dále zdobí pilastry v jónském řádu, které vynášejí kladí s obdélným nástavcem se segmentovým zakončením vyplněným reliéfem mušle. Samotné průčelí člení průběžné římsy a nárožní bosáže. Okenní otvory zvýrazňují štukové suprafenestry a parapetní výplně. Členění fasády přízemí, kde nalezneme dvojici výkladců a vchod do obchodu, je v současné době nevhodně zjednodušeno. Výkladce a dveře doplňují kovové rolety z konce 19. století. Půdorys domu prodlužuje v severozápadním směru přízemní dvorní přístavba. (mo)

dům čp. 125 ÚSKP ČR č. rejstříku 10793/5–5639 na p. č. 54

Dům čp. 125 z konce 18. století se nachází severovýchodně od kostela sv. Prokopa, v Růžové ulici. Objekt stojí v těsné blízkosti bývalé márnice a je součástí městské památkové zóny. Patrový zděný dům se sedlovou střechou stojí na obdélném půdorysu. Střecha s nestejnoměrným sklonem je pokryta asfaltovým šindelem. Prostor podkroví prosvětluje čtveřice sedlových vikýřů nad severovýchodním podélným průčelím, které se obrací do ulice. Průčelí s hladkými fasádami člení jednoduché lizénové rámce tmavšího odstínu. Hlavní vstup umístěný na severovýchodním průčelí je osazen bohatě profilovanými dvoukřídlými dveřmi. Skleněné výplně umístěné v horní části dveří chrání kované mříže. Vstup rámuje v omítce naznačené ostění s uchy a okna rámují jednoduché šambrány. (mo) Frinta 1949, s. 20.

152 HODKOVICE NAD MOHELKOU

soupisNPU_final_215.indd 152

31.3.2010 10:06:14


OKRES LIBEREC

dům čp. 182 ÚSKP ČR č. rejstříku 29350/5–4283 s p. č. 710/1 a 710/2 (bez stavby)

Klasicistní dům čp. 182 z roku 1792 stojí v Pražské ulici, jihovýchodně od náměstí. Objekt je součástí městské památkové zóny. Zděný patrový dům zhruba obdélného půdorysu se zaoblenými nárožími kryje mansardová eternitová střecha. Půdorys je na severovýchodní straně rozšířen částečně zděnou přízemní přístavbou. Průčelí člení hladké lizénové pásy střídané plochami hrubé omítky tmavého odstínu a v přízemí pásová bosáž. Nad okny vidíme řadu štukových festonů s další dekorací. Na jihozápadním průčelí se nachází vchod umístěný v obloukem zakončeném pískovcovém portálu s klenákem, na kterém nalezneme tesaný letopočet a domovní číslo: „1792 / N. 123“. Portál je osazen dvoukřídlými prosklenými dveřmi rámové konstrukce. Profilované dveře mají bohatou výzdobu v podobě kovaných mříží a vyřezávané mušle nadsvětlíku. (mo) Kühn 1934, s. 173–174.

dům čp. 216 ÚSKP ČR č. rejstříku 10692 /5–5627 na p. č. 488

Klasicistní dům čp. 216 z počátku 19. století postavený na místě staršího objektu se nachází v severním nároží náměstí. Objekt je součástí městské památkové zóny. Patrový zděný dům obdélného půdorysu kryje mansardová střecha se štíty vyskládaná plechovými šablonami. Půdorys domu rozšiřují přízemní přístavby přimykající se k severovýchodnímu průčelí. Z původního členění fasád, které jsou v dnešní době opatřeny zelenkavým nátěrem, se dochovaly pouze jednoduché římsy a na jihozápadním průčelí dvojice lizén. Pravoúhlé okenní a dveřní otvory byly v nedávné minulosti osazeny utilitárními výplněmi. Dům spojuje se sousedním objektem úzký krček, který se do náměstí obrací secesně zdobeným průčelím zakončeným obloučkově tvarovaným štítem. V současné době zde nalezneme nově zbudovaný vchod pocházející z období přestavby domu na pobočku banky, která zde sídlí od počátku 90. let 20. století. (mo)

dům čp. 217 s bránou ÚSKP ČR č. rejstříku 11038/5–5697 s p. č. 253 a na p. č. 254

Reprezentativní dům čp. 217 s bohatě zdobenou bránou se nachází při severním rohu Masarykova náměstí, v těsné blízkosti radnice. Objekt je součástí městské památkové zóny. Původní klasicistní stavba z počátku 19. století prošla na jeho konci historizují přestavbou ve stylu saské renesance. Patrový zděný dům půdorysu písmene L kryje sedlová střecha s plechovou krytinou. Po stranách střechu doplňuje řada pultových vikýřů. Hlavní jihovýchodní průčelí se obrací do náměstí. Nárožní mělký vstupní rizalit vrcholí odstupňovaným vysokým štítem. Vstup rámuje portál se štukovou výzdobou a výklenkovými sedátky po stranách. Monumentalitu vstupu dotvářejí dvoukřídlé dveře ve shodném slohovém ztvárnění. V ploše vstupního průčelí se uplatňuje bohatá štuková výzdoba v podobě okenních šambrán, průběžných říms a plastických vlysů. Zbylá průčelí jsou řešena obdobně, avšak méně zdobně. Novorenesačně ztvárněná brána propojuje jižní průčelí domu s budovou radnice. Zděnou hladce omítnutou bránu zakončuje obdélný středový nástavec s profilovanou římsou a valbovým plechovým zastřešením. Samotný půlkruhově zakončený otvor lemuje štuková šambrána s naznačeným klenákem, který doplňují festony a reliéf mušle. Kovaná dvoukřídlá vrata ve spodní části opatřená plechovými pláty dekoruje v horní části florálně zdobená mříž. (mo)

HODKOVICE NAD MOHELKOU 153

soupisNPU_final_215.indd 153

31.3.2010 10:06:23


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 318 ÚSKP ČR č. rejstříku 11037/5–5700 na p. č. 681

Barokní objekt čp. 318 s přístavbou z první poloviny 20. století se nachází jihovýchodně od náměstí, v Pražské ulici. Patrový zděný dům obdélného půdorysu, který rozšiřuje podélná přístavba, kryje sedlová střecha s vláknocementovými šablonami. Průčelí jsou kromě nízké podezdívky z pískovcových kvádrů opatřena hrubší cementovou omítkou. Hlavní vchod na severovýchodním uličním průčelí tvoří novodobé rámové dveře umístěné v pískovcovém ostění s uchy a kapkami. Obdobně ztvárněná jsou i pískovcová ostění většiny okenních otvorů. Jihovýchodní štít je pobitý svislým bedněním, severozápadní štít pokrývají ozdobně seskládané eternitové a břidlicové šablony. Patrová přístavba s rovnou střechou přiléhající k jihozápadnímu průčelí sloužila patrně jako dílna. Na jejím jihozápadním průčelí nalezneme pětici pískovcových opěráků. (mo)

dům čp. 342 se stodolou ÚSKP ČR č. rejstříku 10791/5–5640 na p. č. 3699

Dům čp. 342 pocházející pravděpodobně z první poloviny 19. století nalezneme mimo zástavbu města jihovýchodně od Záskalí. Přízemní roubený objekt vytváří spolu s mladší kolmo stojící stodolou půdorys písmene L. Stavba se svým západním okapovým průčelím obrací k místní komunikaci. Sedlovou střechu domu kryjí eternitové šablony. V trojdílné dispozici navazuje na roubenou světnici průchozí síň a komorový díl. Vstupy síně lemované trámkovým ostěním jsou osazeny jednoduchými svlakovými dveřmi. Okna lemují zdobně vyřezávané šambrány. U vstupu na jižním průčelí prochází roubením obílená vyzdívka bloku pece. Dispozici domu v severním směru rozšiřuje mladší zděný chlév. Na něj přiléhá od severu další přístavba, která stavbu spojuje se stodolou vyzděnou z cihel a krytou sedlovou střechou s cementovými taškami. Stodola osazená prkennými vraty má bedněné štíty a polopatro. (mo)

pivovar čp. 422 ÚSKP č. rejstříku 11819/5–5802 s p. č. 1051

Nový pivovar čp. 422 postavený roku 1899 pro pivovarníka Wilhelma Swobodu leží při levém břehu Mohelky severovýchodně od středu města. Pivovar tvoří zděný objekt uskupený na půdorysu písmene U. Centrální část zaujímá správní dvoupatrová budova, ke které z jihu a severu kolmo přiléhají mírně předstupující výrobní křídla. Pivovar doplňují další nepravidelně rozmístěné provozní přístavby. Západní průčelí správní budovy členěné pilastry a bosáží nese bohaté štukové dekory provedené v historizujícím stylu s prvky nastupující secese. Výzdobu průčelí doplňují dva malované nápisy s vročením: „AnnO“ a „1899“. Na fasádách provozních křídel nalezneme jednodušší členění v podobě pilastrů a lizénových rámců. Hlavní budovy zastřešují nízké sedlové plechové střechy s vaznicovými přesahy nad štíty. Prostor hvozdu v severním křídle pak odvětrává hřebenová ventilace se sedlovým zastřešením. (mo) Ressel 1903–1905, s. 404 a 408.

vodojem ÚSKP č. rejstříku 11818/5–5801 s p. č. 2984, 2985

Vodojem se nachází na vrcholu odkrytého výběhu pískovcové skály při severním okraji města, na pravé straně silnice vedoucí do Záskalí. Stavba vodojemu byla zahájena roku 1887 a voda z něj byla přiváděna do městských domů, hydrantů a kašny na náměstí. Vodojem o obsahu tři tisíce hektolitrů napájí pramen z Javorníku a nedaleká artézská studna. Z vnějšího pohledu se vodojem projevuje jako do terénu zapuštěná drobná stavba z režného cihelného zdiva. Základ tvoří stupňovitá opěrná zeď vizuálně oddělující vnější stavbu od terénu. Na zeď navazuje samotná kubická stavba zakončená mohutnou pískovcovou římsou s tesanou datací: „MDCCCLXXXVII.“. Nad římsou se nachází pískovcový znak města Hodkovic nad Mohelkou. Severnímu průčelí dominuje podlouhlé trojdílné okno s luxfery lemované pískovcovým ostěním. Interiér je přístupný plechovými dveřmi na západního průčelí. (mo) Ressel 1903–1905, s. 408.

154 HODKOVICE NAD MOHELKOU

soupisNPU_final_215.indd 154

31.3.2010 10:06:29


OKRES LIBEREC

kaplička sv. Antonína ÚSKP ČR č. rejstříku 12733/5–5557 na p. č. 3303

Kaplička sv. Antonína stojí na západní straně údolí řeky Mohelky, na severovýchodním okraji města, v centru rozptýlené zástavby. Kaplička patrně z konce 18. století zřízena Antonínem Brožem stojí v jihovýchodním koutě zahrady u domu če. 340. Drobná kamenná stavba čtvercového půdorysu s půlkruhovým závěrem je hladce omítnutá. Kaple má sedlovou střechu krytou břidlicí. Všechna nároží jsou opatřena mírně vystupujícími lizénami. Boční stěny kaple prolamují úzká obdélná okna, uzavřená kovanými mřížemi. Hlavní průčelí obrácené k přístupové cestě vrcholí segmentově zakončeným štítem. Vstup a okna lemuje pravoúhlé ostění. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou.

křížová cesta s vrcholovou kaplí ÚSKP č. rejstříku 12633/5–5549 na p. č. 626, 930, 931, 958, 959

Křížová cesta s dvanácti kapličkami zastavení a vrcholovou kaplí stojí na vrchu Kalvárie situovaném západně od náměstí. První tři památkově chráněné kapličky křížové cesty jsou rozestavěny od úpatí kopce do mírného půloblouku, další pokračují rovně k vrcholu. Výstavbu křížové cesty s devíti zastaveními inicioval hodkovický občan Franz Ignaz Planner, který pro její zřízení a údržbu věnoval kus svého pozemku. S budováním křížové cesty se započalo v roce 1818. Nová vyobrazení jednotlivých zastavení byla pořízena v roce 1929. Po roce 1945 zůstala křížová cesta bez zájmu a údržby. V 90. letech 20. století se podařilo opravit první tři zastavení křížové cesty a vrcholovou kapli. Ostatní zastavení byla znovu vystavěna a na vrcholu obnovena Kalvárie v podobě tří dřevěných křížů s malovanými postavami Krista a lotrů. Nově vystavěné kapličky zastavení jsou shodné bíle omítané se sedlovou segmentově ukončenou střechou a půlkruhově zaklenutým vchodem uzavřeným kovanou mříží. DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou. Kühn 1934, s. 168; Frinta 1949, s. 24–27; UPČ I, 1977, s. 390; Fišar 2001, s. 35–36; Fišar 2003, s. 22–25.

kapličky křížové cesty I–III První tři kapličky křížové cesty postavené mezi lety 1818–1820 se vinou od úpatí kopce. Drobné zděné stavby stojí na čtvercovém půdorysu, první z nich má navíc polygonální závěr. Sedlové střechy kryjí šablony vyskládané z asfaltového šindele. První a třetí kaplička je omítaná s nárožími dekorovanými mírně vystupující pilastry s hranolovými hlavicemi nebo lizénami. Druhá kaplička je vyzděna z neomítaných pískovcových kvádrů. Jejich půlkruhově zakončené vstupy s vyznačeným klenákem v omítce uzavírá kovaná mříž. V ose nad vstupem třetí stavby se nachází jednoduchý v omítce provedený kříž. V prvních dvou kapličkách nalezneme vyobrazení zastavení křížové cesty, a to Kristus Pán k smrti odsouzen a Kristus Pán bere na sebe kříž. (jš,pš)

vrcholová kaple Patrně kapli Božího hrobu vybudovanou nadáním Franze Ignaze Plannera mezi lety 1818–1820 stojí na vrcholu zalesněného kopce. V roce 1864 vyhořela a obnovena byla o tři roky později, v roce 1867. Novogotickou stavbu obdélného půdorysu s půlkulatým závěrem kryje sedlová střecha. Obvodové zdivo z kamenných kvádříků je na průčelní straně odhalené, ostatní strany mají hladké omítky. V obou bočních zdech se nachází v ose prolomené okno zakončené lomeným obloukem. Vnější fasádu závěru kaple člení tři pilastry. Průčelní stěna má na obou nárožích na koso přizděné opěrné pilíře. Vstupní portál s kamenným ostěním je osazen dvoukřídlými dveřmi. Nade dveřmi se v lomeném oblouku nachází čtyřtabulkové křížem členěné okno. Na trojúhelný štít nasedá čtyřboká věžička, která na průčelní straně spočívá na třech konzolách. Její sedlová střecha přechází v osmiboký sloup završený jehlanem s křížem. V kamenném zdivu nad konzolami nalezneme tesanou dataci: „1867“. Kapli zpřístupňuje schodiště o pěti stupních s podestou a kamennými parapetními zídkami po obou stranách. (jš, pš)

HODKOVICE NAD MOHELKOU 155

soupisNPU_final_215.indd 155

31.3.2010 10:06:40


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

sousoší Víry se sv. Janem a sv. Pavlem ÚSKP ČR č. rejstříku 17581/5–4286 na p. č. 916

Barokní sousoší bylo vztyčeno roku 1750 na vyvýšeném místě úzké parcely při křižovatce ulic Liberecká a Komenského, na severním okraji města. Sousoší nechala postavit představená augustiniánského kláštera sv. Jakuba ve Vídni. Další dvě tématicky i kompozičně totožná díla byla její zásluhou osazena i v Českém Dubu a v Osečné. Pískovcové sousoší s centrální kompozicí personifikace Víry, kterou po stranách doplňují římští vojáci a mučedníci sv. Jan a sv. Pavel, je posazené na mohutném bohatě členěném a architektonicky výrazně pojatém podstavci. Ten tvoří tři propojené fundamenty pod jednotlivými sochami. Nejhonosněji provedený centrální podstavec pod sochou Víry charakterizuje zdobně provedený po stranách prolamovaným dřík a hlavice se segmentovou římsou. Součástí čelní strany dříku je konzole s parapetem na květiny či svíce. Po stranách v horní části nástavce čteme rozdělenou dataci: „17“ a „50“. Krajní podstavce pod sochami svatých mučedníků mají obdobné, avšak jednodušší provedení. Skládají se z hranolového soklu, zužujícího se dříku s horními volutami a hlavice zakončené profilovanou římsou. Středová alegorická socha Víry je vypodobněna jako ženská postava s rouškou přes oči klečící na skále pod krucifixem, po níž šlehají blesky jako znamení Boží přítomnosti. Žena oběma rukama objímá krucifix, z jehož druhé strany se nachází vyobrazení chrámu se symbolem Božího oka v tympanonu. Z čelního pohledu vpravo se nachází sv. Jan a vlevo sv. Pavel. Jako podnože pro sochy slouží nástavce, na nichž jsou vytesána jména obou světců: „S. IOANNES.“ a „S. PAULUS.“. Světci zobrazení ve vypjatých esovitě prohnutých postojích jsou oděni ve vojenském splývavém rouchu. V rukou drží zlacené meče. K sousoší vede šestnáctistupňové schodiště. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 26 a 579. Kühn 1934, s. 169–170; Frinta 1949, s. 34; UPČ I, 1977, s. 390; Fišar 2001, s. 31.

sloup se sochou Panny Marie a sochami světců ÚSKP ČR č. rejstříku 15362/5–4285 na p. č. 251

Barokní sloup se sochou Panny Marie datovaný rokem 1710 je situovaný na severozápadní straně hlavního náměstí a orientován směrem k jihu. Autorem mariánské sochy a hlavice sloupu byl člen sochařské rodiny Jelínků, zřejmě Martin Jelínek. Sochy světců a anděla, které ke sloupu přibyly v průběhu let 1718–1728, jsou přisuzovány témuž sochaři. Sloup je součástí městské památkové zóny. Na kamenném čtvercovém piedestalu spočívá uprostřed na dvou stupních čtvercového půdorysu hranolový fundament zakončený profilovanou římsou. Na čelní straně fundamentu se nachází nápisové pole s nápisem s chronogramem: „HANC / MATRIDeI / offert PLEBS LIBENA / VIENSIS“. Kolem tohoto nápisového pole čteme nápis: „RENOVATUM DONIS MULIERUM ANNO MDCCCLXX.“. Vpravo vidíme další nápis s chronogramem: „APESTE fAME / BeLLOetIN / CENDIOVIRgO / PIANOSERIPE“. Na levé straně se nachází další nápis s chronogramem: „VIrGOPOtenS / fortIs CLeMens / PIAf IDeLIS / PROTEGeNOS“. Nápis na zadní straně zní: „ANNO DOMİNİ / 1 . 7 . 10 . / Renowirt / 1832 / 1964 / 1994“. Na profilované římse hranolového fundamentu je umístěn štíhlý dřík s entazí zakončený korintskou hlavicí. Na hlavici sloupu se nachází socha Panny Marie Immaculaty se svatozáří. Socha Panny Marie v podživotní velikosti stojící se sepjatýma rukama na půlměsíci je oděna v bohatě řasený šat. Sloup obklopuje balustráda tvořená kuželkami a fundamenty, které nesou vlevo sochy sv. Václava, Anděla Strážce a sv. Vojtěcha, vpravo sochy sv. Prokopa, sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána. Balustrádu uzavírají na západní straně kovová vrátka. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 28, 43 a 604. Kühn 1934, s. 169; Šorm - Krajča 1939, s. 113; Frinta 1949, s. 171–172; UPČ I, 1977, s. 390; Fišar 2001, s. 30–31; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 202–207.

156 HODKOVICE NAD MOHELKOU

soupisNPU_final_215.indd 156

31.3.2010 10:06:45


OKRES LIBEREC

sloup se sochou Panny Marie ÚSKP ČR č. rejstříku 23249/5–4291 na p. č. 3137

Pískovcový sloup se sochou Panny Marie pocházející pravděpodobně z 18. století stojí vlevo nad silnicí vedoucí z Hodkovic na Záskalí. Tyčí se na vyvýšenině u rozdvojení cest nad domem če. 35. Dnes zde nalezneme kopii, originál památky je uložen v interiéru hodkovického kostela sv. Prokopa. Na kamenném stupni spočívá hranolový profilovaný sokl, který přechází v zúžený čtyřboký dřík. Všechny jeho strany zdobí vystupující zrcadla s vytesanými nápisy. Jižní přední strana nese nápis: „[---] / Helige / Maria / bett für uns / [---] / [---]”. Na bočních stranách čteme: „Endlich / wem ich sterbend / weine und / beschliefe / meinen Lauf, / Güfte Namen / o er ich / [---] dann / meine Seele / auf.“ a „Hilf, o / Jungfrau, daß / die Sünde / Jesum nie von / mir vertreit / und daß immer / ich ihn sind / der gehen / den Tronen / bleibt.“ Nápis na zadní straně dříku informuje o pravděpodobném restaurování sochy: „[---]iet / Ignaz / Glaser / 1872.” Podle soupisu soch z roku 1836 se na dříku původně nacházel nápis, který se do dnešních dnů nedochoval: „[Mutter / Voller Gnadenblicke / Und o Jesu / Wahre Lust, / Ach verbleibt in / Meiner Brust / Wenn ich mich der Welt / entrücke.]“ Fundament zakončuje široká profilovaná římsa s nízkým nástavcem. Na něj nasedá druhá část podstavce ve tvaru sloupku s kruhovým průřezem. Sloupek opět zakončuje široká hranolová římsa s kvadratickým nástavcem, na němž spočívá vrcholová socha Panny Marie. Světice je zobrazena jako mladá žena s dlouhými rozpuštěnými vlasy a rukama sepjatýma na prsou. Je oděna v dlouhý splývaný šat. Hlavu Panny Marie ozařuje svatozář z dvanácti hvězd. Sochu obíhá nízké ohrazení zhotovené z dřevěných latí. (ok) DA Litoměřice, Archivy far I, Farnost Hodkovice nad Mohelkou. Fišar 2001, s. 33; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 210–211.

socha sv. Anny ÚSKP ČR č. rejstříku 14789/5–4287 na p. č. 810

Pískovcová socha sv. Anny vztyčená roku 1753 stojí na konci místní komunikace vedoucí z jihovýchodního rohu náměstí, naproti domu čp. 256. Donátorkou památky byla Theresia Hirschová, manželka správce pivovaru. Barokní k severu orientovaná socha stojí na trojbokém podstavci s okosenými hranami. Podstavec je umístěn na jednoduchém kamenném stupni. Spodní část podstavce tvoří trojboký profilovaný sokl. Na sokl dosedá trojboký dřík zakončený segmentovou profilovanou římsou. Na římse je umístěn profilovaný nástavec, na němž spočívá socha sv. Anny. Na čelní straně fundamentu čteme nápis: „TİMOR / DOMİNİ / DİSCİPLİNA SAPİENTİÆ / ET / GLORİAM PRÆCEDİT / HVMİLİTAS / PROVERBXV:V33 / ZV GROSSERN LOB VND / EHREN ST: ANNÆ HABE İCH / DİESE STATVE AVF ERBAVEN / ZVLASSEN ENTSCHLOSSEN MİCH / THERESİA HİRSCHİN / DERMAHLİGE BİERSCHREİBERİN / ANNO 1753“. Střední část podstavce z boku lemují voluty s rostlinnými motivy. Na pravé straně trojbokého dříku vidíme v mělké nice pod lasturou reliéf sv. Jakuba Menšího a na levé straně reliéf sv. Josefa. Vlastní postava sv. Anny vyučující Pannu Marii je znázorněna v bohatě řaseném šatu. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 514 a 600. Kühn 1934, s. 171; Frinta 1949, s. 59; UPČ I, 1977, s. 390; Fišar 2001, s. 32.

HODKOVICE NAD MOHELKOU 157

soupisNPU_final_215.indd 157

31.3.2010 10:06:54


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

socha sv. Jana Nepomuckého ÚSKP ČR č. rejstříku 29983/5–4288 na p. č. 1024

Socha sv. Jana Nepomuckého se nachází u potoka ve východní části obce zvané Sedmidomky, při silnici na Pelíkovice. Do poloviny 19. století se nacházela na mostě přes řeku Mohelku. Na základní kvadratický stupeň nasedá širší hranolový postavec, na němž spočívá čtyřboký dřík zakončený profilovanou římsou. Na římse se nachází bohatě profilovaný nástavec, na kterém stojí socha sv. Jana Nepomuckého, která je novodobou kopií. Dřík člení ze čtyř stran obdélná zrcadla. Socha sv. Jana Nepomuckého znázorněná v podživotní velikosti je orientována směrem k severu. Socha je esovitě prohnutá, v kontrapostu pravé nohy. Hlava světce se naklání k pravému rameni a pravé ruce, v níž drží krucifix. Svatý Jan Nepomucký je oděný v bohatě řaseném kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou a almucí. Na hlavě má kvadrátek. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 513 a 777. Kühn 1934, s. 172; Fišar 2001, s. 33.

socha sv. Antonína Paduánského ÚSKP ČR č. rejstříku 11041/5–5701 na p. č. 3424

Socha sv. Antonína Paduánského stojí na západní straně údolí říčky Mohelky na severovýchodním okraji města, severně od kaple sv. Antonína. Na základním kamenném stupni stojí profilovaně ukončený kvadratický sokl, který vynáší čtyřboký dřík, jenž je na čelní straně zdoben nikou. V nice nalezneme reliéf zobrazující patrně Srdce Panny Marie. Dřík zakončuje bohatě profilovaná římsa, na které se nachází dvoudílný nástavec, na němž stojí socha sv. Antonína Paduánského. Světec je zpodobněn v mírně podživotní velikosti s hlavou mírně nakloněnou k levému rameni a ruce, v níž drží Ježíška. Oděný je do jemně nařaseného řeholního hábitu. (jš) UPČ I, 1977, s. 390; Fišar 2001, s. 33.

158 HODKOVICE NAD MOHELKOU

soupisNPU_final_215.indd 158

31.3.2010 10:06:57


OKRES LIBEREC

boží muka ÚSKP ČR č. rejstříku 30367/5–4289 na p. č. 2333

Barokní pískovcová boží muka vztyčená roku 1678 se nachází u silnice vedoucí do Českého Dubu, při odbočce do Citeř a Kohoutovic. Boží muka, jež nechalo zřídit město Hodkovice nad Mohelkou, stála původně při cestě do Petrašovic. Roku 1761 byla přenesena na nynější místo, přibližně jeden kilometr za město. Na kvadratickém soklu s římsou je na hranolové patce osazen vysoký sloup s entazí. Dřík sloupu zdobí šikmé rýhování. Na hlavici dříku, kterou dekorují reliéfy stylizovaných obličejů, se nachází kaplice se čtyřmi nikami. Kaplici ukončuje kamenná deska s reliéfem Kalvárie. Pod postavami reliéfu se nachází v rytém zrcadle Ježíšův monogram: „IHS“. Boží muka vrcholí kamenným křížem. Vpředu na soklu čteme dataci: „1761“. Vzadu se nachází rytý nápis: „Renovirt 1860 durch / JOS. DIRSCHMID / 1966“. Vpravo na soklu je zaznamenaná datace: „1678“. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 517 a 679. Kühn 1934, s. 172; Frinta 1949, s. 37; UPČ I, 1977, s. 390; Scheybal - Scheybalová 1985, s. 213; Fišar 1999, nestr.; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 208–209.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 30894/5–4290 na p. č. 2028

Drobná památka se nachází za panelovým sídlištěm, v prostoru obklopeném zahrádkářskou kolonií. Kamenný kříž nechal na místě dřevěného vystavět v roce 1809 Václav Dědek. Na základním kvadratickém kameni stojí širší hranolový podstavec, na němž spočívá čtyřboký dřík zakončený bohatě profilovanou římsou s konkávně tvarovaným ukončením. Spodní část dříku je po stranách rozšířena o dvojici volut. Uprostřed čelní stany dříku se nachází oválné vavřínem lemované zrcadlo, v horní části ozdobené stuhou a ve spodní části čabrakou. V zrcadle najdeme v sedmi řádcích velmi špatně čitelný nápis. Na bočních stranách fundamentu jsou centrálně umístěny plastické ornamenty štítů se svěšenými čtyřmi čabrakami. Uprostřed čelní strany bohatě profilované římsy je oválná kartuš. Hranolový fundament vrcholí kamenným krucifixem. Ramena latinského kříže zakončují trojlisty. U paty kříže je ve vysokém reliéfu zobrazena postava stojící Panny Marie. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou. Fišar 1999, nestr.

HODKOVICE NAD MOHELKOU 159

soupisNPU_final_215.indd 159

31.3.2010 10:07:01


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 11328/5–5764 na p. č. 1782

Drobná památka stojí v blízkosti silnice vedoucí do Záskalí, u domu čp. 536. Na základním kvadratickém stupni stojí širší hranolový podstavec, na němž spočívá hranolový dřík zakončený profilovanou římsou s nízkým konkávně tvarovaným ukončením. Ten vrcholí kovovým křížem s korpusem ukřižovaného Krista. V horní části kříže je tabulka s titulaturou: „INRI“. Hranolový podstavec zdobí ze čtyř stran zrcadla. Na čelní straně čteme nápis: „Er kämpfte mit dem / Tod´ dreibange Stund= / den, kein Name spricht / [---] aus, was Er ein= / [---]nden; des Heiland´s /Schmerz – von Gott / und Welt verlassen / den Mutter Herz [---] / lein könnt´ ihn erlassen“. Na zadní straně nalezneme nápis: „Restaurirt / von / Florian Kočwar / 18[.]9“. (jš) Fišar 1999, nestr.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 11040/5–5699 na p. č. 945

Kříž stojí při staré cestě vedoucí pod Šibeničním vrchem do Citeř, mezi vzrostlými lípami. Památku nechal zřídit Michael Schöbl v roce 1796. Na čtvercovou základnu dosedá hranolový sokl zakončený profilovanou římsou. Vlastní dřík fundamentu je čtyřboký, hladký, vpředu opatřený vpadlým zrcadlem obdélného tvaru, v horní části segmentově zakončeným. Dřík vrcholí výraznou segmentovou římsou, na níž spočívá jednoduchý nástavec. K nástavci je připevněn kovový kříž s korpusem ukřižovaného Krista a titulaturou: „INRI“. Na čelní straně soklu se nachází nápis: „Errichtet im Jahr 1796 von Michael Schöbl / Erneuert im Jahr 1834 durch Kilián Schöbl / Renovirt 1870 durch Karl Ernst [---]“. Na dříku je vytesán nápis: „Jesus, Mittler, Gotteslam / Unter deines Kreuzes stam / Stehen wir verwaiste Kinder / Alle schuldtregende Sünder / Hab erbarmen / Mit uns Armen.“. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou. Fišar 1999, nestr.

160 HODKOVICE NAD MOHELKOU

soupisNPU_final_215.indd 160

31.3.2010 10:07:04


OKRES LIBEREC

Horní Řasnice (Bärnsdorf) Údolní lánová ves vzdálená osm kilometrů severovýchodně od Frýdlantu tvoří spolu s navazujícími vesnicemi Dolní Řasnice a Krásný Les souvislé osídlení v rámci mírného údolí Řasnického potoka. První písemná zmínka o obci situované při staré cestě vedoucí z Frýdlantu do Slezska pochází z roku 1381 a nalezneme ji ve frýdlantském urbáři. Obec postihly husitské války a hlavně třicetiletá válka s následnou rekatolizací, která zapříčinila značnou emigraci obyvatel do blízkého Slezska a Lužice. Během 18. století se ves z válečných útrap vzpamatovala a již k roku 1790 je v obci uváděno 110 domů. Příznivý vývoj pokračoval i v 19. století, a to v souvislosti s rozvíjejícím se průmyslem v sousedních Jindřichovicích pod Smrkem. Tamní textilní továrna Eduarda Heintschela postavila koncem 19. století v Řasnici pobočku, která na vrcholu produkce zaměstnávala 1 400 lidí. Na přelomu 19. a 20. století žilo v obci téměř 1 200 obyvatel. Tento počet se však během 20. století zmenšoval, v roce 1930 zde žilo jen 761 obyvatel. Po druhé světové válce kvůli odsunu německých obyvatel klesl počet osob a domů o polovinu a i nadále klesal.

HORNÍ ŘASNICE 161

soupisNPU_final_215.indd 161

31.3.2010 10:07:09


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

areál kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie ÚSKP ČR č. rejstříku 16255/5–4297 se st. p. č. 64, 210 a p. p. č. 163, 164/1

Středověký kostel obklopený hřbitovem nalezneme ve střední části obce na svahu nad levým břehem Řasnického potoka. Areál doplňuje ohradní zeď s dvěma brankami a drobná stavba márnice. Kostel se hřbitovem byl založený pravděpodobně spolu s vysazením vesnice. Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 zachycuje areál ve starší podobě bez stavby márnice a novější ohradní zdi. ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 34–38. Metzger 1912, s. 53; Tomší - Tomíček 1995, s. 11; Kracíková - Belling 2003, s. 66–72.

kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie Gotický kostel se nachází ve středu hřbitova obklopeného ohradní zdí. Stavba patří mezi nejlépe dochované kostely z druhé poloviny 13. století na Frýdlantsku. První zmínka o kostelu však pochází až z roku 1495 a nalezneme ji v matrice míšeňského biskupství. Z nejstarší stavební etapy pochází čtvercová loď, pravoúhlý presbytář a podélná sakristie. Během 15. století ke kostelu přibyla věž. Další přestavby se objektu dotkly jen minimálně. Během 18. a 19. století byla upravena horní část věže a kostel doplnily přístavby předsíně a schodiště na emporu. Jednolodní zděný kostel stojící na obdélném půdorysu je orientovaný k severovýchodu. Stavbu uzavírá obdélný presbytář, ke kterému ze severozápadu přiléhá obdélná sakristie navazující v jedné hmotě na předsíň přistavěnou k lodi. Z jihozápadu před loď předstupuje vysoká hranolovitá věž zakončená jehlancovou střechou s cibulí. Ze severozápadu věž rozšiřuje patrová přístavba schodiště vedoucího na emporu. Vysoké sedlové střechy lodi a kněžiště kryjí plechové šablony. Průčelí opatřená hrubou omítkou člení lizénové rámce se zaoblenými vnitřními rohy. Okenní otvory rámují jednoduché hladké šambrány. Při úpatí věže je v jednoduchém žulovém ostění s nadpražním světlíkem umístěn hlavní vstup. Mladší jednokřídlé dveře rámové konstrukce pocházejí z konce 19. století. Prostor lodi a presbytáře prosvětlují původní okenní otvory v podobě půlkruhově zakončené a široce rozevřené špalety a mladší segmentově zakončená okna. Na plášti kostela nalezneme různě rozmístěné pamětní desky z počátku 19. století a skleněnou leptanou tabuli se jmény obětí první světové války. (mo)

márnice Márnice postavená po roce 1843 se nachází v jihovýchodní části areálu, přičemž zadní stěnou navazuje na ohradní zeď. Jednoduchou zděnou stavbu obdélného půdorysu kryje polovalbová střecha vyskládaná z plechových šablon. Průčelí s cementovou omítkou člení lizénové rámce. Vchod umístěný na severozápadním průčelí je osazen jednoduchými dveřmi rámové konstrukce. Interiér prosvětluje dvojice segmentově zakončených okenních otvorů s luxfery. (mo)

162 HORNÍ ŘASNICE

soupisNPU_final_215.indd 162

31.3.2010 10:07:17


OKRES LIBEREC

ohradní zeď Ohradní zeď obklopuje hřbitov na nepravidelném půdorysu. Starší severní část zdi vytváří zhruba oválný půdorys, na který od jihu navazuje novější část vystavěná na obdélném půdorysu. Starší a masivnější část zdi je vyzděna z lomového kamene a z vnější strany vyztužena opěráky z obdobného materiálu. Zbylá část sestává z omítané cihelné zdi vystavěné mezi pravidelně rozmístěné pilíře. V ohradní zdi nalezneme dvě branky vedoucí z jižního a severního směru, které jsou osazeny dvoukřídlými kovanými vrátky. U severní branky se vně ohradní zdi nachází klasicistní litinový krucifix na pískovcovém podstavci z roku 1814, který není součástí památkově chráněného areálu. (mo)

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 53266/5–4296 na p. p. č. 1054/1

Kříž stojící pod dvěma vzrostlými stromy nechal zřídit rolník Christoph Ressel nedaleko svého domu čp. 79. Na základním kamenném stupni stojí hranolový sokl s malými obdélnými vpadlými rámci po stranách, na němž spočívá čtyřboký dřík zakončený vzdutou hlavicí s bohatě profilovanou římsou. Na čelní straně dříku pod drobným reliéfem růžice se nachází půlkruhově zakončené vystouplé zrcadlo, na kterém byla původně připevněna plechová deska dle soupisu soch s nápisem: „[Nach tausend Todesleiden / Am Kreuze dich verscheiden / für mich verscheiden sehen. / Was könnte mir zum Segen / Mich kräftiger bewegen, / Herr, deine Bahn umgehn]“. Spodní část dříku původně zdobilo vyobrazení Panny Marie malované na plechu. Památka vrcholí železným křížem bohatě zdobeným rostlinnými rozvilinami, na kterém býval ukřižovaný Kristus také malovaný na plechu. Prostor okolo kříže ohraničovalo dřevěné ohrazení s kamennými sloupky. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Horní Řasnice.

HORNÍ ŘASNICE 163

soupisNPU_final_215.indd 163

31.3.2010 10:07:22


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Horní Sedlo obec Hrádek nad Nisou (Pass) Obec leží na stráni pod horským sedlem mezi Hřebeny a Ostrým vrchem, asi tři kilometry jižně od Hrádku nad Nisou. Doba založení malé osady není známá. První písemná zmínka pochází až z roku 1628, kdy náležela ke grabštejnskému panství. První domy v horském sedle u staré zemské cesty vedoucí z Jablonného v Podještědí do Hrádku nad Nisou postavili pravděpodobně dřevorubci. V roce 1727, kdy zde Gallasové postavili hospodu, stálo v Horním Sedle jen šest domů. Do roku 1788 jejich počet stoupl na devět. Teprve na počátku 19. století se obec rozrostla tak, že roku 1834 měla již 23 chalup. Jejich obyvatelé se živili především těžbou dřeva a jeho prodejem, v 19. století často i pašováním zboží přes blízké saské hranice. Původní název Sedlo byl po druhé světové válce změněn na Horní Sedlo, kdy došlo k přejmenování blízké osady Spittelgrund na Dolní Sedlo.

kaplička ÚSKP ČR č. rejstříku 19688/5–4314 s p. p. č. 157 v k. ú. Dolní Sedlo

Barokní kapličku nechal postavit rychtář z Dolního Sedla Anton Andersch roku 1762 na vrchností darovaném pozemku. Stojí ve střední části obce, vpravo při silnici vedoucí do Hrádku nad Nisou. Kaplička byla v 19. století zasvěcena Nejsvětější Trojici a Svaté Rodině. Zděnou drobnou stavbu čtvercového půdorysu s konkávně prohnutými nárožími kryje sedlová střecha vyskládaná z břidlicových šablon. Kaplička stojí na podezdívce z pískovcových kvádrů, která vyrovnává svažující se terén. Hladké fasády bez okenních otvorů člení pouze profilovaná korunní římsa. Před západní průčelí předstupuje mělký vstupní rizalit vrcholící mohutným trojúhelným tympanonem z pískovce. Vstupní pravoúhlé pískovcové ostění je osazené dvoukřídlými dveřmi rámové konstrukce. Celou stavbu korunuje mohutný osmiboký sanktusník s jehlancovou stříškou zakončenou makovicí a křížem. (mo) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hrádek nad Nisou. Řeháček 2001, s. 122–124.

164 HORNÍ SEDLO

soupisNPU_final_215.indd 164

31.3.2010 10:07:26


OKRES LIBEREC

Horní Vítkov obec Chrastava (Ober Wittig) Horní Vítkov se rozkládá v údolí Vítkovského potoka a spolu s Dolním Vítkovem vytváří dlouhou údolní lánovou ves, která se vine podél silnice v délce několika kilometrů. Obec je situována přibližně pět kilometrů severně od Chrastavy, pod jejíž samosprávu od roku 1980 spadá. Historie obce je až do 16. století totožná s Dolním Vítkovem. Do té doby nerozdělená ves Vítkov kolonizovaná německými osadníky, která náležela ke grabštejnskému panství, byla poprvé zmíněna v roce 1352. Za vlastnictví rodu Redernů, kdy došlo k rozdělení obce, se stala součástí libereckého panství. Již roku 1575 nalezneme v úředních vrchnostenských knihách odlišeny dvě části vesnice, a to horní a dolní. Avšak až roku 1615 byly uváděny jako samostatné celky se dvěma rychtáři. Podobně jako Dolní Vítkov měl i Horní Vítkov převážně zemědělský charakter, který si zachoval i po nástupu industrializace v 19. století. Po roce 1620 došlo ve Vítkově k násilné rekatolizaci, která znamenala odliv protestantského obyvatelstva. To se poté usazovalo v sousedním Sasku v okolí Žitavy a Zhořelce. Největší rozkvět zažila vesnice na začátku druhé poloviny 19. století. V roce 1869 tu žilo 844 obyvatel. Jejich počet se postupně snižoval až na 486 osob v roce 1930. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a tím i k rapidnímu poklesu počtu osob přibližně o dvě třetiny. Počet obyvatel již nikdy nedosáhl předválečného stavu, naopak se stále pozvolna snižoval. Domy, které zůstaly prázdné, podlehly koncem padesátých let 20. století a následně v roce 1980 četným demolicím. Mezi zbořenými objekty byl i tzv. panský dům z roku 1712, v němž sídlil císařský rada a správce grabštejnského panství Christian Karl Platz z Ehrenthalu. Zdemolována byla i fara a zrušen hřbitov.

HORNÍ VÍTKOV 165

soupisNPU_final_215.indd 165

31.3.2010 10:07:33


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kostel Navštívení Panny Marie ÚSKP ČR č. rejstříku 38462/5–4494 se st. p. č. 124

Barokní kostel Navštívení Panny Marie se nachází v jižní části obce, po levé straně silnice vedoucí z Dolního Vítkova. Byl postaven v roce 1671 pravděpodobně na místě staršího dřevěného svatostánku zbudovaného před rokem 1350. Po roce 1945 začala postupná devastace kostela, kterou měla završit jeho demolice. K té nedošlo jen díky protestu některých obecních zastupitelů. Stavba pak sloužila jako sklad nábytku. Ani v současné době objekt neslouží liturgickým účelům, pořádají se tu občasné kulturní akce. Kolem kostela se rozkládal hřbitov, k jehož zničení došlo v roce 1980. Zděnou jednolodní orientovanou stavbu obdélného půdorysu zakončuje trojlistý presbytář dostavěný v roce 1714. Sedlovou střechu s valbovým zakončením pokrývá na východní straně břidlice. Hranolovou v horní části oktogonální věž předsazenou západnímu průčelí, která je zakončená helmicí s polygonální lucernou a makovicí s křížem, kryjí plechové pásy. Na severní stranu presbytáře navazuje sakristie. Na jižním vstupním průčelí věže je umístěna ozdobná kamenná pamětní deska z roku 1671 věnovaná místním šoltysem Jacobem Hironymem donátorům stavby Františku Ferdinandovi z Gallasu a jeho manželce Johaně Emerencii rozené z Gaschina. Desku nesou reliéfně pojatí andělé a doplňuje ji kartuše s aliančními erby. Obsáhlý nápis uvádí: „Gott, dem Almæchtigen Zu ewigen lob= / undt dann / Dem Hoch – u. Wolgebor: Herrn H. FranciscoFer= / dinandoIgnatioMatthiæ des heÿl. Röm: / ReichsGraffen V. Gallasz, Zum schlos Camp, / u. Freyenthurn, Hertzog Zu Lucera, Erbherrn auff, / Reichenberg u. Horzenowes, der Röm: kaÿl. Maÿtt: / [---] = Cammerer u. Obrister. Wie auch dehro / Hoch Gräfl : Fr-Gemahlin der Hoch u. Wohlgebo: Frauwen / Fr. Iohannæ Emerentianæ Græffin V. Gallasz / Gebor: Græffin V. Gæschin u. Rosenberg, Fr. auf Reichenberg / u. Horzenowes. Wie auch dehro Hoch Græffl:Jungen= / Herrschaft, als seiner genedigen Obrigkeit zu ehren. Hat diese / wappen A: ō= 1671 verfertigen, und auf richten lassen. / Iacob Hironymus Schultes zu Nieder wittig~“. Nad erby jsou vytesány monogramy: „F. F. I. M. G. / J. E. G. G.“ (ok) Kühn 1934, s. 318–323; UPČ I, 1977, s. 421–422; Vydra 2003_b, s. 9–11, 34.

166 HORNÍ VÍTKOV

soupisNPU_final_215.indd 166

31.3.2010 10:07:39


OKRES LIBEREC

Hoření Paseky obec Světlá pod Ještědem Hoření Paseky nalezneme na jižních svazích Ještědského hřbetu, přibližně půl kilometru severozápadně od Světlé pod Ještědem. Ves, která je dnes její součástí, byla založena na okraji českodubského panství při česko-německé jazykové hranici. Písemné prameny ji poprvé zmiňují v roce 1749. Založení Pasek vykazuje pravidelnou strukturu domů situovaných štítovými průčelími kolmo ke komunikaci. Obec si po celou dobu existence udržela zemědělský charakter. Vzhledem k těžkým klimatickým podmínkám se většina lidí dále zabývala i drobnými řemesly a prací v lese. Počet obyvatelstva v malé osadě ani v době největšího rozvoje nepřesáhl 250 usedlých. Po druhé světové válce však výrazněji klesl na 102 trvale žijících obyvatel a nadále se snižoval.

dům čp. 1 se stodolou ÚSKP ČR č. rejstříku 44071/5–5389 na st. p. č. 132 v k. ú. Světlá pod Ještědem

Dům čp. 1 s navazující stodolou, jehož současná podoba pochází z druhé poloviny 19. století, je situovaný podél místní komunikace v jižní části obce. Na mapě císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 nalezneme na jeho místě dům na jednoduchém obdélném půdorysu bez stodoly. Usedlost je dějištěm románu Karolíny Světlé Kantůrčice. Částečně roubený přízemní dům stojí na poměrně dlouhém půdorysu písmene L, na který navíc v jižním směru navazuje kolmá stodola. Sedlové střechy objektu kryjí eternitové šablony. Zhruba uprostřed hlavního hřebene je umístěný sanktusník s cibulovou stříškou zakončenou křížem. Dům se základní trojdílnou dispozicí v západním směru v rámci hlavní střechy prodloužují hospodářské provozy a menší stodola. Od severu se k světnici přimyká kolmé křídlo tvořící druhý trakt světnice a prodloužení průchozí síně. Střechu a stropní trámy v prostoru světnice vynáší podstávka s profilovanými sloupky. Roubení kryje svislé bednění s přelištováním. Východní bedněný štít horizontálně rozdělený na dvě pole překrývají profilované lišty. V jeho vrcholu nalezneme malovaný ciferník s hodinovou ručičkou. Štít na západním průčelí a severní přístavbě chrání dekorativně vyskládané eternitové šablony. Od jihu ke středu půdorysu domu přiléhá vysoká pilířová stodola se sedlovou střechou krytou eternitem. (mo) Anděl - Technik 1991, s. 124–125; Edel 2006, s. 107.

HOŘENÍ PASEKY 167

soupisNPU_final_215.indd 167

31.3.2010 10:07:45


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Hoření Starý Dub Místní část města Český Dub se nachází na jeho severozápadním okraji, v povodí potoka Ještědka a je poprvé zmiňována v roce 1547 se 14 osedlými, dvěma hamry a sídlem hajného. Berní rula uvádí šest osedlých a tři pusté grunty, které přešly ke dvoru. Založení poplužního dvora spadá do druhé poloviny 16. století za tehdejšího majitele dubského panství Jana z Oppersdorfu. V roce 1624 vytvořil Albrecht z Valdštejna jako novou správní jednotku budoucího frýdlantského knížectví lenní statek Starý Dub, který prodal svému rytmistru Caesaru Gillovi Jonghen z Hungaria. Jeho součástí se staly vsi Modlibohov, Rozstání, Světlá, Horní Vesec, Jiříčkov a současně došlo ke sloučení s drobným domoslavickým zbožím. Nově zbudovanou tvrz v prostoru dvora drželi do roku 1710 potomci Jonghenů. Do roku 1750 zde v již přestavěném barokním zámku sídlili Lamottové z Frintropu, které vystřídali páni z Hartigu, iniciátoři stavby barokní kaple. Za Rohanů byl areál využíván jako hospodářský dvůr a patřil k dubskému panství. Novější dolní část aglomerace přejala název Starý Dub a došlo k oddělení od původního sídla. Severnější část s pozůstatkem dvora získala označení Hoření Starý Dub.

kaple Navštívení Panny Marie ÚSKP ČR č. rejstříku 29827/5–4392 se st. p. č. 134 a na p. p. č. 953/1 v k. ú. Modlibohov

Kaple Navštívení Panny Marie se nachází na vyvýšeném svahu nad silnicí směřující do Českého Dubu, asi sto metrů od odbočky do Světlé pod Ještědem. Její výstavba je kladena do roku 1760 a připisována tehdejšímu majiteli statku Adamovi z Hartigu. Zděnou hladce omítnutou kapli vystavěnou na kruhovém půdorysu zpevňuje čtveřice opěrných pilířů. Střecha má tvar helmice a nese polygonální lucernu. Původní šindelovou krytinu nahradil eternit. Interiér kaple prosvětlují segmentově zaklenutá okna s tabulkovou výplní. Nad vchodem s dvoukřídlými půlkruhovými dveřmi se nachází prázdná nika. (jš, zš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Světlá pod Ještědem. UPČ III, 1980, s. 418; Edel 2006, s. 138.

168 HOŘENÍ STARÝ DUB

soupisNPU_final_215.indd 168

31.3.2010 10:07:56


OKRES LIBEREC

Hradčany obec Bílá Místní část obce Bílá založená na návrší zvlněné krajiny Českodubska zdvihající se nad údolím řeky Mohelky náleží ke skupině obcí pravidelného centrálního založení. I přes málo optimální zemědělské podmínky prostoupilo do těchto míst pravěké osídlení doložené četnými archeologickými nálezy. Prvotní majetek českodubské komendy se stal společně s Vorklebicemi a Trávníčkem součástí celistvějšího českodubského panství. Českodubský urbář z roku 1590 uvádí v obci devět osedlých a tři podruhy a ani při největším urbánním rozvoji nepřesáhl počet třiceti stavení. V 17. století prameny dokládají existenci hradčanské rychty spravující čtyři další obce Letařovice, Vorklebice, Trávníček a Loukovičky.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 43798/5–4300 na p. p. č. 956/2

Kříž, který se nachází mezi poli na severním okraji Hradčan, nechali zřídit roku 1873 manželé Čubrdovi z hradčanské usedlosti čp. 31. Autorem kamenného podstavce byl kameník Wenzel Hosak. Na dvou kamenných stupních stojí hranolový sokl, na který dosedá čtyřboký dřík zakončený mohutnou bohatě profilovanou segmentově zaklenutou římsou s konkávně projmutým nástavcem pro osazení kříže. Na čelní straně soklu je v oválném zrcadle vytesána datace: „Ano 1873“. Pod římsou se nachází půlkruhově zaklenutá nika, pod níž čteme nápis: „Z nákladu / VÁCLAVA ČUBRDI / a manželky jeho / z Račan čí. 31.“. Podstavec nese na pravé straně signaturu: „Wenzel HosaK.“. Památka původně vrcholila železným křížem s pozlaceným korpusem ukřižovaného Krista. Okolí kříže vymezují čtyři kamenné sloupky původního ohrazení. (jš, zš) SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond. Scheybal - Scheybalová 1985, s. 231.

boží muka ÚSKP ČR č. rejstříku 49630/5–5832 na p. p. č. 228

Sloupová boží muka zvaná sloup sv. Jana umístěná v lokalitě nazývané U svatého Jana pocházejí pravděpodobně ze 17. století a mají upomínat na smrt katolického kněze. Vzdálenou polohu v severozápadním směru od obce na okraji louky pomůže upřesnit blízká turistická trasa vedoucí z Českého Dubu do Letařovic. Boží muka původně udržovali majitelé z místní usedlosti čp. 14, na jejichž pozemku se nacházela. Objekt tvoří masivní kvadratický sokl a vysoký sloup s kaplicí. Podstavec i sloup jsou vyzděné z cihel a lomového kamene a pokryty vrstvou omítky. Hladký sloup zakončuje kruhová kamenná profilovaná deska s obloukovitou kaplicí. Na přední straně kaplice se nachází prázdná nika původně vyplněná soškou sv. Jana Nepomuckého. Její boční strany doplňují mělké výklenky a zadní strana je ponechána hladká. Památka vrcholila železným drobným křížem a byla opatřena lucernou. (zš) SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond. Scheybal - Scheybalová 1985, s. 74–75; Edel 2006, s. 119.

HRADČANY 169

soupisNPU_final_215.indd 169

31.3.2010 10:08:06


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Hrádek nad Nisou (Grottau)

Hrádek nad Nisou leží na Lužické Nise při saském pomezí, přibližně sedmnáct kilometrů severozápadně od Liberce. Poprvé je písemně zmiňován roku 1288 v souvislosti s Jindřichem de Grat. Jméno města užívané v lužickosrbské podobě Grod a v německé podobě Grot, Groth a Grottau pravděpodobně svědčí o existenci lužickosrbského hradiště, jehož umístění však není známo. Středověký vývoj města, které se nacházelo na grabštejnském panství pánů z Donína, není zcela objasněn. Jasné je, že nejpozději v roce 1352 mělo město farní kostel, ke kterému později patřil filiální kostel v Ulrichsdorfu, dnešním polském Kopaczowě. V polovině 14. století nejspíše páni z Donína založili jihovýchodně od kostela hrad poprvé zmiňovaný roku 1391. Hrad zanikl zřejmě během 16. až 17. století a na jeho místě pravděpodobně došlo k postavení areálu tzv. Azylu. Podobu hradu neznáme, pouze v roce 1928 byla údajně odkryta část jeho sklepení. Jako městečko se Hrádek poprvé uvádí k roku 1453. Rozvoj města dlouhou dobu brzdila skutečnost, že se nacházelo uvnitř mílového okruhu královského města Žitavy. Funkce tržního centra panství byla proto koncem 15. století přesunuta do nově založeného městečka Grafenthal lokalizovaného při panském sídle Grabštejně. To však pravděpodobně zaniklo během třicetileté války. Hrádek jako městské centrum panství nadále fungoval i v období existence Grafenthalu. Po odtržení Žitavy od Čech roku 1635 jeho rozvoji již nic nebránilo. Až do 17. století se Hrádek omezoval na prostor dnešního Horního náměstí. V roce 1689 bylo jižně od stávající zástavby založeno na pravidelném ortogonálním půdorysu zcela nové Dolní nebo také Nové Město. Založení Dolního Města znamenalo trojnásobný nárůst počtu domů. Na přelomu 18. a 19. století se Hrádek volně spojil s levobřežním Donínem (Dönis) a Loučnou (Gersdorf). Tato aglomerace se v druhé polovině 19. století začala proměňovat v důležité průmyslové centrum s převažujícím textilním průmyslem. Rozvoj umožnila i nová císařská silnice, která od roku 1846 spojila Žitavu s Libercem. Větší hospodářský význam měla paralelní železnice zprovozněná roku 1859. S prosperitou se město výrazně rozrostlo, vznikly nové pravidelně řešené obytné čtvrti a severozápadně od centra byl postaven areál historizujícího evangelického kostela. Po druhé světové válce město postihla stagnace započatá odsunem německého obyvatelstva a dlouhodobou absencí silničního přechodu do Žitavy vedoucí přes území, které po roce 1945 získalo Polsko. Město s neudržovaným stavebním fondem na přelomu 70. a 80. let 20. století také silně narušila výstavba vysokých panelových domů v pohledově exponovaném místě severovýchodně od Horního náměstí. Nový společenský rozvoj Hrádku nastal až po roce 1989. Historické jádro města s poměrně kvalitním památkovým fondem je od roku 2003 městskou památkovou zónou.

170 HRÁDEK NAD NISOU

soupisNPU_final_215.indd 170

31.3.2010 10:08:12


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Bartoloměje ÚSKP ČR č. rejstříku 16191/5–4303 s p. č. 3, 4

Areál kostela sv. Bartoloměje nalezneme východně od Horního náměstí. Barokní kostel obklopený bývalým hřbitovem s ohradní zdí je přístupný úzkou uličkou vedoucí přímo z náměstí. Areál doplňují barokní sochy světců umístěné při vstupu a západně od kostela. U vnitřního líce ohradní zdi jsou umístěny zastavení křížové cesty, náhrobníky a náhrobky pocházející z 16.–19. století. NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 41 a 525. Kühn 1934, s. 79–100; UPČ I, 1977, s. 464–465; Kuča 1997, s. 302; Řeháček 2001, s. 260–267; Prahl 2004, s. 200.

kostel sv. Bartoloměje Kostel sv. Bartoloměje obklopený bývalým hřbitovem nalezneme ve střední části areálu. První kostel v Hrádku, v písemných pramenech nepřímo doložený k roku 1287, byl údajně postavenen Ottou z Donína. Další písemný doklad pochází z roku 1357, kdy je kostel přímo zmiňovaný již jako farní. Tento chrám však byl za husitských válek spolu s městem zničen. Nový kostel znovu postavený roku 1466 nechala o sto let později v roce 1586 renesančně upravit Alžběta, manželka Ferdinanda Hoffmanna z Grünenbühlu. V roce 1665 byla za hraběte Adama Matyáše Trauttmannsdorfa ke kostelu přistavěna věž. Dnešní podobu chrámu vtiskla barokní přestavba prováděná pod patronací hraběte Kryštofa Clam-Gallase. Podle projektu libereckého stavitele Johanna Josepha Kuntzeho (1724–1800) byl kostel jednotně přestavěn a nově zaklenut. Kostel sv. Bartoloměje je monumentální zděnou orientovanou stavbou s příčnou lodí a obdélně ukončeným presbytářem. Valbové střechy hlavní lodi a transeptu kryté taškami bobrovkami doplňuje plechový sanktusník situovaný na konci hřebene střechy kněžiště. Jednotlivá průčelí opatřená hladkými omítkami člení jednoduché lizenové rámce tmavšího odstínu. Prostor hlavní a příčné lodi prosvětlují vysoká segmentově zakončená okna lemovaná plastickými šambránami. K jižnímu průčelí kněžiště přiléhá patrová sakristie krytá valbovou střechou. Před západní průčelí lodi předstupuje vysoká hranolová věž vrcholící plechovou cibulí s lucernou. Hladkou fasádu s naznačeným armováním na nárožích horizontálně na tři díly dělí dvě průběžné římsy. Hlavní vstup u paty věže

HRÁDEK NAD NISOU 171

soupisNPU_final_215.indd 171

31.3.2010 10:08:24


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

tvoří mohutné dvoukřídlé dveře s barokní profilací osazené v pravoúhlém portálu z pískovce. V ose nad vstupem nalezneme pískovcový trauttmannsdorfský erb s monogramem a datací: „A· M· G· Z· T· / 1651“. U jižní zdi presbytáře kostela se nacházejí dva náhrobky. První barokní náhrobek má podobu nepravidelně tvarované stély na nízkém dvoustupňovém kvadratickém podstavci s římsou. Horní část stély vyplňuje reliéf s motivem klečící postavy zemřelého, která se modlí u krucifixu. Celý výjev rámuje rokajový motiv. Dolní část tvoří volutově ohraničené silně poškozené a nečitelné nápisové pole. Vrcholová část je ukončena třemi výstupky s rokaji, na nichž se nacházejí reliéfy dvou odpočívajících andělů. Na nejvyšším výstupku stély leží socha anděla s lebkou a přesýpacími hodinami, pod níž je znázorněna kartuše s mřížkovanou výplní. Nápis degradoval kvůli zvětrání pískovce a podle Kühnovy topografie zněl: „[Hier vor dießen / Stein Ruhen die Gebein / Der Ehr und Tugendsamen Frauen Anna / Maria Rosina Verwittibten Schöpfferin bürgel. / Fleischauer-Meisterin und gastwürthin auß Reichenberg / in grottau den 24. 8ber. 1697: gebohren, u. wiederum / alhir im Herrn entschlaffen Anno 1760, den 17. Maÿ / Ihres alters 62 Jahr 6 Monath und 24 Tage / Requie in pace.].“ Druhý klasicistní náhrobek sloupového typu z roku 1794 byl vyhotovený pro Františka Leubnera. Objekt je tvořen mohutným stupňovaným kvadratickým podstavcem s římsou a nápisovým polem, na němž stojí kanelovaný sloup s vavřínovým věncem okolo patky. Nápisová deska, kterou původně přidržovaly sochy stojící na okrajích římsy, je uchycena uprostřed sloupu. Sloup vrcholí kopulovitou hlavicí zdobenou reliéfy stuh, kterou na vrcholku nastavuje nízký plint, na němž se původně zřejmě nacházel další neznámý sochařský prvek. Nápis na desce zaznamenává: „Zum denkmahle des Wohled eigebohrnen / Herrn Franz Leubner Amtsverwalter der / Herrschaft Grafenstein, welcher im Jahre İ794, / den 3.Juny in seinem 52 Altersjahre starb, / errichtet von seiner Leÿdtragenden Ehegattin / Maria Anna gebohrnen / Riedlin.“. Na soklu je použit básnický verš: „Gerechtigkeit und Herzens gute / Im Amte Treue ohne List / Bezeichnen seines Lebens Schritte; / Er war gut Bürger – war gut Christ / und trat bekränzt mit diesem Ruhm / In Gottes frohesHeiligthum,“. (mo,zš)

socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého stojí na severní straně širokého schodiště vedoucího k hlavnímu vchodu kostela. Dílo vzniklo nákladem výběrčího cla Johanna Hüblera v roce 1708. Na základním kamenném stupni stojí nízký profilovaně zakončený sokl, který vynáší čtyřboký dřík. Čelní stranu dříku zdobí rolverková kartuše, ve které se podle Kühnovy topografie nacházel nápis: „[AD / MAIORE DEI / GLORIAM / HONOREM / S. IOANNIS NEPO / MVCENI / J: C: H]“. V rozích této strany nalezneme vytesané číslice, které udávají letopočet: „17 / 08“. Dřík zakončuje bohatě profilovaná římsa, na které se nachází prostý nástavec se sochou sv. Jana Nepomuckého. Socha světce je esovitě prohnutá s váhou těla spočívající na levé noze. Pravou nohu má odlehčenou a mírně předstupující dopředu. Hlava světce se lehce naklání k pravému rameni a ruce, v níž drží krucifix. Svatý Jan Nepomucký je oděný v bohatě řaseném kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou a almucí. Na hlavě má posazený kvadrátek. (jš)

socha sv. Jana Křtitele Socha sv. Jana Křtitele stojí na jižní straně širokého schodiště vedoucího k hlavnímu vchodu do kostela sv. Bartoloměje. Nechal ji zhotovit duchovní Johann Sebastian Kraus v roce 1708. Na základním kamenném stupni spočívá profilovaně zakončený sokl, který stejně jako u sv. Jana Nepomuckého vynáší čtyřboký dřík. Čelní stranu dříku zdobí rolverková kartuše s vytesaným nápisem: „Ad / MAIORE DEI / GLORIAM / HONOREM / S: IOANNIS BAP// / TISTæ / P. I. S. K. / C.G.“. V rozích nalezneme vytesané číslice udávající letopočet: „17 / 08“. Dřík zakončuje bohatě profilovaná římsa, na které se nachází prostý nástavec se sochou sv. Jana Křtitele. Socha je zachycena v gestu, kdy sv. Jan Křtitel křtí klečícího Krista. Přes levé rameno má světec volně přehozený dlouhý plášť. (jš)

172 HRÁDEK NAD NISOU

soupisNPU_final_215.indd 172

31.3.2010 10:08:28


OKRES LIBEREC

socha sv. Josefa Socha sv. Josefa je umístěna na severním pilíři vstupní brány do areálu kostela sv. Bartoloměje. Zhotovení sochy pocházející z roku 1759 inicioval děkan Josef Tobias Schöpfer. Vysoký kamenný kónicky zúžený sokl vynáší čtyřboký dřík, který zepředu a z pravé strany zdobí páskový reliéfní dekor. Dřík zakončuje bohatě profilovaná římsa. Na římse stojí socha sv. Josefa s Ježíškem, který se opírá o jeho levou nohu. Oděv sv. Josefa, zobrazeného v mírném vytočení a naklonění k Ježíškovi, tvoří bohatě řasený spodní šat a svrchní plášť. (jš)

socha sv. Archanděla Michaela Socha sv. Archanděla Michaela stejného stáří a zřizovatele jako socha sv. Josefa je umístěna na jižním pilíři vstupní brány do areálu kostela sv. Bartoloměje. Vysoký kamenný kónicky zúžený sokl vynáší čtyřboký dřík, který je stejně jako u výše zmíněné sochy zepředu a z levé strany zdoben páskovým reliéfním dekorem. Dřík taktéž zakončuje bohatě profilovaná římsa. Na ní stojí socha sv. Archanděla Michaela ztvárněná v mírném předklonu a nakročení jako okřídlený rytíř ve zbroji zabíjející kopím draka. V levé ruce drží štít s maltézským křížem, v pravé ruce kopí. (jš)

soubor zastavení křížové cesty Čtrnáct zastavení křížové cesty vystavěných mezi lety 1767–1768 za děkana Josepha Tobiase Schöpfera je rozmístěno při ohradní zdi v areálu kostela sv. Bartoloměje. Zastavení jsou situována po sedmi na každé ze stran kostela. Jednotlivé výklenkové kaple mají podobu barokního portálu z 18. století. Nárožní pilastry vynášejí bohatě profilovanou římsu, která vrcholí rozťatým frontonem, jehož části mají volutové zakončení. V prostoru frontonu nad rozetou se původně nacházelo římskými číslicemi napsané pořadí zastavení křížové cesty. V centrální části kaplí nalezneme půlkruhově zaklenutou niku, která má v místě vrcholového klenáku umístěnou rozetu. Pod nikou jsou nápisová pole, v nichž se v některých kaplích nacházejí zbytky německy psaného názvu výjevu. V jednotlivých nikách byly na plechu do současnosti nedochované malované obrázky od Philippa Leubnera. (jš)

ohradní zeď s náhrobky a náhrobníky Ohradní zeď kolem kostela vymezuje prostor se starým hřbitovem na přibližně oválném půdorysu. Současná podoba zdi pochází z roku 1767 a podílel se na ní zednický mistr Johann Christian Sitte z Chrastavy. Zeď z pálených cihel chrání hladké vápenné omítky. Korunu zdiva pokrývají vyskládané pálené tašky a částečně cihly. Hlavní bránu situovanou v západní části lemují podstavce nesoucí sochy světců. Brána je osazena novodobými svařovanými vraty. Druhá branka v podobě jednoduchých dveří v pískovcovém ostěním vede z jihovýchodní části do farské zahrady. Zeď doplňuje hodnotný soubor sepulkrálních památek. Barokní náhrobník manželů a hrádeckých měšťanů Kreschelových z počátku 18. století, který má podobu obdélné desky, je vertikálně vsazený do východní části hřbitovní zdi. Středový reliéf Ukřižování obklopují dvě oválné nápisové kartuše lemované rozvilinami. Z paty kříže vychází další vegetabilně zdobená kartuše. Nad a pod rameny kříže je vytesána zkratka: „A M / D G“ a na štítku kříže je titulatura: „I. N. / R. I.“. Horní rohy desky vyplňují okřídlené andělské hlavičky a pravém dolním

HRÁDEK NAD NISOU 173

soupisNPU_final_215.indd 173

31.3.2010 10:08:36


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

rohu se nachází méně znatelný reliéf lebky. Protilehlý reliéf je poškozený a nejasný. Nápis v první kartuši pod vyrytým znaménkem křížku uvádí: „Alhier / Ruhet in Gott / Die Ehr und Tugend / same Frau Ana Elisabe- / tha Kreschelin [---] / zu gelieben [---] / Eheliebsten dero Alter / 61 Jahr Vollendette / Ihren Lebens Wander- / man 18. Ja. Aō. 1713. / Sie Ruhe In Jesu / Namen Glück- / seelig ewig / Amen“. Na druhé kartuši čteme stejně dlouhý nápis: „Alhier / Ruhet in Gott / Der Ehren Geachte / Herr Christof Kreschel / Gewäsener Rathsfreundt / undt Das. Handelsmā / alhier Ist im Herrn endt / schlaffen den 13. März / Aō. 1709 Seines alt- / ters 65 Jahr Dessen / Sele Gott wol / le Gnädig / Sein“. Pod kartušemi okolo kříže a ve spodní kartuši jsou vytesány několikařádkové nečitelné texty. Manželský figurální náhrobník je zazděn v jižní stěně hřbitovní zdi v blízkosti bočního vchodu do areálu. Na rozměrné obdélné desce se nacházejí postavy muže a ženy ztvárněné ve vysokém reliéfu, které od sebe dělí segmetově zakončené obdélné nápisové desky, jež jim sahají do výšky rukou. Horní část vyplňuje zahloubené obdélné pole pro votivní výjev, který se nedochoval. Okraje celého kamenného bloku zdobí rozviliny a rokajové motivy. Muž je ztvárněn jako prostovlasý v dlouhém kabátci, s širokými kalhotami zastrčenými do vysokých bot a patrně s holí v ruce. Ženu zahaluje dlouhý splývavý šat a hlavu chrání rouška. V jedné ruce svírá krucifix a v druhé modlitební knížku. Poškozené nápisy podle Kühnovy topografie obsahovaly následující text: „[Hier vor diesen / Stein liegt begraben, / Der Hochwohl : Edel / geborhne und Gestrenge / Ritter Herr Friedrich von Nostitz und (Neun / kirchen) Der hochgräfl: / Trautmanstorfische He(rr) / schaft Gräffenstein in / die (25) Jahre gewesene(n) / Haubtman, starb (Am) / (8. April) Ao. 16 (69) / Seines alters : (68 Jahre) / Jahr: Dessen / seele Gott / gnade.]“. V druhé části: „[Anno (1667) / den 4. April ist (in) / Gott seelig (verschieden) / Des Hochedl (Wohl) / gebohren (und Gestrengen) / Rittern Herrn Fried- / rich von Nostitz der / Hochgräfl: Trau. (t) / mansdorfischen Herr / schaft Gräffenstein / Hauptmannis Hertz- / geliebte Ehemahl (in) / Die (Will Ehren) / tugen (Reiche) Fraue (Jus) / tina von Nost(izin) / Ihres alt(ers) 52 Jahr d. G. g.]“. Figurální náhrobník menších rozměrů je umístěn v jižní části hřbitovní zdi. Ústřední motiv představuje dívku v dětském věku, kterou objímá anděl. Dívka se sepjatýma rukama má dlouhý splývavý šat a hlavu zahalenou rouškou. Sedící anděl v říze objímá dívku oběma rukama. Okraj obdélné desky lemuje po obvodu rámec s vytesaným nápisem, který uvádí: „Hier ligt BegrabenDes [---] / [H.] Fridl: v: Nostitz, Haubtm: d. Herrschaft [Graf] [---] / [Ehleibl. Tocht. Maria] [---] / [Anna] [---] [starb am 24. Ab: 1638] des Alt: 7. W. 5. T. d. G. g:“. Nad reliéfem se nachází obdélné nápisové pole s úryvkem z evangelia sv. Lukáše: „Luc[---] 17 / Wer nicht das Reich= / Gottes [---] rebt alls [---] / Kindt, Der [---] / hinein Kommen.”. Náhrobník z roku 1649 vertikálně zasazený do jižní části hřbitovní zdi má podobu menší obdélné desky členěné na část se šlechtickým znakem a dvě nápisová pole. Horní polovinu desky vyplňuje reliéf znaku rodu Nosticů ve festonovém věnci. Druhou část tvoří nápisový medailon nepravidelného tvaru doplněný lebkou a zdobnými rozvilinami, jehož nápis skrývá biblický citát: „Jesai C 54 V 7 / Ich habe dich Ein / klein Augenblick ver- / lassen aber mit grosser / Barmhertzigkeit wil / ich dich samlen.“ Po celém obvodu desky obíhá německý nápis v rámu: „[Hier ligt begraben] [---] / H. Fried: v. Nostitz Haubtm: d. Herrschaft: [Graffenst: Ehleibl: Tocht:] / Names Anna Elisab: starb den 25. / Maÿ 1649 des Alt: 7. Jahr 36. w. und den 2. Maÿ Aō: 53 dis v. ferdiget [worde.] d. G. g.“. Čtvercová deska na jižní části zdi nese reliéf ležícího putti, který si podpírá rukou hlavu. Druhou ruku má dlaní položenou na přesýpacích hodinách, vedle nichž leží lebka. Nad putti se nachází nápisový pás: „MEMENTOMORI“. Ke spodní hraně desky přilehá další obdélná deska vyplněná oválnou nápisovou kartuší, již lemují voluty a rozvilina, v horních rozích desky figurují dvě andělské hlavičky. Nápis zní: „Hier schlaffen 2 Ehleute in diesem Grab, / Und ruhen biss an den Jüngsten Tag. / als den wird Gott ihr Grab ent decken / Und sie Zur Ewigen freude erwecken“. Poslední figurální náhrobník na jižní části zdi rámuje portál s renesančními sloupky a segmentově zakončeným vrchním závěrem, jehož konce jsou volutově uzavřeny. Vnitřní prostor vyplňuje deska s reliéfem ženy v životní velikosti. Postavu halí dlouhý splývavý šat a hlavu jí kryje plachetka. V rukou drží lilii, růženec a modlitební knížku. Nápis v prostoru pod obloukem uvádí: „[---] / 9. Xber [---] Christo verschied= / [---] Anna Bfaltzin geborne Berg- / mannin von Gabel, Joseph Bfaltzes von Ost- / ritz hiesegen weinschenken geliebte Ehewirtin, ihres / alters 32. [Jahr. Gott sey] ihrer seelen gnädig,“. Další text obíhá po obvodu vnitřní desky: „Ich habe wolgekämpfet und

174 HRÁDEK NAD NISOU

soupisNPU_final_215.indd 174

31.3.2010 10:08:43


OKRES LIBEREC

meinen lauff vollendet [---] / Gott hatt mir alles [---] auren in lauter [freud gewendt] / Herr Jesu Dir bin gestorben“. Ve skupině mladších klasicistních náhrobků v jižní části zdi vyniká sarkofág orámovaný architekturou v podobě portiku, na kterém odpočívá anděl. Jedná se o dílo drážďanského sochaře Franze Pettricha zhotoveného na památku Kajetana Schuberta, který zemřel v dětském věku. V blízkosti vchodu z náměstí je přizděna vysoká stéla s bočními pilastry, jež na římse vrcholí v sochařskou kompozici dvou andělů držících oválnou desku s reliéfem krucifixu. Zpracované dílo z konce 18. století vzpomíná manželku hrádeckého radního a obchodníka Annu Dorotheu Pietschovou. V blízkosti vstupu do kostelního areálu se v ohradní zdi nachází nika lemovaná vegetativními motivy. Uvnitř niky se nalézá vysoký reliéf světce v řádovém rouchu, který se opírá o pult s knihou. Jedná se o sv. Františka z Assisi. Pod nikou byly ve vpadlém poli vytesány reliéfní iniciály: „A F“. Dále ke zdi přiléhají náhrobky typu obdélných stél, které ztvárněním převážně s novogotickými prvky odpovídají druhé polovině 19. století a několik orámovaných jednoduchých desek s různě obsáhlými texty. (mo,zš)

fara čp. 76 ÚSKP ČR č. rejstříku 29698/5–4308 s p. č. 13

Objekt fary čp. 76 postavený roku 1804 se nachází u areálu kostela sv. Bartoloměje. Dům stojí v Liberecké ulici, východně od Horního náměstí a je součástí městské památkové zóny. Patrový zděný dům obdélného půdorysu kryje mansardová střecha s eternitovými šablonami, kterou doplňují pultové vikýře. Průčelí posazená na podezdívku z pískovcových kvádrů s hladkými omítkami člení lizénové rámce. Okenní otvory lemují pískovcová ostění. Centrálně umístěný vstup jižního průčelí rámuje jednoduchý ve štuku provedený portál. Dvoukřídlé profilované dveře z konce 19. století uvozuje trojice kamenných stupňů. Při pohledu od jihu nalezneme vpravo od vstupu nápisové zrcadlo s tesaným nápisem a datací: „1 8 0 4 / PLVRA . IИTVS“. Zahradní vstup severního průčelí tvoří dvoukřídlé profilované dveře s nadpražním světlíkem umístěné v pravoúhlém pískovcovém portálu. (mo) Kühn 1934, s. 102.

HRÁDEK NAD NISOU 175

soupisNPU_final_215.indd 175

31.3.2010 10:08:47


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

bývalá textilní manufaktura čp. 65 a 66 ÚSKP ČR č. rejstříku 20977/5–4305 s p. č. 580/1, 508/2

Bývalá textilní manufaktura tzv. Azyl čp. 65 a 66 byl postaven roku 1723. Komplex budov situovaný na místě někdejšího hradu v dnešní ulici Generála Svobody tvořil západně umístěný dům čp. 65 a 66 a přilehlý objekt čp. 67, který dvůr uzavírá od severu. Výstavbou byl pověřen gallasovský hejtman Elias Ketzler, který stavbu započal na základě povolení hraběnky Johanny Emerencie Gallasové (rozené z Gaschina) v roce 1722. Textilní výroba se zde dlouho neudržela a mezi lety 1767–1818 objekt sloužil jako úpravna a mandlovna lněných pláten. Od roku 1896 fungoval komplex jako dětský útulek (Azyl) pro děti továrních dělníků a v meziválečném období také jako česká menšinová škola. Objekt nebyl po druhé světové válce dlouhodobě udržován a postupně chátral. Neutěšený stav vyvrcholil v roce 2006, kdy se zřítila střední část střechy. Tato havárie se stala záminkou k demolici objektu, která dům asanovala na úroveň přízemí. Někdejší objekt čp. 65 a 66 měl podobu patrového zděného domu dlouhého obdélného půdorysu krytého mansardovou střechou s pálenými taškami bobrovkami. Střechu doplňovaly řady volských ok a pultových vikýřů. Dům se nacházel v mírném svahu, čímž suterén na západním podélném průčelí vystupuje do pozice patra. Průčelí opatřená hladkými omítkami členily pouze okenní otvory osazené pravoúhlými pískovcovými ostěními. Na západní průčelí přiléhaly menší přístavby. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 58. Kühn 1934, s. 103; UPČ I, 1977, s. 465; Řeháček 2001, s. 323–325; Kolka - Panáček 2006, s. 61–73.

bývalá textilní manufaktura čp. 67 ÚSKP ČR č. rejstříku 19336/5–4306 s p. č. 494/1

Stavební vývoj domu čp. 67 je shodný se sousedním objektem čp. 65 a 66. V roce 1812 byla v domě krátce umístěna hrnčířská dílna s výrobou hliněných lahví pro Lázně Libverda. V nedávné době došlo k opravě domu a jeho adaptaci na byty. Budova čp. 67 uzavírá od severu komplex umístěný při ulici Generála Svobody. Zděný patrový dům dlouhého obdélného půdorysu má mansardovou střechu krytou asfaltovým šindelem. Střechu doplňuje řada valbových vikýřů. Dům stojí v mírném svahu, čímž je přízemí při západním průčelí mírně vyvýšené. Průčelí s hladkými omítkami člení řada okenních otvorů s pískovcovými ostěními. Na východním průčelí nalezneme pískovcový erb rodu Clam-Gallasů se zbytky zlacení. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 58. Kühn 1934, s. 103; UPČ I, 1977, s. 465; Řeháček 2001, s. 323–325; Kolka - Panáček 2006, s. 61–73.

176 HRÁDEK NAD NISOU

soupisNPU_final_215.indd 176

31.3.2010 10:08:53


OKRES LIBEREC

dům čp. 85 ÚSKP ČR č. rejstříku 45493/5–4307 s p. č. 84

Dům čp. 85 postavený roku 1785 nalezneme v Žitavské ulici, na severní straně Horního náměstí. Objekt je součástí městské památkové zóny. Během 90. let 20. století došlo k zjednodušení jižního průčelí a úpravě přízemí pro potřeby obchodu. Patrový zděný dům obdélného půdorysu kryje sedlová střecha s pálenými taškami bobrovkami, kterou doplňuje dvojice volských ok. Dům svým jižním podélným průčelím směřuje do Žitavské ulice. Fasády opatřené hladkými omítkami člení na jižním průčelí profilovaná korunní římsa a nízká podezdívka z pískovcových kvádrů. Okenní otvory osazené novodobými nedělenými okny lemují na jižním průčelí pískovcová ostění. Symetricky situovaný vstup je umístěný v segmentově zakončeném pískovcovém portálu. Ten vrcholí klenákem s reliéfním nápisem udávajícím dataci, iniciály majitele a číslo popisné: „17 85 / JS / 8 5“. K severnímu průčelí domu kolmo přiléhají mladší přístavby. (mo)

dům čp. 86 ÚSKP ČR č. rejstříku 23760/5–4304 s p. č. 85

Dům čp. 86 postavený roku 1785 stojí ve středu města, v Žitavské ulici, při severozápadním cípu Horního náměstí. Objekt je součástí městské památkové zóny. Zděný štítově orientovaný patrový objekt obdélného půdorysu kryje polovalbová střecha s vláknocementovými šablonami. Nečleněné fasády opatřené hladkými omítkami doplňují pouze podezdívky z pískovcových kvádrů a korunní profilovaná římsa. Okenní otvory lemují pískovcová pravoúhlá ostění. Prostor hlavního vstupu umístěný na jižním průčelí rámuje segmentově zakončený pískovcový portál s klenákem zdobený štukovým festonem. Bohatě zdobené dvoukřídlé dveře jsou zapuštěné hlouběji do fasády a uvozují je čtyři kamenné stupně. V ose nad vchodem se nachází štuková kartuše s festonem a symbolickou korunou. Kartuše nese nápis: „No / 86 / 17 65“. Obdélná sklepní okna umístěná v podezdívce chrání zbytky barokně tvarovaných kovaných mříží. (mo)

dům čp. 93 ÚSKP ČR č. rejstříku 34073/5–4311 s p. č. 57

Dům čp. 93 postavený v roce 1796 nalezneme ve středu města v Žitavské ulici, severozápadně od náměstí. Objekt je součástí městské památkové zóny. Patrový zděný dům obdélného půdorysu má sedlovou střechu krytou taškami bobrovkami. Střechu na severní straně doplňuje trojice volských ok. Průčelí opatřená hladkými omítkami člení lizénové rámce. Okenní otvory mají pravoúhlá pískovcová ostění. Hlavní vstup nalezneme na západním průčelí směřujícím do Žitavské ulice. Jeho bohatě zdobený portál zakončený stlačeným obloukem představuje výjimečnou kamenicko-řemeslnou práci. Klenák portálu nese iniciály a dataci: „JM / 1796“. Samotné dveře pocházejí z první poloviny 20. století. K severnímu průčelí přiléhá přístavba garáže. (mo)

dům čp. 109 ÚSKP ČR č. rejstříku 41582/5–4312 s p. č. 35

Dům čp. 109 postavený na počátku 19. století nalezneme v severozápadním cípu Horního náměstí. Objekt, který v dnešní době slouží jako hotel, je součástí městské památkové zóny. Zděný patrový dům půdorysu písmene L kryje sedlová střecha s valbou a polovalbou vyskládaná z tašek bobrovek. Obdélný půdorys hlavní budovy rozšiřuje kolmé patrové křídlo přiléhající k západnímu průčelí. Fasády opatřené hladkými omítkami člení průběžné římsy a plastické okenní šambrány. Východnímu podélnému průčelí obrácenému do náměstí dominuje mělký středový rizalit. V jeho ose se nachází segmentově zakončený vjezd do průjezdu. Ten rámuje štukový portál s jónskými pilířky doplněnými kladím se zubořezem, který se po délce rizalitu uplatňuje i na korunní římse. Na hlavní objekt se v západním směru napojují další novodobé provozní přístavby. (mo)

HRÁDEK NAD NISOU 177

soupisNPU_final_215.indd 177

31.3.2010 10:09:01


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 110 ÚSKP ČR č. rejstříku 22597/5–4313 s p. č. 41

Dům čp. 110 pocházející z přelomu 18. a 19. století se nachází v západní frontě Horního náměstí. Objekt je součástí městské památkové zóny. Patrový zděný dům postavený na obdélném půdorysu kryje sedlová střecha s vláknocementovými šablonami. Východní podélné průčelí obrácené do náměstí člení dvojice průběžných říms doplňujících korunní římsu se zubořezem. Hladká omítka průčelí překrývá i podezdívku z pískovcových kvádrů. Zbylá průčelí mají destruované omítky a odhalují cihelné zdivo s novodobými vyzdívkami. Hlavní vstup z náměstí osazený novodobými dveřmi lemuje ve štuku naznačený pravoúhlý portál s nastaveným kladím. Současně v přízemí nalezeme nově prolomený vchod do obchodu, který je umístěný mezi někdejšími okny upravenými na nedělené výkladce. K západnímu dvornímu průčelí přiléhá kolmá novodobá přístavba nesoucí v patře zastřešenou verandu. (mo)

dům čp. 123 ÚSKP ČR č. rejstříku 18394/5–4309 s p. č. 342/1

Dům čp. 123 z přelomu 18. a 19. století stojí v Anglické ulici, jihozápadně od Horního náměstí a je součástí městské památkové zóny. Patrový zděný dům obdélného půdorysu kryje mansardová střecha s pálenými taškami bobrovkami. Střechu na severní a jižní straně doplňuje čtveřice pultových vikýřů. Průčelí opatřená hladkými omítkami člení lizénové rámce světlého odstínu doplněné pod korunní římsou jemným zubořezem a čabrakami. Při podélném severním průčelí obráceném do ulice nalezneme mírně zapuštěný hlavní vstup lemovaný pravoúhlým štukovým rámcem. Vstupní novodobé dveře jsou přístupné po třech kamenných stupních. Po obou stranách vstupu se nacházejí dva ocelové výkladce a vchody do obchodů, které vnější podobu domu silně degradují. Okenní otvory lemují pravoúhlá pískovcová ostění. K jižnímu průčelí se přimyká záchodový rizalit, na který navazují přízemní provozní přístavby domu. (mo)

dům čp. 124 ÚSKP ČR č. rejstříku 19467/5–4310 s p. č. 344

Dům čp. 124 z přelomu 18. a 19. století stojí na rohu ulice Anglické a 1. máje. Objekt je součástí městské památkové zóny. Patrový zděný dům obdélného půdorysu kryje mansardová střecha s vláknocementovými šablonami. Střecha doplněná po stranách sedlovými vikýři je ve spodní části mansardy částečně zešikmena dlouhými námětky. Nově provedenou fasádu domu s nátěrem olivového odstínu člení jednoduchý průběžný pás a nárožní lizény žluté barvy. Podezdívku domu pokrývá nevkusná malovaná imitace lomového zdiva. Okenní otvory lemované plastickými šambránami s parapety jsou v přízemí osazeny plastovými dvoukřídlými okny. Hlavní vstup uvozený dvojramenným schodištěm nalezneme na severním uličním průčelí. Vstup tvoří imitace historických dveří osazená v pískovcovém pravoúhlém portálu. K domu od jihu přiléhá přístavba sálu a patrový objekt s rovnou střechou a fasádou napodobující historické členění. (mo)

178 HRÁDEK NAD NISOU

soupisNPU_final_215.indd 178

31.3.2010 10:09:07


OKRES LIBEREC

Hrubý Lesnov obec Cetenov Ves situovanou na plošině táhnoucí se východně od údolí potoka Zábrdky nalezneme asi půl kilometru východním směrem od Všelibic. První zmínka o osadě založené v západní části dubského panství pochází z roku 1547. Ves vysazená na lánovém principu má centrální charakter zástavby. Hrubý Lesnov ležící nedaleko staré zemské stezky směřující do Žitavy si díky pozdější odlehlosti od novějších komunikací udržel zemědělský charakter. V roce 1976 byl Hrubý Lesnov s okolními vesnicemi administrativně spojen se Všelibicemi. Od roku 1990 ves spadá pod obecní úřad v Cetenově.

kaple sv. Linharta ÚSKP ČR č. rejstříku 28230/5–4510 s p. č. 2/2

Kapli postavenou v roce 1830 nalezneme ve střední části obce. Zděná kaple obdélného půdorysu s oblým závěrem je orientována vstupním průčelím k východu. Na sedlovou střechu krytou plechovými šablonami nasedá poměrně mohutný sanktusník zakončený cibulovou střechou s křížem. Průčelí s hladkými omítkami rámují jednoduché lizénové pásy. Velký přesah střechy zvýrazňuje široká korunní římsa. Vstup do kaple tvoří dvoukřídlé prosklené dveře umístěné v půlkruhově zakončeném pískovcovém portálu. Na klenáku nalezneme dataci provedenou reliéfním písmem: „A N / 1830“. Po stranách vstupu jsou umístěny dva malé výklenky. Shodné výklenky nalezneme i ve štítu, který od průčelí odděluje jednoduchá průběžná římsa. Na štítu byl v minulosti připevněn dřevěný krucifix s na plechu malovaným korpusem ukřižovaného Krista. Prostor kaple prosvětlují boční segmentově zakončená okna v pískovcových ostěních. (mo) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hlavice.

HRUBÝ LESNOV 179

soupisNPU_final_215.indd 179

31.3.2010 10:09:12


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Chotyně (Ketten)

Údolní lánová ves založená na řece Nise leží při jihovýchodním okraji Hrádku nad Nisou. Obec patřící ke grabštejnskému panství je poprvé zmiňována v roce 1381 (uváděn je i rok 1409). Původně zemědělská obec sužovaná během staletí různými válečnými konflikty se v druhé polovině 19. století proměnila v důležité průmyslové centrum. K rozvoji průmyslu přispěla železniční trať vedoucí z Liberce do Žitavy, která byla vybudována v letech 1857–1859. Trať kopírovala starší císařskou silnici z roku 1842. Roku 1890 byly v obci na místě minerálního pramene založeny malé lázně Wartburg. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva se počet obyvatel snížil o více než třetinu. Chotyně, která se stala součástí Hrádku nad Nisou, se v roce 1989 osamostatnila.

smírčí kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 30458/5–4316 na p. p. č. 425/3

Kříž pocházející údajně ze 17. století stál do roku 1860 na okraji obce. V dnešní době je umístěný v zahradě domu čp. 45, vpravo od silnice vedoucí do Hrádku nad Nisou. Pískovcový kříž latinského tvaru se zaoblenými rameny má rozměry 113 x 75 centimetrů. Poměrně dobře zachovaný kříž se kvůli svažitému terénu silně naklání. (mo) Kühn 1934, s. 127; Kol. 2001, s. 224; Řeháček 2001, s. 200.

180 CHOTYNĚ

soupisNPU_final_215.indd 180

31.3.2010 10:09:19


OKRES LIBEREC

Chrastava (Kratzau) Chrastava spolu s městskými částmi Horní a Dolní Chrastava leží přibližně osm kilometrů severozápadně od Liberce. Zástavba se rozprostírá v údolí říčky Jeřice a při jejím soutoku s Lužickou Nisou. Sídelní a urbanistický vývoj města je poměrně složitý. V prostoru současného města se pravděpodobně vyskytovalo starší lužickosrbské osídlení, ale první písemná zmínka o Chrastavě pochází až z roku 1352. Tehdy se zde uvádí farní kostel, který zaujal strategickou polohu nad tehdejším osídlením tvořeným údolní lánovou vsí. Vysazení této vsi souviselo se širší kolonizací v povodí Lužické Nisy probíhající na grabštejnském panství až do počátku 15. století. Právě v 15. století byla v okolí Chrastavy nalezena ložiska stříbrných i jiných rud a od roku 1424 jsou poprvé zmiňovány zdejší doly. Rozvoj hornictví vytvářel předpoklady k přeměně původní vsi v městské centrum. Chrastava již ve 14. století částečně plnila správní funkce panství. Nejpozději od roku 1405 zde existovalo opevněné sídlo nepřímo doložené osobami chrastavských purkrabí a pomístním názvem vrchu Borgsberg (Hradní vrch), který je situován východně od nynějšího náměstí. V letech 1430–1431 se Chrastava stala shromaždištěm husitských vojsk podnikajících výpady do Lužice. V souvislosti s tím byl opevněn kostel stojící na vyvýšenině nad obcí. V té době byla Chrastava citelně poškozena opakovanými vpády lužických vojsk. Z útrap husitských válek se obec rychle vzpamatovala a od roku 1453 je již uváděna jako město, které mělo od roku 1454 právo svobodného trhu. Vznik města ve střední části původní obce oddělil na obou koncích sídelní struktury vsi Horní a Dolní Chrastavu, které jsou poprvé zmiňované v roce 1454. O charakteru zástavby tehdejšího města není mnoho známo. Lze předpokládat, že se rozkládalo po obou březích Jeřice, pokud ovšem nebylo omezeno jen na ulice pod kostelem. Toto město téměř zaniklo během období společenské destabilizace na konci 15. století. V první polovině 16. století Chrastava zaznamenala nový rozvoj podpořený částečně důlní činností a částečně příchodem nového majitele grabštejsnkého panství Jiřího Mehla ze Střelic. V této době byla provedena nová ortogonální městská lokace realizovaná v pravidelném schématu kolem současného náměstí. Po třicetileté válce město zasáhla emigrace protestantského obyvatelstva, které z větší části odešlo do nedaleké Žitavy. Ze ztráty části obyvatel a útlumu těžby v jeho okolí se město vzpamatovalo až v souvislosti s růstem textilní výroby v polovině 18. století, kdy zde stálo již 164 domů. Také během 19. a první poloviny 20. století se Chrastava nadále výrazně rozrůstala. Pro její další rozvoj mělo značný význam vybudovaní císařské silnice vedoucí z Liberce do Žitavy v letech 1840–1846, na niž později navázala paralelní železniční trať. Po druhé světové válce klesl v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva počet osob ze 4 740 na 2 779. Během druhé poloviny 20. století město stagnovalo a stavební rozvoj se prakticky utlumil. Díky tomu však nedošlo k významnému narušení urbanistické struktury a Chrastava dodnes představuje velmi hodnotný prostor s klasicistní a historizující architekturou doplněný souborem maloměstských domů. Nový kulturní a společenský rozvoj Chrastavy nastal až po roce 1989.

CHRASTAVA 181

soupisNPU_final_215.indd 181

31.3.2010 10:09:31


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

areál kostela sv. Vavřince ÚSKP ČR č. rejstříku 35057/5–4334 se st. p. č. 3 a p. p. č. 11/1 v k. ú. Chrastava I

Areál kostela sv. Vavřince obklopený někdejším hřbitovem se zbytky ohradní zdi a s náhrobky nalezneme na vyvýšeném místě severně od centra města. Na shodném místě stál pravděpodobně i nejstarší chrastavský kostel, který byl i s nejbližším okolím po roce 1429 opevněn. Vysoké valy vybudované na rozkaz husitského hejtmana Mikuláše z Kaišperka byly pobořeny až v roce 1864. Ressel 1903–1905, s. 535–536; Kühn 1934, s. 131–146; UPČ I, 1977, s. 535; Kuča 1997, s. 463; Šternová 2003, s. 78–80; Vydra 2003_a, s. 61; Prahl 2004, s. 161; Hnojil 2008, s. 150–151.

kostel sv. Vavřince Současný kostel umístěný při Kostelní ulici stojí pravděpodobně na místě nejstaršího chrastavského kostela, který je doložen k roku 1352. O následující etapě výstavby mladšího chrámu mnoho nevíme. První zmínka o něm pochází z roku 1531, kdy purkrabí na Grabštejně Mikuláš II. z Donína učinil nadání pro oltář v nově zřízeném kostele. V roce 1586 byla postavena věž zdobená sgrafity, které se do současnosti částečně dochovaly na její východní straně. Následně dostala stavba regionálně charakteristickou podobu jednolodního kostela s osmibokou horní částí věže. V roce 1866 došlo k částečnému zbourání kostela a na jeho místě byla podle plánů libereckého architekta Franze Thieleho (Thicka) postavena nová svatyně s novogotickými prvky. Na stavbě probíhající do roku 1868 pracoval zednický mistr Ernst Hiller ze Žitavy a tesařský mistr Anton Michler z Chrastavy. Kostel sv. Vavřince je zděnou jednolodní stavbou obdélného půdorysu zakončenou ve východním směru pětibokým presbytářem. Nízkou valbovou střechu kryjí obdélné břidlicové šablony. Průčelí lodě a presbytáře pravidelně člení řada opěrných pilířů zakončených fiálami. Interiér prosvětlují vysoká okna, která stejně jako veškeré vstupy lemují ostění s lomenými oblouky. Před západní průčelí mírně předstupuje hranolová věž zakončená prolamovaným litinovým jehlancem. Hlavní vstup se nachází ve spodní části věže v odstupňovaném portálu s lomeným obloukem. Osazen je mohutnými dvoukřídlými dveřmi rámové konstrukce doplněné v nadsvětlíku vitrají. (mo)

182 CHRASTAVA

soupisNPU_final_215.indd 182

31.3.2010 10:09:42


OKRES LIBEREC

ohradní zeď s náhrobky a náhrobníky Ohradní zeď se dochovala pouze ve východní části areálu, kde odděluje někdejší hřbitov od areálu fary. Zeď představuje neomítanou lineární stavbu z lomového kamene, jejíž korunu chrání mohutné pískovcové desky. Na vnitřní straně zdi jsou po celé její délce druhotně osazeny náhrobky pocházející většinou z 19. století. Největší počet sepulkrálií zastupují jednoduché orámované pískovcové desky zdobené volutovým nástavcem s akrotériemi či se symboly srdce, kotvy a kříže. Převážná část z nich je již nečitelná a zvětralá. V souboru stél svým ztvárněním vyniká klasicistní náhrobek Franze Ramische a jeho ženy Theresie, který má podobu dvoudílného hranolu. Nesignované dílo datované do poloviny 30. let 19. století zdobí ústřední motiv anděla s pamětním nápisem na desce a reliéfní figurální výjev smrti Panny Marie. Hodnotnou práci podobného slohového charakteru představuje poškozený náhrobek edikulového typu z roku 1830 s vnitřní nápisovou deskou. Náhrobek se jménem lékaře Matthiase Schroffa, jenž podle signatury pochází od sochaře Josefa Maxe, měl původně po stranách dvojici andělů. Přibližně uprostřed západní linie zdi se nacházejí dva různě velké pískovcové znaky Trauttmannsdorfů ze zbořeného kostela. V původní podobě se dochoval rozměrný náhrobek ve tvaru obdélné stély se segmentovou římsou, který pokrývají oddělená nápisová pole s obsáhlým textem o zemřelých rodičích děkana Kopsche. Vrchol náhrobku tvoří odpočívající anděl opřený o lebku. Materiálem se od ostatních prací liší žulová deska s pískovcovým obložením, kterou doplňuje znak rodu Schürerů z Waldheimu. Dvoudílná hranolovitá stéla s gotizujícími prvky a nápisovým polem zakončeným do oslího hřbetu nese jméno ženy pivovarníka Marie Anderschové. V průběhu 90. let 20. století byl z ohradní zdi vybrán soubor devíti nejcenějších náhrobníků, které po zrestaurování našly nová umístění. Skupinu šesti figurálních a nápisových náhrobníků ukrývá chodba Městského muzea v Chrastavě, z nichž nejstarší je renesanční náhrobní deska nesoucí zobrazení zemřelého šlechtice Kryštofa z Hobergu a Kunnersdorfu († 1586). Další figurální náhrobníky z 18. století představují rytíře Johanna Nostitze a tříčlennou hejtmanskou rodinu grabštejnského panství Johanna, Anny Marie a syna Camila Johanna Maxmilina Mentzelových. Dále se zde ocitly sepulkrálie z druhé poloviny 17. století s kartušovými obsáhlými nápisovými poli patřící členům měšťanského a šlechtického rodu manželům Sabině a Johannovi Lichtnerovým a rytířským držitelům dvora v Nové Vsi, manželům Sibille a Johannu Heisternovým. Dva rozměrné kamenné bloky s arkádovými poli, z nichž první patří třem zemřelým dětem výběrčího cla a ungeltu Johanna Schirera a druhý se čtyřmi poli synům chrastavského kantora a písaře Dittricha Augusta Careisse, nalezneme v předsíni kostela sv. Vavřince. Nejhůře dochovaný náhrobník s výraznou nápisovou kartuší patří Theresii Puteaniové a nachází se samostatně v chodbě patra chrastavské Městské knihovny a obřadní síně. Mimo ohradní zeď se nachází náhrobek s motivem žehnajícího Krista od Josefa Maxe z roku 1829, jenž není předmětem ochrany. Dále se u zdi presbytáře nachází jednoduchý náhrobek sestávající z kříže a nízkého žulového podstavce s údaji o zemřelém. (zš)

CHRASTAVA 183

soupisNPU_final_215.indd 183

31.3.2010 10:09:46


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

areál fary čp. 124 ÚSKP ČR č. rejstříku 22065/5–4332 se st. p. č. 1 a na p. p. č. 1386/1 v k. ú. Chrastava I

Areál fary čp. 124 se rozkládá v Kostelní ulici severovýchodně od středu města. Faru doplňuje hospodářská budova. Velkou část obvodu dvora a někdejší farní zahrady obíhá ohradní zeď s bránou, při které je situovaný kříž. NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 595; SHP 55. Kühn 1934, s. 149–150.

fara čp. 124 Barokní budovu fary čp. 124 postavil v roce 1739 zednický mistr David Jantsch z Chrastavy na místě starší dřevěné fary pocházející údajně z roku 1668. Současnou podobu objekt získal při přestavbě provedené v roce 1795 a při následné opravě po požáru roku 1870. Fara je umístěna ve střední části areálu při Kostelní ulici. K patrovému zděnému objektu obdélného půdorysu se od severu přimyká krátké kolmé křídlo. Valbovou střechu kryje novodobá betonová krytina červené barvy. Střechu doplňují valbové vikýře. Průčelí s plochami hrubé omítky lemují hladké lizénová rámce. Okenní otvory orámované pískovcovými profilovanými ostěními v přízemí doplňují barokně tvarované mříže. Jižnímu průčelí obrácenému do Kostelní ulice dominuje půlkruhově zakončený štít se sdruženým oknem. Hlavní vstup nacházející se na severním průčelí kryje přístavba verandy s terasou. (mo)

hospodářská budova Objekt pocházející z přelomu 18. a 19. století je situovaný severně od fary. Dnešní podoba domu nese stopy úprav a přestaveb z druhé poloviny 20. století. Přízemní zděné budovy půdorysu písmene L kryje sedlová střecha vyskládaná z eternitových šablon. Jižní křídlo má hladké fasády členěné pískovcovými ostěními okenních a dveřních otvorů. Průčelí severního křídla rozdělují jednoduché lizénové rámce. Na obou křídlech jsou patrné utilitární úpravy v podobě menších přístaveb a novodobých otvorů vjezdů do garáží. (mo)

ohradní zeď s bránou Areál fary, včetně farské zahrady, obíhá na nepravidelném půdorysu ohradní zeď, která je v severní části přerušena pletivovým plotem a severním křídlem hospodářské budovy. Při západní a části jižní strany areálu stojí vysoká omítaná zeď oddělující dvůr fary od někdejšího kostelního hřbitova. Na jižní straně areálu vytváří zeď opěrku mezi navýšeným terénem farní zahrady a Kostelní ulicí. Korunu opěrky vyskládané z lomového kamene doplňuje plaňkový plot a nadezdívka z režného cihelného zdiva. Vjezd do dvora umožňuje brána situovaná v jihovýchodní části ohradní zdi. Novodobá plechová vrata jsou osazena mezi omítanými pilíři s profilovanými pískovcovými hlavicemi. Východně od brány se nachází menší vstup v pravoúhlém pískovcovém ostění. (mo)

184 CHRASTAVA

soupisNPU_final_215.indd 184

31.3.2010 10:09:56


OKRES LIBEREC

kříž Drobná památka z první poloviny 19. století je umístěna napravo od vstupu do areálu fary. Na základním kamenném stupni stojí hranolový sokl, na němž spočívá konkávně vzdutý čtyřboký dřík zakončený jednoduchou římsou. Na dříku je osazen nástavec zakončený profilovanou segmentovou římsou. Na čelní straně soklu se nachází obdélné pole s nápisem „Im Auftrage und Sinne [---] Bürgersfrau / der am 28. Dezember 1821 in Kratzau gestorbenen / Magistrats-Protokolisten Ehegattin / Barbara Breuer / Zur Verehrung [---] Erlösers / errichtet [---]“. Uprostřed čelní stany dříku je oválné zrcadlo zhotovené z kovové slitiny, které lemuje zlacený rostlinný dekor, vinná réva, obilné klasy a zlacená stuha. V zrcadle se nachází reliéf s námětem prvotního hříchu, nad nímž nalezneme dvě zlacené rozety. Pod segmentovou římsou se nachází zlacený věnec se stuhou a nápis: „Er ist die Versöhnung für unsere Sünden / 1 Joh. 22.“ Podstavec vrcholí železným křížem s korpusem ukřižovaného Krista a štítkem s titulaturou: „INRI“. U paty kříže klečí Máří Magdaléna. (jš)

areál radnice čp. 1 ÚSKP ČR č. rejstříku 12619/5–5539 se st. p. č. 302/1 v k. ú. Chrastava I

Areál radnice čp. 1 spolu s bránou stojí v jižní frontě náměstí, při ústí Liberecké ulice. V obdobné půdorysné pozici je areál zachycen i na císařském otisku stabilního katastru z roku 1843. V sousedství radnice je v místě dnešní brány zachycen spalný dům. NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 53. Ressel 1903–1905, s. 521–522; Kühn, 1934, s. 148; Kibic 1988 s. 119; Kuča 1997, s. 463; Vydra 2003_a, s. 24, 37.

radnice čp. 1 Radnici čp. 1 nalezneme v jižní frontě náměstí, v nároží Liberecké ulice. Na jejím místě stála původně hrázděná radnice pocházející z 16. století zničená dvěma požáry v letech 1621 a 1642. Shořelou budovu nahradila v roce 1646 zděná stavba, kterou v roce 1683 doplnila dřevěná věž s ciferníkem. V roce 1855 radnici opět poškodil požár, po kterém následovala přestavba provedená v klasicistním duchu. K dalším úpravám došlo v roce 1899, kdy objekt získal jednotnou historizující úpravu fasád s novorenesančními prvky. V roce 1942 byla střecha radnice poškozena vichřicí, což mělo za následek snesení dřevěné věže. Ta se na střechu objektu vrátila opět až v rámci rekonstrukce prováděné mezi lety 2005–2006. Při ní byla také realizována dvorní vestavba, která propojila radnici se sousedním objektem. Budovy slouží jako nové sídlo městského úřadu. Radnice je patrovou zděnou stavbou obdélného půdorysu. Nízkou valbovou střechu krytou eternitovými šablonami doplňuje řada novodobých segmentově zakončených vikýřů. V blízkosti severního štítu vidíme oplechovanou osmibokou věž zakončenou dvojitou helmicí s lucernou a makovicí. Průčelí s hladkou omítkou člení nárožní lizény a jednoduchá průběžná rustika. Okenní otvory lemují štukové šambrány. Ty podobně jako ostatní plastické prvky kontrastují svým světlým odstínem s plochami okrové barvy. Severní průčelí zvýšené o atikové patro s trojúhelným štítem zvýrazňují průběžné římsy. Někdejší hlavní vstup umístěný v segmentově zakončeném otvoru je osazen dvoukřídlými dveřmi rámové konstrukce. (mo)

brána Zeď s bránou spojuje ze západu radnici se sousedním objektem čp. 251. Brána uvozuje malé nádvoří, ze kterého se v současné době vstupuje do vestibulu nové budovy městského úřadu. Stavbu tvoří zeď sahající na úroveň patra radnice. Horní polovinu zdi, kterou zakončuje profilovaná římsa, člení reliéfní segmentové oblouky a geometrické štukové vzory provedené ve světlém odstínu. Samotný segmentově ukončený otvor brány lemuje štuková šambrána s naznačeným mohutným klenákem. Klenák zakončuje reliéfní štuková koule na podstavci. (mo)

CHRASTAVA 185

soupisNPU_final_215.indd 185

31.3.2010 10:10:03


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 40 ÚSKP ČR č. rejstříku 12620/5–5527 na st. p. č. 303 v k. ú. Chrastava I

Vývoj v jádru patrně renesančního domu čp. 40 lze bezpečně sledovat od druhé poloviny 17. století. Jeden z nejstarších objektů ve městě stojí v jihovýchodním rohu náměstí 1. máje, na nároží Muzejní a Liberecké ulice. Dochovaný stav je dán především jeho barokní a klasicistní stavební fází a úpravou fasády realizovanou kolem roku 1900. Dvoupodlažní dům se zobytněným podkrovím stojí na obdélném půdorysu. Mansardovou střechu se štíty krytou modifikovanými pásy prostupují směrem do ulice sedlové vikýře. Barokně tvarovaný štít vrcholící maskaronem lemuje šestice koulí na pilířích. Fasáda hlavního průčelí má bohatou štukovou výzdobu s okenními šambránami, zrcadly, zvlněnými lizénami s lambrekýny, volutami a medailony. Hladká omítka je opatřena nátěrem ve dvou odstínech okru, plastické prvky jsou bílé. (pf) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 52. Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 100–102.

dům čp. 46 ÚSKP ČR č. rejstříku 12622/5–5554 na st. p. č. 152 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 46 postavený v první polovině 19. století se nachází na východní straně náměstí 1. máje. Dvoupodlažní řadový dům obdélného půdorysu s okapovou orientací má sedlovou střechu krytou pálenými taškami bobrovkami. Střechu prostupují dva stejně velké a jeden menší sedlový vikýř. Fasáda východního průčelí je v patře rytmizována čtyřmi pilastry s jednoduchými hlavicemi, obdélnými vpadlinami a vystupujícím pásem s geometrickou ornamentikou pod korunní římsou. Okna mají štukové šambrány a průběžnou podokenní římsu. Do objektu se vstupuje asymetricky umístěnými dvoukřídlými dřevěnými vraty s pásovým nadsvětlíkem. V přízemí se nachází prodejna s výkladci a středním vstupem z hliníkových profilů. Fasáda je natřena bílým nátěrem, sokl má kabřincový obklad. (pf) Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 140.

dům čp. 47 ÚSKP ČR č. rejstříku 12623/5–5534 na st. p. č. 153 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 47 byl postaven v první polovině 19. století. Nachází se na východní straně náměstí 1. máje. Dvoupodlažní řadový dům obdélného půdorysu je do náměstí okapově orientován a má sedlovou střechu krytou bitumenovými pásy. Téměř celou střešní plochu směřující do náměstí vyplňuje pásový vikýř obložený střešní krytinou. Fasáda hlavního průčelí je v přízemí opatřena kabřincem, patro má hladkou omítku s klasicistním a geometrickým dekorem. Nad okny v patře zdobí fasádu ve štuku provedené festony a vlysy. Průčelí patra člení čtyři lizény a vlysy s motivy čtverců, oválů, kosočtverců a lambrekýnů. Fasáda je opatřena nátěrem ve dvou odstínech zelené, bílé a krémové barvy. V novodobě upraveném přízemí se nachází prodejna a asymetricky umístěný vstup se segmentovým záklenkem. Objekt znehodnocují plastové okenní výplně. (pf) Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 140.

dům čp. 80 ÚSKP ČR č. rejstříku 12618/5–5555 na st. p. č. 134/1 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 80 postavený ve druhé polovině 19. století stojí v severovýchodním rohu náměstí 1. máje, na nároží Frýdlantské a Spojovací ulice. Dvoupodlažní dům obdélného půdorysu má valbovou střechu krytou plechovými šablonami. Klasicky formovaná hmota průčelí se svým tvaroslovím hlásí k rané novorenesanci. Z průčelí směřujících do Frýdlantské a Spojovací ulice mělce vystupují středové rizality se symetricky umístěnými vstupy. Okenní a dveřní otvory v rizalitech mají segmentové záklenky a segmentově zaklenuté nadokenní římsy. Ostatní okenní otvory jsou půlkruhové s rovnými nadokenními římsami společnými vždy pro dvě okna. V jihozápadním nároží jsou druhotně proraženy dva výkladce. V úrovni rizalitů spočívá korunní římsa na konzolách a jejich přízemí rámují bosované lizény. Fasádu dále zdobí štukové rozety a rozvilinové vlysy umístěné pod okny patra. Omítka je hladká s nátěrem ve světle zeleném odstínu s tmavšími plastickými prvky.(pf)

186 CHRASTAVA

soupisNPU_final_215.indd 186

31.3.2010 10:10:08


OKRES LIBEREC

dům čp. 95 ÚSKP ČR č. rejstříku 41640/5–4335 se st. p. č. 114 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 95 zvaný Führichův je samostatně stojícím objektem v ulici Víta Nejedlého situovaném severovýchodně od náměstí. Dům postavil v roce 1802 Wenzel Führich, otec významného malíře a profesora vídeňské výtvarné akademie Josepha Führicha, který v tomto domě strávil dětství. V současné době je zde umístěno jeho muzeum a expozice lidových betlémů. Dům s roubeným přízemím a hrázděným patrem vynášeným podstávkou stojí na obdélném půdorysu. Objekt rozšiřuje v jižním směru druhý trakt, který způsobuje asymetričnost sklonu střechy kryté šindelem. Na severním průčelí nalezneme osově umístěný vstup s půlkruhově zakončeným dřevěným portálem napodobujícím klasicistní pískovcové vzory. Dvoukřídlé profilované dveře uvozují dva pískovcové stupně. Na severovýchodním nároží nízké podezdívky je tesaná datace: „1802“. Okna přízemí s vyřezávanými parapety doplňují malované okenice. Štíty pokrývá jednoduché svislé bednění. (mo) Ressel 1903–1905, s. 520; Kühn 1934, s. 150; Vydra 2003_a, s. 46.

dům čp. 104 ÚSKP ČR č. rejstříku 28960/5–4320 se st. p. č. 125 v k. ú. Chrastava I

Klasicistní dům čp. 104 pocházející z první poloviny 19. století je situován na parcele mezi ulicí Mlýnskou a Víta Nejedlého. Do ulice okapově orientovaný zděný patrový dům stojí na půdorysu písmene L. Sedlovou střechu krytou eternitovými šablonami prostupuje směrem do ulice pásový vikýř s pěti okny. Fasádu jižního průčelí člení římsy a v patře šestice pilastrů. Dům je omítnut cementovou hrubozrnnou a částečně hladkou omítkou v sytě okrovém odstínu. Hlavní vstup do objektu, který lemuje pravoúhlé pískovcové ostění, je osazen dvoukřídlými dřevěnými dveřmi s jednoduchým klasicistním poutcem s nadsvětlíkem. (pf)

dům čp. 125 ÚSKP ČR č. rejstříku 27136/5–4330 se st. p. č. 4 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 125 postavený roku 1788, který nalezneme ve Školní ulici severně od náměstí, sloužil do roku 1881 jako škola. Dvoupatrový zděný dům postavený na obdélném půdorysu kryje mansardová střecha vyskládaná z plechových šablon. Střechu doplňuje řada sedlových vikýřů rozmístěných po celém jejím obvodu. Objekt je situován v mírném svahu, čímž na jižním nároží částečně vystupuje nad terén omítaná podezdívka z lomového zdiva. Hladké fasády člení bosované lizénové rámce opticky oddělující jednotlivá patra. Okna lemují mělké šambrány s parapety. Hlavní vstup umístěný na jihovýchodním uličnímu průčelí uvozují tři žulové stupně. Jeho pravoúhlý pískovcový portál s uchy v horní části rozděluje nadpražní překlad. Nad otvorem pro nadpražní okénko nalezneme mohutný klenák s tesaným číslem domu a datací: „Nrō 138 / Ano 1788“. Portál je osazen barokně profilovanými dvoukřídlými dveřmi. (mo) Kühn 1934, s. 152, Vydra 2003_a, s. 63.

dům čp. 131 ÚSKP ČR č. rejstříku 12614/5–5535 na st. p. č. 46 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 131 pochází z přelomu 18. a 19. století. Stojí na západním konci Pobřežní ulice, na pravém břehu říčky Jeřice. Přízemní stavba se zobytněným podkrovím je postavena na půdorysu písmene T. Okapově orientovaný dům má mansardovou střechu se štíty krytou eternitovými šablonami. K dvornímu průčelí přiléhá přístavek s pultovou střechou, která plynuje navazuje na původní objekt v úrovni mansardové římsy. Na straně směřující do ulice střechu prostupuje pultový vikýř umístěný nad vstupem. Zhruba jedna třetina přízemí na východní straně je roubená a překrytá vodorovným bedněním. Zbylá část přízemí je zděná a opatřená hladkou bílou omítkou. V této části se nacházejí dřevěné bohatě profilované vstupní dveře zasazené v dřevěném ostění s rovným nadpražím. Štíty překrývá svislé bednění. Dřevěné části jsou opatřeny nátěrem černé barvy, rámování oken a laťování ve štítech je bílé.(pf)

CHRASTAVA 187

soupisNPU_final_215.indd 187

31.3.2010 10:10:14


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 132 ÚSKP ČR č. rejstříku 12615/5–5538 na st. p. č. 44 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 132 byl postaven patrně na konci 18. století. Nachází se v Pobřežní ulici, na pravobřežní straně říčky Jeřice. Podstávkový dům se zděným přízemím a hrázděným patrem stojí na půdorysu písmene T. K severnímu dvornímu průčelí přiléhá mladší částečně zděná přístavba. Vláknocementové šablony kryjí sedlovou střechu s námětky. Na okapní straně směřující do ulice ji prostupuje nízký pásový vikýř. Štenýře podstávky procházejí celou výškou stavby. Bíle omítnuté zdivo přízemí lícuje s podstávkovou konstrukcí, která se vyznačuje masivními arkádovitě vykrojenými rozpěrami. Západní štítové průčelí má celoplošný obklad z přírodní břidlice šedé barvy. U východního průčelí je obložený pouze štít. (pf) Mencl 1980, s. 200.

dům čp. 133 ÚSKP ČR č. rejstříku 12616/5–5537 na st. p. č. 43 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 133 byl postaven patrně na konci 18. století. Nachází se v Pobřežní ulici, na pravém břehu říčky Jeřice. Podstávkový dům s roubenou světnicí a hrázděným patrem stojí na půdorysu písmene L. Sedlovou střechu s námětky kryjí eternitové šablony. Objekt má tradiční trojdílnou dispozici se zděnou chlévní částí. K východnímu okapnímu průčelí přiléhá mladší zděný přístavek s pultovou střechou. Štenýře podstávky procházejí z přízemí do patra. Také její pásky místy plynule pokračují do hrázděných polí v patře, kde vytvářejí charakteristické ondřejské kříže. Podstávková konstrukce je staršího jednoduššího typu. Štít kryje bednění kladené z větší části svisle, pod vrcholem štítu střechovitě. Okenní otvory v roubené i hrázděné části rámují profilované dřevěné šambrány. (pf) Mencl 1980, s. 200.

dům čp. 135 ÚSKP ČR č. rejstříku 36404/5–4322 se st. p. č. 23 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 135 z přelomu 18. a 19. století stojí na pravém břehu říčky Jeřice, v Pobřežní ulici. Dřevěný patrový dům posazený na kamenné bíle natřené podezdívce má roubené přízemí a hrázděné patro vynášené podstávkou. Hrázdění patra je mimo části jihovýchodního průčelí opláštěno svislým bedněním. Elipticky tvarovaná konstrukce podstávky je rovněž opláštěna. Objekt postavený na obdélném půdorysu je vůči komunikaci orientován šikmo. Má trojdílnou dispozici a asymetrické štíty. Sedlovou střechu s námětky kryjí eternitové šablony. Okenní otvory mají dřevěné obložky. Celkové barevné vyznění domu je provedeno v kombinaci bílého a černého nátěru. Rámy oken přízemí jsou opatřeny nátěrem světle hnědé barvy. (pf)

dům čp. 138 ÚSKP ČR č. rejstříku 12624/5–5529 na st. p. č. 157 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 138 je situován na severní straně náměstí 1. máje, kde uzavírá blok na křižovatce se Spojovací ulicí. Byl vybudován pravděpodobně po roce 1829 při jedné větší stavební fázi, kdy vznikla většina zástavby náměstí. Nárožní patrový dům obdélného půdorysu kryje mansardová plechová střecha s vikýři a novějšími výlezovými okny. Pohledové fasády člení římsy a široké zdobně pojaté lizénové pásy. Okna prvního patra rámují půlkruhově zakončené šambrány s kartuší a parapetní výplně. Architektonické prvky jsou barevně zvýrazněny a dávají celé fasádě charakteristický vzhled. Přízemí východního průčelí orientovaného do Spojovací ulice je opatřeno nevhodným vysokým kabřincovým obkladem. Zapuštěný vstup do prodejny lemuje segmentově zakončené ostění. Nárožní část přízemí byla dodatečně upravena jako průchod pro pěší. (ok) Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.

188 CHRASTAVA

soupisNPU_final_215.indd 188

31.3.2010 10:10:19


OKRES LIBEREC

dům čp. 139 ÚSKP ČR č. rejstříku 12625/5–5541 na st. p. č. 158 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 139 byl postaven na místě staršího objektu při jednotné stavební úpravě náměstí prováděné kolem roku 1829. Nachází se ve východní části severní fronty náměstí 1. máje. Patrový zděný dům obdélného půdorysu stojí v řadové zástavbě náměstí a štíty navazuje na sousední objekty. Sedlovou střechu krytou plechovými šablonami prostupuje dvojice mohutných pultových vikýřů s trojdílnými okny. Tyto novodobé nástavby doplňuje v horním dílu střechy dvojice starších sedlových vikýřů. Jižní průčelí s hladkou omítkou člení pouze korunní a patrová římsa. Pravoúhlé okenní otvory v patře lemují jednoduché šambrány zvýrazněné oproti kávové barvě průčelí bílým nátěrem. V přízemí nalezneme trojici vstupů umístěných v segmentově zakončených otvorech. Hlavní vstup situovaný uprostřed je osazen dvoukřídlými dveřmi s klasicistní profilací. Boční vstupy opatřené trojdílnými shodně profilovanými dveřmi vedou do komerčně využívaných prostor. K severnímu dvornímu průčelí přiléhá menší přístavba. (mo) Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.

dům čp. 140 ÚSKP ČR č. rejstříku 12626/5–5533 na st. p. č. 159 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 140 je součástí řadové zástavby severní strany náměstí 1. máje. Vznikl spolu s ostatními objekty této uliční fronty pravděpodobně kolem roku 1829. Po roce 1914 byla do původní sedlové střechy včleněna podkrovní vestavba a tvar střechy změněn na mansardovou. Změn doznala i do té doby poměrně jednoduchá hlavní fasáda objektu. Patrový dům s výše zmíněnou půdní vestavbou, jehož kratší průčelí směřuje do náměstí, stojí na obdélném půdorysu. Hřeben mansardové střechy kryté břidlicí je rovnoběžný s ulicí. Vestavbu prosvětluje rozměrný průběžný vikýř s pěticí oken. Fasádu domu zdobí v patře kanelované lizény, které v přízemní části vymezují postranní výkladce a segmentově ukončený vstup do domu nacházející se ve střední ose. K mírně zapuštěným dvoukřídlým rámovým dveřím s výplněmi a nadsvětlíkem vedou tři stupně vybudované z umělého kamene. Přízemí objektu je využíváno ke komerčním účelům, patro je obytné. (ok) Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.

dům čp. 141 ÚSKP ČR č. rejstříku 12627/5–5556 na st. p. č. 160 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 141 byl postaven na parcele staršího objektu při jednotné stavební úpravě náměstí provedené kolem roku 1829. Architektonické řešení fasády a půdní vestavba nese známky úprav z první poloviny 20. století. Objekt stojí ve střední části severní fronty náměstí 1. máje. Patrovou zděnou stavbu obdélného půdorysu kryje sedlová střecha vyskládaná z plechových šablon. Tu doplňuje půdní vestavba realizovaná v celé šířce průčelí. Pětiosou vestavbu se zvýrazněnými lizénami zakončuje trojúhelný štít s půlkruhovým oknem. Plochu fasády jižního průčelí člení svislé štukové rámce, které v přízemí vymezují trojdílný dřevěný parter obchodu. Profilovanou korunní římsu zvýrazňuje ve střední části zubořez. Vstup zakončený stlačeným obloukem je umístěn východně od parteru. Ten zdobí stejně jako částečně prosklené dvoukřídlé dveře vstupu geometrický dekor. (mo) Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.

CHRASTAVA 189

soupisNPU_final_215.indd 189

31.3.2010 10:10:25


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům. čp. 142 ÚSKP ČR č. rejstříku 12628/5–5540 na st. p. č. 161/1 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 142 vznikl na místě staršího objektu při jednotné stavební úpravě náměstí prováděné kolem roku 1829. Nalezneme jej v západní části severní fronty náměstí 1. máje. Patrový zděný objekt obdélného půdorysu kryje sedlová střecha s plechovými šablonami. Tu doplňují dva novodobé pultové vikýře, které nahradily trojici menších střešních oken. Jižní průčelí obrácené do náměstí pokrývají hladké omítky. Fasádu člení pouze jednoduchá patrová římsa a šambrány okenních otvorů v patře. V přízemí se nachází čtveřice segmentově zakončených otvorů se vstupy a novodobými výkladci obchodu. Dvoukřídlé vstupní dveře rámové konstrukce doplňuje nadpražní okénko. Na severní nečleněné průčelí navazují nízké přístavby stojící na úzké dvorní parcele. (mo) Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.

dům čp. 143 ÚSKP ČR č. rejstříku 12629/5–5530 na st. p. č. 163 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 143 stojí jako druhý zleva na severní straně náměstí 1. máje. Spolu s ostatními domy byl pravděpodobně vystavěn kolem roku 1829. Současná podoba fasády pochází zřejmě z meziválečných úprav 20. století. Patrový dům má obdélný půdorys. Hřeben poměrně vysoké sedlové střechy kryté červenými eternitovými šablonami, která je osazena třemi vikýři, je rovnoběžný s ulicí. Fasádu domu člení bohatá štuková výzdoba. Segmentové zakončení původních vstupních a okenních otvorů v přízemí, které lemuje profilovaná štuková šambrána přerušovaná stylizovanými klenáky, plynule přechází ve zdobné parapetní výplně oken v patře. Meziokenní prostor vyplňují tři vertikální orámovaná zrcadla. Krajní jsou v horní části opatřena bohatým dekorem. Celek fasády doplňuje korunní římsa se zubořezem. Vstup do objektu osazený dvoukřídlými zdobnými dveřmi s nadsvětlíkem je situován v jeho pravé části. Přízemí domu degradují zcela nevhodné novodobé velkoplošné výkladce. (ok) Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.

dům čp. 144 ÚSKP ČR č. rejstříku 12630/5–5531 na st. p. č. 164/1 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 144, který je součástí severní zástavby náměstí 1. máje, se nachází na jeho severozápadním rohu, na křižovatce s Malou Kostelní ulicí. Byl vystavěn pravděpodobně jako ostatní domy této fronty kolem roku 1829. Původně pozdně klasicistní úprava fasád byla později doplněna o další štukové prvky. Patrový dům obdélného půdorysu směřuje kratším průčelím do náměstí. Valbovou střechu kryjí eternitové šablony. Na ní jsou osazeny čtyři neúměrně velké novodobé vikýře s pultovou střechou. Pohledové fasády mají shodný architektonický ráz. Zdobí ji průběžná bosáž a patro od přízemí odděluje profilovaná kordonová římsa. Okna v patře lemují barevně zvýrazněné profilované šambrány s uchy a volutově upraveným akantem a parapety zdobené čabrakou s třásněmi. Omítka jižního průčelí orientovaného do náměstí je pojednána v odstínech fialové barvy, zbylá průčelí jsou okrová v kombinaci s bílými štukovými prvky. (ok) Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.

190 CHRASTAVA

soupisNPU_final_215.indd 190

31.3.2010 10:10:29


OKRES LIBEREC

dům čp. 200 ÚSKP ČR č. rejstříku 34870/5–4323 se st. p. č. 251 v k. ú. Chrastava I

Někdejší kovárna čp. 200 byla postavena patrně na konci 18. století. Nachází se v Nádražní ulici. Patrový objekt stojí na obdélném půdorysu a skládá se ze tří částí. Nejstarší hlavní část se zděným přízemím a hrázděným patrem má mansardovou střechu krytou eternitovými šablonami a prolomenou sedlovými vikýři. Pískovcová ostění oken a dveří jsou přiznaná. V pravoúhlém portálu vstupních dveří se nachází klenák s emblémem podkovy. Vlevo od vstupních dveří byl koncem 19. století proražen výkladec s roletou. Jihovýchodní nároží chrání kamenný odrazník. K východnímu průčelí původní části přiléhá mladší přístavba, kterou tvoří patrový trakt se sedlovou střechou a vysokým komínem z neomítaného cihelného zdiva. Na ni navazuje přízemní přístavek s rovnou střechou a novodobou dřevěnou nástavbou. (pf)

dům čp. 201 ÚSKP ČR č. rejstříku 33041/5–4327 se st. p. č. 252 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 201 lze datovat rozhraním 18. a 19. století. Nachází se u autobusového nádraží, v Nádražní ulici. Přízemní částečně roubený dům s podstávkou má sedlovou střechu s námětky krytou vláknocementovými šablonami. Elipticky tvarovaná podstávka podpírá trámový věnec krovu. Roubení tvořené masivními hraněnými trámy je stejně jako vyzděná část domu posazeno na omítané podezdívce. Oba štíty chrání obklad z přírodní břidlice. Štít severního průčelí je navíc proražen dvěma okenními otvory. Dům postavený na obdélném půdorysu s okapovou orientací má tradiční trojdílnou dispozici. Směrem do zahrady jsou k domu připojeny dřevěné přístavky s pultovým zastřešením. K jižnímu průčelí přiléhá zděný pilíř brány sousedního domu čp. 202 s klasicistní vázou. (pf)

CHRASTAVA 191

soupisNPU_final_215.indd 191

31.3.2010 10:10:33


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 202 s bránou ÚSKP ČR č. rejstříku 16887/5–4324 se st. p. č. 253 v k. ú. Chrastava I

Objekt čp. 202 s bránou pochází patrně z druhé poloviny 18. století. Nachází se v Nádražní ulici, v blízkosti autobusového nádraží. Dřevěný podstávkový dům s roubeným patrem stojí na obdélném půdorysu s okapovou orientací. Má trojdílnou dispozici se zděnou chlévní částí a roubenou světnicí. Sedlovou střechu s námětky kryjí eternitové šablony, kterými jsou obloženy i oba štíty. Okenní otvory v roubené části mají dřevěné obložky. Chlévní hladce omítnutá část má ostění oken a parapety provedené z pískovce. Okna doplňují barokně ztvárněné mříže. Portál vstupních dveří je pravoúhlý s klenákem a klasicistní ornamentikou. K dvornímu průčelí je dále přistavěna zděná patrová přístavba se sedlovou střechou. Z původní brány navazující na severní průčelí domu se dochovaly dva čtyřboké omítané pilíře z cihelného zdiva s profilovanými hlavicemi z pískovce. Jednoduchou klasicistní pískovcovou vázu nalezneme pouze na severním pilíři. Před domem se nachází pískovcová lavička. (pf)

dům čp. 251 ÚSKP ČR č. rejstříku 12631/5–5528 na st. p. č. 300 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 251 byl postaven ve třetí třetině 19. století na místě staršího objektu zničeného požárem v roce 1852. Jeho dnešní podoba pochází z prvního desetiletí 20. století. Stojí v sousedství radnice na jižní straně náměstí 1. máje. Řadový dvoupodlažní dům s okapovou orientací má sedlovou střechu krytou vláknocementovými šablonami. Střechu prostupuje trojice sedlových vikýřů. Objekt má jemně modelovanou eklektickou fasádu s převahou novorenesančních prvků. Patru dominuje balkón se zdobným kovovým zábradlím posazený na čtyřech krakorcích. V bosovaném přízemí se nacházejí segmentově zaklenuté výkladce a asymetricky umístěná vstupní vrata. Ta jsou dřevěná dvoukřídlá členěná profilovanými kazetami a zakončená nadsvětlíkem s ochranou mříží. Patrovou římsu člení zubořez. Korunní římsu nesou konzoly s rozetami v mezipolí, které se opakují i na spodní straně balkónu. V parapetních zrcadlech a suprafenestrách vidíme štukové grotesky s rozvilinami. Hladká omítka je v ploše fasády provedena v odstínu slonové kosti, architektonické články v odstínu světle béžovém. Objekt propojuje s radnicí brána a novodobý spojovací trakt. (pf) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 11. Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 100–101, 103, 140.

dům če. 298 ÚSKP ČR č. rejstříku 49711/5–5846 se st. p. č. 32 a s p. p .č. 1187/2 v k. ú. Horní Chrastava

Dům če. 298 postavený na přelomu 18. a 19. století nalezneme volně stojící severovýchodně od středu města, u křižovatky místní komunikace vedoucí do osady Víska a Frýdlantské ulice. Během nedávné rekonstrukce došlo z velké části k výměně historických konstrukcí a prvků za nové objekt většinou znehodnocující. Původně roubený v patře hrázděný, dnes z velké části vyzděný objekt postavený na obdélném půdorysu kryje sedlová střecha s eternitovými šablonami. Dům se severním podélným průčelím obrací k místní komunikaci. V trojdílné dispozici přízemí navazuje na klenutou síň světnice a zděné prostory komor. Patro nad prostorem světnice vynáší podstávka. Vstup na jižním průčelí je osazen v subtilním dřevěném ostění. Oba štíty pokrývá jednoduché svislé bednění. Na severní průčelí kolmo navazuje přízemní přístavba chlévů se sedlovou střechou. (mo)

192 CHRASTAVA

soupisNPU_final_215.indd 192

31.3.2010 10:10:38


OKRES LIBEREC

dům čp. 326 ÚSKP ČR č. rejstříku 16171/5–4329 se st. p. č. 317/2 v k. ú. Chrastava I

Objekt bývalého hotelu Koruna čp. 326 stojí v Liberecké ulici jihovýchodně od náměstí. Dům pocházející z první poloviny 19. století prošel v 80. letech 20. století částečnou asanací, při které byl zbourán velký sál a přilehlé provozy. Patrový zděný dům obdélného půdorysu kryje sedlová střecha s plechovými šablonami. Střechu po obou stranách doplňuje průběžný vikýř. Hladké fasády na jihovýchodním a jihozápadním průčelí v přízemí člení půlkruhově zakončené vpadliny. Hlavní vstup se nachází v zapuštěném prostoru vymezeném dvouramenným schodištěm. Na záchodový rizalit při severovýchodním průčelí navazuje patrová dvorní přístavba postavená na půdorysu písmene L. Vstup umístěný v kolmé části přístavby kryje krátká arkáda s půlkruhově zakončenými oblouky. (mo)

dům čp. 407 ÚSKP ČR č. rejstříku 12617/5–5536 na st. p. č. 446 v k. ú. Chrastava I

Někdejší městská spořitelna byla vystavěna na přelomu 19. a 20. století v historizujícím slohu s převahou novorenesančních prvků. Nachází se na křižovatce ulic Turpišovy a Soudní, jihozápadně od náměstí 1. máje. Patrový objekt půdorysu písmene L má lomenou střechu krytou plechovými šablonami. Uliční průčelí mají zdobné eklektické fasády, v přízemí s pásovou rustikou a štukovými klenáky a maskarony, v patře s pilastry, nadokenními římsami, segmentovými frontony a suprafenestrami. Nad korunní konzolovou římsou se na jižním a východním průčelí nacházejí jednoosé štíty s plasticky provedenými městskými znaky. Hlavní vstup v jižním průčelí je umístěn v bohatě členěném portálu. Prolomený volutový fronton portálu korunuje hlava divého muže s včelím úlem, symbolem pilnosti a spořivosti. Okna přízemí mají půlkruhový záklenek. (pf) Ressel 1903–1905, s. 533–534.

areál textilní továrny čp. 418 a 419 ÚSKP ČR č. rejstříku 52143/5–5943 se st. p. č. 39/1, 39/2, 39/3, 40, 41 a p. p. č. 24/1, 27, 36/1, 36/2, 36/3, 262/4, 287/1 a na st. p. č. 224, 225, 226 v k. ú. Chrastava I

Areál secesní textilní továrny z let 1904–1907 se nachází mezi Andělohorskou ulicí a řekou Nisou, na hranici katastru Chrastavy a Andělské Hory. Projekt a stavbu barevny a apretury realizovala pro společnost Feigl & Widrich firma Gustav Sachers & Anton Krapf. Areál je tvořen správní budovou, výrobními halami, elektrárnou s kotelnou a komínem, vrátnicí, bývalou úpravnou vody a skleníkem. VCPD ČVUT Praha, V003438. Skoumalová 2004, s. 359–360; Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 121; Beran - Valchářová 2007, s. 62.

CHRASTAVA 193

soupisNPU_final_215.indd 193

31.3.2010 10:10:43


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

správní budova čp. 419 Správní budova čp. 419 je situována podél obslužné komunikace, na pravém břehu řeky Nisy. Patrový objekt stojí na obdélném půdorysu a jeho fasádu tvoří režné cihelné zdivo doplněné omítanými plochami. Člení ji středový a dva krajní rizality s mohutnými pilastry vytaženými nad atiku, která zakrývá pohled na plochou střechu krytou živičnými pásy. Na nárožích atiku zdobí květinové girlandy, mezi kterými se nachází deska s reliéfním znakem a iniciálami zakladatelů podniku: „F & W“. Středový rizalit vrcholí vysokým zdobným štítem. Fasádu prolamují rozměrná dřevěná okna se segmentovým zakončením. (pf)

výrobní haly Na východní průčelí správní budovy kolmo navazuje krytá středová komunikace vždy se šesti přízemními výrobními halami řazenými za sebou. Haly prosvětlují sedlové a segmentové světlíky. Střechy jsou zčásti ploché a částečně monolitické válcové konstrukce kryté živičnými pásy. Nad centrální částí objektu se nachází obdélná vodárna vynášená šesti sloupy z režného zdiva. Vodní nádrž lemuje ochoz se zábradlím s florálními motivy. Mezi správní budovou a halami nalezneme čtyřbokou výtahovou věž zakončenou jehlancovou střechou s námětky. K halám přiléhají novodobé přízemní přístavky. (pf)

elektrárna s kotelnou a komínem Pohledově exponovaný objekt nalezneme v severní části areálu. Skládá se ze dvou částí, a to z přízemní části s kotelnou se sedlovou střechou krytou plechovými šablonami a z dvoupatrové k ní kolmo posazené elektrárny. Fasády objektu jsou provedeny také z režného cihelného zdiva doplněného omítanými plochami. Před jižní okapní průčelí kotelny předstupuje středový rizalit se vstupem. Ve vrcholu stupňovitého štítu se opakuje znak s iniciálami: „F & W“. Na kotelnu navazuje spojovacím krčkem válcový tovární komín s oktogonální základnou a profilovanou hlavicí. Elektrárna je opatřena nárožními pilastry vytaženými obdobně jako u správní budovy nad atiku. Rozměrná okna mají půlkruhové zakončení a štítová průčelí zdobí květinové girlandy a znaky s iniciálami: „F & W“. Západnímu průčelí předstupuje jednoramenné schodiště zpřístupňující první patro. (pf)

vrátnice čp. 418 Přízemní objekt čp. 418 vrátnice stojí při vjezdu do areálu, v jeho jihovýchodním cípu. Omítaná stavba má obdélný v uličním průčelí trojboce uzavřený půdorys. Mansardovou střechu kryjí pálené tašky bobrovky a na východní a severní straně jí prostupují zděné vikýře. Hřeben střechy korunují kovové šišky. Ze střechy vystupuje vysoký omítaný komín s profilovanou hlavicí. (pf)

194 CHRASTAVA

soupisNPU_final_215.indd 194

31.3.2010 10:10:47


OKRES LIBEREC

bývalá úpravna vody Patrová cihelná stavba se nachází v jižním cípu areálu. Zchátralý objekt postavený na čtvercovém půdorysu zastřešuje plochá střecha s nízkými atikami. Fasádu prolamují půlkruhově zaklenuté dveřní a okenní otvory, v patře se sdruženými zaslepenými okny. Východně od domku se nacházejí vybetonované filtrační nádrže. (pf)

skleník Drobná stavba stojí na břehu řeky Nisy, jižně od správní budovy. K domku z pálených cihel se zborcenou sedlovou střechou a segmentově zaklenutým vstupem přiléhá nízký sedlový skleník. Objekt se nachází v havarijním stavu. (pf)

CHRASTAVA 195

soupisNPU_final_215.indd 195

31.3.2010 10:10:53


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

sloup se sochou Panny Marie a sochami světců ÚSKP ČR č. rejstříku 25069/5–4328 na p. p. č. 1391/1 v k. ú. Chrastava I

Pískovcový sloup se sochou Panny Marie z roku 1734 stojí v jihozápadní části náměstí. Sousoší nechali zřídit měšťané prostřednictvím starosty Johanna Georga Kandlera. Na dvoustupňovém schodišti se nachází masivní prostorově členěný válec soklu, na kterém stojí užší válec se čtyřmi nikami. Památka vrcholí sochou Panny Marie Immaculaty, kolem níž sedí na římse čtyři putti. Panna Marie oděná v bohatě řasené drapérii stojí na srpku měsíce. Její svatozář je vyskládaná z dvanácti hvězd. Na pilastrech mohutné spodní části sloupu nalezneme osm soch. Klečící sv. Jan Nepomucký je oděn v bohatě řaseném kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou a almucí. Kolem hlavy má svatozář, na které původně bývalo pět hvězd. Socha sv. Antonína Paduánského oděná v jemně řasený řeholní hábit je zobrazena v kontrapostu s volnou levou nohou. Na levé paži má posazeného Ježíška. Svatý Vavřinec zobrazený v obdobném postoji je oděný v jemně zřasené jáhenské dalmatice. Levou rukou přidržuje rošt. V oděvu římského vojáka vidíme zobrazeného sv. Floriána s mečem a korouhví, který v pravé ruce nese vědro s vodou. Socha sv. Víta se představuje v jemně nařaseném civilním vznešeném oděvu. V levé ruce drží knihu, na které stojí kohout a v pravé ruce přidržuje palmovou ratolest. Esovitě prohnutá socha sv. Václava v mírném nakročení je zobrazena ve zbroji s praporcem, štítem s orlicí a na hlavě má posazenou knížecí čapku. Ke kmeni stromu přivázaný sv. Šebestián má tělo zahalené pouze bederní rouškou. Z levé strany mu na pomoc spěchá anděl. Socha sv. Josefa oděná v bohatě řasený spodní šat a svrchní plášť vede levou rukou Ježíška a v pravé ruce drží zavřenou knihu. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Chrastava; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 220, 501 a 561. Ressel 1903–1905, s. 522; Kühn 1934, s. 147–148; Šorm - Krajča 1939, s. 130–131; UPČ I, 1977, s. 535; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 214–220; Vydra 2003_a, s. 62–65.

socha sv. Jana Nepomuckého ÚSKP ČR č. rejstříku 37392/5–4331 na p. p. č. 1386/1 v k. ú. Chrastava I

Sochu sv. Jana Nepomuckého stojící poblíž kostela sv. Vavřince dal na svůj náklad zhotovit děkan Joseph Wondrak roku 1801. Kvadratický profilovaně zakončený sokl vynáší čtyřboký dřík vrcholící bohatě profilovanou římsou. Na ukončení římsy se nachází jednou odstupňovaný nástavec, na kterém stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Světec je oděn v jemně řaseném kanovnickém rouchu, které tvoří mimo jiné klerika, rocheta a almuce. Na hlavě má posazený kvadrátek. Svatý Jan Nepomucký držel původně v rukou kříž. Nad levou rukou světce je umístěna palmeta, která sem byla vkomponována později. Na přední části soklu nalezneme obdélné pole, kolem kterého je svěšen mohutný feston z vavřínových listů. Na přední straně dříku se nachází obdélné pole s nápisem: „DIVO / IOANNI / NEPOMUCENO / EREXIT / DECANUS / WONDRAK / .1801.“. Kolem horní části tohoto pole je ze dvou kamenných kolíků opět svěšen mohutný feston z vavřínových listů. Na pravé a levé straně dříku vidíme vpadlá obdélná zrcadla. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Chrastava; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 505 a 578. Vydra 2003_a, s. 61.

196 CHRASTAVA

soupisNPU_final_215.indd 196

31.3.2010 10:10:59


OKRES LIBEREC

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 25366/5–4325 na p. p. č. 312 v k. ú. Chrastava I

Kříž se nachází v Nádražní ulici, západně od autobusového nádraží, u domu čp. 202. Památku nechal zřídit v roce 1804 na svém pozemku majitel koželužny Franz Ramisch (Hamisch). Na dvou kamenných stupních stojí hranolový sokl, na němž spočívá čtyřboký dřík zakončený bohatě profilovanou volutovou římsou. Na čelní straně soklu se nachází prázdné obdélné pole, kolem kterého je svěšen mohutný feston z vavřínových listů. Uprostřed čelní stany dříku je oválné vavřínem lemované zrcadlo, v horní části ozdobené rostlinným motivem. V zrcadle se nachází hůře čitelný nápis: „Wer hier vorüber / geht, das Kruzifix verehre, / Bet aber Jesum an / nach unsere Kirche / Lehr“. Na bočních stranách fundamentu vidíme obdélná pole, která v horní části dekoruje mašle. Zadní stranu dříku zdobí ryté obdélné pole. Mezi volutami římsy jsou svěšeny dva hrozny. Pod volutami se nachází drobná růžice. Hranolový fundament vrcholí jednoduchým železným křížem. Korpus ukřižovaného Krista chybí. Podle archivního materiálu doplňovala kovový kříž tabulka s nápisem: „[Das Bild du hier siehst, / Ist weder Gott noch / Mensch / doch der, den dirs vor / stellet / Ist wahrlich Gott und / Mensch.]“. Pravé rameno kříže zdobí rozeta. Stejně tak byla zdobena i ramena zbývající. Na zadní straně se nachází nečitelný nápis. (jš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Chrastava.

kašna ÚSKP ČR č. rejstříku 41510/5–4326 na p. p. č. 1391/1 v k. ú. Chrastava I

Barokní pískovcová kašna stojící ve střední části náměstí nahradila starší dřevěnou kašnu z roku 1680. Kašnu od hrádeckého kameníka Christiana Riemera nechalo 16. října 1707 z nákladu 302 zlatých postavit město. Na nízké základně spočívá osmiboká barokně profilovaná nádrž, kterou v horní části zpevňuje kovaná obruč. Dno nádrže tvoří obdélné pískovcové desky. Uprostřed kašny se nachází novodobý vývod vody provedený v podobě osmibokého jehlanu s mělkou miskou. Na jihozápadní straně je v plastické kartuši tesaný nápis: „Renoviert AO 1775 / Unter amt von den Herren / Joh. Jos. Weitman Bürgerm. / Joh. Franz. Lichtner Stadtrichter / Ignatz Kandler Rathstfr.“. Na severovýchodní straně je fragment nápisu pod reliktem plastické kartuše s drapérií: „A 17 07 / Daniel Si[tte] Der Zeit [S]tadt Riec[hter]“. Na rohu severovýchodní a východní strany čteme nápis: „[J]ohan Samu[el] Schencke / [D]er Zeit Raths [Freun]d[e]“ a na rohu jihovýchodní a východní strany: „[Wencesl]aus Reylich / Der [Zeit] Bürgemeister“. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 499. Kühn 1934, s. 148–149.

most ÚKSP ČR č. rejstříku 22232/5–4321 na p. p. č. 1478 v k. ú. Chrastava I

Původně ocelový silniční most přes říčku Jeřici z roku 1907 s horní železobetonovou mostovkou se nachází ve Spojovací ulici. Mostovku s živičným povrchem nese pět ocelových, navzájem snýtovaných plnostěnných nosníků. Mostní svršek byl původně dlážděn dřevěnými kostkami. Při opravě v 50. letech 20. století byla do mostní konstrukce vložena železobetonová deska. Most doplňuje subtilní kované zábradlí. V úrovni nýtovaných spojů jednotlivých nosníků na návodní i povodní straně se nacházejí čtyři zdobné konzoly. K nosníkům jsou přinýtovány volutové ornamenty z kovaných prutů. Na obou březích na počátku zábradlí nalezneme vždy dva bohatě zdobené kovové kandelábry. Konstrukce a všechny prvky mají světle šedý nátěr. (pf) VCPD ČVUT Praha, V002043. Šťastný 1993, s. 327–328; Hlušičková 2002, s. 124; Josef 2002, s. 179; Beran - Valchářová 2007, s. 64.

CHRASTAVA 197

soupisNPU_final_215.indd 197

31.3.2010 10:11:03


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Chrástná obec Osečná (Krassa) Ves s rozptýlenou zástavbou situovaná při hospodářském dvoře s tvrzí se nachází půl kilometru západně od Osečné. V písemných pramenech nalezneme jméno této vsi poprvé v roce 1405, kdy se zmiňuje Petr z Chrástné vystupující v soudní při o dědictví v Řehnicích. Lze předpokládat, že již v této době v Chrástné existovalo jeho sídlo. Ves až do 16. století patřila pod panství hradu Děvín. V roce 1581 ji Karel z Biberštejna postoupil Šalamounovi Blektovi z Útěchovic. Ten zde vytvořil samostatný statek a postavil tvrz, která se v písemných pramenech poprvé objevuje v roce 1591. Po další řadě majitelů se ves v roce 1714 dostala do rukou hraběte Ludvíka Josefa Hartiga, který ji začlenil do strážského panství. Ves si až do konce druhé světové války udržela zemědělský charakter. Po následném odsunu německého obyvatelstva se osídlení dramaticky snížilo ze 122 na 34 osob. Ve druhé polovině 20. století se ves stala součástí Osečné.

brána se sochou sv. Vendelína ÚSKP ČR č. rejstříku 15229/5–4405 na st. p. č. 5

Barokní brána se sochou sv. Vendelína je součástí někdejšího renesančního hospodářského dvora s tvrzí situovaného severozápadně od vsi. Tvrz se statkem písemně doloženou k roku 1591 nechal vystavět Šalamoun Blekta z Útěchovic. Jeho potomci na ní sídlili do třicetileté války. Roku 1628 ji získal Volf ze Šlejnic. V roce 1714 dvůr koupil Ludvík Josef Hartig a připojil ji ke strážskému panství. Tvrz tím ztratila rezidenční funkci a nadále sloužila jako účelová budova hospodářského dvora. Během 18. století dostal celý dvůr i s tvrzí jednotnou barokní úpravu. Samotnou bránu nalezneme mezi dvěma hospodářskými budovami v severovýchodní části dvora. Zděnou omítanou bránu kryje řada tašek bobrovek vyskládaných do valbové stříšky. Plochu brány člení postranní lizény a profilovaná korunní římsa. Vlastní půlkruhově zakončený otvor lemuje profilované pískovcové ostění. Na jeho klenáku nalezneme připevněný pískovcový erb rodu Hartigů. Otvor brány je osazen novodobými svařovanými vraty. V ose nad klenákem se na koruně zdiva nachází pískovcová socha sv. Vendelína stojící na nízkém podstavci. Světec oděný ve splývavém pastýřském rouchu je zpodobněn v kontrapostu pravé nohy a s hlavou krytou širokým kloboukem. U nohou mu leží kůň a býk. (mo) SOkA Liberec, FÚ Osečná, nezprac. fond. Hantschel 1911, s. 1052; Svoboda a kol. 1998, s. 246.

198 CHRÁSTNÁ

soupisNPU_final_215.indd 198

31.3.2010 10:11:08


OKRES LIBEREC

Jablonné v Podještědí (Deutsch Gabel) Jablonné v Podještědí vzdálené šestnáct kilometrů západně od Liberce leží na ploché ostrožně nacházející se v těsné blízkosti Lužických hor a navazujícího Ještědského hřbetu. Město vzniklo na staré zemské tzv. Záhvozdské stezce vedoucí do královského města Žitavy a dále do Lužice. Počátky Jablonného nejsou zatím dostatečně objasněny. Okolní krajina byla kolonizována kolem poloviny 13. století, ale osídlení na místě dnešního města může být starší. Jméno Jablonné se odvozuje od latinského slova gabella (celnice) poukazující na funkci, kterou raně středověké sídlo zřejmě plnilo. První písemná zmínka v listině olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu pochází z roku 1249. Rozhodující vliv na městskou lokaci a osídlení okolí měl Havel z Lemberka, příslušník rodu Markvarticů. Havlovým hlavním sídlem se roku 1241 stal hrad Lemberk (Löwenberg) vzdálený dva kilometry severovýchodně od Jablonného. Havel z Lemberka se svou manželkou Zdislavou nechal ve městě postavit románsko-gotický kostel sv. Kříže a klášter dominikánů s kostelem sv. Vavřince. Město bylo vysazeno jako typické lokační sídlo na ortogonální soustavě, která však vykazuje řadu atypických rysů včetně excentricky umístěného náměstí. Zástavbu města předurčenou tvarem ostrožny chránily od 13. století hradby. Město osídlili pravděpodobně výhradně němečtí osadníci. Přes počáteční velkorysost lokace města a církevních staveb a existenci královské žitavské stezky získalo Jablonné důležité městské výsady až ve druhé polovině 14. století. K roku 1280 se město osamostatnilo od lemberského panství. V osmdesátých letech 14. století koupil Jablonné i s okolními vesnicemi Jindřich Berka z Dubé. Při pozdějším rodinném vyrovnání Berků na konci 14. století byl vývoj města zkomplikován následným rozdělením panství i města mezi dvě vrchnosti. To se projevilo i v české podobě jména, které se změnilo z Jablonná na (dvě) Jablonné. Během 15. století bylo město několikrát těžce poškozeno. Proti Berkům z Dubé se několikrát obrátili husité, kteří v roce 1425 a 1426 město včetně dominikánského kláštera vypálili. Klášter byl provizorně opraven až v roce 1510. V roce 1468 vyplenila Lemberk, Jablonné a Ralsko lužická vojska. Během 16. století započal krátký rozvoj města spojený s novými privilegii a rozvojem cechovní výroby. V letech 1565–1572 byl postaven na místě sousední vsi Krotenful renesanční zámek Nový Falkenburk ležící v současné části obce Zámecká. V průběhu třicetileté války bylo město znovu několikrát zpustošeno. Teprve na konci 17. století se Jablonné začalo více rozrůstat. V roce 1683 byl nově vystavěn dominikánský klášter, který v letech 1699–1722 doplnila monumentální stavba dnešní baziliky minor. Noví majitelé panství Pachtové z Rájova během druhé poloviny 18. století přestavěli zámek Nový Falkenburk a podíleli se na stavbě dalších barokních objektů ve městě. Bohužel v roce 1788 celé město včetně kostelů vyhořelo. Novodobý vývoj Jablonného nebyl ani přes výhodnou komunikační polohu křižovatek císařských silnic výrazný. Koncem 19. století se město rozšířilo o výstavbu rodinných domků a textilních továren. Teprve v roce 1905 bylo Jablonné napojeno na Ústecko-teplickou dráhu. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a po následném dosídlení klesl předválečný počet 2 310 osob na 1 557. V roce 1955 byl změněn název Německé Jablonné na Jablonné v Podještědí. Kulturní a společenský rozvoj, který během druhé poloviny 20. století víceméně stagnoval, oživl až po roce 1989. I přes některé nevhodné zásahy a částečné demolice si jádro města uchovalo svůj historický urbanismus s řadou architektonicky hodnotných staveb, což vedlo v roce 1992 k vyhlášení centra městskou památkovou zónou. V roce 1996 bylo prohlášeno širší okolí hradu Lemberk za památkovou krajinnou zónu.

JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ 199

soupisNPU_final_215.indd 199

31.3.2010 10:11:14


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

areál kostela sv. Vavřince a sv. Zdislavy ÚSKP ČR č. rejstříku 23458/5–2997 NKP se st. p. č. 1 KP se st. p. č. 2/1

Středověký později barokně přestavěný areál kláštera s kostelem sv. Vavřince a sv. Zdislavy nalezneme při východním okraji historického jádra města, na Dominikánském náměstí. K impozantní stavbě kostela, současné bazilice minor, přiléhá dominikánský klášter s rajským dvorem. Klášter založený před rokem 1252 Havlem z Lemberka téměř zanikl za husitských válek. Až v roce 1510 vznikly na torzu klášterních budov provizorní dřevěné objekty. Od roku 1683 byly zbytky kláštera postupně demolovány a na jejich místě vystavěny nové barokní budovy. Josef II. zrušil roku 1786 konvent a řeholníci jej museli opustit. Kostel sloužící nově jako farní navíc v roce 1788 částečně poškodil požár. Po roce 1945 byla činnost dominikánského konventu na krátkou dobu obnovena. Jeho působení však bylo v 50. letech 20. století násilně přerušeno a inventář kláštera se postupně ztratil. Budovy konventu postupně chátraly až do 90. let 20. století, kdy se započalo s jejich postupnou obnovou. Areál je součástí městské památkové zóny. Kostel sv. Vavřince a sv. Zdislavy se stal nařízením vlády České republiky z roku 2008 národní kulturní památkou. NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 424, SHP 30, SHP 198 a SHP 202. Koch b. d., s. 58–61; Blažíček - Preiss 1948, s. 5–32; UPČ I, 1977, s. 560–563; Kuča 1997, s. 540; Blažková 1998, s. 41–43; Vlček - Sommer - Foltýn 1998, s. 262–266; Kotalík 2001, s. 160; Slabý 2001, s. 197–216; Buben 2006, s. 94–96.

200 JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ

soupisNPU_final_215.indd 200

31.3.2010 10:11:16


OKRES LIBEREC

kostel sv. Vavřince a sv. Zdislavy Původně gotický kostel založený spolu s klášterem se poprvé připomíná k roku 1252. Na jeho místě byla v letech 1699–1722 postavena monumentální barokní stavba podle projektu vídeňského architekta Johanna Lucase von Hildebrandta (1668–1745). V roce 1699 došlo k položení základního kamene u jižní strany ještě stojící původní chrámové budovy zbourané až roku 1700. Na stavbě kostela se mezi lety 1699–1706 podílel stavitel Pietro Bianco působící v Litoměřicích. Od roku 1708 stavbu řídil Domenico Perini ve spolupráci s kameníkem Davidem Praumonem. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1713. Práce na výzdobě interiérů však pokračovaly až do roku 1769. Farní a poutní chrám sv. Vavřince v roce 1996 povýšil papež Jan Pavel II. na baziliku minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Zděnou orientovanou centrální stavbu korunuje mohutná kupole doplněná dvěma průčelními věžemi. Půdorys kostela vychází z obdélníku, který na východě přechází v segmentově ukončený presbytář a na západě se konvexně vzdouvá střední osa hlavního vchodu. K bohatě architektonicky vyvinutému patrovému hlavnímu průčelí se třemi portály se připojují hranolové dvoupatrové věže. Fasádu člení nárožní pilastry a v druhém patře polosloupy. Věže zastřešují zdvojené helmice. Plochu středního konkávního rizalitu rozdělují pilastry, niky a polokruhové okno. Tuto část uzavírá balustrádová atika, která nese pět kopií soch od Johanna Františka Bienerta. Jedná se o sv. Prokopa, sv. Jana Křtitele, Pannu Marii Immaculatu, sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého (originály soch byly v druhé polovině 20. století nahrazeny kopiemi a převezeny ke kostelu sv. Jana Nepomuckého ve Velkém Valtinově). V nikách široce rozevřeného průčelí nalezneme sochy, které souvisí se zasvěcením a řádovou příslušností chrámu. Po stranách vchodu stojí sochy sv. Vavřince a sv. Zdislavy a v patře oba hlavní představitelé řádu sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský. Boční průčelí baziliky jsou hladká členěná mírně vystupujícími středními rizality a obdélnými půlkruhově zakončenými okny. Presbytář uzavírá apsida zaklenutá konchou se třemi okny. Pod kostelem je umístěna krypta přístupná z prostoru podkruchtí. Na jihozápadní straně krypty pod lodí se nachází hrobka s ostatky sv. Zdislavy. (jš, mo)

klášter s rajským dvorem Barokní klášterní budova stojící na místě původního gotického dominikánského konventu přiléhá ke kostelu sv. Vavřince od severovýchodu. V roce 1683 došlo k demolici starých a provizorních budov kláštera a na jejich místě pravděpodobně pod vedením stavitele Pietra Bianca pomalu rostla nová barokní stavba. Obnova konventu, kterou inicioval tehdejší majitel Jablonného František Antonín hrabě Berka z Dubé, byla z velké části dokončena v roce 1696. Patrová zděná stavba vymezuje svými čtyřmi křídly čtvercový rajský dvůr obehnaný arkádou ambitu. Valbové střechy propojené v nestejných hřebenových výškách kryje asfaltový šindel. Jednotlivá průčelí opatřená hladkými omítkami částečně člení lizénové rámce a profilovaná korunní římsa. Okna lemují pískovcové šambrány s uchy a parapety. Při jihozápadním nároží nalezneme vstupní předsíň s fortnou, která se zdobností přibližuje západnímu průčelí chrámu. Tento dodatečně vložený prvek tvoří přechod mezi jednoduchou architekturou konventu a zdobným průčelím chrámu. Patrovou předsíň zakončuje volutový štít. Nad vstupem umístěným ve zdobeném pískovcovém portálu nalezneme dva dominikánské erby lemované kardinálským kloboukem a biskupskou mitrou. Štít předsíně nese menší erb patřící hrabatům z Vrbna. Rajský dvůr tvoří zatravněná plocha s parkovou úpravou obklopená arkádami ambitu. Na jednotlivá vnitřní průčelí připadají vždy čtyři nově zasklené půlkruhově zakončené oblouky. Od severu na budovu navazuje klášterní zahrada obehnaná neomítanou ohradní zdí. (mo)

JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ 201

soupisNPU_final_215.indd 201

31.3.2010 10:11:20


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

bývalý kostel Narození Panny Marie ÚSKP ČR č. rejstříku 31266/5–2999 se st. p. č. 317

Bývalý farní kostel původně zasvěcený sv. Kříži (nejpozději od roku 1352 děkanský) byl vystavěný pravděpodobně kolem poloviny 13. století. Nachází se u městských hradeb, v jihovýchodní části města, na území městské památkové zóny. První zmínky o něm najdeme v listinách pražského biskupa Tobiáše z Bechyně z let 1279–1290. Biskup v nich povolil cisterciáckému klášteru v Hradišti nad Jizerou kostel spravovat. Cisterciáci zde zároveň zřídili proboštství či klášterec, jak uvádí Karel Kuča. V první polovině 15. století kostel vypálili husité. K jeho obnově a zároveň novému zasvěcení Narození Panny Marie došlo v roce 1457. Stavba ještě několikrát při požárech města vyhořela. Na počátku 80. let 18. století architekt Filip Heger (kolem 1734–1804) chrám barokně přestavěl. Rozšířil ho o předsazenou západní část s věží a upravil loď. V roce 1786 objekt ztratil statut farního kostela, jímž se nově stal dominikánský kostel sv. Vavřince. O dva roky později, v roce 1788, objekt znovu vyhořel, ale již nebyl obnoven a chátral. Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 jej uvádí jako zříceninu. V roce 1863 kostel zakoupili právováreční měšťané a přestavěli ho na pivovar. V letech 1945–1971 zde sídlila škola. Poté budova znovu chátrala, až v roce 2000 došlo k samovolnému zřícení části střechy. V současné době slouží věž kostela, která se západní částí prošla v nedávné době rekonstrukcí, jako rozhledna. Bývalá kostelní loď nemá prozatím využití a nachází se ve špatném stavebně technickém stavu. Zděnou omítanou jednolodní stavbu kryje valbová střecha s vikýři ve tvaru volských ok vyskládaná z tašek bobrovek. Z dynamicky pojatého západního průčelí zdobeného svazkovými pilastry vychází mohutná hranolová věž s ochozem, kterou po rekonstrukci kryje stanová střecha. Ze středověké kostelní stavby se dochovala mimořádně rozměrná loď s obvodovým zdivem, okny a vstupním portálem. Po přestavbě objektu na pivovar nahradila bývalý presbytář s kryptou novostavba s pivovarskými sklepy a také došlo k přepatrování kostelní lodi včetně úpravy bočních průčelí a nástavbě věže. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30 a SHP 73. Koch b. d., s. 59–60; UPČ I, 1977, s. 563; Gabriel - Macek - Zahradník 1994, s. 31–42; Kuča 1997, s. 539–540; Blažková 1998, s. 29–31; Kracíková - Smetana 2000, s. 69–73; Vlček 2004, s. 224–225.

202 JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ

soupisNPU_final_215.indd 202

31.3.2010 10:11:24


OKRES LIBEREC

špitální kaple sv. Volfganga ÚSKP ČR č. rejstříku 46468/5–2998 se st. p. č. 41

Kaple sv. Volfganga je situována na Horním předměstí, v ulici Zdislavy z Lemberka, severovýchodně od centra města. Byla postavena mimo bývalé městské hradby u středověké cesty, dnešní hlavní silnice vedoucí do Liberce. Nachází se na území městské památkové zóny. První písemné doklady o objektu, který původně pravděpodobně sloužil jako kaple jablonského proboštství cisterciáckého kláštera v Hradišti nad Jizerou, pocházejí z let 1279–1290. Od roku 1421 až do roku 1945 budova sloužila jako špitální kaple. Stavba přimykající se k domu čp. 333, patrně pozůstatku bývalého špitálu, má raně gotické jádro ze 13. století. Rozsáhlé renesanční přestavby doznala následně v 16. století. Od rekonstrukce v roce 1961 slouží jako smuteční obřadní síň. Prostá jednolodní stavba stojí na zhruba čtvercovém půdorysu s pětibokým závěrem, který je mírně osově vychýlený k severu. Valbovou střechu s oplechovaným sanktusníkem kryjí eternitové šablony. Hlavnímu severozápadnímu průčelí směřujícímu ke komunikaci vévodí pískovcový znak majitelů panství Pachtů z Rájova z roku 1770. Znak je umístěn v mělké nice nad kamenným půlkruhově zakončeným renesančním portálem s klenákem. Jižní stranu presbytáře a severovýchodní průčelí lodi prosvětlují gotická okna s lomeným obloukem. Ostatní okenní otvory na objektu jsou mladší. Od roku 1961 fasádu kaple zdobí rekonstruovaná sgrafitová rustika. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30. UPČ I, 1977, s. 563; Kuča 1997, s. 540; Blažková 1998, s. 70–71; Kracíková - Smetana 2000, s. 74–76.

dům čp. 16 ÚSKP ČR č. rejstříku 26232/5–3006 se st. p. č. 309

Dům čp. 16 je situovaný v řadové zástavbě východní strany náměstí Míru. Budova stojí na středověké parcele a v jádru obsahuje části předchozích staveb. Nejstarší část domu lze vysledovat v prostorách sklepů pocházejících z 15. století. Velká část konstrukcí pochází z výstavby nového částečně roubeného objektu budovaného po velkém požáru náměstí v roce 1788. Stavba poté během 19. století prošla řadou dalších úprav a současnou podobu dovršila úpravou západního průčelí ve 20. letech 20. století. Objekt je součástí městské památkové zóny. Částečně roubený omítaný tříktraktový dům postavený na mírně kosodélném půdorysu směřuje západním okapovým průčelím do náměstí. Mansardovou střechu, která do dvorního přízemního traktu přechází ve třechu sedlovou, kryjí eternitové šablony. Prostor podkroví prosvětluje průběžný vikýř umístěný ve spodní části mansardy. Členění východního průčelí provedené v duchu geometrické secese navazuje na předchozí klasicistní řešení. Bohaté členění fasády spočívá mimo jiné ve střídání hladkých a hrubých omítek doplněných čtyřmi odstíny barevnosti. Fasádu člení rustikované lizény doprovázené řadou obdélných vertikálně situovaných pásů s vejcovci. Hlavní vstup ukončený stlačeným obloukem rámuje pravoúhlý pískovcový portál. Replika dvoukřídlých dveří rámové konstrukce navazuje na poutec s nadpražním okénkem. K východnímu průčelí s hladkými omítkami přiléhá kolmá přístavba s pultovou střechou. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30 a SHP 152.

JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ 203

soupisNPU_final_215.indd 203

31.3.2010 10:11:30


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 31 ÚSKP ČR č. rejstříku 25110/5–3008 se st. p. č. 298

Dům čp. 31 z přelomu 18. a 19. století se nachází ve Školní ulici, jižně od Dominikánského náměstí. Objekt je součástí městské památkové zóny. Roubený patrový dům postavený na obdélném půdorysu rozšiřuje v severozápadním směru druhý částečně hrázděný trakt. Sedlovou střechu s průběžným vikýřem kryjí eternitové šablony. Patro je mírně předsazené na úroveň zhlaví stropních trámů světnice. Na roubenou síň v přízemí navazuje v levém směru světnice a v pravém směru zděná komora. Vstup uvozený třemi vyzděnými stupni je osazen jednoduchým trámkovým ostěním s nadpražním okénkem a replikou historických dveří. Okna lemují jednoduché šambrány s parapety. Jihozápadní štít kryje jednoduché bednění rozdělené do dvou vodorovných polí. K severozápadnímu průčelí přiléhá drobná kolmá přístavba s krytou pavláčkou. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30.

dům čp. 93 ÚSKP ČR č. rejstříku 32857/5–3010 se st. p. č. 274

Samostatně stojící dům čp. 93 pocházející z přelomu 18. a 19. století stojí v ulici Karolíny Světlé, severozápadně od náměstí. Objekt je součástí městské památkové zóny. Roubený patrový objekt poměrně krátkého obdélného půdorysu rozšiřuje v jihozápadním směru kolmé patrové křídlo. Sedlové střechy rozšířené u hlavního objektu námětky kryje eternit a falcovaný plech. Asymetrická dispozice vychází z roubené světnice a částečně zděné síně. Patro nad světnicí vynáší jednoduchá podstávka. Roubení v celé ploše kryje jednoduché vodorovné bednění a oba štíty vyplňuje svislé bednění. Pouze na jihovýchodním průčelí nalezneme odhalené roubení patra a zdivo přízemí provedené z pískovcových štuků. Kolmé křídlo spočívá na shodné vyzdívce, která v tomto případě nese hrázděné patro. Dvorní průčelí křídla s krytou pavlačí je z větší časti obložené sololitovými deskami. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30.

dům čp. 104 ÚSKP ČR č. rejstříku 100082 se st. p. č. 257

Dům čp. 104 pocházející z počátku 19. století je situovaný v ulici Karolíny Světlé, severozápadně od náměstí. Původně patrně roubený dům byl během 19. století částečně vyzděn a na počátku 20. století prošel úpravou fasád. Současně s tím přibyla k základní hmotě objektu větší přístavba. Dům je součástí městské památkové zóny. Patrovou zděnou stavbu obdélného půdorysu kryje sedlová střecha s asfaltovým šindelem. Půdorys domu rozšiřuje v severovýchodním směru patrová přístavba s téměř rovnou střechou. Průčelí, včetně přístavby, jsou opatřena omítkami hrubší struktury a okrové barevnosti. Pouze jihozápadní průčelí obrácené do ulice člení bohatá štuková výzdoba s prvky art deco. Rostlinné a geometrické vzory doplňují částečně zachované starší rozvržení plochy fasády, které vymezují lizénové rámce a okenní šambrány. Osově umístěný vstup je osazen dvoukřídlými částečně prosklenými dveřmi rámové konstrukce. Dveřní otvor doplňuje v horní části štuková výzdoba se zrcadlem, které nese nápis: „Nr. 104“. Oba štíty chrání vyskládaná břidlice, přičemž severozápadní štít je opticky dělen na tři vodorovná pole složená z různě velkých šablon. K severnímu průčelí přiléhala vrata vjezdu do zahrady provedená ve stylu, který korespondoval s řešením fasády. Křídla vrat snýtovaná z páskové oceli vytvářela pozvolný lomený oblouk. Spodní část chránilo nepravidelně tvarované oplechování. Vrata byla v nedávné době vyměněna za nová typově nevhodná. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30.

204 JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ

soupisNPU_final_215.indd 204

31.3.2010 10:11:43


OKRES LIBEREC

dům čp. 147 ÚSKP ČR č. rejstříku 14340/5–3005 se st. p. č. 225

Dům čp. 147 stojící na středověké parcele umístěné v řadové zástavbě nalezneme v ulici Zdislavy z Lemberka, severovýchodně od náměstí. Objekt postavený před rokem 1843 získal svoji současnou podobu koncem 19. století. Stavba je součástí městské památkové zóny. Patrový zděný dům obdélného půdorysu se obrací svým jihovýchodním štítovým průčelím do ulice. Polovalbovou střechu kryje falcovaný plech. Výzdoba fasády pocházející z konce 19. století je provedena v novobarokním stylu doplněném secesními prvky. Vertikálně ji člení čtveřice lizén se zdobnými římsovými hlavicemi. Horizontálně fasádu rozděluje patrová římsa se zubořezem a profilovaná korunní římsa. Pravoúhlé okenní otvory lemují plastické šambrány. V přízemí nalezneme dvojici vstupů a jednoduchý obdélný výkladec. Středově umístěný vstup do někdejší lékárny rámuje půlkruhové štukové ostění zakončené naznačeným klenákem s reliéfním číslem domu: „147“. Klenák zdobený festony korunuje reliéf ležícího lva. Průčelí vrcholí dvoudílným bohatě zdobeným volutovým štítem. K severovýchodnímu průčelí s hladkou fasádou se přimyká patrová dvorní přístavba se sedlovou střechou. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30. Blažková 1998, s. 69.

dům čp. 161 ÚSKP ČR č. rejstříku 23365/5–3007 se st. p. č. 159

Dům čp. 161 stojící na středověké parcele se nachází v západní frontě náměstí Míru. Současná podoba domu pravděpodobně pochází z konce 18. století, kdy se po velkém požáru náměstí v roce 1788 obnovovala jeho zástavba. Stavba je součástí městské památkové zóny. Patrový zděný objekt postavený na obdélném půdorysu se východním průčelím obrací do náměstí. Mansardovou střechu krytou vláknocementovými šablonami ukončuje na západním dvorním průčelí štít. Podkroví prosvětluje trojice drobných sedlových vikýřů s kruhovými okny. Rustikované přízemí člení dvojice okenních otvorů lemovaných pískovcovým ostěním osazených ve zdobných pískovcových portálech s naznačenými klenáky a festony. Klenák hlavního vstupu nese tesané iniciály a číslo domu: „JK / No: 162“ a na klenáku druhého vstupu nalezneme reliéf kotvy s iniciálami: „F G L“. Dveřní i okenní otvory jsou osazeny volnými kopiemi historických výplní. Plochu patra rozděluje čtveřice lizén zakončených zdobnými pískovcovými hlavicemi a štuková podparapetní zrcadla. Okenní otvory rámují pískovcová ostění s uchy. Západní dvorní průčelí je hladce omítnuté. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30.

areál domu čp. 335 ÚSKP ČR č. rejstříku 47223/5–3011 se st. p. č. 39

Areál tzv. Pachtovského zámečku s dvojicí bran je situován při ulici Zdislavy z Lemberka, severovýchodně od náměstí Míru. Objekt si nechali kolem roku 1770 postavit tehdejší majitelé falkenburského panství Pachtové z Rájova. Návrh stavby zřejmě pocházel z okruhu stavitele Jana Josefa Wircha (1732–1783). NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30. Koch b. d., s. 61–62; UPČ I, 1977, s. 560; Kuča 1997, s. 539.

dům čp. 335 V domě čp. 335 původně loveckém zámečku sídlil vrchní panský hajný. Koncem 18. století byla v části domu zřízena pošta. V roce 1813 zde pobýval francouzský císař Napoleon Bonaparte. V severozápadním nároží je osazen raně barokní tordovaný sloup Nejsvětější Trojice z roku 1682. Patrový zděný objekt palácového typu obdélného půdorysu se obrací

JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ 205

soupisNPU_final_215.indd 205

31.3.2010 10:11:48


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

svým severozápadním průčelím ke komunikaci. Mansardovou střechu kryjí břidlicové šablony. Symetričnost severozápadního průčelí zdůrazňuje oblý rizalit zakončený trojúhelným štítem s obdélným nástavcem nesoucím dvojici pískovcových váz. K jihovýchodnímu průčelí přiléhá odstupňovaný schodišťový rizalit. Průčelí člení průběžné patrové a korunní římsy. Ve vertikálním směru jsou fasády částečně rozděleny obdélnými štukovými zrcadly. Okenní otvory lemují plastické šambrány doplněné suprafenestrami. Osově umístěný vstup na severozápadním průčelí rámuje pravoúhlý pískovcový portál s maskarónem. Okenní i dveřní otvory jsou osazeny replikami historických výplní. Nad vstupem nalezneme balkón opatřený kovaným zábradlím a vynášený třemi pískovcovými konzolami. (mo)

brány Na severovýchodní průčelí přiléhá z obou stran dvojice identických bran. Zděné omítané brány kryje koruna vyskládaná z tašek bobrovek. Půlkruhově zakončené otvory lemují jednoduché štukové šambrány. Brány jsou osazeny zjednodušenými replikami historických kovaných vrat. (mo)

městské hradby ÚSKP ČR č. rejstříku 34360/5–3003 se st. p. č. (v rozsahu hradby) 3/1, 3/3, 21/1, 24, 94, 118, 149/1, 150, 151, 165/2, 166, 167, 180, 188, 191, 198, 200/2, 201/2, 305/2, 306/2, 317, 319, 475, 487, 726 a p. p. č. 20/3, 25/1, 84, 85, 86, 87, 90, 91, 92/1, 92/2, 94/1, 94/2, 96/1, 97, 98, 99, 101/1, 101/2, 102, 103/1, 103/2, 104, 105, 106, 107, 108/1, 113/1, 113/3, 116, 117, 118, 119, 186, 190/2, 202, 307/2, 317/2, 1262/5, 1262/15, 1262/29, 1440, 1441, 1451

Opevnění Jablonného v Podještědí bylo vybudováno jako fortifikační prvek využívající přirozené morfologie terénu, na kterém vzniklo samotné město. Hradby kopírovaly terénní hranu nevýrazné ostrožny, přičemž uzavíraly městský okruh na poměrně nepravidelném půdorysu. Vzhledem k převýšení terénu vně hradby došlo k vybudování hradebního příkopu pouze místně, zejména v severní části opevnění. První písemný doklad o existenci městských hradeb nalézáme k roku 1399, kdy se ale praví o již vybudovaných a fungujících hradbách. K založení městských hradeb tedy došlo dříve, snad již ve 13. století v souvislosti s rozvojem středověkého města. Městské opevnění bylo zbudováno jako lícované zdivo s litým jádrem zpevněné v nárožích a místně i plošně armováním z pískovcových bloků. Dodnes dochované části hradby vykazují u paty zdiva značnou šíři, a to až 160 centimetrů. Okruh městských hradeb posilovalo v jeho průběhu několik pravoúhlých bašt a byl prolomen dvěma dnes známými bránami. Horní brána na severní straně města není dnes již patrná. Dolní neboli Pražská brána na opačném konci města sloužila jako součást branské věže s mohutnou padací mříží. Na konci 19. století pozměnily celkový obraz městských hradeb stavební úpravy. Došlo zejména k poboření branské věže a později i k zániku Horní brány. (rt) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30, SHP 56 a SHP 209. Kuča 1997, s. 539; Blažková 1998, s. 18–24.

sloup se sousoším Nejsvětější Trojice ÚSKP ČR č. rejstříku 47269/5–3001 na p. p. č. 1262/2

Sloup se nachází v ulici Zdislavy z Lemberka, při nároží bývalé pošty čp. 335. Památku nechal údajně zřídit pošmistr Johann Feuereisen. Na dynamicky pojaté hranolové základně zakončené jednoduchou římsou stojí členitý nástavec s reliéfním polem na čelní straně. Reliéf zobrazuje sv. Josefa s Ježíškem. Boční části nástavce nesou andělské hlavičky a festony. Nástavec vrcholí bohatě profilovanou římsou, na jejímž ukončení stojí mohutný tordovaný dřík sloupu s akantovou hlavicí s volutami v nárožích a hlavami andílků uprostřed. Na hlavici sloupu je umístěna socha sedícího Boha Otce. Bůh Otec sedí na oblacích, mezi nimiž jsou andělské hlavičky, na klíně mu spočívá zeměkoule, na které je umístěna holubice Ducha svatého. Na základně po stranách tordovaného sloupu stály původně dvě ozdobné vázy. (jš) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 448 a 449, SHP 30. UPČ I, 1977, s. 561; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 96–97.

206 JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ

soupisNPU_final_215.indd 206

31.3.2010 10:11:53


OKRES LIBEREC

sloup se sochou Krista Salvátora a sochami světců ÚSKP ČR č. rejstříku 23851/5–3002 na p. p. č. 1262/1

Pískovcový sloup s vrcholovou sochou Krista Salvátora se nachází přibližně uprostřed náměstí Míru. Čelní stranou se obrací k jihovýchodu a k budově městské radnice. Sloup byl postaven v roce 1687 ke cti Ježíše Krista, Panny Marie, sv. Josefa, sv. Václava, sv. Šebestiána a sv. Rozálie jako poděkování za odvrácení velké morové epidemie roku 1680. Sochy sv. Jana Křtitele, sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána, sv. Vavřince, sv. Jáchyma, sv. Anny, sv. Vincence a sv. Vojtěcha, které byly ke sloupu přidány později, jsou literaturou připisovány sochařské dílně kosmonoských Jelínků a jsou kladeny do 20. let 18. století. Vlastní sloup na trojetážovém zužujícím se podstavci obklopuje balustráda tvořená kuželkami a nakoso postavenými fundamenty, které slouží jako podstavce pro čtyři sochy. Středy stěn balustrády jsou zvýrazněny dvojicí menších pilířů, na kterých na čelní a zadní stěně stojí dvojice andělů a na bočních stěnách dvojice váz s květy. V čelní a zadní stěně uzavírají balustrádu dvoukřídlé kovové branky. Sochy s vytesanými jmény na podstavci stojící na nároží balustrády představují sv. Jana Křtitele: „Johann / d. Täufer“, sv. Vavřince: „St. Laurentius“, sv. Floriána: „St. Florian“ a sv. Jana Nepomuckého: „St. Johann / nep.“. Podstavec vlastního sloupu spočívá na třech schodišťových stupních. Tříetážový podstavec nese ve své spodní části čtveřici nápisů. Vpředu čteme nápis s chronogramem: „IESV TRIVMPHANTI SACRÆ QVE DEI / SPONSÆ AVXILIANTI / INTER VENIENTIBVS NOSTRIS PATRONIS DEI / HOMINIS NVTRITIO IOSEPHO WENCESLAO / SEBASTIANO ET ROSA / EPIDIMIA FVGATA GRATI EX VOTIS PONVNT / CIVES IABLONENSES / CUMGREGEMPASCERET P: DOMINICUS IORDAN / ORD. PRÆD: CURATUS PER VIGINTI ANNOS“. Vpravo na podstavci nápis: „Hh. Herz Jesu, König und Mittelpunkt aller Herzen / erbarme Dich unser! / Hl. Gottesmutter, hl. Patrone, bittet für uns! / In dankbarer Erinnerung an ihre Vorfahren / haben dieses Denkmal erneuert die Bürger / von Deutsch-Gabel im Jahre des Heiles 1927 / im Nachjahre der Jahrtausendfeier.“. Vzadu: „Du Triumphirender JESU ver Menschter GOTT / Glorreich hast abgesigt die sünd die Höll, den Todt / Durch Deiner Mutter bitt und Deines Siges Zeichen / Wollest uns Deine Gnadt Hülf Segen allzeit reichen / Beschütz uns allzusam, insonders Diese Stadt- / Welche zu Ehren Dier die Säuhl gesetzet hat / Durch deines Pflegers bitt und unserer Patronen – / Hier zeitlich wollest und Ewig dort verschonen. / Den 30. May Anno 1687.“. Vlevo vidíme nápis: „Im Jahre 1882 / wurde dieses Denkmal frommen Sinnes / zur 200. jähr. Gedächtnisfeier seiner Errichtung / renoviert / von den Bewohnern, Freunden und Gönnern / der Stadt Gabel.“. Spodní část podstavce zakončuje profilovaná římsa, ve které se v přední části nalézá nápis s chronogramem: „HANC STATVAM RENOVARVNT CIVES FIDELES IABLONENSES.“. K rohům spodní části podstavce přiléhají nakoso posazené pilíře ve tvaru volut, které nesou čtyři sochy světců se jmény vytesanými na podstavci. Jedná se o sv. Jáchyma: „St. Joachim“, sv. Vojtěcha: „St. Adalbert“, sv. Vincence: „St. Vincens“ a sv. Annu: „St. Anna“. Druhá užší etáž hranolového podstavce má nároží zdobená plochým dekorem rozvilin. Všechny středy stěn tohoto podstavce prolamuje půlkruhově zaklenutý otvor. V nárožích stojí čtyři sochy s nápisy. Jsou to sv. Josef: „St. Josef“, sv. Rozálie: „St. Rosa“, sv. Šebestián: „St. Sebastian“ a sv. Václav: „St. Wenceslaus“. Třetí část podstavce tvoří užší hranol, jehož stěny zdobí kartuše. Ta na zadní straně nese nápis: „RESTAUROVÁNO / V PRVÉM ROCE / ČSSR / 1960.“. Uprostřed čelní stěny mezi sv. Josefem a sv. Václavem stojí na volutové konzole socha Panny Marie Immaculaty. Na třetí část podstavce je pasazen vlastní sloup tvořený patkou, dříkem s entazí a hlavicí. Bohatě zdobená hlavice korintského typu nese ústřední sochu celého sloupu představující Krista Salvátora stojícího na kostlivci. (jš) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 106 a 448, SHP 30. UPČ I, 1977, s. 563; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 89–95.

JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ 207

soupisNPU_final_215.indd 207

31.3.2010 10:11:59


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Zdislavy ÚSKP ČR č. rejstříku 16527/5–3386 na p. p. č. 1262/3

Dvojice pískovcových soch sv. Jana Nepomuckého a sv. Zdislavy se nachází na Dominikánském náměstí, napravo před průčelím kostela sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Obě sochy pocházející z roku 1709 nechali zhotovit Berkové z Dubé, tehdejší majitelé panství. Původně byly umístěny na břehu Mlýnského rybníka, po pravé straně komunikace směřující z centra města k zámku Nový Falkenburk, kde byly před transferem na Dominikánské náměstí provizorně umístěny. NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č 447. Koch b. d., s. 57; UPČ I, 1977, s. 563.

socha sv. Jana Nepomuckého Svatý Jan Nepomucký stojí z čelního pohledu vlevo, blíže ke kostelu sv. Vavřince a Zdislavy. Socha spočívá na masivním hranolovém podstavci, který je na obou bočních stranách rozšířen menšími hranoly s okosenými rohy. Ty slouží jako samostatné podstavce pro oblaka a trojici andělských hlaviček. Čelní strana podstavce nese rozměrný znak Berků z Dubé s korunkou, klenotem a nápisovou páskou s iniciálami: „FRBC KNCB“. Zadní stěnu středního hranolu člení vpadlé orámování, nad kterým je uveden letopočet: „1709.“. Podstavec zakončuje profilovaná římsa, na které je umístěn nástavec upravený jako mostní oblouk, pod nímž se nachází pětice zlacených svatojánských hvězd. Na tomto klenutém oblouku spočívá na plintu socha sv. Jana Nepomuckého. Světec je zachycen v kontrapostu s volnou pravou nohou. Hlava světce se naklání k pravému rameni a oběma rukama svírá krucifix. Svatý Jan Nepomucký je oděn v jemně řaseném kanovnickém rouchu, které tvoří mimo jiné klerika, rocheta a almuce. Na hlavě má posazený kvadrátek. (jš)

socha sv. Zdislavy Svatá Zdislava stojí z čelního pohledu vpravo, blíže ke komunikaci. Socha spočívá také na masivním hranolovém podstavci, který je na obou bočních stranách rozšířen menšími hranoly s okosenými rohy. Ty slouží jako samostatné podstavce pro oblaka a andělské hlavičky. Čelní stranu podstavce rovněž zdobí rozměrný znak Berků z Dubé s korunkou, klenotem a páskou bez nápisu. Zadní stěnu středního hranolu člení vpadlé orámování. Podstavec zakončuje profilovaná římsa, na kterou nasedá profilovaný nástavec se středním oblounem a výžlabkem. Na tomto nástavci stojí socha sv. Zdislavy. Světice je zachycena v řádovém oděvu terciářky se škapulířem a svrchním pláštěm přes ramena. Nad hlavou má kovovou zlacenou svatozář. Ve své pravici drží u pasu veliký model jablonského kostela a levicí podává almužnu žebrákovi klečícímu u jejích nohou. (jš)

208 JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ

soupisNPU_final_215.indd 208

31.3.2010 10:12:04


OKRES LIBEREC

socha Panny Marie ÚSKP ČR č. rejstříku 29476/5–3004 na p. p. č. 1286

Pískovcová socha Panny Marie Immaculaty stojí po pravé straně Lidické ulice směřující z centra Jablonného v Podještědí do Mimoně. Socha je osazena v travnatém terénu v blízkosti domu čp. 239. Podstavec sochy tvoří hranolový sokl, na který dosedá vzdutý dřík opatřený na bocích volutami. Podstavec vrcholí profilovanou římsou. Na čelní straně podstavce nalezneme reliéfně zobrazeného sv. Josefa s Ježíškem. Podstavec nese drobnější hranolový nástavec, který má na čelní straně nápis: „IESVS / MA[R]IA / IOSEPH“. Střed slova MARIA přerušuje čtvercový otvor, který sloužil pro uchycení kovové konzoly nesoucí dnes ztracenou lucernu. Na nástavci stojí socha Panny Marie Immaculaty. Světice je zobrazena v kontrapostu se zakloněnou hlavou. Váha jejího těla spočívá na levé noze, pravá noha je pokrčena a opřena o půlměsíc a zároveň o hlavu draka. Pannu Marii zahaluje bohatě řasený spodní šat a svrchní plášť. (jš) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30. UPČ I, 1977, s. 563.

socha sv. Vincence Ferrerského ÚSKP ČR č. rejstříku 47269/5–3000 na p. p. č. 2

Pískovcová socha se nachází na oploceném pozemku, vpravo od boční stěny baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Původní umístění sochy bylo dále od baziliky v ose aleje stromů. Socha sv. Vincence Ferrerského spočívá na novodobém betonovém fundamentu, který uvozuje jeden schodišťový stupeň. Podstavcem sochy je mohutný hranol tvořený bohatě profilovanou patkou, dříkem a volutovou římsou. Na čelní straně spodní části podstavce čteme: „St. Vincenz. Fer. / +. 5. April 1419“. Zadní stranu dříku člení vystupující zrcadlo, které nese nápis: „Renoviert / 1835 1888 1927“. Dřík má na čelní straně v nároží voluty a zdobnou asymetrickou rokajovou kartuši. V zadním plánu za kartuší splývá z horních nárožních volut drapérie a po stranách kartuše lze spatřit reliéfně provedené zbraně, děla a kamenné koule. Podstavec vrcholí rozeklanou volutovou římsou, nad kterou je osazena dekorativní mušle. Na římsu nasedá odstupňovaný nástavec, na kterém stojí socha sv. Vincence. Svatého Vincence doprovází u pravé nohy postava putti. Světec zobrazený v obvyklém oděvu dominikána s bezvousou hladkou tváří má kratší zvlněné vlasy a pozlacenou svatozář. V levé ruce drží otevřenou knihu a pravou ruku má zdviženou v kazatelském gestu před hrudí. (jš) Blažíček - Preiss 1948, s. 22; UPČ I, 1977, s. 563.

JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ 209

soupisNPU_final_215.indd 209

31.3.2010 10:12:07


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Janovice v Podještědí (Johnsdorf)

Údolní lánová ves je situovaná při komunikaci vedoucí z Rynoltic do Žibřidic asi tři kilometry východně od Jablonného v Podještědí. Obcí protéká Dubnický potok, který zde napájí trojici rybníků. První písemná zmínka o vsi založené na lemberském panství pochází z roku 1402. Ves si po celou dobu udržela zemědělský charakter. Plužiny polností táhnoucí se od jednotlivých usedlostí jsou dodnes dobře patrné. V dolní části Janovic se v pískovcových skalách nacházejí tzv. Janovické poustevny. Skalní sklípky a komory byly vytesány v roce 1787 mnichy z jablonského kláštera. V polovině 19. století tu žilo 529 obyvatel a až do 30. let 20. století jejich počet pozvolna klesal. Zlom nastal až po druhé světové válce a následném odsunu Němců, kdy se předválečný počet obyvatel snížil téměř o polovinu z 332 osob v roce 1930 na 182 v roce 1950.

dům čp. 29 ÚSKP ČR č. rejstříku 27981/5–3019 se st. p. č. 65

Dům čp. 29 z počátku 19. století je situován jihovýchodně od středu obce, u místní komunikace vedoucí z Rynoltic do Žibřidic. Částečně roubený objekt obdélného půdorysu s hrázděným patrem směřuje jihozápadním štítovým průčelím ke komunikaci. Sedlovou střechu kryjí pálené tašky bobrovky a glazované tašky vyskládané do geometrických vzorů. V trojdílné dispozici navazuje na roubenou světnici zděná síň a hospodářský díl. Roubení překrývá vápenná omítka. Hrázděné patro vynáší nad prostorem světnice podstávka. Okenní otvory lemují jednoduché dřevěné šambrány a vstup do síně chrání bedněné zádveří. Bohatě členěný jihozápadní štít prolamuje sdružené okno zvýrazněné profilovanou římsou a parapetem. K severovýchodnímu průčelí přiléhá nízká kůlna opatřená vodorovným bedněním. (mo)

dům čp. 75 ÚSKP ČR č. rejstříku 22845/5–3020 se st. p. č. 46

Dům čp. 75 z první poloviny 19. století nalezneme ve střední části obce, na pravém kraji místní silnice vedoucí do Žibřidic. Přízemní částečně roubený dům obdélného půdorysu se obrací svým severovýchodním okapovým průčelím k místní komunikaci. Trojdílnou dispozici s průchozí síní rozšiřuje v severozápadním směru mladší zděný díl navazující na komoru. Sedlovou střechu domu kryje falcovaný plech s asfaltovým nátěrem. Prostor podkroví prosvětluje středový průběžný vikýř s dalšími dvěma sedlovými vikýři po stranách. Nízké polopatro nad roubenou světnicí vynáší jednoduchá podstávka situovaná v jihovýchodním štítovém průčelí. Oba štíty pokrývá jednoduché svislé bednění. Vstup umístěný v severovýchodním průčelí lemuje dřevěné ostění s příložkami. Jednokřídlé dveře rámové konstrukce jsou iluzivně členěné do podoby dvoukřídlých dveří včetně profilované klapačky. (mo)

210 JANOVICE V PODJEŠTĚDÍ

soupisNPU_final_215.indd 210

31.3.2010 10:12:10


OKRES LIBEREC

Jeřmanice (Hermannstal)

Obec založená na lánové struktuře je rozptýlena v údolí Jeřmanického potoka a na svazích Javorníku necelé tři kilometry jižně od Liberce. V první písemné zmínce z roku 1543 se jméno odvozené pravděpodobně od jména lokátora objevuje v českém tvaru Gerzmanice. Samotný rok založení není přesně znám, ale lze předpokládat, že osídlení obce pochází ze 14. století. Jeřmanice příslušely k frýdštejnskému panství, které se roku 1543 dostalo do držení pánů z Vartemberka. Těm bylo panství císařem Ferdinandem I. odňato a jako jeden celek v roce 1552 spolu s panstvím Český Dub prodáno Janu z Oppersdorfu. Před třicetiletou válkou na panství krátce hospodařil protestantský rod Smiřických ze Smiřic. Po porážce českých stavů jim bylo panství zabaveno a v roce 1622 ho získal Albrecht z Valdštejna. Ten oddělením Dlouhého Mostu, Vesce, levobřežní části Vratislavic, Jeřmanic, Javorníku, Záskalí a části Šimonovic vytvořil lenní statek Siebendörfel (Sedmivsí), který věnoval Jakubu Reinhardovi z Heisternu. Během 17. století se v Jeřmanicích vystřídala řada majitelů. Nakonec panství získal ženský augustiniánský klášter ve Vídni, který po reformách prováděných za Josefa II. předal své državy náboženskému fondu. Během celé doby si obec udržela zemědělský charakter. Nepříznivé klimatické podmínky však nutily obyvatelé hledat vedlejší zdroje obživy, například se věnovali zpracování lnu. Během 19. století většina lidí začala pracovat v libereckých továrnách. V roce 1825 proťala severní část katastru obce císařská silnice vedoucí do Liberce a od roku 1859 obcí prochází Pardubicko-liberecká dráha. Po druhé světové válce klesl odsunem Němců počet obyvatel z 827 na 685.

kostel sv. Anny ÚSKP ČR č. rejstříku 32574/5–4337 se st. p. č. 1

Kostel sv. Anny s hřbitovem stojí ve svahu nad středem obce. Ke stavbě kostela, která probíhala mezi lety 1760–1764, postoupil sedlák Johann Passbauer z domu čp. 4 část svého pozemku. Přestavba tohoto barokního kostela realizovaná podle plánů smiřického stavitele Josefa Braunera byla dokončena roku 1816. Jednolodní kostel z lomového zdiva s půlkruhově zakončeným presbytářem je orientovaný k jihu. K západnímu průčelí přiléhá mohutná hranolová věž zakončená plechovou helmicí. Sedlovou střechu lodi doplněnou plechovým sanktusníkem nově kryjí vláknocementové šablony. Průčelí člení jednoduché lizénové rámce. Vnitřní prostor prosvětlují menší segmentově zakončená okna lemovaná jednoduchými pískovcovými ostěními. Hlavní vstup situovaný při patě věže je osazen v segmentově zakončeném pískovcovém portálu. Na jeho klenáku nalezneme reliéfní letopočet: „ANNO / 1813“, který se váže k položení základního kamene věže. Před hlavní vstup předstupuje novější zděné zádveří nesoucí reliéf ryby s letopočtem: „19 35“. Na severní průčelí lodi navazuje přízemní sakristie s vysokou polovalbovou střechou krytou plechovými šablonami. (mo) Kühn 1934, s. 115–119; UPČ I, 1977, s. 584; Brožová 2006, s. 2–42.

JEŘMANICE 211

soupisNPU_final_215.indd 211

31.3.2010 10:12:25


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Jindřichovice pod Smrkem (Heinersdorf an der Tafelfichte)

První písemnou zmínku o pohraniční obci ležící v severovýchodním cípu Frýdlantského výběžku nalezneme v urbáři frýdlantského panství z roku 1381. Tato osada se údajně rozkládala jihovýchodně od dnešní obce kolem reliktů kostela sv. Jakuba. Podle pověsti ji zničila husitská vojska Jana Čapka ze Sán a jen několik obyvatel, kteří se živili převážně dřevorubectvím, se mělo zachránit útěkem do okolních lesů. Současné Jindřichovice měly být založeny v 15. století za Biberštejnů jako údolní lánová vesnice podél Jindřichovického potoka. Dle Lucie Kracíkové a Vojtěcha Bellinga není toto tvrzení podloženo, neboť v okolí kostela sv. Jakuba nejsou patrné žádné stopy dokazující středověké osídlení a ani žádné písemné prameny nedokládají přeložení vesnice. Ve druhé polovině 16. století se Jindřichovice staly lenním statkem rodu Seligerů. Po krátké držbě Albrechta z Valdštejna přešlo celé panství a tím i Jindřichovice do rukou Gallasů a poté Clam-Gallasů. Největší rozkvět obce nastal ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století. Dosud domácí tkalcovství a plátenictví nahradila tovární výroba. Vlna industrializace zasáhla i do zemědělské sféry. Hlavní podíl na přeměně osady v průmyslovou obec měla textilní firma Heintschel & spol., kterou v roce 1852 založili Eduard a Felix Heintschlové, synové místního tkalce a faktora. Zásadní měrou se také podíleli na modernizaci obce, na rozšíření školy či stavbě dětského domova. S celkovou prosperitou souviselo vybudování železnice v roce 1902, která Jindřichovice spojila s Frýdlantem. O dva roky později byla postavena přeshraniční trať vedoucí do Friedebergu (dnes Mirsk), jež zajistila spojení obce s Pruskem. Rozkvět Jindřichovic se projevil i zvyšujícím se počtem obyvatel. Od roku 1833, kdy zde žilo 1 009 lidí, se jejich počet do roku 1910 více než zdvojnásobil a obec se stala čtvrtou nejlidnatější na Frýdlantsku. Naprostá většina obyvatel byla německé národnosti, přesto se od roku 1923 objevuje i současný český název obce, k němuž se ve dvacátých letech 20. století užíval i ekvivalent Hynčice pod Smrkem. Jako mnoho jiných obcí i Jindřichovice citelně zasáhla poválečná krize, která mimo jiné zapříčinila ukončení provozu Heintschelovy továrny. Význam lokality začal pozvolna upadat. Po druhé světové válce a následném odsunu Němců se obec nepodařilo zcela dosídlit. V roce 1950 zde žilo 624 lidí, což bylo téměř o dvě třetiny méně než v roce 1930. V šedesátých letech podlehly neobydlené stavby demolicím. V roce 1960 byl k Jindřichovicím připojen nedaleký Dětřichovec a v roce 1980 se obec stala součástí Nového Města pod Smrkem. Osamostatnila se až v roce 1990. Roku 1999 jí byly oficiálně uděleny prapor a znak. Obec se stala centrem alternativního způsobu života.

212 JINDŘICHOVICE POD SMRKEM

soupisNPU_final_215.indd 212

31.3.2010 10:12:31


OKRES LIBEREC

areál kostela Nejsvětější Trojice ÚSKP ČR č. rejstříku 24418/5–4340 s p. č. 1, 2, 4 a na p. č. 12

Barokní areál kostela Nejsvětější Trojice se rozkládá ve střední části obce. Ústřední stavbou komplexu posazeného v mírně svažitém terénu je samotný kostel obklopený hřbitovem. K dalším památkově chráněným objektům náleží kaple umístěná jižně od kostela a kříž situovaný vedle vstupu na hřbitov. Areál ze všech světových stran uzavírá ohradní zeď. Na hřbitově se nachází několik stavebně a umělecky hodnotných staveb, které nepodléhají památkové ochraně. K nejzajímavějším patří monumentální antikizující hrobka rodiny Melhardtů, která se nalézá při východní části hřbitovní zdi. FÚ Jindřichovice pod Smrkem, kn. 29; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 270–275. Ressel 1912, s. 27–32; UPČ I, 1977, s. 603; Anděl - Karpaš 2002, s. 186; Kracíková - Belling 2003, s. 73.

kostel Nejsvětější Trojice Farní kostel Nejsvětější Trojice stojí v jižní části hřbitova. Z písemných pramenů je patrné, že v roce 1665 byl zasvěcen sv. Barboře, o pět let později sv. Jindřichovi a až v roce 1713 je jako patron kostela uvedena Nejsvětější Trojice. Současný objekt vznikl v roce 1670 přestavbou původní kaple vystavěné pravděpodobně ve druhé polovině 15. století. V roce 1717 byl rozšířen východním směrem a později ještě upravován. V letech 1683–1771 měl statut filiálního kostela spadajícího pod kostel sv. Kateřiny v Novém Městě pod Smrkem. Jednolodní orientovanou stavbu stojící na obdélném půdorysu zakončuje širší zhruba trojlistý dynamicky pojatý presbytář. Kostel kryje sedlová eternitová střecha na východní straně s valbovým zakončením vyskládaným z tašek bobrovek. K severnímu průčelí přiléhá obdélná sakristie a vzhled jižního průčelí doplňuje čtvercová předsíň. Obě drobné přístavby kryjí valbové plechové střechy. Hlavní vstup do kostela se nachází na západní straně, před kterou předstupuje poměrně štíhlá hranolová věž zastřešená oplechovanou cibulovou bání s lucernou, makovicí a křížem. K věži z boků přiléhají schodišťové přístavky. Hrubě strukturovanou fasádu objektu člení hladké v barvě odlišené lizénové rámce a kamenná ostění. (ok)

JINDŘICHOVICE POD SMRKEM 213

soupisNPU_final_215.indd 213

31.3.2010 10:12:43


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kaple Pozdně barokní stavba kaple se nachází vlevo od vstupu na hřbitov, jižně od kostela Nejsvětější Trojice. Tvoří jihozápadní nároží celého areálu. Jednoduchá zděná přízemní stavba obdélného půdorysu je trojbokým závěrem orientována k severu. Sedlovou střechu s valbovým zakončením nad severní částí kryjí červené eternitové šablony. Jižní vstupní průčelí vrcholící segmentově zakončeným štítem s probíranými boky a středovou mělkou v současnosti prázdnou nikou směřuje ke komunikaci. Korunu štítu kryjí tašky bobrovky. Vstupní otvor osazený dvoukřídlými dřevěnými dveřmi a okna rámuje jednoduché pravoúhlé kamenné ostění. Fasáda členěná nárožními lizénami je pojednána ve stejné barevnosti a struktuře jako omítka kostela. (ok)

ohradní zeď s márnicí Ohradní zeď obíhá po obvodu hřbitova a zároveň uzavírá celý kostelní areál. Je vystavěna ze smíšeného z vnitřní strany omítaného zdiva. Zeď chrání koruna tvořená pískovcovými deskami. U západní části, v místech mezi kaplí a kostelem, je u zdi osazeno pět klasicistních pískovcových náhrobních stél pocházejících z první poloviny 19. století. V horní části této západní strany zeď prostupuje drobná stavba márnice. Přízemní objekt obdélného půdorysu zastřešuje valbová střecha vyskládaná z červených eternitových šablon. Vstup rámovaný jednoduchým pravoúhlým kamenným ostěním se nachází na východním průčelí směřujícím do prostoru hřbitova. (ok)

kříž Pískovcový kříž z roku 1802 stojí vpravo od vstupu na hřbitov, vně ohradní zdi. Obklopují ho dva vzrostlé javory. Na mohutný hranolový sokl nasedá užší po stranách probíraný konkávně prohnutý dřík s hranatými volutovými uchy. Podstavec vrcholí vzdutou hlavicí s profilovanou římsou, z jejíhož středu je svěšen vavřínový feston. V nápisovém zrcadle na čelní straně dříku orientovaného jižním směrem ke komunikaci je vytesána a černou barvou zvýrazněna datace: „ANNO / 1802“. Celý podstavec, na který nasedá jednoduchý vrcholový kovaný kříž s litinovým pozlaceným korpusem ukřižovaného Krista, pokrývá nátěr bílé barvy. (ok)

zřícenina kostela sv. Jakuba ÚSKP ČR č. rejstříku 32158/5–4339 s p. č. 968

Zřícenina kostela sv. Jakuba stojící asi půl kilometru jihovýchodně od intravilánu obce Jindřichovice pod Smrkem je nepochybně středověkého stáří. Otázka bližší datace jeho založení ovšem není dodnes uspokojivě vyjasněna. Podle starší literatury může kostel pocházet z 13. století, nicméně na základě archeologických výzkumů se založení kostela jeví spíše mladší, a to až z období přelomu 14. a 15. století. Z kostela dnes shledáváme pouze orientovaný presbytář a část lodi. Dále se zachovaly tři okenní otvory a pozůstatky bočních oltářů. Stavba je vyzděna převážně z lomového zdiva na světlou vápennou maltu, ojediněle se ve zdivu objevují přepálené cihly nebo sbíraný kámen. V exteriéru stavby můžeme sledovat relikty vnějších omítek z rozetřené přebytečné malty ze zdiva. (rt) Archiv NZ ARU AVČR, č. 1270/76; NPÚ ÚOP v Liberci, OPP č. 180. UPČ I, 1977, s. 603; Kaván 1976, nestr.; Kracíková - Belling 2003, s. 73–77.

214 JINDŘICHOVICE POD SMRKEM

soupisNPU_final_215.indd 214

31.3.2010 10:12:47


OKRES LIBEREC

Jítrava obec Rynoltice (Deutsch Pankraz)

Rozlehlá údolní lánová ves se rozkládá při horní části Panenského potoka, necelých sedm kilometrů severovýchodně od Jablonného v Podještědí. Nad vsí se zvedá výrazný vrch Velký Vápenný, který je součástí Ještědského hřebene. První písemná zmínka o osadě patřící pod grabštejnské panství pochází z roku 1370. Jméno tehdejší osady se připomíná v latinské podobě Ditherivilla. Ves byla později označovaná také jako Dittersdorf či Dittrichsdorf. Za husitských válek byl Dittrichsdorf údajně vypálen a na jeho místě byla založena nová ves pod jménem Pankraz (objevuje se i tvar Pankratz). Po celou dobu si ves udržela zemědělský charakter, i když vzhledem k těžkým klimatickým podmínkám většina lidí hledala zdroj obživy také v blízkých vápenných lomech. Po druhé světové válce klesl počet obyvatel kvůli odsunu Němců ze 735 na 368 a nadále klesal. V druhé polovině 20. století přešla správa obce pod nedaleké Rynoltice.

areál kostela sv. Pankráce ÚSKP ČR č. rejstříku 37793/5–4447 se st. p. č. 88 a p. p. č. 101

Areál z počátku 18. století se nachází ve střední části obce, na severovýchodních svazích Kostelního vrchu. Kostel obklopuje hřbitov obehnaný ohradní zdí. Shodná situace je zachycena na mapě císařského otisku stabilního katastru z roku 1843. Areál bezprostředně sousedí s objektem fary čp. 98 situovaným jihovýchodně od kostela. Koch b. d., s. 44; UPČ I, 1977, s. 628.

JÍTRAVA 215

soupisNPU_final_215.indd 215

31.3.2010 10:12:55


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kostel sv. Pankráce V roce 1710 (1730) byl na místě staršího dřevěného kostela postaven nový zděný svatostánek. Ten však v roce 1868 poškodil požár způsobený bleskem. Při následné rekonstrukci došlo k částečné úpravě jeho vnější podoby. Stavba stojí uprostřed hřbitova, západně od místní komunikace. Jednolodní zděný orientovaný kostel zakončený obdélným presbytářem kryje valbová střecha s plechovými šablonami. Před západní průčelí mírně předstupuje hranolová věž zakončená plechovou jehlancovou střechou. Průčelí s hladkými omítkami člení lizénové rámce a obdélné mělké vpadliny podél okenních os. Vysoká segmentově zakončená okna ohraničují barokně tvarovaná pískovcová ostění s uchy a kapkami. Obdobně tvarovaný pravoúhlý portál lemuje dvoukřídlé dveře hlavního vstupu situovaného u paty věže. Boční vstupy lemují jednoduché portály. Na severní průčelí presbytáře přiléhá pětiboká kaple s valbovou střechou. Na překladu vstupu její severní strany nalezneme reliéfní dataci výstavby: „1737“. Nízká přístavba sakristie se k presbytáři přimyká v opačném jižním směru. (mo)

hřbitov s ohradní zdí Hřbitov obklopuje kostel na nepravidelném půdorysu. Jeho starší víceméně oválný půdorys byl během 19. století v severním směru rozšířen o část obdélného tvaru. Na hřbitově nalezneme množství náhrobků pocházejících většinou z 19. a první poloviny 20. století. Reprezentativnější umělecko-řemeslně zpracované sepulkrální památky jsou rozmístěny především podél ohradní zdi. Z vnější strany částečně omítaná ohradní zeď ze sbíraného kameniva obíhá hřbitov po celé délce jeho půdorysu. Její korunu kryjí pískovcové desky. Hřbitov je přístupný dvojicí branek umístěných v severní a východní části. Branky tvoří kovaná vrátka zavěšená na vyzděných pilířích s pískovcovými hlavicemi. (mo)

fara čp. 98 ÚSKP ČR č. rejstříku 33888/5–4446 se st. p. č. 89

Barokní fara čp. 98 pocházející z roku 1780 se nachází ve střední části obce, v mírném svahu jižně od kostela. K objektu náleží i torzo hospodářské budovy a chlévů situovaných severovýchodně od budovy. Přízemní zděný dům volně stojící na obdélném půdorysu je umístěn ve svažitém terénu, který ve východní části domu vyrovnává vysoká podezdívka. Mansardovou střechu s vláknocementovými šablonami doplňují novodobá střešní okna. Průčelí pokrytá hladkými omítkami člení nárožní bosování světlého odstínu. Obdobná bosáž lemuje vstupní středové osy, které nad korunní římsou zvýrazňují štítové vikýře. Hlavní vstup na jihovýchodním průčelí je umístěn v pravoúhlém pískovcovém ostění s nadsvětlíkem. Zahradní vstup na druhém konci průchozí síně chrání jednoduché zděné zádveří. Plastová okna osazená v pískovcových ostěních doplňují novodobé mříže napodobující romantické vzory. (mo)

dům čp. 20 ÚSKP ČR č. rejstříku 102225 na st. p. č. 75

Dům čp. 20 poprvé písemně zmiňovaný v roce 1769 stojí volně v mírném svahu západní části obce, nedaleko kostelního areálu. Současná podoba domu pochází z roku 1845 od tehdejšího majitele Franze Eckerta. Částečně roubený dům s hrázděným patrem stojící na obdélném půdorysu kryje sedlová střecha s vláknocementovými šablonami. V trojdílné dispozici navazuje na roubenou světnici zděná klenutá síň a chlévy. Zděné části domu z lomového kamene pokrývaly omítky hrubé struktury členěné lizénovými pásy. Okenní otvory světnice lemují profilované šambrány a vyřezávané parapety. Vstup umístěný na jihovýchodním průčelí je osazen v pravoúhlém pískovcovém ostění. Obdobné ostění vstupu na severozápadním průčelí doplňuje klenák s tesaným nápisem: „Nro 20 / T. EcKert / 1845“. Hrázděné patro nad prostorem světnice vynáší podstávka. Štíty chrání jednoduché svislé pobití, které nahradilo dekorativně vyskládanou břidlici a eternit. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 153.

216 JÍTRAVA

soupisNPU_final_215.indd 216

31.3.2010 10:13:02


OKRES LIBEREC

socha sv. Václava ÚSKP ČR č. rejstříku 31143/5–4445 na p. p. č. 176

Pískovcová socha sv. Václava stojí jihovýchodně od kostela, před domem čp. 164, vlevo u silnice vedoucí do Zdislavy. Na dvou kamenných stupních spočívá hranolový sokl s dříkem. Ten je zakončen bohatě profilovanou segmentovou římsou vrcholící jednoduchým klenákem. Na čtvercovém nástavci stojí socha sv. Václava. Světec je zobrazen v mírně podživotní velikosti a jeho oděv tvoří obvyklé brnění s hermelínovým pláštěm. Na hlavě má posazenou knížecí čapku, pravou rukou přidržuje štít s orlicí, levou rukou praporec. Čelní strana soklu nese na pěti řádcích dnes nečitelný nápis. V obdélném vystupujícím zrcadle na čelní straně dříku se nachází šestiřádkový tesaný v současnosti nečitelný nápis. (jš)

socha sv. Jana Nepomuckého ÚSKP ČR č. rejstříku 30623/5–4444 na p. p. č. 1713/6

Barokní sochu sv. Jana Nepomuckého nalezneme u Panenského potoka mezi stromy, vlevo od silnice směřující do Zdislavy. Sochu v roce 1797 zřídil kamenický mistr Johann Bergmann z Jítravy. Plastika je narozdíl od podstavce provedena v jednoduchém lidovém stylu. Na pískovcovém stupni stojí hranolovitý z čelní strany konkávně rozšířený sokl. Na jeho patě čteme pod reliéfně orámovaným polem tesaný nápis: „Errichtet von Johann Bergmann / Steinmetzermeister im Pankraz / im Jahre 1797.“. Na sokl navazuje dřík se vzdutým čelem lemovaným ve spodní části volutami. Přední strana dříku nese reliéf svržení sv. Jana Nepomuckého z mostu a motiv jazyka mezi ratolestmi. Podstavec zakončuje nástavec s profilovanou římsou a zbytkem zdobného kovaného ramene lucerny. Na něm spočívá pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého v podživotní velikosti. Prostovlasý světec oděný v kanovnickém rouše drží v pravé ruce kvadrátek. Vztyčená světcova levice je z části uražena. (mo)

JÍTRAVA 217

soupisNPU_final_215.indd 217

31.3.2010 10:13:07


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Jivina obec Vlastibořice Menší ves s rozptýlenou zástavbou leží na plošině zvedající se nad levou stranou údolí Mohelky, přibližně dva kilometry západně od Sychrova. První zmínka o obci založené na mnichovohradišťském panství pochází z roku 1497. Později se ves stala součástí svijanského panství, které se v roce 1578 za Jaroslava z Vartemberka osamostatnilo. Jivina si po celou dobu trvání udržela zemědělský charakter, výrazněji se nerozrostla ani během 19. století, kdy k roku 1890 žilo v obci 197 obyvatel ve 33 domech. Po druhé světové válce počet stále žijících klesl na 93 obyvatel a obec byla správně spojena s nedalekými Vlastibořicemi.

socha Panny Marie ÚSKP ČR č. rejstříku 41140/5–4499 na p. p. č. 565/1 v k. ú. Vlastibořice

Socha Panny Marie Immaculaty stojí v okrajové části obce, přibližně stopadesát metrů severně od návesní kaple sv. Václava. Drobná památka je datovaná rokem 1748. Na kamenném stupni stojí hranolový sokl, na který dosedá čtyřboký dřík. Podstavec zakončuje mohutná profilovaná římsa. Čelní stranu dříku zdobí jednoduchou linkou vyznačené zrcadlo. Na římsu navazuje prostý kvadratický nástavec. Ten nese na čelní straně dataci: „1[748]“ a vynáší sochu Panny Marie Immaculaty. Panna Marie je zobrazena jako mladá dívka s dlouhými rozpuštěnými vlasy, se sepjatýma rukama v modlitbě a s dvanácti hvězdami nad hlavou. Světice stojí na oblacích, jejichž spodní vrstvu doplňují okřídlené andělské hlavičky. (jš, zš)

218 JIVINA

soupisNPU_final_215.indd 218

31.3.2010 10:13:10


OKRES LIBEREC

Kamení obec Pěnčín Ves s roztroušenou řídkou zástavbou nalezneme na plošině ležící nad levými svahy údolí řeky Mohelky, přibližně jeden kilometr jihozápadně od Sychrova. Ves byla součástí statku Albrechtice a v souvislosti s ním je zmiňována při jeho prodeji v roce 1520. Tehdy prodal Purkart Novohradský z Kolovrat tvrz, dvůr a ves Albrechtice spolu s Kamením a ostatními vesnicemi Alšovi ze Sovince. Jeho syn Jan statek s vesnicemi prodal v roce 1548 hornolužickému rodu Kyjů z Kyjova. Ti své državy i s Kamením prodali v roce 1628 Albrechtovi z Valdštejna. Po jeho smrti se na statku vystřídalo více majitelů a k roku 1699 jej získali Lamottové z Frintroppu. V roce 1740 tento rod přenechal spojený statek Albrechtice a Sychrov i se vsí Kamení hrabatům z Valdštejna, kteří ho začlenili do svého svijanského panství. Ves si po celou dobu udržela zemědělský charakter a v polovině 19. století čítala 73 obyvatel. Po druhé světové válce, kdy se ves stala správní součástí Pěnčína, žilo v Kamení pouze 34 stálých obyvatel a jejich počet nadále klesal.

socha sv. Barbory ÚSKP ČR č. rejstříku 28604/5–4410 na p. p. č. 592/2

Drobná památka se nachází jižně od obce Červenice, na rozcestí cest vedoucích do Kamení a Sychrova. Donátorem barokního díla byl tehdejší majitel panství Ignác František Lamott z Frintropu. Na kamenném stupni stojí mohutný odstupňovaný hranolový sokl, který zakončuje ustupující římsa. Ta plynule přechází v čtyřboký dřík s nápisy. Na čelní straně dříku je vytesán nápis s chronogramem: „Anno / (:2:) QVo SVB REGE / MIne CaraffaIano / Carneta faCtVsfVIt / CLIensVIrgInIs San / Ctæ BarBara aCPa / tronaInobItVSVo / EXstrVXIt InIgo / franCISCVS Lamott / de frIntrop“. Levá strana dříku nese nápis: „ZV LOB /VNDEHRDER / HEILIGENPATRONIN / IVNGERAVENMARTI / RIN BARBARÆ / [---]INIGOFRANCISCVS / LAMOTTA FRINTROP / ALSVNTER GENE / RAL GARAPFA WORGE / STELTER GARNETSEIN / GELIBTABGE / LEGET“. V nápisovém poli na pravé straně čteme nápis s chronogramem: „Ne In perICV / Lo et sIne / AgonIs / DereLInqVatIpsVM / EtIn beLLo aMorte / sVbItanea et Inpro / VIsaCVstoDIat / neqVenIsIVIatICo / pIesVMpto / absCeDere / SInat“. Nápis na zadní straně dříku zní: „Z NakLaDV / Vrozeneho Genera [---] / Iniga franCe LaMottI / Z frIntroppV na ten Cas / pLV kV sLaWneho / Garaffskeho / RegIMentV Corneta / [---]neho tato StatVe / SWate barborI / PatronkI geho / WIstaWena / gest“. Podstavec zakončuje mohutná bohatě profilovaná římsa, na které se nachází konkávně tvarovaný nástavec zakončený jednoduše profilovanou římsou. Ten vrcholí sochou sv. Barbory. Světice je zobrazena v kontrapostu s volnou levou nohou a hlavou nachýlenou k pravému rameni a pravé ruce, v níž drží kalich s hostií. Svatou Barboru zahaluje bohatě zřasený šat, nad hlavou má zavěšenou korunku a u levé nohy postavenou věž. (jš, zš) DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Vlastibořice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 559. Šimák 1909, s. 249.

KAMENÍ 219

soupisNPU_final_215.indd 219

31.3.2010 10:13:20


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Kobyly Obec Kobyly nalezneme nad východními svahy údolí řeky Mohelky, přibližně pět kilometrů jižně od Českého Dubu. Založení vesnice vykazuje centrální charakter s nepravidelným rozmístěním jednotlivých usedlostí. První písemná zmínka o obci vysazené v jižní části pozdějšího dubského panství pochází z roku 1239 (Tomáš Edel uvádí rok 1234). Poměrně odlehlá obec si po celou dobu udržela zemědělský charakter a větší rozvoj Kobyl spojený s působením řady spolků nastal až v polovině 19. století, kdy v obci žilo 480 obyvatel. Počet stále žijících se však snižoval a po druhé světové válce klesl na 130 obyvatel. Během druhé poloviny 20. století přešla pod správu obce řada menších osad z blízkého okolí.

pohřebiště Kobyly ÚSKP ČR č. rejstříku 24691/5–4341 s p. p. č. 184/1, 184/2, 184/3, 184/4, 184/5, 184/6, 184/7, 184/8, 184/9, 184/11, 184/12, 184/13, 184/14, 184/15

Pohřebiště v Kobylech je eponymní lokalitou tzv. Kobylské skupiny, která byla vyčleněna na základě místního nálezu několika desítek žárových pohřbů. Ty byly objeveny na pozemcích položených severozápadním směrem od jádra obce, na mírném jižním svahu. První nálezy zde byly učiněny již ve 30. letech 20. století, přičemž v následujících letech zde probíhal rozsáhlý archeologický výzkum. Většinu žárových pohřbů tvoří urnové hroby. Jsou to keramické nádoby, do nichž byly uloženy zpopelněné ostatky překryté keramickými miskami. Několik pohřbů se nachází ve větších hrobových celcích a malé procento nálezů tvoří hroby jamkové. Pohřební komponenty lze datovat do mladší doby železné, období laténu, tedy do prvního století před naším letopočtem. Na rozsáhlé lokalitě ovšem nebyly nalezeny pouze pohřby, ale i stopy sídelní aktivity rozdílného stáří. Je tedy zřejmé, že se jedná o polykulturní lokalitu, která byla po staletí navštěvována i dlouhodobě využívána. (rt) Mähling 1944; Filip 1947, s. 165–176; Stará 1992, s. 40; Brestovanský - Stará 1998, s. 22.

220 KOBYLY

soupisNPU_final_215.indd 220

31.3.2010 10:13:25


OKRES LIBEREC

Kohoutovice obec Bílá Ves založená na nepravidelném radiálním schématu leží přibližně sedm kilometrů východním směrem od Českého Dubu a necelé čtyři kilometry jihozápadně od Hodkovic nad Mohelkou. První písemná zmínka o Kohoutovicích, které náležely k dubskému panství, pochází z roku 1547. Od roku 1624 patřily spolu s Bohdánkovem, Žďárkem, Dolním Vescem, Petrašovicemi a Kocourovem k lennímu statku nazývanému Šest vesnic. Pro své stoupence jej vyčlenil majitel dubského dominia Albrecht z Valdštejna. Sídlem výše zmíněného statku, který od Valdštejna obdržel plukovník Morand a po něm od roku 1628 Jan Kuneš z Lukavec, se stal dvůr ve Vesci u Dehtár. Při sčítání obyvatelstva Kohoutovice nikdy nepřesáhly hranici sta obyvatel. V roce 1930 tu bylo hlášeno 74 lidí, po druhé světové válce se jejich počet snížil přibližně o třetinu. V současnosti jsou Kohoutovice částí obce Bílá.

dům čp. 5 se stodolou ÚSKP ČR č. rejstříku 34018/5–4413 s p. č. 76/1 v k. ú. Petrašovice

Dům čp. 5 se nachází v severovýchodní části Kohoutovic. Současnou podobu získal pravděpodobně roku 1810 a po roce 1843 byl ke starší části přistavěn nižší objekt stodoly. V letech 1818–1844 v domě sídlil rychtář. Patrové roubené stavení stojí na půdorysu písmene L. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony. Jihovýchodnímu štítovému průčelí dominuje vysoká lomenice typická pro větší podještědské usedlosti. Dům má klasickou trojdílnou dispozici, v přízemí na roubenou obytnou část navazuje zděná síň a hospodářské zázemí se stájí. Vzhled roubeného patra doplňuje bedněná pavlač umístěná nad zděnou částí jihozápadního průčelí a navazujícího kolmo posazeného hospodářského traktu. Vstup do obytné části situovaný ve střední části jihozápadní strany rámuje bohatě zdobené ostění s nadpražním okénkem a nápisem: „Nr. 15 AJ Ano1810“ a klenákem s barevně zvýrazněným dvouocasým lvem. Samostatný vstup do stáje vymezuje profilované ostění s klenákem, na němž je zobrazen kůň. Okna hospodářské části lemují štukové pásky a chrání je zdobné kované mříže. (ok) Anděl - Technik 1991, s. 102, 105; Edel 2006, s. 114.

KOHOUTOVICE 221

soupisNPU_final_215.indd 221

31.3.2010 10:13:32


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Kotel obec Osečná (Kessel)

Kotel je situován ve zvlněné krajině Podještědí, přibližně kilometr východně od Osečné. Ves založená na nepravidelném centrálním půdorysu leží na česko-německé jazykové hranici v západní části někdejšího českodubského panství. První písemná zpráva pochází z roku 1399, kdy je připomínán Jan z Kotle, který vlastnil zdejší statek. Podle Jiřího Waldhausera zaniklo zdejší šlechtické sídlo v 16. století. Obec si po celou dobu zachovala zemědělskou podobu. Při sčítání obyvatel v roce 1850 tu žilo 409 osob. Tento počet k dalšímu sčítání roku 1869 poklesl na 297 lidí a až do roku 1930 se nesnížil pod 200 osob. Zlom nastal až po druhé světové válce, v roce 1950 tu bylo hlášeno pouze 105 obyvatel.

dům čp. 22 ÚSKP ČR č. rejstříku 12688/5–5593 se st. p. č. 25

Dům čp. 22 z počátku 19. století se nachází ve střední části obce, severovýchodně od komunikace směřující do Osečné. Přízemní částečně roubený dům stojící na členitém půdorysu kryje sedlová střecha s eternitovými šablonami. Dům se svým jihozápadním okapovým průčelím obrací k místní komunikaci. Klasickou trojdílnou dispozici s roubenou světnicí v jižním dílu prodlužují v severozápadním směru zděné hospodářské provozy. Nad světnicí je situováno roubené polopatro vynášené jednoduchou sloupkovou konstrukcí. Zděnou část, kromě podezdívky z pískovcových štuků, pokrývá hladká vápenná omítka s bílým nátěrem. Okenní otvory lemují jednoduché šambrány. Vstup umístěný na jihozápadním průčelí je osazen dvoukřídlými profilovanými dveřmi rámové konstrukce. Od severovýchodu k domu přiléhá mladší kolmá přízemní přístavba se sedlovou střechou. Jihovýchodní štít krytý svislým bedněním doplňují vyřezávané lišty. (mo) Edel 2006, s. 116.

222 KOTEL

soupisNPU_final_215.indd 222

31.3.2010 10:13:37


OKRES LIBEREC

areál domu če. 47 ÚSKP ČR č. rejstříku 12689/5–5603 se st. p. č. 75

Areál domu če. 47 se stodolou je situovaný ve střední části obce nedaleko památné lípy. Mapa císařského otisku stabilního katastru tento areál nezachycuje, proto k jeho postavení došlo až po roce 1843. Edel 2006, s. 116.

dům če. 47 Dům če. 47 stojící ve střední části obce směřuje západním štítovým průčelím do křižovatky místních komunikací. Přízemní částečně roubený objekt obdélného půdorysu kryje sedlová střecha s přesahy vaznicových trámů a eternitovými šablonami. Plochu střechy na severní straně částečně narušuje vestavba v podobě sedlového vikýře s francouzským oknem vycházející z podoby původních sedlových vikýřů osazených na jižní straně střechy. Trojdílná dispozice s roubenou světnicí je ve východním směru prodloužena o zděnou provozní část. Na světnici nasedá roubené polopatro vyrovnávající výškový rozdíl zděné části domu. Okna světnice lemují vyřezávané šambrány a parapety. Zděnou část domu pokrývají hladké bílé omítky. Západní štít se svislým bedněním člení vodorovná pole ohraničená vyřezávanými lištami. K severnímu průčelí přiléhá jednoduchá konstrukce pergoly. (mo)

stodola Volně stojící stodola se nachází západně od domu. Současný objekt zřejmě stojí na místě starší zděné stavby. Pilířovou částečně zděnou stodolu postavenou na obdélném půdorysu kryje sedlová střecha s eternitovými šablonami. Její jižní a severní část tvoří kvádříkové zdivo pocházející ze staršího objektu. Na ni navazuje mladší přestavba pilířové konstrukce se zvýšeným polopatrem krytým svislým bedněním. Severní štít chrání svislé deštění, zatímco na jižním štítu nalezneme odhalené cihlové zdivo. (mo)

kaplička sv. Anny ÚSKP ČR č. rejstříku 11137/5–5737 se st. p. č. 352/4

Kapličku pocházející z 19. století nalezneme jihovýchodně od obce Kotel, při silnici směřující do Českého Dubu. Její výstavbu iniciovala, zřejmě na vlastní náklady, kotelská obec. Jedná se o zděnou hladce omítnutou stavbu obdélného půdorysu s rovným závěrem a sedlovou střechou krytou břidlicí. Na hlavním průčelí, které člení dva pilastry, se pohledově uplatňují neomítnuté pískovcové kvádry. Nároží dekorují mírně vystupující lizény. Půlkruhový vstup lemovaný ostěním je osazen dvoukřídlými dveřmi. V ose nad vstupem se nachází latinský kříž, další nalezneme na vrcholu trojúhelného štítu. (jš) SOkA Liberec, FÚ Osečná, nezprac. fond. UPČ II, 1978, 119.

výklenková kaplička ÚSKP ČR č. rejstříku 10165/5–5613 na st. p. č. 174

Výklenková kaplička vystavěná na obecní náklady v roce 1860 stojí severozápadně od obce, na severní straně komunikace směřující z Osečné do Kotle. Původně byla zasvěcena Nejsvětější Trojici. Drobná zděná a hladce omítnutá památka stojí na obdélném půdorysu. Hlavní průčelí s hlubokou půlkruhově zaklenutou nikou lemují nárožní pilastry. Boční průčelí s lizénovými rámci uzavírá bohatě profilovaná římsa. Ta přechází i na hlavní průčelí, kde je v prostoru nad nikou přerušena. Neomítnutá zadní strana kapličky odkrývá zdivo z pískovcových kvádrů. Objekt kryje sedlová střecha vyskládaná plechovými šablonami. Na vrcholu trojúhelného štítu se nachází jednoduchý železný kříž. Niku původně vyplňoval malovaný obraz na plátně. (jš) SOkA Liberec, FÚ Osečná, nezprac. fond.

KOTEL 223

soupisNPU_final_215.indd 223

31.3.2010 10:13:45


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Krásný Les (Schönwald)

Obec Krásný Les se rozkládá ve střední části Frýdlantského výběžku, u silnice vedoucí z Frýdlantu do Jindřichovic pod Smrkem. Byla založena pravděpodobně ve 13. století během kolonizace pohraničních oblastí jako lánová ves podél potoka Řasnice. Procházela tudy významná stezka spojující Žitavu s Frýdlantem, která pokračovala dále do Slezska. První písemná zmínka o obci pochází z urbáře frýdlantského panství z roku 1381. Během 15. a 16. století byl Krásný Les lenním statkem, který spravoval rod Etzelů. Poslední člen této rodiny zemřel roku 1574 bez potomků, a proto statek připadl majitelům frýdlantského panství Redernům. V 19. století žilo v Krásném Lese průměrně kolem 1 100 lidí a obec si stále zachovala svůj zemědělský ráz. Od začátku 20. století tu začal počet obyvatel pozvolna klesat. K rapidní změně došlo po druhé světové válce. Odsunem Němců klesl počet 1 040 obyvatel uvedených v roce 1930 téměř o polovinu a až do roku 2001 se i nadále snižoval. V roce 1980 byla uměle vytvořena obec Řasnice, která spojovala všechny lokality podél potoka Řasnice od Krásného Lesa až po Srbskou. Tento novotvar byl v roce 1990 zrušen a obce Krásný Les, Dolní Řasnice a Horní Řasnice spojená se Srbskou se opět osamostatnily.

224 KRÁSNÝ LES

soupisNPU_final_215.indd 224

31.3.2010 10:13:51


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Heleny ÚSKP ČR č. rejstříku 15124/5–4343 se st. p. č. 1, 2 a p. p. č. 1 a na p. p. č. 4

Areál kostela sv. Heleny je situován na mírné terase nad potokem Řasnice, ve východní části obce, po levé straně komunikace směřující z Frýdlantu do Dolní Řasnice. Nachází se přímo na hranici intravilánů Krásného Lesa a Dolní Řasnice. Dominantu areálu tvoří kostel sv. Heleny obklopený bývalým téměř kruhovým hřbitovem, jehož hranice vymezuje ohradní zeď s bránou. Barevně sjednocený celek doplňuje drobná kaple a budova fary čp. 117. K památkově chráněným objektům náležejícím k vytyčenému areálu ještě patří kříž stojící na hřbitově proti vstupní bráně a sousoší Kalvárie umístěné vpravo od brány před ohradní zdí. NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 49; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 361–368. Ressel 1902, s. 286; UPČ II, 1978, s. 142; Anděl - Karpaš 2002, s. 224; Kracíková - Belling 2003, s. 78–82; Šternová 2003, s. 81–89.

kostel sv. Heleny První písemné zmínky o farním kostele v Krásném Lese stojícím ve středu bývalého hřbitova pocházejí dle matriky míšeňské diecéze z roku 1495. Tehdy se nejednalo o zasvěcení sv. Heleně, ale s největší pravděpodobností o sv. Martina (písemná zmínka z roku 1665). O pět let později je jako patron kostela uváděn sv. Jiří a z roku 1713 pochází zmínka o kostele zasvěceném Panně Marii. Starší literatura klade vznik stavby do druhé poloviny 14. století, ale stavebně historický průzkum datoval výstavbu svatostánku již do druhé poloviny 13. století, do období rané gotiky. Zásadní barokní přestavbu původního středověkého kostela uskutečnil podle projektu libereckého stavitele Johanna Josepha Kuntzeho (1724–1800) zednický mistr z Frýdlantu Josef Thun v letech 1769–1771. Další podstatné úpravy kostela proběhly v 19. století. V roce 1992 objekt vyhořel a poté byl pouze částečně rekonstruován. Kostel sv. Heleny je jednolodní orientovanou stavbou obdélného půdorysu. Z nejstarší stavební fáze se dochovala loď, kterou uzavírá pravoúhlý presbytář doplněný na severní straně o obdélnou sakristii. Sedlovou střechu se sanktusníkem nad presbytářem a valbovým zakončením kryjí tašky bobrovky. V roce 1725 byla před západní průčelí předsunuta čtyřpatrová hranolová věž se zkosenými nárožími zakončená oplechovanou cibulovou bání. Po obou stranách ji doplňují schodišťové přístavky z druhé poloviny 19. století. Drobná mladší přístavba kůlny dotváří vzhled stavby na severní straně lodi. V baroku byla k jižní straně presbytáře přistavěna menší sakristie. Fasádu lodi dekorují hrubě stříkané plochy, hladká ostění a nárožní lizény provedené v bílookrové barevnosti. Věž člení nárožní pilastry. K jižní straně kostelní lodi jsou přizděny tři renesanční figurální náhrobníky pocházející z počátku 17. století. Pískovcová obdélná deska s postavou muže v plné zbroji patřící Jiřímu z Maxenu nese po obvodu v rámu vytesaný nápis: „ANNO 1614 DEN 6 IVNII IST IN GOTT [---] / VORSCHIEDEN DER EDLE GESTRENG EHRNVEST VND WOLBENAMBTE HERR GEORGE VON / MAXSEN ZV [RVCKER]DORF GEWESE[NER] / [H]AVPTMAN ZV FRIEDLANDT SEINES ALTERS IHM 61 IAHRE DEM GOTT GENEDIG SEY“. Prostřední náhrobník s figurálním vyobrazením zesnulé Anny z Maxenu rozené ze Scheibersdorfu, tedy manželky výše zmíněného šlechtice, doplňuje po obvodu nápis: „161Z DEN 7 MARTY IST IN CHRIS[TO] / SELIG EINGESCHLAFFEN EDLE VIELEHREN THVGEND REICHE FRAV ANИA / GEBORNE SCHREIBERSDORFF[ERIN] / [DES] EDLEN GESTRENG V: EHRNVESTL: GEORG V MAXEN AVFRVCKERSDORF V B“. Doplňující formulaci o stáří zemřelé nalezneme na spodním lemu jejího šatu: „70 IAHR / IHR ALTER / WAR.“. Třetí náhrobník zpodobňuje sestru Anny ze Schreibersdorfu Veroniku z Quos. Německý nápis obíhající po obvodu desky zní: „ANNO 1595 DEN 9IVNY IST IN / CHRISTO SELIG EINGESCHLAFFEN DIE EDLE VIELEHREN THVGEND REICHE / FRAV VERONI[KA] GEBORNE EN FRIDRICH V: SCHREI / BERSDORF: D: EDL: G: S: EHRENVEST QVOS ZV PEINSDORF NACHGELASNE“. Na spodním lemu jejího šatu je také připojena krátká formulace o stáří zemřelé: „53 IAHR IHR ALTER WAR“ (ok, zš)

KRÁSNÝ LES 225

soupisNPU_final_215.indd 225

31.3.2010 10:13:54


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

fara čp. 117 Budova fary čp. 117 vystavěná v roce 1716 se nachází jižně od kostela, k němuž je kolmo orientována. Severním průčelím vyplňuje část ohradní zdi kolem bývalého hřbitova. Barokní přízemní stavba se zobytněným podkrovím stojí na obdélném půdorysu. Mansardovou střechu s vikýři kryjí tašky bobrovky. Podélné průčelí orientované východním směrem k bráně na hřbitov vrcholí ve střední ose trojúhelným štítem zakončeným jednoduchým křížem. Osově umístěný vstup téhož průčelí, který lemuje masivní pravoúhlé žulové ostění s oválným nadpražním okénkem, uvozují čtyři žulové stupně. Západní průčelí domu se otevírá do farní zahrady a jižní průčelí směřuje ke komunikaci. Hladké fasády budovy člení ostění kolem vstupů a šambrány okenních otvorů opatřené bíložlutým nátěrem. (ok)

kaple Klasicistní kaple pocházející pravděpodobně z konce 18. století, která se nalézá severně od kostela, je zasazena do ohradní zdi. Drobnou zděnou bíle omítnutou přízemní stavbu kryje valbová střecha vyskládaná z tašek bobrovek. Vstupní průčelí orientované jižním směrem ke zrušenému hřbitovu má ve štítě v současnosti prázdnou niku. Vstup zakončený stlačeným obloukem s nadsvětlíkem lemují po stranách pilastry. Do severní stěny objektu je vsazen jednoduchý latinský kamenný kříž. (ok)

ohradní zeď s bránou a zastaveními křížové cesty Ohradní zeď uzavírá prostor bývalého hřbitova. Vybudována byla ze smíšeného zdiva a její korunu kryjí tašky bobrovky. Na vnitřní straně zdi se nacházejí prázdné niky, v nichž bývala jednotlivá zastavení křížové cesty a jednoduché náhrobní desky a stély pocházející převážně z 19. století . Na hřbitov se vstupovalo hlavní bránou vybudovanou v jižní části zdi, mezi budovou fary a sousoším Kalvárie. Mohutnou zděnou hrubým nástřikem opatřenou bránu s rovným překladem kryjí také tašky bobrovky. Průjezd zakončený stlačeným obloukem vyplňují nepůvodní dřevěná laťová vrata. (ok)

sousoší Kalvárie Sousoší pocházející z roku 1822 stojí u vstupní brány, jižně od kostela sv. Heleny. Na kamenný stupeň dosedá konkávně probraný fundament, který nese na čelní straně vavřínem lemované zrcadlo s nápisem: „König! Hoherpriester! / Lehrer! / Du mein göttlicher / Gelehrer! / Du für meine Schuld / Verbürgter! / Gottgeopferter Erwürgter! / Ach blutend Lamm! an / bethend / Von Sundenschaam / Erröfhend / Sint ich zu Deinen Füssen / Und seuße Laß genießen / Mich Armen! / Erbarmen! / 1822.“. Podstavec vrcholí odstupňovaným nástavcem s vlastním sousoším Ukřižování. Vysoký latinský kříž nese korpus ukřižovaného Krista, jehož tělo zahaluje bederní rouška. Pod křížem klečí Máří Magdaléna oděná v jemně řasený šat. V horní části kříže se nachází štítek s titulaturou: „IN / RI“. Památku vymezuje lité soudobé kovové ohrazení. (jš)

226 KRÁSNÝ LES

soupisNPU_final_215.indd 226

31.3.2010 10:14:00


OKRES LIBEREC

kříž Drobná památka se nachází jižně od kostela sv. Heleny. Na kamenném stupni stojí hranolový fundament, který zakončuje profilovaná římsa. Na všech čtyřech stranách podstavce jsou obdélná zrcadla s trojlaločnými oblouky. Čelní strana nese novodobou desku s nápisem: „MILUJTE SE / JAKO JÁ VÁS / LIEBET EINANDER / WIE ICH EUCH“. Na zadní straně fundamentu je v zrcadle vytesán v současnosti nečitelný nápis. Podstavec původně vrcholil litinovým křížem zasazeným do zdobného podstavce, na jehož čelní straně byla reliéfně zobrazena polopostava anděla s nápisovou páskou. V současnosti je na podstavci umístěn nový železný kříž s korpusem ukřižovaného Krista. Svislé břevno kříže nese tabulku s titulaturou: „INRI“. (jš)

kaplička se sousoším Nejsvětější Trojice ÚSKP ČR č. rejstříku 37587/5–4345 na p. p. č. 2128/2

Výklenková kaplička z roku 1892 se nachází ve východní části obce, v blízkosti domu čp. 248. Drobnou stavbu tvoří mohutný dvakrát odstupňovaný sokl, na kterém je posazena střední část s půlkruhově zaklenutým výklenkem vrcholícím profilovanou římsou. Na ni dosedá segmentový štít s nárožními akroteriemi a Božím okem vrcholící kamenným křížem. V hlubokém výklenku lemovaném ve spodní části volutami bývalo umístěno sousoší Nejsvětější Trojice. Bůh Otec držel v levé ruce žezlo a pravou rukou se opíral o sféru. Po jeho pravici seděl Boží Syn s křížem v rukách. Na pozadí paprsčité svatozáře byla nad jejich hlavami zavěšena holubice Ducha Svatého. Nad nikou byly vytesány dvě zelené palmetové ratolesti ovázané okrovou mašlí. Niku chránilo sklo upevněné v železném rámu. Na soklu pod výklenkem čteme nápis: „Errichtet im Jahre 1892.“. Z boku je téměř nečitelná signatura. (jš) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 511.

boží muka ÚSKP ČR č. rejstříku 32365/5–4344 na st. p. č. 271

Drobná památka z roku 1793 stojí ve středu obce, naproti domu čp. 3, vpravo od hlavní komunikace směřující do Frýdlantu. Na kamenný stupeň dosedá hranolový sokl, na kterém stojí čtyřboký dřík zakončený jednoduchou římsou. Památka vrcholí půlkruhově zaklenutou kaplicí s nikou. Na stranách kaplice se nacházejí segmentově zaklenutá vystupující zrcadla. Boží muka jsou opatřena bílým nátěrem. Na zadní straně soklu bývala černou barvou uvedena datace: „[LP / 1793]“. (jš)

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 29700/5–4347 na st. p. č. 2133/2

Kříž se nachází asi tři sta metrů východním směrem od železniční zastávky, napravo od hlavní komunikace směřující z Frýdlantu do Dolní Řasnice. Na kamenném stupni stojí hranolový sokl zakončený jednoduchou ustupující římsou. Na sokl navazuje dřík, jehož čelní strana nese nápisové pole lemované obilnými klasy a vinnou révou. V nápisovém poli, nad nímž je příčně položené žezlo a koruna čteme: „Christus Jesus ! / Der ist ja für uns / gestorben, ja auch / auferstanden, und / sitzet zur Rechten des / Vaters, und machet / auch da [---] / der Fürsprochene / für uns Alle / Röm. 5 Ver. 34“. Na zadní straně dříku je vytesán špatně čitelný nápis: „Errichtet [---] von / Johann Go[---] man / Renoviert [---] 8, von / Joseph [---] hier.“. Na profilovanou horní římsu dosedá volutový nástavec zdobený andělskými hlavičkami. Památka vrcholí litým železným křížem, který má v místě křížení ramen a na jejich zakončení umístěné rozety. V horní části kříže vidíme nápisovou pásku s titulaturou: „INRI“. (jš)

KRÁSNÝ LES 227

soupisNPU_final_215.indd 227

31.3.2010 10:14:07


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Kryštofovo Údolí (Christophsgrund) Údolní lánová ves situovaná v hlubokém údolí potoka Rokytky, který protéká západním lesnatým masivem Ještědského hřbetu, leží přibližně pět kilometrů západně od Liberce. Obec založená v polovině 16. století se nacházela v hornaté části lemberského panství, která byla od středověku spojena s těžbou rud a dřeva. Současná obec se rozkládá na místě původních tří osad, které vznikaly od počátku 16. století osídlením postupujícím od soutoku Rokytky s Nisou výše do ještědského masivu. Nejníže ležela Rokytnice (Eckersbach), následoval Bezový Důl (Holundergrund) a nejvýše položená Novina (Neuland). Na místě starší osady Bezový Důl byla v druhé polovině 16. století tehdejším majitel lemberského panství Jindřichem Kurzbachem založena nová vesnice, dnešní Kryštofovo Údolí. První písemná zmínka pochází ze zápisu v deskách zemských z roku 1581. V záznamu o prodeji lemberského panství jsou vyjmenovány nově vysazené vesnice Novina a také Kryštofovo Údolí s hamrem a pilou. První obyvatelé se kromě málo výnosného zemědělství zabývali hornictvím a pálením dřevěného uhlí. Těžba rud probíhala až do roku 1750, kdy pro malé výnosy skončila. Velká část obyvatelstva se od 17. století, kdy se vesnice výrazně rozrostla, živila také plátenictvím a soukenictvím. Od roku 1826 našla řada lidí práci v nově vystavěné textilní továrně Siegmund und Neuhäuser v Machníně. Odlehlou vesnici spojila s okolním světem v roce 1900 Liberecko-teplická dráha, díky které část obce Novina získala novou dominantu v podobě železničního viaduktu. Populace Kryštofova Údolí rapidně klesla po druhé světové válce a následném odsunu německého obyvatelstva. Z 844 osob uváděných v roce 1930 zbylo k roku 1980 169 trvale bydlících. Na rozdíl od jiných oblastí však nedošlo k rozsáhlé devastaci sídelní struktury obce a Kryštofovo Údolí se stalo typickou rekreační obcí. V sedmdesátých letech 20. století správa obce přešla pod Chrastavu. Od roku 1990 se obec opět osamostatnila a započala nový společenský a kulturní rozvoj. Díky málo narušené historické zástavbě a zachování bohatého památkového fondu lidové architektury byla v roce 2004 část obce prohlášena vesnickou památkovou zónou.

228 KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ

soupisNPU_final_215.indd 228

31.3.2010 10:14:13


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Kryštofa ÚSKP ČR č. rejstříku 36695/5–4355 se st. p. č. 1, 2 a na p. p. č. 2

Areál kostela sv. Kryštofa pocházející z konce 17. století se nachází ve střední části obce ve svahu východně od potoka Rokytky. Kostel obklopuje hřbitov s ohradní zdí s bránou a márnicí. Komplex doplňuje samostatně stojící zvonice a objekt fary čp. 24 se sochou sv. Václava. Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 zachycuje celý areál ve shodné půdorysné stopě. Areál je součástí vesnické památkové zóny. DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Kryštofovo Údolí; NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44. Kühn 1934, s. 19–29; UPČ II, 1978, s. 154–155; Kuča 2001, s. 186–187; Nevrlý 2005, s. 112–123.

kostel sv. Kryštofa Původní kostel, poprvé zmiňovaný v roce 1599, stál údajně na západní straně údolí. Nový dřevěný kostel postavený v letech 1683–1684 tesařem Michlem Schöblem ze Žibřidic nalezneme ve střední části areálu. Kostel, který byl povýšený roku 1768 na farní, rozšířila v roce 1781 zděná sakristie. Tu zřejmě navrhl liberecký stavitel Johann Joseph Kuntze (1724–1800). Jednolodní roubený kostel s obdélným závěrem je presbytářem orientovaný k jihu. Od západního průčelí lodi jednostranně odsazený presbytář prodlužuje v jižním směru patrová zděná sakristie. Sedlovou střechu vyskládanou z břidlicových šablon doplňuje plechový sanktusník vztyčený nad sakristii. Roubenou konstrukci kostela chrání pobití z břidlicových šablon. Zděnou část s hrubými omítkami člení lizénové rámce. Interiér prosvětlují dvě řady menších obdélných oken situovaných na podélných průčelích. Okenní otvory doplňují barokně tvarované mříže. Hlavní vchod situovaný na severním průčelí chrání zádveří se sedlovou střechou. Obdobné zádveří nalezneme i u bočních vstupů vedoucích do lodi a sakristie. (mo)

fara čp. 24 Barokní faru čp. 24 postavenou roku 1768 nalezneme při vstupní bráně, v západní části areálu. Svým východním průčelím přerušuje ohradní zeď. Přízemní zděná budova postavená na obdélném půdorysu se obrací podélným jižním průčelím k přístupové cestě vedoucí ke kostelu. Mansardovou střechu s eternitovými šablonami doplňuje řada menších sedlových vikýřů. Umístění stavby v příkrém svahu vyrovnává suterén situovaný při západní části domu, který se dostává do pozice přízemí. Průčelí jsou opatřena hladkými vápennými omítkami okrové barevnosti. Okenní otvory lemují pískovcová pravoúhlá ostění. Vstup na jižním průčelí je umístěn v pravoúhlém pískovcovém portálu s nadpražním okénkem. Od severu k budově přiléhá menší hospodářský přístavek a kůlny. (mo)

márnice Márnice postavená zřejmě na konci 17. století a umístěná v jižní části areálu přiléhá přímo k bráně hřbitova. Z interiéru márnice pochází unikátní cyklus obrazů Tance Smrti, který je v současné době uložen v Severočeském muzeu v Liberci. Přízemní zděná stavba stojící na obdélném půdorysu svým západním průčelím navazuje přímo na ohradní zeď. Sedlovou střechu s námětky krytou eternitovými šablonami zakončuje nad jižním průčelím valba. Průčelí jsou opatřena hladkými omítkami okrové barevnosti. Severnímu průčelí obrácenému k hřbitovní bráně dominuje trojúhelný štít s pískovcovou v současnosti prázdnou nikou. Vstup umístěný v témže průčelí tvoří svlakové dveře osazené do pravoúhlého pískovcového ostění. Interiér prosvětluje jednoduché boční okno východního průčelí. (mo)

KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ 229

soupisNPU_final_215.indd 229

31.3.2010 10:14:22


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

zvonice Stavba zvonice dominující celému areálu se nachází v jihozápadním cípu hřbitova. O výstavbě zvonice není mnoho známo. Pravděpodobně byla postavena spolu s kostelem v 80. letech 17. století a v roce 1754 proběhla její rekonstrukce. Zvonice spočívá na čtvercové podezdívce postavené ze sbíraného kamene, která přímo navazuje na ohradní zeď hřbitova. Trámovou konstrukci dvoupatrové zvonice chrání zvenčí svislé bednění. V druhém patře jsou v pobití prolomeny segmentově zakončené okenní otvory. Zvonici kryje břidlicová stanová střecha vrcholící helmicí s makovicí a křížem. Zvonová stolice dimenzovaná pro tři zvony v současnosti nese jeden zvon datovaný rokem 1600. (mo)

socha sv. Václava Pískovcová socha sv. Václava stojí naproti budově fary ve svahu napravo od brány kostelního areálu. Památku nechal zřídit v roce 1763 Johann Wenzel Richter. Na dva kamenné stupně dosedá hranolový sokl, který zakončuje jednoduchá ustupující římsa. Sokl vynáší dřík vrcholící mohutnou profilovanou segmentovou římsou. Dřík je po stranách, v horní i spodní části, rozšířen o dvojici volut. Čelní strana podstavce nese kartuši s reliéfem sv. Ludmily vyučující malého Václava. Ve spodní části dříku je vytesán nápis: „S. Wenceslay sambt deiner / h. großmutter Ludmilla bitt für uns.“ V pravém rohu se nachází nápis: „1896 Renov.“ Na levé a pravé straně dříku vidíme rostlinnými motivy zdobená vpadlá zrcadla. Zadní strana podstavce nese nápis: „Zu Ehren Gottes seiner / unbefleckten Mutter und / dem Heiligen Wenceslaj / hat diese Statue lassen auf / Richten Johan Wentzel / Richter der Zeit Kirchen / Vatter all da. / Anno 1763.“. Na římse stojí socha sv. Václava. Esovitě prohnutá postava světce s váhou těla spočívající na pravé noze má levou nohu pokrčenou a mírně nakročenou dopředu. Hlava sv. Václava se naklání k pravému rameni a pravé ruce, v níž drží štít s českým lvem. Levou rukou se opírá o štít s orlicí. Světec je oděn v brnění s hermelínovým pláštěm, na hlavě má knížecí čapku. V roce 2008 došlo při snaze o odcizení sochy k jejímu poškození, a proto není v současné době na svém místě. (jš)

230 KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ

soupisNPU_final_215.indd 230

31.3.2010 10:14:28


OKRES LIBEREC

ohradní zeď s bránou Ohradní zeď obíhá hřbitov na půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku. Barokně ztvárněnou bránu nalezneme v západní části zdi u objektu márnice a fary. Částečně omítaná zeď je vyzděna na maltu z lomového zdiva. Její korunu kryjí vyskládané pálené cihly. V severní části zeď prolamuje menší branka osazená kovanými dvoukřídlými vrátky, které jsou neseny dvojicí cihelných pilířů. Hlavní vstup na hřbitov představuje zděná konkávně tvarovaná brána krytá valbovou střechou vyskládanou z eternitových šablon. Zdivo brány pokrývá hladká omítka s okrovým nátěrem. Západní stranu člení dva pilastry, profilovaná korunní římsa a pískovcový portál s půlkruhovým otvorem. Na jeho klenáku nalezneme reliéf lebky se zkříženými hnáty. (mo)

dům čp. 15 ÚSKP ČR č. rejstříku 37606/5–4361 se st. p. č. 139

Dům čp. 15 stojí v jižní části obce, při nízké terase pod východním svahem údolí. Objekt, jehož jádro pochází z přelomu 17. a 18. století, stojí na místě stavby ze 16. století. Současnou podobu domu dotvářejí úpravy provedené během 19. století. Objekt se nachází ve vesnické památkové zóně. Částečně roubený dům s hrázděným patrem stojí na obdélném půdorysu s přesahem komoro-chlévního dílu na severním průčelí. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony. Kolmá orientace domu ke svahu způsobuje, že se terén ve východní části domu dostává do úrovně patra. Trojdílnou dispozici s roubenou světnicí, zděnou síní a hospodářským dílem doplňuje přístavba verandy na jižním a záchoda se zděným přístěnkem na severním průčelí. Patro nad světnicí vynáší starší varianta podstávky. Půdorys patra se shoduje s dispozicí přízemí. Oba štíty chrání svislé bednění. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44 a SHP 195. Kühn 1934, s. 31.

KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ 231

soupisNPU_final_215.indd 231

31.3.2010 10:14:31


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 16 ÚSKP ČR č. rejstříku 29431/5–4362 se st. p. č. 135/1

Dům čp. 16 (dříve čp. 126) stojí v jižní části obce, vlevo od silnice vedoucí z Liberce. Stavbu pocházející z konce 18. století doplnily drobné úpravy a přístavby provedené během 19. století. Koncem 20. století došlo k přezdění kolmého křídla. Dům je součástí vesnické památkové zóny. Převážně roubenou patrovou stavbu situovanou na obdélném půdorysu doplňuje na severovýchodním průčelí patrové zděné křídlo kryté stejně jako hlavní objekt sedlovou střechou. Obě střechy jsou vyskládané z eternitových šablon. V trojdílné dispozici navazuje na roubenou světnici zděná síň a prostor někdejšího obchodu. Roubené patro vynáší nad prostorem světnice podstávka. Okenní otvory lemované šambránami doplňuje zdobný dřevěný výkladec umístěný na jihozápadním průčelí. Vstup do síně je umístěn v jednoduchém pravoúhlém pískovcovém ostění. Oba štíty chrání dekorativně vyskládané břidlicové šablony. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.

dům čp. 17 ÚSKP ČR č. rejstříku 41281/5–4349 se st. p. č. 115

Dům čp. 17 pocházející z druhé poloviny 18. století nalezneme ve střední části obce u potoka Rokytky. Přestože písemné prameny jej zmiňují k roku 1600, nejstarší části konstrukcí stávajícího domu pocházejí podle stavebně historického průzkumu z 60. let 18. století. Současná podoba stavby tedy pochází z období mezi 60. lety 18. století a rokem 1843. V domě žil a tvořil sochař Mojmír Preclík. Stavba je součástí vesnické památkové zóny. Částečně roubený dům s hrázděným patrem stojí na půdorysu kříže. Starší přízemní objekt směřuje jihozápadním štítovým průčelím k průjezdní komunikaci. K jeho jihozápadnímu průčelí přiléhá krátké patrové křídlo. Naproti němu ze severozápadu vystupuje z plochy střechy hrázděná křížová světnička podepřená rámovou konstrukcí. Sedlové částečně zvalbené střechy pokrývají různé druhy krytin, od břidlicových šablon až po asfaltový šindel. V trojdílné dispozici přízemního objektu navazuje na roubenou světnici zděná síň a hospodářský díl vyzděný z lomového zdiva částečně opatřený vápennou omítkou. Roubené přízemí kolmého křídla stojí shodně jako v případě světnice na novodobé betonové podezdívce. Jednotlivé okenní otvory lemují profilované šambrány a vyřezávané parapety. Vstup umístěný v prostoru pod křížovou světničkou představují dvoukřídlé klasicistní dveře, které jsou osazeny v trámkovém ostění nesoucím na překladu tesaný letopočet: „I8I8“. Štíty, kromě bedněného severovýchodního, chrání dekorativně vyskládané břidlicové šablony. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44 a SHP 154.

dům čp. 21 ÚSKP ČR č. rejstříku 16068/5–4359 se st. p. č. 103

Dům čp. 21 (dříve čp. 20) z přelomu 18. a 19. století stojí ve středu obce, vlevo od silnice směřující z Liberce. Objekt je součástí vesnické památkové zóny. Částečně roubený patrový dům obdélného půdorysu se svým západním štítovým průčelím obrací ke komunikaci. Sedlovou střechu s břidlicovými šablonami doplňují volská oka. Trojdílná dispozice s roubenou světnicí, zděnou síní a komorou rozšiřuje druhý trakt. Tato částečně roubená přízemní přístavba vyplňuje dvě třetiny severního průčelí. Její pultová plechová střecha navazuje na střechu hlavního objektu. Zděné konstrukce jsou opatřeny hladkými omítkami, které shodně jako roubení světnice mají bílý nátěr. Roubené patro vynáší nad prostorem světnice podstávka. Okna zdobí profilované šambrány s parapety. Vstup na jižním průčelí rámuje dřevěné pravoúhlé ostění s nadpražním okénkem. Západní štít pokrývá dekorativně vyskládaná břidlice. Ostatní štíty jsou jednoduše bedněné. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.

232 KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ

soupisNPU_final_215.indd 232

31.3.2010 10:14:37


OKRES LIBEREC

dům čp. 41 ÚSKP ČR č. rejstříku 49764/5–5852 se st. p. č. 27

Dům čp. 41 v jádru z počátku 19. století stojí ve střední části obce, vlevo od silnice vedoucí z Liberce. Současná podoba domu je výsledkem úprav z konce 19. století. Dům je součástí vesnické památkové zóny. Přízemní částečně roubený dům postavený na členitém půdorysu se svým severozápadním podélným průčelím obrací ke komunikaci. Na starší objekt s roubenou komorou a síní navazuje mladší zděná přístavba s patrovým rizalitem na severozápadním průčelí. Hmotově větší přístavba prodlužuje podélnou osu půdorysu staršího objektu. Sedlové střechy obou částí kryje břidlice, v případě přístavby vláknocementové šablony. Přesahy vaznic na štítu rizalitu nesou vyřezávanou výdřevu. Roubení světnice je pobito vodorovným bedněním. Zděné konstrukce přístavby chrání omítky hrubší struktury s šedým nátěrem. Okenní otvory s nevhodnými plastovými výplněmi lemují jednoduché šambrány. Vstup do roubené části domu umístěný na severozápadním průčelí umožňují dvoukřídlé dveře rámové konstrukce osazené v trámkovém ostění s nadpražním okénkem. Jihozápadní štít nese dekorativně vyskládané břidlicové šablony. Abstraktní dekor doplňují symboly kotvy, srdce a kříže. Výzdoba štítu je v horní části datována letopočtem: „1869“. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.

dům čp. 64 ÚSKP ČR č. rejstříku 29699/5–4358 se st. p. č. 79/1

Dům čp. 64 postavený v roce 1834 nalezneme ve střední části obce, vpravo od silnice směřující od Liberce. Dům je součástí vesnické památkové zóny. Částečně roubený objekt s hrázděným patrem stojí na poměrně dlouhém obdélném půdorysu. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony. Dům se svým jihovýchodním štítovým průčelím obrací k místní komunikaci. Trojdílnou dispozici s roubenou světnicí, navazující zděnou průchozí síní a hospodářským dílem rozšiřuje zděná přístavba. Ta v severozápadním směru navazuje na hlavní objekt ve stejné hmotě a se stejnou výškou hlavní římsy a střechy. Hrázděné patro, které kopíruje dispozici přízemí, vynáší nad prostorem světnice podstávka. Zděné konstrukce chrání hladké vápenné omítky s bílým nátěrem. Okenní otvory lemují profilované šambrány s vyřezávanými parapety. Vstup na jihozápadním průčelí tvoří jednokřídlé dveře rámové konstrukce osazené v pravoúhlém pískovcovém portálu s nadpražním okénkem. Na klenáku je umístěna tesaná datace: „18 34.“ doplněná iniciálami a číslem popisným: „J. S. / Nr. 74“. Oba štíty pokrývá jednoduché svislé bednění, přičemž jihovýchodní štít je opticky rozdělen do dvou vodorovných polí. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.

KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ 233

soupisNPU_final_215.indd 233

31.3.2010 10:14:42


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 67 ÚSKP ČR č. rejstříku 24990/5–4351 se st. p. č. 90/1

Dům čp. 67 (dříve čp. 79) postavený na konci 18. století stojí ve střední části obce, západně od průjezdní komunikace, k níž se obrací východním štítovým průčelím. Objekt je součástí vesnické památkové zóny. Částečně roubený dům s hrázděným patrem stojí na obdélném půdorysu. Vysokou sedlovou střechu pokrývají plechové šablony. Zděné části domu chrání hladká vápenná omítka s bílým nátěrem. Na roubenou světnici navazuje zděná síň a hospodářské prostory. Vstup na severním průčelí chrání v patře hrázděná veranda zakončená sedlovou stříškou. K verandě od západu přiléhá přízemní roubená přístavba. Hrázděné patro nad prostorem světnice vynáší podstávka. Okenní otvory lemují bohatě zdobené šambrány s vyřezávanými parapety. Oba štíty jsou pobity svislým bedněním s členěním do horizontálních polí. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.

dům čp. 75 ÚSKP ČR č. rejstříku 43799/5–4348 se st. p. č. 83

Dům čp. 75 pocházející z přelomu 18. a 19. století nalezneme ve střední části obce, severozápadně od průjezdní komunikace. Dům je součástí vesnické památkové zóny. Částečně roubený dům s hrázděným patrem stojí na obdélném půdorysu. Sedlovou střechu s vikýři kryje eternit. Tradiční trojdílnou dispozici s roubenou světnicí, zděnou síní a komorou rozšiřuje členitá přístavba přízemního druhého traktu s pultovou střechou, který doplňují další menší přístavby. Hrázděné patro nad prostorem světnice vynáší jednoduchá podstávka. Zděné části chrání hladká vápenná omítka s bílým nátěrem. Okenní otvory lemují profilované šambrány s vyřezávanými parapety. Vstup na jihovýchodním průčelí orámovaný jednoduchým kamenným ostěním je osazen jednokřídlými dveřmi rámové konstrukce. Jihozápadní štít pokrývají dekorativně vyskládané břidlicové šablony. Severovýchodní štít chrání jednoduché svislé bednění. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.

dům čp. 82 ÚSKP ČR č. rejstříku 36127/5–4360 se st. p. č. 120

Dům čp. 82 (dříve čp. 121) se nachází ve střední části obce, ve svahu nad vidlicí silnice odbočující k Buku Republiky. Objekt postavený v 90. letech 17. století získal současnou podobu o sto let později. Přístavba kolmého křídla není zachycena na mapě císařského otisku stabilního katastru z roku 1843, pochází tedy až z období po tomto roce. Dům je součástí vesnické památkové zóny. Částečně roubený přízemní dům stojící na půdorysu písmene L se obrací severním štítovým průčelím ke křižovatce místních komunikací. Sedlovou střechu s plechovými šablonami doplňují menší střešní okna. Na trojdílnou dispozici s roubenou světnicí, zděnou síní a komorou navazuje v jižním směru menší stodola se shodnou výškou koruny zdiva a hřebene střechy. K východní stěně světnice přiléhá kolmé roubené křídlo se zvýšeným polopatrem a sedlovou střechou. Zděné části chrání hladká vápenná omítka bílé barevnosti. Okenní otvory lemují profilované šambrány. Vstupní dveře na západním průčelí jsou osazeny v jednoduchém trámkovém ostění. Severní štít kryjí dekorativně vyskládané břidlicové šablony. Zbývající dva štíty jsou svisle bedněné. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.

234 KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ

soupisNPU_final_215.indd 234

31.3.2010 10:14:47


OKRES LIBEREC

dům čp. 101 se stodolou ÚSKP ČR č. rejstříku 29822/5–4363 se st. p. č. 156

Dům čp. 101 pocházející z přelomu 18. a 19. století stojí v jižní části obce, ve svahu vpravo nad komunikací vedoucí z Liberce. Dům je součástí vesnické památkové zóny. Částečně roubený dům obdélného půdorysu kryje sedlová střecha vyskládaná částečně z eternitových šablon a plechu. Trojdílnou dispozici s roubenou světnicí, síní a zděným komoro-chlévním dílem rozšiřuje v severozápadním směru stodola. Ta je vůči podélné ose půdorysu mírně posunutá před severovýchodní průčelí. Na jihozápadní průčelí navazuje do svahu zapuštěný sklep s bedněným patrem a sedlovou střechou. Střechu nad prostorem světnice vynáší podstávka. Okenní otvory lemují jednoduché šambrány. Vstup do světnice umožňují jednokřídlé dveře osazené v trámkovém ostění s nadpražním okénkem. Jihovýchodní štít chrání dekorativně vyskládané břidlicové šablony. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.

most ÚSKP ČR č. rejstříku 27589/5–4357 na p. p. č. 1289/2

Most překlenuje potok Rokytku ve střední části obce a umožňuje přístup k areálu kostela sv. Kryštofa. Dobu jeho vzniku nelze jednoznačně určit. Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 zachycuje kamenný most v jiné poloze posunuté mírně proti proudu potoka. Most nese podstavec sochy sv. Jana Nepomuckého datované rokem 1763 a na klenáku oblouku se údajně nacházela datace 1832. Socha byla na most zřejmě druhotně umístěna. V druhé polovině 20. století byla socha shozena do potoka a následně odcizena. Kopie sochy instalovaná v roce 1998 se po šesti letech opět stala předmětem krádeže. Most je součástí vesnické památkové zóny. Most vyzděný z větších pískovcových kvádrů vytváří jeden půlkruhový oblouk. Oba konce se opírají přímo do příkrých břehů potoka. Nízký parapet kryjí pískovcové desky s trojúhelným profilem. Mostovku překrývá nezpevněný povrch s drobným štěrkem. Na severní straně mostu stojí ve výklenku parapetu pískovcový podstavec zcizené sochy sv. Jana Nepomuckého. Na nízkém stupni spočívá obdélný sokl, který nese hranolovitý dřík zakončený širokou profilovanou hlavicí. Na jižní straně dříku nalezneme reliéf shození Jana Nepomuckého z mostu s nápisem: „S. / Ioannis Nepo= / Ora pro Nobis”. Východní strana nese reliéf poutě sv. Jana Nepomuckého do Staré Boleslavi. Na západní straně je vytesaný reliéf sv. Jana Nepomuckého s královnou Žofií u zpovědi. Pod reliéfem v kartuši čteme nápis: „Renoviert von Anton Habenicht / Nro.10, 1896“. Na severní straně dříku vidíme nápis v kartuši: „Zum Lob der / Heiligstendreyfal= / tigkeit u: zu Vermeh= / rung der Ehr des/ H: Iohanes Nepom= / hat diesse Statue / lassen auffrichten / Johan Joseph Ant= / Pietsch, der Zeit gerichts / halter all da.”. V jednotlivých rozích dříku jsou rozmístěny číslice datace: „17 / 63“. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 521, SHP 44. Kühn 1934, s. 44.

výklenková kaplička Panny Marie Pomocné ÚSKP ČR č. rejstříku 14527/5–4353 na p. p. č. 260/2

Výklenková kaplička Panny Marie Pomocné stojí u domu čp. 57, na pravé straně silnice směřující od Liberce na území vesnické památkové zóny. Stavba vznikla v roce 1768 nákladem Christopha Richtera. Drobný zděný hladce omítnutý objekt obdélného půdorysu má pravoúhlý závěr. Kapli kryje sedlová střecha vyskládaná z břidlice. V hlubokém centrálním výklenku lemovaném dvěma mírně vystupujícími pilastry zdobenými bosáží se nachází mladší obrázek Panny Marie Pomocné s Ježíškem, po jehož stranách jsou dvě drobnější prázdné niky. Výklenek chrání jednoduché dřevěné ohrazení. Hlavní průčelí obrácené k přístupové cestě vrcholí zděným trojúhelným štítem, který má uprostřed prázdnou niku. Kapličku korunuje jednoduchý kovový latinský kříž. (jš) DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Kryštofovo Údolí; NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44. Kühn 1934, s. 29; UPČ II, 1978, s. 155.

KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ 235

soupisNPU_final_215.indd 235

31.3.2010 10:14:52


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

výklenková kaplička se sousoším Piety ÚSKP ČR č. rejstříku 25376/5–4354 na p. p. č. 232/1, 232/2

Výklenková kaplička stojí v dolní části obce, u domu čp. 62, po pravé straně u silnice směřující od Liberce. V roce 1692 ji nechal zřídit Gottfried Richter se svojí ženou Elizabeth. Kaple je součástí vesnické památkové zóny. Kaple má podobu sloupové odstupňované edikuly. Na vysokém soklu stojí po stranách dvojice sloupů, které nesou bohatě profilovanou římsu se zalamovaným segmentovým frontonem. Ten původně korunoval centrální kříž a dvě vázy po jeho stranách. Nad hlavní římsou je umístěn reliéf ukřižovaného Krista s titulaturou: „INRI“. Po jeho stranách se ve vpadlých zrcadlech tvaru srdcí a kolem nich nacházejí nápisy: „OMENS / CH / VER EHRE / ANdAECHTIGES / DAS LEIDEN / CHRISTI DEINES / ERLOESE / ERS / O herr Je su dir / lebe ich: o herr Jesu / dir sterbe ich: o herr / Jesu dein bien ich / Todt undt leb / endig / JESU / VMB / DAS LEIdEN / DEIN / DIR DA / CKEN WIR / DIE CHRIS / TEN SEIn.“. Ve střední části římsy vidíme dataci: „AN·NO ·1·6·9·2“. V půlkruhově zaklenuté nice se nachází sousoší Piety. Sochařské dílo zhotovil anonymní kamenosochař koncem 17. století. Sousoší posazené na vysokém podstavci dekoruje reliéfní motiv andělských hlaviček a vinné révy. Pod nohama Panny Marie je vytesán nápis: „Jesus und Maria“. Pod sochou čteme nápis: „Renovirt im J. 1808“. V nápisovém poli pod nikou se uprostřed nachází nápis: „Gottfried Richter und seine Weib Elizabeth / haben Gott und seiner Lieben Mutter zu Ehr// / en Diese Capellen Auffrichten undt vor Fertti / gen lassen. Im JahrChristi [---]. / Renovirt durch dem Sohn / Christian Richter A. 174Z“. Na bočních stranách kaple nalezneme v horní části půlkruhově zaklenuté niky s plasticky provedenou mušlí. K sousoší Piety vedou čtyři mohutné přístupové stupně. (jš) DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Kryštofovo Údolí; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 507, SHP 44. Kühn 1934, s. 28–29; UPČ II, 1978, s. 155.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 47710/5–4352 na p. p. č. 1250/1

Kříž stojí v centru obce před domem čp. 67, po pravé straně silnice směřující od Liberce. Podle nápisu nechali památku zřídit v roce 1810 bratři Joseph a Michael Luhovi. Kříž je součástí vesnické památkové zóny. Na dvou pískovcových stupních stojí hranolový sokl, který vynáší čtyřboký dřík zakončený bohatě profilovanou volutovou římsou. Mezi volutami se nachází vinný list s hroznem. V horní části čelní strany dříku je kolem tří závěsů svěšen mohutný feston z vavřínových listů, pod kterým nalezneme vystupující zrcadlo s nečitelným nápisem. Zadní strana dříku nese nápis: „Dieses Crucifix ist / Zu Ehren des bittern / Leiden und Sterbens / unsers Herrn Jesu Chri / sti von den zwei Bru / derrn Joseph: u: Michael / Luh. / Ao 1810. den 19 Aprill / errichtet worden. / Renoviert von Rudolf / i. J. 1907“. Památka vrcholí litinovým křížem opatřeným černým nátěrem. Kříž nese korpus ukřižovaného Krista. V místě křížení příčného a svislého břevna se nachází červená rozeta. Další drobnější rozety jsou umístěny v trojlistech, které zakončují ramena kříže. (jš) DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Kryštofovo Údolí; NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44. Kühn 1934, s. 29.

236 KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ

soupisNPU_final_215.indd 236

31.3.2010 10:14:59


OKRES LIBEREC

Křižany (Kriesdorf)

Obec Křižany leží přibližně deset kilometrů západně od Liberce, při silnici vedoucí z Chrastavy do Osečné. Byla založena jako údolní lánová vesnice táhnoucí se podél Ještědského potoka. První písemné zmínky o vesnici nesoucí latinský název Cryzani villa i o tamním farním kostele pocházejí z roku 1352. Traduje se, že obec získala název podle svého zakladatele Kriesana. Vesnice náležející k lemberskému panství je v pramenech již roku 1378 zmíněna pod původním českým jménem Suchá. V osmdesátých letech 14. století došlo k rozdělení dosud jednotného panství na dvě části, a to lemberskou, patřící Haškovi z Lemberka a jablonskou, državu Jindřicha Berky z Dubé a Housky. Křižany ležely na hranici obou panství, a proto došlo k jejich rozdělení. Západní část Křižan náležela k lemberskému dominiu a horní část obce patřila pod panství Grabštejn. Část obce spadala i k panství českodubskému. Toto uspořádání trvalo až do konce patrimoniální správy. Všechny tři části se spojily až v roce 1850. Rozvoj Křižan lze spojit s dolováním různých rud. V horní části obce, na jižních svazích Malého Ještědu, vznikaly v období třicetileté války menší hutě na zpracování železné rudy. V roce 1852 došlo v jedné ze štol k objevu grafitu a niklu, což vedlo k založení nové těžební společnosti. V padesátých a šedesátých letech minulého století se otevřela nová šachta pro zkušební těžbu radioaktivních rud. Průmyslová těžba nakonec nebyla zahájena. Nad místním nádražím se od roku 1905 až do konce dvacátých let 20. století pracovalo ve vápenném Solvayově lomu, největším v Ještědském hřbetu. Kromě těžby rud se místní obyvatelé živili zpracováním lnu a mnozí také dojížděli za prací do Liberce. Nejvyššího počtu 1 935 obyvatel vesnice dosáhla v polovině 19. století, poté začala zdejší populace pozvolna klesat. K největší změně došlo po skončení druhé světové války. V rámci odsunu muselo svou vesnici opustit německé obyvatelstvo. Počet obyvatel klesl ze 1 405 v roce 1930 na 771 v roce 1950.

KŘIŽANY 237

soupisNPU_final_215.indd 237

31.3.2010 10:15:03


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kostel sv. Maxmiliána ÚSKP ČR č. rejstříku 39093/5–4365 se st. p. č. 1

Kostel sv. Maxmiliána se nachází ve střední části obce, po levé straně silnice vedoucí z Křižan do Žibřidic. První písemné zmínky o zdejším kostelu pocházejí z roku 1352, ale jeho přesné stáří, prvotní podobu ani původní zasvěcení neznáme. Podle stavebně historického průzkumu pocházejí nejstarší části současného objektu (presbytář a zdivo lodi) až z přelomu 15. a 16. století. Nejspíše ve 2. polovině 17. století kostel získal hranolovou věž, k severní straně byla přistavěna sakristie a jižní část věže doplnila márnice. Jednolodní orientovaný objekt obdélného půdorysu uzavírá nižší polygonální presbytář. Sedlovou střechu lodi, která nad presbytářem se sanktusníkem přechází ve valbovou, kryjí plechové šablony. Nízký objekt márnice je opatřen sedlovou a sakristie valbovou střechou. Ze západního průčelí vystupuje poměrně mohutná hranolová věž, která od čtvrtého patra přechází v oktogonální. Věž zastřešuje báň s lucernou a sanktusníkem vrcholícím makovicí s křížem. Vstupní portál v přízemí věže s půlkruhovým ukončením a středovým klenákem představuje pozdně gotickou práci. Jeho současné umístění je pravděpodobně až druhotné. Hladce omítnutá fasáda kostela je silně narušená. K zajímavostem náleží dochovaný druhotně užitý strop v kostelní lodi sesazený z malovaných záklopových prken. V současné době je strop demontován a připravuje se jeho opětovná instalace. (ok) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 206. UPČ II, 1978, s. 169.

238 KŘIŽANY

soupisNPU_final_215.indd 238

31.3.2010 10:15:19


OKRES LIBEREC

areál fary čp. 235 ÚSKP ČR č. rejstříku 17889/5–4366 se st. p. č. 2

Areál fary čp. 235 leží ve střední části obce, u silnice vedoucí z Křižan do Žibřidic, západně od kostela sv. Maxmiliána. Budovu fary doplňují hospodářské objekty stodoly a částečně dochovaného chléva.

fara čp. 235 Samostatně stojící objekt fary čp. 235 nacházející se západně od kostela sv. Maxmiliána pochází z 18. století. Barokní patrovou budovu obdélného půdorysu postavenou ze smíšeného zdiva kryje mansardová plechová střecha osazená výraznými obdélnými vikýři. Ve střední části podélného severního průčelí, které směřuje ke komunikaci, se nachází hlavní vstup do domu. Tvoří ho obdélný kamenný pravoúhlý portál s nadpražním okénkem a klenákem umístěným uprostřed překladu. Na klenáku je namalované domovní číslo. Vstup vyplňují dvoukřídlé dřevěné dveře. Hladce omítnutou v současné době značně destruovanou fasádu člení lizénové rámce, jednoduše profilovaná korunní římsa, kamenné parapety a úzké šambrány, které lemují okenní otvory. Pravá polovina jižního průčelí budovy je předsazena o jednu okenní osu směrem do dvora. (ok)

stodola Roubená stodola stojí v severovýchodní části areálu, na prostranství mezi farou a kostelem sv. Maxmiliána. Přízemní drobnější objekt stojící na obdélném půdorysu má sedlovou střechu krytou eternitovými šablonami. Severní štítové průčelí orientované ke komunikaci chrání jednoduché svislé bednění, část jižního štítového průčelí vyplňuje cihlová vyzdívka. Západní podélné průčelí je roubené a v jeho ose se nacházejí dvoukřídlá dřevěná vrata. Celá stodola se po požáru a vlivem dlouhodobé neúdržby nachází v havarijním stavu. (ok)

chlévy Torzo bývalých chlévů je situované jižně od budovy fary. Do současnosti se dochovala pouze střední část původního objektu vybudovaného z pískovcových kvádrů. K této části dnes přisedají dřevěné bedněné přístřešky, které slouží k chovu drobného zvířectva. Zděné torzo se dochovalo do výšky přibližně jednoho a půl metru. Provizorně ho chrání jednoduchá pultová střecha. (ok)

dům čp. 90 ÚSKP ČR č. rejstříku 10005/5–5610 se st. p. č. 352/1

Dům usedlosti čp. 90 z počátku 19. století se nachází ve východní části obce, jižně od průjezdní komunikace. Patrový částečně roubený dům obdélného půdorysu se obrací severním okapovým průčelím k místní komunikaci. Sedlovou střechu pokrývají pásy lepenky s povrchovou úpravou červené barvy. V trojdílné dispozici navazuje na roubenou světnici zděná síň a hospodářské prostory. Roubení světnice zakryté vodorovným bedněním spočívá na omítané podezdívce, která je prolomena větracími sklepními otvory. Ostatní okenní otvory lemují vyřezávané šambrány. Roubené patro vynáší nad prostorem světnice podstávka se zdobnými sloupky. Patro v celé ploše kryje jednoduché svislé bednění. Shodná úprava se uplatňuje i v případě obou štítů. Zděné části chrání omítka hrubšího charakteru se šedivým nátěrem. (mo)

KŘIŽANY 239

soupisNPU_final_215.indd 239

31.3.2010 10:15:23


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 136 ÚSKP ČR č. rejstříku 11489/5–5787 se st. p. č. 339

Dům čp. 136 postavený na přelomu 18. a 19. století nalezneme ve východní části obce, severně od místní komunikace. Patrový částečně roubený dům postavený na obdélném půdorysu se obrací jižním okapovým průčelím k místní komunikaci. Sedlovou střechu kryjí břidlicové šablony. Na roubenou světnici navazuje zděná síň a hospodářské prostory komor a chléva. Patro nad prostorem světnice vynáší jednoduchá podstávka. Roubení v přízemí i patře chrání vodorovné bednění. Zděné části pokrývá hladká vápenná omítka s bílým nátěrem. Okenní otvory lemují vyřezávané šambrány. Vstup na jižním průčelí rámuje zdobné pískovcové ostění, do kterého jsou osazeny mladší profilované dveře s prosklenými výplněmi. V ploše obou štítů se uplatňují dekorativně vyskládané plochy z břidlicových šablon. (mo)

výklenková kaplička ÚSKP ČR č. rejstříku 36743/5–4367 na p. p. č. 17

Kaplička stojí v jihozápadní části obce, východně od areálu kostela sv. Maxmiliána. Drobná památka vyzděná z kamenných kvádrů stojí na obdélném půdorysu. Kapličku se zvýrazněným soklem a segmentově zaklenutou v současné době prázdnou nikou kryje sedlová střecha. Nároží kapličky zvýrazňují pilastry, které jsou v horní části přerušeny mírně vystupující jednoduchou římsou. Ta vrcholí trojúhelným štítem s reliéfem latinského kříže, který dosedá na mohutnou korunní římsu. (jš)

socha sv. Jana Nepomuckého ÚSKP ČR č. rejstříku 43800/5–4368 na p. p. č. 3

Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého datovaná rokem 1747 stojí v jihozápadní části obce, západně od kostela sv. Maxmiliána. Na pískovcovém stupni spočívá mohutný obdélný kamenný sokl zakončený ustupující profilovanou římsou. Na hranolový sokl dosedá dřík, který zdobí ze tří stran reliéfy. Na čelní straně je umístěn reliéf polopostavy sv. Maxmiliána, nad kterým čteme tesaný nápis: „IN FAME“, na pravé straně nalezneme sv. Priska s nápisem: „[IN] [B]ELLO“ a na levé straně jde o vyobrazení smrti sv. Františka Xaverského. Nad tímto reliéfem je vytesáno: „IN PESTE“. Sokl pod každým světcem nese jeho jméno: „S: MAXIMILIANVS: E:“, „S: PRISCVS M:“ a „S: FRANCISCVS XAV:“. Na zadní straně dříku se nachází tesaný nápis s chronogramem: „SANCTIS PATRONIS NOSTRIS / SIT NOBIS INCOLIS / A DIVINA BONITATE / HIC SANITAS CORPORIS / FERTILITAS TERRÆ / PAX PATRIÆ AC / IN ASTRIS VITA PEREMИIS.“. Dřík zakončuje mohutná bohatě profilovaná římsa, na které čteme nápis: „DIVVS: IOANNES NEPOMVCENVS / NECESSI FATIBVS / INTERCEDENTISVS / IN VNIVERSIS PATRONVS“. Na římse spočívá hranolový nástavec, na kterém stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Světec stojí na převráceném džberu, ze kterého vytéká voda s pěti hvězdami. Socha zpodobněná v téměř životní velikosti má mírné esovité prohnutí, kdy váha těla spočívá na levé noze a pravá noha je pokrčena a mírně předsunuta. Hlava sv. Jana Nepomuckého se naklání k levému rameni a levé ruce, v níž drží krucifix. Svatý Jan Nepomucký je oděný v bohatě řaseném kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou a almucí. Kolem světcovy hlavy s kvadrátkem vidíme svatozář s pěti hvězdami. O světcovu levou nohu se opírá sedící anděl. (jš) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 515. UPČ II, 1978, s. 169.

240 KŘIŽANY

soupisNPU_final_215.indd 240

31.3.2010 10:15:29


OKRES LIBEREC

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 11390/5–5773 na p. p. č. 404/1

Kříž z roku 1777 je umístěn západně od kostela sv. Maxmiliána, v blízkosti usedlosti čp. 245. Na třech kamenných schodišťových stupních spočívá hranolový sokl zakončený ustupující profilovanou římsou. Zadní strana soklu nese dataci: „AnnO / 1777“. Na římsu dosedá čtyřboký dřík, který je ve spodní i horní části rozšířen o dvojice směrem vzhůru se zmenšujících volut. Na čelní straně dříku nalezneme vpadlé zrcadlo s nedochovaným nápisem. Podstavec zakončuje bohatě profilovaná volutová římsa osazená náročně zdobeným litinovým křížem s korpusem ukřižovaného Krista. V místech křížení ramen čteme titulaturu: „INRI“. Pod Kristovým tělem se nachází oválná tabulka, která původně obsahovala nápis. V dolní části kříže nalezneme Bolestnou Pannu Marii v orámování z vegetabilního dekoru. (jš)

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 20599/5–4369 na p. p. č. 3400/3

Kříž se nachází v jihovýchodní části obce, po levé straně silnice směřující z Křižan do Zdislavy, v blízkosti domu če. 47. Na pískovcovém soklu stojí čtyřboký dřík zdobený na čelní, pravé a levé straně mělkým zrcadlem. V čelním zrcadle se nachází nečitelný nápis. Podstavec ukončuje mohutná volutová římsa, pod kterou nalezneme vytesané Boží oko a trojici svěšených listů. Podstavec vrcholí železným trojlistým křížem. Ten nese na plechu namalovaného ukřižovaného Krista. V horní části kříže je zavěšena tabulka, která původně obsahovala titulaturu: „[INRI]“. (jš)

socha sv. Josefa ÚSKP ČR č. rejstříku 52370/5–4370 na p. p. č. 381/1

Pískovcová socha sv. Josefa z roku 1763 stojí po levé straně silnice směřující z Křižan do Žibřidic, v zahradě domu če. 60. Památku nechal zřídit místní rychtář Johann Joseph Anton Pietsch. Na kamenné základně stojí hranolový sokl, na který dosedá čtyřboký dřík. Ten ve spodní části rozšířují dvě voluty. Podstavec vrcholí bohatě profilovanou volutovou římsou. Na čelní, pravé a levé straně soklu jsou jednoduchou linkou vyznačena zrcadla. Čelní zrcadlo nese dataci: „ANNÔ 1763“. Na dříku podstavce se nacházejí tři reliéfy světců. Na čelní straně nalezneme v mělké nice zobrazenu Kalvárii s Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou u paty kříže. Pod tímto reliéfem je vpadlé pole, které nese nápis: „S: IOSEPH / EX VOTO.“. Na reliéfu pravé strany dříku vyučuje sv. Anna Pannu Marii. Na levé straně se nachází reliéf sv. Doroty, která se levou rukou opírá o meč, pravou rukou přidržuje palmovou ratolest a u jejích nohou stojí košík s růžemi. Na zadní straně dříku čteme dva nápisy: „[---] Christ / und St. Ioseph Lob der gehen / an seine HeilWeges pflicht,/ hat diese Statuen aufgericht“ a „Der Ehrende = geachte / Herr Johann Joseph Anton / Pietsch, Gerichtshalter hier.“. Pod volutami mohutné římsy je zavěšena lastura a zavinuté listoví. Na podstavci stojí torzo sochy sv. Josefa v bohatě nařaseném šatu s torzem Ježíška v náručí. (jš)

KŘIŽANY 241

soupisNPU_final_215.indd 241

31.3.2010 10:15:35


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Kunratice (Kunnersdorf)

Kunratice leží necelé čtyři kilometry západním směrem od Frýdlantu. Byly založeny na frýdlantském panství podél říčky Smědé jako údolní lánová vesnice v období německé kolonizace. Podél Smědé probíhala důležitá obchodní stezka vedoucí do Žitavy. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1370, o šest let později je ve vesnici doložen farní kostel. Strategická poloha u obchodní stezky vždy ovlivňovala život v obci. V době válečných konfliktů byly Kunratice lehce zranitelné, ale v dobách míru přispívala blízkost stezky k jejich rozvoji. Během třicetileté války a období násilné rekatolizace silně poklesl počet zdejších osedlých. V letech 1653–1654 zůstalo ze 44 usedlostí 35 pustých. Většina místních obyvatel odešla do sousední Lužice. Lidé, kteří v Kunraticích zůstali, sympatizovali v letech 1679–1680 s řasnickým kovářem Andreasem Stelzigem, který vedl odpor proti nevolnickým praktikám frýdlantské vrchnosti. Vesnice si po dlouhou dobu zachovala zemědělský ráz. Během 18. století dosáhl počet obyvatel předválečného stavu a kulminoval na přelomu 19. a 20. století. Poté se obec začala pozvolna vylidňovat. K největšímu propadu došlo po vysídlení německého obyvatelstva, kdy klesl počet lidí z 642 v roce 1930 na 416 v roce 1950.

242 KUNRATICE

soupisNPU_final_215.indd 242

31.3.2010 10:15:40


OKRES LIBEREC

areál kostela Všech svatých ÚSKP ČR č. rejstříku 15866/5–4372 se st. p. č. 102, 159 a p. p. č. 570

Areál kostela Všech svatých leží ve střední části obce, vlevo nad silnicí směřující z Dětřichova do Višňové. Kolem kostela, dominanty areálu, se rozprostírá hřbitov uzavřený ohradní zdí. V severní části ji protíná monumentálně pojatá historizující márnice, která tvoří protipól ke stavbě kostela. K ohradní zdi dále přisedá několik hodnotných náhrobků a její jižní díl zdobí jednotlivá zastavení křížové cesty. ÚDU AVČR, Kühn 1943, sign C. 261, s. 284–290. UPČ II, 1978, s. 180; Kracíková - Belling 2003, s. 83–85.

kostel Všech svatých První písemné zmínky o farním kostele Všech svatých, který stojí ve středu hřbitova, pocházejí z roku 1376 ze zhořelecké radní knihy. Současnou podobu objekt získal významnou barokní přestavbou v 18. století. V roce 1747 byla přestavěna věž a zřejmě v roce 1791 (Umělecké památky Čech neurčitě uvádějí rok 1785) prošel svatostánek celkovou obnovou. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 1879. Ze středověké stavby se dochovala kostelní loď a presbytář. Jednolodní orientovanou stavbu obdélného půdorysu chrání valbová střecha vyskládaná z glazovaných tašek bobrovek s hřebenáči s křížky. Loď ukončuje pravoúhlý presbytář. K jeho východnímu průčelí přiléhá čtvercová sakristie přistavěná v 18. století. Presbytář i sakristie mají také valbové střechy kryté taškami bobrovkami opatřené nad presbytářem stejně jako nad lodí kostela hřebenáči s křížky. Před západní průčelí vystupuje hranolová věž se zkosenými nárožími, v jejímž přízemí se nachází vstupní portál. Věž zakončuje oplechovaná helmice s makovicí a křížem. Po stranách ji doplňují polygonální schodišťové přístavky. Hrubě stříkané plochy fasád člení hladce provedené lizénové rámce a ostění okenních a vstupních otvorů. (ok)

márnice Novogotická márnice prostupuje ohradní zeď severně od kostela Všech svatých. Byla postavena ke konci 19. století. Stavba vybudovaná z režného cihelného zdiva stojí na čtvercovém půdorysu. Křížovou sedlovou střechu kryjí glazované pálené tašky bobrovky vytvářející v ploše geometrický vzor. Hřebenáče zdobí vystupující křížky. Z průniku obou hřebenů vychází plechový jehlancově zakončený sanktusník. Vstup jižního průčelí směřujícího ke kostelu rámuje cihelné ostění zakončené profilovaným lomeným obloukem. V nadpraží se nachází okno s naznačenou dřevěnou kružbou, které od dvoukřídlých dveří odděluje okosený trámek. Skleněná výplň okna chybí. Plochu průčelí tvořenou žlutým režným zdivem lemují po stranách vystupující lizény červeného režného zdiva, které přechází jako zubořez do trojúhelného štítu. Po stranách na lizény navazují jehlancově zakončené pilířky vyzděné opět ze žlutých a červených cihel. Zbylá průčelí márnice mají obdobné členění jako její jižní strana. Objekt prosvětlují vysoká okna zakončená lomeným obloukem. (ok)

ohradní zeď se zastaveními křížové cesty Plochu hřbitova obíhá ohradní zeď nepravidelného obdélného půdorysu vystavěná z cihelného, z vnitřní strany většinou omítaného zdiva. Hranolové pilíře vyzděné z režných červených cihel kryjí profilované pískovcové hlavice. Hřbitov zpřístupňuje nová brána svařovaná z kovových trubek, která se nachází ve východní části areálu. Na jižní straně zeď prostupuje třináct zastavení křížové cesty (desáté zastavení nebylo nalezeno) pocházejících z 19. století. Tvoří je bíle omítané výklenkové kapličky vrcholící trojúhelnými štíty. Každý štít nese ve formě římské číslice vytesané pořadí daného zastavení. V mělkých půlkruhově zakončených výklencích se nacházela patrně malovaná nebo terakotová vyobrazení jednotlivých výjevů, která se do současnosti nedochovala. (ok)

KUNRATICE 243

soupisNPU_final_215.indd 243

31.3.2010 10:15:48


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kaplička Panny Marie Bolestné ÚSKP ČR č. rejstříku 53116/5–4374 na p. p. č. 1165/1

Kapličku pocházející z konce 18. století nalezneme volně stojící v polích východně od Kunratic, na místě dříve zvaném Torngrund. Z kapličky lemované dvěma vzrostlými lípami se do současnosti dochovalo pouhé torzo zdiva. Zděnou kapličku postavenou na čtvercovém půdorysu kryla sedlová střecha z pálených tašek bobrovek. Jednotlivá průčelí s hladkými omítkami členila lizénová pole a pilastry. Vstup umístěný na jižním průčelí rámovalo kamenné ostění. Současnou podobu kapličky představuje torzo smíšeného zdiva. Dochovala se především západní a severní stěna. Na vnitřní straně zdiva jsou patrné části pilastrů s náběhem klenby a jejími půlkruhovými výsečemi. Zbytky stavebních konstrukcí nejsou zajištěny a jejich postupná destrukce zvolna pokračuje. (mo) ÚDU AV ČR, Kühn 1943 sign. C 2.261, s. 288.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 19677/5–4371 na p. p. č. 565/1

Kříž zřízený roku 1830 Christophem Ritterem stojí na jižní straně přístupové cesty do areálu kostela Všech Svatých. Na kamenném stupni stojí hranolový sokl zakončený ustupující profilovanou římsou, na kterou dosedá čtyřboký směrem k vrcholu se zužující dřík. Podstavec zakončuje bohatě profilovaná volutová římsa. Na čelní straně vidíme nápis: „Errichtet / von / Christoph Ritter und der Gemeinde / im Jahre 1830.“. Pole čelní strany dříku nese nápis: „O kommt und kniet / voll Andacht nieder / und betet euern / Heiland an, / der für uns Sünder / seine Brüder / am Kreuze hat / genug gethan!“. Nad tímto nápisovým polem se nachází kolem třech kolíků svěšený mohutný vavřínový feston. Pod volutami je zavěšena lastura a tři růžové květy, pod kterými vidíme tři olistěné bobulovité plody. Na římsu nasedá čtyřboký nástavec, do kterého je osazen litinový kříž s korpusem ukřižovaného Krista dekorovaný rozetami. Nad hlavou Ukřižovaného je umístěna tabulka s titulaturou: „INRI“. Nad ukotvením kříže čteme: „Renoviert von / Anton Chri[---] / 1872.“. (jš) DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Frýdlant.

244 KUNRATICE

soupisNPU_final_215.indd 244

31.3.2010 10:15:55


OKRES LIBEREC

Lázně Kundratice obec Osečná (Bad Kunnersdorf)

Lázně Kundratice leží na rozhraní otevřené pahorkatiny při horním toku řeky Ploučnice, západně pod Ještědským hřebenem. Zástavba navazuje přímo na severozápadní část Osečné. V roce 1549 je poprvé písemně doložená ves u Osečné. Ves i město nesly stejný název, protože v záznamu z roku 1569 se vysloveně jmenují městečko i ves Osečná. Ves později získala také označení Dolní Osečná. Jméno Kundratice (Kunnersdorf) se poprvé objevuje na Müllerově mapě Čech z roku 1720. Ves vznikla v symbiose s městskou strukturou na principu lánové údolní vsi na někdejším dubském panství. Je však možné, že ke změně sídelní struktury Kundratic došlo až po částečné obnově a dosídlení německými obyvateli. Ti se zde usadili během 15. století po vydrancování Osečné lužickými vojsky v roce 1444. Ves si po celou dobu trvání udržela zemědělský charakter. V roce 1881 byly na okraji obce založeny slatinné lázně. Lázeňskou léčebnu v roce 1908 od vdovy zakladatele lázní Josefa Schwana koupila obec. Počet návštěvníků neustále vzrůstal, a tak došlo v roce 1913 k celkové modernizaci lázeňského komplexu. Přes vysokou oblibu lázní však vlivem dopravní odlehlosti celá obec více méně stagnovala. Po druhé světové válce a následném odsunu německého obyvatelstva klesl počet stále žijících z 591 lidí na 358. Nový společenský a kulturní rozvoj spojený s provozem lázní započal po roce 1989.

mlýn čp. 37 ÚSKP ČR č. rejstříku 11694/5–5612 se st. p. č. 66

Mlýn čp. 37 pocházející z roku 1799 stojí v blízkosti rybníka, severně od průjezdní komunikace směřující z Hamru na Jezeře do Osečné. Na lednici s vodním kolem situovanou při severozápadním průčelí přicházela voda z rybníka v současnosti zasypanými vantroky. Částečně roubený patrový objekt postavený na půdorysu písmene L se svým jihovýchodním štítovým průčelím obrací ke komunikaci. Sedlovou střechu rozšířenou na západní straně námětky kryjí eternitové šablony. Dispozici domu s roubenou světnicí, zděnou síní a mlýnicí rozšiřuje druhý zděný trakt. Na jihozápadní průčelí přiléhá kolmé hospodářské křídlo se sedlovou střechou. Roubené patro domu vynáší nad prostorem světnice podstávka. Vstup umístěný v pravoúhlém pískovcovém portále nese na překladu světlíku dataci: „[Ann]o 1823“ a na klenáku číslo: „Nr. / 37“. Vchod do hospodářského křídla lemuje jednoduché ostění, na kterém nalezneme v rámečku tesanou dataci: „Ao 1799“. Jihovýchodní štít je obložen dekorativně vyskládanými břidlicovými šablonami. Severozápadní štít zdobí obdobně pojednané eternitové šablony. (mo)

LÁZNĚ KUNDRATICE 245

soupisNPU_final_215.indd 245

31.3.2010 10:16:02


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Lázně Libverda (Bad Liebwerda)

Lázně Libverda se nacházejí v údolí Libverdského potoka přibližně půl kilometru severně od Hejnic. Ves vysazená na principu údolní lánové struktury se rozkládá pod nedalekým masivem hory Smrk. První písemnou zmínku pocházející z roku 1381 nalezneme v urbáři frýdlantského panství. Obec se plynule rozrůstala, takže se již k roku 1564 v obci uvádí 40 domů. Přibližně v té době se začaly šířit zprávy o léčivých pramenech, které využívali poutníci z Lužice směřující tudy do Hejnic. Libverda si dlouhou dobu i přes vzrůstající zájem o minerální prameny udržela zemědělský charakter. Opravdový rozvoj lázeňství přinesla až druhá polovina 18. století, kdy Kristián Filip Clam-Gallas a hlavně jeho syn Kristián Kryštof postavili na místě prvních využívaných pramenů současný lázeňský areál s menším panským sídlem. Díky rostoucímu věhlasu navštívila Libverdu během 19. století řada významných osobností politického a kulturního světa. Po druhé světové válce klesl odsunem německých obyvatel počet stále žijících z 719 na 500 obyvatel. I přes částečné demolice a utilitární přestavby si Libverda udržela svůj historický lázeňský charakter.

246 LÁZNĚ LIBVERDA

soupisNPU_final_215.indd 246

31.3.2010 10:16:08


OKRES LIBEREC

zámek čp. 114 ÚSKP ČR č. rejstříku 33724/5–4384 s p. č. 107

Zámek čp. 114 postavený na přelomu 18. a 19. století nalezneme západně od centrálního lázeňského areálu. Stavbu provedl Franz Thum z Frýdlantu pravděpodobně podle plánů libereckého stavitele Johanna Josepha Kuntzeho (1724–1800). K objektu přiléhá torzo klasicistní branky vedoucí do někdejší zahrady. Patrový zděný objekt obdélného půdorysu stojí na terase vyrovnávající svažitý terén mezi dvěma komunikacemi. Mansardovou střechu krytou plechovými šablonami doplňuje řada vikýřů. Jednotlivá průčelí s hladkými omítkami člení pilastry a štuková zrcadla rozmístěná pod okny patra. Okenní otvory rámují jednoduché šambrány a parapety s naznačenými konzolami. Vstup umístěný na severním průčelí tvoří pravoúhlý pískovcový portál osazený dvoukřídlými dveřmi s proskleným horním dílem. Jižnímu průčelí dominuje osově umístěný trojúhelný tympanon nesoucí štukový clam-gallasovský erb s korunou, klenoty a štítonoši, lemovaný festony a palmovými listy. Vnitřní dispozice objektu prošla částečnými úpravami provedenými pro potřeby lázeňského provozu. K severozápadnímu nároží přiléhá branka dochovaná v podobě dvojice hranolových pískovcových pilířů zakončených vázami. (mo) ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 31. Anděl a kol., 1984, s. 257.

areál centrálních lázní ÚSKP ČR č. rejstříku 20567/5–4375 s p. č. 2, 14/1, 14/6, 84, 1007

Lázeňský areál skládající se z lázeňských domů, pavilonů nad zřídly (jejich názvy byly odvozovány od členů rodu Clam-Gallasů), glorietů a kolonády se rozkládá na poměrně malé ploše v západní části obce. Rozvoj lázní souvisel s využíváním a odborným zhodnocením léčebných účinků zdejších minerálních pramenů. Na základě údajů z literatury byl nejstarší pramen, nazývaný Boží voda (Bierwasser či Bierborn), znám již od konce 14. století. Lázně samotné se začaly rozvíjet až ve druhé polovině 18. století. Jejich vznik a rozmach souvisel především s rozvojem přírodních věd a s postavou osvícensky orientovaného Kristiána Filipa Clam-Gallase. Stavební aktivity v areálu pak kulminovaly za jeho syna Kristiána Kryštofa. Před rokem 1820 byl stavební vývoj lázní v podstatě ukončen. NPÚ ÚOP v Liberci, Z 998. Plumert 1869, s. 16–20; Ressel 1911, s. 15–22; UPČ II, 1978, s. 212–213; Burachovič- Wieser 2001, s. 191–194; Anděl - Karpaš 2002, s. 196–197.

dům čp. 82 Lázeňský dům čp. 82, původně zvaný Türkenkopf (Turecká hlava), byl postaven před rokem 1800. Jako stavbu s mansardovou střechou jej nalezneme na grafickém listu Libverdy z roku 1794. Dům tak náleží k nejstarším dochovaným lázeňským stavbám v obci. Objekt se nachází v severovýchodní části areálu, vlevo od komunikace vedoucí z Hejnic. V současnosti slouží jako administrativní budova. Patrová stavba obdélného půdorysu prošla mladšími stavebními úpravami. V současnosti ji kryje valbová plechová střecha, z jejíž plochy vystupují neúměrně velké vikýře. Vstupní průčelí směřuje do středu areálu. Vstup umístěný ve střední části rámuje kamenný portál se stlačeným obloukem a vrcholovým klenákem. Nejhonosnějším prvkem jinak prosté fasády bez ozdob je v šedé barvě pojatý vlys a na něj navazující korunní římsa. Vzhled jižního průčelí domu dotvářejí sluneční hodiny. (ok)

LÁZNĚ LIBVERDA 247

soupisNPU_final_215.indd 247

31.3.2010 10:16:19


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kolonáda Kolonáda lemuje centrum lázeňského areálu na jižní a západní straně. Z východní části jižního křídla se prosklenými čtyřkřídlými dveřmi prochází do pavilonu Kristiánova zřídla. První zmínky o lázeňské kolonádě pocházejí z doby po roce 1811. Tato otevřená stavba s dórskými sloupy na hranolových soklech měla jen jedno rameno, které vedlo od Kristiánova pramene na západ. Kolem roku 1818 vznikla malá kolonáda stojící zhruba na dnešním půdorysu. Jednalo se o otevřenou stavbu, k jejímuž zasklení došlo krátce před rokem 1849. Dřevěná dvoukřídlá stavba na betonové podezdívce stojí na půdorysu písmene L. Zastřešený prostor se otevírá směrem ke glorietu. Na otevřené straně podpírají valbovou střechu krytou falcovaným plechem dřevěné sloupy, které nesou poměrně vysoké kladí. Protější strana kolonády je prosklena ornamentním sklem s dřevěnými příčníky. Strop tvoří prkenný záklop. Všechny dřevěné konstrukce mají bílý nátěr. (ok)

pavilon Kristiánova zřídla Pavilon Kristiánova zřídla, které bylo objeveno v roce 1793, se přimyká k východnímu průčelí jižního křídla kolonády, kam vedou prosklené čtyřkřídlé dveře. Kristiánův pramen byl po roce 1811 zakrytý stavbou obdélného půdorysu, avšak svou současnou podobu pavilon získal až počátkem 20. století. Objekt stojící na mírně protaženém oktogonálním půdorysu kryje mansardová střecha z falcovaného plechu opatřená dvěma vrcholovými makovicemi. Vstupy do pavilonu umístěné ve východním a severním průčelí vyplňují dvoukřídlé dřevěné dveře s nadsvětlíky zasazené do kamenného segmentově ukončeného ostění. Zdobně pojatou fasádu objektu člení kanelované pilastry přecházející přes římsu do vlysu. Interiér s vyvěrajícím Kristiánovým pramenem dále prosvětlují kruhová okna na zkosených hranách a vysoká obdélná okna na východní podélné straně. Kulatá okna i dveře zčásti lemují štukové girlandy. Pavilon je pojednán v barevném bíložlutém provedení. Vlys nad vstupním otvorem východního průčelí nese nápis: „CHRISTIANSBRUNNEN“. (ok)

pavilon Eduardova zřídla Pavilon Eduardova zřídla je situovaný východně od pavilonu Kristiánova zřídla, v jihovýchodní části lázeňského areálu. K navrtání Eduardova pramene došlo v roce 1818 a nedlouho poté vznikl pavilon, který pramen chrání. Trojdílný objekt pavilonu tvoří vyšší střední díl čtvercového půdorysu nad zřídlem a k němu přiléhající nižší obdélné přístavky. Střední část chrání zvonová střecha z falcovaného plechu zdobená na vrcholu kohoutem, který původně krášlil střechu pavilonu Kristiánova pramene. Nižší přístavky chrání polozvonové střechy kryté falcovaným plechem. Vstup do pavilonu je umístěný na severní straně směřující k budově čp. 82. Fasádu objektu člení římsy a nárožní pilastry v šedé barevnosti, které kontrastují s okrovými výplněmi hladkých ploch. (ok)

gloriet Mariánského zřídla Gloriet Mariánského pramene, který nalezneme na volném prostranství před domem čp. 82, byl postaven mezi lety 1811–1817. Samotný pramen poprvé vytryskl roku 1786 a původně dostal název podle železité vody Stahlbrunn. Gloriet představuje drobnou centrální osmibokou stavbu s nižší jehlancovou střechou, kterou kryje falcovaný plech. Špice střechy vrcholí stylizovanou vázou. Gloriet tvoří osm dřevěných toskánských sloupů, jenž nesou vysoké dřevěné kladí. Sloupy a kladí mají bílý nátěr. Zdvojené sloupy spojuje plný parapet. V současné době zaslepené zřídlo nacházející se uprostřed půdorysu glorietu chrání kovaná železná mříž. (ok)

248 LÁZNĚ LIBVERDA

soupisNPU_final_215.indd 248

31.3.2010 10:16:26


OKRES LIBEREC

gloriet Gloriet se nachází severně od kolonády, na volném prostranství téměř ukrytý mezi rozložitými tújemi. Je pravděpodobné, že byl postaven v roce 1783 nad mohutným pramenem, který byl později znehodnocen a již nepoužíván. V roce 1818 se stavba uvádí jako hudební pavilon. Drobná stavba glorietu má kruhový půdorys. Čtyři dvojice dřevěných toskánských sloupů, které stojí na poměrně vysokém soklu, nesou dřevěné kladí. Na ně nasedá zvonová střecha krytá falcovaným plechem. Vložený nízký tambur vrcholí plechovou zdobnou vázou. Dřevěné prvky jsou opatřeny bílým nátěrem. (ok)

pavilonek Objekt pavilonku je umístěn v jihovýchodním nároží areálu u silnice, ve svahu jižně od Eduardova pramene. Menší zděnou stavbu čtvercového půdorysu zastřešuje mansardová zvonová střecha s vrcholovou stylizovanou makovicí krytá falcovaným plechem. Vstup do objektu osazený v jednoduchém kamenném ostění směřuje ke komunikaci. Fasádu člení šedá nárožní bosáž a okenní šambrány kontrastující s okrovou barvou zbylých hladkých ploch. (ok)

dům čp. 113 ÚSKP ČR č. rejstříku 20341/5–4383 s p. č. 104

Lázeňský dům čp. 113 postavený na počátku 19. století nalezneme severozápadně od užšího jádra lázeňského areálu. Dům slouží jako lázeňské ubytovací zařízení Vodoléčba. Patrový zděný objekt postavený na dlouhém obdélném půdorysu rozšiřuje dvojice bočních rizalitů situovaných při jižním průčelí. Valbovou střechu z plechových šablon doplňují řady střešních oken. Dům je svým severním průčelím zasazen do terénního zlomu zpevněného opěrnou zdí, která dosahuje na úroveň patra. Jižním podélným průčelím se objekt obrací k místní komunikaci. Jednotlivá průčelí opatřená hladkými omítkami člení pouze nárožní lizény uplatňující se na bočních rizalitech. Okenní otvory lemují štukové šambrány. Nově proražené vstupy jsou umístěny na východním a severním průčelí. (mo) ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s .31.

dům čp. 116 ÚSKP ČR č. rejstříku 34266/5–4377 s p. č. 4

Dům čp. 116 postavený na konci 18. století v rámci rozšíření lázeňského areálu realizovaného na popud Kristiána Kryštofa Clam-Gallase nalezneme v severní časti lázeňského komplexu, mezi silnicí a někdejšími panskými lázněmi. Dům pod jménem Řádový kříž sloužil také jako noclehárna. Po přestavbě z roku 1982, kdy zde byly umístěny ordinace lázeňských lékařů, získal nový název Jizera. Dvoupatrový zděný dům postavený na obdélném půdorysu kryje valbová střecha z plechových šablon. Kvůli umístění při terénním zlomu se první patro při severní straně dostává do pozice přízemí. Jednotlivá průčelí člení lizény kontrastující s plochou hrubé omítky okrové barevnosti. Členění doplňuje profilovaná korunní římsa a štuková zrcadla korespondující s jednotlivými okenními osami. V současnosti zazděný vstup na severním průčelí lemovaný půlkruhovým pískovcovým portálem nahradil nový proražený v místě okna západního průčelí. (mo)

LÁZNĚ LIBVERDA 249

soupisNPU_final_215.indd 249

31.3.2010 10:16:33


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

dům čp. 117 ÚSKP ČR č. rejstříku 41950/5–4385 s p. č. 32

Dům čp. 117 pocházející z konce 18. století stojí jižně od středu obce, nad silnicí směřující do Hejnic. Objekt sloužil jako clam-gallasovská fořtovna. Stavba byla patrně realizována podle návrhu libereckého stavitele Johanna Josepha Kuntzeho (1724–1800). K domu se váže dějství jedné z podob faustovské pověsti. Patrová zděná stavba půdorysu písmene L se severním průčelím obrací ke komunikaci. Mansardovou střechu doplněnou řadou vikýřů kryje eternit. Rozdíl výšek způsobený umístěním domu ve svahu vyrovnává suterén, který se ze severní strany dostává do pozice přízemí. Průčelí s hladkými omítkami člení lizénové rámce světlejšího odstínu. Okna lemují jednoduché šambrány. Na severním průčelí se nachází vstup do domu osazený hrubě tesaným žulovým portálem, který je přístupný zděným krytým schodištěm. Z východu a jihu k domu přiléhá opěrná zeď vyzděná z mohutných žulových kvádrů vytvářející v úrovni vyvýšeného přízemí terasu s profilovanými pilíři, na kterou navazuje ohradní zídka. (mo)

250 LÁZNĚ LIBVERDA

soupisNPU_final_215.indd 250

31.3.2010 10:16:42


OKRES LIBEREC

Lažany Obec Lažany se rozprostírá v úrodné krajině na hranici Českého ráje, přibližně tři kilometry severozápadním směrem od Turnova. Střed obce tvoří kotlina otvírající se k jihu. K severu se zvedá mírné návrší zvané U Lipky. První písemné zmínky o vesnici založené na radiálním schématu pocházejí patrně z roku 1397, zdejší osídlení je ale pravděpodobně staršího data. S určitostí víme, že na území Lažan existoval již v roce 1363 kromě vesnice také dvůr. Původně byl manský, poté o něm záznamy v deskách zemských až do roku 1675 vypovídají jako o svobodném. V témže roce se stal součástí panství Hrubá Skála. Vesnici až do zkonfiskování svého majetku v roce 1623 držel Jáchym Ondřej Šlik, majitel svijanského panství. Poté ji získal Albrecht z Valdštejna a od roku 1651 državu spravoval Maxmilián z Valdštejna, který vlastnil také hruboskalské panství. K tomuto dominiu Lažany náležely až do roku 1850, do konce patrimoniální správy. V letech 1850–1870 se staly součástí sousední obce Ohrazenice. Místní obyvatelé se vždy živili převážně zemědělstvím. Vesnice je známa hlavně pěstováním ovoce, zeleniny a zpracováním jablek. Při sčítání obyvatelstva v roce 1850 v Lažanech žilo 290 osob. Počet kolem tří set obyvatel se tu udržel až do roku 1950. Při tehdejším sčítání zde žilo 213 lidí. Tento počet v téměř nezměněné podobě zůstal dodnes.

sousoší Kalvárie ÚSKP ČR č. rejstříku 45232/5–4468 na p. p. č. 458/1

Pískovcové sousoší Kalvárie z roku 1821 stojí jihovýchodně od návsi, u domu čp. 35, při silnici vedoucí do Doubí. Vznikl z nákladu lažanských občanů. Na hranolový sokl dosedá čtyřboký v dolní části volutami rozšířený dřík. Čelní strana soklu nese v obdélném poli nápis: „Socha k Ctenj Umuce / nj a Smrti Gezjsse Krysta, / Nákladem Sausedu pocti / wé Obce Lažan A. 1821.“. Dřík podstavce zdobí tři reliéfy. Na čelní straně je zobrazen sv. Jan Nepomucký, na pravé straně sv. Václav a nalevo sv. Vojtěch. Podstavec zakončuje bohatě profilovaná segmentově zaklenutá římsa. Na římse se nachází lastura. Podstavec vrcholí mohutným kamenným křížem, který nese korpus ukřižovaného Krista. U paty kříže na skalisku leží vytesaná lebka se zkříženými hnáty. V horní části svislého břevna kříže, nad Kristovou hlavou je tabulka s titulaturou: „IN / RI“. Původně kříž doplňovaly sochy Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a kovové ohrazení. (jš, zš) DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Přepeře; Kronika obce Lažany; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 670. Šonská 2006, s. 102.

LAŽANY 251

soupisNPU_final_215.indd 251

31.3.2010 10:16:47


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Lesnovek obec Hlavice Lesnovek, původním názvem Malý Lesnov, se rozkládá necelých šest kilometrů jihozápadním směrem od Českého Dubu, v údolí pramene jednoho z pravostranných přítoků Malé Mohelky. První písemné zmínky o osadě pocházejí z roku 1547. V 16. století ji získali Berkové z Dubé, kteří sídlili na tvrzi v Kuřívodech. Lesnovek pak až do konce patrimoniální správy zůstal součástí panství Bělá pod Bezdězem a Kuřívody. Osadou procházela stará poutní cesta, po které přicházeli poutníci ke kostelu sv. Linharta v Hlavici. Ve druhé polovině 19. století osada dosáhla populačního vrcholu. V převážně zemědělském Lesnovku se na konci 19. století začalo rozmáhat domácí tkalcovství a někteří lidé pak také pracovali v továrnách Franze Schmitta v Českém Dubu. Od začátku 20. století začal počet místních obyvatel pozvolna klesat. V roce 1930 v Lesnovku žilo 106 osob a při sčítání lidí v roce 1950 tu bylo uvedeno jen 71 obyvatel. Tento údaj se i nadále snižoval. V současné době Lesnovek administrativně spadá pod Hlavici.

socha Panny Marie ÚSKP ČR č. rejstříku 35619/5–4280 na p. p. č. 310/1 v k. ú. Hlavice

Socha Panny Marie s Ježíškem se nachází ve stráni za domem čp. 21 a je pravděpodobně dílem místního sochaře Matěje Berana. Tuto lidovou práci pořídili na své náklady hlavičtí osadníci roku 1845. Na třech schodišťových stupních spočívá nízký sokl, který podkládá dřík s dolními akroteriemi a s reliéfy sv. Linharta, sv. Anny vyučující Pannu Marii a sv. Václava, jež jsou umístěny v mělkých segmentově ukončených nikách. Na přední straně se pod reliéfem sv. Linharta nachází květinový závěs. Do nástavce s římsou je začleněný prosklený výklenek se soškou a po stranách jsou posazené hlavičky andílků, pod kterými se nacházejí dvě drapérie. Korunovaná Panna Marie oblečená v honosném šatu drží v rukou žezlo a Ježíška nesoucího v dlani jablko. Společně s kapličkou Nejsvětější Trojice a léčivou studánkou Kristiánkou vytváří mariánské poutní místo. (zš) Jíra 1966, s. 37 a 41. Scheybal - Scheybalová 1985, s. 299.

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 14184/5–4281 na p. p. č. 677/3 v k. ú. Hlavice

Kříž z roku 1789 je umístěný v centru obce. Na stupeň nasedá nízký sokl s vytesanými rámci a úzký v dolních rozích volutově zdobený dřík. Mělké segmentově zakončené niky vyplňují reliéfy světců opatřené jemnou polychromií. Z pohledové strany se nachází Panna Marie Bolestná s nápisem: „Sv. Maria / oroduj za / nás“. Boční strany dříku pokrývají zobrazení světců, jež určují přilehlé popisky: „Sv. Josef“ a „Sv. Anna.“. Druhotně dotesaný rozměrný basreliéf sv. Václava zabírá celou zadní stranu dříku. Na hlavici s profilovanou římsou nasedá kónicky tvarovaný nástavec pro jetelový kříž s korpusem ukřižovaného Krista a vročením: „1789“. Ve vrcholu kříže se nachází štítek s titulaturou: „IN / RI“ (zš) DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Hlavice.

252 LESNOVEK

soupisNPU_final_215.indd 252

31.3.2010 10:16:59


OKRES LIBEREC

Letařovice obec Bílá Ves ležící na ostrohu nad hlubokým údolím řeky Mohelky je vzdálena přibližně tři kilometry jižně od Českého Dubu. Letařovice byly založeny pravděpodobně ve 13. století při středověké kolonizaci Českodubska. Poprvé jsou písemně zmíněny v roce 1352 v souvislosti s platbou šesti grošů desátku. Výše desátku vypovídá o poměrně velkém významu a hospodářské síle letařovické farnosti. Vysazení vsi náležející k pozdějšímu dubskému panství vykazuje nepravidelnou strukturu domů seskupených jednak v jižní části při kostele sv. Jakuba a z větší části v severní partii při místní komunikaci. Letařovice zaujímaly výhodnou pozici u křižovatky vedlejších větví středověké cesty vedoucí z Mnichova Hradiště směrem na sever k současnému Českému Dubu a údolím Mohelky směrem k pozdějším Hodkovicím. K roku 1437 je ve vsi zmiňováno menší šlechtické sídlo, které později za nejasných okolností zaniklo. Ves si udržela zemědělský charakter a pro relativní odlehlost se výrazněji nerozvíjela. V 19. století čítala nejvíce 33 domů a 186 obyvatel.

areál kostela sv. Jakuba Většího ÚSKP ČR č. rejstříku 18493/5–4302 se st. p. č. 80 a p. p. č. 1032 v k. ú. Hradčany u Českého Dubu

Barokně upravený středověký kostel sv. Jakuba Většího obklopuje hřbitov obehnaný ohradní zdí s bránou a márnicí. Areál umístěný v jižní části obce zaujímá dominantní polohu nad údolím řeky Mohelky. Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 zachycuje areál včetně hřbitova ve shodné půdorysné stopě. Šimák 1909, s. 54–64; Herzogenberg - Hainz - Kolomazník 2000,s. 5–35; Edel 2006, s. 116–119.

LETAŘOVICE 253

soupisNPU_final_215.indd 253

31.3.2010 10:17:13


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

kostel sv. Jakuba Většího Kostel založený pravděpodobně v první polovině 14. století stojí uprostřed areálu. Písemné prameny ho poprvé nepřímo zachycují v roce 1352. Farní statut ztratil během husitských válek a následně přešel pod českodubskou farnost. V roce 1695 k objektu přibyl současný presbytář a loď byla prodloužena směrem k západu. Strop lodi od roku 1722 zdobí deskové malby s výjevy ze svatojakubské legendy. Barokní úpravy završila stavba věže v letech 1733–1734. Zděnou orientovanou jednolodní stavbu uzavírá půlkruhový presbytář. Sedlovou střechu rozšířenou námětky pokrývají plechové šablony. Před západní průčelí předstupuje mohutná hranolová věž zakončená plechovou stanovou střechou s lucernou a jehlou. Průčelí lodi s nečleněnými hladkými fasádami kontrastují s věží členěnou lizénovými rámci. Interiér lodi prosvětlují menší půlkruhově zakončená okna lemovaná pískovcovými ostěními. Hlavní vstup situovaný u paty věže je osazen v jednoduchém pískovcovém ostění s uchy. K severnímu průčelí presbytáře přiléhá obdélná stavba sakristie s valbovou střechou. (mo)

márnice Objekt barokní márnice, zároveň sloužící jako kostnice, nalezneme v jihozápadním cípu hřbitova. Jednoduchá zděná stavba situovaná na čtvercovém půdorysu zasahuje svou hmotou do ohradní zdi hřbitova. Vysokou valbovou střechu zakončenou makovicí kryjí plechové šablony. Cihelné zdivo chrání hladká omítka hrubší struktury. Vstup je umístěný na severním průčelí. Zdivo vykazuje částečné statické poruchy. Uvnitř se nachází unikátní oltář vyskládaný z lidských kostí. (mo)

hřbitov Od středověku využívaný letařovický hřbitov obklopuje kostel sv. Jakuba na nepravidelném, přibližně oválném půdorysu, který přechází v jihozápadní části v obdélník. Na hřbitově převažují menší sepulkrální památky z konce 19. a průběhu 20. století. Kromě náhrobků běžné provenience zde nalezneme řadu kvalitně zpracovaných kamenosochařských děl. Mimo jiné se jedná o sochu Žehnajícího Krista s reliéfy sv. Josefa a sv. Václava a se jménem rodiny Machovy na podstavci. Dále náhrobek rodiny Škodovy, který má podobu kříže na podstavci s reliéfem truchlícího anděla s pochodní na zadní straně. Obě díla pocházejí ze sochařské dílny Zemanů z Tatobit. Socha truchlící dívky na náhrobku rodiny Rakoušových nese signaturu mladoboleslavského sochaře Prskavce. (mo)

ohradní zeď s bránou Ohradní zeď vymezuje obvod hřbitova. Vstup do areálu umožňuje brána situovaná v její severní části. Mohutnou ohradní zeď z pálených cihel chrání v celé ploše omítka hrubé struktury. Korunu zdiva tvoří široké vyspádované cementové desky. K jižní vnější straně přiléhá mohutný opěrák vyzděný z čedičových kvádrů. Bránu ze smíšeného zdiva lemuje lizénový rámec provedený v ploše hladké omítky. Její korunu opět pokrývají vyspádované cementové desky. Půlkruhový vstupní otvor je osazen pískovcovým portálem s klenákem a odrazníky. V portálu se nacházejí zavěšená dvoukřídlá vrata z diagonálně vyskládaných fošen. (mo)

254 LETAŘOVICE

soupisNPU_final_215.indd 254

31.3.2010 10:17:21


soupisNPU_final_215.indd 255

31.3.2010 10:17:29


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Seznam zkratek AO AP b. d. BP ARÚ AV ČR če. čp. ČVÚT DA DDM DP FÚ KP k. ú. MěÚ NKP NPÚ NZ ObÚ OPD p. č. p. p. č. RZ SHP sign. SOkA st. p. č. SZKT TU ÚDU AV ČR UHK UJEP ÚOP ÚSKP ČR VCPD VOŠ

Archiv obce absolventská práce bez data bakalářská práce Archeologický ústav Akademie věd České republiky číslo evidenční číslo popisné České vysoké učení technické Diecézní archiv Dům dětí a mládeže diplomová práce Farní úřad kulturní památka katastrální území městský úřad národní kulturní památka Národní památkový ústav nálezová zpráva obecní úřad operativní průzkum a dokumentace parcela číslo pozemková parcela číslo restaurátorská zpráva stavebně historický průzkum signatura Státní okresní archiv stavební parcela číslo Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu Technická univerzita v Liberci Ústav dějin umění Akademie věd České republiky Univerzita Hradec Králové Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem územní odborné pracoviště Ústřední seznam kulturních památek ČR Výzkumné centrum průmyslového dědictví Vyšší odborná škola

256 SEZNAM ZKRATEK

soupisNPU_final_215.indd 256

31.3.2010 10:17:29


OKRES LIBEREC

Seznam pramenů Prameny vydané:

Berní rula, 8–9, kraj Boleslavský, Praha 2001.

Farnost Hrádek nad Nisou Farnost Hrádek nad Nisou, Beschreibung aller im Grottauer Pfarrbezirken befindlichen Kreutze, Statuen, offenen Feldweg - und versperrbaren Landkapellen aufgenommen, 1835

Einweihung 1904 Einweihung der evangelischen Christuskirche in Friedland, Friedlän der Zeitung 63–66, 4.–11. 6. 1904.

Farnost Chrastava Farnost Chrastava, Verzeichniss der auf den Teritorium der Stadt Kratzau befindlichen Statuen und Kapellen, 1836

Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850–1970, Praha 1978.

Farnost Kryštofovo Údolí Farnost Kryštofovo Údolí, Verzeichniss aller bestehenden Statuen und Crucifixe in dem Kirchsprengel zu Christophsgrund, 1835

Administrativní lexikon obcí v republice Československé, I. díl, Čechy, Praha 1927.

Soupis poddaných podle víry 1651, Boleslavsko 1, Praha 2005. Soupis poddaných podle víry 1651, Boleslavsko 2, Praha 2005. VCPD ČVUT Praha V002043 Karta Registru VCPD ČVUT Praha V002043 VCPD ČVUT Praha V003438 Karta Registru VCPD ČVUT Praha V003438

Prameny nevydané: Archiv NZ ARÚ AV ČR Praha

Farnost Přepeře Farnost Přepeře, Verzeichniss aller in der přepeřer Localkolatur sich befindlichen Dorf - und Feld - Statuen, 1835 Farnost Světlá pod Ještědem Farnost Světlá pod Ještědem, Verzeichniss und Bericht - Erstattung über die Errichtung und Erhaltung aller im swietlaer Pfarrbezirke bestehenden religiösen Standbilder, 1836 Farnost Ves Farnost Ves, Inventar der im Wieser Kirchspiel befindlichen Schloβkapelle zu Tschernhaus, 1844

NZ č. 1270/76. Kaván Jaroslav, Jindřichovice pod Smrkem - zřícenina gotického kostela, 1975

Farnost Vítkov Farnost Vítkov, Verzeichniss der Standbilder, naemlich Kreutze und Statuen, die sich im Kirchsprengel zu Wittig befinden, 1836

DA Litoměřice, Archivy far 1

Farnost Vlastibořice Farnost Vlastibořice, Beschreibung aller in dem Vlastibořitzer Kirchsprengel bestehenden Kreuze, Statuen, offenen Feldweg - oder verspenten Land - Kapellen, 1885

Farnost Dětřichov Farnost Dětřichov, Tabellarisches Verzeichniss aller in dem dittersbacher Lokalie - und olbers - dorfer Filialorte bestehenden Kreuze, Statuen und Feldkapellen, 1835 Farnost Frýdlant Farnost Frýdlant, Tabellarisches Verzeichnis. Aller in der Stadt Friedland, und den dazu eingepfarrten dörfern bestehenden Kreutze, Statuen und Feldkapellen, 1835

FÚ Přepeře Pamětnice farnosti Přepeře

MěÚ Frýdlant, Stavební plánová dokumentace MěÚ Chrastava, Stavební plánová dokumentace

Farnost Hejnice Farnost Hejnice, Verzeichniss aller in den gemeinden des Haindorfer Pfarrbezirkes, nämlich: Haindorf, Weissbach, Liebwerda & Ferdinandthal vorfindlichen Kreuzen und Statuen aufgenommen im Jahre 1835

NPÚ ÚOP v Liberci, Sbírka operativních průzkumů a dokumentace

Farnost Hlavice Farnost Hlavice, Verzeichniβ der in dem Hlawitzer Pfarr - Territorio befindlichen Standbilder: Statuen, offenen Feldweg - und versperbaren Land - Kapellen; die in folge der hohen Verordnung einer hohen Landesstelle vom 30tn Mai dJ Zahl 9886 nach stehend ganz beschrieben folgen am 30tn November. 1835

OPD 0056 Ouhrabka Martin, Grabštejn - dům čp. 14, 2009

Farnost Hodkovice nad Mohelkou Farnost Hodkovice nad Mohelkou, Verzeichniβ der im Pfarrbezirke zu Liebenau bisher bestehenden Standbildern, 1836 Farnost Horní Řasnice Farnost Horní Řasnice, B. Standbilder in dem Filialorte Bärnsdorf und dessen Umgebung, 1835

OPD 0009 Kolka Miroslav, Hrad a zámek Grabštejn - Dolní zámek - hospodářská budova, 2008

NPÚ ÚOP v Liberci, Sbírka plánové dokumentace Fr10 Girsa Václav, Frýdlant v Čechách - hospodářský dvůr, studie rehabilitace areálu, 1996 P14V Šonský Drahoslav - Souček Vladimír- Linduška Milan- Bedrník Jaroslav, Architekotnická a výtvarná studie na řešení zámeckého parku Frýdlant, 1977

SEZNAM PRAMENŮ 257

soupisNPU_final_215.indd 257

31.3.2010 10:17:30


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Z 998 Hlaváček Ludvík, Lázně Libverda, historický vývoj a památková ochrana, 1982

RZ č. 421 Brabec Jan - Trostová Vanesa, Restaurování sochy sv. Jana Nepomuckého - Frýdlant v Čechách. Průzkum a záměr, 2006

NPÚ ÚOP v Liberci, Sbírka restaurátorských zpráv RZ č. 26 Smrkovský Miloslav, Restaurátorská zpráva, oprava 3 svatých v Hodkovicích nad Mohelkou, 1964

RZ č. 422 Trostová Vanesa, Restaurátorská zpráva, patnáct kamenných prvků umístěných na severní fasádě budovy radnice čp. 37 na náměstí T. G. Masaryka ve Frýdlantu, 2005

RZ č. 27 Karoušek Valerian, Zpráva o dokončení restaurátorské práce, Svatá Máří Magdalena, Český Dub, 1965

RZ č. 424 Restaurátorská zpráva, průzkum fasády bývalého dominikánského kláštera v Jablonném v Podještědí, 1981–1982

RZ č. 28 Smrkovský Miloslav - Šolc L., Restaurátorská zpráva o provedení a postupu restaurátorských prací na morovém sloupu v Hodkovicích nad Mohelkou, 1964

RZ č. 447 Šobr Ladislav, Restaurátorská zpráva o transferu dvou barokních plastik v Jablonném v Podještědí, 1983 Šobr Ladislav, Restaurátorská zpráva o opravě plastiky sv. Jana Nepomuckého a blahoslavené Zdislavy, 1986

RZ č. 29 Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva - sousoší „Tří svatých“ Český Dub, 1965 RZ č. 30 Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva - pískovcový podstavec s reliéfy a kovovým křížem - rozcestí Dětřichov - Frýdlant - Albrechtice, 1965 RZ č. 31 Karoušek Valerian, Zpráva o dokončení restaurátorské práce. Sousoší Loučení Krista s Marií, Český Dub, 1965 RZ č. 34 Kovářová Květa, Zpráva o dokončení restaurátorské práce. Morový sloup na náměstí v Českém Dubě, 1965 RZ č. 41 Kodym L.- Šejnost Zdeněk, Restaurátorská zpráva o průběhu prováděných prací v Hrádku nad Nisou, 1964 RZ č. 43 Tichá Dagmar, Fotodokumentace Hodkovice nad Mohelkou, morový sloup a sousoší sv. Kříže, bez data RZ č. 44 Šejnost Zdeněk, Restaurátorská zpráva, oprava soch v obci Hlavice a u obce Vystrkov, 1965 RZ č. 106 Tichá Dagmar, Restaurátorská zpráva, morový sloup v Jablonném v Podještědí z roku 1687, 1960 Smrkovský Miloslav - Šolc J. - Vitvara J., Závěrečná restaurátorská zpráva, morový sloup Krista Trpitele, Jablonné v Podještědí, 1960

RZ č. 448 Šobr Ladislav, Restaurátorská zpráva o rekonstrukci putti z Morového sloupu Krista Trpitele v Jablonném v Podještědí, 1981 Šobr Ladislav, Restaurátorská zpráva o rekonstrukci ozdobné vázy ze sloupu Nejsvětější Trojice, stojící před zámečkem Pachtů z Rájova v Jablonném v Podještědí, 1981 RZ č. 449 Šobr Ladislav, Restaurátorská zpráva o opravě Trojičného sloupu Jablonné v Podještědí, 1981 RZ č. 499 Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Restaurátorská zpráva, barokní kašna v Chrastavě, 1974 RZ č. 501 Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Restaurátorská zpráva, barokní mariánský sloup v Chrastavě, 1974 RZ č. 505 Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Restaurátorská zpráva, socha sv. Jana Nepomuckého na klasicistním podstavci z roku 1801, Chrastava, Kostelní ulice, 1971 RZ č. 507 Šejnost Zdeněk, Restaurátorská zpráva, restaurování plastických částí kapličky v Kryštofově Údolí, 1967 RZ č. 509 Šejnost Zdeněk, Restaurátorská zpráva, restaurování soch sv. Jana Nepomuckého v Mníšku a v Bílém Potoce, sv. Trojice v kapličce na zahrádce a křížku u silnice v Krásném Lese a božích muk v Hejnicích, 1967 RZ č. 510 Šejnost Zdeněk, Boží muka v Hejnicích, 1967

RZ č. 220 Turský Vladimír - Kolář Miroslav, Restaurátorská zpráva, Mariánský sloup, Chrastava, 1960

RZ č. 511 Šejnost Zdeněk, Sousoší sv. Trojice a klasicistní železný křížek v Krásném Lese, 1967

RZ č. 395 Brabec Jan - Trostová Vanesa, Restaurátorská zpráva, socha sv. Jana Nepomuckého ve Frýdlantu v Čechách, 2006

RZ č. 512 Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Restaurátorská zpráva, socha sv. Jana Nepomuckého - barok - Bílý Kostel nad Nisou, 1971

RZ č. 402 Kolomazník Filip, Zpráva z restaurátorského průzkumu, rekonstrukce objektu čp. 907 - DDM ve Frýdlantě, 2005

RZ č. 513 Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva, Hodkovice nad Mohelkou plastika sv. Jana Nepomuckého, 1972

RZ č. 406 Šolc Radomil, Restaurátorská zpráva o opravě a přemístění kamenného sloupu božích muk v Hejnicích, 2006

RZ č. 514 Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva, Hodkovice nad Mohelkou, plastika sv. Anny, 1972

258 SEZNAM PRAMENŮ

soupisNPU_final_215.indd 258

31.3.2010 10:17:31


OKRES LIBEREC

RZ č. 515 Karoušek Valerian, Restaurátorská zpráva, socha sv. Jana Nepomuckého, Křižany, 1967

RZ č. 600 Bílek Michal, Restaurátorská zpráva o zrestaurování sousoší sv. Anny v Hodkovicích n. M., 1997

RZ č. 517 Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva - boží muka na Převahách u Hodkovic nad Mohelkou, 1966 Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva - plastika sv. Jana Nepomuckého v Hodkovicích nad Mohelkou u hřbitova, 1966 Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva - plastiky sv. Petra a Pavla v Hodkovicích nad Mohelkou, 1966

RZ č. 601 Forstová Helena - Míča Vojtěch, Restaurátorská zpráva o průběhu transferu a prací na obnově kovového kříže s kamenným podstavcem v obci Andělská Hora, 1997

RZ č. 518 Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Restaurátorská zpráva, čtyři barokní sochy před kostelem v Hejnicích, 1972 RZ č. 521 Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Restaurátorská zpráva, restaurování pískovcového podstavce s reliéfy na kamenném mostku v Kryštofově Údolí - I. etapa, 1970 RZ č. 523 Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Restaurátorská zpráva, podstavec pod kříž - Dětřichov, 1967 RZ č. 524 Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Restaurátorská zpráva, podstavec ke kříži s reliéfy - 1833 - na okraji lesa při silnici do Frýdlantu v Čechách - Dětřichov, 1971 RZ č. 525 Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Restaurátorská zpráva, sv. Jan Nepomucký, Jan Křtitel, sv. Josef, Archanděl Michael, Hrádek nad Nisou, 1970

RZ č. 604 Bílek Michal, Restaurátorská zpráva týkající se zrestaurování Mariánského sloupu na náměstí v Hodkovicích nad Mohelkou, 1998 RZ č. 605 Bílek Michal, Restaurátorská zpráva týkající se zrestaurování sochy svatého Petra a Pavla v Hodkovicích n. M., 1998 RZ č. 616 Kubík Milan, Restaurátorská zpráva, zábradlí a obložení vstupního schodiště Nového Zámku v areálu státního hradu a zámku Frýdlant v Čechách, 1999 RZ č. 619 Gopa Art, Restaurátorská zpráva, o opravě fragmentů fasády děkanského kostela sv. Ducha v Českém Dubu, 1998 RZ č. 664 Forstová Helena, Restaurátorská zpráva o průběhu prací na kamenném sousoší „sv. Linhart“, umístěném nedaleko vchodu do kostela v obci Hlavice na okrese Liberec, 1994 RZ č. 670 Novák Jiří, Restaurátorská zpráva o restaurování kamenného kříže v obci Lažany, 2000

RZ č. 528 Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Socha P. Marie na hladkém podstavci s dřevěným křížem, Frýdlant v Čechách, Okružní ulice, 1969

RZ č. 679 Bílek Michal, Restaurátorská zpráva informující o zrestaurování morového sloupu v Hodkovicích nad Mohelkou, 2001

RZ č. 529 Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Restaurátorská zpráva, Pieta s kamenným křížem, Hrádek nad Nisou - Donín, 1968

RZ č. 701 Hamáček Ivan, Restaurátorská zpráva, socha sv. Jana Nepomuckého v Bílém Potoce, okres Liberec, 2002

RZ č. 559 Forstová Helena, Restaurátorská zpráva o průběhu prací na kamenné plastice „svatá Barbora“ umístěné v Kamení, 1993

RZ č. 702 Novák Jiří, Restaurátorská zpráva, Mariánský sloup na náměstí B. Smetany v Českém Dubu, 2002

RZ č. 561 Bílek Michal - Zemánek Bohumil, Restaurátorská zpráva, sousoší sv. Panny Marie v Chrastavě, 1994

RZ č. 709 Bílek Michal, Restaurátorská zpráva týkající se zrestaurování sochy sv. Petra a Pavla v Hodkovicích nad Mohelkou, 2002

RZ č. 578 Bílek Michal, Restaurátorská zpráva k pracím na dvou sochách sv. Janů Nepomuckých v Chrastavě, 1995 RZ č. 579 Bílek Michal, Restaurátorská zpráva o renovaci sv. Heleny (sv. Víry se sochami sv. Petra a Pavla) v Hodkovicích nad Mohelkou, 1995 RZ č. 595 Forstová Helena - Míča Vojtěch, Restaurátorská zpráva o průběhu restaurátorských a konzervačních prací na železném kříži v Chrastavě umístěného v areálu fary čp. 124, 1996 RZ č. 596 Forstová Helena - Míča Vojtěch, Restaurátorská zpráva o průběhu restaurátorských a konzervačních prací na barokním pískovcovém sousoší sv. Heleny, sv. Jana a sv. Pavla v Českém Dubu, 1996

RZ č. 749 Váňa Peter, Sv. Jan Nepomucký, restaurátorský záměr, Hejnice u Frýdlantu, 2000 RZ č. 751 Bílek Michal, Restaurátorská zpráva pojednávající o opravě sochy sv. Jana Nepomuckého u hřbitova v Hodkovicích nad Mohelkou, 1996 RZ č. 772 Hamáček Ivan, Restaurátorská zpráva, restaurování sochy sv. Heleny u kostela Sv. Kříže ve Frýdlantu, 2004 RZ č. 777 Bílek Michal, Restaurátorská zpráva pojednávající o opravě sochy sv. Jana Nepomuckého při silnici v Hodkovicích nad Mohelkou, 1996

SEZNAM PRAMENŮ 259

soupisNPU_final_215.indd 259

31.3.2010 10:17:32


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

RZ č. 779 Bulířová Iva, Český Dub, kaple sv. Jana Křtitele. Stratigrafie povrchových vrstev, identifikace pigmentu, rozbor maltoviny, určení druhu kamene, 2001

SHP 94 Macek Petr a kol., Klášter Hejnice, stavebně historický průzkum, 1990 SHP 114 Menclová Dobroslava, Hrad Grabštejn, 1973

RZ č. 864 Brabec Jan - Trostová Vanesa, Restaurátorská zpráva, sloup se sochou Panny Marie, areál kostela Nalezení sv. Kříže ve Frýdlantě v Čechách, 2008

SHP 115 Líbal Dobroslav a kol., Grabštejn, stavebně historický průzkum hradu - zámku, 1998

RZ č. 888 Schvantner J. - Ivasčuková L., Restaurátorská zpráva, rekonstrukce radnice ve Frýdlantu - vestavba osobního výtahu, 2009

SHP 146 Edel Tomáš, II. fáze stavebně historického průzkumu johanitské komendy v Českém Dubu, 1998

RZ č. 913 Trostová Vanesa, Restaurátorská zpráva, zrestaurování božích muk v obci Dolní Řasnice u Frýdlantu, 2010

SHP 147 Vlček Pavel, Frýdlant dům čp. ZO 4 (domov mládeže), stavebně historický průzkum, 1990

NPÚ ÚOP v Liberci, Sbírka SHP a odborných studií SHP 11 Podroužek Kamil - Paulus Filip, Chrastava čp. 251, 1999

SHP 148 Horyna Mojmír, Hejnice, kostel Navštívení Panny Marie, stavebně historický průzkum, 1976

SHP 30 Horyna Mojmír a kol., Jablonné v Podještědí, stavebně historický průzkum města, 1978

SHP 152 Nový Miroslav - Panáček Michal - Nová Eliška, Jablonné v Podještědí čp. 16, 2006

SHP 31 Líbal Dobroslav a kol., Frýdlant v Čechách, stavebně historický průzkum města, 1978

SHP 153 Nový Miroslav - Nová Eliška, Jítrava, dům čp. 20, 2008

SHP 44 Dostál Petr, Kryštofovo Údolí, stavebně historický průzkum a návrh památkové rezervace, 1990 SHP 49 Gabriel František - Ebel Martin, Krásný Les, kostel sv. Heleny, 1992 SHP 50 Gabriel František - Ebel Martin, Frýdlant, dům čp. 2, 1992 SHP 52 Gabriel František - Ebel Martin, Chrastava čp. 40, 1993 SHP 53 Podroužek Kamil - Ebel Martin, Chrastava čp. 1, 1995

SHP 154 Podroužek Kamil - Nová Eliška, Kryštofovo Údolí čp. 17, 2006 SHP 182 Menclová Dobroslava, Státní hrad Frýdlant v Čechách, 1967 SHP 195 Škabrada Jiří - Ebel Martin, Kryštofovo Údolí čp. 15, 1994 SHP 198 Vlček Pavel - Zahradník Pavel, Jablonné v Podještědí, dominikánský konvent a kostel sv. Vavřince a sv. Zdislavy, 2004 SHP 200 Muk Jan, Český Dub - kaple sv. Jana, špitál, 1982

SHP 55 Podroužek Kamil - Ebel Martin, Chrastava čp. 124, 1996

SHP 202 Horyna Mojmír - Novosadová Olga, Kostel sv. Vavřince a bývalý klášter v Jablonném v Podještědí, 1984

SHP 56 Gabriel František - Smetana Jan, Jablonné v Podještědí, městská hradba, 1997

SHP 206 Kracíková Lucie - Zahradník Pavel, Křižany, kostel sv. Maxmiliána, 1997

SHP 58 Gabriel František - Novosadová Olga, Stavebně historický průzkum, Hrádek nad Nisou čp. 65, 66, 67, 2000

SHP 209 Schwertschal Jan - Klenčáková Lenka, Jablonné v Podještědí, městské hradby, 2008

SHP 70 Macek Petr, Hejnice, konvent bývalého kláštera, doplňující průzkum, 2000

OPP č. 256 Matyášová Milada, Frýdlant v Čechách - Architektonická a sochařská výzdoba zámeckého parku a nádvoří, 1971

SHP 73 Gabriel František - Zahradník Pavel, Jablonné v Podještědí, kostel Narození Panny Marie, 1993

OPP č. 180 Kracíková Lucie, Dokumentace reliktů kostela sv. Jakuba v Jindřichovicích pod Smrkem, 1999

SHP 78 Gabriel František - Ebel Martin, Frýdlant, dům čp. 73, 1993

ObÚ Višňová

SHP 86 Gabriel František a kol., Frýdlant v Čechách čp. 41, 1994

SOkA Liberec

ObÚ Višňová, Kronika obce Andělky

AO Bílý Kostel, kn. 1

260 SEZNAM PRAMENŮ

soupisNPU_final_215.indd 260

31.3.2010 10:17:33


OKRES LIBEREC

FÚ Český Dub, nezpracovaný fond FÚ Český Dub, nezpracovaný fond, Verzeichnisz der im böhmischaicher Kirchsprengel sich befindenden Standbilder = Seznam soch a kaplí v osadě českodubské, 1883 FÚ Jindřichovice pod Smrkem, kn. 29 FÚ Jindřichovice pod Smrkem, kn. 29, Standbilder-Kapellen der Heinersdofer Kirchengemeinde, 1859 FÚ Osečná, nezpracovaný fond FÚ Osečná, nezpracovaný fond, Verzeichniss der Standbilder in dem Pfarrsprengel Oschitz auf Grundlage der neuen Aufnahme vom Jahre 1883 Inventáře archivů obcí a fondů místních a městských národních výborů Andělka, Arnoltice, Bílá, Bílý Kostel nad Nisou, Bílý Potok, Bulovka, Černousy, Český Dub, Dětřichov, Dlouhý Most, Dolní Oldříš, Dolní Řasnice, Donín, Fojtka, Frýdlant, Hejnice, Hlavice, Hodkovice nad Mohelkou, Hradčany, Hrádek nad Nisou, Chotyně, Chrastava, Lázně Libverda, Lažany, Světlá pod Ještědem, Všelibice

Soukromá sbírka Kronika obce Lažany

Soukromá sbírka Jíra 1966 Jíra Rudolf, Rod Klímů. Příspěvek k dějinám vsi Lesnůvka, 1966

ÚDU AV ČR ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261 ÚDU AV ČR, Kühn Karl F., Verzeichnis der Kunstgeschichtlichen und historischen Denkmal im Landkreis Friedland, 1943, sign. C 2.261

SEZNAM PRAMENŮ 261

soupisNPU_final_215.indd 261

31.3.2010 10:17:34


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Seznam literatury

Anděl a kol. 1984 Anděl, Rudolf a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl, Severní Čechy, Praha 1984.

Edel 2003 Edel, Tomáš, Johanitská komenda v Českém Dubě, in: Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé 47, 2003, s. 3–5.

Anděl - Kabíček 1959 Anděl, Rudolf - Kabíček, Jan, Hrady a zámky Libereckého kraje, Liberec 1959.

Edel 2006 Edel, Tomáš, Českodubsko v památkách 12.–20. století, Český Dub 2006.

Anděl - Kabíček 1962 Anděl, Rudolf - Kabíček, Jan, Hrady a zámky severočeského kraje, Liberec 1962. Anděl - Karpaš 2002 Anděl, Rudolf - Karpaš, Roman a kol., Frýdlantsko. Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor, Liberec 2002. Anděl - Technik 1991 Anděl, Rudolf - Technik, Svatopluk, Český Dub, Liberec 1991.

Filip 1947 Filip, Jan, Dějinné počátky Českého ráje, Praha 1947. Fišar 1999 Fišar, Miroslav, Boží muka a křížky v Hodkovicích nad Mohelkou a okolí, Hodkovice nad Mohelkou 1999. Fišar 2001 Fišar, Miroslav, Hodkovice nad Mohelkou. Historie, památky a současnost, Hodkovice nad Mohelkou 2001.

Bennesch 1924 Bennesch, Josef, Ortsgeschichte von Haindorf, Frýdlant 1924.

Fišar 2003 Fišar, Miroslav, Střepinky z historie Hodkovic nad Mohelkou, Hodkovice nad Mohelkou 2003.

Beran - Valchářová 2007 Beran, Lukáš - Valchářová, Vladislava (edd.), Industriál Libereckého kraje. Technické stavby a průmyslová architektura, Praha 2007.

Frinta 1949 Frinta, Alois, Hodkovice nad Mohelkou. Městečko pod Javorníkem, Hodkovice nad Mohelkou 1949.

Blažíček - Preiss 1948 Blažíček, Oldřich J. - Preiss, Pavel J. M., Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném, Olomouc, 1948.

Gabriel - Macek - Zahradník 1994 Gabriel, František - Macek, Petr - Zahradník, Pavel, Kostel Narození Panny Marie v Jablonném v Podještědí, Průzkumy památek 1, 1994, s. 31–42.

Blažková 1998 Blažková, Jana a kol., Jablonné v Podještědí. Pohledy do minulosti, Česká Lípa 1998.

Gabriel - Panáček 2000 Gabriel, František - Panáček, Jaroslav, Hrady okresu Česká Lípa, Praha 2000.

Brestovanský - Stará 1998 Brestovanský, Petr - Stará, Marcela, Historie archeologického bádání v Libereckém kraji, in: Archeologie Libereckého kraje, Liberec 1998.

Hagenauer 1911 Hagenauer, Ed. E., Bau und Kunst Denkmäler der katholischen Kirche im Friedländer Bezirk, Frýdlant 1911.

Brožová 2006 Brožová, Lenka, Kostel sv. Anny v Jeřmanicích, nepublikovaná AP, VOŠ stavební arch. Jana Letzela, Náchod, Pražská 931, 2006.

Halík 2007 Halík, Pavel (ed.), Slavné vily Libereckého kraje, Praha 2007.

Buben 2006 Buben, Milan, Encyklopedie řádů a kongregací v Českých zemích, díl III/I, Žebravé řády, Praha 2006. Bucharovič - Wieser 2001 Burachovič, Stanislav - Wieser, Stanislav, Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2001.

Hantschel 1911 Hantschel, Franz, Heimatkunde des politischen Bezirkes B. Leipa, Česká Lípa 1911. Hausmann b. d. Hausmann, Antonín, Obec Bulovka v historických obrazech, Arnoltice b. d.

Durdík 2000 Durdík, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000.

Heber 2006 Heber, Franz A., České hrady, zámky a tvrze, II. díl, Severní Čechy, Praha 2006.

Durdík - Bolina 2001 Durdík, Tomáš - Bolina, Pavel, Středověké hrady v Čechách a na Moravě, Praha 2001.

Hendrych 1999 Hendrych, Jan, Pückler, Petzold a krajinářské parky 19. století, Zprávy památkové péče 7, 1999, s. 213–220.

Edel 1992 Edel, Tomáš, K nálezu dochovaných prostor johanitského kláštera v Českém Dubu, Archaeologia historica 17, 1992, s. 395–400.

Herzogenberg - Hainz - Kolomazník 2000 Herzogenberg, Johanna von - Hainz, Annemarie - Kolomazník, Vítězslav, Der heilige Apostel Jakobus Major. Leben und Legende = Apoštol svatý Jakub Větší. Život a legenda, Praha 2000.

Edel 1993 Edel, Tomáš, Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy, Praha 1993.

Hieke 1984 Hieke, Karel, České zámecké parky a jejich dřeviny, Praha 1984.

262 SEZNAM LITERATURY

soupisNPU_final_215.indd 262

31.3.2010 10:17:34


OKRES LIBEREC

Hlušičková 2002 Hlušičková, Hana (ed.), Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl, H–O, Praha 2002.

Kuča 1996 Kuča, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl, A–G, Praha 1996.

Hnojil 2007 Hnojil, Adam, K několika motivům funerálního sochařství ve druhé čtvrtině 19. století, Zprávy památkové péče 1, 2007, s. 34–38.

Kuča 1997 Kuča, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl, H–Kole, Praha 1997.

Hnojil 2008 Hnojil, Adam, Josef Max. Sochařství pozdního neoklasicismu v Čechách, Praha 2008.

Kuča 2001 Kuča, Karel, České, moravské a slezské zvonice, Praha 1995.

Horyna 1981 Horyna, Mojmír, Tomáš Haffenecker a stavba poutního kostela v Hejnicích, Umění 5, 1981, s. 437–447. Janoška 2003 Janoška, Martin, Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2003. Josef 2002 Josef, Dušan, Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002.

Kühn 1934 Kühn, Karl F., Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in der Tschechoslowakischen Republik. Land Böhmen. Der Bezirk Reichenberg, Brno - Praha - Lipsko - Vídeň 1934. Louda 1946 Louda, František, Pravěké nálezy z Poještědí, Památky archeologické XLII, 1946, s. 140–142. Mähling 1944 Mähling, W., Das spätlatenezeitliche Brandgräberfeld von Kobil, Bezirk Turnau. Praha 1944.

Jubilejní noviny 9. 8. 1997 O kapličkách, Jubilejní noviny 9. 8. 1997, s. 4. Obnova plastiky Nejsvětější Trojice, Jubilejní noviny 9. 8. 1997, s. 9.

Markvart 1993 Markvart, František, Trojnásobná památka Dubu, Hodkovic a Osečné, in: Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé 29, 1993, s. 16–17.

Kalusok 2003 Kalusok, Michaela, Zahradní architektura, Brno 2003.

Matzig 1928 Matzig, Anton, Chronik von Bullendorf, Bulovka 1928.

Kibic 1988 Kibic, Karel, Historické radnice, Praha 1988.

Mencl 1980 Mencl, Václav, Lidová architektura v Československu, Praha 1980.

Kilián 1999 Kilián, Jan, Památky v Andělské Hoře u Chrastavy, České památky 10, I/1999, s. 7–9.

Menclová 1972 Menclová, Dobroslava, České hrady, I. díl, Praha 1972.

Kilián 2003 Kilián, Jan, Andělská Hora ... z dějin staré hornické osady, Chrastava 2003. Kočí 1965 Kočí, Josef, Odboj nevolníků na Frýdlantsku 1679–1687. Příspěvek k povstání nevolníků v Čechách v roce 1680, Liberec 1965. Koch b. d. Koch, Daniel, Heimatkunde der Gerichtsbezirke Deutsch-Gabel und Zwickau i. B., Jablonné v Podještědí b. d. Kol. 2001 Kolektiv autorů, Kamenné kříže Čech a Moravy, Praha 2001. Kolka - Panáček 2006 Kolka, Miroslav - Panáček, Michal, Hrádek nad Nisou - dům čp. 65, 66 (takzvaný Azyl). Několik poznámek k zániku nejen unikátního barokního krovu, Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2006, s. 61–73. Kotalík 2001 Kotalík, Jiří T., 10 století architektury, 4. Architektura barokní, Praha 2001.

Metzger 1910 Metzger, O. H., Historische Denkmäler im Friedländischen, Frýdlant 1910. Metzger 1912 Metzger, O. H., Die Glocken im Friedländischen. Eine Wanderung durch deutsche Türme und Glockenstuben, Frýdlant 1912. Musil - Plaček - Úlovec 2005 Musil, František - Plaček, Miroslav - Úlovec, Jiří, Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945, Praha 2005. Nejedlý - Zahradník 2003 Nejedlý, Vratislav - Zahradník, Pavel, Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji, Praha 2003. Nevrlý 2005 Nevrlý, Miloslav, Kryštofovo Údolí. Putování časem a krajinou, Liberec 2005. Nevrlý - Vinklát 2009 Nevrlý, Miloslav - Vinklát, Pavel D., Album starých pohlednic - Frýdlantsko = Album alter Ansichtskarten des Bezirkes Friedland, Liberec 2009.

Kracíková - Belling 2003 Kracíková, Lucie - Belling, Vojtěch, Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku, Praha 2003.

Némethy 1818 Némethy, Franz, Das Schloss Friedland in Böhmen, und die Monumente in der Friedländer Stadtkirche; nebst einigen alten Urkunden und eigenhändigen Briefen des Herzogs Waldstein, Praha 1818.

Kracíková - Smetana 2000 Kracíková, Lucie - Smetana, Jan, Románská a gotická architektura v okrese Česká Lípa, Praha 2000.

Panáček - Panáček 2001 Panáček, Jaroslav - Panáček, Michal, Konrád Pflüger v České Lípě?, Bezděz 10, 2001, s. 87–104.

SEZNAM LITERATURY 263

soupisNPU_final_215.indd 263

31.3.2010 10:17:35


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Plumert 1869 Plumert, Joseph, Der Curort Liebwerda und seine Heilquellen im Bezirke Friedland in Böhmen, Liberec a Frýdlant 1869. Prahl 2004 Prahl, Roman, Umění náhrobku v českých zemích let 1780–1830, Praha 2004. Ressel 1895 Ressel, Anton F., Die Gemeinde Voigtsbach. Eine Beschreibung und kurze Geschichte dieses Ortes als ein Gedenkblatt für Einheimische, Fojtka 1895. Ressel 1902 Ressel, Anton F., Geschichte des Friedländer Bezirkes, Frýdlant 1902. Ressel 1903–1905 Ressel, Anton F., Heimatskunde des Reichenberger Bezirkes. Stadt und Land. Band 2, Liberec 1903–1905. Ressel 1911 Ressel, Anton F., Beiträge zur Geschichte der Orte des Friedländer Bezirkes. Bad Liebwerda, Frýdlant 1911. Ressel 1912 Ressel, Anton F., Heinersdorf an der Tafelfichte. Ein Beitrag zur Geschichte dieser Gemeinde, Frýdlant 1912. Rolencová 2005 Rolencová, Jana, Františkáni v Hejnicích 1691–1783, nepublikovaná DP TU v Liberci, Liberec, 2005. Řeháček 2001 Řeháček, Marek, Hrádecko. Krajina na Nise, Liberec 2001. Sedláček 1932 Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého, X. díl, Boleslavsko, Praha 1932.

Svoboda a kol. 1998 Svoboda a kol., Encyklopedie českých tvrzí, I. díl, A–J, Praha 1998. Sýkora 1997 Sýkora, Josef, Frýdlantsko ve znamení kříže, Frýdlant 1997. Šimák 1909 Šimák, Josef V., Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Politický okres Turnovský, Praha 1909. Šonská 2006 Šonská, Zuzana, Epigrafické památky Turnovska do poloviny 19. století, nepublikovaná BP UHK, Hradec Králové 2006. Šorm - Krajča 1939 Šorm, Antonín - Krajča, Antonín, Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě, Praha 1939. Šťastný 1993 Šťastný, Pavel, Obnova secesního mostu v Chrastavě, Zprávy památkové péče 8, 1993, s. 327–328. Šternová 2003 Šternová, Petra, Sepulkrální památky okresu Liberec do počátku 17. století, nepublikovaná DP UJEP v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 2003. Šternová 2006 Šternová, Petra, Vila advokáta Glücka ve Frýdlantu, Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2006, s. 75–86. Šubr 1999 Šubr, Jaroslav, Zahrada v období secese a dílo architekta Josefa Hoffmanna, in: Zahrada a město. Sborník semináře SZKT v Luhačovicích, 1999, s. 32–33.

Scheybal 1985 Scheybal, Josef V., Dvě staré rumpálové studny z Českodubska, in: Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé 17, 1985, s. 12–14.

Švejda 2004 Švejda, František, Soupis hmotných památek na Frýdlantsku a popis jejich stavu v roce 2001. S ohledem na funerální plastiku 15.–18. století, nepublikovaná DP TU v Liberci, Liberec 2004.

Scheybal - Scheybalová 1985 Scheybal, Josef V. - Scheybalová, Jana, Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách, Ústí nad Labem 1985.

Technik - Anděl 1967 Technik, Svatopluk - Anděl, Rudolf, Města severních Čech, Liberec 1967.

Schiller 1898 Schiller, Karl, Böhm. Aicha. Ein Beitrag zur Geschichte der Stadt und ihrer Umgebung, Český Dub 1898. Skoumalová 2004 Skoumalová, Mirjam, Osudy textilní továrny v Chrastavě, okres Liberec, Zprávy památkové péče 4, 2004, s. 359–360. Skřivánek 1998 Skřivánek, František, Rytířský řád johanitů v severních Čechách, Heraldika a genealogie 3–4, 1998, s. 177–196. Slabý 2001 Slabý, Jaroslav, Dominikánský klášter v Jablonném v Podještědí v letech 1945–1950, Bezděz 10, 2001, s. 197–216. Stará 1992 Stará, Marcela, Archeologická sbírka Severočeského muzea v Liberci, in: Archeologický výzkum v severních Čechách, Teplice 1992. Strnad 1996 Strnad, Petr, Sborník 650. výročí trvání obcí Bulovka, Arnoltice a Dolní Oldříš, 1996.

Tomší - Tomíček 1995 Tomší, Lubomír - Tomíček, Jan, Varhany Liberecka = Die Orgeln des Reichenbergischen Gebietes, Chrastava 1995. Ulrych 2004 Ulrych, Ladislav, První česká kronika obcí Mníšek a Fojtka. K 625 letům existence obce Mníšek, Mníšek 2004. UPČ I, 1977 Umělecké památky Čech, I. díl, A–J, Praha 1977. UPČ II, 1978 Umělecké památky Čech, II. díl, K–O, Praha 1978. UPČ III, 1980 Umělecké památky Čech, III. díl, P–Š, Praha 1980. UPČ IV, 1982 Umělecké památky Čech, IV. díl, T–Ž, Praha 1982. Vlček 2001 Vlček, Pavel, Encyklopedie českých zámků, Praha 2001.

264 SEZNAM LITERATURY

soupisNPU_final_215.indd 264

31.3.2010 10:17:36


OKRES LIBEREC

Vlček 2004 Vlček, Pavel (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004. Vlček - Sommer - Foltýn 1998 Vlček, Pavel - Sommer, Petr - Foltýn, Dušan, Encyklopedie českých klášterů, Praha 1998. Vochomůrka 2007 Vochomůrka, Jiří, 111 let frýdlantské radnice a její slavný architekt, Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2007, s. 48–52. Vochomůrka 2008 Vochomůrka, Jiří, Hrázděná příčka v domě čp. 102 ve Frýdlantě, Krkonoše a Jizerské hory 7, 2008, s. 35. Vydra 2003_a Vydra, František, Chrastava. Kapitoly z historie města a jeho okolí, Chrastava 2003. Vydra 2003_b Vydra, František, Vítkov ... sedm staletí dějin zemědělské obce, Chrastava 2003. Vydra - Marek - Prášil 2005 Vydra, František - Marek, Vitalij - Prášil, Petr, Hrádecko - Chrastavsko na starých pohlednicích = Alte Ansichtskarten aus dem Gebiet von Grottau und Kratzau, Hostivice 2005. Vydra - Šmídová 2002 Vydra, František - Šmídová, Anna, Bílý Kostel nad Nisou. 650 let od založení obce 1352–2002, Bílý Kostel nad Nisou 2002. Wirkner 1849 Wirkner, Georg, Das Schloss Friedland in Boehmen und seine Besitzer, nebst einigen kurzen Notizen über die Stadt und Kirche zu Friedland, Liberec 1849.

SEZNAM LITERATURY

soupisNPU_final_215.indd 265

265

31.3.2010 10:17:37


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Jmenný rejstřík Agricola z Limburku Cyril, 47 Andersch Anton, 164 Anderschová Marie, 183 Antonio, polír, 89, 90 Appelt a Hampel, 101 de Arco, 106 de Arco Victoria, 89 Arnold Josef, 150 Artl Karel, 58 Auerspergové, 96 Baumherr Ignaz a Elisabeth, 146 z Bechyně Tobiáš, 202 Belling Vojtěch, 212 Beran Matěj, 35 Bergmann Johann, 217 Berka z Dubé František Antonín, 201 Berka z Dubé Jindřich, 199, 237 Berkové z Dubé, 139, 199, 208, 252 Bernat Ignatz, 80 Bfaltzes Josepf a Anna, 174 Bianco Pietro, 201 z Biberštejna Jan, 86 z Biberštejna Karel, 198 z Biberštejna Rudolf, 86 Biberštejnové, 10, 88, 89, 98, 136, 212 Bičík Jan, 63 Bienert Johann František, 201 Bindemann Gotthard, 13 Bindemannové, 129 Bitzan Rudolf, 117 Bláha Josef, 24 Bláha Václav, 25 Blaschka Johann a Anna Maria, 147 Blaschka Konrad, 55 Blekta z Útěchovic Šalamoun, 198 Bonaparte Napoleon, 205 Bosak Maxmilian, 146 Brauner Josef, 211 Breuer Barbara, 185 Budovec z Budova Václav, 141 Canevalle Marco Antonio, 88, 133 Careiss Dittrich August, 183 Cedlic z Cedlic Hanuš, 34 Clam-Gallas Eduard, 91 Clam-Gallas Filip Josef, 41 Clam-Gallas František, 132 Clam-Gallas Kristián Filip, 42, 65, 91, 246, 247 Clam-Gallas Kristián Kryštof, 89, 121, 122, 138, 171, 246, 247, 249 Clam-Gallasové, 40, 41, 87, 88, 122, 212, 247, 250 Clamové, 91 Čapek ze Sán Jan, 43, 121, 212 z Černous Heynecke, 40 Černousové, 129 Čubrda Václav, 169 Dachhauser z Heroldsteinu Jan Jiří, 36 de Nouncle (von Nanckel) Marie Angela, 135 Dědek Václav, 159 Dirschmid Jos., 159 Dittrich Stephan, 147 Döbschitzové, 12 z Donína Albrecht, 139 z Donína Hlaváč, 121 z Donína Jan, 29 z Donína Jindřich, 26 z Donína Mikuláš II., 182

z Donína Otto, 171 Donínové, 14, 80, 121, 140, 170 Dubke Ondřej, 99 Duchek Maria Anna, 147 Eberhardtové, 72, 73 z Eberhardtu Anna (rozená Salza), 73 z Eberhardtu Helena (Anna), 74 z Eberhardtu Michael ml., 72, 73 Eckert Franz, 216 Edel Tomáš, 60, 220 Etzelové, 224 Feigl a Widrich, 193 Ferdinand I., 211 Ferdinand II, 89 Feuereisen Johann, 206 Fiedler Daniel, 60 Finke Theresia, 31 Fischer z Erlachu Johann, 132 Friedel Theodor, 106 Fritsche Ambrosius, 90 Führich Joseph, 187 Führich Wenzel, 187 Fünkeß Joseph a Anna Rosina, 146, 147 Gahler Jos., 69 z Gallasu Antonín Pankrác, 89 z Gallasu Filip Josef, 17, 82 z Gallasu František Ferdinand, 90, 166 z Gallasu Jan Václav, 121, 129 z Gallasu Johanna Emerencie (rozená z Gaschina), 166, 176 z Gallasu Matyáš, 88, 89 Gallasové, 12, 16, 36, 40, 65, 72, 87, 88, 91, 106, 132, 136, 164, 176, 212 Gersdorfové, 40, 73 Glaser Ignaz, 157 Glück Friedrich, 117 Glück Samuel, 117 de Grat Jindřich, 170 Griesselové, 36 z Grünenbühlu Ferdinand Hoffmann a Alžběta, 171 z Grünenbühlu Ferdinand Hoffmann, 121 Habenicht Anton, 235 Haffenecker Tomáš, 132 Hampel Rudolf, 117 Hartigové, 168 z Hartigu Adam, 168 z Hartigu Ludvík Josef, 198 Havel Václav, 55 Havlina František, 54 z Havlovic Domoslávek, 130 z Havlovic Hynek, 130 Heber Franz Alexander, 91 Heckel (Heck) Wilhelm, 90, 91, 92, 94, 98 Heger Filip, 202 Heinrich z Amsterodamu G., 98 Heintschel Eduard, 161, 212 Heintschel Felix, 212 z Heisternu Jakub Reinhard, 211 Heistern Johann a Sibilla, 183 von Hildebrandt Johann Lucas, 201 Hiller Ernst, 182 Hironym Jacob, 166 Hirschová Theresia, 157 z Hobergu a Kunnerdorfu Kryštof, 183 Hofmann Joseph, 78 Holaj František, 25

Holý Prokop, 43 Hosak Wenzel, 169 Hübler Johann, 172 Chládkové, dílna, 33 z Chrástné Petr, 198 Isolani Ludvík Hektor, 44 Jäckl Josef, 39 Jan Pavel II., 201 Jantsch David, 184 Jantsch Karl, 15 Jarešová Anna, 33 Jelínek Martin, 156 Jonghen z Hungaria Caesar Gillo, 168 Josef II., 50, 62, 200, 211 z Kaišperka Mikuláš, 121, 182 Kammel J., 15 Kandler Ignatz, 197 Kandler Johann Georg, 196 Kasper Christoph, 31 Ketzler Elias, 176 Khittel August Georg, 147 Klingenberg Wilhelm, 54, 55 Klueg Jan Samuel, 36 Knauth z Fahnenschwungu Norbert, 47 Knebelové, 75 Knobloch Ferdinand, 148 z Kojetic Mikuláš, 130 Kolomazník Jan, 35 Kopsch Antonius Ignatius, 183 Košiar Florin, 160 z Kotle Jan, 222 Kottwitzové, 40 Kracíková Lucie, 212 Kraus Johann Sebastian, 172 Krause Jan Kašpar, 31 Kreschel Anna Elisabeth, 174 Kreschel Christof, 174 Krosch Josef, 112 Kuča Karel, 98, 120, 202 Kühn Karl, 28, 31, 119, 172, 174, 99 Kuneš z Lukavec Jan, 221 Kunze Johann Joseph, 13, 125, 171, 225, 229, 247, 250 Kurzbach Jindřich, 228 Kyjové z Kyjova, 219 z Labouně Jan, 141 z Ladronu, 106 Lamotte z Frintropu Ignác František, 219 Lamotte z Frintropu Johann, 79 Lamotte z Frintropu Peter Anton, 135 Lamottové z Frintropu, 168, 219 z Lemberka Hašek, 237 z Lemberka Havel, 43, 49, 199, 200 z Lemberka Zdislava, 199 Leubner Franz, 172 Leubner Josef, 69 Leuthner Abraham, 132 Lichtner Johann a Sabina, 183 Lichtner Joch. Franz, 197 z Lobkovic Marie, 54 Luh Joseph a Michael, 236 Marie Anna, abatyše, 57 Marie Terezie, 62 Markvarticové, 43, 199 Max Josef, 48, 149, 183 Maxenové, 36, 75 z Maxenu Anna, 225

266 JMENNÝ REJSTŘÍK

soupisNPU_final_215.indd 266

31.3.2010 10:17:37


OKRES LIBEREC

z Maxenu Jiří, 75, 225 Mehl ze Střelic Jiří, 121, 181 Meisner Ferdinand, 61 Melhardtové, 213 Menclová Dobroslava, 91 Mentzel Anna Maria, 183 Mentzel Camil Johann Maxmilian, 183 Mentzel Johann, 183 Menzel Franz, 99 Mertel a Wilde, 152 Michal Martin, 57 z Michalovic Jan, 141 Michler Anton, 182 Miller Johann Stepfam, Caecilia a Franz, 146 Miltitzové, 40 Möler A., 17 Morand, plukovník, 221 Mose Josef, 80 Müller Otto, 129 Neumann Franz, 106 Neusser J., 31 von Nostitz Friedrich, 174 Nostitz Johann, 183 von Nostitz Justina, 174 Novákovi Josef a Anna, 25 Novohradský z Kolovrat Purkart, 219 z Oppersdorfu Jan, 43, 45, 49, 50, 54, 62, 79, 168, 211 Oppersdorfové, 70 Otto Anton, 42 Pachtové z Rájova, 199, 205 Pánek (Panetius) Jan Šimon, 45 Pánek Jan Václav, 45 Passbauer Johann, 211 Paul Václav, 47 Pelz Franzisca, 31 Perini Domenico, 201 Pettrich Franz, 175 Petzold Eduard, 58 Pflüger Konrád, 45 Pietsch Johann Joseph, 235, 241 Pietschová Anna Dorothea, 175 Pichler Ignaz a Johanna, 146 Pilz K., 66 Planner Franz Ignaz, 155 Platz z Ehrenthalu Christian Karl, 165 Praumon David, 201 Preclík Mojmír, 232 Preibisch Karl August, 65 Proud Adam, 52 Prskavec, sochař, 254 Pruvot Josef, 50, 51 Přemysl Otakar II, 86, 88, 121 Přemyslovci, 26 Puteani Theresia, 183 Putz z Adlersthurnu Jan František Edmund, 81 z Quos Fridrich, 225 z Quos Veronika, 225 Rackwitzové, 40 Rakoušovi, 254 z Ralska Jan, 49 Ramisch Franz a Theresie, 183 Ramisch Franz, 197 Redernové, 77, 86, 88, 91, 93, 98, 106, 132, 165, 224 z Redernu Kateřina, 30, 90, 98, 112 z Redernu Kryštof, 98

z Redernu Melchior, 30, 90, 98 z Rodewitz Adam, 72 Rell H., 84 Ressel Josef, 75 Resselové, 75 Reylich Wenceslaus, 197 Riedl Maria Anna, 172 Riemer Christian, 197 Richter Bruno, 117 Richter Gottfried a Elizabeth, 236 Richter Christian, 236 Richter Christoph, 235 Richter Johann Wenzel, 230 Ritter Christoph, 244 Rohanové, 44, 62, 168 Rohan Kamil, 70 Rolffs Julius, 101 Ronovci, 88, 89 Sachers Gustav a Krapf Anton, 193 Sachers Gustav, 48, 57, Seifert Josef, 112 Seligerové, 212 Semdner Anton, 69 Semdner Apolonia, 69 Schäfer Ernst, 54 Schäfer H., 38 ze Scharfsödtu Johann, 36 ze Schauenburgu Bruno, 199 Schencke Johan Samuel, 197 Schirer Johann, 183 Schmeissner Jakob, 51, 53 Schmitt Franz, 44, 55, 57, 58, 252 Schmittová Ida, 54 Schmittová Ludwika, 48 Schmittové, 47, 48, 54 Schöbel Kilián Michael, 160 Schöbel Michl, 229 Schödel Jacob, 17, 37 Schöpfer Josef Tobias, 173 Schöpffer Anna Maria Rosina, 172 Schroff Matthias, 183 Schubert Kajetan, 175 Schürerové z Waldheimu, 183 Schwanitzové, 12, 136 Schwann Josef, 245 Schwarz Anton, 71 Schwarz Ferdinand Václav, 60 Schwarz Franz, 48 Schweinichenové, 12, 40 ze Schweinichenu Kašpar Kristián, 13 Siegmund a Neuhäuser, 228 Simon Gustav, 113 Sitte Daniel, 197 Sitte Johann Christian, 173 Slatinský Jetřich, 54 Smiřický Jan Albrecht, 62 Smiřičtí ze Smiřic, 44, 62, 70, 211 Sobec ze Čtveřína Jan, 62 Solvay, 237 Sommer Kajetán, 19 Sommerfeld Arnošt, 13 ze Sovince Aleš, 219 ze Sovince Jan, 219 Spazio z Lancia Marco, 89, 90 Spietschka Theodor, Rosalia, Maria a Vincenz, 149 Spranger Bartolomeus, 90

Stelzig Andreas, 10, 36, 75, 76, 242 Storm, 84 Stracke Dobius, 99 Stracke Johan, 99 Sucharda Antonín, 25 Světlá Karolína, 141, 167 Swoboda Wilhelm, 154 ze Šlejnic Volf, 198 Šlik Jáchym Ondřej, 251 Šlikové, 91, 106 Technik Svatopluk, 51 Thiele Franz, 182 Thun (Thum) Frantz, 41, 42, 247 Thun Josef, 225 Tietze Carl, 48 Toskánská Anna Marie Františka, 99 Trauttmannsdorfové, 121, 172, 183 z Trauttmannsdorfu Adam Matyáš, 171 Uhlíř Josef, 54 z Valdštejna Albrecht, 44, 62, 70, 79, 87, 88, 121, 141, 168, 211, 212, 219, 221, 251 z Valdštejna Heník, 62 z Valdštejna Maxmilián, 62, 141, 251 Valdštejnové, 219 Valliové z Milána Kašpar a Marek, 98 z Vartemberka Adam, 62, 144 z Vartemberka Jan, 43, 62 z Vartemberka Jaroslav, 218 Vartemberkové, 62, 70, 211 Vladislav I., 43 z Vrbna, 201 Waldhauser Jiří, 222 Weidebachové, 12 Weigsdorfové, 12 Weisbachové, 36 Weitman Joh. Jos., 197 Wiese Ignác, MUDr., 48 Wilde Franz, 150 Wirch Jan Josef, 205 Wollmann Josef, 54 Wondrak Joseph, 196 Worrel Karolina, 147 Würissové, 36 Zeman Josef, 25, 33, 63 Zemanové, dílna, 254 Zückler Adolf, 138 Zückler Eduard, 138 Zůna Václav, 45

JMENNÝ REJSTŘÍK 267

soupisNPU_final_215.indd 267

31.3.2010 10:17:38


SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

Seznam ilustračních fotografií

předsádky Müllerova mapa z roku 1720 s. 19 Krajina u Arnoltic s. 29 Pohled od hradu Roimund severozápadním směrem s. 31 Bílý Potok pod Smrkem, kostel Nejsvětější Trojice s. 39 Krajina s kapličkou severně od Bulovky s. 46 Český Dub, pohled z radnice severozápadním směrem na náměstí a kostel sv. Ducha s. 53 Český Dub, detail reliéfu z domu čp. 4/IV s. 76 Krajina Frýdlantské pahorkatiny s věží kostela sv. Heleny v Krásném Lese s. 78 Krajina u Domaslavic s. 85 Krajina u Fojtky s. 93 Pohled na hrad a zámek Frýdlant směrem od Raspenavy s. 100 Pohled na jihovýchodní část města Frýdlantu s. 103 Pohled na severozápadní část města Frýdlantu s. 105 Frýdlant, náhrobníky v areálu kostela Nalezení sv. Kříže s. 106 Pohled na severní část města Frýdlantu s. 110 Pohled na náměstí z frýdlantské radnice s. 116 Pohled na západní část města Frýdlantu s. 128 Pohled na hrad a zámek Grabštejn od hřbitova v Chotyni s. 134 Hejnice, pohled na areál kostela Navštívení Panny Marie od jihovýchodu s. 143 Krajina u Hlavice, na horizontu kostel sv. Linharta s. 160 Výklenková skalní kaplička v Hodkovicích nad Mohelkou s. 163 Horní Řasnice, krajina s kostelem Neposkvrněného Početí Panny Marie s. 166 Krajina u Horního Vítkova s. 175 Zastavení křížové cesty v areálu kostela sv. Bartoloměje v Hrádku nad Nisou s. 191 Chrastava, dálkový pohled na kostel sv. Vavřince s. 195 Chrastava, Pobřežní ulice s kostelem sv. Vavřince v pozadí s. 202 Dominanty Jablonného v Podještědí, bývalý kostel Narození Panny Marie a kostel sv. Vavřince a sv. Zdislavy s. 231 Pohled na Kryštofovo Údolí od východu s. 244 Kostel Všech svatých v Kunraticích s. 250 Krajina u Lázní Libverda

268 SEZNAM ILUSTRAČNÍCH FOTOGRAFIÍ

soupisNPU_final_215.indd 268

31.3.2010 10:17:39


soupisNPU_final_215.indd 269

31.3.2010 10:17:39


soupisNPU_final_215.indd 270

31.3.2010 10:17:39


LIBERECKÝ KRAJ 1 : 200 000 0

10 km

státní hranice krajská hranice hranice okresu hranice správního obvodu

stav k 1. 1. 2003

soupisNPU_final_215.indd 271

31.3.2010 10:17:51


SOUPIS PAMÁTEK O K R E S

L I B E R E C

A–Le Editorka: Petra Šternová Autoři anotací: Petr Freiwillig, Jarmila Hušková, Olga Křížková, Martin Ouhrabka, Zuzana Šonská, Petra Šternová, Jana Šubrtová, Renata Tišerová Transliterace nápisů: Zuzana Šonská Zpracování mapových podkladů: Vladimír Vrabec Jazyková redakce: Barbora Vochomůrková Grafické práce, sazba: Michael Čtveráček Fotografie: NPÚ ÚOP v Liberci, Michael Čtveráček Předtisková příprava fotografií: Art D-Grafický ateliér Černý, s.r.o. Tisk: Tiskárna V&H Print Hlávko, s.r.o. Mapové podklady: © Český úřad zeměměřičský a katastrální © Historický ústav AV ČR, v. v. i. Úvodní citát Václava Havla převzat z dedikace při příležitosti výstavy Kámen a bolest, konané ve Staroměstské mostecké věži, květen – říjen 1993 V dubnu 2010 vydal Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci Děkujeme všem firmám, institucím a jednotlivcům, kteří nejrůznějšími formami pomoci přispěli k vydání této knihy

soupisNPU_final_215.indd 272

31.3.2010 10:18:04

Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji: Okres Liberec, A-Li, 2010.  

První díl Soupisu nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji, který zahrnuje zhruba polovinu libereckého okresu. Soupis si klade za cí...

Advertisement